Pokračování
7
52 T 8/2014
sledoval tisk, televizi a z toho asi vycházel. Některé listiny psal jako přípravu pro
trestní oznámení a pokud poškozené identifikoval konkrétním jménem, adresou a zvyky, tak
to bylo proto, aby nedošlo k omylu. Připustil, že
mohl stát za jeho trestním stíháním
v souvislosti se slečnami, a to vyjadřováním v tisku. K poznámce na č.l. 221 uvedl, že to byla
identifikace, ze začátku si nemohl vzpomenout na jméno ulice, pak k č.l. 220 s tím, že se
jedná o letiště v Polsku, nebylo to myšleno vážně, shodně tak vyjádření o přeletu hranic,
letovém řádu apod. Neví, že
by měl mít 500 tisíc měsíčně, jsou to prostě poznámky
dvou opilých lidí a nemá to logiku. Neví, kdo je
a
. Co se týká poznámek na
č.l. 223, tak jsou to nesmyslné a nesrozumitelné písemnosti. Shodně tak číslice na č.l. 224, i
když to psal on, nikdo nikomu z jeho přátel nedluží nic, 20 milionů Rusům je vymyšlených, to
neexistuje. Shodně tak písemnost na č.l. 223 nemá logiku, pokaždé se jedná o jiné částky.
Poznámky na č.l. 227 navazují na ty monopoly, bylo to všechno jenom pro jeho potřebu a
mu to prostě odcizil, protože se mu to hodilo. Co se týká motivace odsouzeného
,
tak ta byla jednoznačně finanční, peníze dostával pouze za vodku, měl dostat zálohu na
opatření padělaných dokladů, ale jelikož toho nebyl schopen, tak mu nic nedal. K dotazu, proč
si myslí, že to
oznámil, tak když věděl, že se nechal od nich izolovat, že už žádné
peníze nebudou, tak měl asi vztek.
Po rozhodnutí vrchního soudu se při hlavních líčeních obžalovaný vyjádřil k jednotlivým
důkazům a i závěrečné řeči zopakoval, že stojí za tím, že nic nespáchal, je mu hluboce líto, že
se vůbec do vězení dostal. Nechoval se hezky ke svým osobním asistentkám, mnohé z nich
byly placené společnice, kterým ublížil, je mu to líto a cítí se jako velký hříšník. Dostal se
poprvé v životě do kriminálního prostředí, přičemž pochází z rodiny, kde oba rodiče byli
lékaři, on měl vždy výborný prospěch, vážil si tatínka, nikdy v rodině nelhali, nekradli,
nedělali podvody. Měl strýčka, který ho vychovával morálním způsobem života po právní
stránce. Domnívá se, že celá rodina měla právní zázemí, takže všichni věděli, co je dobré a co
není. Co se týká těch děvčat, dostal se za tu hranu, čehož lituje. Stal se lékařem, práci
vykonával 20 let, cestoval po celém světě a na cesty si s sebou začal brát asistentky, tak první
byla jeho milenkou mnoho let. Vybíral si je na základě konkurzu a od začátku věděly, do čeho
jdou a že je to spojené s určitými službami, které jsou nad medicínu. Upřímně uznal, že tohoto
systému zneužíval, chtěl po nich věci, na které neměl právo, ne vždy to oni chtěly. Byl
náročný jak na práci, tak na dívky, dostal se až do vězení a je vděčný pánu bohu, že se tak
stalo, protože jinak by se nezastavil. Měl svůj vnitřní svět, vnitřní odkaz té rodiny, vybudoval
polikliniku, každý den vykonával práci lékaře. Ve věznici byli tací, kteří zneužívali jeho
znalostí medicíny, docházelo k běžnému pašování drog, alkoholu, prášků, přičemž
v rozhodnou dobu svědek
nebyl tzv. barákovník, ale obyčejný vězeň, tuto funkci
zastával jakýsi
. Bylo to všechno podivné, jelikož se
stýkal pouze s ním a
s
, měl podezření, že je to nasazený člověk, který to tam nahrává, přičemž těsně
před jeho vymístěním našli ve vězeňské místnosti u stolu
odposlouchávací
zařízení. Nebylo mu umožněno spis
prostudovat asi proto, kdyby se náhodou
přišlo na to, že
byl utajený spolupracovník policie.
se k němu ze začátku choval
slušně, začal mu nabízet alkohol, což připustil, byla to jeho velká chyba, ale nedovedl si
představit, že z toho bude to, co je. Má poškozenou páteř, výrůstek na obratlích, který
zasahuje míchu a ta kombinace alkoholu a léků vedla k tomu, že říkal takové nesmysly.
S odstupem času má za to, že
mu možné do pití něco přidával, nějaké drogy. Mluvil
totiž rychle, byl rozjařelý, což není jeho povahovou vlastností. Za to, že vykládá nesmysly se
omlouvá, nikoho nechtěl zlikvidovat, ani vydírat. Co se týká toho záznamu, o tom nevěděl a
Pokračování
8
52 T 8/2014
ty hodinky podle něho
vůbec neměl. Věznice při vyšetřování zjistila, že ty hodinky měl
od září 2013, což je divné, protože se vždy tvrdilo, že hodinky žádné neměl a pak se zjistil
opak. Nemůže být přece odsouzen na základě tohoto důkazů, který je nejenom nepřípustný a
nepravdivý, ale mohl být zfalšovaný. Je s podivem, proč policie nepožádala soud o legální
odposlech. Myslí si, že to nebyla náhoda, když
proti němu zapůsobil, bylo to cílené,
chtěl peníze. Pak pochopil, že žádné peníze nedostane a tak z toho udělal něco jiného, aby to
zužitkoval. Vězeňské prostředí je pro normálního člověka strašné, chodí to tam úplně jinak,
je tam snaha každého z někoho něco dostat, peníze, zboží, tabák, kávu apod. S poškozenými
uvedenými v obžalobě se rozešel celkem přátelsky, párkrát je viděl na recepci, ale jinak se
s nimi nebavil, neměl s nimi nic společného, takže nechápe, proč by je měl zabíjet. Žádnou
motivaci, aby jim ublížil na zdraví, neměl. Na závěr zopakoval, že se cítí být opravdu
nevinen, požádal o zproštění obžaloby, myslí si, že za ty slečny dostal dost, což bere jako
velké pokání. Cítí se jako hříšník v těch minulých věcech a odpykává si to spravedlivě, ten
svůj trest.
Svědek
, tak jak je uvedeno v předchozím rozsudku, trestnou činnost
obžalovaného přesně popsal, jelikož od prosince 2012 vykonával trest odnětí svobody ve
Věznici v Liberci. Zastával tam funkci zástupce oddílu a jelikož byl obžalovaný prvotrestaný,
tak mu vysvětloval, jak to tam chodí. Záhy pochopil, že obžalovaný si nenechá vůbec poradit
a má vždy svoji pravdu. Na druhou stranu, když měl nějaký problém, tak přišel za ním a tak
podle něj vzniklo to, že mu důvěřoval. Asi po 6 týdnech, co obžalovaný nastoupil, se ho ptal,
jestli s tak dlouhodobým trestem, neboť byl odsouzen na 10 let a měl by vykonat ještě 4 roky,
nemyslel na útěk. Bavili se povšechně, nicméně obžalovaný pak požadoval zařízení tohoto
útěku a jelikož svědek cítil, že z něho může získat peníze, tak přistoupil na jeho hru. Z tohoto
důvodu vznikly častější diskuze u svědka či obžalovaného na cele bez přítomnosti ostatních
osob. To, že svědek byl odsouzen za loupež, obžalovaný věděl. Že je obžalovaný při penězích,
o tom byl též informován, jelikož když nakupoval, tak utratil celou možnou částku a také o
tom hovořil. Když se bavili o útěku a svědek mu řekl, že si myslí, že by to mohlo stát i 100
tisíc dolarů, tak obžalovaný řekl, že to není problém a tak se opětovně utvrzoval v tom, že to
bude finanční příležitost. Svědek se ve své výpovědi dále o věznici v Liberci vyjadřoval velmi
pochvalně, proto i ostatním vadilo, když byli s obžalovaným problémy, jako např. když
nerespektoval nástupy a dozorci pak byli naštvaní na všechny. K fyzickému kontaktu
s
nikdy nedošlo, i když se vědělo, za co je ve výkonu trestu, nikdy nebyl ohrožen,
pokud o tom obžalovaný mluví, tak to byly jenom jeho báchorky, tedy spíše vypočítavost, než
skutečnost. Když začal obžalovaný podrobněji rozebírat možnost útěku, tak svědek pochopil,
že nemá reálný náhled, nicméně mu na to kývnul, první nápad bylo letět do Německa a potom
na pas do Thajska, a aby svědek byl pro něho věrohodný, tak rozvíjeli teorii o Bělorusku
s tím, že by tam požádal o azyl, když předtím zavrhl Ukrajinu. Jelikož bylo svědkovi jasné, že
potřebuje z obžalovaného získat nějaké peníze, tak mu vnuknul myšlenku, že potřebuje
padělaný pas s fotkou na cizí jméno, že mu to zařídí a domluva byla taková, že až mu pas
ukáže, tak vyinkasuje 60.000 Kč a polovinu z dolarů, těch 50.000 USD. Pas mu byl slíben
do čtrnácti dnů a útěk tak do měsíce, žádná záloha nakonec ale nebyla vyplacena. Svědek
potvrdil, že nikoho ohledně pasu nekontaktoval, byla to z jeho strany tzv. obložka.
Obžalovaný nebyl znalý prostředí a tak bylo jednoduché to na něj zkusit. Byla to jenom jeho
práce, nikomu se nesvěřil. Někdy v létě roku 2013 přišel najednou obžalovaný s tím, jestli by
šlo zařídit vraždu, svědek na to reagoval tak, že je to drahé, opět chtěl získat peníze a nic
Pokračování
12
52 T 8/2014
odkýval, nicméně nic neorganizoval, nikoho venku neoslovil. Když to trvalo dlouho a
viděl, že svědek je nečinný, tak začal více kamarádit s odsouzeným
. On sám se
s
pak dále o tom nebavil, domnívá se, že ten neví, co předtím spolu s
probrali. Má však názor ten, že se obžalovaného jednání stupňovalo, tlačil na
, aby se to
urychlilo, kolikrát byl tzv. utržený ze řetězu. Přesto všechno dodržoval zásady konspirace, bál
se štěnic, mluvil jen z očí do očí, bez přítomnosti osob, byl opatrný, často věci psal, nějaké
dokumenty dokonce likvidoval. Podle svědka jsou to pouze on a
, se kterými
tyto věci probíral. Dále se mu svěřil, že i jeho synové shánějí venku někoho na tuhle špinavou
práci, a dále si myslí, že takhle to organizoval i ve věznici Pankrác. Podle svědka
nehrozilo žádné nebezpečí ve smyslu, že ho chtěl někdo zlikvidovat, to by se určitě dozvěděl,
jelikož ve věznici Liberec byli malý kolektiv. Věděl, že měl problém s
, což byl
cikán, ale ty vyvolával
, snažil se na sebe upoutat pozornost, vystupovat jako
poškozený, ublížený, že se o něj má každý starat.
V přípravném řízení byl
vyslechnut na úřední záznam o podání vysvětlení
podle § 158 odst. 6 tr. řádu, přičemž se čtením této výpovědi daly strany souhlas.
Při hlavním líčení svědek potvrdil, že se obžalovaný vracel z návštěv opilý, a to byl mimo,
nicméně pokud mluvil o tom vydírání, tak to říkal „ čistou hlavou“. Když byl opilý, tak spíše
nekomunikoval. Svědek potvrdil, že určitě dokáže rozlišit mezi běžným tlacháním a
konstruktivními nápady, což u obžalovaného platilo, ptal se ho na podrobnosti, na možnosti.
Opakoval, že obžalovaný chtěl po svědkovi, aby zařídil člověka, který by ty únosy realizoval.
Dále doplnil, že podle zkušeností, které má, pokud by měl obžalovaný peníze, určitě by se mu
podařilo venku zajistit někoho, kdo by zrealizoval jeho plány. Ve věznici v Liberci není
jednoduché sehnat alkohol, on to, že je obžalovaný opilý, nikde nenahlásil, nechtěl mít
problémy.
