č. j. 69 T 2/2021-38
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího
Dufka a přísedících Ing. Pavla Dohnala a Mgr. Jaroslava Juráka v hlavním líčení konaném dne 30.
dubna 2021
takto:
Obžalovaný
D.S., narozený XXXXX, trvale bytem XXXXX (sídlo magistrátu města), t. č. ve výkonu trestu
odnětí svobody ve Vazební věznici v XXXXX,
je vinen, že
v době od měsíce června 2010 do měsíce února 2014 se společně s dalšími osobami účastnil
obchodů s hutním materiálem, které probíhaly v řetězcích:
• XXXXX. → XXXXX(od června do prosince 2010),
• XXXXX. → XXXXX. → XXXXX→ XXXXX (od listopadu 2010 do července 2013),
• XXXXX. → XXXXX. → XXXXX→ XXXXX(od dubna 2012 do dubna 2013),
• XXXXX. → XXXXX→ XXXXX→ XXXXX(od září 2012 do června 2013),
• XXXXX. → XXXXX→ XXXXX→ XXXXX(od června do prosince 2013),
• XXXXX. → XXXXX→ XXXXX(od června 2013 do ledna 2014),
• XXXXX→ XXXXX(v lednu a únoru 2014),
v rámci kterých bylo deklarováno přeprodávání hutního materiálu, a to vždy s ponížením prodejní
ceny oproti ceně nákupní u prvního tuzemského obchodníka, čímž bylo poslednímu článku řetězců
umožněno, aby i přes marži jednotlivých článků řetězce získal zboží za cenu nižší, nežli byla cena
slovenských dodavatelů, když ve skutečnosti bylo zboží dodáváno slovenskými dodavateli, kteří
2
69 T 2/2021
zboží formálně fakturovali prvním článkům řetězců, tedy společnostem XXXXX., XXXXX. či
XXXXX, vždy přímo poslednímu článku řetězců.
V rámci popsaného jednání D.S. činil zejména tyto úkony:
- na samém počátku obchodování obstaral prvním tuzemským článkům řetězce (společnostem
XXXXX. a XXXXX.) dodavatele zboží ze Slovenské republiky, a to nejméně společnosti
XXXXX a XXXXX,
- seznámil jednatele prvních tuzemských článků (společností XXXXX. a XXXXX.) M. C.
s jednatelem společnosti XXXXX R. S., kterého rovněž seznámil s V. A., jenž vystupoval
jménem slovenských dodavatelů XXXXX a XXXXX,
- zajistil zapojení společností jednatelky M. K. (společností XXXXX a XXXXX) do řetězce na
pozici fakturačních přeprodejců materiálu,
- zajistil zapojení společnosti V. P. (společnosti XXXXX) do řetězce na pozici fakturačního
přeprodejce materiálu a sám jménem společnosti XXXXX přefakturovával (či nechal
přefakturovávat) nákupy zboží od společností XXXXX a XXXXX. společnosti XXXXX,
prostřednictvím V. P. zajišťoval úhrady obchodovaného zboží a zajišťoval vedení účetnictví
společnosti XXXXX,
- sám jménem svých společností XXXXX a XXXXX či společně s M. C. vystavoval fakturace o
fiktivních dodávkách hutního materiálu společnostem XXXXX. a XXXXX.,
- byl technicky nápomocen vlastní realizaci obchodů – zajišťoval skladovací prostory
a vysokozdvižné vozíky, ačkoli ke skladování zboží v rámci popsaných obchodů vůbec
nedocházelo, vypomáhal s logistikou a podobně,
a takto D.S. jednal, ačkoli věděl, že veškeré obchody probíhaly na základě poptávek obchodní
korporace na konci popsaných obchodních řetězců, že první články řetězce, které obchodované
zboží prodávaly levněji, než nakupovaly, svou daňovou povinnost s deklarovanými obchody
spojenou neoprávněně kompenzovaly fiktivními tuzemskými vstupy, na jejichž prokázání se
vytvořením příslušných fakturací sám aktivně podílel,
čímž se podílel na tom, aby mohly další články řetězce ve svých přiznáních k DPH deklarovat
pořízení zboží od tuzemských dodavatelů XXXXX., XXXXX a XXXXX dle fakturací, jejichž
soupis je přílohou obžaloby,
v důsledku čehož umožnil, aby poslední článek řetězců (obchodní korporace, na základě
jejíž poptávky k obchodům docházelo) v rozporu s § 72 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v přiznáních k DPH za zdaňovací období měsíců
červen 2010 až únor 2014, která byla podána u Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územního
pracoviště ve Zlíně v době od 26. 7. 2010 do 25. 3. 2014, uplatnil nárok na odpočet daně na vstupu
z přijatých tuzemských plnění, ačkoli fakticky tato plnění pořídil v jiném členském státu Evropské
unie, což správci daně zatajil, čímž byla v neprospěch České republiky, zastoupené Generálním
finančním ředitelstvím, neoprávněně snížena daňová povinnost tohoto posledního článku řetězců
o celkovou částku 302 969 060 Kč (z níž 28 269 Kč bylo správcem daně vyplaceno jako nadměrný
odpočet daně, uplatněný v daňovém přiznání za měsíc leden 2011).
