61 T 2/2016-2308
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl po provedeném hlavním líčení dne
20. dubna 2017 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radomíra Koudely a přísedících
Mgr. Milana Lukeše a Ivo Vaicenbachera
t a k t o :
Obžalovaní
Ing. V. M.,
nar
. xxxx, trvale bytem Xxxx, v současné době bytem xxxx,
Ing. A. T.,
nar. xxxx, xxxx, bytem xxxx,
Ing. E. Z. M.,
roz. Š., nar. xxxx, bytem Xxxx,
PAMCO INT. a.s.,
IČO: 261 79 385, se sídlem Praha 4, Na Strži 28/241,
AVIASPECTECH, s.r.o.,
IČO: 022 09 829, se sídlem Praha 5, Kořenského 1055/1,
u z n á v a j í s e v i n n ý m i ,
pokračování
-2-
61 T 2/2016
že
Ing. V. M. jako xxxx společnosti PAMCO INT. a.s., IČO: 26179385, se sídlem Praha 4, Na
Strži 28/241 a Ing. A. T. jako xxxx AVIASPECTECH, s.r.o., IČO: 02209829, se sídlem Praha
5, Kořenského č.1055/1, tedy jako xxxx za uvedené obchodní společnosti, disponující
povolením k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem a podrobně znalí
povinností z takového obchodu vyplývajících, uzavřeli v Praze, v přesně nezjištěné době
pravděpodobně v měsíci dubnu 2014, kupní smlouvu č. 05/POD/2014 mezi prodávajícím
AVIASPECTECH, s.r.o. a kupujícím PAMCO INT. a.s., jejímž předmětem byla dodávka
elektronických náhradních dílů pro pozemní bojová vozidla, které jsou vojenským materiálem
ve smyslu § 5 zák. č. 38/1994 Sb. a položky SVMe 5 písm. b) přílohy č. 1 Vyhl. č. 210/2012
Sb., přičemž Ing. E. Z. M. jako xxxx divize obchodu s neleteckým materiálem obchodní
společnosti PAMCO INT. a.s. ze své pozice dojednávala celý průběh uvedené obchodní
transakce včetně přípravy a náležitostí smlouvy a způsobu platby a v součinnosti s Ing. M.
zajišťovala komunikaci s Ing. T., kdy společnost PAMCO INT. a.s. dne 22. 7. 2014 uhradila
společnosti AVIASPECTECH, s.r.o. na základě takto uzavřené kupní smlouvy zálohovou
fakturu č. 2013/CZ06 na částku 123 208,38 USD (včetně DPH 21 %), a podle uzavřeného
kontraktu následně uskutečnili bez licence udělené Ministerstvem průmyslu a obchodu ve
smyslu § 14 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem,
obchodní transakci s dodavatelem poptávaných dílů, ukrajinskou obchodní společností
Ukrspecexport se sídlem Kyjev, Dektjarivska č. 36, přičemž Ing. A. T. po dohodě s E. Z. M. a
Ing. V.M. sice objednal požadované zboží u ukrajinského dodavatele, avšak současně vyvíjel
snahy ke zlegalizování obchodu z Ukrajiny opatřením fiktivních smluv mezi společnostmi
ELIPLAZA TRADING LTD (z Kypru) a AVIASPECTECH, s.r.o. a mezi TETRAKOM-2
LTD (z Bulharska) a ELIPLAZA TRADING LTD (z Kypru), které byly podkladem pro
vydání mezinárodního importního certifikátu č. 135/2014 pro dovozce AVIASPECTECH,
s.r.o. a konečného uživatele PAMCO INT. a. s., jejichž smyslem mělo být deklarování
provedeného obchodu s vojenským materiálem v rámci zemí EU, které nepodléhá rozhodnutí
o udělení licence. Obchod poté Ing. A. T. s E. Z. M. a Ing. V.M. dokončili dne 22. 8. 2014,
kdy bylo objednané zboží v celkové hodnotě nejméně 246 000 USD konspirativním
způsobem, jako součást oficiální licencované zakázky, dopraveno z Ukrajiny do České
republiky cílovému odběrateli společnosti PAMCO INT. a.s., do skladu v areálu společnosti
Aircraft Industries a.s. na adrese Kunovice, Na Záhonech č. 1177, kde bylo zajištěno Celním
úřadem pro Zlínský kraj, přičemž Ing. A. T., Ing. E. Z. M., Ing. V. M., PAMCO INT. a.s. a
AVIASPECTECH, s.r.o. jako osoby, které společně zajistily a uskutečnily protiprávní vstup
zboží uvedeného shora na území Společenství ve smyslu čl. 202 Nařízení Rady (EHS) č.
2913/1992, kterým se vydává celní kodex Společenství, a které tento dovoz zboží z Ukrajiny
zatajily před celními orgány České republiky, současně nezajistili a neučinili žádné úkony ke
splnění povinnosti společností PAMCO INT. a.s. a AVIASPECTECH, s.r.o. dle čl. 36a
uvedeného nařízení spočívající v podání celního prohlášení před vstupem zboží na celní
území Společenství, a v konečném důsledku tak nepřiznáním dovozu shora uvedeného zboží
v celkové hodnotě nejméně 246 000 USD zapříčinili neodvedení dovozního cla v celkové výši
104 518 Kč, ke škodě České republiky, zastoupené Celním úřadem pro Zlínský kraj,
t e d y
pokračování
-3-
61 T 2/2016
- Ing. V. M., Ing. A. T. a Ing. E. Z. M. společným jednáním bez licence provedli
zahraniční obchod s vojenským materiálem,
- Ing. V. M., Ing. A. T., Ing. E. Z. M., PAMCO INT. a.s. a AVIASPECTECH, s. r. o.
společným jednáním ve větším rozsahu zkrátili clo,
č í m ž s p á c h a l i
Ing. V. M., Ing. A. T. a Ing. E. Z. M. zločin provedení zahraničního obchodu s vojenským
materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku, formou
spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku,
Ing. V. M., Ing. A. T., Ing. E. Z. M., PAMCO INT. a.s. a AVIASPECTECH, s. r. o. přečin
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku,
formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku,
Z a t o s e o d s u z u j í
Ing. V. M.,
Ing. A. T., a
Ing. E. Z. M.,
Podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku, § 43 odst. 1 trestního zákoníku k souhrnnému trestu
odnětí svobody
v trvání 1 (jeden) rok a 6 (šest) měsíců, jehož výkon se podle § 81 odst. 1,
§ 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu v délce 2 (dvou) let a 6
(šesti) měsíců.
Ing. V. M. a Ing. A. T. Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu
funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech
na dobu
2 (dva) roky a 6 (šest) měsíců.
Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 150
denních sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2.000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře
300.000 Kč.
Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovaným stanoví pro případ, že by peněžitý trest
nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 150 dnů.
PAMCO INT. a.s., a AVIASPECTECH, s.r.o.,
Podle § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb. k peněžitému trestu ve výměře 150 denních
sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2.000 Kč, tedy k peněžitému trestu ve výměře 300.000 Kč.
pokračování
-4-
61 T 2/2016
Podle § 71 odst. 1 trestního zákoníku k propadnutí náhradní hodnoty financí na účtech
a) 122 792 USD na účtu číslo xxxx, vedeném v USD u Komerční banky, a.s., Na Příkopě
33/969, Praha 1, jehož majitelem je společnost PAMCO INT. a.s., IČO 261 79 385, se
sídlem Na Strži 28/241, Praha 4,
b) 80 857 USD na účtu číslo xxxx, vedeném v USD u Československé obchodní banky, a.s.,
Radlická 333/150, Praha 5, jehož majitelem je společnost AVIASPECTECH, s.r.o., IČO
022 09 829, se sídlem Kořenského 1055/1, Praha 5 – Smíchov,
c) 1 068 600 CZK na účtu číslo xxxx, vedeném v CZK u Československé obchodní banky,
a.s., Radlická 333/150, Praha 5, jehož majitelem je společnost AVIASPECTECH, s.r.o.,
IČO 022 09 829, se sídlem Kořenského 1055/1, Praha 5 – Smíchov.
Podle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku se zabírají věci, a to náhradní díly, které byly
zajištěny Celním úřadem pro Zlínský kraj – nyní jsou uskladněny u Policie ČR, Krajského
ředitelství policie Zlínského kraje:
Seznam zboží
poř.č. značka a druh zboží
množství
1. el. součástka, transformátor, TH-47/220-400,TA4-220
4 ks
2. el. součástka, transformátor, TH-40/220-400
2 ks
3. el. součástka, CA5 436.025
3 ks
4. el. součástka, transformátor, TH9-40/220-400
2 ks
5. el. součástka, transformátor, D1
2 ks
6. SP5-37B-75B
2 ks
7. el. součástka, UT1
6 ks
8. BE5.060.521
3 ks
9. DTE-1
2 ks
10. součástka, DID-05U
3 ks
11.D14 B
1 ks
12. relé RPV 2/7
20 ks
13. el. součástky, RG 07, 7,73, 04.72
5 ks
14. el. součástka, transformátor, TA2-220-400
1 ks
15. el. součástka, GS4.756.003
1 ks
16. el. součástka, transformátor, D26
1 ks
17. el. součástka, diody / tranzistor 1 T3 08B r
108 ks
18. el. součástka, GS3.669.221
12 ks
19. el. součástka, DID-05U
3 ks
20. součástka, D0-9, IL4-1,1L4-2,D1-M
21 ks
21. součástka 11-14
32 ks
22. el. součástka, B-800-0,8
10 ks
23.el. součástka, SNL 5A
8 ks
24. el. součástka, TKD203DL
4 ks
25. el. součástka, transformátor, D37
2 ks
pokračování
-5-
61 T 2/2016
26. el. součástka, transf9,rmátor, TH-51/220-400
2 ks
27. el. součástka, transformátor, TH-41/220-400
2 ks
28. el. součástka, transformátor, TH-46/220-400
4 ks
29. el. součástka, transformátor, D17
2 ks
30. el. součástka, transformátor, D25
2 ks
31. součástka, GS4.756.003
2 ks
32. el. součástka, transformátor, D14
2 ks
33. el. součástka, kabel 2/3/4
1 ks
34. el. součástka, D2H,D3H,D33
34 ks
35. el. součástka, D215A
18 ks
36. el. součástka, cívka
15 ks
37. el. součástky, rezistor a 80M16
16 ks
38. el. součástka, transformátor, TH5-220-400
2 ks
39. el. součástka, transformátor, D34
2 ks
40. el. součástka, transformátor, 0576
10 ks
41. el. součástka, transformátor, RGO8
2 ks
42. el. součástka, transformátor, TA310-220-400
2 ks
43. el. součástka, transformátor, TH63-220-400
2 ks
44. el. součástka, PT260-06
4 ks
45. el. součástka, PT260-02
4 ks
46. el. součástka, PT260-01
2 ks
47. el. součástka, transformátor, TH56-220-400
2 ks
48. el. součástka, transformátor, TH33-220-400
4 ks
49. el. součástka, transformátor, D26
2 ks
50. el. součástka, transformátor, TH53-220-400
1 ks
51. el. součástka, transformátor, TH53-220-400
1 ks
52. el. součástka, transformátor, TH58-220-400
2 ks
53. plechová skříňka 2x, uvnitř součástka U2GM1
21 ks
54. součástka BD4.830 011
12 ks
55. dřevěná bedna 2x, uvnitř součástka LN14
20 ks
56. součástka DAT-1000-8
2 ks
Oproti tomu se podle § 226 písm. b) trestního řádu obžalovaní
z p r o š ť u j í obžaloby státní
zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 16. 3. 2016, č. j.
3 KZV 18/2015-351, pro skutek že
Ing. A. T., který dne 9. 7. 2014 vystavil či nechal vystavit zálohovou fakturu č. 2013/CZ06 na
částku 123 208,38 USD (včetně DPH 21 %),
a stejně tak
společnost AVIASPECTECH,
s.r.o., jejímž jménem byla dne 9. 7. 2014 vystavena zálohová faktura č. 2013/CZ06 na částku
pokračování
-6-
61 T 2/2016
123 208,38 USD (včetně DPH 21 %), a to na základě kupní smlouvy č. 05/POD/2014 mezi
prodávajícím AVIASPECTECH, s.r.o. a kupujícím PAMCO INT. a.s., jejímž předmětem byla
dodávka elektronických náhradních dílů pro pozemní bojová vozidla, nesplnili svou
povinnost vyplývající z § 108 odst. 1 bod i) a § 101 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty, a ve lhůtě do 25. 8. 2014 nepodali daňové přiznání k DPH a daň ve výši
21.383,27 USD, tedy 436 026,31 Kč (dle kurzu ČNB ke dni provedení úhrady, tj. k 23. 7.
2014), která byla na vystavené zálohové faktuře vyčíslena, neuhradili, ačkoli fakturovaná
částka byla společností PAMCO INT. a.s. společnosti AVIASPECTECH, s.r.o. dne 23. 7.
2014 uhrazena, čímž České republice, zastoupené Finančním úřadem pro hlavní město Prahu
způsobili škodu právě ve výši 436 026,31 Kč,
t e d y
Ing. A. T. a AVIASPECTECH, s.r.o. ve větším rozsahu měli zkrátit clo a daň a spáchat
takový čin ve značném rozsahu,
č í m ž m ě l i s p á c h a t
Ing. A. T. a AVIASPECTECH, s.r.o. zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c)
trestního zákoníku,
neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
O d ů v o d n ě n í :
Důkazy provedenými v průběhu hlavního líčení, a to především listinnými důkazy, které
budou níže uvedeny, jejich vzájemnými souvislostmi a časovou návazností těchto důkazů,
částečně svědeckými důkazy, byly prokázány dějové skutečnosti, které jsou uvedeny
ve výrokové části tohoto rozsudku.
Soud konstatuje, že ve věci je daný rozsudek druhým rozsudkem nalézacího soudu, když
prvotní rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 19. 10. 2016, č. j. 61 T
2/2016-2167, kterými byli obžalovaní Ing. V. M., Ing. A. T., Ing. E. Z. M. a právnické osoby
PAMCO INT. a. s. a AVIASPECTECH, s. r. o. podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěni
obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, ze
dne 16. 3. 2016, č. j. 3 KZV 18/2015-351, zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 22. 2. 2017, č. j. 3 To 141/2016-2217, podle § 158 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu
z podnětu odvolání státní zástupkyně v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 trestního řádu
byla vrácena věc soudu I. stupně.
pokračování
-7-
61 T 2/2016
Soud nejprve uvede důkazy, které byly provedeny před rozhodnutím vrchního soudu.
Následně uvede pokyny vrchního soudu směřující k doplnění dokazování, poté uvede dané
důkazy, které byly na základě těchto pokynů nalézacím soudem provedeny, bude se zabývat
důkazními návrhy ze strany obhajoby a důvody, které vedly nalézací soud k zamítnutí, a
v souladu s ustanovením § 264 trestního řádu následně bude hodnotit všechny provedené
důkazy.
V řízení před usnesením vrchního soudu byly provedeny výslechy obžalovaných, svědků a
konstatovány listinné důkazy.
Obžalovaný Ing. V. M. (bývalý xxxx PAMCO INT. a. s.) u hlavního líčení i v přípravném
řízení odmítl spáchání trestné činnosti. Obžalovaný v souladu se svojí výpovědí v přípravném
řízení uvedl, že ve věci jsou směšovány dva samostatné obchodní případy; jeden se týkal
obchodu mezi Ukrspecexport, Pamco a Ministerstvem obrany Egypta, druhý obchodu mezi
Pamco a Alžírskem, jehož předmětem byly mj. náhradní díly pro systém KWADRAT
(pásmové vozidlo protivzdušné obrany zaměřené na boj s letectvem). Tyto náhradní díly měly
být společnosti PAMCO dodány předem nasmlouvanými subdodavateli, k čemuž společnost
PAMCO měla vyřízeny dovozní licence, avšak vzhledem k tomu, že veškeré požadované
náhradní díly nebyly dodány, oslovila společnost PAMCO všechny potencionální partnery se
žádostí o dodání těchto náhradní dílů tak, aby byl splněn závazek vůči alžírskému odběrateli.
