Rozsudek 3 To 61/2010

Dotaz byl úspěšný.

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

žádám kopii rozsudku 3 To 61/2010-5429 ze dne 11. února 2011

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Vrchní soud v Praze

1 příloha

Vaše podání ve věci "Žádost o informace podle dotaz - Rozsudek 3 To
61/2010" s evidenčním číslem 9691920d-3249-420d-96fd-e197d4da77a4 a s
běžným číslem 13058/2014 bylo doručeno dne 14.11.2014 19:33:56.

Bylo podáno elektronicky e-mailem.

Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 0

Následně bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č.
259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby.

Vrchní soud v Praze

--------------------------------------------------------------------------

Tato datová zpráva byla automaticky vygenerována elektronickou podatelnou
organizace. Prosím neodpovídejte na tuto zprávu formou Odpovědět ve Vašem
poštovním klientovi. V případě problémů nebo dotazů se obracejte vždy na
organizaci, která tuto zprávu vygenerovala.

Fořt Jan, JUDr., Vrchní soud v Praze

1 příloha

 

 

                       Vážený, k Vaší žádosti ze dne 14.11.2014 zasílám
požadované rozhodnutí.

 

                          S pozdravem     JUDr Jan Fořt, Vrchní soud v
Praze

 

                                                                                                                          
Číslo jednací: 3To 61/2010 -  

 

 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

 

 

               

Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11.února
2011 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Hnilici a soudců JUDr.
Marcela Ječného a Mgr. Viktora Macha odvolání státního zástupce Vrchního
státního zastupitelství v Praze, obžalovaného M.B................ a
obžalovaného A.V..............proti rozsudku Městského soudu v Praze  ze
dne 22. dubna 2010 č.j. 40 T 9/2009-5183 a rozhodl        t a k t o :

 

               

Podle § 258 odst. l písm. e), odst. 2 tr.ř. se napadený rozsudek ohledně
obžalovaného A.V......................z r u š u j e   ve výroku o uloženém
trestu odnětí svobody.

               

Podle § 259 odst. 3 tr.ř. se znovu rozhoduje tak, že

 

                při nezměněném výroku o vině přečinem nedovoleného
ozbrojování podle § 279 odst. l trestního zákoníku v jeho znění účinném od
1.1.2010 a trestným činem krádeže podle § 247 odst. l, odst. 2 trestního
zákona v jeho znění účinném do 31.12.2009, se

 

obžalovaný

 

A ....................... V.........................

 

nar. ..........................., trvale bytem ..........................

 

o d s u z u j e

 

 

podle § 247 odst. 2 trestního zákona v jeho znění účinném do 31.12.2009 za
použití § 35   odst. l trestního zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání  20 (dvaceti) měsíců.

                Podle § 58 odst. l trestního zákona se výkon uloženého
trestu podmíněně odkládá a podle § 59 odst. l trestního zákona se stanoví
zkušební doba v trvání  3 (tří) let.

               

V ostatních výrocích, týkajících se obžalovaného A.V.....................
zůstává napadený rozsudek nezměněn.

 

               

Podle § 258 odst. l písm. b),c),d), odst. 2  tr.ř. se napadený rozsudek
ohledně obžalovaného M.B................... a podle § 258 odst. l písm.
b), c) ,odst, 2 tr.ř. ohledně obžalovaného
V.Š......................v celém rozsahu  z r u š u j e .

               

Podle § 259 odst. l tr.ř. se ohledně těchto obžalovaných  věc  v r a c í 
Městskému soudu v Praze.

               

                Odvolání státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze se ohledně obžalovaného Csóky, jakož i odvolání
obžalovaného A.V............... podle § 256 tr.ř.      z a m í t a j í . 

 

V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek beze změn.

 

 

 

O d ů v o d n ě n í

 

Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 4.2010 č.j. 40 T
9/2009-5183 byli obžalovaní M.B...................a
V.Š...................... uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. l, odst. 3 písm. a) a
c) trestního zákona v jeho znění účinném do 31.12.2009. Za to byl
obžalovaný M.B............... odsouzen podle § 148 odst. 3 trestního
zákona k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců (možno podle
§ 58 odst. l tr.zák. uložit pouze 24 měsíců) a podle § 58 odst. l (chybí §
59 odst. l) trestního zákona mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání pěti let. Dále soud tomuto obžalovanému uložil
podle § 49 odst. l trestního zákona trest zákazu činnosti spočívající
v zákazu výkonu samostatně výdělečné činnosti a funkce  statutárního
orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech zabývajících
se reklamní činností a marketingem, a to na dobu pěti let. Podle § 53
odst. l trestního zákona dále uložil peněžitý trest ve výměře 500.000,- Kč
a pro případ, že tento by nebyl obžalovaným ve stanovené lhůtě vykonán,
stanovil podle § 54 odst. 3 trestního zákona náhradní trest odnětí svobody
v trvání pěti měsíců. Z části obžaloby byl podle § 226 písm. b) trestního
řádu následně tento obžalovaný pro skutky kvalifikované jako dílčí útoky
pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné
platby podle § 148 odst. l, odst. 3 písm. a) odst. 4 trestního zákona,
kterých se měl dopustit jednáním popsaném ve zprošťujícím výroku, 
obžaloby zproštěn, neboť bylo prokázáno, že v žalobním návrhu označené
skutky nejsou trestnými činy.

Obžalovanému V.Š................... soud podle § 148 odst. l trestního
zákona uložil podmíněný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Podle § 58 odst. l (chybí též § 59 odst. l) trestního zákona výkon takto
uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let.
Soud dále podle § 49 odst. l trestního zákona uložil trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu samostatně výdělečné činnosti a funkce
statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech
zabývajících se reklamní činností a marketingem a to na dobu čtyř let.
Podle § 53 odst. l trestního zákona uložil též peněžitý trest ve výměře
100.000,- Kč a pro případ, že by takto uložený peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě obžalovaným vykonán, stanovil podle § 54 odst. 3 trestního
zákona náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. 

Obžalovaný A.V.................... byl  uznán vinným přečinem nedovoleného
ozbrojování podle § 279 odst. l trestního zákoníku v jeho znění účinném od
1.1.2010 a trestným činem krádeže podle § 247 odst. l, odst. 2 trestního
zákona v jeho znění účinném do 31.12.2009. Za to byl podle §  247 odst. 2
trestního zákona za použití § 35 odst. l trestního zákona odsouzen
k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců.
Podle § 58 odst. l  (chybí § 59 odst. 1) trestního zákona výkon uloženého
trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 53
odst. 1 trestního zákona uložil obžalovanému peněžitý trest ve výměře
50.000,- Kč a pro případ, že by takto uložený peněžitý trest nebyl
obžalovaným ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil podle § 54 odst. 3
trestního zákona náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle
§ 228 odst. l trestního řádu stanovil obžalovanému
A.V.................zaplatit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a,s, se
sídlem Děčín, Teplická č. 874/8, na náhradě škody částku 318.412,- Kč.
Podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázal společnost ČEZ Distribuce, a.s.
se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obžalovaný A.V..................... byl následně zproštěn podle § 226
písm. b) trestního řádu obžaloby pro skutek, kterým se měl dopustit pomoci
k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §
10 odst. l písm. c) trestního zákona k § 148 odst. l, odst. 3 písm. a),
odst. 4 trestního zákona, a kterého se měl dopustit jednáním popsaném ve
zprošťujícím výroku, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným
činem.

Obžalovaní M.B.................a V.Š.................. byli uznáni vinnými
na tom skutkovém základě, že obžalovaný M.B.................. jako jediný
jednatel společnosti KS TRADE COMPANY, spol.s r.o. (dále jen KS TRADE
COMPANY) jako plátce daně z přidané hodnoty a Václav Štrbo jako jediný
jednatel obchodní společnosti DVOZA, s.r.o., (dále je DVOZA) jako plátce
daně z přidané hodnoty, v Praze v souvislosti se zprostředkováním reklam
pro podnikatelské subjekty, s cílem zkrátit daň z přidané hodnoty, záměrně
uvedli v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty za dobu nejméně od
září roku 2002 do dubna roku 2003 nepřesné údaje o uskutečnitelných
zdanitelných plnění a vědomě nesplnili svoji povinnost přiznat tuto daň za
všechna uskutečnitelná zdanitelná plnění, s místem plnění v tuzemsku podle
§ 9 a následujících a § 19a tehdy platného zákona č. 588/1992 Sb. o dani
z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, přičemž obžalovaný Budina
koordinoval veškeré kroky s tím spojené a v zájmu realizace sledovaného
záměru dosadil obžalovaného Ludvíka  Csóku do funkce jednatele společnosti
DRAKEN PRAHA, spol. s r.o. ;(dále jen DRAKEN PRAHA)  registrované jako
plátce daně z přidané hodnoty a ten pak podle jeho pokynů, aniž by znal
všechny souvislosti a uvědomoval si důsledky toho co činí, podepisoval za
úplatu faktury a další účetní doklady vystavené společností DRAKEN PRAHA,
pro společnosti KS TRADE COMPANY a DVOZA, které mu k podpisu předkládal
obžalovaný M.B....................

Ten pak v měsíci září roku 2002 za  KS TRADE COMPANY vystavil faktury na
uskutečnitelná zdanitelná plnění, přičemž do svého daňového přiznání
zařadil i fakturu vystavenou  DRAKEN PRAHA, avšak v daňovém přiznání
k dani z přidané hodnoty společnosti KS TRADE COMPANY, na FÚ pro Prahu l
záměrně nepravdivě přiznal uskutečnitelná zdanitelná plnění, jak blíže
rozvedeno ve výroku napadeného rozsudku a tímto jednáním měl zkrátit daň
z přidané hodnoty o částku 198.096,- Kč.

