Informace o řízení 5 TO 41/2014

David Havlík vznesl tento dotaz dotaz na Vrchní soud v Praze

Tento dotaz byl uzavřen pro další korespondenci od veřejnosti . Kontaktujte nás pokud si myslíte, že by měl být znovu otevřen.

Dotaz byl částečně úspěšný.

David Havlík

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

žádám informace o průběhu řízení ve věci 5 TO 41/2014 v rozsahu: datum zahájení trestního řízení, datum zahájení trestního stíhání konkrétní osoby /osob, názvu dozorujícího státního zastupitelství, jména a příjmení dozorujícího státního zástupce, datum podání obžaloby s uvedením spisové značky dozorovaného případu, klasifikací trestného činu / trestných činů, názvu příslušného státního zastupitelství, jména a příjmení státního zástupce, který obžalobu podal, dále pak název soudu, kterému byla obžaloba podána, jméno a příjmení soudce, kterému byl případ přidělen, datum/datumy a spisové značky všech rozhodnutí soudů v žalované věci, výsledek trestního řízení před soudem, datum pravomocného ukončení věci

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Vrchní soud v Praze

1 příloha

Vaše podání ve věci "Žádost o informace podle dotaz - Informace o řízení 5
TO 41/2014" s evidenčním číslem 0acfbdf9-ed19-424d-ab88-fd452135f6bd a s
běžným číslem 30/2015 bylo doručeno dne 04.01.2015 18:46:14.

Bylo podáno elektronicky e-mailem.

Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 0

Následně bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č.
259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby.

Vrchní soud v Praze

--------------------------------------------------------------------------

Tato datová zpráva byla automaticky vygenerována elektronickou podatelnou
organizace. Prosím neodpovídejte na tuto zprávu formou Odpovědět ve Vašem
poštovním klientovi. V případě problémů nebo dotazů se obracejte vždy na
organizaci, která tuto zprávu vygenerovala.

Baldová Alena, Vrchní soud v Praze

1 příloha

K Vaší žádosti zasílám požadované rozhodnutí. V rozhodnutí najdete
odpovědi na většinu Vašich otázek. Ostatní otázky nemůžeme zodpovědět,
neboť procesní spis byl již odeslán Městskému soudu v Praze.

--------------------------------------------------------------------------

5To 41/2014 

 

 

ČESKÁ REPUBLIKA

 

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

 

 

Vrchní soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 17.
prosince 2014 v senátu složeném z předsedy JUDr. Radka Hartmanna a soudců
JUDr. Hany Navrátilové a JUDr. Kateřiny Korečkové, Ph. D. odvolání státní
zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze a obžalovaných ………….,
nar. ……………, ……………., nar. … ……., ………………….., nar. …………………., …………………., nar.
……………. a . …………………., nar. …………….. proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 24. 2. 2014 č. j. 40 T 9/2012–7202 a rozhodl      t a k t o :

                    

      Podle § 258 odst. 1 písm.  b), d), e), f)  tr. řádu  se napadený
rozsudek r u š í  v  celém rozsahu a podle § 259 odst. 3  tr. řádu se
znovu rozhoduje t a k t o :

 

A)

 

     Obžalovaný

 

………………………….

 

      nar. ………………., bytem ……………………….

 

 

j e    v i n e n ,   ž e

 

v pozici ředitele odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy,  se
sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2, odpovědného za řádná zadávací řízení
k veřejným zakázkám v rámci projektu „Vybudování Pražského Centra
Kartových Služeb“ přijatého usnesením               Rady Hlavního města
Prahy č. 0708 ze dne 16. května 2006, s cílem opatřit společnosti Haguess
s. r. o., se sídlem Průhonice, Na Mnichovkách I 686, neoprávněné výhody a
majetkový prospěch, porušil závažným způsobem pravidla zadávacího řízení
stanovená                  v zákonech č. 40/2004 Sb. a č. 137/2006 Sb., o
veřejných zakázkách a ve srozumění se způsobením škody svému
zaměstnavateli – Hlavnímu městu Praze, jednajícímu Magistrátem hlavního
města Prahy – jehož majetek byl povinen opatrovat podle § 171 odst. 1
zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, řádně s ním hospodařit v mezích
stanovených § 16 odst. 2 písm. c) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících
územních samosprávných celků a náležitě ho spravovat na základě Dohody o
sjednaných pracovních podmínkách s Hlavním městem Prahou ze dne 30. června
2003 ve spojení s § 73 odst. 1 písm. d) a § 74 písm. g)  zákona č. 65/1965
Sb., zákoníku práce, jednal v rozporu s těmito povinnostmi,

když konkrétně

       při otevřeném řízení k nadlimitní veřejné zakázce pod názvem
„Realizace Servisního kartového centra“, které bylo zahájeno dne 28.
června 2006 zadavatelem – Hlavním městem Prahou – formou otevřeného
výběrového řízení podle § 42 zákona o veřejných zakázkách (zákona č.
40/2004 Sb.), zveřejněním na Centrální adrese České pošty pod č. 50023676,
jako veřejný zadavatel ve smyslu § 2 písm. a) zákona o veřejných
zakázkách, ředitel odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy a
jeden z členů hodnotící komise zřízené v rámci uvedeného řízení, v době od
16. května 2006 do 12. dubna 2007 nejdříve v rozporu s požadavky na
transparentnost a rovnost zadávání veřejných zakázek zásadně omezil
v zadávací dokumentaci přístup zájemců o danou zakázku k ní stanovením
velice krátké doby na předložení a realizaci požadovaného řešení a velmi
podrobným vymezením požadavků na jeho parametry, fakticky umožňujícím
ucházet se o danou zakázku jen tomu zájemci, který měl požadované řešení
vykazující stanovené parametry již hotové, jímž byla v podmínkách České
republiky společnost Haguess s. r. o., a následně nezrušil toto zadávací
řízení a nechal ho vědomě probíhat                       v rozporu se
zákonem o veřejných zakázkách a v rozporu se smluvně převzatou povinností
řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem, když již
v zadávací dokumentaci k této veřejné nabídce v rozporu se zákonem o
veřejných zakázkách

a) stanovil závaznou strukturu ceny veřejné zakázky ve výši 90.000.000 Kč
bez daně z přidané hodnoty, a to v podobě: cena za návrh funkčního řešení
Servisního kartového centra a návrh funkčního řešení určených kartových
aplikací, cena za implementaci, včetně dodávky hardware a software, cena
za zkušební provoz, cena za údržbu a podporu systému po dobu čtyř let,
cena za dodávku hybridních čipových karet, včetně individuální produktové
personalizace, nabídková cena celkem, ačkoliv věděl, že takto stanovená
závazná struktura ceny je v rozporu se zásadami uvedenými v § 24 odst. 1
zákona o veřejných zakázkách, a to transparentnosti, rovného zacházení se
všemi uchazeči a diskriminace, protože při takto stanovené cenové
struktuře nebylo možné zhodnotit rozdělení celkové ceny za dodávky a za
služby ve smyslu § 19 odst. 1 a § 20 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách,
což současně bránilo jednoznačnému určení toho, jaký je požadavek na
způsob zpracování nabídkové ceny pro uchazeče ve smyslu § 48 odst. 3
zákona o veřejných zakázkách,

b) požadoval dodání 50.000 hybridních čipových karet se zabudovanými
elektrickými integrovanými obvody v klasifikaci CPV 32162000-6
v předpokládané ceně dodávky do 24.000.000 Kč, tj. v předpokládané ceně
480 Kč bez daně z přidané hodnoty za jednu kartu, přičemž postupoval
v rozporu s ustanovením § 22 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných
zakázkách, neboť předpokládanou cenu zakázky neurčil na základě skutečných
cen obdobného zboží, které byly dosaženy v předcházejícím kalendářním roce
nebo v předcházejících dvanácti měsících upravené o očekávané změny
v množství nebo ceně v následujících dvanácti měsících,

c) stejným způsobem postupoval i při stanovení předpokládané ceny za
služby za dodání informačních systémů v klasifikaci CPV 30254000-4 v
celkové výši do 66.000.000 Kč bez daně z přidané hodnoty, kdy byl srozuměn
s tím, že umožní budoucím uchazečům v rámci poptávaných a nabízených
služeb kvalifikovaných specialistů značně nadhodnotit jejich jednotkovou
cenu práce, a nadto neurčil předpokládanou cenu předmětu veřejné zakázky
za služby na základě skutečné ceny služeb, které byly zadány
v předcházejícím roce nebo v předcházejících dvanácti měsících upravené o
očekávané změny v množství anebo ceně v následujících dvanácti měsících,
kdy se hodinová sazba specialisty v dané oblasti a v čase pohybovala ve
výši 1.500 Kč až 3.000 Kč bez daně z přidané hodnoty,

d) nestanovil požadavek na vyčíslení provozních nákladů na zajištění
provozu Servisního kartového centra, když dodavatel měl podle zadávací
dokumentace zajišťovat jen podporu a údržbu dodaného Servisního kartového
centra, takže postupoval v rozporu s § 55 odst. 3 písm. a) zákona o
veřejných zakázkách a takto se zachoval přesto, že výše provozních nákladů
byla přímo ovlivněna navrženým řešením a zahrnovala zejména požadavky na
prostory, pracovníky, jejich kvalifikaci, role a odpovědnosti, energetické
nároky požadovaného řešení, včetně klimatizace a záložních zdrojů,
zabezpečovací a protipožární techniky, záložních médií, spotřebního
materiálu a licenčních poplatků, přičemž bez vyčíslení předpokládaných
provozních nákladů řešení nebylo možné objektivně a odpovědně posoudit
ekonomickou efektivitu nabízeného řešení a případně ani porovnat
efektivitu jednotlivých potencionálních nabídek,

e) nepamatoval na požadavek zajištění bezpečnosti provozu Servisního
kartového centra a nestanovil požadavky na specifikaci způsobu řízení
tohoto centra, což s sebou neslo riziko úniku zpracovávaných citlivých
osobních údajů a informací o uskutečněných platebních transakcích, stejně
jako riziko nedostatečné koordinace a nevhodného načasování kroků činěných
při uvádění daného centra do chodu a při rozvoji celého projektu Pražského
Centra Kartových Služeb jako takového a v důsledku toho i riziko
ekonomické nehospodárnosti takových kroků,

načež – přes tyto závažné nedostatky v zadávací dokumentaci snižující
možnost řádného posouzení ekonomické výhodnosti učiněných nabídek –
zahájil dne 28. června 2006 pod číslem 50023676 zadávací řízení
k nadlimitní veřejné zakázce „Realizace Servisního Kartového Centra“ podle
§ 42 zákona o veřejných zakázkách jeho zveřejněním na Centrální adrese
České pošty,

dne 24. července 2006 jmenoval – rovněž v pozici zadavatele – hodnotící
komisi v tomto zadávacím řízení pod čj. INF/1091/2006, přičemž členem
hodnotící komise jmenoval i sám sebe,

dne 28. srpna 2006 v budově Nové radnice na adrese Praha 1, Mariánské
náměstí  2, jako člen hodnotící komise pro otevírání obálek podle § 59
odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, při kontrole úplnosti podané nabídky
společnosti Haguess s. r. o., podle  § 59 odst. 5 zákona o veřejných
zakázkách tuto nabídku nevyloučil, ačkoliv podrobně znal zadávací podmínky
a věděl, že podaná nabídka uvedené společnosti nesplňuje požadavky na
závaznou strukturu ceny podle bodu 2.8.1. zadávací dokumentace na
rozdělení celkové ceny v poměru 27% nákladů za dodávky a 73% nákladů na
služby, kdy dodavatel zcela opačně nabízel 66% nákladů realizovat
v dodávkách a pouze 34% nákladů realizovat ve službách, neboť cenová
skladba nabídky ve výši 82.440.410,59 Kč bez daně z přidané hodnoty  byla
orientována především na dodávky hardware, software, periférie a čipové
karty,

dne 5. září 2006 v budově Magistrátu hlavního města Prahy na adrese Praha
1, náměstí Franze Kafky 3/24, na druhém jednání hodnotící komise jako její
člen, podle § 61 odst.1 zákona o veřejných zakázkách nevyřadil nabídku
uchazeče společnosti Haguess s. r. o., která nesplňovala zadávací
podmínky, a to z těchto důvodů:

 

a) nabídka společnosti Haguess s. r. o. nesplňovala požadavek náležité
specifikace datového modelu nabízeného funkčního řešení, v rámci hodnocení
koncepčního návrhu řešení Servisního kartového centra toliko deklarovala,
že společnost Haguess s. r. o. má  k dispozici prakticky hotové řešení,
které splňuje stanovené požadavky, a existenci a vhodnost tohoto řešení
dokládala vyobrazením jednotlivých obrazců nabízených prvků Servisního
kartového centra jako systému zpracovávajícího údaje o klientech, kartách,
transakcích a aplikacích a znázorněním nabízeného datového modelu takového
systému pomocí čtyř kruhů způsobem, z nějž nebylo možné dovodit žádné
bližší informace umožňující posouzení funkčnosti nabízeného řešení a
dovození míry jeho složitosti a náročnosti, stejně jako účelnosti,
efektivnosti a ekonomické výhodnosti podané nabídky,

b) nabídka společnosti Haguess s. r. o. nesplňovala požadavek na závaznou
strukturu ceny podle zadávací dokumentace, když zadávací dokumentace
rozdělovala celkovou cenu v poměru 27% nákladů za dodávky a 73% nákladů za
služby, avšak nabízený poměr byl opačný, neboť dodavatel nabízel 66%
nákladů v dodávkách a 34% nákladů ve službách, přičemž cenová skladba jeho
nabídky ve výši 98.104.088 Kč včetně daně z přidané hodnoty byla
orientovaná na dodávky,

c) navržené licenční podmínky a platby nebyly v nabídce uchazeče Haguess
s. r. o. dostatečně specifikovány a navržený licenční model byl pro
zadavatele – Hlavní město Praha – nevýhodný, neboť byl postaven tak, že
s rozšiřováním systému, s nárůstem počtu držitelů karet a s nárůstem počtu
kartových aplikací měl zadavatel dodavateli platit rostoucí licenční
poplatky, přičemž licenční poplatky za karty, stanice a aplikace byly
odvozeny od jednotkové ceny licence, avšak jednotkové ceny za licenční
modul nebyly v nabídce uvedeny, a v situaci, kdy věděl, že z nabídky není
možné tyto částky dovodit, nesnažil se tento nedostatek odstranit a nechal
jednotkovou cenu za licenční modul na libovůli dodavatele, což také
následně vedlo k neodůvodněné výši plateb za licenční položky a k
prodražení dalšího rozvoje Servisního kartového centra,

d) nabídka společnosti Haguess s. r. o. neobsahovala vyčíslení provozních
nákladů na zajištění provozu Servisního kartového centra a specifikaci
způsobu řízení Servisního kartového centra i celého projektu Pražského
Centra Kartových Služeb, ačkoliv bylo zřejmé, že bez zajištění
kvalifikovaného provozu Servisního kartového centra není možné jeho
využití, absence vyčíslení jeho provozních nákladů vylučuje odpovědné a
objektivní posouzení ekonomické výhodnosti nabízeného řešení a s možnými
nedostatky jeho řízení je spojeno riziko nedostatečné koordinace kroků
činěných při jeho uvádění do praxe a riziko nehospodárnosti při jeho
rozvoji,

