23C 70/2005-180
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Radmilou Baďurovou ve
věci žalobce
a) Marka D., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Petrem Tomanem,
advokátem AK Toman, Devátý & Partneři, Trojanova 12, 120 00 Praha 2, žalobce
b) Jana V., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Stanislavem Devátým, Dr., advokátem AK
Toman, Devátý & Partneři, se sídlem Trojanova 12, 120 00 Praha 2, proti žalovanému
Zdeňku K., nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Jiřím Miketou, advokátem AK Miketa a
partneři, se sídlem v Ostravě-Slezská Ostrava, Jaklovecká 18,
o ochranu osobnosti
s náhradou nemajetkové újmy
t a k t o :
I. Žalovaný je povinen zdržet se tvrzení, že mu žalobce a) nabízel úplatek ve
výši 10.000.000,-Kč a místo velvyslance v Bulharsku.
II. Žalovaný je povinen zdržet se tvrzení, že mu žalobce b) nabízel úplatek
ve výši 10.000.000,-Kč a místo velvyslance v Bulharsku
III. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat
žalobci a) doporučenou poštou písemnou vlastnoručně podepsanou omluvu
v tomto znění:
„Omluva Marku D.“:
pokračování
- 2 -
23C 70/2005
Omlouvám se Marku D. za svá tvrzení, že mě chtěl společně s Janem V.
zkorumpovat nabídkou úplatku ve výši 10.000.000 Kč a funkce velvyslance
v Bulharsku za to, že při hlasování o důvěře vládě Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky budu hlasovat proti vyslovení důvěry vlády České
republiky a způsobil jsem tím trestní stíhání.
Zdeněk K.
bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
IV. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit
na vlastní náklady formou placené inzerce České tiskové kanceláři písemnou
vlastnoručně podepsanou omluvu tohoto znění:
„Omluva Marku D.“:
Omlouvám se Marku D. za svá tvrzení, že mě chtěl společně s Janem V.
zkorumpovat nabídkou úplatku ve výši 10.000.000 Kč a funkce velvyslance
v Bulharsku za to, že při hlasování o důvěře vládě Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky budu hlasovat proti vyslovení důvěry vlády České
republiky a způsobil jsem tím trestní stíhání.
Zdeněk K.
bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
V. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaslat
žalobci b) doporučenou poštou písemnou vlastnoručně podepsanou omluvu
v tomto znění:
„Omluva Janu V.“:
Omlouvám se Janu V. za svá tvrzení, že mě chtěl společně s Markem D.
zkorumpovat nabídkou úplatku ve výši 10.000.000 Kč a funkce velvyslance
v Bulharsku za to, že při hlasování o důvěře vládě Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky budu hlasovat proti vyslovení důvěry vlády České
republiky a způsobil jsem tím trestní stíhání.
Zdeněk K.
bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
VI. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku uveřejnit
na vlastní náklady formou placené inzerce České tiskové kanceláři písemnou
vlastnoručně podepsanou omluvu tohoto znění:
„Omluva Janu V.“:
Omlouvám se Janu V. za svá tvrzení, že mě chtěl společně s Markem D.
zkorumpovat nabídkou úplatku ve výši 10.000.000 Kč a funkce velvyslance
v Bulharsku za to, že při hlasování o důvěře vládě Poslanecké sněmovně
pokračování
- 3 -
23C 70/2005
Parlamentu České republiky budu hlasovat proti vyslovení důvěry vlády České
republiky a způsobil jsem tím trestní stíhání.
Zdeněk K.
bývalý poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
VII. Pokud se žalobce a) domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost
zdržet se tvrzení, ve kterých by naznačoval, že mu žalobce a) nabízel úplatek ve
výši 10.000.000,-Kč a místo velvyslance v Bulharsku, se v tomto rozsahu
z a m í t á .
VIII. Pokud se žalobce b) domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost
zdržet se tvrzení, ve kterých by naznačoval, že mu žalobce b) nabízel úplatek
ve výši 10.000.000,-Kč a místo velvyslance v Bulharsku, se v tomto rozsahu
z a m í t á .
IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na nemajetkové újmě 15.000,-Kč,
žalobci b) 15.000,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
X. Pokud se žalobce a) domáhal přiznání další částky ve výši 485.000,-Kč a
žalobce b) 485.000,-Kč, žaloba se v tomto rozsahu zamítá.
XI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na nákladech řízení částku ve
výši 49.631,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám
advokáta žalobce a).
XII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na nákladech řízení částku ve
výši 67.717,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám
advokáta žalobce b).
XIII. Žalovaný je povinen zaplatit státu náklady řízení v plném rozsahu. O
výši těchto nákladů řízení a splatnosti bude rozhodnuto v samostatném
rozhodnutí.
O d ů v o d n ě n í :
Žalovaný o žalobcích pronesl tvrzení, že mu žalobci a), b) dne 29.7.2004 nabídli
úplatek ve výši 10.000.000,-Kč a funkci velvyslance v Bulharsku za to, že bude jako
poslanec Parlamentu ČR hlasovat proti vyslovení důvěry nové vlády. Toto tvrzení je
nepravdivé. Svá tvrzení žalovaný pronášel před sdělovacími prostředky, dne 20.8.2004
byl v deníku Mladá fronta DNES uveřejněn článek „Poslanec: Nabídli mi milióny za pád
vlády a přepis rozhovorů s žalovaným s názvem „Stačilo jenom kývnout tvrdí K.“.
V obou článcích je uvedena výslovná citace žalovaného: „Prostě za mnou přišli lidé,
kteří mi nabídli docela vysokou sumu peněz. Chtěli mne zkorumpovat.“ Dodal, že šlo o
10.000.000,-Kč a že toto setkání bylo jediné, které „s lidmi od ODS“ měl.
V následujících dnech pak žalovaný se vyjádřil ve sdělovacích prostředcích tak, že
těmito muži, kteří mu nabízeli úplatek, byli žalobci a), b). Toto tvrzení například zaznělo
25.8.2004 v rozhovoru, který žalovaný poskytl Rádiu Frekvence 1. Na základě tvrzení
pokračování
- 4 -
23C 70/2005
žalovaného zveřejněných ve sdělovacích prostředcích učinila Policie ČR závěr o
podezření ze spáchání trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1 a 2 písm. a), b)
trestního zákona, aby žádala vysvětlení od žalovaného, žalobců a), b) a dalších osob.
Na základě podaných vysvětlení žalovaným policejní orgán začal zjišťovat údaje o
uskutečnění telekomunikačního provozu, přistoupil k odposlechům, vyžádal si záznamy
o telekomunikačním provozu, vyžádal si údaje, které jsou předmětem bankovního
tajemství. 30.9.2004 proti žalobcům zahájil trestní stíhání pro trestný čin podplácení ve
spolupachatelství (§ 161 odst. 1, 2 písm. b) a § 9 odst. 2 tr. zák.). Žalobci byli zadrženi,
byla u nich provedena osobní prohlídka, zajištěn jejich mobilní telefon, notebook, byli
umístěni do cely předběžného zadržení a byl podán podnět k podání návrhu na jejich
vzetí do vazby. Dne 1.10.2004 k příkazu okresního státního zástupce v Ostravě byli
žalobci propuštěni na svobodu. Usnesení okresního státního zástupce ze dne
18.10.2004 č.j. 3Zt 634/2004 bylo usnesení policejního orgánu o zahájení trestního
stíhání obviněných žalobců ze dne 30.9.2004 zrušeno. Následně usnesením ze dne
25.3.2005 byl případ údajného podplácení žalovaného odložen. V souvislosti se
zastavením trestního stíhání dne 19.10.2004 byl v deníku Mladá fronta DNES
uveřejněn přepis rozhovoru se žalovaným s názvem: „To, že se kauza zastavuje, je
hnus, zlobí se poslanec K.“. V tomto článku pak žalovaný setrval na svém tvrzení, že
obdržel nabídku 10.000.000,-Kč za hlas proti vládě, a to na jiné schůzce v Ostravě,
které se účastnil on a žalobci a), b). Na svých tvrzeních o nabídce úplatku a postu
velvyslance v Bulharsku pak žalovaný setrval i dne 24.10.2004, když se účastnil
pořadu ČT1 Otázky Václava Moravce, 25.3.2005 do deníku Mladá fronta DNES
uveřejněn článek „Státní zástupce odložil případ údajného podplácení K.“, ve kterém je
uvedeno, že: „K. dnes ČTK řekl, že nadále trvá na své výpovědi, podle níž se ho D.
s V. loni pokusili uplatit deseti miliony korun a funkcí velvyslance v Bulharsku. V článku
v uvozovkách je pak uveden mj. i výrok žalovaného: „Ukazuje se, že v téhle zemi se
snaha odhalovat korupci jen proklamuje“. Následný postoj žalovaného pak vyplývá, že
zrušení obvinění žalobců z trestného činu podplácení považuje za hnus a odložení
případu údajného podplácení jeho osoby žalobci a), b) je důkazem pouze
proklamované snahy odhalovat korupci. Žalobce tak přesto, že si je vědom, že jeho
tvrzení nelze prokázat, veřejně na něm trvá, a to i poté, co věc jeho údajného
podplácení byla státním zástupcem odložena.
V souvislosti s tvrzeními žalovaného byli žalobce a), b) policejním orgánem
neoprávněně obviněni z trestného činu podplácení, byli proti němu použity prostředky
státního donucení zasahujícího do jeho základních práv a svobod, zejména odposlech
a záznam jeho telekomunikačního provozu a prolomení bankovního tajemství. Tvrzení
žalovaného byla rozsáhle prezentována ve sdělovacích prostředcích a v souvislosti
s trestním stíháním byla vážně ohrožena čest a dobrá pověst žalobců a), b) ve
společnosti. Žalovaný do současné doby své výroky opakuje, na žalovaného v srpnu
2005 bylo učiněno trestní oznámení pro trestný čin křivého obvinění, je dosud v šetření.
Ze všech těchto důvodů navrhovali, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se do
budoucna nadále pronášení těchto výroků, aby žalovanému byla uložena povinnost
zaslat žalobcům a), b) omluvný dopis a zveřejnit omluvu, jejíž text byl v průběhu řízení
se souhlasem soudu změněn, a dále aby žalovaný každému ze žalobců zaplatil
nemajetkovou újmu ve výši 500.000,-Kč.
