Informace o odvolání ve věci 40 T 4/2011

Dotaz byl úspěšný.

David Havlík

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

žádám informaci o průběhu odvolacího řízení proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 40 T 4/2011 v rozsahu uvedení spisové značky odvolacího řízení, jména a příjmení soudce, kterému byl uvedený případ přidělen a data nařízení jednání ve věci

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Vrchní soud v Praze

1 příloha

Vaše podání ve věci "Žádost o informace podle dotaz - Informace o odvolání
ve věci 40 T 4/2011" s evidenčním číslem
216ae17e-6549-4656-8e46-640c1f03e637 a s běžným číslem 608/2015 bylo
doručeno dne 18.01.2015 17:09:24.

Bylo podáno elektronicky e-mailem.

Počet zaslaných dokumentů (příloh) v obálce podání: 0

Následně bude provedena kontrola datové zprávy ve smyslu vyhlášky č.
259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby.

Vrchní soud v Praze

--------------------------------------------------------------------------

Tato datová zpráva byla automaticky vygenerována elektronickou podatelnou
organizace. Prosím neodpovídejte na tuto zprávu formou Odpovědět ve Vašem
poštovním klientovi. V případě problémů nebo dotazů se obracejte vždy na
organizaci, která tuto zprávu vygenerovala.

David Havlík

Povinný subjekt: Vrchní soud v Praze

Žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím.

Vážená paní, vážený pane,

dne 18.01.2015 jsem vás žádal o poskytnutí informace. Ačkoliv vám byla moje zpráva úspěšně doručena a požadované informace jste měli poskytnout nejpozději do 15 dnů,nestalo se tak. Tato lhůta pro poskytnutí informace přitom nebyla řádně prodloužena, ani nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Proto podávám ve smyslu §16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. tuto stížnost. Stížnost je podána včas, při dodržení třiceti denní lhůty k jejímu podání (počítáno od marného uplynutí lhůty pro poskytnutí informací)

S přátelským pozdravem,

David Havlík

Fořt Jan, JUDr., Vrchní soud v Praze

 

 

 

 

                                                                                                                          
            12To 11/2012 -  

 

 

 

 

 

U S N E S E N Í

 

 

 

Vrchní soud v Praze projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. března
2012 stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu
2011 sp.zn. 40T 4/2011, kterou podal městský státní zástupce v Praze
v trestní věci  obviněných

 

J................... L......................... ,

 

nar. ................. v Praze,
bytem .......................................,

 

uprchlého M.................. Z.......................,

 

nar. ............. v Praze, trvale bytem ............................,
toho času neznámého pobytu,

M.................... B..............................,

 

nar. 23.1.1973 v Lounech, bytem Louny, Karla Aksamita č. 2161,

 

a rozhodl  t a k t o :

 

 

Podle § 148 odst.1 písm.c) tr.ř. se stížnost  městského státního stupce
v Praze                   z a m í t á ,   protože není důvodná.

 

O d ů v o d n ě n í :

 

Městský soud v Praze rozhodl dne 23. listopadu 2011 v neveřejném zasedání
tak, že: podle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu se trestní věc
obviněných ............................. vrací státnímu zástupci
k došetření.

 

Proti tomuto usnesení podal městský státní zástupce stížnost, v níž
navrhl, aby Vrchní soud v Praze, jako soud druhého stupně, napadené
usnesení zrušil a Městskému soudu v Praze uložil, aby o věci znovu jednal
a rozhodl.

 

V napadeném usnesení Městský soud v Praze má za to, že stíhaný skutek není
vymezen dostatečně určitě. Skutková tvrzení státního zástupce, shrnutá ve
skutkových větách podané obžaloby, nejsou dostatečně konkrétní a
nezahrnují všechny rozhodné skutkové okolnosti významné pro náležité
právní posouzení věci ani všechny znaky skutkové podstaty trestného činu,
jenž je v jednání obviněných spatřován, tedy trestného činu podvodu.
Předně, dostatečně specifikováno není, co konkrétně je každému
jednotlivému obviněnému kladeno za vinu. Obžaloba zřejmě vychází z mylného
předpokladu, že pokud jsou obvinění stíháni jako spolupachatelé daného
trestného činu jednající v organizované skupině, postačí vymezit stíhaný
skutek popisem jednání, které ho charakterizuje, a pro jeho spáchání jako
celku postavit obviněné před soud, aniž by byl individualizován podíl
každého jednoho z nich na něm. České trestní právo však vylučuje
kolektivní trestní odpovědnost. Už s ohledem na to je nezbytné i v případě
spolupachatelství specifikovat, čím se každý jednotlivý spolupachatel -
           a obdobně člen organizované skupiny - podílel na spáchání
společné trestné činnosti, tedy popsat to jednání, jehož spáchání je
kladeno za vinu právě jemu a jímž konkrétně on přispěl          k spáchání
stíhané trestné činnosti. To pak má význam nejen z hlediska úvahy o jeho
vině, ale i z hlediska úvahy o možné sankci za jím spáchané jednání a za
jeho podíl na celé stíhané trestné činnosti. Současně je to vše klíčové v
procesní rovině pro vytvoření náležitého prostoru pro uplatnění práva na
obhajobu. Z ustanovení § 33 odst. 1 trestního řádu totiž vyplývá, že
orgány činné v trestním řízení jsou povinny respektovat právo obviněného
vyjádřit se ke skutečnostem, o které se opírá jeho trestní stíhání, stejně
jako k důkazům o nich. Na to navazuje právo obviněného hájit se proti
vznesenému obvinění, uvádět okolnosti svědčící              v jeho
prospěch a navrhovat důkazy podporující jeho obhajobu. Ze samotné povahy
věci -            a stejně tak z citovaného ustanovení, z článku 40 odst.
3 Listiny základních práva svobod              a z článku 6 odst. 3 písm.
b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - je přitom
zřejmé, že po celou dobu trestního stíhání musí být seznámen s tím, jaké
konkrétní skutečnosti naplňující znaky trestného činu se mu kladou za vinu
a co konkrétně je předmětem dokazování ve vztahu k němu. Bez toho by se
totiž nemohl adekvátně hájit                     a kvalifikovaně se
vyjádřit k předmětu trestního stíhání. Jestliže je tedy vedeno trestní
stíhání několika osob pro spáchání určitého trestně postižitelného činu ve
spolupachatelství -                       a případně i v organizované
skupině není možné spokojit se pouze s popisem toho, v čem spočívala ona
společná trestná činnost jako celek a přisoudit její spáchání bez dalšího
všem stíhaným osobám, ale je nezbytné seznámit každého obviněného s
okolnostmi, které jsou kladeny za vinu specificky jemu a charakterizují
čím konkrétně a v jakém rozsahu on přispěl  k spáchání stíhané trestné
činnosti a k naplnění znaků skutkové podstaty určitého trestného činu, tak
aby byla zajištěna realizace jeho práva na obhajobu a aby mohl v rámci
uplatnění tohoto práva cíleně reagovat na to, co je po skutkové stránce
shledáváno na jeho jednání právně významné a trestně postižitelné.

 

V dané trestní věci však státní zástupce a policejní radové činní ve věci,
této své povinnosti nedostáli.

 

