Si 85/2018
R O Z H O D N U T Í
Krajský soud v Brně jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) rozhodl
podle § 8a, § 12, § 15 odst. 1, § 20 odst. 4 písm. a) InfZ ve spojení s § 67 a § 68 odst. 2 zák. č.
500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů o žádosti žadatele
D. H., nar. xxxx,
bytem xxxxx, ze dne 7. 2. 2018 o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb.,
t a k t o :
Žádost žadatele ze dne 7. 2. 2018 se v části o poskytnutí
„kopii rozsudku sp. zn. 53 T 1/2016“
podle § 8a InfZ ve spojení s § 15 odst. 1 InfZ v části týkající se chráněných informací, kterými
jsou osobní údaje (příjmení, datum narození, bydliště a další informace přímo vedoucí
k identifikaci osob) účastníků řízení identifikovaných v požadovaném rozhodnutí Krajského
soudu v Brně č. j. 53 T 1/2016-1233 ze dne 26. 5. 2017
o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Krajskému soudu v Brně byla dne 7. 2. 2018 doručena ve výroku rozhodnutí uvedená
žádost žadatele podaná dle InfZ.
Podle § 2 odst. 1 InfZ je Krajský soud v Brně povinným subjektem, který má podle InfZ
povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti.
Podle § 8a InfZ informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické
osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími
jejich ochranu.
Podle § 12 InfZ všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak,
že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací,
u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod
odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.
Stránka
1 z
4
Si 85/2018
Podle § 15 odst. 1 zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá
ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost
odloží.
Při poskytování informací v podobě soudních rozhodnutí je povinný subjekt povinen respektovat
omezení práva nezbytné k ochraně práv druhých, tj. k ochraně účastníků soudních řízení (č. 17
odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 10 Listiny základních práv a svobod).
Reflexi výše uvedeného lze spatřovat v rámci InfZ ve výše citovanému ustanovení § 8a InfZ.
Právním předpisem upravujícím ochranu osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické
osoby a osobní údaje se mimo jiné rozumí zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů
a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOOÚ“).
Dle § 4 ZOOÚ se pro účely citovaného zákona rozumí:
a)
osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů
se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě
čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou,
kulturní nebo sociální identitu;
b) citlivým údajem osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém původu, politických postojích,
členství v odborových organizacích, náboženství a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním
stavu a sexuálním životě subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický
údaj, který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů;
d) subjektem údajů fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují;
e) zpracováním osobních údajů jakákoliv operace nebo soustava operací, které správce nebo zpracovatel
systematicky provádějí s osobními údaji, a to automatizovaně nebo jinými prostředky. Zpracováním osobních
údajů se rozumí zejména shromažďování, ukládání na nosiče informací, zpřístupňování, úprava
nebo pozměňování, vyhledávání, používání, předávání, šíření, zveřejňování, uchovávání, výměna, třídění
nebo kombinování, blokování a likvidace;
j) správcem každý subjekt, který určuje účel a prostředky zpracování osobních údajů, provádí zpracování
a odpovídá za něj.
Ustanovení § 5 odst. 2 ZOOÚ obecně stanoví pravidlo, podle kterého
správce může zpracovávat
osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů. Uvedené ustanovení ale zároveň vymezuje výjimky
z tohoto pravidla, tj. stanoví, že
bez tohoto souhlasu je může zpracovávat:
a) jestliže provádí zpracování nezbytné pro dodržení právní povinnosti správce;
b) jestliže je zpracování nezbytné pro plnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro jednání
o uzavření nebo změně smlouvy uskutečněné na návrh subjektu údajů;
Stránka
2 z
4
Si 85/2018
c) pokud je to nezbytně třeba k ochraně životně důležitých zájmů subjektu údajů. V tomto případě je třeba
bez zbytečného odkladu získat jeho souhlas. Pokud souhlas není dán, musí správce ukončit zpracování a údaje
zlikvidovat;
d) jedná-li se o oprávněně zveřejněné osobní údaje v souladu se zvláštním právním předpisem. Tím však není
dotčeno právo na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů;
e) pokud je to nezbytné pro ochranu práv a právem chráněných zájmů správce, příjemce nebo jiné dotčené osoby;
takové zpracování osobních údajů však nesmí být v rozporu s právem subjektu údajů na ochranu jeho soukromého
a osobního života;
f) pokud poskytuje osobní údaje o veřejně činné osobě, funkcionáři či zaměstnanci veřejné správy, které vypovídají
o jeho veřejné anebo úřední činnosti, o jeho funkčním nebo pracovním zařazení, nebo
g) jedná-li se o zpracování výlučně pro účely archivnictví podle zvláštního zákona.
Dle § 5 odst. 3 ZOOÚ dále platí, že
provádí-li správce zpracování osobních údajů na základě zvláštního
zákona, je povinen dbát práva na ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů.
Dle § 10 ZOOÚ
při zpracování osobních údajů správce a zpracovatel dbá, aby subjekt údajů neutrpěl újmu
na svých právech, zejména na právu na zachování lidské důstojnosti, a také dbá na ochranu před neoprávněným
zasahováním do soukromého a osobního života subjektu údajů.
Obecně tedy platí, že informace zahrnující osobní údaje může být poskytnuta pouze
se souhlasem subjektu údajů, pokud nelze dospět k závěru, že je namístě aplikovat některou
z výjimek z uvedených pravidel (srov. § 5 odst. 2 ZOOÚ). Při posuzování, která z výjimek
v konkrétním případě připadá v úvahu, pak musí vycházet taktéž z pravidla stanoveného
v § 10 ZOOÚ a poměřovat obě proti sobě stojící základní práva – ochranu soukromí a osobního
života (subjektu údajů) a právo na informace (svědčící žadateli).
Pokud povinný subjekt poskytuje soudní rozhodnutí, ve kterém je identifikovatelný účastník,
a rozhodnutí soudu obsahuje jeho osobní údaje (jméno, příjmení, datum narození, bydliště), tedy
ve smyslu § 4 písm. e) ZOOÚ zpracovává osobní údaje, musí tak činit v souladu s dikcí
§ 5 odst. 3, resp. § 10 ZOOÚ.
Povinný subjekt nemá souhlas subjektů údajů s poskytováním výše uvedených chráněných
údajů. Uvedené údaje by mohly vést k identifikaci osob.
Povinný subjekt dospěl k závěru, že na danou věc nelze aplikovat některou z výjimek stanovenou
v § 5 odst. 2 ZOOÚ.
Povinný subjekt tak s poukazem na ochranu soukromí a osobního života účastníků řízení
postupoval dle § 12 InfZ, kdy žadateli poskytl požadované informace včetně doprovodných
informací po vyloučení údajů o účastnících řízení, které poskytl v rozsahu dle § 6 odst. 5, 6 a 7
Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 24. 07. 2009 č. j. 13/2008-SOSV-SP, kterou
se provádějí některá ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů.
Stránka
3 z
4
Si 85/2018
Popsaným postupem povinný subjekt žádosti žadatele
zčásti nevyhověl, a proto dle
§ 15 odst. 1 InfZ ve lhůtě pro vyřízení žádosti vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti v rozsahu
uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí povinného subjektu l z e podat odvolání
ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí k nadřízenému
orgánu, kterým je Ministerstvo spravedlnosti České republiky, a to
prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Brno 22. 2. 2018
……………………………..
Mgr. Eva Sigmundová
asistentka předsedy Krajského soudu v Brně
Stránka
4 z
4