Žalovaný pak se žalobou nesouhlasil. Znespornil skutková tvrzení žalobců o
tom, že v článku deníku Mladá fronta DNES vyjádřil tvrzení citovaná v žalobě stejně
pokračování
- 5 -
23C 70/2005
tak, jako v rozhovoru poskytnutém Rádiu Frekvence 1 25.8.2004. Výroky, které takto
pronesl, byly výroky pravdivé. Dne 29.7.2004 došlo ke schůzce účastníků v Café Paris
v Shopping parku, kde mu byl nabídnut úplatek a post velvyslance v Bulharsku. Toto
následně sdělil redaktoru Mladé fronty DNES p. B. pod příslibem, že tyto údaje
nebudou zveřejněny, a to za situace, kdy tento redaktor již byl o schůzce informován.
V rozporu s tímto ujednáním pak tyto informace byly v deníku Mladá fronta DNES
zveřejněny. Stupeň medializace pak nebyl zapříčiněn žalovaným, ale zejména tím, že
žalobci se k výroku žalovaného opakovaně a rozporuplně vyjadřovali, nejprve připustili,
že v žertu padla nabídka na post velvyslance v Drážďanech, později tuto okolnost
popřeli, následně jeden ze žalobců připustil: skutečně padla nabídka na post
velvyslance v Bulharsku. Intenzita medializace byla dána také tím, že státní
zastupitelstvo ve věci nepostupovalo jednotně, veřejně nevybíravě vzájemně svou
práci kritizovali a komentovali. Žalovaný nikdy na veřejnosti se nevyjadřoval tak, že je
ochoten spolupracovat s ODS. Medializace kauzy byla způsobena i výroky T., T., kteří
se protichůdně vyjadřovali k okolnostem schůzky. Ze všech důvodů navrhl zamítnutí
žaloby.
Mezi účastníky bylo nesporné, že ke schůzce účastníků došlo 29.7.2004 v Café
baru Paris, v deníku Mladá fronta DNES byl uveřejněn článek s názvem „Poslanec:
„nabídli mi milióny za pád vlády“ a přepis rozhovoru se žalovaným s názvem: „Stačilo
jen kývnout, tvrdí K.“, když novinové články obsahují vlastní tvrzení žalovaného.
Žalovaný v rozhovoru posunutém 25.8.2004 v Rádiu Frekvence 1 pronesl výroky na
adresu žalobců a), b). Žalovaný pronesl výrok: „To, že se kauza zastavuje, je hnus“.
Usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání bylo Okresním státním
zastupitelstvem dne 18.10.2004 č.j. 3Zt 634/2004 zrušeno a následně byla věc
usnesením z 25.3.2005 odložena.
Z článku zveřejněném v Mladé frontě DNES 20.8.2004 s názvem „Poslanec:
Nabídli mi milióny za pád vlády“ soud zjistil, že článek je uvozen větou, že předseda
ODS T. MF DNES před týdnem řekl, že před klíčovým hlasováním o důvěře nové vládě
se pokusil odlákat z tábora vládních poslanců pár hlasů a mluvili i s panem poslancem
K. Když následně redaktor MF DNES zavolal K., ten nejprve o jednání s ODS mluvit
nechtěl, po chvíli z něj však vypadlo: „Prostě za mnou přišli lidé, kteří mi nabídli docela
vysokou sumu peněz, chtěli mne zkorumpovat“. Dále v článku je uvedeno, že policii o
nabídce úplatku neinformoval a že žádá, aby informace nebyla zveřejněna, neboť se
bojí o svou bezpečnost. V článku je mj. uvedeno i vyjádření místopředsedy ODS Petra
N., který měl uvést, že se snažili s některými unionisty jednat a přesvědčit se
politickými argumenty, nabízeli jim politickou kariéru, když s nimi ODS počítala, dala jim
možnost uplatnění. Z článku MF DNES z 20.8.2004 s názvem: „Stačilo jen kývnout,
tvrdí K.“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje přepis rozhovoru novináře Mladé
fronty DNES žalovaným. Při tomto rozhovoru žalovaný uvedl: „Můžu říct, že za mnou
přišli přímo lidé, kteří mi nabídli docela vysokou sumu peněz, v podstatě mne chtěli
zkorumpovat, ať to shodím, můžu Vám říci, že to tedy byla docela velká částka“.
Následně přisvědčil žalovaný, že se jednalo o milióny a dodal: „Je to neuvěřitelné,
v podstatě stačilo jen kývnout. Nevím, jak to chtěli zrealizovat“. V rozhovoru žalovaný
nepotvrdil ani nevyvrátil, že by se jednalo o lidi, kteří přišli od předsedy T., pouze uvedl,
že přišel člověk, který přišel jménem někoho, byla tam prostě jasná garance, stačilo jen
reagovat. Výslovně uvedl: „Tedy jasná korupce nebo snaha o korupci“. Dále žalovaný
pokračování
- 6 -
23C 70/2005
výslovně dodal: „Můžu vám říct, že ta nabídka byla limitována časem a platí půl roku,
samozřejmě to bylo myšleno vážně“.
Z výpovědi svědka Roberta Č. soud dále zjistil, že prvotní zdroj informací o tom,
že se jedná se žalovaným, vyplynulo z rozhovoru s Mirkem T., v rámci kterého se tento
vyjádřil tak, že mluvil s některými poslanci z US o tom, zda by hlasovali proti Grossově
vládě. Po ukončení oficiálního rozhovoru pak padlo jméno žalovaného, následně
kolega B. obtelefonovával poslance US a také žalovaného. Ten nejprve popíral, že by
někým z ODS jednal, později připustil, že ano a následně zaznělo, že mu byl nabídnut
úplatek. Při tomto rozhovoru nezazněly žádné bližší informace o tom, kdo konkrétně
měl úplatek nabídnout, příp. jak by měl být realizován. Žalovanému nevadilo to, že by
byly zveřejněny informace o tom, že poslanci US byli kontaktováni lidmi z ODS a byl jim
nabízen úplatek, nechtěl však být jmenován a nechtěl uvádět konkrétní jména.
Z výpovědi svědka Radka B. soud dále zjistil, že podnět k sepsání článku
obdržel od svých nadřízených Jiřího K. a zástupce šéfredaktora Č. s tím, že ti tuto
informaci měli od Mirka T., který se měl vyjádřit tak, že buď ODS nebo někdo měl
jednat se žalovaným, či snad se žalovaným jednají. Tato informace byla neurčitá, proto
požádali žalovaného o vyjádření s tím, že zaslechli, že s ním někdo nějakým způsobem
jedná o podpoře, příp. o nepodpoře vlády. Žalovaný to nejprve odmítal a po chvíli, kdy
mu bylo slíbeno, že to bude anonymní, řekl to, co nakonec vyšlo v novinách, a to, co
říká do dnešní doby. Své nadřízené informoval o tom, že žalovaný nechce být
jmenován, proto se domluvili na dalším rozhovoru se žalovaným, aby od něho získali
bližší informace, zejména o lidech, kteří mu úplatek nabízeli, to žalovaný odmítl sdělit,
žádali žalovaného o zveřejnění jeho jména, s tím rovněž nesouhlasil. Probírali s ním
možnost oznámení věci policii, např. možnost zapůjčení nahrávacího zařízení,
žalovaný nabídku odmítl, chtěl celou věc zastavit, nechtěl věc zveřejňovat, obával se
toho, jak to skončí, že nebude moci své tvrzení dokázat. Na svých tvrzeních však
setrval. S ohledem na závažné informace se redakce rozhodla o jejich zveřejnění. Ze
záznamu „Odpovědi Zdeňka K.“ zveřejněného na internetovém portálu zprávy idnes.cz
dne 27.7.2005 soud dále zjistil, že k dotazu čtenáře, zda zachrání vládní koalici,
žalovaný odpověděl: „Nemyslím, že jsem nějakým zachráncem vládní koalice, která
stejně ještě nevznikla. Bude záležet, s čím vyjednávači příjdou.“ K další otázce čtenáře
Karla žalovaný odpověděl, zda by raději byl v koalici s ODS nebo s ČSSD, žalovaný
odpověděl: „Určitě s ODS, protože programově je nám nejblíž.“ Z článku Mladé fronty
DNES ze dne 20.8.2004 s názvem: „Řekli mi: shodíš vládu a máš 10.000.000,-Kč“
soud dále zjistil, že tento článek se týká obvinění Zdeňka K. z uplácení v české politice.
V tomto článku se pak tvrzení žalovaného o tom, že za ním přišli lidé a nabídli mu
docela vysokou sumu peněz, že šlo o 10.000.000,-Kč. Z článku Mladé fronty DNES ze
dne 20.8.2004 s názvem: „S K. jsme jednali, ale bez peněz, říká šéf ODS“ soud dále
zjistil, že k tvrzení žalovaného se v tomto článku nachází vyjádření šéfa ODS Mirka T.,
který odmítl, že by mu chtěl nabízet peníze. Připustil, že nechal vyjednávat s K., avšak
nikdy nikoho nepověřil k nabídce peněz. Z článku Mladé fronty DNES ze dne 23.8.2004
s názvem: „Jan V.: Žádná konkrétní nabídka tam nepadla“ soud dále zjistil, že tento
článek obsahuje rozhovor se žalobcem b), ve kterém žalobce b) uvedl, že důvodem
schůzky byla diskuze o tom, co mohlo by být důvodem, aby Zdeněk nezvedl ruku pro
vládu. Schůzka se však odehrávala v den, kdy se dopoledne koalice domluvila na
vládě, na schůzce nebylo o čem debatovat, nepadla na žádné úrovni žádná konkrétní
nabídka. Z článku zveřejněného v Hospodářských novinách z 23.8.2004 s názvem: „Je
pokračování
- 7 -
23C 70/2005
to lež, jako věž, peníze jsme nenabízeli“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje
rozhovor s Markem D., který k důvodu schůzky uvedl, že měl informace, že žalovaný
není stoprocentně spokojen s podobou vlády, chtěli si to ověřit. Na otázku, co bylo
připraveno K. nabídnout, žalobce a) odpověděl, že měl mandát k tomu, aby zjistil, jaké
má K. další představy o své politické budoucnosti, např. kdyby chtěl být v budoucnu
velvyslancem, mohl by zjistit, co se dá pro to udělat, ale k reálné nabídce či debatě o ní
nakonec vůbec nedošlo. Schůzka byla naplánována na den, kdy už podoba nové vlády
byla hotová. Unie Svobody dostala tři křesla. Nikdy spolu o penězích nejednali, je to lež
jako věž.