Z předchozího rozsudku je možné zopakovat, že k tomu, jak to chodí ve věznici, byl na návrh
obhajoby nad rámec přípravného řízení vyslechnut major
, i ten potvrdil, že
s obžalovaným byly problémy, měl kázeňské přestupky, neplnil pokyny pracovníků vězeňské
služby, měl problémy s vězeňským oděvem, odmítal se přemísťovat. Neustále uváděl, že se
obává o svůj život, řešili to preventivně, i když neměli konkrétní poznatky. Věděl, že měl
problém s
, jelikož měl obavu o svoje zdraví, podával na něj trestní
oznámení, ale nic se nepotvrdilo. Svědek pracuje ve funkci vedoucího výkonu vazby a trestu
od roku 2005. Co se týká požívání alkoholu vězni, tak dochází ke kontrolám, pozitivní je to
však sporadicky, a to navíc v případě těch, kteří se vracejí z pracovišť mimo věznici. Ve
věznici se setkal s alkoholem spíše v té tzv. přípravné fázi jako např. při naložení a kvašení
ovoce, ale v klasické formě nikoliv. Aby byly do cely vneseny 2 litry vodky, mu přijde
nepravděpodobné, samozřejmě namátkově kontroly na alkohol se dělají, jsou závislé na
kategorii vězňů. Nemohl samozřejmě vyloučit, že by advokát na schůzku s klientem nepřinesl
alkohol. Potvrdil, že od té doby, co byl obžalovaný přemístěn do věznice Liberec, tak se tam
zhoršila nálada. Přeřazení do Stráže pod Ralskem s tím určitě souviselo, navíc věznice Liberec
má profilovaný pouze jeden oddíl pro vězně s ostrahou a v případě, že jsou negativní poznatky
k nějaké osobě, tak nejsou schopni zajistit přemístění do jiného, a tak i tento důvod
bezpečnosti svědčil pro přemístění. Co se týká problému s vězněm Pokorným, tak na svědka
to spíš dělalo dojem, že si obžalovaný snažil upevnit pozici a přemístit vytipovaného vězně.
Pokračování
13
52 T 8/2014
Zná svědka
, je ve výkonu trestu opakovaně, je zástupcem oddílu, pomáhá veliteli a je
komunikační spojka mezi velitelem a odsouzenými, má svoji přirozenou autoritu, je
respektován. Věděl o tom, že měl obžalovaný konflikt s odsouzeným
, údajně mu
mělo být vyhrožováno, což se však nepotvrdilo, určitě nedošlo k fyzickému napadení.
Postavení obžalovaného
nebylo ve věznici nejlepší, ale to se dalo předpokládat. Dále
připustil, že mohl být zajištěn odposlech na návštěvní místnosti, to se řešilo, ale neví, s jakým
výsledkem. K námitkám obžalovaného, že odposlechy byly nalezeny i na celách, např. u
odsouzeného
, svědek uvedl, že o tom nic neví. Dále vypověděl, že teoreticky je
možné, aby obžalovaný měl s advokátem ve věznici schůzku ve večerních hodinách. Jinak
v jeho přítomnosti se obžalovaný vždycky choval řádně, pouze jednou omdlíval a žádal vodu,
ale jiné nestandardní chování, tak jak zmiňoval obhájce, že se kácel, že se choval jako opice či
se pomočoval, nezaregistroval, ani o tom neslyšel. Pokud mu byla předestřena jména
odsouzených
,
, tak to mu nic neříkalo.
Po rozhodnutí vrchního soudu byl na návrh obhajoby vyslechnut původní ředitel věznice Ing.
, který vypověděl, že tuto funkci zastával od dubna 2013 do 30.6.2014. Za jeho
působení ve Věznici v Liberci vykonával výkon trestu i obž. MUDr.
. Přicházel s ním
do styku tak 1x týdně, jelikož opakovaně žádal o rozhovor. Přímo konflikt spolu neměli.
Použití pátracích prostředků je možné v kterékoliv věznici realizovat, musí to být nařízeno
příslušným orgánem činným v trestním řízení a umístění do věznice musí být se souhlasem
ministra. Od příslušníků policie se dozvěděl, že mělo být použito jakési nahrávací zařízení,
aby byly zdokumentovány ústní projevy obžalovaného. Záznamové zařízení mělo být použito
jedním ze spoluodsouzeným k údajné trestné činnosti. Dále asi začátkem listopadu obdržel
informaci o tom, že obžalovaný připravuje útěk z věznice, byl vyrozuměn zástupcem,
, jelikož byl mimo věznici a ihned informoval ředitelství. Šetření pak probíhalo
cestou policejního orgánu, on v té době již ve věznici nepůsobil, nastoupil na generálním
ředitelství jako ředitel odboru kontroly. Šetření bylo podle něho ukončeno někdy na konci
roku 2014. Jakým způsobem se záznamové zařízení dostalo do věznice a jak jej opustilo, o
jaký konkrétní typ se jednalo, se nepodařilo přesně zjistit, protože odsouzený
neposkytl
dostatečnou součinnost. V listopadu se dozvěděl o připravovaném útěku, byly to dvě různé
informace. Jelikož pak nepůsobil ve Věznici v Liberci, nikdy o tom s ods.
nehovořil.
Se svědkem
z oddělení vražd Praha byl v kontaktu po dobu působení ve Věznici
Liberec, 2 až 3x s ním hovořil, jelikož věznici navštívil, prováděl šetření nějaké závažné
trestné činnosti, nehovořili spolu však o nahrávání. Pokud by se u ods.
prokázalo, že
disponoval v prostorách věznice nahrávacím zařízením, tak by za to měl být řešen kázeňsky.
Kázeňská řízení má na starosti vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu
. Vycházky
obviněných a obžalovaných ve výkonu vazby ve Věznici v Liberci probíhají v jiných
prostorách, než u odsouzených. Pro ty, kteří jsou již pravomocně odsouzeni, je určen poměrně
rozsáhlý dvůr, který slouží i sportovním aktivitám. Obvinění pobývají v malých kójích a ty
prostory k realizaci vycházek mají vyšší stupeň zabezpečení. Prostory pro odsouzené odhadl
na 50 až 30 m. Pokud by byl obžalovaný ve výkonu trestu, tak nemohla být realizovaná
vycházka v prostorách pro výkonu vazby. Každý odsouzený dopředu ví, kdy bude vycházky
mít, je to součástí časového rozvrhu dne. Na vycházky má odsouzený ze zákona nárok denně
minimálně v rozsahu hodiny. Doba je vždy stejná, všichni to vědí dopředu, je stanoven plán,
aby se vystřídali. Odsouzený
tedy věděl, kdy bude mít realizovanou vycházku a to po
celou dobu, kdy vykonával trest. Prostor je zabezpečen, je situován vně věznice, jsou tam
Pokračování
14
52 T 8/2014
obvodové zdi, které sahají po střechu a je to doplněno zabezpečovacím zařízením - jednak s
technickými prvky, ale i fyzickou ostrahou pracovníky věznice. Z vrchu je zabezpečen prostor
pouze pro ty, kteří jsou ve výkonu vazby. Prostor je hlídán osobami, které mají zbraně, ale ty
slouží k ochraně vnější bezpečnosti, uvnitř je prováděn fyzický dohled a tam příslušníci
zbraně nemají. K dotazu, zda by se mohl snést do těchto prostor vycházek vrtulník, tak podle
něho by se jednalo o velmi náročný letecký manévr, není odborník, ale vyloučit to nelze.
Jestliže odsouzení chtějí absolvovat lékařskou prohlídku, tak je předem plánovaná a jede
zdravotní eskorta v pracovní době do civilního zdravotnického zařízení, případně do
Vězeňské nemocnice v Praze, nebo v Brně. Pokud se jedná o akutní stav, tak přijede rychlá
zdravotnická služba, která může rozhodnout, kam se pacient odveze. Jedná se většinou o
Krajskou nemocnici Liberec civilní, nebo Nemocnici Praha – Pankrác vězeňskou. Když jede
odsouzený do nemocnice za účelem vyšetření, tak ví, že bude eskortován k lékaři, takže může
vědět přesný termín i měsíc předem. Jelikož obž.
byl problémový vězeň, byla vždy
přijata mimořádná bezpečnostní opatření, k čemuž patřilo i posílení eskorty. Mimo řidiče
jezdili se zdravotní eskortou další čtyři členové eskorty, do ordinaci ho doprovázeli tři.
Nemocnice Liberec disponuje heliportem asi po dobu 2 roků. Odsouzený byl problémový,
vymykal se chováním běžnému průměru, byl konfliktní, odmítal plnit příkazy příslušníků.
V rámci programu zacházení bylo
stanoveno, aby byl určitým způsobem nápomocen
vychovateli, aby se podílel na zajištění denního režimu a na druhou stranu tlumočil požadavky
vězňů vychovateli. Takovou osobu vybírá odborný personál, vychází z osobní znalosti toho-
kterého vězně. Výběr této osoby je obtížný, jedná se o odsouzeného, který musí mít určité
morální vlastnosti, kterými převyšuje ostatní. Praxe bývá taková, že i samotní vězni si mohou
zvolit svého zástupce. K dotazu státního zástupce uvedl, že Ing.
z Prahy ho
navštěvoval ve Věznici v Liberci, je to bývalý kolega, měli hodně společného, projednávali
některé starší případy a připravovali scénář k televiznímu seriálu „ První oddělení „. K dotazu
obhájkyně uvedl, že zdi vycházkového dvora jsou hladké a šahají do výšky asi 25 m, okna
jsou opatřena mřížemi. Vyšetřování útěku měla na starosti krajská policie. Vzhledem ke
konfliktní povaze obžalovaného, jak směrem k personálu, ale i k ostatním odsouzeným,
musela být učiněna určitá opatření, např. vymístění mimo ostrahový oddíl. To, že by byl
obžalovaný přímo napaden nějakým spoluodsouzeným, o tom nic nevěděl, nic mu neříkalo
jméno
. Od kdy byl obžalovaný umístěn na celu pouze s jedním odsouzeným si
nepamatoval, ale muselo to být v době před listopadem 2014, jelikož v té době probíhalo
jednání s jiným ředitelem věznice o přemístění obžalovaného, což se stává v případě, že se
jedná o problémového vězně, který způsobuje nadměrnou psychickou zátěž zaměstnancům
věznice.
K této výpovědi obžalovaný uvedl, že ten róm, který se jmenoval
, mu vyhrožoval, že
ho do Silvestra zabije, měl strach a napsal několik stížností. Asi měsíc předtím, než byl zjištěn
ten odposlech, byl přemístěn z odd. D na odd. izolované, v té době nepoužíval velké
vycházkové dvory, ale ty malé pro osoby ve vazbě. Na přelomu června a července, či září, měl
velké potíže se zády a tak mu povolili transport bez pout.
Dále byl nad rámec přípravného řízení vyslechnut podplukovník
Mgr.
, který ve
věznici od 1.4. do 30.11. 2013 pracoval na pozici prvního zástupce ředitele, ostatní měsíce
jako vedoucí oddělení a ředitelem byl pověřen od 1.7.2014 do současné doby. Neměl žádné
informace o tom, že by byl obžalovaný ohrožen na životě, na to by muselo být reagováno.