V popisu stíhaného skutku v podané obžalobě je totiž jednání jednotlivých
obviněných charakterizováno pouze typově v návaznosti na jejich postavení
v obchodních společnostech, které participovaly na daných obchodech s
cennými papíry. Podle obžaloby obvinění J.L............ a
M.Z.................. prostřednictvím společností, které ovládali z pozic
akcionářů, členství ve statutárních orgánech, členství v dozorčích radách
nebo prostřednictvím svých spřízněných osob, řídili a uskutečňovali
fiktivní skládání a navyšování základního kapitálu a majetku společností,
jejichž akcie měly posloužit k vylákání finančních prostředků od drobných
investorů do cenných papírů, a následně organizovaly nákupy těchto akcií
do portfolií těchto investorů, stejně jako navazující zastírací obchody s
nimi, přičemž určitou - blíže ne specifikovanou - část z těchto obchodů
také sami provedli a další - rovněž blíže nekonkretizovaná - část byla v
součinnosti s nimi realizována podle pokynů obviněného
M.B.............vydaných v postavení jednatele jednoho z obchodníků s
cennými papíry figurujících v tomto případě, společnosti FINNEX Praha,
s.r.o. Obžaloba přitom vychází                 z toho, že tak všichni
činili "na základě předchozí společné dohody" a že jednotlivým nabyvatelům
daných akcií byly zamlčeny okolnosti, které by jim umožnily učinit si
ucelenou představu o jejich povaze a hodnotě. Ani ve vztahu k jednomu
obviněnému však není                       v obžalobě řečeno v jakém
rozsahu se na těchto činnostech podílel, v kolika případech se tak stalo,
jak konkrétně s danými akciemi nakládal, kdy tak činil a o jaké množství
daných akcií se přitom jednalo. A co víc, obžaloba tyto skutečnosti nijak
nespecifikuje ani v rámci celkové charakteristiky stíhané trestné
činnosti, a to nejen v žalobním petitu, ale ani v odůvodnění. Neobsahuje
totiž žádný údaj o tom, kdy konkrétně, kým a v jakém množství byly dané
akcie převáděny, jak konkrétně, kdy, kým, v jakých počtech a za jaké ceny
byly nakoupeny do portfolií jednotlivých poškozených klientů společností s
licencemi obchodníků s cennými papíry ovládaných a řízených obviněnými,
kdo k těmto jejich nákupům dával pokyny, jakým způsobem a kým byly jejich
nákupy finančně vypořádány a co, kdy a kým s nimi bylo dále prováděno. Z
logiky věci pak za této situace v obžalobě absentují i údaje o tom, kdy
vlastně          a v jakém rozsahu vznikla jednotlivým poškozeným v tom,
kterém případě škoda a jak konkrétně bylo naloženo s finanční prostředky
poškozených. Přitom právě za užití finančních prostředků klientů uvedených
společností na realizaci pro ně nevýhodných obchodů s akciemi doprovázené
zatajením skutečností rozhodných pro stanovení jejich ceny, respektive za
nákupy daných akcií do portfolií cenných papírů těchto klientů za
nepřiměřeně vysoké ceny, jsou obvinění trestně stíháni a postaveni před
soud. Pokud popis stíhaného skutku v podané obžalobě obsahuje určité
konkrétní údaje, tak pouze ve vztahu k jednání, které mělo vytvořit
předpoklady pro dané podvodné obchody s akciemi a kterým měla být podvodná
povaha těchto obchodů zastírána. Toto jednání mělo spočívat v manipulacích
spojených s upisováním daných akcií, ve fiktivním skládání a navyšování
základního kapitálu společností, které je emitovaly, a v účelovém
nadhodnocování jejich majetku. Tyto kroky jsou v obžalobě popsány
konkrétně i s uvedením finančních prostředků a jiných majetkových hodnot
během nich užitých. Totéž v zásadě platí také o shrnutí těchto kroků v
usneseních o zahájení trestních stíhání obviněných, avšak tato usnesení -
na rozdíl od obžaloby jsou kusejší co do specifikace toho, kdo tyto kroky
uskutečnil a kdo se na jejich realizaci podílel. A namnoze přitom
používají neutrálních slovních obratů jako "bylo provedeno fiktivní
navýšení základního kapitálu", "byly upsány další akcie", "byly opakovaně
připisovány vklady na bankovní účty", "byly nakupovány akcie" apod. V
takových případech je obtížně identifikovatelné komu je těmito usneseními
vlastně připisována realizace daných kroků. Na druhé straně v některých
            z těch případů, v nichž to je identifikovatelné, se obžaloba
rozchází s těmito usneseními, případně jde i nad jejich rámec a některým
obviněným připisuje širší podíl na realizaci určitých kroků než jim byl
připisován v přípravném řízení.

 

To platí zejména ve vztahu k obviněnému M.Z...............i. Za všechny
tyto případy lze v této souvislosti zmínit obžalobou mu přisuzovaný -
ovšem blíže nespecifikovaný - podíl na navyšování základního kapitálu
Pražského fondu pozemků, a.s. Státní zástupce mu                   v
obžalobě - na rozdíl od usnesení o zahájení trestního stíhání - přisuzuje
aktivní účast na něm, aniž by ho na to předem upozornil a aniž by mu
umožnil se k tomu vyjádřit. Tento krok, stejně jako ostatní výše zmíněné
kroky předcházející obchodům s danými akciemi na účet poškozených klientů
společností FINNEX Praha, s.r.o. a FINNEX Securities a.s., na které je
obžalobou a usneseními o zahájení trestních stíhání kladen takový důraz,
se přitom samy                 o sobě nijak těchto klientů nedotýkaly,
nijak je nepoškozovaly a nemohly založit ani jejich trestní odpovědnost,
ať už za podvod nebo za jiný trestný čin. Tu bylo možné v daném skutkovém
rámci vázat pouze na nevýhodné nákupy daných akcií do portfolií těchto
klientů za výrazně nadsazené ceny spojené se zamlčením určitých
skutečností významných pro stanovení jejich cen. To v obecné rovině
deklaruje i obžaloba, aniž by ovšem specifikovala kdy konkrétně k daným
nákupům došlo, kolikrát a za jakých okolností se tak stalo. Ve své
uvozovací části obecně konstatuje pouze to, že akcie společnosti Pražský
fond pozemků a.s. byly nakupovány do portfolií poškozených klientů
společností FINNEX Praha, s.r.o.                      a FINNEX Securities,
a.s. na základě smluv o koupi cenných papírů uzavřených se společností IFC
International Financial Corporation CO.Ltd v době od 5. února 1998 do 24.
srpna 1998, smlouvy o koupi cenných papírů uzavřené se společností FINNEX
Group a.s. dne                        15. září 1998, smluv o úplatném
převodu akcií uzavřených se společností FINNEX Securities, a.s. v době od
26. listopadu 1998 do 4. května 2000 a smlouvy o poradenské činnosti ve
věcech investic do cenných papírů, obstarání koupě a prodeje cenných
papírů a správě cenných papírů uzavřené se společností Finnex Praha spol.
s r.o. dne 26. dubna 2000. Blíže nespecifikovanou část nákupů
uskutečněných na základě těchto smluv měli realizovat obvinění Jiří Langer
a Martin Zach osobně a k uskutečnění blíže neurčitého zbytku těchto nákupů
měli dát pokyny, ovšem neznámo komu ani kdy. Ve vztahu k nákupům akcií
společnosti Evropský průmyslový holding, a.s. do portfolií poškozených
klientů společnosti FINNEX Praha s.r.o. obsahuje obžaloba pouze dva časové
údaje. Jde o datum                              15. prosince 1998 - kdy
došlo k prvnímu převodu blíže nespecifikovaného počtu těchto akcií   z
emise v nominální hodnotě 100,- Kč - a datum 3. září 1999 - kdy byl
uskutečněn první převod rovněž blíže neurčeného množství těchto akcií z
emise v nominální hodnotě              10.000,- Kč. Popis stíhaného skutku
přitom neobsahuje ani žádný údaj o tom, s kolika těmito akciemi bylo vůbec
obchodováno a kolik jich bylo nakoupeno do portfolií jednotlivých
poškozených. Nic takového není řečeno ani v souvislosti s propočtem škody
způsobené jednotlivým poškozeným. Ohledně ní je totiž rámcově popsán
toliko způsob jejího stanovení, aniž by byl shrnut její propočet u
jednotlivých poškozených. Zatímco obviněným J.L.............a
M.Z.................je přitom přisuzováno její způsobení v celé její
tvrzené výši - tedy v částce 117.889.435,52 Kč - obviněnému Michalu
Bočánkovi toliko co do výše 116.600.846,59 Kč. Je to učiněno s poukazem na
to, že obviněný M.B............... společnost FINNEX Praha s.r.o., dne 20.
července 2000 opustil, takže mu nelze klást za vinu realizaci obchodů s
danými akciemi společnosti Evropský průmyslový holding a.s. po tomto datu.
Současně je ale tvrzeno, že byl jediným, kdo dával pokyny k uskutečnění
těchto obchodů poškozujících klienty společnosti FINNEX Praha s.r.o., a
jediným, kdo v tomto směru poskytoval potřebnou součinnost obviněným
J.L...........a M.Z.............. Pouze on také byl společně s nimi
postaven před soud. Přitom za situace, kdy jsou tito obvinění trestně
stíháni i za realizaci daných obchodů po jeho odchodu ze společnosti
FINNEX Praha s.r.o., není z podané obžaloby patrné jak měli jejich
realizaci zajistit. I to svědčí o tom, že                          v
obžalobě nejsou dostatečně konkretizovány ani zcela základní skutkové
okolnosti významné pro rozhodnutí ve věci a pro dovození trestní
odpovědnosti konkrétních osob za spáchání stíhaného jednání.

