Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 23 C 70/2005'.


 
   
 
 
 
 
 
 
 
                 23C 70/2005-180  
 
ČESKÁ REPUBLIKA  
 
R O Z S U D E K  
J M É N E M   R E P U B L I K Y 
 
 
Krajský  soud  v Ostravě    rozhodl  samosoudkyní  JUDr.  Radmilou  Baďurovou  ve 
věci  žalobce  a)  Marka  D.,  nar.  xxx,  bytem  xxx,  zast.  JUDr.  Petrem  Tomanem, 
advokátem  AK  Toman,  Devátý  &  Partneři,  Trojanova  12,  120  00    Praha  2,  žalobce 
b) Jana V., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Stanislavem Devátým, Dr., advokátem AK 
Toman, Devátý & Partneři, se sídlem Trojanova 12, 120 00  Praha 2, proti žalovanému 
Zdeňku  K.,  nar.  xxx,  bytem  xxx,  zast.  JUDr.  Jiřím  Miketou,  advokátem  AK  Miketa  a 
partneři,  se sídlem v Ostravě-Slezská Ostrava,  Jaklovecká 18,  o ochranu osobnosti 
s náhradou nemajetkové újmy 
 
 
t a k t o : 
 
 
I. Žalovaný je povinen zdržet se tvrzení, že mu žalobce a) nabízel úplatek ve 
výši 10.000.000,-Kč a místo velvyslance v Bulharsku.  
 

II. Žalovaný je povinen zdržet se tvrzení,  že mu žalobce b) nabízel úplatek 
ve výši 10.000.000,-Kč a místo velvyslance v Bulharsku 
 
III.  Žalovaný  je  povinen  do  3  dnů  od  právní  moci  tohoto  rozsudku  zaslat 
žalobci  a)  doporučenou  poštou  písemnou  vlastnoručně  podepsanou  omluvu 
v tomto znění: 
 

„Omluva Marku D.“:  
 

 
 
pokračování  
- 2 - 
23C 70/2005 
 
 
 
Omlouvám  se  Marku  D.  za  svá  tvrzení,  že  mě  chtěl  společně  s Janem  V. 
zkorumpovat  nabídkou  úplatku  ve  výši  10.000.000  Kč  a  funkce  velvyslance 
v Bulharsku  za  to,  že  při  hlasování  o  důvěře  vládě  Poslanecké  sněmovně 
Parlamentu  České  republiky  budu  hlasovat  proti  vyslovení  důvěry  vlády  České 
republiky a způsobil jsem tím trestní stíhání. 
 

                                                               Zdeněk K.  
                             bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. 

 
IV. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit 
na  vlastní  náklady  formou  placené  inzerce  České  tiskové  kanceláři  písemnou 
vlastnoručně podepsanou omluvu tohoto znění: 
 

„Omluva Marku D.“: 
 
Omlouvám  se  Marku  D.  za  svá  tvrzení,  že  mě  chtěl  společně  s Janem  V. 
zkorumpovat  nabídkou  úplatku  ve  výši  10.000.000  Kč  a  funkce  velvyslance 
v Bulharsku  za  to,  že  při  hlasování  o  důvěře  vládě  Poslanecké  sněmovně 
Parlamentu  České  republiky  budu  hlasovat  proti  vyslovení  důvěry  vlády  České 
republiky a způsobil jsem tím trestní stíhání. 
 
                                                                        Zdeněk K.  
                                       bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. 
 

V.  Žalovaný  je  povinen  do  3  dnů  od  právní  moci  tohoto  rozsudku  zaslat 
žalobci  b)  doporučenou  poštou  písemnou  vlastnoručně  podepsanou  omluvu 
v tomto znění: 
 

„Omluva Janu V.“: 
 
Omlouvám  se  Janu  V.  za  svá  tvrzení,  že  mě  chtěl  společně  s Markem  D. 
zkorumpovat  nabídkou  úplatku  ve  výši  10.000.000  Kč  a  funkce  velvyslance 
v Bulharsku  za  to,  že  při  hlasování  o  důvěře  vládě  Poslanecké  sněmovně 
Parlamentu  České  republiky  budu  hlasovat  proti  vyslovení  důvěry  vlády  České 
republiky a způsobil jsem tím trestní stíhání. 
 
                                                                   Zdeněk K.  
                                        bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. 
 

VI. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit 
na  vlastní  náklady  formou  placené  inzerce  České  tiskové  kanceláři  písemnou 
vlastnoručně podepsanou omluvu tohoto znění: 
 

„Omluva Janu V.“: 
 
Omlouvám  se  Janu  V.  za  svá  tvrzení,  že  mě  chtěl  společně  s Markem  D. 
zkorumpovat  nabídkou  úplatku  ve  výši  10.000.000  Kč  a  funkce  velvyslance 
v Bulharsku  za  to,  že  při  hlasování  o  důvěře  vládě  Poslanecké  sněmovně 


 
 
pokračování  
- 3 - 
23C 70/2005 
 
 
Parlamentu  České  republiky  budu  hlasovat  proti  vyslovení  důvěry  vlády  České 
republiky a způsobil jsem tím trestní stíhání. 
 
                                                                 Zdeněk K.  
                                     bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. 
 

VII. Pokud se žalobce a) domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost 
zdržet se tvrzení, ve kterých by naznačoval, že mu žalobce a) nabízel úplatek ve 
výši  10.000.000,-Kč  a  místo  velvyslance  v Bulharsku,  se  v tomto  rozsahu 
z a m í t á .  
 
 
VIII. Pokud se žalobce b) domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost 
zdržet  se  tvrzení,  ve  kterých  by  naznačoval,  že  mu  žalobce  b)  nabízel  úplatek 
ve výši  10.000.000,-Kč  a  místo  velvyslance  v Bulharsku,  se  v tomto  rozsahu  
z a m í t á .  
 

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na nemajetkové újmě 15.000,-Kč, 
žalobci b) 15.000,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 
 

X. Pokud se žalobce a) domáhal přiznání další částky ve výši 485.000,-Kč a 
žalobce b) 485.000,-Kč, žaloba se v tomto rozsahu zamítá. 
 
 
XI.  Žalovaný  je  povinen  zaplatit  žalobci  a)  na  nákladech  řízení  částku  ve 
výši  49.631,-Kč,  a  to  do  3  dnů  od  právní  moci  tohoto  rozhodnutí,  k rukám 
advokáta žalobce a). 
 
 
XII.  Žalovaný  je  povinen  zaplatit  žalobci  b)  na  nákladech  řízení  částku  ve 
výši  67.717,-Kč,  a  to  do  3  dnů  od  právní  moci  tohoto  rozhodnutí,  k rukám 
advokáta žalobce b). 
 
 

XIII.  Žalovaný  je  povinen  zaplatit  státu  náklady  řízení  v plném  rozsahu.  O 
výši  těchto  nákladů  řízení  a  splatnosti  bude  rozhodnuto  v samostatném 
rozhodnutí. 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
Žalovaný o žalobcích pronesl tvrzení, že mu žalobci a), b) dne 29.7.2004 nabídli 
úplatek  ve  výši  10.000.000,-Kč  a  funkci  velvyslance  v Bulharsku  za  to,  že  bude  jako 
poslanec  Parlamentu  ČR  hlasovat  proti  vyslovení  důvěry  nové  vlády.  Toto  tvrzení  je 
nepravdivé. Svá tvrzení žalovaný pronášel před sdělovacími prostředky, dne 20.8.2004 
byl v deníku Mladá fronta DNES uveřejněn článek „Poslanec: Nabídli mi milióny za pád 
vlády  a  přepis  rozhovorů  s žalovaným  s názvem  „Stačilo  jenom  kývnout  tvrdí  K.“. 
V obou  článcích  je  uvedena  výslovná  citace  žalovaného:  „Prostě  za  mnou  přišli  lidé, 
kteří mi nabídli docela vysokou sumu peněz. Chtěli mne zkorumpovat.“ Dodal, že šlo o 
10.000.000,-Kč  a  že  toto  setkání  bylo  jediné,  které  „s  lidmi  od  ODS“  měl. 
V následujících  dnech  pak  žalovaný  se  vyjádřil  ve  sdělovacích  prostředcích  tak,  že 
těmito muži, kteří mu nabízeli úplatek, byli žalobci a), b). Toto tvrzení například zaznělo 
25.8.2004 v rozhovoru,  který  žalovaný poskytl Rádiu  Frekvence 1.  Na  základě tvrzení 

 
 
pokračování  
- 4 - 
23C 70/2005 
 
 
žalovaného  zveřejněných  ve  sdělovacích  prostředcích  učinila  Policie  ČR  závěr  o 
podezření ze spáchání trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1 a 2 písm. a), b) 
trestního zákona, aby žádala vysvětlení od žalovaného, žalobců a), b) a dalších osob. 
Na  základě  podaných  vysvětlení  žalovaným  policejní  orgán  začal  zjišťovat  údaje  o 
uskutečnění telekomunikačního provozu, přistoupil k odposlechům, vyžádal si záznamy 
o  telekomunikačním  provozu,  vyžádal  si  údaje,  které  jsou  předmětem  bankovního 
tajemství. 30.9.2004 proti žalobcům zahájil trestní stíhání pro trestný čin podplácení ve 
spolupachatelství (§ 161 odst. 1, 2 písm. b) a § 9 odst. 2 tr. zák.). Žalobci byli zadrženi, 
byla  u nich  provedena osobní prohlídka,  zajištěn jejich  mobilní telefon,  notebook,  byli 
umístěni do cely předběžného zadržení a byl podán podnět k podání návrhu na jejich 
vzetí  do  vazby.  Dne  1.10.2004  k příkazu  okresního  státního  zástupce  v Ostravě  byli 
žalobci  propuštěni  na  svobodu.  Usnesení  okresního  státního  zástupce  ze  dne 
18.10.2004  č.j.  3Zt  634/2004  bylo  usnesení  policejního  orgánu  o  zahájení  trestního 
stíhání  obviněných  žalobců  ze  dne  30.9.2004  zrušeno.  Následně  usnesením  ze  dne 
25.3.2005  byl  případ  údajného  podplácení  žalovaného  odložen.  V souvislosti  se 
zastavením  trestního  stíhání  dne  19.10.2004  byl  v deníku  Mladá  fronta  DNES 
uveřejněn  přepis  rozhovoru  se  žalovaným  s názvem:  „To,  že  se  kauza  zastavuje,  je 
hnus, zlobí se poslanec K.“. V tomto článku pak žalovaný setrval na svém tvrzení, že 
obdržel  nabídku  10.000.000,-Kč  za  hlas  proti  vládě,  a  to  na  jiné  schůzce  v Ostravě, 
které  se  účastnil  on  a  žalobci  a),  b).  Na  svých  tvrzeních  o  nabídce  úplatku  a  postu 
velvyslance  v Bulharsku  pak  žalovaný  setrval  i  dne  24.10.2004,  když  se  účastnil 
pořadu  ČT1  Otázky  Václava  Moravce,  25.3.2005  do  deníku  Mladá  fronta  DNES 
uveřejněn článek „Státní zástupce odložil případ údajného podplácení K.“, ve kterém je 
uvedeno,  že:  „K.  dnes  ČTK  řekl,  že  nadále  trvá  na  své  výpovědi,  podle  níž  se  ho  D. 
s V. loni pokusili uplatit deseti miliony korun a funkcí velvyslance v Bulharsku. V článku 
v uvozovkách  je  pak  uveden  mj.  i  výrok  žalovaného:  „Ukazuje  se,  že  v téhle  zemi  se 
snaha odhalovat korupci jen proklamuje“. Následný postoj žalovaného pak vyplývá, že 
zrušení  obvinění  žalobců  z trestného  činu  podplácení  považuje  za  hnus  a  odložení 
případu  údajného  podplácení  jeho  osoby  žalobci  a),  b)  je  důkazem  pouze 
proklamované  snahy  odhalovat  korupci.  Žalobce  tak  přesto,  že  si  je  vědom,  že  jeho 
tvrzení  nelze  prokázat,  veřejně  na  něm  trvá,  a  to  i  poté,  co  věc  jeho  údajného 
podplácení byla státním zástupcem odložena.  
 
