Informace o řízení 7 TO 89/2014

Dotaz byl částečně úspěšný.

David Havlík

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

žádám informace o průběhu řízení ve věci 7 TO 89/2014 v rozsahu: datum zahájení trestního řízení, datum zahájení trestního stíhání konkrétní osoby /osob, názvu dozorujícího státního zastupitelství, jména a příjmení dozorujícího státního zástupce, datum podání obžaloby s uvedením spisové značky dozorovaného případu, klasifikací trestného činu / trestných činů, názvu příslušného státního zastupitelství, jména a příjmení státního zástupce, který obžalobu podal, dále pak název soudu, kterému byla obžaloba podána, jméno a příjmení soudce, kterému byl případ přidělen, datum/datumy a spisové značky všech rozhodnutí soudů v žalované věci, výsledek trestního řízení před soudem, datum pravomocného ukončení věci

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Vrchní soud v Praze

1 příloha

Vaše podání ve věci "Žádost o informace podle dotaz - Informace o řízení 7
TO 89/2014" s evidenčním číslem cef313f1-082f-4a08-af36-9f9165d0c8b8 a s
běžným číslem 901/2015 bylo doručeno dne 25.01.2015 22:33:26.

Bylo podáno elektronicky e-mailem.

Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 0

Následně bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č.
259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby.

Vrchní soud v Praze

--------------------------------------------------------------------------

Tato datová zpráva byla automaticky vygenerována elektronickou podatelnou
organizace. Prosím neodpovídejte na tuto zprávu formou Odpovědět ve Vašem
poštovním klientovi. V případě problémů nebo dotazů se obracejte vždy na
organizaci, která tuto zprávu vygenerovala.

Baldová Alena, Vrchní soud v Praze

1 příloha

 

7 To 89/2014

 

 

 

Česká republika

 

ROZSUDEK

JMÉNEM   REPUBLIKY

 

 

            Vrchní soud v Praze projednal v senátě složeném z předsedy
JUDr. Martina Zelenky a soudců JUDr. Jaroslavy Maternové a JUDr. Michala
Hodouška ve veřejném zasedání konaném dne 13. ledna 2015 v Praze odvolání
obžalovaného ……….., nar. ………., a městského státního zástupce v Praze proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2014 sp. zn. 48 T 4/2014 a
rozhodl  t a k t o :

 

 

Podle § 258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. řádu se z podnětu podaných
odvolání napadený rozsudek č á s t e č n ě   z r u š u j e,  a to
z podnětu odvolání státního zástupce ve výroku o způsobu výkonu trestu
odnětí svobody a z podnětu odvolání obžalovaného ve výroku o trestu
propadnutí 1x soupravy Harman Cardon skládající se z dekodéru (s/n:
yc0016-23931), CD přehrávače (s/n: wa0016-30427) a rádia (s/n:
an0053-02161) a ve výroku o peněžitém trestu.

 

            Podle § 259 odst. 3 tr. řádu se znovu rozhoduje tak, že podle
§ 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se obžalovaný …………., nar. …………, pro
výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou.

 

Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se obžalovanému
ukládá peněžitý trest v počtu 500 celých denních sazeb, přičemž denní
sazba činí 10 000 Kč, tj. celkem ve výši 5 000 000 Kč.

 

Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest nebyl
ve stanovené lhůtě vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody v délce
dvou (2) let a šesti (6) měsíců.

 

 

O d ů v o d n ě n í :

 

 

 

Napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2014 sp. zn. 48 T
4/2014 byl obžalovaný ……….. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého
ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku, za
což byl odsouzen podle § 145 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody
v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3
tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí 1 ks mobilní telefon
iPhone 5, IMEI 013172002571240, bez SIM. Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr.
zákoníku byl obžalovanému uložen trest propadnutí věci, a to 1x lednice
zn. Whirpool HVY57AA, 1x mikrovlnná trouba zn. Bosch s/n:0755702000786, 1x
LCD televize LG 19LG3050 s/n: 901MALFD0496, 1x souprava Harman Cardon
skládající se z dekodéru ( s/n: yc0016-23931), CD přehrávače ( s/n:
wa0016-30427) a rádia ( s/n: an0053-02161),1x poškozený mobilní telefon
Apple iPhone mod. A1303 32GB, černý, prasklá záda a vypouklá baterie, IC
ID 579C-A1303, 1x mobilní telefon Apple iPhone mod. A1241 16GB, černý, IC
ID 579C-A1241, 1x černo-stříbrný přehrávač pro Apple iPhoně/iPod
s vestavěnými reproduktory zn. Bower & Wilkins, s/n: z-0061910, 1x
digitální fotoaparát zn. FujiFilm s/n: 9tb58218 včetně nabíječky na
baterie a obalu, 1x notebook zn. ASUS EEE 1001HA s/n: 9a0aas557056 včetně
síťového adaptéru, 1x notebook zn. SONY PCG VGN-P11Z,s/n: 282839515001207,
IMEI 354533020658482 včetně síťového adaptéru a cestovní brašny černé
barvy, 1x serverový počítač zn. Apple bílé barvy, s/n: 6f9061dj2us včetně
napájecího kabelu, 1x LCD televize zn. Samsung, s/n: alqr3sms300416f
včetně napájecího kabelu,1x kávovar zn. Dolce Gusto Krups KP5000, šedé
barvy, s/n 02365900D, 1x odšťavňovač zn. Catler mod. JE8010, provedení
nerez, bez výrobního čísla, 1x vrtací kladivo s akumulátorem zn. Bosch GBH
36V-LI s/n:798801822 včetně příslušného plastového kufru, 4 ks vrtáků,
baterie a nabíječky na baterie, 1x vysavač zn. Rainbow mod. E223P, s/n:
A/11050EA včetně 2 ks hadic a 2ks nástavců, 2x zahradní celodřevěná
polohovací lehátka, 1x vysavač zn. Rainbow mod. E223P,  s/n: A/11050EA
včetně 2ks hadic, 1ks vzduchové potrubí, 7ks nástavců ( uloženy v krabici)
a 1x přenosný projektor zn. 3M, s/n: B9K43915249 včetně trojnohého
stativu. Podle § 70 odst. 1 písm. d.) tr. zákoníku byl obžalovanému uložen
trest propadnutí věci, a to osobního vozu  tov. zn. MBW X5 XDRIVE 30D X5,
RZ 2AT 4381, r.v. 2010, barva černá –metal, VIN WBAZW41040L429469 a 100%
podíl ve výši 200 000 Kč ve společnosti HemoClinic s.r.o., IČ 24802425.
Podle § 73 odst. 1 a § 73 odst. 3 tr. zákoníku byl obžalovanému uložen na
dobu deseti let trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu lékařské
praxe. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byl
obžalovanému uložen peněžitý trest v počtu 700 celých denních sazeb,
přičemž denní sazba činí 10 000 Kč, tj. celkem ve výši 7 000 000 Kč. Podle
§ 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve
stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v délce
tří let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená Dana Paldusová, nar.
17. 9. 1944, bytem Antala Staška 1565/30, 140 00  Praha 4 - Krč se svým
nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

 