Pokračování
15
52 T 8/2014
Nepřišel s ním v podstatě do kontaktu, pouze jednou, když kontroloval eskortu. Pokud byl
obžalovaný vymístěn z oddílu, tak to nebylo proto, že by byl akutně ohrožen na životě, byť on
to tak bral, bylo to v době, než odjížděl do Věznice Stráž pod Ralskem, tedy v listopadu 2013,
asi 15.11. Oddíl D je standardní pro výkon trestu se zařazením ostrahy. Jestli byl na cele sám,
nebo s někým, to si nepamatoval, vždy to probíhá standardně, ke sporům s odsouzeným
se nedokázal vyjádřit. Prostory pro vycházky pro vazebně stíhané jsou o velikosti 3
až 5 m. Odsouzený
byl do Liberce přemístěn z Věznice Valdice, fungoval jako
zástupce baráku, byl určen k tomu, aby sezval odsouzené na ranní a odpolední sčítání, tuto
osobu zpravidla vybírá vychovatel. Musí jít o člověka, který má určitý respekt mezi
odsouzenými, shodně tak ze strany vychovatele, musí znát prostředí. Na tuto funkci se vybírají
bezproblémový vězni. Na základě trestního oznámení probíhalo šetření,
připustil, že
manipuloval s nějakým nahrávacím zařízením, ale bohužel nesdělil, jak k něm přišel,
predikoval cestu, že se tak stalo prostřednictvím volného pracoviště. Přijali tedy opatření, aby
se to nemohlo opakovat. První informaci o tomto nahrávacím zařízení se dozvěděl z médií, od
policie někdy z kraje listopadu. Jak dlouho disponoval
tímto nahrávacím zařízením,
nevěděl. Pokud by měli relevantní informaci o tom, že se ve věznici nachází nahrávací
zařízení, reagovali by na to prohlídkami a to jednak osobními, tak prostor. Pokud byla
svědkovi předložena písemnost z 9.4.2015, tak k tomu uvedl, že zda ho kontaktoval někdo
z bývalých advokátů Dr.
v souvislosti s použitím záznamového zařízení, tak na
základě této písemnosti může uvést, že asi ano. K dotazu předsedkyně senátu uvedl, že pokud
obžalovaný vykonával nárokové vycházky v areálu pro vazebně stíhané, tak to muselo být
v období mezi 15. a 16.11.2013. Jestliže mu byla předložena listina k možnému útěku
z 5.11.2013, tak tu listinu zná, byla mu předána v tento den zřejmě ve tři hodiny policistou
ve věznici formou operativního poznatku a na základě toho pak telefonicky
kontaktoval ředitele věznice, který byl na poradě. Na základě takto předaných informací to
bylo projednáno s generálním ředitelem a prvním náměstkem a telefonním příkazem byla
zrušena eskorta obžalovaného plánovaná na 6.11.2013 do Věznice Stráž pod Ralskem. Ve
výkonu vazby pracuje od 1.3.2000, začínal jako strážný, prošel všemi úseky. Zda je technicky
možné se na vycházkový prostor pro odsouzené přiblížit vrtulníkem, tak podle něho teoreticky
ano. Řešilo se, že v době, kdy byl obžalovaný ve věznici, tak obhájce pronesl mobilní telefon.
Snad se řešilo i požívání alkoholických nápojů obžalovaným, případně obhájcem, ale nic
nebylo prokázáno. Myslí si, že ve výkonu trestu není možné se dostat k alkoholu, je však
reálné nechat zkvasit chleba, nebo rozinky, někdy se to podaří zachytit. Je možné, že se
obžalovaný dostal k většímu množství léků, např. na týden dopředu např. u brufenu, záleží to
na závažnosti obtíží. K dotazu obžalovaného potvrdil, že ví, že se řešil odposlech v návštěvní
místnosti ohledně ods.
, to se však netýkalo této kauzy, bylo nasazeno legálně
v souladu s platnými předpisy. K problematice tzv. vymístění k dotazu obhajoby vysvětlil, že
pokud se jedná o problémového vězně a libereckou věznici, která má omezený prostor, tak se
jmenovaný dočasně tzv. vymístí a poté se převeze do jiné věznice. Zopakoval, že zřejmě 6.11.
měl být obžalovaný přemístěn do Věznice Stráž pod Ralskem a na základě operativního
poznatku výše uvedeného došlo z bezpečnostních důvodů ke zrušení eskorty.
Další zaměstnanec Vazební věznice Liberec
Mgr.
vypověděl, že je zde
zaměstnán od 22.12.2009 a od roku 2013 na pozici vedoucího oddělení prevence a stížností.
Nikdy neměl s obžalovaným konflikt. O záznamovém zařízení, kterým měl disponovat
odsouzený
se poprvé dozvěděl z médií, kontaktoval svého nadřízeného a generální
Pokračování
18
52 T 8/2014
byl vyslechnut zmiňovaný vedoucí odboru obecné kriminality policie Liberec
,
jehož podřízení dokumentovali a vyšetřovali předmětnou trestnou činnost. Někdy v listopadu
se dozvěděl o přípravě závažné trestné činnosti obžalovaným, nikdy se s ním osobně nesetkal.
Mělo se jednat o přípravu vražd a oni byli místně a věcně příslušným orgánem. Činili
opatření, aby zabránili případným následkům a způsobení škody, samozřejmě ihned
informovali vazební věznici. Videozáznam dostali později, on to konkrétně neprověřoval, od
toho byli operativci. Podřízení pracují samostatně, on ze své pozice dokladuje jejich činnost,
vyšetřili reálnost hrozby. Pokud se píšou nějaké záznamy i vůči jiným orgánům, tak to může
parafovat. Věděl, že stěžejním důkazem bylo pořízení záznamového zařízení, oni ho tam
neumisťovali, proto o tom neměl žádné informace. Z titulu svého postavení spolupracuje s
operativci, vyšetřovateli a státními zástupci. Jelikož nahraný záznam byl od Ing.
, byl
též vyslýchán. Pokud byla svědkovi předestřena listina ze dne 17.12.2014, jedná se o žádost o
součinnost vůči Věznici Liberec, tak je možné, že to parafoval, nicméně na starosti to měl kpt.
. O tom, že by měl mít svědek
podanou žádost o podmíněné propuštění,
nevěděl, uměl si ale představit, že operativa vyhotovila písemnost o pomoci při rozkrytí
trestné činnosti. Taktéž neví, zda podmíněné propuštění bylo projednáno a s jakým
výsledkem. Vyloučil, že by se účastnil podání vysvětlení, či výslechů, to by potom ve věci
nemohl být činný jako nadřízený. S Ing.
se setkával pracovně na různých
mezirezortních komisích, neformálně projednávali i tento případ. Parafuje mnoho listin,
nemůže si obsah všech pamatovat.
K vysvětlení provozu věznice byl vyslechnut vedoucí oddělení prevence a stížností
Mgr.
, přičemž z předchozího rozsudku vyplývá, že se setkal od
obžalovaného s různými podáním, které směřovali vůči chodu oddílu, různým odsouzeným,
případně zaměstnancům, opakovala se, byla šetřena ředitelem věznice, týkala se i nevhodného
chování, údajného fyzického a verbálního napadání, všechno bylo vyvráceno. Vzpomněl si, že
si obžalovaný stěžoval na to, že mu tam jde o život, že je napadán spoluvězněm, ale to se
neprokázalo. Aby bylo eliminováno nebezpečí, tak byl přemístěn na jiný oddíl. Že by byla cela
obžalovaného monitorována, a to z hlediska aktivity věznice, vyloučil, mohlo by to být pouze
na žádost ministryně spravedlnosti v režimu vyhrazené, ale o tom pochybuje. Dále je pak
možné instalovat odposlech na základě soudního rozhodnutí, o tom také nic nevěděl. Shodně
tak se nestalo, že by byla cela monitorována z důvodu bezpečnosti, o tom by rozhodoval
ředitel věznice a on by byl informován. Jediné, co by mohlo být, je namontování
monitorovacího systému tajně, to vyloučit nemůže, nicméně kontroly nic takového nenašly.
Shodně tak vyloučil, že by v jeho případě byli nasazeni vězni proto, aby byl obžalovaný
ochráněn nebo naopak provokován. Má za to, že došlo k jednomu záchytu nějakých předmětů,
které putovaly do věznice za obžalovaným, pak byl problém s telefonováním, to se řešilo
generální inspekcí. Co se týká jeho přemístění do věznice Stráž pod Ralskem, tak to vycházelo
z toho, že on byl konfliktní, neustále psal podání, že má o sebe strach, nemohl se plnit
program zacházení, nemohl být dlouhodobě v izolaci. Věznice Liberec disponuje pouze
jedním ostrahovým oddílem, a proto byl eskortován. K vyjádření předsedkyně senátu, že
obžalovaný uváděl, že měl stavy, kdy se projevoval neadekvátně - tleskal, pomočil se, dělal
opici apod., tak tuto zkušenost s ním neměl, nikdy se to neřešilo. Měla být šetřena skutečnost
ohledně odposlechů na návštěvní místnosti, ale jak, to neví.
Pokračování
20
52 T 8/2014
k nim nemá důvěru. Řekl mu, že se za ně zaručuje, že to budou vyšetřovat kolegové, které
zná a že zprostředkuje kontakt. Byly mu doručeny písemné materiály, které měl údajně psát
obžalovaný, pak oslovil policisty z Liberce s tím, že mu budou dodány ještě další materiály.
Když se seznámil s obrazovými materiály, tak to vyhodnotil jako závažné a tak navštívil
s kolegy
podruhé, nemluvil s ním, jenom je představil s tím, že to budou vyšetřovat.
Vše předal a tím to pro něj skončilo. Se svědkem
se tedy setkal jednou při tom
vytěžení a podruhé stál pouze mezi dveřmi, čas návštěv si nepamatoval. O tom, že byl pořízen
záznam, se poprvé dozvěděl od odsouzeného
, v té době byl ale předmětný záznam už
mimo věznici. S ohledem na to, že je zařazen jako vedoucí oddělení vražd, tak má průměrně
30 kauz za rok a tak si nepamatuje veškeré podrobnosti. S informátorem nemohl jednat
oficiálně, protože kdyby zjišťoval jeho totožnost, nebo ho nechal sledovat, tak by také žádné
materiály dostat nemusel. Bylo to v Praze, měl vzkaz na telefonu, bylo to druhý den po setkání
s
, materiály měl pouze krátkou dobu. DVD mu bylo předáno někdy začátkem
listopadu na veřejném místě, ten člověk, kterému to předával, s tím nechtěl mít nic
společného. Nepamatoval si podrobnosti, prostě ho oslovil člověk, že jde o
a že posílá
nějaké materiály. Dřív se setkal s člověk z kriminálního prostředí a pak s tím kurýrem. Pakliže
navštívil
5.11., tak ho chtěl seznámit s těmi vyšetřovateli, kteří to budou mít na starosti,
aby měl důvěru. U vytěžení
13.11. nebyl, fyzicky však ve věznici byl, řešil to
s vedením. Obrazový záznam viděl, došlo mu, že to muselo být na cele obžalovaného. Když
převzal od toho člověka nosič s daty, tak měl obavu, aby něco nezaviroval, nezničil data, tak
to předal kolegům na odborné pracoviště, aby zjistili, co tam je a aby to uchovali. Z toho USB
to smazal a vrátil. Bylo domluveno, že to vrátí vymazané, proto ten nosič mohl nechat
v restauraci na domluveném místě.
Jak to vyplývá z předchozího rozsudku, ve věci byli dále vyslechnuti
všichni poškození, kteří
se shodli na tom, že poté, co se dozvěděli, že jsou ohroženi plány obžalovaného
,
museli přijmout určitá opatření, a že pokud obžalovaný si kdy v minulosti vzal něco do hlavy,
tak to dokázal dotáhnout do konce, a tudíž věřili, že by mohlo dojít k realizaci a měli velké
obavy.
jak v přípravném řízení, tak při hlavním líčení potvrdil, že znal obžalovaného
asi od roku 2005 prostřednictvím jeho hnutí, kterého byl členem. Obžalovaný trpěl
představou, že jsou všichni zednáři, kteří tahají za špagáty a mohou ovlivňovat různé věci.
Měl svůj vlastní svět s tím, že je tu pár vyvolených, kteří řídí svět. Po nějaké době zjistil, že
obžalovaný nemá s principy hnutí nic společného, a tak ho v létě 2009 jako prezident klubu
vyloučil za velké podpory členů. S obžalovaným odešlo pár dalších lidí a založili svůj klub.
V roce 2009 byl u něho na večeři, čehož do dneška lituje, obžalovaný byl opilý, choval se
nevhodně. Co se týká předchozího řízení, tak u soudu vypovídal, pomohl té jedné dívce
s návratem z Filipín, při výpovědi konstatoval informace od velvyslance. Vyloučil, že by se
obžalovaný účastnil tajných služeb ve Vatikánu. Žádné zásadní informace od něj nikdy
neobdržel, nikdy spolu neměli společnou milenku. Vyloučil, že by měl k dispozici 10 milionů
Kč, ani se nikdy s obžalovaným o své finanční situaci nebavil. Potvrdil, že v Praze používá
MHD, jezdí i autem a všeobecně se ví, kde parkuje. Nemá viditelnou ochranku, ani není
ozbrojen. K ostatním poškozeným neměl žádné konkrétní informace. Pokud se měl vyjádřit
k motivu obžalovaného, tak má za to, že to souviselo s tím vyhazovem z klubu. Nicméně
svědek si nikdy nedokázal představit, že by proti němu obžalovaný šel nad rámec verbálních
útoků. Při hlavním líčení zopakoval, že obžalovaný pil, nezvládal své chování, což vedlo
k excesům. Choval se způsobem, že to bylo pro ostatní neakceptovatelné, proto ho vyloučili.
Pokračování
21
52 T 8/2014
K motivu dále upřesnil, že si myslí, že to byla msta, jelikož se obžalovanému zhroutil život,
který měl rád - společnost, recepce, focení, klub založil v roce 1990 a považoval ho za své
dítě. Asi pak nabyl domnění, že svědek organizoval akci těch dívek, což ale není pravda. Byl
činný pouze ohledně té jedné na Filipínách, která se obrátila na státní orgány, tam pomohl.
Vize, že měl být zabit vystřelovacím nožem v metru, je reálná, co se týká poznámek na čl. 221
ohledně věku a adresy, tak to souhlasí, pouze se přestěhoval asi o 200 m dál, ale odpovídá to,
má webové stránky, dá se to tam dohledat. O plánované vraždě se dozvěděl až od Policie
Liberec, samozřejmě rodina z toho byla neklidná, i on musel přijmout určitá opatření, o
kterých se nechce šířit. S ohledem na své zkušenosti se vyjádřil tak, že se v ČR dají za peníze
sehnat lidi, kteří by byli schopni vraždit a vydírat. Teorie obžalovaného, že by BIS nasadila do
věznice svého člověka k jeho ochraně, je nereálná. Na závěr výpovědi potvrdil, že pokud byl
činný ohledně záchrany té dívky na Filipínách, to bylo to, co spustilo lavinu vyšetřování.
Shodně tak poškozený
vypověděl, že obžalovaného poznal jako člena Lvího klubu,
k tomu upřesnil, že to je nevládní organizace, která působí pod hlavičkou OSN v ČR, přičemž
obžalovaný jako prezident mnohokrát do roka organizoval setkání v Praze. Prostřednictvím
svědka se obžalovaný stal v květnu roku 2005 na druhou stranu členem Rytířského řádu sv.
Konstantina. V roce 2009 přestoupil z teplického klubu do pražského, což pro něj bylo i
technicky přijatelnější. Začal tedy chodit na schůze tamějšího klubu, které se mnohdy
komplikovaly tím, že se obžalovaný opil, choval se oplzle, komentoval nevhodně přítomné
dámy, a proto se jeho společnosti začal vyhýbat, ale přímo konflikt neměli. Vše vyvrcholilo
počátkem roku 2011, jelikož se obžalovaný na schůzce klubu opil s
,
domluvili se na natáčení porno snímku, který byl následně realizován na velvyslanectví ve
Vatikánu. Byl to on, kdo pak pana
vyloučil z řádu pro podvody, byl pak odsouzen k třem
letům nepodmíněně, přičemž oznámení trestné činnosti vyvolalo u obžalovaného agresi vůči
jeho osobě, začal vyhrožovat rodině a přátelům likvidací. Proto s obžalovaným přestal v roce
2011 komunikovat s tím, že
do řádu již zpátky nevezme. Poslední kontakt
s obžalovaným byla mejlová výměna jeho výhrůžek z května 2011 a ty byly předány na Policii
v Ústí nad Labem. V létě 2011 byl zase pro změnu on předvolán na Policii v Ústí nad Labem
z důvodu trestního oznámení vůči jeho osobě, že měl údajně najmout vrahy na arcibiskupa
pražského Krištofa, občanského jména
. Na to následovaly nějaké ty výhrůžky,
přičemž obžalovaného viděl potom v rámci hlavního líčení v předchozí trestní věci, kde
vypovídal jako svědek, obžalovaný ho obvinil z toho, že mu asistentky dohazoval, aby byl
kompromitován. Navíc o něm obžalovaný šířil pomluvy, že je pracovníkem BIS a že má gay
klub v Drážďanech. K ostatním poškozeným uvedl, že
zná od roku 2005 ze Lvího
klubu,
viděl pouze jedenkrát, též v rámci tohoto klubu,
,
,
nezná. Co se týká jeho finanční situace, tak ta se pohybuje v jednotkách milionů korun, pak
má dva byty, dluhy nemá. Není si vědom toho, že by u matky byly šanony s písemnostmi,
které by někoho kompromitovaly. Vyloučil, že v případě fyzického nátlaku by z něj bylo
možné dostat 10 milionů Kč. Při hlavním líčení tuto výpověď doplnil tím, že mu mohl mít
obžalovaný za zlé, že říkal u soudu v Praze pravdu. Že plánuje jeho likvidaci, se dozvěděl až
od policie a kvůli tomu pak na určitou dobu změnil bydliště, což si nechal zapsat i na
magistrátu. Měl určité zdravotní potíže, které se prohloubily touto stresovou situací. Připustil,
že obžalovaný je do jisté míry fenomenální člověk, myšleno ve špatném slova smyslu, jelikož
je schopen naplánovat v podstatě ledasco. I další poškozený
se s obžalovaným
setkával asi tak od roku 1992-1993, a to zejména v rámci předmětného Lvího klubu, a to asi
tak jedenkrát do měsíce. Rozešel se s ním v roce 1997, jelikož to byl intrikář, snažil se najít
Pokračování
22
52 T 8/2014
kompromitující materiály i na něho, proto z tohoto klubu se skupinou dalších lidí odešel a
založil svůj vlastní, který je stále funkční, což obžalovaný těžko nesl. Stalo se, že když se
náhodně setkali, tak ho obžalovaný verbálně napadal, vyhrožoval mu zničením. Jeho finanční
situace odpovídá velikosti právní kanceláře, ale určitě nedisponuje 50 ani 10 miliony Kč, které
hodlal obžalovaný za jeho smrt inkasovat. Co se týká ostatních poškozených tak
a
znal jako členy klubu,
a
nikoli. Při hlavním líčení tento svědek svoji
výpověď doplnil tím, že obžalovaný byl přesvědčen o své genialitě, výjimečnosti, že je
pověřen, aby řídil svět. Rád vytvářel kolem sebe skupinu, kterou chtěl ovládat. Svědčil v jeho
předchozí trestní kauze, nicméně má za to, že mu tím nepřitížil, jelikož nevěděl v podstatě
žádné informace. Obžalovaný musel vědět, kde svědek bydlí, jelikož to místo je třicet let stále
stejné včetně kanceláře, a zopakoval, že ta zášť obžalovaného musela vycházet z toho, že
spolu s ostatními založili nový klub. Samozřemě, že z obžalovaného poté, co se o této
problematice dozvěděl od policie, strach měl, velmi neklidní byli jeho nejbližší, a to manželka
a děti. Když obžalovaný tvrdil, že se nedožije vánoc, byl to nepříjemný pocit, i podle něho
tím, že obžalovaný posedlý svou výjimečností byl schopný zrealizovat v podstatě cokoliv.
Další poškozená
vypověděla, že zná obžalovaného asi dvacet let, jelikož u něho
nastoupila jako zdravotní sestra. Postupně se pracovní vztah přesunul do osobní roviny, což
trvalo asi pět let. Nevedla s ním společnou domácnost, on byl v té době ženatý, vztah ukončila
ona, on to těžko nesl. Poté mezi lidmi prezentoval, že spolu stále jsou, což nebyla pravda,
nicméně stále se stýkali pracovně, byla společníkem ve společnostech jako on a tak se scházeli
na poradách. Pokud se má vyjádřit k tomu, z jakého důvodu by jí chtěl ublížit, tak snad jenom
proto, že nebyl zřejmě spokojen s dohodou o narovnání v rámci uvedených společností. Chtěl
rychle vyplatit peníze, i když dohodnuto bylo něco jiného. Členové společností se k němu
však chovali korektně, finanční záležitosti byly odsouhlaseny za pomoci advokátů, bylo to
smluvně ošetřeno. To, že chtěl odejít ze společného podnikání, byla jeho vůle a oni ostatní mu
to umožnili. Po nějaké době dostala dopis, v rámci kterého jí vyhrožoval, že byl okraden
s ohledem na finanční vyrovnání, že mají spolu dítě, že ji bude pomlouvat, na což mu slušně
odpověděla a dostala domů další dopis, ten však již odmítla převzít a proto se vrátil zpět. Byla
informována o tom, že 24.11.2013 volal
, požadoval po něm nové číslo na svědkyni. I
ona byla členem Lvího klubu, ze kterého vystoupila po té jeho aféře v říjnu 2011. Je vdaná,
s manželem má tři děti a v žádném případě ani jedno není obžalovaného. Potvrdila, že
finanční situace jejich rodiny je nadstandardní, ale nejedná se o úspory v milionech korun.
Manžel se s obžalovaným zná, tykají si, má přezdívku Španěl, po vyrovnání nejsou mezi nimi
žádné finanční pohledávky. Vypovídala v minulosti v té jeho trestní kauze, ale nijak mu
uškodila. K ostatním poškozeným potvrdila, že
,
a
zná ze Lvího
klubu,
je její společník a
nezná. Při hlavním líčení svoji výpověď doplnila tím,
že obžalovaný věděl její věk, bydliště, rodinné poměry, denní režim. K poznámce na č.l. 223a)
upřesnila, že
není devět, ale třináct a Španěl je právě ta přezdívka manžela. Pokud na
č.l. 226 jsou napsány Hostivice jako bydliště, tak to odpovídá, Husovo nám. též, pouze je
odlišné číslo popisné. Jinak tyto písemné poznámky založené ve spise dávají reálný smysl.
Když se od policistů dozvěděla, co na ni obžalovaný chystá, tak jí to samozřejmě znepokojilo,
musela udělat určitá opatření, bylo to velmi nepříjemné. Na nevhodný dopis obžalovaného
reagovala velmi smířlivě a slušně, jak je to zřejmé z č.l. 189-187, kde mu vysvětlovala, že ho
nikdo neokradl. Domnívá se, že obžalovaný je nespokojený se svojí situací, nechce, aby ti
ostatní, kteří jsou na svobodě, se měli dobře. Svědeckou výpovědí v předchozí kauze mu spíš
pomohla, vypovídala popravdě. Byla v minulosti svědkem nevhodného verbálního chování
Pokračování
26
52 T 8/2014
s výkonem ve věznici s ostrahou, a dále bylo rozhodnuto o náhradě škody, přičemž z usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 7.6.2013, pod sp. zn. 10To 55/2013 vyplývá, že odvolání bylo
zamítnuto. V mezidobí rozhodoval v této kauze Nejvyšší soud, rozsudky zrušil a s výjimkou
jednoho skutku odsoudil obžalovaného opětovně, byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání
12 roků, který v současné době vykonává.
Opětovně, jak to vyplývá již z původního rozsudku, s ohledem na charakter trestné činnosti a
osobu obžalovaného byl vypracován
znalecký posudek z oboru zdravotnictví,
odvětví
psychiatrie a klinické psychologie a to znaleckým ústavem Psychiatrické nemocnice
Bohnice, ze kterého vyplývá, že obžalovaný netrpí jinou významnou duševní chorobou, ale
poruchou osobnosti a to narcistickou, hystrionskou, disociální, paranoidní a emočně
nestabilní. V době páchání protiprávního jednání byl schopen rozpoznat protiprávnost a byl
schopen své jednání ovládat a za podstatné okolnosti, které ovlivňovaly inkriminované
jednání v dané životní situaci, bylo možné označit jeho poruchové osobnostní charakteristiky.