 

Logickým vyústěním této celkové nedostatečné konkrétnosti obžaloby pak je
již konstatovaná absence potřebné individualizace toho, co konkrétně je
kladeno za vinu jednotlivým obviněným, tedy toho, v jakém rozsahu a čím
specificky se podíleli na páchání tvrzené trestné činnosti. To vše za
situace, kdy je zřejmé, že sice obvinění postupovali koordinovaně, ale
jednotlivé činnosti reálně neprováděli společně. Navíc obžaloba není
dostatečně konkrétní co do skutkových okolností charakterizujících
subjektivní stránku stíhaného jednání obviněných. Její tvrzení, že všichni
jednali v úmyslu se obohatit, není ničím jiným než citací zákona. Nijak
konkrétnější v tomto směru nejsou ani usnesení o zahájení jejich trestního
stíhání. Ta navíc nijak nespecifikují ani to, které podstatné skutečnosti
a před kým měli zatajit. Jinak ve svých výrocích popisují stíhaný skutek
ve shodě s obžalobou a ve svém odůvodnění jsou ještě méně obsažná než ona.
Daným způsobem konstruovaná obžaloba nemůže z rozvedených důvodů obstát.
Není totiž projednatelná před soudem. Navíc nedostatky ve vymezení
stíhaného skutku vedly v již zmíněném smyslu v přípravném řízení
         k porušení práva obviněných na obhajobu, a tudíž i práva na řádný
a zákonný proces, garantovaného nejen trestním řádem, ale i Listinou
základních práv a svobod a Úmluvou                 o ochraně lidských práv
a základních svobod. Uvedená pochybení orgánů činných
                            v přípravném řízení současně byla prvním
důvodem pro vrácení věci k došetření postupem podle § 188 odst. 1 písm. e)
trestního řádu. Nešlo však o jediný důvod pro tento postup. Další důvody
se odvíjely od právní kvalifikace stíhaného skutku jako zločinu podvodu
podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.

 

Dále k  právní kvalifikaci posuzovaného jednání. Podstatou trestného činu
podvodu ve smyslu § 209 trestního zákoníku - odlišující ho od ostatních
trestných činů i od jednání beztrestných - není na jedné straně způsobení
škody a na druhé straně obohacení určité osoby, neboť tyto znaky
charakterizují i skutkové podstaty řady dalších majetkových
                                 a hospodářských trestných činů a jejich
naplnění samo o sobě nepostačuje k vyvození trestní odpovědnosti, ale
podvodný úmysl pachatele - uvedení určité osoby v omyl, využití jejího
omylu nebo zamlčení podstatných skutečností v úmyslu obohatit sebe nebo
jiného ke škodě cizího majetku - a provedení majetkové dispozice
poškozující podvedeného v důsledku takového jednání pachatele. Jinými
slovy řečeno, při podvodu ve smyslu § 209 trestního zákoníku pachatel
uvede v omyl jinou osobu nebo jí zamlčí určité podstatné skutečnosti
               a v příčinné souvislosti s tím dojde k určité majetkové
dispozici, kterou vznikne na cizím majetku škoda a zároveň se tím někdo
obohatí. Tyto fáze na sebe musí navazovat v příčinném řetězci, na jehož
počátku je podvodný úmysl pachatele promítnutý do uvádění v omyl jiné
osoby, a na konci následek v podobě škody na cizím majetku a obohacení
subjektu, jenž těží  z neznalosti určitých podstatných skutečností
podvedenou osobou. Obohaceným subjektem může ale nemusí být pachatel.
Trestněprávní odpovědnost za trestný čin podvodu může být za okolností
předpokládaných ustanovením § 209 trestního zákoníku založena též
zatajením podstatných informací o majetkové situaci subjektu, jenž se
zavazuje k určitému plnění,                  a údajů vypovídajících o jeho
neschopnosti dostát přebraným závazkům, které by druhé straně umožnily
utvořit si ucelenou a skutečnému stavu odpovídající představu o
záležitostech vztahujících se k předmětu jejich jednání. Totéž platí o
předstírání skutečností dokládajících schopnost tohoto subjektu splnit
závazek ze sjednávané smlouvy, v jehož důsledku poškozený poskytne plnění,
které by se znalostí skutečného stavu neposkytl. Postačí tedy zamlčet nebo
předstírat skutečnosti podstatné pro rozhodnutí druhé strany o realizaci
určité majetkové dispozice a uvádět jí v omyl ohledně své schopnosti
dostát ve sjednané době převzatým závazkům. Dispozicí majetkové povahy
provedenou v omylu nebo s nedostatkem znalosti podstatných skutečností ve
smyslu § 209 trestního zákoníku je třeba rozumět určité majetkové plnění,
jímž dochází ke škodě na straně poškozené osoby. Z hlediska aplikace § 209
trestního zákoníku je důležité, že právě uvedená dispozice s danými
majetkovými hodnotami naplňuje pachatelovu představu neoprávněného
nakládání s nimi a k ní - a k obohacení někoho směřuje jeho úmysl. Postačí
přitom, že omyl (neznalost) byl jen jedním z důvodů takové majetkové
dispozice, nemusí jít o důvod jediný. Tuto dispozici může provést i ten,
kdo nebyl pachatelem přímo uveden v omyl, není způsobilý k právním úkonům
nebo nemá trestněprávní způsobilost. Stejně tak osoba jednající v omylu (s
neznalostí podstatných skutečností) a osoba trestným činem poškozená
nemusí být totožné. Majetková dispozice poškozující určitou osobu může být
důsledkem jednorázové aktivity pachatele stejně jako může jít o vyústění
řady dílčích úkonů, které k ní ve svém celku plánovitě směřují. Pachatel
může postupovat sám nebo v součinnosti s dalšími osobami - spolupachateli
nebo účastníky - realizujícími jednotlivé dílčí kroky, které toliko ve
svém celku vedou k uvedení v omyl další osoby. K dokonání trestného činu
podvodu a k poškození podvedeného přitom dochází provedením majetkové
dispozice působící poškozenému škodu. Právě s provedením takové majetkové
dispozice a se způsobením škody totiž je spojeno naplnění posledního znaku
trestného činu podvodu. V posuzované trestní věci jsou v obžalobě za
poškozené subjekty označeni klienti společností FINNEX Praha s.r.o. a
FINNEX Securities a.s. a obviněným je kladeno za vinu, že jim způsobili
škodu v celkové výši 149.543.783,42 Kč obchody s cennými papíry
realizovanými na jejich účet, konkrétně rozprodejem likvidních veřejně
obchodovatelných akcií tvořících původně jejich portfolia a investicí tím
získaných finančních prostředků spolu   s další na nich vylákanou finanční
hotovostí do nákupů cíleně nadhodnocených nelikvidních  a veřejně
neobchodovatelných akcií společností Evropský průmyslový holding a.s. a
Pražský fond pozemků a.s.. nijak přitom není specifikováno kdy k
jednotlivým nákupům těchto akcií za shromážděné finanční prostředky došlo,
jaké množství těchto akcií přitom bylo nakoupeno a za jaké částky. Zřejmé
je pouze to, že k tomu mělo docházet opakovaně v rámci velice široce
vymezeného období několika let. Ta skutečnost, že nemělo jít o
jednorázovou aktivitu, ale opakující se případy zmanipulovaných obchodů s
danými akciemi a s tím spojené opakované poškozování řádově tisíců klientů
společnosti FINNEX Praha s.r.o.. a společnosti FINNEX Securities a.s.,
přitom měla také svůj specifický právní význam Jsou-li totiž pravdivá
skutková tvrzení obžaloby a obvinění jednali za okolností předpokládaných
ustanovením § 116 trestního zákoníku od počátku ve společném záměru
obohatit se na úkor poškozených, bylo třeba posoudit celé jednání jim
kladené za vinu jako pokračující zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst.
5 písm. a) trestního zákoníku, byť to obžaloba výslovně nečiní.

 

V této souvislosti je na místě blíže se vyjádřit k pokračování v tomto
trestném činu:

Trestný čin podvodu podle § 209 trestního zákoníku lze spáchat i
opakovaným jednáním, tedy naplněním zákonných znaků skutkové podstaty
tohoto trestného činu obohacením sebe nebo někoho jiného ke škodě cizího
majetku provedenými majetkovými dispozicemi postupně v několika případech,
a to za předpokladu, že k tomu dochází                       s jednotným
záměrem a všechny takové případy jsou spojeny stejným nebo podobným
způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Každá
jednotlivá majetková dispozici učiněná za okolností předpokládaných
ustanovením § 209 trestního zákoníku za této situace tvoří samostatný
dílčí útok tohoto pokračujícího trestného činu (§ 116 trestního zákoníku).
V tomto kontextu je podstatné, že postihováno je přitom právě provedení
takové majetkové dispozice (to v základní skutkové podstatě upravené v §
209 odst. 1 trestního zákoníku) a způsobení značné škody nebo škody
velkého rozsahu (to                               v kvalifikovaných
skutkových podstatách upravených v § 209 odst. 4 a 5 trestního zákoníku).
Z povahy věci pak vyplývá, že k naplnění znaků skutkové podstaty daného
trestného činu může dojít jak jednorázovým provedením určité majetkové
dispozice působící za okolností předpokládaných ustanovením § 209
trestního zákoníku škodu, tak i opakovaným provedením takových dispozic v
podvodném úmyslu. Za takové situace, provede-li pachatel několik takových
dispozic někoho poškozujících, jedná se v hmotně právní rovině o jeden
skutek podvodu, jde-li se zřetelem k objektivním i subjektivním
souvislostem o pokračování                     v trestném činu. S ohledem
na to, jsou-li splněny podmínky § 116 trestního zákoníku, lze
               z hlediska posouzení toho, zda došlo k způsobení značné
škody nebo škody velkého rozsahu, sčítat částky připadající na jednotlivé
majetkové dispozice.

