Rozsudek 5 TO 47/2013

David Havlík vznesl tento dotaz dotaz na Vrchní soud v Praze

Tento dotaz byl uzavřen pro další korespondenci od veřejnosti . Kontaktujte nás pokud si myslíte, že by měl být znovu otevřen.

Dotaz byl úspěšný.

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

Žádám kopii rozsudku 5 TO 47/2013 byť i anonymizovaného

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Vrchní soud v Praze

1 příloha

Vaše podání ve věci "Žádost o informace podle dotaz - Rozsudek 5 TO
47/2013" s evidenčním číslem 625087f8-4b55-4bd7-8170-c2ebb2dae4df a s
běžným číslem 14070/2017 bylo doručeno dne 30.11.2017 08:52:41.

Bylo podáno elektronicky e-mailem.

Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 0

Následně bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č.
259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby.

Vrchní soud v Praze

--------------------------------------------------------------------------

Tato datová zpráva byla automaticky vygenerována elektronickou podatelnou
organizace. Prosím neodpovídejte na tuto zprávu formou Odpovědět ve Vašem
poštovním klientovi. V případě problémů nebo dotazů se obracejte vždy na
organizaci, která tuto zprávu vygenerovala.

Baldová Alena, Vrchní soud v Praze

3 přílohy

 

                                                                                                                          
Číslo jednací: 5To 47/2013 -  

 

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

 

 

               Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném
dne          7. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavly
Augustinové a soudkyň JUDr. Hany Navrátilové a JUDr. Kateřiny Korečkové,
Ph.D. odvolání obžalovaných M. S., nar. ….., PhDr. J. S., nar. ….,  J.P.,
nar. ……, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2013, č.j.
42 T 1/2013 - 1971, a rozhodl  t a k t o:

 

          I. Z podnětu odvolání obžalovaných se podle § 258 odst. 1 písm.
b), d), f) tr. řádu  napadený rozsudek  z r u š u j e  a podle  § 259
odst. 3  tr. řádu se    z n o v u    r o z h o d u j e    t a k t o :

 

          Obžalovaní

 

 

1) J. P.,

 

nar. ……., bytem …..,  podnikatel,

 

 

2) PhDr. J. S.,

 

nar. ….., bytem ……, podnikatel,

 

3) M. S.,

 

nar. ……., bytem ……, tč. ve vazbě ve Vazební věznici Praha Pankrác,
podnikatelka,

 

j s o u    v i n n i  , ž e

 

obžalovaní J.P., PhDr. J. S. a M. S. po předchozí vzájemné dohodě s cílem
obohatit obchodní společnosti, ve kterých měli majetkovou účast nebo je
fakticky ovládali, a zprostředkovaně tak obohatit i sebe, srozuměni s tím,
že svým jednáním mohou způsobit mnohamilionovou škodu na majetku obchodní
společnosti Ravileta Estates s. r. o. se sídlem Praha 10, Vinohradská
1511/230, IČ 248 36 206, (dále jen „Ravileta“), předložili zástupcům
Ravileta  pro sledovaný cíl účelově fiktivně vytvořené listiny, jež měly
prokazovat uzavření kupních smluv s dodavateli máku modrého a zajištění
financování budoucího obchodu s mákem, zejména nepravdivou smluvní
dokumentací obchodní společnosti AIDA Export-Import s. r. o. se sídlem
Praha 1, Senovážné náměstí 978/23, IČ 274 53 821 (dále jen „AIDA“) s
konečnými odběrateli máku, na jejichž základě uzavřel JUDr. Ing. Tomáš
Porupka, Ph.D. za obchodní společnost Ravileta v Praze dne 31. 8. 2011 se
společností AIDA, za níž fakticky jednala obž. M. S., která však s ohledem
na výkon trestu zákazu činnosti nemohla figurovat ve statutárních orgánech
obchodních společností, smlouvu o dodání a koupi zboží, kterou podepsal
jednatel obchodní společnosti AIDA obž. PhDr. J. S. a jejímž předmětem byl
nákup a prodej 6.000 tun máku modrého za kupní cenu 340.494.000 Kč včetně
DPH, z níž obchodní společnost AIDA uhradila na účet obchodní společnosti
Ravileta č. 43-9590100247/0100 dne 9. 9. 2011 zálohu ve výši
26.400.000 Kč, přičemž doplatek kupní ceny měl být uhrazen nejpozději do
31. 1. 2012, a současně s obchodní společností Poppy Trade, s. r. o. se
sídlem Praha 9, Freyova 82/27, IČ 256 10 171 (dále jen „Poppy Trade“), za
níž jednal její jednatel obž. J.P., smlouvu o dodání a koupi zboží, jejímž
předmětem byl rovněž nákup a prodej 6.000 tun máku za kupní cenu
264.000.000  Kč včetně DPH, na základě které mělo být předmětné zboží I.
jakosti dodáno obchodní společností Poppy Trade nejpozději dne 8. 9. 2011
do skladu obchodní společnosti AIDA ve Starém Kolíně provozovaném obchodní
společností AGROBYŠKOVICE, s. r .o. se sídlem Praha 8, Střelničná 1680, IČ
261 26 486 (dále jen „AGROBYŠKOVICE“), jejímž jednatelem byl obž. J.P.,
který za tuto obchodní společnost uzavřel s obchodní společností Ravileta
dne 31. 8. 2011 smlouvu o skladování a zpracování tohoto zboží a který dne
8. 9. 2011 deklaroval fiktivním dodacím listem č. 8/9/11 obchodní
společnosti Poppy Trade dodání 6.000 tun máku a fiktivními skladištními
listy obchodní společnosti AGROBYŠKOVICE č. 8/9/11 a 8/9/2011 převzetí a
uskladnění tohoto zboží a který vybral a téhož dne předložil zástupcům
obchodní společnosti Ravileta vzorky zboží ke kontrole jakosti a společně
s obž. M. S. je ujistili, že kvalita a množství uskladněného zboží
odpovídá smlouvě, což obž. PhDr. J. S. za obchodní společnost AIDA, jako
osoba odpovědná za kontrolu kvality zboží pro společnost Ravileta,
potvrdil, ačkoli všichni obžalovaní si byli vědomi toho, že ve skladu
obchodní společnosti AGROBYŠKOVICE se nachází maximálně jen cca 500 tun
máku, navíc ve zcela jiné než deklarované kvalitě, načež zástupci obchodní
společnosti Ravileta podepsali dne 8. 9. 2011 protokol o kontrole zboží a
JUDr. Ing. Tomáš Porupka, Ph.D. rovněž předávací protokol ke zboží, čímž
bylo zboží zdánlivě předáno obchodní společnosti Ravileta, která dne 12.
9. 2011 na základě faktury obchodní společnosti Poppy Trade č. 2011008 ze
dne 8. 9. 2011 uhradila 264.000.000 Kč na účet č. 43-9535110207/0100
patřící této obchodní společnosti, přičemž při následném ověřování
informací poskytnutých před vylákáním finančních prostředků obžalovanými
bylo zástupci obchodní společnosti Ravileta zjištěno, že obchodní
společnost BÄKO Schlesswig Holstein eG ze SRN, jako jeden z deklarovaných
odběratelů máku, nemá žádný smluvní vztah s obchodní společností AIDA, a
následně při další kontrole bylo zjištěno, že ve skladu se nachází místo
6.000 tun máku modrého pouze cca. 500 tun máku, který neodpovídá kvalitou
deklarovanému zboží, a proto obchodní společnost Ravileta dopisem ze dne
21. 10. 2011 odstoupila od smlouvy o dodání a koupi zboží ze dne 31. 8.
2011 a vyzvala obchodní společnost Poppy Trade k vrácení kupní ceny
264.000.000 Kč, k čemuž nedošlo, protože obchodní společnost Poppy Trade z
uhrazené kupní ceny zaslala 220.000.000 Kč dne 13. 9. 2011 na účet č.
43-4918200207/0100 obchodní společnosti AIDA a 44.000.000 Kč přes účet č.
43-4357570207/0100 obchodní společnosti AGROBYŠKOVICE na účet č.
43-4357410297/0100 obchodní společnosti TADORNA s. r. o. se sídlem Praha
8, Střelničná 1680/8 (nyní Praha 8, Sokolovská 231/35), IČ 261 76 980
(dále jen „TADORNA“), jejímž jednatelem byl obž. J.P., a z tohoto účtu
byla stejná částka zaslána dne 13. 9. 2011 na účet obchodní společnosti
AIDA, která dne 15. 9. 2011 uhradila na účet obchodní společnosti Ravileta
č. 43-9590100247/0100 částku ve výši 245.520.000 Kč jako doplatek celkové
kupní ceny 285.120.000 včetně DPH Kč za 1.800 tun ořechové směsi podle
smlouvy o dodání a koupi zboží ze dne 30. 6. 2011 uzavřené mezi obchodními
společnostmi AIDA, za níž jednal obž. PhDr. S., a Ravileta, která zároveň
dne 30. 6. 2011 uzavřela s obchodní společností Poppy Trade, za níž jednal
obž. P., smlouvu o dodání a koupi shodného zboží za kupní cenu ve výši
198.000.000 Kč včetně DPH, kterou obchodní společnost Ravileta po obdržení
zálohy dne 4. 7. 2011 ve výši 39.600.000 Kč od obchodní společnosti AIDA 
uhradila dne 8. 7. 2011  na účet č. 43-9535110207/0100 obchodní
společnosti Poppy Trade, která téhož dne zaslala 178.200.000 Kč a
19.800.000 Kč, tedy celkem 198.000.000 Kč, na účet č. 43-4357410297/0100
obchodní společnosti TADORNA, které mělo být deklarovaných 1.800 tun
ořechové směsi následně opět prodáno společností AIDA, a tímto společným
jednáním obžalovaní J.P., PhDr. J. S. a M. S. způsobili obchodní
společnosti Ravileta škodu ve výši nejméně 237.600.000 Kč,

 

 

t e d y :       sebe i jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl a
způsobili tak na cizím majetku škodu velkého rozsahu,

 

 

č í m ž      s p á c h a l i

 

 

zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního
zákoníku,

 

 

 

                                            a  o d s u z u j í    s e

 

obžalovaný J.P.

podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 5 (pět) let,

 

pro jehož výkon se podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazuje do věznice
s dozorem,

 

obžalovaný PhDr. J.  S.

podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku
k trestu odnětí svobody na 3 (tři) roky,

jehož výkon se podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let,

 

obžalovaná M. S.

podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na  8 (osm) let,

 

pro jehož výkon se podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazuje do věznice
s ostrahou,

 

podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku se  obžalovaným PhDr. J. S. a J. P. ukládá
trest zákazu činnosti, jež spočívá v zákazu výkonu funkce statutárního
orgánu obchodních společností nebo družstev, jejichž předmětem činnosti je
výroba, obchod nebo služby, na dobu 10 (deseti) let.