 

a naopak doporučil Radě hlavního města Prahy uzavřít s tímto uchazečem
smlouvu o dílo a své doporučení podložil důvodovou a doporučující zprávou
hodnotící komise ze dne 5. září 2006, na základě které Rada hlavního města
Prahy dne 26. září 2006 svým usnesením číslo 1488 rozhodla o přidělení
uvedené nadlimitní veřejné zakázky jedinému uchazeči o ní, tj. společnosti
Haguess s. r. o. a s odkazem na toto rozhodnutí uzavřel jménem Hlavního
města Prahy dne 27. října 2006 se společností Haguess s. r. o. smlouvu o
dílo č. DIL/40/05/001120/2006, včetně příloh, znějící na celkovou cenu
díla ve výši 98.104.088 Kč včetně daně z přidané hodnoty a dne 6.
listopadu 2006 licenční smlouvu číslo LIC/40/05/001128/2006 podle § 46 a
násl. autorského zákona (zákona č. 121/2000 Sb.) o postoupení oprávnění
k výkonu práva užít software Servisního kartového centra v licenci typu
B.I.1, kdy tato licence umožňovala v rámci ceny celé dodávky sjednané
v smlouvě o dílo vést informace pro nejvýše stanovený limit 100.000
evidovaných karet, při počtu konfigurovaných  uživatelských stanic do 15 a
počtu integrovaných kartových aplikací do 5 a nad rámec zadávací
dokumentace a vysoutěžené nadlimitní veřejné zakázky v této smlouvě
sjednal pro Hlavní město Prahu nevýhodné peněžní parametry jednotkové ceny
za licenční modul vedoucí k následnému ekonomicky neopodstatněnému nárůstu
plateb za licenční položky,

dne 5. prosince 2006 nechal proplatit společnosti Haguess s. r. o.
zálohovou fakturu č. ZLV-1/2006 ve výši 13.982.500 Kč na dodávku hardware
a software technologií pro realizaci Servisního kartového centra, ačkoliv
věděl, že takovou zálohu v rámci stanovených zadávacích podmínek dané
veřejné zakázky – konkrétně podle bodu 2.8.2. zadávací dokumentace –
nemohl jako zadavatel poskytnout,

přičemž těmito kroky závažným způsobem porušil závazná pravidla stanovená
zákonem o veřejných zakázkách,

a tato pravidla současně porušil i tím, že podle § 68 odst. 2 zákona o
veřejných zakázkách nezrušil dané otevřené výběrové řízení, ačkoliv věděl,
že nabídka uchazeče Haguess s. r. o. je v rozporu s § 55 odst. 1 písm. a)
zákona o veřejných zakázkách, neboť neodpovídá zadávacím podmínkám a je
ekonomicky nevýhodná pro Hlavní město Praha, a současně tak porušil zásady
stanovené v § 24 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách,

čímž přispěl k tomu, že společnost Haguess s. r. o. v uskutečněné veřejné
soutěži dosáhla přidělení dané nadlimitní veřejné zakázky o objemu
98.104.088 Kč, ačkoliv se tak daným způsobem nemělo stát, 

následně uzavřel se společností Haguess s. r. o. dne 26. února 2007
smlouvu č. INO/40/05/001270/2007 na dodávku licence kartové aplikace
parkování o ceně 10.567.313 Kč a dne 12. dubna 2007 smlouvu č.
INO/40/05/001296/2007 na zajištění provozu Pražského centra kartových
služeb o ceně 17.375.287 Kč, aniž by k tomu byly splněny podmínky
ustanovení § 23 odst. 4 písm. a) zákona č. 137/2006, Sb. o veřejných
zakázkách, neboť měl konat řádné veřejné soutěže podle citovaného zákona o
veřejných zakázkách, čímž závažným způsobem porušil ustanovení § 21 odst.
2 citovaného zákona a umožnil společnosti Haguess s. r. o. dosáhnout
přidělení daných veřejných zakázek o uvedeném objemu, ačkoliv se tak daným
způsobem nemělo stát,

 

a Hlavnímu městu Praha tak předražením veřejné zakázky „Realizace
Servisního kartového centra“  způsobil škodu ve výši nejméně  18.245.900

 

t e d y

jinému způsobil škodu velkého rozsahu tím, že porušil podle zákona mu
uloženou povinnost spravovat cizí majetek,

 

B)            

     Obžalovaný

 

 

I n g.  J i ř í   C h y t i l ,

 

             nar. 15.5.1952 v Přerově, bytem Praha 4, Podolská 600/1

 

j e    v i n e n ,   ž e

 

jako vedoucí oddělení realizace řešení odboru informatiky Magistrátu
hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí č. 2/2, jako
úředník tohoto orgánu územní samosprávy zavázaný k povinnosti opatrovat
jeho majetek podle § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce,
řádně s ním hospodařit v mezích stanovených § 16 odst. 2 písm. c) zákona 
č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a náležitě ho
spravovat na základě Dohody o sjednaných pracovních podmínkách s Hlavním
městem Prahou ze dne 11. dubna 2006 ve spojení s  § 73 odst. 1 písm. d) a
  § 74 písm. g) zákoníku práce č. 65/1965 Sb. a současně jako osoba
odpovědná za realizaci projektu „Universální karta Pražana“, pod který
patřila dodávka veřejné zakázky Kartové aplikace parkování, jejímž
předmětem byla na základě smlouvy  číslo INO/40/05/001270/2007 uzavřené
dne 26. února 2007  mezi Magistrátem hlavního města Prahy a společností
Haguess s. r. o. dodávka operačního, standardního a aplikačního software,
systémového software a hardware a zajištění úpravy parkovacích automatů,
v intencích přílohy číslo 3 této smlouvy

1. dne 26. dubna 2007 v Praze na základě předávacího
protokolu                       označeného názvem Soubor upravených
parkovacích automatů převzal první část druhého souboru upravených
parkovacích automatů, ačkoliv věděl, že zhotovitel společnost Haguess s.
r. o. nedodržel smluvní podmínky taxativně stanovené v článku V., odst. 1
písm. b) dané smlouvy a předmět plnění dodal po smluvně stanovené lhůtě,
když tato část  parkovacích automatů byla instalována od 13. dubna do 17.
dubna 2007 a vědomě to jako oprávněný zástupce objednatele neuvedl ani na
předávacím protokolu ani v přijaté a jím odsouhlasené faktuře společnosti
Haguess s. r. o. číslo FV-14/2007 ze dne  26. dubna 2007,

2. dne 30. dubna 2007 v Praze na základě Předávacího protokolu
                     označeného názvem Soubor upravených parkovacích
automatů převzal druhou část tohoto souboru, ačkoliv věděl, že zhotovitel
společnost Haguess s. r. o. nedodržel smluvní podmínky taxativně stanovené
v článku V., odst. 1 písm. b) dané smlouvy a předmět plnění dodal po
smluvně stanovené lhůtě, když tato část parkovacích automatů byla
instalována od 16. dubna do 25. dubna 2007 a vědomě to jako oprávněný
zástupce objednatele neuvedl ani na předávacím protokolu ani v přijaté a
jím odsouhlasené faktuře společnosti Haguess s. r. o. číslo FV-15/2007 ze
dne 30. dubna 2007,

3. dne 10. května 2007 v Praze na základě Předávacího protokolu
                označeného názvem Soubor upravených parkovacích automatů
převzal třetí část tohoto souboru, ačkoliv věděl, že zhotovitel společnost
Haguess s. r. o. nedodržel smluvní podmínky taxativně stanovené v článku
V., odst. 1 písm. b) dané smlouvy a předmět plnění dodal po smluvně
stanovené lhůtě, když tato část parkovacích automatů byla instalována od
25. dubna do 4. května 2007 a vědomě to jako oprávněný zástupce
objednatele neuvedl ani na předávacím protokolu ani v přijaté a jím
odsouhlasené faktuře společnosti Haguess s. r. o. číslo FV-16/2007 ze dne
10. května 2007,

4. dne 18. května 2007 v Praze na základě Předávacího protokolu označeného
názvem Soubor upravených parkovacích automatů převzal čtvrtou část tohoto
souboru upravených parkovacích automatů, ačkoliv věděl, že zhotovitel
společnost Haguess s. r. o. nedodržel smluvní podmínky taxativně stanovené
v článku V., odst. 1 písm. b) dané smlouvy a předmět plnění dodal po
smluvně stanovené lhůtě, když tato část parkovacích automatů byla
instalována dne 13. dubna 2007 a dále od 3. května do 11. května 2007 a
vědomě to jako oprávněný zástupce objednatele neuvedl ani v předávacím
protokolu ani v přijaté a jím odsouhlasené faktuře společnosti Haguess s.
r. o. číslo FV-19/2007 ze dne 18. května 2007,

 

takže k instalaci 88 z celkových 138 plně funkčních upravených parkovacích
automatů, došlo nejpozději dne 11. května 2007, tedy 29 dní po smluvním
termínu,

a bezprostředně poté, co se tak stalo, ani v následujícím období až do 16.
července 2007, kdy přešlo vedení oddělení realizace řešení v odboru
informatiky Magistrátu hlavního města Prahy na obžalovaného ………….,
neučinil žádné kroky vedoucí k uplatnění a k vymáhání smluvní pokuty ve
smyslu článku IX., odst. 3 dané smlouvy, která byla smluvně ujednána ve
výši 1% z celkového objemu finančního plnění za dílo (minimálně však
50.000 Kč) za každý den prodlení, a to až do odevzdání předmětné části
díla, přičemž den dodání upravených parkovacích automatů byl stanoven na
maximálně čtyřicátý pátý den ode dne účinnosti smlouvy, tedy na den 12.
dubna 2007,

a tímto jednáním způsobil Magistrátu hlavního města Prahy škodu ve výši
3.064.520,70 Kč, odpovídající výši smluvní pokuty za uvedenou dobu
prodlení, na jejíž zaplacení společností Haguess s. r. o. měl Magistrát
hlavního města Prahy nárok na základě citovaného článku dané smlouvy,

t e d y

jinému způsobil značnou škodu tím, že porušil podle zákona mu uloženou
povinnost  spravovat cizí majetek,

 

     č í m ž    s p á c h a l i

 

obžalovaný ……………….

 

trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1, odst. 3 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009,

 

obžalovaný ………….

 

trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona účinného do 31.12.2009,

 

a   o d s u z u j í   s e

 

obžalovaný ………………..

podle § 255 odst. 3 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009
k trestu odnětí svobody na 3 (tři) roky a 6 (šest) měsíců.

 

podle § 39a odst. 3 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009
se obžalovaný pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s dozorem,

 

podle § 49 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009
se obžalovanému současně ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu výdělečné činnosti a funkcí spojených s rozhodováním v orgánech,
které nakládají s veřejnými finančními prostředky na 5 (pět) let,

 

obžalovaný …………….

         podle § 255 odst. 2 trestního zákona ve znění účinném do 31.
prosince 2009  k trestu odnětí svobody na 1 (jeden) rok 6 (šest) měsíců.

 

Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 trestního zákona ve znění účinném do 
31. prosince 2009 se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební
dobu  2 (dvou) let.

 

C)

 Podle § 226 písm. c) tr. řádu se obžalovaní

 

I n g.  J i ř í   C h y t i l ,

 

nar. 15. 5. 1952 v Přerově, bytem Praha 4, Podolská 600/1,

 

I n g. M i r o s l a v   Č a d s k ý ,

 

nar. 23. 1. 1969 v Praze, bytem Praha 10, Norská 1253/4,

 

 

I n g. Z d e n ě k   J á n s k ý ,

               

nar. 12. 5. 1943 v Rychnově nad Kněžnou, bytem Praha 5, Lidická 755/15

 

                                                           a

 

I n g. L a d i s l a v   K e n d í k ,

 

nar. 19. 6. 1958 v Praze, bytem Praha 5, Štěpařská 892/13

 

 

zprošťují obžaloby,

 

podle níž se měli dopustit trestného činu porušování závazných pravidel
hospodářského styku podle § 127 odst. 1 trestního zákona účinného do
31.12.2009 a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255a odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona účinného
do 31.12.2009 tak, že

 

dne 5. září 2006, v době od 13:00 hodin do 14:10 hodin v budově Magistrátu
hlavního města Prahy na adrese Praha 1, náměstí Franze Kafky 3/24,
v zasedací místnosti č. dv. 319a/3 patro, jako členové hodnotící komise
MHMP, obviněný …………jako předseda hodnotící komise, při otevřeném řízení
k nadlimitní veřejné zakázce „Realizace Servisního Kartového Centra“,
které bylo zahájeno  dne  28.  června  2006  podle  § 42 z. č. 40/2004
(dále jen ZVZ) při posuzování nabídky společnosti Haguess, s. r. o.
postupovali v rozporu s § 62 odst. 3 ZVZ, když tuto nabídku z veřejné
soutěže nevyřadili, protože

 

a) nesplňovala požadavek na závaznou strukturu ceny podle bodu 2.8.1.
zadávací dokumentace na rozdělení ceny v poměru 27% nákladů za dodávky a
73% nákladů za služby, neboť nabídka uchazeče byla opačná,  uchazeč
nabízel 66% nákladů v dodávkách a 34% nákladů ve službách, neboť cenová
skladba jeho nabídky ve výši 98.104.088 Kč            byla orientovaná
především na dodávky hardware, software, periferie a čipové karty,

 

b) nabídková cena za dodání hybridních čipových karet a produktové
personalizace ve výši 18.852.170 Kč byla značně nadhodnocena, neboť
v daném období bylo možné zakoupit jednu takovou kartu včetně produktové
personalizace za částku nejvíce 238 Kč, ačkoliv nabízená cena za jednu
kartu činila 377,82 Kč a muselo jim být tedy zřejmé, že nabídková cena
bezdůvodně zvyšovala náklady o částku nejméně 6.966.152 Kč,

 

c) v zadávací dokumentaci chyběl požadavek na vyčíslení provozních 
nákladů na zajištění provozu SKC, protože dodavatel podle této dokumentace
měl zajišťovat pouze podporu a údržbu dodaného SKC, bez vyčíslení
provozních nákladů řešení nebylo možné odpovědně a objektivně posoudit
ekonomickou výhodnost nabízeného řešení,

 

 d) navržené licenční podmínky byly pro MHMP značně nevýhodné, protože
s rozšiřováním systému, s nárůstem počtu držitelů karet a kartových
aplikací, které měli vzhledem k plánům projektu předpokládat, kdy podle
této licence měl zadavatel dodavateli platit rostoucí  licenční poplatky,
přičemž licenční poplatky za karty, stanice a aplikace byly  odvozeny od
jednotkové ceny za kartu, stanici a aplikaci, přičemž jednotkové ceny za
licenční modul nebyly v nabídce uvedeny a nebylo možné ani tyto částky
dovodit, přičemž jako členové komise nepožadovali po dodavateli žádné
vysvětlení ani doplnění, jednotkovou cenu ponechali na libovůli
dodavatele, což vedlo k neodůvodněnému nárůstu plateb za licenční položky
v rámci celého plánovaného projektu „Vybudování Pražského centra kartových
služeb“, důsledkem akceptovaných licenčních podmínek se MHMP prodražil
další rozvoj SKC a na druhé straně se výrazně zvýšily příjmy dodavatele z
předpokládaných licenčních poplatků a takto sjednané licenční podmínky
měly platit pro zadavatele i do budoucího období rozvoje SKC,

 

e) akceptovali návrh řešení SKC uchazeče společnosti Haguess s. r. o.,
který dokládal že má k dispozici prakticky hotové řešení, které splňuje
požadavky zadávacího řízení, přičemž existenci a vhodnost jeho systému
dokládala přímo vyobrazením obrazovek v nabídce – popis datového modelu
pomocí 4 čtverců, přičemž z uvedeného popisu nebylo možné zjistit žádné
bližší informace, ze kterých by se dala dovodit míra složitosti a
náročnosti nabízeného řešení, ani jeho efektivnost včetně navrženého
licenčního modelu a z tohoto důvodu nebylo možné vůbec hodnotit
ekonomickou výhodnost podané nabídky, jak jim ukládá § 55 odst. 1 písm. a)
ZVZ,

přes tyto nedostatky nabídku společnosti Haguess s. r. o. nevyřadili ze
zadávacího řízení, naopak shodli se nabídku uchazeče přijmout a
vypracovali zprávu o posouzení a hodnocení nabídek s tím, že se
jednomyslně shodli na závěru doporučit zadavateli, aby uzavřel smlouvu
s uchazečem Haguess s. r. o., přičemž na základě této doporučující zprávy
Rada hlavního města Prahy dne 26. září 2006 svým usnesením č. 1488
rozhodla o přidělení nadlimitní veřejné zakázky Realizace Servisního
Kartového Centra uchazeči Haguess s. r. o., na základě toho dne 27. října
2006 obviněný ………………… uzavřel se společností Haguess s. r. o. smlouvu o
dílo číslo DIL/40/05/001120/2006 o celkové ceně díla 98.104.088 Kč a dne
6. listopadu 2006 licenční smlouvu číslo LIC/40/05/001128/2006, tímto svým
jednáním na předražené zakázce způsobili Hlavnímu městu Praha škodu ve
výši 67.048.000 Kč.