 

Svůj zvláštní význam mají v této souvislosti legislativní změny v oblasti
právní úpravy pokračujících trestných činů, k nimž došlo novelou trestních
kodexů provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002, to je
v době bezprostředně předcházející jednání, které je předmětem trestního
stíhání v posuzované trestní věci. Podle právní úpravy účinné do
               31. 12. 2001 tvořily všechny dílčí útoky jednoho
pokračujícího trestného činu jeden skutek jak v hmotně právním, tak i
procesně právním smyslu. Proto když dodatečně vyšly najevo další útoky již
stíhaného pokračujícího trestného činu, nebyl důvod ohledně nich znovu
zahajovat trestní stíhání. Předpokladem náležitého uplatnění práv obhajoby
byla však vědomost obviněného o celém rozsahu stíhané trestné činnosti (§
160 trestního řádu). Počínaje dnem 1. 1. 2002 se však situace značně
změnila. Byť žádné změny nedoznalo ustanovení § 89 odst. 3 trestního
zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009 upravující tehdy pokračování
                    v trestném činu, své specifické procesní důsledky mělo
nově upravené znění § 12 odst. 12 trestního řádu a změněno bylo i
ustanovení § 11 odst. 2 trestního řádu a některá další. Z hlediska
trestního práva hmotného platilo nadále ve smyslu § 89 odst. 3 trestního
zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009 a platí i v současnosti ve
smyslu § 116 trestního zákoníku ve znění účinném od 1. ledna 2010, že
pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé
dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu
trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a
blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Citovaná ustanovení
zároveň vyjadřovala do                   31. prosince 2001 a vyjadřují i
po tomto datu co je třeba rozumět skutkem ve smyslu trestního práva
hmotného. Z výše uvedeného totiž plyne, že jím je celé jednání tvořící
pokračující trestný čin, tedy všechny jeho dílčí útoky. Výrazné změny
forem projednávání pokračujících trestných činů a rozhodování o nich
přinesla zmíněná novela, která z účinností od 1.1.2002 umožnila oddělené
projednání a rozhodnutí o dílčích útocích pokračujícího trestného činu
(srov. § 11 odst. 2, § 17 odst. 2, § 20 odst. 1 a § 23 odst. 1 trestního
řádu), čímž zcela zásadním způsobem zasáhla do pojetí skutku u
pokračujícího trestného činu v procesně právním smyslu, to je z hlediska
procesní totožnosti skutku. Nově doplněné ustanovení § 12 odst. 12
trestního řádu definuje nyní skutek podle tohoto zákona (tedy ve smyslu
procesně právním) v případě pokračujících trestných činů tak, že jím je
každý jednotlivý dílčí útok takového pokračujícího trestného činu. Každý
tento skutek může být projednán v trestním řízení samostatně. Je tedy
třeba pro každý z nich samostatně usnesením zahájit trestní stíhání (§ 160
odst. 1 trestního řádu) a soud se jím může zabývat pouze, pokud po takovém
zahájení trestního stíhání a provedení přípravného řízení pro něj byla
podána obžaloba (§ 176 odst. 2 trestního řádu) nebo návrh na potrestání ve
zjednodušeném řízení (§ 314 b odst. 1 trestního řádu). Jen za těchto
okolností také o něm může rozhodnout v hlavním líčení (§ 220 odst. 1
trestního řádu) nebo mimo něj (§ 231 trestního řádu), příp. určitým
specifickým způsobem na základě předběžného projednání obžaloby (§ 188
trestního řádu). Každý dílčí útok pokračujícího trestného činu je přitom
třeba náležitě specifikovat po skutkové stránce tak, aby nebyl zaměnitelný
s žádným jiným. Jinak by totiž nebylo možné dostát uvedeným zásadám, na
nichž je stávající právní úprava založena.

 

Tomuto požadavku však v posuzované trestní věci orgány činné v přípravném
řízení nedostály. Jak vyplývá z výše uvedeného, dílčím útokem - a tudíž
samostatným skutkem                 v procesní rovině - je v případě
trestného činu podvodu každé jednotlivé provedení majetkové dispozici se
zamlčením nebo zkreslením určitých podstatných skutečností za okolností
předpokládaných ustanovením § 209 trestního zákoníku. Skutek proto musí
být v takovém případě již v usnesení o zahájení trestního stíhání a
následně pak v obžalobě a v každém meritorním rozhodnutí soudu popsán tak,
aby z něj bylo zřejmé, kdy a jakým způsobem byl určitý subjekt uveden v
omyl nebo v jaké souvislosti mu byla zamlčena určitá podstatná skutečnost,
za jakých okolností, kým a kdy toho bylo zneužito k provedení určité
majetkové dispozice a kdy a v jakém rozsahu tím byl někdo poškozen a jiný
obohacen. Navíc skutkový děj musí být vylíčen tak, aby z něj bylo patrné
nejen to jakým jednáním měl obviněný naplnit znaky objektivní stránky
daného trestného činu, ale i jeho subjektivní stránku, tedy v čem spočívá
jeho zavinění v příslušné formě.

 

Popis stíhaných skutků v usnesení o zahájení trestního stíhání ani v
obžalobě podané  v posuzované trestní věci nevyhovuje uvedeným zákonným
požadavkům. Jak již bylo výše řečeno, stíhané skutky jsou popsány velice
obecně prakticky bez jakékoliv individualizace            a konkretizace
majetkových dispozic působících tvrzené poškození klientů společností
FINNEX Praha s.r.o. a FINNEX Securities a.s., specificky pak je
poškozujících obchodů                 s akciemi společností Evropský
průmyslový holding a.s. a Pražský fond pozemků a.s., aniž by bylo vůbec
specifikováno v kolika případech došlo k uskutečnění těchto je
poškozujících obchodů. Ony jsou totiž stíhané skutky vymezeny tak, že
neobsahují žádné konkrétní časové údaje, které by umožnily stanovit, kdy
došlo v jednotlivých případech k nevýhodným nákupům daných akcií, stejně
jako absentují údaje o objemu těchto nákupů v takových případech, a tudíž
i o tom, k jak velkým škodám v jejich rámci došlo.

 

To vše je faktickým důsledkem toho, že ony případy nevýhodných nákupů
akcií, nejsou vůbec individualizovány. Stíhaná trestná činnost je totiž
vymezena pouze její obecnou charakteristikou a globálně. A nejen to. Z
usnesení o zahájení trestního stíhání a z obžaloby není zřejmé ani to, o
kolik případů podvodných majetkových dispozic v podobě oněch nevýhodných
nákupů akcií, za něž byli obvinění postaveni před soud, vůbec jde.

 

Jestliže je tedy dílčím útokem pokračujícího trestného činu podvodu každé
jednotlivé provedení majetkové dispozice poškozující podvedený subjekt za
okolností předpokládaných ustanovením § 209 trestního zákoníku, pak v
posuzované trestní věci je předmětem trestního stíhání obviněných blíže
neurčená řada skutků v procesním slova smyslu, které nejsou z větší části
dostatečně specifikovány ani co do okolností, za nichž měly být spáchány.
Žádný stíhaný případ není dostatečně individualizován co do toho, o jaké
množství akcií a finančních prostředků na jejich zakoupení v něm jde a
kdy, kým a za jakých okolností k jejich nákupům došlo, přičemž nedostatky
v individualizaci těchto případů jdou tak daleko, že není zřejmé dokonce
ani to, kolika podvodných akciových obchodů se vlastně týkají a kolik
skutků je tedy předmětem trestního stíhání. To je v zcela zásadním rozporu
s platnou právní úpravou. Nejsou-li totiž dostatečně specifikovány stíhané
skutky, pak je nezákonné o nich vést trestní řízení a je vyloučeno o nich
věcně rozhodnout při dodržení zásad jednoty a totožnosti skutku.