 

Podle § 228 odst. 1 tr. řádu jsou všichni obžalovaní povinni společně a
nerozdílně zaplatit poškozené Ravileta Estates s. r. o., se sídlem Praha
10, Vinohradská 1511/230, IČ 248 36 206, jako náhradu za způsobenou škodu
150.480.000 Kč.

 

Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená Ravileta Estates s. r. o., se
sídlem Praha 10, Vinohradská 1511/230, IČ 248 36 206, odkazuje se zbytkem
svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

 

 

O d ů v o d n ě n í:

 

          Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze byli obžalovaní M.
S., PhDr. J. S. a J. P. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem podvodu
podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Za něj byla obžalovaná M. S.
odsouzena podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na
devět let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazena
do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu
obchodních společností nebo družstev a to na deset let. Obžalovaný  PhDr.
J. S. byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst.
1 tr. zákoníku, jenž umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody,
k trestu odnětí svobody na tři roky. Výkon tohoto trestu mu byl podmíněně
odložen podle § 81 odst. 1 tr.  zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na
zkušební dobu pěti let. Současně byl obžalovanému PhDr. J. S. na deset let
uložen podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající
v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních společností
nebo družstev. Obžalovaný J.P. byl odsouzen podle § 209 odst. 5 tr.
zákoníku k trestu odnětí na pět let a pro výkon trestu zařazen podle 56
odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. I jemu byl podle § 73 odst. 1
tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti a to ve stejném výměře a rozsahu
jako u výše jmenovaných obžalovaných. 

 

V adhezním řízení Městský soud v Praze rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1
tr. řádu uložil všem obžalovaným rukou společnou a nerozdílnou nahradit
poškozené obchodní společnosti Ravileta Estates s. r. o. škodu ve výši
237.600.000 Kč  a podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal jmenovanou
poškozenou obchodní společnost se zbytkem uplatněného nároku na řízení ve
věcech občanskoprávních. 

 

         Trestnou činnost obžalovaní podle skutkových zjištění Městského
soudu v Praze prezentovaných ve výroku napadeného rozsudku a v jeho
odůvodnění spáchali následovně. V přesně nezjištěné době předcházející
datu 30. 6. 2011 se dohodli na tom, že společným jednáním získají do
dispozice obchodních společností, které majetkově ovládali a jejichž
prostřednictvím obchodovali se zemědělskými komoditami, finanční
prostředky v řádu stovek milionů korun tím, že budou fingovat obchody
s ořechovou směsí a mákem, které obchodní společnost Ravileta Estates s.
r. o. (dále jen Ravileta), jež byla po předchozím jednání obžalované M. S.
se zprostředkovatelem investic ing. Radkem Musilem dne 5. 5. 2011 cíleně
založena skupinou KKCG Karla Komárka právě za účelem investování do
obchodu se zemědělskými komoditami, bude financovat v domnění, že jde o
výnosnou obchodní aktivitu. Obžalovaní, zejména M. S., která trestnou
činnost iniciovala a zbylé dva spoluobžalované úkolovala, předstírali
zástupcům Ravileta, že poskytnou-li potřebné finanční prostředky k nákupu
ořechové směsi a posléze máku od dodavatelů v České republice, jsou
schopni zajistit prodej téže komodity do zahraniční a generovat pro
Ravileta zisk v řádu desítek milionů korun. Fakticky však šlo z jejich
strany o předem připravený a promyšlený plán, pro který lze použít vžitý
pojem tzv. „letadla“, v němž dochází ke zdánlivému zhodnocení vylákaných
peněz, ovšem reálně se žádný zisk negeneruje, jen se z nově vylákaných
finančních prostředků hradí dřívější závazky, které rovněž vznikly tím, že
byl někdo cíleně oklamán, aby investoval své finanční prostředky.
V posuzovaném případě obžalovaní nejprve dne 8. 7. 2011 od Ravileta na
základě s ní uzavřených smluv ze dne 30. 6. 2011 s firmami obžalovaných 
Poppy Trade, s. r. o. (dále jen Poppy Trade) a  AIDA Export – Import s. r.
o. (dále jen AIDA), vylákali finanční prostředky ve výši 158.400.000 Kč
včetně DPH (fakticky šlo o převod 198.000.000 Kč, ovšem dne 4. 7. 2011
poškozená obchodní společnost obdržela od obchodní společnosti AIDA, která
měla podle smlouvy zajistit další prodej ořechové směsi údajně sjednaným
odběratelům, zálohu ve výši 39.600.000 Kč, takže tuto částku je na místě
odečíst z vylákaných peněz) jako platbu za nákup 1.800 tun ořechové směsi,
který ale v tomto objemu nebyl nikdy obžalovanými zrealizován a jen ho,
stejně jako následný prodej této komodity, předstírali pomocí fiktivních
smluv, faktur, dodacích listů a skladových listů. S poškozenou obchodní
společností obžalovaní vzápětí poté dne 31. 8. 2011 sjednali nový obchod,
tentokráte se týkal nákupu a prodeje 6.000 tun máku, do kterého Ravileta
investovala dne 8. 9. 2011 další finanční prostředky ve výši 237.600.000
Kč včetně DPH (fakticky sice převedla celých 264.000.000 Kč, ovšem opět je
nutné odečíst obžalovanými za obchodní společnost AIDA poskytnutou zálohu
26.400.000 Kč ). I tento obchod byl pouze fabulací a fakticky k výkupu
máku v deklarovaném množství nikdy nedošlo. Aby zástupci poškozené firmy
nabyli dojmu že obchody jsou reálné a úspěšné, vrátili jim obžalovaní dne
15. 9. 2011 část z finančních prostředků vylákaných v souvislosti
s ořechovou směsí, konkrétně 245.520.000 Kč, zpět s legendou, že jde o
zisk z první společně realizované obchodní transakce. Pro úplnost je na
místě uvést i skutková zjištění soudu prvního stupně o tom, že obžalovaní
si opatřili nejen výše zmíněné fingované účetní doklady k oběma obchodním
transakcím, ale disponovali i určitým množstvím ořechové směsi i máku a
upravili vzhled skladů v Byškovicích a Starém Kolíně provozovaných firmou
AGROBYŠKOVICE s. r. o. (dále jen AGROBYŠKOVICE), kterou rovněž ovládali,
tak, aby to vypadalo, že je v nich obchodovaná zemědělská komodita
skutečně uskladněna v deklarovaném množství.

 

Proti citovanému rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání všichni
obžalovaní. 

 

          Za obžalované M. S. a PhDr. J. S. odvolání odůvodnili obhájci
JUDr. Richard Novák a Mgr. Jan Vrbenský, jenž písemně sepsané odvolání
posléze doplnil dvěma dodatky, které zaslal přímo Vrchnímu soudu v Praze.
V dalším dodatku zaslaném přímo Vrchnímu soudu v Praze krátce před
veřejným zasedáním odůvodnil odvolání obžalované M. S. také JUDr. Jan
Kňourek. Za obžalovaného J.P. odvolání písemně zpracoval obhájce JUDr.
Ing. Miroslav Silovský.

 

          Námitky odvolatelů S. primárně směřovaly proti správnosti
skutkových zjištění soudu prvního stupně o tom, že se dohodli
s obžalovaným J. P., že obchody s ořechovou směsí a mákem budou jen
fingované, a proti právnímu závěru o jejich přímém úmyslu způsobit na
majetku obchodní společnosti Ravileta škodu. Soudu prvního stupně
obžalovaní S. vytkli, že v hodnocení důkazů stranil argumentům obžaloby a
nesprávně uvěřil výpovědím svědků jednajících za poškozenou obchodní
společnost i účelově změněné výpovědi spoluobžalovaného J.P.. To vše se
projevilo ve vadných skutkových závěrech soudu prvního stupně ohledně
toho, jak obchody probíhaly, a v chybných právních závěrech týkajících se
formy zavinění na straně odvolatelů.

 

          Shodně uplatněné námitky obžalovaných S., které jsou podrobně
rozepsány v odvoláních sepsaných jejich obhájci, lze shrnout následovně.

 

Obžalovaní S. namítli neexistenci důkazu, který by prokázal, že věděli o
faktickém množství zboží ve skladech. Zdůraznili, že přesné množství bylo
známo jen J. P., který vlastnil a řídil obchodní společnost AGROBYŠKOVICE,
jež sklady provozovala, a také majetkově ovládal a řídil obchodní
společnost Poppy Trade, která zboží vykupovala od dodavatelů. Obžalovaní
v souvislosti s údajně předstíraným  obchodem s 1.800 tunami ořechové
směsi poukázali na likvidační protokol ze dne 30. 4. 2012 vystavený
obchodní společností AGROBYŠKOVICE, a na odpověď Finančního úřadu pro
Prahu 10 ze dne 6. 4. 2012, z jejichž textu je zřejmé, že ořechová směs
byla skladována ve skladu v Byškovicích. Tyto důkazy podle obžalovaných
zpochybňují správnost tvrzení soudu prvního stupně o tom, že k nákupu a
prodeji 1800 tun ořechové směsi vůbec nedošlo. Obžalovaní rovněž poukázali
na to, že mák, jehož se týkal druhý z údajně fingovaných obchodů, byl
nakoupen a svážen od dodavatelů a musel být nejprve vyčištěn, aby získal
potřebnou kvalitu. Tuto skutečnost soud prvního stupně ale pominul, když
vycházel z exekutorských zápisů a vzal za prokázané, že mák skladovaný ve
Starém Kolíně neodpovídal svou kvalitou tomu, co bylo dohodnuto
s poškozenou obchodní společností. Soudu prvního stupně vytkli obžalovaní
i to, že nevzal v potaz, že s uskladněným mákem bylo někým manipulováno po
dni jeho předání obchodní společnosti Ravileta, o čemž svědčí rozdíl
v počtu pytlů popsaných v exekutorských zápisech ze dne 27. 9. 2011 a 22.
10. 2011 (v prvním se uvádí počet 33 pytlů a ve druhém již jen 30 pytlů). 