 

O d ů v o d n ě n í :

 

 Napadeným rozsudkem byl obžalovaný …………………….. uznán vinným pod body I/1-3
trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle §
127 odst. 1 trestního zákona účinného do 31.12.2009 (dále jen tr. zák.) a
pod bodem I/1 trestným činem porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterých se ve
stručnosti měl dopustit zvýhodněním společnosti Haguess, s. r. o. (dále
jen Haguess) v rámci veřejných zakázek „Realizace Servisního kartového
centra“ (zejména v souvislosti s vytvořením zadávací dokumentace a
s účastí ve výběrové komisi), „Kartová aplikace parkování“ a „Rozšířené
zajištění provozních činností Pražského centra kartových služeb“ (zejména
výzvami k jednáním v jednacím řízení bez uveřejnění) postupem v rozporu
se  zákonem o veřejných zakázkách a současně ve vazbě na sjednaný licenční
model v rámci prvé ze jmenovaných veřejných zakázek způsobit na
spravovaném majetku Hlavního města Prahy (dále jen poškozená) škodu ve
výši nejméně 20.420.900 Kč. Obžalovaní …………, Ing. …………., ……………. a …………….
byli uznáni vinnými pod bodem II trestným činem porušování závazných
pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák., kdy jejich
jednání mělo ve stručnosti spočívat v tom, že v rámci jednání hodnotící
komise při otevřeném řízení o veřejné zakázce „Realizace Servisního
kartového centra“ postupovali v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách,
když nabídku společnosti Haguess z veřejné soutěže nevyřadili, což vedlo
k uzavření smlouvy o dílo o celkové ceně díla 98.104.088 Kč, čímž
společnost Haguess zásadně zvýhodnili. Obžalovaný ………….. byl navíc
odsouzen za jednání pod bodem III v němž byl spatřován trestný čin
porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst.
2 písm. b) tr. zák., jehož se měl dopustit v rámci veřejné zakázky
„Kartová aplikace parkování“ převzetím díla po smluvně stanovené lhůtě,
aniž učinil kroky vedoucí k vymáhání smluvní pokuty, na niž vznikl
poškozené nárok ve výši 6.577.721 Kč.

 

Za to byl obžalovanému ………….. uložen podle § 255 odst. 2 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na tři roky,
jehož výkon byl podle    § 60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. a § 58 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného
vyslovení dohledu nad obžalovaným a podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl
uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu výdělečné
činnosti a funkcí spojených s rozhodováním v orgánech, které nakládají
s veřejnými finančními prostředky na pět let. Obžalovanému …………. byl podle
§ 255 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný
trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr.
zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let.
Obžalovaným ………….., ……………… a …………………. byl podle § 127 odst. 1 tr. zák.
uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §
58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební
dobu dvou let.

 

Obžalovaní ……………… a …………… byli zavázáni podle § 228 odst. 1 tr. řádu
nahradit poškozené škodu, a to obžalovaný …………. ve výši 2.000.000 Kč a
obžalovaný …………. ve výši 300.000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byla
poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na řízení ve věcech
občanskoprávních.

 

           Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě stanovené v § 248
odst. 1 tr. řádu odvolání jednak státní zástupkyně Městského státního
zastupitelství v Praze, a to v neprospěch všech obžalovaných proti výroku
o vině a o náhradě škody a taktéž všichni obžalovaní proti všem výrokům,
které se jich týkaly.  

 

         Státní zástupkyně ve svém odvolání nesouhlasila s mírnější právní
kvalifikací skutku napadeným rozsudkem v porovnání s obžalobou. Poukázala
na to, že skutečnost, že na způsobení následků trestné činnosti se
podílely i jiné osoby, sama o sobě nemůže podstatně snižovat stupeň
nebezpečnosti činu pro společnost, neboť zaviněné jednání obžalovaných
bylo podstatnou a hlavní příčinou vzniku těžších následků trestného činu
(škody velkého rozsahu). Navíc závěr soudu o tom, že na trestné činnosti
participovaly další osoby, nemá oporu ve shromážděných důkazech. V tomto
kontextu poukázala na to, že městský soud porušuje v odůvodnění obžalovací
zásadu. Ve vztahu ke způsobené škodě taktéž nesouhlasila se závěry
městského soudu, který nedůvodně postupoval v rozporu se závěry znaleckých
posudků, proti nimž použil jediný argument – robustnost projektu v Praze.
Pokud se jedná o bod II napadeného rozsudku městský soud přehlédl, že
v případě právní kvalifikace skutku pouze jako trestného činu porušování
závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák. by
trestní stíhání muselo být zastaveno pro promlčení. Tento postup by však
nepřicházel v úvahu v případě souběhu s trestným činem porušování
povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1, odst. 2 písm.
b) tr. zák., neboť se jedná o jednočinný souběh trestných činů. Pokud jde
o zákon o veřejných zakázkách, podle kterého měli obžalovaní v případě
skutku pod bodem II postupovat, jedná se o zákon č. 40/2004 Sb., neboť
zákon č. 137/2006 Sb., účinný od 1. 7. 2006 ve svém ustanovení § 158 odst.
1 stanoví, že zadávání veřejných zakázek zahájených dnem před nabytí
účinnosti tohoto (nového zákona) se dokončí podle dosavadních právních
předpisů. Pokud se jedná o obhajobu všech obžalovaných v případě skutku
pod bodem II, která spočívá v údajné nedostatečné odborné kvalifikaci
obžalovaných, státní zástupkyně poukázala na to, že v průběhu veřejné
zakázky to nikdy nenamítali a navíc z provedeného dokazování nevyplynulo,
že k účasti v hodnotící komisi byli nějakým způsobem nuceni. Pokud
konkrétní části veřejné zakázky skutečně nerozuměli, mohli si vyžádat
odborná stanoviska, přibrat odborníka a provést kalkulaci cen v jiných
městech, z čehož by zjistili, že nabízená cena není odpovídající a dále
měli hodnotit jedno kritérium po druhém. Pokud takto nepostupovali, museli
vědět, že svým rozhodnutím mohou způsobit svému zaměstnavateli škodu.
Obžalovaní podle protokolu z druhého jednání hodnotící komise nabídku
společnosti Haguess posuzovali a vyhodnocovali podle zákona o veřejných
zakázkách, ačkoliv sami oni a taktéž městský soud dospěl k závěru, že
nabídku nehodnotili. Fakticky však rezignovali na své povinnosti a
přispěli zaviněně ve formě nedbalosti ke způsobení škody. Z doložených
písemnosti totiž není patrno, zda měli k dispozici zadávací dokumentaci a
nikde není zaznamenáno, že by nesouhlasili z důvodu své neodbornosti se
jmenováním za členy hodnotící komise.

 

         Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Vrchní soud v Praze
napadený rozsudek zrušil a vrátil jej městskému soudu k novému projednání
a rozhodnutí.

 

         Obžalovaný ……………. ve svém odvolání úvodem namítl nesprávné
rozhodnutí o podjatosti soudce JUDr. Jiřího Říhy, Ph.D., která podle
odvolatele nikdy nebyla dána. V další části odvolání odvolatel napadl
nesprávnost znaleckých posudků, a to zejména zvolenou metodu, kdy zejména
znalci Ing. Brada a Ing. Světlík porovnávali současný stav Opencard bez
zohlednění nově uzavřených smluv nahrazujících smlouvy uzavřené
obžalovaným …………….. Odvolatel nesouhlasil ani s převzetím závěrů auditu
společností NEXIA AP do znaleckých posudků, neověření alespoň základního
rozsahu funkčnosti instalovaného systému včetně dodaných funkcionalit a
nezahrnutí kompletní předávací dokumentace k Servisnímu kartovému centru
do znaleckého posudku. Znalci nezohlednili nesrovnatelnost projektu
Opencard s projekty v Plzni a Hradci Králové, kde jsou užívány výhradně
karty jednočipové s bezkontaktním čipem. Znalci nezohlednili ani to, že
k rezignaci na využívání aplikací, které měly být neseny kontaktním čipem,
došlo bez jakékoli účasti obžalovaného. Ve vztahu k licenci odvolatel
namítl, že ke dni zpracování auditu společnosti NEXIA AP sice hlavní město
Praha skutečně zaplatilo 90.000.000 Kč, avšak k tomu došlo nikoliv na
základě smlouvy uzavřené obžalovaným ……………, ale až té, která ji
nahrazovala v roce 2008. Za dobu skutku, tj. za licence na prvních 100.000
dvoučipových karet, hlavní město Praha nezaplatilo na licenci vůbec nic.
Odvolatel nesouhlasil ani se závěry znalců, že nebyla dodána elektronická
peněženka, že zúčtovací centrum nebylo zprovozněno, že neexistovalo obecné
rozhraní kartového centra, že dodávané řešení není výjimečné ani v rámci
Evropské unie ani České republiky a že je vadou nestanovení nákladů na
provoz kartového centra. Jedná se buď o okolnosti nezávislé na obžalovaném
(elektronická peněženka, provozování servisního kartového centra) nebo o
nepravdivá tvrzení vyplývající z předávací dokumentace (zúčtovací centrum,
obecné rozhraní kartového centra), případně o neobjektivní závěry znalců
nereflektující výpovědi některých svědků (výjimečnost projektu). Ve vztahu
ke společnosti Česká znalecká, a.s. odvolatel namítl jeho propojení
s orgány činnými v trestním řízení s ohledem na počet znaleckých posudků i
jejich zaměření, které tento znalecký ústav vyhotovuje. V další části
odvolání odvolatel poukázal na soudem ignorované důkazy svědčící ve
prospěch obžalovaných, případně vyvracející tvrzení obžaloby. Nejprve se
zaměřil na důkazy o existenci tzv. malého kartového centra, které rozsudek
označuje jako docházkový systém a dospěl k závěru, že soud pominul
skutečnost, že nikdy nebylo jen docházkovým systémem, nýbrž systémem,
který držiteli karty umožňoval především to, co měl následně umožňovat
kontaktní čip na univerzální kartě Pražana, tj. jednoznačnou identifikaci
držitele, nesení jeho certifikátu a tím i umožnění bezpečného přístupu
k systému Magistrátu hlavního města Prahy, obsahoval i část funkcionalit
následně nesených bezkontaktním čipem, např. rezervační systém obědů apod.
Je tedy s podivem, že když nedošlo při uzavření smlouvy k malému kartovému
centru k trestnému činu, jak uzavírá státní zástupkyně v obžalobě, je
v podstatě totožná smlouva s totožným licenčním modelem na mnohonásobně
větší systém předmětem trestního stíhání. Ve vztahu k licenční smlouvě ze
dne 11.7.2008 dospěl odvolatel k závěru, že tato smlouva nahrazuje původní
licenční smlouvu nikoliv pro její nevýhodnost, ale pro to, že původní
smlouva pokrývala jiný druh karty a jiný rozsah funkcionalit než smlouva
nová. Součástí odvolání je i poukaz na výpovědi svědků Ing. Stránského a
Kebrdlové o její komunikaci se jmenovaným svědkem a RNDr. Teskou, což
staví obžalovaného ……… do role osoby, která nevěděla o určitých
informacích a vlivech, což jej vyviňuje z jakékoliv formy úmyslu zajistit
spol. Haguess vítězství ve veřejné soutěži či úmyslně připravit zadávací
dokumentaci na míru této společnosti, případně ji zvýhodnit ve vztahu
k ostatním (dosud neztotožněným) soutěžitelům. Ve vztahu ke způsobené
škodě namítl odvolatel nepoužitelnost závěrů znaleckých posudků, kdy ústav
Česká znalecká nereflektuje skutečnost, že předmětem dodávky Haguess byla
hybridní dvoučipová karta, kterou není možné srovnávat s jednočipovými.
K licenčním podmínkám uvedl, že cena licence byla podle zadávacích
podmínek součástí díla. K právnímu výkladu ohledně závislosti licence a
autorského díla jako výsledku výběrového řízení poukázal na nesprávný
závěr městského soudu vyplývající ze závěrů Úřadu pro ochranu
hospodářského soutěže a nereflektující rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
5 Afs 42/2012 ze dne 11. 1. 2013, která vychází z toho, že nutnost licence
je přirozeným projevem autorského díla a že nelze hovořit o zavinění
závislého postavení tam, kde výsledkem veřejné soutěže je dodávka
autorského díla. Vzhledem k tomu, že svěření veřejných zakázek společnosti
Haguess bylo pro Magistrát hlavního města Prahy výhodné, jiný postup nebyl
možný nikoliv jen z důvodu existence licence, ale ze zcela reálných
důvodu, kterými je existence zkušebního provozu a následné záruky a
současně neexistuje kdokoliv další, vůči němuž by byla spol. Haguess
zvýhodněná, nelze v jednání pod body I/2,3 shledat naplnění zákonných
znaků skutkových znaků trestného činu. Odvolatel dále dospěl k závěru, že
v případě trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku
podle § 127 odst. 1 tr. zák. uplynula v bodě I/1 promlčecí doba nejpozději
5.12.2009 a v případě skutku pod body I/2,3 dne 26.2.2010, resp.
12.4.2010. Proto od počátku trestního stíhání, které bylo ve vztahu k bodu
I zahájeno dne 23.8.2011, mělo být rozhodnuto podle § 11 odst. 1 písm. b)
tr. řádu. Ve vztahu k té části skutku, která je kvalifikována soudem jako
trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst. 1, odst. 2 tr. zák. je třeba pečlivě zvážit důkazní situaci ke
konečné fázi toho skutku s tím, že pokud bude odvolacím soudem shledáno,
že se obžalovaný dopustil pouze trestného činu porušování povinnosti při
správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., byl by skutek
promlčen. Ve vztahu ke zvolené právní kvalifikaci trestného činu
porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr.
zák. odvolatel namítl, že nebyl prokázán úmysl zvýhodnit konkrétní osobu,
tj. v tomto případě společnost Haguess vůči jinému konkrétnímu dodavateli
téhož zboží a poukázal též na to, že jakékoliv formální porušení některého
z ustanovení zákona o veřejných zakázkách nemůže automaticky být trestným
činem, a to zejména za situace, kdy není v potřebné míře definován ani
následek spočívající v konkrétně určené škodě či výhodě. Provedeným
dokazováním nebyl jakkoliv prokázán úmysl ………….. a tím méně ostatních
spoluobžalovaných ve vztahu ke zvýhodnění společnosti Haguess, popřípadě
ke sjednání její neoprávněné výhody, neboť obžalovaní nevěděli o existenci
jiného soutěžitele, který by měl obdobné řešení, takže nikomu jinému
nebránili v účasti ve veřejné soutěži, nevěděli, že se dvoučipové karty
dají koupit levnější než u společnosti Haguess, nevěděli, že náklady na
pořízení a zprovoznění servisního kartového centra by byly u jiného
dodavatele nižší, nevěděli o nevýhodnosti licenčních podmínek, nevěděli,
že by postupovali v rozporu se zákonem, nevěděli, že zvažovaný systém bude
ve výsledku zprovozněn v užším rozsahu, nevěděli, že Magistrát hlavního
města Prahy bude systém provozovat prostřednictvím spol. Haguess mimo své
prostory, nevěděli, že dopravní aplikace bude ve výsledku zavedena jako
povinná, nevěděli, že Magistrát hlavního města Prahy uzavřel nové smlouvy
s Haguess bez řádného vyhodnocení zkušebního provozu, nevěděli a ani
nebyli srozuměni s tím, že osoby jednající na straně Magistrátu hlavního
města Prahy při přípravě projektu a zadávací dokumentace jsou spojeny se
společností Haguess.