To platí tím spíše, že skutkové okolnosti charakterizující a
individualizující jednotlivé stíhané skutky (dílčí útoky pokračujícího
zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku) nejsou
blíže rozvedeny ani v odůvodněních obžaloby a usnesení o zahájení
trestního stíhání. Obžaloba a usnesení o zahájení trestního stíhání
neobsahují ve svých odůvodněních v podstatě nic nad rámec toho, co je ke
skutkovým okolnostem uvedeno ve výše citovaném žalobním petitu. Pokud na
základě takto koncipovaných usnesení o zahájení trestního stíhání bylo
vedeno přípravné řízení, bylo to v rozporu se zákonem. A v rozporu se
zákonem bylo ze stejných důvodů i podání obžaloby. Z uvedeného je také
zřejmé, které podstatné skutkové okolnosti zůstávají nejasné a co je
nezbytné v posuzované trestní věci náležitě zjistit. Tak především jde o
náležitou specifikaci a časové zařazení jednotlivých klíčových kroků,
jimiž měl být realizován tvrzený podvodný záměr obviněných poškodit
klienty společností FINNEX Praha s.r.o. a FINNEX Securities a.s. V
návaznosti na to je pak třeba upřesnit všechny ty okolnosti, které mají
zásadní význam z hlediska právního posouzení stíhaného jednání a
charakterizují ho jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm.
a) trestního zákoníku. V daném skutkovém rámci se jedná především o
náležitou specifikaci okolností, za nichž došlo akciovým obchodům
poškozujícím klienty uvedených společností, tedy o specifikaci toho, kdy a
v jakém rozsahu došlo k rozprodej akcií z původních portfolií poškozených,
jaké množství finančních prostředků bylo nakumulováno za účelem jejich
dalšího investování do cenných papírů, kdy a v jakém objemu byly provedeny
nákupy akcií společností Evropský průmyslový holding a.s. a Pražský fond
pozemků a.s. do portfolií poškozených, stejně jako o konkretizaci toho,
jak se na tom podíleli jednotliví obvinění. Taková specifikace je nezbytná
aspoň do té míry, aby byly dostatečně identifikovány jednotlivé případy
poškození klientů společností FINNEX Praha s.r.o. a FINNEX Securities a.s.
a staly se nezaměnitelnými s jinými takovými případy a s beztrestným
jednáním. V případech, kde nebude možné určité údaje - například časové a
množstevní - specifikovat úplně přesně, je třeba je vymezit alespoň
přibližně - například zjištěním minimálního množství určitých
zobchodovaných akcií.

 

Postavením obviněných ................................................
před soud za situace, kdy uvedené skutečnosti nebyly náležitě
specifikovány, došlo k porušení jedné                z nejdůležitějších
zásad trestního řízení, a to zásady řádného zákonného procesu vyjádřené
          v ustanovení § 2 odst. 1 trestního řádu, v článku 8 odst. 2
ústavní Listiny základních práva svobod a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o
ochraně lidských práva základních svobod. K porušení této zásady došlo již
na samotném počátku trestního řízení. Obvinění jsou totiž trestně stíháni
pro skutky, které nejsou v usnesení o zahájení trestního stíhání
dostatečně specifikovány. Dokonce je to tak, že z tohoto usnesení a z na
něj navazující obžaloby není zřejmé ani to - jak již bylo řečeno - pro
kolik takových skutků jsou obvinění stíháni. Přitom význam zásady
zákonnosti trestního stíhání spočívá především v tom, že osobě vystavené
trestnímu stíhání skýtá záruku, že bude stíhána pouze pro zcela
jednoznačně specifikovaný čin, který je                     v zákoně
výslovně označen za trestný čin. S ohledem na to je nezbytné, aby v
usnesení                  o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 160
odst. 1 trestního řádu bylo jednání, pro které má být trestní stíhání
vedeno, popsáno tak, aby jej nebylo možné zaměnit s jiným jednáním, a aby
v něm byly tvrzeny takové skutečnosti, které odpovídají všem zákonným
znakům trestného činu. Na to pak navazuje již zmíněné právo obviněného na
obhajobu, jak je stanoveno zejména v § 33 odst. I trestního řádu, v článku
40 odst. 3 Listiny základních práva svobod              a v článku 6 odst.
3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práva základních svobod.
Obviněnému totiž musí být umožněno obhajovat se proti takovému obvinění, z
kterého je jasné, jaké konkrétní skutečnosti naplňující znaky trestného
činu se mu kladou za vinu a co konkrétně je předmětem dokazování.
Povinností státního zástupce pak je v obžalobě                     a v
průběhu řízení před soudem nejen tvrdit takové skutečnosti, ale dokládat
je též důkazy             a tyto důkazy provádět. V dané trestní věci však
státní zástupce ani policejní orgány tyto povinnosti nesplnili. Tak došlo
k zásadnímu porušení práva obviněných na řádný a zákonný proces,
garantovaného nejen trestním řádem, ale i Listinou základních práv a
svobod                a Úmluvou o ochraně lidských práva základních
svobod. Nedostatek specifikace stíhaných skutků v obžalobě a v usnesení o
zahájení trestního stíhání navíc představuje vadu řízení, kterou nelze v
řízení před soudem odstranit. Není totiž náležitě vymezen předmět tohoto
řízení a předmět rozhodování v jeho rámci.

 

To vše vedlo Městský soud v Praze k tomu, že postupem podle § 188 odst. 1
písm. e) trestního řádu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
usnesení, a vrátil věc státnímu zástupci k došetření a státním zástupci a
policejních orgánech za této situace je, aby předně posoudili důvodnost
trestního stíhání obviněných ...................................
. Učiní-li závěr, že je na místě vést toto jejich trestní stíhání, napraví
své pochybení          a zahájí jej nově po případném provedení potřebných
operativních šetření usnesením, v němž vymezí stíhané skutky tak, aby
zahrnovaly všechny rozhodné skutkové okolnosti a po skutkové stránce
vykazovaly všechny znaky trestného činu, jehož spáchání v nich shledají.
Nově vymezená skutková tvrzení také doloží příslušnými důkazy a obviněným
poskytnou prostor k tomu, aby se k stíhaným skutkům vyjádřili ve svých
výpovědích. Poté vyslechnou klíčové svědky, aniž by byli vázáni podmínkami
vymezenými v § 164 odst. 1 trestního řádu. Výslechy těchto svědků a
obviněných přitom zaměří na objasnění výše podrobně rozvedených okolností.
Současně podniknou kroky nezbytné k opatření listinných důkazů
objasňujících tyto okolnosti. K posouzení podstatných odborných otázek v
případě potřeby přiberou znalce z oboru ekonomiky. V návaznosti na tyto
úkony zváží státní zástupce a policejní orgány účelnost případného
opatření dalších důkazů a znovu posoudí důvodnost postavení obviněných 
před soud.

 

Městský státní zástupce v podané stížnosti namítl, že historie společností
Finnex není na stranách 6 - 12 usnesení popsána odpovídajícím způsobem a v
dalším potom uvádí jednotlivé formulace, s kterými nesouhlasí.

 

Celkově podle něho vznikl text uvozující vlastní výtky vad usnesení o
zahájení trestního stíhání a obžaloby kompilací údajů obsažených v
odůvodnění obžaloby, ve znaleckém posudku z ekonomiky a údajů z obchodního
rejstříku. Od okamžiku podání obžaloby ( 9.11.2011) do vrácení spisu k
došetření (23.11.2011) uplynulo pouhých 14 dnů, což při rozsahu trestního
spisu, který čítá v souhrnu přes 120.000 stran, byť různé důležitosti, se
závěrem, že celý spis byl zpracován špatně a je nutno provést celé
přípravné řízení znovu, nesvědčí o podrobném nastudování údajů ve spisu,
jak bude demonstrováno dále, tyto neznalosti souvislostí poté vedou k
požadavkům na zajištění skutkových okolností, které jsou pro popis skutku
nadbytečné, zčásti zcela nerealizovatelné a zčásti sice chybějící, ale
možné doplnit při zachování totožnosti skutku.

 

Základní výtkou, která dle mínění nalézacího soudu způsobuje nezákonnost
usnesení  o zahájení trestního stíhání (u EPH i PFP) je způsobena špatným
popisem skutku                             a nedokonalým popisem
subjektivní stránky trestného činu. Nároky kladené nalézacím soudem na
popis skutku jsou přitom takové, že podle jeho názoru je již na počátku
přípravného řízení nutno vydat usnesení, které bude mít atributy
odsuzujícího rozsudku. Tím však budou popřeny všechny další fáze trestního
řízení, vyšetřování i hlavní líčení bude zbytečné, neboť vše již bude
objasněno. S tímto názorem se státní zástupce vnitřně neztotožňuje a
domnívá se, že popis skutku musí odpovídat jednotlivým fázím trestního
řízení, kdy oproti usnesení o zahájení trestního stíhání i obžalobě, mohou
nastat v rozsudku změny v popisu skutku přičemž bude zachována totožnost
skutku. Důležité je, aby skutek byl na počátku popsán alespoň v hrubých
rysech. Městský soud vytýká státnímu zastupitelství, že je nedostatečně
vyjádřena subjektivní stránka trestného činu.