 

          Dále se obžalovaní vyjádřili k tvrzení svědků zastupujících
poškozenou obchodní společnost Ravileta a označili je za účelově
zkreslené. Obžalovaní se pozastavili nad tím, že svědci neměli podle svých
slov možnost poznat skutečnou kvalitu a množství uskladněného zboží, a
zdůraznili, že svědci kontrolu prováděli sami a způsobem, který pokládali
za vhodný, aniž by kdokoli ze spoluobžalovaných do kontroly zasahoval a
snažil se ovlivnit, kdy a v jaké formě bude provedena. K otázce
uskladněného zboží obžalovaní S. navíc zdůraznili, že je s podivem, že
soud prvního stupně připouští omyl u zástupců poškozené obchodní
společnosti ohledně množství a kvality zemědělských komodit uskladněných
ve skladech provozovaných firmou spoluobžalovaného J.P., ale stejnou
možnost nepřipouští u nich, ačkoli se od počátku hájí tím, že
nekontrolovali skutečný obsah skladu, protože pokud jde o množství a
kvalitu zboží důvěřovali J.P., který zboží nakoupil a uskladnil. 

 

          Obžalovaní rovněž napadli správnost skutkových zjištění soudu
prvního stupně o tom, jak byl smluven průběh obchodů s ořechovou směsí a
s mákem, a co vlastně bylo příčinou, pro kterou bylo obchodování ze strany
Ravileta jednostranně ukončeno, což obžalovaným fakticky znemožnilo
obchody dovést dokonce a získat slibovaný profit. Obžalovaní pokládají
objasnění toho, proč Ravileta ustoupila od smluv ohledně nákupu a prodeje
máku a žádala vrácení finančních prostředků, za významné.  Poukázali na
to, že soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvádí několik
protichůdných důvodů. K tvrzení, že zástupci poškozené obchodní
společnosti získali podezření, že obchody nejsou v pořádku a doplatek
kupní ceny za ořechovou směs nepochází ze zisku z prodeje směsi
zahraničním firmám, nýbrž jde o tytéž finanční prostředky, které jejich
obchodní společnost zaplatila za mák, poté, co je Ing. Sodomka, pracovník
Komerční banky a. s., která vedla účty AIDA a dalších firem účastnících se
na tomto podnikání, informoval o toku finančních prostředků z jednotlivých
účtů, obžalovaní namítli, že negativní odpověď ČNB na dotaz, zda bylo
někým neoprávněně nahlíženo na účty obchodní společnosti AIDA v rozhodné
době, to vylučuje. K nezvykle krátkému třídennímu časovému rozdílu mezi
tím, kdy poškozená obchodní společnost zaplatila za mák a kdy dostala
peníze za ořechovou směs, jímž také soud prvního stupně argumentoval ve
prospěch závěru o tom, že Ravileta obchody s obžalovanými jednostranně
ukončila poté, co získala podezření, že je jí placeno jejími vlastními
finanční prostředky, obžalovaní S. uvedli, že kupní cena byla zaplacena
podle smluvního ujednání ve smlouvě ze dne 30. 6. 2011, jež stanovilo
termín pro úhradu tři dny přede dnem 1. 10. 2011, takže samotné datum
zaplacení za ořechovou směs dne 15. 9. 2011 pochybnosti vzbudit nemohlo.
Konečně k údajně nepředloženým smlouvám s koncovými zahraničními
odběrateli obžalovaní S.  zdůraznili, že žádné smlouvy se zahraničními
odběrateli uzavřeny být nemusely, což dokládá zajištěná smluvní
dokumentace obou obchodů. Jejich údajná nutnost vyvstala až v souvislosti
s trestním stíháním, aby zástupci poškozené obchodní společnosti (svědci
Luňák, Porupka) obhájili svou neprofesionalitu při kontrole nakupovaného
zboží před Karlem Komárkem a jeho investiční skupinou KKCG. Obdobně je
motivován k takovému zkreslenému tvrzení i svědek Musil, protože právě on
tuto investici Komárkovi zprostředkoval a má zájem zachovat si jeho
přízeň. Obžalovaní navíc zdůraznili, že fakticky za úspěch akce ručil
obžalovaný PhDr. J. .S celým svým majetkem, což by jistě neučinil, pokud
by věděl, že jde jen o fiktivní obchod.

 

V návaznosti na shora uvedená zajištění obžalovaní S. uvedli, že by bylo
nelogické a sebevražedné, aby plánovali podvod s rizikem, že pozbudou celý
svůj majetek. Rovněž zdůraznili, že při uzavření obchodu s ořechy ještě
neměli jistotu, že bude uzavřen i obchod s mákem, takže skutkové tvrzení o
tom, že jednali v podvodném úmyslu již v červnu 2011 nemůže obstát.  

 

           V  další části odvolání obžalovaní S. napadli věrohodnost
výpovědi spoluobžalovaného J.P. a v podstatě zopakovali svou obhajobu, že
sami nezodpovídali za množství nakoupené a uskladněné ořechové směsi a
máku, protože komodity od dodavatelů vykoupila firma J.P. Poppy Trade,
jiná jeho firma  AGROBYŠKOVICE  je skladovala a další jeho firma TADORNA
s. r. o. (dále jen TADORNA) je měla od obchodní společnosti AIDA odkoupit.
Obžalovaní poukázali i na to, že spoluobžalovaný J.P. v přípravném řízení
změnil svou původní výpověď a začal z trestné činnosti usvědčovat je,
načež  byl vzápětí propuštěn z vazby na svobodu. Tato skutečnost podle
obžalovaných S. jasně hovoří o tom, co mohlo být motivem změny ve výpovědi
J.P.  a současně snižuje validitu jeho tvrzení. Z výpovědi obžalovaného
J.P. je zřejmé, že se snaží zbavit vlastní trestní odpovědnosti
v souvislosti se stavem zboží ve skladech a přenáší ji na jiné. Aby měl
pro své počínání nějaké vysvětlení, fabuluje, že byl vydírán a jednal pod
psychickým nátlakem, jehož se zbavil až při pobytu ve vazbě. Žádné důkazy
o tom ale nesvědčí. Naopak důkazy vypovídají o tom, že firmy J.P. byly
dlouhodobě zadlužené, což může objasnit motiv jeho jednání.

 

          Obžalovaná M. S. nad rámec shora uvedených odvolacích námitek
v dodatku odvolání zpracovaném JUDr. Janem Kňourkem napadla správnost
rozsudku poukazem na důkazně nedoložené skutkové zjištění soudu prvního
stupně, že obžalovaní poškozené obchodní společnosti předložili zfalšované
listiny mající dokládat zajištění odbytu máku modrého konečnými odběrateli
sídlícími v zahraničí.  Odvolatelka uvedla, že tento závěr nelze postavit
na tvrzení zástupců poškozené obchodní společností o tom, s jakým
výsledkem si u zahraničních firem ověřovali, zda jsou dohodnuti s AIDA na
odběru zemědělské komodity, jejíž nákup Ravileta financovala. Navíc se
soud prvního stupně nevypořádal s tím, že ve smlouvách uzavřených
obžalovanými S. a P. s Ravileta není žádná zmínka o povinnosti Poppy Trade
nebo AIDA zajistit konkrétní odběratele v Německu, což je s podivem
s ohledem na erudici konsorica skupiny KKCG miliardáře Karla Komárka, do
kterého Ravileta spadá.  Vyjma toho soudu prvního stupně odvolatelka
vytkla, že si neobstaral důkazy, které by existenci předmětných
odběratelských firem v Německu prokázaly nebo naopak vyvrátily.
V návaznosti na tuto odvolací námitku obžalovaná M. S. připojila
k odvolání listiny, které navrhla provést jako důkaz k tomu, že vývoz máku
do Německa byl firmou AIDA zajištěn. Konkrétně připojila přehled
odběratelů AIDA v letech 2010 a 2011, přetlumočené neověřené kopie
korespondence mezi AIDA  a firmami z Německa Hartmann + Popp, BÄKO
Schleswig Holstein eG, Pfahnl Backmittel GmbH,Kramerbräu Agro a Food GmbH
a A.M.T HandelsgmbH.

 

          V jiné části doplňku samostatně podaného odvolání obžalované M.
S. odvolatelka brojila proti výši způsobené škody s poukazem na
skutečnost, že škoda může činit maximálně 216.000.000 Kč, protože
poškozená obchodní společnost Ravileta  je plátcem DPH a nesporně
nárokovala vrácení této daně i z částky 237.600.000 Kč, kterou zaplatila
Poppy Trade.  V tomto směru odvolatelka  shledala vadným i adhezní výrok.

 

K již výše zmíněné námitce chybné úvahy soudu prvního stupně o
věrohodnosti spoluobžalovaného J.P. obžalovaná M. S. zastoupená JUDr.
Janem Kňourkem doplnila úvahy o možné motivaci, která vedla jmenovaného ke
změně výpovědi v neprospěch S. a tvrzení o tom, že Ravileta nakoupila
fiktivní zboží. Konkrétně poukázala na fakt, že všichni účastníci obchodu
s mákem v podstatě dostáli svým povinnostem k zaplacení s výjimkou firmy
TADORNA obžalovaného J.P., která neuhradila AIDA fakturu na 356.400.000 Kč
ze dne 19. 9. 2011. Odvolatelka vyjádřila přesvědčení, že obžalovaný J.P.
se potřeboval tohoto závazku, za který ručil vlastnoručně podepsanou
směnku na 356.400.000 Kč, zbavit a změnil výpověď a tvrdil, že šlo o nákup
a prodej pouze fiktivní a zboží fakticky neexistovalo. Z téhož důvodu
nechal vyhotovit dokument o údajné likvidaci 1600 tun ořechové směsi
datovaným dnem 30. 4. 2011 a o tři dny později firmu TADORNA převedl
„bílému koni“ Azizjonu Solievu z Uzbecké republiky. Odvolatelka s poukazem
na odborné vyjádření  zpracované daňovou poradkyní Ing. Janou Ledvinkovou,
které přiložila k dodatku odvolání spolu se seznamem publikační činnosti
jmenované a s kopiemi podnětu k prošetření možných daňových úniků
adresovaných Finančnímu úřadu pro Prahu 8, vyslovila podezření, že
spoluobžalovaný P. popsaným jednáním spáchal daňový delikt spočívající
v neoprávněném odpočtu DPH v celkové výši 64.000.000 Kč.

