Rozsudek 8 To 124/2012

David Havlík vznesl tento dotaz dotaz na Vrchní soud v Praze

Tento dotaz byl uzavřen pro další korespondenci od veřejnosti . Kontaktujte nás pokud si myslíte, že by měl být znovu otevřen.

Dotaz byl úspěšný.

David Havlík

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

žádám kopii rozsudku 8 To 124/2012

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Vrchní soud v Praze

1 příloha

Vaše podání ve věci "Žádost o informace podle dotaz - Rozsudek 8 To
124/2012" s evidenčním číslem 147c4ebd-e0ca-40d7-8154-2a8caefcc17b a s
běžným číslem 10935/2014 bylo doručeno dne 25.09.2014 20:39:08.

Bylo podáno elektronicky e-mailem.

Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 0

Následně bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č.
259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby.

Vrchní soud v Praze

--------------------------------------------------------------------------

Tato datová zpráva byla automaticky vygenerována elektronickou podatelnou
organizace. Prosím neodpovídejte na tuto zprávu formou Odpovědět ve Vašem
poštovním klientovi. V případě problémů nebo dotazů se obracejte vždy na
organizaci, která tuto zprávu vygenerovala.

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

dne 25.09.2014 jsem vás žádal o poskytnutí informace. Ačkoliv vám byla moje zpráva úspěšně doručena a požadované informace jste měli poskytnout nejpozději do 15 dnů, nestalo se tak. Tato lhůta pro poskytnutí informace přitom nebyla řádně prodloužena, ani nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Proto podávám ve smyslu §16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. tuto stížnost. Stížnost je podána včas, při dodržení třiceti denní lhůty k jejímu podání (počítáno od marného uplynutí lhůty pro poskytnutí informací)

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Fořt Jan, JUDr., Vrchní soud v Praze

1 příloha

 

 

                        Zasílám požadované rozhodnutí.

 

                           JUDr Jan Fořt, Vrchní soud v Praze

 

Česká republika

 

ROZSUDEK

JMÉNEM   REPUBLIKY

 

 

 

     Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17.
ledna 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Lněničky a soudců
JUDr. Petra Smrže a JUDr. Alexandry Novákové odvolání
obžalovaných PK.............., nar..................,
VP...................., nar..............., RŠ...............,
nar............., VH..............., nar. .................,
MP................. nar................., a LŠ................., 
nar................, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 12. července 2012 č.j. 2T 10/2011-3717 a rozhodl  t a k t o :

 

 

I.

           

            Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu se
napadený rozsudek částečně zrušuje a to ve výroku o trestu odnětí svobody
u obžalovaných PK.................., VP...............,
RŠ.................. a VH..................... a ve výroku o peněžitém
trestu u obžalovaných MP..................... a LŠ......................

 

 

II.

           

            Podle § 259 odst. 3 trestního řádu se znovu rozhoduje tak, že
obžalovanému

 

            PK......................... se podle § 331 odst. 4 z použití §
43 odst. 1 trestního zákoníku ukládá úhrnný trest odnětí svobody v trvání 
pěti (5) let.

 

            Podle § 56 odst. 2 písm. c) trestního zákoníku se pro výkon
trestu zařazuje do věznice s ostrahou.

 

            VP........................ se podle § 331 odst. 3 trestního
zákoníku ukládá trest odnětí svobody v trvání tří (3)  let.

 

            Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon
trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu pěti (5) let.

 

            RŠ.......................se podle § 331 odst. 3 trestního
zákoníku ukládá trest odnětí svobody v trvání tří (3) let.

           

            Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon
trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu  v trvání pěti (5)  let.

 

            VH............................... se podle § 331 odst. 3 za
použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku  ukládá úhrnný trest odnětí
svobody v trvání tří (3) let.

 

            Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon
trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu pěti (5) let.

 

 

 

O d ů v o d n ě n í

 

 

Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byli
obžalovaní PK................., VP............., RŠ............
VH................... MM..................., MP................. a
LŠ.............. uznáni vinnými tak, že obžalovaný
PK................... byl uznán vinným zločinem přijetí úplatku podle §
331 odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a přečinem zneužití pravomoci
úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, obžalovaný
VP..................... a obžalovaný RŠ.............. zločinem přijetí
úplatku podle § 331 odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, obžalovaný
VH................... zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 2, odst.
3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr.
zákoníku, obžalovaný MM................ trestným činem podplácení podle §
161 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákona ve znění účinném do
31.12.2009, obžalovaná MP.................... zločinem podplácení podle §
332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, obžalovaný Lukáš Šístek
zločinem podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr.
zákoníku.

 

 Za to byl obžalovaný PK................ podle § 331 odst. 4 tr. zákoníku
za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí
svobody na  sedm   a   půl (7,5) roku, pro jehož výkon byl podle § 56
odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice   s  ostrahou . Dále mu
byl  podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku uložen
peněžitý trest v počtu 500 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. ve výši
750.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve
stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest
odnětí svobody na jeden (1) rok.  Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku
mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu
funkce, ve které je předmětem činnosti rozhodování o nakládání
s finančními prostředky z fondů Evropské unie na dobu pět a půl  (5,5)
roku.  

 

Obžalovaný VP.................. byl podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku
odsouzen k  trestu odnětí svobody na  pět (5) let, pro jehož výkon se
podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice   s  ostrahou.
Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu byl uložen
peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. ve výši
300.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve
stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest
odnětí svobody na osm (8) měsíců.

 

Obžalovaný RŠ................... byl podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku
odsouzen k trestu odnětí svobody na  pět (5) let, pro jehož výkon byl
podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice   s  ostrahou.
Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu byl uložen
peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. ve výši
300.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve
stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest
odnětí svobody na osm (8) měsíců.

 

Obžalovaný VH....................... byl podle § 331 odst. 3 tr. zákoníku
za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí
svobody na  pět (5) let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c)
tr. zákoníku zařazen do věznice   s  ostrahou. Podle § 67 odst. 1 a § 68
odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku  mu byl uložen peněžitý trest v počtu 200
denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. ve výši 300.000 Kč. Podle § 69 odst. 1
tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl
vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na osm (8) měsíců.  

 

Obžalovaný MM.................. byl za shora uvedený trestný čin a za
přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku účinného od 01.01.2010, kterým byl uznán vinným
trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16.03.2012
č.j. 4T 50/2012-20,  podle § 161 odst. 2 tr. zákona ve znění účinném do
31.12.2009 za použití § 35 odst. 2 tr. zákona ve znění účinném do
31.12.2009 odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct (18)
měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona ve
znění účinném do 31.12.2009 podmíněně odložen na zkušební dobu tří (3)
let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku účinného od 01.01.2010 mu byl uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel
na osmnáct (18) měsíců. Podle § 35 odst. 2 tr. zákona ve znění účinném do
31.12.2009 byl současně zrušen výrok o trestu uloženém obžalovanému
trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16.03.2012
č.j. 4T 50/2012-20, doručený dne 29.04.2012, jakož i všechna další
rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

 

Obžalovaná MP......................... byla podle § 332 odst. 2 tr.
zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody na dva (2) roky, jehož výkon
byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu čtyř (4) let. Podle § 332 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. a), a
§ 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku  jí byl uložen  peněžitý trest v počtu
100 denních sazeb ve výši 1.500 Kč, tj. ve výši 150.000 Kč. Podle § 69
odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý
trest nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na šest (6)
měsíců. 