Obžalovaný je schopen chápat smysl trestního řízení, přičemž jeho pobyt na svobodě je
nebezpečný pro vysokou pravděpodobnost opakování obdobného jednání, resp. realizaci
připravovaného. Znalci nenavrhli žádné ochranné opatření, jelikož obžalovaný netrpí
významnou duševní poruchou. Co se týká znalce psychologa, tak dle něj je intelektový výkon
nevyrovnaný, verbální inteligence je nadprůměrná, zatímco neverbální schopnost reagovat na
nové podměty je téměř podprůměrná. V osobnosti dominuje jádrová narcistická porucha, je
stenický, sebejistý, překračující konvence a normy pro uspokojení vlastních potřeb, především
potřeby moci a potvrzení vlastní výjimečnosti. Osobnost je dál hystrionská, disociální,
paranoidní a emočně nestabilní. Jeho schopnost správně vnímat a vnímané bez zkreslování
reprodukovat je snížena popsanou poruchou osobnosti, zvláště chorobně pozitivním
přesvědčením o vlastních schopnostech vlivu a významu. Zdrojem vědomého abnormálního
lhaní je popsaná osobnost narcistická, hystrionská, disociální. Jde o trvalou sociální strategii,
jejíž motivem je prožívání sebe samého jako člověka vlivného a významného a utvrzování se
v tomto sebeobrazu. Motivace je v souladu s jeho osobností, přičemž prognóza dalšího vývoje
jeho osobnosti je nepříznivá, neboť sociální strategie jsou upevněné a nelze předpokládat
významnější změnu. Možnost jeho resocializace je proto výrazně snížena stejně jako
resocializační vliv případného trestu. Obžalovaný při své osobnostní poruše již nezíská náhled
na své jednání, nedojde k jeho korekci, nepřijme vinu ani nepřevezme odpovědnost za svoje
jednání, lze předpokládat spíše zhoršování nevhodného psychopatického chování. Případný
trest odnětí svobody bude plnit úlohu ochrany společnosti, a to zabránění mu v pomstě vůči
domnělým škůdcům a může trest vnímat jako regulující sílu společnosti, která jej tak může
odradit od dalšího protiprávního jednání. Znalci tyto závěry doplnili dále tím, že
u obžalovaného se i do budoucna mohou opakovat pocity pomsty, je intrikář, dokáže splétat
různé sociální sítě a lze předpokládat, že v případě, že bude vnímat akt z nějaké vnější strany
vůči sobě jako škodící, mohl by být schopen zase bojovat za svoji ochranu jako v této kauze.
Tato jeho porucha osobnosti je léky ovlivnitelná pouze tak, že ho zklidní, ale není možné
změnit jeho osobnost. Obžalovaný by byl každopádně schopen dotáhnout své činy do konce,
pokud by to bylo technicky a organizačně možné. Byl by schopen je organizačně zvládnout,
pokud fabuluje, tak si to uvědomuje, nemá v tomto smyslu poruchu, která by ho zbavovala
odpovědnosti. U obžalovaného nebylo zjištěno, že by byl závislý na alkoholu či jiných
návykových látkách, je schopen ubránit se vypití tzv. první skleničky. Co se týká jeho
nestandardního chování, tak jak uváděl obhájce
a bylo to prezentováno soudem, tak to
Pokračování
27
52 T 8/2014
znalce nepřekvapilo. Bizardní chování není ničím jiným způsobeno než poruchou osobnosti a
tudíž je za něj obžalovaný odpovědný. Důvodem mohou být obranné mechanismy, kterými
brání svou domnělou výjimečnost i v tomto pro něj ponižujícím prostředí, což věznice jistě je.
V rámci hlavního líčení se znalci vyjádřili k předchozímu znaleckému posudku MUDr.
, který byl pro obžalovaného pozitivní s tím, že trvají na svých závěrech, že
obžalovaný netrpí žádnou duševní poruchou, pro kterou by byly sníženy jeho ovládací a
rozpoznávací schopnosti a pro kterou by se měl léčit. Navíc ve snaze vysvětlit bizardní
chování obžalovaného organizoval znalecký ústav dokonce vyšetření CT. K obhajobě
obžalovaného se dále vyjádřili tak, že tramal je běžný opioidní analgetický lék, který
v běžném dávkování nesnižuje ovládací a rozpoznávací schopnosti. Je samozřejmé, že každý
tlumivý lék v kombinaci s dalším potencuje svoje účinky. Dávkování ve věznici jistě
nepřekročilo nějaké snesitelné meze. Ke kombinaci s alkoholem se nevyjadřovali, jelikož
považovali za nemožné, že by ve výkonu trestu mohl být obžalovaný opilý.
Po zrušovacím rozhodnutí vrchním soudem byl opětovně vyslechnut
znalec JUDr.
, Ph.D., který uvedl, že se nevyskytly žádné nové skutečnosti, které by ovlivnily závěry
písemně vypracovaného a ztvrzeného znaleckého posudku. K osobě obžalovaného tedy
zopakoval, že nezjistili žádnou duševní poruchu, přičemž k jeho nestandardnímu chování před
trestním stíháním uvedl, že si to vysvětlovali kromě celoživotní osobností poruchou tím, že se
dostal do prostředí VIP, kde ztratil skromnost, zábrany i kontakt s reálným slušným chováním.
Jeho způsob chápání světa, vztah k lidem byl odlišný, než u řady jiných lidí, myslel si, že si
může dovolit ledasco, v tomto případě jde zejména o disociální poruchu osobnosti. Je
definována jiným chápáním světa, neschopností zvážit své cíle, poučit se z trestu,
protispolečenského chování a uvažování. Útěk z věznice vrtulníkem do Polska je pro znalce
záhadná otázka, psychologie, ani psychiatrie nepřináší jednoznačnou odpověď. Celý jeho
způsob konverzace působil tak, že není myšlen vážně, při vyšetření před rokem a půl to
popisovali jako „slovní salát“, některé věci jsou natolik absurdní, než jako vážně míněné
plány. Slovní salát je psychiatrický symptom, kdy člověk hovoří věci, které nedávají smysl a
svědčí spíš o tom, že nic není myšleno vážně. Je to popis projevu člověka, například
intoxikovaného, přičemž v tomto případě byl projev MUDr.
fabulační a normálnímu
člověku nebylo jasné, co je a co není myšleno vážně. Nevyloučil však na druhou stranu, že
jeho plány mohly být myšleny vážně, což ale psychiatrie a psychologie nemůže s určitostí
zjistit. Lze to říci i tak, že co obžalovaný chtěl, to mělo být, že nestrpěl odpor, to jeho život
charakterizuje i za cenu překročení etických a mravnostních mezí. Myslel si, že za peníze
může všechno. Obecně u něho platí, že v souladu s jeho osobností může být objektivně
přesvědčen o tom, že nereálné plány mohou být splnitelné. Vzhledem k poruše osobnosti i
vzhledem k překvapivě nižšímu intelektu jsou jeho schopnosti posoudit dosah všech
skutečností, že jsou reálné, snížené. Při vyšetření si zaznamenal MUDr.
do
počítače řeč vyšetřovaného, je to praktický doslovný přepis jeho výpovědi s tím, že některé
věci byly gramaticky opraveny, nebo vynechány, pokud se opakovaly. Co se týká vyplňování
osobnostních dotazníků, netvrdil, že když to člověk vyplní, zachytí spolehlivě jeho osobnost.
Je potřeba to ohodnotit v kontextu lhavosti, ochoty spolupracovat. Kolik otázek dokončil,
bylo uvedeno v posudku. Co se týká srovnání života obžalovaného před a po trestním stíhání,
tak je možno říci, že před zatčením obžalovaný žil jako VIP, kterému bylo ve všem vyhověno
a posilovalo to jeho přesvědčení o jeho pravdě, o reálnosti pro ostatní nereálných cílů a ani
uvěznění nezměnilo tyto postoje. Znalci měli přístup do spisu ohledně předchozí trestné
Pokračování
28
52 T 8/2014
činnosti. Doplněk posudku se vázal k zločinu podplácení z prosince 2013, maření v únoru
2014, nebezpečného vyhrožování a pronásledování od září 2013 do dubna 2014, pokyn
advokátovi v dubnu 2014, aby oznámil pohřešování manželky, aby získal její adresu. K jeho
potřebě prezentovat se v pozitivní poloze a potvrzení o vlastní výjimečnosti to odpovídá.
Pokud druhý znalec Dr.
vyhodnotil dotazník jako vyplněný z jedné třetiny, tak
předpokládá, že k tomu tak došlo. Hodnocení osobnosti dělá psychiatr z objektivně i
subjektivně zjištěných závěrů, odpovědí posuzovaného a s pomocí testovaných metod. Pokud
obžalovaný uvádí, že užíval 3x tramal na bolest, pak se jedná o analgetika, která nemohou
změnit vnímání či duševní stav, takto nezmění duševní stav i brufen v běžném dávkování. Po
zrušovacím rozhodnutí vrchního soudu byl opětovně vyslechnut i další zpracovatel
znaleckého posudku
PhDr.
, který též uvedl, že se nevyskytly nové
skutečnosti, které by měnily závěry písemně vypracovaného a následně u soudu ztvrzeného
znaleckého posudku. Dále dodal, že součástí vyšetření byl tzv. Minnesotský dotazník, nebo-li
multifázový, který byl vyvinut na univerzitě v Minnesotě ve 40. letech a je jedním
z nejpoužívanějších dotazníkových metod, je vhodný pro toto zadané zkoumání. Je to
dotazník, který je v České republice standardizován, byl převeden do české podoby nejen ve
smyslu překladu, ale také srovnáním vzorku populace, která odpovídá statistickým nárokům.
Dotazník byl předváděn a standardizován pod supervizí amerického nakladatele a je to jedna
z metod, která je hojně používána. Je koncipován tak, že jsou v něm sledovány nejrůznější
osobností a především psychopatologické jevy. Posuzovaný odpovídá na téměř 600 otázek,
což trvá průměrně jednu až dvě hodiny. Jeho původní označení není dotazník, ale inventář,
čímž se dává najevo, že se tam neodpovídá na otázky otevřeným způsobem, například
vypisováním individuálně formulované odpovědi, ale ani se tam neodpovídá způsobem ano ne
– „ s tímto tvrzením souhlasím, nebo nesouhlasím“ . Dotyčný, který vyplňuje tento dotazník,
může také zareagovat tak, že se nedokáže přiklonit ani k jedné z verzí verzi a tak se nechává
konkrétní odpověď nezodpovězena a má se za to, že se nerozhodl ani pro jednu. U vyplňování
tohoto minnesotského dotazníku obžalovaným
byl přítomen znalec a Dr.
, jak je uvedeno v posudku a jak je standardní. Obžalovaný byl velmi zabíhavý, své
odpovědi obohacoval o momentální nápady, které mu běžely hlavou a proto přistoupili
k tomu, že ty otázky nebude číst on, ale oni a výsledek budou zaznamenávat podle jeho
vyjádření. Asi po 20 minutách se rozhodli, že místnost opustí psycholožka, protože
obžalovaný měl neustálé poznámky typu „jsem katolický mačista, slečno doktorko, vy pořád
chcete řídit lidi, ale abyste se nespletla atd.“. Byly to narážky na ni a tak jsme se dohodli, že
ona je možná tím rušivým elementem, na který se pan obžalovaný jako zástupce ženského
pohlaví neustále obrací. Je tam ještě jedna poznámka v posudku, že po odchodu znalkyně
obžalovaný při vyplňování položek v dotazníku sám pokračoval. Proto dále zvolili tu
možnost, že bude pokračovat ve vyplňování sám, s čímž on začal v 11,15 hodin a ve 12,45
hodin to bylo ukončeno, protože byly odpovědi těžko zaznamenatelné. Za 1,5 hodiny vyplnil
ještě otázku 150, to znamená že to nebyla ani celá třetina a bylo jasné, a tak za situace, kdy ho
čekaly další testové metody, které mají přednost, dotazník ukončil, protože tato metoda byla
zjevně nehodnotitelná běžným validním způsobem. Vyšetření samotné začalo v 9,00 nebo
v 10,00 hodin, na začátku byl přítomen on, prim.
a Dr.
. Bylo to vyšetření,
které mělo své těžiště v rozhovoru s obžalovaným. Celé vyšetření, včetně dotazníku skončilo
ve čtyři odpoledne. Ve 12,45 hodin přistoupili k dalším testům. Na záznamovém listě, pokud
je uvedeno - Ústavní posudek PM Bohnice - tak je to zřejmě rukopis Dr.