 

         Závěrem obžalovaný ……………… navrhl, aby odvolací soud rozsudek
Městského soudu v Praze zrušil a zprostil jej obžaloby, případně aby věc
vrátil soudu prvého stupně k doplnění dokazování, avšak pouze k těm částem
jednání obžalovaného, které není promlčeno.

 

         Obžalovaní …………… a ………….. a ……………. ve svých odvoláních v úvodu
namítli promlčení trestného činu porušování závazných pravidel
hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák., neboť jejich trestní
stíhání bylo zahájeno 23. 8. 2011, resp. 24. 8. 2011 a k jednání, jehož se
měli dopustit došlo 5. 9. 2006. S ohledem na tříletou promlčecí dobu,
která uběhla 5. 9. 2009, tj. je ještě před zahájením trestního stíhání
mělo být trestní stíhání zastaveno. Proti výroku o vině uvedli, že celková
nabídková cena byla o 8% nižší než celková cena vyplývající ze zadávající
dokumentace, podle níž měla být hodnocena pouze celková cena. Nabídka
společnosti Haguess navíc splňovala požadavek na zaváznou strukturu ceny
podle bodu 2.8.1. zadávací dokumentace. Požadavek na rozdělení ceny a na
služby není nikde v zadávací dokumentaci explicitně stanoven, navíc nejen
obžalovaní, ale ani svědci se nebyli schopni dohodnout, co lze v rámci
dodávky informačního systému považovat za dodávky a co za služby. Závěry
ústavu Česká znalecká, a.s. jsou pro toto trestní řízení nepoužitelné,
neboť znalec nevzal v úvahu, že předmětem dodávky byla hybridní dvoučipová
karta, kterou není možné srovnávat s kartami obsahujícími pouze jeden čip.
Pokud soud došel k závěru, že mělo být z hlediska výhodnost jednočipové
řešení, tak to neodpovídá návrhu realizovaného řešení ani požadavku
zadavatele. Obžalovaní nemohli při hodnocení nabídky předpokládat, že
nakonec nebude funkce platební peněženky v plné míře zprovozněna a že se
po letech změní technologie karet. Obžalované nelze vinit z toho, že jako
členové hodnotící komise nevyloučili nabídku Haguess proto, že
neobsahovala vyčíslení provozních nákladů na zajištění provozu servisního
kartového centra, když tento požadavek zadávací dokumentace neobsahovala.
Současně není ani pravdou, že by cena za licenční modul nebyla v nabídce
Haguess vůbec uvedena, neboť předmětem veřejné zakázky bylo i poskytnutí
práv k užívání software a to v rozsahu 100.000 licencí, což v dvojnásobné
míře pokrýval počet požadované dodávky karet. Cena za licenční modul byla
uvedena na str. 227 nabídky společnosti Haguess. K údajné nevýhodnosti
licenčního modelu je třeba uvést, že žádný z obžalovaných nebyl odborníkem
na autorské právo, takže nebyl schopen dovodit nevýhodnost licenčního
modelu, který s rostoucím množstvím karet a aplikací nabízel nižší cenu za
licenci. Datový model byl součástí nabídky společnosti Haguess  a pokud
jde o jeho náležitou specifikaci, může to být předmětem odborných
diskuzích, nikoliv však podkladem o vině obžalovaných. Laik totiž nemůže
posoudit, zda se jedná či nejedná o jeho náležitou specifikaci. Pokud jde
o posouzení a hodnocení nabídky, je tento postup logický jen v případě, že
je nabídek v rámci téhož výběrového řízení více (viz § 8 odst. 6 vyhl. č.
240/2004 Sb.). S ohledem na § 79 odst. 6 a § 84 odst. 3 písm. b) zákona č.
137/2006 Sb. neprovádí hodnotící komise hodnocení jediné nabídky dle
hodnotících kritérií. Na osobách oprávněných jednat jménem zadavatele
bylo, aby zadávací řízení zrušili, když se dozvěděli o tom, že v rámci
předmětného výběrového řízení byla podána pouze jedna nabídka. Obžalovaní
jako členové výběrové komise nabídku Haguess posuzovali, zda je v souladu
se zadávací dokumentací. Vzhledem k tomu, že byla jedinou nabídkou, nebyla
hodnocena, s čímž byl seznámen legislativní odbor Magistrátu hlavního
města Prahy a taktéž Rada hlavního města Prahy, včetně ředitele
Magistrátu. Nikdo z uvedených neshledal v tomto jednání obžalovaných
rozpor se zákonem o veřejných zakázkách. Odvolatelé poukázali na to, že
nemohli odmítnout jmenování do hodnotící komise, nemuseli být odborníky a
také na to, že hodnotící komise nerozhoduje o přidělení zakázky, což činí
zadavatel. Taktéž poukázali na to, že se jednalo o inovativní projekt,
který v rámci celé České republiky v roce 2006 neměl srovnání. Obžalovaní
nejsou odpovědni za to, v jakém stavu se projekt nacházel v pozdějších
letech a mohou nést odpovědnost pouze za to, že nabídka účastníka
výběrového řízení plní požadavky předmětu veřejné zakázky a jejich
odpovědnost nepochybně končí nejpozději s koncem zkušebního provozu
Servisního kartového centra. Dále se odvolatelé zabývali nepřípustným
vymezením skutku v podané obžalobě oproti usnesení o zahájení trestního
stíhání, kdy jim bylo kladeno za vinu, že nabídku společnosti Haguess
nehodnotili podle ekonomické výhodnosti a neuvedli, že nejsou odborně
schopni ji hodnotit. Až obžaloba dospěla k závěru, že nabídka Haguess
neodpovídala zadávací dokumentaci a měla být z tohoto důvodu vyřazena.
Obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání jsou však obecné proklamace,
že nabídka měla být vyřazena, avšak pouze s tím, že nebyla ekonomicky
výhodná. Znalecký posudek ústavu Česká znalecká je pro danou věc
nepoužitelný pro svou nesrozumitelnost, kdy znalec nebyl schopen zdůvodnit
porovnání cen čipových karet a při porovnání pražského projektu s Plzní a
Libercem nevzal v úvahu v Praze uvažovanou elektronickou peněženku.
Obžalovaní jako členové hodnotící komise neporušili zákon ani vnitřní
předpisy Magistrátu hlavního města Prahy. Nabídku Haguess si řádně
prostudovali, posoudili její soulad se zadávací dokumentací a vzhledem
k tomu, že neshledali nesplnění některého ze závazných parametrů, neměli
důvod pro její vyřazení z výběrového řízení. Ve vztahu k bodu III
obžalovaný ………. namítl, že městský soud nereflektoval skutečnost týkající
se zprovoznění Servisního kartového centra 12.4.2007, takže je nelogický
jeho závěr, že došlo k prodlení s plněním díla v délce 66 dnů. Položky
uvedené na předávacím protokolu ze dne 18. 5. 2007 byly totiž nutné pro
fungování Servisního kartového centra. Obžalovaný dále poukázal na to, že
poškozená byla informována o prodloužení termínů dodávky díla, neboť měla
k dispozici zápis koncepční skupiny ze dne 8. 3. 2007, takže jí nic
nebránilo v tom, aby případně smluvní pokutu vymáhala. Opětovně zdůraznil,
že datum uvedený na předávacím protokolu není datem zhotovení a předání
díla, což potvrzuje i výpověď svědka Ing. Bláhy. K podpisu předávacího
protokolu ze strany obžalovaného ………. totiž došlo až v případě, kdy k tomu
poskytl součinnost, takže prodlení na straně objednatele došlo z důvodu
jeho časové zaneprázdněnosti.  Pokud jde o význam předávacího protokolu
plnění díla a jeho předání, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne
24. 7. 2013 sp. zn. 23 Cdo 1505/2013. Taktéž poukázal na vyjádření
Magistrátu hlavního města Prahy z února 2012 podložené právním posudkem
advokátní kanceláře Pelikán, Krofta, Kohoutek týkajících se důvodu
nevymáhání smluvní pokuty ze strany hlavního města Prahy, která by byla
nevymahatelná s ohledem na neposkytnutí nezbytných informací a podkladů
dodavateli v dohodnutém termínu ze strany hlavního města Prahy, z čehož
vyplývá, že se dodavatel do prodlení nedostal, a hlavnímu městu Praha tak
nevznikl nárok na smluvní pokutu. Pokud jde o to, že obžalovaný měl být
odpovědný za vymáhání předmětné smluvní pokuty, ze žádného důkazu to
nevyplývá, neboť obžalovaný nemusel být seznámen s detailním obsahem
smlouvy, kterou neuzavíral, dle smlouvy nebyl zodpovědnou osobou, nebyl
pověřeným vedoucím projektu Univerzální karta Pražana, znalost smluvních
podmínek a vymáhání pokut nespadalo do jeho kompetence vedoucího oddělení
informatiky. Pro tento závěr nesvědčí ani odůvodnění poskytnutí odměny
z fondu ředitele pro odbor zaměstnance za úspěšné splnění mimořádného
úkolu hlavního města Prahy z 23.4.2007, kterou obdržel rovněž …………... Ve
vztahu k údajné škodě namítl, že nevymožením smluvní pokuty nemůže dojít
k žádnému úbytku v majetkové sféře poškozeného, neboť škodou je jen to, co
ubude v jeho majetkové sféře.

 

Závěrem obžalovaní navrhli, aby jejich trestní stíhání pro skutek II bylo
po zrušení rozsudku prvého stupně zastaveno. Obžalovaný ………… pro případ,
že by trestní stíhání nebylo zastaveno z důvodu promlčení, navrhl, aby jej
Vrchní soud v Praze obžaloby zprostil. Obžalovaný ……………. navíc
ohledně bodu III napadeného rozsudku navrhl, aby byl obžaloby zproštěn.

 

         Obžalovaný ……………. se svým odvoláním domáhal zastavení trestního
stíhání pro promlčení, neboť jeho trestní stíhání bylo zahájeno 24.8.2011
a skutek měl být spáchán 5.9.2006. K promlčení tedy s ohledem na tříletou
promlčecí dobu podle § 67 odst. 1 písm. d) tr. zák. došlo dne 5. 9. 2009.

 

         S ohledem na nepřípustnost jeho trestního stíhání odvolacímu
soudu navrhl zrušení napadeného rozsudku a zastavení trestního stíhání
podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. řádu.

 

          K podaným odvoláním přezkoumal Vrchní soud v Praze podle § 254
odst. 1, odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného
rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to
z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláními vytýkány,
přihlédl, jen pokud měly vliv na správnost výroků napadeného rozsudku.

 

         Po doplnění dokazování ve veřejném zasedání listinnými důkazy,
konkrétně Smlouvou o dílo ze dne 6. 12. 2005 č. DIL/40/05/000946/2005,
Licenční smlouvou o poskytnutí oprávnění k výkonu práva použít počítačový
program ze dne 4. 5., resp. 10. 5. 2005 č. LIC 40/08/000876/2005, výpisem
z ÚEO, zprávou Ministerstva informatiky a výpisem ze živnostenského
rejstříku ohledně Mgr. Lady Hrůzové, zprávou od společnosti
Mikroelektronika ze dne 11. 12. 2014, Licenční smlouvou vč. dodatku č. 1 a
2 (viz č. l. 6731 a 6924 a násl.), zápisy z jednání koncepční skupiny
Solutiona (viz č. l. 3479 a násl.), výkazy činnosti (viz č. l. 4393 a
násl.), protokolem o jednání hodnotící komise (viz č. l. 1494 a násl.) a
rozhodnutím a zprávou Magistrátu hlavního města Prahy (viz č. l. 1476 a
násl. a 4233 a násl.) a posudkem České televize na jejího někdejšího
zaměstnance obžalovaného ………….. na č. l. 5268 dospěl Vrchní soud v Praze
k závěru, že jeho rozsah v souladu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. řádu plně
postačuje ke zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

 

          Řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, netrpí vadami,
které by měly za následek porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit
řádné objasnění věci a právo na obhajobu, a které by mohly negativně
ovlivnit správnost a zákonnost rozsudku ve všech jeho výrocích. Stručně
lze konstatovat, že v průběhu celého řízení byla respektována zákonem
stanovená pravidla spravedlivého procesu. K námitce obžalovaného ………….. o
nesprávném rozhodnutí o podjatosti předsedy senátu Městského soudu v Praze
JUDr. Jiřího Říhy, Ph. D. na základě návrhu státní zástupkyně poukazuje
odvolací soud na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 6. 2013 č. j. 9
To 36/2013-5616, které důvody vyloučení zmíněného předsedy senátu podrobně
rozebírá s tím, že odvolací soud, resp. procesní strany, je tímto
pravomocným rozhodnutím vázán a plně na ně odkazuje. Pro úplnost Vrchní
soud v Praze podotýká, že neshledává podjatost přísedících v tom, že byli
zvoleni zastupitelstvem hlavního města Prahy (viz § 64 odst. 2 zák. č.
6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v aktuálním znění), jak bylo obecně
namítáno obhájcem obžalovaného ……………. v rámci veřejného zasedání, neboť
z vykonávání úkonů trestního řízení je podle § 30 odst. 1 tr. řádu
vyloučen přísedící (kromě dalších osob), u něhož lze mít pochybnosti, že
pro poměr k projednávané věci, nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká,
k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr
k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Takovéto skutečnosti však ohledně přísedících ze spisového materiálu
nevyplývají.

 

         Vrchní soud v Praze se ztotožnil částečně se skutkovými závěry
městského soudu obsaženými ve výrokové části napadeného rozsudku, které
tento učinil při důsledném respektování obhajovacích práv obžalovaných na
základě výsledků provedeného dokazování. S ohledem na odlišný pohled
odvolacího soudu na určité skutkové okolnosti i vzhledem ke konkrétním
odvolacím námitkám všech odvolatelů považuje za vhodné vyzdvihnout
následující skutečnosti.

 

         Ohledně bodu A se Vrchní soud v Praze ztotožnil s městským soudem
(viz bod I napadeného rozsudku) v tom směru, že z provedených důkazů
jednoznačně vyplývá jednání obžalovaného ……….. v rozporu se zákonem č.
40/2004 Sb., resp. zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále
jen ZVZ) v rámci zadání výběrového řízení k veřejné zakázce „Realizace
Servisního kartového centra“ a při navazujících krocích spočívajících
v nevyřazení nabídky společnosti Haguess z výběrového řízení pro nesplnění
zadávacích podmínek v úmyslu tuto neoprávněně zvýhodnit a při srozumění se
způsobením škody na jím spravovaném majetku ve vlastnictví poškozené a
dále v rámci zadání nesprávného druhu zadávacího řízení na veřejné zakázky
„Kartová aplikace parkování“ a „Rozšířené zajištění provozních činností
Pražského centra kartových služeb po dobu zkušebního provozu“. Vrchní soud
v Praze považuje za nutné úvodem zmínit motiv jednání obžalovaného ……………,
který prostupuje celým inkriminovaným skutkem, je pro posouzení jeho viny
zásadní okolností a vyplývá z níže specifikovaných důkazů. Konkrétně se
jedná o jeho snahu umožnit realizaci zmíněných veřejných zakázek jednomu
dopředu danému subjektu (společnosti Haguess) a nikoli vítězi vzešlému
z transparentního a nediskriminujícího výběrového řízení jakožto záruky
hospodárného, efektivního a účelného nakládání s veřejnými prostředky.
Tyto závěry vyplývají nejenom z výpovědí svědků, listinných důkazů a
podpůrně i ze znaleckých posudků, ale též z výpovědi samotného
obžalovaného ……………. V této souvislosti je třeba zmínit výpověď svědkyně
Jaroslavy Kebrdlové, někdejší referentky odboru informatiky Magistrátu
hlavního města Prahy o tom, že převzala zadávací dokumentaci k veřejné
zakázce „Realizace Servisního kartového centra“ v elektronické podobě
e-mailem od Ing. Petra Stránského (který byl dle jeho výpovědi na přelomu
let 2006 a 2007 členem koncepční skupiny pilotní fáze projektu Univerzální
karty Pražana, následně od r. 2007 manažerem a posléze výkonným ředitelem
společnosti Haguess), a svědka Ing. Davida Dvorského, potvrzující
zpracování studie k městské kartě na základě objednávky Hlavního města
Prahy společností Iquap, která si za tím účelem najala dne 20. 3. 2006
zmíněného svědka Ing. Petra Stránského (jednatele společnosti IAA, jež
byla v souvislosti s touto zakázkou se společností Iquap smluvně vázána -
viz č. l. 4299 a násl.), kdy navíc inkriminovanou objednávku na tuto
studii převzal na Magistrátu hl. m. Prahy dne 14. 3. 2006 Ing. Jaroslav
Turek, jinak též zakladatel společnosti Haguess (viz č. l. 5817 a násl.),
jak o tom vypověděla svědkyně Jana Procházková, někdejší sekretářka odboru
informatiky Magistrátu hlavního města Prahy. Ze Smlouvy o dílo ze dne 6.
12. 2005 č. DIL/40/05/000946/2005 (smlouva na tzv. malé kartové centrum
mezi Magistrátem hl. m. Prahy a společností Haguess) pak vyplývají
skutečnosti, které ohledně tzv. malého kartového centra zmínil obžalovaný
…………….. To podle jeho výpovědi bylo jakýmsi vzorkem ověřujícím v praxi
systém a funkcionalitu velkého servisního kartového centra již v roce
2005, kdy již bylo známo politické zadání na jeho vybudování a na němž si
magistrát hlavního města Prahy ověřil realizovatelnost Univerzální karty
Pražana. V této souvislosti zmínil krátký časový horizont pro zavedení
tohoto projektu, který vylučoval vývoj od nuly a vedl k potřebě využít
principy již existujícího řešení. Za těchto okolností přistoupili dle
výpovědi obžalovaného …………….. ke tvorbě zadávací dokumentace, v níž
definovali požadované funkcionality a přihlédli k tomu, že měli funkční
ukázku zmenšeného servisního kartového centra (viz č. l. 6331-6332).
Ohledně projektu „Realizace servisního kartového centra“ dále zmínil, že
krátké termíny na jeho uvedení do praxe vyplývající z politického zadání
neumožňovaly jeho vývoj od nuly nebo na „zelené louce“ a bylo možné se
pouze poohlédnout po již funkčním řešení, které by po modifikaci mohlo
sloužit požadovanému účelu, současně kategoricky odmítl, že by zadávací
dokumentace byla „šita na míru“ společnosti Haguess (viz č. l. 6349-6350).
Ve vztahu k navazujícím veřejným zakázkám („Kartová aplikace parkování“ a
„Rozšířené zajištění provozních činností Pražského centra kartových služeb
po dobu zkušebního provozu“) uvedl, že i zde byl vázán velmi krátkými
termíny a při vědomí toho, že v Plzni funguje obdobná aplikace parkovacích
automatů, která byla zvažována v Praze, a kterou dodávala společnost
Mikroelektronika, což souviselo se společností Haguess, podle jeho slov
nebylo důvodu komplikovat situaci další firmou (viz č. l. 6340 – 6343).
Jeho výpověď se shoduje i s tvrzením svědka Ing. Jiřího Bláhy v tom směru,
že v roce 2006 kdy začala realizace projektu Univerzální karty Pražana,
již měla společnost Haguess vyvinutý použitelný systém, byť ho bylo
potřeba upravit podle požadavků zadávací dokumentace. Pokud jde konkrétně
o výběrová řízení „Kartová aplikace parkování“ a „Rozšířené zajištění
provozních činností Pražského centra kartových služeb po dobu zkušebního
provozu“ považuje za nutné Vrchní soud v Praze připomenout výpovědi
pracovnic legislativního odboru Magistrátu hlavního města Prahy JUDr.
Lenky Danielisové a JUDr. Lenky Fingerhutové včetně jejich písemných
stanovisek (viz č. l. 2681 a násl. a 3939 a násl.) s tím, že v souladu
s jejich doporučeními zvážit konání jednacího řízení bez uveřejnění jsou i
závěry rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 4. 4. 2012
č. j. ÚOHS-S37/2010/VZ-5895/2010/540/LZa/VKu na čl. 5166 a násl. ve
spojení s rozhodnutím jeho ředitele ze dne 27. 9. 2013 č. j. ÚOHS-R97,
102/2012/VZ-18598/2013/310/MŠe, kterými je jednoznačně vyvrácena obhajoba
obžalovaného o nutnosti použít daný způsob výběrového řízení ohledně
uvedených veřejných zakázek z důvodu provázanosti licence a autorského
díla jako výsledku výběrového řízení. V tomto směru není relevantní ani
poukaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2013 sp. zn. 5
Afs 42/2012, neboť toto rozhodnutí se týká situace, kdy „v postupu
zadavatele není možno shledávat účelovost a úmysl obejití zákona při
zadávání veřejných zakázek“. Obstát nemůže ani argumentace obžalovaného 
…………, že tato výběrová řízení zvolil pro krátkost lhůt k realizaci díla.
Vrchní soud v Praze má za to (a v tomto směru vyznívá i citované sdělení
svědkyně JUDr. Lenky Danielisové adresované obžalovanému ………………….. na č.
l. 2681 a rozhodnutí ředitele Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
zejména bod 50 a 58), že obžalovaný již v době zadání veřejné zakázky
„Realizace Servisního kartového centra“ musel důvodně předpokládat potřebu
kartové aplikace parkování (jedna z prvotních funkcionalit Univerzální
karty Pražana) i servisu Pražského centra kartových služeb po dobu
zkušebního provozu, takže měl zahájit veškerá související výběrová řízení
najednou v téže době (samozřejmě zákonným způsobem), což neučinil a stav,
který vedl k nutnosti zadat zmíněné dvě veřejné zakázky konkrétnímu
subjektu (společnosti Haguess) bez otevřeného výběrového řízení si
zaviněně způsobil sám. Do výše zmíněného rámce citovaných důkazů pak
jednoznačně zapadají i závěry znaleckých posudků ústavů Risk Analysis
Consultants, s. r. o. a Česká znalecká a. s. (do jisté míry též A-Consult
plus, spol. s r. o.), které Vrchní soud v Praze ve shodě s městským soudem
(a na rozdíl od odvolacích námitek obžalovaných) považuje za důkazy
použitelné pro toto řízení, a to jak z hlediska odborného, tak i
z hlediska jejich pravdivosti a objektivity. Pokud jde o odbornou stránku
znaleckých posudků, je zjevné, že znalci vysvětlili podrobně a zcela
přezkoumatelným způsobem své závěry, specifikovali přesně i podklady,
z nichž vycházeli (užití poznatků auditu NEXIA AP nedevalvuje nikterak
jejich závěry, jak namítají obžalovaní, neboť pokud z nich znalecké ústavy
vycházely, specifikovaly, kdy a proč tak činí a navíc je používali jako
informační zdroj nikoli jako dogmata, která by nepodrobily svému
znaleckému zkoumání). Pokud se jejich zjištění týkala i doby, která
nastala po spáchání skutku (viz např. určení výše škody z licenčních
ujednání, případně hodnocení stavu projektu až do roku 2009, resp. do
současnosti), nebo porovnávali-li nesrovnatelné produkty (viz jednočipová
a dvoučipová karta), bylo na soudu, aby to zaregistroval v rámci hodnocení
důkazů, neboť znalecký posudek je třeba hodnotit jednotlivě i ve vzájemné
souvislosti s ostatními důkazy ve smyslu § 2 odst. 6 tr. řádu jako
kterýkoli jiný důkaz. To také učinil městský soud v nalézacím řízení, kdy
přičetl k tíži obžalovaného …………… (resp. i ostatních obžalovaných)
jednání, které bylo pokryto jeho odpovědností, nikoli však všechna
pochybení s kauzou Opencard spojená a odlišně od znaleckých posudků
stanovil výši způsobené škody (kromě okolnosti týkající se tvrzeného
ekonomicky nevýhodného výběru dvoučipové karty s ohledem na faktické
nevyužití funkce elektronického podpisu – viz str. 133 a 133 p.v.
napadeného rozsudku), na což v širší míře navázal i odvolací soud (viz
dále určení výše způsobené škody za licence a čipové karty). Důvodem pro
nepoužití znaleckých posudků nemůže být odlišný pohled obžalovaných a
znalců na konkrétní problematiku (viz zejména porovnávání pražského
projektu Univerzální karty Pražana s projekty realizovanými v Liberci,
Plzni, případně In kartou Českých drah), neboť postoj obžalovaných je
zjevně podložen snahou vyvrátit či omezit rozsah jejich viny na rozdíl od
znalců, kteří nejsou na výsledku řízení nijak zainteresováni. V tomto
kontextu je třeba poukázat na vyjádření znaleckých ústavů o jejich
nezávislosti na orgánech činných v trestním řízení (viz č. l. 5669 a
5674), s čímž koresponduje i obsah znaleckých posudků, které jsou zjevně
objektivní a nezaujaté, neboť zjištění z nich vyplývající nejsou
osamocená, naopak dokreslují skutkový stav věci, jak byl specifikován
shora, neboť znalecké závěry jsou v souladu nejen s uvedenými důkazy, ale
kromě určení, co spadá pod dodávky a pod služby (viz č. l. 4861 a násl. a
4929 a násl.) i vzájemně, pokud se vyjadřovaly k totožné problematice. I
z jejich závěrů tak vyplývá zájem obžalovaného ……………….. zadat realizaci
inkriminovaných výběrových řízení dopředu vytipovanému subjektu ať již na
základě zadávací dokumentace vypracované v rozporu se zákonem, (což je
prohlubováno jeho nevyřazením jakožto uchazeče o veřejnou zakázku
z výběrového řízení pro nesplnění zadávacích podmínek, resp. jeho podporou
obstaráním souhlasného stanoviska odbornice na personální karty z
někdejšího Ministerstva informatiky Mgr. Lady Hrůzové - k tomu podrobněji
dále) či na základě nesprávně zvoleného druhu zadávacího řízení. Znalecké
posudky v tomto směru poukazují zejména na velmi krátkou dobu stanovenou
zadávací dokumentací na předložení a realizaci veřejné zakázky „Realizace
servisního kartového centra“ (k témuž závěru dospívají i ohledně veřejné
zakázky „Kartová aplikace parkování“) a na velmi podrobné vymezení
požadavků na jeho parametry, což fakticky umožnilo ucházet se o veřejnou
zakázku jen tomu zájemci, který měl požadované řešení již hotové (viz č.
l. 4928 a násl. – Česká znalecká, 4871 a násl. - Risk Analysis Consultants
ve spojení s obsahem svazku 6 spisu, jež obsahuje zprávy společností,
které převzaly zadávací dokumentaci, ale výběrového řízení se nakonec
nezúčastnily, což dokládá závěr o tom, že výběrového řízení se mohl
účastnit jen dopředu připravený subjekt a nikoli subjekty, které by
předmět veřejné zakázky měly ponejprv vyvíjet), dále též na nesprávné
(nesplnitelné) stanovení cenové struktury veřejné zakázky s tím, že cena
byla ve výsledku pro zadavatele nevýhodná (viz č. l. 4929 a násl. - Česká
znalecká, č. l. 4872 a násl. Risk Analysis), jakož i na nesoulad zadávací
dokumentace a nabídky společnosti Haguess (viz znalecký posudek Risk
Analysis na č. l. 4849 a násl.). S ohledem na shora uvedené skutečnosti
považuje Vrchní soud v Praze obhajobu obžalovaného ……………… za vyvrácenou
s tím, že neuvěřil jeho tvrzení o tom, že nezamýšlel dopředu poskytnout
veškeré zakázky spojené s Univerzální kartou Pražana výlučně společnosti
Haguess, která byla minimálně od roku 2005 (viz realizace tzv. malého
kartového centra) nadstandardně propojena s Magistrátem hlavního města
Prahy prostřednictvím osoby obžalovaného ………….., takže měla k dispozici
informace a celkově nesrovnatelně výhodnější podmínky pro realizaci
předmětných zakázek než kterýkoli jiný obchodní subjekt obecně.  

 

         Vzhledem k tomu, že se Vrchní soud v Praze neztotožnil se
skutkovými závěry městského soudu, pokud jde o celkovou výši škody
způsobenou jednáním obžalovaného ………. v bodě I, kdy z popisu skutku
vyplývá, že městský soud ve vztahu k trestnému činu porušování povinnosti
při správě cizího majetku zohlednil jen škodu způsobenou zvoleným
licenčním modelem (aniž to nalezlo odraz v odůvodnění napadeného
rozsudku), považuje za nutné k tomu odvolací soud uvést, že dospěl
k závěru, že obžalovaný způsobil škodu ve výši nejméně 18.245.900 Kč. Ta
je tvořena jednak škodou na aplikačním software servisního kartového
centra ve výši 14.940.000 Kč, jak vyplývá ze znaleckého posudku České
znalecké, a. s. (viz č. l. 4938 a násl.), s jejímiž závěry se v tomto
ohledu odvolací soud (stejně jako městský soud) ztotožnil a dále škodou na
licenčních poplatcích a hybridních kartách, kde Vrchní soud v Praze dospěl
k odlišným závěrům od zmíněného znaleckého posudku (i napadeného
rozsudku), a to s ohledem na období, které bylo možno obžalovanému 
…………….. přičíst k tíži v případě licenčních poplatků a s ohledem na
nutnost porovnat nabídkovou cenu společnosti Haguess za dvoučipovou kartu
s jinými nabídkami, které by se taktéž týkaly dvoučipových karet, neboť
odvoláními bylo správně poukázáno na to, že znalecký posudek nesprávně
porovnal ceny jednočipové a dvoučipové karty (viz č. l. 4942). Pokud jde o
škodu způsobenou licenčními poplatky má Vrchní soud v Praze shodně jako
městský soud za to, že původní licenční smlouva ze dne 6. 11. 2006 č.
LIC/40/05/001128/2006 přímo navazuje a úzce souvisí s licenční smlouvou ze
dne 14. 7. 2008 č. LIC 40/01/001613/2008 včetně jejích dvou dodatků a to
z důvodů podrobně hodnocených na straně 79-81 napadeného rozsudku, na
který Vrchní soud v Praze v tomto ohledu pro stručnost odkazuje. Pouze
s ohledem na odvolací námitku obžalovaného ………., že tzv. „nová licenční
smlouva“ nebyla uzavřena z důvodu nevýhodnosti té původní ze dne 6. 11.
2006 Vrchní soud v Praze poznamenává, že z obsahu dodatku č. 1 k tzv. nové
licenční smlouvě vyplývá geneze smluvních vztahů mezi Magistrátem hlavního
města Prahy a společností Haguess ohledně licenčních ujednání, které byly
motivovány úsporami při dalším rozvoji (viz bod F citovaného dodatku č. l.
6924). Z toho plyne jasný důvod nahrazování původní smlouvy další smlouvu
vč. dodatků, kterým bylo ekonomické hledisko. To potvrzuje i výpověď
svědka Ing. Václava Krause, který zmínil složitá jednání se společností
Haguess, jež měla vést k uvolnění licenčního modelu a snížení sjednaných
licenčních poplatků. Za těchto okolností dospěl odvolací soud k tomu, že
k tíži obžalovaného …………… je třeba přičíst škodu vzniklou na ekonomicky
nevýhodných poplatcích vzniklých z obou uvedených licenčních smluv a to až
do okamžiku zahájení jeho trestního stíhání pro tento skutek, tj. ke dni
23. 8. 2011. Ze znaleckého posudku České znalecké a. s. vyplývají
odůvodněné náklady za licence ve výši 44.809.900 Kč, takže rozdíl mezi
skutečně proplacenými fakturami na základě uvedených smluv (17.35.900 Kč
dne 31. 7. 2008 – viz č. l. 6924 p. v. a 29.844.000 Kč dne 14. 4. 2010 –
viz č. l. 6938, celkem 47.229.900 Kč)  a   uznatelnými náklady ve výši
44.809.900 Kč činí 2.420.900 Kč tvoří tedy škodu na licenčních poplatcích.
Pokud jde o škodu na hybridních kartách, neztotožnil se Vrchní soud
v Praze s postupem městského soudu v Praze, který v návaznosti na znalecký
posudek České znalecké, a. s. (viz č. l. 4942) porovnával dodávku
dvoučipových hybridních karet od společnosti Haguess a nejdražších
jednočipových karet od společnosti Mikroelektronika poukazem na malou
využitelnost dvoučipových karet v rámci projektu Opencard. Vrchní soud v
Praze dal za pravdu odvolacím námitkám obžalovaného ……………… (ale i
ostatních obžalovaných, kromě obžalovaného ……………), kteří s tímto postupem
nesouhlasili, neboť za situace, kdy Rada hlavního města Prahy se dne 16.
5. 2006 usnesla (viz usnesení č. 0708 na č. l. 911 a násl. – zejm. č. l.
922) na tom, že Univerzální karta Pražana bude hybridní kartou obsahující
dva čipy (jeden kontaktní a jeden bezkontaktní, ačkoli by dle zprávy
Mikroelektronika ze dne 11. 12. 2014 veškeré funkcionality vč.
elektronického podpisu mohla nést jednočipová karta a dvoučipová sloužila
jen k posílení bezpečnosti, když ztráta bezpečnosti jednočipové karty byla
zjištěna až v roce 2008), nelze obžalovanému ………….. (ani jinému
z obžalovaných) z dnešního pohledu, kdy se tento krok zpětně jeví jako
neekonomický a neefektivní (dovedeno ad absurdum je celý projekt
„Opencard“ v současnosti již zastaralý a bude se od něj postupně ustupovat
– viz např. článek v deníku Metro ze dne 19. 11. 2014, str. 8) přičítat
k tíži, že v zadávací dokumentaci k této veřejné zakázce navázal na shora
citované usnesení Rady hlavního města Prahy č. 0708 požadavkem na dodávku
hybridní dvoučipové karty (viz č. l. 1942), ale je nutné zabývat se pouze
tím, zda dvoučipová karta od společnosti Haguess byla či nebyla
předražená. To je možné zjistit pouze porovnáním s jinou cenovou nabídkou
téhož typu karty a nikoli porovnáním s cenou jednočipové karty, která měla
být dle městského soudu správně zvolena. Z výpovědi svědka Mg. Vladimíra
Kašpara (viz zejména č. l. 6712) vyplývá, že v inkriminované době byla
cena dvoučipové karty cca 200 Kč (jednočipové pak cca 100 Kč, což v zásadě
odpovídá znaleckému posudku České znalecké, který nejvyšší cenu
jednočipové karty stanovil na částku cca 90 Kč - viz č. l. 4942), jiný
důkaz o někdejší nabídkové ceně dvoučipové karty se přes veškerou snahu
odvolacího soudu nepodařilo opatřit (viz zpráva společnosti
Mikroelektronika ze dne 11. 12. 2014), takže odvolací soud vzal tuto
skutečnost za prokázanou citovanou svědeckou výpovědí, kterou považuje za
věrohodnou s ohledem na její soulad s uvedeným znaleckým posudkem, pokud
jde o cenu jednočipové karty. Za této situace, kdy společnost Haguess
dodala dvoučipovou kartu za 217,77 Kč, je škodou spočívající
v nadhodnocení pořizovací ceny rozdíl ceny dvoučipové karty zjištěné
z výpovědi svědka Mg. Vladimíra Kašpara a dodávkové ceny společnosti
Haguess vynásobený počtem 50.000 dodaných kusů hybridních dvoučipových
karet (tj. 885.000 Kč). Pro úplnost je třeba konstatovat, že v případě
veřejných zakázek „Kartová aplikace parkování“ a „Rozšířené zajištění
provozních činností Pražského centra kartových služeb po dobu zkušebního
provozu“ (ad I/2, 3 napadeného rozsudku) nebyl prokázán vznik škody, jak
vyplývá ze znaleckého posudku A-Consult plus, spol. s  r. o. (viz zejména
č. l. 5107 a 5126), takže nepřichází v úvahu právní kvalifikace tohoto
jednání jako trestného činu porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255 tr. zák. a s ohledem na závěry o promlčení trestního
stíhání (viz níže) ani jako trestného činu porušování pravidel hospodářské
soutěže podle § 127 odst. 1 tr. zák. S ohledem na to, že se však jedná o
okolnosti dokreslující nezákonnou provázanost mezi obžalovaným a
společností Haguess v rámci jediného jednání (skutku), ponechal je Vrchní
soud v Praze jako součást popisu skutku pod bodem A tohoto rozsudku.
Obdobně přistupoval i ke skutečnosti týkající se proplacení zálohové
faktury (viz č. l. 1632) v rozporu s podmínkami zadávací dokumentace, kdy
je sice třeba dát za pravdu odvolací námitce, že samostatně tímto úkonem
nezpůsobil obžalovaný …………… škodu, neboť se fakticky jednalo o nárok
proplacený předčasně, avšak na jednání obžalovaného je třeba pohlížet jako
na jeden celek, z čehož pak plyne, že i tato část skutku je
charakterizována nezákonným nakládáním se spravovanými cizími majetkovými
hodnotami, jehož celkovým následkem je prokázaná škoda na majetku
poškozené.

 

        Pokud se jedná o skutek pod bodem B, kterým byl uznán vinným
obžalovaný ……….l, Vrchní soud v Praze poznamenává, že se v zásadě
ztotožnil se skutkovými závěry městského soudu (viz bod III napadeného
rozsudku), konkrétně pokud jde o prokázané zaviněné prodlení v dodávce
upravených parkovacích automatů ze strany společnosti Haguess a nečinnost
obžalovaného …………… jakožto osoby zodpovědné za realizaci „Univerzální
karty Pražana“ tj. i její část týkající se zakázky Kartové aplikace
parkování, do čehož spadala i povinnost zajistit vymáhání smluvní pokuty
ze smlouvy č. INO/40/05/001270/2007. Odvolací soud však na rozdíl od
nalézacího soudu omezil dobu zaviněného prodlení dodavatele - společnosti
Haguess (které navíc shledal za prokázané pouze ve vztahu k parkovacím
automatům, nikoli software a hardware k nim, jak bude rozvedeno níže) a
v té souvislosti též objem smluvní pokuty, na niž Magistrátu hlavního
města Prahy vznikl nárok. Konkrétně vyšel z objektivního důkazu, tj. z
výkazů činnosti na č. l. 4393 a násl., z nichž přesně vyplývá datum
instalace upravených parkovacích automatů, kdy s ohledem na to, že
k instalaci posledního z nich došlo dne 11. 5. 2007, prodlení činilo 29
dní, neboť smluvní termín dodání parkovacích automatů byl stanoven
nejpozději na den 12. 4. 2007 (viz č. l. 2690 a násl.). Opačné stanovisko
advokátní kanceláře Pelikán a spol. (tj. závěr, že nárok na smluvní pokutu
Magistrátu hlavního města Prahy vůbec nevznikl) není pro soud závazné,
neboť musí sám hodnotit provedené důkazy a vyvozovat z nich závěry, nad to
je třeba poukázat na skutečnost, že zpracovatel uvedeného stanoviska
vycházel z jiných vstupních informací než soudy, neboť posuzoval nárok na
smluvní pokutu v případě smlouvy č. DIL/40/05/001120/2006, což zjevně
vedlo k jinému právnímu zhodnocení věci. Vzhledem k tomu, že nelze
vyvrátit obhajobu obžalovaného ……………. ohledně neposkytnutí součinnosti
z jeho strany k převzetí díla od dodavatele společnosti Haguess (což
potvrzuje i její zástupce svědek Ing. Jiří Bláha, který sice zcela
vylučuje opožděnou dodávku zaviněnou Haguess, ale zároveň připouští
prodlení na straně Magistrátu hlavního města Prahy, případně dalších
zúčastněných subjektů), nevzal odvolací soud za prokázané, že
prodlení dodávky parkovacích automatů vzniklo zaviněně ze strany
společnosti Haguess i od 11. 5. 2007 do 18. 5. 2007, kdy mělo dojít na
základě předávacích protokolů k převzetí díla obžalovaným ………………. za
Magistrát hlavního města Prahy (viz č. l. 2742), tj., že by i za toto
období vznikl Magistrátu hlavního města Prahy nárok na smluvní pokutu. Ve
vztahu k dodávce hardware a software k parkovacím automatům se odvolací
soud ztotožnil s odvolací námitkou obžalovaného ……………, kterou považuje za
logickou a podporovanou výpovědí již zmíněného svědka Ing. Jiřího Bláhy a
nepřímo též zápisy z jednání koncepční skupiny potvrzující zahájení
provozu v paláci Adrie dne 12. 4. 2007 a akceptační testy ve dnech 15. –
16. 3. 2007 (viz č. l. 3479 a násl. – zejm. č. l. 3482 a 3499) s tím, že
do doby, než bylo přistoupeno k testovacímu provozu, spadala dle svědka
Ing. Jiřího Bláhy realizace dodávky týkající se hardware a software
k parkovacím automatům, bez čehož by testování provozu nebylo možné.
K formálnímu převzetí této části díla (tj. pouze k podpisu předávacího
protokolu) obžalovaným …………… za Magistrát hlavního města Prahy pak dle
datace předávacího protokolu mělo dojít až 18. 5. 2007, avšak opět nelze
vyvrátit obhajobu obžalovaného ……………….., že se tak stalo z důvodu jeho
zaneprázdněnosti, tj. zaviněně z jeho strany, takže za tuto dobu by nebylo
možné vymáhat od společnosti Haguess smluvní pokutu, která je spojena se
zaviněným prodlením dodavatele. Odvolací námitka obžalovaného vztahující
se k problematice charakteru předávacího protokolu jakožto součásti
dodávky díla, kterou řešil ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud České
republiky, je v kontextu objektivně zjištěného prodlení v realizaci části
díla konkretizované shora irelevantní s tím, že by bylo třeba se jí
zabývat ve vztahu k možnosti vymáhání smluvní pokuty jen v případě, že by
bylo prokázáno, že k faktické instalaci upravených parkovacích automatů
došlo ve smluvně dohodnuté lhůtě a že odběratel nebránil včasnému převzetí
díla (jinými slovy řečeno, že prodlení při předání díla zavinil
dodavatel). Z provedeného dokazování však vyplývá opak, neboť již městský
soud správně uzavřel, že si strany smlouvy č. INO/40/05/001270/2007 právně
relevantně nedomluvily prodloužení lhůty k předání parkovacích automatů
(ani jiné části díla), neboť zápis z jednání koncepční skupiny ze dne 8.
3. 2007 (viz č. l. 3482) je pouze konstatováním předpokladu nedodržení
smluvně stanovené lhůty (..“polovina automatů bude dodána do konce
dubna“..), nikoli však písemným sjednáním nového termínu realizace díla,
jak předpokládá inkriminovaná smlouva ve svém čl. IX, odst. 3 (viz č. l.
2692). Výši způsobené škody spočívající v nevymožené pokutě (k odvolací
námitce, že škodou je jen úbytek v majetkové sféře poškozeného: škodou je
i tzv. ušlý zisk, tj. nenastalé zvětšení majetku poškozeného, které bylo
možno očekávat, kdyby zde nebylo poškozujícího činu, s ohledem na
pravidelný běh věcí – viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až
421. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010, str. 1972) určil
odvolací soud ve smyslu čl. IX, odst. 3 citované smlouvy vynásobením 1%
z částky 10.567.313 Kč, což je celkový objem finančního plnění za dílo
(městský soud nedůvodně převzal nesprávný závěr znaleckého posudku České
znalecké na č. l. 5026, který z ceny o dílo při výpočtu smluvní pokuty
odečetl cenu za zajištění zkušebního provozu po dobu šesti měsíců, což
odporuje znění inkriminované smlouvy) počtem dnů prodlení, z čehož vyplývá
částka 3.064.520,70 Kč. Ve vztahu k odvolací námitce obžalovaného, že
z provedeného dokazování nevyplývá jeho osobní odpovědnost za uvedený
projekt s tím, že Magistrát hlavního města Prahy měl navíc k dispozici
materiály z koncepční skupiny, takže pokutu vymáhat mohl, Vrchní soud
v Praze uvádí, že jednak z dohody o sjednaných pracovních podmínkách resp.
zejména z popisu jeho pracovních činností (viz č. l. 1729 a násl.), jednak
z faktického přebírání díla za Magistrát hlavního města Prahy (viz
předávací protokoly a na ně navazující faktury odsouhlasené obžalovaným
……………… č. l. 2742 a násl.) vyplývá, že byl osobou odpovědnou mimo jiné za
veřejnou zakázku Kartová aplikace parkování spadající pod projekt
Univerzální karta Pražana (viz čl. l. 1730 – mimo jiné povinnost a
odpovědnost za projekční řízení informačních systémů s rozsáhlou
hierarchickou strukturou a za zajišťování provozu kombinovaných nebo
redukovaných projektů informačních a komunikačních systémů), takže měl být
tím, kdo osobně upozorní a iniciuje vymáhání pokuty ze strany Magistrátu
hlavního města Prahy, který jakožto orgán státní správy jedná vždy
prostřednictvím konkrétní zodpovědné osoby (např. zaměstnance). Přenesením
odpovědnosti za konkrétní úkol na zodpovědnou osobu jí vyjadřuje svou
důvěru a očekává plnění veškerých úkolů s tím souvisejících. Proto je
námitka, že Magistrátu hlavního města Prahy nic nebránilo ve vymáhání
pokuty, naprosto irelevantní.  Argumentaci, že si nepřečetl inkriminovanou
smlouvu, kterou nepodepisoval, je taktéž třeba zcela odmítnout, neboť
jakožto osoba zodpovědná za uvedený projekt měl obžalovaný …………….
povinnost seznámit se se všemi souvisejícími dokumenty a pokud tak
neučinil (a neplnil řádně své pracovní povinnosti), nemůže se tím zbavit
trestněprávní odpovědnosti za předmětný skutek.