                Společně s obžalovaným Š.............. se měl dopustit
žalovaného jednání tak, že na základě předchozí domluvy obžalovaný
M.B..................nejdříve dne 11.11.2002 smluvně postoupil práva a
povinnosti ze smluv o zajištění reklamy pro jednotlivé odběratele ze
společnosti KS TRADE COMPANY, na společnost DVOZA a poté v období od
listopadu roku 2002 do dubna roku 2003 s cílem zkrátit povinnost
společnosti DVOZA, k odvedení daně z přidané hodnoty organizoval
vystavování faktur a dalších účetních dokladů v této společnosti a ve
společnosti DRAKEN PRAHA, stejně jako přípravu daňových přiznání
společnosti DVOZA,  zatímco obžalovaný V.Š................ v pozici
jednatele společnosti DVOZA, podle pokynů nechával vystavovat faktury za
realizované reklamy pro jejich zadavatele a předkládal Finančnímu úřadu
pro Prahu l přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti DVOZA, se
záměrně nepřesnými údaji o uskutečnitelných zdanitelných plněních, a
v důsledku toho neplnil řádně daňovou povinnost. Konkrétně nechali
vystavovat faktury na uskutečnitelná zdanitelná plnění společností DVOZA
za měsíce listopad 2002 až duben 2003 jako faktury na výstupu a současně
přijímali do účetnictví za toto období faktury vydané společností DRAKEN
PRAHA jako faktury na vstupu, v daňových přiznáních však bez ohledu na
výpočet vlastní daňové povinnosti z takto přijatých a vydaných faktur
uváděli v daňových přiznáních odlišné údaje na vstupu a výstupu a docílili
tímto postupem za sledované období zkrácení daně z přidané hodnoty a to
obžalovaný Budina celkově ve výši 1.341.039,- Kč a obžalovaný Štrbo ve
výši 1.142.943,- Kč.

                Napadeným rozsudkem byl dále podle § 226 písm. b)
trestního řádu zproštěn obžaloby obžalovaný L.S................ a to pro
skutek v němž obžaloba spatřovala dílčí útoky pokračujícího trestného činu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. l,
odst. 3 písm. a), odst. 4 trestního zákona, kterého se měl dopustit tím,
že jako jednatel společnosti DRAKEN PRAHA řádně nevedl účetnictví v období
od května roku 2002 do září roku 2002 a následně od listopadu 2002 do
dubna 2002, přičemž měl za úplatu poskytnutou
obžalovaným B.................. pro něho podepisovat fiktivní faktury a
další účetní doklady vystavené společností DRAKEN PRAHA pro společnost KS
TRADE COMPANY a následně společnost DVOZA, které mu k podpisu předkládal
obžalovaný M.B......................, ačkoliv věděl, že ke zdanitelnému
plnění nedošlo, a tímto jednáním tak umožnil obžalovanému
B.................. v období května 2002 až září 2002 ve výroku napadeného
rozsudku blížeji specifikované fiktivní faktury zařadit do účetnictví
společnosti KS TRADE COMPANY a neoprávněně nárokovat odpočet daně
z přidané hodnoty, a to v rozporu s ustanovením § 19a tehdy platného
zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, s cílem snížit vlastní
daňovou povinnost, a to z důvodu dosahovaní vysokých příjmů z provádění
obchodní činnosti, jež souvisela s reklamou, když konkrétně obžalovaný
B............... zařadil do daňových přiznání za výše uvedená zdaňovací
období faktury od společnosti DRAKEN PRAHA  blíže uvedené ve zprošťujícím
výroku napadeného rozsudku. Následně svojí výše popsanou činností umožnil
obžalovanému B.............. a obžalovanémuŠ............ v období
listopadu 2002 až dubna 2003 ve výroku blíže specifikované faktury zařadit
do účetnictví společnosti DVOZA a neoprávněně nárokovat odpočet daně
z přidané hodnoty, a to v rozporu s ustanovením § 19a tehdy platného
zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, s cílem snížit vlastní
daňovou povinnost, a to z důvodů dosahování vysokých příjmů z provádění
obchodní činnosti společnosti DVOZA, jež souvisela s reklamou. Dále za
úplatu vybíral spolu s obžalovaným B............ a za účasti obžalovaného
V.............., a ve dvou až třech případech též v přítomnosti
obžalovaného Š..............., na pobočce J&T banky, a.s. v Praze 8,
Pobřežní č. 14, finanční hotovosti v různé výši z účtu společnosti DRAKEN
PRAHA vedeném u této banky, kterou pak předával obžalovanému B............
. Tímto jednáním měl obžalovaný C............... způsobit České republice,
zastoupení Finančním úřadem pro Prahu l, celkovou škodu ve výši nejméně
13.173.858,- Kč.

                Proti tomuto rozsudku podal ihned po jeho vyhlášení
v neprospěch všech obžalovaných odvolání státní zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze (dále jen státní zástupce), které obsáhle odůvodnil
a v zákonné lhůtě  proti odsuzujícím výrokům též obžalovaný
M.B.....................a V.Š.............. I tato odvolání byla obsáhle
prostřednictvím obhájců obžalovaných odůvodněna.

                 V odvolání státní zástupce namítá, že pokud jde o výrok o
vině obžalovaných B-.............  Š.............a C.............. soud I.
stupně pochybil, pokud jejich jednání právně nekvalifikoval jako
pokračující zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 240 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. v3 trestního
zákoníku a v případě obžalovaného A.V.................. jeho jednání
právně nekvalifikoval jako pomoc ke zvlášť závažnému zločinu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle §  24 odst. 1 písm. c)
trestního zákoníku k § 240 odst. l, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního
zákoníku. Současně namítá, že soud I. stupně zprostil obžalovaného
C...............v celém rozsahu obžaloby, že zprostil z části dílčího
útoku pokračujícího protiprávního jednání obžalovaného M.B...............
a též zprostil obžalovaného A.V....................v části obžaloby pod
bodem III. písm. A. V dalším poukazuje na odůvodnění napadeného rozsudku,
kdy nesouhlasí se závěrem, že plnění ze strany společnosti Draken nebylo
fiktivní. Nesouhlasí se zprošťujícím výrokem, týkajícím se obžalovaného
C............., spočívajícím na existenci jeho duševní poruchy. V případě
obžalovaného Valacha nesouhlasí s tím, že tento obžalovaný dle nalézacího
soudu neměl nic společného se samotným zjištěním zkrácení daně o
společnosti DVOZA.  Připomíná, že výroky napadeného rozsudku se liší svým
systémovým zařazením od obžaloby, neboť soud jednání obžalovaných
uspořádal po jednotlivých skutcích, zatímco obžaloba vycházela
z uspořádání po osobách obžalovaných. Namítá, že ani toto uspořádání
nenarušuje totožnost skutku, kdy soud nakonec rozhodoval o stejném meritu
věci. V dalším namítá nesrozumitelnost a tedy i nepřezkoumatelnost celého
rozsudku, kdy toto dokládá doslovnou citací z výroku napadeného rozsudku.
Zásadním pochybením shledává, že soud I. stupně trestní odpovědnost
vyvodil pouze z toho, že obžalovaní B.............. a Š...............
nezahrnuli všechny přijaté a vystavené faktury do daňových přiznání,
zatímco neuznal fiktivnost vystavených faktur, přičemž na druhé straně
zdůrazňuje pochybnou úlohu obžalovaného C.............. i účelové chování
obžalovaného B............. a Š..................... Domnívá se, že
prvoinstanční soud dospěl k absurdním závěrům, kdy na jedné straně jako
věrohodnou přebírá výpověď obžalovaného Csóky, jeho osobní dispozice ve
vztahu ke skutečné možnosti vést firmu DRAKEN PRAHA, na druhé straně beze
zbytku poukazuje na úlohu obžalovaného Budiny a jeho konkrétní kroky
k získávání faktur, které později byly zařazovány do účetnictví
společnosti KS TRADE COMPANY a DVOZA a překvapivě dochází k závěru, že
společnost DRAKEN byla schopna zabezpečit smluvní závazky a tedy její
fakturace není fiktivní a účelová. Soud I. stupně potom nezohlednil, že i
po přechodu závazků ze společnosti KS TRADE COMPANY na společnost DVOZA
hlavní osobou byl opět obžalovaný Budina a neshledal příčinou souvislost
mezi celkovým jednáním obžalovaného Budiny a Štrbo a vznikem škody
zkrácením daně z přidané hodnoty uplatněním fiktivních faktur od
společnosti DRAKEN PRAHA do účetnictví společností KS TRADE COMPANY a
později DVOZA, aniž by došlo k odvodu daňové povinnosti u společnosti
DRAKEN PRAHA. V dalším rozebírá pojem fiktivnost plnění, pojem fiktivní
faktura a to i z hlediska občanskoprávní roviny. Na základě toho dovozuje,
že soud I. stupně pochybil, když shledal, že faktury společnosti DRAKEN
PRAHA bylo možno zařadit jako faktury přijaté na vstupu jinými
společnostmi, v daném případě KS TRADE COMPANY a DVOZA neboť reklama
skutečně proběhla, aniž by se zaobíral skutečnostmi, za jakých okolností
proběhla a zda skutečně společnost DRAKEN PRAHA měla na uskutečněném
zdanitelném plnění jakýkoliv podíl. V dalším poukazuje na skutečnou úlohu
obžalovaného Budiny a jeho trestní odpovědnost za následek, kterým bylo
jednoznačně zkrácení daňové povinnosti a připomíná okolnost převzetí
funkce jednatele společnosti DRAKEN PRAHA obžalovaným C...............,
podepisování faktur na základě podnětu obžalovaného B............... které
byly přípravným krokem k následnému zařazování faktur do účetnictví
společností KS TRADE COMPANY a DVOZA fakticky ovládanými obžalovaným
B............... Nezohlednil, že právě obžalovaný C..................
s jeho mentálními schopnostmi byl obžalovaným B............... nastrčen do
řetězce předprodejů reklamy, právě u něho a firmy, kterou zastupoval došlo
jednak k závratnému navýšení částky za reklamu řádově o 2000% a současně
k nevedení účetnictví a zákonitě taky ani k nepodávání daňových přiznání.
Nezohlednil ani to, že společnosti DRAKEN PRAHA reprezentované obžalovaným
C................... nezůstávaly fakturované příjmy, kde lze spekulovat,
kdo byl jejich konečným adresátem. To nicméně nezbavuje obžalovaného
Budinu odpovědnosti za své jednání, kdy dle jeho názoru měl soud na jeho
jednání nahlížet daleko komplexněji. Musel by pak nutně dojít k závěru o
jednoznačné příčinné souvislosti mezi jednáním obžalovaného
M.B.................. a  vznikem škody, která byla generována především
neoprávněným odpočtem DPH na vstupu. Opětovně v této souvislosti poukazuje
na osobu obžalovaného C................. a faktickou činností obžalovaného
Budiny. Pokud soud I. stupně poukazuje na obchodní aktivity společnosti
DRAKEN PRAHA pod vedením obžalovaného C............... v hodnotách stovek
milionů, tento argument naopak považuje za usvědčující, kdy tento
obžalovaný je pouhou loutkou v rukou B................ a jemu podobných,
kdy tato společnost má úlohu  vůči jiným společnostem, jakou sehrála
v případě společností KS TRADE COMPANY a DVOZA. V zásadě poukazuje na  to,
že i když odůvodnění působí pregnantně, přehledně a je podáno
vyčerpávajícím způsobem, nebylo přihlédnuto ke všem důkazům se stejnou
váhou nebo byly vykládány jednotlivě bez souvislosti s důkazy dalšími, což
vedlo k neporozumění modu operandi páchané trestné činnosti. Poukazuje na
důkazní situaci, zejména k obsahu výpovědí jednotlivých obžalovaných,
svědků, znaleckých posudků a dalším listinným důkazům. V dalším poukazuje
na obsah výpovědi obžalovaného B............, obžalovaného
V.Š................, obžalovaného A.V............... i obžalovaného
L.Š.................. V dalším připomíná i obsah výpovědí slyšených svědků
zejména Jany Hodkové, Sylvy Němcové, Mgr. Ladislava Blažka a zástupců
podnikatelských subjektů - zadavatelů reklam. Dále připomíná listinné
důkazy a posudek znaleckého ústavu NOVA spol. s r.o., kdy na základě
pokynu nalézacího soudu ve svých dodatcích zcela nadbytečně a zavádějícím
způsobem rozšířil znalecké zkoumání o zcela irelevantní zkoumání torza
účetních a bankovních dokladů, kdy zákonitě nemohlo být zajištěno
kompletní účetnictví, které by jenom v takovém případě mělo objektivní
vypovídací hodnotu. Účelem znaleckého posudku bylo stanovení odpočtů DPH
uplatněných společnostmi KS TRADE COMPANY a DVOZA na základě vystavených
dokladů společností DRAKEN PRAHA, přičemž navíc u společnosti DVOZA byl
zjišťován rozdíl mezi přijatými a vydanými fakturami a mezi výsledky
vlastní daňové povinnosti uplatněné v daňových přiznáních. Šlo tedy jenom
o zjištění daňové povinnosti, pokud by byly faktury společnosti DRAKEN
PRAHA uznány za fiktivní a tedy z daňových přiznání společností KS TRADE
COMPANY a DVOZA vyřazeny. Pokud jsou zmiňovány nepřesnosti ve výpočtu
znaleckého posudku, tyto byly postupně odstraněny a trvá na tom, že
skutečná výše škody, která byla způsobena státnímu rozpočtu, již byla u
obžalovaných vyčíslena v souladu se závěry  znaleckého posudku z oboru
ekonomika. V dalším poukazuje na konkrétní způsoby krácení daňové
povinnosti, tak jak je uvedeno v obžalobě a nesouhlasí se závěry soudu I.
stupně uvedenými v odůvodnění napadeného rozsudku na straně 115. Trvá na
tom, že základním modem operandi bylo to, že obžalovaný
B............s cílem snižovat daňovou povinnost u firem KS TRADE  COMPANY
a  DVOZA do jejich daňového účetnictví zanesl faktury na fiktivní plnění
společností DRAKEN PRAHA, která však fakticky žádnou činnost nevykonávala,
fiktivní faktury sám vyplňoval a  nechal podepisovat spoluobžalovanému
C.................. Současně krátili daňovou povinnost i samotným
nesprávným vykazováním daňové povinnosti v daňových přiznáních ve vztahu
k fakturám skutečně přijatým a vydaným. Poté co opětovně zopakoval skutek
popsaný obžalobou, kterou by se  měl opětovně soud I. stupně zabývat,
poukazuje na  nutnost respektování § 2 odst. l trestního zákoníku účinného
od 1.1.2010 a věnuje se úvahám o právní kvalifikaci ve vztahu k
jednotlivým obžalovaným, když zmiňuje i požadavky na posuzování
subjektivní stránky žalovaných trestných činů a to z hlediska úvah o
zavinění v úmyslu přímém a eventuálním.