 

Obžalovaný LŠ..................byl podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku
odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden (1) rok, jehož výkon byl podle §
81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu
dvou (2) let. Podle § 332 odst. 2, § 67 odst. 2 písm. a), a § 68 odst. 1,
2, 3, 5 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest v počtu 50 denních sazeb
ve výši 1.500 Kč, tj. 75.000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro
případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, stanoven
náhradní trest odnětí svobody na čtyři (4) měsíce.

 

Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se trestné činnosti
dopustili tím, že:

 

I.    obžalovaní PB...................
VP.................., RŠ............... a VH.......................

 

1)      ve vztahu k projektu „Rodinný hotel na ranči pod Třebouňským
kopcem“, registrační číslo projektu CZ.1.09/4.2.00/18.00472 a rozsahu
dotace až do výše 12.087.600 Kč, obžalovaný PK................nejméně od
jara 2009 do 31.12.2011 z titulu své funkce a postavení úřední osoby,
nejprve jako ekonomický náměstek ministra zemědělství a člen hodnotící
komise Výboru regionální rady, jmenovaný předsedou Regionální rady regionu
soudržnosti Severozápad a později, od 11.12.2009, jako ředitel Úřadu
Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, Ústí nad Labem, opakovaně
žádal po obžalovaném Mm................. nar......................,
úplatek nejméně ve výši 1.700.000 Kč a to prostřednictvím obžalovaných
VP....................., RŠ..................a VH................. v
souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu - výběru projektu
MM................... v rámci schvalovacího řízení a následném čerpání
dotací z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, kdy v
květnu 2009 Mm................... kontaktoval VP................ a pozval
jej na jednání do Prahy na Ministerstvo zemědělství ČR s tehdejším
ekonomickým náměstkem ministra zemědělství ČR PK.................... a
současně členem hodnotící komise projektu MM..................., kde na
něj VP..............., VH............... a RŠ................... čekali,
přičemž následně došlo v přesně nezjištěný den koncem měsíce května 2009
v Praze v budově Ministerstva zemědělství ČR ke schůzce mezi obžalovanými
M..............., Hlebou a K..............., kdy k............ projevil
znalost projektu Mm............... a bezprostředně po ukončení tohoto
jednání odešli ......., H..............., P............... a Š............
do přesně nezjištěné kavárny poblíž Ministerstva zemědělství ČR v Praze,
kde po MM.............. žádal Vh........................ úplatek ve výši
250.000 Kč bankovním převodem na číslo bankovního účtu: 270138320277/0100,
majitelky EP.................., nar. ..............., s dispozičním právem
této osoby - bývalé manželky obžalovaného P.............. splatný v řádu
několika dnů s tím, že „jinak ten projekt shodí ze stolu“, přičemž
VP...............,  Mm...............předal na kousku papíru číslo tohoto
bankovního účtu, na které má peníze poslat, následně VP..................
MM................telefonicky sdělil, že „K............ ačkoli je na
Ministerstvu zemědělství ČR, tak má sílu s tím projektem něco udělat a
proto by měl zaplatit“, následně dne 29.05.2009 obžalovaný Martin Mikeš
složil úplatek v požadované výši 250.000 Kč na výše uvedený účet Evy
Poláčkové s cílem zabránit vyřazení jím podaného projektu, který prošel
pouze administrativní kontrolou, přičemž z této částky obdrželi
obžalovaní K.............. 100.000 Kč, P.........., Š.............a
H............. každý z nich 50.000 Kč, Vp............... následně
MM............. sdělil, „že je třeba zaplatit ještě 350.000 Kč, jinak
projekt shodí ze stolu“,  při následných telefonických hovorech
PM...............sděloval, „že za něj zaplatili peníze, které musí
vrátit“, v letním období roku 2009 v Mostě došlo ke schůzce v restauraci
Bristol, M. Gorkého čp. 1165, které se účastnili obžalovaní
M........., P............, H..........., Š............
a K................., který po MM..................

 požadoval peníze, aniž však řekl přesnou částku, obžalovaní
P............., Š............ a H.............. několikrát navštívili
v průběhu roku 2009 MM.................... v jeho bydlišti, kde mu Hleba
sdělil, že „toto je poslední šance, kdy má peníze zaplatit, jinak by se mu
přinejmenším mohlo stát, že začne někde hořet“, kdy do doby zahájení
trestního stíhání k naplnění výhrůžek ze strany Hleby nedošlo, následně
Poláček požadoval po Martinu Mikešovi, aby jim zaplatil alespoň částku
150.000 Kč, dne 27.07.2010 při fyzické kontrole projektu za
účasti K............... tento sdělil M............„že si na peníze dlouho
počká, na stavbě nenechá kámen na kameni..“, a následně, počátkem října
2010 pozastavil i plnění pokynu k plnění veřejného výdaje k projektu
M.............. s úmyslem zastrašit MM................... zajistit si tak
požadované plnění,

 

