OKRESNÍ SOUD V OSTRAVĚ
U Soudu 6187/4, 708 82 Ostrava-Poruba
tel.: 596 972 111, fax: 596 972 801, e-mail: xxxxxxxxx@xxxxx.xxx.xxxxxxx.xx, IDDS: 2mhaesg
č. j.
0 Si 345/2021-3
Ostrava 28. dubna 2021
Okresní soud v Ostravě jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona číslo 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, na základě žádosti
žadatelky: Sandra Posmyková, nar. 1. 12. 1988, bytem Karla Pokorného 1291/13, 708 00,
Ostrava-Poruba
o poskytnutí informace ze dne 26. dubna 2021
vydává
podle § 15 odst. 1 a § 20 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
(dále jen „InfZ“), toto
rozhodnutí:
Podle § 8a a § 15 odst. 1 InfZ se žádost o informace ze dne 26. dubna 2021 žadatelky Sandry
Posmykové, nar. 1. 12. 1988, bytem Karla Pokorného 1291/13, 708 00, Ostrava-Poruba
o poskytnutí informace týkající se soudního řízení, jež dle žadatelky proběhlo bez přítomnosti
druha pana Michala Kobaka, nar. 24. 2. 1991, spisová značka 71 T 147/2018, odmítá.
Odůvodnění:
1. Žádostí doručenou soudu dne 26. dubna 2021 se žadatelka domáhala poskytnutí informace
týkající se soudního řízení, jež dle tvrzení žadatelky proběhlo bez přítomnosti druha pana Michala
Kobaka, nar. 24. 2. 1991, spisová značka 71 T 147/2018, za účelem zjištění, zda byl její druh
odsouzen a jaká délka trestu mu byla uložena.
2. Dle § 3 odst. 3 InfZ se informací pro účely InfZ rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část
v jakékoliv podobě zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného záznamu na
listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového, obrazového nebo
audiovizuálního.
3. Jak vyplývá z ustanovení § 8a InfZ, povinné subjekty poskytují informace týkající se osobnosti,
projevů osobní povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje jen v souladu s právními předpisy
upravujícími jejich ochranu. Těmito právními předpisy není pouze zákon č. 110/2019 Sb.,
o zpracování osobních údajů, ale také ustanovení §§ 84 až 90 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku. Podle ustanovení § 86 občanského zákoníku platí, že nikdo nesmí zasáhnout do
soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho
soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový
záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou,
nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit.
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Tamara Krátká
2 0 Si 345/2021
4. Dalším zákonem upravujícím ochranu osobních údajů je zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování
osobních údajů, zejména pak v něm uvedené nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
2016/679, o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném
pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „nařízení“). S ohledem na
uvedené právní předpisy je tedy třeba považovat za osobní údaj veškeré informace
o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě, přičemž identifikovatelnou fyzickou
osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý
identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na
jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní
nebo společenské identity této fyzické osoby.
5. Pro výše uvedené citace zákonných ustanovení v kontextu žádosti je zcela zjevné, že již
v samotné žádosti žadatelky je uveden požadavek na sdělení informace, zda vůči osobě, kterou
přímo identifikovala jménem, příjmením a datem narození proběhlo u povinného subjektu
soudní řízení a s jakým výsledkem. Samotná znalost těchto identifikačních údajů a jejich uvedení
v žádosti žadatelky je však ve vztahu k limitům ochrany osobnosti zjevně invazivní a nepřípustně
rozšiřující faktický sběr informací o této osobě.