Podle skutkových zjištění městského soudu se měl obžalovaný dopustit
uvedeného trestného činu tím, že „v období od 10. 3. 2008 do minimálně 26.
11. 2010 v Praze 10, ul. Šrobárova 1150/50, v prostorách Fakultní
nemocnice Královské Vinohrady, v místě svého trvalého bydliště v  Praze 9
– Újezdu nad Lesy, ul. Valská 2292, v Praze 1, ul. Národní 9, v prostorách
Polikliniky Národní, v Mělníku, ul. Pražská 528, v prostorách Nemocnice
Mělník a na dalších blíže neustanovených místech v Praze a Mělníku jako
ošetřující lékař poškozeného Stanislava Huška, nar. 25. 9. 1970, při jeho
léčbě pokročilé fáze perianálního abscesu, následně vytvořené chronické
píštěle a řitní trhliny a související anální inkontinence proto, aby
získat od poškozeného neoprávněně majetkový prospěch, vědomě postupoval
především způsobem neodpovídajícím diagnostickým a léčebným možnostem,
tedy non lege artis, neboť nepřiměřeně dlouhou dobu léčil zánětlivou
perianální afekci bez intenzivnější snahy o třeba i opakované konzultace o
diagnostice a léčebném selhávání se specializovanými pracovišti, a ačkoli
si byl vědom rizika vzniku závislosti na opiátovém léku Dolsin, od 20. 8.
2008 do prosince 2008 prováděl nepřiměřené (abundantní) denní převazy
s použitím Dolsinu jako prostředku klidnícího chronickou bolest, při
léčení anální fisury od ledna 2009 prováděl neadekvátní, mnohokráte
opakované anální dilatace s použitím Dolsinu jako analgetika, které mělo
tyto dilatace umožnit, nestanovil řádně klinicky ověřené diagnózy
rektoanální inkontinence a nepodloženě konstatoval nevratný stav pro
posudkovou komisi, prováděl neindikované abundantní používání opiátu
Dolsin pro léčení chronické bolesti neonkologického charakteru a ve stejné
době podal poškozenému nejméně 199 kusů  100 mg ampulí Dolsinu a 220 kusů
50 mg ampulí Dolsinu evidovaných lékařskou dokumentací, přičemž tento lék
obsahoval 5% injekční roztok s účinnou látkou pethidin, která je uvedena
v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. ze dne 18. prosince 2013, o
seznamech návykových látek jako látka omamná, takto Dolsin poškozenému
aplikoval či umožnil aplikovat nejméně dne 10.3.2008 v množství 100 mg,
2.4.2008 v množství 100 mg, 23.6.2008 v množství 100 mg, 12.7.2008 v
množství 100 mg, 21.8.2008 v množství 200 mg, 22.8.2008 v množství 300 mg,
23.8.2008 v množství 400 mg, 24.8.2008 v množství 200 mg, 25.8.2008 v
množství 100 mg, 26.8.2008 v množství 100 mg, 27.8.2008 v množství 100 mg,
28.8.2008 v množství 100 mg, 29.8.2008 v množství 100 mg, 1.9.2008 v
množství 100 mg, 2.9.2008 v množství 100 mg, 3.9.2008 v množství 100 mg,
4.9.2008 v množství 100 mg, 8.9.2008 v množství 100 mg, 10.9.2008 v
množství 50 mg, 11.9.2008 v množství 50 mg, 18.9.2008 v množství 50 mg, 
20.9.2008 v množství 100 mg, 24.9.2008 v množství 50 mg, 26.9.2008 v
množství 50 mg, 13.10.2008 v množství 100 mg, 15.10.2008 v množství 100
mg, 27.10.2008 v množství 100 mg, 28.10.2008 v  množství 100 mg,
30.10.2008 v množství 100 mg, 5.11.2008 v množství 100 mg, 28.11.2008 v
množství 300 mg, 29.11.2008 v množství 400 mg, 30.11.2008 v množství 400
mg, 1.12.2008 v množství 200 mg, 27.12.2008 v množství 100 mg, 31.12.2008
v množství 100 mg, 12.1.2009 v množství 100 mg, 13.1.2009 v množství 100
mg, 15.1.2009 v množství 100 mg, 16.1.2009 v množství  100 mg, 19.1.2009 v
množství 200 mg, 24.1.2009 v množství 100 mg, 15.2.2009 v množství 100 mg,
25.2.2009 v množství 100 mg, 2.3.2009 v množství 100 mg, 3.3.2009 v
množství 150 mg, 4.3.2009 v množství 50 mg, 5.3.2009 v množství 50 mg,
9.3.2009 v množství 50 mg, 10.3.2009 v množství 50 mg, 13.3.2009 v
množství 50 mg, 16.3.2009 v množství 100 mg, 20.3.2009 v množství 100 mg,
21.3.2009 v  množství 50 mg, 23.3.2009 v množství 100 mg, 24.3.2009 v
množství 50 mg, 28.3.2009 v množství 150 mg, 29.3.2009 v množství 50 mg,
31.3.2009 v množství 50 mg, 2.4.2009 v množství 50 mg, 6.4.2009 v množství
100 mg, 8.4.2009 v množství 50 mg, 9.4.2009 v množství 100 mg, 10.4.2009 v
množství 100 mg, 17.4.2009 v množství 300 mg, 18.4.2009 v množství 300 mg,
19.4.2009 v množství 100 mg, 20.4.2009 v množství 100 mg, 22.4.2009 v
množství 100 mg, 23.4.2009 v množství 100 mg, 28.4.2009 v množství 100 mg,
29.4.2009 v množství 100 mg, 30.4.2009 v množství 100 mg, 4.5.2009 v
množství 150 mg, 5.5.2009 v množství 100 mg, 6.5.2009 v množství 150 mg,
7.5.2009 v množství 100 mg, 8.5.2009 v množství 250 mg, 9.5.2009 v
množství 600 mg, 10.5.2009 v množství 600 mg, 11.5.2009 v množství 350 mg,
13.5.2009 v množství 200 mg, 14.5.2009 v množství 400 mg, 18.5.2009 v
množství 200 mg, 19.5.2009 v množství 400 mg, 20.5.2009 v množství 400 mg,
21.5.2009 v množství 400 mg, 22.5.2009 v množství 400 mg, 25.5.2009 v
množství 400 mg, 26.5.2009 v množství 400 mg, 27.5.2009 v množství 400 mg,
28.5.2009 v množství 400 mg, 29.5.2009 v množství 300 mg,  30.5.2009 v
množství 200 mg, 31.5.2009 v množství 400 mg, 1.6.2009 v množství 200 mg,
2.6.2009 v množství 200 mg, 3.6.2009 v množství 400 mg, 4.6.2009 v
množství 200 mg, 8.6.2009 v množství 200 mg, 9.6.2009 v množství 200 mg,
10.6.2009 v množství 400 mg, 11.6.2009 v množství 200 mg, 12.6.2009 v
množství 150 mg, 15.6.2009 v množství 200 mg, 16.6.2009 v množství 200 mg,
17.6.2009 v množství 300 mg, 18.6.2009 v množství 200 mg, 19.6.2009 v
množství 100 mg, 22.6.2009 v množství 200 mg, 23.6.2009 v množství 200 mg,
24.6.2009 v množství 200 mg, 25.6.2009 v množství 200 mg, 26.6.2009 v
množství 200 mg, 27.6.2009 v množství 200 mg, 28.6.2009 v množství 200 mg,
29.6.2009 v množství 400 mg, 1.7.2009 v množství 200 mg, 2.7.2009 v
množství 200 mg, 7.7.2009 v množství 200 mg, 8.7.2009 v množství 200 mg,
9.7.2009 v množství 200 mg, 10.7.2009 v množství 200 mg, 11.7.2009 v
množství 200 mg, 12.7.2009 v množství 200 mg, 13.7.2009  v množství 200
mg, 14.7.2009 v množství 400 mg, 15.7.2009 v množství 200 mg, 16.7.2009 v
množství 200 mg, 26.7.2009 v množství 200 mg, 13.8.2009 v množství 200 mg,
14.8.2009  v množství 200 mg, 15.8.2009 v množství 200 mg, 16.8.2009 v
množství 200 mg, 18.8.2009 v množství 200 mg, 19.8.2009 v množství 400 mg,
20.8.2009 v množství 200 mg, 21.8.2009 v množství 200 mg, 24.8.2009 v
množství 150 mg, 25.8.2009 v množství 200 mg, 26.8.2009 v množství 150 mg,
27.8.2009 v množství 150 mg, 1.9.2009 v množství 200 mg, 2.9.2009 v
množství 200 mg, 3.9.2009 v množství 200 mg, 4.9.2009 v množství 150 mg,
5.9.2009 v množství 150 mg, 6.9.2009 v množství 150 mg, 7.9.2009 v
množství 200 mg, 8.9.2009 v množství 100 mg, 9.9.2009 v množství 100 mg,
10.9.2009 v množství 100 mg, 11.9.2009 v množství 200 mg, 14.9.2009 v
množství 100 mg, 21.9.2009 v množství 200 mg, 22.9.2009 v množství 200 mg,
23.9.2009 v množství 200 mg, 24.9.2009 v množství 200 mg, 27.9.2009 v
množství 100 mg, 2.10.2009 v množství 100 mg, 5.10.2009 v množství 200 mg,
7.10.2009 v množství 200 mg, 8.10.2009 v množství 200 mg, 9.10.2009 v
množství 200 mg, 12.10.2009 v množství 100 mg, 13.10.2009  v množství 200
mg, 14.10.2009 v množství 200 mg, 15.10.2009 v množství 200 mg,
22.11.2009  v množství 100 mg, 28.3.2010 v množství 200 mg a dále v období
od počátku roku 2009 do minimálně 26.11.2010 6040 kusů 100 mg ampulí
DOLSINU získaných prostřednictvím na svou vlastní osobu vyplněných
opiátových receptů, a to z prostor dnes již neexistující lékárny U Zámku
na adrese Mělník, Svatováclavská 15/5, 240 kusů 100 mg ampulí DOLSINU, z
prostor nemocniční lékárny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady na
adrese Šrobárova 1150/50, 10034 Praha 10, 40 kusů 100 mg ampulí DOLSINU, z
prostor nemocniční lékárny Fakultní nemocnice v Motole na adrese V Úvalu
84, 150 06 Praha 5, 20 kusů 100 mg ampulí DOLSINU a 10 kusů 50 mg ampulí
DOLSINU, z prostor nemocniční lékárny Fakultní Thomayerovy nemocnice s
poliklinikou na adrese Vídeňská 4, 140 00 Praha 4, 300 kusů 100 mg ampulí
DOLSINU a 30 kusů 50 mg ampulí DOLSINU, z prostor nemocniční lékárny
Nemocnice Na Bulovce na adrese Praha 8, Budínova 67/2, 80 kusů 100 mg
ampulí DOLSINU získaných prostřednictvím receptů vydaných na svou osobu,
jejichž kopie byly dne 24. září 2013 vydány Veronikou VRÁNOVOU, nar.
01.02.1980, manažerkou Polikliniky na Národní, to je celkem nejméně 6 809
kusů 100 mg ampulí DOLSINU a 260 kusu 50 mg ampulí DOLSINU, což odpovídá
celkovému množství 693 900 mg omamné látky pethidinu, přičemž Dolsin
poškozenému opakovaně poskytoval i pro domácí aplikaci tohoto léku bez
lékařské či jiné odborné asistence, čímž současně překračoval povolené
maximální denní dávky tohoto opiátu a způsobil tak poškozenému lékařsky
navozenou těžkou závislost na opiátech, podstatné snížení pracovní
způsobilosti a delší dobu trvající poruchu zdraví a za Dolsin od
poškozeného ve stejné době kromě movitých věcí, které mu poškozený dával a
které si i u poškozeného sám objednal, inkasoval vysoké finanční částky,
přičemž poškozený přinejmenším v letech 2009 – 2010 za 5 ks ampulí á 100
mg Dolsinu platil obžalovanému částky od 20 000 Kč do 60 000 Kč, a takto
od poškozeného za Dolsin získal mnohamilionové částky“.