 

Trestný čin podvodu je klasifikován jako úmyslný trestný čin. Úmysl
obsahuje vždy složku vědění a složku vůle, které musí být obsaženy
současně. Teorie se shoduje, že vědění, zahrnuje jak vnímání, tj. odraz
předmětů a jevů pomocí našich smyslových vjemů, tak
                         i představu předmětů a jevů, které sice pachatel
nemůže právě v daný okamžik vnímat, ale vnímal je dříve, nebo k nimž došel
na základě znalostí a zkušeností. Zavinění je pak vnitřní vztah pachatele,
jež zakládají trestný čin, ať již vytvořený jím, nebo objektivně
existujícím bez jeho přičinění.  Subjektivní stránku a její popis je nutno
zkoumat z popisu celého skutku. Užití výrazů z právní věty při popisu
toho, že pachatel se chtěl vědomě zmocnit něčích finančních prostředků,
nemůže způsobit nezákonnost popisu tohoto znaku. V žalobním návrhu jsou
konkrétně rozvedeny jak okolnosti, které svědčí o vědomostní složce
jednotlivých obviněných, tak i o závěru, že jednali úmyslně, podle starší
právní terminologie zlovolně. V dalším potom cituje, jakými formulacemi
byla subjektivní stránka vyjádřena u EPH a PFP.

 

Dále je Městským soudem v Praze vytýkán nedostatečný popis jednání
jednotlivých obviněných, což má vést ve svém konečném důsledku k
flagrantnímu porušení jejich práva na obhajobu. Ani s tímto názorem se
státní zástupce neztotožňuje. Předně úvaha soudu obsažená ve druhém
odstavci na straně 14 byla zjevně bez jakékoliv další úpravy přebrána z
jiného usnesení, jímž předseda senátu vracel věc státnímu zástupci k
došetření a týkala se popisu jednání obviněných jednajících v rámci
organizované skupiny (Předně, dostatečně specifikováno není, co konkrétně
je každému jednotlivému obviněnému kladeno za vinu. Obžaloba zřejmě
vychází z mylného předpokladu, že pokud jsou obvinění stíháni jako
spolupachatelé daného trestného činu jednající v organizované skupině,
postačí vymezit stíhaný skutek popisem jednání, které ho charakterizuje, a
pro jeho spáchání jako celku postavit obviněné před soud, aniž by byl
individualizován podíl každého jednoho z nich na něm. České trestní právo
však vylučuje kolektivní trestní odpovědnost. Už s ohledem na to je
nezbytné i v případě spolupachatelství specifikovat čím se každý
jednotlivý spolupachatel -           a obdobně člen organizované skupiny -
podílel na spáchání společné trestné činnosti, tedy popsat to jednání,
jehož spáchání je kladeno za vinu právě jemu a jímž konkrétně on přispěl
         k spáchání stíhané trestné činnosti. To pak má význam nejen z
hlediska úvahy o jeho vině, ale i z hlediska úvahy o možné sankci za jím
spáchané jednání a za jeho podíl na celé stíhané trestné činnosti).
Obdobně i v následujícím odstavci uprostřed (Jestliže je tedy vedeno
trestní stíhání několika osob pro spáchání určitého trestně postižitelného
činu ve spolupachatelství -  a případně i v organizované skupině - ....).
Přitom je nutno rozlišovat jaké důkazy orgány činné v trestním řízení
mohou obstarat, a které pak mohou sloužit k popisu skutku. Obvinění Martin
Zach a Jiří Langer zásadně jednali jako společníci. Měli stejný podíl ve
všech firmách (až do rozdělení majetku, ke kterému došlo fakticky až
koncem roku 2000), svědci, kteří byli zaměstnáni v jejich firmách, uvádí,
že zásadně vystupovali jako rovnocenní partneři.                     K
dispozici není jediný listinný důkaz, který by toto zjištění zpochybňoval.
Obvinění se k této otázce nevyjadřují, resp. M.Z.................zaslal
nepodepsanou dohodu z konce roku 1999, která je však vyvracena dalšími
doklady. Ale i tato dohoda pouze hovoří o ukončení jejich spolupráce,
nikoli o jejich vzájemném poměru. Proto není možno jejich podíl více
individualizovat, než je uvedeno v jednotlivých popisech skutku. Proto je
uvedeno v návětí popisu skutku, že M.Z............ a J.L.......... jednali
"společně". Role obviněného Michala Bočánka byla v obžalobě popsána
dostatečně individuálně.

 

Městský soud vytýká, že ve výroku usnesení není uveden žádný údaj o tom,
kdy konkrétně, kým a v jakém množství byly dané akcie převáděny, jak
konkrétně, kdy, kým,                  v jakých počtech a za jaké ceny byly
nakoupeny do portfolií jednotlivých poškozených klientů společností s
licencemi obchodníků s cennými papíry ovládaných a řízených obviněnými,
kdo k těmto jejich nákupům dával pokyny, jakým způsobem a kým byly jejich
nákupy finančně

vypořádány a co, kdy a kým s nimi bylo dále prováděno. Zde se projevuje
dle názoru státního zástupce určité nepochopení celého případu. Z kontextu
se pravděpodobně tato výtka vztahuje k nákupu akcií EPH. Na počátku
obchodu vložil klient do společností Finnex bud' určitý obnos v hotovosti
nebo veřejně obchodovatelné akcie, které byly oceněny určitou částkou,
kterou klient akceptoval. Tato částka pak tvoří základ škody v
trestněprávním smyslu, neboť  o ni byli klienti ochuzeni a vycházel z ní
výpočet škody, která je uvedena ve výroku obžaloby. Prakticky mechanismus"
okradení" klienta probíhal tak, že peníze použili obviněný Langer
           a Zach prostřednictvím svých firem a v tom okamžiku se stala
hotovost klienta pouze imaginární částkou, která již dále neexistovala.
Neexistenci této částky poté kryli obvinění  pouze fiktivními obchody. Z
tohoto hlediska je pak zkoumání dalších jednotlivých obchodů s akciemi
nadbytečné a pro potřeby stanovení trestní odpovědnosti irelevantní.
Rozhodný je první okamžik převodu akcií EPH na konto klientů po obdržení
peněz či akcií. Množství akcií, které zbylo na kontě klienta pak slouží
pouze k upřesnění způsobené škody, protože akcie EPH byly částečně kryty
majetkem. Mimo to je ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání i
obžaloby uvedeno, že podle pokynu M.B.............. byly akcie EPH
nakupovány do portfolií poškozených. Kdo konkrétně vyplňoval příkazy
                   k převodu akcií není zřejmé, neboť v řadě případů se
nedochovaly, a na těch, které byly uchovány, je podpis
M.B.................... Ovšem i tento údaj lze do popisu skutku zahrnout
při zachování totožnosti skutku.

 

Jaká škoda poškozeným (EPH) byla způsobena je ve výroku obžaloby
vyčísleno,                 v odůvodnění je uveden i postup jakým státním
zástupce ke škodě dospěl. Časové období je vymezeno pro potřeby trestního
řízení uvedením dob od kdy do kdy probíhaly obchody                   s
akciemi a v jakém časovém období byli obvinění ve firmě. Jestliže se
nalézací soud domnívá, že je nutné u každého poškozeného zpřesnit dobu,
kdy došlo k odčerpání finančních prostředků, tak nic mu nebrání tento údaj
do výroku rozhodnutí zapracovat.