2)      ve vztahu k projektu „Penzion Villa Mannesmann“, registrační číslo
projektu CZ.1.09/4.2.00/30.00772, a rozsahu dotace až do výše
14.999.310,01 Kč obžalovaná MP................, nar................., jako
osoba předkládající a vyřizující projekt, od přesně nezjištěného dne roku
2009 do 22.03.2011, poskytla obžalovanému K...................
prostřednictvím obžalovaných VP..............., R
Š.................. a VH.................. postupně dosud přesně
neustanovené finanční částky v celkové výši nejméně 625.000 Kč, a to
v souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu - poskytnutí dotace na
projekt „Penzion Villa Mannesmann“, respektive se zajištěním úspěchu při
poskytnutí dotace a s jejím následným čerpáním z Regionálního operačního
programu NUTS II Severozápad, kdy předala nejméně dne 01.10.2010
v Chomutově před prodejnou Lidl obžalovaným
Š............... a P...............částku 50.000 Kč a dne 08.10.2010
obžalovanému RŠ....................částku 25.000 Kč za to, aby
prostřednictvím RŠ................ a
VP............... ,  K............. ovlivnil zamítavé stanovisko
Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad na přijetí jejího projektu
tím, že z pozice ředitele úřadu poté, co byl projekt dne 30.09.2010 po
kontrole formálních náležitostí vyřazen z dalšího hodnocení, v rozporu se
závazným postupem a se záměrem zasahovat do procesu hodnocení projektu
projektovými manažery, ačkoliv si byl vědom v návaznosti na Programový
dokument ROP NUTS II Severozápad a prováděcí dokument ROP NUTS II
Severozápad, že je nutno postupovat v souladu s účinnou verzí operačního
manuálu, konkrétně verzí 02.07.10 ke dni 07.05.2010, upravující v kapitole
7 „Administrativní postupy“, v článku 7.1.4 „Administrativní kontrola
přijatých žádostí“, dojednal vytvoření antidatovaného protokolu s datem
26.08.2010 z Odboru životního prostředí Krajského úřadu Ústí nad Labem,
bez č.j. a času jednání, a následně omezil nezávislost projektových
manažerů - hodnotitelů při provádění hodnocení projektu, když zorganizoval
činnost svých podřízených tak, že v následujících čtrnácti dnech byla
MP................. vyrozuměna PK................, prostřednictvím
VP............... a RŠ..............., že zamítavé stanovisko bylo
přehodnoceno auditem a její projekt postupuje do dalšího kola, přičemž
peníze ve výši nejméně 625.000 Kč, které poskytla MP................... si
mezi sebou rozdělili obžalovaní RŠ............... 162.500 Kč,
VP................ 162.500 Kč, VH.................... 150.000 Kč
a PK................... 150.000 Kč, a následně poté, když bylo
Mp................ doručeno písemné vyrozumění ze dne 18.11.2010 -
Oznámení o nesplnění minimálního bodového ohodnocení projektu a vyřazení
z dalšího procesu administrace a informace o vyřazení projektu
Mp.................. se objevily v souhrnné hodnotící zprávě pro Výbor
Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad dne 24.11.2010, se
MP.............. zmínila RŠ............ a Vp,,,,,,,,,,,,,,,,,,, že bude
požadovat po PK................již zaplacenou částku v celkové výši
625.000 Kč z důvodu neúspěšného vyřízení podaného projektu,

 

přičemž obžalovaný PK................tak pod bodem I. 1), 2) nedodržel
právní a ostatní předpisy vztahující se k práci jím vykonávané, nejméně
Nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu
pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti,
zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění
pozdějších předpisů, operační manuál, s nímž byl řádně seznámen a tím
porušil základní povinnosti úředníka, jak je ukládá § 16 odst. 1 písm. b),
h), j) zákona č. 312/2002 Sb. o úředních územních samosprávních celků,
který se ve smyslu § 17 odst. 6 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře
regionálního rozvoje, vztahuje na zaměstnance Regionální rady,

 

3)      ve vztahu k projektu na fotbalové hřiště Jirkov-Ervěnice
obžalovaný LŠ............. nar. ................., jako osoba
předkládající a vyřizující projekt měl od přesně nezjištěné doby, nejméně
však od měsíce října 2010 do 22.03.2011, poskytnout
obžalovanému P.K....................prostřednictvím obžalovaných
VP..............., R.Š................ a VH................... dosud
přesně nezjištěné finanční částky v souvislosti s obstaráním věcí obecného
zájmu - poskytnutím dotace na projekt rekonstrukce fotbalového hřiště
Jirkov-Ervěnice, respektive na zajištění úspěchu při plánovaném požádání o
dotaci a jejím následném čerpání z Regionálního operačního programu NUTS
II Severozápad, kdy za tímto účelem Lukáš Šístek jednal a komunikoval
s VP................ který mu přislíbil pomoc s fakturami za fotbalový
klub a pomoc při získání dotace z fondů Evropské unie, a to
prostřednictvím ředitele Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti
Severozápad PK................, přičemž se spolu LŠ...........a
VP.............. domlouvali ohledně projektu jeho nové vizi a účelovém
navýšení cenové výše projektu a rozpočtu tak, aby v této částce byla již
zahrnuta částka ve výši 1.000.000 Kč za „provize“, které mají sloužit
k hladkému prosazení a schválení projektu, přičemž VP.............. o
tomto jednání a domluvě s LŠ.................. následně vyrozuměl a
informoval PK................, následně si společně PK................. a
VP.............. domlouvali další vhodný postup v předmětné věci a za tím
účelem si sjednali i osobní schůzky dne 06.12.2010 za účasti
LŠ............. v Ústí nad Labem na Úřadu regionální rady regionu
soudržnosti Severozápad, Masarykova čp. 3488/1 a dne 31.01.2011 v Ústí nad
Labem v café-baru Pohádka, Masarykova čp. 3488/1, poté dne 18.02.2011 na
schůzce v Chomutově v baru Florida, ul. Blatenská, předal LŠ..............
úplatek ve výši nejméně 10.000 Kč Václavu Poláčkovi za to, aby si zajistil
úspěch při plánovaném požádání o poskytnutí dotace, kdy si částku 10.000
Kč posléze mezi sebou rozdělili 5.000 Kč PK................... 1.700 Kč
VP..................., 1.700 Kč RŠ.............. a 1.600 Kč
VH....................,

 

 

         II.        obžalovaný MM.................

 

poskytl úplatek ve vztahu k projektu „Rodinný hotel na ranči pod
Třebouňským kopcem“, registrační číslo projektu CZ.1.09/4.2.00/18.00472 a
rozsahu dotace až do výše 12.087.600 Kč, přičemž nejméně od jara 2009 do
31.12.2011 po něm obžalovaný PK............. nar. ..............,
opakovaně žádal úplatek ve výši nejméně 1.700.000 Kč z titulu své funkce a
postavení úřední osoby nejprve jako ekonomický náměstek ministra
zemědělství a člen hodnotící komise jmenovaný předsedou Regionální rady
regionu soudržnosti Severozápad a poté jako ředitel Úřadu Regionální rady
regionu soudržnosti Severozápad Ústí nad Labem, a to prostřednictvím
obžalovaných VP..............., nar. .................., RŠ...............
nar..............., a Vh............., nar. ..............., v souvislosti
s obstaráním věcí obecného zájmu - výběru výše popsaného projektu
MM............. v rámci schvalovacího řízení a následnému poskytnutí a
čerpání dotací z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, kdy
v květnu 2009 MM............. kontaktoval VP................. a pozval jej
na jednání s tehdejším ekonomickým náměstkem ministra
zemědělství PK................. do Prahy na Ministerstvo zemědělství ČR,
kde na něj VP............, VH................ a RŠ............... čekali,
přičemž bezprostředně poté došlo v přesně nezjištěný den konce měsíce
května 2009 v Praze v budově Ministerstva zemědělství ČR ke schůzce mezi
M................,  Hl............, a PK..............., kdy K............
projevil znalost projektu M..........., bezprostředně po ukončení jednání
v budově ministerstva odešli M..........., H..........., P........... a
Š.......... do blíže nezjištěné kavárny poblíž Ministerstva zemědělství ČR
v Praze, kde VH................ po MM................. žádal úplatek ve
výši 250.000 Kč bankovním převodem, přičemž  P......... uvedl číslo
bankovního účtu: 270138320277/0100, majitelky EP................
s dispozičním právem této osoby - bývalé manželky obžalovaného
P.................. splatný v řádu několika dnů s tím, že „jinak ten
projekt shodí ze stolu“, přičemž VP............ MM........... předal na
kousku papíru číslo tohoto bankovního účtu, na které má peníze
poslat, P............. M..............telefonicky sdělil, že
„K............., ačkoli je na Ministerstvu zemědělství ČR, tak má sílu
s tím projektem něco udělat a proto by zaplatit měl“, následně dne
29.05.2009, obžalovaný Martin Mikeš složil úplatek v požadované výši
250.000 Kč na výše uvedený účet EP................... s cílem zabránit
vyřazení jím podaného projektu, který prošel pouze administrativní
kontrolou, přičemž obžalovaní z této částky obdrželi PK................
100.000 Kč, P............, Š....... a H......... každý z nich 50.000 Kč,
V.P............. následně Mm......... sdělil, „že je třeba zaplatit ještě
350.000 Kč, jinak projekt shodí ze stolu“, poté následovaly telefonické
hovory, při kterých P............,  M...........sděloval, „že za něj
zaplatili peníze, které musí vrátit“, v letním období roku 2009 v Mostě
došlo ke schůzce v restauraci Bristol, M. Gorkého čp. 1165, které se
účastnili obžalovaní M............, P..........., H........., Š........
a K:............, který po obžalovaném MM.............. požadoval peníze,
aniž však řekl přesnou částku, obžalovaní P.l............, Š........... a
H........ několikrát navštívili v průběhu roku 2009 Mm........... v jeho
bydlišti, kde mu Hl.......sdělil, že „toto je poslední šance, kdy má
peníze zaplatit, jinak by se mu přinejmenším mohlo stát, že začne někde
hořet“, kdy do doby zahájení trestního stíhání k naplnění výhrůžek ze
strany H...... nedošlo, následně P........... požadoval po
Mm................, aby jim zaplatil alespoň částku 150.000 Kč,

 

III.       obžalovaná Mp................

 

ve vztahu k projektu „Penzion Villa Mannesmann“, registrační číslo
projektu CZ.1.09/4.2.00/30.00772, obžalovaná MP.............. jako osoba
předkládající a vyřizující projekt poskytla od přesně nezjištěného dne
roku 2009 do 22.03.2011 obžalovanému P.K.................,
nar. ............., nejméně prostřednictvím obžalovaných VP..............,
nar................, RŠ.............., nar..............., a
Vh.............., nar. ............ postupně dosud přesně neustanovené
finanční částky v celkové výši nejméně 625.000 Kč v souvislosti
s obstaráním věcí obecného zájmu - poskytnutím dotace na projekt „Penzion
Villa Mannesmann“, respektive se zajištěním úspěchu při poskytnutí dotace
a s jejím následným čerpáním z Regionálního operačního programu NUTS II
Severozápad, kdy předala nejméně dne 01.10.2010 osobně v Chomutově před
prodejnou Lidl Romanu Švecovi a Václavu Poláčkovi částku 50.000 Kč a dne
08.10.2010 RŠ............. částku 25.000 Kč za účelem ovlivnění zamítavého
stanoviska Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad na přijetí
jejího projektu, a to prostřednictvím PK..............., přičemž
v následujících čtrnácti dnech byla vyrozuměna PK.......................
prostřednictvím Václava Poláčka a Romana Švece, že zamítavé stanovisko
bylo přehodnoceno auditem a její projekt postupuje do dalšího kola,
přičemž jí poskytnuté peníze ve výši nejméně 625.000 Kč si mezi sebou
rozdělili RŠ.............. 162.500 Kč, VP............... 162.500 Kč,
VH................ 150.000 Kč a PK................ 150.000 Kč, poté, co jí
bylo doručeno písemné vyrozumění o tom, že její projekt byl vyřazen a
informace o vyřazení jejího projektu se objevily v souhrnné hodnotící
zprávě pro Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad dne
24.11.2010, se obžalovaná zmínila RŠ.............. a VP..................,
že bude požadovat po PK................ již zaplacenou částku v celkové
výši 625.000 Kč z důvodu neúspěšného vyřízení podaného projektu,

IV.       obžalovaný LŠ..................

 

ve vztahu k projektu na fotbalové hřiště Jirkov-Ervěnice obžalovaný
LŠ................ jako osoba předkládající a vyřizující projekt měl od
přesně nezjištěné doby do 22.03.2011 poskytnout
obžalovanému PK.................. nar. ................., nejméně
prostřednictvím obžalovaných VP..........., nar. .................,
RŠ................, nar. ................., a VH............,
nar........................., dosud přesně neustanovené finanční částky v
souvislosti s obstaráním věcí obecného zájmu - poskytnutím dotace na
projekt rekonstrukce fotbalového hřiště Jirkov-Ervěnice, respektive na
zajištění úspěchu při plánovaném požádání o dotaci a jejím následném
čerpání z Regionálního operačního programu NUTS II Severozápad, kdy za
tímto účelem LŠ............. jednal a komunikoval s VP..................,
který mu přislíbil pomoc s fakturami za fotbalový klub a pomoc při získání
dotací z fondů Evropské unie, a to prostřednictvím ředitele Úřadu
Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad PK................,
přičemž se spolu LŠ................ a Vp............. domlouvali ohledně
projektu, jeho nové vizi a účelovém navýšení cenové výše projektu a
rozpočtu tak, aby v této částce byla již zahrnuta částka ve výši 1.000.000
Kč za „provize“, které mají sloužit k hladkému prosazení a schválení
projektu a VP............. o tomto jednání a domluvě s ním následně
vyrozuměl a informoval i PK.................., poté
si PK.................. a VP............... domlouvali další vhodný postup
v předmětné věci a za tím účelem si sjednali i osobní schůzky za účasti
LŠ.............. na Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad
v café-baru Pohádka a následně dne 18.02.2011 na schůzce v Chomutově,
v baru Florida, na ulici Blatenské, předal Lš.............. obžalovaným
úplatek ve výši nejméně 10.000 Kč za to, aby si zajistil úspěch při
plánovaném požádání o poskytnutí dotace, kdy si částku 10.000 Kč posléze
mezi sebou rozdělili PK................... 5.000 Kč, VP........... 1.700
Kč, RŠ............ 1.700 Kč a VH........................ 1.600 Kč.

 

            Proti tomuto rozsudku podali včas odvolání všichni obžalovaní,
s výjimkou obžalovaného MM............... V jeho případě nabyl rozsudek
právní moci a tento obžalovaný bude navíc zřejmě účasten amnestie
prezidenta republiky ze dne 1.1.2013.