 

Proti tomuto rozsudku podal hned po jeho vyhlášení odvolání obžalovaný
………., ve lhůtě uvedené v § 248 odst. 1 tr. řádu jej řádným opravným
prostředkem napadl i městský státní zástupce v Praze.

 

Obžalovaný písemně odůvodnil podané odvolání prostřednictvím svého obhájce
a směřoval je do všech výroků napadeného rozsudku s výjimkou výroku o
náhradě škody. Namítl, že se nalézacímu soudu nepodařilo prokázat, že
úmyslně způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví a takový čin spáchal ze
zvláště zavrženíhodné pohnutky. To, že poškozenému způsobil závislost,
není postaveno právně najisto. Poškozený se léčil u mnoha dalších lékařů,
od dětství se také léčil na psychiatrii a měl doma značné zásoby  i jiných
psychofarmak. Obžalovaný byl s poškozeným kamarád a neměl žádný důvod jej
poškodit na zdraví a přivodit mu závislost na opiátech. To nevyplývá ani
ze žádné svědecké výpovědi. Městský soud se vůbec nezabýval tím, zda
poškozený nebyl závislý na jiných psychofarmatických látkách, proto nelze
určit jakou měrou se na vyvolané závislosti podílel obžalovaný. V současné
judikatuře není nikde právně stanoveno, zda způsobení samotné závislosti,
kterou si poškozený svým přístupem ke zdraví vytvoří sám, lze považovat za
trestnou činnost jiné osoby, natož trestnou činnost s úmyslem způsobit
někomu těžkou újmu na zdraví. V takovém případě by museli být stíháni
všichni prodejci alkoholu a cigaret. Stíhán by měl být pro trestný čin
křivé výpovědi také primář Mělnické nemocnice MUDr. Roháč, jehož výpověď,
že při léčbě poškozeného nedošlo k žádnému pochybení, shledává nalézací
soud ryze účelovou. Poškozenému byla také prokazatelně několikrát
nabídnuta jiná aktivní léčba zavedením vývodu, kterou odmítl. Stěžovatel
dále poukázal na tabulku předepisování Dolsinu MUDr. Kadaňkou v Mělnické
nemocnici, přičemž k lékařským postupům dále podotkl, že indikace problému
u poškozeného byla správná a že jakékoli jiné opiáty včetně Morfinu
poškozenému nezabíraly a bolest netlumily. Jedná se tedy v podstatě o
disciplinární potrestání jednoho lékaře, ačkoli na léčbě se jich účastnilo
několik, a i více zdravotních sester, a aktivní vinu za svůj zdravotní
stav nesl též poškozený. Z lékařské dokumentace v Centru bolesti vyplývá,
že poškozenému jiné léky proti bolesti nezabíraly, tento je vracel,
nedodržoval léčebné postupy, ani nenastoupil na následnou analgetickou
léčbu. Nalézací soud dále účelově v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí,
že obžalovaný nenapsal poškozenému žádnou SMS zprávu, kde by odmítl dávat
mu Dolsin. Obžalovaný ve skutečnosti telefonicky několikrát psal
poškozenému, že s ním přerušil kontakt (viz SMS zprávy ze dne 2.7.2010, 3.
8. 2010 a 8. 8. 2010), ale poškozený vždy poté dělal obžalovanému
strašlivé věci. Odvolatel poukázal i na jednotlivé svědecké výpovědi,
z nichž nalézací soud účelově vybral jen ty části, které svědčily
v neprospěch obžalovaného, a to ačkoli 1.) svědkyně Hrbková a svědek Hrbek
nikdy nebyli u předávky Dolsinu od obžalovaného poškozenému a veškeré
informace měli jen zprostředkovaně od poškozeného, 2.) svědek Černý nikdy
neviděl vybírat poškozeného peníze z bankomatu, přitom zaznamenal, že
poškozený dával dárky jak sestrám tak i ostatním lékařům, 3.) svědek MUDr.
Syrovátka se podílel na léčbě poškozeného, 4.) svědek Roháč se podílel na
léčbě poškozeného a z titulu primáře i tuto léčbu dozoroval, přičemž podle
něj byla v pořádku, kdy až teprve po zásahu matky poškozeného udělil zákaz
poškozenému předepisovat Dolsin a 5.) svědkyně Ernestová vedla
s poškozeným standardní psychiatrické vyšetření a diagnostikovala jej jako
osobu s emočně nestabilní, hraniční poruchou osobnosti. Z výše uvedených
důkazů je zřejmé, že se na léčbě poškozeného a na předepisování Dolsinu
podílelo více lékařů, nikdo z nich proti této léčbě nezasáhl, a tato navíc
probíhala pod supervizí primáře a MUDr. Syrovátky. Na léčbě byly účastny i
sestry, které v případě, že by poskytnutí léku mohlo ohrozit pacienta,
jsou povinny mu lék nepodat a konzultovat postup s nadřízeným lékařem.
Z hlediska zdravotnického personálu, pokud by byl jeho postup shledán non
lege artis, by se mohlo jednat jen o nedbalostní trestný čin, přičemž
zvláštní odpovědnost i podle samotného znalce z odvětví chirurgie MUDr.
Antoše nese primář oddělení, který má dohlížet na léčbu i na vedení
opiátových knih. Ke znaleckému posudku MUDr. Antoše s připomenutím
stěžejních pasáží jeho výslechu u hlavního líčení obžalovaný poznamenal,
že je postaveno právně najisto, že diagnóza byla určena správně,
konzultace se specializovaným pracovištěm být nemohla, protože v té době
neexistovalo, v rámci pátrání po příčině zdravotních potíží byla doložena
všechna vyšetření, nevratný stav byl diagnostikován a potvrzen i primářem
a posudkovou komisí a kolostomie byla opakovaně navržena a odmítnuta.
Odvolatel dále poukázal na lékařskou dokumentaci PL Bohnice, jež je
součástí ústavního znaleckého posudku z odvětví psychiatrie vypracovaného
k osobě  poškozeného, kde byl stav poškozeného hodnocen jako delirium po
zolpidemu (hypnotikum), závislost na opolidech a pravděpodobně i na
hypnoticích a sedativech, osobnost s rysy emočně labilními, histriónskými
a konstatovány manipulativní snahy zcela bez ohledu na svůj vlastní stav.
K ústavnímu posudku je dle odvolatele zapotřebí postavit právně najisto,
že všichni znalci vycházeli jen z hypotetických úvah, protože poškozeného
nikdo z nich za života nevyšetřoval, a že žádný ze znalců neprostudoval
kompletní lékařskou dokumentaci. Obžalovaný upozornil i na majetkovou
situaci poškozeného, kdy nalézací soud vycházel jen ze zprostředkovaných
informací a neprovedl důkaz předložením účetnictví v inkriminované době,
z něhož vyplývá, že společnosti poškozeného se potýkaly se zásadními
finančními problémy a že poškozený „obchodoval“ s DPH a věnoval se
nečistým obchodním praktikám, které mohly způsobovat jeho zdravotní
psychické problémy. Z uvedeného je také zřejmé, že reklamní společnost
byla v minusu a nemohla generovat příjmy, které by kryly výdaje
poškozeného na Dolsin. Navrhuje se proto, aby si soud vyžádal daňová
přiznání poškozeného za účetní období 2007 – 2010. Prodej domu
v Pitkovicích byl jedinou možností, jak mohl poškozený zaplatit dluhy
společníkům a podnikatelsky spřízněným osobám, se kterými se na
leasingových obchodech a obchodech s DPH podílel. V této souvislosti je
tak nezbytné, aby soud doplnil úplné informace o majetkové situaci
poškozeného v relaci k neprokazatelnému zjištění částky, o kterou se měl
obžalovaný obohatit. Nalézací soud totiž ani jednou nepředložil konkrétní
sumu, která by byla spočtena na základě právně relevantních důkazů, kterou
by obžalovaný převzal od poškozeného. Výrok o vině rozsudku je neurčitý
v tom, že se obžalovanému dává za vinu, že se obohatil o mnohamilionové
částky, nepřiměřeným je pak uložený peněžitý trest, jenž obešel výčet
peněžitých částek, o které se měl podle obžaloby obžalovaný obohatit.
V případě automobilu BMW a dalších movitých věcí doložil obžalovaný způsob
jejich nabytí, kdy u automobilu je nanejvýše zřejmé, že finanční
prostředky na doplacení kupní ceny tohoto vozu po odečtení částky stržené
za prodej předchozího auta si vydělal svojí prací, nikoli trestnou
činností. Stran bytu je evidentní, že finanční prostředky na jeho koupi
poskytli rodiče manželky obžalovaného. Výměra trestu zákazu činnosti je
naprosto neopodstatněná, doživotní a má pro obžalovaného likvidační
charakter. Ten i nadále léčí a ordinuje ve své soukromé ordinaci a má přes
šest set spokojených klientů. Propadnutí podílu ve společnosti HemoClinic
nemá opodstatnění, neboť je právně najisto postaveno, že tato společnost
byla založena  až v roce 2011, kdy poškozený s obžalovaným již žádný
kontakt neudržoval. Lze uzavřít, že trestný čin, z něhož je obžalovaný
obžalován se nepodařilo prokázat. Léčba poškozeného probíhala v souladu
s konsilií Mělnické nemocnice za účasti všech lékařů. Není též právně
najisto postaveno, že by obžalovaný předával poškozenému Dolsin v období
od počátku roku 2009 do minimálně 26. 10. 2010 pro domácí použití. Právně
najisto také nebylo postaveno, jaké podstatné snížení pracovní
způsobilosti obžalovaný poškozenému způsobil, a to v souvislosti s podílem
ostatních lékařů na léčbě poškozeného a se životním stylem tohoto
pacienta. Ze všech výše uvedených důvodů odvolatel navrhl, aby odvolací
soud napadený rozsudek zrušil a obžalovaného zprostil viny nebo aby věc
vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. K odvolání
připojil obžalovaný celkem 15 příloh, kterými jsou lékařské zprávy ohledně
jeho osoby a osoby poškozeného, výpisy z obchodního rejstříků týkajících
se firem poškozeného, finanční bilance 1. Reklamní společnosti,
insolvenční rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem a tabulka s
Dolsinem předepisovaným v Mělnické nemocnici.