Z článku vydaného v Deníku Právo 21.8.2004 s názvem: „G.: Je to šok,
připomíná mafiánské praktiky“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje vyjádření
informací žalovaného, premiéra Stanislava G., šéfa lidovců Miloslava K. a vyjádření
zástupců ODS, a to šéfa poslanců Vlastimila T., který informaci považoval za nesmysl.
Z článku Mladé fronty DNES 23.8.2004 s názvem: „Na K. si nakonec vzpomněl“ soud
dále zjistil, že tento článek popisuje postoje žalobce b) s tím, že musí celou věc zvážit a
projednat s třetí osobou. Z článku vydaného v Mladé frontě DNES 23.8.2004 s názvem:
„Šéf ODS se tvrdě pustil do K.“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje vyjádření
Mirka T., který vyzval Zdeňka K. k odchodu ze sněmovny. Obsahuje rovněž vyjádření
žalobce b), který měl údajně uvést: „Na žádném setkání, kterého jsem se s panem K.
účastnil, nikdy nepadla žádná nabídka, jak ji popsal pan poslanec K.“. Z článku Mladé
fronty DNES 23.8.2004 s názvem: „Přidejte se, žádá K. kolegy“ soud dále zjistil, že
žalovaný vyzval další své kolegy, aby i oni řekli, zda a jak byli ovlivňováni. V článku
vydaného v Deníku Právo 24.8.2004 s názvem: „K.: Nabídli mi velvyslanectví“ soud
dále zjistil, že žalovaný měl údajně uvést: „V Hospodářských novinách jsem si přečetl
rozhovor s panem D., který uvedl, že za mnou jel s možnou nabídkou do
velvyslaneckého postu. Mohu potvrdit, že takovou nabídku na schůzce skutečně
předložil“. Dále tento článek obsahuje tvrzení žalobce a): „Žádná taková nabídka
nepadla, tohle jsem novinám uvedl jako případ.“ Dále se zde nachází výrok žalobce b)
s tím, že tento měl již v pátek potvrdit, že o diplomatickém postu se na schůzce bavili,
výslovně jako jeho vlastní výrok je u žalobce b) uvedeno: „Zdeněk se sám několikrát
provokativně zeptal, co mu tedy můžeme nabídnout. Žertovali jsme, že když Marie S.
odmítla místo generální konzulky v Drážďanech, tak možná ty Drážďany. Ale byl to fór,
kterému jsme se všichni zasmáli“. Z článku deníku Mladé fronty DNES 24.8.2004
s názvem: „Pili kávu a džus. Na tom se ještě shodnou“ soud dále zjistil, že tento článek
polemizuje s výroky účastníků řízení o schůzce. Mj. se zde odkazuje na výrok žalobce
a), že o politice se na schůzce hovořilo, ale jen z legrace. K. prý nabízel i diplomatický
post, ale jen v žertu. Z článku deníku Mladá fronta DNES 30.8.2004 s názvem: „Deset
miliónů za pád vlády? Ani v žertu“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje rozhovor
se žalobcem b), v tomto článku se měl žalobce b) vyjádřit tak, že schůzku
zprostředkoval za účelem zjištění aktuálních názorů Zdeňka K. k nové vládě. Na
počátku schůzky měl žalobce pogratulovat žalovanému k sestavení vlády s tím, že již
není o čem jednat. Popřel, že by hovořili o nabídce peněz, připustil, že v rozhovoru byla
humorná vsuvka, kdy k otázce žalovaného žalobce a) nabídl v žertu místo konzula
v Drážďanech, všichni se tomu smáli. Z článku zveřejněného v Právu 24.8.2004
s názvem: „N. měl hned informovat policii“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje
rozhovor s Pavlem N. šéfem USDU. V tomto článku Pavel N. potvrdil, že obdržel minulý
týden v pondělí od žalovaného informace, a to velmi obecné, o nabídce peněz
nehovořil. Z článku Mladé fronty DNES 24.8.2004 s názvem: „O vládě jsme vůbec
pokračování
- 8 -
23C 70/2005
nemluvili“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje rozhovor se žalobcem b) s tím, že
tento měl sjednat schůzku žalovaného se zajímavým člověkem, který má zájem o jeho
aktuální politické názory, mj. zopakoval své tvrzení, že na schůzce nebylo o čem
jednat, dále uvedl, že s žalovaným ještě jednal v pátek 30.7. poté, kdy se objevila
informace, že ministrem informatiky má být pan D. Žalovaný se vyjadřoval tak, že je
naštvaný a že pokud to bude takto, že vládu nepodpoří. Večer mu telefonoval a sdělil,
že je vše bezva, že Vláďa M. ve vládě zůstává. Z článku vydaného v Mladé frontě
DNES 24.8.2004 s názvem: „Posty jsem mu nabízel žertem ...“ soud dále zjistil, že
tento článek obsahuje rozhovor se žalobcem a), který údajně měl uvést: „Žádné peníze
jsme mu nenabízeli, prostě nic, o žádných penězích nepadlo ani slovo, nemluvilo se o
penězích ani o žádných jiných nabídkách“. K účelu schůzky se vyjádřil pak tak, že
schůzka byla proto, že v médiích byly informace, jak K. jednoznačně podporuje vládu,
jenže oni měli informace, že tomu tak není. Dále měl žalobce a) v tomto deníku uvést
výroky: „Ano, padla nabídka na místo konzula v Drážďanech, ale ve výrazném žertu“.
Z článku zveřejněném v Právu 24.8.2004 s názvem: „S K. jednal „T. šlouf““ soud
dále zjistil, že tento článek obsahuje vyjádření žalobce a), který měl pro tento deník
uvést: „Já jsem měl mandát k tomu, abych zjistil, jaké má K. další představy o své
politické budoucnosti, například kdyby chtěl být někdy v budoucnu velvyslancem, mohli
bychom zjistit, co se dá pro to udělat, ale k reálné debatě nedošlo.“ Z článku
zveřejněného v Lidových novinách dne 24.8.2004 s názvem: „Svědci: K. lže, úplatek
jsme nenabízeli“ soud dále zjistil, že tento článek opětovně obsahuje tvrzení účastníků
řízení, která jsou shodná jako v předcházejících článcích, žalobci a), b) popírali
korupční nabídku, připustili, že se v nadsázce žertovalo o místu konzula v Drážďanech.
Z článku zveřejněného v Lidových novinách 24.8.2004 s názvem: „T. se pustil do svého
šéfa T.“ soud dále zjistil, že tento článek obsahuje názory a stanoviska představitelů
ODS Vlastimila T. a Mirka T. Z článku zveřejněném v Mladé frontě DNES 25.8.2004
soud dále zjistil, že tento článek obsahuje výrok Vlastimila T., který stejně jako
v předcházejícím článku vyjádřil údiv nad osobami, které měli se žalovaným
vyjednávat. Z článku deníku Právo z 25.8.2004 s názvem: „ODS žaluje poslance K. o
deset miliónů“ soud dále zjistil, že tvrzení pronášené o ODS hodlá ODS podat proti
žalovanému žalobu.
Z přepisu rozhovoru se žalovaným v Press klubu Frekvence 1 25.8.2004 soud
dále zjistil, že při tomto rozhovoru setrval žalovaný na svých tvrzeních, tedy, že: „jsem
byl kontaktován, byl mi nabízen úplatek, byl mi nabízen i velvyslanecký post“. K dotazu,
kdo měl úplatek nabídnout, žalovaný se vyjádřil tak, že uvedl: „Ano, na této schůzce
tohle od těchto pánů zaznělo.“ K dalším dotazům pak neoznačil přesně osobu, která
měla úplatek nabízet, pouze se vyjádřil tak, že nejdříve zazněla nabídka na sumu a
později nabídka na post velvyslance. Dále se vyjadřoval tak, že obě tyto nabídky
výslovně odmítl. Uváděl, že nabídka byla jednoznačná a že zněla „že když nepodpořím
vládu, dostanu deset miliónů“. Dále žalovaný zdůrazňoval, že podstatné údaje uvedl
policejnímu orgánu, vyjadřoval se ke svým obavám a k tlaku, ve kterém se nachází,
poukázal na rozporuplnost tvrzení Mirka T. Z článku v Mladé frontě DNES 19.10.2004
s názvem: „Žalobce: K. nemluvil vždy pravdu“ soud dále zjistil, že v tomto článku zazněl
komentář žalovaného k zastavení trestního stíhání žalobců a), b) K., a to v podobě „K.:
To, že se kauza zastavuje, je hnus“. Z přepisu Otázky Václava Moravce ze dne
24.10.2004 soud dále zjistil, že se tohoto pořadu účastnil i žalovaný, který se výslovně
vyjádřil tak: „Každopádně zatím, co jsem řekl na samém počátku, tedy že byli za mnou
pokračování
- 9 -
23C 70/2005
lidi vyslaní ODS a že mi nabídli úplatek 10.000.000,-Kč a post velvyslance
v Bulharsku, za tím si jednoznačně stojím, to znamená, že to byla jasně korupční
nabídka. Já prostě od samého počátku hovořím naprosto stejně, pamatuji si průběh
schůzky naprosto stejně, nemusel jsem měnit své výpovědi jako pan D., T. nebo V.“.
Z článku uveřejněném v Lidových novinách 9.11.2004 s názvem: „K. policii udal V.“
soud dále zjistil, že tento článek obsahuje informace policejního zdroje, který měl
oznámit, že dle žalovaného za nabídkou korupce stojí lobista Jan V. Z článku
zveřejněného v Mladé frontě DNES 25.3.2005 s názvem: „Státní zástupce odložil
případ údajného podplácení K.“ soud dále zjistil, že v tomto článku je rovněž uvedeno:
„K. dnes ČTK řekl, že nadále trvá na svojí výpovědi, podle níž se ho D. s V. loni pokusili
uplatit deseti milióny korun a funkcí velvyslance v Bulharsku, aby hlasoval proti
současné vládě“. „Je to zvláštní konec kauzy, protože před 6 měsíci stejný státní
zástupce pan B., když propouštěl D. a V. z vazby, řekl, že odmítnutí vazby podle něj
neznamená, že by důkazy, jež policie proti oběma má, byly nedostatečné,“ řekl ČTK K.
a ironicky dodal: „Nyní po 6 měsících se tyhle důkazy musely zřejmě ztratit. Ukazuje
se, že v téhle zemi se snaha odhalovat korupci jen proklamuje“.
Z článku vydaného v týdeníku Respekt dne 4.10.2004 s názvem: „Případ K. se
točí dál“ soud dále zjistil, že tento článek mj. zachycuje i obsah rozhovoru se žalobcem
a), ze kterého vyplývá, že žalobce a) popřel, že by žalovanému byly nabídnuty peníze,
připustil, že v politice existuje spousta podivných dohod s tím, že za žalovaným šli
proto, aby mu nabídli odpovídající post za to, když se při hlasování o důvěře vlády
postaví na jejich stranu. Dále se měl vyjadřovat tak, že schůzka byla v žertovném
duchu. Padla i nabídka postu velvyslance jako jasný vtip. Autorem článku je Jaroslav S.
Z výpovědi svědka Jaroslava S. soud dále zjistil, že zhruba 3 týdny před vyjetím
článku měl rozhovor se žalobcem a), schůzky se kromě něho a žalobce a) účastnila
Hana Č. Obsah jejich rozhovoru se nenahrával, vzpomíná si, že žalobce a) při
rozhovoru řekl větu, že politické jednání se nedějí v rukavičkách či něco v obdobném
smyslu. V povážnější části rozhovoru se začalo žertovat, dnes si svědek nevzpomíná
přesně, jak to bylo, ale ví, že žertovali na téma, že žalovanému měla být učiněna
nabídka postu velvyslance. Vzpomíná si, že žalobce a) hovořil zcela jistě o tehdejší
ministryni Miladě S. a nějaké nabídce konzula. V jakémsi žertu padla věta o postu pro
žalovaného. Poté, co byl článek zveřejněn, se žalobce ohradil, že to o Bulharsku
v žádném případě neřekl, svědek žalobci nabídl, ať v tomto smyslu napíše odpověď, že
toto zveřejní. Žalobce a) se pak již neozval.
Z výpovědi svědkyně Ing. Hany Č. soud dále zjistil, že žalobce a) se na schůzce
s kolegou S. vyjadřoval tak, že za žalovaným jeli s určitou nabídkou, že se v průběhu
cesty situace změnila a že se pak jejich setkání neslo spíš v jakémsi přátelském ne
zcela vážném duchu. Současně se žalobce vyjádřil tak, že by žalovaný mohl dostat
křeslo postu velvyslance v Bulharsku s tím, že současně uvedl, že to byl jen žert a že to
všichni zúčastnění schůzky v Ostravě tak vnímali. Nehovořil o jiném druhu nabídky,
obecně se vyjadřoval tak, že politika je plná různých nabídek a dohod a že kdyby
situace byla taková, že by bylo o čem jednat a on že už tam byl ve chvíli, kdy už nebyl
o čem jednat, tak by si dovedl představit, že by něco nabídli. Článek, který napsal
Jaroslav S., pak dle jeho mínění odráží obsah rozhovoru, když žalobce a) měl výhrady
k obsahu článku, ona si však z rozhovoru pamatuje, že žalobce a) o Bulharsku hovořil.
pokračování
- 10 -
23C 70/2005
Z výpovědi svědka Ing. Vlastimila T., Cs., soud dále zjistil, že grémium ODS
nerozhodlo o oslovení žalovaného za účelem zjištění jeho stanoviska k podpoře důvěry
vlády v r. 2004 a současně neví nic o tom, že by takové rozhodnutí učinil někdo jiný. O
tom, že žalobci jednali se žalovaným, se dozvěděl z médií. S Mirkem T. později o věci
nehovořil a rovněž nehovořil se žalobcem a).
Z výpovědi svědka Ing. Mirka T. soud dále zjistil, že na grémiu ODS učinili
rozhodnutí, že principiálně nebudou s nikým vyjednávat a pokud dojde ke změně
situace, pak si on sám na sebe vzal právo rozhodnout, jak budou postupovat. K takové
situaci došlo. V době, kdy byl na dovolené ve Francii, byl informován víceméně
spekulacemi z médií, že žalovaný nemíní za jistých okolností podpořit vládu Stanislava
G. a telefonicky velmi krátce pověřil žalobce a), aby mu o tom zjistil, příp. ať zjistí přímo
od žalovaného, zda to myslí vážně a o čem to vlastně je. Určitě doporučil zajistit
kontakt přes žalovaného se žalobcem b), který je jeho kolega a přítel a kterého navíc
znají. Žalobce b) nikdy nemohl být vyslancem ODS, neboť byl kolegou a blízkým
spolupracovníkem žalovaného. Po aféře o celé věci jednal telefonicky s oběma žalobci,
s Vladimírem T. nikoliv. Informace o aféře čerpal z médií. Své vlastní citace z té doby
v médiích bere s rezervou a pokládá je za irelevantní.
Z výpovědi svědkyně Jany K., manželky žalovaného, soud dále zjistil, že
žalovaný odešel na schůzku se žalobcem b) do Shopping parku, tato schůzka trvala asi
půl hodiny. Ona se sama o předmět schůzky nezajímala. Když se žalovaný vrátil, řekl
jí, že na této schůzce mu byl nabídnut úplatek ve výši 10.000.000,-Kč, neřekl jí, kdo
všechno se schůzky zúčastnil, ani konkrétně, kdo mu úplatek nabídl. Ví, že se schůzky
měl účastnit nějaký frajer, který byl vyslán T. Ona se sama o celou věc blíže
nezajímala, o celé věci se více nebavili.
Z výpovědi svědka Ladislava S. soud dále zjistil, že v červenci 2004 znal
žalovaného podle vzhledu z novin a televize. 29.7. byl nakupovat v Shopping parku,
vešel do Café Paris, neví přesně, kolik bylo hodin, v té době bylo poloprázdné, všiml si,
že u jednoho stolu sedí žalobce b) a dále ještě jeden muž, který byl v zákrytu za
stojícím žalovaným. Poznal rovněž žalobce b), kterého znal od vidění. V době, kdy
čekal na obsluhu, zaslechl hovor mezi účastníky, neví, o čem tento rozhovor byl,
v mysli mu utkvěly dva fragmenty, svědek uváděl, že zaslechl něco, co by se dalo
podřadit pod termín politická budoucnost a dále slovo deset miliónů. Dále svědek
uváděl, že nic bližšího z rozhovoru nezaslechl. Dále z výpovědi tohoto svědka soud
zjistil, že se přihlásil se svou svědeckou výpovědí až po roce, když v minulosti měl
nepříjemnou zkušenost s BIS, celou kauzu sledoval prostřednictvím médií, pak mu
došly souvislosti, zejména poté, co Ing. T. označil žalovaného za kreténa. Poté, co věc
byla zástupcem odložena, šel na policii proto, protože žalovaného považuje za
slušného poslance. Předtím, než odešel na policii, se poradil se svým přítelem
Vladimírem K.
Z výpovědi svědkyně Ing. Radmily O. a Šárky F. soud nezjistil žádná významná
zjištění, když tyto svědkyně shodně vypověděly, že poté, co proběhla schůzka
účastníků, se sešly se žalobcem a) v restauraci Koras a poté odešly na Stodolní. Obě
svědkyně výslovně popřely, že by měly další informace o obsahu a průběhu schůzky
účastníků. Výpověď těchto svědkyň pak korespondovala s jejich vysvětlením, které
pokračování
- 11 -
23C 70/2005
učinily před policejními orgány v rámci trestního řízení vedené pod sp. zn. ČTS: OKEK-
54/8-I-2004 (dále jen policejní spis).
Z předmětného policejního spisu pak z protokolu o zadržení obviněného soud
zjistil, že žalobci byli zadrženi orgány policie 30.9.2004, téhož dne bylo zahájeno trestní
stíhání obviněných pro trestný čin podplácení podle § 161 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Dne 1.10.2004 vydal okresní státní zástupce v Ostravě Příkaz k propuštění zadržených
žalobců a), b). Okresní státní zástupce pak svým usnesením ze dne 18.10.2004 zrušil
usnesení policejního komisaře, kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobců a), b), jak
vyplývá z odůvodnění předmětného usnesení mj. i s ohledem na rozpory v podávaných
vysvětleních žalovaného a zejména na skutečnost, že doposud žalovaný jednoznačně
neuvedl, která z účastněných osob mu úplatek nabídla, příp. zda nabídku formulovali
postupně oba. Pokud nebude zjištěno, kým byla nabídka učiněna, nelze proti všem
zúčastněným osobám zahájit trestní stíhání, navíc pro spolupachatelství. Z usnesení
Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 22.3.2005 sp. zn. 3 Zt 634/2004
soud dále zjistil, že tímto usnesením okresní státní zástupce odložil trestní věc, v níž
bylo prověřováno podezření z trestného činu podplácení žalobců a), b), neboť nebyl
prokázán vyšší stupeň pravděpodobnosti, aby mohlo být zahájeno trestní stíhání.
Okresní státní zástupce pak poukázal na výpovědi žalovaného v průběhu trestního
řízení, jenž může vzbuzovat vážné pochybnosti o důvěryhodnosti.
Z usnesení okresního státního zástupce ze dne 22.12.2005 sp. zn. 3 Zt
634/2004 soud dále zjistil, že tímto usnesením okresní státní zástupkyně odložila
trestní věc, v níž bylo prošetřováno podezření z trestného činu podplácení žalobců,
neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak, když
věc byla nově prošetřována s ohledem, že se objevil nový svědek Ladislav S. Po
provedeném došetření, vyšetřovacích pokusech, výpovědí řadu svědků pak okresní
státní zástupce dospěl k závěru, že není prokázán vyšší stupeň pravděpodobnosti, aby
mohlo být zahájeno trestní stíhání.