 

       Ve shodě s odvolacími námitkami obžalovaných dospěl Vrchní soud
v Praze k závěru, že ohledně skutku pod bodem I napadeného rozsudku (totéž
však platí i ve vztahu ke skutku pod bodem II, ohledně něhož však bylo
rozhodnuto zproštěním obžaloby) došlo k promlčení trestního stíhání pro
trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle   §
127 odst. 1 tr. zák. Důvodem pro tento závěr je neztotožnění se s odvolací
námitkou státní zástupkyně, která dovozuje, že nepromlčení dalšího
přísnějšího trestného činu, jehož právní kvalifikace přichází ohledně
skutku v úvahu (trestný čin porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b), resp. odst. 3 tr. zák.)
vylučuje možnost promlčení sbíhajícího se méně závažného trestného činu
porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr.
zák. Zde je však třeba upozornit, že při souběhu trestných činů,
jednočinném i vícečinném, běží promlčecí doby pro každý trestný čin
samostatně (viz Beck-online § 34 zák. č. 40/2009, trestní zákoník, s.
457). Shodně tuto problematiku řeší též Diplomová práce na téma
Trestněprávní pojetí a postih souběhu trestných činů, Monika Rohanová,
Právnická fakulta Masarykovy univerzity, 2012, s. 22-23 a odborná
publikace autorů Novotný, F., Souček, J. et al. Trestní právo hmotné, 3.
rozš. vyd. Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, s.
229-230 s tím, že totožné závěry platí i ve vztahu k právní úpravě podle
trestního zákona, neboť obecné předpoklady promlčení trestního stíhání se
s účinností trestního zákoníku nezměnily. Z uvedeného je zřejmé, že soud
je povinen zkoumat možnost promlčení trestního stíhání ve vztahu
ke každému sbíhajícímu se trestnému činu samostatně. Konkrétně bod I
napadeného rozsudku se týká  skutku spáchaného od 16. 5. 2006 do 10. 4.
2007 (resp. do 12. 4. 2007, neboť Vrchní soud v Praze má za to, že trestná
činnost pod bodem I napadeného rozsudku byla ukončena dnem uzavření
smlouvy na zajištění provozu Pražského centra kartových služeb č.
INO/40/05/001296/2007), takže při tříleté promlčecí době ve smyslu § 67
odst. 1 písm. d) tr. zák. bylo trestní stíhání pro trestný čin porušování
závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák.
promlčeno 10. 4. 2010, resp. 12. 4. 2010, tj. před zahájením trestního
stíhání obžalovaného ……………., k němuž došlo dne 23. 8. 2011, resp. 1. 6.
2012. Od těchto závěrů se tedy odvíjí i právní kvalifikace skutku pod
bodem I (nyní bod A/), který byl odvolacím soudem posouzen výlučně jako
trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255
odst.1, odst. 3 tr. zák. s tím, že Vrchní soud v Praze se neztotožnil
s důvody, které vedly městský soud k závěru, že pro použití kvalifikované
skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255 tr. zák., konkrétně jejího odst. 3, nejsou splněny
materiální podmínky podle § 88 odst. 1 tr. zák. (viz str. 154 napadeného
rozsudku). Vrchní soud v Praze naopak považuje za nutné přihlédnout
k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (tj. ke způsobení
škody velkého rozsahu), neboť to, že obžalovaný …………. (negativně hodnocený
svým někdejším zaměstnavatelem Českou televizí v souvislosti s nakládáním
se svěřenými prostředky a se vztahem k nadřízeným - viz č. l. 5268)
spáchal trestný čin jako vysoce postavený úředník státní správy výrazně
sofistikovaným způsobem, s rozmyslem, a to při nakládáním s veřejnými
prostředky, kdy intenzita prokázaného následku významným způsobem
překročila dolní hranici škody velkého rozsahu (nejméně 5.000.000 Kč – viz
§ 89 odst. 11 tr. zák.), jsou natolik závažné skutečnosti, že podstatně
zvyšují stupeň nebezpečnosti činu obžalovaného …………….. pro společnost.

 

          Pokud jde o právní kvalifikaci skutku pod bodem III napadeného
rozsudku (nyní bod B/), je třeba konstatovat, že ji Vrchní soud v Praze
převzal, avšak vedl jej k tomu závěr, že jak po formální tak i po
materiální stránce jsou naplněny znaky trestného činu porušování
povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b)
tr. zák., takže ani v případě obžalovaného ……………., kterého se tento skutek
týká, nesouhlasil se závěry městského soudu ve vztahu k materiální stránce
trestného činu podle § 88 odst. 1 tr. zák., které mu bránily v kvalifikaci
skutku podle odst. 3 citovaného ustanovení trestního zákona, ač dospěl
k závěru, že obžalovaný ………… způsobil svým jednáním škodu přesahující
5.000.000 Kč. Vzhledem k tomu, že Vrchní soud v Praze korigoval prokázanou
výši následku na částku 3.064.520,70 Kč, která spadá do kategorie škody
značné (podle § 89 odst. 11 tr. zák. nejméně 500.000 Kč) a okolnosti
vzniku této škody (vysoce postavený úředník státní správy, opakované a
v konkrétní situaci déletrvající nereagování na totožné nedostatky při
přebírání díla, výrazné překročení dolní hranice škody velkého rozsahu)
závažným způsobem zvyšují společenskou nebezpečnost jednání obžalovaného
………., zvolil výše uvedenou právní kvalifikaci.

 

          Souhrnně je třeba ve vztahu k naplnění znaků trestného činu
porušování povinnosti při správě cizího majetku ve smyslu § 255 odst. 1,
odst. 3 tr. zák., resp. § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. uvést, že
z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že obžalovaní …………. v bodě
A/ a ………… v bodě B/ svým jednáním úmyslně způsobili na majetku poškozené
škodu tím, že záměrně jednali v rozporu se svými povinnostmi řádně
spravovat svěřený majetek. Obžalovanému ……………… vznikla uvedená povinnost
jakožto řediteli odboru informatiky Magistrátu hlavního města Prahy,
odpovědnému za řádná zadávací řízení k veřejným zakázkám v rámci projektu
„Vybudování Pražského Centra Kartových Služeb“ na základě § 171 odst. 1 a
§ 73 odst. 1 písm. d) a § 74 písm. g) zák. č. 65/1965 Sb., zákoníku práce
ve spojení s Dohodou o sjednaných pracovních podmínkách s Hlavním městem
Prahou ze dne 30. 6. 2003, a to v mezích stanovených § 16 odst. 2 písm. c)
zák. č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků,
obžalovanému  …………… pak jako úředníkovi Magistrátu hlavního města Prahy na
základě § 249 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve spojení s
§ 73 odst. 1 písm. d) a § 74 písm. g) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku
práce ve spojení s Dohodou o sjednaných pracovních podmínkách s Hlavním
městem Prahou ze dne 11. dubna 2006, a to v mezích stanovených  § 16 odst.
2 písm. c) zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných
celků a náležitě ho spravovat na základě ve spojení s  § 73 odst. 1 písm.
d) a § 74 písm. g) zákoníku práce č. 65/1965 Sb.

 

Obžalovaní však v rozporu s těmito povinnostmi zmenšili (resp. nerozšířili
očekávaným způsobem) majetek poškozené o výše konkretizované částky
spadající do kategorie škody velkého rozsahu (resp. značné škody), a to
obžalovaný …………. předražením veřejné zakázky „Realizace Servisního
kartového centra“ a obžalovaný ………… nevymožením smluvní pokuty, na niž
Magistrátu hlavního města Prahy vznikl nárok.

           

           Pokud se jedná o zavinění obžalovaných ve vztahu k základní
skutkové podstatě trestného činu porušování povinnosti při správě cizího
majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., dospěl Vrchní soud v Praze na
základě výsledků provedeného dokazování k závěru, že byli vedeni přímým
úmyslem, neboť z charakteru jejich jednání vyplývá, že chtěli postupovat
ve výroku rozsudku uvedeným způsobem vůči majetkovým právům poškozené.
Způsobenou škodu prokázaného rozsahu, tj. způsobení těžšího následku pak
pokrývá zavinění nejméně z vědomé nedbalosti, neboť oba obžalovaní věděli,
že svým jednáním mohou způsobit naznačenou škodu, ale bez přiměřených
důvodů spoléhali, že se tak nestane, neboť od protiprávního jednání
neustoupili.

 

           Ve vztahu k právní kvalifikaci obou zmíněných skutků považuje
Vrchní soud v Praze za potřebné vyzdvihnout, že městský soud správně
v souladu s ustanovením § 16 odst. 1 tr. zák. postupoval podle zákona
účinného v době, kdy byly činy spáchány, neboť postup podle pozdějšího
zákona není, s ohledem na trestní sazby přicházející v úvahu, pro
obžalované příznivější.

 

  Vrchní soud v návaznosti na své rozhodnutí o vině znovu rozhodoval
taktéž o trestu obou obžalovaných. Trest byl obžalovanému …………….. uložen
podle § 255 odst. 3 tr. zák. a obžalovanému …………….. podle § 255 odst. 2
tr. zák. a to oběma obžalovaným v dolní polovině příslušné zákonné trestní
sazby, konkrétně obžalovanému …………. ve výměře tří let a šesti měsíců a
obžalovanému …………… ve výměře jednoho roku a šesti měsíců. V případě
obžalovaného ……………… se jednalo o celkové zpřísnění trestu odnětí svobody
(trest uložený městským soudem považuje odvolací soud za nepřiměřeně mírný
i ve vztahu ke skutkům, za které je městský soud ukládal), a to jak v jeho
výměře, tak i pokud jde o výkon trestu, neboť byl uložen jako nepodmíněný
se zařazením do věznice s dozorem podle § 39a odst. 3 tr. zák. Mírnější
druh věznice oproti tomu, který přicházel v úvahu (§ 39a odst. 2 písm. c)
tr. zák. – věznice s ostrahou) zvolil Vrchní soud v Praze proto, že se
zřetelem na charakter trestné činnosti i povahu narušení obžalovaného,
který je dosud netrestaný, bude jeho náprava lépe zajištěna v věznici
s dozorem. Současně byl obžalovanému …………… ve shodě s napadeným rozsudkem
uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu výdělečné
činnosti a funkcí spojených s rozhodováním v orgánech, které nakládají
s veřejnými finančními prostředky na pět let s ohledem na charakter
skutku, který byl spáchán tímto obžalovaným jako úředníkem státní správy
na spravovaném veřejném majetku. Naproti tomu u obžalovaného ……………. došlo
ke zmírnění trestu oproti napadenému rozsudku, pokud jde o jeho výměru
včetně délky zkušební doby podmíněného odsouzení, neboť bylo prokázáno
spáchání jediného skutku s přibližně polovičním následkem oproti závěrům
městského soudu. Při úvahách o trestu hodnotil Vrchní soud v Praze
okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obou obžalovaných. V jejich
prospěch bylo možno hodnotit pouze delší časový odstup od spáchání skutků
a jejich trvale řádný život s tím, že v případě obžalovaného ………… tuto
polehčující okolnost do značné míry negativně ovlivnilo shora citované
hodnocení jeho někdejšího zaměstnavatele za dobu let 2009, 2010 a I.
poloviny roku 2011. V případě obou obžalovaných hodnotil odvolací soud
intenzitu způsobeného následku, kdy majetková škoda výrazně přesáhla dolní
hranici škody velkého rozsahu v případě obžalovaného …………, v případě
obžalovaného ………….. šlo o škodu značnou a dále i sofistikovanost
protiprávního jednání u prvého z jmenovaných a opakující se neplnění svých
povinností svědčící o jisté zatvrzelosti u obžalovaného …………, jak bylo
rozvedeno výše, při hodnocení materiální stránky trestného činu ve vztahu
k oběma obžalovaným. Uložené tresty tedy plně vystihují okolnosti
hodnocené ve  vztahu k osobám obžalovaných i ve vztahu k trestné činnosti,
za kterou byli odsouzeni a respektují zákonné zásady, k nimž je soud
povinen při ukládání trestu přihlížet ( viz § 31, 33, 34 tr. zák.; resp. i
§ 58 odst. 1 tr. zák., pokud jde o obžalovaného ………….).

 

Vrchní soud v Praze se neztotožnil s městským soudem, pokud jde o jeho
rozhodnutí o náhradě škody, neboť jeho podkladem byl návrh poškozené,
který nelze označit za řádný ve smyslu § 43 odst. 3 tr. řádu. Nárok na
náhradu škody způsobené trestným činem totiž musí být v trestním řízení
mimo jiné uplatněn vůči určité osobě, tj. vůči určitému obviněnému (viz
Látal, J. Poškozený v trestním řízení a rozhodování o náhradě škody
v adhezním řízení. Svazek 54. Praha: Příručky Ministerstva spravedlnosti,
1994, str. 79), což však v daném případě splněno není. Poškozená totiž ve
svém návrhu (viz č. l. 5238) zcela paušálně vůči všem obžalovaným
dohromady požadovala náhradu částky 73.625.721 Kč, aniž by jej vyčíslila
ve vztahu ke každému z nich samostatně. Za této situace tedy o tomto
návrhu nebylo možno vůbec rozhodovat a proto odvolací soud pochybení
městského soudu napravil zrušením výroku o náhradě škody.