Od pana T. pak dostali nabídku, že jeho společnost (která má povolení k obchodování
s vojenským materiálem) náhradní díly pro Alžírsko dodá, a proto byl uzavřen kontrakt č.
05/POD/2014, přičemž Ing. V. M. předpokládal, že pan T. zboží doveze legálně – podle
zákona. Na kontrakt byla zaplacena záloha 123 000 USD, což byla polovina sjednané kupní
ceny, do dne podání výpovědi však zboží dodáno nebylo – dle sdělení pana T. se zboží na
Ukrajině vyrábí. Pokud se týká obchodního případu se společností Ukrspecexport a
Ministerstvem obrany Egypta, ten probíhal na základě řádně vyřízených licencí, přičemž
dodávka, která přišla dne 22. 8. 2014 do Kunovic, obsahovala nějaké zboží navíc, které se
nedalo identifikovat. Proto společnost PAMCO napsala ukrajinskému dodavateli
Ukrspecexport, a touto společností bylo sděleno, ať si PAMCO se zbožím naloží dle vlastní
vůle.
Obžalovaný dále u hlavního líčení dodal, že v předcházejícím období docházelo k převzetí
zboží od firmy Ukrspecexport přímo na Ukrajině před samotným transportem, kde se vždy
zkontroloval stav zboží, počet kusů a další technické náležitosti. V případě, který jest uveden
v obžalobě, se však převzetí žádný zástupce firmy nezúčastnil, protože od února do dubna
roku 2014 v Kyjevě na Majdanu probíhaly demonstrace, přičemž sklady firmy Ukrspecexport
jsou poblíže Majdanu. Zástupcům firmy bylo doporučeno, aby na Ukrajinu s ohledem
na bezpečnost nejezdili a proto byla uzavřena s ukrajinskou firmou dohoda o převzetí zboží
korespondenčně a následné kontrole až na území České republiky, takže teprve na území
České republiky měl být podepsán předávací protokol, vystavena konečná faktura, která by
byla zaplacena, a mohlo dojít k proclení zásilky. Samotné zboží bylo převzato za účasti
celníků dne 22. 7. 2014 v rámci tranzitního povolení, neboť zboží vstoupilo do České
republiky z třetí země a tranzitní zem, v tomto případě Slovenská republika, na hranicích mezi
Ukrajinou a Slovenskem vydala tzv. „tranzitku“. Na tranzitní povolení následně přijel kamion
pokračování
-8-
61 T 2/2016
na příslušný celní úřad, což bylo v Uherském Hradišti. Celníci pak musí rozpečetit kamion,
spočítat bedny, případně kontrolovat jednotlivé součástky. Po rozpečetění kamionu se převádí
tranzitní povolení na tzv. dočasné uskladnění, což jest uskladnění v celním dočasném skladu,
který firma PAMCO provozuje. Toto zboží však stále jakoby nebylo na území České
republiky, neboť se jedná o celní materiál. Samotná firma však může se zbožím manipulovat,
např. otevírat bedny, kontrolovat zboží, ale zboží nesmí vyjmout, případně dát do beden jiné
zboží. Na dočasný celní sklad přišlo zboží dne 22. 7. 2014 v 11 hodin dopoledne, což si
obžalovaný pamatuje, protože v tuto dobu řešil jinou dodávku zboží od českého
subdodavatele a toto převzetí musel přerušit a věnovat se celníkům. Samotné zboží pak leželo
ve skladu firmy od 22. 7. do 26. 7. 2014 a po celou tuto dobu pracovníci firmy mohli
s bednami manipulovat v rámci podmínek dočasného celního skladu; mohli tedy bedny
rozpečetit, prohlédnout si obsah beden, ale nic takového pracovníci neudělali a zjevně tak
nepředpokládali, že by v zásilce bylo zboží jiné, než které bylo objednáno. V předcházejících
případech bylo zboží vždy řádně a vcelku podrobně kontrolováno, nikoliv jen namátkově, ale
kontrolován byl i počet kusů. Pokud by v předcházejících zásilkách bylo více kusů, tak podle
názoru obžalovaného by to celníci vždy dohledali. Samotní celníci učinili kontrolu dne
26. 7. 2014, zjistili dodání více zboží, a to i za pomoci pracovníků firmy PAMCO, kteří jim
rovněž pomohli odvézt nadbytečné zboží. V žádném případě tak nelze hovořit o nespolupráci
s orgány celní správy nebo s policií, protože pracovníci PAMCO dodali těmto orgánům
veškeré doklady, které požadovali a poskytli i veškerou součinnost. Obžalovaný posléze
odmítl odpovídat na případné otázky.
Obžalovaný Ing. A. T. (bývalý xxxxAVIASPECTECH, s.r.o.) ve své výpovědi u hlavního
líčení uváděl skutečnosti shodné se svojí výpovědí z přípravného řízení a jednoznačně odmítl
spáchání trestné činnosti. Obžalovaný potvrdil uzavření smlouvy za svoji firmu AVIATECH
se společností PAMCO INT., kdy se jednalo o zprostředkovatelskou smlouvu, jejímž
předmětem bylo zajištění dodávek zboží od obchodních partnerů obžalovaného Ing. T.
z Ukrajiny. Na základě žádosti společnosti PAMCO hledali dodavatele zboží, které mělo být
předmětem dodávky do Alžírska, přičemž jelikož se jednalo o již nE.ráběné náhradní díly,
trvalo asi rok či rok a půl než společnost PARALLAX z Ukrajiny (společně s Ukrspecexport
obchodní partner společnosti AVIASPECTECH) sdělila, že zboží našla v nějakých skladech
v Bulharsku. Obchod s požadovaným zbožím byl zařízen přes tři společnosti – kyperskou a
bulharskou společnost (Tetracom 2 a Eliplaza trading), přičemž důvodem, proč byla do
obchodu zařazena kyperská společnost, byly dle společnosti PARALLAX daňové záležitosti
(kyperská společnost měla platit dvakrát menší daně, tj. 10 procent). Pro uskutečnění tohoto
obchodu obdržel od společnosti PAMCO zálohu ve výši 50 %, z čehož si ponechal 10 % jako
provizi a zbytek odeslal na účet kyperské společnosti. Kyperská společnost pak vystavila
certifikát bulharské společnosti a ta měla zboží dodat společnosti obžalovaného Ing. T., tj.
společnosti AVIASPECTECH. Zboží do dne uskutečnění výslechu obžalovaného dodáno
nebylo. Pokud se týká přímého obchodu společnosti PAMCO s ukrajinským dodavatelem, o
tom obžalovaný v podstatě nic neví, předpokládá, že jiné zboží se do zásilky dostalo omylem,
neboť na Ukrajině je velký nepořádek. Obžalovaný považuje za nesmysl, že by sjednal
jakýkoli nelegální obchod, neboť na vše měl licenci. Pokud se týká nepřiznání DPH ze
zálohové faktury, k tomuto bodu usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaný Ing. T.
využil svého práva a nE.povídal, neboť dle jeho vyjádření se jedná o finanční záležitosti,
kterým ne úplně rozumí a které měla na starost paní účetní.
pokračování
-9-
61 T 2/2016
Obžalovaný Ing. T. u hlavního líčení (č. l. 2059-2061) opět zdůraznil svoji nevinu.
Obžalovaný dle své výpovědi s firmou PAMCO spolupracoval několik let; nejprve pomocí
firmy, ve které měl společníka, který však sám chtěl firmu ovládnout. Proto obžalovaný
založil firmu novou a pokračoval v činnosti spočívající ve zprostředkování, či nákupech
vojenského materiálu. Protože se chtěl zúčastnit různých tendrů a nová firma musela mít
určitou historii; v této souvislosti obžalovanému radil svědek K.. Při shánění starších
součástek byla objevena možnost nákupu v Bulharsku; přitom na součástky nebyla potřeba
licence, stačil vývozní certifikát. Obžalovaný se šel poradit na Licenční správu, následně byl
certifikát vypsán na kyperskou společnost a posléze tato společnost jej vystavila bulharské
společnosti. S ohledem na nadbytečnou dopravu mezi Bulharskem a Kyprem bylo dohodnuto
dopravit zboží přímo. V tuto dobu nastal problém s policií, proto obžalovaný věc
zkonzultoval s představiteli firmy PAMCO a zboží je do doby jeho výslechu deponováno
v Bulharsku. Za zboží byla zaplacena 50 % záloha, kterou obžalovaný zaslal na účet kyperské
společnosti. Obžalovaný nejprve vystavoval fakturu sám, zaslal ji do firmy PAMCO, kde ji
zkontrolovali a originál předal své účetní. Účetní ale zjistila chybu, proto volala do firmy
PAMCO a následně byla faktura přepracována podle zákona, aby byla v pořádku.
Po přepracování faktury ji účetní následně přinesla na finanční úřad. Po měsíci byl
obžalovaný pozván na finanční úřad na vysvětlení, byla učiněna kontrola a sepsán protokol.
V době vystavení faktury obžalovaný jako majitel firmy nebyl plátce DPH a sám rozhodně
neměl žádný úmysl zkrátit daň a ve všem se spoléhal na účetní, která dané záležitosti
kontroluje, takže se spoléhal na svědkyni D. H.. Ke společnosti Ukrspecexport se sídlem
v Kyjevě svědek uvedl, že tuto společnost zná a sám se zúčastňuje zprostředkování, případně
určité formy pomoci při prodeji zboží z této společnosti za určitou provizi okolo 4 %. Co se
týče dodaného zboží, které jest uvedeno v bodě 1. obžaloby, pak obžalovaného požádal
svědek K., aby zjistil, zda zboží bylo řádně dopraveno a zda bude převzato. V tuto dobu
obžalovaný jednal s panem M. a ředitelem firmy PAMCO; se spoluobžalovanými o této věci
nejednal. Sám obžalovaný dodávku, resp. její přívoz, jen kontroloval, takže zkontroloval jen,
že zboží bylo doručeno, nikoliv jaké zboží bylo doručeno a obsah beden nekontroloval.
Následně bylo zjištěno dodání více zboží a obžalovaný požádal o pomoc svědka K., ale
výsledkem bylo jen, že představitelé firmy Ukrspecexport z Ukrajiny dali tzv. od celé
záležitosti „ruce pryč“. Obžalovaný neví, jaké zboží mělo být v dodávce, takže ani neví,
k čemu mělo býti použito. V této obchodní věci obžalovaný zprostředkovával obchod mezi
firmou PAMCO a Ukrspecexport, za což měl obdržet provizi 4 %. Samotné obchody se
zbrojním materiálem trvají i několik let a podle obžalovaného se vesměs jedná o dlouhodobé
záležitosti.
Obžalovaná Ing. E. Z. M. (vedoucí referentka divize obchodu s neleteckým materiálem
v obchodní společnosti PAMCO INT. a.s.) uváděla u hlavního líčení skutečnosti shodné se
svou výpovědí v přípravném řízení. Podle obžalované společnost PAMCO měla uzavřen
kontrakt s Ministerstvem národní obrany Alžírska, přičemž v důsledku stornování části
nasmlouvaných položek jedním z dodavatelů společnost PAMCO oslovovala různé
dodavatele k nahrazení výpadku. Jelikož dlouholetý obchodní partner pan T. (resp. jeho
společnost xxxx) poté přislíbil díly dodat, byla uzavřena kupní smlouva č. 05/POD/2014.
Poté, co bylo v zásilce od společnosti Ukrspecexport (určené pro Egypt) zjištěno neobjednané
zboží, byla obžalovaná pověřena získáním stanoviska společnosti Ukrspecexport k této
pokračování
-10-
61 T 2/2016
záležitosti, přičemž tato společnost po několika urgencích sdělila, že společnost PAMCO má
právo samostatně přijímat jakákoli rozhodnutí ohledně této produkce. Jednalo se o větu,
kterou společnost Ukrspecexport doplnila na žádost společnosti PAMCO, avšak bylo tomu
tak proto, že společnost PAMCO požadovala jasný postoj společnosti Ukrspecexport k tomu,
zda chtějí doručené (avšak neobjednané) zboží zpět či nikoli. Pokud se týká kupní smlouvy
s panem T., zboží měla dodat společnost AVIASPECTECH a poté mělo být odesláno alžírské
straně v souladu s platnou existující vývozní licencí. Dle obžalované Ing. Z. M. neexistuje
žádný důvod, proč by se snažili do ČR dostat zboží nelegálně, neboť – jak již bylo uvedeno –
na jeho vývoz byla vydána platná licence.
U hlavního líčení obžalovaná zdůraznila, že v rámci obchodů, kdy zboží mělo být dodáno
do Egypta, byl nákup náhradních dílů proveden v rámci České republiky. Nejednalo se tak
o zahraniční obchod bez povolení nebo licence, ale jednalo se o tuzemský obchod, v rámci
kterého se předpokládá, že subjekty mají povolení k obchodování s vojenským materiálem.
V případě nákupu zboží tímto způsobem firma PAMCO přijímá zboží na sklad, nabytí
materiálu je vždy řádně dokumentováno a v zákonné lhůtě je hlášeno přijetí materiálu
Policii ČR. Zboží bylo nakoupeno za účelem dodání dalšímu zahraničnímu dodavateli a
vývozní licence již byla potvrzena. Pokud by společnost chtěla nakoupit zboží mimo
Evropskou unii, např. na Ukrajině, musela by zažádat o dovozní licenci u Licenční správy
Ministerstva průmyslu a obchodu, přičemž Licenční správě je povinna předložit řadu dokladů,
a to především platný notifikovaný kontrakt s konečným uživatelem a certifikát konečného
uživatele, případně podepsanou kupní smlouvu a poté musí obdržet dovozní licenci. Jelikož
zboží bylo nakoupeno v rámci Evropské unie, resp. České republiky, firma PAMCO se
nemusela o nic starat, zajišťovat dovozní licenci apod. Firma se nepodílela na nelegálním
dovozu. V případě dodávek od firmy Ukrspecexport, byť přes další firmy, společnost
PAMCO si přebírala zboží na Ukrajině, s ohledem na politickou situaci však tato praxe nebyla
možná. Kamion z Ukrajiny se zbožím přijel do Kunovic 22. 8. 2014 a v celním skladě
společnosti se čekalo 4 dny, až se dostaví celníci. V tuto dobu se zásilky nikdo nedotkl,
plomby byly neporušeny a teprve při otevření a kontrole se zjistilo, že mezi zbožím je nějaká
drobná elektrotechnika, která nebyla součástí řádné dodávky. Zboží bylo celní správou
zabaveno a společnost PAMCO byla vyzvána, aby podala v této záležitosti vysvětlení.
Obžalovaná byla požádána od vedení firmy, aby zjistila, jakým způsobem se neobjednané
zboží v zásilce objevilo. Obžalovaná oslovila firmu Ukrspecexport, která jen obecně uvedla
zaslání specifikovaného zboží a přes urgence se k dodání nE.žádaného zboží nE.jádřila.
V rámci dodání zboží, které bylo dodáno prostřednictvím firmy spoluobžalovaného T., se
spoluobžalovaný T. obrátil na firmu PAMCO se žádostí o sdělení postupu při žádání o licenci
nebo importního certifikátu a ukázku formuláře. V tomto směru poskytla spoluobžalovanému
firma PAMCO součinnost, ale s Licenční správou již firma obžalovaného T. komunikovala
sama. Pokud se týká plateb, společnost PAMCO v rámci zálohové faktury zaplatila firmě
AVIASPECTECH 50 % ceny s tím, že zbytek bude dodán po dodání zboží z Bulharska do
České republiky. Dodání však doposud nebylo realizováno, takže transakce v hodnotě 240 tis.
dolarů nebyla ukončena. Společnost PAMCO zálohu společnosti AVIASPECTECH reálně
zaplatila a bylo fakturováno plnění i s DPH a platba proběhla včetně platby DPH. Společnost
PAMCO následně pravděpodobně uplatnila úhradu DPH v daňovém přiznání, ale obžalovaná
tyto skutečnosti jen předpokládá, protože ve společnosti neměla na starosti účetnictví nebo
odvody DPH a zastávala funkci vedoucího obchodního referenta. Tyto skutečnosti by mohla
pokračování
-11-
61 T 2/2016
zodpovědět xxxx Ing. Š. D.. Obžalovaná uvedla, že spolupráce s obžalovaným T. je
dlouhodobá a smlouva s ním uzavřená je obecného charakteru. Spoluobžalovaný vesměs
zajišťuje obchody s ukrajinskou stranou, částečně je dozoruje a z obchodů dostává sjednanou
provizi. Pokud se týká firmy AVIATECH, původně společnost PAMCO obchodovala
s firmou AVIATECH obžalovaného T. a firma AVIACPESTECH byla firma nová.