Dále z obsahu policejního spisu soud dále zjistil, že žalovaný opakovaně
podával vysvětlení, prvé vysvětlení podával 20.8.2004 (tj. v den vyjetí článku v Mladé
frontě DNES a zveřejnění informací o úplatku). V tomto podaném vysvětlení žalovaný
uváděl, že se účastnil schůzky 29.7.2004 s lidmi z ODS, jednalo se o jedinou schůzku,
kromě jeho osoby se schůzky zúčastnili dva lidé, kteří mu dávali najevo, že jsou
z prostředí ODS, schůzka nebyla příliš dlouhá. Její sdělení si přesně nepamatuje, ale
bylo to něco v tom smyslu, že pokud by hlasoval proti důvěře vyslovení důvěry vlády,
pak by to určitě nebylo zadarmo. Po chvíli tato nabídka zazněla znovu a zazněla suma
10.000.000,-Kč. Tuto nabídku ihned odmítl. Lidi, kteří mu nabízeli úplatek, nezná. Na
schůzce je viděl poprvé, kontaktovali ho telefonicky. Dále uváděl, že o schůzce
informoval po nějakém čase JUDr. Pavla N., výslovně popřel, že by informoval další
osobu. Dne 21.8.2004 pak žalovaný své podání vysvětlení doplnil tak, že jedním
z mužů, kteří se schůzky účastnili, byl Jan V., který schůzku zprostředkoval, jedná se o
jeho kamaráda, proto nechtěl jeho jméno uvádět. Druhého muže viděl poprvé v životě,
představil se tak, že je poslaný Mirkem T. Setrval na svém tvrzení, že došlo k nabídce
peněz a dále, že nabídka obsahovala druhou část, která se týkala jeho budoucího
zařazení, jeho budoucí existence a týkala se nějakého velvyslaneckého postu. Také
mu bylo sděleno, že nabídka nemusí být akceptována hned a může platit po nějakou
limitovanou dobu. Jan V. byl kontaktní osobou, nebyl pověřený jednat, naopak on byl
pokračování
- 12 -
23C 70/2005
ten, kdo měl zorganizovat kontakt. Kdo učinil konkrétní nabídku 10.000.000,-Kč, si
žalovaný nevzpomínal. Dále uvedl, že o schůzce informoval svou manželku, projevil
své obavy z celé kauzy. Výslovně uvedl, že mu nikdo ještě ničím konkrétním
nevyhrožoval. Má obavy z pravděpodobného úniku informací. 9.9.2004 pak žalovaný
v podaném vysvětlení se již podrobně vyjadřoval k obsahu schůzky, nicméně na svém
tvrzení, že si nevzpomíná, kdo mu úplatek nabídl, setrval. 22.10.2004 pak žalovaný
doplnil své podání vysvětlení s tím, že se rozhodl maximálně pomoct policii při
objasňování. Poukazoval na to, že pokud dříve nevypovídal úplně, bylo to proto, že měl
obavy z úniku informací a dále že měl obavy o svou bezpečnost, poukázal, že po
prvém podání vysvětlení mu bylo vyhrožováno. V další části podání vysvětlení
podrobně popsal rozhovor účastníků schůzky s tím, že o nabídce 10.000.000,-Kč se
poprvé zmínil žalobce b), tato nabídka byla podpořena vyjádřením žalobce a), poté byl
žalovanému nabídnut post velvyslance v Bulharsku. Dále se vyjádřil tak, že věc
pochopil tak, že Mirek T. o nabídce věděl a pověřil tím žalobce a), což vyplynulo
z garancí, které mu Marek D. sdělil. Narozdíl od předcházejícího podání vysvětlení, kdy
uváděl, že Radmila O. o schůzce věděla, nikoliv však o nabídce úplatku, tentokrát
vypovídal, že tato žena věděla i o tom, že na schůzce zazněla nabídka úplatku a
žalovaný ji měl odmítnout.
Z obsahu policejního spisu soud dále zjistil, že žalobce a) podal trestní
oznámení na žalovaného pro podezření, že žalovaný naplnil skutkovou podstatu
trestného činu křivého obvinění, věc je šetřena pod sp. zn. č.j.: ORIJORI-1475/900K-
204. Z policejního spisu soud dále zjistil, že žalovaný se 15.9.2004 podrobil
fyziodetekčnímu vyšetření, v průběhu kterého byl dotázán na okolnosti, které se
schůzka účastnila, k osobám jednotlivých účastníků, ke konkrétní nabídce úplatku. Na
tyto otázky odpovídal žalovaný zásadně pravdivě, vyjma té části, kdy sám žalovaný
vědomě uvedl, že vypovídal nepravdu a která se týkala osoby, která mu měla nabídku
úplatku nabídnout.
Z policejního spisu z protokolu o výslechu svědka JUDr. Pavla N. ze dne
8.10.2004 soud dále zjistil, že JUDr. Pavel N. vypověděl, že někdy před hlasováním o
důvěře vlády mu volal žalovaný, požádal ho naléhavě o schůzku, na schůzce mu pak
sdělil, že byl kontaktován lidmi, kteří ho nabádali, aby nepodpořil vládu při hlasování o
její důvěře. Se žalovaným se dohodl tak, že celou věc projednají na poslaneckém
klubu. Před schůzkou se žalovaným se dotazovala Mladá fronta DNES, zda má nějaké
informace o tom, že by někteří poslanci US byli přemlouváni, aby nehlasovali pro vládu.
Schůzka se pravděpodobně odehrála 16.8.2004. Konkrétně mu žalovaný sdělil, že byl
osloven a požádán o schůzku, na kterou přišel, na schůzce se dozvěděl, že je osloven
proto, aby nepodpořil vládu s tím, že takové konání by byl odměněn. Hovořil o nějakých
10.000.000,-Kč a nějakých pozicích, tuším, že velvyslance. Žalovaný mu neřekl, kdo ho
měl kontaktovat.
Z policejního spisu z úředního záznamu o podaném vysvětlení Ing. Mirka T.
z 26.8.2004 soud dále zjistil, že Mirek T. před policejními orgány sdělil, že v době své
dovolené obdržel krátký telefonický rozhovor od Marka D., že by Unie svobody přišla o
jednoho ministra, tehdy žalobci a) sdělil, že je to zajímavé, ať zkusí nějakým způsobem
kontaktovat žalovaného. Vyloučil, že by žalobce a) instruoval, aby cokoliv žalovanému
nabízel, natož pak peníze. Žalobce a) neměl od něho ani mandát nabízet nějaké
politické posty. O celé aféře se dozvěděl až z tisku. Poté hovořil se žalobcem a), ten
pokračování
- 13 -
23C 70/2005
mu situaci popsal tak, že v průběhu cesty do Ostravy se situace změnila a on sám
zvažoval, zda má smysl konání schůzky, měl nějaké zpoždění, na schůzku přijel, byla
lehce ve frívolním tónu, žertovalo se. Sám žalobce a) jakoukoliv nabídku vylučuje.
Z úředního záznamu o podaném vysvětlení Petra K. dne 27.10.2004 založeném
v téže policejním spise soud zjistil, že dne 7.7.2004, kdy ve Sněmovně došlo ke
schůzce na úrovni předsedů ČSSD a ODS, čekal s dalšími novináři a lidmi na výsledky
schůzky. Jeden z mužů tvořící doprovod Mirka T., ve kterém později poznal žalobce a),
se k osobě žalovaného a jeho loajálnosti vyjádřil tak „To nemusí být tak jasný, může se
na něj něco objevit“. Dále se vyjádřil tak: „V éře, když byl předsedou ostravské ODS,
tak tam napáchal nějaká svinstva, teď se něco takového může objevit“, dále to odmítl
blíže specifikovat.
Z obsahu policejního spisu pak soud dále zjistil, že pro účely trestního řízení a
věrohodnosti svědka Ladislava S. nechal policejní komisař vypracovat znalecké
posudky, a to jednak z oboru zdravotnictví znalce MUDr. Liborem Jeřábkem, PhD., ze
kterého soud zjistil, že z hlediska anatomického je stav sluchového ústrojí Ladislava S.
zcela normální, nebyla zjištěna žádná patologie. Fyziologické dispozice sluchového
vnímání jsou lehce oboustranně sníženy. Sluch Ladislava S. odpovídá jeho věku a
zdravotnímu stavu (hypertenzí).
Dále byl vypracován znalecký posudek znalce PhDr. Petra Vavříka z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie, ze kterého soud
dále zjistil, že v mentalitě osoby Ladislava S. je výrazně přítomna tendence hledat za
vnějším sociálním děním skryté vztahy a souvislosti. Jeho intelekt odpovídá pásmu
nadprůměru. Myšlení je logicky strukturované. Je však zvýšená pravděpodobnost
infiltrace emočního faktoru do úsudku. Ladislav S. je schopen správně vnímat,
pamatovat si prožité události a reprodukovat je. U jmenovaného nebyly zjištěny znaky
patologické lhavosti. Ve vazbě na výraznou nevyrovnanost dané osobnosti, zejména
na jeho popsaná emočně postojová specifika je ve srovnání s průměrným jedincem u
vyšetřovaného zvýšená pravděpodobnost emotivních zkreslení, účelového blokování a
zkreslování skutečností, v referencích o skutečnostech, v nichž je emočně
zaangažován.
Z policejního spisu z podaného vysvětlení Vladimíra K. ze dne 10.6.2005 soud
zjistil, že zná Ladislava S. a že tento mu měl sdělit, že měl být ve stejném prostoru,
kde se o tom hovořilo a že tyto osoby tam viděl, ale neslyšel obsah jejich rozhovoru,
zaslechl pouze slovo „miliony“. Vladimír K. nebral jeho tvrzení příliš vážně a řekl mu, že
by měl vědět, co má s ní udělat, pokud je tato informace pravdivá, tím jejich debata
skončila.
Z měsíčního výkazu – informace o atmosférických jevech soud dále zjistil, že
29.7.2004 byly zaznamenány v době 5.50 h do 16.30 h a od 21.25 h do 21.40 h srážky.