 

            Odvolání obžalovaného PK.................. odůvodnila jeho
obhájkyně JUDr. Helena Tukinská. Napadený rozsudek považuje za
nepřezkoumatelný a nesprávný. Slovní popis skutků, které jsou obžalovanému
Ing. Kušnierzovi kladeny za vinu, je nepřehledný, nejasný, obsahuje
zbytečné a zavádějící údaje, které jsou v rozporu s právní větou i právní
kvalifikací. Podle té měl o úplatek požádat, zatímco v popisu skutku se
nic takového neobjevuje a příhodnější by byla kvalifikace podle § 331
odst. 1 tr. zákoníku. Navíc, ani po provedení rozsáhlého dokazování nebylo
prokázáno, že jakýkoliv úplatek přijal. Soud dále pochybil, pokud odmítl
provést důkaz všemi provedenými odposlechy a když jako důkaz použil pouze
tu část, které se mu hodila, tedy jakési „pexeso“ bez souvislostí a
návaznosti. K dalšímu pochybení došlo, když soud prvního stupně přečetl
k důkazu i ty výpovědi obžalovaného Mikeše, které byly učiněny před
sdělením obvinění a nelze je jako důkaz použít. Dokazování bylo vedeno
tendenčně ve snaze představit obžalovaného v nejhorším světle. Závěrem
opakuje, že se žádné trestné činnosti nedopustil, navrhuje, aby odvolací
soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby.

 

            Odvolání obžalovaného VP....................... odůvodnil jeho
obhájce Mgr. Rudolf Axman a směřuje proti výroku o vině i trestu. Narozdíl
od předchozího odvolatele má za to, že napadený rozsudek rozhodně splňuje
náležitosti ustanovení § 120 tr. řádu, je velmi precizní a obsáhlý a nelze
mu nic vytknout.Nicméně argumentace soudu prvního stupně je v případě jeho
klienta  nepřesvědčivá, když se soud s jeho obhajobou vůbec nevypořádal.
Soud navíc argumentuje výpovědí obžalovaného u hlavního líčení, ovšem
žádná taková výpověď neexistuje, protože obžalovaný odmítl vypovídat a
pouze odkázal na text své výpovědi, kterou zaslal soudu v písemné podobě.
Ve svém textu s obžalovaný „doznává“ k podvodu na poškozených, ovšem ani
svědecké výpovědi, ani odposlechy a záznamy telefonické komunikace toto
doznání nepotvrzují. „Doznání“ navíc učinil účelově ve snaze dostat  se
z vazby. Shodně s předchozím odvolatelem pokládá za nesprávné, že soud
prvního stupně nepřehrál všechny získané odposlechy, čímž porušil
„nezadatelná práva obžalovaného“. V případě skutku uvedeného pod bodem 3)
napadeného rozsudku tj.dotace na fotbalový stadion v Jirkově-Ervěnicích
upozorňuje na to, že žádný projekt ani nebyl předložen a že domnělý
úplatek byl tak nízký, že představuje pouze útratu v baru Florida. Použitá
právní kvalifikace je zjevně nesprávná, jednání obžalovaného mělo být
kvalifikován nejvýše jako podvod, protože sama skutečnost, že se
obžalovaný znal s obžalovaným K..............., ještě nezakládá znaky
skutkové podstaty zločinu přijetí úplatku. Nesprávně byl uložen i trest,
který je nepřiměřeně přísný. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený
rozsudek zrušil a buď věc vrátil soudu prvního stupně nebo rozhodl sám
v souladu s podaným odvoláním.

 

            Pokud jde o odvolání obžalovaných RŠ................ a
VH..................., odůvodnil je jejich společný obhájce JUDr. Vojtěch
Krejčíř. Obě odvolání brojí zejména proti věrohodnosti výpovědi
spoluobžalovaného Martina Mikeše, kterého označují za nevěrohodného a
upozorňují na jednotlivé nelogičnosti, kterých se ve svých výpovědích
dopouští a které soud prvního stupně přehlédl. Pokud pak soud prvního
stupně zmiňuje výpovědi svědků, kteří údajně potvrzují výpověď
obžalovaného M.............. je třeba doplnit, že tito svědkové vypovídali
především k tomu, co od obžalovaného M...................slyšeli. Není
pravdou, že by na obžalovaného M......................e vyvíjeli
obžalovaní  Š............ a H..........nějaký nátlak ani to, že by mu
obžalovaný Hleba vyhrožoval. Přijetí částky 250.000,- Kč od obžalovaného
Martina Mikeše oba obžalovaní doznávají, ovšem rozhodně se nejedná o
úplatek pro obžalovaného K............. Byla to odměna za kontakt na
tohoto obžalovaného a za poskytnutí informací. Pokud pak jde o projekt
Vila Mannesmann, jednalo se o společné podnikání s obžalovanou
Mp...................... Pokud by v této věci mohl obžalovaný Ing.
Kušnierz skutečně ovlivnit poskytnutí dotací, pak je zarážející, že tak
neučinil a projekt byl vyřazen jako slabý. V případě obou obžalovaných
navrhl na závěr, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně, případně až do stádia řízení přípravného státnímu
zástupci.

 

            Odvolání obžalované MP................... směřuje proti výroku
o vině i trestu a odůvodnil je její obhájce Mgr. Tomáš Kohoutek. Úvodem
upozorňuje na procesní pochybení spočívající v tom, že obžalovaná nebyla
po svém výslechu seznámena s výpověďmi ostatních obžalovaných, kteří
vypovídali odděleně, jak ukládá ustanovení § 208 tr. řádu.  Obvinění ze
zločinu podplácení pokládá od počátku za nepochopení jejího jednání, kdy
toto bylo „naroubováno“ do spojitosti s jednáním dalších obžalovaných.
S obžalovanými P............. a Š.............se domluvila na další
spolupráci a do tohoto projektu vložila 600.000,- Kč. V žádném případě se
nejednalo o prostředky určené na úplatek, ostatně v té době ještě ani
žádný projekt na poskytnutí dotací nepředkládala. Ze strany obžalovaných
P............. a Š.............. se jednalo o podvod a v tomto směru měl
soud prvního stupně provedené důkazy hodnotit. Shodně s ostatními
odvolateli trvá na přehrání všech pořízených odposlechů. Navrhla, aby
odvolací soud napadený rozsudek zrušil, obžaloby jí zprostil, případně věc
vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

 

            Odvolání obžalovaného LŠ................. odůvodnil jeho
obhájce Mgr. Petr Musil. Výrok rozsudku je ve vztahu o tomuto obžalovanému
velice neurčitý a nejasný a jednání obžalovaného je popisováno víceméně
abstraktně. Projednávaná trestná činnost je přitom zaměřena na fakt, že
existovala skupina podnikatelů, kteří profitovali na veřejných financích
snažili se zbohatnout na úkor žadatelů o ně. Obžalovaný LŠ............
připouští, že s obžalovaným  K................ o dotacích jednal, odmítá
však, že by mu něco slíbil nebo předal. Pokud se hovoří a částce 10.000,-
Kč, tu předal jako útratu a nemůže zato že byla použita k jinému účelu.
Navíc úplatek v této výši pro čtyři osoby je dost nevěrohodný. Navrhl, aby
odvolací soud napadený rozsudek zrušil a jeho obžaloby zprostil.