 

          Pokud se jedná o bod C, dospěl Vrchní soud v Praze částečně
k odlišným skutkovým závěrům oproti městskému soudu, neboť na rozdíl od
něj nemá za prokázané, že by se jak po objektivní tak i po subjektivní
stránce obžalovaní …………, ………….., ………… a ……… dopustili trestného činu
porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr.
zák. (který by byl navíc již promlčen, neboť k jeho spáchání mělo dojít 5.
9. 2006 a ohledně všech jmenovaných obžalovaných bylo trestní stíhání
zahájeno po uplynutí tříleté promlčení doby, konkrétně ve dnech 24. 8.
2011 a 29. 8. 2011), kterým byli uznáni vinnými, ani trestného činu
porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a odst. 1,
odst. 2 písm. b) tr. zák., jak v odvolání požadovala státní zástupkyně,
resp. nebylo prokázáno, že by se dopustili jakéhokoli trestného činu.
Tento závěr Vrchní soud v Praze dovozuje zejména z výpovědí všech
obžalovaných (byť trestní stíhání ohledně účasti obžalovaného ………. na
jednání hodnotící komise dne 5. 9. 2006 bylo vedeno odděleně od totožného
skutku, pro nějž byli stíháni všichni zbývající obžalovaní – viz bod I. 1.
a bod II. napadeného rozsudku) v konfrontaci zejména s protokolem o
jednání hodnotící komise z uvedeného dne (viz č. l. 1494 a násl.) a se
zjištěními ohledně Mgr. Lady Hrůzové včetně vyjádření Magistrátu hlavního
města Prahy o účasti obžalovaných v hodnotící komisi. Uvedené důkazy totiž
ve svém souhrnu ať již přímo či zprostředkovaně dokládají průběh
inkriminovaného setkání hodnotící komise, jehož se jako její členové
zúčastnili všichni obžalovaní (obžalovaný …………. navíc jako její předseda).
Obžalovaní byli do hodnotící komise jmenováni svým zaměstnavatelem
Magistrátem hlavního města Prahy, a to prostřednictvím obžalovaného ………….
nezávisle na jejich vůli (nikdo z nich o tuto účast neprojevil zájem),
resp. jejich možnost odmítnout účast v této komisi nebyla žádná, neboť se
jednalo o povinnost vyplývající z pracovního poměru (viz § 38 odst. 1
písm. b) zák. práce č. 262/2006 Sb.), kdy v tomto smyslu vyznívá i
stanovisko Magistrátu hlavního města Prahy na č. l. 4233 a násl. Proto je
třeba odmítnout opačný závěr městského soudu o možnosti bránit se
jmenování do hodnotící komise a tedy i totožnou odvolací námitku státní
zástupkyně. Úkolem hodnotící komise bylo posoudit a hodnotit nabídku
společnosti Haguess, která se jakožto jediná účastnila vypsaného
výběrového řízení na veřejnou zakázku pod názvem „Realizace servisního
kartového centra“ ve smyslu zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách
v aktuální znění (dále jen cit. zákon). Uvedená veřejná zakázka totiž byla
zahájena dne 28. 6. 2006, tj. za účinnosti citovaného zákona a s ohledem
na ustanovení § 158 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách,
musela být podle původního zákona o veřejných zakázkách (č. 40/2004 Sb.)
dokončena, jak správně namítla státní zástupkyně ve svém odvolání.
Citovaný původní zákon o veřejných zakázkách na rozdíl od zákona o
veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. účinný od 1. 7. 2006 (viz § 84 odst. 1
písm. e) – povinnost zadavatele zrušit bezodkladně zadávací řízení
v případě, že obdržel pouze jednu nabídku) výslovně neřešil situaci, kdy
se výběrového řízení účastní se svojí nabídkou výlučně jediný subjekt,
resp. tuto situaci vůbec nepředpokládal, neboť o nabídkách hovoří
v množném čísle (viz např. hlava V cit. zákona) a komisi ukládá mimo jiné
povinnost v případě hodnocení nabídky podle kritéria ekonomické výhodnosti
použít bodovací metodu (viz § 62 odst. 3 cit. zákona ve spojení s § 8
odst. 1, 6 vyhl. č. 240/2004 Sb., o informačním systému o zadávání
veřejných zakázek), což je logicky možné jen v případech, že se nabídek
sejde vyšší počet než jedna. Za této situace tedy obžalovaní dle svých
výpovědí nabídku společnosti Haguess pouze posuzovali (podle § 61
cit.zákona), tj. zjišťovali zda podaná nabídka splňuje podmínky zadávací
dokumentace, nepřistoupili však k jejímu hodnocení podle stanovených
kritérií (viz § 62 cit. zák., kdy v daném případě musela být nabídka
hodnocena podle ekonomické výhodnosti, jak vyplývá ze zadávací dokumentace
– viz č. l. 1511 p. v.) z důvodu, že byla pouze jediná. Faktický stav
věci, pokud jde o hodnocení nabídky, však byl částečně jiný (jak také
namítá svým odvoláním státní zástupkyně), neboť z protokolu o jednání
hodnotící komise ze dne 5. 9. 2006 vyplývá, že nabídka společnosti Haguess
byla posouzena podle § 61 cit. zákona, ale též hodnocena podle ekonomické
výhodnosti s výsledkem, že splňuje požadavky podle struktury uvedené
v zadávací dokumentaci a je v navržené podobě ekonomicky výhodná (viz č.
l. 1494, 1496), což dokládají i výpovědi všech obžalovaných, kteří sice
pojmově vylučovali hodnocení nabídky (což potvrzuje i protokol o 1.
setkání hodnotící komise ze dne 28. 8. 2006 na č. l. 1485 a násl.), ale
současně hovořili o tom, že projednávali její ekonomickou výhodnost,
kterou shledali s ohledem na to, že nabídková cena společnosti Haguess
byla nižší než cena stanovená zadávací dokumentací (takže obsahově jejich
výpovědi hodnocení nabídky potvrzují). Vrchní soud v Praze tedy má za to,
že fakticky byla nabídka společnosti Haguess posuzována, ale i hodnocena,
byť se jednalo o hodnocení sui generis odpovídající tomu, že šlo o jedinou
nabídku, kterou nebylo možno podle § 62 odst. 1, odst. 3 cit. zákona ve
spojení s § 8 odst. 1, 6 vyhl. č. 240/2004 Sb., o informačním systému o
zadávání veřejných zakázek vztáhnout k jiné nabídce, ale obžalovaní její
ekonomickou výhodnost spatřovali v tom, že nabídková cena byla nižší než
poptávaná zadávací dokumentací (jak již bylo shora uvedeno). V tomto směru
tedy Vrchní soud v Praze nesouhlasí se závěry městského soudu, že došlo
k pouhému posouzení nabídky obžalovanými. V návaznosti na to se Vrchní
soud v Praze zabýval tím, zda toto posouzení a hodnocení nabídky bylo
obžalovanými ……………,………. ……………… a ……………… provedeno dostatečně, jinými
slovy, zda ke svému úkolu členů hodnotící komise přistupovali zodpovědně
s maximální možnou mírou pečlivosti a obezřetnosti, či zda na své
postavení rezignovali a přistupovali k němu pouze formálně, jak dovozuje
městský soud. Na tomto místě je třeba zmínit nejprve skutečnost, že
celkové možnosti zbývajících čtyř obžalovaných ve vztahu k posouzení a
hodnocení nabídky společnosti Haguess byly oproti obžalovanému ……………..,
který byl touto částí skutku uznán vinným, zcela odlišné. U obžalovaného
…………….. bylo na rozdíl od nich bez pochyb prokázáno dlouhodobé navázání na
společnost Haguess (viz shora ve vztahu k bodu A/), jeho autorství
inkriminované zadávací dokumentace (resp. „spoluautorství“, neboť se na
jejím vzniku podílela společnost Haguess), což mu vše ve svém souhrnu
poskytovalo nesrovnatelně větší objem informací a v daleko větším časovém
předstihu, než měli k dispozici zbývající obžalovaní. Vrchní soud v Praze
se neztotožňuje s městským soudem ani potud, kdy považoval posouzení
souladu nabídky se zadávací dokumentací za úkon nevyžadující žádnou
zvláštní kvalifikaci (viz str. 120 - 121 napadeného rozsudku), čímž
reagoval na obhajobu obžalovaných ohledně jejich nedostatečné erudice pro
účast v hodnotící komisi. Vzhledem k obsahu předmětné veřejné zakázky je
zřejmé, že nešlo o případ pouhého prostého porovnání jednotlivých
parametrů dodávaného zboží a služeb, ale bylo zapotřebí vysoce odborného
posouzení a hodnocení nabídky (byť příslušná vysokoškolská vzdělání
obžalovaných zjevně byla dostačující aprobací pro jejich účast v hodnotící
komisi, neboť ve smyslu § 57 odst. 1 cit. zákona byla vyžadována odborná
způsobilost, a to pouhé jedné třetiny členů hodnotící komise), takže
obžalovaní nevystačili jen se svými znalostmi a zkušenostmi, ale
potřebovali navíc úzce specializovanou odbornou podporu. Tu jim dle jejich
výpovědi poskytl obžalovaný …………., kterého považovali za odborníka na
danou problematiku a taktéž jím obstarané odborné vyjádření Mgr. Lady
Hrůzové (jak Vrchní soud v Praze zjistil někdejší pracovnice Ministerstva
informatiky zabývající se kartovými systémy, která však v roce 2007
zemřela, takže nemohla být vyslechnuta, případně nemohlo být od ní
příslušné stanovisko vyžádáno, což navíc zkomplikovalo zrušení
Ministerstva informatiky k 1. 6. 2007). K tomu přistupuje i fakt, že
některé skutečnosti obsažené v nabídce společnosti Haguess na první pohled
vyznívaly ve prospěch její výhodnosti (viz např. snižující se licenční
poplatky s množstvím vydaných karet, kdy nevýhodnost a neobvyklost této
části nabídky mohl odhalit a také odhalil – viz č. l. 4874 a násl. – až
znalecký posudek), případně některé dílčí skutečnosti působily na první
pohled souladně při porovnání zadávací dokumentace a nabídky (jmenovitě
podřazení konkrétní nabídky pod dodávku či službu, byť ani znalecké
posudky se na jejich charakteru neshodly - viz závěry České znalecké a. s.
na č. l. 4929-4930 a Risk Analysis Consultants na č. l. 4861 – 4862), což
jednak svědčí o obtížnosti posouzení a hodnocení inkriminované nabídky,
jak byla zmíněna shora, ale též o pravdivosti výpovědí obžalovaných, že
nabídka společnosti Haguess se jim jevila jako přijatelná ve smyslu
souladu se zadávací dokumentací a ekonomické výhodnosti. Souhrnně lze tedy
konstatovat, že obžalovaní …………, ……….., …………. a ……………….. jako členové
hodnotící komise stáli před nelehkým úkolem (jak z hlediska odborného, tak
i z hlediska významu inkriminované veřejné zakázky) posoudit a hodnotit
nabídku společnosti Haguess za situace, kdy neměli shodné výchozí
postavení jako obžalovaný ………….. (jak z pohledu objemu informací, tak
z pohledu jejich nezávislosti na společnosti Haguess), této své povinnosti
však dostáli řádně, neboť podle názoru Vrchního soudu v Praze nebylo
prokázáno, že by při rozhodování o přijetí či vyloučení nabídky
společnosti Haguess z výběrového řízení jednali vědomě nedbale a bez
náležité opatrnosti svědčící o zřejmé bezohlednosti ve vztahu k jejich
zákonné důležité povinnosti opatrovat cizí majetek i ve vztahu ke
způsobené škodě v jejím značném rozsahu (nedbalostní formu porušení
povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a tr. zák. by bylo možné
aplikovat jen tehdy, pokud by se po subjektivní stránce prokázala hrubá
forma vědomé nedbalosti, protože s ohledem na § 2 odst. 1 tr. zákoníku je
potřeba na skutek pohlížet i podle aktuálního znění § 221 tr. zákoníku,
který z pohledu formy zavinění trestní postih na jednu stranu rozšiřuje i
na nevědomou nedbalost, ale na druhou stranu zužuje na závažnější případy
nedbalostního zavinění tím, že vyžaduje hrubou nedbalost). Při posouzení
této otázky byl rozhodující přístup obžalovaných ………….., …………….., ……………… a
…………….. k požadavku náležité opatrnosti, neboť v tom je jádro posouzení
míry zavinění pachatele, tj. odlišení, zda jeho nedbalost byla hrubá či
dosáhla nižší míry. Jak již bylo shora řečeno jmenovaní vypověděli (a
odpovídá to i citovanému protokolu ze dne 5. 9. 2006), že se pečlivě
zabývali jednotlivými body nabídky v konfrontaci se zadávací dokumentací,
problematické body konzultovali s obžalovaným ……………, kterého důvodně
považovali za osobu informovanou a probírané problematiky znalou (měli
informaci, že je autorem zadávací dokumentace) a navíc měli k dispozici
odborné vyjádření Mgr. Lady Hrůzové, o němž lze důvodně předpokládat
(z logiky věci, kdy jej přinesl obžalovaný ……….., který byl osobně
zainteresován na tom, aby nabídka Haguess byla přijata), že vyznívalo ve
prospěch nabídky Haguess (jak o tom ostatně také obžalovaní vypovídají),
což je vše ve spojení s nižší cenou nabídky oproti zadávací dokumentaci i
s celkovým vyzněním nabídky jakožto výhodné (viz výše) muselo vést
k závěru, že není důvod nabídku odmítnout. Argument krátkosti trvání
setkání hodnotící komise ze dne 5. 9. 2006, který městský soud použil pro
podporu svého závěru o rezignaci obžalovaných na své povinnosti členů
hodnotící komise, je třeba odmítnout. 70 minutové setkání hodnotící komise
totiž nelze považovat za natolik krátké, aby byla daná problematika
nemohla být vyřešena zejména při zohlednění toho, že obžalovaní měli
možnost projednávané dokumenty prostudovat již před 5. 9. 2006 a při
jednání samotném tedy zjevně nedocházelo k pročítání těchto dokumentů, ale
hodnotící komise přistoupila přímo k věcné stránce posouzení a hodnocení
nabídky se zaměřením na zodpovězení konkrétních otázek, kde sehrál zásadní
roli obžalovaný ………. (motivovaný zájmem, aby inkriminovaná nabídka byla
přijata) a jím obstaraný odborný posudek autorky Mgr. Lady Hrůzové. Pro
úplnost Vrchní soud v Praze poznamenává, že členové hodnotící komise
nebyli oprávněni (ani povinni) hodnotit kvalitu zadávací dokumentace, tj.
nemohli hodnotit zadávací dokumentaci jako takovou (navíc je zřejmé, že
bez vysoce odborné analýzy neměli možnost odhalit její nedostatky, které
jsou obsahem znaleckých posudků) a jejich úkol končil jejím porovnáním
s předloženou nabídkou. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem ve spojení
s tím, že účast všech pěti obžalovaných v hodnotící komisi dne 5. 9. 2006
tvořila jediný skutek, který však byl obžalobou a následně i rozsudkem
soudu I. stupně rozdělen do části týkající se obžalovaného ……………. (viz bod
I. 1. napadeného rozsudku), který byl i za toto jednání uznán vinným a do
části týkající se zbylých čtyř obžalovaných (viz bod II. napadeného
rozsudku), Vrchní soud v Praze obžalované ……….., …………., ……….. a …………….
zprostil obžaloby podle § 226 písm. c) tr. řádu.

      

             Ze všech shora uvedených důvodů tedy Vrchní soud v Praze
rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích pod body A) – C) tohoto rozsudku.

 

P o u č e n í  :           Proti tomuto rozsudku není řádný opravný
prostředek přípustný.

 

                          Lze proti němu podat dovolání. Dovolání se
podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni do dvou měsíců od
doručení opisu písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí. O dovolání
rozhoduje Nejvyšší soud České republiky.

 

                     Dovolání může podat nejvyšší státní zástupce pro
nesprávnost   kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i
v neprospěch obžalovaného, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho
bezprostředně dotýká.

 

                             Obžalovaný může dovolání podat pouze
prostřednictvím obhájce.    Podání, které by nebylo učiněno
prostřednictvím          obhájce, by nebylo považováno za dovolání, byť by
tak bylo označeno.

 

                             Důvody, pro které lze dovolání podat, jsou
uvedeny v § 265b tr.  řádu, nutný obsah dovolání je uveden v § 265f tr.
řádu.

 

V trestním stíhání, které bylo zastaveno (výrok pod bodem II) se
pokračuje, prohlásí-li obžalovaný do tří dnů ode oznámení tohoto výroku,
že na projednání věci trvá.

                       

V Praze dne 17. prosince 2014

 

                                                 
                                                 Předseda senátu:

                                                      
                                   JUDr. Radek Hartmann

Vypracovala: JUDr. Kateřina Korečková, Ph. D.