 

          V závěrečné části dodatku odvolání obžalovaná M. S. namítla, že
soud prvního stupně se konkrétněji nezaobíral tím, jak byl obchod s mákem
organizačně zajištěn,  a navrhla doplnit dokazování výslechem svědků
Alexandra Jerneka a Ing. Lecha Kowalczyka, kteří jako zkušení obchodní
manažeři ve firmě  AIDA měli tuto problematiku na starost. Současně
vlastnoručně předložila dvojlist papíru s ručně zpracovaným harmonogramem
předpokládaného nákupu a prodeje máku. 

 

Pět dnů a poté jen den před konáním veřejného zasedání za obžalované S.
zaslal obhájce Mgr. Jan Vrbenský Vrchnímu soudu v Praze další dvě doplnění
odvolání. V prvním doplňku jím zastupovaní odvolatelé uplatnili výhrady
k soudem prvního stupně akceptovanému tvrzení spoluobžalovaného J.P. o
tom, že byl nucen k fiktivnímu obchodování s ohledem na půjčku 50.000.000
Kč, kterou pro jím ovládanou firmu Bohemia Profiivest s. r. o. (dále jen
Bohemia Profiinvest) zajistili spoluobžalovaní a kterou nezvládal splácet.
Obžalovaní manželé S. opětovně poukázali na rozcházející se výpovědi
jmenovaného obžalovaného v přípravném řízení a v hlavním líčení a současně
k doplňku odvolání připojili důkazní materiál vztahující se
k insolvenčnímu řízení na dvě firmy majetkově a personálně ovládané
obžalovaným J.P., Bohemia Profiinvest a AGROBYŠKOVICE. S poukazem na tento
materiál  ve spojení s materiálem předloženým obžalovanou M. S. u výslechu
dne 13. 9. 2012, který je veden jako příloha č. 1 trestního spisu,
odvolatelé sumarizovali skutečnosti, pro které je podle nich obžalovaný
J.P. nevěrohodný a změna jeho výpovědi čistě účelová, aby pro sebe
spoluprácí s policií zajistil lepší výsledek trestního řízení.

 

Odvolatelé zdůraznili, že z insolvenčních návrhů, soupisu závazků a
dalších údajů, které obžalovaný J.P. sepsal a označil za pravdivé v době,
kdy byl propuštěn z vazby na svobodu a, jak sám uvedl, již nejednal pod
vlivem obžalovaných S., jasně vyplývá, že všechny finanční prostředky
získané za pomoci obžalované M. S. půjčkou od firmy ARMONET ve výši
50.000.000 Kč obžalovaný J.P. proinvestoval v areálu v Byškovicích. Dále
je z těchto důkazů zřejmé, že obžalovaný J.P. jednajíce za úpadce Bohemia
Profiinvest a AGROBYŠKOVICE uvádí jiné údaje než v rámci své výpovědi
v trestním řízení a že měl již v minulosti problém z vykazováním
skutečného obsahu skladů a uloženého zboží. Konkrétně odvolatelé zmínili
soupis závazků Bohemia Profiinvest, kde jako jeden z věřitelů figuruje
Poppy Trade a to mimo jiné i s pohledávkou Poppy Trade na zaplacení
165.000.000 Kč z obchodního případu spadajícího do období, kdy došlo
k projednávanému skutku. Obžalovaní S. jsou přesvědčeni o tom, že jde o
pohledávku z prodeje onoho chybějícího máku modrého v množství 6.000 tun,
který byl Poppy Trade dodán namísto poškozené Ravileta jeho vlastní firmě
Bohemia Profiinvest, o níž obžalovaný J.P. věděl, že je insolventní a za
zboží nezaplatí. Obdobně odvolatelé poukázali na seznam závazků úpadce
AGROBYŠKOVICE, kde jsou obžalovaným J.P. uvedeny závazky vůči jeho další
firmě Tadorna týkající se obchodních případů časově a cenově
nasvědčujících tomu, že jde o prodej chybějící ořechové směsi, jež měla
být dodána poškozené obchodní společnosti Ravileta.

 

Odvolatelé dále s poukazem na předmětný materiál z konkursního řízení
úpadce AGROBYŠKOVICE upozornili na to, že AGROBYŠKOVICE podle faktur
z konce roku 2009 nakoupila a nezaplatila za celkem 52,5 tun
nestandardního máku (makový odpad nebo obtížně prodejné zboží), což je
zřejmě zboží, které bylo používáno k vykazování neexistujících zásob. Je
přitom zcela evidentní, že tyto obchody probíhaly zcela bez jejich účasti,
navíc v době, kdy AGROBYŠKOVICE měla problémy s kontrolou zásob
společností Equus s. r. o.

 

Dále odvolatelé argumentovali soupisem majetku úpadce Bohemia Profiinvest
s. r. o., účetními uzávěrkami a rozvahami,  z nichž je zřejmé, že právě
zde byla proinvestována ona půjčka 50.000.000 Kč o níž hovoří obžalovaný
J.P. jako o nástroji nátlaku.  Zbylé výhrady k věrohodnosti
spoluobžalovaného J.P. byly totožné jako v dříve podaných odvoláních.

 

V druhém doplňku odvolání  obžalovaní S. poukázali na to, že v době od 13.
7. 2011 do 3. 8 2011 obžalovaný J.P. případně jeho manželka  hotově
vybrali nebo na své účty převedli 46.140.000 Kč z celkem 49.500.000 Kč,
které byly zaslány dne 13. 7. 2011 obchodní společností AZURA v. o. s.,
jež tyto finanční prostředky  obdržela 8. 7. 2011 od obchodní společnosti
TANDORNA jako součást  platby ve výši 198.000.000 Kč za nákup ořechové
směsi, na  účet AGROBYŠKOVICE jako úhrada kupní ceny za další tranši
ořechů. Přitom podle verze obžalovaného J.P., kterou uplatnil v rámci své
obhajoby, mělo jít o peníze získané trestnou činností z fingovaných
obchodů, ze kterých měl mít podle svých slov cca 1 Kč na kilo obchodované
zemědělské komodity. Shora uvedená skutečnost pravdivost jeho tvrzení
vyvrací.  S návrhem na doplnění dokazování odvolatelé k tomuto v pořadí
druhému doplňku odvolání připojili listiny, které tvrzenou skutečnost mají
prokázat. Výpisy z účtů TADORNA a AZURA v. o. s., fakturu za prodej ořechů
z 15. 7. 2011 vystavenou AGROBYŠKOVICE odběrateli AZURA v. o. s. a
přihlášku pohledávky Ravitela za úpadcem AGROBYŠKOVICE  na 49.500.000 Kč.

 

Vrchnímu soudu v Praze obžalovaní S. navrhli, aby napadený rozsudek zrušil
a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí,
případně aby je obžaloby sám zprostil.

 

          Obžalovaný J.P. soudu prvního stupně vytknul, že se dostatečně
nevypořádal s jeho obhajobou spočívající v tom, že jen plnil příkazy M. S.
a jejího manžela, kteří využili jeho důvěřivosti a naivity a těžili z jeho
ekonomických potíží souvisejících s neschopností splácet úvěr, který mu
sehnali. Přitom soud prvního stupně svá skutková zjištění opírá především
o jeho doznání, kterým rozkryl systém spáchané trestné činnosti a přiznal
svůj podíl viny. Soud prvního stupně při hodnocení případu zcela pominul
to, že nikoli on, nýbrž manželé S. utvrzovali poškozenou obchodní
společnost v tom, že jde o řádný obchod a zboží bude nakonec se ziskem
prodáno zahraničním odběratelům. Spoluobžalovaná M. S. byla tím, kdo
fiktivní obchody vymyslel, odvolatele k jejich předstírání navedl, kdo
rozhodoval o tom, jak naložit s vylákanými finančními prostředky, kdo se
snažil trestnou činnost dodatečně zakrýt prodejem máku jeho firmě TADORNA.
Obžalovaný J.P. poukázal také na to, že spolu s obžalovanou M. S. byl
vůdčím a organizačním článkem obou obchodních případů její stávající
obhájce Mgr. Jan Vrbenský. On připravoval všechny smlouvy a podklady,
které na žádost St. odvolatel podepisoval, a svou znalost o průběhu
trestné činnosti využíval v rámci výkonu obhajoby proti obžalovanému J.P.,
kterého dokonce navrhl znalecky zkoumat poté, co se doznal k trestné
činnosti a usvědčil z ní i S.. 

         

          V další části odvolání obžalovaný J.P. brojil proti závěru soudu
prvního stupně, že jeho podíl viny na spáchaném trestném činu byl vyšší
než obžalovaného PhDr. J. S., což se projevilo v diametrálně odlišných
trestech. Obžalovaný J. P. zdůraznil, že byl promyšleně manipulován
spoluobžalovanými S. a tato skutečnost, stejně jako jeho doznání, měla být
soudem prvního stupně při ukládání trestu zohledněna jako okolnost výrazně
mu polehčující.

 

          Ve zbylé části odvolání obžalovaný J.P. poukázal na judikaturu
Ústavního soudu a zabýval se legitimní předvídatelnosti postupu orgánů
veřejné moci. V návaznosti na to vytknul odůvodnění rozsudku jeho
nedostatečnou přesvědčivost a srozumitelnost.