 

            Vrchní soud v Praze přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu
podaných odvolání a ve stejném rozsahu přezkoumal  i postup řízení, které
rozsudku předcházelo. Shledal, že odvolání všech obžalovaných jsou
částečně důvodná, i když z jiných než uváděných důvodů.

 

            Pokud jde o řízení, které vynesení rozsudku předcházelo, má
odvolací soud za to, že toto proběhlo v souladu s příslušnými ustanoveními
trestního řádu a že právo obžalovaných na obhajobu nebylo kráceno. Za
procesní pochybení nepokládá to, že soud přečetl písemně vypracovanou
výpověď obžalovaného VP................... když tento po řádném poučení
výslovně prohlásil, že  obsah tohoto dokumentu má být brán jako součást
jeho výpovědi. Odvolací soud neakceptuje ani námitku spočívající v tom, že
obžalovaný změnil výpověď za slib propuštění z vazby. V takovém případě by
totiž na své „nové“ výpovědi, pokud by nebyla pravdivá, netrval a nic by
mu nebránilo ji zpochybnit nebo změnit. K procesní použitelnosti výpovědi
obžalovaného MM.............. uvádí, že obžalovaný při hlavním řízení
řádně vypovídal  a pokud byly čteny jeho výpovědi z přípravného řízení,
jedná se o výpovědi na č.l. 737-748, které jsou plně procesně použitelné.
Soud neakceptoval ani námitku obžalované P............., že nebyla
seznámena s výpověďmi ostatních obžalovaných podle § 208 t.r řádu. Soud
prvního stupně po odročení hlavního líčení dne 23. ledna 2012 konstatoval
podle § 219 tr řádu dosavadní průběh řízení. Vzhledem k tomu, že v hlavním
líčení byly do té doby pouze vyslýcháni obžalovaní, lze konstatovat, že
soud je nemohl seznamovat s ničím jiným než s výpověďmi ostatních
spoluobžalovaných. To, že soud prvního stupně podle § 208 tr. řádu
výslovně neseznámil  obžalované po jejich návratu do jednací síně s tím,
jak vypovídali ostatní obžalovaní je sice menší procesní chybou, ta však
byla dalším postupem soudu prvního stupně napravena a nedošlo tak k
porušení práva obžalovaných na obhajobu.

 

K rozsahu dokazování lze dále poznamenat, že odvolací soud  je má za
dostatečný k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných
pochybností, a že nespatřuje potřebu dokazování doplňovat. K námitkám, že
nebyly přehrány všechny nahrávky pořízené v této trestní věci, lze pouze
uvést, že přehrávání dalších, s věcí nesouvisejících, hovorů obžalovaných
má odvolací soud za naprosto zbytečné. Nelze souhlasit s tím, že by soud
prvního stupně účelově vybíral jen některé, pro obžalované nepříznivé,
hovory. Poslechem a četbou přepisu hovorů shledal odvolací soud, že
většina hovorů je z hlediska této trestní věci naprosto nezajímavých a
rozhodně má za to, že takový je i celý „zbytek“ nahrávek. Zcela jistě
právě proto je  státní zástupce ani nepředkládal jako důkaz.

 

            Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, úplná,
logická a mají oporu v provedených důkazech, byť se to obžalovaní
nedomnívají. Lze sice připustit, že popis skutkové věty je poněkud
rozvláčný a obsahuje zbytečné údaje, to však na jeho správnosti nic
nemění, protože obsahuje jak všechny znaky použité právní kvalifikace, tak
jej nelze zaměnit se skutkem jiným. 

 

K námitkám odvolatelů lze tedy zrekapitulovat že obžalovaní P..........,
Š.............a H..........zájemce o dotace, obžalované M..............,
MP..................... a LŠ.............a seznámili
s obžalovaným P.K................... kterého představili jako význačně
postavenou osobu, která jim může pomoci s přidělením dotací z evropských
fondů. Pro větší efekt obžalované M.......... a P................. dovezli
do Prahy a zavedli za obžalovaným K ................na Ministerstvo
zemědělství. Ihned po této schůzce pak obžalovaní P........, Š............
a H.............. požádali obžalované M........... a MP................. o
peníze, které také v částkách 250.000,- Kč a 600.000,- Kč obdrželi. Tento
skutkový děj vyplývá jednoznačně přinejmenším z výpovědí obžalovaných
VP.................., VH..............MM................. a
Mp............... a z dalších důkazů. Pokud jde o obžalovaného
LŠ...............vyplývá tento fakt z doznání obžalovaných
VH.................. a VP................ a z přepisu hovoru mezi tímto
obžalovaným a obžalovaným Lš............., který jej informuje o tom, že
v baru Florida bude přítomen obžalovaný PK............ a že by mu měl něco
„šoupnout“. Mluví se zde o 50, 30 a nakonec že by možná stačilo 10.
Samozřejmě, že se tím myslí tisíce Kč. K předání takové částky podle
obžalovaného VP..................a LŠ................. pak skutečně došlo.

To, že žádný z obžalovaných neoznačil tyto peníze přímo za úplatek není
nic překvapujícího. Úplatek je škaredé slovo a bývá často nahrazováno
něčím jiným. Hovoří se pak např. o kapřících, jablkách nebo krabicích
s vínem. V tomto případě se však o úplatek jednalo a jak tvrzení, že se
v případě obžalovaného M.......... jedná o půjčku nebo odměnu za
poskytnuté služby, tak tvrzení, že u obžalované P................ jde o
vklad do společného podnikání a konečně i tvrzení obžalovaného
Š................, že šlo pouze o příspěvek na zaplacení útraty byla
provedeným dokazováním vyvrácena.

