Usnesení 9 TO 61/2014

Dotaz byl úspěšný.

David Havlík

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

žádám kopii usnesení 9 TO 61/2014 ze dne 03.12.2014

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Vrchní soud v Praze

1 příloha

Vaše podání ve věci "Žádost o informace podle dotaz - Usnesení 9 TO
61/2014" s evidenčním číslem 64238fc2-3fc2-4988-9659-644e186d8e2a a s
běžným číslem 29/2015 bylo doručeno dne 04.01.2015 16:05:15.

Bylo podáno elektronicky e-mailem.

Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 0

Následně bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č.
259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby.

Vrchní soud v Praze

--------------------------------------------------------------------------

Tato datová zpráva byla automaticky vygenerována elektronickou podatelnou
organizace. Prosím neodpovídejte na tuto zprávu formou Odpovědět ve Vašem
poštovním klientovi. V případě problémů nebo dotazů se obracejte vždy na
organizaci, která tuto zprávu vygenerovala.

Fořt Jan, JUDr., Vrchní soud v Praze

                           Vážený pane, k Vaší žádosti Vám zasíláme
požadované rozhodnutí.
 
                                      S pozdravem                     
Vrchní soud v Praze

Vrchní soud

v Praze

 

 

 

 

U S N E S E N Í

 

 

Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. prosince
2014 odvolání krajského státního zástupce v Ostravě proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14.5.2014 č.j. 56T 4/2013 – 6435 v trestní
věci obžalovaných  M.B............... a M.S..............a rozhodl   t a
k t o :

 

 

Podle § 256 tr.ř. se odvolání státního zástupce   z a m í t á .

 

 

O d ů v o d n ě n í :

 

            Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byl obžalovaný
M.B................... podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby, která
mu kladla za vinu spáchání trestného činu přijímání úplatku podle § 160
odst. 2, odst. 4 písm. a), b) zák. č. 40/1961 Sb., kterého se měl dopustit
jako první náměstek Ministryně obrany JUDr. Vlasty Parkanové, který se
podílel na kontrole sjednaných zbrojních zakázek a jejich plnění pro
Armádu ČR v souvislosti s dodávkou 556 kusů automobilů ATS Armádě ČR podle
smlouvy ze dne 15.12.2006 uzavřené mezi Ministerstvem obrany ČR a obchodní
společností Tatra, a.s. za kupní cenu ve výši 2.598.265.269 Kč, kdy
v průběhu roku 2007 proběhla na území ČR rozsáhlá negativní mediální
kampaň vůči společnosti Tatra, a.s. vedená zástupci společnosti Praga
Hostivař, a.s. týkající se neuzavření subdodavatelské smlouvy na dodání
převodovek a náprav pro vozy ATS, když předtím obžalovaný dne 10.12.2007
odstoupil od jiné uzavřené smlouvy na dodávku kolových obrněných
transportérů Pandur II pro Armádu ČR. To vše mělo vyvolat obavu u zástupců
společnosti Tatra, a.s. o dalším trvání jejich uzavřené smlouvy ze dne
15.12.2006, takže v průběhu návštěvy předsedy Vlády ČR Ing. Mirka
Topolánka v USA dne 26.2.2008 v rámci akce na podporu českých investic
v USA v Centreville měl obžalovaný využít výzvy předsedy Vlády ČR Ing.
Mirka Topolánka předsedovi dozorčí rady společnosti Tatra, a.s., Williamu
Cabanissovi doprovázeného Duncanem Sellarsem, předsedou dceřiné
společnosti Tatra, a.s., k urovnání obchodního sporu se společností Praga
Hostivař, a.s. k tomu, že sám oslovil v anglickém jazyce Williama
Cabanisse a měl na něm požadovat peněžitou částku ve výši 5.000.000 USD,
kterou měla vyplatit společnost Tatra, a.s. za urovnání navozené negativní
situace společnosti Praga Hostivař, a.s., na což William Cabaniss
nepřistoupil.

 

            Dále pak dalším výrokem napadeného rozsudku byl
obžalovaný M.S.................... podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn
obžaloby, která mu kladla za vinu spáchání pokusu zločinu podvodu podle §
21 odst. 1 k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.zákoníku, kterého se měl
dopustit tím, že jako podnikatel ovládající obchodní společnosti MPI
Group, s.r.o., ZVI, a.s. a Praga-Export, s.r.o. zajišťující významné
zbrojní zakázky pro vyzbrojení Armády ČR, v souvislosti s dodávkou 556
kusů automobilů ATS Armádě ČR na základě smlouvy z 15.12.2006 uzavřené
mezi Ministerstvem obrany ČR a společností Tatra, a.s. využil svých
znalostí a kontaktů z podnikatelských a politických kruhů a situace, kdy
zástupci společnosti Tatra, a.s. se obávali o další trvání jejich uzavřené
smlouvy na dodávku vozidel ATS, k tomu, že se záměrem vylákat značnou
peněžní částku od společnosti Tatra, a.s. měl předstírat svůj vliv na
vedoucí činitele Ministerstva obrany ČR a Vlády ČR, především na
tehdejšího předsedu vlády Ing. Mirka Topolánka, dostavoval se na schůzky
s generálním ředitelem a předsedou představenstva společnosti Tatra
Donaldem Adamsem, na kterých předstíral, že zajistí, aby Ministerstvo
obrany ČR uzavřelo jako kompenzaci za neuzavřenou subdodavatelskou smlouvu
se společností Praga Hostivař, a.s. další smlouvu se společností
Praga-Export, s.r.o. na dodávku lehkých obrněných vozidel Iveco, čímž by
vlastník těchto obchodních společností Ing. Petr Ptáček upustil od vedené
mediální kampaně, předstíral, že Ronaldu Adamsovi zajistí osobní schůzku
s předsedou vlády Ing. Mirkem Topolánkem, což však nemínil učinit, přičemž
takto proběhly schůzky ve dnech 11.1.2008, 16.1.2008, na níž požadoval
peněžitou částku 5.000.000 USD a 30.1.2008, kdy vyžadoval již pouze
          20.000.000 Kč, přičemž k vyplacení požadovaných částek ze strany
společnosti Tatra, a.s. nedošlo pro nesouhlas jejího vedení s tímto
předstíraným návrhem.

 

            Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce proti oběma
zprošťujícím výrokům odvolání. U výroku týkajícího se obžalovaného
B..............odvolatel nejprve zdůraznil, že obžalovaný zastával funkci
prvního náměstka Ministra obrany ČR a měl plné informace          o
uzavření smlouvy ze dne 15.12.2006 na dodávku vozidel ATS společností
Tatra, a.s. a také o průběhu plnění této smlouvy, včetně všech
probíhajících zkoušek vozidel. Byl také informován o dopisech předsedy
dozorčí rady a.s. Tatra svědka Cabanisse předsedovi Vlády ČR Ing. Mirku
Topolánkovi. Odvolatel namítá, že městský soud vůbec nevyhodnotil, že 
v daném případě existovaly objektivní podmínky pro vyslovení korupční
nabídky ze strany obžalovaného Bartáka. Má dále za to, že soud
neobjasnil klíčovou otázku, zda na střelnici v Centreville jednal
osamoceně se svědkem Cabanissem, ani to, že zde měl obžalovaný pronést
korupční nabídku obsahující peněžitou částku související s dalším průběhem
uzavřené smlouvy na dodávku 556 kusů vozidel ATS. Tato skutečnost je
přitom prokazována výpověďmi svědků Cabanisse, Sellarse a nepřímo Ronalda
Adamse, Edity Adams a Jana Kroupy. Nevyrovnal se ani dostatečně s výpovědí
svědka Topolánka, který vylučoval, že by se  obžalovaný mohl na sebemenší
časový úsek vzdálit v salónku střelnice od jeho osoby, a proto nemohl
osamoceně pronést korupční nabídku. Další přímí účastníci setkání na
střelnici si přitom na konkrétní výroky svědka Topolánka při rozhovoru se
svědkem Cabanissem nevzpomenuli, případně nevyloučili možnost samostatného
jednání obžalovaného B...............

 

            Odvolatel dále namítl, že procesní soud se dostatečně
nevyrovnal s vyhodnocením konkrétní situace a místa, kde byla korupční
nabídka učiněna. Dovozuje přitom, že v místnosti se pohybovala řada lidí,
kteří hlučně konverzovali, jejich pozornost byla rozptýlena občerstvením a
ukázkou zbraní, případně možností střelby na hliněné holuby a uzavírá, že
tato situace nevylučovala, aby obžalovaný učinil při rozhovoru se svědkem
Cabanissem korupční nabídku. Státní zástupce má za to, že městský soud
také chybně vyhodnotil výpovědi svědků Cabanisse a Sellarse, neboť přes
drobné rozdíly tito svědci vždy vypovídali o podstatných okolnostech
rozhovoru stejně a potvrdili vyslovení korupční nabídky ze strany
obžalovaného. Odvolatel nepomíjí, že mezi spácháním trestné činnost a
výpovědí svědků uplynul dlouhý časový úsek, avšak zdůrazňuje, že oba
svědci vypovídali stále shodně o zásadních otázkách, s ohledem na své
postavení a bezúhonný život není důvod jejich věrohodnost zlehčovat, jak
činila obhajoba. Pokud městský soud skutek považoval ze strany
obžalovaného pouze za výzvu k urovnání situace se společností Praga, a.s.,
pak státní zástupce poukazuje na to, že Praga, a.s. se v rozhodčím řízení
od května 2007 domáhala na a.s. Tatra zaplacení částky 12.550.889,32 Kč
pro porušení závazku z poskytnutí exkluzivity dodávek náprav a převodovky,
avšak 18.3.2008 vydal rozhodčí soud nález, kterým žalobu vůči a.s. Tatra
           o náhradu škody v celém rozsahu zamítl. Pokud tak bylo vedeno
toto rozhodčí řízení, nebyl důvod, aby do něho tehdejší předseda vlády a
zvláště obžalovaný B............zasahoval. Odvolatel nesouhlasí ani se
závěrem městského soudu učiněným ohledně pozdního nahlášení korupčního
požadavku svědky Cabanissem a Sellarsem. Pokud totiž napadený rozsudek
toto nahlášení spojuje  se sdělením poznatků novináři Janu Kroupovi
výměnou za pozastavení informací ve věci Ing. Pavla Stoška, pak odvolatel
poukazuje na výpověď svědka Kroupy, který tuto možnost naprosto vyloučil.
Zdůrazňuje výpověď svědka Cabanisse, který přesvědčivě uvedl, že v době
vyslovení korupčního požadavku ze strany obžalovaného nebyly podmínky a ze
strany svědka ani důvěra k orgánům, kterým by měl tento požadavek oznámit,
přičemž tyto podmínky nastaly až později po nástupu nové vlády.

 

            Odvolatel navrhl, aby odvolací soud zprošťující výrok
napadeného rozsudku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému
projednání, přičemž bude nutno doplnit dokazování          o další důkazy,
zejména o výslech svědka Mgr. Ondřeje Lišky, tehdejšího ministra školství,
dále svědka plk. Mgr. Roberta Šlachty, ředitele ÚOOZ v Praze a o důkaz
trestním spisem sp.zn. 48 T 3/2014 vedeným u Městského soudu v Praze, jenž
se týká obžalovaného           Mgr. Dalíka.

 

            Stejně tak státní zástupce nesouhlasí se zprošťujícím výrokem
týkajícím se obžalovaného S............ V této souvislosti zdůraznil, že
obžalovaný S.............. měl informace             o plnění zakázky na
dodávku vozidel ATS a věděl o probíhající negativní kampani společnosti
Praga, a.s. vůči společnosti Tatra, a.s. Osobně se také ve třech případech
setkal se svědkem Adamsem, generálním ředitelem společnosti Tatra, a.s.,
ovšem nelze souhlasit se závěrem městského soudu, že se jednalo o pouhé
schůzky mezi případnými obchodními partnery, na nichž obžalovaný svědku
Adamsovi jen nabízel spolupráci v rámci lobbingu. Těchto schůzek se sice
kromě jich dvou nikdy nezúčastnila další osoba, avšak jako usvědčující
důkaz slouží zvuková nahrávka schůzky, kterou si ze setkání ze dne
30.1.2008 pořídil svědek Adams. Z této nahrávky je zřejmé, že městský soud
měl vyhodnotit reálnost informací předkládaných obžalovaným svědku
Adamsovi, že zajistí na ministerstvu neutralizaci Ing. Ptáčka, vlastníka
společnosti Praga, a.s., že ovlivní uzavření smlouvy na dodávku vozidel
Iveco a že zorganizuje i schůzku přímo s předsedou Vlády ČR Ing.
Topolánkem. Přitom procesní soud zcela nevyložil, z jakého důvodu
v jednání obžalovaného S...............nelze spatřovat naplnění znaků
podvodného jednání.

 

            Odvolatel připouští, že ve výpovědích svědka Adamse se
nacházejí odlišnosti v určitých detailech, avšak svědek se vždy shoduje na
požadavku obžalovaného na vyplacení vysoké peněžní částky za účelem
působení na uzavírání zbrojních zakázek na Ministerstvu obrany ČR pomocí
kontaktů na tehdejšího předsedu Vlády ČR a vedoucí činitele Ministerstva
obrany ČR a provádění jakési neutralizace vlastníka společnosti Praga Ing.
Ptáčka. Tyto možnosti obžalovaného Smrže nebyly v průběhu trestního řízení
potvrzeny, naopak byly vyvráceny. Odvolatel poukázal na to, že výpověď
svědka Adamse mohla být ovlivněna dlouhým časovým odstupem od předmětných
schůzek a také jeho předchozím postavením v trestní věci vedené u
Městského soudu v Brně, kdy na něho bylo podáno trestní oznámení pro
podobné jednání, avšak následně byl obžaloby zproštěn. Odvolatel má také
za to, že městský soud pochybil, když v rozsudku absentují právní úvahy o
posouzení žalovaného skutku a nezabýval se řádně vyhodnocením naplnění
veškerých znaků trestného činu podvodu. Má současně za to, že dokazování
by mělo být doplněno vyžádáním spisu Městského soudu v Praze sp.zn. 48 T
3/2014, týkajícím se obžalovaného Mgr. Dalíka, neboť v něm vystupuje
obžalovaný S............ jako svědek v podobné pozici jako v nyní stíhané
věci. Celkově pak odvolatel navrhl, aby odvolací soud rozsudek ohledně
obžalovaného S............. zrušil a věc vrátil městskému soud k novému
projednání a rozhodnutí.

 

Vrchní sodu v Praze přezkoumal z podnětu podaného odvolání podle § 254
odst. 1 tr.ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozsudku a všech jeho
výroků, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, a to z
hlediska vytýkaných vad a dospěl k následujícím závěrům.

 

            Předně je nutno uvést, že řízení před městským soudem bylo
provedeno v souladu s procesními předpisy, bylo v něm respektováno právo
obžalovaných na obhajobu a městský soud provedl dokazování v potřebném
rozsahu v souladu s ustanovením  § 2 odst. 5 tr.ř., což mu umožnilo učinit
správné skutkové i právní závěry. Soud prvního stupně postupoval při
hodnocení provedených důkazů v souladu s požadavky uvedenými v § 2 odst. 6
tr.ř. a dospěl tak ke správným skutkovým závěrům ohledně všech skutečností
majících vliv na posouzení trestnosti jednání obžalovaného. Odvolací soud
pouze ve veřejném zasedání část listinných důkazů obsažených ve spise
zopakoval, aby si tak vytvořil skutkový podklad pro argumentaci k
podanému odvolání.

 

Vrchní soud úvodem konstatuje, že orgány přípravného řízení věnovaly
prošetření věci mimořádnou pozornost, o čemž svědčí značný rozsah
důkazního materiálu čítající přes deset tisíc stran spisu, který
v přípravném řízení k posouzení věci opatřily a jímž spolu s výslechem
téměř sedmdesáti svědků zdokumentovaly velmi plasticky široké souvislosti
a průběh realizace zakázky ze dne 15.12.2006 uzavřené mezi Ministerstvem
obrany ČR a spol. Tatra na dodávku vozidel ATS pro Armádu ČR. Stejně tak
pečlivě k věci přistoupil městský soud, který jednotlivé důkazy v hlavním
líčení podrobně provedl, dokazování dále doplnil a pokusil se objasnit
veškeré významné okolnosti obou stíhaných skutků. Přesto je nutno uvést,
že ohledně některých významných okolností obou stíhaných skutků
přetrvávají nejasnosti, neboť jejich přímí aktéři k nim vypovídali
rozporně a byť bylo ve věci vyslechnuto několik desítek svědků, vesměs se
jedná o svědky nepřímé, kteří nebyli přímými účastníky rozhovoru mezi
obžalovaným B........... a svědkem Cabanissem, respektive obžalovaným
S................ a svědkem Adamsem, takže jejich výpovědi nemohly
výrazněji přispět k bezpečnému odstranění rozporů mezi často protichůdnými
údaji výše zmíněných osob.

 

K odvoláním státního zástupce napadeným skutkovým závěrům městského soudu
učiněným k bodu I. rozsudku je třeba uvést, že nepochybně hlavní motivací
svědka Cabanisse jako předsedy dozorčí rady spol. Tatra na schůzce
v Centreville byla snaha zlepšit image spol. Tatra u vrcholného českého
vládního představitele, kterým byl tehdy premiér Topolánek, na něhož se
svědek ze stejného důvodu předtím obracel již písemně. Svědek tak loboval
ve prospěch spol. Tatra, přičemž ovšem čeští politici (viz např. výpověď
svědka Vidíma a předchozí interpelace v poslanecké sněmovně na ministryni
obrany JUDr. Parkanovou) vnímali situaci vesměs způsobem, který vyjádřil
svědek Topolánek tak, že američtí vlastníci spol. Tatra získali významnou
zakázku na dodávku vozidel ATS pro českou armádu bez výběrového řízení
díky převzetí podmínky, že na zakázce bude participovat mnoho českých
subdodavatelů, z nichž jedním z nejvýznamnějších byla spol. Praga. Tuto
podmínku podpory českého průmyslu však spol. Tatra (zjednodušeně řečeno –
bez ohledu na problematiku technické oprávněnosti výpovědi smlouvy)
výpovědí subdodavatelské smlouvy vůči spol. Praga podle názoru řady
českých politiků porušila, což bylo vnímáno z tohoto úhlu pohledu českou
stranou negativně. V tomto duchu se na schůzce v Centreville jednoznačně
vyjádřil premiér Topolánek, když svědku Cabanissovi sdělil, že by se měla
Tatra se spol. Praga domluvit a  ztrátu spol. Praga kompenzovat (což
potvrdil i rozhovoru přítomný svědek Slavík). Pokud tak poté městský soud
uzavřel, že obžalovaný Barták mohl svědkovi Cabanissovi následně za
přítomnosti svědka Sellarse zopakovat totéž, přičemž ovšem odmítl, že by
bylo prokázáno tvrzení obžaloby, že by požadoval po svědkovi Cabanissovi
peněžitou částku ve výši 5 milionů dolarů, jedná se o závěr, který je
opřen o podrobné zhodnocení provedených důkazů a nelze jej proto odmítnout
jako nedůvodný.

 

Odvolací soud k němu dodává, že kompenzace novou výrobní spoluprací mezi
spol. Praga a Tatra v té době již nebyla možná, neboť rozhovory o této
možnosti mezi oběma firmami již v roce 2007 ztroskotaly, a proto
v důsledku toho spol. Praga v květnu 2007 podala u rozhodčího soudu vůči
spol. Tatra žalobu na náhradu škody ve výši 12,5 milionu Kč. Je současně
podstatné, že o této žalobě rozhodčí soud ke dni konání schůzky
v Centreville dne 26.2.2008 dosud nerozhodl (rozhodnutí padlo až poté dne
18.3.2008). Vzájemná kompenzace proto v oné době přicházela v úvahu již
pouze finanční, jak obě strany (obžalovaný i svědek Cabaniss) věděly,
takže pokud se obžalovaný v tomto duchu bez uvedení konkrétní částky
vyjádřil, jak původně vypověděl svědek Cabaniss, odpovídalo by to
existující faktické situaci, neboť by vykazovaná ztráta byla spol. Praga
kompenzována (a jistě bylo v době schůzky          v Centreville možné
stále spor mezi oběma společnostmi rychleji ukončit např. mimosoudně, tj.
kompenzací mimo rozhodčí řízení, o němž nebylo jisté, dokdy skončí). Pokud
v tomto smyslu padla slova obžalovaného, stěží může jít o korupční
požadavek – byť tak mylně mohl být svědkem Cabanissem vnímám, neboť
americký úhel pohledu oproti českému byl naprosto odlišný a zjednodušeně
vyjádřeno zněl –„ nejsme ochotni platit za vadné součástky“, jak svědek
vypověděl. Jak uvedl již městský soud, zjevně se mohlo jednat o vzájemné
odlišné chápání situace, neboť z hlediska zájmů amerických osob
ovládajících spol. Tatra byla kompenzace vůči spol. Praga vnímána jako
zcela nepřípadný požadavek, tedy i jako korupční požadavek, avšak
z pohledu českých politiků se jednalo naopak o legitimní obhajobu české
firmy a tedy českých ekonomických zájmů.

 

Pokud státní zástupce v odvolání poukazuje právě na ke dni 26.2.2008
probíhající rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře a
Agrární komoře ČR jako na okolnost, proč nebyl dán důvod zasahovat do
tohoto řízení premiérem vlády ČR ani obžalovaným B...............
s požadavkem na „stamilionové peněžní částky“(jak uvádí odvolatel) na
zástupci spol. Tatra, pak jde o nepřípadný argument.  Stejně tak je možno
použít námitku, že pokud dosud probíhalo rozhodčí řízení a nebylo jasné,
zda a jak v dohledné době skončí, bylo možno rozporná stanoviska obou
stran kdykoli urovnat mimosoudní dohodou a odškodněním a tím rychleji
odstranit i pro spol. Tatra nepříjemný problém.

 

Městský soud také důvodně dospěl k závěru, že věrohodnost výpovědí svědků
Cabanisse a Sellarse je snižována tím, že oznámení policii o údajném
korupčním jednání učinili až s velkým časovým odstupem téměř tří let,
přičemž výpovědi obou se poněkud odlišují a není ani zřejmé, o jakou
částku, v jaké měně měl obžalovaný podle jejich verze žádat. Tyto
skutečnosti, zejména pozdní oznámení údajné trestné činnosti, vždy výrazně
zmenšují věrohodnost svědeckých výpovědí. Pokud odvolatel namítá, že jádro
jejich výpovědí zůstává neustále shodné a že s ohledem na své postavení
nemají důvod vypovídat v rozporu s realitou, zmiňuje současně vyšší věk
svědka Cabanisse a svědky tvrzené okolnosti, proč se až s odstupem času
rozhodli o věci vypovídat (viz uváděná neznalost českého právního
prostředí, nedůvěra k českým orgánům, změna až nástupem nové vlády
premiéra Nečase, jež vyhlásil boj proti korupci), pak se přesto nejedná o
skutečnosti, které by byly s to eliminovat výše zmíněné pochybnosti o
věrohodnosti jejich výpovědí. Nutno totiž doplnit, že oba svědci díky
funkcím ve spol. Tatra měli shodné obchodní zájmy, byli spřízněni i osobně
úzkými přátelskými vztahy a oznámení o věci učinili shodně až po
zprostředkování kontaktu svědkem Adamsem na investigativního novináře
svědka Kroupu, který v té době ohrožoval pověst spol. Tatra díky článkům
týkajícím se „kauzy Stošek“. Sám svědek Adams totiž připustil, že právě on
informoval svědka Kroupu o podle něj korupčním jednání obou obžalovaných.
Je totiž nezpochybnitelným faktem, že díky údajům svědků Adamse, Cabanisse
a Sellarse se spol. Tatra z nelichotivého světla dopadajícího na ni v
„kauze Stošek“ mediálně přesunula do pro ni daleko přijatelnější pozice
oběti údajného korupčního jednání obžalovaných B................ a
S.............. Navíc až s odstupem téměř tří let si zřejmě všichni tři
shora zmínění svědci uvědomili své osobní ohrožení jako občanů USA a
všichni společně učinili oznámení justičním orgánům USA (v ČR dne
11.11.2010). Je tak zřejmé, že zdůvodnění pozdního oznámení údajného
korupčního požadavku svědky Cabanissem, Sellarsem a Adamsem (viz shora) je
pouze účelové, neboť skutečný důvod byl evidentně jiný – nikoli vlastní
rozhodnutí svědků, nýbrž vnější aktivita novináře svědka Kroupy (kterou
svědek Adams komentoval tak, že se obával, že kdyby mu nic neřekl, napsal
by si Kroupa „příběh, který se mu bude líbit“, čemuž chtěl předejít) je
přiměla k oznámení věci. Tuto vnější okolnost iniciující oznámení věci
shodně uvedl i svědek Sellars. Odpovídají tomu i časové souvislosti
medializace „kauzy Stošek“ v listopadu roku 2010 (články svědka Kroupy v
Mf Dnes z 3.11. a 4.11.2010 - č.l. 4239-4246) a počátek nové „kauzy“ (viz
článek v iDnes dne 11.11.2010 – č.l. 1265, jenž se datem shoduje se
zahájením úkonů trestního řízení v této věci). Uváděný důvod velmi
pozdního oznámení věci tak nevyznívá přesvědčivě a věrohodnost výše
uvedených svědků dále oslabuje. Obdobný závěr je nutno učinit také
z rozboru chování svědka Cabanisse přímo na schůzce v Centreville. On sám
tvrdí, že byl korupčním požadavkem obžalovaného natolik rozhořčen a
uražen, že rozhovor s B...................... ukončil a ihned od něho
odešel. To však příliš neodpovídá jeho dalšímu chování na střelnici.
Svědek nejen že se o údajném požadavku obžalovaného nikomu nezmínil (a to
ani českému velvyslanci Kolářovi, se kterým ho pojily přátelské vztahy),
nýbrž dále setrval na střelnici, kde spolu se svědkem Sellarsem
absolvovali střelbu a až poté, aniž by na něm kdokoli ze slyšených svědků
pozoroval jakékoli roztrpčení, opustil střelnici v Centreville.