Spoluobžalovaný T. však doložil výpis obchodního rejstříku, takže bylo zřejmé, že se jedná o
českou firmu a rovněž doložil povolení s vojenským materiálem od Licenční správy
Ministerstva průmyslu a obchodu. Obžalovaná zdůraznila, že neví, zda v rámci obchodů
s Alžírskem byly uzavírány další smlouvy; pokud se týká zboží pro egyptský kontrakt, pak při
dodání zboží nebyla, ale u předání byl spoluobžalovaný Ing. M. a další kolegyně. Jaká byla
celková hodnota tohoto zboží pro egyptský trh, neví, ale zadržené zboží, tedy zboží, které
nebylo objednáno, bylo přibližně v hodnotě poloviny dodávky. Hodnota celého kontraktu
byla za 240 tis. dolarů. Obžalovaná zdůraznila, že firma nakupuje zboží pro další dodávky a
nenakupuje zboží na sklad. Samotná firma neměla nikdy jakýkoliv problém v rámci
licenčního řízení, případně platby daní nebo DPH.
Obžalovaná u hlavního líčení konaného dne 19. 10. 2016 pak k dotazu soudu (č. l. 2141)
uvedla, že emailová korespondence mezi firmou PAMCO INT. a. s. a společností
UKRSPECEXPORT poté, co bylo dodáno zboží, které bylo nE.žádáno (a které je předmětem
obžaloby), byla vcelku rozsáhlá, neboť společnost byla celním úřadem dotazována na dané
zboží a bylo žádáno, aby se k určitému datu k celé události vyjádřila. Obžalovaná proto
dostala za úkol, aby se dotázala ukrajinské strany, zda ví o dodání zboží, které nebylo
vyžádáno a jakým způsobem s tímto zbožím naložit. Odpověď příp. vyjádření, jakým
způsobem s tímto zbožím naložit požadovali pracovníci celního úřadu, kteří uváděli, aby
v prohlášení ukrajinské strany bylo příp. vyjádření, že zboží nechtějí zaslat zpět a ponechají
ho k dispozici v ČR k případnému zlikvidování, které provede celní úřad. Obžalovaná se
několikrát dotazovala společnosti UKRSPECEXPORT, zda se k této situaci může vyjádřit,
ale jelikož jejich odpověď neobsahovala, jak se zbožím naložit, tyto dotazy opakovala.
V poslední odpovědi se nakonec objevila věta, že souhlasí, aby se zbožím bylo v ČR jakkoliv
naloženo. Podle obžalované tato věta pravděpodobně nebyla autentickou součástí původně
napsaného dopisu a tuto skutečnost sdělila i svým spolupracovníkům. Podle jejího názoru tato
věta byla přičleněna k původnímu dopisu, ale sama obžalovaná tuto skutečnost nemohla nijak
ovlivnit. Podle jejího názoru se jedná o dodatek k původnímu konceptu dopisu, a jakým
způsobem se dodatek v korespondenci ocitl, svědkyně neví. V této souvislosti soud
upozorňuje, že výpověď svědka V. B. K. byla uskutečněna před zahájením trestního stíhání
obžalovaných, tedy před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání a je procesně zcela
nepoužitelná. Soud tuto výpověď v odůvodnění rozsudku uvádí jen z důvodu dokreslení
situace, ale v žádném případě s ní nečiní žádné důkazní závěry. Výpověď obžalované ve
směru tzv. dodatku v emailové korespondenci z tohoto důvodů není žádným důkazem
zpochybněna. Obžalovaná dále uvedla, že od ukrajinské strany dostali seznam zboží, které má
obsahovat zásilka doručená v červenci 2014, a v seznamu byly uvedeny věci, které byly
předmětem smlouvy (4 nebo 5 egyptských kontraktů) a v seznamu se nenacházel žádný
seznam zboží, které by mělo být zasláno navíc a které bylo objeveno celním úřadem. K
výpovědi obžalované byl rovněž dotázán obžalovaný Ing. A. T., který uvedl, že žádný seznam
zboží, které bylo české straně dodáno a kde jsou uvedeny i věci, které byly dodány mimo
oficiální objednávku, neobdržel.
pokračování
-12-
61 T 2/2016
Svědek J. F. (č. l. 2061-2062), který je xxxxx společnosti AVIASPECTECH, ve své
výpovědi uvedl, že xxxxx je od 30. 3. 2015, přičemž v předcházející době pracoval u Policie
ČR (do roku 2010), a to u speciálního útvaru ÚOOZ, který měl mj. na starosti povolování
zahraničních obchodů s vojenským materiálem a tzv. prověrky těchto společností. Od policie
odešel z důvodu věkového limitu. Nabídku na xxxx dostal od svého kamaráda, neboť
předcházející xxxx ve společnosti údajně firmě škodil a obžalovaný Ing. T. potřeboval xxxxe,
který by měl oprávnění od Národního bezpečnostního úřadu na obchodování s vojenským
materiálem, což obžalovaný Ing. T. nemá. Podle svědka Ing. T. má výrazné obavy ze
sledování určitými osobami, a to i včetně policie, takže nejprve si myslel, že svědek byl na něj
nasazen od policie. Posléze se tato situace vyřešila. Podle názoru svědka je v daném oboru
silné konkurenční prostředí a od konkurence je snaha firmu jakýmkoliv způsobem
zlikvidovat. Sám svědek si myslí, že zboží, které bylo v zásilce mimo objednané věci, bylo do
zásilky vloženo záměrně za účelem likvidace firmy, neboť firma AVIASPECTECH je pro
určité firmy nepříjemnou konkurencí v tendrech, přičemž celkově oblast zbrojírenství je
oblast vcelku lukrativní. Pokud se týče údajného obcházení daňových povinností DPH,
svědek zdůraznil, že firma byla podrobena vícekrát šetření Finančního úřadu Praha 5, jednání
se svědek osobně zúčastnil, a to i v některých případech za účasti účetní D. H.. Ve všech
případech nebyly zjištěny žádné pochybnosti a doposud společnost nedostala vyrozumění o
výsledcích šetření. Na straně druhé nedostala ani žádný příkaz k nějaké úhradě finančních
částek. Svědek současně uvedl, že v rámci přípravného řízení nedal svolení účetní společnosti
D. H. vypovídat ve věci firmy, stejně jako v přípravném řízení nE.povídal svědek sám, ale u
hlavního líčení účetní D. H. může vypovídat. Podle svědka samotné zaslání nE.žádaného
zboží, pokud nebyla něčí nedbalost, tak se jednalo o špatný úmysl. Svědka poněkud zaráží
neúčast zaměstnance firmy PAMCO na Ukrajině při nakládání materiálu, na straně druhé
v době rozhodné na Ukrajině byla válečná situace, takže je tato neúčast vcelku logická. Pokud
se týká svědka K., se svědkem se svědek F. nikdy nesetkal, ani s ním nejednal a o této osobě
ví od obžalovaného Ing. T. v rámci obchodních aktivit při obchodních nabídkách, vyřizování
obchodních smluv apod.
Svědkyně D. H. (č. l. 2111-2112) ve své výpovědi uvedla, že pro společnost AVIATECH
a následně pro společnost AVIASPECTECH dělala a dělá xxxx, v rámci kteréžto činnosti
zpracovává účetní doklady. Faktury pro společnost AVIATECH vystavoval obžalovaný Ing.
T. a po založení firmy AVIASPECTECH faktury nadále vystavoval. Při vystavení faktury pro
firmu PAMCO však ze strany obžalovaného došlo k omylu, protože fakturu vystavil včetně
DPH, ačkoliv společnost AVIASPECTECH nebyla plátcem DPH. Po tomto zjištění svědkyně
neprodleně informovala firmu PAMCO, a to paní F. a sdělila jí problém s fakturou, kterou
označila za fakturu informativní. Paní F. pak navrhla věc řešit v rámci závěrečné faktury,
neboť špatně vystavená faktura byla jen 50% zálohová faktura, kdy v rámci závěrečného
zúčtování dojde k výměně špatně vystavené faktury a k nápravě v účetnictví. Samotná
faktura, která byla vystavena do účetnictví, však nebyla vytisknuta a finančnímu úřadu byla
dodána v říjnu nebo listopadu 2015 správná faktura. V rámci šetření byla svědkyně na
kontrole na finančním úřadu, kde byl sepsán zápis a následně se již finanční úřad neozval. Po
zjištění vadnosti faktury tedy byla vystavena faktura nová, která odpovídala daňovým a
pokračování
-13-
61 T 2/2016
účetním zákonům ČR bez DPH, a to přibližně do 1 měsíce od vystavení faktury původní. I
v případě nestornování faktury by podle svědkyně státu nevznikla škoda. Svědkyně současně
specifikovala fakturu, kdy se jednalo o fakturu ze dne 9. 7. 2014 na částku 123.208,38 USD,
přičemž podle svědkyně faktura byla obžalovaným vystavena vč. DPH, neboť obžalovaný byl
zvyklý takto faktury vystavovat v rámci firmy AVIATECH a neuvědomil mi, že firma
AVIASPECTECH v době vystavení faktury není plátcem DPH.
Svědkyně Ing. Š. D. (č. l. 2112-2113) uvedla, že od roku 2014 je zaměstnankyní
společnosti PAMCO INT. na funkci finanční ředitelka a má tak odpovědnost za ekonomické
oddělení, které zpracovává účetní a daňové doklady. Pokud se týká faktury z 9. 7. 2014 na
částku 123.208,38 USD, kterou vydal obžalovaný Ing. T. za společnost AVIASPECTECH,
jedná se o zálohovou fakturu, takže se jedná o účetní, nikoli daňový doklad. Společnost
PAMCO neuplatnila odpočet DPH v rámci svého daňového přiznání, protože neobdrželi
řádný daňový doklad k uhrazené faktuře a bez daňového dokladu nemůže společnost uplatnit
odpočet. Z jakého důvodu společnost neobdržela od společnosti AVIASPECTECH daňový
doklad svědkyně neví. Záloha byla zaplacena podle smlouvy, a to vč. DPH, přičemž celkové
plnění by bylo specifikováno až po naplnění smlouvy o dodání zboží. Podle svědkyně na
základě předmětné faktury od firmy AVIASPECTECH nemohlo dojít ke zkrácení DPH.
Svědek kpt. Mgr. O. R. (č. l. 2113) ve své výpovědi uvedl, že je zaměstnancem Celního
úřadu pro Zlínský kraj a v současné době, jakožto úřední osoba odvolacího orgánu, rozhoduje
v odvolacím řízení o odvolání společnosti PAMCO proti platebnímu výměru o doplatku cla.
Odvolací řízení probíhá přibližně 5 měsíců a doposud není rozhodnuto, protože nebyly
shromážděny všechny relevantní podklady. V současné době je však řízení již ve fázi, kdy
úřad vyhodnocuje shromážděné důkazy a shromažďuje podklady pro odůvodnění svého
rozhodnutí. Samotné clo bylo vyměřeno z důvodu dopravy zboží pro společnost PAMCO,
které nebylo uvedeno v dokladech a které tak podle těchto dokladů by nebylo celně postiženo.
Pokud se týká tvrzení společnosti PAMCO, že zboží bylo zasláno bez jejich vědomí a žádosti,
tak v rámci celního řízení u společnosti PAMCO existuje objektivní odpovědnost za zboží a
na jejich straně je tak důkazní povinnost prokázat dovoz bez jejího vědomí. Pokud se týká
obecně o nakládání zboží, které přicestuje do celního skladu, pak zboží, které je vedeno ve
zvláštním režimu, se musí ohlásit po ukončení jeho přepravy celnímu úřadu a oprávněný má
možnost si zboží zkontrolovat, zda se jedná o zboží, které bylo řádně odesláno a které má
obdržet. Celní úřad má možnost si zboží zkontrolovat. Zda má společnost, která si objednala
zboží, právo zkontrolovat zboží i bez účasti pracovníků celního úřadu, svědek nevěděl.
Svědek npor. Mgr. L. C. (č. l. 2119-2120) uvedl, že je vedoucím celního oddělení
územního pracoviště v Uherském Hradišti Celního úřadu pro Zlínský kraj. Svědek nejprve
obecně uvedl, že kontroly v rámci dočasného celního skladu buď probíhají v rámci přímé
fyzické kontroly zboží, nebo může být provedena jen dokladová kontrola, v rámci které je
vycházeno z údajů uvedených v celním prohlášení. Samotné zboží, které bylo doručeno firmě
PAMCO, bylo v dočasném skladu již 4 dny před samotnou kontrolou a podle svědka, pokud
by z beden, kde zboží bylo uskladněno, část zboží bylo vyňato, pak provedená kontrola by
pravděpodobně tuto skutečnost nezjistila. Samotná kontrola proběhla dne 26. 7. 2014
přibližně v době od 8 do 12 hodin dopoledne a společnost, resp. její pracovníci byli
po kontrole uvědomeni asi okolo 7. hodiny ranní, přibližně jednu hodinu před kontrolou.
pokračování
-14-
61 T 2/2016
V rámci kontroly bylo zkontrolováno 29 beden a během kontroly bylo nalezeno zboží, které
nebylo uvedeno v celním prohlášení a nebylo uvedeno ani na fakturách. Samotné zboží byly
elektrosoučástky pro radarové a protiletecké systémy. Jak zboží bylo zabalené, si již svědek
přesně nepamatuje, pravděpodobně v papírech příp. igelitových sáčcích. Zboží bylo
uskladněno v různě velkých bednách a vše bylo zapečetěno pouze jednou plombou
od slovenského celního úřadu. Bedny byly uzavřeny jinak závěry v rámci klasických olůvek.
Pokud by společnost chtěla zboží prohlédnout před celní kontrolou, pak na straně společnosti
není oznamovací povinnost. Samotné zboží bylo podle laického pohledu svědka běžnou
elektronikou a svědek, který není odborník, tak nemůže určit, zda se jednalo nebo nejednalo
o vojenský materiál, příp. zda tyto věci mohly být použity i v rámci nevojenských činnosti.
Svědek označil kontrolu za standardní, která byla provedena na základě žádosti od pracovníků
Celního úřadu pro Olomoucký kraj. Podnět zdůvodněn nebyl. V rámci celního řízení běžně
bývají prováděny kontroly obdobného zboží, a to přibližně v rámci 1/3 dodávek. V jakém
rozsahu přesně kontroly probíhají či probíhaly u společnosti PAMCO, svědek neví, a proto
soud svědka požádal o dodání dokladů, ze kterých by tyto skutečnosti mohly být zjištěny.
Při kontrole dne 26. 7. 2014 se zástupci firmy PAMCO chovali zcela normálně bez jakékoliv
nervozity. Firma po zjištění dodání zboží, které nebylo objednáno, nabídla součinnost a část
zboží byla za celní úřad zavezena automobilem ve vlastnictví firmy PAMCO.
Svědek npor. T. S. (č. l. 2115) uvedl, že se zúčastnil předmětné kontroly jako pracovník
celního úřadu. Z jeho strany se jednalo o první kontrolu obdobného typu a z jakého důvodu,
příp. na základě jakého podnětu byla prováděna, svědek neví. Při příjezdu do dočasného
celního skladu byli na místě přítomni zástupci společnosti PAMCO, kteří se chovali zcela
normálně. Zda byli dopředu o kontrole informováni, svědek neví. Samotná zásilka byla
umístěna v bednách bez pečetí. Jak bylo zboží baleno, příp. specifikace tohoto zboží, si
svědek již nepamatuje.