6. Je také namístě připomenout základní smysl a účel práva na informace a jeho realizace tak, jak
o něm hovoří Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 18. 12. 2002 sp. zn. III. ÚS 156/02. Ústavní
soud v tomto nálezu uvedl, že
„právo na informace je v Listině systematicky zařazeno mezi práva politická,
tedy jako prostředek účasti na politickém životě státu. Zaručuje je stát. Právo na informace však nelze chápat jako
neomezené právo člověka na uspokojení osobní zvědavosti či zvídavosti. Je to právo na informaci v politickém slova
smyslu, chápanou velmi široce, tj. takovou, kterou člověk žijící ve státě potřebuje k tomu, aby v prakticky
dosažitelné míře znal, co se děje na veřejnosti v jeho okolí. Právu na informace odpovídá obecná povinnost, aby
nikdo, koho k tomu neopravňuje zákon, a nad míru, ve které ho k tomu opravňuje zákon, nikomu v podání
informace nebránil. Právo na informace lze omezit toliko zákonem a to za splnění dvou podmínek: předně že se
tak děje za některým z účelů taxativně uvedených v čl. 17 odst. 4 Listiny (opatření v demokratické společnosti
nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví nebo
mravnosti) a za druhé, že je takové omezení nezbytné, tzn., že cíle omezení jinak v demokratické společnosti
dosáhnout nelze“. Z toho pak lze dovodit, že právo na informace má charakter nástroje, který má
být využíván jako prostředek účasti na veřejném životě. Jeho smyslem rozhodně není zneužívání
pro uspokojení ryze soukromých zájmů.
7. Ústavně zakotvená práva jsou rovnocenná, proto je nutné v každém jednotlivém případě
zkoumat, které z těchto práv je třeba v dané situaci upřednostnit. Z judikatury Ústavního soudu
i Nejvyššího správního soudu vyplývá, že řešení této kolize spočívá v tzv. testu proporcionality,
jenž sestává ze tří kritérií, a to testu vhodnosti, testu potřebnosti a porovnání závažnosti obou
v kolizi stojících základních práv. V rámci testu vhodnosti je nezbytné zodpovědět otázku, zda
omezení základního práva na informace umožňuje dosáhnout sledovaného cíle. V poskytnutí
informace o soudním řízení týkajícího se žadatelkou jednoznačně určené osoby nelze spatřovat
žádný širší význam pro společnost ani projev participace občanské společnosti na věcech
veřejných.
8. Povinný subjekt trvá na tom, že žádost jde proti obsahu a smyslu InfZ a proti předpisům
garantujícím právo na soukromí. Právo na informace je, jak již bylo shora naznačeno, základním
politickým právem, z něhož plyne právo každého na to být informován o činnosti státu či jiných
orgánů nadaných vrchnostenskou mocí. Současně je třeba si uvědomit, že právo na informace
není bezbřehé a že žadatelce automaticky nevzniká právo na veškeré informace týkající se
působnosti dotázaného povinného subjektu. Zodpovězení žadatelčina dotazu spočívá
v poskytnutí informace o již proběhlém soudním řízení a jeho výsledku, v němž by měla
vystupovat přímo určená a identifikovaná osoba, čímž žadatelka fakticky rozšiřuje sběr informací
o této osobě. Podle názoru povinného subjektu by poskytnutí takové informace mohlo
zasáhnout do ochrany soukromí. Soud tedy nespatřuje žádný význam pro společnost v poskytnutí
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Tamara Krátká
3 0 Si 345/2021
požadovaných osobních údajů dotčené osoby. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem
uvedených zájmů, resp. práv, jednoznačně převážil zájem na ochraně soukromí dotčené osoby,
který je v právním řádu České republiky zakotven např. v čl. 10 Listiny základních práv a svobod
a v § 81 a násl. občanského zákoníku. Poskytnutím požadované informace by došlo
k neoprávněnému zásahu do práva na ochranu osobnosti a osobních údajů. Právo žadatelky na
informace v porovnání s právem fyzické osoby na ochranu jejího soukromí při uplatnění principu
proporcionality neobstálo.
9. Soud proto upřednostnil právo ochrany osobních údajů a právo na zachování lidské důstojnosti,
osobní cti a dobré pověsti nad právem na poskytnutí informace a žádost dle § 15 odst. 1 InfZ
odmítl.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno
podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení
prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě k Ministerstvu spravedlnosti České republiky.
Mgr. Tomáš Kamradek v. r.
předseda okresního soudu
Shodu s prvopisem potvrzuje Mgr. Tamara Krátká