 

Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku podaného odvolání, že
procesní soud údajně nevyjasnil klíčovou otázku, zda se obžalovaný
B............. setkal a jednal na střelnici osamoceně se svědkem
Cabanissem v doprovodu svědka Sellarse. Městský soud naopak této otázce
věnoval při dokazování i v rozsudku samém dostatečnou pozornost, avšak
nebyl schopen učinit o ní jednoznačný závěr, neboť se výpovědi svědků
lišily - kromě svědků Cabanisse a Sellarse nikdo z českých účastníků
(svědci Topolánek Kolář, Slavík, Boháček, Kovařík, Schmarcz, Svatoš,
Dvořák) jejich údaj nepotvrdil, naopak obžalovaný B............... a
svědek Topolánek setrvali na tom, že se stále pohybovali v místnosti klubu
společně z důvodu, že obžalovaný premiérovi tlumočil. Pokud pak odvolatel
rozebírá podmínky, které panovaly v klubu střelnice a dovozuje, že
nevylučovaly pronesení „korupční nabídky“ ze strany obžalovaného
B..............., pak odvolací soud takové vyhodnocení okolností setkání
svědků s obžalovaným podkládá za značně jednostranné. V relativně nevelké
místnosti klubu střelnice se podle zjištění městského soudu pohybovalo
v rámci občerstvení a ukázky zbraní cca 30 osob, které volně přecházely,
konverzovaly, obklopovaly především premiéra Topolánka, střídavě vycházely
ven ke střelbě apod. Situace byla tedy značně nepřehledná, jak ji také
popsala většina svědků včetně hlavního organizátora akce velvyslance
svědka Koláře. Jistě tak nelze bezpečně vyloučit ani možnou eventualitu
případného krátkého rozhovoru obžalovaného se svědkem Cabanissem spolu se
Sellarsem. Obecně se ovšem stěží jednalo o okolnosti a podmínky rozhovoru,
které by byly příznivé pro vyřčení korupčního požadavku obžalovaným,
mělo-li by se tak stát takto veřejně, otevřeně, v přítomnosti mnoha osob,
které by jej mohly zaregistrovat, navíc za situace, kdy obžalovaný o
setkání se svědkem Cabanissem předem nevěděl, rozhovor s ním neinicioval
ani nepřipravoval (naopak iniciativa byla jednoznačně na druhé straně) a
obžalovaný navíc věděl, že průběh testování vozů ATS probíhá Armádou ČR
úspěšně a je tak brzký předpoklad ukončení poslední fáze testů s kladným
závěrem, což stěží vytvářelo podmínky pro jednání o korupčním požadavku,
jak dovozuje odvolatel (schůzka v Centreville se konala 26.2.2008, vzápětí
již 27.2.2008 byly vojskové zkoušky ukončeny s doporučujícím závěrem
k zavedení vozidel do užívání armády ČR). Navíc obžalovaný
B................ nebyl ani z titulu své funkce osobou, která by mohla
ovlivnit rozhodnutí o armádní zakázce na vozidla ATS (touto osobou byl
druhý náměstek pro vyzbrojování svědek Kopřiva). A navíc - svědek Cabaniss
žádal již předtím v ČR obžalovaného Bartáka písemně o schůzku dopisem
z 27.1.2008 (viz č.l. 3979-3981), aniž by obžalovaný na tuto žádost kladně
reagoval a nevyužil ani jeden ze čtyř svědkem navržených termínů setkání.
I tento (neaktivní) postoj obžalovaného nesvědčí pro tvrzení obžaloby, že
si obžalovaný připravoval podmínky pro korupční požadavek, neboť pokud by
tomu tak bylo, pak obžalovaný mohl bez problémů akceptovat žádost svědka o
setkání v ČR a zorganizovat separátní rozhovor se svědkem Cabanissem
(svědek žádal o přijetí přímo v kanceláři obžalovaného a navrhoval několik
konkrétních termínů), při němž by měl vytvořeny mnohem příznivější
podmínky pro vyslovení žádosti o úplatek, než-li při neplánovaném,
nahodilém setkání v Centreville, pokud by skutečně svým jednáním k získání
úplatku směřoval. Takto však obžalovaný prokazatelně nepostupoval.

 

V této souvislosti nelze než připomenout v rozsudku učiněný další důvodný
dílčí skutkový závěr městského soudu, že ani ovlivňování předchozího
průběhu zbrojní zakázky na vozy ATS nebylo obžalovanému
B................... provedenými důkazy prokázáno. O tom ostatně svědčí i
postoj samotného žalobce, neboť intervenující státní zástupce v posledním
hlavním líčení u městského soudu provedl úpravu znění obžaloby a sám z ní
vypustil část popisu skutku, kdy původně obžalovanému kladl za vinu při
testování vozů ATS nepřípustné ovlivňování ředitele sekce vyzbrojování
Ministerstva obrany ČR Ing. Jiřího Martínka a komise pro provedení
kontrolních zkoušek, což svědčí o tom, že si státní zástupce nepochybně
uvědomil důkazní neudržitelnost skutkových tvrzení tvořících tuto část
původně podané obžaloby. Tím ovšem již před vyhlášením rozsudku padla
koncepce obžaloby, že se na straně obžalovaného jednalo o cílené
déletrvající promyšlené jednání, kterým si měl obžalovaný úmyslně
připravovat podmínky pro vyslovení korupčního požadavku, neboť se nic z
toho žalobci nepodařilo obžalovanému prokázat.

 

Státní zástupce ovšem v podaném odvolání znovu zdůrazňuje, že
obžalovaný B............... „odstoupil dne 10.12.2007 od smlouvy na
dodávku obrněných transportérů PANDUR II pro Armádu ČR“, přičemž toto
tvrzení tvoří také součást popisu skutkové věty obžaloby.              O
odstoupení od zmíněné smlouvy však rozhodla vláda ČR, která uložila jeho
provedení ministryni obrany svědkyni Parkanové a ta k podpisu odstoupení
od smlouvy pověřila obžalovaného B.............. Dovozovat z tohoto
postupu negativní konotace vůči obžalovanému B..................proto
nelze (nejednalo se o jeho osobní rozhodnutí, které by prosadil, a jímž by
snad preferoval své subjektivní zájmy) a již vůbec se nemohlo jednat o
úkon, kterým by si mohl obžalovaný připravovat podmínky pro pozdější
korupční požadavek vůči spol. Tatra, jak fakticky naznačuje státní
zástupce. Ostatně v odděleně vedeném trestním stíhání v tzv.„kauze Pandur“
(spis Městského soudu v Praze sp.zn. 48T 3/2014) nebyl obžalovaný
B............. ze žádného trestného činu obviněn.

 

Odvolací soud tak z výše uvedených důvodů shledal skutkový závěr
napadeného rozsudku správným, neboť na podkladě provedených důkazů nebylo
možno vyslovit přesvědčivý výrok o vině.

 

Trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst.2, odst.4 písm.a),b)
tr.zák. č. 140/1961 Sb. spočívá v tom, že pachatel v souvislosti
s obstaráním věcí obecného zájmu požádá             o úplatek, přičemž
kvalifikovaná skutková podstata předpokládá jednání pachatele v úmyslu
opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu a současně jednání
v pozici veřejného činitele. Jak již bylo shora uvedeno, městský soud
v napadeném rozsudku dospěl ke skutkovému závěru, že obžalovanému nebylo
prokázáno, že by v průběhu realizace dodávky vozidel ATS neoprávněně
vytvářel  nátlak na ředitele sekce vyzbrojování Ing. Jiřího Martínka a že
by se snažil ovlivnit rozhodnutí komise pro provedení kontrolních zkoušek
vozů ATS (sám státní zástupce tuto část z původní obžaloby vypustil - viz
výše). Je tedy zřejmé, že obžalovanému nebylo prokázáno, že by si cíleně,
plánovitě předem vytvářel předpoklady pro vyslovení korupční žádosti dne
26.2.2008, jak skutek původně koncipovala obžaloba. Ostatně obžalovaný
stěží mohl s časovým předstihem plánovat, že bude účasten vládní delegace
v USA, že se v budoucnu uskuteční schůzka v Centreville a že se zde setká
se svědkem Cabanissem. K setkání dne 26.2.2008 došlo bez jeho iniciativy,
neboť aktivita byla naopak zcela na druhé straně, stejně tak, jak to plyne
ze shora zmíněného dopisu z 27.1.2008, kterým obžalovaného žádal svědek
Cabaniss již předtím neúspěšně o osobní schůzku. To představuje další
významnou okolnost, která nesvědčí pro důvodnost podané obžaloby. Pokud
pak městský soud učinil závěr, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno,
že by obžalovaný požadoval po svědkovi Cabanissovi peněžitou částku
5 000 000 USD za urovnání negativní kampaně spol. Praga Hostivař a.s., byť
nelze vyloučit, že obžalovaný hovořil o požadavku na odškodnění zmíněné
společnosti, pak nutno dodat, že jednání obžalovaného nenaplnilo zákonný
znak žádosti o úplatek ve smyslu odst. 2 § 160 tr.zák. č. 140/1961 Sb.
Požadavek na odškodnění společnosti Praga jako původně jednoho z
největších subdodavatelů spol. Tatra  se totiž jevil po zrušení jeho
pozice jako subdodavatele zakázky ATS velké části českých politiků jako
plně oprávněný, jak o tom svědčí i výpověď bývalého premiéra Topolánka.
V době probíhajícího rozhodčího řízení (ke dni setkání v Centreville
26.2.2008 neukončeného), kdy dosud ani rozhodčí soud ve věci nerozhodl a
neoznačil nárok uplatněný společností Praga vůči a.s. Tatra za
neoprávněný, je nutno konstatovat, že i v důsledku této situace nelze
požadavek na kompenzaci ztráty resp. na finanční vyrovnání se spol. Praga
(přesné znění výroku obžalovaného B................... se městskému soudu
nepodařilo bezpečně zjistit) v té době označit za nedůvodný a takový
projev obžalovaného proto nenaplňuje ani podle názoru odvolacího soudu
zákonný znak „žádá o úplatek“ podle § 160 odst.2 tr.zák.
                 č. 140/1961 Sb. Aby se totiž jednalo o úplatek ve smyslu
zmíněné skutkové podstaty, musel by obžalovaný požadovat na svědku
Cabanissovi neoprávněné finanční obohacení buď pro sebe nebo pro jiného
(zde pro společnost Praga a.s.), na které nemá nárok. Jak již ovšem
odvolací soud zmínil, v době rozhovoru obžalovaného se svědkem Cabanissem
nebylo zatím v rozhodčím řízení vydáno rozhodnutí, které by vyznívalo
v neprospěch nároku uplatněného společností Praga a.s., a obžalovaný
B............. i premiér Topolánek považovali nárok spol. Praga za
důvodný, proto nelze požadavek na odškodnění spol. Praga, vyslovený
obžalovaným, označit za korupční a neoprávněný a obžalovaný jej takto také
nevnímal. Ostatně pokud by spol. Tatra poskytla v té době spol. Praga
odškodnění, pak by i objektivně byl problém mezi oběma společnostmi
skutečně vyřešen. Jak již uvedeno shora, čeští političní představitelé
vesměs považovali za správné, aby spol. Tatra kompenzovala ztrátu vzniklou
spol. Praga.

 

Trestný čin přijímání úplatku podle § 160 odst. 2 tr.zák. č. 140/1961 Sb.
je úmyslným trestným činem, přičemž zavinění pachatele musí zahrnovat
všechny ostatní znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Právě
chybějící znak neoprávněnosti požadavku obžalovaného
B...............vylučuje, aby posuzovaný skutek mohl naplnit znaky
korupčního jednání. Pro toto posouzení není rozhodná  subjektivní
představa svědka Cabanisse o tom, že je na něm žádáno něco nepatřičného,
nýbrž obžalovanému je nutno prokázat, že jednal zaviněně, tj. s úmyslem
získat pro sebe či jiného (pro spol. Praga) neoprávněné finanční plnění.
Přitom ze zjištěných okolností rozhovoru svědka Cabanisse s obžalovaným
nelze učinit závěr, že by obžalovaný požadoval úplatek pro sebe či jiné
(neurčené) osoby. Ostatně i svědek Cabaniss se vyjádřil tak, že žádost
chápal jako platbu pro spol. Praga. Tato subjektivní stránka jednání jako
nezbytný znak skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku podle §
160 odst. 2 tr.zák. č. 140/1961 Sb. tak není v posuzované věci naplněna,
neboť obžalovanému nebylo provedenými důkazy prokázáno úmyslné jednání
směřující k získání úplatku. Odvolací soud má za to, že žádost o
kompenzaci či odškodnění spol. Praga (jejíž pronesení obžalovaným nebylo
městským soudem vyloučeno) není možno posoudit jako žádost o úplatek,
                  tj. o neoprávněné majetkové obohacení jiného subjektu. I
když žádost o úplatek dle odst.2       § 160 tr.zák. č. 140/1961 Sb. může
být pachatelem nepochybně pronesena různou formou, musí z ní být
nepochybné, že pachatel dává jinému minimálně podnět k poskytnutí úplatku.
V posuzované věci však nebylo vyvráceno, že bylo skutečně požadováno
odškodnění spol. Praga, která svůj nárok odvozovala, stejně jako
obžalovaný, z obchodního vztahu se spol. Tatra. V této spojitosti je nutno
odhlédnout od technické stránky věci ( tj. zda byl důvodný postup a.s.
Tatra při zrušení exkluzivity subdodávek od a.s. Praga, což je nesporně
velmi složitá otázka, jejíž řešení není ani účelem trestního řízení) a je
třeba zmínit širší souvislosti zakázky na dodávku vozidel ATS pro Armádu
ČR. Podstatné totiž je, což bylo provedenými důkazy prokázáno, že mnozí
čeští politici včetně premiéra Topolánka chápali uzavřenou smlouvu o
dodávce vozů ATS tak, že takto obří objem  obchodního kontraktu s velkým
dopadem na státní rozpočet ČR (kupní cena přes dvě a půl miliardy Kč)
získala spol. Tatra a.s. rozhodnutím vlády ČR značně výhodně, tj. bez
výběrového řízení, právě proto, že se na druhé straně zavázala významný
objem subdodávek realizovat prostřednictvím českých firem (viz zájem vlády
na podpoře českých firem a zaměstnanosti v ČR –  dokumentováno dopisem
předchozího premiéra vlády ČR Stanislava Grosse na č.l. 800 spisu ).
Postupem spol. Tatra při zrušení subdodávek od spol. Praga ( lhostejno zda
technicky oprávněným či nikoli ) totiž fakticky došlo k  poklesu podpory
českého průmyslu, který byl původní smlouvou mezi Ministerstvem obrany ČR
a spol. Tatra a.s. sledován, což bylo z české strany řadou politiků
posuzováno vcelku oprávněně nepříznivě (viz stanoviska poslanců Vidíma,
Urbana, interpelace v poslanecké sněmovně na ministryni obrany – č.l. 1081
– 1092 spisu, stanovisko premiéra Topolánka apod.), neboť Tatra tím
porušila zadávací podmínky smlouvy o podpoře českých firem. Obžalovaný
Barták přitom prezentoval shodné stanovisko při rozhovoru se svědkem
Cabanissem, takže z tohoto důvodu nutno uzavřít, že u něho absentuje znak
protiprávnosti stíhaného jednání. Na tom nic nemění skutečnost, že
Ministerstvo obrany ČR jako smluvní partner a.s. Tatra přesto nemělo zájem
na zrušení smlouvy na dodávku vozidel ATS – prioritní pro něho totiž bylo
zajistit úspěšné a včasné dodání vozidel Armádě ČR (navíc uzavřená smlouva
ani neobsahovala právní možnost pro vypovězení smlouvy z důvodu vyřazení
některého ze subdodavatelů). Zprošťující výrok podle § 226 písm.b) tr.ř.
učiněný z důvodu, že žalovaný skutek není trestným činem, proto shledal
odvolací soud zákonným, neboť současně uzavřel, že jednání obžalovaného
zároveň nenaplňuje zákonné znaky ani žádného jiného trestného činu.

 

Ke skutkovým závěrům městského soudu ohledně skutku pod bodem II.
napadeného rozsudku považuje vrchní soud za nutné dodat, že obžaloba
spatřovala v jednání obžalovaného S.............. pokus zločinu podvodu
podle § 21 odst.1, § 209 odst. 1,odst. 5 písm.a) tr.zákoníku. Skutkovou
podstatu zločinu podvodu naplní pachatel, který ke škodě cizího majetku
sebe nebo jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl, využije něčího omylu
nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí takovým činem škodu velkého
rozsahu. Pokusem takového zločinu je pak jednání pachatele, které
bezprostředně směřuje k dokonání zločinu podvodu a jehož se pachatel
dopustil v úmyslu zločin spáchat, jestliže k dokonání zmíněného zločinu
nedošlo. V posuzovaném případě by tak pro vyslovení odsuzujícího výroku
muselo být prokázáno, že jednání obžalovaného S...............
bezprostředně směřovalo k tomu, aby obžalovaný uvedl svědka Adamse v omyl
(resp. využil jeho omylu, zamlčel mu podstatné skutečnosti) předstíráním
skutečností, které nebyly v souladu se skutečným stavem věcí, a že zmíněný
svědek v důsledku omylu hodlal provést majetkovou dispozici, v jejímž
důsledku by se obžalovaný neoprávněně obohatil a zároveň by tak způsobil
škodu na cizím majetku. Po subjektivní stránce se u tohoto trestného činu
vyžaduje úmysl ve formě úmyslu přímého dle    § 15 odst. 1 tr.zákoníku
(pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit
zájem chráněný tímto zákonem) nebo nepřímého (pachatel věděl, že svým
jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je
způsobí, byl s tím srozuměn).

 

Pokud městský soud dospěl k závěru, že obžalovaný S............. svým
jednáním ani na jedné ze tří schůzek se svědkem Adamsem nenaplnil znaky
skutkové podstaty pokusu zločinu podvodu podle § 21 odst.1, § 209 odst.1,
odst.5 písm.a) tr.zákoníku, pak se jedná i podle odvolacího soudu o závěr
důvodný. O průběhu prvních dvou schůzek konaných ve dnech 11.1. a
16.1.2008 jsou k dispozici pouze v podstatných rysech rozdílné výpovědi
obžalovaného na straně jedné a svědka Adamse na straně druhé (v podstatě
se jedná o „tvrzení proti tvrzení“ ), takže v důsledku těchto rozporných
výpovědí nebylo možno bezpečně uzavřít, že by na nich obžalovaný Smrž
jednal vůči svědku Adamsovi klamavě takovým způsobem, aby toto jednání
naplňovalo znaky zločinu podvodu. Přitom první schůzka 11.1.2008 se konala
evidentně proto, že obžalovaný S............ měl zájem o navázání výrobní
spolupráce své firmy ZVI a.s. se spol. Tatra, jiný účel prvotního kontaktu
není možno z provedených důkazů vyvodit. Druhá schůzka 16.1.2008 pak byla
iniciována svědkem Adamsem, nikoli obžalovaným. Až poté dne 21.1.2008
prokazatelně následovala za účelem ověření možností obchodní spolupráce i
návštěva vedoucích pracovníků spol. Tatra ve firmě ZVI ve Vsetíně.  Pokud
pak jde o třetí schůzku z 30.1.2008 (byla znovu iniciována svědkem
Adamsem), jejíž průběh byl zdokumentován nahrávkou pořízenou svědkem
Adamsem, měl procesní soud k dispozici kromě výpovědí obou
zainteresovaných osob originální znění jejich vzájemného rozhovoru,
z něhož mohl činit bezprostřední závěry jako z nejautentičtějšího
důkazního prostředku. Jeho vypovídací schopnost byla ovšem poněkud snížena
horší kvalitou nahrávky a způsobem rozhovoru obou osob, které řadu vět
nebo myšlenek nedokončily, takže v některých částech zůstal otevřen
prostor pro více možností interpretace některých pasáží zmíněné nahrávky.
Proto také byla nahrávka v přípravném řízení očišťována od vnějších šumů a
bylo postupně opatřeno několik upřesňujících překladů nahrávky
k odstranění nejasností či námitek procesních stran k provedenému překladu
z angličtiny do českého jazyka. Uvedené konstatování však nic nemění na
tom, že napadený rozsudek i podle závěru odvolacího soudu důvodně uzavřel,
že iniciativa ke konání samotné třetí schůzky byla opět na straně svědka
Adamse, nikoli obžalovaného, a že zmíněný svědek byl také aktivnější
osobou v jejím průběhu, neboť prokazatelně on žádal obžalovaného, aby
pracoval jako lobbista pro spol. Tatra a nabízel mu za tuto činnost
finanční odměnu, což obžalovaný akceptoval. Z nahrávky však nevyplývá, že
by obžalovaný nabízel provádění lobbingu a že by požadoval finanční
odměnu. Svědek Adams především požadoval pomoc na zastavení negativní
kampaně ze strany svědka Ptáčka (jednatele spol. Praga), působení
obžalovaného ve prospěch úspěšného dokončení dodávky vozidel ATS české
armádě,  prosazení opce na další prodej vozů zn. Tatra a na sjednání
schůzky s premiérem Topolánkem. 

 

Při posouzení toho, zda obžalovaný Smrž jednal či nejednal vůči svědku
Adamsovi klamavě, je významné, zda se obžalovaný v rozporu se skutečností
prezentoval jako osoba schopná prosadit zájmy spol. Tatra. Přitom však
nelze vyvrátit jeho obhajobu, že obžalovaný je osobou, která nesporně
disponuje odbornými znalostmi v oblasti zbrojní výroby a obchodu se
zbrojním materiálem, neboť byl činný ve zbrojním průmyslu téměř 20 let,
uzavíral kontrakty jako jednatel zbrojařské společnosti ZVI a.s. na
Ministerstvu obrany ČR, ovládal také spol. MPI Group a.s., přicházel  do
kontaktu s vedoucími činiteli sekce vyzbrojování (viz výpověď svědka
Martínka, ředitele sekce, jakož i zjištěný objem obchodů mezi spol. ZVI a
MPI Group s Ministerstvem obrany ČR – č.l. 800) a nelze tak odmítnout jeho
výpověď v tom směru, že znal procesy a osoby ovlivňující zbrojní zakázky a
mohl být proto svými znalostmi a kontakty spol. Tatra prospěšný. Stejně
tak se znal se svědkem Ptáčkem, jednatelem spol. Praga. Z nahrávky je
ovšem patrné, že obžalovaný upozornil svědka Adamse, že svědka Ptáčka
nemůže ovládat (viz překlad odposlechu na č.l.6039: „ale já nemohu za něj
slíbit, že se úplně vzdá svého úsilí…. otázka je, jestli poslechne, nebo
ne…“, což svědek Adams bere na vědomí (viz č.l. 6040: „ano, já vím,
nemůžete ho ovládat, já vím“). Obžalovaný tedy ani v této souvislosti vůči
svědku Adamsovi nejednal klamavě. Pokud jde o sjednání schůzky s premiérem
Topolánkem, obžalovaný svou nabídku vzápětí korigoval, když svědku
Adamsovi sdělil, že blízký termín po 30.1.2008 není možný, neboť premiér
odjíždí lyžovat (opět svědek Adams tento údaj obžalovaného ve své výpovědi
potvrdil), jednak obžalovaný skutečně v úzké časové návaznosti po schůzce
z 30.1.2008 byl členem podnikatelské části české vládní delegace
vedené premiérem Topolánkem do Jordánska a Izraele ve dnech
          8.-11.3.2008 (právě tento údaj obžalovaný svědku Adamsovi také
v rozhovoru sdělil) a poté    v termínu 19.- 24.3.2008 do Jemenu a
Vietnamu. Při schůzce 30.1.2008 tedy obžalovaný věděl, že bude mít
zakrátko objektivní možnost setkat se i neformálně s premiérem a případně
se pokusit dojednat schůzku premiéra se svědkem Adamsem. Svědek Adams mu
však vzápětí oznámil, že od obžalovaného již žádné angažmá ve věci nežádá
– dne 3.3.2008 bylo totiž schváleno Armádou ČR a Ministerstvem obrany ČR
úspěšné ukončení vojskových zkoušek vozidel ATS a definitivně bylo
doporučeno zavedení vozidel do užívání české armády, takže důvod obav
svědka Adamse odpadl. Navíc ovšem svědek Adams opakovaně vypověděl, že
žádost o lobbing pouze předstíral, ve skutečnosti o něj nežádal a nechtěl
za něj nic hradit, neboť smyslem jeho jednání bylo údajně pouze získání
informací od obžalovaného o osobách vystupujících proti zájmům spol.
Tatra. Toto tvrzení svědka Adamse přitom celou situaci a vzájemné jednání
s obžalovaným staví do pozice značně hypotetických taktických manipulací
zmíněného svědka s obžalovaným. Jakkoli se zmíněné tvrzení svědka Adamse
může jevit jako účelové, učiněné ve snaze stavět se do příznivějšího
světla, přesto jeho vysoké nabídky odměny za lobování ve výši sto či poté
dvacet milionů Kč skutečně vyznívají spíše jako lákadlo pro obžalovaného,
aby jej získal pro spolupráci a vytěžil od něho informace. Navíc svědek
Adams (a celá spol. Tatra) měl již v té době nepříjemné problémy
v důsledku „kauzy Stošek“, takže je přinejmenším sporné, zda by placeným
lobbingem znovu riskoval vznik podobné pro spol. Tatra negativní situace.
V každém případě však výše uvedená tvrzení svědka Adamse věrohodnost jeho
výpovědi spíše oslabují.

 

Obecně je třeba uvést, že i když lobbing postrádá v České republice právní
úpravu (např. oproti právnímu stavu v USA) a označení lobbista vzbuzuje u
veřejnosti jednoznačně pejorativní konotace, nejedná se o činnost, která
by za předpokladu respektování morálních a etických pravidel byla
protizákonná. Ani aspekt placeného či neplaceného lobbingu není zásadním
dělítkem, které by ovlivňovalo závěr o trestnosti či beztrestnosti
takového jednání.

 

Při posuzování jednání obžalovaného S............. v takovém konkrétním
obsahu, jaký mu byl podle městského soudu prokázán (viz shora – postavení
lobbisty prosazujícího zájmy spol. Tatra za svědkem Adamsem slíbenou
finanční odměnu), je stěžejní posouzení toho, zda jednání obžalovaného
bezprostředně směřovalo ve formě pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k
naplnění zákonného znaku skutkové podstaty zločinu podvodu dle § 209 odst.
1 tr.zákoníku „uvede jiného v omyl“ (resp. využije omylu jiného, zamlčí
podstatnou skutečnost), tedy zda se z jeho strany jednalo o úmyslné
klamavé jednání, v jehož příčinné souvislosti měl svědek Adams učinit
majetkovou dispozici ke škodě spol. Tatra a současně vedoucí
k neoprávněnému obohacení obžalovaného. Přitom podle odvolacího soudu není
možno odmítnout jeho obhajobu, že nejen sám nepožadoval platbu finanční
odměny, nýbrž mu byla naopak nabízena svědkem Adamsem, avšak že obžalovaný
neprojevil ani zájem o platbu předem nebo o uzavření „konzultační“ či jiné
smlouvy, která by snad fingovala vzájemný vztah a mohla být právním
podkladem pro inkasování odměny v pozdější době, pokud by snad obžalovaný
vyčkával, že problémy se vyřeší ve prospěch Tatry bez jeho přičinění a že
on by pouze pasivně využil příznivé situace k získání finančního plnění od
svědka Adamse jednajícího v omylu. Pro tuto druhou eventualitu (tj.
využití omylu jiného bez aktivního jednání pachatele) také chybí
v provedených důkazech dostatečná opora. Ze záznamu nahrávky totiž plyne,
že k platbě by došlo pouze na základě úspěšného vyřešení problému (což
potvrdil ve výpovědi i svědek Adams). Pokud tedy majetková dispozice měla
být učiněna svědkem Adamsem až po vyřešení svědkem požadovaného „problému“
obžalovaným, pak nemohl být naplněn výše zmíněný znak skutkové podstaty
zločinu podvodu spočívající ve vyvolání či využití omylu u podváděné
osoby, která v důsledku omylu učiní majetkovou dispozici, protože by
k neoprávněnému obohacení obžalovaného nemohlo dojít (svědek by poskytl
platbu až poté, co by obžalovaný zadaný úkol splnil, nejednal by tedy
v omylu, přičemž pro eventualitu vyčkávání obžalovaného na vyřešení
problémů Tatry bez jeho aktivního přispění - viz níže - také další
počínání obžalovaného nesvědčí). Odvolací soud k tomuto závěru dodává, že
obžalovanému nebylo v této souvislosti se zájmy spol. Tatra prokázáno
žádné korupční jednání, které by snad on učinil (nebo se o ně pokusil)
vůči jiným osobám činným na Ministerstvu obrany ČR, vůči politikům apod.
(ostatně takové jednání mu ani nebylo kladeno za vinu). Pokud by tomu tak
bylo, pak by nesporně přicházelo v úvahu posoudit celé jeho jednání se
svědkem Adamsem jako klamavé a podvodné, zasluhující si trestní postih.
Protože však důkazy o jakémkoli takovém korupčním jednání obžalovaného
Smrže z obsahu provedených důkazů nevyplývají, pokládá odvolací soud
negativní závěr napadeného rozsudku učiněný v důsledku této důkazní
situace za správný. Ze slov vyřčených obžalovaným Smržem, jež jsou
zachycena v nahrávce rozhovoru, totiž ani nevyplývá, že by se vůči svědku
Adamsovi snažil situaci jakkoli dramatizovat, zveličovat problémy a
obtížnost jejich řešení - což by bylo možno očekávat v případě, že by
jednal v podvodném úmyslu, neboť  takové počínání by bylo logické, neboť
by vedlo k posílení obav u podváděné osoby a ke snazšímu docílení její
ochoty k poskytnutí neoprávněné platby obžalovanému. Konstruovat naplnění
znaků pokusu zločinu podvodu tak, že jsou dány díky tomu, že obžalovaný
neodmítl nabídku platby od svědka Adamse za provádění lobbingu, není
možné. Sám pokus trestného činu podle § 21 tr.zákoníku vyžaduje do značné
míry aktivní jednání pachatele směřující bezprostředně k dokonání
trestného činu, přičemž musí být prokázáno, že zahrnulo všechny
skutečnosti, které tvoří znaky konkrétního trestného činu. Jak již bylo
výše uvedeno, takový bezpečný závěr učinit nelze. Významné totiž současně
je i to, že obžalovaný Smrž  ani po schůzce z 30.1.2008 neprojevil vůči
svědku Adamsovi žádnou aktivitu, která by svědčila          o tom, že by
usiloval o získání finanční odměny. Ani svědek Adams neuvedl, že by mu
obžalovaný po zmíněné schůzce snad telefonoval, žádal o další schůzku,
požadoval na něm platbu s poukazem na úspěšné dovršení smlouvy o dodávce
vozů ATS a utichnutí mediální kampaně apod. Nelze tak uzavřít, že by  se
obžalovaný snažil některými svými konkrétními kroky využít ve svůj
prospěch příznivé situace, jež po datu 30.1.2008 nastala ve prospěch spol.
Tatra při realizaci dodávky vozidel ATS a že by tak bylo možno dovodit, že
žalovaný pokus zločinu podvodu směřoval bezprostředně k dokonání činu.

 

   Odvolací soud považuje za nutné zdůraznit, že v rámci odvolacího řízení
je oprávněn přezkoumat správnost postupu procesního soudu při provádění a
hodnocení důkazů z hlediska jeho správnosti a úplnosti a posoudit, zda
procesní soud hodnotil důkazy dle § 2 odst.6 tr.ř. řádně podle svého
vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Podle názoru vrchního soudu
postupoval městský soud při hodnocení důkazů důsledně podle výše uvedeného
ustanovení a nelze mu vytknout, že by některý důkaz hodnotil v rozporu
s jeho obsahem, nebo že by některý důkaz pominul či vyvodil z něj závěry,
které z něho logicky nevyplývají. Městský soud se v rámci zjišťování
skutkového stavu musel při hodnocení důkazů vypořádat s rozpory mezi
jednotlivými důkazy,  především mezi výpověďmi obou obžalovaných na jedné
straně a výpověďmi svědků Cabanisse, Sellarse a Adamse na straně druhé.
Dospěl-li k závěru, že obhajobu obžalovaných se nepodařilo spolehlivě
vyvrátit a že nelze učinit přesvědčivý závěr o jejich vině žalovanými
trestnými činy, pak aplikoval základní zásadu trestního řízení „in dubio
pro reo“ u obou obžalovaných důvodně. Procesní soud totiž může vyslovit
výrok o vině obžalovaných pouze tehdy, pokud je jejich obhajoba
provedenými důkazy zcela spolehlivě vyvrácena, tedy za předpokladu, že po
provedeném dokazování nepřetrvávají významnější pochybnosti o tom, zda
žalovaný trestný čin spáchali. V posuzované věci však takový přesvědčivý
závěr o vině obžalovaných na podkladě provedených důkazů nebylo možno
učinit. Zásada zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností
vyžaduje, aby soud opřel své rozhodnutí o vině o jednoznačně zjištěná a
bezpečně prokázaná fakta, nikoliv o jednu z možných verzí,               o
pouhou pravděpodobnost či o závěry, které by logice věci spíše odpovídaly.
Tam, kde neexistuje naprosto ucelený řetěz důkazů jak přímých, tak
nepřímých pro bezpečný závěr, že skutek, který je předmětem trestního
stíhání, naplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu,
musí soud obžalovaného obžaloby zprostit podle § 226 písm.b) tr.ř. Městský
soud v Praze postupoval při svém rozhodování způsobem, jemuž z uvedených
hledisek nelze nic podstatného vytknout, a proto odvolací soud odvolání
státního zástupce podané v neprospěch obžalovaných podle § 256 tr.ř. jako
nedůvodné zamítl.

 

Vrchní soud má za to, že ani odvolatelem navrhované doplnění dokazování by
nemohlo přinést zásadnější zvrat do nynějšího hodnocení dokazování, které
představuje velice obsáhlý komplex svědeckých výpovědí a listinných
důkazů, kterými se podařilo posuzovanou problematiku objasnit ve všech
dosažitelných zásadních rysech. Nedospěl proto k závěru, že by v odvolání
učiněný návrh státního zástupce na doplnění dokazování odůvodňoval zrušení
napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. 
Navrhované důkazy (výslechy Mgr. Ondřeje Lišky, plk. Mgr. Roberta Šlachty
jako svědků, resp. připojení trestního spisu Městského soudu v Praze
sp.zn. 48T 3/2014 ) nepředstavují přímé důkazy ve věci samé, přičemž jen
takové by mohly mít podstatný vliv na změnu skutkových závěrů napadeného
rozsudku. Sám odvolatel totiž u zmíněných navrhovaných svědků ani netvrdí,
že by měli být přítomni u žalovaných skutků a mohli tak o nich podat
svědectví blíže objasňující okolnosti jejich spáchání. U svědka Mgr.
Šlachty, ředitele ÚOOZ, odvolatel uvedl, že by v protikladu s výpověďmi
bývalých policistů Vrby, Krömera, Krůla a Zahálky, kteří vypovídali o
určitých tlacích na ně údajně činěných, objasnil, že při stíhání této
trestní věci se nejednalo o politickou objednávku a mohl by objasnit
okolnosti trestního stíhání v této věci. Vrchní soud ovšem konstatuje, že
okolnosti týkající se prověřování a poté vyšetřování této trestní věci
nepředstavují důkaz, který by mohl být relevantní pro zněnu dosud
učiněných skutkových zjištěních ve věci samé. Ať již takové tlaky
existovaly či nikoli (odvolací soud ovšem nepochybuje o tom, že svědek by
politické zadání věci odmítl ), nemůže se jednat         o zásadní
významnou okolnost, která by mohla přispět k bližšímu objasnění otázky
viny obžalovaných. Státní zástupce jinak neuvedl, jaký nový významný důkaz
by zmíněný svědek mohl uvést (v tomto směru se odvolatel vyjádřil naprosto
neurčitě), přičemž pokud by jej svědek měl k dispozici, jistě by jej
obžaloba uplatnila již dříve a nikoli až nyní po třech letech trvání
trestního řízení. U svědka Mgr. Lišky je zmiňováno, že byl v minulosti
osloven americkým zaměstnancem spol. Tatra a informován o žádosti o
úplatek ve výši stovek milionů korun. V posuzované věci se však o takto
značném rozsahu úplatku ani podle podané obžaloby nejednalo, navíc byla
slyšena řada zaměstnanců spol. Tatra a tato výpověď by mohla znamenat jen
další velmi nepřímo zprostředkovanou informaci. Jednalo by se pouze o
další z řady již existujících a provedených nepřímých důkazů, které
představují pouze určité indicie a v konečném důsledku maximálně určitý
stupeň pravděpodobnosti skutkového děje, na kterém však stěží lze založit
výrok o vině, jehož se odvolatel domáhá. Pokud pak jde               o
navrhované připojení trestního spisu týkajícího se obžalovaného Mgr. Marka
Dalíka, jde jednak o trestní věc dosud před městským soudem neskončenou,
takže spis nebylo možno vyžádat, jak si vrchní soud ověřil, přičemž není
zřejmé, jak by výpovědi svědků v něm slyšených mohly být využity pro toto
jiné trestní řízení, neboť pro něj nejsou procesně použitelné. Poukaz
intervenujícího státního zástupce na to, že oba obžalovaní podle něj i
v této „kauze Pandur“ vystupují za obdobných okolností a byli ve styku
s osobami, které jsou aktéry této další vojenské zakázky, není nijak
překvapivý vzhledem k funkci obžalovaného Bartáka jako prvního náměstka
ministryně obrany a k obchodním zájmům obžalovaného Smrže, jehož firma
měla smlouvu na dodávku střeliva do obrněných transportérů Pandur. Oba
byli ve věci obžalovaného Dalíka slyšeni jako svědci, nikdy zde však
nebyli obviněni ze žádného trestného činu, přičemž lze usoudit, že by se
tak nesporně stalo, pokud by v této další trestní věci proti nim byly
k dispozici relevantní důkazy. Tak tomu ovšem nesporně není, a proto stěží
lze důkazy z „kauzy Pandur“ (jež nepostačily ke sdělení obvinění proti
oběma obžalovaným v této trestní věci) považovat za natolik významné, aby
byly způsobilé zvrátit důkazní situaci v nyní posuzované trestní věci v
„kauze Tatra“, ke které se mohou vztahovat pouze v obecné, nikoli však v
konkrétní rovině. Pouze na základě „obdobných okolností a situace“, jak je
označil státní zástupce, pojící se k jiné zbrojní zakázce (bez konkrétních
důkazů), k tomu dojít nemůže. Jinak řečeno, okolnost, že obžalovaný
B.................byl přítomen na schůzkách, na nichž se projednávaly
otázky realizace smlouvy o dodávce transportérů Pandur, není důkazně
využitelná pro závěr o existenci korupce v případě vozidel zn. Tatra.
Takovou účelovou zkratku učinit nelze, jakkoli se jí státní zástupce
dovolává.  Zároveň je nutno uvážit delší dobu téměř sedmi let, která již
uplynula od okamžiku, kdy měly být skutky podle obžaloby spáchány (jež
činí relevanci dalších důkazů značně problematickou), jakož i délku
probíhajícího trestního stíhání, které nepochybně nepříznivě zasahuje do
osobnostních práv obžalovaných, jež je nutno mít také na zřeteli. Odvolací
soud proto neshledal návrhy na doplnění dokazování natolik významnými, aby
jimi bylo možno odůvodnit odvolatelem požadované zrušení napadeného
rozsudku a vrácení věci procesnímu soudu k dalšímu doplnění dokazování.

 

Odvolací soud zdůrazňuje, že je výlučným právem procesního soudu, který
přímo v hlavním líčení provádí jednotlivé důkazy, aby je následně sám
hodnotil způsobem souladným s ust. § 2 odst. 6 tr.ř., přičemž odvolací
soud je oprávněn do této hodnotící činnosti procesního soudu v rámci
odvolacího řízení zasáhnout pouze tehdy, pokud by zjistil, že způsob
hodnocení důkazů neodpovídá zmíněným zákonným principům, je nelogický,
nedůsledný, provedený tak, že by nedůvodně pomíjel některou skupinu důkazů
na úkor důkazů jiných, nehodnotil řádně veškeré důkazy v logických
souvislostech apod. Odvolací soud ovšem při přezkoumání postupu městského
soudu žádný z takových případů nesprávného postupu nezjistil a naopak
dospěl k závěru, že městský soud se řádně zabýval veškerými podstatnými
okolnostmi posuzované věci a plně přezkoumatelným způsobem v napadeném
rozsudku vyložil správné skutkové závěry, ke kterým dospěl, takže nebyl
zjištěn důvod, pro který by v odvolacím řízení napadený rozsudek neobstál.

 

            Vrchní soud v Praze proto o podaném odvolání rozhodl způsobem,
jak ve výroku rozsudku uvedeno a podané odvolání jako nedůvodné vůči oběma
obžalovaným podle § 256 tr.ř. zamítl.

 

 

P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení není řádný opravný prostředek
přípustný.

 Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho

                        do ručení u Městského soudu v Praze. Nejvyšší
státní zástupce

             je může podat pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to ve
prospěch

 i v neprospěch obžalovaných, obžalovaní pro nesprávnost výroku, 

             který se  jich bezprostředně dotýká. Obžalovaní mohou
dovolání podat

 pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání nepovažuje

 za dovolání, byť bylo takto označeno. Nutný obsah dovolání je vymezen

 v § 265f tr.ř. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud ČR v Brně.

              

              

V Praze dne 3. prosince 2014 

 

      Předseda senátu:

                             
                                                                     JUDr.
Petr Píša, v.r.

 

Za správnost vyhotovení:

Renata Fuchsová