, pak
označení - obvyklá doba vyplnění je cca 60 až 90 minut a
za 90 minut vyplnil jednu
Pokračování
30
52 T 8/2014
projednávaného případu, tak z jeho pozorování polohy duše a vnímání má za to, že na jednání
měl vliv alkohol a tak určitě nemluvil normálně. Podle toho, co od něho slyšel dospěl k
závěru, že někdo mohl mít zájem na jeho likvidaci, možná někdo z okruhu příbuzných těch
žen, nedá se tedy říci, že by obžalovaný připravoval smrt jiných lidí.
Na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, byl vypracován
znalecký posudek o
duševním stavu svědka
, přičemž u jmenovaného nebyla zjištěna přítomnost
duševního onemocnění ve vlastním slova smyslu, tedy psychóza, ani jiné chorobné stavy
duševní této úrovně a závažnosti, včetně takovýchto stavů krátkodobých. Nebylo ani zjištěno,
že by takovouto závažnou alterací psychických poruch byl kdy trpěl v minulosti. Osobnostní
struktura je disharmonicky strukturovaná, se známkami disharmonického vývoje od doby
dětství a časné adolescence s příznaky emoční a sociální nevyzrálosti, akcentací rysů
nezdrženlivosti, nestálosti a sociální maladaptivity. Rozborem anamnézy v oblasti
návykových stavů byl zjištěn návykový abuúzus alkoholu v obdobích mezi předchozími
výkony trestů, dále od doby rané adolescence misuzus nealkoholických návykových látek,
jako součást maladaptivního životního stylu bez známek rozvoje syndromu závislosti.
v minulosti absolvoval ochranné protialkoholní léčení ambulantní formou, v současné
době dlouhodobě v podmínkách výkonu trestu abstinuje od alkoholu i od nealkoholových
návykových látek. Vyšetřením byl konstatován stabilizovaný psychický stav s vyrovnanými
emočními projevy, pro předmětné období nebyla zjištěna dekompenzace psychického stavu,
ani potřeba psychiatrické intervence. Zjištěná porucha osobnosti je relativně stálá a je
reprezentována souborem povahových vlastností vzniklých převážně na vrozeném podkladě a
dále formovaným vlivem sociálního prostředí, působícími na posuzovaného v jeho
dosavadním vývoji.
je plně schopen diferencovat normy společnosti, ve vztahu
k předmětnému jednání byly schopnosti posuzovaného ovládat své jednání, jeho schopnost
rozpoznat protiprávnost, zachovány. Svědek byl schopen správně vnímat okolní děje a byl
plně schopen si je zapamatovat, referovat o nich i vypovídat před soudem. Je schopen chápat
smysl předmětného trestního řízení a je schopen plnohodnotné účasti na něm. Z hlediska
psychologie byla diagnostikována smíšená porucha osobnosti s převahy rysů disociálních,
emoční instability, nestálosti, nezdrženlivosti, sociální maladaptivity, egocentrismu.
Intelektové schopnosti byly zjištěny při horní hranici pásma populačního průměru.
Z psychologického hlediska byla vyloučena chorobná motivace svědka vůči obžalovanému.
Svědek mimo jiné jako motiv pro své jednání uvedl ochranu své osobnosti „aby se to
neobrátilo nakonec proti mně“ , event. „cítil jsem to jako velký průser“, od kterého se chtěl
distancovat. Je psychicky způsobilý podat věrohodnou výpověď, nebyly zjištěny chorobné
sklony ke zkreslování jeho psychické schopnosti, včetně paměti fungují bez poruch, je
schopen správně vnímat a vnímané bez zkreslení reprodukovat. Tendence k pravým
konfabulacím nebyly projeveny. Vztah svědka k obžalovanému koreluje s jeho osobnostními
vlastnostmi , resp. svědek je na okolí nezávislý, dominantní, samostatný, rozhoduje se sám,
není ovlivnitelný, je egocentricky orientovaný a vůči obžalovanému zaujímá spíš lhostejný
postoj s despektem. Těmto znalcům byly dále předloženy veškeré trestní spisy svědka
z minulosti, k tomu uvedli, že nezjistili žádné skutečnosti, které by měly vliv na závěry, které
prezentovali v písemném posudku a které ztvrdili při hlavním líčení. K dotazům obhájkyně
ohledně užívání drog při výkonu trestu odnětí svobody, případně mezi těmito výkony znalec
uvedl, že vycházeli z jeho informací a z toho, co bylo ve spise s tím, že za poslední roky
uváděl, že si dělá monitorink zakázaných látek ve věznici častěji, než je obvyklé s pozitivním
Pokračování
31
52 T 8/2014
výsledkem. Co se týká vztahu k obžalovanému, tak do toho byl svědek vtažen svým
postavením vězeňského kápa, který zasvěcoval nové přibylce s režimem vězeňského řádu, dle
znalce se nelze domnívat, že by měl primárně v úmyslu nějak konspirativně vytvořit situaci,
ze které by mohl těžit. Lze souhlasit s jeho vyjádřením, že motivem byl majetkový prospěch.
Znalec dále zopakoval, že konstatoval strukturu osobnosti a jednotlivé muance v chování,
odlišit to u smíšené poruchy osobnosti je obtížné. Shodně tak Dr.
uvedla, že po
studiu spisů zjistili, že z nich nevyplývá nic, co by zásadním způsobem změnilo pohled na
hodnocení osobnosti, intelektu, psychických a duševních schopností, vnímání a dalších
parametrů, které sledují. Klinické hodnocení je shodné a tak materiály, včetně dalších
znaleckých posudků, se kterými měli možnost se seznámit, jsou v podstatě předobrazem toho
stejného hodnocení, zejména co se týká poruchy osobnosti. Disociální osoba je egocentricky
orientovaná, z čehož plyne motiv, že sledoval sekundární zisk. S ohledem na osobnostní
reaktivitu je možné dojít k závěru, že se jedná o člověka, který nemá zvnitřnělé etické normy a
využije momenty ve svůj prospěch, přičemž je plně schopen posoudit sociální normativy,
rozpozná je i při laxním a egocentrickém postoji.
Obhájkyně obžalovaného nechala do spisu založit
znalecký posudek vypracovaný na žádost
obžalovaného dne 2.1.2016 znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie MUDr.
, ze kterého je zřejmé, že znalkyně vycházela z usnesení Policie ČR z 20.11.2013,
kterým bylo zahájeno trestní stíhání pro přípravu zločinu vraždy podle § 20 odst. 1 k § 140
odst. 2, odst. 3 písm. a), i), j) tr. zákoníku a pro přípravu zločinu vydírání podle § 20 odst. 2 k
§ 175 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jedná se tedy o tuto kauzu, dále z psychologického
vyšetření provedeného MUDr.
ze dne 22.10.2015, ze závěru vyšetření CT
mozku z června 2013 a z vlastního vyšetření. Ze závěru je zřejmé, že dle ní obžalovaný trpí
smíšenou poruchou osobnosti, F 61 a nelze vyloučit, že v době spáchání trestné činnosti
netrpěl již tak Mírnou kognitivní poruchou, F 06. 7. Mohl v době spáchání trestného činu
rozpoznat nebezpečnost svého jednání a také ho ovládat, porucha osobnosti, ani event. mírná
kognitivní porucha nejsou z hlediska trestného činu, resp. jeho ovládacích a rozpoznávacích
schopností forenzně významné. Rozpoznávací a ovládací schopnosti nebyly sníženy žádným
způsobem, vliv alkoholu, drog, či léků nelze nijak zpětně doložit, ovšem v množstvích, která
jsou obžalovaným dokládána slovně, se nejeví jejich vliv jako podstatný. Obžalovaný netrpí
závislostí na alkoholu v žádném stádiu a není důvod k nařízení ochranné psychiatrické léčby
protialkoholní, ani jiné. Obžalovaný je schopen chápat smysl trestního řízení, pokud bude
vedeno v klidné a co nejméně stresující atmosféře, např. ve smyslu nepřítomnosti médií a
veřejnosti při soudním jednání, s ohledem na přítomnosti mírně kognitivní poruchy. Při
hlavním líčení tato znalkyně doplnila, že podklady, které uvedla, ji předložil obhájce
obžalovaného z jiné jeho kauzy, a to JUDr.
. U obžalovaného shledala poruchu osobnosti
smíšeného typu, což je stav, který je v podstatě vrozený, není to onemocnění, ani postoj,
přičemž vzorce, podle kterých on funguje, jsou mimo normu, jsou pro okolí špatně
pochopitelné, špatně se zařazují. Obžalovaný může mít problémy v sociálních kontaktech,
nebo jejich okolí v soužití s nimi. Jsou to rysy, které jsou trvalé, léčbou nejsou ovlivnitelné.
Nebyla shledána žádná závažná duševní porucha, choroba, která by snižovala jeho ovládací a
rozpoznávací schopnosti. Pokud uváděla vzorce chování mimo normu, tak měla na mysli, že
takoví lidé můžou jednat vyloženě ve svém zájmu, jsou zaměřené na sebe bez nějakého
velkého ohledu na reakci okolí, jsou orientovány na své potřeby a na to, co v dané věci by
chtěli, jaký projevují zájem. Pokud je z obžaloby zřejmé, že se měl obžalovaný dopouštět
Pokračování
33
52 T 8/2014
rozhodnutí o přemístění na jinou celu a hrozilo další vyhrocení situace, bylo rozhodnuto o
jeho samotném umístění na celu č. 313. Po absolvování telefonátu s mnoha advokáty byl
vyzván příslušníkem ke sbalení svých osobních věcí a informován o přemístění, pak byl
odveden na svou celu, kde asi 40 minut obstruoval a pak byl odveden na celu č. 313. S tímto
úředním záznamem souvisí další a to z 20.3.10.2013, ze kterého je zřejmé, že obžalovaný se
po přemístění do Věznice Liberec choval vůči ostatním povýšeně, byl sebestředný, ve svých
sporech s ostatními se snažil dávat najevo svou poměrně vysokou inteligenci, která však
nekorelovala s mnohdy až infantilními projevy, narušoval klima oddílu, během jeho umístění
na celu č. 240 muselo být od něj na vlastní žádost vymístěno několik odsouzených, neboť
docházelo k výrazným konfliktům, obžalovaný opakovaně nechodil včas na sčítací prověrky,
soustavně porušoval kázeň, což negativně ovlivňovalo hodnocení celého oddílu. Situace se
zhoršovala, neboť ods.
se mezitím po svém značně adaptoval, celu nazýval kanceláří či
pracovnou a ostatní odsouzené považuje za póvl, což dával ostentativně najevo. Pokud se
němu z odsouzených vůči němu vymezoval, vyhrožoval svými kontakty na špičky policie,
justice, přičemž na adresu několika odsouzených poznamenal, že jsou to cikánské svině a i
jinak je rasisticky urážel. O ostatních odsouzených tvrdil, že jsou to feťáci, kteří žijí
v zemljance a opakovaně je ponižoval. Byla s ním vedena řada pohovorů, na které
nereflektoval, ve svém nevhodném a provokujícím jednání pokračoval, v pátek 18.10.2013 se
situace vyhrotila, jelikož si ods.
stěžoval na několik osob, kterými se cítí být ohrožen a
kteří ho chtějí zlikvidovat, mluvil o nich jako o cikánech a feťácích, obával se o svoji
bezpečnost a i ze strany odsouzených se poměrně otevřeně hovořilo o možnosti použití násilí,
pokud nebude přemístěn. Z těchto důvodu a z obavy o bezpečnost byla 21.10.2013 podána
žádost ze strany vychovatelů o zařazení odsouzeného do jiné kategorie a přemístění na jinou
celu. Dále je ve spise založena žádost Policie ČR, krajského ředitelství policie libereckého
kraje, odbor obecné kriminality, ze dne 8.11.2013, podepsána podplukovníkem Mgr.