                Nesouhlasí s tím, že obžalovaný C............ byl obžaloby
zproštěn a poukazuje na závěry znaleckých posudků, kdy ten byl schopen si
uvědomit alespoň částečně hodnotu svého podpisu a také protiprávnost svého
jednání, kdy připomíná výběr finančních prostředků a jejich nezákonné
získání. V dalším poukazuje na to, že tento obžalovaný účelově zveličuje
svoji neschopnost a to výhradně ve svůj prospěch. Namítá, že tento
obžalovaný, byť v omezené míře musel chápat základní pojmy vztahující se
k zakládání společnosti a vinnosti spojené s pojmem jednatelství
v takového společnosti. Jeho rozpoznávací schopnosti nejsou zcela vymizelé
a v jeho případě se jedná pouze o zmenšenou příčetnost podle § 27
trestního zákoníku. Současně se domnívá, že u něho nemůže jít ani o
skutkový omyl.

                Nesouhlasí ani se zprošťujícím výrokem ohledně
obžalovaného A.V..................... který svým jednáním naplnil po
objektivní i subjektivní stránce všechny zákonné znaky pomoci podle § 24
odst. l písm. c) trestního zákoníku k zvlášť závažnému zločinu zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm.
a) odst. 3 trestního zákoníku. V kontextu svých výhrad k výrokům o vině
nesouhlasí ani s uloženými tresty a v závěru svého odvolání navrhl změny,
které u veřejného zasedání upřesnil tak, že navrhl, aby napadený rozsudek
byl v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k novému
projednání a rozhodnutí. za současného zamítnutí odvolání obžalovaného
M.B................... a A.V.......................

                Odvolání obžalovaného M.B.................... směřuje do
odsuzujícího výroku a uloženého trestu. Připomíná skutky uvedené ve výroku
odsuzujícího rozsudku a též v podstatné části odůvodnění podaného odvolání
cituje z odůvodnění napadeného rozsudku přesné citace a to pouze takové,
které považuje za podstatné z toho, co zjistil soud ve vztahu k jeho
osobě. Namítá, že uvedené údaje v odůvodnění napadeného rozsudku se
nekryjí s provedenými důkazy a s tím, co z nich vyplývá a opětovně
připomíná pasáže z odůvodnění napadeného rozsudku. Je toho názoru, že
pokud soud spatřuje naplnění skutkové podstaty trestného činu zkrácení
daně v tom, že měla    být odvedena nižší DPH, než která vyplývala
z daňových přiznání za jednotlivé měsíce pro účely trestního řízení nelze
vycházet z pouhých výpočtů, ale je třeba prokázat především subjektivní
stránku, kterou je třeba hodnotit komplexně, dle provedených důkazů a
zejména dle všech údajů, které jsou známé a prokázané. Je třeba prokázat,
zda škoda  státu skutečně vznikla a zda zkrácení daně bylo úmyslné. K výši
zjištěné škody namítá, že  soud vycházel pouze  z faktur dohledaných, kdy
však v měsíci prosinci s největším zjištění zkrácení daňové povinnosti
bylo od společnosti DRAKEN PRAHA  dohledáno pouze 15 faktur oproti 16
fakturám vydaných společností DVOZA, kdy v ostatních měsících jsou přijaté
a vydané faktury spárovány. V tomto spatřuje právě důvod zjištění velkého
daňového nedoplatku. Připomíná, že není povinen prokazovat svoji nevinu a
nelze mu klást za vinu, že nebyly dohledány všechny faktury, minimálně
nebylo prokázáno, že takováto šestnáctá faktura neexistovala. V dalším
vyhotovenou tabulkou poukazuje na to, že částky na vydaných fakturách
společností DVOZA byly vždy o 2% vyšší než částky na fakturách přijatých
společností DVOZA. Tyto procentní hodnoty podporují jeho tvrzení a tvrzení
obžalovaného Š............., že jejich zisk činil jedno procento pro
každého. Toto zjištění pak podporuje úvahu o existenci nedohledané faktury
v měsíci prosinci, kdy jedině v tomto měsíci neodpovídá zisk ve výši
zmíněných dvou procent. Namítá, že pokud by byla dohledána tato faktura,
zásadně by se změnila výše škody, kdy na  jedné straně by tato při
zohlednění i dalších neuplatněných výdajů nedosáhla ani hranice většího
rozsahu a i náhled na existenci subjektivní stránky ve formě úmyslné.
Námitky uplatňuje i vůči bodu I. výroku napadeného rozsudku, kde i zde
zpochybňuje  zjištěnou výši škody v důsledku zkrácení daňové povinnosti,
kdy poukazuje na přeplatky  v měsíci květnu 2002, a kdy společnost KS
TRADE  COMPANY neuplatnila nárok na vrácení odpočtu a vznikl jí tak
přeplatek, který by v zásadě pokryl zmíněnou částku zkrácení daně ve  výši
198.096,- Kč. Toto tvrzení odvozuje od toho, že společnost DRAKEN PRAHA
v měsíci květnu vystavila  více faktur a ve větší hodnotě, než byly
uplatněny v daňovém přiznání společnosti KS TRADE COMPANY.