 

Pokud jde o „půjčku“ obžalovaného Mm............... svědčí pro závěr, že
se jednalo o úplatek jednak to, kdy a za jakých podmínek k žádosti o
peníze došlo a to, jak byla částka zaplacena. U půjčky je předmětem
dohody, kromě její výše, i to, kdy a jak bude splacena. Z toho, že
poskytnutou částku si obžalovaní rozdělili a že byla zaslána na účet 
manželky obžalovaného P............... (viz m.j. výpis z účtu a výpověď
obžalovaného P............) rozhodně nevyplývá, že by ji obžalovaní měli
v úmyslu vracet. Nemohlo jít ani o poplatek za „pomoc“ při zařizování
dotace, protože ani obžalovaný P....................., ani Š.............,
ani H.............. o poskytování dotací nic nevěděli a těžko tak mohli
obžalovanému MM...............nějak radit. Pravý účel těchto peněz
pojmenoval celkem logicky obžalovaný M................., který je
jednoznačně označil za úplatek pro obžalovaného PK....................
Ostatně jiný reálný důvod, proč by jim obžalovaný Mikeš peníze posílal se
ani nenabízí. Fakt, že k obžalovanému PK................. se dostala pouze
část peněz pak na účelu jejich předání nemůže nic změnit. Výpověď
obžalovaného MM................ se v tomto směru jeví jako věrohodná, už
proto, že sám si touto výpovědí přivodil trestní stíhání a ve vztahu
k ostatním obžalovaným nemohl lživou výpovědí ničeho ve svůj prospěch
dosáhnout. Věrohodné jsou pak i další části výpovědi tohoto obžalovaného,
které svědčí o dalších krocích obžalovaných K ........., P............
Š........... a H.......... k získání dalších peněz a k zastrašení
obžalovaného M............., pokud by peníze poskytnout nechtěl. V tomto
směru se jeví naprosto logickým, že se obžalovaní K.............,
P..................., Š...............a H............. cítili podvedeni,
protože předpokládali, že podle dohody jim obžalovaný
MM..............z poskytnuté dotace předá částku cca 10%. Ten jim však dal
pouze 250.000,- Kč. Proto jej urgovali a proto mu obžalovaný H...........
vyhrožoval a obžalovaný PK............. za ním zajel na stavbu, kde se
s ním o peníze hádal.

 

Ani v případě obžalované MP................. neuvěřil soud tvrzení že
předané peníze měly sloužit jako „vklad“ do společného podnikání
s obžalovanými P............. a Š.............. Jednak je naprosto
nelogické, aby obžalovaná, zkušená podnikatelka, vložila částku přes 600
tisíc do tak obskurního podniku, jakým je podnikání se dvěma víceméně  
neznámými osobami, které jí ani nedaly žádnou záruku, že podobné částky
složí taky a že o peníze nepřijde. Navíc, žádost o složení peněz
následovala bezprostředně po jednání s obžalovaným K................ o
možnosti poskytnutí dotace. Podle výpovědi obžalovaného VP..............
si obžalovaní K..............., P..............., Š.............. a
H............ předané peníze rozdělili, takže ani z jejich strany se
nemohlo jednat o přesvědčení, že jde o vklad do společného podnikání.

 

Pokud jde o obžalovaného LŠ.............. je zřejmé že „potřeboval“ pomoc
při získání dotace, ostatně o dotaci na fotbalové hřiště Jirkov-Ervěnice
opakovaně neúspěšně žádal. Předání částky 10.000,- Kč obžalovanému
P............., kterou si obžalovaní K............., P............,
Š.......... a H........... rozdělili, tedy rozhodně nebylo příspěvkem na
útratu v baru Florida, ale úplatkem, a to i kdyby tyto peníze obžalovaní
v baru skutečně propili. Ostatně není jasné, z jakého důvodu by obžalovaný
LŠ............. platil tak vysokou útratu   osobám, z nichž některé ani
neznal. I na této transakci se podílel i obžalovaný H.............
přinejmenším tím, že část prostředků převzal. Pokud by se v předchozích
dvou případech  aktivně nezapojoval do vyžadování a vymáhání úplatků,
patrně by pouhé převzetí částky 1.600,- Kč nemohlo být jako úplatek
kvalifikováno. Z předchozích případů mu však muselo být jasné, o co se
jedná. Ostatně tento obžalovaný se ani nehájí tím, že by se nějak
ohrazoval proti převzetí peněz a shodně vypovídá i obžalovaný
P...............

 

„Zneužití pravomoci“ obžalovaným K................ ve skutkové větě výroku
napadeného poněkud „zapadlo“, nicméně je z něho zřejmé, že je soud prvního
stupně spatřuje jednak v tom, že se
obžalovaný K....................pokusil ovlivnit čerpání dotací
obžalovaným MM..............poté, kdy mu tento odmítl poskytnutí dalším
peněz, a u obžalované MP...................... v tom, že „oddálil“
zamítavé rozhodnutí o jejím projektu tak, aby ji mohl prostřednictvím
dalších obžalovaných požádat o úplatek.

 

To je jen stručná rekapitulace skutkového děje tak, jak byl naprosto
přesvědčivě a bez důvodných pochybností prokázán soudem prvního stupně.
Podle názoru odvolacího soudu by z ní mělo být dostatečně patrno, že si
tento skutkový děj soud prvního stupně nevymyslel i to, jakými stěžejními
důkazy a úvahami se řídil. Pro podrobnější argumentaci odkazuje odvolací
soud na odůvodnění napadeného rozsudku soudem prvního stupně, se kterým se
plně ztotožňuje.

 

Odvolací soud neshledal pochybení ani v právní kvalifikaci jednání
obžalovaných. Napadený rozsudek sice trpí drobnou vadou v tom, že právní
věta u obžalovaných K............., P..............., Š................. a
H..............  plně neodpovídá použité právní kvalifikaci, protože v ní
chybí výslovná citace ustanovení § 311 dost. 2 tr. zákoníku přesto, že
toto ustanovení bylo ve výroku o právní kvalifikaci použito.  Podle názoru
odvolacího soudu se však jedná o drobné pochybení, které nemělo vliv na
správnost právní kvalifikace ani nepoškodilo obžalované v jejich právech
na obhajobu. Tresty byly navíc ukládány podle vyšších odstavců § 311 tr.
zákoníku.

 

S použitou právní kvalifikací se odvolací soud plně ztotožňuje a odkazuje
v tomto směru na velice podrobné a vyčerpávající odůvodnění napadeného
rozsudku s tím, že nemá, co by k tomuto odůvodnění dodal. Pouze vzhledem
k obhajobě obžalovaných  VP............, RŠ........... a
VH................... uvádí na okraj, že trestní sazba od dvou do osmi let
by byla stejná i v případě, že by jejich jednání bylo kvalifikováno na
trestný čin podvodu podle §  209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, takže by
si překvalifikací na tento trestný čin příliš nepomohli.

Pochybení shledal odvolací soud ve výrocích o uložených trestech a to
výslovně v jejich nepřiměřenosti, byť u každého z obžalovaných z poněkud
 jiných důvodů.

 

Obžalovanému PK.................. byl v trestní sazbě 5 až 12 let uložen
trest odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku. Podle názoru odvolacího
soudu se u netrestaného obžalovaného jedná o trest nepřiměřeně přísný,
přihlédneme-li k obdobným případům projednávaným před odvolacím soudem.
Např. ve věci vedené u tohoto soudu pod sp.zn. 7 To 80/2012 byl
obžalovanému Mgr.RP...............uložen za žádost o úplatek ve výši
jednoho milionu Kč, ve stejné sazbě jako u obžalovaného K................,
trest odnětí svobody v trvání pěti let. Dále nelze přehlédnout, že byť
celková výše úplatků činila 885.000,- Kč, tedy převýšila hranici 500.000,-
Kč, obžalovaný K............... z ní fakticky obdržel „pouze“ 225.000,-
Kč.