 

          Závěrem Vrchnímu soudu v Praze obžalovaný J.P. navrhnul, aby
napadený rozsudek zrušil, protože soud prvního stupně se nevypořádal se
všemi rozhodnými skutečnostmi, zejména těmi, které ovlivňují trest, a sám
ve věci znovu rozhodl. K novému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze
odvolatel uvedl, že by měl ve výroku o trestu přiměřeně zohlednit
prokázanou menší míru jeho podílu na spáchané trestné činnosti, jeho
doznání a skutečnost, že pomohl rozkrýt systém páchání trestného činu.
Konkrétně se domáhal uložení trestu odnětí svobody ve výměře tří let,
jehož výkon by mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za
současného vyslovení dohledu.

 

         Ve veřejném zasedání, které se na žádost obžalovaného J.P., jenž
měl zdravotní problémy, konalo v jeho nepřítomnosti, odvolatelé setrvali
na svých námitkách a přednesli i shodný návrh, jak má o jejich odvolání
Vrchní soud v Praze rozhodnout. Obžalovaný PhDr. J. S. nad rámec
uplatněných odvolacích námitek uvedl, že se přibližně v 98% případech
účastnil všech jednání se zástupci poškozené obchodní společnosti a není
pravdou, že by vše řídila a rozhodovala jeho manželka sama. Takový závěr
pokládá za zkreslený a neodpovídající skutečnosti.

         

         Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství intervenující u
veřejného zasedání Vrchnímu soudu v Praze navrhl, aby všechna odvolání
byla podle § 256 tr. řádu jako nedůvodná zamítnuta, protože napadený
rozsudek vytýkanými vadami netrpí. Zmocněnec poškozené obchodní
společnosti Ravileta učinil shodný návrh.

 

          Vrchní soud v Praze neshledal důvod k zamítnutí nebo odmítnutí
odvolání podle § 253 tr. řádu a proto podle § 254 odst. 1 tr. řádu
přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků i správnost postupu
řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám,
které nebyly odvoláními vytýkány, přihlížel, jen pokud měly vliv na
správnost napadeného výroku. Po provedeném přezkumu řízení, které Vrchní
soud v Praze doplnil ve veřejném zasedání listinnými důkazy předloženými
obhajobou (nevyhověl pouze návrhu na doplnění dokazování výslechy svědků
Alexandra Jerneka a Ing. Lecha Kowalczyka, jelikož tyto důkazy vyhodnotil
jako nadbytečné s ohledem na stávající důkazní situaci bezpečně
prokazující, že AIDA neměla v rozporu s informacemi poskytnutými zástupcům
poškozené obchodní společnosti Ravileta v rozhodnou dobu uzavřeny se
zahraničními firmami žádné smlouvy na odběr máku modrého, který poškozená
Ravileta koupila od Poppy Trade) dospěl k následujícím zjištěním.

 

         Řízení, jež napadenému rozsudku předcházelo, netrpí vadami, které
by měly za následek porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit řádné
objasnění věci a právo na obhajobu, a které by mohly negativně ovlivnit
správnost a zákonnost rozsudku ve všech jeho přezkoumávaných výrocích.
Stručně lze konstatovat, že v průběhu celého řízení byla respektována
zákonem stanovená pravidla spravedlivého procesu. Námitku obhajoby, že
výslech obžalovaného J.P. v přípravném řízení dne 16. 7. 2012 nebyl
s ohledem na skutečnost, že vyslýchaný měl připravený text své výpovědi a
v průběhu výslechu včetně odpovědí na položené dotazy se radil se
svým obhájcem, veden standardním způsobem a nasvědčoval tomu, že
vyslýchaný byl předem policisty poučen o tom, jak má vypovídat, neshledal
Vrchní soud v Praze opodstatněnou a to ani v kontextu toho, že obžalovaný
J.P. byl po změně své výpovědi propuštěn z vazby na svobodu za přijetí
peněžité záruky. Pro procesní použitelnost obhajobou zpochybněného důkazu
je podstatné, že výslech obžalovaného J.P. proběhl za účasti nejen jeho
obhájce ale i obhájce spoluobžalovaných S., že obžalovaný J.P. vypovídal
po řádném poučení o svých právech  a současně byl upozorněn na trestní
následky, pakliže by lživě obvinil jiného ze spáchání trestného činu
v úmyslu přivodit mu trestní stíhání. Skutečnost, že se na svou výpověď
předem písemně připravil a v jejím průběhu se radil se svým obhájcem, jím
podanou výpověď procesně neznehodnocuje. Trestní řád  stanoví, že
obviněnému musí být při výslechu dána možnost se k obvinění podrobně
vyjádřit, a  poskytuje obviněnému právo radit se se svým obhájcem i během
úkonu prováděných orgánem činným v trestním řízení. Nemůže se sice radit o
tom, jak zodpovědět položenou otázku, ovšem nic mu nebrání v tom poradit
se, zda vůbec na dotazy odpovídat. Z protokolu zachycujícího průběh
výslechu konaného dne 16. 7. 2013 není patrné, že by obžalovaný J.P.
odpovídal na dotazy vrchního komisaře nebo Mgr. Vrbenského až po poradě s
obhájcem. Je z něj zřejmé pouze to, že na některé dotazy Mgr. Vrbenského
odmítl odpovídat s poukazem na svou dříve učiněnou výpověď. Písemnou
přípravu k výslechu obžalovaný J.P.  vysvětlil svým zdravotním stavem a
snahou nezapomenout na všechny podstatné informace, které chtěl k věci
sdělit, což je vysvětlení logické a akceptovatelné. Fakt, že obžalovaný
J.P. byl dne 3. 8. 2012 dozorujícím státním zástupcem propuštěn na
svobodu, na shora uvedeném závěru nic nemění. Je plně v kompetenci
státního zástupce, aby v přípravném řízení rozhodl o propuštění obviněného
z vazby na svobodu. Státní zástupce Městského státního zastupitelství
v Praze rozhodnutí ze dne 3. 8. 2012 č. j. 1 KZV 68/2012 - 299 učinil
v souladu s trestním řádem a v jeho odůvodnění neskrýval, že změna
v přístupu obviněného J.P. k trestnímu stíhání byla jedním z důvodů, pro
který se mu obviněným nabídnutý písemný slib, že na svobodě nebude
pokračovat v trestné činnosti, neuteče, nebude se skrývat a nebude ani
jinak mařit trestní stíhání, jevil věrohodným, takže ho ve spojení se
složenou peněžitou zárukou ve výši 500.000 Kč vyhodnotil jako dostatečnou
náhradu za účel vazby odůvodněný podle § 67 písm. a), c) tr. řádu.

 

          Vrchní soud v Praze v souvislosti s uplatněnou procesní námitkou
vztahující se ke způsobu výslechu obžalovaného J.P. v přípravném řízení
upozorňuje i na to, že soud prvního stupně vyslechl jmenovaného v hlavním
líčení a vycházel v souladu se zásadou ústnosti a veřejnosti řízení při
svém rozhodování primárně z této výpovědi, k jejímuž průběhu ze strany
obhajoby S. žádné námitky vzneseny nebyly a v níž obžalovaný J.P.
zopakoval v podstatě totéž jako v obhajobou procesně zpochybňované
výpovědi ze dne 16. 7. 2012 včetně údajů obsažených v druhé výpovědi
z přípravného řízení ze dne 22. ledna 2013, která proběhla již za
přítomnosti dozorujícího státního zástupce a druhého z obhájců
obžalovaných S. JUDr. Richarda Nováka a k níž rovněž žádné procesní
výhrady vzneseny nebyly.

 

          Vrchní soud v Praze se v souvislosti s přezkumem zákonnosti
procesní stránky projednávané trestní věci zabýval také námitkou
uplatněnou na samém počátku hlavního líčení obhájcem obžalovaného J.P. a
zmocněncem poškozené obchodní společnosti Ravileta, kteří se domáhali
vyloučení Mgr. Jana Vrbenského z obhajování obžalovaných S. poukazem na
to, že i vůči němu směřovalo trestní oznámení poškozené obchodní
společnosti Ravileta v souvislosti s projednávaným skutkem, protože se
řady jednání aktivně účastnil společně s obžalovanými S. Vrchní soud
v Praze konstatuje, že neshledal pochybení v postupu soudu prvního stupně,
který této námitce nevyhověl. Podle § 35 odst. 2 tr. řádu nemůže být
obhájcem pouze ten advokát, proti kterému je nebo bylo vedeno trestní
stíhání, a v důsledku toho  v řízení, ve kterém by měl vykonávat obhajobu,
má postavení obviněného, svědka nebo zúčastněné osoby, a proti Mgr. Janu
Vrbenskému trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno nebylo.
Překážka ve výkonu obhajoby Mgr. Janu Vrbenskému nevznikla ani podle § 35
odst. 3 tr. řádu, protože v přípravném řízení ani v řízení před soudem
nebyl předvolán jako svědek, naopak takový návrh byl obhajobou i státním
zástupcem k dotazu předsedy senátu Městského soudu v Praze vyloučen. Pro
úplnost je na místě uvést, že nelze bránit obhájci ve výkonu obhajoby
v situaci, může-li se obhájce jako svědek odvolat na státem uloženou
povinnost mlčenlivosti a jeho svědecká výpověď nepřichází do úvahy
s ohledem na zákaz výslechu svědka ve smyslu § 99 odst. 2 tr. řádu.       

 

 V další fázi přezkumu se Vrchní soud v Praze zaobíral skutkovou stránkou
rozsudku a zjistil, že soudem prvního stupně ve výroku rozsudku a v jeho
odůvodnění prezentovaný skutkový základ stojí na přesvědčivých a
nesporných důkazech, které soud prvního stupně pečlivě a zodpovědně
vyhodnotil, přičemž jeho hodnocení je logické a nelze mu nic vytknout.
V souvislosti s vymezením skutku Vrchní soud v Praze sice zjistil
pochybení týkající se toho, že ve skutkových zjištěních soudu prvního
stupně rozepsaných podrobněji v odůvodnění napadeného rozsudku je jasně a
správně konstatováno, že již první obchod Poppy Trade, Ravileta a AIDA
s ořechovou směsí byl fingovaný s cílem vylákat z Ravileta finanční
prostředky, obdobně vyznívají i skutková tvrzení ve sdělení obvinění,
v němž je škoda správně (srovnej R 32/2004 – II.) vyčíslena jako součet
částek vylákaných z obou obchodů, ovšem v popisu skutku ve výroku o vině
napadeného rozsudku je tento fingovaný obchod, shodně jako v podané
obžalobě, zmíněn pouze v souvislosti s tím, jak bylo použito finančních
prostředků vylákaných z obchodu s mákem modrým, a nikoli jako samostatný
útok pokračujícího trestného činu podvodu. Zjištěné pochybení ovšem
vyznívá ve prospěch obžalovaných a není možné ho v odvolacím řízení
s ohledem na zásadu reformace in peius napravit.