Tedy
úmyslným společným jednáním nejméně se dvěma dalšími osobami vylákal výhodu na dani
a spáchal takový čin ve velkém rozsahu,
čímž spáchal
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková
3
69 T 2/2021
zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst.
3 trestního zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2016 jako spolupachatel dle § 23 trestního
zákoníku,
a za tento zločin a za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240
odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně,
pobočky ve Zlíně, ze dne 11. 9. 2019, č. j. 69 T 8/2018-1170, ve spojení s usnesením Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 2020, č. j. 6 To 93/2019-1307,
se odsuzuje
podle § 240 odst. 3 trestního zákoníku a § 43 odst. 2 trestního zákoníku
k souhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon se podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního
zákoníku zařazuje
do věznice s ostrahou.
Podle § 73 odst. 1, 3 trestního zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu obchodních korporací a družstev
v trvání 6 (šesti) let.
Současně se ruší výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně,
ze dne 11. 9. 2019, č. j. 69 T 8/2018-1170, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatit
náhradu škody
poškozené České republice zastoupené Generálním finančním ředitelstvím, se sídlem v Praze,
Lazarská 15/7, ve výši 302 969 060 Kč.
Odůvodnění:
K rozhodnutí o vině:
1. S ohledem na prohlášení viny skutkem popsaným ve výroku tohoto rozsudku obžalovaným D. S.
ve smyslu § 206c trestního řádu a na souhlas obžalovaného s uvedenou právní kvalifikací jeho
jednání, kteréžto prohlášení bylo soudem přijato, nebylo dokazování ve vztahu k rozhodnutí o vině
obžalovaného prováděno a tudíž v tomto směru rozsudek ani neobsahuje odůvodnění daného
rozhodnutí. Soud pouze pro úplnost dodává, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny, potažmo
tedy i samotné rozhodnutí o vině, nelze napadnout opravným prostředkem.
K rozhodnutí o trestu:
2. Při úvaze o trestu přihlížel soud ke všem hlediskům uvedeným v ustanovení § 38 odst. 1, § 39 odst.
1, 2, 3 trestního zákoníku, tedy jednak k obecné tezi, že trestní sankce je nutno ukládat
s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, jednak
ke konkretizaci této teze, dle níž jsou povaha a závažnost trestného činu určovány především
významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky,
okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.
Z těchto hledisek je tedy třeba mít za to, že obžalovaný porušil poměrně významný zájem
společnosti resp. státu na správném vyměření a odvedení daní, z nichž jsou financovány
jeho základní činnosti, ale i činnosti krajů a obcí, tedy financování plnění jejich úkolů. Pokud
se jedná o způsob provedení činu a způsobený následek, lze mít za to, že se jedná o momenty,
které se nijak nevymykají standardním případům trestné činnosti tohoto druhu, s výjimkou tedy
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková
4
69 T 2/2021
rozsahu vylákání výhody na dani, který má podstatný vliv na poměrně značnou míru společenské
škodlivosti jednání obžalovaného, která je však vyjádřena již v trestní sazbě stanovené v trestním
zákoníku (5 – 10 let).