, vedoucím odboru, že vzhledem k okolnostem, které byly zjištěny při
prověřování závažné trestné činnosti, z taktických důvodů žádají o přemístění
z Věznice Liberec do jiného zařízení a to nejdéle do 12.11.2013. Z vyjádření ředitele
Vazební věznice Liberec, adresovaného brigádnímu generálovi Mgr. Petru Dohnalovi,
generálnímu řediteli Vězeňské služby ČR, ze dne 13.11.2013 vyplývá, že na základě pokynu
prvního náměstka generálního ředitele podplukovníka Ing.
ze dne 8.11.2013,
kterému byl doručen v písemné podobě, informuje o tom, že na základě informací od
policejního orgánu krajského ředitelství policie vydal pokyn k přijetí bezpečnostních opatření,
zejména k realizaci mimořádných zdravotních eskort mimo objekt vazební věznice a
k dodatečnému zajištění původně plánované přímé eskorty k přemístění obžalovaného do
Věznice Stráž pod Ralskem ve spolupráci s policií. 13.11.2013 byl ods.
tedy přemístěn
do Věznice Stráž pod Ralskem. Ze závěrečné zprávy o ukončeném šetření z 3.6.2014
Vazební věznice Liberec bylo zjištěno, že za účelem posouzení jednotlivých podání ods.
, které směřovaly jak proti vězněným osobám ve Vazební věznici v Liberci, tak i proti
příslušníkům vězeňské služby a zaměstnancům Vazební věznice Liberec, bylo požádáno o
vysvětlení , bylo provedeno šetření a byly vyžádány veškeré související písemné podklady. Po
provedeném vyhodnocení všech nashromážděných materiálů a jejich vzájemném porovnání,
zejména s ohledem na výpovědi všech zúčastněných osob, je možné konstatovat, že nebyly
zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že by byl spáchán trestný čin, případně jiné
protiprávní jednání. Šetřením nebylo zjištěno pochybení příslušníků vězeňské služby,
zaměstnanců vazební věznice a porušení práv ods.
. Tato zpráva je dále ve spise
Pokračování
37
52 T 8/2014
svém oboru, znění ústavního posudku bylo projednáno a závěry odsouhlaseny na poradě
znalců, zpracovatelé posudek obhájili. Navíc, jak již bylo uvedeno, dalšími výslechy
zpracovatelů nebyly zjištěny skutečnosti, které by ubraly úrovně tohoto posudku .Dostatečně
znalci dále vysvětlili formu, obsah i závěr ohledně vyplňování předmětného dotazníku s tím,
že své závěry prezentovali i na základě dalších metod a vyšetření. Pokud dále obžalovaný před
vyhlášením rozhodnutí uvedl, že den před hlavním líčení mělo být proti
ve
věznici zasahováno na základě podezření, že obchoduje s omamnými a psychotropními
látkami a jedy a s alkoholem, tak i tento návrh byl zamítnut, jelikož operativním telefonickým
dotazem u ředitele věznici nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti. Navíc účelem
vypracování znaleckého posudku na svědka
, jak je to zřejmé z rozhodnutí
Vrchního soudu, bylo učinit objektivní závěry o jeho schopnosti správně vnímat a vypovídat
a osobnostním profilu k roku 2013.
Soud na rozdíl od předchozího rozhodnutí modifikoval dobu páchání trestné činnosti
obžalovaným s ohledem na zprávu věznice, kdy se poprvé dozvěděli o možném protiprávním
jednáním a přijali příslušná bezpečnostní opatření.
Soud zhodnotil provedené důkazy jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl
k závěru, že byla vina obžalovaného zcela jednoznačně a nepochybně prokázána. Nezbývá,
než zopakovat, že svědek
přesně, jednoznačně a opakovaně popsal, jakým
způsobem se na něj obžalovaný nakontaktoval, přičemž určitou roli zde hrálo jeho postavení
ve věznici a jeho kriminální minulost a z jeho výpovědi i z pořízených záznamů zvukových a
obrazových je zřejmé, o čem spolu hovořili a že obžalovaný zcela jasně a srozumitelně a
hlavně vážně plánoval realizaci předmětné trestné činnosti. K obhajobě obžalovaného, že
vlastně kolikrát nevěděl, co říká, jelikož byl pod vlivem alkoholu, sedativ a ve špatném
psychickém rozpoložení v důsledku prostředí výkonu vazby, či výkonu trestu, byl tento
svědek vyslechnut a potvrdil, že chování a jednání obžalovaného při debatách o předmětné
trestné činnosti bylo konstruktivní. Postupovali krok za krokem podle toho, jak modifikovali a
upřesňovali plánování, resp. přípravu trestné činnosti. Svědek
velmi
srozumitelně a logicky vysvětlil, za jakých okolností chtěl nejdříve získat od obžalovaného
peníze pod záminkou opatření falešného pasu, jelikož si byl vědom toho, že je movitý,
nicméně pokud potom došlo k plánování závažné násilné trestné činnosti, již s tím nechtěl mít
nic společného. Jelikož se jedná o osobu s kriminální minulostí a byl mu uložen přísný
nepodmíněný trest odnětí svobody za násilnou trestnou činnost, nelze se tedy pak divit tomu,
že věc neoznámil příslušným vyšetřovatelům, či zaměstnancům věznice, na což by
následovaly zřejmě řádně soudem povolené odposlechy. Svědek
se vyjádřil opakovaně
tak, že neměl důvěru v policii Liberec, že si je vědom toho, že byl v minulosti mnohokrát
soudně trestán a tak se bál, aby získané informace tzv. padly na úrodnou půdu. K námitkám
obžalovaného, že zvukový a obrazový záznam, tak jak byl pořízen prostřednictvím hodinek,
není autentický a není možné z něj vycházet, krajský soud konstatuje, že nebyly zjištěny žádné
skutečnosti, které by toto potvrzovaly. Naopak i elitní policista
potvrdil, že záznam dal
k uschování a kopírování tak, aby nemohl být zaměněn a specialisté z tohoto oboru nezjistili
falšování. Samozřejmě si je krajský soud vědom, že se nejednalo o klasický odposlech, který
by byl nařízen soudem, nicméně z trestního řádu vyplývá, že povinností orgánů činných
v trestním řízení a to jak v přípravném řízení, tak v řízení u soudu, je shromáždit veškeré
důkazy. Z ust. § 2 odst. 5 tr. řádu je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení postupují
Pokračování
39
52 T 8/2014
nicméně kontrolami nebylo zjištěno žádné protiprávní chování zaměstnanců. Nad rámec
přípravného řízení byli vyslechnuti mnozí pracovníci věznice, policisté, kteří na této kauze
pracovali, ti se shodli na tom, že nebylo zjištěno, jakým způsobem došlo k propašování
předmětných nahrávacích hodinek do věznice a zpět a že nebylo zjištěno žádné protiprávní
jednání ostatních odsouzených vůči obžalovanému. Obžalovaný byl v té době hodnocen jako
problémový vězeň, který si na všechno stěžoval, neakceptoval příkazy, byl proto rušivým
elementem příslušného oddílu, což se negativně odráželo i na ostatních odsouzených a proto
byl kritizován. Nebylo prokázáno, že by mu kdo vyhrožoval smrtí, či likvidací, případně, že
by byly realizovány ohledně jeho osoby nějaké další jiné odposlechy. Ihned poté, co vyšlo
najevo prostřednictvím svědka Ing.
, že je plánována násilná trestná činnost,
došlo ze strany policie Liberec k informování Vazební věznice Liberec a ta potom učinila
potřebné kroky, aby bylo zamezeno případné další trestné činnosti, což následně vedlo
k tomu, že obžalovaný, tehdy odsouzený
byl přemístěn do Věznice Stráž pod
Ralskem. Pracovníci věznice se vyjadřovali též k možnému útěku z věznice prostřednictvím
helikoptéry, což označili jako obtížný, ale teoreticky reálný manévr s ohledem na velikost
vycházkového dvora pro osoby ve výkonu trestu, případně osobu, která si vymíní a tím i
naplánuje vyšetření v Krajské nemocnici Liberec, která disponuje heliportem, navíc
s přihlédnutím k tomu, že z denních režimů je odsouzenému dostatečně dopředu zřejmé, kdy
vycházky, či zdravotní eskorta budou realizovány. Nejedná se tedy o takový nápad
obžalovaného, který by nebyl absolutně reálný. Co se týká samotných poškozených, tak ti se
vyjadřovali v podstatě shodně o tom, v jakém vztahu byli k obžalovanému, prakticky kromě
jednoho byli všichni členy tzv. Lvího klubu, který založil obžalovaný, pak přešli do jiného,
právě s ohledem na jeho nevhodné a nevybíravé chování a vyloučili, že by měli
s obžalovaným v minulosti takové konflikty, které by mohly být motivem pro pomstu.
Žádným způsobem ho nepoškodili, ať již při vypořádávání podílu v rámci Modřanské
polikliniky, nebo v rámci toho, že byli vyslýcháni jako svědci v jeho předchozí trestní věci.
Co se týká společenské škodlivosti a úvah soudu o tom, zda jednání obžalovaného bylo
možno brát vážně, tak na tom se opětovně shodli jak poškození, tak svědci
i
,
jelikož o obžalovaném bylo známo, že je schopný v podstatě všeho, pokud má dostatek
finančních prostředků, a nebo lidi a sám svědek
, který je mnoho let ve výkonu trestu
odnětí svobody a poměry zná uvedl, že pokud by obžalovaný měl dostatek finančních
prostředků, tak by prostřednictvím jiných osob byl schopen realizovat připravovanou
násilnou trestnou činnost. Dalším důkazem svědčícím pro vinu obžalovaného jsou jeho osobní
zápisky, které jsou v souladu s tím, co bylo nahráno a k čemu se vyjadřoval svědek
,
přičemž předmětným znaleckým posudkem bylo vyloučeno, že by tyto poznámky psal někdo
jiný. Povaha a charakter trestné činnosti nejsou v rozporu s tím, co bylo zjištěno znaleckým
posudkem, jelikož znalci se shodli na tom, že obžalovaný je komplikovaný, sám sebe vnímá a
prezentuje jako muže manažersky úspěšného, superiózně inteligentního, široce vzdělaného a
sexuálně neodolatelně přitažlivého. Dle znalců to svědčí o výrazném narcismu, emoční labilitě
a v dané situaci o malé ochotě dodržovat konvence. Sebestředné myšlení je narcisticky
zkreslené do grandiózních velikášských přesvědčení, přičemž CT vyšetřením mozku vyloučili
demenci, nebo obdobnou poruchu psychických funkcí, obžalovaný netrpí duševní chorobou a
tak je dle soudu trestně odpovědný. Ovládací a rozpoznávací složky byly zachovalé a
obžalovaný je schopen chápat smysl trestního řízení, přičemž s ohledem na osobnost
obžalovaného a medicínské možnosti nebyl podán návrh na ochranné opatření. Ve věci byl
proveden důkaz dalším znaleckým posudkem, jehož zpracovatelem byla MUDr.
,
Pokračování
40
52 T 8/2014
která spolu s Mgr.
byla vyslechnuta při hlavním líčení a potvrdila, že souhlasí se
závěry znaleckého posudku o duševním stavu obžalovaného, který je založen ve spise a tak
nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by tyto závěry vyvracely. Shodně tak znalci, kteří
vypracovali znalecký posudek na svědka
se vyjadřovali ke všem jeho předchozím
trestním kauzám a nezjistili žádné skutečnosti, které by měnily jejich závěry. Co se týká
opětovného výslechu zpracovatelů ústavního posudku, tak Dr.
dostatečně vysvětlil
problematiku minnesotského dotazníku a tak, jak již bylo uvedeno, není nutno vypracovávat
posudky další. S ohledem na charakter přípravy a na to, jakým způsobem mínil obžalovaný u
jednotlivých poškozených postupovat, aby dosáhl svého cíle, bylo jeho jednání kvalifikováno
jako příprava zločinu vraždy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a),
i), j) tr. zákoníku a příprava zločinu vydírání podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 175 odst. 1 a
odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Pokud má soud i v této fázi hodnotit úlohu Ing.
z Prahy v intencích toho, jak uvádí Vrchní soud, tak bylo vysvětleno, že se sice ve vazební
věznici objevil 2x, poprvé při vytěžení
a podruhé pouze seznámil
s pracovníky policie Liberec, aby k nim měl důvěru a vše po pravdě uvedl, čímž se
vysvětlila skutečnost uváděná v předchozím výslechu, že věznici navštívil ohledně
pouze jednou. Nebyly zjištěny tedy žádné poznatky, které by vedly k nevěrohodnosti tohoto
svědka. Je možné souhlasit s tím, že práce policie při odhalování závažné násilné trestné
činnosti je v mnohých případech realizována ve spolupráci s osobami z kriminálního
prostředí, o kterých nemohou policisté podrobně hovořit a vše zapadá i do vyjádření svědka
, že nemínil skutečnosti sdělovat Policii Liberec, že použil na nahrání neoficiální
nahrávací zařízení a to pak předal prostřednictvím kurýra právě tomuto policistovi.