 

K osobě obžalovaného pak je třeba uvést,  že je přinejmenším zarážející,
jak se do vlivného postavení dostal, když jeho předchozí aktivity skončily
fiaskem s podezřením přinejmenším na nekalé praktiky. V letech 1995-1999
pracoval na mostecké radnici, kde byl z pozice vedoucího odboru investic a
údržby odvolán pro poškození zájmů města při vypisování (nevypisování)
výběrových řízení. Jako soukromý poradce měl poté vylákat 20 tisíc dolarů
a dva miliony korun, které mu byly údajně ukradeny v Turecku. Jako
předseda bytového družstva Spolbyt čelil dalšímu trestnímu oznámení pro
špatné hospodaření. Poté se dostal na Ministerstvo zemědělství, odkud byl
z pozice náměstka ministra odvolán pro „nekompetentnost“, když
neoficiálním důvodem byly machinace se dvěma IT zakázkami za  více než půl
miliardy korun, za které byl ministerstvu uložena dosud nepravomocně
pokuta 1,8 milionů Kč. Od 11.12.2009 se obžalovaný stal ředitelem
Regionální rady regionu Soudržnosti Severozápad, Ústí nad Labem, do úřadu
jej přijímal bývalý hejtman Jiří Šulc, který jej v minulosti jako starosta
Mostu z mostecké radnice vyhodil (viz č.l. 12-13). Tím má odvolací soud na
mysli určité spoluzavinění ze strany těch osob, které jej do zodpovědného
postavení, ve kterém zklamal, dosadily přesto že o předchozích problémech
obžalovaného věděly, nebo alespoň vědět měly.

 

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud výrok o trestu odnětí svobody u
obžalovaného Ing. Petr Kušnierze zrušil a rozhodl sám tak, že mu uložil
trest na spodní hranici trestní sazby. Takový trest je už ze zákona
trestem nepodmíněným. Pro výkon trestu jej, stejně jako soud prvního
stupně, zařadil do věznice s ostrahou, protože neshledal důvod pro jiný
postup.

 

 

Protože se  obžalovaný chtěl trestnou činností obohatit, což se mu
částečně i podařilo, pokládá odvolací soud za správný i peněžitý trest
tak, jak jej uložil soud prvního stupně, včetně trestu náhradního. Pokud
jde o jeho výši, bylo naprosto správně přihlédnuto jak k tomu, že je třeba
„odčerpat“ částku, o kterou se trestnou činností fakticky obohatil, k tomu
o jakou částku se ještě pokoušel obohatit a k tomu, v jakém postavení se
trestné činnosti dopustil. Správný je i trest zákazu činnosti, byť by si
odvolací soud mohl představit i jeho větší rozsah.

 

 

Pokud jde o obžalované VP..............., RŠ................ a
VH................., má odvolací soud uložení trestu odnětí svobody
v trvání pěti let v trestní sazbě 2 až 8 let za nepřiměřeně přísné.  Na
všechny tři se hledí jako by nebyli trestáni, jejich „zisk“ nepřekročil
nijak závratně částku 200.000,- Kč a výchovně na ně zapůsobil už pobyt ve
vazbě. Za této situace má odvolací soud za to, že postačí uložení
podmíněných trestů v trvání tří let, tedy při spodní hranici trestní
sazby, s maximální zkušební dobou. Obžalovaný VP................ byl sice
ze všech tří nejaktivnější, ovšem svojí výpovědí přispěl k objasnění věci.
Obžalovanému Vh..............sice přitěžuje to, že spáchal více trestných
činů, ovšem jeho aktivita a podíl na trestné činnosti byly podstatně
nižší. Obžalovaný RŠ...................pak nebyl ani přehnaně aktivní ani
mu nepřitěžuje to, že by byl ukládán úhrnný trest.

 

Uložené peněžité tresty u těchto obžalovaných nepokládá odvolací soud za
přísné. Nelze přehlédnout, že obžalovaní měli z trestné činnosti zisk
převyšující částku 200 tisíc Kč, takže víceméně došlo pouze k odčerpání
toho, co trestnou činností získali. Úvahy o uložení přísnějších trestů
jsou zbytečné s ohledem na absenci odvolání státního zástupce. Pochybení
nebylo shledáno ani ve výměře trestů náhradních.

 

U obžalovaných MP. ...................... a LŠ..............byly podmíněné
tresty odnětí svobody uloženy naprosto správně a nelze je označit za
nepřiměřeně přísné. Odvolací soud však má určité pochybnosti o nutnosti
ukládání peněžitých trestů. Obecně je třeba zdůraznit, že takové tresty
jsou na místě vždy v případech, kdy se obžalovaní snaží obohatit nebo, kdy
se už obohatí. Obžalovaný MP............. se sice snažila „obohatit“ tím,
že se pokoušela uplatit, aby uspěla s dotačním projektem. Její naděje na
úspěch však byly minimální a navíc namísto obohacení přišla o částku
625.000,- Kč. Navíc lze chápat její rozhořčení, když zjistila, že si její
peníze rozdělili ostatní obžalovaní a že jediné, co pro ni udělali, byl
pouhý odklad zamítavého rozhodnutí o jejím projektu. Odvolací soud má za
to, že i s ohledem na věk obžalované a na shora uvedené okolnosti případu
není nutné peněžitý trest ukládat a proto výrok o jeho uložení zrušil.

 

Poněkud jiná, i když podobná,  je situace i v případě obžalovaného Lukáše
Šístka. Také ten namísto „obohacení“ přišel o peníze, když v jeho případě
uplácel nikoliv v úmyslu obohatit sám sebe, ale projekt směřoval ke
zvelebení fotbalového areálu, tedy zařízení obecně prospěšného, jehož
vlastníkem ani nebyl.  Také v jeho případě odvolací soud výrok o peněžitém
trestu zrušil.

 

K oběma těmto obžalovaným pak lze dodat, že odvolací soud spatřuje určitou
disproporci v tom, že peněžitý trest nebyl soudem prvního stupně uložen
také obžalovanému Martinu Mikešovi, který rovněž uplácel. a který jediný
měl z poskytnutého úplatku zisk v podobě čerpání z poskytnuté  dotace.  

 

 

 

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není další řádný opravný prostředek
přípustný.

 

                      Lze však proti němu podat dovolání do dvou měsíců od
doručení k Nejvyššímu            

                     soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně. 
Odsouzený může dovolání                               
                                                                                                                                                       podat
pouze prostřednictvím obhájce. Důvody dovolání jsou uvedeny v § 265b, jeho
obsah v § 265f trestního řádu.

 

 

V Praze dne  17. ledna 2013

 

 

                                                                                                       
JUDr. Jiří  L n ě n i č
k a                                                                                     
                    

                                                                                                               
předseda senátu  v.r.

 

Za správnost vyhotovení:

Klára Baxová