V souvislosti  s tvrzeními  žalovaného  byli  žalobce  a),  b)  policejním  orgánem 
neoprávněně obviněni z trestného činu podplácení, byli proti němu použity prostředky 
státního donucení zasahujícího do jeho základních práv a svobod, zejména odposlech 
a záznam jeho telekomunikačního provozu a prolomení bankovního tajemství. Tvrzení 
žalovaného  byla  rozsáhle  prezentována  ve  sdělovacích  prostředcích  a  v souvislosti 
s trestním  stíháním  byla  vážně  ohrožena  čest  a  dobrá  pověst  žalobců  a),  b)  ve 
společnosti.  Žalovaný  do  současné  doby  své  výroky  opakuje,  na  žalovaného  v srpnu 
2005 bylo učiněno trestní oznámení pro trestný čin křivého obvinění, je dosud v šetření. 
Ze  všech  těchto  důvodů  navrhovali,  aby  žalovanému  bylo  uloženo  zdržet  se  do 
budoucna  nadále  pronášení  těchto  výroků,  aby  žalovanému  byla  uložena  povinnost 
zaslat žalobcům a), b) omluvný dopis a zveřejnit omluvu, jejíž text byl v průběhu řízení 
se  souhlasem  soudu  změněn,  a  dále  aby  žalovaný  každému  ze  žalobců  zaplatil 
nemajetkovou újmu ve výši 500.000,-Kč.  
 
Žalovaný  pak  se  žalobou  nesouhlasil.  Znespornil  skutková  tvrzení  žalobců  o 
tom,  že  v článku  deníku  Mladá  fronta  DNES  vyjádřil  tvrzení  citovaná  v žalobě  stejně 

 
 
pokračování  
- 5 - 
23C 70/2005 
 
 
tak,  jako  v rozhovoru  poskytnutém  Rádiu  Frekvence  1  25.8.2004.  Výroky,  které  takto 
pronesl, byly výroky pravdivé. Dne 29.7.2004 došlo ke schůzce účastníků v Café Paris 
v Shopping  parku,  kde  mu  byl  nabídnut  úplatek  a  post  velvyslance  v Bulharsku.  Toto 
následně  sdělil  redaktoru  Mladé  fronty  DNES  p.  B.  pod  příslibem,  že  tyto  údaje 
nebudou zveřejněny, a to za situace, kdy tento redaktor již byl o schůzce informován. 
V rozporu  s tímto  ujednáním  pak  tyto  informace  byly  v deníku  Mladá  fronta  DNES 
zveřejněny. Stupeň medializace pak nebyl zapříčiněn žalovaným, ale zejména tím, že 
žalobci se k výroku žalovaného opakovaně a rozporuplně vyjadřovali, nejprve připustili, 
že  v žertu  padla  nabídka  na  post  velvyslance  v Drážďanech,  později  tuto  okolnost 
popřeli,  následně  jeden  ze  žalobců  připustil:  skutečně  padla  nabídka  na  post 
velvyslance  v Bulharsku.  Intenzita  medializace  byla  dána  také  tím,  že  státní 
zastupitelstvo  ve  věci  nepostupovalo  jednotně,  veřejně  nevybíravě  vzájemně  svou 
práci kritizovali a komentovali. Žalovaný nikdy na veřejnosti se nevyjadřoval tak, že je 
ochoten spolupracovat s ODS. Medializace kauzy byla způsobena i výroky T., T., kteří 
se  protichůdně  vyjadřovali  k okolnostem  schůzky.  Ze  všech  důvodů  navrhl  zamítnutí 
žaloby. 
 
Mezi účastníky bylo nesporné, že ke schůzce účastníků došlo 29.7.2004 v Café 
baru  Paris,  v deníku  Mladá  fronta  DNES  byl  uveřejněn  článek  s názvem  „Poslanec: 
„nabídli mi milióny za pád vlády“ a přepis rozhovoru se žalovaným s názvem: „Stačilo 
jen  kývnout,  tvrdí  K.“,  když  novinové  články  obsahují  vlastní  tvrzení  žalovaného. 
Žalovaný  v rozhovoru  posunutém  25.8.2004  v  Rádiu  Frekvence  1  pronesl  výroky  na 
adresu  žalobců  a),  b).  Žalovaný  pronesl  výrok:  „To,  že  se  kauza  zastavuje,  je  hnus“. 
Usnesení  policejního  orgánu  o  zahájení  trestního  stíhání  bylo  Okresním  státním 
zastupitelstvem  dne  18.10.2004  č.j.  3Zt  634/2004  zrušeno  a  následně  byla  věc 
usnesením z 25.3.2005 odložena.  
 
Z článku  zveřejněném  v Mladé  frontě  DNES  20.8.2004  s názvem  „Poslanec: 
Nabídli  mi  milióny  za  pád  vlády“  soud  zjistil,  že  článek  je  uvozen  větou,  že  předseda 
ODS T. MF DNES před týdnem řekl, že před klíčovým hlasováním o důvěře nové vládě 
se pokusil odlákat z tábora vládních poslanců pár hlasů a mluvili i s panem poslancem 
K.  Když  následně  redaktor  MF  DNES  zavolal  K.,  ten nejprve  o  jednání  s ODS  mluvit 
nechtěl, po chvíli z něj však vypadlo: „Prostě za mnou přišli lidé, kteří mi nabídli docela 
vysokou sumu peněz, chtěli mne zkorumpovat“. Dále v článku je uvedeno, že policii o 
nabídce  úplatku  neinformoval  a  že  žádá,  aby  informace nebyla  zveřejněna,  neboť  se 
bojí o svou bezpečnost. V článku je mj. uvedeno i vyjádření místopředsedy ODS Petra 
N.,  který  měl  uvést,  že  se  snažili  s některými  unionisty  jednat  a  přesvědčit  se 
politickými argumenty, nabízeli jim politickou kariéru, když s nimi ODS počítala, dala jim 
možnost  uplatnění.  Z článku  MF  DNES  z 20.8.2004  s názvem:  „Stačilo  jen  kývnout, 
tvrdí  K.“  soud  dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje  přepis  rozhovoru  novináře  Mladé 
fronty DNES žalovaným. Při tomto rozhovoru žalovaný uvedl: „Můžu říct, že za mnou 
přišli  přímo  lidé,  kteří  mi  nabídli  docela  vysokou  sumu  peněz,  v podstatě  mne  chtěli 
zkorumpovat,  ať  to  shodím,  můžu  Vám  říci,  že  to  tedy  byla  docela  velká  částka“. 
Následně  přisvědčil  žalovaný,  že  se  jednalo  o  milióny  a  dodal:  „Je  to  neuvěřitelné, 
v podstatě  stačilo  jen  kývnout.  Nevím,  jak  to  chtěli  zrealizovat“.  V rozhovoru  žalovaný 
nepotvrdil ani nevyvrátil, že by se jednalo o lidi, kteří přišli od předsedy T., pouze uvedl, 
že přišel člověk, který přišel jménem někoho, byla tam prostě jasná garance, stačilo jen 
reagovat. Výslovně uvedl: „Tedy jasná korupce nebo snaha o korupci“. Dále žalovaný 

 
 
pokračování  
- 6 - 
23C 70/2005 
 
 
výslovně dodal: „Můžu vám říct, že ta nabídka byla limitována časem a platí půl roku, 
samozřejmě to bylo myšleno vážně“. 
 
Z výpovědi svědka Roberta Č. soud dále zjistil, že prvotní zdroj informací o tom, 
že se jedná se žalovaným, vyplynulo z rozhovoru s Mirkem T., v rámci kterého se tento 
vyjádřil tak, že mluvil s některými poslanci z US o tom, zda by hlasovali proti Grossově 
vládě.  Po  ukončení  oficiálního  rozhovoru  pak  padlo  jméno  žalovaného,  následně 
kolega B. obtelefonovával poslance US a také žalovaného. Ten nejprve popíral, že by 
někým z ODS jednal, později připustil, že ano a následně zaznělo, že mu byl nabídnut 
úplatek.  Při  tomto  rozhovoru  nezazněly  žádné  bližší  informace  o  tom,  kdo  konkrétně 
měl úplatek nabídnout, příp. jak by měl být realizován. Žalovanému nevadilo to, že by 
byly zveřejněny informace o tom, že poslanci US byli kontaktováni lidmi z ODS a byl jim 
nabízen úplatek, nechtěl však být jmenován a nechtěl uvádět konkrétní jména.  
 
Z výpovědi  svědka  Radka  B.  soud  dále  zjistil,  že  podnět  k  sepsání  článku 
obdržel  od  svých  nadřízených  Jiřího  K.  a  zástupce  šéfredaktora  Č.  s tím,  že  ti  tuto 
informaci  měli  od  Mirka  T.,  který  se  měl  vyjádřit  tak,  že  buď  ODS  nebo  někdo  měl 
jednat se žalovaným, či snad se žalovaným jednají. Tato informace byla neurčitá, proto 
požádali žalovaného o vyjádření s tím, že zaslechli, že s ním někdo nějakým způsobem 
jedná o podpoře, příp. o nepodpoře vlády. Žalovaný to nejprve odmítal a po chvíli, kdy 
mu bylo slíbeno, že to bude anonymní, řekl to, co nakonec vyšlo v novinách, a to, co 
říká  do  dnešní  doby.  Své  nadřízené  informoval  o  tom,  že  žalovaný  nechce  být 
jmenován, proto se domluvili na dalším rozhovoru se žalovaným,  aby od něho získali 
bližší informace, zejména o lidech, kteří mu úplatek nabízeli, to žalovaný odmítl sdělit, 
žádali  žalovaného  o  zveřejnění  jeho  jména,  s tím  rovněž  nesouhlasil.  Probírali  s ním 
možnost  oznámení  věci  policii,  např.  možnost  zapůjčení  nahrávacího  zařízení, 
žalovaný nabídku odmítl,  chtěl celou věc zastavit,  nechtěl věc  zveřejňovat, obával se 
toho,  jak  to  skončí,  že  nebude  moci  své  tvrzení  dokázat.  Na  svých  tvrzeních  však 
setrval.  S ohledem  na  závažné  informace  se  redakce  rozhodla  o jejich  zveřejnění.  Ze 
záznamu „Odpovědi Zdeňka K.“ zveřejněného na internetovém portálu zprávy idnes.cz 
dne  27.7.2005  soud  dále  zjistil,  že  k dotazu  čtenáře,  zda  zachrání  vládní  koalici, 
žalovaný  odpověděl:  „Nemyslím,  že  jsem  nějakým  zachráncem  vládní  koalice,  která 
stejně ještě nevznikla. Bude záležet, s čím vyjednávači příjdou.“ K další otázce čtenáře 
Karla  žalovaný  odpověděl,  zda  by  raději  byl  v koalici  s ODS  nebo  s ČSSD,  žalovaný 
odpověděl: „Určitě s ODS, protože programově je nám nejblíž.“ Z článku Mladé fronty 
DNES  ze  dne  20.8.2004  s názvem:  „Řekli  mi:  shodíš  vládu  a  máš  10.000.000,-Kč“ 
soud dále zjistil, že tento článek se týká obvinění Zdeňka K. z uplácení v české politice. 
V tomto  článku  se  pak  tvrzení  žalovaného  o  tom,  že  za  ním  přišli  lidé  a  nabídli  mu 
docela vysokou sumu peněz, že šlo o 10.000.000,-Kč. Z článku Mladé fronty DNES ze 
dne  20.8.2004  s názvem:  „S  K.  jsme  jednali,  ale  bez  peněz,  říká  šéf  ODS“  soud  dále 
zjistil, že k tvrzení žalovaného se v tomto článku nachází vyjádření šéfa ODS Mirka T., 
který odmítl, že by mu chtěl nabízet peníze. Připustil, že nechal vyjednávat s K., avšak 
nikdy nikoho nepověřil k nabídce peněz. Z článku Mladé fronty DNES ze dne 23.8.2004 
s názvem:  „Jan  V.:  Žádná  konkrétní  nabídka  tam  nepadla“  soud  dále  zjistil,  že  tento 
článek  obsahuje  rozhovor  se  žalobcem  b),  ve  kterém  žalobce  b)  uvedl,  že  důvodem 
schůzky byla diskuze o tom, co mohlo by být důvodem, aby Zdeněk nezvedl ruku pro 
vládu.  Schůzka  se  však  odehrávala  v den,  kdy  se  dopoledne  koalice  domluvila  na 
vládě, na schůzce nebylo o čem debatovat, nepadla na žádné úrovni žádná konkrétní 
nabídka. Z článku zveřejněného v Hospodářských novinách z 23.8.2004 s názvem: „Je 

 
 
pokračování  
- 7 - 
23C 70/2005 
 
 
to  lež,  jako  věž,  peníze  jsme  nenabízeli“  soud  dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje 
rozhovor  s Markem  D.,  který  k důvodu  schůzky  uvedl,  že  měl  informace,  že  žalovaný 
není  stoprocentně  spokojen  s podobou  vlády,  chtěli  si  to  ověřit.  Na  otázku,  co  bylo 
připraveno K. nabídnout, žalobce a) odpověděl, že měl mandát k tomu, aby zjistil, jaké 
má  K.  další  představy  o  své  politické  budoucnosti,  např.  kdyby  chtěl  být  v budoucnu 
velvyslancem, mohl by zjistit, co se dá pro to udělat, ale k reálné nabídce či debatě o ní 
nakonec vůbec nedošlo. Schůzka byla naplánována na den, kdy už podoba nové vlády 
byla hotová. Unie Svobody dostala tři křesla. Nikdy spolu o penězích nejednali, je to lež 
jako věž.  
 