Svědek nprap. F. P. (č. l. 2115-2116) jako pracovník celního úřadu se zúčastnil
předmětné kontroly zboží, které obdržela společnost PAMCO. Zboží bylo uloženo
v dřevěných bednách, svědek již neví, zda tyto bedny byly zapečetěny. Bylo nalezeno zboží,
které nebylo uvedeno v dodacích fakturách. Část zboží, které ve fakturách uvedeno nebylo,
bylo odvezeno jednak v automobilu celní správy, jednak v automobilu společnosti PAMCO
na celní úřad. Podle svědka se kontroly běžně před samotnou kontrolou hlásí zástupcům
společnosti, přičemž zboží, které bylo kontrolováno, bylo v celním skladu již 4 dny
před samotnou kontrolou. Pokud část zboží byla z beden, kde byly uskladněny, vyňata, tak
tato kontrola by tuto skutečnost nezjistila. V předcházejícím období nebyly nikdy zjištěny
žádné pochybení u společností PAMCO. Svědek přesně neví, jak často byla prováděna
kontrola u společnosti PAMCO, ale odhaduje četnost těchto kontrol na 1/3 dodaného zboží.
Svědek Ing. R. S. (č. l. 2116) ve své výpovědi uvedl, že pracuje jako vedoucí oddělení
vojenského materiálu na Licenční správě Ministerstva průmyslu a obchodu, kde mj. kontrolují
plnění ustanovení zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem.
Svědek byl dotazován k licenčnímu řízení v rámci obchodu s vojenským materiálem. Uvedl,
že v případě dovozu vojenského materiálu z Bulharska přes Kypr do České republiky pak
s ohledem na skutečnost členství Bulharska a Kypru v EU od poloviny roku 2012 se vztahuje
pokračování
-15-
61 T 2/2016
na tento dovoz implementované nařízení EU o zjednodušených transferech v rámci EU, co se
týče vojenského materiálu. Příjemci z ČR pak stačí jen vydané povolení na konkrétní země,
s nimiž má možnost obchodovat v rámci vojenského materiálu. Svědkovi byla předložena
licence Ministerstva průmyslu a obchodu, která je založena ve spisu (č. l. 2103-2104) a po
prohlédnutí svědek konstatoval možnost vývozu vojenského materiálu v rámci daného
povolení, příp. dovozu daného materiálu, neboť dané povolení zahrnuje jak Bulharsko, tak
Kypr a další licence již není potřebná. Společnost tak nemusela podávat žádnou žádost, neboť
transfer daného materiálu je v zákoně charakterizován jako přesun vojenského materiálu od
dodavatele k příjemci, přičemž český subjekt vždy následně provádí vývoz mimo ČR. Pokud
se týká firem z Bulharska a Kypru, tak v rámci dovozu do ČR si musí vyřídit vlastní vývozní
transferní licenci. Samotné zboží, které bylo zajištěno, je zbožím, se kterým společnost
PAMCO běžně obchoduje a po novele toto zboží může být obchodováno bez omezení.
Svědek k dotazu posléze se obecně vyjádřil k praktikám v rámci konkurence firem
obchodujícími s vojenským materiálem, přičemž uvedl, že převážná část firem obchoduje
v souladu se zákonem a v rámci řádného obchodního jednání. Při lukrativních zakázkách však
dochází i takzvaně k podpásovému jednání.
Svědek Ing. L. M. (č. l. 2117) ve své výpovědi uvedl, že pracuje na Licenční správě
Ministerstva průmyslu a obchodu jako referent státní správy na oddělení vojenského
materiálu, kde se zabývá licenčním řízením. Pokud se týče společnosti AVIASPECTECH,
tento název je mu povědomý, ale nepamatuje si na konkrétní licenční řízení. S obžalovaným
Ing. T. se za dobu své pracovní činnosti setkal asi 2x na licenční správě v rámci konzultace,
která se pravděpodobně týkala formální stránky podání žádosti, bližší skutečnosti si však
nepamatuje. Dané konzultace jsou zcela běžné a poskytují se v rámci součinnosti k řádnému
vyplnění formuláře. Bližší skutečnosti týkající se trestního řízení svědek nezná.
Svědkyně H. H. (č. l. 2117) uvedla, že pracuje na Licenční správě, odboru vojenského
materiálu, kde zpracovává dokumentaci k licencím. V rámci své pracovní aktivity se setkala
se společností AVIASPECTECH v rámci licenčního řízení. Svědkyně neuvedla žádné
skutečnosti, které mají vztah k trestnímu řízení.
Svědek V. B. K. (č. l. 698-700), jehož výpověď byla u hlavního líčení se souhlasem
procesním stran čtena, ve své výpovědi uvedl, že od prosince 2013 pracuje ve funkci xxxx
státní společnosti pro export a import, produkce a služeb vojenského a speciálního určení u
UKRSPECEXPORT, přičemž se státním podnikem specializovaná zahraničněobchodní firma
UKROBORONEXPORT má uzavřenu řadu komisních smluv na dodávku zboží. Svědkovi
byla předložena kopie dopisu, která měla být zaslána české společnosti PAMCO INT. dne 24.
9. 2014 a který byl předložen celním orgánům ČR. V souvislosti s tímto dopisem byl dotázán,
zda v originálu dopisu jest zápis „máte právo samostatně přijímat jakékoliv rozhodnutí
ohledně této produkce“. Svědek uvedl, že v originále dopisu tato slova uvedena nejsou a neví,
kde se v zápise o dopise, který byl předložen celním orgánům ČR, tato slova vzala.
Svědek V. N. M. (č. l. 850-853), jehož výpověď byla u hlavního líčení se souhlasem
procesních stran čtena, uvedl, že je vlastníkem firmy TETRAKOM-2, jejímž předmětem je
vývoz, dovoz a transfer zbraní. S obžalovaným Ing. T. uzavřel smlouvu prostřednictvím
pokračování
-16-
61 T 2/2016
„ELIPLAZA TRADING“ LTD. Kypr na vývoz elektronických náhradních dílů, přičemž
posledním příjemcem měla být firma PAMCO INT. ČR, což je patrno z textu povolení pro
transfer č. 012636/16.9.2014. Jak měly být díly využity, svědek neví, ale jednalo se o
dodávku standardních dílů, a to kondenzátorů, diod, tranzistorů, transformátorů a dalšího
podobného zboží. Svědek s ohledem na uzavření kontaktu s Ing. T. požádal ministerstvo
ekonomiky, energetiky a turismu o povolení transferu, které obdržel. Jako zálohu obdržel od
Ing. T. částku 7.000 USD. Svědek v Bulharsku (svědek zde žije a má zde sídlo firma)
požadované díly nenašel, proto se obrátil na Ukrajinu, kde od jedné firmy dostal příslib
poskytnutí dílů. Doposud žádný díl dovezen do ČR nebyl. Svědek nezná představitele firmy
PAMCO, ani nehovořil s jejími představiteli a jednal jen s Ing. T. v rámci telefonických
hovorů a Skypu, osobně se nepotkali. Pokud se týká emailu ze dne 14. 4. 2014, zda může
Ing. T. pomoci při nákupu náhradních dílů mimo uzavřenou smlouvu, pak svědek sdělil, že
nákup v Bulharsku nemůže realizovat a že nutné se zaměřit na Ukrajinu. Svědek sice zná
firmy UKROBORONEXPORT, PARALLAX a UKRSPECEXPORT z Ukrajiny, ale nikdy
s nimi neobchodoval a osobu jménem V. I. K. nezná. Rovněž nezná firmu ELIPLAZA
TRADING LTD. Kypr a Ing. T. s ní jednal sám. Mezi firmou svědka a Ing. T. byla uzavřena
smlouva ve výši do 7.000 USD a další okolnosti prodeje těchto dílů svědek nezná. Pokud se
týče emailu ze dne 26. 8. 2014, tuto zprávu zaslal svědek Ing. T. s garancí, že zcela jistě
dostane povolení k transferu od Ministerstva ekonomiky v termínu do 10. 9. 2014 a současně
by k tomuto termínu zaslal fakturu na platbu 7.000 USD. V uzavřené smlouvě č. 2014/05-08
není uveden termín dodání a doposud nedošlo k proplacení, neboť smlouva nebyla
realizována. S dalším emailem ze dne 3. 11. 2014 v příloze svědek zaslal protokol o předání
a převzetí s žádostí, aby ho Ing. T. přeložil do angličtiny a předal firmě ELIPLAZA
TRADING s tím, že až svědek bude mít všechny požadované díly, požádá o jejich převzetí
v Bulharsku v Blagoevgradu, kde je nutno mít s sebou výše uvedený protokol. Smlouva však
doposud realizována nebyla. Současně svědek předložil doklady související s danou
smlouvou.
Svědek V. I. K. (č. l. 946-950), jehož výpověď byla se souhlasem procesních stran čtena,
ve své výpovědi uvedl, že je od roku 2008 ředitelem státního podniku
UKROBORONEXPORT. Svědek zná obžalovaného Ing. T. i českou společnost
AVIASPECTECH, se kterou společnost, kde je ředitelem, uzavřela smlouvu. Rovněž firma
PAMCO INT. je svědkovi známá, ale s touto firmou nebylo obchodováno. Svědek rovněž zná
V. M. a jeho bulharskou firmu, ale nezná kyperskou společnost ELIPLAZA TRADING LTD.
Svědek uvedl, že nevedl žádné jednání ohledně náhradních dílů, které jsou uvedeny v příloze
1 (viz spisový materiál) a svědek nezná žádné emailové zprávy z firem, o kterých vypovídal
výše. Svědek nespecifikoval, o jakých dodávkách zboží uzavřel smlouvy s Ing. T., příp. o čem
jednal s obžalovanou Z. M. při jednání v podniku UKROBORONEXPORT.
Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, předložila
nalézacímu soudu u hlavního líčení dne 19. 10. 2016 protokol o výslechu
svědkyně P. S. (č.
l. 2135-2136), který byl se souhlasem obou procesním stran u hlavního líčení přečten.
Svědkyně ve své výpovědi uvedla, že je xxxx společnosti Globalserve Consultants Ltd., která
je obstaravatelem služeb společnosti ELIPLAZA TRADING Ltd. a také společnosti D. A.
SECRETARIAL Ltd., která je xxxxem společnosti ELIPLAZA TRADING Ltd., takže může
tuto společnost zastupovat. Pokud se týče smlouvy ze dne 12. 5. 2014 mezi společnostmi
pokračování
-17-
61 T 2/2016
ELIPLAZA TRADING Ltd. a AVIASPECTECH, s. r. o. (obžalovaného Ing. T.) pak smlouva
byla uzavřena a povaha smlouvy je v souladu s činností společnosti. Firma AVIASPECTECH
je známa jen jako kupec náhradních dílů od společnosti ELIPLAZA a účast společnosti
ELIPLAZA byla realizována na základě příkazu skutečného vlastníka společnosti
ELIPLAZA. Samotní obžalovaní Ing. T., Ing. M. a Ing. Z. M. však svědkyni známi nejsou,
resp. jsou známi jen z uzavřených smluv. Samotná společnost nikdy neprojednávala dodávku
náhradních dílů a účast byla omezena pouze na plnění smlouvy mezi společnostmi
ELIPLAZA a AVIASPECTECH. Rovněž nebyl navázán přímý kontakt s V. M., který je
generální ředitel společnosti TETRACOM 2 Ltd., se kterou byla rovněž uzavřena kupní
smlouva. Společnost neměla nikdy žádný přímý nebo nepřímý kontakt na ukrajinské
společnosti UKRSPECEXPORT, UKROBORONEXPORT, příp. na osobu V. I. K.. Svědkyni
nejsou známy žádné podrobnosti týkající se jednání nebo dodání zboží mezi společnostmi
AVIASPECTECH a TETRACOM 2, ale samotnou smlouvu svědkyně označuje za standardní
s běžným ziskem. Svědkyně nesdělila, kdo je reálným vlastníkem společnosti ELIPLAZA.
K dotazu soudu státní zástupkyně uvedla, že nebylo zjištěno, která osoba je reálným
vlastníkem společnosti ELIPLAZA.
V průběhu hlavního líčení byly provedeny
listinné důkazy navržené obžalobou a dále byly
vyžádány další listinné důkazy, které rovněž soud zmíní. Pokud se týká důkazů, které byly
shromážděny v přípravném řízení, soud nejprve uvede důkazy, které byly již uvedeny
v obžalobě, na základě kterých byla dovozována vina obžalovaných.
Trestní řízení bylo zahájeno na základě
oznámení Celního úřadu pro Zlínský kraj,
přičemž ze spisového materiálu tohoto úřadu především vyplývá, že dne 22. 8. 2014 byla ve
skladu v areálu společnosti Aircraft Industries a.s. na adrese Kunovice, Na Záhonech č. 1177,
zajištěna dodávka zboží směřujícího z Ukrajiny do ČR. Odesílatelem kontraktu byla na
ukrajinské straně společnost Ukrspecexport se sídlem Kyjev, Dektjarivska č. 36 a příjemcem
na české straně obchodní společnost PAMCO INT. a.s. V průběhu kontroly dovezeného zboží
(proběhnuvší dne 26. 8. 2014) přitom pracovníci Celního úřadu pro Zlínský kraj zjistili, že
součástí této dodávky (která odpovídala pěti sjednaným kontraktům a ke které se vztahovalo
celkem 7 vojenských dovozních či rovněž vývozních licencí pro Ministerstvo obrany Egypta)
bylo i zboží (vesměs elektrosoučástky jako transformátory, tlumivky, kondenzátory, cívky,
snímače, rezistory, diody, ventily, relé a další elektromateriál v celkovém počtu 680 dílů), na
jehož dovoz Licenční správou Ministerstva průmyslu a obchodu ČR nebyla vydána licence.
Celní úřad proto rozhodl o předběžném opatření – zajištění věcí společnosti PAMCO INT.
a.s. Společnost PAMCO INT. a.s. na základě tohoto opatření Celnímu úřadu sdělila, že zboží,
které se v doručených bednách nachází „navíc“, není jejím zbožím – toto zboží po
ukrajinském dodavateli nepoptávali a sami tedy dodavatele (Ukrspecexport) vyzvali, aby jim
sdělil, z jakého důvodu bylo toto zboží do dodávky připojeno. Ukrajinský dodavatel měl
následně písemně sdělit, že ke zboží, které bylo do České republiky doručeno, nemá žádný
vztah a že tedy společnost PAMCO INT. a.s. může v souvislosti s tímto zbožím přijmout
jakékoli řešení.
Celní úřad v souvislosti s dovozem zájmového zboží dále konstatoval, že dle Nařízení Rady
(EHS) č. 2913/92, kterým se vydává celní kodex Společenství (dále jen „celní kodex“), je
pokračování
-18-
61 T 2/2016
oprávněn vymáhat případný celní dluh jak od společnosti AVIASPECTECH, s.r.o., která se
zúčastnila protiprávního vstupu zboží, tak i od společnosti PAMCO INT. a.s., která zboží
získala nebo držela. Dle čl. 202 celního kodexu totiž celní dluh vzniká protiprávním vstupem
zboží podléhajícího dovoznímu clu na celní území Společenství, přičemž jeho dlužníky
mohou být jak osoba, která protiprávní vstup zboží uskutečnila, tak i každá osoba, která se
zúčastnila protiprávního vstupu zboží a byla, nebo měla si být vědoma, že tento vstup je
protiprávní, jakož i každá osoba, která dotyčné zboží získala nebo držela a která si byla, nebo
si měla být vědoma v době získání nebo přijetí zboží, že vstoupilo protiprávně. K námitce
obviněné PAMCO INT. a.s., týkající se osvobození dovozu z Ukrajiny od cla, Celní úřad pro
Zlínský kraj uvedl, že od 23. 4. 2014 skutečně došlo k jednostrannému preferenčnímu
opatření snížení nebo odstranění cel a kvót na dovoz zboží pocházejícího z Ukrajiny do EU,
avšak tento preferenční režim je podmíněn dodržováním pravidel o původu zboží. Jak již bylo
uvedeno, celní dluh v projednávané věci vznikl v důsledku protiprávního vstupu zboží
podléhajícího dovoznímu clu na celní území Společenství, důkazy původu nebyly zjištěny, a
proto na toto zboží preferenční režim není možné uplatnit. Celní úřad pro Zlínský kraj rovněž
vyčíslil celkovou výši celního dluhu, a to částkou 104 518,- Kč (vyměřeno společnosti
PAMCO INT. a.s. dne 22. 10. 2015).
K otázce daně z přidané hodnoty ve svém
odborném vyjádření znalec z oboru
ekonomika, odvětví účetní evidence, odvětví daně, Ing. Zdeněk Šrámek mj. uvedl, že u
zálohové faktury je plátce povinen přiznat daň z přidané hodnoty, a to ke dni uskutečnění
zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí úplaty (podle toho, který den nastane dříve). V případě
zálohové faktury znějící na částku 123 208,38 USD tedy měla být přiznána a odvedena daň ve
výši 21 383,2725 USD (přepočtený na Kč dle kurzu ke dni úhrady, tj. k 23. 7. 2014, kdy kurz
ČNB zněl 20,391 Kč za 1 USD), tj. 436 026,31 Kč.
Ze zprávy
Finančního úřadu pro hlavní město Prahu vyplývá, že společnost
AVIASPECTECH, s.r.o. je registrována k DPH od 8. 8. 2014, přičemž tato společnost
vystavila zálohovou fakturu ve výši 123 208,38 USD pro odběratele PAMCO INT. a.s. a daň
z přidané hodnoty z této zálohové faktury nepřiznala a neodvedla, a to přesto, že zálohová
faktura č. 2014/CZ06 obsahovala údaj o dani z přidané hodnoty a podle § 108 odst. 1 písm. i)
zákona o DPH tedy byla osobou povinnou přiznat daň, neboť tuto daň na svém dokladu
vyčíslila. Společnost AVIASPECTECH, s.r.o. byla povinna nejpozději k 25. 8. 2014 podat
daňové přiznání k DPH a daň uhradit, což však neučinila.
V průběhu prověřování a následného vyšetřování bylo nepochybně zjištěno, že Ing. V. M.
jako xxxx společnosti PAMCO INT. a.s. a Ing. A. T. jako xxxxAVIASPECTECH, s.r.o.
uzavřeli v Praze (v přesně nezjištěné době pravděpodobně v měsíci dubnu 2014) kupní
smlouvu č. 05/POD/2014 mezi prodávajícím AVIASPECTECH, s.r.o. a kupujícím PAMCO
INT. a.s., jejímž předmětem byly elektronické náhradní díly pro pozemní bojová vozidla
Kwadrat a Shilka. Existenci této smlouvy ostatně ani nikdo z obviněných nerozporuje.
Samotná smlouva (jakož i další materiály – mj. zálohová faktura č. 2013/CZ06 a Záznam
z osobního jednání dne 10. 7. 2014) byla zajištěna při
prohlídce jiných prostor
v kancelářích společnosti PAMCO INT. a.s., přičemž originál smlouvy není opatřen datem
podpisu smlouvy a chybí lhůta dodání zboží. Před uzavřením této smlouvy byla obchodní
operace na žádost obžalované Ing. Z. M. schválena obžalovaným Ing. M., jak vyplývá
pokračování
-19-
61 T 2/2016
z Žádosti o schválení obchodní operace, která byla Ing. T. podepsána dne 1. 4. 2014. Ze
Záznamu z osobního jednání ze dne 10. 7. 2014 pak vyplývá, že zboží dle této kupní smlouvy
by mělo být společností AVIASPECTECH společnosti PAMCO dodáno v první polovině
srpna 2014. Zálohová faktura společnosti AVIASPECTECH byla vystavena dne 9. 7. 2014 a
dne 22. 7. 2014 byla společností PAMCO uhrazena (dle výpisu z účtu společnosti PAMCO).
V přípravném řízení bylo vyžádáno
vyjádření Úřadu pro obrannou standardizaci,
katalogizaci a státní ověřování jakosti pod č.j. 147-2/2014-1419, ze kterého vyplynulo, že
část zadrženého zboží, konkrétně díly s označením GS4.756.003 (položka 15 a 31 soupisu),
GS3.669.221 (položka 18 soupisu), DID-05U (položka 19 soupisu) a LN14 (položka 55
soupisu) jsou elektrosoučástky použité v původní verzi protiletadlového raketového kompletu
2K12-KUB. Ostatní zajištěné zboží lze považovat za materiál „vícenásobného určení“, který
je většinou v protiletadlovém raketovém kompletu 2K12-KUB rovněž použit. Vyskytuje se
však i v jiných druzích vojenské techniky a může být použit i v komerční technice ruského
původu. S ohledem na toto vyjádření vydalo
Generální ředitelství cel dne 12. 1. 2015
stanovisko, podle kterého jsou shora uvedené díly jednoznačně vojenským materiálem ve
smyslu § 5 zák. č. 38/1994 Sb. a lze je zařadit pod položku SVMe 5 písm. b) přílohy č. 1 vyhl.
č. 210/2012 Sb. Nad rámec takto opatřených informací k charakteru zboží bylo vypracováno
rovněž
odborné vyjádření Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany v Brně,
které se ve svých závěrech v podstatě shoduje s Úřadem pro obrannou standardizaci,
katalogizaci a státní ověřování jakosti. Navazující zpráva Licenční správy Ministerstva
obchodu a průmyslu ze dne 16. 2. 2015 pak konstatuje, že na základě požadavku společnosti
AVIASPECTECH, s.r.o. ze dne 19. 5. 2014 správní úřad vystavil prohlášení o konečném užití
vojenského materiálu dováženého do ČR (mezinárodní importní certifikát – IIC č. 135/2014 –
pro dovozce AVIASPECTECH, s.r.o., konečného uživatele PAMCO INT. a.s. a vývozce
ELIPLAZA TRADING LTD., jehož předmětem jsou náhradní díly pro pozemní bojová
vozidla v počtu 680 ks, specifikované v příloze), v rámci kterého je seznam náhradních dílů
uvedených v příloze č. 1 smlouvy č. 01/AVET/2014 ze dne 12. 5. 2014 zcela totožný se
seznamem náhradních dílů zajištěných Celním úřadem pro Zlínský kraj dne 22. 8. 2014 (ve
skladu v areálu společnosti Aircraft Industries a.s.). Z těchto údajů pak podle obžaloby
jednoznačně vyplývá, že zajištěné náhradní díly jsou vojenským materiálem ve smyslu § 5
zák. č. 38/1994 Sb.
V přípravném řízení bylo dále vyžádáno
odborné vyjádření Úřadu pro obrannou
standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti, ze kterého podle obžaloby vyplývá,
že zajištěné náhradní díly v podstatě
korespondují s požadavkem na dodávku náhradních dílů
obsaženým ve smlouvě č. 05/POD/2014, tj. ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím
AVIASPECTECH, s.r.o. a kupujícím PAMCO INT. a.s. Jestliže se přitom takto část
zajištěných dílů nepodařilo identifikovat (jedná se však pouze o zcela nepatrnou část), není
tomu tak proto, že by bylo vyloučeno, že i tyto díly byly ve smlouvě mezi AVIASPECTECH,
s.r.o. a PAMCO INT. a.s. sjednány, nýbrž pouze proto, že se jedná o vojenský materiál
vyráběný před mnoha desítkami let, který již v současné době v ČR není nikdo schopen
ztotožnit.
V přípravném řízení byly provedeny rovněž
operativní úkony,
spočívající v odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu a ve sledování osob a věcí – týkající se e-mailových
pokračování
-20-
61 T 2/2016
adres užívaných obžalovanými. Takto byla dopodrobna zadokumentována aktivita
obžalovaných, kteří prostřednictvím e-mailové komunikace domlouvali způsob opatření
zájmového zboží. Z e-mailové komunikace pořízené v rámci sledování adresy xxxx vyplývá,
že obžalovaný Ing. A. T. (s vědomím obžalovaných Ing. Z. M. a Ing. M.) objednal
požadované zboží bez potřebné licence od ukrajinské obchodní společnosti Ukrspecexport,
když byl dne 14. 4. 2014 informován, že díly jsou na Ukrajině. Obchod z Ukrajiny se
obžalovaný Ing. T. podle obžaloby následně snažil zlegalizovat opatřením fiktivních smluv
mezi společnostmi ELIPLAZA TRADING LTD (Kypr) a AVIASPECTECH, s.r.o. a mezi
TETRAKOM-2 LTD (Bulharsko) a ELIPLAZA TRADING LTD (Kypr), které byly
podkladem pro vydání mezinárodního importního certifikátu č. 135/2014. Přílohy smluv mezi
všemi těmito účastníky jsou přitom zcela totožné (včetně pořadových čísel a množství
součástek) s přílohou smlouvy č. 05/POD/2014, mění se však výše kupní ceny a to až na
částku 5.000 USD. V těchto smlouvách, které obžalovaný Ing. A. T. za společnost
AVIASPECTECH, s.r.o. uzavíral v měsíci květnu 2014, je přitom rovněž uveden termín
dodání zboží 120 dní, což odpovídá jeho faktickému dovozu do ČR. Jak již bylo uvedeno,
snahy obžalovaného Ing. A. T. o budoucí legalizaci zmíněného zboží v České republice byly
úspěšné, jelikož se mu podařilo postupem zadokumentovaným v jeho emailové komunikaci
opatřit zmíněný importní certifikát č. 135/2014 pro dovozce AVIASPECTECH, spol. s r.o. a
konečného uživatele PAMCO INT. a.s. Podle obžaloby pro případ, že by celní orgány
nezmařily dovoz vojenského materiálu, by tedy společnost PAMCO INT. a.s. měla
k dispozici oficiální dokument, kterým by prokázala legálnost obchodu s vojenským
materiálem, přičemž v případě vykázaného pořízení zboží z jiného členského státu EU (na
základě fiktivních smluv s ELIPLAZA TRADING LTD z Kypru a TETRAKOM-2 LTD
z Bulharska s fiktivní kupní cenou) nepodléhá rozhodnutí o povolení licenci (ani clu).
Obžaloba dále v rámci těchto listinných důkazů dodala, že poté, co byly náhradní díly v České
republice celními orgány zajištěny, obě společnosti (PAMCO INT. a.s. a Ukrspecexport) se
od těchto náhradních dílů distancovaly, avšak ve vzájemné komunikaci hledaly způsob, jak
celou věc vyřešit, což se podle obžaloby odrazilo mj. v doplnění původního vyjádření
společnosti Ukrspecexport pro společnost PAMCO INT. a.s., kdy konkrétně byla doplněna
mj. věta „Máte právo samostatně přijímat jakákoliv rozhodnutí ohledně této produkce“. V této
souvislosti soud opětovně poukazuje na skutečnost, že výpověď svědka K. není procesně
použitelná.
V rámci prohlídek kanceláří společnosti PAMCO INT. a. s. byl nalezen mj. záznam
z osobního jednání mezi obžalovanými Ing. M. a Ing. T. ze dne 10. 7. 2014, v rámci kterého
Ing. T. informoval Ing. M., že k dodání zboží ze smlouvy 05POD2014 dojde v první polovině
srpna 2014. Dne 13. 8. 2014 pak Ing. E. Z. M. poslala Ing. T. zprávu označenou „expedice
zboží pro Alžírsko“, přičemž v textu emailu se zmiňuje o diskuzi o odeslání zboží
navrhnutým způsobem, když rozhodnutí má v kompetenci Ing. M. jako xxxx a obchodní
ředitel. Dne 21. 8. 2014 byl na email Ing. T. zaslán email od ukrajinské společnosti
PARALLAX, v němž je uveden seznam dílů na techniku KWADRAT a SHILKA
(odpovídající seznamu dílů dle kupní smlouvy č. 05/POD/2014, a to včetně pořadových čísel
a množství jednotlivých typů zboží) s tím, že zboží bylo odesláno dne 18. 8. 2014 a nachází se
v bednách č. 1/7, 2/7, 4/7 a 5/7 (v uvedených bednách přitom bylo nelegální zboží celními
orgány skutečně zajištěno).
pokračování
-21-
61 T 2/2016
V rámci podané obžaloby byl dále uveden bližší popis zbraní, pro které měly být náhradní
díly určeny,
stroj ZSU-23-4 (shilka) je lehce pancéřovaný, samohybný protiletadlový
systém, vybavený radarem,
stroj 2K12 M2 KUB (kwadrat) je pozemní samohybný taktický
protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu, určený především k ničení letadel,
vrtulníků a řízených střel s plochou dráhou letu v malých a středních výškách. Oba tyto stroje
byly zavedeny do výzbroje sovětské armády v 60. letech 20. století.
V průběhu hlavního líčení byla soudem vyžádána zpráva od Celního úřadu pro Zlínský kraj
k předcházejícím kontrolám zboží, které dovážela společnost PAMCO INT. a. s., a to od roku
2012 do roku 2016. Z předmětné zprávy (č. l. 2123-2127) soud zjistil, že v daném období
bylo přijato celkem 34 dovozů se 78 položkami, u kterých bylo provedeno celkem
v 18 případech malé celní řízení, v rámci kterého jsou kontrolovány jen předložené doklady.
Dále bylo provedeno celkem 15 velkých celních řízení, které jsou zaměřeny na důkladnou
a všestrannou kontrolu celních prohlášení připojených a souvisejících dokladů. V jednom
případě bylo provedeno velké celní řízení, v rámci kterého při společné koordinované činnosti
specialistů byla kontrola zaměřena na důkladnou a všestrannou kontrolu zboží, celních
prohlášení, připojených a souvisejících dokladů s využitím dostupných prostředků, znalostí.
U kontroly zboží pak byli přítomni všichni specialisté.
Obhajoba ve věci předložila rozhodnutí o vydání povolení k provádění zahraničního
obchodu s vojenským materiálem, které vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, Licenční
správa (č. l. 2103-2104) pro firmu AVIASPECTECH, v rámci kterého bylo vydáno povolení
k provádění zahraničního obchodu s vojenským materiálem, mj. pro pozemní vozidla a jejich
součásti, dále letadla, tedy pro vojenský materiál, který byl přepravován a je uveden
ve výrokové části tohoto rozsudku. Pokud se týče povoleného teritoriálního zaměření, jedná
se o velké množství zemí mj. Alžírsko, Egypt a další. Obhajoba dále ve věci předložila
zálohovou fakturu (č. l. 2105-2106), kterou vydala firma AVIASPECTECH, s. r. o.,
ve které je uváděn odběratel firma PAMCO INT. a. s. a dále odpověď firmy
AVIASPECTECH, s. r. o., na výzvu k podání daňového přiznání (č. l. 2108), v rámci které
jest uvedeno, že zálohová faktura je výzvou k zaplacení 50 % ceny zboží, přičemž odběratel
PAMCO INT. a. s. si DPH z uvedené zálohové faktury neuplatnil jako odpočet ve svém
přiznání k DPH za červenec 2014, ani v následujících obdobích. Citovanou zálohovou fakturu
neuznal za daňový doklad a postupoval v souladu se zákonem o DPH. Stát tak nemusel
odvádět tomuto odběrateli odpočet daně, tj. státu nevznikl žádný škodlivý následek, takže
nelze postup společnosti označit za daňový únik.
Státní zástupkyně pak k listinným důkazům dále v průběhu hlavního líčení předložila zprávy
od Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5 (č. l. 2073-
2095), které soud s ohledem na závěrečný návrh státní zástupkyně nebude blíže rozebírat.
Odvolací soud nařídil nalézacímu soudu doplnit dokazování o
výslech svědkyně,
zaměstnankyně společnosti PAMCO INT. a. s. O. B., a to v souvislosti s doklady, které
jsou ve spise na č. l. 1404-1407 a dále č. l. 1399-1401. Odvolací soud rovněž konstatoval, že
obžalovaný Ing. T. doposud neobjasnil, se kterými všemi konkrétními osobami na Ukrajině
celý průběh kontraktu projednával. V případě zjištění těchto osob nebo zjištění skutečné
pokračování
-22-
61 T 2/2016
osoby stojící za kyperskou společností ELIPLAZA TRADING LTD konstatuje odvolací soud
možnost doplnění jejich výpovědí k přesnějšímu objasnění celého průběhu dodávky
náhradních dílů a úhrady jejich ceny. Dále považuje za vhodné pokusit se získat informace o
samotné společnosti PARALLAX a osobách, jež za ně v kritické době vystupovaly a ověřit
skutečného uživatele jednotlivých dalších e-mailových adres, z nichž zajištěná zásadní
komunikace s obžalovanými, resp. se zaměstnanci stíhaných právnických osob byla vedena.
Porovnáním obsahu e-mailové korespondence je pak třeba vyhodnotit věrohodnost tvrzení
svědka K., který se od obchodu se zbožím pro společnost PAMCO INT., a. s. zcela
distancoval.
Bližší skutečnosti týkající se společnosti PARALLAX a e-mailové komunikace nebyly
nalézacím soudem zjištěny. Nalézací soud se s ohledem na usnesení Vrchního soudu
v Olomouci obrátil s následujícími dotazy na státní zástupkyni Krajského státního
zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně (viz č. l. 2234) a státní zástupkyně ve své zprávě
(č. l. 2238) uvedla, že otázky týkající se společnosti PARALLAX a uvedených e-mailových
adres byly předmětem žádosti o právní pomoc, jak byla vyhotovena a odeslána příslušnému
justičnímu orgánu Ukrajiny (viz žádost o právní pomoc ze dne 24. 4. 2015 a otázky, které
měly být položeny svědkovi K.). Žádnými jinými informacemi státní zastupitelství
nedisponuje. Je tedy zřejmé, že žádost nalézacího soudu o získání informací v rámci dané
problematiky prostřednictvím státního zastupitelství, resp. Policie ČR, neměla kladný
výsledek a nalézací soud nedospěl ke konkrétním závěrům – jakým postupem by se daly
případné informace získat. V rámci daného šetření byl rovněž z adresy sídla firmy učiněn
pokus xxxx společnosti ELIPLAZA TRADING LTD A. N., ale dané předvolání sice bylo
doručeno na adresu společnosti, ale nepřevzal je osobně svědek N., přestože zásilka byla
adresována „do vlastních rukou výhradně jen adresáta“ a podle názoru soudu je případné
opakování snahy o doručení, natož předpoklad reálné účasti této osoby jakožto svědka více
než pochybná.
V souladu s pokynem odvolacího soudu byla vyslechnuta
svědkyně O. B. (č. l. 2294),
která ve své výpovědi uvedla, že ve společnosti PAMCO INT. a. s. pracuje na pozemní divizi
a stará se o licence, takže v rámci týmu logistiky má na starosti vypracování a hlídání
platností všech licencí, které divize v současnosti má. Úkoly bývají zadávány z jednotlivých
oddělení prostřednictvím Ing. M. nebo její kolegyně a svědkyně po konzultaci se svým
bezprostředním nadřízeným Ing. M. následně podává žádosti na Licenční správu. V rámci
svého pracovního zařazení nejedná se zástupci jiných společností - obchodních partnerů
zaměstnavatelské společnosti svědkyně. Pokud se týká obžalovaného Ing. T., svědkyně se
s ním setkala jen jednou, a to na základě žádosti ze strany Ing. M., kterým byla požádána, aby
Ing. T. vysvětlila praxi v rámci podání žádosti o licenci s ohledem na nové formuláře, kdy
v tuto dobu několik měsíců bylo nutné podávat elektronické žádosti přes datovou schránku na
Licenční správu. Svědkyně uvedla, že v době rozhodné nevěděla o nákupu nebo prodeji
materiálů od společnosti Ing. T., který jí byl nejprve představen jen jménem, následně jí byla
předána vizitka a svědkyně obžalovanému nabídla předvyplnění formuláře, který však
nemohla zcela vyplnit, neboť neměla konkrétní informace. S Ing. T. nehovořila o žádné
konkrétní dodávce, takže nemohla podrobněji vyplnit formulář. K dotazu soudu pak svědkyně
po předestření jednotlivých dokladů založených ve spise na č. l. 1399, 1401, 1404, 1405 a
1406 uvedla, že pokud se týká listiny uvedené na č. l. 1399, pak podle předané vizitky
pokračování
-23-
61 T 2/2016
posílala Ing. T. v e-mailech dokumenty, které by mohl případně potřebovat. Na č. l. 1401 je
návrh importního certifikátu, u kterého Ing. T. ukazovala svědkyně, jak se vyplňuje, a poté jej
poslala Ing. T. na adresu společnosti. Na č. l. 1404 jsou podle svědkyně jen všeobecné
informace a k dotazu, aby svědkyně vysvětlila, proč jsou zde používány konkrétní údaje,
svědkyně uvedla, že si již na to nepamatuje, takže neví, proč tehdy tyto skutečnosti uváděla a
z jakého důvodu. Obdobně vysvětlovala údaje uvedené na č. l. 1405, kde jsou uvedeny
konkrétní skutečnosti dovozu, a to vozidla Kwadrat a Shilka. Svědkyně přímo k dotazu soudu
uvedla, že neví, proč tyto kontaktní skutečnosti jsou zde uvedeny a kde vzala tyto informace.
Rovněž neví, z jakých dokladů je vyplňovala. Pokud se týká č. l. 1406, jedná se o účel žádosti
o licenci a tyto skutečnosti se tisknou k formuláři. Svědkyně se také blíže nE.jádřila o
společnosti AT Servise Ltd. sídlící v Dominice, přičemž veškeré skutečnosti na formulářích
uvedené byly dle svědkyně pravděpodobně náhodné, neboť svědkyně na počátku svého
výslechu uvedla, že žádné bližší skutečnosti týkající se možných budoucích obchodů mezi
společností Ing. T. a společností PAMCO INT. a. s. neznala.
Odvolací soud ve svém usnesení konstatoval, že obžalovaný Ing. T. doposud neobjasnil, se
kterými konkrétními osobami na Ukrajině celý průběh kontraktu projednával. Soud proto
přistoupil k opětovnému výslechu Ing. A. T., který uvedl, že na Ukrajině průběh kontraktů
projednával se svědkem K.. Bližší okolnosti projednávání si již nepamatuje s ohledem na
velký počet svých kontaktů. Vzpomíná si právě jen na jednání s K., se kterým projednával ale
i jiné obchodní záležitosti. Pokud se týká osoby A. N., tuto osobu zná jen přes e-maily a nikdy
s ní osobně nejednal. E-mailové adresy xxxx
, xxxx jsou adresy, v rámci kterých komunikoval
s K., kdy se jedná o komunikaci, která byla před tím projednávána telefonicky. Kdo přesně
psal dané e-maily, svědek neví. Rovněž neví, proč se K. ve svých výpovědích distancoval od
obchodů se společností PAMCO INT., když tyto obchody reálně probíhaly. Svědek K.
v současné době do České republiky nejezdí. Byl zde naposledy před třemi lety a obžalovaný
se s ním naposledy osobně setkal na výstavbě v Abu Dhabi před dvěma lety. Obžalovaný
rovněž sám k věci uvedl, že dodávky, které jsou předmětem obžaloby i rozsudku, byly již
realizovány, případně částečně realizovány, a do půl roku by mělo býti vše vyřešeno.
K dotazu uvedl, že se jedná o dodávku kyperské společnosti ELIPLAZA TRADING LTD.,
kdy tuto dodávku pro urychlení dodala bulharská společnost TETRAKOM LTD., se kterou
má společnost ELIPLAZA uzavřenou smlouvu. Současně u jednání obhajoba předložila
doklady o předání náhradních dílů a vyjádření společnosti ELIPLAZA TRADING.
Obhajoba u hlavního líčení předložila další listinné důkazy, které soud založil do spisového
materiálu a které nyní bude konstatovat:
Jedná se o výzvu finančního úřadu a platební výměr, resp. rozhodnutí finančního úřadu
(viz č. l. 2242-2243), z kterýchžto listinných důkazů je důkazně validní platební výměr, dle
kterého Finanční úřad pro hlavní město Praha, Územní pracoviště pro Prahu 5, společnosti
AVIASPECTECH, s. r. o. vyměřil daň z přidané hodnoty za červenec 2014 v nulové výši,
tedy rozhodl o neexistenci povinnosti platit danou daň a dané rozhodnutí je zásadní
skutečnost v rámci skutku, který byl nalézacím soudem zproštěn. Obhajoba dále předložila
notářský zápis, včetně avíza společnosti AVIASPECTECH z 30. 3. 2017 o přípravě zboží
k předání, protokol o předání a převzetí zboží společností PAMCO z 10. 4. 2017, fakturou
z 27. 3. 2017, která byla vystavena bulharskou společností, která dodává společnosti
ELIPLAZA a dopis adresovaný společnosti AVIASPECTECH podepsaný ředitelem N..
pokračování
-24-
61 T 2/2016
Pokud se týká daných dokladů (viz č. l. 2267-2291), jedná se o listinné důkazy, které
prokazují dodání elektronických součástek, a to kondenzátorů ve stříbrné barvě celkem 105
ks, kondenzátorů v hnědé barvě celkem 9 ks, transformátorů v zelené barvě 2 ks, tranzistory
ve stříbrné barvě 2 ks, větší transformátor 1 ks zelené barvy a 1 ks černé bravy; menší zelené
barvy 2 ks, relé 4 ks, šrouby se závitem a kabelem 4 ks, 18 ks malých tranzistorů v jednom
balení a 1 ks v samostatném balení, přičemž soudu byla dodána i černobílá a barevná
fotodokumentace. Ředitel N. se v rámci dopisu omlouvá za zpoždění při realizaci smlouvy, a
to s ohledem na skutečnost, že dané zboží se již nE.rábí a proto sehnání tohoto zboží bylo
časově velmi náročné. Zbytek dohodnutého zboží bude dodán přibližně do šesti měsíců. Dále
se konstatuje podpis smlouvy mezi společnostmi TETRAKOM a ELIPLAZA, přičemž zboží
s ohledem na časové urychlení a ekonomickou proveditelnost bude namísto společnosti
ELIPLAZA dodáváno přímo od bulharské společnosti TETRAKOM. Jedná se tak o sdělení,
které potvrzuje výpověď obžalovaného T., přičemž veškeré předložené důkazy podle
obhajoby potvrzují verzi obžalovaných, která znamená rozdílnost dodávek a omyl obžaloby
v rámci určení totožnosti jednotlivých zakázek.
Před ukončením dokazování obhajoba požádala provést následující důkazy:
Předvolání svědka A. N. –
na dotaz soudu však obhajoba nesdělila soudu adresu, ze které
by měl být předvolán, a obecně odkázala na adresu sídla firmy.
Opětovně vyžádat od celního úřadu zprávu týkající se zásilek z Ukrajiny za rok 2012, 2013
a informaci, zda u těchto dovozů bylo prováděno velké celní řízení.
Identifikovat osobu, která byla uváděna pod jménem P. V. a zjistit, zda tato osoba byla
v zaměstnaneckém poměru v Celní správě.
Obhajoba rovněž žádala, aby soud nechal vyhotovit znalecký posudek příslušným znalcem
(
obhajoba nekonkretizovala zaměření znalce), který by vyhodnotil, zda zboží, které bylo
zajištěno celním úřadem, má charakter vojenského materiálu ve smyslu zákona.
Nalézací soud požádal státní zástupkyni o vyjádření se k důkazním návrhům a státní
zástupkyně uvedla, že důkazní návrhy nepovažuje za důležité v rámci důkazního řízení a
proto navrhuje jejich zamítnutí.
Nalézací soud důkazní návrhy obhajoby jako nedůvodné, případně nerealizovatelné,
zamítl. Pokud se týče předvolání svědka A. N., pak soud se o předvolání tohoto svědka
pokusil v rámci nařízení hlavního líčení na 20. 4. 2017 (viz č. l. 2234), a to na adresu dané
společnosti. Předvolání se však ani nepodařilo řádně doručit, obhajoba nemá k dispozici jinou
adresu svědka. Je zřejmé, že svědek se trvale zdržuje v cizině, takže k hlavnímu líčení nemůže
být předveden, přičemž s ohledem na vzdálenost a především snahu nalézacího soudu
o předvolání svědků ze zahraničí v rámci předcházejícího dokazování, je zřejmé, že možnost
zajistit účast svědka u hlavního líčení je možnost toliko hypotetická, nikoliv skutečná. Nelze
rovněž přehlédnout, že svědek by se s největší pravděpodobností omezil na konstataci
skutečností, které uvedl v dopise předloženém obhajobou. Pokud se týče zprávy od celního
úřadu, soud konstatuje, že zpráva byla již vyžádána a soud tuto zprávu v rámci svého
prvotního rozhodnutí konstatoval, takže vyžádání nové zprávy soud považuje za zcela
nadbytečnou skutečnost; taktéž zjištění totožnosti osoby, která byla uváděna pod jménem P.
V., soud s ohledem na výslech ostatních pracovníků celní správy považuje za nadbytečné.
Vyžádání znaleckého posudku je podle názoru nalézacího soudu rovněž nadbytečné a soud
pokračování
-25-
61 T 2/2016
v této souvislosti poukazuje na právní názor vrchního soudu, dle kterého další důkazní
zkoumání, zda se jednalo o materiál vojenského charakteru, se jeví jako zcela bezpředmětné
(viz č. l. 16 daného usnesení, první odstavec), takže předmětný materiál je zjevně vojenského
charakteru. Nalézací soud z těchto důvodů konstatuje, že důkazní situace umožňuje
rozhodnutí ve věci, když důkazy doposud provedené zajistily zjištění skutkového stavu věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu.
V rámci hodnocení důkazů nalézací soud postupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 6
trestního řádu a důkazy hodnotil dle svého vnitřního přesvědčení založeného na uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v souhrnu, přičemž byl současně vázán ve smyslu § 264 odst. 1
trestního řádu právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí odvolací soud.
V rámci provedeného dokazování byly prokázány následující skutečnosti:
Při celní kontrole konané dne 26. 8. 2014 v areálu společnosti Aircraft Industries a. s.
na adrese Kunovice, Na Záhonech č. 1177, bylo zajištěno Celním úřadem pro Zlínský kraj
nad rámec deklarovaného rozsahu zboží, které bylo umístěno v zásilce pro jiný obchod
společnosti PAMCO INT. a. s., vojenský materiál, a to náhradní díly pro bojová vozidla
KWADRAT a SHILKA. Tato skutečnost není žádnou z procesních stran rozporována a dané
zjištění je důkazně zadokumentováno (viz č. l. 266, 319, 322, 479 a následující). Daný
materiál byl tak nelegálně umístěn k regální zásilce do České republiky a jednalo se
o konkrétní zboží, které odběratel – společnost PAMCO INT. a. s. již nějakou dobu neúspěšně
sháněla. Tato skutečnost není náhodná, takže je nutno logicky dovodit, že se nejednalo
o záměnu jednotlivého materiálu k dodávce, která měla dále směřovat do Egyptské arabské
republiky, ale šlo o zboží nad rámec oficiální úplné dodávky dokladované specifikaci
kontrakty a fakturami (č. l. 357-383), což obžalovaný Ing. M. za společnost PAMCO INT. a.
s. potvrdil mj. i ve vyjádření pro celní úřad ze dne 8. 9. 2014 (č. l. 357). Zásadním důkazem
ve věci je zajištěná e-mailová komunikace, ze které bez pochybnosti vyplývá, že všichni
obžalovaní, tedy všechny fyzické osoby, a to Ing. V. M., Ing. A. T., Ing. E. Z. M. věděli, že
náhradní díly pro kontrakt společnosti PAMCO INT. a. s. od společnosti AVIASPECTECH,
s. r. o. byly objednány a budou dodány na Ukrajině. V tomto směru je tak dle názoru
nalézacího soudu výpověď svědka K. zcela nepřesvědčivá a je vyvrácena právě danou e-
mailovou komunikací. Důvody, proč společnost AVIASPECTECH, s. r. o. si pro tento
obchod neobstarala příslušnou licenci, soudu nejsou známy a pro posouzení trestně právní
odpovědnosti jednotlivých osob nejsou podstatné. Je však zřejmé, že licence na dovoz
náhradních dílů touto společností z Ukrajiny vydána nebyla. Důkazy provedenými v průběhu
hlavního líčení pak bylo jednoznačně prokázáno, že obžalovaný Ing. V. M. za společnost
PAMCO INT. a. s. a Ing. A. T. za společnost AVIASPECTECH, s. r. o. uzavřeli kupní
smlouvu, jejímž předmětem byly elektronické náhradní díly pro pozemní bojová vozidla
KWADRAT a SHILKA. Právě tyto náhradní díly, resp. toto zboží, bylo téměř v úplném
rozsahu dodáno v zásilce, která byla předmětem celní kontroly a nekompletnost celého
objednaného souboru zboží byla způsobena tím, že dodavateli se celý rozsah náhradních dílů
nepodařilo opatřit. Z tohoto důvodu počet objednaných dílů a dílů, které byly nalezeny při
celní prohlídce, není zcela totožný. Při porovnání přílohy kupní smlouvy a zajištěným zbožím
se dané zajištěné věci početně, typově i pořadovým číslem shodují právě s přílohou kupní
smlouvy uzavřenou mezi oběma společnostmi a seznam skutečně zaslaného zboží je pak
součástí zprávy od ukrajinského dodavatele ve shodě s přílohou oficiální kupní smlouvy. Tato
pokračování
-26-
61 T 2/2016
skutečnost není náhodná, ale logicky svědčí o přípravě a reálném provedení trestné činnosti,
která je uvedena ve výrokové části tohoto rozsudku. V době rozhodné jest nespornou
skutečností, že dodávku zboží pro společnost PAMCO INT. a. s. od společnosti
AVIASPECTECH, s. r. o., tak jak toto zboží bylo specifikováno, nebylo dodáno od údajných
dodavatelů, a to kyperské společnosti ELIPLAZA TRADING Ltd. a bulharské společnosti
TETRACOM 2 Ltd., ale naopak v srpnu roku 2014 požadované náhradní díly byly dodány
ukrajinským dodavatelem v rámci souboru dalšího dodávaného materiálu a přitom poté, co
dodání zboží, včetně označení beden, v nichž tento materiál byl navíc zasílán, byla tato
skutečnost signalizována v e-mailové korespondenci současně s totožnou přílohou seznamu
materiálu. Tato příloha byla součástí původní smlouvy mezi oběma společnostmi a je tedy
jediným možným logickým vysvětlením, že v rozhodné době ukrajinský dodavatel přidal
k legální zásilce do České republiky konkrétní zboží, které odběratel již nějakou dobu
neúspěšně sháněl. Samotná e-mailová komunikace je pak zjevně reálná a žádný
z obžalovaných nenamítal neužívání daných adres, případně padělání daných zpráv. Obsah
této korespondence proto soud v souladu s názorem odvolacího soudu označuje za důkazy
přímé, přičemž se nejedná o důkaz jediný, ale je podpořen řadou dalších provedených důkazů.
Celá obchodní operace před uzavřením smlouvy byla schválena obžalovaným Ing. V.M. a tato
skutečnost je prokazována dokumentem, který je založen na č. l. 287 spisového materiálu. Od
okamžiku uzavření smlouvy tak díky výše zmíněné e-mailové komunikaci byla podrobně
zadokumentována aktivita obžalovaných, kteří domlouvali způsob opatření zboží. V lednu
2014 obžalovaná Ing. Z. jménem společnosti PAMCO INT. a. s. požádala ukrajinskou
společnost PARALLAX o vyjádření, zda je možné požadované díly, které byly přesně
specifikovány, dodat, přičemž tato společnost již dříve oznámila, že některé díly jsou již
připraveny na skladě. Na konci ledna 2014 pak obžalovaná Ing. Z. požádala Ing. T. o
intervenci u ukrajinské společnosti PARALLAX s tím, že se jedná o díly určené pro kontrakt
s alžírským ministerstvem. Na konci března pak obžalovaná sdělila Ing. T. vyhotovení
smlouvy mezi společnostmi PAMCO INT. a. s. a AVIASPECTECH, s. r. o., a to v ruském
jazyce, a požádala obžalovaného Ing. T., aby danou smlouvu překontroloval před odesláním
ukrajinské společnosti PARALLAX. Dne 1. 4. 2014 pak obžalovaná sdělila obžalovanému
Ing. T. nutnost rozšíření kontraktů pro Alžírsko o další položky a jejich seznam zaslala
v příloze. Dne 9. 4. 2014 pak obžalovaná Ing. Z. Ing. T. opětovně zaslala kupní smlouvu mezi
společnostmi, a to včetně již rozšířeného seznamu požadovaných náhradních dílů a stanovila
cenu dodávky na částku 203.650,23 USD. Následně O. B. ze společnosti PAMCO INT. a. s.
zaslala Ing. T. předvyplněný návrh dovozní licence, dle kterého by měla být obchodním
partnerem pro náhradní díly bojových vozidel KWADRAT a SHILKA společnost AT Servise
Ltd. Svědkyně O. B. k dané skutečnosti se u hlavního líčení vyjádřila velmi neurčitě, tedy že
si na okolnosti nepamatuje a neví, z jakého důvodu konkrétní údaje do předvyplněného
návrhu dovozní licence uváděla. Rovněž tato skutečnost svědčí o úmyslu obžalovaných a
právnických osob spáchat danou trestnou činnost. E-mailová komunikace také obsahuje
zprávy o korespondenci společnosti AVIASPECTECH, s. r. o. se společnostmi ELIPLAZA
TRADING Ltd. a TETRACOM 2 Ltd. o dodávce stejných náhradních dílů s totožným
seznamem jako v základní zmiňované kupní smlouvě. Cena však je zde rozdílná, a to mezi
společnostmi ELIPLAZA TRADING Ltd. a AVIASPECTECH, s. r. o. byla stanovena na výši
193.467,72 USD a mezi společnostmi ELIPLAZA TRADING Ltd. a TETRACOM 2 Ltd. jen
ve výši 5.000 USD. Nelze přehlédnout, že z e-mailové adresy společnosti PARALLAX byl
obžalovanému Ing. T. zasílán návrh smlouvy mezi společnostmi ELIPLAZA TRADING Ltd.
pokračování
-27-
61 T 2/2016
a TETRACOM 2 Ltd., včetně přílohy s totožným seznamem náhradních dílů s kupní cenou
navýšenou na 7.000 USD. Z dané skutečnosti je nutno dovodit, že uvedené smlouvy sloužily
jen k zakrytí faktického stavu věci, kdy dané zboží bude odebíráno a přímo dodáno od
ukrajinského obchodního partnera, se kterým bylo od počátku jednáno, a to s vědomím
konečného příjemce zboží v České republice. Za podstatný lze považovat e-mail od
společnosti PARALLAX ze dne 21. 8. 2014 adresovaný obžalovanému Ing. T., který
obsahuje přesné informace, ve kterých bednách jsou umístěny náhradní díly; přitom jejich
seznam opětovně přesně odpovídá seznamu dílů dle kupní smlouvy. Tato skutečnost
prokazuje, že díly nebyly do zásilky ukrajinského dodavatele vloženy náhodně, případně
omylem nebo za jiným účelem a rovněž prokazuje vědomí českých obchodních společností o
dané dodávce. Odběratelé tak byli předem informováni, jak budou díly mezi legálně dovážené
zboží rozmístěny. Pokud těsně před nynějším hlavním líčením došlo k částečné realizaci,
dodávky náhradních dílů ze strany kyperské společnosti ELIPLAZA TRADING Ltd.,
s ohledem na časový odstup od roku 2014 tato skutečnost je nerozhodná a je ji možno
považovat buď za snahu o zakrytí trestné činnosti, případně za snahu o náhradu zboží, které
bylo zajištěno celní kontrolou a nebylo tak možno dané zboží být využito k obchodní činnosti
ze strany společnosti PAMCO INT. a. s. Daná dodávka zboží tak v žádném případě nemůže
vyvinit obžalované z trestné činnosti, případně dovodit reálnost fiktivních smluv mezi
společnostmi ELIPLAZA TRADING Ltd. a AVIASPECTECH, s. r. o. a mezi společnostmi
TETRACOM 2 Ltd. a ELIPLAZA TRADING Ltd. Pokud se týká celní kontroly, pak ze
zprávy celního úřadu je zřejmé, jak často bylo prováděno tzv. velké celní řízení pod
označením VCŘ-A, které představovalo důkladnou všestrannou kontrolu zboží a dokladů.
Drtivá většina kontrol byla prováděna jen formou kontroly dokladů odpovídající postupu dle
celního kodexu (nařízení rady EHS č. 2913/92). V roce 2014 bylo provedeno celkem z 11
případů tranzitu zboží VCŘ-A 2x a za celkové období uváděné ve zprávě ze 49 případů
tranzitu bylo provedeno VCŘ-A 12x a v případě dovozů, které byly realizovány celkem 34x
jen v jednom případě. Obžalovaný Ing. M. dle výpovědi svědka L. C. byl o provedení
prohlídky v režimu VCŘ-A informován dne 26. 8. 2014 v 7 hodin ráno, takže úvahy o
časovém prostoru pro případnou manipulaci se zbožím nejsou důvodné. Nalézací soud
s ohledem na výše uvedené proto uzavírá, že vina všech obžalovaných, a to jak fyzických, tak
právnických osob, ze spáchání jednání, které je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku,
byla prokázána.
Nalézací soud se dále bude zabývat právní kvalifikací trestné činnosti, která je uvedena
ve výrokové části tohoto rozsudku. Nejprve se nalézací soud vyjádří (v souladu s usnesením
odvolacího soudu) k trestnosti obchodu s vojenským materiálem:
K zákonným podmínkám trestnosti obchodu s vojenským materiálem je třeba především
konstatovat širší společensko-politické konsekvence podmínek takových obchodů, jež jsou
upravovány rozsáhlou šíří právních předpisů, jak na základě mezinárodních smluv,
jednotlivých směrnic Evropského parlamentu, tak zákonů vnitrostátních i podzákonných
předpisů platných v České republice. Jejich zásadním účelem je rigidní úprava nakládání
s vojenským materiálem, jako zbožím specifického charakteru jak vzhledem k samotnému
nebezpečí jejich užití, případně zneužití, které může mít dalekosáhlé následky při ohrožení
životů a zdraví jednotlivců a páchání násilné trestné činnosti, tak i celospolečenský a
mezinárodní dopad při nekontrolované distribuci zbraní a střeliva do oblastí různých
pokračování
-28-
61 T 2/2016
ozbrojených konfliktů. Podmínky pro uskutečnění takových zahraničních obchodů jsou
závislé na politickém rozhodování, na základě demokratických a humánních zásad společnosti
v souladu s mezinárodními závazky České republiky a jejími zahraničně politickými,
obchodními a bezpečnostními zájmy. K takovému rozhodování jsou oprávněny řádně
ustanovené orgány, zejména Ministerstvo průmyslu a obchodu, případně Ministerstvo vnitra a
Ministerstvo obrany. Zásadním právním předpisem pro oblast zahraničního obchodu
s vojenským materiálem je zák. č. 38/1994 Sb. v době páchání trestného jednání obžalovaným
ve znění zák. č. 248/2011 Sb. Tento zákon především v § 2 definoval samotný obchod
s vojenským materiálem
jako vývoz či dovoz vojenského materiálu z území České republiky
do zahraničního státu, jenž není členem Evropské unie či naopak na území České republiky ze
zahraničí ze státu, jenž není členem Evropské unie, ale i nákup vojenského materiálu
od zahraniční osoby či prodej zahraniční osobě, jakož i plnění závazků vůči zahraniční osobě
a přijímání dalších plnění od zahraniční osoby, jejichž předmětem je vojenský materiál, pokud
jde o obchod s vojenským materiálem ve vztahu k jiným než členským státům Evropské unie,
ale také transfer vojenského materiálu uvnitř Evropské unie.
Za takový obchod je považováno
i zprostředkování takových činností a také nákup vojenského materiálu v zahraničí a jeho
následný prodej do jiného než členského státu Evropské unie. Je za něj také považován i
písemný projev směřující k uzavření smluv, jež výše vytčené vztahy upravují. Z tohoto pohledu
je třeba nahlížet i na zprostředkovatelskou účast obžalovaného Ing. T. na obchodu
s vojenským materiálem. Novelizací zák. č. 38/1994 Sb. zákonem č. 248/2011 Sb. došlo
k zásadní změně pravidel transferů produktů pro obranné účely uvnitř Evropské unie
v souladu se Směrnicí EP a Rady 2009/43/ES. Podstata změny spočívá v tom, že každý
transfer vojenského materiálu v rámci EU musí podléhat předchozímu povolení
prostřednictvím obecných, souhrnných nebo individuálních licencí. Licence udělená
členským státem musí platit v celé EU a k průvozu přes jiné členské státy EU a nesmí se
vyžadovat žádné jiné povolení nebo další dovozní licence (srov. Důvodová zpráva k návrhu
zák. č. 248/2011 Sb.). Podmínky licence k transferu vojenského materiálu uvnitř EU jsou
definovány v § 22a zákona. Seznam vojenského materiálu je stanoven prováděcím předpisem
na základě Společného seznamu vojenského materiálu Evropské unie v uvedené době dle
vyhlášky č. 332/2009 Sb. a ve vztahu k náhradním dílům k předmětným vozidlům v části
SVMe 6 Pozemní vozidla, speciálně konstruované součásti a služby.
Obžalovaní Ing. V. M., Ing. E. Z. M. a Ing. A. T. svým jednáním, které je uvedeno ve
výrokové části tohoto rozsudku, když v průběhu roku 2014 sjednali dodávku vojenského
materiálu, a to bez potřebné licence ve smyslu zákona č. 38/1994 Sb., o čemž všichni
obžalovaní věděli, takže obžalovaní dojednali zavření zastíracích smluv, na základě kterých
chtěli nelegálně dovezené zboží, a to jako součást jiné zásilky, zlegalizovat, naplnili
obžalovaní zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu provedení zahraničního obchodu
s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku, a
to formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, když s ohledem na provedení
obchodu museli být obžalovaní předem smluveni a veškeré související úkony pak prováděli
ve vzájemné shodě. Svého jednání se obžalovaní dopustili v úmyslu přímém podle § 15 odst.
1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděli, že svou činností se podílejí na nelegálním dovozu
vojenského materiálu a svým jednáním se snažili původ tohoto materiálu zlegalizovat.
Současně pak obžalovaní Ing. V. M., Ing. E. Z. M., Ing. A. T., společnosti PAMCO INT. a. s.
a AVIASPECTECH, s. r. o. v rámci jednočinného jednání tím, že v souvislosti
pokračování
-29-
61 T 2/2016
s neoprávněným pořízením zboží z Ukrajiny zatajili dovoz tohoto zboží před celními orgány,
nepodali celní prohlášení před vstupem zboží na celní území společenství a způsobili tak
vznik celního dluhu ve výši 104.518 Kč, naplnili všechny zákonné znaky skutkové podstaty
trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního
zákoníku, a to rovněž formou spolupachatelství dle § 23 trestního zákoníku. Pokud se týká
subjektivní stránky obžalovaných Ing. A. T., Ing. E. Z. M. a Ing. V. M. v rámci trestného činu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, pak tohoto jednání se dopustili minimálně
v nepřímém úmyslu dle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku, neboť obžalovaní věděli
nebo alespoň museli být srozuměni s tím, že zatajením dovezeného zboží ze společnosti
AVIASPECTECH, s. r. o. a PAMCO INT. a. s. vyhýbají celním povinnostem.
Obžalované společnosti PAMCO INT. a. s. a AVIASPECTECH, s. r. o. se trestného činu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, který je uveden v ustanovení § 7 zákona č.
418/2011 Sb. dopustili jednáním členů svých statutárních orgánů a v případě společnosti
PAMCO INT. a. s. také jednáním zaměstnankyně při plnění pracovních úkolů, a to jménem
obžalovaných společnosti a v rámci jejich činnosti podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č.
418/2011 Sb., v případě PAMCO INT. a. s. rovněž dle § 8 odst. 1 písm. d) zákona č.
418/2011 Sb. Spáchání trestného činu lze přičítat, a to ve smyslu zavinění podle § 8 odst. 2
písm. a) zákona č. 418/2011 Sb. z důvodu, že trestný čin byl spáchán členy statutárních
orgánů obžalovaných společností, u společnosti PAMCO INT. a. s. dále zaměstnancem
ve smyslu § 8 odst. 2 písm. b) zákona č. 418/2011 Sb., kteří jménem společnosti navázali
vzájemnou obchodní spolupráci a kteří vědomě obě společnosti zapojili do obchodu, v rámci
kterého došlo k porušení celních a daňových předpisů za účelem snížení daňových povinností
společností. Trestná činnost obou právnických osob je v jednočinném souběhu skutků
k základnímu nezákonnému jednání, tedy zločinu provedení zahraničního obchodu
s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku.
Podle názoru nalézacího soudu však trestní postih za neuhrazení daňové a celní povinnosti
není v rozporu se základní zásadou presumpce neviny, resp. zákazu, aby pod trestní sankcí byl
pachatel nucen prostřednictvím plnění daňových a celních povinností k doznání nezákonné, či
trestné činnosti. Podle názoru nalézacího soudu totiž v jednání právnických osob v rámci
neoprávněného dovozu vojenského materiálu bez povolení byl rovněž aspekt finančního
zisku. Je sice pravdou, jak uvádí obhajoba, že se jednalo o zisk v rámci promilí obratu firmy
PAMCO INT. a. s., na straně druhé se jednalo o finanční zisk a tedy reálný nezdaněný zisk
přE.šující 100 tis. Kč, což znamená částku, která jest v rámci ustanovení § 138 odst. 1
trestního zákoníku uváděna jako dvojnásobek spodní hranice větší škody. S ohledem na tuto
skutečnost proto soud v rámci předpokládané motivace uznal právnické osoby vinnými
z daného přečinu, který je uveden ve výrokové části tohoto rozsudku.
Pokud se týče společenské nebezpečnosti daného jednání v rámci obchodování
s materiálem, který má vojenský charakter, byť se jedná o náhradní díly starší výroby, které
samy o sobě nejsou střelnými zbraněmi, výbušninami, či střelivem, ale jejichž účelem je
umožnit opravu a provozuschopnost zbraňového zařízení nadále užívaného v zemi
plánovaného vývozu k vojenským účelům, pak nelze samotný charakter nebo stáří náhradních
dílů považovat za skutečnost rozhodující k posouzení podmínek protiprávnosti. Protiprávnost
pokračování
-30-
61 T 2/2016
je dána především zákonem vymezeným postupem, za něhož jen stát vymezuje a povoluje
obchod s materiálem, který může mít z pohledu vojenského, mezinárodního i obecně
společenského strategický význam a stát tak žádá, aby byl plně pod jeho dohledem.
Nekontrolované šíření zbraní je tak zcela nepřípustné. Při hodnocení společenské škodlivosti
nelicencovaného obchodu je zásadní okolností hodnota materiálu, kdy smluvní cena byla
stanovena na částku 426 tis. USD, což představuje více než 5 mil. Kč. Rovněž otázka
společenské nebezpečnosti v rámci přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
je pak hodnocena s ohledem na způsobenou škodu, která již byla uvedena, s poukazem
na ustanovení § 138 odst. 1 trestního zákoníku. Nalézací soud proto konstatuje naplnění
ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku, když s ohledem na všechny okolnosti případu
nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Při úvahách o trestech u všech obžalovaných (fyzických osob) soud postupoval v souladu
s hlavou V. trestního zákoníku, a to především s ustanoveními § 38, § 39 trestního zákoníku;
pokud se týká právnických osob, pak v souladu s ustanovením § 14 zákona č. 418/2011 Sb.
Soud se bude nejprve zabývat ukládáním trestu obecně. Lze konstatovat v souladu s právní
literaturou a judikaturou, že smyslem a účelem trestu v nejobecnějším smyslu je ochrana
společnosti před kriminalitou. Pokud jde o trest, je základem jeho přiměřenost a rozhodujícím
kritériem pro jeho ukládání spáchaný trestný čin. Povahu a závažnost spáchaného trestného
činu blíže určují hlediska, které jsou demonstrativně vyčtena v ustanovení § 38 odst. 2
trestního zákoníku. K těmto hlediskům patří především objektivní znaky blíže charakterizující
spáchaný trestný čin, mezi které patří především význam chráněného zájmu, který byl činem
dotčen, způsob provedení činu a jeho následky; dále okolnosti, za jakých byl čin spáchán.
Dalším důležitým okruhem je intenzita subjektivního vztahu pachatele k činu, mezi které patří
především míra jeho zavinění, pohnutka pachatele, záměr nebo cíl a samotná osoba pachatele.
Dalším limitem přiměřenosti trestu jsou poměry pachatele, které jsou sice ve vztahu k povaze
a závažnosti trestného činu podpůrné, ale slouží ke korekci kritéria předcházejícího. Poměry
pachatele jsou okolnosti charakterizující osobu pachatele a ovlivňují citelnost uloženého
trestu. Soud hodnotí osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele, které charakterizují
pachatele jako objekt ukládaného trestu. Přiměřenost trestu je tak míněna úměrnost trestu
individuálnímu trestnému činu a osobnosti jeho pachatele. Obecně při ukládání trestu se
postupuje v rámci požadavku subsidiarity přísnější trestní sankce, v rámci které – kde postačí
uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro
pachatele citelnější. Při ukládání trestu jest obecným principem individualizace trestu, v rámci
které se zhodnotí povaha a závažnost spáchaného trestného činu, osobní, majetkové, rodinné a
jiné poměry pachatele, dosavadní způsob života pachatele a možnost jeho nápravy, okolnosti
přitěžující a polehčující. Hlavním a neopomenutelným kritériem, které zahrnuje nejširší okruh
skutečností charakterizující trestný čin a jeho pachatele, je povaha a závažnost spáchaného
trestného činu, kdy musí být zvážena konkrétní povaha a konkrétní závažnost dané trestné
činnosti. Při úvahách o možnosti nápravy pachatele je zjevné, že soud se při této úvaze
neobejde bez určité míry pravděpodobnosti s ohledem na předpoklad určitého jednání
pachatele, které se odehraje teprve v budoucnu. V rámci těchto úvah se soud zabýval jak
osobami obžalovaných, tak škodlivostí konkrétní trestné činnosti, jakožto i dalších veškerých
okolností trestné činnosti. Obdobně soud postupoval při úvahách o uložení trestu právnických
osob, kdy vyhodnotil povahu a závažnost trestného činu k poměrům právnické osoby,
pokračování
-31-
61 T 2/2016
zhodnotil její dosavadní činnost a majetkové poměry a přihlédl k možným účinkům a
důsledkům, které lze očekávat od uloženého trestu pro budoucí činnost právnické osoby.
Při úvahách o konkrétním trestu u fyzických osob, tedy obžalovaných Ing. V. M., Ing. A.
T. a Ing. E. Z. M., soud vycházel z následujících zjištěných skutečností:
Všichni obžalovaní jsou osoby bezúhonné a jejich trestnou činnost lze hodnotit jakožto
mimořádné selhání v doposud řádném životě, takže lze s velkou pravděpodobností
předpokládat, že se nebudou dopouštět další trestné činnosti. Obžalovaní spáchali shodnou
trestnou činnost vcelku s obdobnou mírou zapojení do této trestné činnosti v rámci páchání
trestné činnosti. Postavení v jednotlivých společnostech pak soud zohlednil v rámci ukládání
trestů zákazu činnosti a peněžitého trestu. Pokud se týče samotné trestné činnosti, jak je již
výše uvedeno, jedná se zcela jistě o činnost společensky škodlivou. Na straně druhé nelze
pominout okolnosti trestné činnosti, samotný předmět trestné činnosti, kdy se jedná o věci
pro vojenskou techniku, kterou nelze v žádném případě charakterizovat jako moderní nebo
mimořádně nebezpečnou, či devastující protivníka a nešlo rovněž o oblast, kde jest dovoz
vojenské techniky zakázán, případně o příjemce, u kterého lze předpokládat použití proti
civilním osobám. Motivací trestné činnosti podle názoru soudu byla především snaha
o zajištění rychlé dodávky a dále snaha o finanční profit v rámci zkrácení daňové povinnosti.
S ohledem na všechny tyto skutečnosti proto soud uložil trest při dolní hranici zákonné sazby,
a to trest odnětí svobody v trvání jeden rok a šest měsíců a v rámci trestní sazby, která jest
stanovena trestním zákoníkem v rozsahu od jednoho roku do osmi let, a to jakožto trest
úhrnný, neboť obžalovaní jsou odsuzováni za spáchání dvou trestných činů. S ohledem
na osoby obžalovaných pak tento trest byl podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou
v prvé polovině zákonné sazby, blíže středu, a to zkušební dobu v délce dvou let a šesti
měsíců, přičemž obžalovaní by svým řádným občanským životem měli prokázat oprávněnost
uložení tohoto pro ně vcelku příznivého výchovného trestu. Obžalovaní Ing. V. M. a Ing. A.
T. trestnou činnost spáchali v rámci pracovní pozice statutárního orgánu a s ohledem na tuto
skutečnost pak byl oběma obžalovaným uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a to na dobu, která je shodná se
zkušební dobou podmíněného odsouzení. Nalézací soud je toho názoru, že takto stanovená
doba s ohledem na všechny okolnosti spáchané trestné činnosti a osoby obou obžalovaných je
zcela dostačující. Obžalovaná Ing. E. Z. M. spáchala trestnou činnost nikoli jako
představitelka organizace, či zaměstnankyně s rozhodujícími pravomocemi a v průběhu
trestního řízení nebylo prokázáno, že by trestná činnost obžalované byla spojena s přímým
finančním efektem pro její osobu. Z tohoto důvodu obžalované soud neukládal peněžitý trest.
Oproti tomu obžalovaní, s ohledem na své postavení ve společnostech a přímou
zainteresovanost na finančních výsledcích daných společností, rovněž s ohledem na jejich
předpokládané finanční poměry, jsou osoby, u nichž v úvahu peněžitý trest připadá, a to
s ohledem na spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby.
Nalézací soud proto oběma obžalovaným shodně uložil trest peněžitý ve výměře 150 denních
sazeb, kdy jedna denní sazba činí 2.000 Kč, tedy peněžitý trest ve výměře 300.000 Kč.
S ohledem na charakter pracovní činnosti obou obžalovaných a jejich předpokládané příjmy
tento trest v žádném případě nelze považovat za vysoký, či nepřiměřeně přísný. Pro případ, že
by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, pak soud oběma obžalovaným stanovil
přiměřený náhradní trest odnětí svobody v trvání 150 dnů. Shodné peněžité tresty pak soud
uložil právnickým osobám PAMCO INT. a. s. a AVIASPECTECH, s. r. o., když při úvahách
pokračování
-32-
61 T 2/2016
o peněžitých trestech vyhodnotil předmět obchodní činnosti obou společností, předpokládané
příjmy (u společnosti PAMCO INT. a. s. zpřesněné doloženým obratem) a takto uložené
tresty podle názoru soudu v žádném případě nejsou tresty, které by byly v rozporu
s ustanovením § 14 odst. 3 zákona č. 418/2011 Sb., ani v rozporu s obecnými principy při
ukládání trestních sankcí. Soud dále rozhodl podle § 71 odst. 1 trestního zákoníku o
propadnutí náhradní hodnoty financí na účtech, tak jak je uvedeno ve výrokové části tohoto
rozsudku, kdy se jedná o náhradní finanční prostředky za finanční prostředky, které by soud
nechal propadnout ve smyslu § 70 trestního zákoníku. Dále pak rozhodl dle § 101 odst. 1
písm. c) trestního zákoníku o zabrání věcí, a to věcí, které jsou uvedeny ve výrokové části
tohoto rozsudku, byly předmětem zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez
povolení nebo licence a jedná se tak zjevně o věci ohrožující bezpečnost osob v České
republice.
Oproti tomu soud podle § 226 písm. b) trestního řádu zprostil obžalovaného Ing. A. T. a
právnickou osobu AVIASPECTECH, s. r. o. pro skutek, který je uveden ve výrokové části
tohoto rozsudku, čímž měli spáchat zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
dle § 240 trestního zákoníku. S ohledem na odsouzení Ing. A. T. a společnosti
AVIASPECTECH, s.r.o. pro stejný trestný čin, je nutno nejprve vyřešit okolnost, zda po
zjištění, že daný skutek není trestným činem, má soud rozhodnout vypuštěním daného skutku
nebo zproštěním. Pokud se týká odsuzujícího jednání obou obžalovaných, jde o dílčí útok
v rámci dané trestné činnosti, nikoliv o jeden a tentýž skutek. Tato skutečnost je prokázána
samotným charakterem trestné činnosti, která je uvedena v odsuzující části tohoto rozsudku.
Daný skutek byl spáchán jednáním, které v jednočinném souběhu naplnilo zákonné znaky
skutkových podstat jednak trestného činu provedení zahraničního obchodu s vojenským
materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 trestního zákoníku a zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, zatímco jednání,
pro které byli obžalovaní zproštěni, nemá takový charakter. Nelze přehlédnout rovněž
skutečnost, že zatímco v odsuzující části tohoto rozsudku byl spáchán přečin zkrácení daně,
poplatku a podobné povinné platby neodvedením dovozního cla, pak ve zprošťující části
tohoto rozsudku měl spočívat trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby
nepodáním daňového přiznání k DPH. Jedná se tak o odlišný charakter trestné činnosti.
Rovněž je rozdílná doba spáchání trestné činnosti, která je uvedena v odsuzující části tohoto
rozsudku s dobou jednání, pro které byli obžalovaní Ing. A. T. a společnost
AVIASPECTECH, s. r. o. zproštěni. Tyto skutečnosti proto podle názoru nalézacího soudu
umožňují jen jediný závěr, a to závěr, že se jedná o dva skutky, a proto soud jednání ve
zprošťující části tohoto rozsudku nikoliv vypustil, ale zprostil dle § 226 písm. b) trestního
řádu.
Pokud se týká důvodů, pro které soud oba obžalované zprostil daného jednání, nelze
přehlédnout samotný závěrečný návrh státní zástupkyně, která sama požadovala postup
dle § 226 písm. b) trestního řádu. V této souvislosti soud poukazuje celkem na jasnou důkazní
situaci, kdy obžalovaný Ing. T. ve své výpovědi sice doznal své pochybení v rámci vystavení
faktury, které však nebylo zapříčiněno úmyslem obohatit se, ale neznalostí řádného vystavení
faktury z důvodu předcházejících zákonných změn. Jeho obhajoba je pak v souladu se
svědeckou výpovědí D. H., externí účetní společnosti AVIASPECTECH, s.r.o., která uvedla,
že při vystavování faktury pro firmu PAMCO INT. a. s. ze strany obžalovaného došlo
pokračování
-33-
61 T 2/2016
k omylu,
neboť obžalovaný fakturu vystavil včetně DPH, ačkoliv společnost
AVIASPECTECH, s.r.o. nebyla plátcem DPH. Po zjištění mylného vystavení svědkyně
informovala společnost PAMCO INT. a. s. a samotná faktura, která byla vystavena do
účetnictví nebyla vytisknuta a finančnímu úřadu byla dodána v říjnu nebo v listopadu 2015
správná faktura, takže nemohlo dojít k žádné škodě v rámci fiskálních práv České republiky.
Tato výpověď není rozporována ani vypovědí svědkyně Ing. Š. D., finanční ředitelky
společnosti PAMCO INT. a. s. Zásadním důkazem je pak platební výměr na daň z přidané
hodnoty (č. l. 2243) vydaný Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště
pro Prahu 5, týkající se společnosti AVIASPECTECH, s.r.o., který konstatuje nulovou daň
z přidané hodnoty za červenec 2014. Jedná se o rozhodnutí z 9. 1. 2017 a žádná z procesních
stran toto rozhodnutí nerozporovala. Je tedy zřejmé, že českému státu v rámci daného jednání
nevznikla žádná škoda, obžalovaný danou fakturu vyhotovil neúmyslně, přičemž daný trestný
čin je možno spáchat jen úmyslně. Je rovněž zřejmé, že se skutek stal, neboť obžalovaný
danou fakturu vystavil. S ohledem na tyto skutečnosti proto soud oba obžalované - Ing. A. T.
a společnost AVIASPECTECH, s.r.o. zprostil podle § 226 písm. b) trestního řádu pro skutek,
který je uveden ve zprošťující části tohoto rozsudku, neboť v žalobním návrhu označený
skutek není trestným činem.
P O U Č E N Í :
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do osmi dnů ode dne
doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně,
pobočka ve Zlíně.
O odvolání rozhoduje Vrchní soud v Olomouci.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost
kteréhokoliv výroku, a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho
přímo dotýká.
Poškozený může odvoláním rozsudek napadnout pro nesprávnost
výroku o náhradě škody.
Odvolání musí být do osmi dnů od doručení písemného vyhotovení
rozsudku odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je
rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení,
které rozsudku předcházelo.
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, byť i
zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně
dne 20. dubna 2017
JUDr. Radomír Koudela, v. r.
pokračování
-34-
61 T 2/2016
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Hana Heliová