Obžalovaný se dopustil jednání, které spočívalo v úmyslném vytváření podmínek pro úmyslné
usmrcení, či vydírání více osob, přičemž příprava dle platné judikatury je vývojovým stádiem
trestného činu a je první nerelevantním stádiem trestné činnosti, neboť pouhá myšlenka, nebo
projev vůle spáchat trestný čin předcházející přípravě není ještě trestným činem. Soud vymezil
přípravu tak, že se jednalo o úmyslné vytváření podmínek spočívajících zejména
v organizování, opatřování a přizpůsobování prostředků ke spáchání, přičemž bylo nutné se
zaobírat bezprostředním směřováním k dokonání zločinu, při kterém se nevyžaduje detailní
promyšlenost a konkretizace připraveného útoku na zájem chráněný trestním zákoníkem,
neboť postačí, aby se čin jevil pachateli dostatečně určitým, k čemuž v tomto případě došlo,
jelikož obžalovaný předával konkrétní informace k poškozeným osobám, kde bydlí, kde
pracují, jakými jezdí dopravními prostředky, kolik jim je let, jakou mají barvu vlasů a
specifikoval velmi podrobně, jakým způsobem se mají zlikvidovat, případně, jak se z nich
mají dostat finanční prostředky, které měly sloužit pro útěk a následný pobyt za hranicemi. Že
se jednalo o vytváření podmínek pro úmyslné usmrcení více osob je zřejmé právě z vyjádření
obžalovaného, který přímo uváděl, že chce, aby tyto osoby zemřely a navíc, aby se o tom
veřejnost dozvěděla, případně u druhé skupiny osob, které měly být nuceny násilím,
pohrůžkou násilí, či pohrůžkou těžké újmy, aby vydaly finanční prostředky. V této souvislosti
je nutno zopakovat, že u poškozené
požadoval, aby byla navštívena rusky mluvícími
muži a pod pohrůžkou veřejného vyzrazení informace, kdo je otcem dítěte, aby vydala
finanční prostředky. Tato vize je postavena na reálných základech, jelikož, jak je to zřejmé ze
samotné výpovědi této poškozené, ona byla po určitou dobu milenkou obžalovaného, je
matkou dítěte v chronologicky časové souvislosti. Poškozený
měl být navštíven rusky
mluvícími muži a za použití násilí - konkrétně vláčený za traktorem, přinucen k vydání
finanční hotovosti. I toto mělo svůj reálný základ, protože poškozený uvedl, že mnohokrát
Pokračování
41
52 T 8/2014
v minulosti obžalovaný o tomto způsobu destrukce osob hovořil. Poškozený
měl být
též navštíven rusky mluvícími osobami a pod pohrůžkou násilí přinucen k vyplacení finanční
hotovosti. Toto je právě to zmiňované násilí, pohrůžka násilí a pohrůžka jiné těžké újmy,
jelikož poškození by dobrovolně žádné finanční prostředky obžalovanému neposkytli,
nepředali, pouze v případě, byli-li by k takovému jednání donuceni strachem o svůj život.
V této souvislosti není rozhodné, jestli obžalovaný měl nějaké konkrétní informace o tom, jak
vysokými finančními prostředky tito svědci disponují, neboť se jednalo o osoby, u kterých se
mohl domnívat, že takovéto peníze mají. Co se týká kvalifikovaných skutkových podstat, tak
u zločinu vraždy se jednalo i o zvlášť trýznivý způsob, neboť poškozený
měl být
unesen, mučen a pod pohrůžkou zabití donucen k vydání hotovosti, následně zabit, jelikož mu
mělo být do těla vpraveno několik litrů tvrdého alkoholu a to jednak prostřednictvím úst, ale i
konečníku, aby došlo k úmrtí na otravu alkoholem. I tento závěr má reálný podtext, neboť je
možné takovéhoto stavu tímto způsobem docílit. Poškozený
měl být unesen, mučen a
pod pohrůžkou zabití donucen k vydání peněz. O zvlášť trýznivý způsob vraždy jde podle
ustálené judikatury v případě, že oběť je vystavena bolestem na hranici snesitelnosti trvajícími
třeba i po kratší dobu, nebo sice méně intenzivními, ale zato déle trvajícími, které velmi
citelně zasahují celou osobnost. Jde například o pomalé usmrcování různými způsoby.
Obžalovaný takto konal proto, aby pro sebe získal majetkový prospěch, o čemž není pochyb,
protože sám prezentoval, že tu násilnou trestnou činnost míní realizovat, aby získal finanční
prostředky k útěku a k pobytu za hranicemi a navíc byl ještě motivován mstou. Co se týká jiné
zavrženíhodné pohnutky, tak dle ustálené judikatury je to taková pohnutka, která je
v zásadním rozporu s morálkou a svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném
sobectví a neústě pachatele k lidskému životu,přičemž sem patří právě i pomstychtivost.
V obou případech se obžalovaný dopustil přípravy zločinu, která spočívala v návodu ke
zločinům ve smyslu ust. § 20 odst. 1 tr. zákoníku, jelikož přípravou se rozumí jednání, které
záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání závažného zločinu, zejména v návodu.
Příprava je trestná, jestliže to trestní zákoník u příslušného trestného činu výslovně stanoví.
Návodem ve smyslu trestního zákoníku se dle ustálené judikatury míní činnost účastníka, již
s rozhodnutím spáchat zvlášť závažný zločin, což bylo v tomto případě realizováno, jelikož
obžalovaný, jak už bylo zmiňováno, konkrétními kroky organizoval prostřednictvím dalších
osob násilnou trestnou činnost, která měla být za peníze spáchána mimo prostory věznice. To
samé platí u druhé právní kvalifikace, že obžalovaný vytvářel podmínky pro nucení jiného
násilím, pod pohrůžkou násilí a jiné těžké újmy, aby něco konal a chtěl způsobit škodu
velkého rozsahu, přičemž touto škodou se rozumí škoda nejméně ve výši 5 mil., což vyplývá
z výkladového pravidla § 138 odst. 1 tr. zákoníku pro určení hranice výše škod. Z důkazů
vyplynulo, že obžalovaný chtěl získat desítky miliónů korun. Co se týká pohrůžky jiné těžké
újmy, tak ta může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti či dobré
pověsti, směřovat k rozvratu manželství, nebo rodinného života, což v tomto případě bylo
s ohledem na jednání vůči poškozené
splněno, jelikož byla plánována pohrůžka
veřejného vyzrazení informace o tom, že otcem její devítileté dcery není manžel, ale
obžalovaný, přičemž z výpovědi této svědkyně vyplývá, že je mnoho let vdaná za jednoho
manžela, se kterým má děti a tak by tato skutečnost byla jistě komplikovaná, dotkla by se její
cti a dobré pověsti a mohla by směřovat k rozvratu manželství, nebo rodinného života.
Obžalovaný se předmětné trestné činnosti dopustil s úmyslem přímým ve smyslu ust. § 15
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jelikož přesně věděl, jakého protiprávního jednání se dopouští a
takto konat chtěl, což vyplývá z popisu skutků, jelikož úmyslně připravoval a precizoval
Pokračování
42
52 T 8/2014
protiprávní jednání vůči konkrétním osobám. I v tomto je možné vycházet z vyjádření svědka
, který vypověděl, že obžalovaný ho podrobně instruoval ohledně jednotlivých
poškozených i jednání, které se vůči nim má realizovat a tyto všechny skutečnosti vyplývají i
z obrazového a zvukového záznamu. Obžalovaný navíc využil toho, že tyto osoby z minulosti
znal, znal jejich zvyky, věděl, kde bydlí, kde by měli finanční prostředky ukrývat a u
poškozeného
si byl vědom jeho pracovního zařazení a výcviku, a proto měl být zabit
v metru za situace, kdy by měl omezenou možnost se bránit.
Při
stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédl k ust. § 39 odst. 1 tr. zákoníku, tj.
k povaze a závažnosti spáchaných trestných činů, k osobním poměrům obžalovaného,
k dosavadnímu způsobu života, možnosti jeho nápravy, k chování po činu a má za to, že je
nutné na něj působit citelným trestem odnětí svobody. Trestná činnost obžalovaného je vysoce
společensky škodlivá, což je prezentováno samotnými kvalifikovanými skutkovými
podstatami, jedná se o neobvyklou trestnou činnost alarmující již plánováním, obžalovaný
neváhal vystavit nebezpečí více osob. Detailně plánoval jejich likvidaci i finanční prospěch.
Obžalovaný vymyslel v prostorách výkonu trestu, jakým způsobem použije osobu, která byla
ve výkonu trestu pro závažnou trestnou činnost a o které předpokládal, že zná praktiky
schopnosti takovýchto osob. Obžalovaný dle zprávy věznice nemá náhled nad svým jednáním,
nepřizpůsobí se, má pocit nadřazenosti a všechny tyto vlastnosti jsou promítnuty do
charakteru trestné činnosti, jak to vyplývá z příslušného znaleckého posudku. Je nutné vzít v
potaz, že dle věznice byl nejdříve obžalovaný 20x kázeňsky trestán pro neuposlechnutí
příkazu, verbální, často vulgární napadání zaměstnanců, odmítnutí podřídit se režimu,
zastrašování zaměstnanců a dalších osob ve výkonu trestu. Na druhou stranu vzal soud na
vědomí, že dle věznice od měsíce května a června 2014 došlo u obžalovaného ke změně
chování, začal plnit stanovený program zacházení, vystupování je na požadované úrovni,
autoritu zaměstnanců respektuje, jeho vystupování je slušné a zdvořilé. Konflikty
s odsouzenými nevyvolává . Obžalovanému přitěžuje, že spáchal více trestných činů, přičemž
soud byl veden skutečností uvedenou v § 39 odst. 4 tr. zákoníku, že k okolnosti, které jsou
zákonným znakem trestného činu, včetně té, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze
přihlédnout jako k okolnosti polehčující, nebo přitěžující. Obžalovanému dále přitěžuje
záznam v rejstříku trestů, jelikož je nepochybné, že má sklony k násilné trestné činnosti,
jelikož byl před nedávnou dobou pravomocně odsouzen k přísnému trestu odnětí svobody pro
opětovně závažnou násilnou, vysoce společensky škodlivou trestnou činnost. Skutečnost, že
obžalovaný má sklony k páchání trestné činnosti i ve výkonu trestu odnětí svobody je zřejmá
z podané obžaloby u Okresního soudu v České Lípě, takže i projednávaná trestná činnost není
mimořádným jednáním. Právě s ohledem na dobré hodnocení ve věznici po dlouhou dobu od
května 2014 soud na rozdíl od předchozího rozhodnutí uložil trest odnětí svobody, který byl
vyměřen v trvání 15 let, tedy při samé dolní hranici zákonné trestní sazby, jelikož podle
nejpřísnější kvalifikace podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku byl ohrožen trestem odnětí svobody
v rozmezí od 15 do 20 let. S ohledem na zmiňované dobré hodnocení z věznice a vyjádření
příslušných znalců, že je možné spatřovat zlepšené podmínky pro resocializaci, soud dospěl
k závěru, že náprava obžalovaného bude nejlépe zajištěna ve věznici s ostrahou.
Pokračování
43
52 T 8/2014
Jelikož se žádný z poškozených nepřipojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody,
soud o škodě nerozhodoval.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání
do osmi dnů ode dne doručení
písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím podepsané-
ho soudu, státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, mladistvá
pro nesprávnost výroku, který se jí přímo dotýká, poškozený, který
uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody.
Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo
patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou
rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, vytýkány.
V Liberci dne 15. června 2016
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Eva Drahotová v.r.
Wanda Fabinyi
předsedkyně senátu