Z článku  vydaného  v Deníku  Právo  21.8.2004  s názvem:  „G.:  Je  to  šok, 
připomíná  mafiánské  praktiky“  soud  dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje  vyjádření 
informací  žalovaného,  premiéra  Stanislava  G.,  šéfa  lidovců  Miloslava  K.  a  vyjádření 
zástupců ODS, a to šéfa poslanců Vlastimila T., který informaci považoval za nesmysl. 
Z článku Mladé fronty  DNES 23.8.2004 s názvem:  „Na K. si nakonec vzpomněl“ soud 
dále zjistil, že tento článek popisuje postoje žalobce b) s tím, že musí celou věc zvážit a 
projednat s třetí osobou. Z článku vydaného v Mladé frontě DNES 23.8.2004 s názvem: 
„Šéf  ODS  se  tvrdě  pustil  do  K.“  soud  dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje  vyjádření 
Mirka T.,  který  vyzval Zdeňka K. k odchodu ze sněmovny.  Obsahuje  rovněž  vyjádření 
žalobce b), který měl údajně uvést: „Na žádném setkání, kterého  jsem se s panem K. 
účastnil, nikdy nepadla žádná nabídka, jak ji popsal pan poslanec K.“. Z článku Mladé 
fronty  DNES  23.8.2004  s názvem:  „Přidejte  se,  žádá  K.  kolegy“  soud  dále  zjistil,  že 
žalovaný  vyzval  další  své  kolegy,  aby  i  oni  řekli,  zda  a  jak  byli  ovlivňováni.  V článku 
vydaného  v Deníku  Právo  24.8.2004  s názvem:  „K.:  Nabídli  mi  velvyslanectví“  soud 
dále zjistil, že žalovaný měl údajně uvést: „V Hospodářských novinách jsem si přečetl 
rozhovor  s panem  D.,  který  uvedl,  že  za  mnou  jel  s možnou  nabídkou  do 
velvyslaneckého  postu.  Mohu  potvrdit,  že  takovou  nabídku  na  schůzce  skutečně 
předložil“.  Dále  tento  článek  obsahuje  tvrzení  žalobce  a):  „Žádná  taková  nabídka 
nepadla, tohle jsem novinám uvedl jako případ.“ Dále se zde nachází výrok žalobce b) 
s tím, že tento měl již v pátek potvrdit, že o diplomatickém postu se na schůzce bavili, 
výslovně  jako  jeho  vlastní  výrok  je  u  žalobce  b)  uvedeno:  „Zdeněk  se  sám několikrát 
provokativně zeptal, co mu tedy můžeme nabídnout. Žertovali jsme, že když Marie S. 
odmítla místo generální konzulky v Drážďanech, tak možná ty Drážďany. Ale byl to fór, 
kterému  jsme  se  všichni  zasmáli“.  Z článku  deníku  Mladé  fronty  DNES  24.8.2004 
s názvem: „Pili kávu a džus. Na tom se ještě shodnou“ soud dále zjistil, že tento článek 
polemizuje s výroky účastníků řízení o schůzce. Mj. se zde odkazuje na výrok žalobce 
a), že o politice se na schůzce hovořilo, ale jen z legrace. K. prý nabízel i diplomatický 
post, ale jen v žertu. Z článku deníku Mladá fronta DNES 30.8.2004 s názvem: „Deset 
miliónů za pád vlády? Ani v žertu“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje rozhovor 
se  žalobcem  b),  v tomto  článku  se  měl  žalobce  b)  vyjádřit  tak,  že  schůzku 
zprostředkoval  za  účelem  zjištění  aktuálních  názorů  Zdeňka  K.  k nové  vládě.  Na 
počátku schůzky měl žalobce pogratulovat žalovanému k sestavení vlády s tím,  že již 
není o čem jednat. Popřel, že by hovořili o nabídce peněz, připustil, že v rozhovoru byla 
humorná  vsuvka,  kdy  k otázce  žalovaného  žalobce  a)  nabídl  v žertu  místo  konzula 
v Drážďanech,  všichni  se  tomu  smáli.  Z článku  zveřejněného  v Právu  24.8.2004 
s názvem:  „N.  měl  hned  informovat  policii“  soud  dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje 
rozhovor s Pavlem N. šéfem USDU. V tomto článku Pavel N. potvrdil, že obdržel minulý 
týden  v pondělí  od  žalovaného  informace,  a  to  velmi  obecné,  o nabídce  peněz 
nehovořil.  Z článku  Mladé  fronty  DNES  24.8.2004  s názvem:  „O  vládě  jsme  vůbec 

 
 
pokračování  
- 8 - 
23C 70/2005 
 
 
nemluvili“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje rozhovor se žalobcem b) s tím, že 
tento měl sjednat schůzku žalovaného se zajímavým člověkem, který má zájem o jeho 
aktuální  politické  názory,  mj.  zopakoval  své  tvrzení,  že  na  schůzce  nebylo  o  čem 
jednat,  dále  uvedl,  že  s  žalovaným  ještě  jednal  v pátek  30.7.  poté,  kdy  se  objevila 
informace,  že  ministrem  informatiky  má  být  pan  D.  Žalovaný  se  vyjadřoval  tak,  že  je 
naštvaný a že pokud to bude takto, že vládu nepodpoří. Večer mu telefonoval a sdělil, 
že  je  vše  bezva,  že  Vláďa  M.  ve  vládě  zůstává.  Z článku  vydaného  v Mladé  frontě 
DNES  24.8.2004  s názvem:  „Posty  jsem  mu  nabízel  žertem  ...“  soud  dále  zjistil,  že 
tento článek obsahuje rozhovor se žalobcem a), který údajně měl uvést: „Žádné peníze 
jsme mu nenabízeli, prostě nic, o žádných penězích nepadlo ani slovo, nemluvilo se o 
penězích  ani  o  žádných  jiných  nabídkách“.  K účelu  schůzky  se  vyjádřil  pak  tak,  že 
schůzka byla proto, že v médiích byly informace, jak K. jednoznačně podporuje vládu, 
jenže oni měli informace, že tomu tak není. Dále měl žalobce a) v tomto deníku uvést 
výroky: „Ano, padla nabídka na místo konzula v Drážďanech, ale ve výrazném žertu“. 
 
Z článku zveřejněném v Právu 24.8.2004 s názvem: „S K. jednal „T. šlouf““ soud 
dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje  vyjádření  žalobce  a),  který  měl  pro  tento  deník 
uvést:  „Já  jsem  měl  mandát  k tomu,  abych  zjistil,  jaké  má  K.  další  představy  o  své 
politické budoucnosti, například kdyby chtěl být někdy v budoucnu velvyslancem, mohli 
bychom  zjistit,  co  se  dá  pro  to  udělat,  ale  k reálné  debatě  nedošlo.“  Z článku 
zveřejněného  v Lidových  novinách  dne  24.8.2004  s názvem:  „Svědci:  K.  lže,  úplatek 
jsme nenabízeli“ soud dále zjistil, že tento článek opětovně obsahuje tvrzení účastníků 
řízení,  která  jsou  shodná  jako  v předcházejících  článcích,  žalobci  a),  b)  popírali 
korupční nabídku, připustili, že se v nadsázce žertovalo o místu konzula v Drážďanech. 
Z článku zveřejněného v Lidových novinách 24.8.2004 s názvem: „T. se pustil do svého 
šéfa  T.“  soud  dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje  názory  a  stanoviska  představitelů 
ODS  Vlastimila  T.  a  Mirka  T.  Z článku  zveřejněném  v Mladé  frontě  DNES  25.8.2004 
soud  dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje  výrok  Vlastimila  T.,  který  stejně  jako 
v předcházejícím  článku  vyjádřil  údiv  nad  osobami,  které  měli  se  žalovaným 
vyjednávat. Z článku deníku Právo z 25.8.2004 s názvem:  „ODS žaluje poslance K. o 
deset  miliónů“  soud  dále  zjistil,  že  tvrzení  pronášené  o  ODS  hodlá  ODS  podat  proti 
žalovanému žalobu.  
 
Z přepisu  rozhovoru  se  žalovaným  v Press  klubu  Frekvence  1  25.8.2004  soud 
dále zjistil, že při tomto rozhovoru setrval žalovaný na svých tvrzeních, tedy, že: „jsem 
byl kontaktován, byl mi nabízen úplatek, byl mi nabízen i velvyslanecký post“. K dotazu, 
kdo  měl  úplatek  nabídnout,  žalovaný  se  vyjádřil  tak,  že  uvedl:  „Ano,  na  této  schůzce 
tohle  od  těchto  pánů  zaznělo.“  K dalším  dotazům  pak  neoznačil  přesně  osobu,  která 
měla  úplatek  nabízet,  pouze  se  vyjádřil  tak,  že  nejdříve  zazněla  nabídka  na  sumu  a 
později  nabídka  na  post  velvyslance.  Dále  se  vyjadřoval  tak,  že  obě  tyto  nabídky 
výslovně odmítl. Uváděl, že nabídka byla jednoznačná a že zněla „že když nepodpořím 
vládu,  dostanu  deset  miliónů“.  Dále  žalovaný  zdůrazňoval,  že  podstatné  údaje  uvedl 
policejnímu  orgánu,  vyjadřoval  se  ke  svým  obavám  a  k tlaku,  ve  kterém  se  nachází, 
poukázal na rozporuplnost tvrzení Mirka T. Z článku v Mladé frontě DNES 19.10.2004 
s názvem: „Žalobce: K. nemluvil vždy pravdu“ soud dále zjistil, že v tomto článku zazněl 
komentář žalovaného k zastavení trestního stíhání žalobců a), b) K., a to v podobě „K.: 
To,  že  se  kauza  zastavuje,  je  hnus“.  Z přepisu  Otázky  Václava  Moravce  ze  dne 
24.10.2004 soud dále zjistil, že se tohoto pořadu účastnil i žalovaný, který se výslovně 
vyjádřil tak: „Každopádně zatím, co jsem řekl na samém počátku, tedy že byli za mnou 

 
 
pokračování  
- 9 - 
23C 70/2005 
 
 
lidi  vyslaní   ODS  a  že  mi  nabídli  úplatek  10.000.000,-Kč  a  post  velvyslance 
v Bulharsku,  za  tím  si  jednoznačně  stojím,  to  znamená,  že  to  byla  jasně  korupční 
nabídka.  Já  prostě  od  samého  počátku  hovořím  naprosto  stejně,  pamatuji  si  průběh 
schůzky naprosto stejně, nemusel jsem měnit své výpovědi jako pan D., T. nebo V.“. 
Z článku  uveřejněném  v Lidových  novinách  9.11.2004  s názvem:  „K.  policii  udal  V.“ 
soud  dále  zjistil,  že  tento  článek  obsahuje  informace  policejního  zdroje,  který  měl 
oznámit,  že  dle  žalovaného  za  nabídkou  korupce  stojí  lobista  Jan  V.  Z článku 
zveřejněného  v Mladé  frontě  DNES  25.3.2005  s názvem:  „Státní  zástupce  odložil 
případ údajného podplácení K.“ soud dále zjistil, že v tomto článku je rovněž uvedeno: 
„K. dnes ČTK řekl, že nadále trvá na svojí výpovědi, podle níž se ho D. s V. loni pokusili 
uplatit  deseti  milióny  korun  a  funkcí  velvyslance  v Bulharsku,  aby  hlasoval  proti 
současné  vládě“.  „Je  to  zvláštní  konec  kauzy,  protože  před  6  měsíci  stejný  státní 
zástupce pan B.,  když propouštěl D. a V.  z vazby,  řekl,  že odmítnutí vazby podle  něj 
neznamená, že by důkazy, jež policie proti oběma má, byly nedostatečné,“ řekl ČTK K. 
a  ironicky  dodal:  „Nyní  po  6 měsících  se  tyhle  důkazy  musely  zřejmě  ztratit.  Ukazuje 
se, že v téhle zemi se snaha odhalovat korupci jen proklamuje“. 
 
Z článku  vydaného  v týdeníku  Respekt  dne  4.10.2004  s názvem:  „Případ  K.  se 
točí dál“ soud dále zjistil, že tento článek mj. zachycuje i obsah rozhovoru se žalobcem 
a), ze kterého vyplývá, že žalobce a) popřel, že by žalovanému byly nabídnuty peníze, 
připustil,  že  v politice  existuje  spousta  podivných  dohod  s tím,  že  za  žalovaným  šli 
proto,  aby  mu  nabídli  odpovídající  post  za  to,  když  se  při  hlasování  o  důvěře  vlády 
postaví  na  jejich  stranu.  Dále  se  měl  vyjadřovat  tak,  že  schůzka  byla  v žertovném 
duchu. Padla i nabídka postu velvyslance jako jasný vtip. Autorem článku je Jaroslav S. 
 
Z výpovědi svědka Jaroslava S. soud dále zjistil, že zhruba 3 týdny před vyjetím 
článku  měl  rozhovor  se  žalobcem  a),  schůzky  se  kromě  něho  a  žalobce  a)  účastnila 
Hana  Č.  Obsah  jejich  rozhovoru  se  nenahrával,  vzpomíná  si,  že  žalobce  a)  při 
rozhovoru  řekl  větu,  že politické jednání se nedějí  v rukavičkách či něco v obdobném 
smyslu.  V povážnější  části  rozhovoru  se  začalo  žertovat,  dnes  si  svědek  nevzpomíná 
přesně,  jak  to  bylo,  ale  ví,  že  žertovali  na  téma,  že  žalovanému  měla  být  učiněna 
nabídka  postu  velvyslance.  Vzpomíná  si,  že  žalobce  a)  hovořil  zcela  jistě  o  tehdejší 
ministryni Miladě S. a nějaké nabídce konzula. V jakémsi žertu padla věta o postu pro 
žalovaného.  Poté,  co  byl  článek  zveřejněn,  se  žalobce  ohradil,  že    to  o  Bulharsku 
v žádném případě neřekl, svědek žalobci nabídl, ať v tomto smyslu napíše odpověď, že 
toto zveřejní. Žalobce a) se pak již neozval.  
 
Z výpovědi svědkyně Ing. Hany Č. soud dále zjistil, že žalobce a) se na schůzce 
s kolegou  S.  vyjadřoval  tak,  že  za  žalovaným  jeli  s určitou  nabídkou,  že  se  v průběhu 
cesty  situace  změnila  a  že  se  pak  jejich  setkání  neslo  spíš  v jakémsi  přátelském  ne 
zcela  vážném  duchu.  Současně  se  žalobce  vyjádřil  tak,  že  by  žalovaný  mohl  dostat 
křeslo postu velvyslance v Bulharsku s tím, že současně uvedl, že to byl jen žert a že to 
všichni  zúčastnění  schůzky  v Ostravě  tak  vnímali.  Nehovořil  o  jiném  druhu  nabídky, 
obecně  se  vyjadřoval  tak,  že  politika  je  plná  různých  nabídek  a  dohod  a  že  kdyby 
situace byla taková, že by bylo o čem jednat a on že už tam byl ve chvíli, kdy už nebyl 
o  čem  jednat,  tak  by  si  dovedl  představit,  že  by  něco  nabídli.  Článek,  který  napsal 
Jaroslav S., pak dle jeho mínění odráží obsah rozhovoru, když žalobce a) měl výhrady 
k obsahu článku, ona si však z rozhovoru pamatuje, že žalobce a) o Bulharsku hovořil. 
 

 
 
pokračování  
- 10 - 
23C 70/2005 
 
 
Z výpovědi  svědka  Ing.  Vlastimila  T.,  Cs.,  soud  dále  zjistil,  že  grémium  ODS 
nerozhodlo o oslovení žalovaného za účelem zjištění jeho stanoviska k podpoře důvěry 
vlády v r. 2004 a současně neví nic o tom, že by takové rozhodnutí učinil někdo jiný. O 
tom, že žalobci jednali se žalovaným, se dozvěděl z médií. S Mirkem T. později o věci 
nehovořil a rovněž nehovořil se žalobcem a).  
 
Z výpovědi  svědka  Ing.  Mirka  T.  soud  dále  zjistil,  že  na  grémiu  ODS  učinili 
rozhodnutí,  že  principiálně  nebudou  s nikým  vyjednávat  a  pokud  dojde  ke  změně 
situace, pak si on sám na sebe vzal právo rozhodnout, jak budou postupovat. K takové 
situaci  došlo.  V době,  kdy  byl  na  dovolené  ve  Francii,  byl  informován  víceméně 
spekulacemi z médií, že žalovaný nemíní za jistých okolností podpořit vládu Stanislava 
G. a telefonicky velmi krátce pověřil žalobce a), aby mu o tom zjistil, příp. ať zjistí přímo 
od  žalovaného,  zda  to  myslí  vážně  a  o  čem  to  vlastně  je.  Určitě  doporučil  zajistit 
kontakt přes žalovaného se žalobcem b), který je jeho kolega a přítel a kterého navíc 
znají.  Žalobce  b)  nikdy  nemohl  být  vyslancem  ODS,  neboť  byl  kolegou  a  blízkým 
spolupracovníkem žalovaného. Po aféře o celé věci jednal telefonicky s oběma žalobci, 
s Vladimírem T. nikoliv.  Informace o aféře čerpal z médií.  Své vlastní citace z té doby 
v médiích bere s rezervou a pokládá je za irelevantní.  
 
Z výpovědi  svědkyně  Jany  K.,  manželky  žalovaného,  soud  dále  zjistil,  že 
žalovaný odešel na schůzku se žalobcem b) do Shopping parku, tato schůzka trvala asi 
půl hodiny. Ona se sama o předmět schůzky nezajímala. Když se žalovaný vrátil, řekl 
jí,  že  na  této  schůzce  mu  byl  nabídnut  úplatek  ve  výši  10.000.000,-Kč,  neřekl  jí,  kdo 
všechno se schůzky zúčastnil, ani konkrétně, kdo mu úplatek nabídl. Ví, že se schůzky 
měl  účastnit  nějaký  frajer,  který  byl  vyslán  T.  Ona  se  sama  o  celou  věc  blíže 
nezajímala, o celé věci se více nebavili.  
 
Z výpovědi  svědka  Ladislava  S.  soud  dále  zjistil,  že  v červenci  2004  znal 
žalovaného  podle  vzhledu  z novin  a  televize.  29.7.  byl  nakupovat  v Shopping  parku, 
vešel do Café Paris, neví přesně, kolik bylo hodin, v té době bylo poloprázdné, všiml si, 
že  u  jednoho  stolu  sedí  žalobce  b)  a  dále  ještě  jeden  muž,  který  byl  v zákrytu  za 
stojícím  žalovaným.  Poznal  rovněž  žalobce  b),  kterého  znal  od  vidění.  V době,  kdy 
čekal  na  obsluhu,  zaslechl  hovor  mezi  účastníky,  neví,  o  čem  tento  rozhovor  byl, 
v mysli  mu  utkvěly  dva  fragmenty,  svědek  uváděl,  že  zaslechl  něco,  co  by  se  dalo 
podřadit  pod  termín  politická  budoucnost  a  dále  slovo  deset  miliónů.  Dále  svědek 
uváděl,  že  nic  bližšího  z rozhovoru  nezaslechl.  Dále  z výpovědi  tohoto  svědka  soud 
zjistil,  že  se  přihlásil  se  svou  svědeckou  výpovědí  až  po  roce,  když  v minulosti  měl 
nepříjemnou  zkušenost  s BIS,  celou  kauzu  sledoval  prostřednictvím  médií,  pak  mu 
došly souvislosti, zejména poté, co Ing. T. označil žalovaného za kreténa. Poté, co věc 
byla  zástupcem  odložena,  šel  na  policii  proto,  protože  žalovaného  považuje  za 
slušného  poslance.  Předtím,  než  odešel  na  policii,  se  poradil  se  svým  přítelem 
Vladimírem K.  
 
Z výpovědi svědkyně Ing. Radmily O. a Šárky F. soud nezjistil žádná významná 
zjištění,  když  tyto  svědkyně  shodně  vypověděly,  že  poté,  co  proběhla  schůzka 
účastníků, se sešly se žalobcem a) v restauraci Koras a poté odešly na Stodolní. Obě 
svědkyně výslovně popřely,  že by měly další informace o obsahu a průběhu schůzky 
účastníků.  Výpověď  těchto  svědkyň  pak  korespondovala  s jejich  vysvětlením,  které 

 
 
pokračování  
- 11 - 
23C 70/2005 
 
 
učinily před policejními orgány v rámci trestního řízení vedené pod sp. zn. ČTS: OKEK-
54/8-I-2004 (dále jen policejní spis).  
 
Z předmětného  policejního  spisu  pak  z protokolu  o  zadržení  obviněného  soud 
zjistil, že žalobci byli zadrženi orgány policie 30.9.2004, téhož dne bylo zahájeno trestní 
stíhání obviněných pro trestný čin  podplácení podle § 161 odst.  1,  2 písm. b) tr. zák. 
Dne 1.10.2004 vydal okresní státní zástupce v Ostravě Příkaz k propuštění zadržených 
žalobců a), b).  Okresní státní zástupce pak svým usnesením ze dne 18.10.2004 zrušil 
usnesení policejního komisaře, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobců a), b), jak 
vyplývá z odůvodnění předmětného usnesení mj. i s ohledem na rozpory v podávaných 
vysvětleních žalovaného a zejména na skutečnost, že doposud žalovaný jednoznačně 
neuvedl,  která  z účastněných  osob  mu  úplatek  nabídla,  příp.  zda  nabídku formulovali 
postupně  oba.  Pokud  nebude  zjištěno,  kým  byla  nabídka  učiněna,  nelze  proti  všem 
zúčastněným  osobám  zahájit  trestní  stíhání,  navíc  pro  spolupachatelství.  Z usnesení 
Okresního  státního  zastupitelství  v Ostravě  ze  dne  22.3.2005  sp.  zn.  3  Zt  634/2004 
soud  dále  zjistil,  že  tímto  usnesením  okresní  státní  zástupce  odložil  trestní  věc,  v níž 
bylo  prověřováno  podezření  z trestného  činu  podplácení  žalobců  a),  b),  neboť  nebyl 
prokázán  vyšší  stupeň  pravděpodobnosti,  aby  mohlo  být  zahájeno  trestní  stíhání. 
Okresní  státní  zástupce  pak  poukázal  na  výpovědi  žalovaného  v průběhu  trestního 
řízení, jenž může vzbuzovat vážné pochybnosti o důvěryhodnosti. 
 
Z usnesení  okresního  státního  zástupce  ze  dne  22.12.2005  sp.  zn.  3  Zt 
634/2004  soud  dále  zjistil,  že  tímto  usnesením  okresní  státní  zástupkyně  odložila 
trestní  věc,  v níž  bylo  prošetřováno  podezření  z trestného  činu  podplácení  žalobců, 
neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, když 
věc  byla  nově  prošetřována  s ohledem,  že  se  objevil  nový  svědek  Ladislav  S.  Po 
provedeném  došetření,  vyšetřovacích  pokusech,  výpovědí  řadu  svědků  pak  okresní 
státní zástupce dospěl k závěru, že není prokázán vyšší stupeň pravděpodobnosti, aby 
mohlo být zahájeno trestní stíhání.  
 
Dále  z obsahu  policejního  spisu  soud  dále  zjistil,  že  žalovaný  opakovaně 
podával vysvětlení,  prvé  vysvětlení podával 20.8.2004 (tj. v den vyjetí článku v Mladé 
frontě DNES a zveřejnění informací o úplatku). V tomto podaném vysvětlení žalovaný 
uváděl, že se účastnil schůzky 29.7.2004 s lidmi z ODS, jednalo se o jedinou schůzku, 
kromě  jeho  osoby  se  schůzky  zúčastnili  dva  lidé,  kteří  mu  dávali  najevo,  že  jsou 
z prostředí  ODS,  schůzka  nebyla  příliš  dlouhá.  Její  sdělení  si  přesně  nepamatuje,  ale 
bylo to něco v tom smyslu, že pokud by hlasoval proti důvěře vyslovení důvěry vlády, 
pak by to určitě nebylo zadarmo. Po chvíli tato nabídka zazněla znovu a zazněla suma 
10.000.000,-Kč.  Tuto  nabídku  ihned  odmítl.  Lidi,  kteří  mu  nabízeli  úplatek,  nezná.  Na 
schůzce  je  viděl  poprvé,  kontaktovali  ho  telefonicky.  Dále  uváděl,  že  o  schůzce 
informoval  po  nějakém  čase  JUDr.  Pavla  N.,  výslovně  popřel,  že  by  informoval  další 
osobu.  Dne  21.8.2004  pak  žalovaný  své  podání  vysvětlení  doplnil  tak,  že  jedním 
z mužů, kteří se schůzky účastnili, byl Jan V., který schůzku zprostředkoval, jedná se o 
jeho kamaráda, proto nechtěl jeho jméno uvádět. Druhého muže viděl poprvé v životě, 
představil se tak, že je poslaný Mirkem T. Setrval na svém tvrzení, že došlo k nabídce 
peněz  a  dále,  že  nabídka  obsahovala  druhou  část,  která  se  týkala  jeho  budoucího 
zařazení,  jeho  budoucí  existence  a  týkala  se  nějakého  velvyslaneckého  postu.  Také 
mu bylo sděleno, že nabídka nemusí být akceptována hned a může platit po nějakou 
limitovanou dobu.  Jan  V.  byl  kontaktní  osobou,  nebyl  pověřený  jednat,  naopak  on byl 

 
 
pokračování  
- 12 - 
23C 70/2005 
 
 
ten,  kdo  měl  zorganizovat  kontakt.  Kdo  učinil  konkrétní  nabídku  10.000.000,-Kč,  si 
žalovaný  nevzpomínal.  Dále  uvedl,  že  o  schůzce  informoval  svou  manželku,  projevil 
své  obavy  z celé  kauzy.  Výslovně  uvedl,  že  mu  nikdo  ještě  ničím  konkrétním 
nevyhrožoval.  Má  obavy  z pravděpodobného  úniku  informací.  9.9.2004  pak  žalovaný 
v podaném vysvětlení se již podrobně vyjadřoval k obsahu schůzky, nicméně na svém 
tvrzení,  že  si  nevzpomíná,  kdo  mu  úplatek  nabídl,  setrval.  22.10.2004  pak  žalovaný 
doplnil  své  podání  vysvětlení  s tím,  že  se  rozhodl  maximálně  pomoct  policii  při 
objasňování. Poukazoval na to, že pokud dříve nevypovídal úplně, bylo to proto, že měl 
obavy  z úniku  informací  a  dále  že  měl  obavy  o  svou  bezpečnost,  poukázal,  že  po 
prvém  podání  vysvětlení  mu  bylo  vyhrožováno.  V další  části  podání  vysvětlení 
podrobně  popsal  rozhovor  účastníků  schůzky  s tím,  že  o  nabídce  10.000.000,-Kč  se 
poprvé zmínil žalobce b), tato nabídka byla podpořena vyjádřením žalobce a), poté byl 
žalovanému  nabídnut  post  velvyslance  v Bulharsku.  Dále  se  vyjádřil  tak,  že  věc 
pochopil  tak,  že  Mirek  T.  o  nabídce  věděl  a  pověřil  tím  žalobce  a),  což  vyplynulo 
z garancí, které mu Marek D. sdělil. Narozdíl od předcházejícího podání vysvětlení, kdy 
uváděl,  že  Radmila  O.  o  schůzce  věděla,  nikoliv  však  o  nabídce  úplatku,  tentokrát 
vypovídal,  že  tato  žena  věděla  i  o  tom,  že  na  schůzce  zazněla  nabídka  úplatku  a 
žalovaný ji měl odmítnout. 
 
Z obsahu  policejního  spisu  soud  dále  zjistil,  že  žalobce  a)  podal  trestní 
oznámení  na  žalovaného  pro  podezření,  že  žalovaný  naplnil  skutkovou  podstatu 
trestného činu křivého obvinění,  věc je  šetřena pod sp.  zn.  č.j.: ORIJORI-1475/900K-
204.  Z policejního  spisu  soud  dále  zjistil,  že  žalovaný  se  15.9.2004  podrobil 
fyziodetekčnímu  vyšetření,  v průběhu  kterého  byl  dotázán  na  okolnosti,  které  se 
schůzka účastnila, k osobám jednotlivých účastníků, ke konkrétní nabídce úplatku. Na 
tyto  otázky  odpovídal  žalovaný  zásadně  pravdivě,  vyjma  té  části,  kdy  sám  žalovaný 
vědomě uvedl, že vypovídal nepravdu a která se týkala osoby, která mu měla nabídku 
úplatku nabídnout.  
 
Z policejního  spisu  z protokolu  o  výslechu  svědka  JUDr.  Pavla  N.  ze  dne 
8.10.2004 soud dále zjistil, že JUDr. Pavel N. vypověděl, že někdy před hlasováním o 
důvěře vlády mu volal žalovaný, požádal ho naléhavě o schůzku, na schůzce mu pak 
sdělil, že byl kontaktován lidmi, kteří ho nabádali, aby nepodpořil vládu při hlasování o 
její  důvěře.  Se  žalovaným  se  dohodl  tak,  že  celou  věc  projednají  na  poslaneckém 
klubu. Před schůzkou se žalovaným se dotazovala Mladá fronta DNES, zda má nějaké 
informace o tom, že by někteří poslanci US byli přemlouváni, aby nehlasovali pro vládu. 
Schůzka se pravděpodobně odehrála 16.8.2004. Konkrétně mu žalovaný sdělil, že byl 
osloven a požádán o schůzku, na kterou přišel, na schůzce se dozvěděl, že je osloven 
proto, aby nepodpořil vládu s tím, že takové konání by byl odměněn. Hovořil o nějakých 
10.000.000,-Kč a nějakých pozicích, tuším, že velvyslance. Žalovaný mu neřekl, kdo ho 
měl kontaktovat.  
 
Z policejního  spisu  z úředního  záznamu  o  podaném  vysvětlení  Ing.  Mirka  T. 
z 26.8.2004 soud dále zjistil, že Mirek T. před policejními orgány sdělil, že v době své 
dovolené obdržel krátký telefonický rozhovor od Marka D., že by Unie svobody přišla o 
jednoho ministra, tehdy žalobci a) sdělil, že je to zajímavé, ať zkusí nějakým způsobem 
kontaktovat žalovaného. Vyloučil, že by žalobce a) instruoval, aby cokoliv žalovanému 
nabízel,  natož  pak  peníze.  Žalobce  a)  neměl  od  něho  ani  mandát  nabízet  nějaké 
politické posty.  O  celé aféře  se dozvěděl až z tisku.  Poté hovořil se žalobcem a), ten 

 
 
pokračování  
- 13 - 
23C 70/2005 
 
 
mu  situaci  popsal  tak,  že  v průběhu  cesty  do  Ostravy  se  situace  změnila  a  on  sám 
zvažoval, zda má smysl konání schůzky, měl nějaké zpoždění, na schůzku přijel, byla 
lehce ve frívolním tónu, žertovalo se. Sám žalobce a) jakoukoliv nabídku vylučuje.  
 
Z úředního záznamu o podaném vysvětlení Petra K. dne 27.10.2004 založeném 
v téže  policejním  spise  soud  zjistil,  že  dne  7.7.2004,  kdy  ve  Sněmovně  došlo  ke 
schůzce na úrovni předsedů ČSSD a ODS, čekal s dalšími novináři a lidmi na výsledky 
schůzky. Jeden z mužů tvořící doprovod Mirka T., ve kterém později poznal žalobce a), 
se k osobě žalovaného a jeho loajálnosti vyjádřil tak „To nemusí být tak jasný, může se 
na něj něco objevit“. Dále se vyjádřil tak: „V éře, když byl předsedou ostravské ODS, 
tak tam napáchal nějaká svinstva, teď se něco takového může objevit“, dále to odmítl 
blíže specifikovat.  
 
Z obsahu  policejního  spisu  pak  soud  dále  zjistil,  že  pro  účely  trestního  řízení  a 
věrohodnosti  svědka  Ladislava  S.  nechal  policejní  komisař  vypracovat  znalecké 
posudky, a to jednak z oboru zdravotnictví znalce MUDr. Liborem Jeřábkem, PhD., ze 
kterého soud zjistil, že z hlediska anatomického je stav sluchového ústrojí Ladislava S. 
zcela  normální,  nebyla  zjištěna  žádná  patologie.  Fyziologické  dispozice  sluchového 
vnímání  jsou  lehce  oboustranně  sníženy.  Sluch  Ladislava  S.  odpovídá  jeho  věku  a 
zdravotnímu stavu (hypertenzí).  
 
            
Dále  byl  vypracován  znalecký  posudek  znalce  PhDr.  Petra  Vavříka  z oboru 
zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie,  specializace  klinická  psychologie,  ze  kterého  soud 
dále zjistil, že v mentalitě osoby Ladislava S. je výrazně přítomna tendence hledat za 
vnějším  sociálním  děním  skryté  vztahy  a  souvislosti.  Jeho  intelekt  odpovídá  pásmu 
nadprůměru.  Myšlení  je  logicky  strukturované.  Je  však  zvýšená  pravděpodobnost 
infiltrace  emočního  faktoru  do  úsudku.  Ladislav  S.  je  schopen  správně  vnímat, 
pamatovat si prožité události a reprodukovat je. U jmenovaného nebyly zjištěny znaky 
patologické  lhavosti.  Ve  vazbě  na  výraznou  nevyrovnanost   dané osobnosti,  zejména 
na jeho popsaná emočně postojová specifika je ve srovnání s průměrným jedincem u 
vyšetřovaného zvýšená pravděpodobnost emotivních zkreslení, účelového blokování a 
zkreslování  skutečností,  v  referencích  o  skutečnostech,  v nichž  je  emočně 
zaangažován.  
 
Z policejního  spisu  z  podaného  vysvětlení  Vladimíra  K.  ze  dne  10.6.2005  soud 
zjistil, že zná  Ladislava S. a že tento mu měl sdělit, že měl být ve stejném prostoru, 
kde se o tom hovořilo  a že tyto osoby tam viděl, ale  neslyšel obsah jejich rozhovoru, 
zaslechl pouze slovo „miliony“. Vladimír K. nebral jeho tvrzení příliš vážně a řekl mu, že 
by  měl  vědět,  co  má  s ní  udělat,  pokud  je  tato  informace  pravdivá,  tím  jejich  debata 
skončila.  
 
Z měsíčního  výkazu  –  informace  o  atmosférických  jevech  soud  dále  zjistil,  že 
29.7.2004 byly zaznamenány v době 5.50 h do 16.30 h a od 21.25 h do 21.40 h srážky.  
 
Z Hospodářských  novin  z 2.2.2006  ze  stránky  věnované  tématu  „Pravidla 
lobbingu  se  mění  ve  Spojených  státech,  v Ruské  unii“  soud  dále  zjistil,  že  je  zde  mj. 
jako problémový lobista v Česku vyobrazen Jan V. Z tiskové zprávy vydané Krajským 
státním zastupitelstvím v Ostravě dne 11.10.2004 a jejího doplnění ze dne 15.10.2004 
soud  dále  zjistil,  že  se  okresní  státní  zástupce  vyjadřuje  v průběhu  trestního  řízení  a 

 
 
pokračování  
- 14 - 
23C 70/2005 
 
 
dosavadních  výsledků  vyšetřování,  zdůvodňuje  svůj  postup,  zdůrazňuje  se  zde,  že 
žalovaný  poté,  co  byl  policejním  orgánem  poučen  vypovídat  pravdivě,  prokazatelně 
uváděl některé nepravdivé skutečnosti, které byly významné pro posouzení věci. Dále 
se  zde  zdůrazňuje,  že  policejní  orgán  se  dopustil  pochybení,  poukazuje  se  na 
účelovost zadržení obou obvinění a na pochybení státního zástupce, který tento postup 
policie  přinejmenším  toleroval.  Z tiskové  zprávy  nejvyšší  státní  zástupkyně  pak  soud 
zjistil, že se nejvyšší státní zástupkyně se dne 20.4.2006 ztotožnila se závěry Vrchního 
státního  zastupitelství  v Praze  s tím,  že  pochybení  v postupu  státního  zástupce 
Okresního státního zastupitelství v Ostravě byla dílem napravena samotným Okresním 
státním zástupcem a dílem Krajským státním zastupitelstvím.  
 
Z dalších provedených důkazů pak již soud pro své rozhodnutí nevyvodil žádná 
podstatná  zjištění,  jednalo  se  zejména  o  další  listiny  založené  v policejním  spise, 
jejichž  obsah  byl  k důkazu  sdělen  a  které  se  vztahovaly  k věrohodnosti  svědka 
Ladislava S., stejně tak jako obsah článků a televizních relací vztahujících se k osobě 
tohoto  svědka  a  dále  z listin  založených  v policejním  spise  vztahující  se  k osobám 
svědkyň O. a F. V případě listin týkajících se výpovědi věrohodnosti svědka Ladislava 
S. má soud zato, že v tomto směru tyto další listiny již nemohly zvrátit závěr, který soud 
ve  vztahu  k věrohodnosti  tohoto  svědka  přijal,  příp.  svědkyň  O.  a  F.  tyto  byly 
vyslechnuty k předmětu řízení před procesním soudem.  
 
Další  důkazy  pak  již  soud  neprováděl,  když  skutkový  stav  považoval  za 
dostatečný  pro  rozhodnutí  ve  věci.  Především  zamítl  důkaz  audiokazetou  obsahující 
rozhovor  mezi  redaktorem  B.  a  žalovaným,  když  soud  má  zato,  že  obsah  tohoto 
rozhovoru  a  negativní  postoj  žalovaného  ke  zveřejnění  jeho  informací  byl  v řízení 
dostatečně  prokázán  a  objasněn.  Za  nadbytečné  považoval  rovněž  soud  provádět 
důkaz  obsahem  celého  policejního  spisu,  když  za  postačující  považuje  soud  sdělení 
obsahu  listin  obsažených  v tomto  policejním  spise  souvisejících  s tvrzením  účastníků 
významných pro rozhodnutí ve věci. Dále soud neprovedl a zamítl důkaz odposlechy, 
když  tento  navrhovaný  důkaz  považoval  za  nepřípustný.  Záznamy  telefonických 
rozhovorů byly pořízeny bez vědomí a souhlasu hovořících osob. V trestním řízení tak 
bylo  učiněno  v souladu  s ust.  §  88  odst.  1  tr.  řádu,  ve  kterém  se  uvádí,  za  kterých 
okolností  lze  odposlechy  a  záznam  telekomunikačního  provozu  nařídit.  Je  to  pouze 
v případech,  jak  je  vedeno  trestní  řízení  pro  zvlášť  závažný  úmyslný  trestný  čin  nebo 
jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje ČR vyhlášená mezinárodní smlouva. 
Pořízené  odposlechy  a  záznamy  lze  tedy  použít  pouze  za  takto  striktně  vymezených 
zákonných  podmínek,  když  se  jedná  o  zákonný  průlom do  základních  práv  a  svobod 
občanů  garantovaných  mj.  Listinou  základních  práv  a  svobod.  V článku  13  Listiny 
základních  práv  a  svobod  je  uvedeno,  že  nikdo  nesmí  porušit  tajemství  zpráv 
podávaných  telefonem  s výjimkou  případu  a  způsobu,  které  stanoví  zákon.  Ústavní 
soud  ve  svém  Nálezu  II.  US  502/2000  mj.  uvedl,  že  jestliže  ústavní  pořádek  ČR 
připouští  průlom  této  ochrany,  děje  se  tak  pouze  a  výlučně  v zájmu  ochrany 
demokratické  společnosti,  případně  v zájmu  ústavně  zaručených  základních  práv  a 
svobod  jiných;  zde  spadá  především  nezbytnost  daná  obecným  zájmem  na  ochraně 
společnosti  před  trestnými  činy  a  na  tom,  aby  takové  činy  byly  zjištěny  a  potrestány. 
Přípustný je pouze zásah do základního práva nebo svobody člověka ze strany státní 
moci,  jestliže  jde  o  zásah  nezbytný  ve  výše  uvedeném  smyslu.  K tomu,  aby  nebyly 
překročeny  meze  nezbytnosti,  musí  existovat  systém  adekvátních  a  dostatečných 
záruk  skládajících  se  z odpovídajících  právních  předpisů  a  účinné  kontroly  jejich 

 
 
pokračování  
- 15 - 
23C 70/2005 
 
 
dodržování.  Porušení  těchto  pravidel  při  pořizování  získávání  těchto  dalších  důkazů 
vytváří  nezákonnost  důkazu  provedeného  v trestním  řízení  a  má  samo  o  sobě 
následek, že její proces hodnocení důkazu jako celek trpí zásadní vadou. Jestliže byly 
odposlechy  a  záznamy  telekomunikačního  zařízení  použity  pro  účely  trestního  řízení 
pro  vyšetření  trestného  činu,  u  kterého  lze  tyto  odposlechy  a  záznamy 
telekomunikačního  zařízení  nařídit,  pak  to  bez  dalšího  neznamená,  že  by  mohly  být 
plně využity v civilním řízení, sám občanský soudní řád takový důkaz nezná a jednalo 
by se o důkaz, který by byl pořízen v rozporu s garantovanými ústavními právy, tedy o 
důkaz  nepřípustný.  Dle  názoru  soudu  by  bylo  možné  takovýto  důkaz  provést  jen  se 
souhlasem  osob,  jenž  byly  odposlouchávány,  tyto  osoby  však  soudu  takový  souhlas 
neudělily, a proto soud tento důkazní návrh zamítl. 
 
Na  základě  všech  těchto  zjištění  učinil  soud  tento  závěr  o  skutkovém  stavu: 
Žalovaný před Radkem B., redaktorem Mladé fronty DNES pronesl tvrzení, že mu byl 
nabídnut úplatek ve výši 10.000.000,-Kč lidmi, kteří ho chtěli zkorumpovat za to, že při 
hlasování o důvěře vlády ČR v Poslanecké sněmovně, v Parlamentu ČR bude hlasovat 
proti  vyslovení  důvěry  vlády  ČR.  Tato  tvrzení  byla  bez  souhlasu  žalovaného 
zveřejněna.  Žalovaný  následně  na  svých  tvrzeních  setrval  i  před  orgány  policie, 
opakovaně je pronášel i v dalších médiích.  Později svá tvrzení doplnil, že úplatek mu 
byl nabízen žalobci a), b) a dále že mu tito nabídli post velvyslance v Bulharsku. Tato 
tvrzení  pronášel  žalovaný  poté,  co  byla  trestní  věc  žalobců  a),  b)  odložena.  V řízení 
nebylo zjištěno, že by došlo k reálné nabídce úplatku a postu velvyslance v Bulharsku. 
Výroky  žalovaného byly  dlouhodobě  medializovány,  v souvislosti  s výroky  žalovaného 
bylo zahájeno trestní stíhání žalobců a), b). 
 
Skutečnost, že žalovaný tyto výroky pronesl a opakoval v různých médiích a do 
protokolu  policie,  byla  mezi  účastníky  nesporná.  Žaloba  tak  mohla  být  důvodná  jen, 
bylo-li  by  prokázáno,  že  výroky,  jenž  jsou  předmětem  tohoto  řízení,  jsou  pravdivé. 
Důkazní břemeno v tomto směru stíhalo žalovaného. Žalovaný svá tvrzení prokazoval 
řadou  důkazů  a  výpověďmi  svědků,  novinovými  články  a  listinami  založenými 
v policejním spise. Ze zásadně navrhovaných důkazů, jak již bylo výše uvedeno, soud 
neprovedl  důkaz  odposlechy,  ač  tento  důkaz  považoval  žalovaný  za  rozhodující  a 
zásadní  k prokázání  svého  tvrzení.  Soud  však  dospěl  k závěru,  že  se  jedná  o  důkaz 
nepřípustný.  Soud  při  zjišťování  skutku  vyšel  z výpovědi  Ing.  Mirka  T.  Z výpovědi 
tohoto  svědka  soud  zjistil,  že  byl  v průběhu  své  dovolené  žalobcem  a)  informován  o 
spekulacích  v médiích,  že  by  žalovaný  nemínil  za  jistých  okolností  podpořit  vládu 
Stanislava  G.  a  krátce  pověřuje  žalobce  a)  ke  zjištění  stanoviska  žalovaného  a 
doporučuje  využít  jako  zprostředkovatele  schůzky  žalobce  b),  jejich  společného 
známého.  Z výpovědi  tohoto  svědka  tak  nelze  vzít  za  prokázáno,  že  by  žalobce  a) 
pověřil,  aby  za  ODS  nabídl  žalovanému  konkrétní  úplatek  ve  výši  10.000.000,-Kč  a 
místo v diplomacii, konkrétně post velvyslance v Bulharsku. Se žalobcem b) pak tento 
svědek  nehovořil  o  setkáních  vůbec.  Výpověď  tohoto  svědka  plně  korespondovala 
s jeho  vysvětlením  v policejním  spise  a  nebyla  v průběhu  řízení  žádným  způsobem 
zpochybněna.  Naopak  byla  podpořena  výpovědi  svědka  Ing.  T.,  který  potvrdil,  že 
grémium  ODS  rozhodlo,  že  s nikým  vyjednávat  nebude.  K vlastnímu  obsahu  setkání 
soud  provedl  důkaz  protokoly  o  podání  vysvětlení  žalovaného  a  zprávou 
fyziodetekčním  vyšetření  žalovaného  nacházejících  se  v policejním  spise.  Žalovaný 
vypovídal před orgány policie opakovaně, na počátku jeho výpovědi byla zřejmá snaha 
nevypovídat o případu úplně. Ač mu muselo být známo, že jeho tvrzení jsou pro policii 

 
 
pokračování  
- 16 - 
23C 70/2005 
 
 
rozhodující, zamlčuje některé významné okolnosti, např. kdo mu úplatek nabídl, ač se 
jedná  o  údaj  nezbytný  pro  zahájení  trestního  stíhání  a  ač  na  veřejnosti  naopak  svou 
součinnost  s policejními  orgány  proklamuje.  Tyto  údaje  doplňuje  až  22.10,  tedy  poté, 
co bylo trestní stíhání usnesením okresního státního zástupce ze dne 18.10., zrušuje. 
V tomto podaném vysvětlení pak žalovaný poukazuje na obavy o svou osobu, popisuje 
reálnou  výhrůžku,  kterou  k výslovnému  dotazu  policejního  komisaře  v předcházejícím 
podaném  vysvětlení  popíral.  Lze  tak  uzavřít,  že  v době,  kdy  předmětná  tvrzení 
žalovaný pronesl poprvé, měl možnost pravdivost svých tvrzení prokázat, zde např. lze 
poukázat na výpověď svědka B., který vypovídal o pomoci, kterou žalovanému Mladá 
fronta DNES nabízela, měl možnost poskytnout policii veškerou potřebnou součinnost. 
O tom, proč tak neučinil a své výpovědi a tvrzení doplňoval postupně, lze se dnes jen 
dohadovat,  nicméně  to  věrohodnost  žalovaného  podstatně  snižuje.  Právě  mimo  jiné 
rozporuplnost  ve  výpovědích  žalovaného  učiněných  v průběhu  trestního  řízení  vedla 
okresního státního zástupce k odložení trestní věci dne 22.3.2005. Pokud by i soud měl 
uvěřit  výpovědi  žalovaného,  nelze  jednoznačně  určit,  která  část  jeho  výpovědi  je 
věrohodná  a  pravdivá.  Nelze  přehlédnout,  že  právě  nejpodrobnější  výpověď 
žalovaného  byla  učiněna  v době,  kdy  trestní  stíhání  žalobců  bylo  zrušeno  a  tato 
výpověď  mohla  být  motivována  snahou  odvrátit  hrozby  následných  žalob.  V tomto 
směru lze poukázat na článek zveřejněním v deníku Právo 25.8.2004 s názvem: „ODS 
žaluje poslance  K. o 10.000.000,-Kč“.  Žalovaný svá tvrzení dále  prokazoval  výpovědí 
svědkyně  Jany  K.  a  protokolem  o  výpovědi  svědka  Dr.  Pavla  N.,  vyslechnutého 
v průběhu  trestního  stíhání  žalobců  a),  b).  JUDr.  Pavel  N.  ve  své  výpovědi  neuvedl 
však nic jiného, než že byl o úplatku obecně žalovaný informován, a to v době, kdy již 
hrozila reálná hrozba zveřejnění, tedy nikoliv v době, kdy tato informace mohla být pro 
předsedu strany významná v souvislosti s blížícím se hlasováním o důvěře vlády a to 
ve  vztahu  k loajálnosti  i  dalších  poslanců.  Tak  tvrzení  žalovaného  podporuje  pouze 
Jana  K.,  která  však  měla  o  celé  věci    jen  velmi  kusé  informace  od  samotného 
žalovaného,  která  sama  jako  osoba,  kterou  žalovaný  bezprostředně  o  schůzce 
informoval,  nebyla  spontánně  žalovaným  označena.  K uvedení  jejího  jména  došlo  až 
k dotazům  policejním  komisaře,  a  to  až  dodatečně,  kdy  žalovaný  sám  policejnímu 
komisaři nebyl schopen jednoznačně uvést, koho vlastně o obsahu schůzky informoval. 
 
 V případě  postu  velvyslance  v Bulharsku  je  skutečností,  že  se  na  to  téma  na 
schůzce  hovořilo  a  žertovalo.  Tato  zjištění  jsou  podporována  řadou  důkazů  a 
výpověďmi svědků Hany Č. a Jaroslava S., článkem ze dne 4.10. v časopise Respekt a 
řadou dalších novinových článků, kdy žalobci a), b) připouštějí žertování na téma postu 
v diplomacii,  byť  se  mělo  jednat  o  post  konzula  v Drážďanech.  I  když  soud  vyjma 
článku  v časopise  Respekt  žádné  bližší  dokazování  o  pravdivosti  výroku  účastníků  v 
uvedených novinových článcích neprováděl, lze z obsahu těchto článků vycházet, když 
k této  otázce  se  účastníci  vyjadřovali  opakovaně  a  jejich  výroky  v různých  médiích  a 
s různým časovým odstupem se shodovaly. Přes zjištění, že se o postu velvyslance na 
schůzce  hovořilo  a  žertovalo,  nelze  dospět  k závěru,  že  by  došlo  (reálně  mohlo  dojít 
k vážně  míněné  nabídce  tohoto  postu  či  jiného  místa  v diplomacii,  když  ani  jeden 
z účastníků neměl reálnou možnost takovou nabídku učinit, což platí zejména o žalobci 
b),  který  byl  toliko  zprostředkovatelem  schůzky).  Svědek  Ing.  T.  popřel,  že  by  ničím 
takovým  žalobce  a)  pověřil.  Na  tomto  místě  pak  soud  považuje  za  nutné  podotknout, 
že  je  obecně  známo,  kdo  a  jakým  způsobem  v ČR  jmenuje  velvyslance.  V této 
souvislosti  soud  hodnotil  výpověď  svědka  Ladislava  S.  Nelze  zcela  vyloučit,  že  tento 
svědek  účastníky  na  schůzce  viděl,  v tomto  směru  soud  odkazuje  na  časové 

 
 
pokračování  
- 17 - 
23C 70/2005 
 
 
souvislosti,  tedy  dobu,  kdy  se  schůzka  odehrála  a  zprávu  o  atmosférických  jevech  a 
srážkách  z  uvedeného  dne.  Ostatně  účastníci  schůzky  se  setkali  na  místě  veřejně 
přístupném.  I  kdyby  tento  svědek  se  nacházel  v Café  Paris  v době,  kdy  se  sešli 
účastníci schůzky a tyto účastníky schůzky  viděl, což soud považuje  za velmi reálné, 
nelze jeho výpovědi v části, ve které vypovídal o slovech, které z rozhovoru účastníků 
zaslechl,  považovat  za  zcela  věrohodnou.  V této  souvislosti  soud  odkazuje  na  důkaz 
listinou,  a  to  znaleckým  posudkem  vypracovaným  pro  účely  trestního  řízení  znalcem 
PhDr.  Petrem  Vavříkem  ze  dne  4.12.2005,  který  u  tohoto  svědka  zjistil  zvýšenou 
pravděpodobnost emotivních zkreslení, účelového blokování a zkreslování skutečností, 
v níž je emočně zaangažován. V této souvislosti nabývá na významu ta část výpovědi 
svědka, ve které svědek vypovídal, že nesouhlasil s odložením trestní věci žalobců, že 
se  do  celé  věci  zaangažoval  a  věc  policii  oznámil,  protože  žalovaného  považuje  za 
slušného člověka, přičemž o celou věc se velmi zajímal, vystříhával si novinové články. 
S ohledem  na  tuto  část  výpovědi  svědka  a  závěry  znalce  ustanoveného  v trestním 
řízení  je  pak  ta  část  výpovědi  svědka,  ve  které  popisuje  slova,  které  z rozhovoru 
účastníků  zaslechl,  nevěrohodná,  když  se  právě  jednalo  pouze  a  jen  o  slova 
prokazující  tvrzení  žalovaného,  a  to  10.000.000,-Kč  a  politická  budoucnost.  Přitom 
právě  se  jednalo  o  výroky,  která  byla  v médiích  dlouhodobě  opakovaně  probírána. 
S ohledem  na  to,  že  účastníci  spolu  hovořili  delší  dobu,  žertovali,  shodně  v  novinách 
popisují,  že  se  i  zasmáli,  nic  dalšího  z obsahu  jejich  rozhovoru  svědku  v jeho  paměti 
neutkvělo.  Soud  proto  v této  části  výpovědi  svědka  neuvěřil.  I  kdyby  však  svědek 
skutečně slova, o kterých tvrdí, že je zaslechl, pak dle názoru soudu nemohlo být toto 
svědectví  prokázat  vážně  a  reálně  míněnou  korupční  nabídku  s ohledem  na  další 
v řízení  provedené  důkazy.  Svá  tvrzení  se  nepodařilo  žalovanému  prokázat  ani 
výpovědí  svědkyně  Šárky  F.  a  Radmily  O.,  tyto  svědkyně  neměly  o  celé  věci  žádné 
informace,  než  to,  že  ke  schůzce  žalobců  se  žalovaným  došlo.  Pokud  žalovaný 
dovozoval, že tyto svědkyně mají o celé věci, a to zejména Šárka F., bližší informace, 
tuto  skutečnost  se  žalovanému  nepodařilo  prokázat,  svědkyně  tuto  skutečnost 
opakovaně  popřela,  stejně  tak  jako  popřela,  že  by  byla  někým  ovlivňována  v tom 
směru,  jak  má  před  orgány  policie  vypovídat.  Poukázala  na  svůj  psychický  stav, 
v jakém byla v průběhu trestního řízení, když se obávala výslechu na policii, obávala se 
ztráty soukromí, dotýkala se jí medializace, která se dotýkala celé její rodiny. Přitom o 
samotném obsahu schůzky nebylo nic víc známo, než to, co se dozvěděla v médiích.  
 
Dle  §  11  občanského  zákoníku  (dále  jen  OZ)  fyzická  osoba  má  právo  na 
ochranu  své  osobnosti,  zejména  života  a  zdraví,  občanské  cti  a  lidské  důstojnosti, 
jakož i soukromí svého jména a projevů osobní povahy. 
 
Dle  ust.  §  13  OZ  fyzická  osoba  má  právo  se  zejména  domáhat,  aby  bylo 
upuštěno  od  neoprávněných  zásahů  do  práva,  na  ochranu  její  osobnosti,  aby  byly 
odstraněny následky těchto zásahů, a aby ji bylo dáno přiměřené zadostiučinění. 
 
Dle  odst.  2  téhož  zákonného  ustanovení  pokud  by  se  nejevilo  postačujícím 
zadostiučinění  podle  odstavce  1,  zejména  proto,  že  byla  ve  značné  míře  snížena 
důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo 
na náhradu nemajetkové újmy v penězích. 
 
Předmětem  ochrany  podle  ust.  §  11  OZ  je  osobnost  každého  občana  jako 
individuality,  resp.  jednotlivé  hodnoty  tvořící  integritu  osobnosti  jeho  fyzické  i 

 
 
pokračování  
- 18 - 
23C 70/2005 
 
 
psychickomorální  jednotě,  které  občan  jako  její  subjekt  realizuje  ve  společnosti  vůči 
ostatním  subjektům  s rovným  postavením,  tj.  v občanskoprávních  vztazích.  Ust.  §  11 
OZ  poskytuje  ochranu  mj.  občanské  cti  fyzické  osoby.  V rámci  tohoto  ustanovení  je 
občan  chráněn  proti  takovým  jednáním  jiných  osob,  která  jsou  objektivně  způsobilá 
přivodit  újmu  na  jeho  osobnosti  tím,  že  snižují  jeho  čest  a  vážnost  u  jiných  lidí  a 
ohrožují jeho postavení a uplatnění ve společnosti.  
 
Ke  vzniku  občanskoprávních  sankcí  za  nemajetkovou  újmu  způsobenou 
neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 OZ musí být splněny 
hmotněprávní podmínky tak, jak je  zákon shora uvedeným způsobem vyžaduje. Musí 
být  dána  existence  zásahu  objektivně  způsobilého  vyvolat  nemajetkovou  újmu 
spočívající  buď  v porušení  či  jen  ohrožení  osobnosti  fyzické  osoby  v  její  fyzické  a 
morální  jednotě,  dále  neoprávněnost  tohoto  zásahu  (a  jejich  vzájemná  příčinná 
souvislost). Uvedené sankce za nemajetkovou újmu vzniklou neoprávněným zásahem 
do osobnosti fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem, jsou založeny 
na  objektivním  principu,  které  vznikají  bez  zřetele  zavinění  původce  neoprávněného 
zásahu.  Neoprávněným  zásahem  do  práv  chráněných  v ust.  §  11  a  násl.  OZ  bude 
zásadně  nepravdivé  nebo  pravdou  zkreslující  tvrzení,  tedy  jednání,  které  svým 
obsahem, formou a cílem je objektivně způsobilé tato chráněná práva narušit, příp. je 
ohrozit.  V posuzovaném  případě  žalovaný  o  žalobcích  a)  a  b)  pronášel  výroky,  ve 
kterých  přisuzoval  žalobcům  a),  b)  nejen  nečestné  jednání,  ale  jednání,  které 
naplňovalo  skutkovou  podstatu  trestného  činu  podplácení.  Takové  výroky  je  nutno 
hodnotit jako výroky diflamující a dehonestující. Oprávněnost těchto výroků (tedy jejich 
pravdivost)  nebyla  v řízení  zjištěna.  Výroky  žalovaného  pak  soud  považuje  za 
neoprávněný  zásah,  kterým  bylo  zasaženo  do  cti  žalobců  a),  b).  V této  souvislosti  je 
bez významu, že žalovaný sám souhlas ke zveřejnění v médiích výroku o žalobcích a), 
b)  nedal.  Sankce  za  nemajetkovou  újmu  vzniklou  neoprávněným  zásahem  jsou 
založeny na objektivním principu. Původce neoprávněného zásahu se nemůže zprostit 
sankcí  například  proto,  že  nepředpokládal  tak  širokou  medializaci  svých  tvrzení    či 
kroky  orgánů  činných  v trestním  řízení,  příp.  že  k medializaci  jeho  výroku  došlo  bez 
jeho zapříčinění.  Rozhodující je, že  žalovaný svá diflamující tvrzení  pronesl před třetí 
osobou, v daném případě redaktorem B. Odpovědnosti snášet občanskoprávní sankce 
se  pak  žalovaný  nemůže  zprostit  a  jen  proto,  že  byl  v dobré  víře,  že  jeho  výroky 
nebudou nadále na veřejnosti šířeny.  
 
Žalobci pak požadovali, aby soud ve smyslu ust. § 13 OZ uložil žalovanému, aby 
upustil od neoprávněných zásahů a byla jim přiznána satisfakce. 
 
Soud  pak  negativně  žalobě  vyhověl  a  uložil  žalovanému,  aby  se  v budoucnu 
diflamujících výroků, jenž jsou předmětem tohoto řízení, zdržel, když dospěl k závěru, 
že existuje konkrétní hrozba opakování těchto výroků i v budoucnu. Soud vzal dále za 
prokázáno, že žalovaný na svých výrocích setrval a tyto na veřejnosti opakoval i poté, 
co byla trestní věc odložena, setrvává do dnešní doby. Dle názoru soudu hrozí reálná 
hrozba,  že  by  tyto  výroky  mohl  žalovaný  i  v budoucnu  pronášet  na  veřejnosti. 
Současně  jim  soud  zamítl  žalobu  v té  části,  ve  které  se  žalobci  domáhali,  aby 
žalovanému  byla  uložena  povinnost  zdržet  se  tvrzeních,  ve  kterých  by  naznačoval 
diflamující  tvrzení,  jenž  jsou  předmětem  tohoto  řízení,  a  to  pro  neurčitost  a  tím 
materiální nevykonatelnost tohoto žalobního požadavku. 
 

 
 
pokračování  
- 19 - 
23C 70/2005 
 
 
Za  oprávněný  požadavek  pak  soud  považoval  i  přiznání  satisfakce  ve  formě 
omluvy.  Přiznání  tohoto  morálního  zadostiučinění  je  zcela  namístě  a  to nejen formou 
omluvného  dopisu  zaslaného  k rukám  žalobců  a),  b),  ale  i  prostřednictvím  České 
tiskové  kanceláře,  když  tyto  výroky  byly  do  médií  pronášeny,  prostřednictvím  médií 
dále rozšiřovány. Dostaly se tak na vědomost široké veřejnosti a je tak zcela namístě, 
aby vůči veřejnosti byla čest žalobců reparována. 
 
Soud  pak  dospěl  k závěru,  že  byly  splněny  i  zákonné  kvalifikované  podmínky 
pro  přiznání  nemajetkové  újmy  v penězích,  když  neoprávněným  zásahem  došlo  ke 
snížení  důstojnosti  fyzické  osoby  či  její  vážnosti  ve  společnosti  ve  značné  míře  a 
současně morální zadostiučinění se jeví v tomto konkrétním případě jako nepostačující 
a  není  již  účinné.  Tvrzení  žalovaného  byla  dlouhodobě  rozebírána  v celostátních 
médiích, na podkladě těchto tvrzení došlo k zahájení trestního řízení. Ač kroky orgánů 
činných v trestním řízení nelze dávat  do příčinné souvislosti s výroky  žalovaného,  tím 
spíš,  že  k zadržení  žalobců  došlo  v době,  kdy  žalovaný  odmítl  uvést,  kým  mu  byl 
úplatek  nabídnut  a  samo  státní  zastupitelství  připustilo  pochybení,  na  druhou  stranu 
nelze přehlédnout, že žalovaný mohl předpokládat, jakou odezvu jeho tvrzení vyvolají a 
měl  a  mohl  být  srozuměn  s jejich  následkem.  Zásah  spočívající  v diflamujících 
tvrzeních  žalovaného  byl  způsobilý  snížit  čest  a  vážnost  občanů  vůči  třetích  osob  ve 
značné  míře.  Žalobci  a),  b)  se  pohybovali  na  politické  scéně,  v podvědomí  veřejnosti 
mohou být žalobci spojováni i nadále s podezřením z trestného činu úplatkářství, o čem 
např.  svědčí  článek  v Hospodářských  novinách,  kde  byl  žalobce  b)  označen  jako 
problémový lobbista.  
 
Předpoklady  pro  poskytnutí  náhrady  nemajetkové  újmy  v penězích  podle  §  13 
odst. 2 OZ jsou tedy splněny; soud se dále zabýval výší náhrady. Jeho úvahy se přitom 
odvíjely  od  výše  částky  požadované  každým  jedním  žalobcem  a  dále  vyhodnotil 
veškeré okolnosti případu, zejména okolnosti, které spolu úzce předcházely a účel, za 
kterým  byla  schůzka  sjednána,  tedy  zjištění  stanoviska  žalovaného  jako  podklad  pro 
případné další politické vyjednávání. Za nerozhodné přitom soud považuje to, na kolik 
byla  v době  konání  schůzka  již  bezpředmětná  a  na  kolik  se  jednalo  již  o  soukromou 
iniciativu. Soud tak dospěl k závěru, že místo schůzky - tedy nikoliv parlamentní půda – 
a  účel,  za  který  byla  schůzka  sjednána,  samy  o  sobě  mohou  vyvolat  pochybnosti 
v očích  třetích  osob  i  bez  následných  výroků  žalovaného.  V  této  souvislosti  nelze 
přehlédnout i na výroky samotného žalobce a) prezentované v médiích. V tomto směru 
soud  odkazuje  na  výpověď  svědků  Jaroslava  S.,  Ing.  Č.,  záznam  o  podaných 
vysvětleních  Petra  K.,  článek  v časopise  Respekt  ze  dne  4.10.2004  s názvem  „Bez 
iluzí“  a  řadu  dalších  novinových  článků,  ve  kterých  se  žalobci  k účelu  schůzky 
vyjadřovali. Protože neoprávněný zásah měl za následek značnou újmu, byla přiznána 
nemajetková  újma  v penězích.  Protože  však  žalobci  sami  jako  iniciátoři  této  schůzky, 
která  mohla  být  v očích  veřejnosti  vnímána  jako  nekorektní,  svým  chováním  vystavili 
sami sebe a tím i svou čest a vážnost k pochybnostem, soud přiznal žalobcům a), b) na 
nemajetkové  újmě  v penězích  částku  15.000,-Kč,  ve  zbývající  části  pak  žalobu  na 
přiznání nemajetkové újmy zamítl.  
 
Výrok  o  nákladech  řízení  vychází  z ust.  §  142  odst.  3  o.s.ř.,  ve  smyslu  tohoto 
ustanovení byli žalobci úspěšní, jejich žaloba byla co do základu shledána důvodnou. 
Výše  plnění  pak  závisela  na  úvaze  soudu,  proto  také  soud  žalobcům přiznal  náklady 
řízení  v plné  výši.  V případě  žalobce  a)  byla  tomuto  na  nákladech  řízení  přiznána 

 
 
pokračování  
- 20 - 
23C 70/2005 
 
 
odměna advokáta ve výši 12.500,-Kč (§ 6 odst. 1 písm. a) zák. č. 448/2000 Sb. a dále 
náhrada  výdajů  za  14  úkonů  právní  služby  po  75,-Kč  podle  §  13  zák.  č.  177/96  Sb. 
(příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, 2x porada s klientem přesahující jednu 
hodinu, ústní jednání 29.11.2005 přes 2 hodiny, 30.5.2006 přes dvě hodiny, 31.8.2006 
přes dvě hodiny, 2.10.2006 přes 6 hodin, 9.10.2006),  náhrada za promeškaný čas dle 
§  14  odst.  1  téže  vyhlášky,  za  čas  strávený  jízdnou  z místa  sídla  advokáta 
k procesnímu  soudu  a  zpět  5x  8  hodin,  tj.  4.000,-Kč,  celkem  17.550,-Kč.  Protože 
advokát žalobce a) je plátcem DPH, byla jeho odměna náhrada výdajů zvýšená o 19%, 
tj.  o  částku  3.334,50  Kč,  na  částku  20.884,50  Kč.  Dále  byly  advokátovi  žalobce  a) 
přiznány cestovní  výdaje, a to 3x jízda vlakem po 500,-Kč,  1x za 400,-Kč,  celkem se 
jednalo  o  částku  1.900,-Kč  a  dále  jízda  osobním  automobilem  dne  2.10.2006,  jehož 
průměrná spotřeba činila 8,1 l/100 km pohonných hmot zakoupených za částku 28,90 
Kč při ujeté trase 800 km. Celkem se jedná o cestovné po navýšení 19% DPH ve výši 
5.846,50 Kč. Dále žalobci a) byl přiznán zaplacený soudní poplatek ve výši 21.000,-Kč. 
Celkem  náklady  žalobce  a)  činí  49.631,-Kč.  Tyto  náklady  bylo  uloženo  žalovanému 
zaplatit  žalobci  ve  lhůtě  3  dnů  od  právní  moci  tohoto  rozhodnutí  k rukám  advokáta 
žalobce a). 
 
Žalobci  pak  přiznal  na  náhradě  nákladů  řízení  odměnu  jeho  advokáta  dle  §  6 
písm. a) zák. č. 484/2000 Sb. ve výši 12.500,-Kč a pak náhradu dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 
177/96  Sb.  za  14  úkonů  právní  služby  po  75,-Kč,  tj.  1.050,-Kč  (příprava  a  převzetí 
zastoupení,  písemné  podání  soudu  –  sepis  žaloby,  porada  s klientem,  jednání  před 
soudem  29.11.2005,  další  porada  s klientem,  jednání  před  soudem  30.5.2006  dvě 
hodiny,  8.8.2006  přes  dvě  hodiny,  31.8.2006  přes  dvě  hodiny,  2.10.2006  přes  dvě 
hodiny, 2.10.2006 přes dvě hodiny, vyhlášení rozsudku 9.10.2006). Dále soud přiznal 
advokátovi  žalobce  b)  za  náhradu  za  promeškaný  čas  strávenou  cestou,  a  to  k pěti 
ústním jednáním, a to za 4 cesty Praha – Ostrava a zpět 8 hodin, 3.200,-Kč a za čas 
strávený cestou 9.10.2006, kdy advokát žalobce b) vyjel ze Zlína a vracel se do Prahy 
5,5 hod, tj. 550,-Kč, celkem na náhradě za promeškaný čas  soud přiznal 3.750,-Kč. K 
odměně  advokáta  a  náhrada  dle  vyhl.  č.  177/96  Sb.  v celkové  výši  17.300,-Kč.  Dále 
soud  přiznal  19%  daň,  když  advokát  žalobce  je  plátce  této  daně,  ve  výši  3.287,-Kč, 
takže tyto náklady řízení celkem činí 20.587,-Kč, Dále soud přiznal advokátovi žalobce 
náhradu  jízdného  osobním  vozidlem  v částkách  5.197,90  Kč,  5.290,70  Kč,  5.290,70 
Kč,  5.662,-Kč,  3.689,-Kč,  když  náklady  na  jízdné  byly  advokátem  žalobce  řádně 
doloženy osvědčením o velkém technickém průkazu a dokladem o nákupu pohonných 
hmot.  Celkem  se  jednalo  o  částku  25.130,30  Kč  po  zaokrouhlení  25.130,-Kč.  V této 
částce je pak obsažena i DPH. Dále soud přiznal žalobci zaplacení soudního poplatku 
ve  výši  21.000,-Kč  a  poplatku  za  pořízení  kopie  spisu  ve  výši  1.000,-Kč.  Celkem 
náklady  řízení  žalobce  b)  činily  67.717,-Kč.  Tuto  částku  bylo  uloženo  zaplatit 
žalovanému  ve  lhůtě  3  dnů  od  právní  moci  tohoto  rozhodnutí  k rukám  advokáta 
žalobce b).  
 
Výrok o náhradě nákladů státu vychází z ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a je odůvodněn 
výsledkem  řízení,  když  procesně  neúspěšným  účastníkem,  kterého  stíhá  povinnost 
zaplatit  státu  náklady  řízení,  je  žalovaný,  přičemž  u  žalovaného  nebyly  shledány 
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Protože v době rozhodování nebyla 
výše  nákladů  známa,  bylo  rozhodnuto  jen  o  základu  nároku.  O  výši  nákladů  a 
splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení.  
 

 
 
pokračování  
- 21 - 
23C 70/2005 
 
 
 
P  o  u  č  e  n  í  : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode 
dne  doručení  jeho  písemného  vyhotovení  k Vrchnímu  soudu 
v Olomouci, písemně, trojmo. 

 
Nesplní-li  povinný  dobrovolně,  co  mu  ukládá  toto  vykonatelné 
rozhodnutí,  může  se  oprávněný  domáhat  soudního  výkonu 
rozhodnutí.
  
 
V Ostravě dne 9.10.2006 
 
 
Za správnost vyhotovení:                                                JUDr. Radmila Baďurová, v.r. 
Dagmar Karkošková                                                                   samosoudkyně