 

Obhájce obžalovaného, zvolený až v průběhu odvolacího řízení, nad rámec
argumentace uplatněné v písemném vyhotovení opravného prostředku
zdůraznil, že hodnocení důkazů provedl nalézací soud značně formálně a
jednostranně v neprospěch obžalovaného, v důsledku čehož není kromě
skutkového stavu věci správná ani použitá právní kvalifikace ani uložený
trest. V tomto směru nalézacímu soudu poměrně obšírně vytkl, pokud tento
uzavřel, že již od roku 2008 postupoval obžalovaný při léčení poškozeného
vědomě nesprávně a že tím sledoval získání majetkového prospěchu, neboť
takový závěr neodpovídá provedeným důkazům, zejm. komplexní zdravotnické
dokumentaci poškozeného týkající se léčby devastujícího zranění v oblasti
konečníku a následně vzniklé chronické píštěle a řitní trhliny. Otázkou
zůstává, s jakou jinou léčbou by přišla jiná specializovaná či věhlasnější
pracoviště, když možnost vývodu poškozený odmítl. Za této situace není
nic, co by bylo možno obžalovanému stran léčebného postupu v Mělnické
nemocnici vytknout. Dále je třeba vzít v úvahu, že žádným výpisem z účtu
nebylo prokázáno, že by obžalovaný od poškozeného dostával nějaké finanční
prostředky. Pokud jde o obdržené věcné dary, není to obecně ve vztahu
pacienta a lékaře zase nic tak neobvyklého či výjimečného. Stran aplikace
Dolsinu poškozenému při léčebných zákrocích nelze uzavřít jinak, než že
tato aplikace byla plně indikovaná. V průběhu první poloviny roku 2008 šlo
přitom o ojedinělé aplikace, v té době ale i později je navíc aplikovali i
jiní lékaři. Městský soud v Praze proto neprávem dovozuje nějaké
obžalovaným dolózní navození závislosti poškozeného na Dolsinu, navíc
v přímém a hlavně zištném úmyslu. Nevyhodnocuje řádně ani výpověď znalce
Bakeše, který uvedl, že ještě v roce 2008 se na opiátové účinky Dolsinu
nebral tak velký zřetel, kdy se dokonce podával i těhotným ženám ke
zmírnění porodních bolestí. Při roztahování konečníku je podle tohoto
znalce podání Dolsinu opodstatněné i v současné době. Poškozený byl navíc
silný a těžký a trpěl neobvykle nízkým prahem bolesti. I když je možno
připustit, že při volbě způsobu léčby a při aplikaci Dolsinu mohl být
obžalovaný obezřetnější, nelze z toho dovodit nic víc, než nějakou
lékařskou nedbalost. Obžalovaný i jiní lékaři také evidentně podléhali
nestandardním a přehnaným nářkům poškozeného, i když bolesti konečníku se
jistým způsobem blíží bolestem, jimiž trpí onkologicky nemocní pacienti.
Ze zdravotnické dokumentace Centra bolesti také vyplývá, že u poškozeného
selhala snaha přejít na jiný lék, a i toto pracoviště, stejně jako léčebná
zařízení v Bohnicích a Bílé Vodě, se muselo vrátit k aplikaci Dolsinu.
Důvodem tohoto selhání byla i hraniční porucha osobnosti poškozeného,
kterou trpěl od mládí. Otázkou také zůstává, zda stav závislosti je těžkou
újmou na zdraví, neboť k tomuto stavu musí přibýt i nějaké další zdravotní
potíže. Příčinou podstatného snížení pracovní způsobilosti a déle trvající
poruše zdraví přitom nebyl podle názoru odvolatele stav závislosti, nýbrž
opakované řitní trhliny a píštěle, kdy okrajově nelze nezmínit, že
podezření zde bylo i na sebepoškozování. Okolnosti, za jakých došlo
k prvním ale i pozdějším aplikacím Dolsinu, rozhodně nesvědčí o nějaké
zištné pohnutce. Problémem v tomto směru byl spíše přátelský, resp.
kamarádský vztah obžalovaného a poškozeného, který by se mezi pacientem a
lékařem neměl vyvinout. Obhájce poukázal i na nespolehlivost resp.
neověřenost výpovědi svědka Hrona a okolnosti prodeje domu v Pitkovicích,
zejm. pokud jde o finanční možnosti poškozeného a dovozovaný profit
obžalovaného. Odvolání také upozorňuje na životní styl poškozeného, který
měl vysoké náklady a který musel platit lidi, kteří se kolem něj
pohybovali, což evidentně vedlo nalézací soud, nikoli však důsledně,
k tomu, že oproti obžalobě snížil celkovou částku, která měla být
vyplacena obžalovanému. Obhájce poukázal i na předmět činnosti podnikání
poškozeného, na možné podvody s DPH a na důsledky recese v roce 2007.
Nepřiměřeným je uložený trest odnětí svobody, kdy v případě obžalovaného
jde o bezúhonného vzdělaného člověka, který vychovává tři děti, rodina je
na něm existenčně závislá, obžalovaný svého jednání lituje a uvědomuje si,
že měl být obezřetnější, přičemž samotné trestní řízení je pro něj
dostatečným ponaučením. Při výměře peněžitého trestu nezvažoval nalézací
soud nejen jistou přiměřenost stran výše denních dávek, ale ani možnost
uložit jej ve formě splátek. Smysl postrádá i uložení trestu propadnutí
předmětného obchodního podílu. 