 

K odvolacím námitkám obžalovaných po doplněném dokazování ve veřejném
zasedání Vrchní soud v Praze konstatuje, že je všechny shledal
nedůvodnými.

 

Hlavní námitka obžalovaných S. spočívala v tom, že nebylo dostatečně
prokázáno jejich vědomí o tom, že obchodované komodity 1.800 tun ořechové
směsi a 6.000 tun máku nebyly obchodní společností Poppy Trade fakticky
vykoupeny, účetní doklady byly jen fiktivní a sklady, kde měly být obě
komodity uloženy před prodejem koncovým odběratelům, byly záměrně upraveny
tak, aby vykazovaly známky uskladnění předmětných zemědělských komodit
v dohodnutém množství a současně byla ztížena možnost provedení fyzické
kontroly uskladněného zboží. K výpovědi spoluobžalovaného J.P., na které
vedle dalších důkazů staví soud prvního stupně, uvedli, že přesvědčivým
důkazem o jejich vině není, protože P., zřejmě ve spolupráci s orgány
činnými v přípravném řízení, záměrně zkreslil události tak, aby svalil
trestní odpovědnost na ně, a byl ihned po změně své výpovědi propuštěn
z vazby na svobodu. Důkazy, které byly ve veřejném zasedání nově
provedeny, se pak obžalovaní snažili dále zpochybnit  obžalovaného J.P. 
z pohledu jeho morálních vlastností poukazem na jeho odlišná vyjádření
v rámci insolvenčních řízení nebo možného krácení daňových povinností jím
ovládaných firem. Vrchní soud v Praze k tomu uvádí, že soud prvního stupně
naopak přesvědčivě a logicky vyložil, proč uvěřil výpovědi obžalovaného J.
P. z hlavního líčení a naopak neuvěřil výpovědím obžalovaných S. Nad rámec
napadeného rozsudku Vrchní soud v Praze upozorňuje na skutečnost, kterou
rozhodně nelze při zvažování věrohodnosti výpovědi obžalovaného J.P.
pominout, a to ani ve světle toho, že v civilních a daňových řízeních J.P.
jednaje v postavení statutárního orgánu úpadce, věřitele nebo daňového
poplatníka s fingovanými pohledávkami nakládá jako s reálnými. Tou je
fakt, že obžalovaný J.P. usvědčuje obžalované S. v podstatě za cenu toho,
že se sám doznává k trestné činnosti a vystavuje se riziku citelného
trestního postihu, jehož si je s ohledem na použitou právní  kvalifikaci
ve sdělení obvinění dobře vědom. Je sice pravdou, že se snaží svou roli
v celé kauze bagatelizovat a staví se do role osoby, která konala pod
nátlakem obžalovaných S., ovšem není pravdou tvrzení obžalovaných S., že
trestní odpovědnost přenáší výhradně na ně. Obžalovaný J. P. doznal, že
šlo v podstatě jen o předstírané převody zboží, na kterých jako statutární
orgán svých firem aktivně  participoval, a že doklady o dodání zboží byly
zfalšovány stejně jako skladové karty. Stejně tak doznal, že na pokyn
obžalované S. záměrně sklady upravil tak, aby vzbuzovaly zdání, že je zde
uskladněno deklarované množství zboží, ačkoli věděl, že tomu tak není.
Promyšleným rozmístěním cca 70 až 100 tunami ořechové směsi, kterou měl na
skladě, fingoval, že sklad je plný této komodity, a obdobně postupoval i u
máku. Hájil se sice tím, že jednal pod nátlakem spoluobžalovaných a
s příslibem obžalované S., že má vše pod kontrolou, ale fakticky se jasně
přiznal k tomu, že vědomě uváděl v omyl zástupce poškozené obchodní
společnosti Ravileta předstíráním nereálných skutečností a že věděl o tom,
jakého množství zboží se to týká, což mu umožnilo získat jasnou představu
o výši hrozící škody. Vyjma toho Vrchní soud v Praze upozorňuje na
odvolateli zřejmě záměrně potlačovanou skutečnost, že výpověď jmenovaného
obžalovaného rozhodně není korunním důkazem v posuzované věci. I bez jeho
doznání je skutkový děj přesvědčivě prokázán řadou dalších věrohodných
důkazů. Těmi jsou výpovědi svědků Musila, Luňáka a Porupky, kteří se ke
skutkovému ději vyjadřovali z pohledu toho, co bylo obžalovanými tvrzeno a
co fakticky realizováno, dále výpovědi svědků Šlaise, Dostála, Ondřejové a
Křížové, kteří popsali, v jakém reálném rozsahu probíhaly obchody mezi
firmami obžalovaných a dodavateli předmětných zemědělských komodit, a
nepřímo tak vyloučili možnost obchodů v rozsahu, který obžalovaná M.S.
slibovala zástupcům poškozené obchodní společnosti Ravitela. Všechny tyto
svědky lze bez pochybností označit za nestranné. Dalšími důkazy jsou
důkazy listinné o obsahu skladu ve Starém Kolíně, o obsahu vzájemných
ujednání mezi Poppy Trade, Ravileta, AIDA a také o toku finančních
prostředků. Vyjmenované důkazy všechny ve svém souhrnu i bez doznání
obžalovaného J.P. vinu všech obžalovaných z fingovaných obchodů
s ořechovou směsí a mákem modrým jasně prokazují. Vyplývá z nich, že
nebylo v reálných možnostech obžalovaných ořechovou směs ani mák modrý ve
sjednaných  objemech a čase vůbec nakoupit, tudíž ani se slibovaným
mnohamilionovým ziskem prodat. Současně je z nich patrné, že obžalovaní
pouze předstírali, že mají uzavřeny dohody o odběru tohoto zboží s firmami
v Německu (3.500 tun máku modrého Bako Schleswig Holstein Eg., 1.000 tun
A. M. T. Handels GMbh. a 1.500 tun Hartmann and Popp). Vrchní soud v Praze
se neztotožnil s argumentem odvolatelů S., že svědky Musila, Luňáka,
Porupku nelze označit za nezaujaté s ohledem na jejich zájem neznelíbit se
faktickému majiteli poškozené obchodní společnosti investičnímu a
finančnímu podnikateli Karlu Komárkovi, a že nelze vycházet z jejich
dalšími důkazy neprověřených informací o tom, že kontaktovali údajné
odběratele zboží v Německu a zjistili, že AIDA s nimi žádné konkrétní
smlouvy vztahující se k obchodované komoditě, máku modrého, nemá uzavřeny.
Odvolateli fabulovaná motivace ke  křivé výpovědi nemá opodstatnění
v žádných zjištěných skutečnostech a sankce za úmyslně nepravdivou nebo
zkreslenou svědeckou výpověď rozhodně není zanedbatelná, navíc jmenovaní
svědci vypovídali odděleně a přesto ve vzájemné shodě v podstatných
údajích o tom, kdo z obžalovaných jednání vedl, jak zněla nabídka ze
strany obžalované M. S., včetně prezentace toho, jak je zajištěn odbyt
v cizině, jaké doklady o tom, že obžalovaní mají nasmlouvány kupce
v Německu, jim byly předloženy a s jakým výsledkem si ověřili jejich
pravdivost. To vše svědčí o jejich věrohodnosti. Navíc i další důkazy
přesvědčivě vypovídají o tom, že obžalovaní S. společně s obžalovaným J.P.
zcela záměrně předstírali obchod s 1.800 tunami ořechové směsi a s 6.000
tunami máku a velmi dobře věděli, že jde o obchody pouze fiktivní. Těmito
důkazy jsou zfalšované účetní doklady a skladové karty, záměrná úprava
vzhledu skladů, výsledky následné fyzické kontroly za účasti exekutora,
odborná vyjádření zpracovaná Bureau Veritas Czech republic s. r. o. na
kvalitu odebraných vzorků a v neposlední řadě i spolehlivě zdokumentovaný
tok finančních prostředků, z něhož je jasně patrné, že obžalovaní pouze
předstírali úspěšnost prvního obchodu s ořechovou směsí, aby se domohli
realizace obchodu s mákem. Na této skutečnosti nemohou nic změnit
odvolateli namítané rozpory v údajích o počtu pytlů patrných při pohledu
zepředu, zda 30 nebo 33, z exekutorských zápisů č. j. 134 EZ 37/2011 ze
dne 27. 9. 2011 a č. j. 134 EZ 39/2011 ze dne 11. 10. 2011. Oba zmíněné
listinné důkazy stejně jako další obhajobou opomenutý exekutorský zápis ze
dne 20. 10. 2011 č. j. 134 EZ 41/2011 primárně prokazují to, že se ve
skladu rozhodně nenacházelo obžalovanými deklarované množství 6.000 tun
máku, nýbrž pouze zanedbatelný zlomek této sumy. Rozdíl tří kusů pytlů ve
dvou ze zápisů lze snadno vysvětlit časovým odstupem jednotlivých kontrol,
v jejichž průběhu mohlo dojít k přemístění zboží, zejména když ona první
prohlídka nezahrnovala celý skladový prostor, protože druhá skladištní
hala nebyla fyzicky zkontrolována, jelikož vstupní dveře do ní byly
obestavěny pytli a přítomný J.P. prohlásil, že přístup do této druhé haly
bude umožněn později. Druhé dva exekutorské zápisy již hovoří o kontrole
obou skladových hal. Poukaz obžalovaných S. na údajné nesrovnalosti v tom,
co bylo příčinou, že poškozená obchodní společnost Ravileta se rozhodla od
obchodu s mákem odstoupit a vyžadovala vrácení poskytnutých finančních
prostředků, také nemůže obstát jako důvodná odvolací námitka. Vrchní soud
v Praze především žádné odvolateli tvrzené nesrovnalosti neshledal.
Odvolatelé obdobně jako shora u počtu pytlů i v tomto případě, protože
nemohou zpochybnit správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně
v tom zásadním, tedy, že došlo jen k fingovaným obchodům a jimi ovládané
obchodní společnosti fakticky nikdy nedisponovaly 1.800 tunami ořechové
směsi a 6.000 tunami máku, jehož další prodej měl údajně soužit jako zdroj
zisku pro poškozenou obchodní společnost Ravileta, která měla jeho nákup
financovat, účelově odvádějí pozornost k nepodstatným skutečnostem, které
nemají vliv na naplnění znaků trestného činu a v podstatě se již týkají
pouze toho, kdy a jak byla poškozenou obchodní společností Ravileta jejich
trestná činnost odhalena. Stejně tak nelze akceptovat námitku obžalovaných
S., že v textu smluv s poškozenou obchodní společností Ravileta není
zmínka o tom, že musí být dojednán odbyt nakupované a prodávané zemědělské
komodity v cizině. Na tom, že obžalovaní, konkrétně obžalovaná M.S., ještě
před uzavřením výše zmíněných smluv předstírali zajištěný odbyt zboží
v cizině zfalšovanými smlouvami mezi AIDA a zahraničními odběrateli, se
svědci jasně shodli, stejně jako na tom, že zajištění dalšího odbytu zboží
v cizině bylo rozhodujícím argumentem, který ovlivnil to, zda poškozená
obchodní společnost Ravileta smlouvy o koupi zboží uzavře nebo ne, ovšem
rozhodně nebyla nutným údajem v těchto kupních smluv. Mezi Ravileta a AIDA
byly uzavřeny klasické smlouvy o koupi a prodeji zboží, kde se logicky
hovoří jen o tom, kdo kupuje, co a za kolik, kdo prodává a jak je sjednán
způsob zaplacení a kontroly.