 

Způsob jakým bylo naloženo s finančními prostředky poškozených není znakem
skutkové podstaty trestného činu podvodu, neboť právní věta zní ....
obohatí tím...nikoli ..... obohatí tím ... a naloží.... Ve výroku obžaloby
je uvedeno kdo a jakým způsobem škodu způsobil, což je pro popis skutku
rozhodné. Po jedenácti letech prověřování a vyšetřování se nepodařilo
zjistit co se stalo s financemi poškozených a nelze předpokládat, že by se
to podařilo v budoucnosti zjistit. Pokud by Vrchní soud v Praze akceptoval
tento požadavek městského soudu, tak by to způsobilo faktickou
nepostižitelnost nejen těchto konkrétních obviněných, ale prakticky
jakéhokoliv majetkového trestného činu. Obdobná situace je
                  i u PFP, kdy není možné specifikovat které smlouvy
podepsali obvinění osobně a které ne, neboť smlouvy byly odnášeny k
podpisu do zadní částí provozovny, přičemž obvinění nepodepisovali smlouvy
osobně, pouze je označovali razítkem na němž byl obtisk jejich podpisu,
takže nelze ani vyloučit, že smlouvy opatřil podpisem někdo ze zaměstnanců
firmy. Městský soud pravděpodobně nezaznamenal, že u podvodu s akciemi PFP
je žalovaná pouze ta část, která se týká nákupu akcií ve větším objemu na
základě osobně uzavřených smluv. To, že byly akcie PFP po určitou dobu na
konto klientů připisovány, aniž by jim zůstaly při ukončení trestné
činnosti, je nerozhodné, neboť tento pohyb tvořil pouze zdání, že majetek
klientů je zhodnocován. Proto nejsou obchody bez vůle nabyvatele akcií ve
vztahu k PFP              v popisu skutku zahrnuty. Realizace obchodů s
akciemi EPH po odchodu M.B............           z firmy nebyla objasněna,
část pokynů k obchodům, které zůstaly zachovány jsou opatřeny jeho
podpisem. Kdo se podepisoval místo Bočánka se nepodařilo zjistit a v
objemu realizovaných obchodů se jedná pouze o marginální položku. Kromě
podpisu, který vypadá jako podpis Michala Bočánka nejsou na listinách
žádné markanty vedoucí k ztotožnění osoby podepisující pokyny.

 

K úvahám nad obecnou právní úvahou ohledně pokračujícího trestného činu
nemá státní zástupce žádných námitek. Nutno je však uvést, že poškozený je
definován jménem, příjmením, datem narození, způsobenou škodou, časovým
obdobím z něhož se poté dá odvodit, kterým obviněným je škoda kladena za
vinu. Z rozdílu škod mezi obviněnými M.Z................ a
J.L............... na jedné straně a M.B..................na druhé straně
pak lze i ve vztahu k nim zjistit výši škody. Zpřesnění časového období
pak nemůže způsobit nezachování totožnosti skutku a opět je na soudu aby
případně tento údaj ve svém rozhodnutí doplnil. Zvláště za situace, když
těžiště dokazování je od roku 2002 jednoznačně přeneseno před nalézací
soud.

 

Státní zástupce se oproti rozhodnutí městského soudu domnívá, že v souladu
se zákonnými požadavky uvedenými v ustanovení § 177 písm. c) tr. řádu je v
žalobním návrhu obžaloby ve vztahu k Evropskému průmyslovému holdingu i ve
vztahu k Pražskému fondu pozemků uveden natolik přesný popis skutků,
kvalifikovaných jako zvlášť závažný zločin podvodu podle § 209 odst. 1,
odst. 5, písm. a tr. zákoníku spáchaný formou spolupachatelství, že tak,
že nemůže být s ohledem na popis místa, času, způsobu jeho spáchání a
škody zaměněn za jiný s tím, že obsahuje všechny obligatorní znaky
základní i kvalifikované skutkové podstaty.

 

Vrchní soud v  Praze přezkoumal  podle §  147 odst. 1 tr. ř. správnost
výroku  napadeného usnesení, jakož  i řízení, které  mu předcházelo a
dospěl k závěru, že námitky městského soudu jsou oprávněné s náležitým
rozborem a vrchní soud by proto následně chtěl na některé skutečnosti
toliko  poukázat a tyto zdůraznit.

 

Z hlediska objektivní stránky obžaloba popisuje události v souladu se
skutečností. Obžalovaní nejprve jako jednatelé společnosti FINNEX Praha
RE.D. spol s r.o. v Praze dne 15.7.1997 na základě smlouvy o převodu
nemovitostí účelově převedli majetková práva                  k pozemkům
označeným jako orná půda parcelní číslo 371, 372/1,372/2, 391/1, 391/3 a
412, zapsané v katastrálním území obce Březí u Říčan na spřízněné osoby
Adama Weyra, nar.10.9.1968, a Pavla Kryštofa, nar.22.3.1971, za kupní cenu
ve výši 700.482,-Kč, kdy následně poté bylo vlastnické právo k pozemkům na
základě další kupní smlouvy ze dne 14.11.1997 převedeno na společnost
Březí Development Company s.r.o., zastoupenou jednatelem Alešem
Frydryszkem, nar.3.1.1969, za kupní cenu ve výši 50.011.680,-Kč, která
nikdy nebyla zaplacena, následně byly uvedené pozemky dne 7.12.1997, ze
strany společnosti Březí Development Company S.LO., vloženy jako
nepeněžitý vklad - základní kapitál do zakládané obchodní společnosti
Pražský fond pozemků a.s., přičemž hodnota výše uvedených pozemků, v
očekávání, že se bude jednat o pozemky stavební, byla předčasně znaleckými
posudky č.450/7111997 a č.67-97/687 znalců Ing. Vítězslava Urbance a Ing.
Jany Horové ze dne 29.10.1997, oceněna na částku ve výši 50.011.680,-Kč,
respektive 50.448.200,-Kč, ačkoliv pozemky byly po celou dobu vedeny, a i
v současné době jsou stále vedeny, jako orná půda, a dle znaleckého
posudku znalce Ing. Václava Poura měly hodnotu ke dni 5.12.1997
           1.152.560,-Kč, kdy na základě takto neoprávněně složeného
základního kapitálu bylo zakladatelem a zároveň upisovatelem akcií
společnosti Pražský fond pozemků a.s. společností Březí Development
Company s.r.o. upsáno celkem 50.011 kusů akcií ISIN 770980000101
            v nominální hodnotě 1.000,-Kč, kdy tímto způsobem vydané akcie
byly následně prostřednictvím obchodníka s cennými papíry společností
Finnex Praha spol. s r.o., zastoupené formálně jednatelkami Janou
Zachovou, naL23.1.1969, a Zuzanou Kirschnerovou, nar.20.3.1974, nakoupeny
nejprve do portfolia společnosti IFC International Financial Corporation
Co.Ltd., se sídlem Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy,
zastoupené Bohuslavem Alexandrem Wurm von Sterndorffem, nar. 16.9. 1946,
dále dne                                 3. prosince 1998, v časovém
rozmezí mezi 16.06 hodin a 16.14 hodin, po předchozí dohodě, provedli
fiktivní navýšení základního kapitálu společnosti Pražský fond pozemků
a.s. z částky 50.011.000,- Kč na 100.011.000,- Kč, když opakovaným
bezhotovostním přesunem finančních prostředků přes účet č. 128 505
657/5100 společnosti Pražský fond pozemků a.s. na tento bankovní účet byly
připsány opakovaně vklady finančních prostředků, které vzápětí byly opět
vybírány a opět vkládány, přičemž ale zůstatek na účtu na počátku
sledovaného období a na jeho konci byl vždy stejný a nikdy nečinil
avizovaných 50.000.000,-Kč, částku 50.000.000,-Kč tvořil pouze součet
kreditních operací, tedy jen součet vkladů, nikoliv již následných výběrů,
předmětné finanční prostředky ve výši 50.000.000,-Kč nikdy na účtu
nezůstaly, a na základě fiktivního navýšení bylo upsáno dalších 50.000
kusů akcií v nominální hodnotě 1.000,-Kč, ISIN 770 980 000 101, v celkové
hodnotě 50.000.000,- Kč.

 

V textu výroku se opakovaně používá, že obžalovaní J.Z............. a
M.Z............  „společně“ resp. po „vzájemné dohodě“. Tyto výrazy však
samy o sobě nelze považovat za prokázání úmyslu ve smyslu trestního
zákoníku, není zřejmé v čem to společné jednání resp. dohoda spočívalo a
co podle nich každý z nich realizoval, jak se na společném jednání
podílel. V této souvislosti je uvedena řada osob, u kterých je uvedena
konkrétní činnost bez uvedení souvislosti s obžalovanými, zda věděly, že
jde o nezákonné jednání, např. „ převedeno na společnost Březí Development
Company s.r.o. zastoupenou Alešem Frdryszkem“,  „vydané akcie byly
následně prostřednictvím obchodníka s cennými papíry společností Finnex
Praha spol. s r.o., zastoupené formálně jednatelkami Janou Zachovou,
naL23.1.1969, a Zuzanou Kirschnerovou, nar.20.3.1974, nakoupeny nejprve do
portfolia společnosti IFC International Financial Corporation Co.Ltd., se
sídlem Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupené Bohuslavem
Alexandrem Wurm von Sterndorffem, nar. 16.9. 1946“. U skutku pod bodem I.
žalobního návrhu je uvedeno, že „obvinění J.L..............
a M.Z............. společně“  společné jednání je potom opakované, když je
konstatováno, že jednali po předchozí dohodě. Není však již vysvětleno,
proč, když šlo o společné jednání, způsobil obviněný Jiří Langer škodu ve
výši 29.645.753,74,-Kč a obviněný Martin Zach škodu 31.654.347,90,-Kč.
V čem spočíval rozdíl v jednání a na základě čeho se k uvedené výši škody
došlo.

 

Podobné platí i u skutku II. žalobního návrhu. I zde je formulováno
společné jednání,  i zde je jednání obviněných formulováno obecně a
uváděny osoby, u kterých není zřejmá příčinná souvislost s obviněnými
(Pavel Kryštof a Jan Kočí).

Ve výroku obžaloby se uvádějí takové termíny jako „vlastnické právo
…..bylo převedeno“, „vloženy jako peněžitý vklad“, což je velice obecné,
bez označení realizátora. Stejně tak je nejasná situace ohledně znaleckého
posudku o stanovení hodnoty pozemků v ceně 50.011.680,-Kč resp.
50.448.200,-Kč, kým byl posudek vyžádán, kdo stanovil, že jde   o pozemky
stavební,jak je hodnocen ve vztahu k posudku  kdy cena pozemků byla
 1.152.560,-Kč a pozemky byly stanoveny jako orná půda.

 

Městský soud v odůvodnění usnesení konstatuje, že obžalobou je popsané
jednání po právní stránce kvalifikováno jako zločin podvodu podle § 209
odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve znění účinném od 1. ledna
2010, když je deklarováno, že obvinění jednali od počátku na základě
vzájemné dohody, naplánovali danou cestu vylákání majetkových hodnot
klientů jimi ovládaných společností s licencí obchodníků s cennými papíry
a učinili tak "v úmyslu obohatit se na jejich úkor". Městský soud v Praze
přitom má za to, že stíhaný skutek není vymezen dostatečně určitě.
Skutková tvrzení státního zástupce, shrnutá v skutkových větách podané
obžaloby, nejsou dostatečně konkrétní a nezahrnují všechny rozhodné
skutkové okolnosti významné pro náležité právní posouzení věci ani všechny
znaky skutkové podstaty trestného činu, jenž je v jednání obviněných
spatřován, tedy trestného činu podvodu.

 

Vrchní soud s tímto hodnocením souhlasí stejně jako s dalšími hodnoceními
městského soudu, když vytýká přípravnému řízení, že v popisu stíhaného
skutku v podané obžalobě je totiž jednání jednotlivých obviněných
charakterizováno pouze typově                           v návaznosti na
jejich postavení v obchodních společnostech, které participovaly na daných
obchodech s cennými papíry. Nikde není uvedeno, kdy konkrétně, kým a
v jakém množství byly dané akcie převáděny, jak konkrétně, kdy, kým,
v jakých počtech a za jaké ceny byly nakoupeny do portfolií jednotlivých
poškozených klientů společností s licencemi obchodníků s cennými papíry
ovládaných a řízených obviněnými, kdo k těmto jejich nákupům dával pokyny,
jakým způsobem a kým byly jejich nákupy finančně vypořádány a co, kdy a
kým               s nimi bylo dále prováděno. Dle městského soudu, Pokud
popis stíhaného skutku v podané obžalobě obsahuje určité konkrétní údaje,
tak pouze ve vztahu k jednání, které mělo vytvořit předpoklady pro dané
podvodné obchody s akciemi a kterým měla být podvodná povaha těchto
obchodů zastírána.

 

Vrchní soud souhlasí s městským soudem v náhledu na vztah obžaloby
s usneseními           o zahájení trestních stíhání obviněných, kdy se
v obžalobě objevují nová jednání, např. obviněnému P. Zachovi se přisuzuje
aktivní účast na navyšování základního kapitálu Pražského fondu pozemků,
aniž by se v předchozím řízení ve vztahu k jmenovanému tomuto věnovala
pozornost a on byl na to dotazován. Nutno posoudit, odkdy se obvinění
začnou dopouštět trestné činnosti, na což městský soud správně poukazuje,
jak probíhal nákup                    a prodej akcií a jak se na tom
jednotliví obvinění podíleli, což městský soud podrobně rozebírá na straně
16 napadeného usnesení.

 

Oprávněné námitky má městský soud i v otázce právní kvalifikace
posuzovaného jednání, zda nebylo třeba posoudit celé jednání jako
pokračující zločin podvodu podle § 209 odst.1, odst.5 písm.a) tr.zákoníku
a z toho potom vyvodit způsob vedení dokazování. Dle městského soudu každý
dílčí útok pokračujícího trestného činu je přitom třeba náležitě
specifikovat po skutkové stránce tak, aby nebyl zaměnitelný s žádným
jiným. Jinak by totiž nebylo možné dostát uvedeným zásadám, na nichž je
stávající právní úprava založena. Tomuto požadavku však v posuzované
trestní věci orgány činné v přípravném řízení nedostály. Jak vyplývá z
výše uvedeného, dílčím útokem - a tudíž samostatným skutkem
               v procesní rovině - je v případě trestného činu podvodu
každé jednotlivé provedení majetkové dispozici se zamlčením nebo
zkreslením určitých podstatných skutečností za okolností předpokládaných
ustanovením § 209 trestního zákoníku. Opětovně městský soud přípravnému
řízení vytýká, že stíhané skutky jsou vymezeny tak, neobsahují žádné
konkrétní časové údaje, kdy došlo v jednotlivých případech k nevýhodným
nákupům daných akcií, stejně jako absentují údaje o objemu těchto nákupů v
takových případech, a tudíž i o tom, k jak velkým škodám v jejich rámci
došlo.

 

V závěru napadeného usnesení městský soud uvádí v jakém směru by měly
orgány přípravného řízení postupovat a vrchní soud s jeho stanovisky zde
uvedenými souhlasí a nepovažuje za nutné je doplňovat.

 

Ke konkrétním námitkám krajského státního zástupce považuje vrchní soud
dodat následující. Co se týče námitky, že historie společnosti Finnex není
na stranách 6 -12 popsána odpovídajícím způsobem, tak k tomu lze dodat, že
zde uvedený text není pro posouzení, zda je vrácení věci státnímu zástupci
k došetření na místě, rozhodující. Nelze souhlasit ani s námitkou o
kvalitě prostudování trestní spisu krajským soudem, nebo´t jde o
pochybení, která jsou patrná již po prostudování obžaloby, případně její
srovnání s usnesením o zahájení trestního stíhání.

 

K části, kde stěžovatel tvrdí, že subjektivní stránku a její popis je
nutno zkoumat z popisu celého skutku. Podle něho užití výrazů z právní
věty při popisu toho, že pachatel se chtěl vědomě zmocnit něčích
finančních prostředků, nemůže způsobit nezákonnost popisu tohoto znaku. V
žalobním návrhu jsou konkrétně rozvedeny jak okolnosti, které svědčí
                   o vědomostní složce jednotlivých obviněných, tak i o
závěru, že jednali úmyslně, podle starší právní terminologie zlovolně a 
státní zástupce v té souvislosti cituje formulace obžaloby, kde je
subjektivní stránka vyjádřena u EPH a PFP. Podle vrchního soudu však jde o
formulace, které jsou dle krajského soudu i vrchního soudu obecné a
nevystihují náležitě subjektivní stránku. Stejné platí i o problematice
popisu skutku, ani zde nelze souhlasit s názorem, že role jednotlivých
obviněných byly v obžalobě popsány dostatečně individuálně a ani zde nelze
uvažovat o nepochopení celého případu krajským soudem. I zde by bylo možno
opakovat shora uvedené o obecnosti údajů obžaloby.

 

Nelze souhlasit ani s námitkou stěžovatele o úvaze soudu na straně 14
napadeného usnesení, neboť zde uvedená citace vystihuje danou problematiku
spolupachatelství resp. organizované skupiny a vychází z příslušných
ustanoveních trestního zákoníku.

 

V souhrnu možno uzavřít, že obžaloba je obecná trpí vadami, na které
poukazuje Městský soud v Praze a v došetření bude nutné postupovat
v intencích napadeného usnesení. Pokud nebude možno některé skutečnosti
objasnit, pak bude nutné se s tímto stavem při novém podání obžaloby
vypořádat v souladu s příslušnými zásadami platného práva.

 

Z těchto všech důvodů tedy Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že stížnost
městského státního zástupce v Praze podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.ř.
zamítl jako nedůvodnou.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek
přípustný.

 

 

V Praze 6. března 2012.

                                                 
                                                                  

                                                                                                                
Předseda senátu:

                                                          
                                              JUDr. Josef Hlaváček, v.r.

Za správnost vyhotovení:

L. Fuková

 

 

 

 

 

 

: