6To 106/2015
Vrchní soud
v Praze
U s n e s e n í
Vrchní soud v Praze projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2016
odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze a obžalovaných
MUDr.
P. K., nar. …..,
MUDr. K. K., nar. ……,
Ing. I.S., nar. …..,
Ing. P. D., nar. …,
Ing. T. M.,
nar. …..,
Ing. V. K., nar. ……,
Ing. M. J., nar. …..,
Ing. J. Ř., nar. ……
a MUDr. J.H., nar.
….. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015 č. j. 4 T 21/2013-31079 a
obžalovaných
MUDr. D. R., nar. ….. a
L. N., nar. ……, RNDr. M. R., MUDr. E. R. a správce
pozůstalosti JUDr. Jana Vondráčka, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7.
2015 č. j. 4 T 5/2015 - 31598 a rozhodl
t a k t o:
Podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu se rozsudky Krajského soudu v Praze ze
dne 7. 4. 2015 č. j. 4 T 21/2013 – 31079 a ze dne 23. 7. 2015 č. j. 4 T 5/2015-31598
z r u š u j í a podle § 259 odst. 1 tr. řádu se věc
v r a c í soudu prvního stupně, aby ve
věci učinil rozhodnutí nové.
O d ů v o d n ě n í:
A.
1. Napadenými rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015 č. j. 4 T 21/2013 –
31079 a ze dne 23. 7. 2015 č. j. 4 T 5/2015 – 31598 byli jmenovaní obžalovaní
uznáni vinnými stručně shrnuto jednáním spočívajícím v ovlivňování veřejných
zakázek konaných ve Středočeském kraji tak, aby se jejich vítězem stal konkrétní
dopředu vybraný obchodní subjekt s tím, že některé ze zakázek měly být dotovány
z prostředků Evropské unie a tohoto jednání se dopouštěli v rámci organizované
skupiny, kdy jejich konkrétní zapojení do trestné činnosti bylo určováno jejich
pracovními pozicemi, které jim umožňovaly příslušný zásah do průběhu zadávacího
řízení a podle tohoto rozdělení úkolů také byli poskytovateli či příjemci úplatků. Pro
stručnost Vrchní soud v Praze odkazuje na popis skutku obsažený v napadených
rozsudcích.
2. Konkrétně byl obžalovaný
MUDr. P. K. uznán v bodech
1) až
8) /pozn. soudu: číslo
skutku se vždy odvíjí od příslušného napadeného rozsudku/ vinným pokračujícím
zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné
dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku dílem
dokonaného dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body
2), 5)
a
7) pokračujícím zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 260
odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku; obžalovaná
MUDr. K. K. v bodech
1), 2), 4) až
8) pokračujícím zločinem
sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě
podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaného
dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body
2), 5) a
7) pokračujícím zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 260 odst. 1,
odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku; obžalovaná
Ing. I. S. v bodech
1) a
2)
pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži
a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku dílem
dokonaného dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pokračujícím
zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a
v bodě
2) zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 260 odst. 1,
odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku; obžalovaný
Ing. P. D. v bodě
2) zločinem sjednání výhody při zadání
veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2
písm. a), b), c) tr. zákoníku dílem dokonaného dílem ve stádiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku, zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst. 2 písm. a),
b) tr. zákoníku a v bodě 2) zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle
§ 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku; obžalovaný
Ing. T. M. v bodě
2) zločinem sjednání výhody při
zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1,
odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku dílem dokonaného dílem ve stádiu pokusu podle §
21 odst. 1 tr. zákoníku, zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle §
260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst.
1 tr. zákoníku; obžalovaný
Ing. V. K. v bodě
1) zločinem sjednání výhody při zadání
veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst.
2 písm. a), b), c) tr. zákoníku, a zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst.
2 písm. a) tr. zákoníku; obžalovaný
Ing. M. J. v bodě
4) a
5) pokračujícím zločinem
sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě
podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokračujícím zločinem podplacení
podle § 332 odst. 1 al. 1 tr. zákoníku, v bodě
5) zločinem poškození finančních zájmů
Evropské Unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku; obžalovaný
Ing. J. Ř. v bodech
6) a
7) pokračujícím zločinem sjednání výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži
a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku,
pokračujícím zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku, v bodě
6) zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 260
odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku; obžalovaný
MUDr. J.H. v bodě
8) zločinem sjednání výhody při zadání
veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2
písm. a), b), c) tr. zákoníku, a zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 al. 1, odst. 2
písm. a) tr. zákoníku; obžalovaný
MUDr. D. R. v bodech
2), 3), 5) až
7)
pokračujícím zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 al. 1, odst. 4 písm. b) tr.
zákoníku a obžalovaná
L. N. v bodech
1) až
7) pokračujícím zločinem sjednání
výhody při zadání veřejné zakázky při veřejné soutěži a při veřejné dražbě podle §
256 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaného dílem ve
stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, pod body
2), 4) a
6) pokračujícím
zločinem poškození finančních zájmů Evropské Unie podle § 260 odst. 1, odst. 4
písm. a), odst. 5 tr. zákoníku.
3. Za to byly obžalovaným uloženy následující tresty:
MUDr. P. K. podle § 260
odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody
v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen
do věznice s dozorem, podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest
propadnutí majetku v rozsahu: částky 14.851.500 Kč zajištěné při domovní prohlídce
v bydlišti obžalovaného, 78.500 Euro zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti
obžalovaného, 1487,5 USD zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obžalovaného,
finančních prostředků ve výši 1.800.000 Kč na účtu vedeném u Komerční banky a.s.,
č. účtu 439759550287/0100, finančních prostředků ve výši 200.000 Kč na účtu
vedeném u Komerční banky a. s., č. účtu 439759450227/0100, cenných papírů, které
pro obžalovaného spravuje společnost Patria Direct a.s.: 5.000 ks cenných papírů
emitenta Calvalley Pete, 541 ks cenných papírů emitenta ERSTE GROUP BANK AG,
2779 ks cenných papírů emitenta UniCredit, 861 ks cenných papírů emitenta Nova
Measuring, 2.500 ks cenných papírů emitenta Patriot Coal, 3.000 ks cenných papírů
emitenta Zogenix;
MUDr. K. K. podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst.
1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon
byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, podle § 66 odst.
1, 3 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest propadnutí majetku v rozsahu: částky
14.851.500 Kč zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obžalované, 78.500 Euro
zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obžalované, 1487,5 USD zajištěné při
domovní prohlídce v bydlišti obžalované, finančních prostředků ve výši 2.000.000 Kč
na účtu vedeném u Komerční banky a. s., č. účtu 438689710227/0100, finančních
prostředků ve výši 1.000.000 Kč zajištěných v bankovní bezpečnostní schránce č. 398
v pobočce Komerční banky a.s., Praha 1, Pohořelec 152;
Ing. I. S. podle § 260 odst.
5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za použití § 58 odst. 4 tr.
zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 roků, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82
odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 5
let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý
trest ve výměře 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč), podle § 69 odst. 1 tr.
zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let pro případ, že by
ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku
byl obžalované dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené
s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na 3
roky;
Ing. P. D. podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3
tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle § 70 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku
byl obžalovanému dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty –
částky 2.579.000 Kč zajištěné při domovní prohlídce v místě bydliště obžalovaného,
podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obžalovanému
uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb po 5.000 Kč), podle
§ 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest v trvání 1 roku pro případ, že by
ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku
byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s
výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu
2 let;
Ing. T. M. podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku
úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3
tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68
odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč
(100 denních sazeb po 5.000 Kč), podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven
náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku pro případ, že by ve stanovené lhůtě
nebyl peněžitý trest vykonán;
Ing. V. K. podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku za použití §
43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, podle § 81 odst.
1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen
na zkušební dobu 4 let, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku
byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb po
5.000 Kč), podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody
v trvání 1 roku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán,
podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl dále obžalovanému uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech
obchodních společností a družstev na dobu 2 let;
Ing. M. J. byl podle § 260 odst. 5
tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody
v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen
do věznice s dozorem, podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obžalovanému uložen
trest propadnutí majetku v rozsahu částky 2.203.600 Kč zajištěné při domovní
prohlídce v místě bydliště obžalovaného, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl
obžalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s
výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu
3 let;
MUDr. J. Ř. podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr.
zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle
§ 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle § 67 odst. 1 tr.
zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obžalovanému uložen peněžitý trest ve
výměře 1.000.000 Kč (200 denních sazeb po 5.000 Kč), podle § 69 odst. 1 tr.
zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let pro případ, že by
ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku
byl obžalovanému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti
spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a
družstev na dobu 3 let;
MUDr. J. H. podle § 256 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43
odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků, podle § 81 odst. 1 tr.
zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na
zkušební dobu 4 let, podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl
obžalovanému dále uložen peněžitý trest ve výměře 500.000 Kč (100 denních sazeb
po 5.000 Kč), podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí
svobody v trvání 1 roku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest
vykonán;
MUDr. D. R. podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 8 let
a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice
s dozorem, podle § 66 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obžalovanému dále uložen trest
propadnutí majetku v rozsahu: částky 8.678.300 Kč zajištěné při domovní prohlídce
v bydlišti obžalovaného na adrese Hostivice, Letní čp. 1548, - částky 44.500 Euro
zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obžalovaného na adrese Hostivice, Letní čp.
1548, - částky 5.000.000 Kč na bankovním účtu vedeném na jméno advokáta JUDr.
Adama Černého u GE Money Bank a. s., č. účtu 201826626/0600, podle § 70 odst. 1
písm. c) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty – částky 7.000.000 Kč zajištěné při osobní prohlídce
obžalovaného dne 14. 5. 2012;
L. N. byl podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku za použití §
43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 roků, pro jehož
výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem, podle § 67
odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obžalované uložen peněžitý trest
ve výměře 500.000 Kč (200 denních sazeb po 2.500 Kč), podle § 69 odst. 1 tr.
zákoníku byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 let pro případ, že by
ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku
byl obžalované uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti spojené s
výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu
5 let.
B.
4. Proti rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2015 sp. zn. 4T 21/2013 a ze
dne 23. 7. 2015 sp. zn. 4T 5/2015 podali v zákonné lhůtě stanovené v § 248 odst. 1
tr. řádu odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, a to do
výroku o trestu v neprospěch obžalovaných MUDr. P. a K. K., Ing. T. M., MUDr. J.H.,
MUDr. D. R. a L. N.; obžalovaní MUDr. D. R., L. N., MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. T.
M., MUDr. J.H., Ing. P. D., Ing. M. J., Ing. V. K., Ing. J. Ř., Ing. I. S., dále manželka
MUDr. D. R. MUDr. E. R., bratr MUDr. D. R., RNDr. M. R., a správce pozůstalosti
v dědickém řízení po zemřelém prof. MUDr. R. R., JUDr. Jan Vondráček.
5. Státní zástupce ohledně obžalovaného MUDr. D. R. vyjádřil souhlas s uloženým
nepodmíněným trestem odnětí svobody a trestem propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty, a to částky ve výši 7.000.000 Kč. Jeho odvoláním je u tohoto
obžalovaného napadáno uložení trestu propadnutí části majetku obžalovaného v
rozsahu při domovní prohlídce zajištěných částek ve výši 8.678.300 Kč a 44.500 Euro
a částky ve výši 5.000.000 Kč na bankovním účtu č. 201826626/0600 dle § 66 odst.
1, 3 tr. zákoníku a dále neuložení státním zástupcem navrhovaného trestu zákazu
činnosti.
6. Uložený trest propadnutí části majetku obžalovaného nereflektuje na celý rozsah
úplatků, které si obžalovaný nechal slíbit a z podstatné části i získal, tj. celkem
22.000.000 Kč, ani na postavení obžalovaného při úspěšném završení páchané
trestné činnosti, tj. na jeho nezastupitelnou a klíčovou roli, neboť to byl právě
obžalovaný, kdo nastavil rozsáhlý korupční systém při soustavném ovlivňování
veřejných zakázek na úrovni krajského územněsprávního celku, svoji osobou ho
zaštiťoval a aktivně byl do něho zapojen, místo toho, aby mu ze své pozice hejtmana
kraje i jako poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zabránil. Státní zástupce
má za to, že podmínky k uložení trestu propadnutí celého majetku obžalovaného
MUDr. R. byly naprosto splněny, konstatuje, že trest propadnutí celého majetku by
nebyl nepřiměřeně přísný jak tvrdí soud prvního stupně a rovněž polemizuje, za co
jiného by tento trest mohl být jinak uložen.
7. K navrhovanému trestu zákazu činnosti výkonu funkce spojené s činností ve státní
správě a samosprávě státní zástupce podotýká, že se netýkal výkonu mandátu při
zvolení do zastupitelstva územně samosprávných celků v rámci pasivního volebního
práva, ale dle jeho názoru lze obžalovanému zakázat, aby takto zvolený zastupitel po
svém zvolení nemohl vykonávat konkrétní výkonnou funkci v příslušném
územněsprávním celku. Nesouhlasí se širším výkladem rozhodnutí Nejvyššího soudu
ČR sp. zn. 5 Tdo 848/2010 prvostupňovým soudem a naopak odkazuje na usnesení
Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 877/2013, podle kterého uložení trestu zákazu
činnosti není vyloučeno, pokud jím nebude nepřípustně zasaženo do oblasti volebního
práva. Tak tomu nebude tehdy, bude-li zvažováno, že je nezbytné obviněnému
zakázat působení ve výkonném orgánu obce v rámci samostatné působnosti. Státní
zástupce zastává názor, že zákazem výkonu funkce ve výkonném orgánu obce či
kraje nedochází k odnětí pasivního volebního práva osoby, jíž je takový zákaz ukládán
a žádným způsobem nezasahuje do ústavou zaručeného práva být zvolen
zastupitelem a jednání příslušných orgánů se zúčastňovat, neboť do příslušné funkce
není osoba volena občany v rámci výkonu volebního práva ale uzavřeným okruhem již
zvolených zastupitelů. Státní zástupce v neposlední řadě poukazuje na smysl jím
navrhovaného trestu, tj. aby případně obžalovaný MUDr. R. nemohl být jmenován do
výkonné funkce, v níž by mohl rozhodovat znovu např. o veřejných prostředcích tak,
jak to činil ve funkci hejtmana Středočeského kraje či z toho titulu předsedy
regionální rady ROP Střední Čechy, kdy se obžalovaný dopouštěl trestné činnosti
právě v souvislosti s působením v těchto funkcích.
8. U obžalované L. N. státní zástupce s uloženými tresty souhlasí, vyjma odvoláním
napadeného výroku o uložení peněžitého trestu ve výměře 200 denních sazeb po
2.500 Kč (celkem 500.000 Kč), který považuje za příliš mírný, neodpovídající rozsahu
trestné činnosti, její závažnosti a společenské škodlivosti. Státní zástupce poukazuje
na účel peněžitého trestu, kterým není pouze odčerpání majetku obžalované, když z v
tomto případě hospodářské trestné činnosti obžalovaná získala či chtěla získat
majetkový prospěch z manipulace s veřejnými zakázkami ve výši nejméně 17.943.412
Kč a sama žádala na úplatcích finanční obnos ve výši 600.000 Kč ve dvou ze
žalovaných skutků, ale i výrazné preventivní působení této formy trestu.
9. U obžalovaných MUDr. K. K. a MUDr. P. K. státní zástupce vyjádřil souhlas s uloženým
nepodmíněným trestem odnětí svobody. Jeho odvoláním je u těchto obžalovaných
napadáno uložení trestu propadnutí části jejich majetku podle § 66 odst. 1, 3 tr.
zákoníku a dále neuložení trestu zákazu činnosti. U obžalovaných Ing. T. M. a MUDr.
J.H. je rozsudek napadán toliko do neuložení trestu zákazu činnosti.
10. Vzhledem k rozsahu a charakteru prokázané trestné činnosti obžalovaných MUDr. K.
K. a MUDr. P. K. má státní zástupce za to, že jsou dány veškeré zákonné podmínky
stanovené v § 66 odst. 1 tr. zákoníku, aby oběma obžalovaným byl uložen trest
propadnutí veškerého majetku s omezením dle § 66 odst. 3 tr. zákoníku. Nesouhlasí s
argumentací soudu, že přiměřený trest propadnutí majetku by měl být jen takový,
který „pokrývá“ výši prokázaného majetkového prospěchu obou obžalovaných. Soud
by měl při své úvaze hodnotit i za jakou trestnou činnost pachatele k tomuto trestu
odsuzuje. Pokud odsuzuje obžalovaného za rozsáhlou systémově nastavenou a
prokázanou korupci, jejímž smyslem je pouze vysávání veřejných rozpočtů a
finančních prostředků z Evropské unie pro vlastní obohacení, přičemž u obž. K. to
byla dokonce jediná náplň jeho činnosti, pak nelze dle názoru státního zástupce
uvažovat jen o trestu propadnutí majetku adekvátně kopírující prokázanou výši
obohacení, ale z důvodu individuální i generální prevence uložit trest propadnutí
celého majetku.
11. Obžalovaným MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. T. M. a MUDr. J. H. by měl být uložen i
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárních orgánech
obchodních společností a družstev. Nalézací soud jeho neuložení v rozsudku
odůvodnil tím, že ve statutárních orgánech obchodních společností v souvislosti se
stíhanou trestnou činnosti nepůsobili. Státní zástupce namítá, že není a priori striktně
nutné, aby tento navrhovaný trest mohl být uložen jen tehdy, když v této funkci
fakticky působili a jen v této funkci trestnou činnost páchali, postačí, pokud za „svoje
firmy“ při páchání trestné činnosti vystupovali a jednali. Uložení předmětného trestu
jim zabrání využívat svých bohatých kontaktů a vazeb, získané při páchání jejich
trestné činnosti, při působení ve statutárních orgánech obchodních společnosti či
družstev.
12. Závěrem státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze navrhl, aby vrchní
soud ohledně obžalovaného MUDr. D. R. zrušil výrok o uložení trestu propadnutí části
majetku a sám rozhodl rozsudkem tak, že se obžalovanému ukládá vedle již
uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody a trestu propadnutí věci nebo jiné
majetkové hodnoty podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí celého
majetku obžalovaného a dále aby vrchní soud sám doplnil výrok o trestu tak, že podle
§ 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku se obžalovanému ukládá i trest zákazu činnosti,
spočívající v zákazu výkonu jakékoli funkce či zaměstnání ve výkonných orgánech
státní správy a samosprávy včetně funkcí a zaměstnání v Regionálních radách
Regionálních operačních programů na dobu při horní hranici zákonné trestní sazby
stanovené v § 73 odst. 1 tr. zákoníku.
13. U obžalované L. N. státní zástupce navrhl, aby vrchní soud zrušil výrok o uloženém
peněžitém trestu a náhradním trestu odnětí svobody a vedle již uloženého
nepodmíněného testu odnětí svobody a trestu zákazu činnosti sám obžalované uložil
podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest v tolika denních
sazbách, aby jeho celková výše dosáhla částky 1.000.000 Kč a pro případ jeho
nezaplacení jí byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří let.
14. Ohledně obžalovaných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. státní zástupce Krajského státního
zastupitelství v Praze navrhl, aby vrchní soud zrušil výrok o uložení trestu propadnutí
části majetku obou obžalovaných a sám rozhodl rozsudkem tak, že se oběma
obžalovaným ukládá vedle již uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody podle
§ 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku trest propadnutí celého majetku obou obžalovaných
a podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dále trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních
společností a družstev ve výměře při horní hranici trestní sazby, tj. trvání 9 až 10 let.
15. U obžalovaných Ing. T. M. a MUDr. J.H. státní zástupce navrhl, aby vrchní soud
doplnil sám výrok o trestu tak, že vedle již uloženého nepodmíněného testu odnětí
svobody uloží oběma obžalovaným ještě trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
činnosti spojené s výkonem funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a
družstev, a to u obžalovaného Ing. T. M. v trvání 3 až 4 let a u obžalovaného MUDr.
J.H. 2 až 3 let.
16. Obžalovaná Ing. I. S. svým odvoláním napadá výrok o vině, kdy byla uznána vinnou
spácháním trestného činu poškození finančních zájmů Evropské Unie (dále jen EU)
podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku ve stádiu pokusu podle §
21 odst. 1 tr. zákoníku a dále výrok o trestu. Zásadní nesprávnost vidí v použité
právní kvalifikaci jí doznaného jednání jako uvedeného trestného činu, neboť se podle
jejího názoru nemohla účastnit žádného aktivního jednání, které by spočívalo v
používání nebo předkládání nesprávných nebo neúplných dokladů, či že by se
zúčastnila přípravy podkladů či je objednávala. Pouhá vědomost o tom, že takové
doklady může či bude předkládat jiný člen organizované skupiny, samo o sobě
nenaplňuje skutkovou podstatu uvedeného trestného činu a nepostačuje ani
srozumění. Jelikož se tohoto trestného činu s nejpřísnější trestní sazbou z trestných
činů jí kladených za vinu nedopustila, byl jí trest nesprávně uložen.
17. Obžalovaná L. N. nejprve vznáší nekonkrétní námitky o procesních vadách
předcházejícího trestní řízení, dále popírá žalovanou trestnou činnost s tím, že
neznala trestnou činnosti MUDr. K., její trestná činnost nebyla prokázána. Obžalovaná
zdůrazňuje, že ze své pozice ve spol. Erynies by nebyla schopna ovlivnit žádná
výběrová řízení, její výpověď je v souladu s výpovědí obžalovaného Ing. V. K., který
současně upozornil na spor mezi společnostmi Pohl CZ a FISA ohledně výše
fakturovaných částek, což mohlo mít vliv na výpověď obžalované Ing. I. S.. Soud ani
nezjistil samotný průběh a mechanizmus údajného ovlivnění losování. Dále
upozorňuje na to, že důkazy, které nesvědčí pro výpověď obžalované Ing. I. S., soud
považuje za nevěrohodné, zaznamenané telefonické hovory interpretuje na základě
domněnek a teoretických konstrukcí, stejně tak soud nedostatečně opatrně hodnotí
výpověď obžalované Ing. I. S., což měl učinit s ohledem na to, že vystupovala jako
spolupracující obžalovaná. Její výpověď pak považuje za nevěrohodnou a
osamocenou. Ve svém odvolání specifikuje důkazy, které podle názoru obžalované
svědčí pro její nevinu – svědci Č., Mgr. M., JUDr. Ž., Ing. P., F. Ohledně bodu
2) napadeného rozsudku uvádí, že nebyla prokázána organizovaná skupina a její
zapojení do ní. Vyzdvihuje skutečnost, že pracovníci Regionálního operačního
programu Střední Čechy (dále jen ROP) nezjistili v zadávacím řízení jakoukoliv
manipulaci (např. sv. JUDr. N.). Ve vztahu k bodu
3) Domov důchodců a Niederleho
pavilon Kladno – poukazuje na to, že žádný z provedených důkazů nesvědčí pro jejich
vinu, a to ani telefonní hovory a e-maily s tím, že údajnou kódovanou řeč obžalovaná
i obžalovaný Ing. M. J. popřeli, ve vztahu k bodu
4) D3 Monoblok namítá, že taktéž
nebyla prokázána její trestná činnost. Totéž uvádí i k bodům
5), 6) a
7) rozsudku –
ON Kolín a ON Kutná Hora a Pavilon B. Ohledně trestného činu podle § 256 tr.
zákoníku upozornila, že zákonná úprava v předmětné době nezakazovala, aby se
budoucí soutěžitelé podíleli na tvorbě zadávací dokumentace.
18. Obžalovaný MUDr. D. R. podal odvolání jednak osobně (k čemuž se připojila i jeho
manželka MUDr. E.R., dále i prostřednictvím svých současných i někdejších obhájců).
Předně namítá, že o stížnosti proti vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR rozhodoval JUDr. Petr Jirát, státní zástupce Krajského státního
zastupitelství v Praze, ačkoli byl nejpozději dne 26. 7. 2012 dozorující státní zástupce
informován o podané žádosti policejního orgánu o vyslovení souhlasu Poslanecké
sněmovny k trestnímu stíhání poslance z 18. 7. 2012. Jelikož státní zástupce nevydal
k žádosti policejního orgánu žádný negativní pokyn, tuto žádost přinejmenším
konkludentně akceptoval. Státní zástupce fakticky projevil předběžnou akceptaci
zamýšleného usnesení policejní orgánu tj. usnesení o zahájení trestního stíhání MUDr.
D. R., přičemž tímto jednáním se JUDr. Petr Jirát vyloučil z rozhodování o stížnosti
jmenovaného proti usnesení o zahájení trestního stíhání z 20. 9. 2012. Proto
obžalovaný požadoval výslech policistů pplk. Ing Šebkové a pplk. Ing. Ševcovice pro
ověření, zda státní zástupce dal souhlas či přímo pokyn pro zahájení trestního stíhání
obžalovaného.
19. Obžalovaní MUDr. D. R., MUDr. P. K., MUDr. K. K. (dříve P.), Ing. M. J., Ing. P. D.,
Ing. J. Ř., Ing. V. K. a Ing. T. M. ve svých odvoláních shodně namítají místní
nepříslušnost Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a Okresního soudu v
Ústí nad Labem v přípravném řízení. Z důvodu odnětí svému zákonnému soudu a
soudci, jsou veškeré důkazy odvozené z rozhodování a procesních úkonů těchto
orgánů nezákonné, tj. odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, sledování
osob a věcí, domovní prohlídky, prohlídky jiných prostor a další procesní úkony
zasahující do základních práv a svobod obžalovaných, proto jsou z hlediska
dokazování v hlavním líčení procesně nepoužitelné a nelze k nim přihlížet. V tomto
smyslu odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR.
Obžalovaný Ing. J. Ř. vyjadřuje rovněž pochyby o nestrannosti dozorujícího státního
zástupce.
20. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. upozorňují na opakované dočasné odložení
zahájení trestního stíhání jednotlivých osob dle § 159b odst. 1 tr. řádu. Krajské státní
zastupitelství v Ústí nad Labem tak mělo dostatek času postoupit věc dle § 17 odst. 2
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. místně příslušnému Krajskému
státnímu zastupitelství v Praze, což však provedlo až ex post po vzetí obžalovaných
do vazby místně nepříslušným Okresním soudem v Ústí nad Labem.
21. V tomto smyslu vznáší námitku rovněž obžalovaný MUDr. D. R., který je přesvědčen,
že od začátku bylo věcně a místně příslušné Krajské státní zastupitelství v Praze nebo
Městské státní zastupitelství v Praze, ačkoli k postoupení příslušnému zastupitelství
došlo až téměř 7 měsíců od zahájení úkonů trestního řízení, byť v záznamu o zahájení
úkonů trestního řízení není zmínka o Ústeckém kraji resp. o Ústí nad Labem. Zjevnou
účelovost a nezákonnost postupu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem
připustil i Ústavní soud ČR (sp. zn. I. ÚS 2632/12) ale soud prvního stupně závěry
Ústavního soudu ČR bagatelizoval. Obžalovaný se také pozastavuje nad skutečností,
že v dotčeném trestním spise není žádný relevantní záznam o postoupení trestního
oznámení Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem od Nejvyššího státního
zastupitelství a vyjadřuje se k zamítnutí souvisejícího návrhu na výslech svědků –
konkrétních státních zástupců Nejvyššího státního zastupitelství.
22. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. vedle místní nepříslušnosti soudu jako
takového vznáší námitku nezákonného soudce, tedy že o inkriminovaných příkazech
rozhodovali soudci mimo stanovený rozvrh práce, např. soudkyně Okresního soudu v
Ústí nad Labem Mgr. Dita Lukášová, Mgr. Marcela Blešová a Mgr. Vlasta Bachurská.
Byť v ústním odůvodnění napadeného rozsudku bylo konstatováno, že se nalézací
soud zabýval i rozvrhy práce Okresního soudu v Ústí nad Labem týkajícími se
vazebního stíhání a vydaných příkazů k domovním prohlídkám, odposlechům apod.,
obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K. a Ing. P. D. namítají, že při hlavním líčení nebyly
předmětné rozvrhy práce provedeny jako důkaz a ani konstatovány.
23. Krom pro opakovaně namítanou místní nepříslušnost soudu a státního zastupitelství
obžalovaní shledávají jednotlivé příkazy nezákonné i z dalších důvodů. Odposlechy a
záznamy telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu jsou podle obžalovaných
MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. M. J., Ing. J. Ř., Ing. V. K. a MUDr. D. R. vedle
povolení jich místně nepříslušným soudem taktéž nezákonné a procesně nepoužitelné
kvůli nedostatečnému odůvodnění předmětných příkazů (a to i u klíčového příkazu z
11. 11. 2011 č. j. V 182/2011), neboť nebyly řádně odůvodněny sledované účely,
proč by bylo jinak jejich dosažení podstatně ztížené, ani doba trvání příkazů. V této
souvislosti odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Pzo 3/2013 a
Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 615/06.
24. Obžalovaní Ing. T. M., Ing. V. K. a MUDr. D. R. se vyslovují ke kvalitě odposlechů
přehrávaných v průběhu hlavního líčení s tím, že většině rozhovorů nebylo dobře
rozumět a přepisy záznamů neodpovídají nahrávkám. Obžalovaní Ing. T. M. a Ing. V.
K. rovněž namítají, že seznamování se s obsahem odposlechů mimo hlavní líčení není
možné a zakládá porušení práva na spravedlivý proces z důvodu provádění důkazů
mimo hlavní líčení. Obžalovaný Ing. V. K. namítá též účelovou dezinterpretaci
odposlechů.
25. K povolení ke sledování podle § 158d tr. řádu se obdobně vyjadřují obžalovaní MUDr.
P. K., MUDr. K. K. a Ing. M. J. tak, že dle výrokové části těchto povolení místně
nepříslušný soud povolil pouze sledování věcí (v konkrétním případě kancelář MUDr.
K. K. v nemocnici Kladno a rodinný dům v Rudné), nikoliv sledování osob v nich se
nacházejících, byť policejní orgán dával státnímu zástupci podnět i ke sledování osob.
Podstatná je totiž výroková část soudních povolení, která povolovala pouze sledování
věcí. Obžalovaní proto shledávají nezákonný rozsah odvislých protokolů o
prostorových odposleších, které zaznamenávají i skutečnosti ze sledování osob,
zapříčiňující nezákonnost a procesní nepoužitelnost důkazů získaných policejním
orgánem jakožto výsledků nasazení operativně pátrací techniky.
26. Obžalovaný MUDr. D. R. namítá nevypořádání se se závěry znaleckého posudku z
oboru kriminalistika-fonoskopie ze dne 13. 8. 2013 ve vztahu k záznamům o
sledování osob. Ze žádného záznamu o sledování osob nelze jednoznačně určit, kdy
byl ten který záznam pořízen, nelze určit, která nahrávka předcházela jiné nahrávce,
jakož nelze ani určit, v jakém pořadí byly nahrávky pořízeny. V této souvislosti
obžalovaný namítá neprovedení důkazu výslechem policistů, kteří prováděli výběr
záznamů a k tomu vypracovali protokol, aby mohlo být ověřeno, zda nemohlo dojít k
záměně částí záznamů. Dále se obžalovaný vyjadřuje k záznamu ze sledování osob ze
dne 14. 5. 2012, dle kterého při odchodu z domu K. obžalovaný dostal krabici s
vínem. Nalézací soud se nevypořádal s výpověďmi obžalované Ing. I. S. týkající se
předmětné krabice a jejího obsahu a její výpovědí vůči obžalovanému. Dle názoru
obžalovaného se nalézací soud nevypořádal ani s faktem, že rozhovory ze sledování
osob svědčí o shánění finančních prostředků na volební kampaň pro ČSSD a nikoli o
úplatcích.
27. Ze shora uvedených důvodů obžalovaní dovozují nezákonnost rozsudku, když nalézací
soud provedl a používal důkazy pořízené v rozporu se zákonem zakládající jejich
absolutní neúčinnost, přičemž vytýkané vady nelze zhojit.
28. Obžalovaný MUDr. D. R. napadenému rozsudku rovněž vytýká, že byl uznán vinným
již rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 21/2013 ve věci obžalovaných
MUDr. P. K. a spol., byť se ho formálně netýkal. Rekapituluje celkem 9 námitek
podjatosti soudců, resp. přísedících senátu 4 T nalézacího soudu, přičemž poukazuje
na to, že objektivní test nestrannosti zůstal stranou úvah a hodnocení, a proto
obžalovaný namítá porušení nezávislosti a nestrannosti soudu.
29. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. dále namítají nesplnění zákonných náležitostí
jak v usnesení o zahájení trestního stíhání dle § 160 odst. 1 tr. řádu a dle § 134 odst.
2 tr. řádu, tak v obžalobě dle § 177 písm. c), d) tr. řádu u jednotlivých skutků. V
usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 5. 2010 a 15. 5. 2012 ani v obžalobě
ze dne 4. 4. 2013 není zřejmé, v jakých konkrétních skutečnostech je spatřováno
naplnění všech znaků trestných činů, resp. nejsou řádně popsány veškeré skutečnosti
naplňující všechny znaky trestných činů, pro které jsou obžalovaní stíháni. V tomto
smyslu odkazují i na vytýkaný trestný čin dle § 260 tr. zákoníku, neboť policejní
orgán ani státní zástupce jasně neoznačili konkrétní nepravdivý doklad, resp.
konkrétní nepravdivou informaci v něm obsaženou vztahující se k výdajům rozpočtu
EU, který by obžalovaná vyhotovila, a proto obžalovaní neví, jakým konkrétním
způsobem se měli vytýkaného trestného činu dopustit. Rovněž nebylo řádně popsáno,
jakým konkrétním způsobem měli naplnit všechny zákonné znaky trestného činu
podle § 256 tr. zákoníku, což obdobně namítá i obžalovaný Ing. P. D.. Tito obžalovaní
včetně obž. Ing. T. M. dále tvrdí, že soud prvního stupně důsledně nedostál zákonné
povinnosti dle § 120 odst. 3 tr. řádu v popisu skutku konkrétně popsat všechny
zákonné znaky vytýkaných trestných činů (včetně konkrétního popisu jednání,
rozhodných skutečností a dostatečného časového vymezení jednání), které jsou dle
názoru soudu jednotlivými skutky naplňovány, což je v rozporu i s ustálenou
judikaturou na kterou obžalovaní hojně odkazují. Z provedených důkazů ani
nevyplývá, že by k naplnění všech zákonných znaků stíhaných trestných činů
skutečně došlo, i proto nejsou skutková zjištění ve skutkové větě v souladu s
obsahem provedených důkazů. Skutková věta je ve svých tvrzeních vnitřně rozporná
a nelogická.
30. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. M. J., MUDr. J.H., L. N., MUDr. D. R. a Ing.
V. K. ve svých odvoláních namítají i tzv. opomenuté důkazy s příkladným výčtem. Byť
soud prvního stupně v hlavním líčení provedl řadu důkazů, které v různých aspektech
svědčily obhajobě, tak se přesto v rozporu s judikaturou těmito provedenými důkazy
nezabýval a tyto dle § 2 odst. 6 tr. řádu nevyhodnotil. Ačkoli soud nemá právo
výběru, které provedené důkazy bude hodnotit a které nikoliv, nalézací soud v
napadeném rozsudku de facto hodnotil pouhý nepatrný zlomek všech provedených
důkazů a nikterak se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí.
Obžalovaní Ing. T. M. a L. N. v obdobném smyslu namítají jednostranné hodnocení
důkazů soudem, výhradně v neprospěch obžalovaných.
31. Dalšími vadami, kterými napadený rozsudek trpí, jsou dle obžalovaných MUDr. P. K.,
MUDr. K. K., Ing. M. J., L. N., Ing. P. D., Ing. V. K. a Ing. T. M. vady spočívající v
neprovedení důkazů navržených obhajobou a nevypořádání se s důkazními návrhy
obhajoby. Absentuje také odůvodnění toho, jak se soud vypořádal s obhajobou
jednotlivých obžalovaných. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. zaujímají své
stanovisko k zamítnutí jejich důkazních návrhů s pouhým konstatováním nalézacího
soudu o nadbytečnosti, což pokládají za ústavně nekonformní, porušující zásady
rovnosti zbraní a práva na spravedlivý proces. I s ohledem na shora uvedené
obžalovaní shledávají vady v odůvodnění rozsudku, neboť neobsahuje zákonné
náležitosti dle § 125 odst. 1 tr. řádu a není patrno, jakými právními úvahami se
nalézací soud řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných
ustanovení zákona v otázce viny, při posouzení závažnosti trestných činů a při
ukládání trestu. Nalézací soud nezohlednil, že veškeré veřejné zakázky byly vítěznými
uchazeči realizovány buď se ztrátou, popř. s minimálním ziskem. Navíc nikdo nebyl
poškozen a žádný subjekt neuplatnil nárok na náhradu škody, resp. Ministerstvo pro
místní rozvoj vzalo nárok na náhradu údajné škody zpět. Obžalovaný Ing. M. J.
poukazuje na skutečnost, že Nemocnice Příbram, ROP, Středočeský kraj a
Ministerstvo financí naopak uvedly, že v souvislosti se zakázkou Příbram jim žádná
škoda nevznikla, zakázka je hotová a k plné spokojenosti používaná nemocnicí. Soud
tak nezohlednil zásady přiměřenosti z důvodu neexistence společensky škodlivých
následků.
32. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. J. Ř., Ing. V. K. a Ing. M. J. shodně tvrdí,
že ustanovení § 256 tr. zákoníku je neúčinné a hmotněprávně neaplikovatelné z
důvodu rozdílu znění dotčeného ustanovení při vyhlášení („zjednat výhodu“) a při
publikaci („sjednat výhodu“), což ve svém důsledku způsobilo trestní stíhání v rozporu
se zásadou nul um crimen sine lege. Obžalovaní Ing. V. K., Ing. P. D. a Ing. T. M.
namítají, že v napadeném rozsudku nebyly popsány výhodnější podmínky či sjednání
přednosti.
33. Obžalovaný MUDr. D. R. argumentuje pomocí podrobného rozboru právní úpravy
trestných činů dle § 256 tr. zákoníku a § 331 tr. zákoníku, přičemž poukazuje na
vyloučení jednočinného souběhu těchto trestných činů, vztah speciality a
nepřiléhavou právní kvalifikaci skutku.
34. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. T. M., Ing. J. Ř., Ing. P. D. a Ing. M. J.
obdobně namítají nezákonné rozšíření skutkové podstaty trestného činu podle § 260
tr. zákoníku, nekonkretizaci nepravdivých dokladů či nepravdivých informací v nich
uvedené, nepřípustnou analogi ve vztahu k Evropskému společenství, které v
dotčené době neexistovalo, nepřiléhavou a nepřesvědčivou právní kvalifikaci
předmětného zákonného ustanovení. Obžalovaný Ing. J. Ř. navrhuje, aby se odvolací
soud obrátil na Soudní dvůr s předběžnou otázkou na použití § 260 odst. 1 jako
nesprávnou implementaci přímo účinných čl. 1 a 2 Úmluvy o ochraně finančních
zájmů Evropských společenství, v opačném případě nebude na jisto, zda toto
ustanovení možno aplikovat a zda to není v rozporu s mezinárodní úmluvou.
35. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K., MUDr. D. R., Ing. V. K., Ing. P. D., Ing. T. M.
zaujali stanovisko k výpovědi spolupracující obviněné Ing. I.S. a jejímu hodnocení.
Poukazují na změny v jejích výpovědích a rozpory v nich obsažené související s
časovým hlediskem a se změnou procesního postavení jmenované, její vlastní
motivací, kdy se pouze snažila vyhovět policejnímu orgánu dle toho, co očekávala, že
by ji pomohlo k získání statutu spolupracující obviněné (odkaz na výpověď z 18. 10.
2012 s její otázkou na policejní orgán, zda „byla její výpověď dobrá?“), účelové
zamlčování skutečností, zjevně nepravdivá, vágní a nekonkrétní tvrzení a její celkovou
nevěrohodnost. Obžalovaní se pozastavují nad přístupem k hodnocení výpovědi
obžalované Ing. I.S. ve vztahu k ostatním objektivním důkazům, když soud přisuzuje
její výpovědi větší váhu než výpovědím svědků. Navíc je dle obžalovaného MUDr. D.
R. přesvědčení soudu, že výpověď obžalované Ing. I.S. je stěžejní, mylné, neboť ta
se nevyjádřila a ani nemohla k tzv. zdravotnickým zakázkám.
36. Podle obžalovaných MUDr. D. R., Ing. V. K. a Ing. P. D. institut spolupracujícího
obviněného nebyl aplikován v souladu se zákonnými podmínkami, nebyly objasněny
okolnosti, za nichž došlo k uzavření dohody mezi S. a orgánem činným v trestním
řízení. Dle obžalovaných MUDr. D. R. a Ing. P. D. se policejní orgán nedotazoval
obžalované Ing. I.S. na věci důležité pro trestní řízení, stranil jí, a sdělil opodstatněné
podezření o zamlčení, že za obžalovanou byli policisté, a to i ve Vazební věznici
Ruzyně. Dle obžalovaného Ing. V. K. nalézací soud opomenul trestní stíhání
jmenované v jiné věci, byť se jedná o další případy manipulace s veřejnými
zakázkami. Dle obžalovaných MUDr. D. R. a Ing. V. K. obžalovaná Ing. I.S. vše sama
organizovala, byla v kontaktu jak s administrátory veřejných zakázek, kterým dávala
instrukce, tak s MUDr. P. K. a MUDr. K. K. Obžalovaný MUDr. D. R. tvrdí, že
obžalovaná Ing. I.S. přišla s tím, že pomůže sehnat finanční prostředky pro ČSSD na
volby. Od obžalované MUDr. K. K. se očekávalo, že příslušné finance sežene, přičemž
obžalovaná Ing. I.S. její slib financí využívala na nátlak na obžalovanou MUDr. K. K.,
ač ta to nikterak nespojovala s žádnou konkrétní veřejnou soutěží. Až po nabídce stát
se spolupracující obviněnou zaměnila obžalovaná Ing. I.S. finanční dary na volby za
„provize“ za zajištění výhry ve veřejné soutěži.
37. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. se pak v doplněních k odvolání postupně
podrobně vyjadřují k jednotlivým skutkům, tj. k rekonstrukci Gymnázia Hostivice, k
rekonstrukci zámku Buštěhrad, ke stomatologickému robotu, k vybavení Domova
důchodců s lůžky následné péče a oddělením rehabilitace a vybavení Niederleho
pavilonu Oblastní nemocnice Kladno a. s., k modernizaci křídla D3 monobloku, k
vybavení a zdravotnické technologi pro nemocnici Kutná Hora a technologi pro
Pavilon N Oblastní nemocnice Kolín. I ostatní obžalovaní činí skutkové námitky ve
vztahu k jednotlivým veřejným zakázkám.
38. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. se v rámci námitek ve vztahu k veřejné zakázce
na rekonstrukci Gymnázia Hostivice pozastavují nad tím, že není stíhán žádný
zástupce Středočeského kraje coby zadavatel a ani pracovník administrátorské
společnosti ERINYES s.r.o., kteří zajišťovali řádný průběh zadávacího řízení. Oba
obžalovaní a obž. Ing. V. K. byli odsouzeni na základě nepřiléhavé právní kvalifikace,
kdy nebyly naplněny znaky trestného činu podle § 256 tr. zákoníku, včetně chybějící
subjektivní stránky. Obžalovaný MUDr. P. K. žádnou provizi nepřevzal, soud neoznačil
ani neprokázal konkrétní jednání obžalované MUDr. K. K., které by prokazovalo na její
straně zjednání výhody společnosti POHL cz, navíc provize bývá v praxi veřejných
zakázek poskytována, aniž by muselo dojít ke zvýhodnění konkrétního uchazeče o
veřejnou zakázku.
39. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. se vyjádřili k dotčené veřejné zakázce v užším
řízení dle § 28 zákona o veřejných zakázkách, k obžalovanou Ing. I.S. tvrzené
schůzce v průběhu září 2011, ke společnosti Ve-Zak s.r.o., k neznalosti Ing.
Čmelinského, ke společnosti POHL cz, k výpovědi svědka M. ze společnosti ERINYES,
k tvrzení, že losování za přítomnosti notáře neproběhlo řádně, a to s odkazem na
nulovou diskriminaci, 16 uchazečů a absenci jakýkoliv jejich námitek vůči průběhu
řízení, k umožnění obžalované Ing. I. S. a Ing. V. K. se přímo podílet na podobě
zadávací dokumentace, k údajnému předání finanční hotovosti ve výši 2.800.000 Kč
obžalovanou Ing. I.S., na kterou se měla složit rovným dílem s obžalovaným Ing. V.
K. Nalézací soud nezohlednil, že obžalovaná Ing. I.S. a její společnost FISA s.r.o.
realizovala již první etapu rekonstrukce gymnázia a tedy sama měla k tomu nejlepší
informace a zároveň měla dlouhodobé vztahy se společností POHL cz.
40. Pozastavují se nad tím, co je míněno „podobou“ zadávací dokumentace a v čem měly
být podmínky veřejné zakázky „šité na míru“ pro společnost POHL cz, když ta
nesplňovala některé kvalifikační předpoklady a proto si musela zajistit subdodavatele,
obdobné namítá obžalovaný Ing. V. K.. Bylo potvrzeno, že požadavky na kvalifikaci
vymezené zadavatelem v zadávacích podmínkách plně odpovídaly druhu, rozsahu a
složitosti předmětu plnění veřejné zakázky.
41. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K. a Ing. V. K. se podrobně vyjádřili také ke
znaleckým posudkům znaleckého ústavu PROFI-TEN a České znalecké, včetně jejich
hodnocení soudem prvního stupně. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. navrhli
nový důkaz, a to vypracováním revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem
určeným soudem. V opačném případě odvolací soud musí vycházet ze zásady in
dubio pro reo, tedy z příznivějších závěrů posudku znaleckého ústavu Česká znalecká.
42. Jediné, v čem obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. souhlasí s napadeným
rozsudkem, je, že nebyli ke Středočeskému kraji v žádném vztahu, nebyli ani členy
Rady Středočeského kraje ani jiného orgánu kraje, nebyli ani zaměstnanci kraje
apod., tj. neměli rozhodovací pravomoc ve vztahu k předmětné veřejné zakázce.
43. Obžalovaný Ing. V. K. se obdobně vyjadřuje k údajnému ovlivnění losování bez jeho
vědomosti, jak k tomu mělo dojít, k organizované skupině, k údajné dohodě mezi 5
vylosovanými uchazeči, k údajné provizi, když není důvod, proč a kde by si
obžalovaný částku obstaral s odkazem na účetnictví společnosti POHL cz, kde jsou
veškeré transakce řádně zdokladovány, na své příjmy, na časové nesrovnalosti v
předání provize a uzavření smlouvy o dílo, a na to, že ani v přípravě nabídky nebylo
společností POHL cz kalkulováno se ziskem, který by odůvodňoval poskytnutí úplatku
ve výši 3 mil. Kč.
44. Podle obžalovaného nebyla prokázána řada skutečností, např. existence organizované
skupiny, získání značného prospěchu, že by obžalovaný vybral peníze z účtu nebo
použil platbu v hotovosti z jiných zakázek na úplatek, možnost obžalovaného ovlivnit
zadávací podmínky zakázky v přípravné fázi, jakým způsobem měly být zadávací
podmínky upraveny ve prospěch společnosti POHL cz, přičemž v tomto směru
odkazuje na rychlost schvalovacího procesu a že činností obžalovaného nevznikla
žádná škoda. Odkazuje na odborné vyjádření Mgr. Jakuba Stránského z 11. 11. 2013,
které nebylo provedeno jako důkaz a na to, kdo připravoval zadávací dokumentaci.
Namítá nesprávnou právní kvalifikaci, rozšiřování nepřímého úplatkářství a opomíjení
soudem skutečného procesu zadávání veřejných zakázek.
45. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. se v rámci vyjádření k veřejné zakázce na
rekonstrukci zámku Buštěhrad vyslovují k údajným pokynům spoluobžalovaným Ing.
T. M., Ing. P. D. a L. N., k neznalosti Ing. Novotného, k zadávacím podmínkám, k
absenci námitek potencionálních uchazečů, k neprokázání úmyslu získat prospěch pro
Konstruktiva Branko, k žádosti o dotaci, ke svědeckým výpovědím, k neprokázaným
spekulacím ve vztahu k údajné tajné dohodě mezi Konstruktiva Branko a dalšími 4
soutěžiteli, k nedohledání CD s kompletní technicko - ekonomickou studií
rekonstrukce zámku Buštěhrad z února 2011 v trestním spisu, k časovým
souvislostem ve vztahu k ocenění rekonstrukce projekční kanceláří ARIA na 218 mil.
Kč a nemožnosti účelově navýšit předpokládanou cenu veřejné zakázky, přičemž
rozpočet byl následně ponížen na 161 mil. Kč a 57 mil. Kč se použilo na
doprojektování interiérů, nádvoří, statiku apod., vše bez zapříčinění obžalovaných.
Obžalovaný MUDr. D. R. k tomu sděluje, že to byl on, kdo po Ing. Procházkovi
požadoval, aby upravil projekt, čímž došlo právě ke snížení rozpočtu o cca 40 mil. Kč,
neovlivňoval průběh výběrového řízení, do ničeho nezasahoval, nikomu neudílel
pokyny, po nikom nepožadoval úplatek ani mu nikdo žádný úplatek nesliboval.
Obžalovaný MUDr. D. R. se dále vyjadřuje k výběrovému řízení, k problémům s
předáním staveniště, k okolnostem ohledně krabice s vínem, k nevypořádání se
soudem se skutečností, že obžalovaný Ing. T. M. se na projektu rekonstrukce zámku
Buštěhrad podílel z vůle Ing. Procházky v době, kdy zámek byl ve vlastnictví města
Buštěhradu a projekt si od Ing. Procházky objednalo město Buštěhrad a obžalovaná
Ing. I.S.. Nalézací soud nevzal v potaz výpovědi řady svědků, např. Ing. V., Ing. B.,
Ing. B., pracovníků Krajského úřadu pro Středočeský kraj a členů rady kraje ve
vztahu k průběhu výběrových řízení, pracovníků administrátorské firmy a členů
managementů nemocnic.
46. Obžalovaní MUDr. P. K. a MUDr. K. K. polemizují nad výší údajného úplatku ve vztahu
k výši zisku a namítají naplnění znaku „škody velkého rozsahu“ dle § 260 odst. 5 tr.
zákoníku, protože je podstatné naplnění účelu dotace, což je v daném případě
podpora cestovního ruchu, který byl splněn.
47. Obžalovaní MUDr. P. K., MUDr. K. K. a Ing. P. D. se vyjadřují ke znaleckým posudkům
znaleckého ústavu Equity Solutions Appraisals, znaleckého ústavu BOHEMIA EXPERTS
a ÚRS PRAHA a jejich hodnocení nalézacím soudem. K posledním dvěma
jmenovaným znaleckým ústavům a jejich posudkům se obdobně vyjadřuje
obžalovaný Ing. T. M., který rovněž vznáší námitky ve vztahu k rozpočtu a uvádí, že
nečinil v rámci předmětné zakázky kroky ještě před tím, než byla zakázka vyvěšena
na úřední desce, ačkoli se měl dle závěru soudu počátkem roku 2011 obrátit na Ing.
Felixe s žádostí o zpracování nejprve studie a posléze projektu týkající se zámku
Buštěhrad.
48. Obžalovaný Ing. P. D. namítá odepření práva na obhajobu policejním orgánem při
výslechu, nenaplnění subjektivní stránky vytýkaných trestných činů, vyjadřuje se ke
svědkům Ing. P., T., k neprokázání jakémukoliv sjednání výhod, resp. nezákonnému
či nestandardnímu postupu ze strany zadavatele veřejné zakázky rekonstrukce zámku
Buštěhrad, neboť nedošlo k žádnému předražení veřejné zakázky, zadávací podmínky
standardní, rovné podmínky, řádný a zákonný postup, vysoutěžená cena za stavební
část správná a nepředražená. Právní posouzení dle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2
písm. a), b) tr. zákoníku je nesprávné, neboť neprokázáno na jakou konkrétní úřední
osobu měl obžalovaný Ing. P. D. působit, nad to žádná úřední osoba mající vliv na
výběr uchazeče ani stíhána nebyla.
49. K veřejné zakázce „Stomatologický robot“ obžalovaní MUDr. P.K. a MUDr. K.K.
poukázali na aplikaci nepřiléhavého odkazu na § 18 odst. 3 zákona o veřejných
zakázkách ve znění účinném do 11. 9. 2011 s ohledem na dobu, kdy k vytýkanému
jednání mělo dojít. Dále obžalovaní argumentují unikátností stomatologického zařízení
CEREC, tedy že existuje pouze jediná technická specifikace, proto je objektivně
nemožné, aby společnost B.Braum Medical zpracoval technickou specifikaci
požadovaného stomatologického robota tak, aby „vyhovoval jejím možnostem“, jak
tvrzeno v rozsudku. Obžalovaný MUDr. P.K. vysvětluje, proč o pomoc požádal
spoluobžalovaného Ing. J. H. – v dané problematice se z odborného hlediska
neorientuje a neměl žádné informace o tom, které subjekty roboty CEREC dodávají.
Údajná „předchozí dohoda o možnosti ovlivnění průběhu zadání této veřejné zakázky“
nebyla nikterak prokazována, natož pak prokázána. V napadeném rozsudku zcela
absentuje informace o tom, na úkor kterých konkrétních jiných potencionálních
dodavatelů bylo postupováno.
50. Ve vyjádření se k veřejné zakázce na „Vybavení Domova důchodců s lůžky následné
péče a oddělením rehabilitace a vybavení Niederleho pavilonu Oblastní nemocnice
Kladno a.s.“ se obžalovaní MUDr. P.K. a MUDr. K.K. zaobírají údajným
spolupachatelstvím, které nemá oporu v dokazování, případným účastenstvím a
neprokázáním úmyslu obžalovaných.
51. Obžalovaná MUDr. K.K. neznala a ani nebyla v žádném styku se spoluobžalovaným
Ing. M. J.. S ním byl v kontaktu obžalovaný MUDr. P.K., ale kvůli jiným záležitostem.
Nalézacím soudem není prokázána ani předchozí domluva obžalovaných, ani
akceptace nabídky (úplatku), obdobně nebyl prokázán ani pokyn obžalovaných MUDr.
P. K. a MUDr. K. K. vůči obžalované L. N., která měla podle soudu obžalovanému Ing.
M. J. umožnit podílet se na podobě zadávací dokumentace, ani co mělo být případně
obžalovaným Ing. M. J. v zadávací dokumentaci upravováno, aby vyhovovalo
společnosti PURO-KLIMA. Nebyla prokázána ani kódovaná komunikace mezi
obžalovanými Ing. M. J. a L. N.
52. V napadeném rozsudku absentuje řada konkrétních okolností, a to například
specifikace tvrzeného zajištění výhodnějších podmínek v zadávacím řízení spol. PURO-
KLIMA, když se fakticky jednalo o běžné a standardní zadávací podmínky a přiměřené
kvalifikační předpoklady s přihlédnutím ke specifikům u zdravotnických veřejných
zakázek, jaké další potřebné informace měla obžalovaná L. N. obžalovanému Ing. M.
J. poskytnout, konkretizace dotčených soutěžitelů a příčinné souvislosti mezi funkcí
člena hodnotící komise u obžalovaného MUDr. P. K. a tvrzeným zvýhodněním spol.
PURO-KLIMA. Závěry soudu o domluvení a předání úplatku jsou neprokázané, navíc
smlouva v době údajného předání úplatku již byla uzavřena a průběh této zakázky byl
obžalovanému Ing. M. J. znám. V tomto duchu se obdobně vyjádřil i obžalovaný Ing.
M. J..
53. Obžalovaní argumentují nepřípustným rozšiřováním nad rámec skutkové podstaty
§ 256 odst. 1 tr. zákoníku a podotýkají, že žádný ze soutěžitelů nepodal námitky
podle § 110 odst. 1 zák. o veřejných zakázkách. Dále se vyjadřují k omezení počtu
potencionálních uchazečů, k použití tzv. kompletátorů a kompletačním zakázkám, k
údajné dohodě mezi „velkými hráči na trhu“ a k údajnému předstírání soutěží mezi
těmito subjekty.
54. Soud podle jejich názoru učinil nesprávný výklad zákonného znaku „opatřit jinému
prospěch“ u trestného činu dle § 256 tr. zákoníku ve vztahu k získání předmětné
zakázky a k upevnění pozice na trhu a v příslušném zdravotnickém zařízení.
Obžalovaní argumentují, že za prospěch lze považovat pouze materiální výhodu, tedy
tzv. čistý zisk, kterým je finanční příjem po odečtení důvodně vynaložených nákladů.
U zakázek, jaké byly realizovány, není konečný zisk zřejmý a snadno předvídatelný, i
proto s tím nikdo není schopen dopředu kalkulovat.
55. Obžalovaný MUDr. D. R. poukazuje na konec zakázky pro vítěze s přibližně 3 mil. Kč
ztrátou, na standardní podmínky výběrového řízení, že údajná dohoda soutěžitelů
není podložena důkazy a nebyl předložen ani důkaz o tom, že by on činil cokoli
nestandardního či trestného v rámci přípravy a průběhu této veřejné zakázky.
56. Obžalovaný Ing. M. J. zaujímá stanovisko k údajné konkretizaci výše úplatku a jeho
převzetí. Odmítá údajný prospěch ve formě upevnění obchodního postavení na trhu s
odkazem na 20 letou tradici fungování nejen na českém trhu a celkový obrat
společnosti PURO-KLIMA. Nalézací soud se dle něho nevypořádal se skutečností
původu hotovostních peněz sloužící jako údajný úplatek. Jeho finanční prostředky,
kterými disponoval, byly evidovány na jeho bankovním účtu a odmítá tvrzení
obžalované Ing. I.S. ohledně způsobu generování prostředků na úplatky.
57. Obžalovaný Ing. M. J. taktéž vysvětluje, k čemu nesloužila ovládací smlouva, tj. nikoli
k řízení průběhu investičních akcí oblastních nemocnic Středočeského kraje, přičemž
investiční akce si řídila každá oblastní nemocnice samostatně. Vyjadřuje se k
faktickému fungování a řízení oblastních nemocnic, k tzv. štábní kultuře, že manželé
MUDr. K. jako zástupci nemocnice Příbram měli přístup k informacím o průběhu a
podmínkách zadávacího řízení zakázky Příbram, k jejich rozhodovacím pravomocem, k
zájmu a angažovanosti obžalovaného MUDr. P. K., k rozporu mezi závěry soudu a
závěry znaleckého posudku ZNALEX, k chybně hodnocenému důkazu znaleckému
posudku z oboru daktyloskopie, k údajné nabídce a akceptaci možnosti zvýhodnění za
úplatek určený mimo jiné pro obžalované MUDr. P. K. a MUDr. K. K., k údajné
organizované skupině, kdy jeho členství nemůže být dovozováno z výpovědi
obžalované Ing. I.S., resp. z oslovování „Martin“ obžalovaným MUDr. P. K., ač ten ho
vždy oslovoval „J.“. Analyzuje výsledky z prostorových a telekomunikačních
odposlechů a sděluje, že soud prvního stupně opomíjí širší souvislosti ve vztahu k
prostorovým odposlechům a část skutkových zjištění.
58. Obdobné námitky uplatnili obžalovaní MUDr. P.K., MUDr. K.K., Ing. M. J. i ve vztahu k
veřejné zakázce „Nové technologie – součást modernizace křídla D3 monobloku“,
přičemž obžalovaný Ing. M. J. odkazuje na právní důvod pro poskytnutí dotace a na
časové souvislosti ve vztahu k zadávacímu řízení, schvalování financování a uzavření
smlouvy, což způsobuje nemožnost naplnit znak úmyslného jednání dle § 260 tr.
zákoníku.
59. Obžalovaný Ing. J. Ř. ve vztahu k veřejným zakázkám „Nákup vybavení a
zdravotnické technologie pro Oblastní nemocnici Kolín, a. s., nemocnici
Středočeského kraje Nemocnice Kutná Hora“ a „Technologie pro objekt SO 04 -
Pavilon N - Oblastní nemocnice Kolín“ vznáší námitky k organizované skupině, neboť
nebylo prokázáno, že by věděl o tom, že jedná v součinnosti se členy organizované
skupiny, či že by věděl o zapojení dalších osob. Ve vztahu k trestnému činu podle §
256 tr. zákoníku, uvádí, že jeho pachatelem může být pouze konkrétní subjekt.
Osoba, které výhodnější podmínky využije vedle konkrétního subjektu, takovým
subjektem není. Obžalovaný nemůže být současně postaven na úroveň pachatelů s
konečným cílem pasivního úplatkářství, když je stíhán pro aktivní úplatkářství týkající
se přesně stejné částky. Dále namítá nezákonné rozšíření rozsahu skutkové podstaty
trestného činu § 260 tr. zákoníku týkající se pojmu nepravdivých dokladů.
60. Obžalovaný se vyjadřuje k ekonomickým a finančním kvalifikačním předpokladům, k
neprokázání a nezjištění „modus operandi“ údajné manipulace s předmětnými
veřejnými zakázkami, ke znaleckému posudku Equity Solutions Appraisals, k
nedoložení, že by obžalovaný předal tvrzený úplatek, přičemž poukazuje na absenci
motivu, když by ztráta příslušných veřejných zakázek nikterak neovlivnila existenční
situaci společnosti HOSPIMED ani její další rozvoj a poukazuje na údajný úplatek ve
výši 12 mil. Kč ve vztahu se ziskem ve výši cca 4,1 mil. Kč.
61. Nad výší úplatku se pozastavuje obdobně obžalovaný MUDr. D. R. a opětovně
poukazuje na ztrátovost zakázek. Vyjadřuje se také k dedukci soudu o převzetí
úplatku z odposlechu ze dne 16. 2. 2012 s tím, že neexistuje žádný důkaz o tom, že
by byl před tímto rozhovorem informován o průběhu zakázky nebo o nějakém
ovlivňování.
62. Ve vztahu k veřejné zakázce „Nákup vybavení a zdravotnické technologie pro oblastní
nemocnici Kolín, a. s., nemocnici Středočeského kraje Nemocnice Kutná Hora“ a
„Technologie pro Objekt SO 04 – Pavilon N – Oblastní nemocnice Kolín“ obžalovaní
MUDr. P.K. a MUDr. K.K. namítají absenci konkrétních skutkových okolností, z nichž
soud dovozuje, že se dopustili trestného činu podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a),
b), c), odst. 3 tr. zákoníku v popisu skutku a dále i vady napadeného rozsudku
spočívající v neprokázaných tvrzeních ohledně pokynu jmenovaných obžalované L. N.,
zajištění výhodnějších podmínek v obou zadávacích řízeních pro spol. HOSPIMED a.
s., konkretizace potřebných informací, které měla obžalovaná L. N. poskytnout
obžalovanému Ing. J. Ř. a dále ohledně tvrzeného úkoru na straně jiných soutěžitelů,
kteří však nebyli specifikováni. Namítají dále, že nebyl prokázán úmysl obžalovaných
opatřit prospěch spol. HOSPIMED a. s. Stejně tak není konkretizován skutek ve
vztahu k tr. činu k § 260 tr. zákoníku. Rozsudek se ani nevypořádal s obhajobou
obžalovaných, zejména poukazují na výpověď svědků JUDr. Ch. a Ing. U., kteří
potvrdili, že ani jeden z obžalovaných MUDr. K. žádným způsobem nezasahoval do
průběhu zadávacího řízení veřejné zakázky Pavilon N – Oblastní nemocnice Kolín.
Taktéž upozorňují na nesprávné hodnocení výpovědi svědkyně Ing. H., která
zdůrazňuje komunikaci s obžalovanou L. N. ohledně jiných otázek než předmětných
zakázek, a navíc až poté, co byla odevzdána nabídka pro Pavilon N – Oblastní
nemocnice Kolín a poté co byla vyhlášena zakázka Nemocnice Kutná Hora. Zmiňují i
výpověď sv. Pecky, který taktéž vyloučil zásah do uvedených dvou zakázek a
výpověď sv. Gramela, která potvrzuje, že zadávací podmínky u obou zakázek byly
standardní a nediskriminační. Soud se podle obžalovaných nezabýval listinnými
důkazy k oběma zakázkám, z nichž je patrno, že jejich zadavatelem a předkladatelem
nebyli obžalovaní. Konkrétně listiny na č. l. 21127 – 21355 prokazují, že obžalovaní K.
neměli s procesem zajišťování dotací nic společného.
63. Své námitky vznesli obžalovaní MUDr. P.K. a MUDr. K.K. též ve vztahu k veřejné
zakázce „Dodávka zdravotnické technologie pro pavilon B“. Poukázali konkrétně na
to, že orgány činné v trestním řízení nebyly schopny zjistit a označit, jakým
konkrétním požadavkem v zadávacích podmínkách měla být společnost B. Braun
Medical, s. r. o. zvýhodněna na úkor ostatních potencionálních zájemců. U
obžalované pak zcela chybí v popisu skutku jednání, kterým měla naplnit znaky
stíhaného trestného činu, není prokázána ani subjektivní stránka trestného činu.
Shodné platí i v případě obžalovaného MUDr. P. K., ohledně obou obžalovaných
absentuje zcela důkaz, který by je usvědčoval z udělení jakéhokoli pokynu obžalované
L. N. k zajištění výhodnějších podmínek pro společnost B. Braun Medical, s. r. o. Dále
oba obžalovaní poukazují na zcela standardní podmínky zadávacího řízení, na zjevnou
absenci specifikace údajného úkoru i dalších soutěžitelů. Soud pak zcela pominul
výpověď obžalovaného MUDr. J.H., který mimo jiné popsal, proč se o danou zakázku
nemohl ucházet jakýkoli obchodní subjekt, stejně jako listinné důkazy na č. l. 21559-
21563, případně provedené důkazy nehodnotil (viz č. l. 21609 a násl., 21759 a násl.,
21774, 21779 a násl., 21812, letmo zmiňuje např. výpovědi svědků doc. MUDr. H.,
Ing. B., Ing. P., M., H.
64. K veřejné zakázce „Dodávka zdravotnické technologie pro pavilon B“ obžalovaný
MUDr. D. R. uvádí, že svědci B. a H. potvrdili, že do tvorby zadávací dokumentace
nikdo nezasahoval a dokumentace je výsledek jejich práce. Tvrzení, že obžalovaný
zasáhl do soutěže na vybavení nemocnice v Mladé Boleslavi tím, že znemožnil účast
soutěžiteli společnosti AMI, je nepravdivé i s ohledem výpovědí ředitele společnosti
AMI.
65. Obžalovaný MUDr. D. R. má za to, že nalézací soud při stanovování výše trestu
opomenul jeho dlouhodobou a vysoce společensky prospěšnou činnost, výsledky jeho
práce ve veřejných funkcích a jako jedinou polehčující okolnost uvedl pouze
dosavadní bezúhonnost. Soudem nebylo prokázáno, že zneužil svého postavení
hejtmana. Obžalovaný má za to, že uložený trest je nepřiměřeně tvrdý, způsobující
fyzickou, psychickou a sociální likvidaci a komparuje ho s tresty za násilnou trestnou
činnost a obdobnou majetkovou činnost. Vyjadřuje se k propadnutí majetku, které
považuje za potrestání i jeho bratra a manželky jednak s odkazem na dědické řízení a
jednak vzhledem k výplatě jeho manželky MUDr. E. R., která advokátu JUDr. Adamu
Černému poskytla 5 mil. Kč jako zálohu k budoucímu zúčtování za právní služby. K
propadnutí 7 mil. Kč obžalovaný uvádí, že ty patří ČSSD, a proto s nimi mělo být
jednáno jako se zúčastněnou osobou.
66. Na výzvu Vrchního soudu v Praze předložili obžalovaní MUDr. D. R., L. N., MUDr. P.K.,
MUDr. K.K., Ing. V. K. a Ing. M. J. konkrétní návrhy na doplnění dokazování ve
veřejném zasedání, kdy pro stručnost odvolací soud odkazuje na jejich příslušná
podání.
67. Obžalovaný MUDr. D. R. činí několik závěrečných návrhů. Jednak aby odvolací soud
napadený rozsudek zrušil a věc pro skutky uvedené ve výroku I. bod 2. rozsudku
vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a věc obžalovaného pro skutky uvedené ve
výroku I. bod 3., 5. až 7. rozsudku vrací státnímu zástupci Krajského státního
zastupitelství v Praze k dalšímu řízení. Dále obžalovaný navrhuje vrácení celé věci do
přípravného řízení, neboť je zřejmé že nejsou objasněny všechny okolnosti důležité k
objektivnímu rozhodnutí soudu. Také navrhuje, aby byl zproštěn obžaloby v celém
rozsahu.
68. Obžalovaná L. N. závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a
zprostil ji obžaloby podle § 226 písm. a), písm. c) tr. řádu, nebo věc vrátil soudu I.
stupně k dalšímu projednání.
69. Obžalovaní MUDr. P.K. a MUDr. K.K. závěrem navrhli, aby odvolací soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
70. Obžalovaný Ing. P. D. navrhuje, aby odvolací soud doplnil dokazování o navržené
důkazy a následně napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu, obžalovaného zprostil
obžaloby, popř. aby věc vrátil soudu I. stupně.
71. Obžalovaný Ing. T. M. navrhuje, aby odvolací soud doplnil dokazování o navržené
důkazy ze strany obhajoby a následně zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a
obžalovaného obžaloby zprostil, popřípadě věc vrátil soudu I. stupně.
72. Podle názoru obžalovaného Ing. V. K. trestní represe s přihlédnutím k délce trestního
stíhání již postrádá smysl a účel. Závěrem navrhuje, aby odvolací soud přijal
rozhodnutí, dle kterého se napadený rozsudek ruší v rozsahu výroku o jeho vině a
trestu a zprostil ho obžaloby v celém rozsahu.
73. Obžalovaný Ing. M. J. má za to, že jemu uložený trest je s ohledem na tresty
spoluobžalovaných nepřiměřený. Závěrem navrhuje, aby odvolací soud napadený
rozsudek v celém rozsahu zrušil a aby ho obžaloby zprostil.
74. Obžalovaný Ing. J. Ř. má za to, uložený trest je nepřiměřený s přihlédnutím k povaze
trestných činů, osobním a jiným poměrům obžalovaného a možnosti jeho nápravy.
Závěrem navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a
zprostil ho obžaloby.
75. Obžalovaný MUDr. J.H. odkazuje na své výhrady vyjádřené v závěrečné řeči a
navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému
projednání a rozhodnutí.
76. Obžalovaná Ing. I.S. je toho názoru, že jí měla být ukládána sazba trestu odnětí
svobody dle § 256 odst. 2 tr. zákoníku s přihlédnutím k jejímu postavení
spolupracující obviněné, a proto navrhuje uložení trestu odnětí svobody v trvání 1
roku s podmíněným odložením na zkušební dobu 2 až 3 let. Závěrem navrhuje, aby
napadený rozsudek byl zrušen a ve věci znovu rozhodnuto tak, že odvolací soud uzná
obžalovanou vinnou jen pro pokračující zločin sjednání výhody při zadání veřejné
zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a),
písm. b), písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21
odst. 1 tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a pro
pokračující zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a), písm. b)
tr. zákoníku, a uloží přiměřeně mírnější trest.
77. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 5/2015 do výroku o trestu
propadnutí majetku v rozsahu částky 8.678.300 Kč a částky 44.500 Euro, vše
zajištěné při domovní prohlídce v bydlišti obžalovaného MUDr. D. R. na adrese
Hostivice, Letní čp. 1548, se odvolal bratr obžalovaného RNDr. M. R. a správce
pozůstalosti v dědickém řízení po zemřelém prof. MUDr. R. R., JUDr. Jan Vondráček.
RNDr. M. R. nesprávnost napadeného rozsudku spatřuje v následujícím. Při domovní
prohlídce byly obžalovanému MUDr. D. R. zajištěny částky ve výši 8.678.300 Kč a
44.500 Euro, které mu celé nepatřily. Finanční prostředky ve výši 7.364.000 Kč a
39.300 EUR byly uložené u MUDr. D. R. jeho rodiči, MUDr. E. R. a prof. MUDr. R. R.
DrSc., jako část jejich společných úspor. Tato skutečnost byla opakovaně potvrzena
prof. MUDr. R. R., DrSc., svědkem v trestním řízení i obžalovaným MUDr. D. R.
Odvolatel rovněž poukázal na probíhající související civilní soudní spor vedený
Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 10 C 337/2013 a na skutečnost, že na
návrh obžalovaného MUDr. D. R. v souvislosti s úmrtím otce, byly v dědickém řízení
tyto prostředky zahrnuty notářem do soupisu majetku a pozůstalosti jejich otce a na
požadavek obnovit dědické řízení po jejich matce. Ve výroku napadeného rozsudku
ani v jeho odůvodnění nejsou uvedeny skutečnosti ani důkazy, které by u těchto
finančních prostředků rodičů obžalovaného a odvolatele prokázaly jejich kriminální
původ, či že se jedná o majetek obžalovaného MUDr. D. R., nebo že pocházejí z
výnosu jeho prokázané trestné činnosti.
78. JUDr. Jan Vondráček má za to, že je ve smyslu § 246 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr.
řádu zúčastněnou osobou. Vyjadřuje nesouhlas s úplnou eliminací jeho procesních
práv vyplývající z jeho statusu zúčastněné osoby dle § 42 tr. řádu a s výrokem o
trestu propadnutí části majetku podle § 66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, který podle
jeho názoru postihuje majetek, který nebyl a není ve vlastnictví obžalovaného MUDr.
D. R.. Současně namítá porušení povinnosti státního zástupce podat návrh na zabrání
věci podle § 178 odst. 1 a odst. 2 tr. řádu, samotné nerozhodnutí o zabrání věci
prvostupňovým soudem a porušení zásady bezprostřednosti a ústnosti z důvodu
nevyslechnutí MUDr. R. R.
79. K zajištěným peněžním prostředkům ve vlastnictví prof. MUDr. R. R., DrSc. se v
odvolání vyjádřil také obžalovaný MUDr. D. R., který odkazuje na dědické řízení a
faktické potrestání jeho bratra. Ten na něj podal trestní oznámení pro podezření ze
zatajení části majetku v roce 2015. Dle sdělení policejního orgánu je tato věc ve fázi
prověřování a proto dodatečné dědické řízení bylo přerušeno, ačkoli v roce 2012 při
přípravě obžaloby bylo tvrzeno, že nejde o finanční prostředky rodičů obžalovaného
MUDr. D. R..
80. Další odvolatelkou proti napadenému rozsudku byla též manželka obžalovaného
MUDr. D. R. MUDr. E. R., která podala kromě společného odvolání se jmenovaným i
odvolání samostatné, v němž namítá, že s ní soud prvého stupně vůbec nejednal,
takže veškeré provedené důkazy, které se týkají zabavených věcí, by měly být
provedeny znovu. Dále namítla, že finanční prostředky odňaté po domovní prohlídce
15. 5. 2012 na adrese Letní 1548, Hostivice nejsou pouze ve vlastnictví obžalovaného
MUDr. D. R., ale i ve vlastnictví jejím jakožto zúčastněné osoby (1.178.000 Kč a 3.950
Euro). Obdobné se vztahuje podle odvolatelky i na 5 mil. Kč na bankovním účtu
advokáta JUDr. Adama Černého (č. účtu 201826626/0600), neboť se jednalo o
prostředky ve společném jmění manželů. K odnětí finančních prostředků došlo před
zahájením trestního stíhání MUDr. D. R., tedy šlo o neodkladný a neopakovatelný
úkon, ačkoliv toto nebylo procesně řádně odůvodněno v příslušném příkazu. Odňaté
finanční prostředky jsou běžnými úsporami zúčastněné osoby a jejího manžela a
nepocházejí z trestné činnosti. I pokud by měly orgány činné v trestním řízení opačný
názor, může být maximálně postižen podíl obžalovaného.
81. RNDr. M. R. stejně jako JUDr. Jan Vondráček závěrem navrhují, aby odvolací soud
napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil ve výroku o trestu propadnutí
majetku v rozsahu částku 8.678.300 Kč a 44.500,- Euro, které byly zajištěny při
domovní prohlídce v bydlišti obžalovaného MUDr. D. R., a věc vrátil soudu I. stupně
k novému rozhodnutí.
82. MUDr. E. R. závěrem navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen, věc vrácena k
dalšímu řízení, nebo aby odvolací soud rozhodl o vrácení odňatých věcí zúčastněné
osoby.
C.
83. Vrchní soud v Praze k podaným odvoláním přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. řádu
zákonnost a odůvodněnost všech výroků obou napadených rozsudků, jakož i
správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to jak z hlediska vytýkaných vad,
tak z hlediska vad nevytýkaných, které měly vliv na správnost napadených výroků, a
dospěl k následujícím závěrům.
84. Úvodem Vrchní soud v Praze předesílá s ohledem na rozsah odvolání a četnost
odvolacích námitek jednotlivých obžalovaných i při zohlednění podstaty svého
rozhodnutí a danou fázi trestního řízení a taktéž i podrobné odůvodnění napadených
rozsudků, které se již opakujícími se námitkami obžalovaných zabývaly, že se zaměří
pouze na zásadní odvolací argumenty, jejichž rozbor je pro další rozhodování ve věci
nezbytný tak, aby byl respektován čl. 6 odst. 1 , avšak jeho rozhodnutí nebude
podrobnou odpovědí na každou odvolací námitku (obdobně viz usnesení Ústavního
soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08).
85. Primárně se odvolací soud zabýval procesní stránkou věci, a pokud jde o námitky
odvolatelů v tomto směru, přistupoval k nim diferencovaně a vyvodil závěry, jež
budou konkretizovány níže.
86. V rámci svého přezkumu Vrchní soud v Praze shledal u řízení, jež předcházelo
vyhlášení napadených rozsudků, zásadní procesní vadu, kterou je nezákonnost
odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu podle § 88 tr. řádu a sledování
osob a věcí podle § 158d tr. řádu, a to s ohledem na nedostatečné odůvodnění
příkazů podle § 88 odst. 2 a písemných žádostí podle § 158d odst. 4 tr. řádu, čehož
se také dovolávají obžalovaní MUDr. P.K., MUDr. K.K., Ing. J. Ř., Ing. M. J. a MUDr.
D. R., všichni obžalovaní pak spatřují nezákonnost těchto důkazů také v tom, že o
nich rozhodovali soudci místně nepříslušného soudu, navíc v rozporu s rozvrhem
práce.
87. Pokud jde o odposlech a záznam telekomunikačního provozu, je třeba úvodem
připomenout, že podle § 88 odst. 1 tr. řádu, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na
který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm
let, pro trestný čin pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 tr. zákoníku, porušení
předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. e) a odst. 2 až
4 tr. zákoníku, zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a
veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku, pletichy při zadání veřejné zakázky a při
veřejné soutěži podle § 257 tr. zákoníku, pletichy při veřejné dražbě podle § 258 tr.
zákoníku, zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku nebo pro jiný
úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může
být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze
důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení
a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení
podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro
potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je
nepřípustné. Zjistí-li policejní orgán při odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam odposlechu
bezodkladně zničit a informace, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
Protokol o zničení záznamu založí do spisu.
88. Podle § 88 odst. 2 tr. řádu nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je
oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.
Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a
musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu
v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato
mezinárodní smlouva zavazuje. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je
její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního
provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být
uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho
trvání, odůvodňují. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se
bezodkladně doručí policejnímu orgánu. V přípravném řízení opis příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce bezodkladně zašle
státnímu zástupci.
89. Formulací „nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo bylo-li by jinak jeho
dosažení podstatně ztížené“, zákon vyjadřuje v souladu se zásadou přiměřenosti a
zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. řádu tzv. subsidiaritu použití odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu. Jde o omezující podmínku nařízení odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu na případy, kdy nelze sledovaného účelu
dosáhnout jinak nebo kdy by bylo jinak jeho dosažení ztížené. Při nařízení odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu a jeho vlastním provádění musí být tedy dán
nejen důvodný předpoklad, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní
řízení, ale musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných
skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a posléze dokazovat i jinými důkazními
prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněných, svědků, apod.
90. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu tedy lze jen při souběžném
naplnění více zákonných podmínek, zejména pak pokud lze důvodně předpokládat, že
jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného
účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené.
91. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 20. 1. 2016 sp. zn.
4 Pzo 10/2015, v příkazu musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení
odposlechu a záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu a podle
výslovného znění ustanovení § 88 odst. 2 tr. řádu zde musí být uvedena: uživatelská
adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její
totožnost známa, trestný čin, pro nějž se vede trestní řízení, doba, po kterou bude
odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než
čtyři měsíce. V odůvodnění pak musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které
vydání tohoto příkazu odůvodňují (včetně doby jeho trvání), dále zde musí být
uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny
důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho
dosažení podstatně ztížené, příp. odůvodněna i délka doby trvání odposlechu a
záznamu příslušného druhu telekomunikačního provozu.
92. V posuzovaných případech (viz č. l. 3283 a násl., 3302 a násl., 3322 a násl., 4070 a
násl. 4715 a násl. a 6045 a násl.) však Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen
okresní soud) podle uvedených ustanovení důsledně nepostupoval, neboť konkrétní
skutkové okolnosti, které vydání předmětných příkazů odůvodňují, resp. úvahy
zabývající se důvodností návrhů, v nich nejsou obsaženy, přičemž nejsou odůvodněny
ani doba trvání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp.
okresní soud neuvedl, proč vydává příkazy na maximálně možnou dobu, pokud se
omezil na pouhé konstatování, že doba odposlechu a záznamu byla stanovena
v souladu s návrhem státního zástupce (který však stejně jako policejní orgán
konkrétní důvody navrhované délky trvání tohoto procesního úkonu neuvádí) a
současně opomenul uvést skutečnosti, z nichž lze dovodit konkrétní úvahu či zjištění
rozhodujícího soudce o důvodech nezbytnosti zásahu do soukromí dotčených jedinců,
které je chráněno čl. 13 Listiny základních práv a svobod, včetně důvodů, proč nelze
sledovaného účelu dosáhnout jinak. Polovina příkazů pak neobsahuje ani zmínku o
tom, že je vedeno trestní řízení pro konkrétní trestný čin, jakožto obligatorní
podmínky pro možnost vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu (viz č. l. 3283, 3302, 4070 a násl.). Okresní soud ve všech případech toliko
zcela nekriticky převzal názor státního zástupce z podaných návrhů (jak je zřejmé
z fakticky doslovného zkopírování návrhů státního zástupce vždy jen s doplněním
příslušných návětí tak, aby bylo zřejmé, že jde o rozhodnutí soudu), které však též
obsahovaly jen popis skutkových okolností a obecné konstatování, že prostřednictvím
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu lze zjistit skutečnosti významné
pro trestní řízení včetně poukazu na vzájemnou znalost podezřelých a jejich
maximální snahu o utajení, což je však všeobecně použitelný argument u jakékoli
skupinové a byť jen minimálně dopředu promyšlené trestné činnosti.
93.
Konkrétně pokud jde o příkaz ze dne 11. 11. 2011 č. j. 40 Nt 482/2011 - 9 (č. l. 3283
a násl.), okresní soud obecně konstatuje důvodný předpoklad, že prostřednictvím
telefonické komunikace budou dojednány detaily páchané trestné činnosti, možné
telefonické instrukce, příp. mohou být zjištěny další osoby na trestné činnosti se
podílející. Jako důvod, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo by jeho
dosažení bylo podstatně ztížené, okresní soud uvádí, že se jedná o úzký okruh
pachatelů, kteří se osobně znají a mají možnost společně jednat na místech veřejnosti
nepřístupných. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne
23. 11. 2011 č. j. 40 Nt 490/2011 - 4 (č. l. 3302 a násl.) okresní soud uvádí de facto
totožné skutečnosti, navíc zmiňuje konkrétní termín, kdy má dojít k odevzdání
konečné podoby projektu. V rámci hodnocení nutnosti použít tento operativně pátrací
prostředek zmiňuje, že jde o úzký okruh pachatelů, kteří se osobně znají, a jednají
přes prostředníky, jako jsou MUDr. K. a P. K. V případě příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu ze dne 6. 1. 2012 č. j. 40 Nt 304/2012-4 (č. l.
3322 a násl.) soud uvádí, že bylo zjištěno další telefonní číslo MUDr. P.K., již byl
vydán příkaz k odposlechu a telekomunikačního provozu a je důvodný předpoklad, že
i skrze toto číslo budou dojednávány detaily páchané trestné činnosti. Podle soudu
nelze sledovaného účelu dosáhnout bez odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu proto, že podezřelí jsou si vědomi nezákonnosti, nebezpečí odhalení a
zadokumentování jejich trestné činnosti policejním orgánem, jde o úzký okruh osob
jednajících na místech veřejnosti nepřístupných a jde o podezření ze zvlášť
závažného zločinu. Pokud jde o příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu ze dne 23. 11. 2011 č. j. 40 Nt 490/2011 – 14 (č. l. 4070 a násl.) soud uvádí,
že je důvodný předpoklad, že e-mailem MUDr. K. budou zasílány informace
k páchané trestné činnosti, zejména v otázce položkového rozpočtu zadavatele a
nabídek společnosti Konstruktiva Branko a dalších uchazečů o zakázku, tedy
informace k dokonání trestné činnosti. Dále je v příkazu opět poukaz na úzký okruh
pachatelů, kteří se osobně znají nebo jednají přes prostředníky. Obdobně je
odůvodněn i příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 20. 2.
2012 č. j. 40 Nt 346/2012 - 4 (č. l. 6045 a násl.) a také příkaz k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu ze dne 26. 3. 2012 č. j. 40 Nt 379/2012 - 5 (č. l.
4715 a násl.). V obou je poukazováno na nutnost zadokumentovat obsah elektronické
komunikace mezi manžely MUDr. K., L. N., Ing. I.S., Ing. P. D. a Ing. T. M. a dalšími
osobami z Konstruktiva Branko, resp. mezi Ing. I.S., MUDr. P. K a lidmi ze společnosti
Erinyes s tím, že prostřednictvím e-mailu lze předpokládat dojednání detailů páchané
trestné činnosti a zasílání dokumentů v elektronické podobě. Současně příkazy
zmiňují vědomost podezřelých o nezákonnosti jejich jednání a maximální míru jejich
snahy o utajení.
94. Z uvedeného vyplývá, že ve všech posuzovaných případech při vydávání příkazů
k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu okresní soud fakticky rezignoval
na svou rozhodovací činnost, tj. posouzení materiálních podmínek pro nařízení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, což musí být patrné v odůvodnění
příkazu, aby byl zcela zřejmý ústavně souladný postup soudu. Proto se Vrchní soud
v Praze neztotožnil se závěrem nalézacího soudu, že inkriminované příkazy jsou
bezvadné. Pokud v tomto směru odkazoval i na rozhodnutí Ústavního soudu (viz str.
38 – 40 napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 a dtto str. 28 - 30 napadeného
rozsudku ze dne 23. 7. 2015), Vrchní soud v Praze podotýká, že z rozsáhlého
spisového materiálu nevyplývá, že by se Ústavní soud v dané věci zabýval
problematikou náležitostí příkazů odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu,
resp. žádostmi o sledování osob a věcí, neboť jeho rozhodnutí se týkala výlučně
přezkoumávání rozhodnutí o vazbě obžalovaných, o zahájení trestního stíhání, o
domovních prohlídkách a dále i problematiky zákonného soudce.
95. Sledováním osob a věcí se podle § 158d odst. 1 tr. řádu rozumí získávání poznatků o
osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými
prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se
svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky,
které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít.
96. Podle § 158 odst. 3, odst. 4 tr. řádu, pokud má být sledováním zasahováno do
nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných
písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků,
lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do obydlí
nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění
technických prostředků. Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě
písemné žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou
činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V
povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování prováděno a která
nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na
základě nové žádosti písemně prodloužit vždy na dobu nejvýše šesti měsíců.
97. Písemná žádost pověřeného policejního orgánu ve smyslu odst. 4 citovaného
ustanovení trestního řádu musí obsahovat i údaje o podezření z trestné činnosti, jež
musí být konkrétní (nestačí jen všeobecný poukaz na to, že se jedná o úmyslný
trestný čin) a náležité odůvodnění, proč je nutné pořizovat zvukové, obrazové nebo
jiné záznamy, anebo dokonce zdůvodnění nutnosti zásahu do nedotknutelnosti obydlí
(jiných prostor a pozemků), do listovního tajemství nebo tajemství jiných písemností
a záznamů uchovávaných v soukromí. Vzhledem k dikci § 158b odst. 1 je třeba
odůvodnit i podezření ze spáchání úmyslného trestného činu. Dále je nutné v
písemné žádosti uvést i potřebné údaje o osobách nebo věcech, které mají být
sledovány (viz Šámal, P. a kol. Trestní řád II § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2013, 2007-2008 s.).
98.
V konkrétním případě požádal soud o povolení sledování osob a věcí státní zástupce
na základě podnětu policejního orgánu, a to jednak kanceláře MUDr. K. K. (č. l. 2767
a násl., č. l. 2270 a násl.), dále rodinného domu užívaného manžely MUDr. K. (č. l.
3047 a násl. a č. l. 3051 a násl.), kanceláře a zasedací místnosti ROP (č. l. 23836 a
násl. a č. l. 23839 a násl.) a také kanceláře hejtmana MUDr. D. R. (č. l. 23844 a násl.
a č. l. 23847). Souhrnně je třeba konstatovat, že uvedené žádosti, resp. podněty k
nim obsahovaly pouze obecná tvrzení o tom, že jde o závažnou špatně se odhalující
trestnou činnost a že budou použity technické prostředky a zasahováno do obydlí
dotčených osob, aniž by byly uvedeny konkrétní důvody, proč nelze získat kýžené
informace jiným způsobem (např. výslechem svědků, apod.). Dále je v žádostech,
resp. podnětech uvedeno, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, ale opět jen
obecným poukazem na to, že jde o obezřetné jednání podezřelých a vzhledem
k jejich zkušenosti s trestním řízením je třeba očekávat, že jsou obeznámeni s
běžnými operativně pátracími metodami policie (nad tímto tvrzením je třeba se
pozastavit, neboť nikdo z obžalovaných kromě MUDr. P. K., který byl navíc
v minulosti odsouzen pro trestnou činnost zcela jiného druhu a závažnosti oproti nyní
projednávané, nebyl v minulosti trestán, takže o jejich zkušenosti s trestním řízením
nemůže být řeč). Státní zástupce pak navíc oproti podnětům policie ve svých
žádostech (viz č. l. 2772, 3050 a 3053) upozornil na vzájemnou znalost podezřelých.
99. Z uvedeného je zřejmé, že žádosti podle § 158d odst. 4 tr. řádu jsou natolik obecné,
navíc obsahující nepravdivé informace o podezřelých (viz výše), že nelze dojít k
závěru, že by splňovaly zákonem požadované náležitosti a sledování osob a věcí,
které na základě nich povolil Okresní soud v Ústí nad Labem (viz č. l. 2773 a násl., č.
l. 3055 a násl., 23842 a násl. a č. l. 23849 a násl.). Okresní soud zjevně bez dalšího
převzal zde uváděné skutečnosti, aniž by je přezkoumával, případně požadoval po
státním zástupci a policejním orgánu příslušné dokumenty konkrétně odůvodňující
jejich návrhy. Je tedy třeba uzavřít, že poznatky získané sledováním osob a věcí v
důsledku shora popsané vadné procedury, nelze použít jako důkaz v tomto řízení.
100. Obžalovaní MUDr. P.K. a MUDr. K.K. odvoláním taktéž napadli formulaci souhlasů
soudu ve smyslu § 158d odst. 4 tr. řádu s tím, že tyto neobsahují zmínku o sledování
osob, ale pouze věcí. Vrchní soud v Praze k tomu uvádí (byť s ohledem na jeho
stanovisko k tomuto důkazu fakticky nadbytečně), že tato formulace není sama o
sobě překážkou zákonnosti vydaných povolení, neboť již samotná citace zákonného
ustanovení § 158d tr. řádu v rozhodnutí soudu ve spojení s logikou věci znamená a
priori zároveň se sledováním věci i sledování osob, které se v dané sledované věci
(např. v kanceláři, v bytě, v autě, apod.) nacházejí a není třeba v příkazu
potencionálně sledované osoby jakkoli zmiňovat.
101. K odvolacím námitkám obžalovaných ohledně jejich odnětí zákonnému soudci
v přípravném řízení, poznamenává Vrchní soud v Praze (byť opět fakticky nadbytečně
s ohledem na jeho závěry uvedené shora), že podrobným přezkumem shledal, že
veškeré procesní úkony přípravného řízení provedené konkrétními soudci Okresního
soudu v Ústí nad Labem byly v souladu s tehdy platným rozvrhem práce včetně jeho
dodatků.
102. Obecně je třeba na úvod konstatovat, že tzv. dosažitelnost pro úkony přípravného
trestního řízení vykonávají v týdenních intervalech soudci předem určení na základě
pravidel stanovených v rozvrhu práce pro každý kalendářní rok, do něhož lze
v případě zájmu nahlédnout.
103. V případě Okresního soudu v Ústí nad Labem, který činil namítané úkony přípravného
řízení, byl rozvrh práce k dispozici v trestní kanceláři jmenovaného soudu a rovněž byl
zaslán na vědomí Krajskému státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, Okresnímu
státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem, Polici ČR - Správě Severočeského kraje
Ústí nad Labem, Okresnímu ředitelství Policie ČR Ústí nad Labem a Magistrátu města
Ústí nad Labem. Podle něj vykonával v týdnu od 14. 5. do 20. 5. 2012 službu pro
úkony přípravného řízení soudce JUDr. Pavel Téra, který dne 17. 5. 2012 rozhodl o
vzetí do vazby obžalovaného Ing. P. D. a obžalovaného Ing. M. J. usneseními pod č.
j. 40 Nt 638/2012-14, resp. pod č. j. 40 Nt 638/2012-30.
104. Jelikož v souladu s § 26 odst. 3 Instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 1/2002, kterou
se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, byl soudce
s předstihem informován, že v době jeho dosažitelnosti pravděpodobně dojde
k podání návrhů na vzetí do vazby více osob, přičemž nebylo zřejmé o kolik osob se
bude jednat a kdy přesně budou návrhy podány, z důvodu předpokládané časové
náročnosti ve vztahu ke skutkově a právně složité předmětné trestné činnosti a pro
splnění zákonné 24 hodinové lhůty podle § 77 odst. 2 tr. řádu od doručení návrhu
státního zástupce pro vydání rozhodnutí o vazbě, bylo nezbytné učinit kroky pro tzv.
posílení služby dosažitelnosti. Proto byl dne 14. 5. 2012 přijat Dodatek k rozvrhu
práce č. 9, na základě kterého dalšími soudci vykonávající dosažitelnost pro úkony
soudu v přípravném řízení trestním v týdnu od 14. 5. do 20. 5. 2012 byli určeni Mgr.
Radek Šnajdr a Mgr. Martin Šámal s podrobným odůvodněním „výběru“ předsedkyní
Okresního soudu v Ústí nad Labem JUDr. Eleonory Studničné, obsaženém v přípisu
Krajskému soudu v Praze ze dne 6. 8. 2014 sp. zn. Spr 816/2014 (viz č. l. 27731-
27734).
105. S ohledem na skutečná data a časy přijetí návrhů na vzetí osmi osob do vazby a pro
vazební zasedání konané ve čtvrtek 17. 5. 2012, soudce Mgr. Radek Šnajdr z důvodu
jeho nařízených soudních jednání právě na čtvrtek nepřipadal pro rozhodování o
vazbách v úvahu. Ze stejných důvodů jak shora specifikováno, byl proto dne 17. 5.
2012 přijat další Dodatek k rozvrhu práce č. 10, na základě kterého byl dalším
soudcem vykonávající dosažitelnost ve dnech od 17. 5. do 20. 5. 2012 určen tehdejší
místopředseda soudu pro trestní úsek JUDr. Lubomír Hrbek.
106. Vrchní soud v Praze proto konstatuje, že soudce Mgr. Radek Šnajdr byl zákonným
soudcem ve věci rozhodnutí o vzetí do vazby obžalovaného MUDr. D. R. ze dne
16. 5. 2012 č. j. 40 Nt 637/2012-15, soudce Mgr. Martin Šámal byl zákonným
soudcem ve věci rozhodnutí o vzetí do vazby obžalované MUDr. K. K., ze dne
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-76, o vzetí do vazby obžalovaného Ing. T. M. ze dne
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-58 a o vzetí do vazby obžalované L. N. ze dne
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-65. Soudce JUDr. Lubomír Hrbek pak byl zákonným
soudcem ve věci rozhodnutí o vzetí do vazby obžalovaného MUDr. P. K. ze dne
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-41 a o vzetí do vazby obžalované Ing. I.S. ze dne
17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-50.
107. Námitku nezákonnosti soudce ve vztahu ke konkrétním soudkyním Okresního soudu
v Ústí nad Labem, tj. Mgr. Dity Lukášové a Mgr. Marcely Blešové Vrchní soud v Praze
rovněž neshledal důvodnou. Podle rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem,
Poznámka k úseku trestnímu, bod a/ (viz č. l. 30965), pro nápad v přípravném řízení
drží dosažitelnost všichni soudci okresního soudu vyjma Mgr. Krajňakové, Mgr.
Bernklau, Mgr. Gruntové Härtingové a JUDr. Kaňákové.
108. V týdnu od 7. 5. do 13. 5. 2012 byla soudkyní vykonávající řádnou službu
dosažitelnosti Mgr. Dita Lukášová, která dne 11. 5. 2012 vydala celkem 22 příkazů
k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor (3 z nich nebyly uskutečněny), a
to příkaz k domovní prohlídce – ul. Letní, Hostivice pod č. j. 40 Nt 1433/2012-55,
příkaz k domovní prohlídce - ul. Sadová, Hostivice pod č. j. 40 Nt 1433/2012-57,
příkaz k domovní prohlídce - ul. B. Němcová, Hostivice pod č. j. 40 Nt 1433/2012-59,
příkaz k prohlídce jiných prostor - kancelář hejtmana Středočeského kraje pod č. j.
40 Nt 1433/2012-61, příkaz k prohlídce jiných prostor - kancelář obžalovaného MUDr.
P. K. v Oblastní nemocnici Kladno pod č. j. 40 Nt 1433/2012-19, příkaz k prohlídce
jiných prostor - kancelář obžalované MUDr. K. K. v Oblastní nemocnici Kladno pod
č. j. 40 Nt 1433/2012-22, příkaz k domovní prohlídce - V Aleji, Rudná pod č. j. 40 Nt
1433/2012-4, příkaz k domovní prohlídce – Kladenská 76, Olovnice pod č. j. 40 Nt
1433/2012-7, příkaz k domovní prohlídce - Kladenská 9, Olovnice pod č. j. 40 Nt
1433/2012-10, příkaz k domovní prohlídce - Chýně pod č. j. 40 Nt 1433/2012-13,
příkaz k prohlídce jiných prostor - Ctiborova, Kladno pod č. j. 40 Nt 1433/2012-25,
příkaz k prohlídce jiných prostor - Semečenská, Kladno pod č. j. 40 Nt 1433/2012-28,
příkaz k domovní prohlídce - Noutovice 76 pod č. j. 40 Nt 1433/2012-16, příkaz k
prohlídce jiných prostor - Revoluční Praha pod č. j. 40 Nt 1433/2012-34, příkaz k
prohlídce jiných prostor - Revoluční Praha pod č. j. 40 Nt 1433/2012-31, příkaz k
domovní prohlídce - V Zahradách, Horoměřice pod č. j. 40 Nt 1433/2012-41, příkaz k
domovní prohlídce - Hořejšího, Újezd n. Lesy pod č. j. 40 Nt 1433/2012-39, příkaz k
prohlídce jiných prostor - Mikuleckého, Praha pod č. j. 40 Nt 1433/2012-43, příkaz k
prohlídce jiných prostor - V Korytech, Praha pod č. j. 40 Nt 1433/2012-45, příkaz k
domovní prohlídce - Záběhlice pod č. j. 40 Nt 1433/2012-49, příkaz k prohlídce jiných
prostor - Štěchovická, Praha č. j. 40 Nt 1433/2012-51 a příkaz k prohlídce jiných
prostor - V Podhájí, Ústí n. Labem pod č. j. 40 Nt 1433-2012-65. Vrchní soud v Praze
tedy shledal, že soudkyně Mgr. Dita Lukášová byla k vydání shora specifikovaných
příkazů povolána na základě pravidel stanovených v příslušném rozvrhu a nebylo tedy
porušeno právo obžalovaných na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod.
109. Obdobně všichni ostatní soudci Okresního soudu v Ústí nad Labem, kteří vydali
povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 3 tr. řádu nebo příkazy
k odposlechu a záznamu podle § 88 odst. 1, 2 tr. řádu byli oprávněni tak učinit
vzhledem k rozpisu řádných služeb dosažitelnosti podle rozvrhu práce (viz č. l. 30966
a 30967), a to z následujících důvodů. Příkaz k odposlechu a záznamu telefonního
provozu pod č. j. 40 Nt 482/2011-9 (V 182/2012) vydala dne 11. 11. 2011 soudkyně
Mgr. Vlasta Bachurská, která byla pověřena službou v období od 7. 11. do 13. 11.
2011. Soudkyně Mgr. Marcela Blešová byla určena k výkonu služby v období od 21.
11. do 27. 11. 2011, a proto je zákonnou soudkyní ve věci vydání povolení ke
sledování osob a věcí (kancelář obžalované MUDr. K. K. v Oblastní nemocnici Kladno)
ze dne 23. 11. 2011 pod č. j. 40 Nt 490/2011-9 (V 190/2011), stejně jako ve věci
vydání příkazu k odposlechu a záznamu telefonního provozu ze dne 23. 11. 2011 pod
č. j. 40 Nt 490/2011-4 (V 190/2011) a příkazu k odposlechu a záznamu emailové
komunikace ze stejného dne pod č. j. 40 Nt 490/2011-14 (V 190/2011). O povolení
ke sledování osob a věcí - rodinného domu v ul. Rudná 972 pod č. j. 40 Nt 518/2011-
5 (V 218/2011) rozhodl dne 29. 12. 2011 soudce JUDr. Martin Vích určený k výkonu
řádné služby od 26. 12. 2011 do 1. 1. 2012. Příkaz k odposlechu a záznamu
telefonního provozu pod č. j. 40 Nt 304/2012-4 (V 4/2012) ze dne 6. 1. 2012 vydal
soudce Mgr. Pavel Kuděla vykonávající řádnou službu dosažitelnosti od 2. 1. do 8. 1.
2012. Příkaz k odposlechu a záznamu pod č. j. 40 Nt 346/2012-4 (V 46/2012) ze dne
20. 2. 2012 vydala soudkyně Mgr. Ladislava Hejduková vykonávající řádnou službu
dosažitelnosti od 20. 2. do 26. 2. 2012. Příkaz k odposlechu a záznamu pod č.
j. 40 Nt 379/2012-5 (V 79/2012) ze dne 26. 3. 2012 vydala soudkyně JUDr. Zuzana
Berčíková vykonávající řádnou službu dosažitelnosti od 26. 3. do 1. 4. 2012.
110. Jak již ze shora uvedeného vyplývá, Vrchní soud v Praze se plně ztotožnil se závěry
nalézacího soudu, že ti soudci Okresního soudu v Ústí nad Labem, kteří v daných
chvílích rozhodovali o úkonech přípravného řízení, byli těmi, kteří k tomu byli povoláni
na základě příslušných pravidel rozvrhu práce včetně jeho dodatků, takže obžalovaní
nebyli odňati svému zákonnému soudu a nebylo porušeno jejich ústavní právo podle
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
111. Současně je třeba k opakované argumentaci obžalovaných ohledně nepříslušnosti
Okresního soudu v Ústí nad Labem k úkonům přípravného řízení uvést (byť i v tomto
případě fakticky nadbytečně), že se Vrchní soud v Praze plně ztotožňuje
s argumentací krajského soudu, který ve světle usnesení Ústavního soudu ze 17. 9.
2012 sp. zn. I. ÚS 2632/12 dospěl k závěru, že v daném případě nepředstavovalo
nepostoupení věci Krajskému soudu v Praze zásah do práva obžalovaných
zaručeného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tento závěr posiluje i
skutečnost, že v mezidobí po vyhlášení napadených rozsudků rozhodl Ústavní soud
svým nálezem ze dne 19. 4. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 4/14, v němž řeší do budoucna mimo
jiné i otázku určení příslušnosti okresního soudu pro přípravné řízení ve věcech
v příslušnosti krajského státního zastupitelství, respektive krajského soudu (viz § 17
tr. řádu) a vrchního státního zastupitelství s tím, že se zde uplatní hlediska § 18 tr.
řádu. Ze znění bodu 120 citovaného nálezu Ústavního soudu vyplývá, že jeho závěry
nedopadají na pravomocně skončené věci ani na věci neskončené do dne jeho
vyhlášení a je třeba jej aplikovat po datu vyhlášení (2. 5. 2016) ve všech
neskončených věcech.
112. Potud je třeba zjevně neopodstatněné odvolací námitky obžalovaných MUDr. D. R.,
MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. M. J., Ing. P. D., Ing. J. Ř., Ing. V. K. a Ing. T. M. proti
místní příslušnosti soudu v přípravném řízení odmítnout.
113. V návaznosti na shora vysvětlený závěr ohledně nepoužitelnosti výstupů z odposlechů
a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí vyvstává otázka
charakteru ostatních shromážděných důkazů podle jejich vztahu k nezákonně
opatřeným důkazům a v návaznosti na to, zda jde o důkazy v tomto trestním řízení
účinné. Touto problematikou se v minulosti zabývala i odborná literatura (viz např.
Herczeg, P., Bul etin advokacie 9. 2. 2010 Zásada „nemo tenetur“ a práva obviněného
v trestním řízení) a Vrchní soud v Praze považuje za ilustrativní i pro nyní
posuzovanou věc poukázat na následující pasáže jmenovaného článku:
(...) Plody z otráveného stromu
114.
Jde o metaforu pro americkou právní doktrínu, která řeší otázku účinnosti důkazů
v trestním řízení („Fruit of the poisonous tree doctrine“). Podle této doktríny působí
nezákonné důkazy na dálku. V trestním řízení tak nelze připustit použití důkazu,
pokud informace o jeho existenci byly získány nezákonně. Plody z otráveného stromu
jsou tak vždy otrávené (nepřípustnost takto získaného důkazu). Účelem tohoto
procesního pravidla je tlak na dodržování zákonnosti ze strany policie a státního
zastupitelství, neboť v americkém trestním řízení státní zástupce dokazuje vinu
obžalovaného a obstarávat případné ospravedlňující důkazy je úkolem obhajoby.
115.
Například Ústavní soud ČR tuto doktrínu vyjádřil následovně: „Byla-li rozhodnutí o
prodloužení vazby vydána v rozporu se zákonem, tato nezákonnost se přenáší i na
navazující usnesení o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, i když posuzována
izolovaně (tj. bez ohledu na rozhodnutí o prodloužení vazby, v nichž měla objektivně
svůj základ) sama o sobě v souladu s trestním řádem byla. Nezákonnost prvních
usnesení se z povahy věci přenáší i na usnesení druhá (jako „jed na plody z
otráveného stromu“).“
116.
Platí tato konstrukce i na důkazy získané na základě procesně neúčinných důkazů?
Přenáší se skutečně nezákonnost důkazu i na další důkazy, které byly vyhledány na
základě informací obsažených v původním absolutně neúčinném důkazu?
117.
Příklad: Při výslechu podezřelého z bankovní loupeže použije vyšetřující policista
násilí. Podezřelý se přizná a prozradí místo, kde ukryl kořist. Na odcizených věcech se
pak najdou jeho otisky prstů a pachové stopy. V hlavním líčení pak obžalovaný
namítne procesní nepoužitelnost doznání, jakož i všech dalších důkazů, které byly na
základě informací získaných při vynuceném doznání získány.
118.
Není sporu o tom, že vynucené doznání nemůže být použito jako důkaz. Spor je o
tom, zda další důkazy (odcizené věci s otisky obžalovaného) již procesně použitelné
jsou a zda obviněný může být na základě těchto důkazů odsouzen.(..)
119.
(..) Imperativ ústavněprávních limitů užití nástrojů trestního řízení
120.
Zákonnost limituje spravedlivost procesu tím, že nezákonný proces jeho spravedlivost
přinejmenším ohrožuje, zejména tak, že nemůže vést ke spravedlivému potrestání
pachatele. Případné nezákonnosti nelze omluvit účelovým konstatováním, že celková
spravedlivost procesu byla přece zachována a tím snad byl garantován i spravedlivý
trest. Nezákonný proces nemůže přispět k rozhodnutí o oprávněnosti trestního
obvinění proti konkrétní osobě, resp. není s to tuto oprávněnost náležitě garantovat.
Proto rámcem spravedlivého procesu může být jedině proces vedený zákonným
způsobem. Zákonnost je formou trestního řízení, spravedlnost pak žádoucí kvalitou
(obsahu) trestního řízení.
121.
Prokázat vinu obviněného je možné pouze na základě nepochybně zjištěných
skutečností a za použití procesních prostředků, které trestní řád umožňuje. Jestliže při
provádění výslechu obviněného nebo svědka došlo k podstatné vadě (např.
nezákonné donucení), pak taková výpověď nemůže mít důkazní význam. Soud k ní
nemůže přihlédnout a musí postupovat tak, jako kdyby zde taková výpověď nebyla.
122.
Důkazní situace musí odpovídat stavu před započetím procesně neúčinného výslechu
(status quo ante). Ústavní soud proto, když ústavní stížnosti vyhoví a konstatuje, že
došlo k zásahu do základního práva stěžovatele, současně přikazuje orgánům činným
v trestním řízení obnovit stav před porušením práv a svobod stěžovatele:
•
vrátit nezákonně odňaté listiny a věci v případě nezákonné domovní prohlídky;
•
odstranit z vyšetřovacího spisu a neprodleně zničit záznamy o telekomunikačním
provozu, včetně veškerých souvisících dokumentů v případě nezákonného odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu.
123.
Tento stav by nemohl být obnoven, pokud by jako důkazy bylo možno použít důkazy
odvozené z nezákonně provedených důkazů (poznatky získané z listiny zabavené při
nezákonně provedené domovní prohlídce, informace obsažené v ilegálním odposlechu
a záznamu telekomunikačního provozu).
124.
Bylo by popřením principů právního státu, pokud by bylo možné záruky ústavnosti
trestního řízení eliminovat (obejít) tím, že by bylo možno využít informace z absolutně
neúčinného důkazu (např. z vynuceného doznání) jako operativní informace a na
jejich základě zajistit již procesně využitelné důkazy.
125.
Vynucené informace je třeba odlišovat od poznatků, při jejichž získávání sice nebyl
porušen zákon, ale které nejsou v trestním řízení použitelné jako důkaz. Tak například
odposlech a záznam telekomunikačního provozu, provedený zpravodajskými
službami, byl sice proveden v souladu s příslušnými zákony (např. zákon č. 154/1994
Sb., o Bezpečnostní informační službě), ale nelze ho použít jako důkaz v trestním
řízení. Informace v něm obsažené jsou procesně využitelné pouze jako operativní
informace. Na základě těchto operativních informací pak může soudce nařídit
odposlech a záznam telekomunikačního provozu dle § 88 tr. řádu, který již jako důkaz
použít lze.
126.
Vycházeje z principu legality se tedy spíše přikláním k tomu, že důkaz získaný
nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení je stižen absolutní
neúčinností. Poznatky v něm obsažené tedy nelze dále využívat v trestním řízení, a to
ani jako operativní informace, na jejichž základě by mohly být opatřeny již procesně
bezvadné důkazy. Totéž uvádí i rezoluce XV. mezinárodního kongresu trestního
práva: „Každý důkaz získaný s porušením základního práva, jakož i důkaz z něj
odvozený, je neplatný a nelze ho vzít v úvahu v žádném stadiu řízení.“
127. Závěr
128.
Stíhání trestných činů je ústavně aprobovatelným veřejným zájmem, avšak jen
pohybuje-li se veřejná moc uvnitř rámce předvídaného zákonem. Umožňuje-li trestní
právo realizaci veřejného zájmu na stíhání trestné činnosti pomocí robustních a
osobní integritu jednotlivce omezujících nástrojů, pak jejich použití musí respektovat
ústavněprávní limity. „Trestní právo určuje hranici mezi trestní mocí státu a svobodou
jednotlivcovou v tom úmyslu, aby výkon trestní moci státní nestal se proti jednotlivci
nástrojem libovůle dočasných držitelů státní moci“.
129.
Neúčinnost důkazu je tak v širším kontextu chápána jako omezení principu materiální
pravdy. Jde o vyjádření názoru, že nalezení pravdy za každou cenu je v trestním
řízení nedovolené. Jde o právní prostředek, jehož posláním je naplnění principu
spravedlivého procesu. Při uplatňování této sankce se střetávají dva protichůdné
zájmy. Na jedné straně je zájem státu potrestat pachatele trestného činu, kdy
zejména veřejnost má pocit, že odporuje obecné představě spravedlnosti, že se
nepřihlíží k důkazu, který obviněného usvědčuje jenom proto, že došlo k vadě při jeho
opatření nebo provedení.
130.
Například Růžek uvádí: „Účinky výpovědi, ke které nelze přihlížet jako k důkazu pro
podstatnou vadu, k níž došlo při provádění výslechu, totiž nelze jednoduše smazat ze
světa. Například obviněný byl hrubým fyzickým násilím donucen k doznání a uvedl
místo, kam ukryl kořist, kterou získal trestným činem. Kořist bude na uvedeném místě
také skutečně nalezena. Růžek uvádí, že jistě nebude nikdo žádat, aby byla kořist
vrácena na původní místo a policie byla nucena hledat nové důkazy, na jejichž
základě by bylo možno kořist znovu najít. Procesně by v takovém případě mělo být
postupováno asi tak, jako kdyby k doznání nikdy nedošlo a věci pocházející z trestné
činnosti nebyly na jeho podkladě nalezeny. K odsouzení by za této situace mohlo dojít
jen tehdy, pokud by obviněnému bylo možno dokázat vinu bez ohledu na jeho
vynucené doznání. Na kořist by bylo nutno nahlížet tak, jako kdyby byla nalezena
jinak než v důsledku doznání obviněného“.
131.
Na druhou stranu řada důvodů mluví pro vyloučení takového důkazu, když obecná
zkušenost ukazuje, že dodržování pravidel zaručuje:
(i)
věrohodnost a pravdivost důkazu;
(i )
působí preventivně proti porušování zákona orgány činnými v trestním řízení;
(i i)
zaručuje, že do základních práv se zasahuje jen na základě a v mezích zákona;
(iv)
legitimizuje právo státu stíhat a potrestat pachatele trestných činů.
132.
Rovnováha mezi těmito kolidujícími právními zájmy se hledá velmi těžko. Konsenzus,
na němž je založeno tzv. „přirozené právo“, musí být stále znovu získáván a
obnovován, neboť historická zkušenost s inkvizicí a nověji s totalitními režimy s
časem slábne. To pak může vést nikoli ke zjevnému opuštění, ale k postupné
demontáži institucionálních a zákonných záruk v trestním řízení.
133. Vrchní soud v Praze se ztotožňuje se závěry citovaného článku i při vědomí zásadního
omezení důkazní základny v důsledku výše prezentované argumentace. V důsledku
toho považuje za nutné připomenout, že v daném případě bude třeba při novém
rozhodnutí soudu pečlivě zvažovat, ke kterému z důkazů je možno v rámci
meritorního rozhodování přihlédnout a který je třeba odmítnout právě ze shora
naznačených důvodů. Jinými slovy bude třeba se zabývat se tím, zda konkrétní
důkaz, resp. informaci z něj by bylo možno obstarat i bez skutečností zjištěných
z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a ze sledování osob a věcí, tj.
procesně souladným způsobem.
134. V této souvislosti je třeba poukázat jak na indicie, které mohou sloužit jako podklad
pro výslech konkrétního svědka či obstarání listinného důkazu, případně i na již
provedené důkazy, jejich informační potenciál však bude třeba využít efektivnějším
způsobem než dosud (viz níže). Konkrétně jde o zmínku o osobách obžalovaných jako
údajných možných pachatelích nyní projednávané trestné činnosti v trestním
oznámení na č. l. 5 podaným MVDr. Liborem Gregorem, jmenovité označení
obžalované Ing. I.S. a její firmy jako osoby údajně se podílející na trestné činnosti
související s rekonstrukcí zámku Buštěhrad – viz výpověď svědka MVDr. L. G. při
hlavním líčení na č. l. 28901-28902, případně o poukaz z podnětu policejního orgánu
k podání žádosti státního zástupce o povolení sledování osob a věcí ze dne 4. a 10.
11. 2011 – č. l. 23845 a 23837 na to, že v rámci operativního šetření byly od osoby
pohybující se v zájmovém prostředí potvrzeny informace uváděné v trestním
oznámení.
135. Další námitku proti procesnímu postupu krajského soudu vznesli obžalovaní MUDr.
P.K., MUDr. K.K. a Ing. V. K., a to proti nepoužití znaleckého posudku České znalecké
a. s. z důvodů, které krajský soud rozvádí na str. 60 – 61, resp. 51 – 52 napadených
rozsudků. Uvedenou námitku považuje Vrchní soud v Praze za důvodnou, neboť
zmíněný postup krajského soudu je třeba považovat za objektivně nepodložený a
jistým způsobem zaujatý proti znaleckému posudku České znalecké, a. s., jehož
objednatelem byla společnost POHL cz, a. s. (fakticky tedy obžalovaný Ing. V. K.).
Tento závěr vyplývá jednak z toho, že na jedné straně krajský soud uvádí, že
„zpracovatelé obou posudků vycházeli z fakturace a případně dalších účetních
dokladů společnosti POHL cz a. s. a dalších vztahujících se k samotné realizaci
zakázky“ (viz str. 61, resp. 52 napadených rozsudků), na druhé straně však tento
postup „vyčítá“ pouze České znalecké a. s., když na str. 60, resp. 51 napadených
rozsudků uvádí, že „znalecký posudek zpracovávali pouze za využití podkladů
poskytnutých jim obhajobou či přímo společností POHL cz a. s.“ Je logické s ohledem
na stíhaný skutek, že primárním poskytovatelem účetních podkladů musela být
společnost POHL cz a. s. s tím, že v případě znaleckého posudku profi – TEN a. s.
zprostředkoval jejich předání znaleckému ústavu příslušný policejní orgán, v případě
znaleckého posudku České znalecké a. s. jím byl obžalovaný Ing. V. K., jinak též člen
představenstva společnosti POHL cz a. s. Navíc z obou znaleckých posudků vyplývají
podklady, které znalecké ústavy použily jako východisko ke svým závěrům, takže
krajskému soudu nic nebránilo, aby je konfrontoval a v případě nejasností či pochyb
k tomu zpracovatele posudku vyslechl. V této souvislosti je třeba poukázat na
Stanovisko k námitkám na znalecký posudek č. 4 606-12-2014 ve znění dodatku č. 1
ze dne 2. 11. 2015 (viz č. l. 31365 a násl.), jež mimo jiné vysvětluje důvody
rozdílných finančních závěrů obou znaleckých posudků. Kromě toho se také krajský
soud pozastavuje nad tím, že zpracovatelé znaleckého posudku Česká znalecká a. s.
nenahlíželi do spisu a některé položky konzultovali s obžalovaným Ing. V. K. Jak
vyplývá ze znění § 107 odst. 1 tr. řádu, znalci má být dovoleno nahlédnout do spisů,
je – li toho k podání posudku třeba. Jinými slovy je na posouzení znalce, zda k podání
znaleckého posudku potřebuje nahlédnout do spisu či nikoli a pokud takto neučiní,
nelze a priori považovat jeho závěry za neodborné či neúplné. Konzultaci znalců
s obžalovaným Ing. V. K. taktéž nepovažuje Vrchní soud v Praze za zcela vyloučenou
a podezřelou z hlediska věrohodnosti znaleckých závěrů, neboť jednak o tom znalec
krajský soud informoval v rámci svého výslechu při hlavním líčení (viz č. l. 30525,
30526), jednak s ohledem na obsah této konzultace, který znalec taktéž při hlavním
líčení konkrétně specifikoval (dotaz znalce na obžalovaného Ing. V. K., zda
fakturované práce byly provedeny, zda je bankovní záruka odložená v příslušném
bankovním ústavu) i na charakter podávaného znaleckého posudku by se snadno
zjistila jakákoli neobjektivita znalce či jeho účelová manipulace s podklady znaleckého
posudku nebo s jeho závěry. Je zřejmé, že s ohledem na stadium trestního řízení, kdy
byl znalecký posudek předložen soudu (již po výslechu jmenovaného obžalovaného
jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem), znalec nemohl využít, resp.
ztíženým způsobem postup ve smyslu § 107 odst. 1 tr. řádu, podle něhož může
znalec též navrhnout, aby byly jinými důkazy napřed objasněny okolnosti potřebné
k podání posudku, čímž je míněna např. aktivní účast znalce u výslechu obviněného.
Zjevně proto sám oslovil obžalovaného v rámci přiznané konzultace, jak bylo shora
zmíněno. S ohledem na uvedené okolnosti nepovažuje Vrchní soud v Praze postup
znaleckého ústavu za protizákonný. Nadto ani neshledává, že by zakládal závěr o
možné podjatosti znalce (srovnej § 11 zák. č. 37/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících,
který jako důvody pro vyloučení znalce uvádí jeho poměr k věci, k orgánům
provádějícím řízení, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti). K tomu je třeba poukázat mimo jiné na prohlášení znalce před
soudem po zákonném poučení, že mu nic nebrání podat nezaujatý znalecký posudek
pro absenci jakéhokoli vztahu k některé z procesních stran (viz č. l. 30524). Proto
bude třeba vzít závěry znaleckého posudku České znalecké, a. s. v potaz minimálně
k objasnění rozporů mezi oběma citovanými znaleckými posudky včetně údajného
nezohlednění všech relevantních podkladů znaleckým ústavem PROFI-ten a. s. a
korekce závěrů České znalecké a. s. v souvislosti s omylem nezahrnutou fakturou ve
výši 530.126 Kč, jak namítal obžalovaný Ing. V. K..
136. Na tomto místě je třeba se též zabývat námitkami obžalovaných MUDr. P. K., MUDr.
K. K., jakož i obžalovaného Ing. T. M. vůči znaleckým posudkům ústavů Bohemia
Experts a ÚRS Praha, jež zjišťovaly obvyklou cenou díla v případě veřejné zakázky
„Rekonstrukce zámku Buštěhrad“. Jak již správně zmínil krajský soud v napadených
rozsudcích, oba znalecké posudky (kdy zadavatelem v případě ústavu Bohemia
Experts byl Středočeský kraj), dospěly na základě položkových rozpočtů k de facto
identickému závěru o obvyklé ceně zamýšleného projektu, takže ve znaleckých
posudcích jsou zahrnuty veškeré položky v rozpočtech uvedené, což logicky vyvrací
námitku obžalovaného Ing. T. M. o nezohledněných vedlejších nákladech díla a
současně značí, že to co bylo naprojektováno, mělo a mohlo být levnější, než
výsledná cena ze smlouvy o dílo. To zjevně působí „nespokojenost“ obžalovaných
s oběma znaleckými posudky a tím je také podmíněna snaha závěry znalců
zdiskreditovat a zvrátit. Jejich námitky však nelze považovat za relevantní, neboť
z písemných vyhotovení znaleckých posudků včetně výslechů zástupců ústavů při
hlavním líčení (Ing. Martin Plotek za Bohemia Expert – viz č. l. 30589 a násl. a Ing.
Josef Gol er a Ing. Bohumil Hazmuka za ÚRS – viz č. l. 28553 a násl.) je zjevná
odborná erudice znaleckých ústavů, schopnost obhájit jejich závěry, dále použitá
metodika i seznámení se s podklady nutnými k podání znaleckých posudků.
Konstatování znaleckého posudku Bohemia Expert ohledně druhého a třetího
rozpočtu v tom směru, že součet ohodnocení prací a materiálů je v souladu
s obvyklými cenami, není v rozporu se závěrem o předražení díla, které vychází
z porovnání ceny díla stanovené znalcem na základě poslední známé verze projektové
dokumentace (zohledňující i dotazy uchazečů) a ceny vítězné společnosti Konstruktiva
Branko, a. s. Jinými slovy, ceny dvou posledních projektů jsou sice v intervalu
obvyklých cen, avšak znalec stanovil exaktně obvyklou cenu předmětného díla nižší,
než byla cena vysoutěžená společností Konstruktiva Branko, a. s., což svědčí o
účelovém nadhodnocení ceny díla (konkrétně v jeho stavební části) na úkor
Středočeského kraje jakožto zadavatele.
137. Z důvodu případného předejití opakování procesních námitek v dalším stádiu
trestního řízení považuje Vrchní soud v Praze za nutné se vyjádřit i k závěru
obžalovaných MUDr. P. K., MUDr. K. K., Ing. J. Ř., Ing. V. K. a Ing. M. J. o
neúčinnosti ustanovení § 256 tr. zákoníku vzhledem k rozdílu znění dotčeného
ustanovení při vyhlášení („zjednat výhodu“) a při jeho publikaci („sjednat výhodu“).
Je skutečně pravdou, že k této tiskové chybě došlo a byla opravena až s účinností od
17. 9. 2015 sdělením Ministerstva vnitra (podrobněji víz níže). S ohledem na znění §
2 odst. 2 ve spojení s § 11 zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce
mezinárodních smluv, v aktuálním znění (dále jen zák. o Sb. zákonů), které
předpokládá opravu tiskové chyby právního předpisu (tj. rozdíl mezi textem právního
předpisu předaným k vyhlášení a vyhlášeným textem takového předpisu) sdělením
Ministerstva vnitra, jež se vyhlásí v nejbližší částce Sbírky zákonů, nelze mít za to, že
by do příslušné opravy bylo ustanovení § 256 tr. zákoníku neúčinné, jak dovozují
někteří z obžalovaných. Naopak výkladem citovaných ustanovení zák. o Sbírce zákonů
lze dospět k závěru, že se s těmito chybami a priori počítá (chyba je běžnou součástí
jakékoliv aktivity jinak vázané na daná pravidla) a dokud k opravě chyby v právním
předpisu nedojde sdělením Ministerstva vnitra, je třeba ve všech případech vycházet
ze znění při vyhlášení zákona, v daném případě z dikce § 256 tr. zákoníku jako
„zjednání výhody“. Pro úplnost i v souvislosti se skutkovými závěry krajského soudu
ve vztahu k této skutkové podstatě (viz dohoda pachatelů na zvýhodnění konkrétního
podnikatelského subjektu, která je zjevně „sjednáním výhody“), Vrchní soud v Praze
odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015 sp. zn. 5 Tdo 66/2015,
kde je ve vztahu k této problematice uvedeno:
138.
„K objektivní stránce skutku pod bodem 2) Nejvyšší soud především konstatuje, že na
základě podaného dovolání obviněného a právních závěrů obou nižších soudů
ohledně slov „sjednání výhody“ zjistil, že znění ustanovení § 256 tr. zákoníku
neodpovídá dikci, jaká byla schválena Parlamentem České republiky při přijímání
trestního zákoníku. Na základě tohoto závěru vyvolal Nejvyšší soud šetření, v rámci
něhož bylo zjištěno, že v průběhu publikačního procesu trestního zákoníku ve Sbírce
zákonů došlo k úpravě, v rámci níž došlo k věcné změně původní znění schváleného
ustanovení § 256 tr. zákoníku, a to v tom směru, že „zjednání“ výhody bylo při
publikaci ve Sbírce zákonů nahrazeno pojmem „sjednání“ výhody, které však má
věcně jiný význam, jak to bylo také akcentováno v shora uvedeném zrušujícím
rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 18. 7. 2013, sp. zn. 10 To 164/2013, a poté i
v následujícím rozsudku nalézacího soudu ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 6 T 220/2012
(srov. str. 20). K této nedůvodné „gramatické opravě“ došlo v rámci autorské
korektury před vyhlášením trestního zákoníku ve Sbírce zákonů. Na základě tohoto
zjištění a následujícího podnětu Nejvyššího soudu bylo v částce č. 98 na str. 2987
Sbírky zákonů ze dne 17. 9. 2015 vyhlášeno Sdělení Ministerstva vnitra o opravě
tiskových chyb v zákoně č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, obsahující změnu znění §
256 tr. zákoníku ze „sjednání“ výhody na „zjednání“ výhody. Soudy nižších stupňů
byly zněním § 256 tr. zákoníku původně vyhlášeným ve Sbírce zákonů ke dni
rozhodování uvedeny v omyl, neboť nemohly vědět, že úmyslem zákonodárce bylo
přijetí skutkové podstaty § 256 tr. zákoníku ve znění „zjednání“ výhody při zadání
veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě a nikoli „sjednání“, které by
skutečně mělo jiný význam. Ke gramatickému významu a rozdílu obou sloves
považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že slovo „sjednat“ = ujednat, smluvit,
domluvit; naproti tomu slovo „zjednat“ = získat za peníze nebo jinou odměnu,
objednat, úsilím dosáhnout, zajistit (viz Internetová jazyková příručka – blíže viz
http://prirucka.ujc.cas.cz/): „Sjednání“ označuje uzavření dohody s někým, kdežto
„zjednání“ označuje obstarání (dále k tomu viz Pelikánová, I. Obchodní právo. 5 díl.
Odpovědnost s přihlédnutím k návrhu nového občanského zákoníku). Praha: Wolters
Kluwer ČR, 2012, s. 231, pozn. pod čarou č. 304).
139.
Jednání podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku tedy spočívá ve zjednání přednosti nebo
výhodnějších podmínek některému dodavateli, soutěžiteli nebo účastníku dražby na
úkor jiných soutěžitelů, tedy v zajištění nebo obstarání takových výhodnějších
podmínek některé z uvedených osob, aniž by bylo nutné o tom uzavřít, byť
konkludentní, dohodu. Předností je tu jakékoli zvýhodnění některého dodavatele,
soutěžitele nebo některého z účastníků veřejné dražby, pokud jde o časový předstih.
Může se jednat o časový předstih v tom smyslu, že některým dodavatelům,
soutěžitelům nebo účastníkům je termín zahájení zadávacího řízení, veřejné soutěže
či veřejné dražby oznámen dříve, ještě předtím než jsou veřejně vyhlášeny, což jim
umožní se na ně lépe připravit (např. u zadávacího řízení se připravit k jednání v
jednacím řízení nebo k podání nabídek, u veřejné soutěže mají lepší možnost
zpracovat svůj návrh smlouvy či svůj projekt navrhovaný ve veřejné soutěži nebo u
veřejné dražby si mohou již zajistit vyšší úvěry zpracováním podnikatelských záměrů
apod.). Tento časový předstih může být ještě zvýrazněn pozdním oznámením
zahájení zadávacího řízení, veřejné soutěže nebo veřejné dražby. Časový předstih
však může být i při vlastním průběhu zadávacího řízení, dražby nebo soutěže.
Výhodnějšími podmínkami jsou jakékoli jiné podmínky, které zvýhodňují některého či
některé dodavatele, soutěžitele nebo účastníky před ostatními. Může to být např. u
zadávacího řízení stanovení výhodnějšího způsobu podání nabídky pro některého
dodavatele (uchazeče), sdělení mu určitých bližších podmínek nebo realizačních či
cenových nabídek jiných dodavatelů. Dále u veřejné soutěže to pak může být
stanovení výhodnějšího způsobu podávání návrhu, sdělení bližších podrobností o
předpokládaném investičním celku nebo o přírodních podmínkách, ve kterých bude
stavba realizována apod., jen některým účastníkům soutěže, ale i sdělení údajů o
návrzích smluv (zejména nabízené ceny) jiných uchazečů atd. (k tomu viz blíže
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha. C. H. Beck, 2012, s. 2622 a 2623).
140.
Soudy nižších stupňů dovodily, že obviněný „sjednal“ výhodu při zadání veřejné
zakázky. Byť dovolatel namítal, že svým jednáním nenaplnil objektivní stránku
trestného činu podle § 256 tr. zákoníku spočívající ve „sjednání“ výhody, Nejvyššímu
soudu nezbývá než konstatovat, že skutková podstata „zjednání“ výhody je jistě širší
než „sjednání“ výhody, když k naplnění skutkové podstaty postačuje pouze
jednostranné jednání, oproti „sjednání“, které vyžaduje jednání dvou stran. Nejvyšší
soud se ztotožnil s názory soudů nižších stupňů, když správně dovodily, že obviněný
„sjednal“ výhodu při zadání veřejné zakázky, byť z hlediska správného znění skutkové
podstaty ustanovení § 256 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění shora uvedené tiskové
opravy) by dostačovalo i její zjednání. K naplnění skutkové podstaty se totiž nutně
nevyžaduje přímo vzájemná interakce jednajících stran, nýbrž postačuje pouze
jednání ve formě „zjednání“, tedy např. jako v tomto případě i jen případný podpis
obviněného při uzavřením smlouvy, na základě níž byla zjednána výhoda podnikateli
M. B. – BIČELS. Přitom se zástupci podnikatele M. B. – BIČELS tedy nemusel jednat
přímo obviněný, ale jeho podřízení, když obviněný na základě tohoto jednání
následně vědomě uzavřel předmětnou smlouvu na dodávku zdravotnického materiálu
se zvýhodněním spočívajícím v zisku ve výši 1 476 640,- Kč. Nejvyšší soud k tomu
dodává, že jelikož dovolání podal pouze obviněný, a to samozřejmé jen ve svůj
prospěch, nemůže Nejvyšší soud podle § 265p tr. ř. změnit dovoláním napadené
usnesení odvolacího soudu ohledně dikce „zjednání výhody“ a z toho vyplývajících
závěrů v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius), a to i přesto, že
znění § 256 odst. 1 tr. zákoníku vyhlášené ve Sbírce zákonů v době rozhodování
soudů nižších stupňů bylo v rozporu se zněním schváleným v rámci legislativního
procesu Parlamentem České republiky.
a.
Další zásadní procesní námitka prolínající se všemi odvoláními na straně obžalovaných
spočívá v poukazu na nesplnění zákonných podmínek pro to, aby obžalované Ing. I.
S. byl přiznán statut spolupracující obviněné ve smyslu § 178a tr. řádu. Vrchní soud
v Praze má naopak za to, že pro tento procesní postup byly splněny veškeré zákonné
podmínky. Z obsahu výpovědi obžalované Ing. I.S. ze dne 18. 10. 2012, kdy
souhlasila se svým označením spolupracující obviněné (viz prohlášení učiněné před
státním zástupcem na č. l. 6248 a násl.) a její konfrontace s předcházejícími
výpověďmi (16. 5. 2012 odmítla vypovídat, 22. 6. 2012 popsala průběh veřejné
zakázky „Gymnázium Hostivice“ v podstatných rysech, veřejnou zakázku „zámek
Buštěhrad“ pak sice poměrně stručně, ale výstižně) i s popisem stíhaných skutků je
zřejmé, že se jednalo o doznání (ale též usvědčení ostatních pachatelů) úplné a bez
výhrad /byť na konci výslechu dne 18. 10. 2012 odmítla vypovídat na otázky obhájců
s tím, že bude dále vypovídat v hlavním líčení, to vše však poté, kdy podala
podrobnou výpověď ve smyslu § 178 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu/ včetně následného
vysvětlení, proč se od určitého okamžiku rozhodla plně vypovídat a spolupracovat
s policií (neochota nechat na sobě nařčení, že byla hlavní organizátor stíhané trestné
činnosti – viz č. l. 26185). Obsah její výpovědi pak byl způsobilý významně přispět
k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny a obžalovaná splnila svůj
závazek podat pravdivou výpověď o těchto skutečnostech jak v přípravném řízení, tak
i v řízení před soudem (viz její výslech v rámci hlavního líčení ve dnech 8. 8. 2013, 9.
8. 2013 a 12. 8. - 15. 8. 2013). Destruktivní rozbor její výpovědi obsažený
v odvoláních většiny obžalovaných je třeba jednoznačně odmítnout. Shoda mezi
obžalovanou Ing. I.S. uváděnými podstatnými skutečnostmi k oběma skutkům, pro
které je stíhána, a obsahem odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu,
výsledku sledování osob a věcí (i s výhradou, že se jedná o procesně nepoužitelné
důkazy), ale také s výpověďmi svědků, Vladimíra Kančeva, Otakara Čmelinského, Ing.
Michala Boreckého, Ing. Vladislava Procházky, Ing. Michala Soukupa, Ing. Jaroslava
Felixe, Jana Kodytka, Ing. Jana Procházky, Ing. Michala Kýzla, Zdeňka Fučíka
obsahem diářů obžalovaných MUDr. P. K. a Ing. P. D. (byť vždy jen ohledně určité
části skutkového děje, který však ve svém souhrnu podává obraz o způsobu páchání
trestné činnosti v souladu s výpovědí jmenované obžalované), je nepřehlédnutelná.
Pro věrohodnost výpovědi obžalované Ing. I.S. v neposlední řadě svědčí i to, že pro
rekonstrukci zámku Buštěhrad byly vypracovány postupně tři rozpočty, přičemž ve
dvou z nich bylo zjevně manipulováno s nákladovými položkami tak, aby mohly být
v maximální možné míře čerpány prostředky kraje i Evropské Unie na tuto zakázku
vyčleněné. Odhlédnout nelze ani od totožného modu operandi, který je společný
všem stíhaným skutkům. Proto tedy ani skutečnost, že v určitých směrech se
obžalovaná Ing. I.S. dopouští nepřesností (viz např. časové údaje, počet osob, které
se setkaly, apod.) či něco neví, neznačí nevěrohodnost jmenované, která si
s ohledem na rozsah trestné činnosti, do níž je zapojena (viz i její další trestní stíhání
pro obdobnou trestnou činnost), její průběh, kdy lze konstatovat intenzivní kontakt
zapojených osob v inkriminované době ve smyslu „stále se něco řešilo“, i stres,
kterému je jako jediná doznávající se osoba z celé organizované skupiny podezřelé
z páchání závažné trestné činnosti, vystavena, nemůže pamatovat marginální
podrobnosti, které navíc nejsou ani pro posouzení viny obžalovaných, zásadní.
Namítaný dotaz obžalované vůči vyslýchající policistce v rámci jejího výslechu ze dne
18. 10. 2012 je zjevně, jak vyplývá z obrazového i zvukového záznamu této výpovědi,
pouze „jakousi rádoby vtipnou poznámkou“ na dostatečný rozsah její výpovědi, neboť
vyslýchající jí na dotaz „zda to bylo dobrý?“ odpověděla, že ještě není plně spokojená
a na to obžalovaná reagovala, že již neví, co má říct, že řekla všechno. Rozhodně
tedy nelze dospět k závěru, že by šlo o důkaz prokazující, že ze strany orgánů
činných v trestním řízení docházelo k jakékoli manipulaci výpovědi obžalované, pokud
navíc tato pasáž obrazového a zvukového záznamu (č. l. 62552, CD 1, čas 9:17:26 –
cca 9:17:37) je jedinou přestávkou, která nebyla ze záznamu celá vystřižená, což též
svědčí pro objektivitu vyšetřování a jeho transparentnost. Není ani pravdou, jak
namítal obžalovaný Ing. V. K., že by šlo o reakci na závěr celého výslechu
obžalované. Ten naopak po zmíněné přestávce dále pokračoval.
141. Pokud jde o námitku obžalovaného MUDr. D. R. o vyloučení státního zástupce JUDr.
Petra Jiráta z rozhodování o stížnosti jmenovaného proti usnesení o zahájení trestního
stíhání z 20. 9 2012 v důsledku jeho předchozího konkludentního jednání ve vztahu k
žádosti policejního orgánu o vyslovení souhlasu Poslanecké sněmovny k trestnímu
stíhání poslance z 18. 7. 2012, je třeba k tomu uvést, že s účinností od 1. 6. 2012 (viz
č. l. 37) došlo k postoupení věci z Krajského státního zastupitelství v Ústí n. Labem na
Krajské státní zastupitelství v Praze pro výkon dozoru, takže veškeré zmiňované
úkony byly od uvedeného data v ingerenci Krajského státního zastupitelství v Praze, u
něhož byl JUDr. Petr Jirát činný a nemohlo tedy dojít k jeho vyloučení, jak namítá
obžalovaný MUDr. D. R., pokud ve věci nebyl shledán postup v rozporu
s ustanovením § 30 odst. 1 tr. řádu.
142. Byť si je Vrchní soud v Praze vědom, že s ohledem na vpředu specifikované
podstatné vady řízení vedoucí k zásadnímu zúžení platformy usvědčujících důkazů je
reálný předpoklad posunu ve skutkových zjištěních, považuje za nutné vyjádřit se na
tomto místě jak k zásadním skutkovým okolnostem případu, tak i k právním závěrům
na to navazujícím.
143. Předně je třeba uvést, že se Vrchní soud v Praze ztotožňuje se zásadními skutkovými
závěry krajského soudu, pokud by je učinil při důsledném respektování obhajovacích
práv obžalovaných na základě výsledků provedeného dokazování, byť jde-li o způsob
hodnocení důkazů, vymezil se k této otázce Vrchní soud v Praze již shora. Pokud jde
o obžalovanými MUDr. P. a K. K. a taktéž Ing. M. J. namítaná pochybení v popisu
skutků v napadeném rozsudku, resp. též obžalobě, s tím se Vrchní soud v Praze
většinově neztotožňuje, neboť zde dospěl k závěru, že zásadním způsobem došlo
k přesné specifikaci jednání jednotlivých pachatelů včetně rozdělení jejich úloh
v návaznosti na zvolenou právní kvalifikaci. Uvedená námitka je zjevně odůvodněna
nesouhlasem jmenovaných s charakteristikou jejich jednotlivého jednání, jak je vzal
krajský soud za prokázané, byť omezeně ji lze připustit, a to ohledně časové osy
případu v bodě
5) napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 a ve vztahu k trestnému
činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě
podle § 256 tr. zákoníku, jak bude rozvedeno níže.
144. Vrchní soud v Praze zjistil, že datem uzavření smlouvy o dotaci v případě bodu
5)
napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 je ve skutečnosti den 25. 1. 2012 (jak
upozorňuje obžalovaný Ing. M. J.) a nikoli 25. 1. 2011, jak uvedl krajský soud, který
však správné datum cituje na str. 145 rozsudku. Jedná se však o marginální
pochybení bez zásadního významu pro meritorní rozhodnutí.
145. Pokud jde o skutkové závěry týkající se souhrnně řečeno ovlivnění výběrových řízení
ve prospěch konkrétního vítěze „na úkor všech ostatních potencionálních zájemců“,
jak krajský soudu uvádí v popisu skutku pod body
1), 3) 4), 5) a
8) napadeného
rozsudku ze dne 7. 4. 2015, resp. ad
1), 3), 4) a
7) napadeného rozsudku ze dne
23. 7. 2015 a v návaznosti na to právně kvalifikuje uvedené jednání jako trestný čin
sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě
podle § 256 tr. zákoníku (správně zjednání, ale v kontextu zásady zákazu
reformationis in peius by uvedená změna přicházela v úvahu pouze ohledně
obžalovaných MUDr. P. K. a MUDr. K. K., Ing. T. M., MUDr. J.H. a L. N., ohledně
nichž bylo státním zástupcem podáno odvolání v jejich neprospěch), je třeba
přisvědčit odvolacím námitkám obžalovaných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. s tím, že tzv.
úkor jiných soutěžitelů je možno zvažovat pouze ve vztahu ke konkrétním nikoli
potencionálním subjektům. Ustanovení § 256 (stejně jako § 257 a 258), chrání zájem
na řádném a zákonném provedení jakékoli veřejné soutěže, zadání veřejné zakázky
nebo jakékoli veřejné dražby, zejména zájem na dodržování stanoveného postupu za
rovných podmínek pro jejich účastníky (soutěžitele). Soutěžitelem je pak ten, kdo ve
stanovené lhůtě v podmínkách soutěže předložil návrh do soutěže vyhovující i všem
ostatním jejím uveřejněným podmínkám, přičemž od podmínek soutěže se návrh
může odchýlit jen v rozsahu, který podmínky soutěže připouštěly (k tomu blíže viz
Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II, 1. vydání, Praha. C. H. Beck, 2010, s. 2384 a 2386
– 2387). Z uvedeného je zřejmé, že jmenovaného trestného činu se může pachatel
dopustit pouze vůči zcela konkrétnímu subjektu, který se dané soutěže již účastní,
nikoli vůči nespecifikovanému okruhu subjektů, kteří se (byť např. i z důvodů
případných nezákonností provázejících dané zadávací řízení) do konkrétní soutěže
nepřihlásili. Tomu také musí odpovídat i popis skutku. Zároveň je třeba upozornit i na
to, že v případě, že by bylo prokázáno, že soutěžiteli jsou pouze subjekty předem
domluvené na společném a koordinovaném postupu, jehož vyústěním bylo vítězství
jednoho z nich (předem stanoveného), nelze takovýto postup považovat za úkorný ve
smyslu § 256 tr. zákoníku ohledně těch, kteří v souladu s dohodou nezvítězili. Tím
však nelze současně uzavřít, že jednání soutěžitelů spočívající v ovlivnění soutěže
jejich vzájemnou dohodou, kdo bude vítězem a kdo tzv. statistou (který si touto svou
pozicí případně v další soutěži obstará místo vítěze), je v souladu se zákonem. Na
uvedené jednání, pokud by bylo prokázáno jeho spáchání, zjevně dopadá skutková
podstata trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §
248 odst. odst. 2 al. 1, případně 2 tr. zákoníku. Naznačené úvahy týkající se právní
kvalifikace jednání obžalovaných mohou však být za současné důkazní situace pouze
hypotetické, jestliže případnou právní kvalifikací skutků se bude muset krajský soud
v návaznosti na skutková zjištění znovu pečlivě zabývat. Vrchní soud v Praze pouze
upozorňuje, že doposud učiněné skutkové závěry by mohly v případě obžalovaných
na straně soutěžitelů společně s obžalovanými manžely MUDr. P. a MUDr. K. K.
zakládat závěr, že byly uzavřeny dohody o rozdělení trhu, případně dohody narušující
hospodářskou soutěž (tzv. horizontální kartelové dohody) jednáním ve vzájemné
shodě (viz např. výpověď svědků Ing. V. B., Ing. P. K., Ing. D. P.), a to zejména
v případech ad
1), 3), 4), 5) napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 (k tomu blíže
viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2009 č. j. 1 Afs 78/2008-721).
Možné porušení závazných pravidel zadávacího řízení by bylo možné spatřovat
v jednání pod body
1) a
8) téhož napadeného rozsudku (viz účelové omezení počtu
uchazečů losem, resp. vyloučení společnosti AMI ze soutěže o veřejnou zakázku).
K této problematice Vrchní soud v Praze připomíná, že předpokladem trestní
odpovědnosti za trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže
podle § 248 odst. 2 alinea druhá je porušení pravidel zadávacího řízení závažným
způsobem. Zákon nijak nevymezuje, co míní závažným porušením daných pravidel,
avšak z povahy věci vyplývá, že musí jít o takové jejich porušení, jímž dochází k
zásadní odchylce od stanoveného postupu a od stavu vyžadovaného porušeným
ustanovením zákona o veřejných zakázkách. Z tohoto hlediska je na místě posoudit
zvláště význam porušeného pravidla pro průběh zadávacího řízení a pro jeho
výsledky, stejně jako rozsah a závažnost jeho porušení, včetně toho, zda se jednalo o
ojedinělý případ postupu v rozporu se stanovenými zásadami nebo o součást jednání
cíleně porušujícího tyto zásady. Souhrnně je pak třeba uvést, že nelze ani vyloučit
možné naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zjednání výhody při zadání
veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku, pokud
by se neprokázala výše naznačená dohoda soutěžitelů a současně bylo v rámci
veřejné soutěže prokázáno zvýhodnění konkrétního obchodního subjektu na úkor
ostatních konkrétně specifikovaných soutěžitelů (doposud se tak jeví případy pod
body
2/, 6/ a
7/ napadeného rozsudku). Z hlediska jednočinného souběhu
trestného činu porušení předpisů hospodářské soutěže podle § 248 odst. 2 alinea 1
tr. zákoníku a trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné
soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku se uplatní obecné zásady
řešení souběhu, včetně případů vyloučení jednočinného souběhu pro vztah speciality,
subsidiarity a faktické konsumpce. S přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu
tedy jednání pachatele, které naplnilo znaky speciálního trestného činu zjednání
výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256
tr. zákoníku, bude třeba posoudit pouze jako tento trestný čin.
146. Taktéž je třeba souhlasit s odvoláním obžalovaného MUDr. P. K., pokud jde o odkaz
na účinné znění zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. v případě bodu
3)
napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015. Správně mělo být citováno znění uvedeného
zákona účinné do 31. 12. 2011, a to s ohledem na časové okolnosti spáchání
inkriminovaného skutku. S touto problematikou se pojí též námitka obžalovaného Ing.
M. J. ohledně nelogičnosti závěru krajského soudu v tom směru, že si měly
zainteresované obchodní společnosti dělat vzájemně tzv. „křoví“, ačkoli podle tehdy
aktuálního znění zákona o veřejných zakázkách (podle obžalovaného do dubna 2012)
mohla být podána pouze jediná nabídka s tím, že zadávací řízení z tohoto důvodu
nemohlo být zrušeno. Tato argumentace je však pravdivá pouze částečně. Podle § 79
odst. 6 zákona o veřejných zakázkách ve znění k 31. 3. 2012 (ale i k 30. 6.
2012) „hodnotící komise neprovede hodnocení nabídek, pokud by měla hodnotit
nabídku pouze jednoho uchazeče“. Potud má tedy obžalovaný Ing. M. J. pravdu
v tom, že zákon skutečně počítal s podáním pouze jediné nabídky, avšak s tím bylo
spojeno určité riziko. Podle § 84 odst. 3 písm. b) téhož zákona ve znění k 31. 3. 2012
totiž „zadavatel mohl zrušit zadávací řízení až do doby rozhodnutí o výběru
nejvhodnější nabídky, pokud byla podána jenom jedna nabídka nebo pokud byly
všechny nabídky kromě jedné vyřazeny“. Tato možnost je odrazem názoru Soudního
dvora Evropské unie, že nemožnost výběru z více nabídek je v rozporu se základním
účelem veřejného zadávání. Podání jediné nabídky neumožňuje konkurenční soutěž
mezi dodavateli, a tím i nejefektivnější investování veřejných prostředků.
Z uvedeného je zřejmé, že fungování tzv. „křoví“ mělo toto riziko eliminovat, byť bylo
minimální s ohledem na vzájemné propojení obžalovaných s osobou zadavatele.
147. Za irelevantní považuje Vrchní soud v Praze taktéž námitku obžalovaného MUDr. P.
K., že poznámka v jeho diáři se netýká pana Jandy jakožto zástupce společnosti
JANDA-DENTAL, ale jiné osoby téhož jména. S ohledem na časovou osu i další
okolnosti případu, jak byly krajským soudem zjištěny a logicky vyhodnoceny, je
zřejmé, že se muselo jednat o zástupce společnosti JANDA-DENTAL, která byla
posléze vyzvána spolu s dalšími dvěma subjekty k podání nabídky pro účast ve
veřejné zakázce Stomatologický robot a která současně vítěznému subjektu B. Braun
Medical inkriminované zařízení dodala.
148. Obstát nemůže ani tvrzení obžalovaného Ing. T. M. v tom směru, že se v březnu 2011
ze zdravotních důvodů nebyl schopen setkat se svědkem Ing. J. F. K tomu je nutno
poznamenat, že z výpovědi svědka jak v přípravném řízení tak i při hlavním líčení (viz
č. l. 7086 a násl. a 30234 a násl.) nevyplývá, že by se v inkriminované době, kdy měl
být obžalovaný po úrazu upoután na lůžko, se svědkem setkal osobně. Svědek jednak
stanovil dobu kontaktu s obžalovaným kvůli předání příslušných podkladů v souvislosti
s rekonstrukcí zámku Buštěhrad přibližně na měsíc březen (vypovídal mimo jiné o jaru
toho roku) a navíc nehovořil o tom, že by se v té době s obžalovaným scházel
osobně. Z uvedeného je zřejmé, že buď došlo k poskytnutí podkladů svědkem
obžalovanému např. elektronicky, případně prostřednictvím jiné osoby, apod., nebo
v jiné době, než po dobu léčení na lůžku a nejde tedy o skutečnost, která by
znevěrohodňovala výpověď jmenovaného svědka.
149. Jako zcela neodpovídající skutečnosti pak Vrchní soud v Praze odmítá námitku
obžalovaného Ing. P. D. ohledně údajně procesně nesprávného postupu krajského
soudu, který měl vycházet jen z písemného vyjádření svědka M. T. Z protokolu o
hlavním líčení ze dne 5. 6. 2014 totiž vyplývá, že jmenovaný svědek byl uvedeného
dne osobně vyslechnut (viz č. l. 27534 a násl.).
150. Irelevantní jsou i námitky obžalovaných MUDr. P. a K. K. i MUDr. J. H., pokud jde o
obsah a časové zařazení komunikace mezi svědkyní Ing. L. H. (přímou podřízenou
obžalovaného Ing. J. Ř. ze společnosti HOSPIMED s. r. o.) a obžalovanou L. N.
Zmíněná komunikace mezi pracovnicí firmy, která nakonec v případě zakázek
v bodech
6) - 7) napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 zvítězila a zástupkyní
administrátorské firmy probíhala na přelomu listopadu a prosince 2011, tj. v době
zveřejnění zakázek, resp. krátce po něm (21. 11. 2011 „Nákup vybavení a
zdravotnické technologie pro Oblastní nemocnici Kolín a.s., nemocnice Středočeského
kraje, Nemocnice Kutná Hora“ – viz č. l . 21380 a násl. a 26. 9. 2011 „Rekonstrukce a
modernizace objektu SO 04 – Pavilon N – Oblastní nemocnice Kolín a.s., nemocnice
Středočeského kraje“ – viz č. l. 20140 a násl.), zásadní však je, že to bylo v době
posuzování nabídek (vedle vítězné společnosti HOSPIMED s. r. o. podala nabídku již
jen společnosti PURO-KLIMA a. s.) komisí, jejíž členkou byla obžalovaná L. N. (12. 12.
2011, resp. 21. 11. 2011). Obsah hovorů pak zjevně svědčí pro krycí způsob
komunikace mezi jmenovanými ženami s tím, že její část pak svědkyně Ing. L. H.
nebyla schopna při hlavním líčení logicky vysvětlit, jak správně zaznamenal krajský
soud.
151. Aniž by Vrchní soud v Praze měl v úmyslu jakkoli předjímat budoucí rozhodnutí
v přezkoumávané trestní věci včetně případné právní kvalifikace skutku, považuje za
potřebné vyjádřit svůj názor k námitce obžalovaného Ing. V. K. týkající se právní
kvalifikace jeho jednání (ad
1/ napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015) jako
trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1 alinea 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.
Podle názoru odvolatele mělo být jeho jednání právně kvalifikováno maximálně jako
trestný čin nepřímého úplatkářství podle § 333 odst. 2 tr. zákoníku. Podle doposud
shromážděných důkazů však nelze této námitce přisvědčit, neboť trestný čin
nepřímého úplatkářství podle § 333 tr. zákoníku postihuje na rozdíl od úplatkářství
podle § 331 a 332 tr. zákoníku úplatnou intervenci působící výlučně na výkon
pravomoci úřední osoby, nestačí tedy působení pouze na osobu obstarávající věci
obecného zájmu. V daném případě však adresátem úplatku nebyla úřední osoba, ale
obžalovaní MUDr. P.K., MUDr. K.K. a L. N., tj. osoby manipulující se zakázkou
související s obstaráním věci obecného zájmu (rekonstrukce školského zařízení).
K této problematice se pojí i námitka obžalovaného Ing. P. D., že v bodě
2)
napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015 nemůže jít o právní kvalifikaci podle § 332
odst. 2 tr. zákoníku, neboť není stíhána žádná úřední osoba. Toto tvrzení se však
nezakládá na pravdě, nebo pro týž skutek je stíhán obžalovaný MUDr. D. R. jakožto
někdejší hejtman Středočeského kraje (viz bod
2/ napadeného rozsudku ze dne 23.
7. 2015).
152. Právní kvalifikace skutku se týká rovněž námitka obžalovaného Ing. M. J., který
nesouhlasil s posouzením jeho jednání v bodě
4) napadeného rozsudku ze dne 7. 4.
2015 jako trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné
soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku s ohledem
na to, že znakem skutkové podstaty je tzv. čistý prospěch, který však v zakázce
Kladno nebyl realizován. Z uvedené právní kvalifikace vztahující se na jednání
obžalovaného vyplývá, že nebyl uznán skutkem, jehož znakem by bylo způsobení
škody či získání prospěchu (jinak viz § 256 odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku) a
pokud jde o základní skutkovou podstatu tohoto trestného činu, vyžaduje její
naplnění po subjektivní stránce též tzv. druhý úmysl (tj. úmysl způsobit jinému škodu
nebo opatřit sobě nebo jinému prospěch). K způsobení škody ani k opatření
prospěchu tedy nemusí dojít (srovnej Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II § 140 až 421.
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, 2387 s.).
153. Trestného činu zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a
veřejné dražbě podle § 256 tr. zákoníku se týká i námitka obžalovaného Ing. J. Ř.,
který nesouhlasil s tím, že by jako osoba, která měla výhodnější podmínky
v souvislosti se zadáním veřejné zakázky využít, mohl být pachatelem tohoto
trestného činu, kterého se podle jeho názoru může dopustit ten, kdo výhodu zjedná.
V tomto směru je možno odkázat na komentář k trestnímu zákoníku (viz Šámal, P. a
kol. Trestní zákoník II § 140 až 421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010,
2387 s.), ve kterém se výslovně uvádí, že pachatelem může být kdokoli, zpravidla to
však bývá osoba, která má určité povinnosti v zadávacím řízení veřejné zakázky nebo
při organizování veřejné soutěže nebo veřejné dražby, ale není vyloučeno, aby to byl
kdokoli jiný i mimo osoby podílející se na zadávání veřejné zakázky, organizování
veřejné soutěže nebo veřejné dražby. Z toho vyplývá, že obžalovaný mohl být
pachatelem uvedeného trestného činu, neboť jeho jednání (viz ad
6/, 7/
napadeného rozsudku ze dne 7. 4. 2015) mělo spočívat v dohodě s organizátory
veřejné zakázky na její manipulaci ve prospěch jeho společnosti a dále i v podílu na
podobě zadávací dokumentace, což by mu běžně jako jednomu ze soutěžitelů
absolutně nepříslušelo.
154. Obžalovaní MUDr. P.K., K. K. a Ing. M. J. argumentovali též tím, že v případě
naplnění účelu dotace poskytnuté z rozpočtu Evropské unie ani údajné předložení
nepravdivého dokladu nebo informace samo o sobě nevede ke škodě ve výši celé
dotace podle § 260 odst. 5 tr. zákoníku. K tomu je třeba uvést, že uvedený trestný
čin je spáchán ve své kvalifikované skutkové podstatě, pokud jde o výši způsobené
škody i za situace, kdy účel dotace je sice naplněn, ale podkladem pro poskytnutí
finančních prostředků ze souhrnného rozpočtu Evropské unie nebo rozpočtů
spravovaných Evropskou unií jsou nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady,
resp. údaje v nich. Vzhledem k tomu, že nepravdivý údaj je takový, který svým
obsahem neodpovídá skutečnosti, zmanipulovaná zakázka pro dopředu vybraného
vítěze (což je podstatou části stíhaného jednání), je vždy svým charakterem
podložená nepravdivými údaji a v tomto směru pachatel umožní nesprávné použití
finančních prostředků z některého z evropských rozpočtů. To nemůže zhojit ani
skutečnost, že finanční prostředky poskytnuté z rozpočtu Evropské unie byly
vynaloženy v souladu s deklarovaným účelem. Z tohoto důvodu také Vrchní soud
v Praze odmítá údajné nedostatky v popisu skutku ve vztahu k tomuto trestnému činu
(konkrétně nedostatečný popis nepravdivých údajů, jež byly podkladem pro
nesprávné použití finančních prostředků z unijních rozpočtů), které svým odvoláním
namítali obžalovaní Ing. T. M. a Ing. J. Ř.. Jak již bylo naznačeno shora, v daném
případě spočívala nepravdivost údajů v předstírání řádného průběhu zadávacího řízení
inkriminovaných veřejných zakázek, tj. nepravdivé byly veškeré podklady a údaje
ohledně jednotlivých veřejných zakázek z nich vyplývající.
155. K námitce obžalovaných MUDr. P. K. a MUDr. K. K. o nemožnosti naplnění znaků
trestného činu podle § 260 tr. zákoníku, neboť zde uvedený subjekt – Evropské
společenství - v rozhodné době neexistovalo, je třeba uvést, že obžalovaní byli uznáni
vinnými jmenovaným trestným činem ve znění reflektujícím skutečnost, že od 1. 12.
2009 se právní nástupkyní Evropských společenství (jež tvořila tzv. první
/komunitární/ pilíř Evropské unie) stala Evropská unie (čl. 1 odst. 3 smlouvy o
Evropské uni ve znění Lisabonské smlouvy), a tato změna byla také promítnuta do
terminologie užívané v § 260. Souhrnně Vrchní soud v Praze k této problematice
uvádí, že není pravdou, že by některé znění § 260 poskytovalo ochranu
neexistujícímu subjektu.
156. Obžalovaná Ing. I.S. ve vztahu k trestnému činu poškození finančních zájmů
Evropské Unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 tr. zákoníku namítla, že
se nezúčastnila žádného aktivního jednání, které by souviselo s přípravou či
předložením nesprávných nebo neúplných dokladů v rámci žádosti o dotace
z rozpočtů Evropské unie. Podle ní případná pouhá vědomost, že jiný člen
organizované skupiny takové doklady může, nebo bude předkládat, sama o sobě
nemůže skutkovou podstatu trestného činu naplnit. Tato námitka však v kontextu
dosud provedených a krajským soudem řádně hodnocených důkazů nemůže obstát,
neboť obžalovaná měla být podle své výpovědi jakýmsi „prostředníkem“ mezi
obžalovanými MUDr. K. K. a Ing. P.D. a její znalost pozadí celé zakázky na
rekonstrukci zámku Buštěhrad včetně toho, že se její společnost FISA, s. r. o. měla na
ní podílet formou významné subdodávky, vylučuje, že by nevěděla a nebyla
srozuměna s tím, kdo bude předmětnou zakázku spolufinancovat.
157. Vzhledem ke shora uvedenému je zřejmé, že napadený rozsudek trpí vadami
uvedenými v ustanovení § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. řádu, a proto odvolací soud
z podnětu podaných odvolání napadené rozsudek zrušil, přičemž zároveň
neshledal podmínky pro to, aby ve věci sám rozhodl.
158. V daném případě bude totiž třeba opětovně provést důkaz výslechem MVDr. Libora
Gregora, který již sice před soudem jako svědek vypovídal, ale zjevně vyhýbavě a
nekonkrétně oproti protokolu o podání vysvětlení na č. l. 1 a násl. (byť se nejedná o
důkaz v rámci tohoto trestního řízení, je třeba v této souvislosti poukázat též na
vyjádření svědka v televizním pořadu Otázky Václava Moravce ze dne 12. 6. 2012,
odvysílaný Českou televizí, kde mimo jiné zmínil prověřování indicií sdělených mu
klientem a jeho výsledek v tom směru, že měl zjistit, kam až mají konkrétní osoby
podezřelé z páchání trestné činnosti kontakty a dosah ve státní správě, což by mohlo
posloužit jako platforma pro opakování jeho výslechu). Znovu jej bude tedy třeba
vyslechnout zejména jmenovitě k osobám údajných pachatelů trestné činnosti
(doposud označil konkrétně pouze obžalovanou Ing. I. S. – viz č. l. 28901-28902),
což mu měla sdělit osoba, jejíž identitu podle svého tvrzení nezná a taktéž k bližším
okolnostem trestné činnosti, která mu měla být tímto způsobem oznámena a
konkrétnímu rozsahu a výsledkům jeho vlastního pátrání, které provedl po získání
inkriminovaných informací.
159. Zároveň bude na státním zástupci, aby aktivně využil svou povinnost dokazovat vinu
obžalovaného ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu tak, že na podporu svých stanovisek
bude navrhovat a případně provádět se souhlasem předsedy senátu důkazy (viz § 89
odst. 2 tr. řádu, § 215 odst. 2 tr. řádu), které doposud nepředložil s ohledem na
odlišnou důkazní situace při podání obžaloby (v tomto smyslu se nabízí rozkrytí pozadí
operativního šetření a konkretizace osob podílejících se na něm - viz č. l. 23845 a
23837 – tak, aby mohly být vyslechnuty jako svědci se zaměřením na skutečnosti,
které při své aktivitě v zájmovém prostředí zjistily). Výsledky takto doplněného
dokazování by případně mohly vést ke zmírnění či dokonce odstranění restriktivního
dopadu nynějšího rozhodnutí odvolacího soudu na důkazy usvědčující obžalované ze
stíhané trestné činnosti. Z uvedeného je zřejmé, že aktuálně nelze dopředu předjímat
rozsah doplnění dokazování, které ovšem zjevně překračuje meze uvedené v § 263
odst. 6 tr. řádu, a proto Vrchní soud v Praze považuje za nutné, aby se věcí znovu
zabýval krajský soud. Ten na podkladě spolehlivě zjištěného skutkového stavu znovu
meritorně rozhodne a své rozhodnutí opětovně odůvodní tak, aby nebyly opomenuty
náležitosti odůvodnění rozsudku uvedené v § 125 tr. řádu a ve vztahu ke všem ve
věci provedeným důkazům byl uplatněn postup vyplývající z ustanovení § 2 odst. 6
tr. řádu s tím, že zohlední i dosavadní pochyby odvolacího soudu ve vztahu
k části právní kvalifikace stíhaného jednání (viz zejména str. 36-37 tohoto
rozhodnutí).
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný.
V Praze dne 17. října 2016
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Zelenka
Vypracovala: JUDr. Kateřina Korečková, Ph. D.