 

K odvolací námitce obžalovaných S., že oni sami fyzickou kontrolu zboží
neprovedli a jestliže obžalovaný J. P. při předání zboží oklamal zástupce
poškozené obchodní společnosti Ravileta, mohl stejně dobře oklamat i je,
Vrchní soud v Praze uvádí, že tato námitka, by stejně jako další námitka
vztahující se k tomu, že obžalovaný PhDr. J. S. ručil za obchod celým svým
majetkem, byla relevantní v situaci, kdy by další důkazy neprokazovaly, že
to byla právě obžalovaná M.S., kdo vedl ještě před prohlídkou skladu
jednání s poškozenou obchodní společností Ravileta  a předstíral při něm
uzavření dohod s odběrateli v cizině a úhradu jednoho obchodu z peněz
vylákaných v pořadí druhým obchodem. Jednala zpravidla vždy doprovázena
obžalovaným PhDr. J. S., jenž musel vědět o tom, že žádné dohody
vztahující k prodeji 1.800 tun ořechové směsi či 6.000 tun máku modrého
firmám do Německa jménem obchodní společnosti AIDA neuzavřel a že
poškozené obchodní společnosti Ravileta jsou záměrně podávány lživé
informace. Vzhledem k popsaným skutkovým zjištěním je zřejmé, že
obžalovaní S. narozdíl od zástupců poškozené obchodní společnosti Ravileta
nebyli oklamáni J.P., na kterého se snaží přenést trestní odpovědnost a
který se oproti nim ke svému podílu viny doznává. K druhé zmíněné námitce
týkající se ručení majetkem obžalovaného PhDr. J. S. Vrchní soud v Praze
uvádí, že pro chybějící doznání M. S. a PhDr. J. S. nebylo objasněno, jak
chtěli se ziskem z trestné činnosti přesně naložit, takže není vyloučeno
(bude rozebráno níže v souvislosti s formou zavinění), že hodlali dále
pokračovat ve fingovaných obchodech a vylákané finanční prostředky vrátit
obdobně jako u obchodu s ořechovou směsí poškozené obchodní společnosti
předstírajíce, že jde o zisk. Za této situace nelze spekulovat o tom, jak
rizikově obžalovaní S. vnímali ručení majetkem PhDr. J. S. ve prospěch
obchodní společnosti Ravileta. Každopádně toto zajištění bylo ze strany
obžalovaných S. nutným krokem ke spáchání trestného činu, protože obchodní
společnost Ravileta tímto zajišťovacím institutem uzavření smluv
podmínila. Ostatně stejný zajišťovací institut byl užit i u
předcházejícího obchodu s ořechovou směsí, jenž byl podle skutkových
zjištění soudu prvního stupně rovněž fingován.  

 

Vrchní soud v Praze nezjistil zásadní pochybení ani u právního posouzení
skutku. Soud prvního stupně správně posoudil skutek obžalovaných jako
trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaný
ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku (tento údaj byl v právní větě
výroku napadeného rozsudku uveden nadbytečně, jelikož každý ze
spolupachatelů odpovídá, jako by trestný čin spáchal sám). Podíl
jednotlivých obžalovaných na jeho spáchání byl sice různý, což se
adekvátně odrazilo v rámci úvah o trestu, ovšem jejich na sebe vzájemně
navazující a předem dohodnuté kroky, některé společné a některé
individuální, ve svém celku naplnily znaky skutkové podstaty uvedeného
trestného činu včetně kvalifikačního znaku spočívajícího ve způsobení
škody velkého rozsahu. Nepřesvědčivým shledal Vrchní soud v Praze jen
právní závěr Městského soudu v Praze ohledně formy zavinění obžalovaných
ve vztahu k jednomu za základních znaků skutkové podstaty trestného činu
podvodu, a to ke způsobení škody na cizím majetku. Městský soud v Praze
dospěl s obecně formulovaným poukazem na vědomě učiněné protiprávní kroky
obžalovaných k tomu, že všichni obžalovaní jednali v přímém úmyslu
způsobit projednávaným útokem škodu na majetku obchodní společnosti
Ravileta. Spolehlivost tohoto právního závěru soud prvního stupně sám
mírně zpochybnil již tím, že se na čl. 30 odůvodnění rozsudku sice
hypoteticky, ovšem nadbytečně, pakliže svůj závěr o formě zavinění měl za
správný, zabýval možností, zda i v případě, že by byla pravdivá obhajoba
obžalovaných, že nechtěli způsobit obchodní společnosti Ravileta škodu a
pokud by neodstoupila od obchodování s nimi, byly by jí finanční
prostředky za odkoupení máku zaplaceny, byli za své jednání trestně
odpovědní. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že ano, protože všichni
tři věděli o tom, že obchodují s neexistujícím zbožím, a tudíž forma
jejich zavinění v podobě nepřímého úmyslu je nezpochybnitelná. Vrchní soud
v Praze má po přezkoumání  napadeného rozsudku za to, že výsledky
dokazování, o které se závěr o zavinění musí vždy opírat, nebylo
dostatečně přesvědčivě prokázáno, že obžalovaní fingovaným obchodem
s mákem modrým přímo chtěli způsobit škodu na majetku obchodní společnosti
Ravileta. Zavinění je vnitřní psychický vztah pachatele ke všem podstatným
složkám odpovídajícím znakům skutkové podstaty trestného činu v době jeho
páchání a v posuzovaném případě je zřejmé, že bez důvodných pochybností
lze konstatovat pouze to, že všichni obžalovaní o možnosti vzniku
stamilionové škody na majetku jmenovaného poškozeného dobře věděli a pro
případ, že vznikne, byli s tímto škodlivým následkem srozuměni. Se stejnou
jistotou ale nebylo prokázáno, že přímým cílem jejich jednání spočívajícím
ve  fingovaném obchodu s mákem modrým bylo způsobení škody. Povedené
důkazy vypovídají spíše o tom, že obžalovaní chtěli mnohamilionové
finanční prostředky obchodní společnosti Ravileta vylákat předstíraným
obchodem s mákem modrým proto, aby je mohli použít pro vlastní
obchodování, současně ale počítali s tím, že je poškozenému vrátí
zaplacením sjednané kupní ceny v dohodnutém datu způsobem obdobným jako v
předcházejícím útoku, který se týkal fingovaného obchodu s ořechovou
směsí. Jinak řečeno, že od počátku plánovali více po sobě jdoucích
fingovaných obchodů se zemědělskými komoditami a předpokládali, že se jim
podaří faktický vznik škody na majetku obchodní společnosti Ravileta
„oddálit“ případně přenést na jiného investora. Pro správnost tohoto
závěru svědčí skutková zjištění plynoucí z výpovědi obžalovaného J.P. a
svědků jednajících za obchodní společnost Ravileta, kteří zmínili, že
obžalovaná M.S. po uzavření smluv o koupi a prodeji máku modrého přišla
s nabídkou zopakovat zdánlivě úspěšný obchod s ořechovou směsí (tato
skutečnost nepřímo potvrzuje správnost výše zmíněného závěru, že již na
počátku obžalovaní pojali úmysl spáchat více fingovaných obchodů se
zemědělskými komoditami, v jejichž rámci by ve snaze zabránit odhalení
předstírali úspěšnost investic tím, že by pohledávky staršího data
uspokojovali z finančních prostředků vylákaných následujícím podvodným
útokem). Nebyla ani vyvrácena obhajoba M. S., že se snažila sehnat nového
investora v Kataru.

         

Vrchní soud v Praze v další fázi přezkoumal výroky o trestu. Shledal
správnými úvahy soudu prvního stupně o tom, že obžalované M. S. je nutné
uložit přísný trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné trestní sazby,
aby se tak zohlednila její dominantní roli v projednávané trestné
činnosti, jejímž následkem je škoda v řádu desítek milionů korun, tedy
škoda mnohonásobně překračující hranici škody velkého rozsahu, a
reflektovalo její předchozí odsouzení za trestnou činnost téhož charakteru
rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 52 T 3/2004,
který nabyl právní moci 1. 10. 2008, z něhož si obžalovaná nevzala žádné
poučení, ačkoli jí bezprostředně hrozil výkon trestu odnětí svobody
v trvání šesti a půl roku. Vrchní soud v Praze výměru trestu odnětí
svobody však o rok snížil, protože má za to, že i trest odnětí svobody ve
výměře osmi let je trestem velmi citelným a dostatečně zohledňuje shora
uvedené přitěžující okolnosti. Zařazení obžalované M. S. pro výkon trestu
podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s ostrahou má Vrchní soud
v Praze za adekvátní povaze jejího narušení a tomu, že na ni zatím přímým
výkonem trestu odnětí svobody působeno nebylo a z výkonu vazby je velmi
dobře hodnocena.

 

Obžalované M. S. byl ovšem nezákonně uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních
společností nebo družstev. Městský soud v Praze pominul skutečnost, že
obžalovaná M.S. se posuzované trestné činnosti nedopustila z pozice
statutárního orgánu obchodní společnosti AIDA ani jiné obchodní
společnosti, naopak respektovala trest zákazu činnosti stejného obsahu,
který ji byl uložen na pět let shora citovaným rozsudkem Krajského soudu
v Brně, a  nepochybně i z tohoto důvodu jednal jménem obchodní společnosti
AIDA její manžel obžalovaný PhDr. J. S. Tomuto obžalovanému byl shodně
jako obžalovanému J.P., který se rovněž trestného činu dopustil jednaje
v postavení statutárního orgánu obchodní společnosti, trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu
obchodních společností nebo družstev uložen zákonně, a to včetně jeho
maximální výměry, která je s ohledem na závažnost spáchaného trestného
činu a způsob jeho provedení zcela na místě. Rozsah zakázané činnosti byl
však soudem prvního stupně koncipován nadbytečně obsáhle. Z prokázaného
skutkového děje je zřejmé, že podvodného jednání se oba dopustili výhradně
v návaznosti na obchodování se zemědělskými komoditami, jemuž se
dlouhodobě věnovali, takže při respektování zásady přiměřenosti trestu jim
měla být zakázána jen tato konkrétní podnikatelská aktivita.

 

Pokud jde o diametrálně odlišné tresty odnětí svobody, které byly oběma
jmenovaným uloženy spolu s trestem zákazu činnosti, Vrchní soud v Praze
s ohledem na zákaz reformace in peius pokládá za zbytečné zaobírat se tím,
zda soud prvního stupně postupoval správně, když obžalovanému PhDr. Josefu
S. trest odnětí svobody mimořádně snížil pod dolní hranici zákonné trestní
sazby a jeho výkon podmíněně odložil,  správným však shledal,  že soud
prvního stupně při úvaze o trestech rozlišil, jakou měrou se jednotliví
obžalovaní svým jednáním podíleli na spáchání trestného činu. Skutková
zjištění jasně vypovídají o tom, že obžalovaný PhDr. J. S., přestože ve
veřejném zasedání se ve snaze pomoci své manželce, přihlásil k tomu, že
téměř všechna jednání vedli společně a ona nečinila nic bez jeho vědomí,
na spáchání trestného činu participoval měrou nejmenší. Sám nic
nerozhodoval, nesjednával a neorganizoval, jednání se zástupci poškozené
obchodní společnosti nevedl a spoluobžalovaného J.P. neúkoloval.
Obžalovaný PhDr. J.S. v podstatě statoval dvěma hlavním protagonistům,
obžalovaným M. S.a J. P., a za AIDA podepisoval, co za jménem této
obchodní společnosti fakticky dohodla obžalovaná M.S., která funkci
statutárního orgánu objektivně vykonávat nemohla. Naproti tomu obžalovaný
J.P. se do spáchání trestného činu zapojil měrou podstatnou. Byl to on,
kdo zástupcům poškozené obchodní společnosti Ravileta aktivně předstíral,
že za Poppy Trade vykoupil sjednané množství zemědělských komodit a že ve
skladech obchodní společnosti AGROBYŠKOVICE je deklarovaných 1.800 tun
ořechové směsi a poté 6.000 tun máku modrého. Vrchní soud v Praze
neakceptoval odvolací námitku obžalovaného J.P., že uložený trest odnětí
svobody ve výměře pěti let adekvátně nezohledňuje skutečnost, že svým
doznáním pomohl usvědčit zbylé spolupachatele, kteří ho k trestné činnosti
v podstatě přiměli využívajíce faktu, že mohli ovlivnit splácení úvěru ve
výši 50.000.000 Kč, který byl jeho obchodní společnosti s přispěním
obžalované M. S. poskytnut a ukázal se jako likvidační s ohledem na
vysokou úrokovou sazbu a zejména fakt, že jeho podstatnou část vůbec
nemohl využít a musel ji předat k dispozici spoluobžalovaným. Doznání
obžalovaného J.P. je jen jedním z mnoha důkazů jasně svědčících o vině
obžalovaných a soud prvního stupně ho dostatečným způsobem zohlednil
společně se skutečností, že se na obžalovaného hledí jako na osobu
netrestanou, tím, že mu uložil trest na samé spodní hranici zákonné
trestní sazby, ačkoli škoda trestným činem způsobená mnohonásobně
překročila hranici škody velkého rozsahu, jež je kvalifikačním znakem
trestného činu podvodu a zpřísňuje jeho trestnost. Motivace jednání
obžalovaného J.P. ke spáchání trestného činu rozhodně není okolností
případu, pro kterou  by s ohledem na závažnost spáchaného trestného činu a
roli obžalovaného J.P. se použití zákonné trestní sazby uvedené v § 209
odst. 5 tr. zákoníku jevilo nepřiměřeně přísné. Nátlak, o němž se zmiňuje,
nelze pokládat za polehčující okolnost ve smyslu § 41 písm. c, d, nebo e)
tr. zákoníku.     Obžalovaný J.P. nebyl na spoluobžalovaných závislý ani
jim podřízený a  ekonomické potíže obchodních společností, které vlastnil
a za které jednal, se daly legitimně řešit cestou insolvenčního řízení.

 

Posledním přezkoumávaným výrokem napadeného rozsudku byl výrok o náhradě
škody. Vrchní soud v Praze zjistil, že soud prvního stupně sice správně
podle § 228 odst. 1 tr. řádu zavázal všechny tři obžalované solidárně
k náhradě škody způsobené trestným činem obchodní společnosti Ravileta,
ovšem nesprávně stanovil její výši. Skutková zjištění soudu prvního stupně
vypovídají o tom, že žalovaným skutkem vznikla na majetku obchodní
společnosti Ravileta škoda ve výši nejméně 237.600.000 Kč, což je částka,
kterou obžalovaní fingovaným obchodem s mákem modrým vylákali od obchodní
společnosti Ravileta ke škodě jejího majetku, ovšem soud prvního stupně
pominul skutečnost, že již částečně byla tato škoda obchodní společnosti
Ravileta nahrazena v souvislosti s realizací obchodu s ořechovou směsí.
Celkem totiž obchodní společnost Ravileta zaplatila obchodní společnosti
Poppy Trade při zohlednění předem inkasovaných záloh na oba obchody od
obchodní společnosti AIDA (39.600.000 Kč za ořechovou směs a 26.400.000 Kč
za mák modrý) ze svých finančních prostředků za oba fingované obchody
396.000.000 Kč (158.400.000 Kč za nákup ořechové směsi a 237.600.000 Kč za
nákup máku modrého) a poté jí bylo zpět vyplaceno obchodní společností
AIDA 245.520.000 Kč (údajně jako platba za odkup ořechové směsi, který
zdánlivě generoval zisk pro Ravileta 87.080.000 Kč).

     

  Veden shora popsanými zjištěními, úvahami a právními závěry Vrchní soud
v Praze z podnětu odvolání všech tří obžalovaných napadený rozsudek zrušil
podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. řádu v celé jeho odsuzující části
a poté podle § 259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl tak, jak je ve
výroku tohoto rozsudku uvedeno.

 

Na samý závěr odůvodnění Vrchní soud v Praze konstatuje, že dva dny poté,
co proběhlo veřejné zasedání v této trestní věci, mu bylo doručeno podání
obžalované M. S. datované dnem 17. 7. 2013 a zaslané vrchnímu státnímu
zástupci v Olomouci jako podnět k prověření podezření korupce orgánů
činných v tomto trestním řízení. Vrchní státní zastupitelství v Praze,
jemuž byla věc z Olomouce postoupena, neshledalo důvody pro prověřování
tohoto podání prostředky trestního řízení a posoudilo ho jako součást
obhajoby obžalované M. S. Mimo jiné se v tomto podání spekuluje o možném
propojení předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Pavly
Augustinové na obhájce obžalovaného J. S. JUDr. Ing. Miroslava Silovského
prostřednictvím jeho bývalé koncipientky JUDr. Idy Augustínové, která je
zřejmě příbuznou předsedkyně senátu. Námitka podjatosti obžalovanou M. S.
v průběhu řízení o odvolání sice vznesena nebyla, Vrchní soud v Praze ale
s ohledem na shora uvedené pokládá za vhodné uvést, že nastíněná spekulace
o vazbě předsedkyně senátu na obhájce jednoho z obžalovaných nemá reálný
podklad,  protože předsedkyně senátu není  spřízněna s výše jmenovanou
koncipientkou, jejíž příjmení ostatně ani není totožné s jejím (liší se v
diakritickém znaménku), a vůbec ji nezná.

  

 

P o u č e n í  :       Proti tomuto rozsudku není řádný opravný prostředek
                                     přípustný.

 

                              Lze proti němu podat dovolání. Dovolání se
podává u soudu,           který ve věci rozhodl v prvním stupni do dvou
měsíců od           doručení opisu písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí.
O           dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky.

 

                              Dovolání může podat nejvyšší státní zástupce
pro nesprávnost           kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve
prospěch i           v neprospěch obžalovaného, obžalovaný pro nesprávnost
          výroku, který se ho bezprostředně dotýká.

 

                              Obžalovaný může dovolání podat pouze
prostřednictvím           obhájce. Podání, které by nebylo učiněno
prostřednictvím           obhájce, by nebylo považováno za dovolání, byť
by tak bylo           označeno.

 

                              Důvody, pro které lze dovolání podat, jsou
uvedeny v § 265b           tr. řádu, nutný obsah dovolání je uveden v §
265f tr. řádu.

 

                       

V Praze dne 7. srpna 2013

 

                                                                                
Předsedkyně senátu:

            
                                                              JUDr. Pavla
Augustinová