 

Městský státní zástupce směřoval odvolání podané v neprospěch obžalovaného
výlučně do výroku o trestu, a to konkrétně do rozhodnutí o způsobu výkonu
uloženého trestu odnětí svobody a vůči tomu, že obžalovanému nebyl uložen
trest propadnutí majetku. S ohledem na charakter trestné činnosti  a s
ohledem na ochranu zájmů společnosti je účelné, aby obžalovaný ve výkonu
trestu odnětí svobody prokázal určité polepšení a eventuálně se domáhal
přeřazení z věznice s ostrahou do věznice s dozorem. I když ukládání
trestu propadnutí majetku je nepochybně v soudní praxi postup zcela
výjimečný a jeho uložení přichází v úvahu jen tehdy, jestliže pachatel
využil trestnou činností nabytých prostředků k získání svého majetku, je
v posuzované věci nutno poukázat na výjimečnost trestné činnosti
obžalovaného, který se takřka v neuvěřitelném rozsahu zpronevěřil svému
lékařskému poslání v pohnutce, která je v příkrém rozporu s morálkou a
která svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti a bezohledném sobectví
obžalovaného. Vzhledem k výše uvedenému městský státní zástupce navrhl,
aby Vrchní soud  v odvoláním napadené části rozsudek zrušil, sám rozhodl o
trestu propadnutí majetku v části jím určené a obžalovaného pro výkon
trestu zařadil do věznice s ostrahou. V průběhu veřejného zasedání
intervenující státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze
omezil podané odvolání pouze do výroku o způsobu výkonu trestu odnětí
svobody, t. j. do rozhodnutí o typu věznice.

 

Vrchní soud v Praze z podnětu podaných odvolání přezkoumal podle § 254
odst. 1, odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného
rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a
dospěl k následujícím závěrům.

 

V řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, byly provedeny řádným
způsobem důkazy významné pro objasnění skutečného stavu věci při dodržení
všech zákonných ustanovení, jimiž se má zabezpečit právo obžalovaného na
řádnou obhajobu. Provedené dokazování je proto v zásadě úplné a řízení
předcházející napadenému rozsudku nevykazuje procesní vady, na něž by bylo
nutno reagovat postupem podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. 

 

            Městský soud vedl dokazování až na jednu výjimku a způsobem a
v rozsahu předpokládanými v ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu, když v zásadě
správně postupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a při svém rozhodování z takto zjištěného stavu
vycházel. Onou výjimkou je fakt, že městský soud neprovedl za celou dobu
hlavního líčení jako důkaz znalecký posudek z oboru kybernetika, ačkoli se
na něj v odůvodnění napadeného rozsudku opakovaně odvolává a z jeho obsahu
cituje jednotlivé SMS zprávy jako usvědčující důkazy. V tomto směru
nestačí, že v rámci výslechu obžalovaného byly předsedkyní senátu přečteny
ze spisu SMS zprávy jen z průběhu pěti dnů, neboť teprve jejich suma a
autorizace dává obraz o obsahu komunikace a způsobu jednání obžalovaného
s poškozeným. Vrchní soud v Praze toto pochybení nalézacího soudu
napravil, když příslušného znalce v odvolacím řízení vyslechl, a zjištěné
SMS zprávy jako důkaz tím také autorizoval.

             

Ve vztahu k významným skutkovým okolnostem postupoval nalézací soud ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, když v souladu s procesní zásadou
volného hodnocení důkazů náležitě zhodnotil provedené důkazy na podkladě
svého vnitřního přesvědčení, které však bylo zjevně založeno na pečlivém
uvážení všech okolností případu, jak jednotlivě, tak především v jejich
souhrnu a ve vzájemných souvislostech. Své logické postupy, na podkladě
nichž k těmto závěrům dospěl, městský soud v odpovídajících pasážích
odůvodnění rozsudku zdůvodnil tak, jak mu ukládá ustanovení § 125 tr.
řádu, stručně a srozumitelně v nich vyložil, které skutečnosti vzal za
spolehlivě prokázané a o které konkrétní důkazy tato svá skutková zjištění
opřel, a podrobně zde uvedl, jakými úvahami se řídil při hodnocení
věrohodnosti a důkazní síly jednotlivých provedených důkazů. Vrchní soud
v Praze se se skutkovými závěry Městského soudu v Praze až na jednu
nesrovnalost spočívající v počtu kusů 100 mg ampulí Dolsinu odebraných
z Nemocnice na Bulovce ztotožňuje a na tyto závěry rozvedené v odůvodnění
napadeného rozsudku odkazuje.

 

V posuzované věci zůstává nesporným, že pachatelem projednávané trestné
činnosti byl obžalovaný ………... Náležitým způsobem byly v projednávané věci
též objasněny podstatné okolnosti mající vliv na posouzení povahy a
závažnosti činu a umožňující stanovení následku.

 

Úvodem je třeba předeslat, že orgány přípravného řízení vykonaly doslova
mravenčí práci a shromáždily pro účely soudního řízení dostatek důkazů,
které obžalovaného přes naprosto výjimečný charakter trestné činnosti
spolehlivě usvědčují a které ve svém souhrnu a ve vzájemných souvislostech
vytváří dostatečné podklady pro nezpochybnitelná skutková zjištění.
Trestné jednání obžalovaného je přitom nutno vidět ve dvou paralelních
rovinách, a to jednak v rovině Dolsinu poskytovaného poškozenému při
léčebných zákrocích, jednak v rovině Dolsinu předávaného poškozenému
obžalovaným de facto mimo mantinely těchto zákroků.

 

Asi není daleko od pravdy tvrzení, že kdyby byla posuzována (trestní)
odpovědnost obžalovaného jen za podávání Dolsinu v rámci léčebných zákroků
(viz str. 2 a 3 napadeného rozsudku vyjma posledních 3 řádků na straně 3),
neocitl by se obžalovaný před soudem, a pokud ano, maximálně pro
nedbalostní trestný čin, popř. by mohl být ad eventum řešen disciplinárně.
Nicméně skutkové zjištění, že obžalovaný postupoval při léčbě poškozeného
non lege artis, by přitom nebylo, a v rozsahu uznané viny ani není,
nějakým projevem libovůle nalézacího soudu v rámci skutkové věty, nýbrž
znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví odvětví chirurgie podloženým
resultátem, o němž není žádný důvod pochybovat (důvody podrobně viz str.
15 napadeného rozsudku). Neindikované abundantní používání Dolsinu mělo
neoddiskutovatelně za následek postupně narůstající závislost poškozeného,
důsledkem čehož tento vyžadoval více a více tohoto opiátu. Proto v popisu
skutku nemůže tato pasáž absentovat (přestože asi na samém začátku
nepostupoval obžalovaný při léčení poškozeného úmyslně nesprávně za účelem
získání majetkového prospěchu), neboť tato činnost je vlastně prvopočátkem
toho, v co podávání Dolsinu postupně přerostlo. Z tohoto hlediska je pak
třeba si uvědomit a vzít v úvahu,  že v oné první rovině byl obžalovaný
uznán vinným podáním 199 kusů 100 mg ampulí Dolsinu a 220 kusů 50 mg
ampulí Dolsinu oproti rovině druhé (de facto nesouvisející s léčbou), kde
mu je kladeno za vinu podání 6610 (!!!) 100 mg ampulí Dolsinu a 40 kusů 50
mg ampulí Dolsinu, tj.  téměř třicetinásobek. Není snad od věci na tomto
místě poukázat na to, že této druhé rovině nevěnuje odvolatel v opravném
prostředku téměř žádnou pozornost, ačkoli tato je pro posouzení jeho
trestní odpovědnosti nejzásadnější a nejpodstatnější.