                Ohledně uloženého trestu namítá delší dobu od údajného
spáchání trestné činnosti, kdy v této souvislosti považuje za nepřiměřené
uložení trestů zákazu činnosti a trestu peněžitého. V závěru navrhl, aby
odvolací soud rozsudek Městského soudu v Praze v odsuzující části ohledně
něho zrušil a sám rozhodl tak, že se obžaloby zprošťuje.

                Též odvolání obžalovaného A.V................. směřuje do
odsuzujících výroků a uloženého trestu. Namítá, že Městský soud v Praze
závěry  o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování založil na tom, že
u něho byla nalezena zbraň a střelivo, aniž by náležitě hodnotil další
skutečnosti. Zejména namítá, že se nezabýval otázkou společenské
škodlivosti, otázkou existence úmyslného zavinění a nezohlednil jeho
tvrzení, že zbraň si pořídil výlučně ze sběratelských důvodů na tržnici,
přičemž při jejím pořízení byl subjektivně přesvědčen o její
nestřelbyschopnosti. Soud nezohlednil, že zbraň byla zabezpečena
v trezoru, do, kterého měl přístup pouze on a tato nabyla užívána ani jím
ani jinými osobami pro soukromé, či pracovní účely. Na zbrani nebyly ani
nalezeny upotřebitelné daktyloskopické stopy a nebylo z ní stříleno, o
čemž svědčí kriminalistická balistická expertíza. Soud nezohlednil, že si
nebyl vědom, že se jedná o střelnou zbraň jejíž držení je podmíněno
povolením podle zvláštního předpisu. Domnívá se tedy, že z jeho strany šlo
o pouhou nedbalost a toto jednání proto nemůže být posouzeno jako trestný
čin. Oporu v provedeném dokazování nemá dle něho ani závěr soudu o
spáchání trestného činu  krádeže podle § 247 tr.zák. Namítá, že v průběhu
trestního řízení nebylo prokázáno, že nezměřenou elektrickou energii
skutečně odebíral a nebylo ani prokázáno v jakém rozsahu a po jakou dobu
mělo k odběrům docházet, resp. jaká skutečně vznikla tímto jednáním škoda.
Pouhá existence “černého kabelu“ a odběr neměřené elektrické energie
v době konání domovní prohlídky neprokazují, že by k odběru elektrické
energie docházelo po dobu více jak deseti let a že skutečně škoda byla
způsobena minimálně v částce 318.412,- Kč. Znalecký posudek posuzoval výši
vzniklé škody za dobu více jak deset let, aniž by nelegálního odběru 
elektrické energie byl jakkoliv prokázán, když sám znalec uvedl, že výši
škody je možné určit pouze odhadem. Nebylo tedy  prokázáno, že by jeho
jednáním vznikla škoda alespoň 5.000,- Kč a už vůbec ne, že výše škody
přesahuje hranici škody nikoliv malé, a to ještě mnohonásobně. S tímto
úzce souvisí i otázka povinnosti k náhradě způsobené škody. V závěru proto
navrhl, aby byl napadený rozsudek týkající se jeho osoby a odsuzujících
výroků, jakož i navazujících výroků o trestu a povinnosti uhradit škodu
zrušen, on byl obžaloby zproštěn a poškozená společnost byla s uplatněným
nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

Obhájce obžalovaného Š.............. navrhl odvolání státního zástupce
podle § 256 tr.ř. zamítnout.

Obhájce obžalovaného C.............. navrhl, aby odvolání státního
zástupce bylo zamítnuto a zprošťující výrok ohledně něho byl potvrzen.

Vrchní soud v Praze podle § 254 odst. l tr.ř. přezkoumal správnost a
zákonnost výroků napadeného rozsudku, jakož i správnost řízení napadenému
rozsudku předcházející, a to z hlediska vytýkaných vad, a dospěl
k následujícím závěrům.

                Napadený rozsudek je výsledkem řízení, které bylo
provedeno v souladu s trestním řádem a nebyla shledána taková pochybení,
zejména  ne taková, která by měla za následek porušení práv obžalovaných
na obhajobu. Městský soud v Praze provedl ve smyslu § 2 odst. 5 tr.ř.
dokazování v rozsahu potřebném a nutném pro náležité rozhodnutí ve věci, o
němž nejsou důvodné pochybnosti. Provedl stejně pečlivě důkazy svědčící ve
prospěch i v neprospěch obžalovaných. Tyto důkazy pak vyhodnotil podle
svého vnitřního přesvědčení, kdy však není zřejmé, zda toto vnitřní
přesvědčení bylo založeno bezvýhradně na základě pečlivého uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a zda tedy Městský soud ve
vší úplnosti dostál beze zbytku požadavkům ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř.
Nelze proto ani  konstatovat, že všechny výroky učiněné  v napadeném
rozsudku, jsou výsledkem správně zjištěného skutkového stavu věci, o němž
by Vrchní soud v Praze neměl žádné pochybnosti. Nelze potom  následně
konstatovat ani správnost všech  trestů uložených jednotlivým obžalovaným.

                V poměrně obsáhlém odůvodnění napadeného rozsudku městský
soud rozvedl, které důkazy vzal za základ svého rozhodnutí a jakými
úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, kterým důkazům nemohl
přiznat  věrohodnost a jakými úvahami byl veden při právním hodnocení jím
zjištěného skutkového stavu ve věci a při následném ukládání trestu,
případně vyslovení zprošťujícího výroku. S ohledem na výše uvedené
konstatování důvodných pochybností o nedostatečném zhodnocení všech
dostupných důkazů a zhodnocení jejich pravého významu, kdy následně
vznikají důvodné pochybnosti o bezvýjimečné správnosti zjištěného
skutkového stavu ve  věci se nemůže odvolací soud o toto odůvodnění ve
všech jeho směrech opřít a celkově  tak podpořit správnost výroků
napadeného rozsudku.

                Naopak mu nezbývá než konstatovat, že výroky rozsudku
ohledně obžalovaných B............ a Š------------------- trpí vnitřní
rozporností a vnitřně rozporné je potom i samotné odůvodnění rozsudku,
vztahující se zejména k těmto obžalovaným.

                Z kontextu napadeného rozsudku je zřejmé, že hlavním
důvodem odmítnutí podstatné části podané obžaloby městským soudem ve
vztahu k výše uvedeným obžalovaným, je ve výkladu a  zjištění co je a co
není možno považovat ta fiktivní fakturu, či fiktivní plnění.

                Vrchní soud v Praze zastává názor, že fiktivní plnění může
probíhat pomocí různých podvodných mechanismů a není zřejmé, zda podle
tohoto obecného závěru postupoval i Městský soud v Praze při svém
rozhodování.

                Aniž by Vrchní soud v Praze měl v úmyslu provádět obsáhlý
výklad k tomuto tématu, musí nicméně připomenout, že pod pojmem fiktivní
plnění se rozumí z hlediska dosavadní soudní praxe v řešení daňových
deliktů  několik základních modelů.  Za fiktivní plnění je tak považováno
jednání daňových subjektů, které deklarují pomocí vydaných faktur plnění,
ke kterému vůbec nedošlo, a to ani jiným než deklarovaným způsobem. Za
fiktivní plnění je považováno i takové plnění, kdy  sice k určitému plnění
dochází, nicméně v jiné než deklarované kvalitě, v jiném než deklarovaném
množství, případně od jiného, něž fakturačně deklarovaného daňového
subjektu, kdy tedy není zřejmé, že skutečný dodavatel splnil svoji
zákonnou daňovou povinnost, přičemž vždy tato činnost je nutně doplňována
neodváděním daně v některém z článků řetězce deklarovaných přeprodejů, aby
mohl nastat škodlivý následek na neodvedení daně, či případném vylákání
nadměrného odpočtu v případě DPH. Fiktivním plněním tedy při náležitém
objasnění věci může být shledáno i takové plnění, ke kterému skutečně
v deklarovaném objemu ať již služeb, či zboží dojde, ve skutečnosti však k
tomuto skutečnému plnění dochází bez skutečného plnění jednoho z
podnikajících subjektů, který je zařazen do řetězce firem deklarujících 
plnění, a to pouze s cílem vystavení faktur, či jiných dokladů potřebných
k vedení účetnictví okolních daňových subjektů s tím, že u tohoto daňového
subjektu nebude vedeno řádně účetnictví, nebudou tedy odváděny ani
příslušné daně a tento daňový subjekt bude pro příslušný finanční úřad
nekontaktní.

                Městský soud zásadně odmítl tvrzení obžaloby o fiktivnosti
plnění, kdy z některých pasáží napadeného rozsudku lze dovodit, že
nesouhlasí s tím, že  by plněno nebylo vůbec, v některých potom shledává,
že došlo k plnění u všech fakturujících firem a nesouhlasí s tvrzením
obžaloby o účelovosti a fiktivnosti smluv vydávaných společností DRAKEN
PRAHA.

                Vrchní soud v Praze k posledně uváděnému závěru však musí
mít výhrady, kdy musí konstatovat, že není zřejmé, zda závěr učiněný
městským soudem je podpořen obsahem všech provedených důkazů, které mají
k tomuto problému značnou vypovídací schopnost. Naopak z kontextu celého
odůvodnění vyplývá, že Městský soud se omezuje ve výkladu fiktivnosti
pouze na složku formální, kdy opakovaně zdůrazňuje, že společnost DRAKEN
PRAHA byla zapsána v OR, ona to byla, kdo uzavřel smlouvu s HC Slavia
Praha s.r.o., ona to byla, kdo vystavoval faktury, zabezpečovala reklamní
činnost pro další podnikatelské subjekty a ona to byla, na jejíchž účtech
se shromažďovaly finanční prostředky. I když současně Městský soud
poukazuje na prokázanou specifickou činnost obžalovaného Budiny, který
stál u zrodu myšlenky ustanovení osoby C........... do funkce jednatele, a
který současně též vytvářel předmětné faktury za firmu DRAKEN PRAHA a
nechával je podepisovat zmíněnému C..................... preferuje bez
dalších komplexních úvah, že firma DRAKEN PRAHA byla úspěšná, vytvářela ve
sledovaném období stamilionové obraty, aniž by bylo zřejmé, že provedl
rozbor toho, proč vlastně tato firma byla účetně úspěšná a jaké důsledky
činnost Budiny v této firmě přinesla. 

                Ostatně v samotném odsuzujícím výroku, kdy faktury
vystavené za společnost DRAKEN PRAHA městský soud označuje za řádné,
odpovídající skutečnému plnění ze strany této společnosti, následně sám
uvádí, že obžalovaný C............podle pokynů obžalovaného
B...............podepisoval za úplatu faktury, aniž by znal všechny
souvislosti a uvědomoval si důsledky toho, co činí. Není však zřejmé, co
to mělo být za důsledky, které si obžalovaný C.............. neměl
uvědomovat, když mělo jít o podepisování řádných faktur na základě řádného
plnění.

                Pokud Vrchní soud v Praze odhlédne od výše naznačeného
zásadního problému v otázce úvah o  fiktivním plnění, musí konstatovat i
určité nepřesnosti v odsuzujícím výroku napadeného rozsudku ve výpočtech
daní z přidané hodnoty z faktur přijatých a vydaných za listopad 2002 až
duben 2003, kdy tyto nepřesnosti mají též určitý, byť nikoliv podstatný
vliv na výpočet celkového zkrácení daně z přidané hodnoty u společnosti
DVOZA.

Musí současně konstatovat, že vlivem nepřiznání fiktivnosti fakturám na
vstupu a konstatováním oprávněnosti uplatnění odpočtů z faktur vystavených
společností DRAKEN PRAHA na společnost DVOZA  je zkrácení daně, tedy
rozdíl mezi vyčíslenou daňovou povinností vyplývající ze zajištěných
faktur a z předložených daňových přiznání za měsíc listopad 2002 ve výši
14.832,- Kč, za měsíc prosinec 2002 ve výši 998.477,- Kč, (když však  bez
dalšího šetření není možno odmítnout námitku obhajoby  obžalovaného
B................, který poukazuje na možnost neúplnosti zajištěných
faktur na vstupu, což dokládá tím, že zatímco v ostatních zdaňovacích
obdobích jsou faktury spárovány, v měsíci prosinci 2002  proti 16 
fakturám vydaných společností DVOZA stojí pouze  15 faktur přijatých od
společnosti DRAKEN PRAHA a v tomto spatřuje důvod poměrně vysokého
vykázání zkrácení daňové povinnosti). Vrchní soud k tomu dodává, že
v případě označení faktur na vstupu u společnosti DVOZA, vydaných
společností DRAKEN PRAHA, jako fiktivních, bez možnosti jejich zařazení do
účetnictví, by tato námitka pozbyla významu. V měsíci lednu 2003 je pak
výše zkrácení DPH 2,50 Kč a v měsíci únoru 2003 je dokonce vykazován
společností DVOZA přeplatek ve výši 4.034,50 Kč. Pokud jde o měsíc duben
2003 částka 6.014,- Kč není ve skutečnosti částkou daně z uskutečnitelných
zdanitelných plnění, jak je uvedeno v napadeném rozsudku a koneckonců i
v daňovém přiznání, ale v podstatě se jedná o vyčíslení vlastní daňové
povinnosti vzniklé z rozdílu vypočtené daně na vstupu z faktur přijatých 
od společnosti DRAKEN PRAHA a faktur vydaných společností DVOZA konečným
odběratelům reklamy.

                Není zřejmé, zda se Městský soud v Praze s výše uvedenými
skutečnostmi v celém rozsahu vypořádal, když tato zjištění vzbuzují
pochybnosti, zda skutečně základním a jediným  modem operandi bylo krácení
daňové povinnosti jako rozdílu mezi vlastní daňovou povinností zjištěnou
z předmětných faktur a z předložených daňových přiznání. Z uvedeného je
zřejmé, že pouze konstatované krácení daňové povinnosti v takové výši
ztrácí poněkud význam s ohledem na vynaložené úsilí, které mělo směřovat
ke zkrácení daně, když navíc v důsledku uznání faktur na vstupu dochází i
k přeplatkům na dani z přidané hodnoty (viz únor 2003). V této souvislosti
není zřejmé, proč městský soud toto zdaňovací období jako samostatný dílčí
útok označil za krácení daňové povinnosti, když z povahy věci by za toto
období měli být, v případě neuznání fiktivnosti plnění dle obžaloby,
obžalovaní obžaloby zproštěni.

Pokud Městský soud v Praze zprostil obžaloby obžalovaného Budinu za
zdaňovací období květen až srpen 2002 s uvedením, že v těchto případech
nelze zjistit jednoznačně úmysl zkrátit daň a rozdíly na dani vycházejí
spíše z nepřesnosti v důsledku nedbalého vyplňování daňových přiznání,
potom není zřejmé, proč takovéto úvahy neuplatnil i pro případ některých
daňových období listopad 2002 až  duben 2003.

                Pokud Městský soud v Praze shledává, že v měsíci květnu
2002 by dokonce společnost KS TRADE COMPANY vykazovala přeplatek, pokud by
do daňového přiznání na vstupu zařadila všechny faktury vydané společností
DRAKEN PRAHA, není zřejmé z čeho tak usuzuje. Předně je třeba uvést, že
společnost DRAKEN PRAHA byla čtvrtletním plátcem DPH, zatímco společnost
KS TRADE COMPANY plátcem měsíčním. Společnost DRAKEN PRAHA potom v 2.
čtvrtletí 2002 (č.l. 3390) vykázala základ pro výpočet daně na výstupu ve
výši 4.080.000,-Kč, společnost KS TRADE COMPANY za měsíc květen (č.l.
3810), a červen 2002 (č.l. 3924), tedy měsíce spadající do 2. čtvrtletí,
souhrnně základ pro výpočet daně na vstupu 3.642.126,- Kč. Rozdíl mezi
základy daní na výstupu u společnosti DRAKEN PRAHA a základy daní na
vstupu u společnosti KS TRADE COMPANY tedy činí 1.390.000,- Kč. Faktury na
tuto posledně uvedenou konkrétní částku k dispozici nejsou. Je však
s ohledem na další zdaňovací období možno dovodit, že byly vydány ve
prospěch jiných daňových subjektů odlišných od společnosti KS TRADE
COMPANY, o kterých bude hovořeno dále. Pokud společnost KS TRADE COMPANY,
oproti součtu žalobou namítaných faktur od společnosti DRAKEN PRAHA za
měsíc květen 2002 v základu ve výši 2.350.000,-Kč, vykazuje na vstupu
v tomto období základ ve výši 3.300.000,- Kč, není zřejmé, zda se městský
soud vypořádal s důkazem založeným ve spise na straně č.3922, a to 
fakturou, kde dodavatelem společnosti KS TRADE COMPANY právě v měsíci
květnu je  společnost VAN DUCK s.r.o. a to právě ve výši se základem
950.000,- Kč, tedy částkou, která odůvodňuje vykázaný základ na vstupu u
společnosti KS TRADE COMPANY ve výše zmiňované částce 3.300.000,- Kč.

                Vrchní soud v Praze v rámci této argumentace musí
pokračovat i pro další zdaňovací období a to 3. čtvrtletí roku 2002.
V tomto období  společnost DRAKEN PRAHA vykázala v daňovém přiznání k DPH
(č.l.3393) základ pro výpočet daně na výstupu v částce 15.700.000,- Kč.
Společnost KS TRADE COMPANY  v měsících červenec až září 2002 (č.l.
3943,3959,4003) vykázala základy daně na vstupu v celkové částce
11.380.260,- Kč, když v jednotlivých měsících se tyto základy v zásadě
shodují se základy pro výpočet daně z přidané hodnoty vyčíslených na
sporných fakturách uvedených v obžalobě (celkově základ na fakturách
11.380.000,-Kč). Pro faktury vystavené společností DRAKEN PRAHA ve
prospěch případných dalších firem tedy zbývá částka se základem na výstupu
ve výši            4. 319.740,- Kč. Není tedy zřejmé, že při hodnocení,
zda faktury jsou fiktivní či nikoliv a  konečně následně i při posuzování 
fiktivnosti daňových přiznání společnosti DRAKEN PRAHA, pokud je vůbec
tato společnost podávala (nikoliv však osobou C..............), městský
soud vzal v úvahu, že společnost DRAKEN PRAHA v tomto období vydala další
faktury se základem na výstupu ve výši 17.516.850,- Kč ve prospěch
společností Euromont Group a.s., A&V Consulting s.r.o.a Celebrity project
s.r.o. (viz. sv. 7 č.l. 1464, 1471, 1652, 1654, 1656, 1646, 1648, 1658,
1660, 1662, 1664, 1666), kdy soudní znalkyní nebylo prokázáno, že by je
vůbec jediná osoba s možností konat jménem společnosti DRAKEN PRAHA, tedy
obžalovaný C............, podepsala. Není zřejmé, proč Městský soud
v Praze dovodil fakticitu plnění, když z faktur vystavených na výše
uvedené  společnosti vyplývá, že její zprostředkovatelská činnost byla
musela být velmi rozsáhlá (připomíná se opětovně, že v této společnosti
byl pouze absolutně k jakékoliv činnosti nezpůsobilý Csóka), kdy měla, byť
zprostředkovatelsky, zajišťovat různé sportovní a kulturní akce po celém
území České republiky, kdy měla dokonce zajišťovat pro zájemce
zprostředkování akce na výstavbě chemického komplexu v případě společnosti
Euromont Group a.s., kdy dokonce byly vystavovány faktury na výše
uvedených číslech listů na stejné akce ve stejném období pro různé firmy. 
Současně z výše uvedených  údajů je zřejmé, že pokud vůbec někdo za
společnost DRAKEN PRAHA daňové přiznání za 3. čtvrtletí 2002 podal, toto
vůbec neodpovídalo skutečnosti, neboť v konkrétním případě by na výstupu
musel být uveden základ nikoliv zmíněných 15.700.000,- Kč, ale 
28.897.110,- Kč. Z tohoto pohledu mají proto daňová přiznání za období 
2.-3. čtvrtletí nulovou vypovídací hodnotu, pohybující se v úrovni 4.
čtvrtletí roku 2002, kdy daňové přiznání nebylo podáno vůbec.

                Vrchní soud v Praze proto dospěl k závěru, že konstatování
Městského soudu v Praze o fakticitě plnění společnosti DRAKEN PRAHA není
založeno na řádném hodnocení provedených důkazů jak jednotlivě, tak
zejména v jejich celkovém kontextu.

                Není dále zřejmé, zda Městský soud v Praze následně bral
v úvahu, že pachatelem trestného činu zkrácení daně poplatku a podobné
povinné platby může být i osoba odlišná od daňového subjektu (na jedné
straně spol. DRAKEN PRAHA, naproti tomu zejména obž. Budina, který
jménem této společnosti zajišťoval smlouvy, faktury a další).

                V návaznosti na předešlé není zřejmé, zda Městský soud
v Praze se vypořádal s tím, že pouze osobě, která nevěděla a ani nemohla
vědět, že dotyčné plnění je zasaženo podvodem prodávajícího, nelze
odmítnout nárok na uplatnění odpočtu daně. Naopak, pokud kupující věděl a
vědět mohl, že se svým nákupem zúčastní na podvodu na DPH, pak takové
osobě je nutno nárok na odpočet DPH odmítnout. Připomíná se v této
souvislosti opět zejména činnost obžalovaného B............ ale i
Š------------.

                V této souvislosti není pak zřejmé, jak se Městský soud
vypořádal s důkazy, vztahujícími se k uzavření samotné smlouvy mezi HC
Slavia Praha s.r.o. a společností DRAKEN PRAHA, když z těchto důkazů
jednoznačně vyplývá, že to nebyl vůbec obžalovaný Csóka, který by se
aktivně na uzavření smlouvy podílel, ale naopak to byl obžalovaný
B................, který se znal osobně se svědkem Mgr. Blažkem, a který
tuto smlouvu za společnost DRAKEN PRAHA projednal, byť ji nakonec podepsal
obžalovaný Csóka, který je následně městským soudem označen za osobu téměř
trestně neodpovědnou. Navíc z výpovědi svědka Mgr. Blažka se podává, že
smlouva měla být podepsána korespondenční metodou, takže snad ani ne před
oběma účastníky smluvního vztahu současně.

                Vrchní soud v Praze nechce zpochybňovat v obecné poloze
úlohu zprostředkovatelů v rámci řádného podnikání, nechce tedy tvrdit, že
by  stačil vztah mezi HC Slavia Praha s.r.o. a konečnými odběrateli
reklam. Není však zřejmé, že Městský soud vzal v úvahu, že to byl právě
obžalovaný Budina a svědek Mgr. Blažek, kteří se osobně znali a spolu tedy
komunikovali. Není zřejmé, že vzal v úvahu, že právě obžalovaný Budina
mohl být ve faktickém vztahu zprostředkovatele, když bylo současně
prokázáno, že Mgr. Blažek se s konečnými odběrateli neznal, naopak koneční
odběratelé se znali právě s obžalovaným Budinou. Není ani zřejmé, proč
faktický vztah zprostředkovatelství na základě toho následně nespojil se 
společností KS TRADE COMPANY a DVOZOU a naopak jej dovozuje u společnosti
DRAKEN PRAHA.

                Pokud sice Městský soud v Praze připouští, že k jistému
zkrácení daně z přidané hodnoty mohlo dojít v případě neodvedení daně u
firmy DRAKEN PRAHA ale současně tvrdí, že toto není předmětem obžaloby a
navíc v tomto směru nebylo provedeno ani dokazování, Vrchní soud v Praze
s tímto zcela souhlasit nemůže, neboť z protokolů o hlavních líčení lze
zjistit, že  jako důkaz byly provedeny listiny Finančního úřadu pro Prahu
5, které jednoznačně hovoří o tom, jakou daňovou morálku společnost DRAKEN
PRAHA předvedla,  jako důkaz byly provedeny i jednotlivá daňová přiznání 
a důkazy další. Jak v obžalobě, tak v rozsudku, je opakovaně uvedeno, že
faktury za úplatu na pokyn vypisovala osoba takřka trestně neodpovědná (na
kterou je posléze podáván návrh na omezení způsobilosti k právním úkonům),
když  pokyny obžalovanému Csókovi měl dávat obžalovaný Budina. V podané
obžalobě je pak dále konstatováno, že společnost DRAKEN PRAHA nevedla
řádné účetnictví, které je základem pro podání daňového přiznání a
z kontextu důkazů je zřejmé, že daňová přiznání nevyhotovovala a ani
případnou daňovou povinnost tato společnost neplnila. Pokud přesto Městský
soud považuje za účelné a potřebné provedení důkazů dalších, nic mu
nebrání v tom, aby si je dodatečně opatřil a jako důkaz je provedl.

                Městský soud v Praze zjistil nepříznivé osobní dispozice
obžalovaného C.............. a současně aktivní přístup obžalovaného
Budiny ve společnosti DRAKEN PRAHA. Současně dokazováním prokázal, že tato
společnost nevedla účetnictví. Není  zřejmé, zda se důsledně vypořádal
s důkazy ve všech souvislostech, zejména, zda z důkazů nevyplývá, že to
musel být především obžalovaný Budina, který věděl o skutečném charakteru
společnosti DRAKEN PRAHA, jež nemá žádné zaměstnance, a pokud ano, že jde
o osobu absolutně nepoužitelnou, a zda tedy není namístě závěr, že pokud
účetnictví za tuto společnost nemůže objektivně vést obžalovaný C.........
a nevede jej ani on, ani nepodává daňová přiznání, pouze opatřuje faktury,
které zařazuje do účetnictví své společnosti KS TRADE COMPANY a posléze
DVOZA a neposkytuje je současně jakékoliv další osobě případně pověřené
vedením účetnictví společnosti DRAKEN PRAHA za úplatu, potom není nikoho,
kdo by v této společnosti účetnictví vedl, zpracovával a podával daňová
přiznání. Není zřejmé, zda za této situace Městský soud zvažoval, zda není
namístě závěr, že obžalovaný Budina musel tedy vědět, že pokud daňové
přiznání  za společnost DRAKEN PRAHA není podáváno, nemůže být placena
ani  případná daň z přidané hodnoty, a z toho vyplývající logický závěr,
že musel proto vědět, že státu se ničeho nedostalo, zatímco jeho
společnost KS TRADE COMPANY, případně společnost DVOZA bude těmito
fakturami zařazenými do účetnictví profitovat a snižovat vlastní daňovou
povinnost vzniklou na základě skutečných plnění vůči konečným odběratelům.

                Městský soud v Praze bez dalších souvislostí výše
uvedených, na podporu svých úvah zdůrazňuje vysoké hospodářské výsledky
společnosti DRAKEN PRAHA, které v uvedeném období dosahují závratných
částek na obratu, aniž by bylo zřejmé, zda hodnotil, že tato společnost,
ačkoliv fakturuje obrovský rozsah prací, byť ve zprostředkovatelské
rovině, v podstatě nemůže nic dělat, neboť nemá s kým. Za této situace se
potom nabízí zcela po právu otázka pouze plnění formálního na základě
vystavování faktur ve vysokých částkách za plnění, které ve skutečnosti
provedl někdo jiný bez fakturace, případně za plnění, které vůbec nebylo
provedeno, což z hlediska daňového pohledu má pro zkrácení daně význam
stejný. Pokud je vycházeno z toho, že společnost DRAKEN PRAHA měla
uzavřenou smlouvu na zajištění reklamy, její instalaci a udržování, potom
není zřejmé, jak se  soud I. stupně vypořádal s tvrzením Mgr. Blažka i
listinnými důkazy, které dokládají, že výrobu reklam, instalaci a údržbu
měla provádět firma NEONY Sign. s.r.o.

                Vrchní soud v Praze ani nezjistil, že by se nalézací soud
při závěrech o fiktivnosti jednání zabýval otázkou účelnosti samotného
podnikání společnosti DRAKEN PRAHA.  Na jedné straně zdůrazňuje úspěšnost
této společnosti, která bez zaměstnanců dosahuje obrovských zisků, ačkoliv
hlavní slovo v ní má B............. který i přes svoji aktivitu se přesto
smíří s tím, že on sám bude participovat na zisku pouze jedním procentem
(v tomto rozsahu i obžalovaný Štrbo),  následně se ovšem nepozastavuje nad
tím, že HC Slavia Praha s.r.o., která je v té době hokejově na výši a
mohla by  si diktovat ceny za vyvěšování reklam na svých plochách, se
spokojí pouze se zlomkem dosahovaných příjmů z reklamy.

                Nelze ani logicky zdůvodnit, proč společnost DRAKEN PRAHA,
která i přes uvedené dosahuje z řádné podnikatelské činnosti takových
zisků (o neodvádění daní ani nemluvě), je nepoužívá pro další rozvoj
firmy, ale beze všech právních důvodů je poskytuje obžalovanému
B................, kdy tyto finanční prostředky nenávratně mizí neznámo
kam.  Městský soud v Praze naznačil, že  by to mohl být černý fond HC
Slavie Praha s..r.o. Nezvážil ovšem, zda toto podezření  neupevňuje 
podezření o fiktivním plnění u společnosti DRAKEN PRAHA.

                 Vrchní soud v Praze, aniž by chtěl nahrazovat činnost
soudu I. stupně při hodnocení důkazů, musí zdůraznit výsledky dosud soudem
I. stupně provedeného dokazování, kdy ten na základě nich dospěl k závěru,
že do funkce jednatele společnosti  byl v rozhodném období obžalovaným
B.............. dosazen obžalovaný C............ s osobními kvalitami, jak
uvedeno ve znaleckém posudku. Dále  soud I. stupně vzal za prokázané, že
obžalovaný Budina, (byť se statistou Csókou) zajistil uzavření smlouvy
mezi společností HC Slavia Praha s.r.o. a DRAKEN PRAHA a současně zajistil
podepisování faktur jménem této společnosti na společnosti KS TRADE
COMPANY a DVOZA, ačkoliv věděl on, ale i obžalovaný Štrbo, že tato
společnost bez zaměstnanců, v jejímž čele stojí téměř trestně i právně
neodpovědná osoba, nemůže fakticky žádná plnění (byť zprostředkovatelsky),
bez účasti dalších osob zajistit a nemůže zajistit ani řádné vedení
účetnictví ani z toho vyplývající splnění daňové povinnosti. Za této
situace vznikají pochybnosti, zda Městský soud důsledně vážil, zda z výše
uvedeného nevyplývá,  že jak obžalovaný B.............. tak obžalovaný 
Štrbo, museli nutně vědět, že pokud takovéto faktury budou zařazovat do
svého účetnictví a následně do daňových přiznání, z částek uvedených na
těchto fakturách v důsledku jejich jednání nebyla státu odvedena DPH,
zatímco oni ji, nikoliv v dobré víře, do svých daňových přiznání na vstupu
uvádějí a od státu žádají. Toto bylo též podstatou žalobního návrhu za
měsíce květen a září 2002 a též listopad 2002 až duben 2003, kdy je možno
shledat pouze jeden rozdíl a to ten, že v případě firmy KS TRADE COMPANY
na rozdíl od společnosti DVOZA nebyly zajištěny všechny faktury, které
tato společnost sama vydala, a proto není v obžalobě ani uvažováno o
zkrácení daně vzniklé rozdílem faktur přijatých a vydaných a údajích
v daňových přiznáních, jak je tomu právě u společnosti DVOZA.

 V následujícím řízení bude na Městském soudu, aby při hodnocení všech
provedených důkazů se zabýval jejich obsahem v celém jejich významu při
respektování ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. a odstranil odvolacím soudem
výše naznačené pochybnosti. Jedině potom bude  moci spolehlivě uzavřít
otázku fiktivního, či faktického plnění a vypořádat se tak důsledně
s obžalobou, která je postavena na tvrzení  fiktivnosti plnění ze strany
společnosti DRAKEN, která byla v řetězci podnikatelských subjektů zařazena
jen za účelem vystavování faktur bez vedení řádného účetnictví a odvádění
daňové povinnosti, za účelem snižování daňové povinnosti daňových subjektů
KS TRADE COMPANY a DVOZA, kterým by bez této účetní operace vznikly velké
daňové povinnosti, s ohledem na zařazení faktur na výstupu potvrzujících
jejich vlastní uskutečnitelná plnění, která byla shledána jako prokázaná.
Na problematiku faktického a fiktivního plnění v obecné rovině poukázal
Vrchní soud v Praze výše a nemá na svých závěrech co měnit..

Pokud Městský soud v Praze dojde k závěrům o fiktivnosti plnění u
společnosti DRAKEN PRAHA,  nezbude, než aby v dalším řízení doplnil
potřebným způsobem dokazování, zejména opětovně předvolal soudního znalce
z oboru ekonomiky a daní, aby ten za předpokladu, že faktury za
uskutečnitelná zdanitelná plnění od firmy DRAKEN PRAHA, jež jsou
v obžalobě a konečně i v napadeném rozsudku uvedeny, budou shledány
fiktivními, opětovně provedl výpočet skutečné daňové povinnosti a
s přihlédnutím ke skutečně odvedeným daním v jednotlivých daňových období
s poměrným rozpočítáním skutečných nákladů tvořených fakturami vystavenými
společností HC Slavia Praha s.r.o., stanovil s konečnou  platností
případnou výši zkrácení daňové povinnosti. Vrchní soud v Praze  tedy
nevytyčuje požadavek, aby soudní znalec při absenci kompletního účetnictví
dotčených firem zjišťoval s absolutní přesností daň z přidané hodnoty za
současného požadavku na zajištění kompletních účetnictví předmětných
firem, když toto by bylo nereálné, ale rozhodně z hlediska odpovědnosti za
případně zkrácenou daň u firem KS TRADE COMPANY a DVOZY bude důležité, aby
zjistil jakých změn by bylo dosaženo v daňových přiznáních z hlediska
daňové povinnosti těchto firem, pokud by z těchto daňových přiznání byly
odstraněny sporné faktury a jakým způsobem by se změnila jejich daňová
povinnost oproti uváděné, aby soud I. stupně mohl zodpovědně posoudit, zda
jde o zkrácení daně a v jaké výši a následně rozhodnout o případné vině i
trestu. 

                Vrchní soud v Praze na základě výše uvedeného dospěl
k závěru o nutnosti trestní věc obžalovaných M.B............. a
V.Š................ opětovně projednat před soudem I. stupně.

                Následně se zabýval i odvoláním státního zástupce
směřujícího do výroků ohledně obžalovaných  LC............... a
A.V................ a též odvoláním samotného obžalovaného V.............

                Na rozdíl od předešlého Vrchní soud v Praze konstatuje
odůvodněnost zprošťujících výroků podle § 226 písm. b) tr.ř. v případě
posledně dvou jmenovaných obžalovaných, u kterých  akceptuje závěr soudu
I. stupně o absenci subjektivní stránky ke spáchání daňového deliktu.

V případě obžalovaného L.C................vzal soud I. stupně správně za
základ, že tato osoba má podstatným způsobem sníženou rozpoznávací a
ovládací schopnost a to i přesto, že postupně vypracované posudky se
v některých detailech sice liší. V zásadním, z hlediska posuzované věci,
však vyzněly shodně. Nebylo zásadním způsobem  zpochybněno, že tento
obžalovaný trpí poruchou ve vývoji intelektu, která je trvalá, léčbou
neovlivnitelná a dosahuje mentální retardace v rozmezí lehčího až
středního stupně debility a druhotnou poruchou osobnosti s projevy
symplexní pasivity a manipulovatelnosti okolím. I když se v obecné rovině
rozpoznávací a ovládací schopnosti u tohoto obžalovaného neblíží úplnému
vymizení, kdy by bylo možno uvažovat o nepříčetnosti a použití § 226 písm.
d) tr.ř., specificky ve vztahu k daňové delikvenci, s ohledem na
neschopnost jmenovaného abstraktního myšlení a dedukce, kdy není schopen
domyslet podstatu daňové problematiky a pochopit smysl operací
realizovaných v této oblasti, je možno dojít k závěru o jejich vymizení.
Obžalovaný si je  sice v hrubých rysech vědom toho, co je správné a co
správné není, není však schopen domyslet a pochopit, že se konkrétně
podílí na páchání trestného činu krácení daně. Chová se účelově s cílem
vyhovět, či získat finanční ocenění, ale není schopen domyslet, že jeho
podpis je významný proto, že nebude odvedena daň nebo, že bude zkrácena a
současně, že dojde ke zneužití jím podepsaných faktur. V posuzované
trestní věci si byl vědom pouze toho, že prodává svůj podpis a současně
věděl, že je ve funkci jednatele, kdy však nedokáže docenit co taková
funkce znamená, a aniž by ji byl schopen věcně zvládnout. Je pouze schopen
reprodukovat události, jejichž byl účastníkem a v určitých situacích se
chová účelově. Pojem daně používá pouze jako pojmu, který slyšel v rámci
projednávané věci. S ohledem na prokázané potom není od věci realizace
kroků směřujících k jeho zbavení nebo omezení způsobilosti k právním
úkonům, kdy takovýto návrh byl již podán.

                Vrchní soud v Praze proto na základě výše uvedeného dospěl
k závěru, že tato osoba nenaplnila všechny zákonné znaky trestného činu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 trestního
zákona, či § 240 trestního zákoníku a to pro nedostatek subjektivní
stránky, kdy s ohledem na jeho zdravotní dispozice a tedy pouze z jeho
obecného povědomí bez konkrétních představ o škodlivosti jeho jednání
nelze spolehlivě dovodit jeho úmyslné zavinění ve vztahu k žalovanému
trestnému činu a to ani v rovině úmyslu eventuálního. Naopak nemůže však
souhlasit s tvrzením, že nedostatek zavinění ve vztahu k předpokládanému
následku, je možno opřít o nezpochybnitelné zjištění, že jeho jednáním
k daňovému úniku na dani z přidané hodnoty nedošlo.

                Vrchní soud v Praze proto v případě obžalovaného Ludvíka
Csóky odvolání státního zástupce zamítl a zprošťující rozsudek ohledně
tohoto obžalovaného ponechal v platnosti.