3. Při úvaze o konkrétním druhu a výměře trestu musel soud ještě zohlednit také fakt, že projednávané
trestné činnosti se obžalovaný dopustil ještě předtím, než byl odsouzen ve výroku rozsudku
citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, z čehož vyplynula nutnost
uložení souhrnného trestu obžalovanému za trestnou činnost nyní projednávanou a trestnou
činnost popsanou v tomto rozsudku, kterým byl uznán vinným shodným zločinem, ovšem dle
§ 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku, jehož se dopustil obdobnou trestnou činností za účasti jiných
firem a za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, který nyní vykonává.
Při ukládání souhrnného trestu také platí, že tento trest nesmí být mírnější než uložený trest
předchozí.
4. Na konkrétní druh a výměru trestu mají zásadní vliv také okolnosti obžalovanému polehčující
a přitěžující ve smyslu ustanovení § 41 a § 42 trestního zákoníku, přičemž soud z celé řady těchto
okolností v daném případě shledal pouze jednu významnou okolnost polehčující, kterou je
předchozí bezúhonnost obžalovaného, který se tedy před spácháním projednávané trestné činnosti
žádné jiné nedopustil. Okolnosti, které by obžalovanému přitěžovaly, soud v daných souvislostech
neshledal.
5. Na výměru trestu však má poměrně zásadní vliv také výše zmiňované prohlášení viny
obžalovaným, které pak nabývá zvláštního významu u takto sofistikované trestné činnosti.
Takovéto prohlášení viny může být i důvodem pro uložení trestu pod spodní hranicí trestní sazby,
což však v daném případě možné nebylo, a to jednak s ohledem na nutnost uložení souhrnného
trestu a také s ohledem na rozsah trestné činnosti. Soud je však přesvědčen, že v daném případě je
na místě, aby obžalovaný reálně pocítil pozitivní dopad svého přístupu k trestnímu řízení ve fázi
projednání věci před soudem, a to v podobě trestu, který bude ještě uložen ve spodní polovině
trestní sazby, k čemuž by nepochybně za jeho předchozího postoje k jeho obvinění nedošlo, neboť
by zde byly jistě všechny důvody – při vyslovení viny – pro uložení trestu při horní hranici trestní
sazby. Podle soudu je tedy nutné, aby mezi trestem ukládaným za této situace a trestem ukládaným
při prohlášení viny byl znatelný rozdíl.
6. S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem tedy soud dospěl k závěru, že za přiměřený
lze považovat trest odnětí svobody v trvání sedmi let, uložený tedy jako souhrnný za současného
zrušení výroku o trestu z předcházejícího citovaného rozsudku zdejšího soudu. Pro výkon trestu
pak byl obžalovaný zařazen do věznice s ostrahou, neboť – jednoduše řečeno – mu byl uložen trest
ve výměře nedosahující hranice 8 let. Současně bylo také samozřejmě na místě uložení trestu zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních korporací ve výměře
symbolicky navyšující výměru tohoto trestu uloženého předchozím rozsudkem.
Rozhodnutí o náhradě škody:
7. K tomuto trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody řádně připojila Česká republika
zastoupená Generálním finančním ředitelstvím, a to ve výši dané rozsahem vylákání výhody
na dani. Za situace, kdy byla prokázána přímá příčinná souvislost mezi trestnou činností
obžalovaného a vznikem škody, jejíž výše tedy vyplývá z výroku o vině, soudu nic nebránilo
v přiznání uplatněného nároku poškozenému subjektu a tedy v rozhodnutí o povinnosti
obžalovaného České republice škodu nahradit.
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková
5
69 T 2/2021
Poučení:
Proti všem výrokům tohoto rozsudku je možné podat odvolání do 8 dnů ode dne jeho doručení
k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně
(s výhradou vyplývající z ustanovení § 206c odst. 7 trestního řádu).
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku
a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká.
Poškozený může odvoláním rozsudek napadnout pro nesprávnost výroku o náhradě škody
nebo proto, že takový výrok nebyl učiněn. Poškozený může požádat o vyrozumění o konání
veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, žádost se podává
u tohoto soudu.
Odvolání musí být do 8 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku odůvodněno tak,
aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku
nebo řízení, které rozsudku předcházelo.
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda jej podává, byť i zčásti, ve prospěch
nebo neprospěch obžalovaného.
Jestliže odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, může být odvolacím soudem odmítnuto.
Zlín 30. dubna 2021
JUDr. Jiří Dufek v. r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková
