Rozsudek ve věci 11 To 118/2013

Dotaz byl úspěšný.

David Havlík

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

žádám kopii rozsudku ve věci 11 To 118/2013 ze dne 7. 10. 2013

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Vrchní soud v Praze

1 příloha

Vaše podání ve věci "Žádost o informace podle dotaz - Rozsudek ve věci 11
To 118/2013" s evidenčním číslem a3dd07a5-6371-4ab2-85fd-b03d3a35127f a s
běžným číslem 5878/2014 bylo doručeno dne 18.05.2014 21:34:43.

Bylo podáno elektronicky e-mailem.

Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 0

Následně bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č.
259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby.

Vrchní soud v Praze

--------------------------------------------------------------------------

Tato datová zpráva byla automaticky vygenerována elektronickou podatelnou
organizace. Prosím neodpovídejte na tuto zprávu formou Odpovědět ve Vašem
poštovním klientovi. V případě problémů nebo dotazů se obracejte vždy na
organizaci, která tuto zprávu vygenerovala.

Baldová Alena, Vrchní soud v Praze

1 příloha

 

                                                                                                                          
Číslo jednací: 11To 118/2013 - 2608

 

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

       Vrchní soud v Praze projednal  v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Bohumila Kaláta a soudců JUDr. Ľubomíra Klimáčka a JUDr. Ivana
Elischera ve veřejném zasedání konaném dne 7. října 2013 odvolání
obžalovaného Mgr. J. V. a státní zástupkyně Městského státního
zastupitelství v Praze proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10.
července 2013 sp.zn. 49 T 4/2013 a rozhodl   t a k t o :

 

       Z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního
zastupitelství v Praze se napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e),
odst. 2 tr.ř. zrušuje ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho
výkonu.

 

       Podle § 259 odst. 3, odst. 4 tr.ř. se nově rozhoduje tak, že

 

obžalovaný

Mgr. J.  V.

 

nar. ……….., trvale bytem …………, t.č. ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné
trestní věci,

 

s e     o d s u z u j e

 

při nezměněných výrocích o vině zvlášť závažnými zločiny zpronevěry podle
§ 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední
osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, trestu
zákazu činnosti a náhradě škody

 

podle § 329 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku 
k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi (8) roků a šesti (6)
měsíců.

 

       Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje
do věznice s ostrahou.

 

       Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.

 

       Odvolání obžalovaného Mgr. J. V. se podle § 256 tr.ř. zamítá.

 

    

O d ů v o d n ě n í :

 

       Shora citovaným napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze  byl
obžalovaný Mgr. V. uznán vinným zločiny zpronevěry podle § 206 odst. 1
odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle §
329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Odsouzen byl podle §
329 odst. 3 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi
roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr.
zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 73 odst. 1,
odst. 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu činnosti spojené s hmotnou odpovědností po dobu pěti  let. 
Současně bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. řádu  o povinnosti
obžalovaného  nahradit škody poškozeným, a to Baltom, s.r.o., IČ:
44565038, se sídlem Liberec, Minkovická 91, částku      77.106.388,- Kč,
a  Geosan Group, a.s., IČ: 25671464, se sídlem Kolín, U Nemocnice 430,
částku 3.162.756,-Kč.  Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byly tytéž poškozené
organizace odkázány se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních.

 

       Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se předmětné trestné
činnosti obžalovaný Mgr. V. dopustil tak, že jako soudní exekutor
Exekutorského úřadu Praha – západ se             sídlem Praha 5, Plzeňská
276/298, v rámci exekučního řízení, vedeného pod sp.zn. EX 1001494/11
proti povinné Geosan Group, a.s., IČ: 25671464, se sídlem Kolín, U
Nemocnice 430, (dále jen Geosan) pro pohledávku oprávněné Baltom, s.r.o.,
IČ 44565038, se sídlem Liberec, Minkovická 91, (dále jen Baltom), určil
povinné Geosan pro složení jistoty ve výši 80.269.144,-Kč účet číslo
27-3380190267/0100, jenž měl exekutorský úřad veden u Komerční banky,
a.s., přičemž si jako exekutor byl vědom, že finanční prostředky tvořící
jistotu, je, podle § 54 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních
exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), v tehdy platném znění,
povinen podle vývoje řízení použít buď na úhradu vymáhané pohledávky nebo
vrátit složiteli jistoty a přesto celou jistotu 80.269.144,-Kč nejdříve
převedl dne 15. prosince 2011 na účet číslo 27-6411580297/0100, jenž je
veden na jméno obžalovaného jako fyzické osoby a následně z tohoto účtu:

• dne 15. 12. 2011 převedl částku ve výši 3.266.000,- Kč na účet č.
27-3381890257/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,
kdy tentýž den byl proveden výběr hotovosti ve výši 125.000,- EUR ( tj.
3.191.875,-Kč),

• dne 16. 12. 2011 převedl částku ve výši 15.000.000,- Kč na účet č.
27-3380190267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

• dne 20. 12. 2011 převedl částku ve výši 12.000.000,- Kč na účet č. 27-
3380190267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

• dne 20. 12. 2011 převedl částku ve výši 3.000.000,- Kč na účet č.
19-8858130267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

• dne 23. 12. 2011 převedl částku ve výši 7.000.000,- Kč na účet č.
27-3380190267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

• dne 29. 12. 2011 převedl částku ve výši 15.000.000,- Kč na účet č.
27-3380190267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

• dne 29. 12. 2011 převedl částku ve výši 4.000.000,- Kč na účet č.
5051106019/5500 vedený u Raiffeisenbank, jehož majitelem je Mgr. J. V., a
následně dne 30. 12. 2011 zaslal částku ve výši 4.000.000,- Kč na účet č.
50050030/5500 vedený u Raiffeisenbank, jehož majitelem je I. P., nar. …….,

• dne 29. 12. 2011 převedl částku ve výši 3.000.000,- Kč na účet č.
19-8858130267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

• dne 3. 1. 2012 převedl částku ve výši 15.000.000,- Kč na účet č.
19-8858130267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

• dne 6. 1. 2012 převedl částku ve výši 2.000.000,- Kč na účet č.
194618422/0300 vedený u ČSOB, jehož majitelkou je JUDr. Marcela
Kislingerová, IČ 64244679, advokátka,

• dne 23. 1. 2012 převedl částku ve výši 500.000,- Kč na účet č.
27-3380190267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J.V.,

• dne 30. 1. 2012 převedl částku ve výši 400.000,- Kč na účet č.
27-3380190267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

• dne 3. 2. 2012 převedl částku ve výši 100.000,- Kč na účet č.
27-3380190267/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,

 

a následně ze svého účtu č. 19-8858130267/0100 vedeného u Komerční banky,
kam z jistoty převedl celkem 21.000.000,-Kč (viz shora) převedl dále:

• dne 20. 12. 2011 částku ve výši 3.000.000,- Kč na účet č. 241642020/0300
vedený u ČSOB, jehož majitelem je J. P., nar. ……,

• dne 22. 12. 2011 částku ve výši 1.000.000,- Kč na účet č. 241642020/0300
vedený u ČSOB, jehož majitelem je J. P., nar. …….,

• dne 22. 12. 2011, 13. 1. 2012 a 15. 2. 2012 vždy částku ve výši
180.000,- Kč na účet č. 1935466193/0800 vedený u České spořitelny, kdy
následně uvedené peněžní prostředky částečně použil na splátku hypotečního
úvěru u České spořitelny

• dne 30. 12. 2011 částku ve výši 5.000.000,- Kč na účet č. 476995023/0300
vedený u ČSOB, jehož majitelem je L. V., nar. ………,

• dne 4. 1. 2012 částku ve výši 15.000.000,- Kč na účet č. 241642020/0300
vedený u ČSOB, jehož majitelem je J. P., nar. ……….,

• dne 14. 3. 2012 částku ve výši 190.000,- Kč na účet č. 433583310257/0100
vedený u Komerční banky, jehož majitelem je společnost Torra Trade,
s.r.o., IČ 27585212,

celkem tedy z tohoto účtu převedl 24.370.000,-Kč,

 

a následně ze svého účtu č. 27-3380190267/0100 vedeného u Komerční banky
kam z jistoty převedl celkem 50.000.000,-Kč (viz shora) převedl dále:

• dne 16. 12. 2011 částku ve výši 1.700.000,- Kč na účet č. 578500183/0300
vedený u ČSOB, jehož majitelem je A. K., nar. ………..,

• dne 16. 12. 2011 částku ve výši 1.500.000,- Kč a dne 29. 12. 2011 částku
ve výši 1.700.000,- Kč prostřednictvím vnitřního účtu banky č.
2052100310860000/0100 vedeného u Komerční banky do zahraniční společnosti
Pro Style, s.r.o.,

• v době od 16. 12. 2011 do 14. 3. 2012 celkovou částku ve výši
4.852.405,40 Kč na účet č. 512505620247/0100 vedený u Komerční banky,
jehož majitelem je společnost Tesoro, v.o.s., IČ: 25778145,

• dne 16. 12. 2011 částku ve výši 1.000.000,- Kč na účet č.
511463630257/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je M. F., nar.
……….,

• dne 16. 12. 2011 částku ve výši 1.000.000,- Kč a dne 13. 2. 2012 částku
ve výši 53.500,- Kč na účet č. 34145021/0100 vedený u Komerční banky,
jehož majitelem je Tomáš Podrazil, IČ: 12266507,

• dne 16. 12. 2011 částku ve výši 750.000,- Kč a dne 9. 1. 2012 částku ve
výši 250.000,- Kč na účet č. 516698040/2700 vedený u UniCredit Bank, jehož
majitelem je Mgr. Jan Válek, advokát,

• dne 16. 12. 2011 částku ve výši 500.000,- Kč, dne 18. 1. 2012 částku ve
výši 250.000,- Kč, dne 21. 2. 2012 částku ve výši 4.320,- Kč a dne 5. 3.
2012 částku ve výši 1.860,- Kč na účet č. 516698008/2700 vedený u
UniCredit Bank, jehož majitelem je Mgr. Jan Válek, advokát,

• v období od 16. 12. 2011 do 19. 3. 2012 celkovou částku ve výši
827.024,44 Kč na účet č. 358176700277/0100 vedený u Komerční banky, jehož
majitelem je společnost CFS-Financial Services, s.r.o., IČ: 27594978,

• v období od 16. 12. 2011 do 20. 2. 2012 částku ve výši 114.000,- Kč na
účet č. 5526110207/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je
společnost Express Money, s.r.o., IČ: 27268497,

• v období od 16. 12. 2011 do 20. 3. 2012 celkovou částku ve výši částku
ve výši 1.797.000,- Kč na účet č. 433583310257/0100 vedený u Komerční
banky, jeho majitelem je společnost Torra Trade, s.r.o., IČ: 27585212,

• dne 19. 12. 2011 částku ve výši 6.000.000,- Kč na účet č. 543318349/0800
vedený u České spořitelny, jehož majitelem je společnost Regum, s.r.o.,
IČ: 26715071,

• v období od 20. 12. 2011 do 14. 3. 2012 celkovou částku ve výši
940.000,- Kč na účet č. 512608910247/0100 vedený u Komerční banky, jehož
majitelem je Olga Satrapová, IČ: 49226045,

• dne 21. 12. 2011 částku ve výši 700.000,- Kč na účet č. 7513540207/0100
vedený u Komerční banky, jehož majitelem je P. D., nar. ……,

• v období od 21. 12. 2011 do 30. 12. 2011 celkovou částku ve výši
12.018.006,10 Kč na účet č. 3700196140/2700 vedený u UniCredit Bank, jehož
majitelem je JUDr. Ondřej David, IČ: 49391364, advokát,

• dne 22. 12. 2011 částku ve výši 4.308.000,- Kč na účet č. 476721583/0300
vedený u ČSOB, jehož majitelem je J. J., nar. …….,

• dne 23. 12. 2011 částku ve výši 875.000,- Kč na účet č. 236004382/0300
vedený u ČSOB, jehož majitelem je R. T., nar. ……..,

• dne 23. 12. 2011 částku ve výši 800.000,- Kč na účet č.
27-3381890257/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je Mgr. J. V.,
kdy ve stejný den byla částka ve výši 5.000 EUR (tj. 128.200,-Kč) vybrána
z účtu v hotovosti a částka ve výši 24.000,- EUR (tj. 615.360,-Kč) byla
prostřednictvím vnitřního účtu banky č. 2052100310860000/0100 zaslána do
zahraničí na účet č. 2419175351/0200 vedený u VÚB, a. s. na Slovensku,
jehož majitelem je taktéž Mgr. J. V. a následně dne 28. 12. 2011 byla
částka ve výši 24.000,- EUR odeslána na účet č. 26207126112800, příjemce
Olha Svynaryk, Volodymyra Velikovo 7/98, Ternopol, Ukraine,

• v období od 27. 12. 2011 do 23. 2. 2012 celkovou částku ve výši
977.500,- Kč na účet č. 1784652/0800 vedený u České spořitelny, jehož
majitelem je společnost S.M. Trade, s.r.o., IČ: 25008480,

• dne 30. 12. 2011 částku ve výši 2.459.308,10 Kč na účet č.
709107661/0300 vedený u ČSOB, jehož majitelem je společnost Český národní
investiční obchodně-podnikatelský fond, a. s., v likvidaci, IČ: 47285842,

• v období od 30. 12. 2011 do 2. 3. 2012 celkovou částku ve výši 999.000,-
Kč na účet č. 476995023/0300 vedený u ČSOB, jehož majitelem je Ing. L. V.,
nar. ……..,

• v období od 6. 1. 2012 do 9. 3. 2012 celkovou částku ve výši 624.035,-
Kč prostřednictvím vnitřního účtu banky určeného pro dealigové obchody s
klienty č. 195371110287/0100 vedený u Komerční banky, kdy peníze byly
určeny pro společnost S Morava Leasing, a.s., Sparkasse Poysdorf AG a
Advokatska kancelaria KZ Partners, Slovensko,

• v období od 9. 1. 2012 do 13. 3. 2012 celkovou částku ve výši 3.000,- Kč
na účet č. 6536520247/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem je
společnost Spojing, s.r.o., IČ: 25626957,

• v období od 20. 1. 2012 do 24. 1. 2012 celkovou částku ve výši 900.000,-
Kč na účet č. 359970530257/0100 vedený u Komerční banky, jehož majitelem
je Mgr. Jiří Kokeš, IČ: 71353950, advokát;

 

a dále z téhož účtu č. 27-3380190267/0100 vedeného u Komerční banky

• vybral v období od 19. 12. 2011 do 24. 2. 2012 v hotovosti celkem částku
ve výši 2.970.000,- Kč, kterou použil neznámým způsobem,

• v období od 31. 1. 2012 do 12. 3. 2012 provedl výběry platební kartou z
bankomatu ve výši 95.020,- Kč,

• v období od 6. 1. 2012 do 19. 3. 2012 prováděl platby pomocí platební
karty v celkové hodnotě 171.842,80 Kč,

• v období od 19. 12. 2011 do 19. 3. 2012 prováděl platby pomocí karty CCS
v celkové hodnotě 236.045,04 Kč,

• v období od 16. 12. 2011 do 24. 2. 2012 odeslal peněžní prostředky
různým státním institucím v celkové hodnotě 917.767,- Kč,

• v období od 16. 12. 2011 do 9. 3. 2012 kromě výše uvedených převodů
prováděl platby v různých jiných exekučních věcech v hodnotě 3.414.430,44
Kč a

• v období od 21. 12. 2011 do 1. 3. 2012 prováděl platby za zboží či
služby v hodnotě 316.812,60 Kč,

celkem tedy  z tohoto účtu odčerpal 55.969.436,92Kč,

 

a celkem tak za uvedené období k tíži účtů, k nimž měl dispoziční právo a
na něž byla převedena jistota, vybral či převedl celkem částku
89.531.311,92 Kč, tedy přesahující složenou jistotou, přičemž ani část z
těchto peněz nebyla vyplacena v rámci exekučního řízení, sp.zn. EX
1001494/11, v jehož rámci byla složena, když na vyplacení jistoty v rámci
tohoto exekučního řízení nezbyly na účtech exekutorského úřadu, resp. na
účtech obžalovaného, žádné prostředky, byť dne 3. července 2012 nabylo
právní moci usnesení Okresního soudu v Kolíně z 6. března 2012, sp.zn. 33
Exe 4077/2011, jímž byl zamítnut návrh povinné Geosan na zastavení exekuce
a podle § 54 odst. 5 exekučního řádu, tak měla být jistina, po odečtení
nákladů exekuce,  vyplacena oprávněné Baltom, resp. její insolvenční
správkyni JUDr. Martině Jinochové Matyášové, sídlem Praha 10, Petrohradská
390/46A, k čemuž dosud nedošlo, přičemž jednání se dopustil jako exekutor
vykonávající v exekučním řízení své pravomoci v rozporu se zákonem č.
120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)
zejména s ustanoveními § 12 citovaného zákona (slib exekutora), že jako
exekutor bude zachovávat Ústavu České republiky a jiné zákony a právní
předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a při výkonu exekuce bude
postupovat nezávisela a spravedlivě; § 46 odst. 1 citovaného zákona, že
bude postupovat v exekuci rychle a účelně a při tom dbát ochrany práv
účastníků řízení i třetích osob dotčených jeho postupem; § 54 odst. 5
citovaného zákona, že je-li u exekutora složena jistota ve výši vymáhané
pohledávky a nedojde-li k zastavení exekuce, použije se jistota na úhradu
vymáhané pohledávky, nákladů oprávněného a nákladů exekuce jinak se vrátí
složiteli jistoty, a tímto jednáním způsobil poškozené Geosan Group, a.s.,
která jako povinná jistinu složila, celkem škodu ve výši 80.269.144,-Kč.

 

       Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání jednal
obžalovaný a jednak státní zástupkyně MěSZ v Praze.

 

       Obžalovaný své odvolání zaměřil do výroků o vině i trestu.
Nesouhlasí především s právním posouzením předmětného jednání, které jinak
skutkově doznal. Oba trestné činy, které soud I. stupně ve svém rozhodnutí
uvedl, jsou trestnými činy úmyslnými, přičemž v dosavadním řízení nebyl
jeho úmysl prokázán. U zločinu zpronevěry musí jít o trvalý, nikoliv
přechodný prospěch pachatele I soud I. stupně konstatoval, že se nejedná o
typickou zpronevěru či zneužití pravomoci zacílené na konkrétní profit.
Pokud by tomu tak bylo, neplatil by z jistoty  nic na odvodech státu,
nevyplácel by z těchto prostředků jiné exekuce apod. Podle mínění
nalézacího soudu, šlo o dlouhodobě nezodpovědný přístup ke svěřeným
prostředkům.. Takovéto jednání nenaplňuje znaky zpronevěry, mohlo by jít
maximálně o přestupek proti stavovským předpisům. Pokud jde o zneužití
pravomoci úřední osoby, odkázal na rozhodnutí NS ČR 7 Tdo/2010, podle
něhož k naplnění tohoto trestného činu nestačí závadný výkon pravomoci
veřejného činitele a zavinění ve formě úmyslu. Toto jednání musí být
zároveň vedeno pohnutkou způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo
jinému neoprávněný prospěch.. Musí jít o konkrétní skutkovou okolnost
vyjadřující to, co veřejný činitel závadným výkonem pravomoci sledoval.
Předmětný rozsudek neobsahuje  konkrétní zjištění, co měl svým jednáním
sledovat a není zřejmé, jakou povinnost měl porušit. Soudem citovaná
ustanovení nikterak neurčují, na jakém účtu má být jistota uložena, ani
to, kolik účtů může exekutor používat. Trestní stíhání bylo zahájeno
24.3.2012 a v té době neměl povinnost jistotu vrátit povinnému ani
vyplatit oprávněnému. Částku musel mít k dispozici v okamžiku, kdy vznikne
povinnost ji oprávněnému vyplatit. Z provedených důkazů rovněž nevyplývá,
že by svoji práci exekutora měl vykonávat dlouhodobě špatně a v rozporu se
zákonem. V této souvislosti poukázal na výpověď JUDr. Makaria.
z přípravného řízení. Nikde není upraveno, jak s finančními prostředky
nakládat a každý exekutor má vlastní systém, jak s vymoženými prostředky
hospodaří. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a obžaloby
jej zprostil.

 

       Státní zástupkyně MěSZ v Praze zaměřila své odvolání pouze do
výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Pokud jde o skutková
zjištění a právní posouzení, jakož i uložení trestu zákazu činnosti a
povinnosti hradit škodu, zcela se ztotožňuje se závěry, která učinil soud
I. stupně. Pokud však jde o trest odnětí svobody, ten hodnotí jako
nepřiměřeně mírný. Soud I. stupně sice správně poukázal na přitěžující
okolnosti, zejména to, že se předmětné trestné činnosti dopustil ve lhůtě
podmíněného odsouzení, mnohonásobné převýšení škody velkého rozsahu a
spáchání více trestných činů, byl mu uložen trest v dolní polovině sazby. 
Nesouhlasí s názorem soudu, že  se obžalovaný domníval, že se podaří
trestnou činnost „zamaskovat“ tím, že sežene prostředky k navrácení
jistoty po poskytnutí úvěru z Ukrajiny. Naopak mu muselo být zřejmé, že
s ohledem na výši částky uvedené ve výroku rozsudku, nebude mít dostatek
pro krytí úvěru a z jeho chování je zřejmé, že část prostředků přesunul do
zahraničí a přesouval sem i své podnikatelské aktivity, měl v úmyslu ukrýt
se na Ukrajině, při přechodu hranic do této země byl zadržen. Před
spácháním činu nedisponoval dostatečnými prostředky a je patrno, že 
vyzýval partnery, aby vydrželi do doby složení jistoty poškozenou
organizací. Je tak zřejmé, že již v tu dobu měl v úmyslu předmětnou
trestnou činnost spáchat. Přitěžující je dále to, že zneužil k trestné
činnosti část pravomoci státu, která mu byla přenechána. U veřejného
zasedání před soudem II. stupně též navrhla, aby byl zpřísněn též trest
zákazu činnosti.

 

       Vrchní soud v Praze přezkoumal v rozsahu ustanovení § 254 tr.ř. 
zákonnost a odůvodněnost těch oddělitelných výroků napadeného rozsudku,
proti nimž byla odvolání podána, jakož i správnost postupu řízení, které
jeho vydání předcházelo. Dospěl přitom k následujícím závěrům:

 

       Soud I. stupně provedl dokazování v takovém rozsahu, který je zcela
způsobilý k řádnému zjištění skutkového stavu. Vyhodnocení důkazů
nalézacím soudem bylo učiněno v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr.ř.,
tedy podle vnitřního přesvědčení založeného na  uvážení všech okolností
případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Soud I. stupně rovněž postupoval v
souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu tak, aby
byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v
rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí. Za takovéto situace by odvolací
soud ani nemohl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr.ř. napadený rozsudek
zrušit jen proto, že by sám na základě svého přesvědčení hodnotil tytéž
důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem. V takovém případě totiž
nelze napadenému rozsudku vytknout žádnou vadu ve smyslu uvedeného
ustanovení (viz. R 53/1992 – I.  Sb.r.tr.). Vzhledem k tomu, že ani sám
obžalovaný nikterak nezpochybňuje skutková zjištění nalézacího soudu a je
tak zcela zřejmé, že finanční transakce z účtů č. 27-3380190267/0100, 
27-6411580297/0100,  19-8858130267/0100,  k nimž měl obžalovaný dispoziční
právo z pozice exekutorského úřadu či z pozice přímého vlastníka, proběhly
v inkriminovaném období tak, jak jsou uvedeny ve výrokové části napadeného
rozsudku. Těžiště řešení jeho trestní odpovědnosti v reakci na odvolací
námitky obžalovaného je tak nutno hledat v tom, zda byl obžalovaný
oprávněn takovéto bankovní převody provádět, zda tímto jednání naplnil
skutkové podstaty předmětných trestných činů a zda se mohl z trestného
jednání vyvinit tím, že by obstaral finanční prostředky v budoucnu nějakým
jiným způsobem, a to zejména v době, kdy ještě neměl povinnost jistotu
vrátit povinnému ani vyplatit oprávněnému.

 

       Pokud jde o předmětné zvlášť závažné zločiny, k naplnění jejichž
základních skutkových podstat nalézací soud v jednání obžalovaného dospěl,
citací zákona nutno připomenout, že zpronevěry podle § 206 tr. zákoníku se
dopustí ten,, kdo si přisvojí věc, která mu byla svěřena. Zneužití
pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se
dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou
závažnou újmu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává
svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Pokud jde o
kvalifikované skutkové podstaty těchto trestných činů, tedy způsobení
škody velkého rozsahu, či opatření sobě prospěchu velkého rozsahu, je
třeba vycházet z ustanovení § 138 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, kdy za
škodu či prospěch velkého rozsahu je považována částka převyšující
5 000 000 Kč.

 

       Z předloženého spisového materiálu lze zjistit, že Okresní soud
v Kolíně rozhodl v exekuční věci pod sp.zn. 33 EXE 4077/2011, 100 EX
1494/11 ve věci oprávněného Baltom s.r.o. proti povinnému GEOSAN GROUP
a.s. tak, že I. nařídil podle vykonatelného  rozhodčího nálezu vydaného
dne 25.10.2011 Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře
ČR, sp.zn. Rsp 1702/11 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši
74 557 641,29 a 7,75 % úrokem z prodlení ročně do 29.6.2011 do zaplacení a
pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny,  exekuci na
majetek povinného. Současně bylo rozhodnuto tak, že provedením exekuce byl
pověřen soudní exekutor obžalovaný Mgr. V. Dále bylo zjištěno, že
usnesením soudního exekutora  Exekutorského úřadu Praha – západ Mgr. V. 
ze dne 7.12.2011 č.j. 100 EX 1494/11 - 341 bylo rozhodnuto ad. I tak, že
soudní exekutor odložil provedení shora uvedené  exekuce  do právní moci
usnesení, jímž bude rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení exekuce
z 6.12.2011 a ad. II. , že povinný počínaje dnem vydání rozhodnutí není
vázán zákazem uvedeným v ustanovení § 44a odst. 1 e.ř. a § 47 e.ř., tedy
zákazem  nakládat  se svým majetkem včetně nemovitostí, vyjma běžné
obchodní a pracovní činnosti a udržování a správy majetku. Důvodem tohoto
rozhodnutí bylo to, že povinný subjekt (GEOSAN GROUP a.s.) složil dne
6.12.2011 ve prospěch účtu soudního exekutora částku 80 269 144 Kč
představující jistotu ke shora uvedenému exekučnímu titulu, včetně
příslušenství.

 

       K tomuto je nutno zdůraznit, že použití jistoty upravuje zák.č.
120/2001 Sb. exekuční řád (dále jen e.ř.).  Podle § 54 odst. 5 e.ř. lze
složenou jistotu použít buď   na úhradu vymáhané pohledávky, na úhradu
nákladů oprávněného, případně na úhradu nákladů exekuce.  Předmětné
ustanovení nelze v žádném případě vykládat tak, že složenou jistotu lze
použít ve vztahu k jiným exekučním titulům, tedy na úhradu jiné vymáhané
pohledávky než je ta, pro kterou byla jistota složena, na úhradu nákladů
jiných oprávněných či úhradu nákladů jiných exekucí. Je třeba, aby
exekutor respektoval a dodržel tento právní vztah a účel složené jistoty.
Nelze připustit takový postup, kdy exekutor libovolně nakládá se složenou
jistotou, použije ji ve vztahu k jiným exekucím  nebo i ve svůj prospěch,
v důsledku čehož dojde k situaci, kdy je jistota vyčerpána, aniž by
splnila svůj zákonem předpokládaný účel. Soud I. stupně poukázal na
skutečnost, že obžalovaný na počátku března 2012 jakožto exekutor neměl
v dispozici na účtech ani v hotovosti částku, jež by umožňovala vyplacení
jistoty. Celá složená jistota byla zcela spotřebována a v rámci exekučního
řízení, v němž byla složena, ji exekuční úřad obžalovaného nebyl schopen
vyplatit. I když se obžalovaný hájí tím, že mu žádný předpis neukládal, na
jakém účtu měl mít složenou jistotu, nelze vycházet z této obhajoby, totiž
že mohl zcela libovolně s jistotou nakládat, svěřené finanční prostředky
různě „přelévat“ a ve výsledku pak po zjištění, že složená jistota chybí,
pokoušet se údajně o obstarání těchto finančních prostředků jiným
způsobem, kupř. poskytnutým úvěrem v zahraničí.

 

       Z hlediska naplnění skutkové podstaty zločinu zpronevěry dle § 206
tr.ř.  je rozhodující to, zda pachateli byla svěřena cizí věc (v daném
případě finanční prostředky – viz. § 134 odst. 1 tr. zákoníku) do jeho
faktické moci a přitom je předem stanoveno, jakým způsobem s ní bude
nakládat.  Jediný možný způsob nakládání se složenou jistotou je upraven
v ustanovení  § 54 odst. 5 e.ř. Obžalovaný však takto svěřené finanční
prostředky použil ke zcela jinému účelu, a to dílem na úhradu jiných svých
závazků plynoucích z jiných exekučních titulů,  na které v té době též
neměl prostředky, dílem na závazky vůči státu, které však rovněž měl
hradit z jiných prostředků, a dílem zcela pro svoji potřebu. Tímto
způsobem si přisvojil věc, která mu byla svěřena. Toto platí nejen o té
části složené jistoty, kterou obžalovaný použil výhradně pro své soukromé
aktivity, nýbrž i o té části jistoty, kterou použil ke hrazení jiných
svých závazků, neboť takto mohl plnit pouze z toho důvodu, že si přisvojil
věc, která mu byla svěřena a jednal s ní jako s věcí vlastní. Jestliže se
obžalovaný hájil tím, že v době jeho zadržení nenastala ještě povinnost
hrazení ze svěřené jistoty, nelze z takovouto obhajobou souhlasit, neboť
to, jakým způsobem může být složená jistota použita, vyplývá přímo ze
zákona  (viz shora) a nelze souhlasit s tím, že by jeho povinnost
nakládání se svěřenou věcí způsobem, k jakému byla složena, nastala až
v době, kdy má být jistota k úhradě použita. Rovněž je třeba odmítnout
obhajobu obžalovaného ohledně toho, že mu stát jeho zadržením znemožnil
řádné plnění exekutorské činnosti, když měl mít dojednáno poskytnutí úvěru
na Ukrajině, z něhož by byl schopen veškeré své závazky splnit. Z hlediska
dokonání trestného činu zpronevěry je rozhodující okamžik, kdy pachatel
nakládá se svěřenou věcí  tak, že si ji přivlastní ( v daném případě
svěřené finanční prostředky přepošle z účtu, kde byly uloženy, na své
osobní účty, případně na jiné účty, avšak ke splnění svých závazků, tímto
způsobem následně dojde ke spotřebování složené jistoty). Případné
obstarání finančních prostředků v budoucnu pak nemá vliv na jeho trestní
odpovědnost z hlediska naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry,
pouze by mohly mít vliv na případnou náhradu způsobené škody.

 

       Pokud jde o výši způsobené škody, ani zde krajský soud nepochybil,
když dospěl k závěru, že za škodu ve smyslu § 137 tr. zákoníku je
v předmětné trestní věci třeba považovat částku 80.269.144,- Kč, tedy
celkovou finanční částku, která byla společností Geosan Group a.s. složena
na účet exekutorského úřadu obžalovaného, který s touto částkou následně
naložil tak, jak uvedeno ve výrokové části napadeného rozsudku. Z hlediska
naplnění kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu
zpronevěry podle § 206 odst. 5 písm. a) tr. zákoníku  je nutno vycházet
z ustanovení § 138 odst. 1 tr. zákoníku. Celková shora uvedená finanční
částka mnohonásobně (více jak šestnáctkrát) převyšuje hranici 5 mil Kč,
které je kvalifikační hranicí pro způsobení škody velkého rozsahu. Nelze
tak dospět k jinému závěru, než k jakému dospěl nalézací soud při právním
posouzení předmětného jednání obžalovaného Mgr. V. zvlášť závažným
zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst.5 písm. a) tr. zákoníku a
z tohoto pohledu jsou jeho skutkové i právní závěry zcela správné.

 

       Pokud pak soud I. stupně dospěl k závěru, že obžalovaný předmětným
jednání naplnil v jednočinném souběhu skutkovou podstatu zvlášť závažného
zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a),
odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, je třeba též s tímto právním posouzením
souhlasit. Obžalovaný se tohoto jednání dopustil v postavení úřední osoby,
neboť vzhledem k ustanovení § 127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku je
takovouto úřední osobou soudní exekutor při výkonu exekuční činnosti a při
činnostech vykonávaných  z pověření soudu nebo státního zástupce. Okresní
soud v Kolíně v exekuční věci pod sp.zn. 33 EXE 4077/2011, 100 EX 1494/11
ve věci oprávněného Baltom s.r.o. proti povinnému GEOSAN GROUP a.s.
rozhodl, že provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor obžalovaný Mgr.
V. Je tak nepochybné, že všechny úkony související s předmětnou exekucí,
včetně přijetí a následného nakládání se složenou jistotou obžalovaný
konal jako úřední osoba. Shora již bylo podrobně rozvedeno, že  podle § 54
odst. 5 e.ř. lze složenou jistotu použít buď   na úhradu vymáhané
pohledávky, na úhradu nákladů oprávněného, případně na úhradu nákladů
exekuce. K jiným účelům nelze složenou jistotu použít, tedy ani k jiným
plněním exekutora, která případně vznikla z titulu jiných exekučních věcí.
Obhajobu obžalovaného, že mu žádný předpis neukládal, aby měl složenou
jistotu na zvláštním účtu, nelze vykládat tak, že měl možnost s jistotou
nakládat libovolně dle svého uvážení. Jeho povinností bylo, aby ji měl
kdykoliv připravenou k úhradám specifikovaným v ustanovení § 54 odst. 5
e.ř.  Kromě toho měl též povinnost dle § 46 odst. 1 tr.ř. dbát ochrany
práv účastníků řízení. Právem společnosti, která jistotu složila, bylo
poskytnutí následných řádných  plnění a úhrad z této jistoty. Jednáním
obžalovaného došlo k porušení těchto práv v důsledku shora uvedených
porušení ustanovení exekučního řádu. Je tak třeba dospět k závěru, že
základní skutková podstata trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby
podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byla jednáním obžalovaného
naplněna.

 

       Pokud jde o naplnění kvalifikované skutkové podstaty podle § 329
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ( v rozsudku chybně uvedeno písm. b), lze ji
použít v případě, opatří-li  úřední osoba takovýmto jednáním sobě nebo
jinému prospěch velkého rozsahu. I zde je třeba při stanovení rozsahu
vycházet z kvalifikačních kritérií daných v ustanovení § 138 odst. 1 tr.
zákoníku. Narozdíl od zločinu zpronevěry, kde při závěrech o naplnění
kvalifikované skutkové podstaty je rozhodující, zda jednáním byla
způsobena škoda (viz shora), u zločinu zneužití pravomoci úřední osoby
vyžaduje zákon, aby si pachatel sobě nebo jinému opatřil prospěch. V daném
případě dospěl nalézací soud k závěru, že tento prospěch opatřil
obžalovaný přímo sobě. S takovýmto závěrem je třeba plně souhlasit. Je
sice skutečností, že přezkumem finančních transakcí ze složené  finanční
jistoty bylo zjištěno, že část těchto prostředků obžalovaný použil na
úhrady jiných exekučních věcí, případně i na různé platby  státním
institucím, část použil přímo pro svoji potřebu za úhrady zboží a služeb
či jiným osobám bez přímé souvislosti s činností exekutora. Kromě již
shora uvedeného ve vztahu k ustanovení § 54 odst. 5 tr.ř. e.ř. je nutno
zdůraznit, že nejen platby, které obžalovaný přímo použil pro svoji
potřebu, nýbrž veškeré platby  uskutečněné ze složené finanční jistoty,
představují prospěch obžalovaného ve smyslu 329 tr. zákoníku. K tomuto
závěru dospěl nalézací soud ve shodě s právním názorem soudu II. stupně
tím, že na účtech  exekutorského úřadu ani na účtech obžalovaného nezbyly
žádné finanční prostředky. Obžalovaný však měl zákonnou povinnost vymáhat 
v těch věcech, kde byl ustanoven exekutorem, plnění pro oprávněné osoby a
hradit povinné platby vzniklé s činností exekutora. Obžalovaný se však
ocitl v situaci, kdy  nebyl schopen dostát svým závazkům vzniklých
v jiných exekučních případech. Tuto situaci vyřešil tím, že své finanční
závazky hradil z finanční jistoty složené společností Geosan Group a.s. 
Takovéto jednání obžalovaného je nutno považovat za naplňující skutkovou
podstatu § 328 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) i b)  tr. zákoníku, když
pokud jde o způsobenou výši škody, lze plně odkázat na to, co bylo
podrobně uvedeno v souvislosti s naplněním skutkové podstaty zvlášť
závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku, a pokud jde o získání prospěchu velkého rozsahu, nutno dovodit,
že obžalovaný složenou finanční jistotu zcela použil ve svůj prospěch, a
to jednak k plnění svých povinností vzniklých v souvislosti sice
s činností exekutoru, avšak v jiných případech, kde mělo být plněno
z jiných prostředků, rovněž tak i plnění svých zákonných povinností
plynoucích z výkonu jeho činnosti a jednak  část těchto prostředků použil
přímo pro svoji potřebu k úhradě různého zboží a služeb a k poskytnutí
plnění dalším osobám bez přímé souvislosti s výkonem exekutorské činnosti.

 

       Městskému soudu je třeba vytknout nesoulad mezi právní větou a
zákonným označením u tr. činu dle §  328 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr.
zákoníku, když v právě větě uvedl, že obžalovaný opatřil takovým činem
prospěch velkého rozsahu, zatímco  v zákonném označení uvedl  odst. 3
písm. b) cit. ustanovení, což představuje nikoliv prospěch nýbrž škodu
velkého rozsahu.  Jedná se však  pouze o formální pochybení, které
neovlivní závěry o vině, trestu ani náhradě škody. Navíc shora již
odvolací soud uvedl, z jakých důvodů považuje oba tyto  způsoby
kvalifikované skutkové podstaty za naplněné.

 

       Pokud jde o přezkum výroku o trestu odnětí svobody, zde soud I.
stupně správně poukázal na skutečnosti, které jej ovlivňují v jeho výměře
i způsobu jeho výkonu. Jde zejména o mnohonásobné převýšení hranice pro
určení škody velkého rozsahu, neboť vzhledem   k ustanovení § 138 odst. 1,
odst. 2 tr. zákoníku za škodu či prospěch velkého rozsahu je považována
částka převyšující 5 000 000 Kč, v daném případě tak byla tato hranice
překročena více jak šestnáctkrát. V tomto směru je tak třeba odmítnout
odvolací námitku státní zástupkyně  ohledně čtyřicetinásobného překročení
hranice škody velkého rozsahu, když tuto chybnou argumentaci převzala
z napadeného rozhodnutí.  Další skutečnost, kterou je nutno zahrnout do
úvah o výměře trestu je to, že předmětné trestné činnosti se obžalovaný
dopustil ve lhůtě podmíněného odsouzení pro majetkovou trestnou činnost,
když následně bylo rozhodnuto o výkonu tohoto trestu, obžalovaný jej
v současné době vykonává. Do  hodnocení osoby obžalovaného nutno dále
zahrnout i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakožto soudu kárného,
pod sp,zn. 14 KSE 4/2012, kdy byl shledán vinným kárným proviněním dle §
116 odst. 2 písm. a),b) e.ř. a byla mu uložena pokuta ve výši 1 500 000
Kč. Skutečností však je, že toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
bylo vydáno  dne 29.10.2012, tedy v době po spáchání nyní projednávané
trestné činnosti, když spáchání kárných provinění však je datováno dobou
spadající před nyní projednávanou trestnou činnost nebo do stejného
období. Za přitěžující okolnost je pak třeba považovat ve smyslu § 42
písm. n) tr. zákoníku – spáchání více trestných činů, písm. b) spáchal jej
ze ziskuchtivosti, písm. k),l) – získal větší prospěch a způsobil vyšší
škodu, a to mnohonásobně vyšší, než je zákonná hranice škody velkého
rozsahu a velkého prospěchu (viz. shora).  Na druhou stranu nebyly
hodnoceny přitěžující okolnosti dle § 42 písm. e),f), neboť okolnosti zde
uvedené (porušení zvláštní povinnosti a zneužití zaměstnání) jsou již
zahrnuty v samotných skutkových podstatách předmětných trestných činů.

 

       Pokud jde dále o kritéria přezkumu výroku o trestu, odvolací soud
může dle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. zrušit napadený rozsudek ve výroku o
trestu tehdy, je-li soudem I. stupně uložený trest nepřiměřený. Městský
soud vyměřil obžalovanému trest odnětí svobody v rozpětí zákonné trestní
sazby od pěti do dvanácti roků, a to v trvání sedmi a půl roku, tedy ještě
v dolní polovině zákonné trestní sazby. Přihlédl přitom i ke skutečnosti,
že obžalovaný v současné době vykonává trest odnětí svobody v trvání tří
roků, uložený pro jinou trestnou činnost. Souhrn obou těchto trestů možno
hodnotit jako citelný. Na druhé straně je však nutno zhodnotit výměru
takto uloženého trestu při zhodnocení všech shora uvedených skutečností,
zejména spáchání vysoce závažné trestné činnosti ve lhůtě podmíněného
odsouzení, při sumarizaci shora konkretizovaných přitěžujících okolností a
při hodnocení osoby pachatele, opakované zneužití nebo chybné vykonávání
činnosti svěřené mu státem a způsobení škody velkého rozsahu mnohonásobně
překračující její zákonem stanovenou výši. V tomto směru je nutno hodnotit
odvolání státní zástupkyně jako důvodné, když s ohledem na shora rozvedené
skutečnosti je třeba považovat soudem I. stupně uložený trest odnětí
svobody v dolní polovině sazby za trest nepřiměřeně mírný. Z podnětu
tohoto odvolání proto Vrchní soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. e),
odst. 2 tr.ř. zrušil napadený rozsudek v tomto chybném výroku. Současně
rozhodl dle § 259 odst. 3, odst. 4 tr.ř. o uložení trestu při správně
zjištěném výroku o vině trestnými činy   zpronevěry podle § 206 odst. 1
odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle §
329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, dle trestní sazby §
329 odst. 3 tr. zákoníku ve výměře osm a půl roku, tedy v polovině zákonné
trestní sazby. Pokud jde o způsob výkonu trestu odnětí svobody, aplikoval
vrchní soud zmírňující ustanovení § 56 odst. 3 tr. zákoníku a rozhodl o
výkonu takto uloženého trestu ve věznici s ostrahou. Důvodem tohoto
postupu je jednak ta skutečnost, že kromě nyní vykonávaného trestu odnětí
svobody obžalovaný dosud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody a výkon
trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou by představoval vyšší míru represe,
než je u obžalovaného nutná. Výkon v mírnějším typu věznice bude znamenat
snazší kontinuitu mezi trestem, který obžalovaný nyní vykonává a současně
ukládaným trestem odnětí svobody. Vrchní soud se též zabýval návrhem
intervenující státní zástupkyně učiněným při veřejném zasedání, v němž
rozšířila odvolání o zpřísnění dalšího z uložených trestů – trestu zákazu
činnosti. Dospěl k závěru, že těžiště trestní sankce spočívá v citelném
trestu odnětí svobody, navíc soudem I. stupně vyměřený tento druh trestu
zhruba v polovině rozpětí sazby lze považovat za plně dostačující.

 

       Pokud jde o výroky o náhradě škody, je skutečností, že žádný
z odvolatelů své odvolání do těchto výroků nezaměřil a odvolání nepodala
žádná z organizací označených v tomto výroku. Vzhledem k tomu, že
obžalovaný své odvolání zaměřil m.j. do výroku o vině, přezkoumal odvolací
soud i výrok o náhradě škody, neboť tento výrok má svůj podklad právě ve
výroku o vině ( § 254 odst. 3 tr.ř.). Z toho, co již bylo shora uvedeno je
zřejmé, že obžalovaný převedl a následně užil na jiné účely finanční
jistotu sleženou společností Geosan Group a.s. ve výši 80.269.144,- Kč.
Pokud pak o soudem I. stupně povinnost obžalovaného hradit převážnou část
této částky ( 77.106.388,- Kč), byla uložena vůči společnosti  Baltom
s.r.o., lze souhlasit s tím, že v okamžiku, kdy obžalovaný složenou
finanční jistotu zpronevěřil, byla v daném okamžiku způsobena škoda jejímu
složiteli. Následně však došlo ke změně tohoto právního stavu, neboť   dne
3. července 2012 nabylo právní moci usnesení Okresního soudu v Kolíně z 6.
března 2012, sp.zn. 33 Exe 4077/2011, jímž byl zamítnut návrh povinné
Geosan Group na zastavení exekuce a podle § 54 odst. 5 exekučního řádu tak
měla být jistina, po odečtení nákladů exekuce,  vyplacena oprávněné
společnosti Baltom s.r.o,  k čemuž dosud nedošlo. Konečný důsledek
předmětné trestné činnosti tak způsobil škodu ve výši 77.106.388,- Kč
společnosti Baltom s.r.o. V tomto směru lze zcela souhlasit s argumentací
uvedenou v napadeném rozhodnutí. Do celkové složené jistiny byla pak
zahrnuta i částka představující odměnu exekutora a náklady právního
zastoupení společnosti Geosan Group a.s. v celkové výši 3.162.756,- Kč.
V tomto  byl shledán správným též výrok o povinnosti obžalovaného hradit
škodu v této výši  posledně označené společnosti, když nelze zvažovat
nárok exekutora na odměnu, neboť odměna by mu přináležela pouze v případě
řádného plnění povinností, což  se v daném případě nestalo.

 

       Pochybení pak nebylo shledáno ani ve výrocích o odkazu obou
poškozených společností se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení
ve věcech občanskoprávních. Obě společnosti se připojily se svými nároky
na náhradu škody, tyto nároky zahrnovaly celkovou složenou jistotu.
Vzhledem k tomu, co bylo již shora uvedeno, bylo rozhodnuto o těchto
rozdílech výrokem dle § 229 odst. 2 tr.ř.

 

       Lze tedy shrnout, že zcela důvodným bylo shledáno odvolání státní
zástupkyně MěSZ v Praze, jímž se domáhala uložení přísnějšího trestu
odnětí svobody. Z jejího podnětu byl proto napadený rozsudek podle § 258
odst. 1 písm. e) tr.ř. zrušen a nově rozhodnuto o uložení trestu
v polovině zákonné trestní sazby s výkonem ve věznici s ostrahou. Ostatní
výroky, tedy výrok o vině, trestu zákazu činnosti i náhradě škody byly
shledány správnými a zákonnými. Z toho důvodu proto bylo odvolání
obžalovaného podle § 256 tr.ř. jako nedůvodné zamítnuto.

 

P o u č e n í   : Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný
prostředek                          přípustný.

                         Je proti němu možné podat dovolání. Nejvyšší
státní zástupce je                          může podat pro nesprávnost
kteréhokoliv výroku, a to ve                          prospěch i
neprospěch obviněného, obviněný pro nesprávnost
                         výroku tohoto rozhodnutí, který  se  ho
bezprostředně dotýká.                          Obviněný může dovolání
podat pouze prostřednictvím obhájce,                          jinak  se
takové podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto
                         označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve
věci rozhodl                          v prvním stupni, do dvou měsíců od
doručení rozhodnutí, proti                          kterému dovolání
směřuje. O  dovolání rozhoduje Nejvyšší       
                         soud. Nutný obsah dovolání je vymezen
v ustanovení § 265f                           tr.řádu.

 

       V Praze dne 7. října 2013

 
                                                                                                       
   Předseda senátu:

                                                                                             
         JUDr. Bohumil  K a l á t, v.r.

Za správnost vyhotovení:

J. Nováková