                K obdobným závěrům ohledně zprošťujícího výroku dospěl i
v případě obžalovaného A.V.................. Provedeným dokazováním nebylo
bezpečně beze všech pochybností prokázáno, že tento obžalovaný  se
dopustil  pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 10 odst. l písm. c) tr.zákona k § 148 odst. l,
odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zákona. I když existuje důvodné podezření,
že tento obžalovaný byl dostatečně informován o celém průběhu trestné
činnosti, nepodařilo se vyvrátit jeho obhajobu, že byl za úplatu pouze
najat obžalovaným Budinou, aby dělal řidiče a ochranku  obžalovanému
C............. kdy též pouze na základě žádosti B--------------- vyplňoval
výběrní lístky v bance, aniž by cokoliv věděl o původu těchto vybíraných
finančních prostředků a jejich dalšího užití. Nepodařilo se prokázat, že
by se jakýmkoliv způsobem, byť formou pomoci, konkrétně podílel na
uzavírání předmětných smluv, na opatřování sporných faktur, či se
zúčastnil jakékoliv pomoci k žalované trestné činnosti ve společnosti KS
TRADE COMPANY, či DVOZA, směřující ke krácení daňové povinnosti. Zjištěno
bylo pouze to, že na základě výpovědí obžalovaných Budiny a Štrbo tento
obžalovaný se měl prokazovat jako ředitel společnosti DRAKEN PRAHA. Obsah
těchto výpovědí je však nutno chápat jako součást jejich obhajoby, kdy oni
sami se jakoukoliv účast na jednání C.............. a V............... 
snažili minimalizovat. Obžalovaný  V ........................ takovéto
jednání popírá, navíc ani obžalovaný C............... obsah těchto
výpovědi nepotvrzuje. Usvědčujícím důkazem nemůže být ani skutečnost, že
obžalovaný V.............. na pokyn obžalovaného B.................
pořizoval fotodokumentaci instalovaných reklam na stadionu HC Slavia
Praha, když tato činnost byla pouze dokumentační, určená pro konečné
zájemce a potvrzující, že jimi zaplacená reklama je realizována v daném
rozsahu. Nelze tedy dojít k závěru, že tato jinak nezávadná činnost by
měla příčinný vztah k žalovanému  podvodnému jednání v daňové oblasti,
zejména mechanismu jejího páchání.  V dalším Vrchní soud v Praze odkazuje
na odůvodnění napadeného rozsudku, ve kterém je uvedena výpověď samotného
obžalovaného V..................., vztahující se k této věci a důkazy
další, jakož i jejich hodnocení ze strany soudu I. stupně. Vrchní soud
v Praze, jak již učinil v případě obžalovaného C.................  důvodem
zproštění obžalovaného AV...................... v této části obžaloby
spatřuje v nedostatku subjektivní stránky, kdy z jeho konkrétního jednání
nelze dovodit úmyslné zavinění k žalovanému následku a kdy důvody
zproštění nejsou bezvýhradně odvozeny od celkového jednání a postihu
dalších spoluobžalovaných, jak je naznačováno soudem I. stupně.

                Na  druhé straně nemohl přiznat důvodnost námitkám
odvolání, týkajících se dalších protiprávních jednání, za které byl soudem
I. stupně uznán vinným jednak přečinem nedovoleného ozbrojování podle §
279 odst. l trestního zákoníku v jeho znění účinném od 1.1.2010 a trestným
činem krádeže podle § 247 odst. l, odst. 2 trestního zákona v jeho znění
účinném do 31.12.2009.

                Vrchní soud v Praze v tomto směru odkazuje plně na
odůvodnění napadeného rozsudku. Dodává, že nemohl uvěřit obhajobě
obžalovaného A.V................ o jeho sběratelských aktivitách a
neschopnosti posoudit nutnost zákonné registrace zbraně zakoupené na
tržišti.  Předně je třeba zdůraznit, že mimo sběratelské úsilí je zcela
skutečnost, že obžalovaný žádným způsobem zbraň neznehodnotil, tato byla
plně střelbyschopná a k této zbrani držel i velké množství nábojů. V této
souvislosti Vrchní soud v Praze dále konstatuje, že hromadění, vyrábění a
opatřování zbraní nebo střeliva bez povolení je trestné za předpokladu, že
jejich množství a účinnost znamená pro bezpečnost lidí stejný stupeň
ohrožení jako jedna zbraň hromadně účinná. Tento požadavek byl bezpochyby
s ohledem na celkové množství nábojů a zejména 56 ks nábojů určené právě
do zajištěné pistole Browning ráže 6.35 splněn, nehledě na to, že
obžalovaný měl v držení i náboje v kategorii zakázaného střeliva. Výrazně
snižovat společenskou škodlivost jednání by mohlo zjištění, že obžalovaný
je držitelem zbrojního průkazu. Toto však též zjištěno nebylo. Obžalovaný
byl proto v souladu se zákonem shledán vinným výše uvedeným přečinem
nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. l trestního zákoníku účinného
od 1.1.2010.

                Neobstojí ani námitka, týkající se výše uvedeného
trestného činu krádeže, kterým byl obžalovaný A.V.............. též uznán
vinným. Bylo jednoznačně prokázáno, že na nemovitosti obžalovaného byly
provedeny úpravy, směřující k tomu, aby mohla být odebírána elektrická
energie mimo měřidla kontrolovaná energetickou společností, tedy vytvořeny
podmínky k tomu, aby část spotřebované elektrické energie nemusela být
obžalovaným uhrazena. Pokud obžalovaný uváděl různé důvody, proč v době
kontroly došlo k nekontrolovanému odběru elektrické energie, tyto
argumenty nemůže ani odvolací soud přijmout. Též výhrady obžalovaného
k samotné době nedovolených odběrů elektrické energie a celkového jejího
množství Vrchní soud v Praze nepovažuje za důvodné. Přibraný soudní znalec
specifikoval celkový příkon nutný k obsluze elektrických spotřebičů
umístěných v nemovitosti a zjistil jaký, oproti skutečnému stavu byl 
v průběhu deseti let přes měřící zařízení vykazován odběr elektrické
energie. I když uvedl, že zcela přesně nelze nedovolený odběr zjistit, na
druhé straně uvedl, že použil pro své závěry údaje pro obžalovaného
nejpříznivější. Proto také ve svém posudku neakceptoval údaje o způsobené
škodě dodané poškozenou organizací a rozsah škody stanovil na základě
svých výpočtů a stanovil minimální výši způsobené škody. Městský soud na
základě těchto údajů dospěl ke správným skutkovým závěrům a stanovil i
zákonu odpovídající právní kvalifikaci. Ani odvolací soud nemá důvodu na
ní cokoliv měnit.

                Následně se zabýval otázkou uložených trestů a náhrady
způsobené škody. Dospěl k závěru, že Městským soudem uložený trest odnětí
svobody není přiměřený a neodpovídá ustanovení § 31 odst. l tr.zákona.
Městský soud v Praze správně vyhodnotil trestní minulost tohoto
obžalovaného, kdy dospěl k závěru, že je na něho nutno pohlížet jako na
osobu netrestanou. Současně uvedl, že výše způsobené škody sice značně
přesahuje hraniční hodnotu škody nikoliv malé, ale neblíží se k hraničním
hodnotám škody značné. Zásadnější přitěžující okolnosti neshledal, když
však neopomněl skutečnost, že trest odnětí svobody je ukládán jako úhrnný.

                Vrchní soud v Praze při svých úvahách akcentoval právě
tuto posledně zmíněnou skutečnost, kdy trest je ukládán za přečin
nedovoleného ozbrojování, kdy obžalovaný si bez povolení opatřil nejen
zmíněnou pistoli, ale též velké množství nábojů. Dále je trest ukládán za
trestný čin krádeže, kdy obžalovaný trestnou činnost páchal po dlouhou
dobu a způsobil škodu minimálně ve výši 318.412,- Kč.  Vrchní soud v Praze
proto dospěl k závěru, že trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců
s jeho podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání  dvou let je trestem
nepřiměřeně mírným, kdy s ohledem na ukládání trestu úhrnného přichází
v úvahu trest odnětí svobody uložený v polovině zákonné trestní sazby. 
Proto původně uložený trest odnětí svobody zrušil a sám rozhodl tak, že
podle § 247 odst. 2 tr.zákona za použití § 35 odst. l tr.zákona se
obžalovanému Antonínu Valachovi ukládá trest odnětí svobody v trvání
dvaceti měsíců. Při akceptování závěru soudu I. stupně, týkajícího se
možného odložení výkonu takto uloženého trestu, potom dospěl k závěru, že
je nutno zpřísnit i podmínky, týkající se délky zkušební doby, kdy je na
obžalovaném, aby se v této době choval řádně a prokázal svoji nápravu.
Proto podle § 59 odst. l tr.ř. stanovil zkušební dobu v trvání tří let.

                V ostatních výrocích, týkajících se obžalovaného
V..............., tedy ve výroku o uloženém peněžitém trestu a trestu
náhradního, jakož  i ve výroku o náhradě způsobené škody a ve výroku podle
§ 229 odst. 2 tr.ř. zůstal napadený rozsudek beze změn.

                Vrchní soud v Praze dále na základě již výše uvedeného
podle § 258 odst. l písm. b),c),d), odst. 2 tr.ř. napadený rozsudek
ohledně obžalovaného B............. a podle § 258 odst. l písm. b),c),
odst. 2 tr.ř. v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. l tr.ř. trestní
věc ohledně těchto obžalovaných vrátil Městskému soudu v Praze.

                Odvolání státního zástupce Vrchního státního
zastupitelství v Praze ohledně obžalovaného  L.C................., jakož i
odvolání obžalovaného A.V.................Vrchní soud v Praze podle § 256
tr.ř. jako nedůvodné zamítl, když v ostatních výrocích (obž. Csóka) zůstal
napadený rozsudek beze měn.

               

P o u č e n í :  Proti tomuto rozsudku není další řádný opravný prostředek
přípustný.

                        Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání, týkající
se obviněných L.C................a AV................... Nejvyšší státní
zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, a to ve
prospěch i neprospěch těchto obviněných, obvinění LC................. a
A.V................  pro nesprávnost výroku tohoto rozsudku, který se jich
bezprostředně dotýká. Obvinění mohou dovolání podat pouze prostřednictvím
obhájce, jinak se takové podání nepovažuje za dovolání, byť bylo takto
označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním
stupni, do dvou měsíců od doručení rozsudku, proti kterému dovolání
směřuje. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. Nutný obsah dovolání je
vymezen § 265f tr.ř.

                 

 

 

 

 

V Praze dne 11. února 2011

 

               
                                                                             

                                                                                                       

 

         Předseda senátu

                                                                                                                    
JUDr. Jiří Hnilica  v.r.

Za správnost vyhotovení:

Marcela Čálková