 

Obhajoba obžalovaného, že Dolsin získávaný v rámci druhé roviny
prostřednictvím vyplněných opiátových receptů na svou vlastní osobu,
spotřeboval sám, je mírně řečeno naivní, hloupá a obžalovaného nedůstojná
(nalézací soud používá také výstižný termín absurdní). Pokud by tomu tak
bylo, je nepochopitelné a nelogické, že by 1.) se obžalovaný na Dolsinu
nestal závislým a že by to na něm nikdo, a zvláště kolegové z nemocnice,
nepoznal, 2.) při své evidentně chamtivé povaze Dolsin takto odebíral za
poplatek, je-li možno jej brát na pojišťovnu, 3.) si aplikoval kupovaný
Dolsin v takovém množství ústy a spotřeboval by jej tak daleko více 4.)
své údajné problémy se zády jako lékař neřešil jiným způsobem a hlavně
perspektivně, atd. (viz i další argumentace nalézacího soudu).

 

Obžalovaný dále namítá, že aby mohlo být uzavřeno tak jako v napadeném
rozsudku, muselo by být prokázáno, že každou ze všech do celkového počtu
ve druhé rovině zanesených ampulí skutečně předal poškozenému. To však
podle názoru odvolacího soudu nejenže není nutné, ale hlavně to ani není
reálně možné. Pro spolehlivý závěr o rozsahu podaného Dolsinu totiž zcela
postačuje logické vyhodnocení základních usvědčujících důkazů a
skutečností z nich vzešlých. Obžalovaný ani nepopírá (ostatně tato
skutečnost je doložena předmětnými recepty) množství na svou vlastní osobu
získaných ampulí Dolsinů prostřednictvím vyplněných opiátových receptů.
Je-li pak o odstavec výše logickým způsobem vyvrácena jeho obhajoba, že
všechen takto opatřený Dolsin spotřeboval sám pro sebe a nenabídl-li
obžalovaný stran jediné ampule žádného jiného odběratele či jiný
prokazatelný způsob distribuce (ať už legální či nezákonné), je naprosto
evidentní, že všechny tyto opiáty předával (a z větší část prodával)
poškozenému. O tom bez jakékoli diskuse svědčí zjištěné SMS zprávy,
jejichž obsah nepřipouští žádný jiný než nalézacím soudem dovozený výklad.
Množství prodaného Dolsinu resp. výše vyplacených částek pak vedle
zajištěných receptů či dekurzů spolehlivě dokumentuje i fakt, že se během
inkriminované doby ocitl zpočátku velmi dobře finančně zajištěný poškozený
téměř na mizině. Všechny tyto tři důkazně podložené linie (odběr Dolsinu
obžalovaným na svoji osobu, obsah SMS zpráv mezi obžalovaným a poškozeným
a totální bankrot poškozeného) do sebe zapadají takovým způsobem a vytváří
takový ucelený řetězec, že nepřipouští jiné vysvětlení než jak je podává
skutkový stav vyjádřený ve výroku napadeného rozsudku.

 

Na další části obhajoby obžalovaného, že byl-li uznán vinným, měli by nést
trestní odpovědnost také další lékaři a sestry z Mělnické nemocnice, může
být sice něco pravdy, nicméně pro účely tohoto trestního řízení je to
irelevantní. Obžaloba byla podána na obžalovaného (§ 2 odst. 8 tr. řádu:
Trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby, návrhu na
potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí
trestu, které podává státní zástupce) a nalézací ani odvolací soud tak
nebyly a nejsou oprávněni posuzovat trestní odpovědnost jakékoli jiné
osoby než obžalovaného. Podstatným však v tomto ohledu zůstává i fakt, že
na rozdíl od obžalovaného, žádný jiný z lékařů neobstarával pro
poškozeného Dolsin prostřednictvím na svou vlastní osobu vyplněných
opiátových receptů, přičemž právě tato část skutkového děje je zejm. díky
množství takto poskytnutého Dolsinu pro posouzení viny obžalovaného
rozhodující.

 

Zkoumat blíže finanční poměry poškozeného je pro účely tohoto řízení
nadbytečné. Fakt, že poškozený před tím, než začal od obžalovaného kupovat
Dolsin, „žil na vysoké noze“ nezpochybňuje ani sám obžalovaný a prokazuje
to i většina zasvěcených svědků i dalších důkazů. Způsob, jakým poškozený
přišel k penězům a k dalšímu majetku není předmětem tohoto trestního
stíhání, když dispozice poškozeného s tímto jměním je nesporná.

 

Drobné nesrovnalosti při výčtu 100 mg ampulí Dolsinu se nalézací soud
dopustil, když, jak sám uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku, součet
Dolsinu, který obžalovaný získal na základě receptů z FN Thomayerovy,
nečiní 190 kusů 100 mg ampulí, nýbrž 300 kusů. Tento závěr neodpovídá
realitě, neboť počet oněch 190 resp. 300 kusů se jednak neváže k Fakultní
Thomayerově nemocnici, nýbrž k Nemocnici Na Bulovce, a za druhé
z provedených důkazů je nanejvýše zřejmé, že z prostor nemocniční lékárny
Nemocnice Na Bulovce na adrese Praha 8, Budínova 67/2 bylo skutečně
odebráno 190 kusů 100 mg ampulí. V tomto ohledu je pak také mylné
stanovisko městského soudu, že celkový součet tohoto léku, tj. nejméně
6809 kusů 100 mg ampulí (viz str. 4 obžaloby), je správný, neboť pokud by
v tomto jednom případě bylo odebráno údajných 300 kusů 100 mg ampulí,
celkový součet by činil 6919 kusů. Odvolací soud nicméně tento nepatrný
rozpor nepovažuje za nutné ve svém rozhodnutí korigovat, neboť celkový
počet 6 809 kusů 100 mg ampulí Dolsinu uvedený ve výroku napadeného
rozsudku je jinak správný.

 

K dalším odvolacím námitkám, konkrétně k tomu, že se poškozený léčil od
dětství také na psychiatrii a měl doma značné zásoby  i jiných
psychofarmak, se již vyjádřil nalézací soud, když uvedl, že součástí
spisového materiálu je veškerá lékařská dokumentace poškozeného, tedy i
zprávy psychiatrů, kteří jej léčili. Tyto důkazy nepotvrzují to, co
obžalovaný v hlavním líčení uváděl a na co se de facto odvolává ve svém
opravném prostředku, a sice, že poškozený mu zamlčel, že mimo jiné bere 10
Stilnoxů denně, neboť preskripce takových léků v takovém množství z žádné
lékařské zprávy nevyplývá. Případnou závislost poškozeného na jiných
psychofarmatických látkách sice nelze podle odvolacího soudu úplně
spolehlivě vyloučit, to však nic nemění na skutečnosti, že obžalovaný
poškozenému opakovaným poskytováním Dolsinu způsobil lékařsky navozenou
těžkou závislost na opiátech, což je spolehlivě prokázáno vedle dalších
důkazů především výpověďmi rodinných příslušníků poškozeného a znaleckými
posudky, zejm. z odvětví psychiatrie vypracovaného na osobu poškozeného,
v rámci něhož sice nebyl poškozený z důvodu úmrtí osobně vyšetřen, ale i
tak měli zpracovatelé této ústavní expertizy dostatek podkladů pro své
stanovisko. Fakt, že obžalovaný byl s poškozeným kamarád, ještě neznamená,
že ze zištných důvodů nemohl jednat tak jak jednal, ostatně nejen
z historie je zřejmé, že vidina snadného zbohatnutí zatemňuje mozek i
osobám zastávajícím ve společnosti srovnatelné postavení jako obžalovaný,
nemluvě o tom, že ani úzké přátelství dvou osob nemůže přece donutit jednu
z nich k tomu, aby přes úpěnlivé žádosti druhé takovýmto nepřijatelným
způsobem zneužila svého postavení.

 

Namítá-li odvolatel, že v současné judikatuře není nikde právně stanoveno,
zda způsobení samotné závislosti, kterou si poškozený svým přístupem ke
zdraví vytvoří sám, lze považovat za trestnou činnost, natož trestnou
činnost s úmyslem způsobit někomu těžkou újmu na zdraví, neboť v takovém
případě by museli být stíháni všichni prodejci alkoholu a cigaret, pak
zcela pomíjí dvě základní hlediska. Ad 1.) alkohol a tabák jsou přes
určité výhrady některých skupin společensky tolerovaná droga, i proto že
oproti Dolsinu jejich účinek na lidské zdraví není natolik akutní. Ad 2.)
poškozený si závislost na Dolsinu nepřivodil sám svým dobrovolným
rozhodnutím, nýbrž jako důsledek léčby zejm. ze strany obžalovaného, a to
v podobě provádění nepřiměřených (abundantních) denních převazů a léčení
análních dilatací s použitím Dolsinu jako prostředku klidnícího chronickou
bolest, a neindikovaného abundantního používání opiátu Dolsin pro léčení
chronické bolesti neonkologického charakteru.