Z Hospodářských novin z 2.2.2006 ze stránky věnované tématu „Pravidla
lobbingu se mění ve Spojených státech, v Ruské unii“ soud dále zjistil, že je zde mj.
jako problémový lobista v Česku vyobrazen Jan V. Z tiskové zprávy vydané Krajským
státním zastupitelstvím v Ostravě dne 11.10.2004 a jejího doplnění ze dne 15.10.2004
soud dále zjistil, že se okresní státní zástupce vyjadřuje v průběhu trestního řízení a
pokračování
- 14 -
23C 70/2005
dosavadních výsledků vyšetřování, zdůvodňuje svůj postup, zdůrazňuje se zde, že
žalovaný poté, co byl policejním orgánem poučen vypovídat pravdivě, prokazatelně
uváděl některé nepravdivé skutečnosti, které byly významné pro posouzení věci. Dále
se zde zdůrazňuje, že policejní orgán se dopustil pochybení, poukazuje se na
účelovost zadržení obou obvinění a na pochybení státního zástupce, který tento postup
policie přinejmenším toleroval. Z tiskové zprávy nejvyšší státní zástupkyně pak soud
zjistil, že se nejvyšší státní zástupkyně se dne 20.4.2006 ztotožnila se závěry Vrchního
státního zastupitelství v Praze s tím, že pochybení v postupu státního zástupce
Okresního státního zastupitelství v Ostravě byla dílem napravena samotným Okresním
státním zástupcem a dílem Krajským státním zastupitelstvím.
Z dalších provedených důkazů pak již soud pro své rozhodnutí nevyvodil žádná
podstatná zjištění, jednalo se zejména o další listiny založené v policejním spise,
jejichž obsah byl k důkazu sdělen a které se vztahovaly k věrohodnosti svědka
Ladislava S., stejně tak jako obsah článků a televizních relací vztahujících se k osobě
tohoto svědka a dále z listin založených v policejním spise vztahující se k osobám
svědkyň O. a F. V případě listin týkajících se výpovědi věrohodnosti svědka Ladislava
S. má soud zato, že v tomto směru tyto další listiny již nemohly zvrátit závěr, který soud
ve vztahu k věrohodnosti tohoto svědka přijal, příp. svědkyň O. a F. tyto byly
vyslechnuty k předmětu řízení před procesním soudem.
Další důkazy pak již soud neprováděl, když skutkový stav považoval za
dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Především zamítl důkaz audiokazetou obsahující
rozhovor mezi redaktorem B. a žalovaným, když soud má zato, že obsah tohoto
rozhovoru a negativní postoj žalovaného ke zveřejnění jeho informací byl v řízení
dostatečně prokázán a objasněn. Za nadbytečné považoval rovněž soud provádět
důkaz obsahem celého policejního spisu, když za postačující považuje soud sdělení
obsahu listin obsažených v tomto policejním spise souvisejících s tvrzením účastníků
významných pro rozhodnutí ve věci. Dále soud neprovedl a zamítl důkaz odposlechy,
když tento navrhovaný důkaz považoval za nepřípustný. Záznamy telefonických
rozhovorů byly pořízeny bez vědomí a souhlasu hovořících osob. V trestním řízení tak
bylo učiněno v souladu s ust. § 88 odst. 1 tr. řádu, ve kterém se uvádí, za kterých
okolností lze odposlechy a záznam telekomunikačního provozu nařídit. Je to pouze
v případech, jak je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo
jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje ČR vyhlášená mezinárodní smlouva.
Pořízené odposlechy a záznamy lze tedy použít pouze za takto striktně vymezených
zákonných podmínek, když se jedná o zákonný průlom do základních práv a svobod
občanů garantovaných mj. Listinou základních práv a svobod. V článku 13 Listiny
základních práv a svobod je uvedeno, že nikdo nesmí porušit tajemství zpráv
podávaných telefonem s výjimkou případu a způsobu, které stanoví zákon. Ústavní
soud ve svém Nálezu II. US 502/2000 mj. uvedl, že jestliže ústavní pořádek ČR
připouští průlom této ochrany, děje se tak pouze a výlučně v zájmu ochrany
demokratické společnosti, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a
svobod jiných; zde spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně
společnosti před trestnými činy a na tom, aby takové činy byly zjištěny a potrestány.
Přípustný je pouze zásah do základního práva nebo svobody člověka ze strany státní
moci, jestliže jde o zásah nezbytný ve výše uvedeném smyslu. K tomu, aby nebyly
překročeny meze nezbytnosti, musí existovat systém adekvátních a dostatečných
záruk skládajících se z odpovídajících právních předpisů a účinné kontroly jejich
pokračování
- 15 -
23C 70/2005
dodržování. Porušení těchto pravidel při pořizování získávání těchto dalších důkazů
vytváří nezákonnost důkazu provedeného v trestním řízení a má samo o sobě
následek, že její proces hodnocení důkazu jako celek trpí zásadní vadou. Jestliže byly
odposlechy a záznamy telekomunikačního zařízení použity pro účely trestního řízení
pro vyšetření trestného činu, u kterého lze tyto odposlechy a záznamy
telekomunikačního zařízení nařídit, pak to bez dalšího neznamená, že by mohly být
plně využity v civilním řízení, sám občanský soudní řád takový důkaz nezná a jednalo
by se o důkaz, který by byl pořízen v rozporu s garantovanými ústavními právy, tedy o
důkaz nepřípustný. Dle názoru soudu by bylo možné takovýto důkaz provést jen se
souhlasem osob, jenž byly odposlouchávány, tyto osoby však soudu takový souhlas
neudělily, a proto soud tento důkazní návrh zamítl.
Na základě všech těchto zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný před Radkem B., redaktorem Mladé fronty DNES pronesl tvrzení, že mu byl
nabídnut úplatek ve výši 10.000.000,-Kč lidmi, kteří ho chtěli zkorumpovat za to, že při
hlasování o důvěře vlády ČR v Poslanecké sněmovně, v Parlamentu ČR bude hlasovat
proti vyslovení důvěry vlády ČR. Tato tvrzení byla bez souhlasu žalovaného
zveřejněna. Žalovaný následně na svých tvrzeních setrval i před orgány policie,
opakovaně je pronášel i v dalších médiích. Později svá tvrzení doplnil, že úplatek mu
byl nabízen žalobci a), b) a dále že mu tito nabídli post velvyslance v Bulharsku. Tato
tvrzení pronášel žalovaný poté, co byla trestní věc žalobců a), b) odložena. V řízení
nebylo zjištěno, že by došlo k reálné nabídce úplatku a postu velvyslance v Bulharsku.
Výroky žalovaného byly dlouhodobě medializovány, v souvislosti s výroky žalovaného
bylo zahájeno trestní stíhání žalobců a), b).
Skutečnost, že žalovaný tyto výroky pronesl a opakoval v různých médiích a do
protokolu policie, byla mezi účastníky nesporná. Žaloba tak mohla být důvodná jen,
bylo-li by prokázáno, že výroky, jenž jsou předmětem tohoto řízení, jsou pravdivé.
Důkazní břemeno v tomto směru stíhalo žalovaného. Žalovaný svá tvrzení prokazoval
řadou důkazů a výpověďmi svědků, novinovými články a listinami založenými
v policejním spise. Ze zásadně navrhovaných důkazů, jak již bylo výše uvedeno, soud
neprovedl důkaz odposlechy, ač tento důkaz považoval žalovaný za rozhodující a
zásadní k prokázání svého tvrzení. Soud však dospěl k závěru, že se jedná o důkaz
nepřípustný. Soud při zjišťování skutku vyšel z výpovědi Ing. Mirka T. Z výpovědi
tohoto svědka soud zjistil, že byl v průběhu své dovolené žalobcem a) informován o
spekulacích v médiích, že by žalovaný nemínil za jistých okolností podpořit vládu
Stanislava G. a krátce pověřuje žalobce a) ke zjištění stanoviska žalovaného a
doporučuje využít jako zprostředkovatele schůzky žalobce b), jejich společného
známého. Z výpovědi tohoto svědka tak nelze vzít za prokázáno, že by žalobce a)
pověřil, aby za ODS nabídl žalovanému konkrétní úplatek ve výši 10.000.000,-Kč a
místo v diplomacii, konkrétně post velvyslance v Bulharsku. Se žalobcem b) pak tento
svědek nehovořil o setkáních vůbec. Výpověď tohoto svědka plně korespondovala
s jeho vysvětlením v policejním spise a nebyla v průběhu řízení žádným způsobem
zpochybněna. Naopak byla podpořena výpovědi svědka Ing. T., který potvrdil, že
grémium ODS rozhodlo, že s nikým vyjednávat nebude. K vlastnímu obsahu setkání
soud provedl důkaz protokoly o podání vysvětlení žalovaného a zprávou
fyziodetekčním vyšetření žalovaného nacházejících se v policejním spise. Žalovaný
vypovídal před orgány policie opakovaně, na počátku jeho výpovědi byla zřejmá snaha
nevypovídat o případu úplně. Ač mu muselo být známo, že jeho tvrzení jsou pro policii
pokračování
- 16 -
23C 70/2005
rozhodující, zamlčuje některé významné okolnosti, např. kdo mu úplatek nabídl, ač se
jedná o údaj nezbytný pro zahájení trestního stíhání a ač na veřejnosti naopak svou
součinnost s policejními orgány proklamuje. Tyto údaje doplňuje až 22.10, tedy poté,
co bylo trestní stíhání usnesením okresního státního zástupce ze dne 18.10., zrušuje.
V tomto podaném vysvětlení pak žalovaný poukazuje na obavy o svou osobu, popisuje
reálnou výhrůžku, kterou k výslovnému dotazu policejního komisaře v předcházejícím
podaném vysvětlení popíral. Lze tak uzavřít, že v době, kdy předmětná tvrzení
žalovaný pronesl poprvé, měl možnost pravdivost svých tvrzení prokázat, zde např. lze
poukázat na výpověď svědka B., který vypovídal o pomoci, kterou žalovanému Mladá
fronta DNES nabízela, měl možnost poskytnout policii veškerou potřebnou součinnost.
O tom, proč tak neučinil a své výpovědi a tvrzení doplňoval postupně, lze se dnes jen
dohadovat, nicméně to věrohodnost žalovaného podstatně snižuje. Právě mimo jiné
rozporuplnost ve výpovědích žalovaného učiněných v průběhu trestního řízení vedla
okresního státního zástupce k odložení trestní věci dne 22.3.2005. Pokud by i soud měl
uvěřit výpovědi žalovaného, nelze jednoznačně určit, která část jeho výpovědi je
věrohodná a pravdivá. Nelze přehlédnout, že právě nejpodrobnější výpověď
žalovaného byla učiněna v době, kdy trestní stíhání žalobců bylo zrušeno a tato
výpověď mohla být motivována snahou odvrátit hrozby následných žalob. V tomto
směru lze poukázat na článek zveřejněním v deníku Právo 25.8.2004 s názvem: „ODS
žaluje poslance K. o 10.000.000,-Kč“. Žalovaný svá tvrzení dále prokazoval výpovědí
svědkyně Jany K. a protokolem o výpovědi svědka Dr. Pavla N., vyslechnutého
v průběhu trestního stíhání žalobců a), b). JUDr. Pavel N. ve své výpovědi neuvedl
však nic jiného, než že byl o úplatku obecně žalovaný informován, a to v době, kdy již
hrozila reálná hrozba zveřejnění, tedy nikoliv v době, kdy tato informace mohla být pro
předsedu strany významná v souvislosti s blížícím se hlasováním o důvěře vlády a to
ve vztahu k loajálnosti i dalších poslanců. Tak tvrzení žalovaného podporuje pouze
Jana K., která však měla o celé věci jen velmi kusé informace od samotného
žalovaného, která sama jako osoba, kterou žalovaný bezprostředně o schůzce
informoval, nebyla spontánně žalovaným označena. K uvedení jejího jména došlo až
k dotazům policejním komisaře, a to až dodatečně, kdy žalovaný sám policejnímu
komisaři nebyl schopen jednoznačně uvést, koho vlastně o obsahu schůzky informoval.
V případě postu velvyslance v Bulharsku je skutečností, že se na to téma na
schůzce hovořilo a žertovalo. Tato zjištění jsou podporována řadou důkazů a
výpověďmi svědků Hany Č. a Jaroslava S., článkem ze dne 4.10. v časopise Respekt a
řadou dalších novinových článků, kdy žalobci a), b) připouštějí žertování na téma postu
v diplomacii, byť se mělo jednat o post konzula v Drážďanech. I když soud vyjma
článku v časopise Respekt žádné bližší dokazování o pravdivosti výroku účastníků v
uvedených novinových článcích neprováděl, lze z obsahu těchto článků vycházet, když
k této otázce se účastníci vyjadřovali opakovaně a jejich výroky v různých médiích a
s různým časovým odstupem se shodovaly. Přes zjištění, že se o postu velvyslance na
schůzce hovořilo a žertovalo, nelze dospět k závěru, že by došlo (reálně mohlo dojít
k vážně míněné nabídce tohoto postu či jiného místa v diplomacii, když ani jeden
z účastníků neměl reálnou možnost takovou nabídku učinit, což platí zejména o žalobci
b), který byl toliko zprostředkovatelem schůzky). Svědek Ing. T. popřel, že by ničím
takovým žalobce a) pověřil. Na tomto místě pak soud považuje za nutné podotknout,
že je obecně známo, kdo a jakým způsobem v ČR jmenuje velvyslance. V této
souvislosti soud hodnotil výpověď svědka Ladislava S. Nelze zcela vyloučit, že tento
svědek účastníky na schůzce viděl, v tomto směru soud odkazuje na časové
pokračování
- 17 -
23C 70/2005
souvislosti, tedy dobu, kdy se schůzka odehrála a zprávu o atmosférických jevech a
srážkách z uvedeného dne. Ostatně účastníci schůzky se setkali na místě veřejně
přístupném. I kdyby tento svědek se nacházel v Café Paris v době, kdy se sešli
účastníci schůzky a tyto účastníky schůzky viděl, což soud považuje za velmi reálné,
nelze jeho výpovědi v části, ve které vypovídal o slovech, které z rozhovoru účastníků
zaslechl, považovat za zcela věrohodnou. V této souvislosti soud odkazuje na důkaz
listinou, a to znaleckým posudkem vypracovaným pro účely trestního řízení znalcem
PhDr. Petrem Vavříkem ze dne 4.12.2005, který u tohoto svědka zjistil zvýšenou
pravděpodobnost emotivních zkreslení, účelového blokování a zkreslování skutečností,
v níž je emočně zaangažován. V této souvislosti nabývá na významu ta část výpovědi
svědka, ve které svědek vypovídal, že nesouhlasil s odložením trestní věci žalobců, že
se do celé věci zaangažoval a věc policii oznámil, protože žalovaného považuje za
slušného člověka, přičemž o celou věc se velmi zajímal, vystříhával si novinové články.
S ohledem na tuto část výpovědi svědka a závěry znalce ustanoveného v trestním
řízení je pak ta část výpovědi svědka, ve které popisuje slova, které z rozhovoru
účastníků zaslechl, nevěrohodná, když se právě jednalo pouze a jen o slova
prokazující tvrzení žalovaného, a to 10.000.000,-Kč a politická budoucnost. Přitom
právě se jednalo o výroky, která byla v médiích dlouhodobě opakovaně probírána.
S ohledem na to, že účastníci spolu hovořili delší dobu, žertovali, shodně v novinách
popisují, že se i zasmáli, nic dalšího z obsahu jejich rozhovoru svědku v jeho paměti
neutkvělo. Soud proto v této části výpovědi svědka neuvěřil. I kdyby však svědek
skutečně slova, o kterých tvrdí, že je zaslechl, pak dle názoru soudu nemohlo být toto
svědectví prokázat vážně a reálně míněnou korupční nabídku s ohledem na další
v řízení provedené důkazy. Svá tvrzení se nepodařilo žalovanému prokázat ani
výpovědí svědkyně Šárky F. a Radmily O., tyto svědkyně neměly o celé věci žádné
informace, než to, že ke schůzce žalobců se žalovaným došlo. Pokud žalovaný
dovozoval, že tyto svědkyně mají o celé věci, a to zejména Šárka F., bližší informace,
tuto skutečnost se žalovanému nepodařilo prokázat, svědkyně tuto skutečnost
opakovaně popřela, stejně tak jako popřela, že by byla někým ovlivňována v tom
směru, jak má před orgány policie vypovídat. Poukázala na svůj psychický stav,
v jakém byla v průběhu trestního řízení, když se obávala výslechu na policii, obávala se
ztráty soukromí, dotýkala se jí medializace, která se dotýkala celé její rodiny. Přitom o
samotném obsahu schůzky nebylo nic víc známo, než to, co se dozvěděla v médiích.
Dle § 11 občanského zákoníku (dále jen OZ) fyzická osoba má právo na
ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti,
jakož i soukromí svého jména a projevů osobní povahy.
Dle ust. § 13 OZ fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo
upuštěno od neoprávněných zásahů do práva, na ochranu její osobnosti, aby byly
odstraněny následky těchto zásahů, a aby ji bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení pokud by se nejevilo postačujícím
zadostiučinění podle odstavce 1, zejména proto, že byla ve značné míře snížena
důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo
na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Předmětem ochrany podle ust. § 11 OZ je osobnost každého občana jako
individuality, resp. jednotlivé hodnoty tvořící integritu osobnosti jeho fyzické i
pokračování
- 18 -
23C 70/2005
psychickomorální jednotě, které občan jako její subjekt realizuje ve společnosti vůči
ostatním subjektům s rovným postavením, tj. v občanskoprávních vztazích. Ust. § 11
OZ poskytuje ochranu mj. občanské cti fyzické osoby. V rámci tohoto ustanovení je
občan chráněn proti takovým jednáním jiných osob, která jsou objektivně způsobilá
přivodit újmu na jeho osobnosti tím, že snižují jeho čest a vážnost u jiných lidí a
ohrožují jeho postavení a uplatnění ve společnosti.
Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou
neoprávněným zásahem do osobnosti fyzické osoby podle § 13 OZ musí být splněny
hmotněprávní podmínky tak, jak je zákon shora uvedeným způsobem vyžaduje. Musí
být dána existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu
spočívající buď v porušení či jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a
morální jednotě, dále neoprávněnost tohoto zásahu (a jejich vzájemná příčinná
souvislost). Uvedené sankce za nemajetkovou újmu vzniklou neoprávněným zásahem
do osobnosti fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem, jsou založeny
na objektivním principu, které vznikají bez zřetele zavinění původce neoprávněného
zásahu. Neoprávněným zásahem do práv chráněných v ust. § 11 a násl. OZ bude
zásadně nepravdivé nebo pravdou zkreslující tvrzení, tedy jednání, které svým
obsahem, formou a cílem je objektivně způsobilé tato chráněná práva narušit, příp. je
ohrozit. V posuzovaném případě žalovaný o žalobcích a) a b) pronášel výroky, ve
kterých přisuzoval žalobcům a), b) nejen nečestné jednání, ale jednání, které
naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu podplácení. Takové výroky je nutno
hodnotit jako výroky diflamující a dehonestující. Oprávněnost těchto výroků (tedy jejich
pravdivost) nebyla v řízení zjištěna. Výroky žalovaného pak soud považuje za
neoprávněný zásah, kterým bylo zasaženo do cti žalobců a), b). V této souvislosti je
bez významu, že žalovaný sám souhlas ke zveřejnění v médiích výroku o žalobcích a),
b) nedal. Sankce za nemajetkovou újmu vzniklou neoprávněným zásahem jsou
založeny na objektivním principu. Původce neoprávněného zásahu se nemůže zprostit
sankcí například proto, že nepředpokládal tak širokou medializaci svých tvrzení či
kroky orgánů činných v trestním řízení, příp. že k medializaci jeho výroku došlo bez
jeho zapříčinění. Rozhodující je, že žalovaný svá diflamující tvrzení pronesl před třetí
osobou, v daném případě redaktorem B. Odpovědnosti snášet občanskoprávní sankce
se pak žalovaný nemůže zprostit a jen proto, že byl v dobré víře, že jeho výroky
nebudou nadále na veřejnosti šířeny.
Žalobci pak požadovali, aby soud ve smyslu ust. § 13 OZ uložil žalovanému, aby
upustil od neoprávněných zásahů a byla jim přiznána satisfakce.
Soud pak negativně žalobě vyhověl a uložil žalovanému, aby se v budoucnu
diflamujících výroků, jenž jsou předmětem tohoto řízení, zdržel, když dospěl k závěru,
že existuje konkrétní hrozba opakování těchto výroků i v budoucnu. Soud vzal dále za
prokázáno, že žalovaný na svých výrocích setrval a tyto na veřejnosti opakoval i poté,
co byla trestní věc odložena, setrvává do dnešní doby. Dle názoru soudu hrozí reálná
hrozba, že by tyto výroky mohl žalovaný i v budoucnu pronášet na veřejnosti.
Současně jim soud zamítl žalobu v té části, ve které se žalobci domáhali, aby
žalovanému byla uložena povinnost zdržet se tvrzeních, ve kterých by naznačoval
diflamující tvrzení, jenž jsou předmětem tohoto řízení, a to pro neurčitost a tím
materiální nevykonatelnost tohoto žalobního požadavku.
pokračování
- 19 -
23C 70/2005
Za oprávněný požadavek pak soud považoval i přiznání satisfakce ve formě
omluvy. Přiznání tohoto morálního zadostiučinění je zcela namístě a to nejen formou
omluvného dopisu zaslaného k rukám žalobců a), b), ale i prostřednictvím České
tiskové kanceláře, když tyto výroky byly do médií pronášeny, prostřednictvím médií
dále rozšiřovány. Dostaly se tak na vědomost široké veřejnosti a je tak zcela namístě,
aby vůči veřejnosti byla čest žalobců reparována.
Soud pak dospěl k závěru, že byly splněny i zákonné kvalifikované podmínky
pro přiznání nemajetkové újmy v penězích, když neoprávněným zásahem došlo ke
snížení důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře a
současně morální zadostiučinění se jeví v tomto konkrétním případě jako nepostačující
a není již účinné. Tvrzení žalovaného byla dlouhodobě rozebírána v celostátních
médiích, na podkladě těchto tvrzení došlo k zahájení trestního řízení. Ač kroky orgánů
činných v trestním řízení nelze dávat do příčinné souvislosti s výroky žalovaného, tím
spíš, že k zadržení žalobců došlo v době, kdy žalovaný odmítl uvést, kým mu byl
úplatek nabídnut a samo státní zastupitelství připustilo pochybení, na druhou stranu
nelze přehlédnout, že žalovaný mohl předpokládat, jakou odezvu jeho tvrzení vyvolají a
měl a mohl být srozuměn s jejich následkem. Zásah spočívající v diflamujících
tvrzeních žalovaného byl způsobilý snížit čest a vážnost občanů vůči třetích osob ve
značné míře. Žalobci a), b) se pohybovali na politické scéně, v podvědomí veřejnosti
mohou být žalobci spojováni i nadále s podezřením z trestného činu úplatkářství, o čem
např. svědčí článek v Hospodářských novinách, kde byl žalobce b) označen jako
problémový lobbista.
Předpoklady pro poskytnutí náhrady nemajetkové újmy v penězích podle § 13
odst. 2 OZ jsou tedy splněny; soud se dále zabýval výší náhrady. Jeho úvahy se přitom
odvíjely od výše částky požadované každým jedním žalobcem a dále vyhodnotil
veškeré okolnosti případu, zejména okolnosti, které spolu úzce předcházely a účel, za
kterým byla schůzka sjednána, tedy zjištění stanoviska žalovaného jako podklad pro
případné další politické vyjednávání. Za nerozhodné přitom soud považuje to, na kolik
byla v době konání schůzka již bezpředmětná a na kolik se jednalo již o soukromou
iniciativu. Soud tak dospěl k závěru, že místo schůzky - tedy nikoliv parlamentní půda –
a účel, za který byla schůzka sjednána, samy o sobě mohou vyvolat pochybnosti
v očích třetích osob i bez následných výroků žalovaného. V této souvislosti nelze
přehlédnout i na výroky samotného žalobce a) prezentované v médiích. V tomto směru
soud odkazuje na výpověď svědků Jaroslava S., Ing. Č., záznam o podaných
vysvětleních Petra K., článek v časopise Respekt ze dne 4.10.2004 s názvem „Bez
iluzí“ a řadu dalších novinových článků, ve kterých se žalobci k účelu schůzky
vyjadřovali. Protože neoprávněný zásah měl za následek značnou újmu, byla přiznána
nemajetková újma v penězích. Protože však žalobci sami jako iniciátoři této schůzky,
která mohla být v očích veřejnosti vnímána jako nekorektní, svým chováním vystavili
sami sebe a tím i svou čest a vážnost k pochybnostem, soud přiznal žalobcům a), b) na
nemajetkové újmě v penězích částku 15.000,-Kč, ve zbývající části pak žalobu na
přiznání nemajetkové újmy zamítl.
Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., ve smyslu tohoto
ustanovení byli žalobci úspěšní, jejich žaloba byla co do základu shledána důvodnou.
Výše plnění pak závisela na úvaze soudu, proto také soud žalobcům přiznal náklady
řízení v plné výši. V případě žalobce a) byla tomuto na nákladech řízení přiznána
pokračování
- 20 -
23C 70/2005
odměna advokáta ve výši 12.500,-Kč (§ 6 odst. 1 písm. a) zák. č. 448/2000 Sb. a dále
náhrada výdajů za 14 úkonů právní služby po 75,-Kč podle § 13 zák. č. 177/96 Sb.
(příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, 2x porada s klientem přesahující jednu
hodinu, ústní jednání 29.11.2005 přes 2 hodiny, 30.5.2006 přes dvě hodiny, 31.8.2006
přes dvě hodiny, 2.10.2006 přes 6 hodin, 9.10.2006), náhrada za promeškaný čas dle
§ 14 odst. 1 téže vyhlášky, za čas strávený jízdnou z místa sídla advokáta
k procesnímu soudu a zpět 5x 8 hodin, tj. 4.000,-Kč, celkem 17.550,-Kč. Protože
advokát žalobce a) je plátcem DPH, byla jeho odměna náhrada výdajů zvýšená o 19%,
tj. o částku 3.334,50 Kč, na částku 20.884,50 Kč. Dále byly advokátovi žalobce a)
přiznány cestovní výdaje, a to 3x jízda vlakem po 500,-Kč, 1x za 400,-Kč, celkem se
jednalo o částku 1.900,-Kč a dále jízda osobním automobilem dne 2.10.2006, jehož
průměrná spotřeba činila 8,1 l/100 km pohonných hmot zakoupených za částku 28,90
Kč při ujeté trase 800 km. Celkem se jedná o cestovné po navýšení 19% DPH ve výši
5.846,50 Kč. Dále žalobci a) byl přiznán zaplacený soudní poplatek ve výši 21.000,-Kč.
Celkem náklady žalobce a) činí 49.631,-Kč. Tyto náklady bylo uloženo žalovanému
zaplatit žalobci ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta
žalobce a).
Žalobci pak přiznal na náhradě nákladů řízení odměnu jeho advokáta dle § 6
písm. a) zák. č. 484/2000 Sb. ve výši 12.500,-Kč a pak náhradu dle § 13 odst. 3 vyhl. č.
177/96 Sb. za 14 úkonů právní služby po 75,-Kč, tj. 1.050,-Kč (příprava a převzetí
zastoupení, písemné podání soudu – sepis žaloby, porada s klientem, jednání před
soudem 29.11.2005, další porada s klientem, jednání před soudem 30.5.2006 dvě
hodiny, 8.8.2006 přes dvě hodiny, 31.8.2006 přes dvě hodiny, 2.10.2006 přes dvě
hodiny, 2.10.2006 přes dvě hodiny, vyhlášení rozsudku 9.10.2006). Dále soud přiznal
advokátovi žalobce b) za náhradu za promeškaný čas strávenou cestou, a to k pěti
ústním jednáním, a to za 4 cesty Praha – Ostrava a zpět 8 hodin, 3.200,-Kč a za čas
strávený cestou 9.10.2006, kdy advokát žalobce b) vyjel ze Zlína a vracel se do Prahy
5,5 hod, tj. 550,-Kč, celkem na náhradě za promeškaný čas soud přiznal 3.750,-Kč. K
odměně advokáta a náhrada dle vyhl. č. 177/96 Sb. v celkové výši 17.300,-Kč. Dále
soud přiznal 19% daň, když advokát žalobce je plátce této daně, ve výši 3.287,-Kč,
takže tyto náklady řízení celkem činí 20.587,-Kč, Dále soud přiznal advokátovi žalobce
náhradu jízdného osobním vozidlem v částkách 5.197,90 Kč, 5.290,70 Kč, 5.290,70
Kč, 5.662,-Kč, 3.689,-Kč, když náklady na jízdné byly advokátem žalobce řádně
doloženy osvědčením o velkém technickém průkazu a dokladem o nákupu pohonných
hmot. Celkem se jednalo o částku 25.130,30 Kč po zaokrouhlení 25.130,-Kč. V této
částce je pak obsažena i DPH. Dále soud přiznal žalobci zaplacení soudního poplatku
ve výši 21.000,-Kč a poplatku za pořízení kopie spisu ve výši 1.000,-Kč. Celkem
náklady řízení žalobce b) činily 67.717,-Kč. Tuto částku bylo uloženo zaplatit
žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta
žalobce b).
Výrok o náhradě nákladů státu vychází z ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. a je odůvodněn
výsledkem řízení, když procesně neúspěšným účastníkem, kterého stíhá povinnost
zaplatit státu náklady řízení, je žalovaný, přičemž u žalovaného nebyly shledány
předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Protože v době rozhodování nebyla
výše nákladů známa, bylo rozhodnuto jen o základu nároku. O výši nákladů a
splatnosti bude rozhodnuto v samostatném usnesení.
pokračování
- 21 -
23C 70/2005
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode
dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu
v Olomouci, písemně, trojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné
rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu
rozhodnutí.
V Ostravě dne 9.10.2006
Za správnost vyhotovení: JUDr. Radmila Baďurová, v.r.
Dagmar Karkošková samosoudkyně