 

K argumentaci odvolatele, že nalézací soud v odůvodnění napadeného
rozsudku účelově uvádí, že obžalovaný nenapsal poškozenému žádnou SMS
zprávu, kde by odmítl dávat mu Dolsin, ačkoli obžalovaný ve skutečnosti
telefonicky několikrát říkal nebo psal poškozenému, že s ním přerušil
kontakt (viz SMS zprávy ze dne 2. 7. 2010, 3. 8. 2010 a 8. 8. 2010), ale
poškozený vždy poté dělal obžalovanému strašlivé věci, Vrchní soud v Praze
dodává jen drobnou poznámku. Z obsah těchto SMS zpráv lze velmi dobře
dovodit, že obžalovaný odmítá osobní styk s poškozeným ne proto, že mu
odmítá nebo hodlá odmítat dávat Dolsin, nýbrž pro to, že mu ho odmítá
dávat zdarma., resp. za nedohodnutou částku.

 

V hodnocení svědeckých výpovědí provedených nalézacím soudem v odůvodnění
napadeného rozsudku neshledává odvolací soud žádnou účelovost či snahu
selektovat jen ty části, které svědčily v neprospěch obžalovaného. Městský
soud zcela logicky bere v úvahu především ty údaje, které mají
bezprostřední souvislost s projednávaným činem a které přináší pro účely
rozhodnutí relevantní informace.

 

Poznámky odvolatele ke znaleckému posudku MUDr. Antoše, že je postaveno
právně najisto, že diagnóza byla určena správně, konzultace se
specializovaným pracovištěm být nemohla, protože v té době neexistovalo,
v rámci pátrání po příčině byla doložena všechna vyšetření, nevratný stav
byl diagnostikován a potvrzen i primářem a posudkovou komisí a kolostomie
byla opakovaně navržena a odmítnuta, pomíjejí základní a pro účely
meritorního rozhodnutí zásadní vyjádření tohoto znalce, a to že (viz znovu
str. 15 napadeného rozsudku) postup obžalovaného při léčbě poškozeného byl
non lege artis z následujících důvodů: a) nepřiměřeně dlouhá doba léčení
bez intenzivnější snahy o třeba i opakované konzultace stran diagnostiky a
léčebného selhávání se specializovanými pracovišti, b) od 20. 8. 2008 do
prosince 2008 nepřiměřené denní převazy s použitím Dolsinu jako prostředku
uklidňujícího chronickou bolest, c) při léčení anální fisury od ledna 2009
neadekvátně, mnohokráte opakované anální dilatace s použitím Dolsinu jako
analgetika, které mělo tyto dilatace umožnit, d) nestanovení řádně
klinicky ověřené diagnózy rektoanální inkontinence s nepodloženým
konstatováním nevratného stavu pro posudkovou komici, e) neindikované
abundantní používání opiátu Dolsin pro léčení chronické bolesti
neonkologického charakteru a f) mnohokráte opakované překročení povolené
jednotlivé maximální dávky opiátů, které jsou stanoveny SPC (souhrn údajů
o přípravku ).

 

Výtka obžalovaného, že nalézací soud ani jednou nepředložil konkrétní
částku, která by byla spočtena na základě právně relevantních důkazů,
kterou by obžalovaný převzal od poškozeného, a že výrok o vině rozsudku je
neurčitý v tom, že se obžalovanému dává za vinu, že se obohatil o
mnohamilionové částky, pomíjí fakt, že byl pečlivě zmapován úpadek
poškozeného, na základě čehož je závěr o obohacení se obžalovaného v tomto
rozsahu dostatečně podložený a opodstatněný. Odvolatel v tomto směru
ponechává bez povšimnutí, že samotné předávání resp. prodávání Dolsinu
neslo prvky jisté konspirace (kdy bylo samozřejmě zájmem nejen
obžalovaného ale i poškozeného tento „obchod“ co nejvíce utajit), takže
výši obžalovaným celkově získaných finančních prostředků rozhodně nelze
stanovit z jednotlivých, konkrétních transakcí. K námitce obhajoby, že
z výpisu z účtu obžalovaného nevyplývá, že by tento v rozhodné době přijal
nebo uložil nějakou větší hotovost, považuje odvolací soud za potřebné
uvést, že by obžalovaný musel ztratit rozum, aby takto získané finanční
prostředky takovýmto způsobem „legalizoval“, když hlavně nelze opominout
výpovědi některých svědků, kteří vždy hovoří o výměně obálek mezi
obžalovaným a poškozeným. I když asi nelze úplně odmítnout další úvahu
odvolatele o tom, že věcné dary nemusí být obecně ve vztahu pacienta a
lékaře zase nic tak neobvyklého či výjimečného, na druhou stranu kupř.
vysavač v pořizovací ceně více než 50.000.- Kč je přece jenom trochu jiná
záležitost. Podstatným v tomto ohledu nicméně zůstává, že finanční a
majetkový bankrot poškozeného, který je dostatečně patrný z mnoha na sobě
nezávislých důkazů, závěr nalézacího soudu o celkovém zisku obžalovaného
z prodeje Dolsinu poškozenému potvrdit dovoluje, nota bene snížil-li
jmenovaný soud tuto částku oproti obžalobě poměrně výrazným způsobem
(mnohamilionový profit na rozdíl od 11.536.055.- Kč). 

 

Správným skutkovým zjištěním v jejich souhrnu dal nalézací soud patřičný
výraz i v použité právní kvalifikaci. Obžalovaný byl v napadeném rozsudku
po právu uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví
podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku, neboť jinému úmyslně
způsobil těžkou újmu na zdraví a takový čin spáchal ze zavrženíhodné
pohnutky. Těžká újma na zdraví je representována jednak podstatným
snížením pracovní způsobilosti poškozeného (§ 122 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku), jednak jeho delší dobu trvající poruchou zdraví (§ 122 odst. 2
písm. i) tr. zákoníku), přičemž v obou případech je naplnění těchto znaků
podloženo závěry příslušných znaleckých posudků. Jak podstatné snížení
pracovní způsobilosti, tak i delší dobu trvající porucha zdraví sice
samozřejmě vzdáleně mají jistou souvislost s původním zraněním
poškozeného, nicméně 1.) podle chirurgického posudku na poškozeného jsou
následkem právě předmětné léčby non lege artis včetně použití Dolsinu,
nikoli následkem původního zranění poškozeného a 2.) podle psychiatrického
posudku byla u poškozeného jednoznačně diagnostikována těžká závislost na
opiátech jakožto duševní porucha v podobě těžké újmy na zdraví.
Kvalifikační znak „ze zavrženíhodné pohnutky“ snad ani není třeba
komentovat a zdůvodňovat. Co jiného, než totální zneužití lékařského
poslání za účelem vlastního se obohacení na úkor pacienta by tento
kvalifikační moment mělo naplňovat. Trestná činnost obžalovaného je
v příkrém rozporu s morálkou a je projevem té nejvíce odsouzeníhodné
ziskuchtivosti a chamtivosti, morální zvrhlosti, bezcitnosti a
bezohledného sobectví, přičemž ve svém souhrnu zahrnuje většinu z
přitěžujících okolností vyjmenovaných v trestním zákoníku. Pochybuje-li
snad odvolatel ve svém opravném prostředku o úmyslném zavinění, pak zcela
pomíjí, že sám vypověděl, že o účincích dlouhodobějšího podávaní Dolsinu
věděl, a nejen jako lékař přitom musel být přinejmenším srozuměn s tím, že
závislost na tomto opiátu se všemi jejími zdravotními důsledky při jeho
zjištěném množství a intervalech jeho obstarávání může poškozenému
přivodit. Jen pro úplnost se sluší dodat, že nalézací soud nikde
v rozsudku explicitně neklade za vinu obžalovanému přímý úmysl způsobit
těžkou újmu na zdraví, i když minimálně  pozdější etapa či poslední fáze
podávání Dolsinu z celkové doby uvedené ve výroku by této formě zavinění
nasvědčovaly.

 

Písařské chyby v písemném vyhotovení výroku napadeného rozsudku týkající
se jednak ve výroku o vině přesného zákonného pojmenování posuzovaného
zločinu („zvlášť zločin těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1,
odst. 2 písm. h) tr. zákoníku“ oproti v prvé fázi předsedkyní senátu
správně vyhlášenému „zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví
podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. zákoníku“), jednak ve výroku o
trestu odpovídajícího pojmenování propadlého vozidla („MBW“ oproti v prvé
fázi předsedkyní senátu správně vyhlášenému „BMW“) nařizuje odvolací soud
opravit v souladu s ustanovením § 131 odst. 1 tr. řádu.

 

Zčásti vadným byl shledán výrok o trestu. Nicméně trest odnětí svobody
vyměřený ještě ve spodní polovině zákonné trestní sazby v trvání sedmi let
a šesti měsíců nelze v žádném případě považovat za trest nepřiměřeně
přísný či nezákonný, když pouze takový by mohl z podnětu odvolání
obžalovaného odvolací soud změnit ve smyslu § 258 odst. 1 písm. d), e) tr.
řádu. Z odůvodnění tohoto výroku je patrno, že soud prvního stupně
náležitě a vyváženě zhodnotil všechny skutečnosti rozhodné především
z hlediska ustanovení § 31 tr. zákoníku, přičemž právem shledal výraznou
převahu okolností hovořících v neprospěch obžalovaného na úkor jediné
okolnosti polehčující.

 

Obžalovanému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře vyšší než
tři roky, takže pro jeho výkon jsou splněny podmínky ustanovení § 56 odst.
2 písm. c) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení však městský soud
nepostupoval, když využil moderačního ustanovení § 56 odst. 3 tr.
zákoníku, na jehož základě mimo další soud může zařadit pachatele do
věznice jiného typu, než do které má být podle odstavce 2 zařazen, má-li
se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení
pachatele za to, že bude působení na něj, aby vedl řádný život, v jiném
typu věznice lépe zaručeno. Právě jedna z kumulativně stanovených
podmínek, a to v napadeném rozsudku opakovaně zmiňovaná závažnost
projednávaného činu spolu s tím, že samotný trest odnětí svobody  byl
vyměřen v podstatě při hranici oddělující zařazení pachatelů do věznice
s ostrahou a se zvýšenou ostrahou, použití § 56 odst. 3 tr. zákoníku
nedovoluje a rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto směru činí
nezákonným. Vrchní soud v Praze proto z podnětu odvolání státního zástupce
v této části napadený rozsudek zrušil a sám znovu rozhodl tak, že podle §
56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku obžalovaného pro výkon trestu odnětí
svobody zařadil do věznice s ostrahou.

 

Žádné pochybnosti nejsou dány ohledně regulérnosti trestu propadnutí
mobilního telefonu i Phone podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, který
byl užit ke spáchání trestné činnosti a jenž náleží obžalovanému.

 

Zákoným a plně odůvodněným byl shledán až na jednu výjimku i trest
propadnutí věci uložený podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, neboť ve
výroku specifikované předměty jsou věcmi, které obžalovaný získal trestným
činem nebo jako odměnu za něj. Onu výjimku tvoří trest propadnutí 1x
soupravy Harman Cardon skládající se z dekodéru (s/n: yc0016-23931), CD
přehrávače (s/n: wa0016-30427) a rádia (s/n: an0053-02161), neboť na
rozdíl od ustanovení § 70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku ustanovení § 70
odst. 1 písm. c) tr. zákoníku nepřipouští uložit tento trest u věci,
kterou pachatel získal trestným činem jen zčásti. Z obsahu spisu (srov. č.
l. 134, 229-231, 233 spisu) je přitom patrné, že na pořízení předmětné
soupravy přispěl obžalovaný polovinou kupní ceny, t. j. tato souprava
nebyla získána jen trestným činem. Z tohoto důvodu bez nutnosti dalšího
rozhodnutí byl v této části výroku o trestu propadnutí věci napadený
rozsudek zrušen.

 

V případě propadnutí automobilu BMW a podílu ve společnosti HemoClinic je
nanejvýše zřejmé, že peníze použité na koupi vozu resp. vložené do
předmětné společnosti obžalovaný minimálně zčásti (zde zákon stanoví jako
podmínku jen částečný původ z trestné činnosti) získal od poškozeného
v souvislosti s prodejem Dolsinu. O tom svědčí především časová
souslednost těchto jednotlivých úkonů, kdy takto nikoli malé výdaje
obžalovaného zjevně korespondují přijetí peněz od poškozeného resp. po
tomto přijetí následují.

 

Výměra trestu zákazu činnosti na horní hranici zákonné trestní sazby není
v žádném ohledu neopodstatněná. Jak již uvedl v napadeném rozsudku soud
prvního stupně, přístup obžalovaného jako lékaře k jednomu ze svých
pacientů byl vedle trestního postihu v příkrém rozporu nejen
s Hippokratovou přísahou, kterou skládají lékaři na konci svého studia,
ale především s řadou ustanovení etického kodexu České lékařské komory,
která sdružuje všechny lékaře v ČR, a to v protikladu s § 2 bod 6 a 13,
podle nichž nesmí lékař předepisovat léky, na nichž vzniká závislost a
nesmí své úkony ordinovat ze zištných motivů, nehledě na to, že svými
postupy obžalovaný porušil i ustanovení § 1 v bodě 2, 3 a ust. § 2 v bodě
1, 2, 4, 5 a 14 tohoto kodexu. Je tak vcelku nerozhodné, že obžalovaný i
nadále léčí a ordinuje ve své soukromé ordinaci a má přes šest set
spokojených klientů, neboť v dané věci se totálně  zpronevěřil svému
poslání, a to ze ziskuchtivosti a hamižnosti, navíc nikoli jakýmsi
jednorázovým či krátkodobým aktem, ale v podstatě dlouhodobým
„dealerstvím“, což vyžaduje co možná nejdelší odstavení od činnosti
umožňující a zakládající spáchání takto otřesného deliktu. Dovětkem je
nutno zdůraznit, že předmětem trestu zákazu činnosti může být i taková
činnost, která představovala jediný legální zdroj příjmů pachatele (srov.
i rozh. Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2104 sp. zn. 8 Tdo 32/2014).

 

Nepřiměřeně přísným je naproti tomu uložený peněžitý trest, jenž ne plně
výstižně a vyváženým způsobem koresponduje předpokládanému součtu
peněžitých částek, o které se měl obžalovaný podle napadeného rozsudku
obohatit. Navíc je nutno vzít v úvahu, že tento trest byl ukládán v
kombinaci s dalšími druhy trestu, a to včetně trestů spojených s finančním
resp. majetkovým postihem. Z tohoto důvodu odvolací soud z podnětu
odvolání obžalovaného v této části napadený rozsudek zrušil a sám znovu
rozhodl tak, že obžalovanému vyměřil peněžitý trest v celkové výši pěti
miliónů Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě
vykonán, stanovil zároveň jeho výši přiměřený náhradní trest odnětí
svobody, a to v trvání dvou let a šesti měsíců. Možnost splátek tohoto
trestu neshledal odvolací soud odůvodněnou, neboť s ohledem na vcelku
podrobně zjištěné majetkové poměry obžalovaného je jistě v jeho možnostech
uhradit tento trest jednorázově.

 

Výrok o náhradě škody z napadeného rozsudku nebyl žádným z odvolatelů
zpochybňován, a nebyl tudíž ani důvod k jakékoli jeho změně.

 

Ze všech výše uvedených důvodů bylo rozhodnuto, jak ve výroku tohoto
rozsudku uvedeno.

 

 

P o u č e n í  :       Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný
prostředek přípustný.

 

                   Lze proti němu podat dovolání. Dovolání se podává u
soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a to do dvou měsíců od
doručení tohoto rozhodnutí. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České
republiky v Brně.

 

                   Dovolání může podat nejvyšší státní zástupce pro
nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu ve prospěch i v neprospěch
obviněného, obviněný pak pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně
dotýká.

 

                   Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím
obhájce. Podání, které by nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, by
nebylo považováno za dovolání, byť by tak bylo označeno.

 

                   Důvody, pro které lze dovolání podat, jsou uvedeny v §
265b trestního řádu, nutný obsah dovolání je uveden v § 265f trestního
řádu.

 

 

V Praze dne 13. ledna 2015

 

                                                         
                                                        Předseda senátu:

                                                                                               
  JUDr. Martin  Z e l e n k a , v.r.

 

 

Za správnost vyhotovení:

Kateřina Urbánková