Číslo jednací: 50 T 15/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
(anonymizovaný opis)
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v hlavním líčení konaném dne 11. února 2009 v senátě
složeném z předsedy senátu JUDr. Ivana Elischera a přísedících Bc. Jana Poborského a Evy Říhové
takto:
obžalovaný
[jméno] [příjmení]
[datum narození] [anonymizováno] [obec] – [země], [anonymizováno] [země], [anonymizována
dvě slova] [adresa], [anonymizováno] [země] [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo],
[anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce],
je vinen,
že
v době
v [obec], ul. [ulice a číslo], v bytě [číslo]
který společně užíval s [jméno] [příjmení], [datum narození], a její dcerou [jméno] [příjmení],
[datum narození], opakovaně tuto nezletilou napadal údery pěstí a kopanci do obličeje a po těle,
nejméně pětkrát ji kousl do různých částí těla, čímž jí způsobil mnohočetná povrchní zranění,
především krevní výrony v podkoží celého těla a dále
,
když [jméno] [příjmení] v bytě nebyla přítomna, útočil na nezletilou s vědomím vzniku smrtelného
následku a byv s ním srozuměn tak, že ji opakovaně kopal větší intenzitou do hrudníku a břicha,
což mělo za následek poranění vnitřních orgánů, zejména pohmožděniny s trhlinou dolního laloku
levé plíce, stržení pouzdra levé ledviny a sleziny s krvácejícími výrony a následně ji přesně
nezjištěným způsobem intenzivním úderem pěstí či kopancem do hlavy nebo intenzivním
zatřesením či trhnutím tělem při současném prudkém předklonu a záklonu hlavy přivodil těžké
poškození mozku spojené s jeho otokem, na jehož následky [jméno] [příjmení]
zemřela,
tedy:
2
50 T 15/2008
- jednak týral osobu, která byla v jeho péči a čin spáchal zvlášť surovým způsobem,
- a jednak jiného úmyslně usmrtil a čin spáchal na osobě mladší než patnáct let,
t í m spáchal
- jednak trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona,
- a jednak trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákona,
a za to se odsuzuje
podle § 219 odst. 2 tr. zákona za podmínek § 35 odst. 1 a § 29 odst. 2 tr. zákona k úhrnnému
výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) roků.
Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona se pro jeho výkon zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou.
Podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona se mu dále ukládá trest vyhoštění z území České republiky na
dobu neurčitou.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu s přihlédnutím k § 444 odst. 3 písm. c) obč. zákoníku je obžalovaný
povinen uhradit poškozeným [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa],
[datum narození], bytem [adresa], jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč.
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný dále povinen uhradit poškozené [jméno] [příjmení],
[datum narození], bytem [obec a číslo] náklady pohřbu ve výši 8 505 Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [obec a číslo],
se zbytkem tohoto nároku odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
Odůvodnění:
Soud po dokazování provedením v hlavním líčení ustálil skutkový děj do podoby obsažené
v rozsudečném výroku. Ke konstrukci skutkového děje sloužily výpovědi obžalovaného, svědků
[jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]
([příjmení]), [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení],
[jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení],
výpovědi znalců a znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, psychologie, soudního lékařství a toxikologie, odborná vyjádření, protokoly o ohledání
místa, fotodokumentace těchto míst a pořízený obrazový záznam a další listinné důkazy.
Obžalovaný nejprve soudu deklaroval svou lítost s úmrtím dítěte a s tím, že tomuto následku
nezabránil. Dále uvedl, že nikdy dítě neuhodil, nekopl, jak tvrdí obžaloba. Pokud by měl způsobit
jeho smrt, tak nikoli v úmyslu zabít nebo poškodit někoho. Když zatřásl dítětem nebo použil větší
sílu při oživování, nevěděl, že ke smrti může dojít, byl v šoku. Nevěděl, jak dítěti pomoc. Nezná
telefonní číslo na záchranku, proto šel k sousedovi. Nevěděl, že existuje univerzální číslo 112.
Omluvil se, pokud svým jednáním způsobil vážnější zranění, ale bylo to neúmyslné. Dále
obžalovaný vypověděl, že před vzetím do vazby nebyl zaměstnán, pracoval živnostensky na
nepsanou dohodu u firmy [anonymizováno], kde vykonával
. Soužití
s [příjmení] bylo hlavně po stránce sexuální, nikoli citové, pomáhal jí finančně, měsíčně částkou asi
15 000 Kč. Ve společné domácnosti s ní bydlel tři až čtyři měsíce. Měl příjem asi 65 tis. Kč měsíčně.
Celou dobu s nimi bydlela malá [jméno]. Byla zdravá, usměvavá, měla snahu učit se, hrála si.
Nevěděl o otoku na mozku při jejím narození. Není zaujatý proti někomu, kdo neumí mluvit. Dítě
mluvilo málo, ale nervózní z toho nebyl. Nikdo další s nimi nebydlel. Pokud byla postýlka, [jméno]
spala v ní, jinak spala na matraci. V [anonymizováno] pracoval na 12 nebo 16 hodinové směny,
denní nebo noční. Býval běžně s dítětem sám. [příjmení] byla na mateřské dovolené. Nebyla mezi
nimi dohoda ohledně výchovy dítěte. [příjmení] ho žádala, aby se dítěti víc věnoval. Vysvětloval jí,
že chodí do práce a nemá čas se tolik věnovat dítěti. Nikdy se k dítěti nechoval tak, jak popisuje
[příjmení]. K dítěti se chová s úctou. Žádala ho, aby dítě potrestal. Říkala mu, že dítě má nějaké
3
50 T 15/2008
afekty. [jméno] to řešila neadekvátně tak, že [jméno] sprchovala studenou vodou nebo nechala
potmě v koupelně. Většinou její žádost o potrestání ignoroval. [příjmení] [jméno] zlobila, dal jí na
zadek s mírou nebo ji nechal klečet. Žádné předměty při trestání nepoužil, uhodil ji vždy jen dlaní.
Neviděl poranění na fotografiích z pitvy a ani nemá srdce se na ně koukat. Zranění dceři způsobila
[příjmení]. Několikrát ji viděl trestat dceru. [příjmení] [příjmení] za to dal facku. Když si dcera
neuklidila hračky, trestala ji tím, že na ni řvala a [jméno] začala sebou házet o podlahu nebo tloukla
hlavou o zeď. Matka ji vzala a osprchovala studenou vodou. Většinou viděl facky přes tvář. V době,
kdy odmítl nabídku [příjmení] na sňatek, bila dceru hlava nehlava. Viděl, že dítě spadlo několikrát
na hlavu. Používala při bití i předměty – špachtli, vařečku nebo tyčku od postýlky. Postýlku v [obec]
nechala spálit u souseda. Když obžalovaný byl u počítače, měl nasazená sluchátka, takže moc
neslyšel, co se děje v bytě. Pokud si hrála [jméno] u něj u počítače, [příjmení] si žádné násilí na ní
nedovolila. Když se [příjmení] naštvala, útočila na dítě. Někdy to bylo dvakrát za den, někdy se jí
dva dny nedotkla. Když s [příjmení] začal žít ve společné domácnosti, nezpozoroval, že by se
k dceři tak chovala. Občas jí dala na zadek, sprchovala studenou vodou a když ji zavírala do
koupelny, myslel, že tam má rozsvíceno. Před stěhováním do [příjmení] [příjmení] řekl, že si ji
nevezme a od té doby se začalo stupňovat násilí na dceři. Připustil to bití a stydí se za to. Většinou
to ale neviděl. Chtěl, aby si babička vzala dítě na víkend, ale odmítla. Neví, zda násilí ze strany
[příjmení] viděl i někdo další. Nebyl s [jméno] u lékaře. Naposledy byl s [jméno] venku asi měsíc
před událostí v [obec] v [příjmení] [jméno] na nákupu. Matka s ní ven moc nechodila. Na celém
[anonymizováno] těle viděl podlitiny. [příjmení] neviděl kopat do své dcery, ani obžalovaný ji
nekopnul.
vzbudil, když [jméno] plakala. Po jídle si
[jméno] vzal k sobě k počítači, aby se uklidnila.
[příjmení] řekla, že jede do [obec]
nakoupit. Dal jí peníze na koupi programu do počítače. Byl na WC a když se vrátil, [příjmení] zase
bila dceru v obýváku, než odešla na nákup. Neviděl, jak ji bije, ale dcera plakala. Ptal se [příjmení],
proč si ji nevezme s sebou. Říkala, že jí má dost.
odešla [příjmení] na zastávku. Zůstal
s [jméno] sám, byla emočně jiná. Zeptal se jí, zda se chce dívat na televizi a pak se spolu dívali. Poté
si šla pro nočník a obžalovaný si chystal jídlo. [jméno] upadla v obýváku a přitom si vyrazila dech.
Snažil se jí dech vrátit a [jméno] se nadechla. Volal to hned [příjmení]. Sundal jí triko a viděl její
tělo. [příjmení] mu řekla, že o ničem neví, že ona ji nebila, že je to její dítě, aby se nestaral. Pak
vypnula telefon, který zůstal neaktivní do doby výslechu na policii. Obžalovanému vysvětila, že jí
došla baterie a proto nemohla zavolat záchranku. Pak si uvařil kávu, poslal [jméno] do koupelny a
asi upadla, protože slyšel tupý náraz. Byl v šoku, když ji uviděl. Sundal jí tričko a dal ho pod hlavu.
Zkoušel, zda dýchá nosem, jestli má tep. Zkusil ji zvednout a dal ji na chodbu, kde bylo víc světla.
Zatřásl s ní, protože se jí nezvedal hrudník a odnesl ji opláchnout pod vodu. Dával jí facky, aby se
probrala. Oživoval ji dýcháním z úst do úst a masáží srdce. Viděl to v televizi, nikdy to nedělal.
Bouchl ji dvakrát nebo třikrát do zad. Přesunul ji do předsíně a dával umělé dýchání. [příjmení]
[jméno] třásl, zvedl ji za ruku a otočil na bok, když předtím byla v leže. V obýváku měl svůj telefon,
ale neměl číslo na záchranku. Hledal číslo a druhou rukou oživoval [jméno]. Nenašel číslo, proto
šel k sousedovi [příjmení]. Dítě položil na zem a pokračoval v oživování a požádal souseda o
zavolání záchranky a pomoc při oživování. Řekl, že musí ven čekat na sanitu. [příjmení] [jméno]
bouchal do zad, pak z ní vyšly zvratky a pak šel za [příjmení]. Šel dolů po schodech a znovu dítě
oživoval. Od pádu v koupelně do doby, než šel k sousedovi, uběhlo 5 – 7 minut. Nenapadlo ho
někoho zavolat kromě [příjmení], ale ta měla vypnutý telefon. V době oživování mělo dítě poranění
z dřívějška. Žádné nové poranění z těch dvou pádů ten den neviděl. Nikdy nepoužil hrubé násilí
na dítě. Při oživování možná použil neadekvátní násilí, ale nikdy ne vědomě. Byl v šoku. Při
výslechu na policii si nevzpomněl, že [příjmení] měla nedostupný mobil. Postupem času si na to
vzpomněl. Ten den měla [jméno] na sobě kraťasy, triko s krátkým rukávem, spodní prádlo.
Nepožíval ten den alkohol ani drogy. [jméno] před časem kousl, protože ho jednoho dne vzbudila
kousáním. Kousl ji do trupu a do dolní končetiny. Nepřipadá mu to normální. V té době ale nebyl
střízlivý. Drogy kdysi požíval, naposledy asi čtyři dny před událostí. Jednalo se asi o 1 g pervitinu,
rozdělil to na 5 – 6 dávek a aplikoval nosem.
od přistěhování do
4
50 T 15/2008
[obec] dvakrát koupil 1 g. [příjmení] věděla, že bere drogy. V jeho přítomnosti sama drogy nebrala,
alkohol užívala i doma.
byli v bytě v [obec] na návštěvě matka [příjmení] s přítelem,
[jméno] [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. V bytě maloval asi týden až týden a půl před událostí.
obžalovaný nemaloval. Barvy míchal tyčkou od postýlky. [příjmení] použila tu tyčku na
bití své dcery. K bití došlo poslední týden. [příjmení] byla naposledy s dcerou u lékaře, když ještě
bydleli v [obec]. V [obec] s ní u lékaře nebyla. Obžalovaný znal kamarádky [příjmení] [příjmení] a
[příjmení]. Neříkaly mu, že by se [příjmení] chovala ke svému dítěti nepřiměřeně. Nemůže říci, že
[jméno] spadla v koupelně, protože to neviděl, ale na pád usuzuje podle toho, co z koupelny slyšel.
V koupelně ležela na levém boku, levou ruku měla pod sebou. V koupelně netekla voda. Nočník
měla většinou v koupelně. Nepamatuje si ale, kde byl ten den nočník, asi v koupelně. Uběhlo
zhruba sedm minut od prvního pádu ze židle do druhého pádu v koupelně. [příjmení] [příjmení]
mluvil telefonicky asi hodinu po jejím odchodu. První hovor s [příjmení] se týkal koupě Windows,
druhý hovor byl po pádu [jméno] ze židle a třetí hovor, když nevěděl číslo na záchranku, ale to už
[příjmení] nezvedala telefon. [příjmení] zavolal, když [jméno] bouchnul do zad poté, co si vyrazila
dech. [jméno] našel ležet na zemi, neviděl ji upadnout, vařil si kávu v kuchyni. [příjmení] se do
telefonu ptal, jestli ji zbila, protože viděl, že dítě dýchá těžce ještě před pádem. V té době neviděl,
že dítě je ohroženo na životě, proto nezavolal záchranku již v této chvíli. V minulosti byl odsouzen
v [obec] za facku s lehkým zraněním, dostal podmínku půl roku na dva roky. Je lež, že bil své bývalé
partnerky a děti. Chtějí ho poškodit, musely si to vymyslet. [příjmení] [příjmení] ho pomluvil
v televizi i v novinách. Tvrdil, že hodil s dítětem a že ho přinesl nahé. Není také pravda, že dítěti
dával v noci pokyny. Svědci [příjmení] i [příjmení] lžou. Neví, proč to dělají. Neměl s [příjmení]
spor. Jednou mu [příjmení] řekl, že má nahlas puštěnou hudbu. V ČR je obžalovaný od ledna 2008.
Poprvé byl v ČR v [obec] a [obec] před rozvodem s manželkou. V roce 2004 byl s [příjmení] v ČR.
Oba nalezené mobilní telefony byly obžalovaného. Tehdy čekal na telefon od kamaráda z [obec].
Nemá vysvětlení pro smrt dítěte, není lékař. [příjmení] [jméno] ublížil, pak pouze v úmyslu oživit
ji. Neví, jestli žila v době, kdy šel za [příjmení]. Zkoušel dech, tep na ruce, bylo to v době, kdy ležela
v koupelně a pak i v předsíni. Tep necítil. Závěry posudku o době smrti zná. Neví, jak záchranka
vypočítala, že [jméno] byla mrtvá několik minut před příjezdem záchranky. V době oživování necítil
tep ani dech. Viděl u [jméno] zranění na hlavě, bouli na čele, podlitiny měla na oku, na ústech. Neví,
jakou měly barvu podlitiny, možná modrožlutou. Předtím matce upadla a měla rozbitou bradu.
Možná při oživování krvácela z úst, když zvracela. Nedokáže to popsat. Po prvním pádu, když si
vyrazila dech, nemluvila, ani neplakala. Obžalovaný má celkem pět dětí, čtyři na Slovensku a jedno
v Rumunsku. Zástavu dechu již zažil u první dcery. Když vracel dech [jméno], bylo to ranami dlaní
do zad, ale neví, jaké intenzity. Přetočil ji na bok. Masáž srdce dělal dlaní, když tělo leželo na
podložce. Neví, jakou silou tlačil na hrudník. Hodněkrát zatlačil na hrudník, bylo to stále na stejném
místě. Když ji pozvedl, zatřásl s ní jednou nebo dvakrát, držel ji v podpaží za trup. Její hlava byla
ve výši prsou obžalovaného. Po příchodu [příjmení] jí řekl, co se stalo a zeptal se, proč nepřišla.
Odpověděla, že jí nejel autobus a taxík žádný neviděla. Při druhém telefonu jí totiž řekl, aby si vzala
taxík. Neřekla mu nic k tomu, co se stalo. Od té doby s ní nemluvil, ani ho nenavštívila ve vazbě.
Tato výpověď v zásadě odpovídá výpovědím obžalovaného učiněným v přípravném řízení, v nichž
rovněž poukazoval na hrubé zacházení [jméno] [příjmení] s [jméno] a hájil se obdobně, že potrestal
[jméno] pouze na požádání [příjmení] a v zásadě shodně popsal také kritické okamžiky před smrtí
[jméno] [příjmení] (č.l. 96, 200 – 208, 209 – 215 a 216 – 217). Soud pouze zmiňuje vývoj jeho
obhajoby stran stop po kousnutí na těle poškozené. V první fakticky učiněné výpovědi dne 6.7.2008
pořízené před soudcem Okresního soudu v Lounech před rozhodováním o vzetí do vazby o
kousání nehovořil vůbec, stejně tak i ve výpovědi dne 23.7.2008. Dne 5.8.2008 popřel jakékoli
kousnutí. Teprve dne 26.11.2008, v době, kdy již byl k dispozici soudně- lékařský znalecký
posudek, sám doznal, že nevypovídal pravdivě, když popřel kousnutí a vypověděl, že [jméno]
opravdu kousl. Dítě ho totiž vzbudilo kousnutím, tak mu to opětoval, aby si uvědomilo, že to není
příjemné. [jméno] ke kousnutí byla navedena podle obžalovaného [příjmení].
5
50 T 15/2008
Obžalovaný se také v rámci možností daných mu v § 214 tr. řádu vyjadřoval k prováděným
důkazům a zpochybňoval výpovědi svědků, kteří se negativně vyjadřovali k jeho chování případně
vypovídali odlišně od obžalovaného a bývalé partnerky obvinil, že ho chtějí výpovědí poškodit a
domáhal se konfrontace s nimi.
Před výslechem [jméno] [příjmení] a dalších svědků soud konstatoval usnesení Policie ČR, KŘ
Severočeského kraje, SKPV [obec] ze dne 14.1.2009 č.j.: [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo],
kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro trestný čin
týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se měla [jméno] [příjmení]
dopustit
v [obec] na [jméno] [příjmení] nepřiměřeným bitím
rukou nebo vařečkou, taháním za vlasy, sprchováním studenou vodou a zavíráním do tmavé
koupelny (č.l. 481)
Matka dítěte, [jméno] [příjmení], jako svědek soudu sdělila, že bude vypovídat, třebaže je sama
trestně stíhána za týrání své dcery [jméno]. Výslech svědkyně se uskutečnil ve smyslu § 209 odst. 1
tr. řádu po vykázání obžalovaného z jednací síně, když svědkyně deklarovala svou obavu z něj a
také prohlásila, že ji v minulosti fyzicky napadl. Poté vypověděla, že se s [příjmení] seznámila před
Velikonocemi 2008, pak spolu bydleli v [obec] dva až tři měsíce. V té době se choval jako normální
táta.
se odstěhovali do [obec]. První týden malovali byt a pak byl obžalovaný
celou dobu doma, nechodil do práce. Když svědkyně chtěla od obžalovaného odejít, zbil ji – chytil
ji pod krkem, kopnul ji do břicha, dal jí pěstí do spánku, zamknul ji. Řekla mu, že od něj odchází.
Dohadovali se kvůli práci. Měla modřiny na krku, točila se jí hlava, ale u lékaře nebyla. Bylo to
poprvé, co ji napadl. Dcera útok viděla, začala plakat. Pak začal mlátit i dceru. Násilí vůči dceři
začalo až týden po přistěhování. Vzal dceru za ruku, nadzvedl ji nad zem a začal do ní bouchat,
mlátil ji přes obličej fackami, kopal ji bosou nohou do břicha. Útoky byly dvakrát za týden a
poslední týden dvakrát denně. [příjmení] svědkyně zabránila útokům, snažila si dceru vzít k sobě,
ale obžalovaný ji vytrhnul. Neodešla z bytu, protože se obžalovaného bála. Vyhrožoval jí, že
pojedou do lesa a že se jeho kamarádi o svědkyni postarají, že by vykopali jámu. O tom mluvil
přímo telefonem s nějakým svým kamarádem. Neoznámila to nikomu ze strachu z obžalovaného.
Poslední týden na návštěvu přišla asi jen svědčina matka. Předtím v [obec] chodila častěji. Svědkyně
měla v té době mobil, obžalovaný kontroloval její mobil, kam volala, komu psala. Při bití dcery
používal obžalovaný jen ruku a nohu. Chtěl si s ní hrát, ale dcera se ho bála a začala plakat, tak ji
kousnul. Viděla kousnutí, bylo to podle ní z legrace. Svědkyně vyzývala obžalovaného, aby dceru
nechal být. Občas mu vadilo, že dcera neuměla pořádně mluvit. Obžalovaný pracoval v [obec]
v [anonymizováno], pak už nepracoval. Říkal, že bude mít práci v [obec] za lepší peníze. V [obec]
svědkyně s dcerou byla jednou venku a pak jí to obžalovaný nedovolil. S dcerou nebyla u lékaře od
přestěhování do [obec]. Chtěla s ní jít k lékaři, když měla rozbitou bradu a bouli na čele, ale
obžalovaný jí to zakázal. Svědkyně nebyla doma, když došlo k úrazu brady. Obžalovaný úraz
vysvětlil pádem dcery na skříňku. Měsíc před smrtí byla s dcerou u
]. Pak ještě na ušním
pro kapky, když již bydleli v [obec]. To měla modřinu na čele a doktor se na ni ptal. Ke všem
poraněním přišla dcera během posledních čtrnácti dnů. Svědkyně jí zranění nezpůsobila. Své dceři
by nikdy neublížila, není pravda, že používala vařečku či tyčku od postýlky. Dala jí pouze přes
zadek, ale neměla modřiny. [příjmení] jí nikdy přes obličej, maximálně přes ruce a přes zadek.
Postýlku dali pryč dva dny před její smrtí, chtěli koupit normální postel. Jednou byl na návštěvě
kamarád obžalovaného [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a jeho příbuzní. V [obec] chodila
na nákup, byla tam asi pět minut. Když se vrátila, nevšimla si ničeho. Viděla zranění na bradě. Ten
den
obžalovaný spal, odpoledne se vzbudil, najedl se a šel k počítači.
jela do [obec], protože ji tam [příjmení] poslal koupit něco do počítače. Nedovolil vzít si dceru
s sebou, asi nechtěl, aby ji někdo viděl s modřinou na čele. Zpět se měla vracet
.
Nedomlouvala se s obžalovaným, co bude dělat s dcerou. Dcera už si uměla říct, co potřebuje. Při
odjezdu měla dcera barevné pruhované kraťasy, modré ponožky a tričko s medvědem. Byly vidět
modřiny na nohou a modřina v obličeji se jí rozlila do očí. Modřiny na břiše a zádech nebyly vidět.
6
50 T 15/2008
Nevzpomíná si, že by dcera měla čerstvé, krvácející zranění. Na zadeček jí dala dezinfekci, protože
se rána nehojila. Dostala od obžalovaného na zadek. Ten den byla v [obec]
,
kde prodávají počítače. Obžalovanému volala, aby věděl, že stihne autobus zpátky. Mluvil
normálně, říkal, že nemusí pospíchat domů. Obžalovaný jí nevolal. Volala mu asi deset minut před
odjezdem autobusu. Neříkal jí nic ohledně dcery. Mobil měla funkční, byl dostatečně nabitý. Pokud
obžalovaný tvrdí, že svědčin mobil nebyl dostupný, volal na jiné číslo nebo nevolal vůbec. Není
pravda, že jí volal, že má dcera vyražený dech. [příjmení], který bydlel naproti, jí řekl, že [příjmení]
vyběhl z domu ven a křičel na něj, ať svědkyni zavolá, že je něco s dcerou. [příjmení] se šel podívat
blíž a viděl ležet dceru pod schody na zemi. Neviděla obžalovaného ten den požívat alkoholické
nápoje nebo drogy. Neviděla u něj drogy, pouze jí říkal, že když přišel do [obec], asi před pěti lety,
fetoval a pak se z toho dostal a od té doby nic. Při seznámení bydlel obžalovaný na ubytovně a
chtěl z ní odejít. Svědkyně v něm viděla dobrého otce, proto se společně odstěhovali. Plánovali, že
časem budou mít další dítě, nehovořili ale o sňatku. Měli dohromady peníze, asi 17 tis. Kč. Svědkyni
není známo, že by obžalovaný měl příjem kolem 65 tis. Kč, ani se o tom nezmínil. Řekl jí, že má
dvě nebo tři děti a výživné pro ně mu šéf strhává. Dcera při narození měla krvácení a otok na
mozku, měla problémy s nohami, nosila vložky a zdravotní obuv, zakopávala. Pádem měla odřené
lokty nebo kolena. [jméno] se ale neporanila na hlavě. Nezná důvod změny chování obžalovaného.
Neptala se ho. Na výpovědích svědkyň, ohledně jejího chování k dceři, není nic pravda. Je zvláštní,
že svědkyně [příjmení] jí svěřila na tři týdny svého syna, nezajímala se o něj, nezavolala. Při uspávání
svědkyně dceru položila na břicho, chytla ji za zadeček a třeba dvě hodiny s ní malinko kývala. Není
pravda, že dceři silně zabořila hlavu do polštáře, aby se uplakala. Neví, proč tak svědci vypovídají,
neměla s nikým spory. Když přijela z [obec] autobusem, venku stála sanita, obžalovaný byl opřený
o zábradlí, stál tam [příjmení] a [příjmení] jí běžena naproti k autobusu. Obžalovaný tvrdil, že si šla
dcera vyčistit zuby do koupelny, on byl u počítače a pak šel za ní a dcera omdlela. Neříkal nic o
kříšení. Záchranka se svědkyně neptala na modřiny. Obžalovaný svědkyni šeptal do ucha, aby nic
neříkala a stála při něm. Svědkyně neví, co se stalo, obžalovaný jí to nevysvětlil. [příjmení] neříkal
nic. Nestalo se, že by [příjmení] dceru budil v noci, ani po ní nechtěl, aby udělala cokoliv. [příjmení]
s [příjmení] nikdy neměla. Jejich byty sousedily. Byly slyšet zvuky z bytu, bylo slyšet i normální
povídání.
výpověď o buzení dcery a udílení pokynů popřela i po předestření této pasáže
jeho výpovědi. [příjmení] mohl slyšet svědčino volání o pomoc. Nenaváděla dceru, aby kousla
obžalovaného. Autobus z [obec] do [anonymizováno] jede asi 20 minut. Ten den jedla dcera
naposledy v poledne teplé jídlo. Nestěžovala si, že by jí něco bolelo, když svědkyně odcházela. Při
odchodu neplakala. Obžalovaný byl v tu dobu u počítače. V noci
seděl celou noc u
počítače, šel spát až k ránu. Bolely ho zuby, neví ale, zda si vzal léky. Ke smrti dcery došlo asi proto,
jak ji obžalovaný mlátil. O smrti dcery svědkyně s nikým kromě matky nemluvila. Nezavolala ze
strachu matce, aby přijela. Obžalovaný svědkyni hlídal telefon. Při běžném nákupu nemívala
s sebou telefon, jen když jela do [obec]. Po přestěhování do [obec] obžalovaný nikam nechodil, byl
pořád doma, seděl u počítače. Dceru sprchovala vlažnou vodou, když se vztekala, ale nic
nepomáhalo. Při sprchování nebyla žádná její kamarádka, není tak pravda, co vypovídají. Nemluvila
s nimi o tom, ani ony se na to neptaly. [příjmení] znala [příjmení], [příjmení] ho neznala. Svědkyně
neužívala léky, občas požila alkohol,
nikoli. Obžalovaný po svědkyni požadoval, aby dceru
naučila pořádně mluvit. Nenařídil jí ale, aby dceru bila, jen aby s tím něco udělala, aby dcera pořádně
mluvila. Otcem dcery je [jméno] [příjmení]. Rozešla se s ním v červenci 2007. V bytě v [obec] [obec]
nebyl, platil jen alimenty. Nebavila se s ním o dceři, neměl o ni zájem. Nabízela, že mu dceru
přiveze, ale odmítl to. Nikdo se svědkyně neptal na dceřiny modřiny. Matce řekla, že spadla na
skříňku.
dcera neměla zdravotní potíže. [jméno] si zuby neuměla ještě čistit,
nedosáhla ani na umyvadlo. Přes den svědkyně dávala nočník do kuchyně a na noc byl v obýváku.
[jméno] nemusela na nočník do koupelny. Chodívala tam jen se svědkyní. Svědkyně prohlásila na
dotaz soudu, aby na fotografiích z pitvy popsala jednotlivá zranění, že není schopna se na fotografie
dívat a vyhovět žádosti.
7
50 T 15/2008
Tato výpověď koresponduje s výpověďmi, jež svědkyně podala v přípravném řízení policejním
orgánům (č.l. 218 – 222, 223 – 231).
Situaci krátce po úmrtí poškozené a chování obžalovaného v tuto dobu a také jeho chování
k [jméno] v domě popsal svědek [jméno] [příjmení], bydlící v sousedním bytě. Tento svědek soudu
udal, že jeho byt je
Kuchyně a obývací pokoj celou svou
délkou sousední s bytem, kde došlo k té události. [příjmení] znal už z předchozího bydlení v domě.
Pak přišla s obžalovaným. Ten bydlel ve vedlejším bytě asi 14 dní před tou událostí. U nich v bytě
svědek nebyl. Zvuky z vedlejšího bytu byly slyšet. Slyšel brekot dítěte a v noci, když dítě plakalo,
hádku. Rozeznával mužský i ženský hlas a pláč dítěte. Slyšel mužský hlas říkat dítěti:„ mámo, táto“.
Ženský hlas říkal:„ Nech ji ležet nebo nech ji spát“. Bylo to kolem druhé nebo třetí hodiny v noci.
Na tyto zvuky svědek nereagoval. Toto slyšel jen jednou. Opakovaně slýchával pláč. Na pláč
reagovala matka toho dítěte:„ buď tiše, přestaň nebo nezlob“. Popsanou noční příhodu slyšel týden
nebo 14 dní před úmrtím dítěte. Nebavil se o tom s [příjmení] ani s obžalovaným. [příjmení]
potkával častěji, obžalovaného viděl asi dvakrát.
Vzhledem k tomu, že se svědek odchýlil od své výpovědi učiněné v přípravném řízení, byla část
této jeho výpovědi pojednávající o chování obžalovaného vůči dítěti před kritickou událost podle
§ 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu přečtena (č.l. 273). V této výpovědi svědek uvedl, že večer slyšel z
bytu [příjmení] opakovaně každý druhý nebo třetí den muže, který křičel na dítě:„ zvedni ruce,
zvedni nohy, říkej mámo, táto“. [příjmení] na to reagovala křikem:„ [jméno], nech ji bejt“. Dítě
vždy jen plakalo a toto trvalo kolem 20 minut. [příjmení] občas přes den na dítě křičela:„ nech toho,
nezlob“.
Svědek dotázán na rozpor s výpovědí před soudem, potvrdil pravdivost původní výpovědi z
přípravného řízení. Na této výpovědi setrval i poté, co mu soud předestřel část výpovědi [příjmení]
[příjmení], jež popřela noční scény.
Pak již ve shodě s původně poskytnutou výpovědí popsal situaci
.
slyšel ránu na dveře. Vyšel na chodbu domu a viděl obžalovaného s dítětem v náručí. Přišel
do kuchyně bytu, dítě položil v kuchyni na koberec, byl nervózní a vykřikoval, že nedýchá a dával
dítěti dýchání z úst do úst. Říkal, že on maloval a dítě zakoplo a zapadly mu mandle. Dítě mělo
bílou barvu a kolem očí a úst do modra. Svědek registroval také modřiny po celém těle. Potom dítě
převrátil na bok a rukou ho bouchal do zad. Toto opakoval 2x. Z úst dítěte vytekly sliny s krví.
Obžalovaný žádal po svědkovi přivolání rychlé záchranky, což svědek učinil a k pokynu dispečera
vyšel před dům a čekal na příjezd RZP. Obžalovaný se nezmiňoval, zda již volal pomoc.
Oživovacích pokusů se svědek nezúčastnil. Obžalovaný hned za ním vyšel i s dítětem, opět ho
položil na zem před vchod do domu a oživoval ho stejně jako v bytě u svědka. Vzápětí přijela
sanita. Obžalovaný ještě předtím bouchal na dveře jiného bytu a hovořil s nějakým mužem. Ještě
v době pobytu záchranky u domu přišla na místo kamarádka [příjmení] a sdělila, že je [příjmení]
v [obec], že jí volala, aby přijela. Po příjezdu [příjmení] s obžalovaným hovořila, ale svědek obsah
hovoru neslyšel. Lékař se ptal [příjmení] na původ modřin a ona mu sdělila, že je má z pádů, což
lékař odmítl s tím, že nejde o čerstvé modřiny. V bytě byla ještě jeho
matka. Ten
den slyšel malování, šoupání předmětů. Pláč dítěte neslyšel, ani hlas obžalovaného. Svědek byl
v kuchyni s matkou. Koupelny spolu sousedí, ale nic z koupelny neslyšel. Svědek negoval jakýkoli
konflikt s obžalovaným, ani ho neupozorňoval na hlasitou hudbu. Obžalovaného neviděl chodit
s dítětem na procházku. V televizi po události se přeřekl, když tvrdil, že obžalovaný praštil s dítětem
o zem.
Babička zemřelé [jméno] [příjmení] a matka [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], před
soudem po poučení podle § 100 odst. 2 tr. řádu využila svého práva odepřít vypovídat s poukazem
na probíhající trestní stíhání své dcery pro jednání, jež souvisí s týráním [jméno] [příjmení]. Její
výpověď z přípravného řízení (č.l. 247 – 253) byla v hlavním líčení podle § 211 odst. 4 tr. řádu
přečtena, když tato svědkyně byla poučena o tomto právu i v této fázi řízení a výslovně prohlásila,
8
50 T 15/2008
že ho nevyužívá. Svědkyně popsala soužití své dcery s [jméno] [příjmení], otcem dítěte a také její
seznámení s obžalovaným a vzájemný vztah. Vypovídala o dceřinně stěhování z [obec] do [obec] i
své poslední návštěvě v tomto bytě
. Tehdy měla [jméno] na čele nažloutlou modřinu
zasahující pod levé oko. Dcera na její dotaz vysvětlila původ zranění pádem v koupelně na skříňku.
Modřina ale již byla starší. Jiná zranění na vnučce neviděla. S dcerou či často telefonovaly a tak se
od ní dověděla, že [jméno] občas spadla. Na spodní části brady měla [jméno] stroupek a dcera jeho
původ vysvětlila stejným pádem v koupelně. Toto vysvětlení přijala, dcera se o vnučku starala
dobře. [jméno] byla náchylnější k pádům, měla ortopedické potíže, byla živá a rychlá. Měla v úmyslu
dceru navštívit i v dalších dnech, ale dcera jí návštěvu rozmluvila s odkazem na malování.
Naposledy hovořila s dcerou v den události v poledne a dozvěděla, že je [jméno] v pořádku, že si
hraje. K obžalovanému sdělila, že spí, že ho bolí zuby. O svých plánech na odpoledne jí dcera
neříkala nic.
se svědkyně od své dcery dověděla o úmrtí vnučky a také, že dcera
odpoledne nebyla doma, když kolem
jela do [obec] a kolem
ještě volala
obžalovanému, zda má něco dalšího koupit, a při hovoru byl obžalovaný zcela normální.
jí jel autobus z [obec] a
byla doma a zde již byla sanitka. Dcera jí v rozrušení
sdělila, že [jméno] zabil obžalovaný. Teprve po události se dověděla od dcery, že ji obžalovaný zbil,
kopl ji do břicha a udeřil pěstí do hlavy, až měla otřes mozku, a zakázal jí i odejít s [jméno], ani
k lékaři ji nepustil. Svědkyně neviděla trestání [jméno] dcerou ani obžalovaným.
Shodná situace nastala i stran svědecké výpovědi otce zemřelého dítěte [jméno] [příjmení], když
protokol o jeho výpovědi byl přečten v hlavním líčení podle § 211 odst. 4 tr. řádu při splnění zde
uvedených podmínek.Tento svědek odepřel vypovídat ze stejného důvodu jako [jméno] [příjmení].
V přípravném řízení (č.l. 282 – 285) udal, že je otcem [jméno] [příjmení], [datum narození] a
v letech 2006 až 2007 bydlel s dcerou a [příjmení] v [obec], ulici [anonymizováno] [číslo]. Společné
soužití ukončila [příjmení], když ho vyhodila z tohoto bytu. [příjmení] označil za dobrou matku a
vyloučil, že by ublížila své dceři. [příjmení] [příjmení] vypovídal jako o klidné ženě. Obžalovaného
nezná. [jméno] byla zdravá, pouze musela mít speciální obuv. [příjmení] mu smrt dcery nevysvětlila.
Svědek [jméno] [příjmení] soudu sdělil, že pomáhal malovat obžalovanému v bytě
v [anonymizováno]. Zde si také při první návštěvě všiml modřiny u úst dítěte. V bytě v [obec] byl
dvakrát nebo třikrát. Den před úmrtím byl v tom bytě naposledy, malovali koupelnu a kuchyň,
barva byla v kbelíku a svědek ji míchal klackem. Neviděl tehdy, že by někdo ubližoval dítěti. Při
malování byl obžalovaný celou dobu se svědkem. Při posledním malování si všiml na dítěti
poměrně velkých modřin na oku a čele. Na fotografiích, které viděl u policie, byla stejná poranění,
která dítě mělo a tato poranění potvrdil i na fotodokumentaci pitvy zemřelé. [příjmení] modřiny
vysvětlila pádem na skříňku v pokoji. Také uvedla, že s dítětem lékaři nepůjde, že postačí obklad.
Svědek tomuto vysvětlení příliš nevěřil, ale dále se neptal. Pádem dítěte [příjmení] vysvětlovala
všechny podlitiny u dcery. Jiného zranění si nevšiml. Dítě si hrálo na zemi nebo v postýlce, ale
svědek si již nepamatuje, zda tam byla postýlka i při posledním malování. Na fotografiích z ohledání
místa činu také popsal černé kalhoty, ve kterých maloval. Po události mluvil s [příjmení]. Řekla mu,
že obžalovaný jí zabil holčičku. Také mu sdělila, že byla ten den v [obec] a že se vrátila z nákupu
za hodinu nebo za dvě a že obžalovaný s dítětem zůstal sám doma. Vysvětlovala, že pospíchala,
proto si dceru do [obec] s sebou nevzala. Navíc mu také sdělila, že neubude brát dítě s sebou, když
má modřiny. Také mu řekla, že ji obžalovaný napadl, že ji měl škrtit, avšak důvod napadení
nesdělila. Nikdy předtím si [příjmení] na obžalovaného nestěžovala. V jeho přítomnosti nikdo dítěti
neubližoval. Obžalovaný, jehož zná od února 2008 z [obec], se k dítěti choval trochu divně, občas
si s ním hrál, ale jinak byl stále u počítače.
[příjmení] [jméno] [příjmení] k dceři a také její soužití s obžalovaným popsaly v různé míře
svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ([příjmení]) a [jméno] [jméno] [příjmení].
Svědkyně [jméno] [příjmení] soudu sdělila, že obžalovaného nezná, viděla ho pouze jednou krátce
v létě 2008, když přišel na návštěvu s [příjmení] k ní do bytu v [anonymizováno],
v [anonymizováno] ulici. Neví, jaký vztah měl obžalovaný k [jméno]. [příjmení] trestala svojí dceru
9
50 T 15/2008
nepřiměřeně, bila ji přes obličej a zavírala ji do koupelny a také ji jednou sprchovala studenou vodou
při vztekání se. Svědkyně tomuto chování byla přítomna, neboť s [příjmení] a [jméno] společně
jistou dobu bydlely. Jednou viděla bití [jméno] ze strany [příjmení] přes obličej, rána nekrvácela,
dítě mělo otisk dlaně v obličeji. když [jméno] nechtěla usnout, plakala, tak ji chytla [příjmení] za
vlasy a zabořila jí hlavu do polštáře. Toto jednání [příjmení] svědkyně neoznamovala orgánu péče
o děti. Při společném bydlení často chodívala [příjmení] s dcerou ven. [jméno] byla normální zdravé
dítě, trochu opožděné. Neměla dojem, že by více padala. Nevšimla si zranění po pádu. V době, kdy
bydlela [příjmení] s obžalovaným v [obec], svědkyně nebyla v tomto bytě a nebyla ani s [příjmení]
v kontaktu. [příjmení] nepožívala ve zvýšené míře alkohol, drogy neužívala vůbec. [příjmení]
[jméno] neviděla poranění, krvácející rány, pohmožděniny. Podle svědkyně by k dceři [příjmení]
mohla mít lepší vztah, sice dcera měla co jíst, chodila s ní ven, ale na druhé straně byla hygienicky
zanedbaná, byla opruzená a v domácnosti se dceři nevěnovala. Po smrti dcery svědkyně s [příjmení]
nemluvila. [příjmení] [příjmení] měla pouze jeden spor, týkal se popsaného uspávání [jméno].
[příjmení] [příjmení] svědkyně hovořila o zanedbání hygieny u [jméno] ze strany [příjmení]. V domě
v [obec] bydlel soused [příjmení], s ním se o události nebavila. Zvuky z [ulice] vedlejšího bytu byly
slyšet. [příjmení] [příjmení] svědkyně věděla, že s obžalovaným chtějí žít ve společné domácnosti
včetně [jméno].
Výpověď před soudem byla v zásadě shodná s výpovědí podanou v přípravném řízení (č.l. 268 –
270).
Svědkyně [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], v hlavním líčení shodně se svou výpovědí
v přípravném řízení (č.l. 263 – 265) vypověděla, že obžalovaného nezná, nikdy ho neviděla, pouze
o něm slyšela. [jméno] [příjmení] zná prostřednictvím kamarádky [příjmení] asi tři roky, zná také
[příjmení], kterou jezdila navštěvovat do [obec]. [příjmení] [příjmení] slyšela, že [příjmení] jednou
dala [jméno] facku, až měla otisk dlaně na obličeji a také o způsobu uspávání. Svědčina příbuzná
[jméno] [příjmení] si jednou všimla modřin na zadečku [jméno], které [příjmení] vysvětlila otlaky
od svého náramku, když [jméno] nosí na rukou. [příjmení] [příjmení] se ale jednalo o modřiny z
bití. Svědkyně přispěla do internetové diskuse po události, kam uvedla výše popsané skutečnosti a
po několika dnech ji telefonicky vynadala [příjmení], že její neštěstí medializuje. [jméno] svědkyně
viděla asi půl roku před její smrtí, měla modřiny na obličeji. [příjmení] je vysvětlila pádem dcery,
což svědkyně akceptovala.
Výpověď svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení] z přípravného řízení (č.l. 276 – 281) byla při
dodržení podmínek § 211 odst. 1 tr. řádu čtena. Obžalovaného zná z ubytovny [příjmení].
Obžalovaný ve střízlivém stavu se choval obvykle, v opilosti býval agresivní a vyvolával konflikty.
Od března 2008 začala do [anonymizováno] docházet [příjmení], kterou svědkyně znala již z
minulosti. [příjmení] navazovala styky s muži a seznámila se zde také s obžalovaným, s nímž
udržovala před ní vztah i svědkyně. Obžalovaný se pak odstěhoval a bydlel
. O úmrtí
[jméno] se dověděla z telefonátu [jméno] [příjmení]. Od ní také slyšela, že dítě měl zabít obžalovaný.
Den po události sice hovořila s [příjmení], ale ta se nechtěla o dítěti ani obžalovaném bavit. Teprve
po týdnu se jí [příjmení] svěřila, že z obžalovaného měla strach, že [jméno] měla modřiny, ale
obžalovaného nešla udat ze strachu.
K chování obžalovaného příp. [jméno] [příjmení] vypovídali již v přípravném řízení svědci [jméno]
[příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Jejich výpovědi byly
postupem podle § 211 odst. 1 tr. řádu přečteny.
[jméno] [příjmení] (č.l. 288 – 290) uvedl, že [příjmení] zná z doby, kdy bydlela se [anonymizováno]
v [anonymizováno] a také s ní a její dcerou bydlel v jednom bytě, a po jeho odchodu za prací do
SRN v tomto bytě bydlely [příjmení] a [příjmení] se svými dětmi. V době společného bydlení
[příjmení] dceru netrestala fyzicky, občas jí vynadala, poslala do kouta nebo do koupelny anebo na
ní zakřičela. Jinak se o dítě starala dobře. Svědek se ale do výchovy [jméno] nezapojoval.
10
50 T 15/2008
[jméno] [příjmení] (č.l. 293 – 295) popsal ubytování [příjmení] a obžalovaného v bytě v [obec].
[příjmení] [příjmení] uzavíral nájemní smlouvu a [příjmení] s obžalovaným se do bytu nastěhovali
počátkem
. K obžalovanému [příjmení] svědkovi uvedla, že je
a pracuje.
Dohodl se s [příjmení] a obžalovaným, že si byt vymalují sami po předešlém uživateli a majitel bytu
jim poskytne slevu z nájmu.
kontroloval v bytě zmíněné malování. Obžalovaný v té
době byl u počítače, v koupelně na nočníku seděla [jméno], která měla pod pravým okem modřinu.
[příjmení] toto zranění vysvětlila jejím pádem na skříňku. Jiných zranění si nevšiml. [příjmení] se
mu jevila jako trpělivá matka, měl možnost s ní jednat v minulosti i v přítomnosti dcery. Neviděl
žádné fyzické trestání.
[jméno] [příjmení] (č.l. 307) uvedl, že obžalovaného zná ze zaměstnání, kde pracoval na úseku
sváření. Poté přestal docházet do práce, ale tuto záležitost svědek neřešil. Obžalovaný vystupoval
arogantně, suverénně a všeznale. Později se vykládalo, že obžalovaný zabil dítě a také, že se chlubil,
že z té holčičky udělá vojandu.
[jméno] [příjmení] (č.l. 310 – 311) byl spolupracovníkem obžalovaného ve [právnická osoba]
v [obec]. V práci se choval, jako by všechno znal, třebaže také dělal chyby. Jednou na ubytovně
viděl s obžalovaným ženu jménem [jméno]. Od obžalovaného věděl, že má malou dceru. Asi týden
před událostí ve svátek [jméno] a [jméno], mu v noci obžalovaný telefonoval a sdělil mu, že pracuje
v [obec], ale z jeho hlasu svědek cítil psychické problémy. Od té doby již s obžalovaným v kontaktu
nebyl. Po smrti dítěte se povídalo, že obžalovaný dítě zabil. V práci se občas obžalovaný chlubil,
že doma dělá malé„ rangers“, že ji staví do pozoru. Toto chlubení ale brali spolupracovníci
s rezervou. O sobě obžalovaný v práci uvedl, že má pět dětí, která má rád.
O chování vůči dětem i ženám vypovídaly bývalé partnerky obžalovaného [jméno] [příjmení] a
[jméno] [příjmení]. Jejich výpovědi byly opatřeny v přípravném řízení cestou právní pomoci
slovenskými justičními orgány, obhájce byl o termínu výslechu vyrozuměn a obě svědkyně jako
občanky SR se vyjádřily negativně ke své účasti před soudem. Obě byly řádně poučeny nejen podle
slovenského trestního řádu, ale i podle příslušných ustanovení trestního řádu ČR. také byly
seznámeny s předmětem výslechu i osobou obžalovaného, v jehož trestní věci byly vyslýchány.
Obě výslovně prohlásily, že práva odepřít výpověď či vypovídat nevyužívají. Proto soud protokoly
o jejich výpovědích z přípravného řízení přečetl podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu.
[jméno] [příjmení] (č.l. 341 – 345) byla vyslechnuta dne 11.11.2008 v [anonymizováno].
Vypověděla, že se s obžalovaným seznámila před pěti lety, udržovala s ním blízký vztah a má s ním
dcery [jméno] a [jméno]. Svědkyně následně popsala soužití s obžalovaným, fyzické útoky vůči ní i
dítěti. K fyzickému napadání svědkyně docházelo od počátku vztahu, násilí se stupňovalo od facek
po kopance. K násilí připojil i hrubé urážky. Také jí přiložil nůž ke krku s výhrůžkou zabití. Později
začal být i dceru [jméno], opakovaně ji bil po zadku až do modřin a k této události došlo v době,
kdy svědkyně pobývala v porodnici při narození druhého dítěte. Na ošetření s dcerou ale nešla.
[jméno] také v rámci jakési hry kousl. Po oznámení, že se s obžalovaným rozchází, ji ohrožoval na
životě při jízdě autem, také jí odcizil vozidlo. Obžalovaný svědkyni bil i před dětmi, které to těžce
nesly. Rovněž jí zakazoval kontaktovat se s přáteli, vyvolával žárlivé scény.
Bývalá manželka [jméno] [příjmení] byla slyšena dne 12.11.2008 ve [příjmení] [obec] (č.l. 350 –
357). Manželství uzavřela s obžalovaným
se narodila dcera [jméno].
Nejevil zájem o dítě ani domácnost, často pil alkohol, nechodil do práce, vyhrožoval svědkyni
zbitím a také násilím vůči dítěti. Dceru bil, musela navštěvovat dětskou psycholožku pro
pomočování a od ní se dověděla o bití i ostrachu dítěte z obžalovaného. Před svědkyní ale dítě
nebil, ani si nevšimla zranění na něm. Svědkyni fyzicky napadal a vyhrožoval jí dalším násilím při
oznámení, případně že ublíží dceři. Po oznámení úmyslu rozvést se, byl obžalovaný opět agresivní,
přiložil svědkyni nůž na krk, udeřil jí hlavou o stěnu a vyhrožoval ublížením na zdraví. Obžalovaný
také svědkyni nutil, aby se zdržovala v bytě, aby nikam nechodila. Nakonec z bytu obžalovaného
vyvedli policisté. Ještě jednou ji zbil, když se sešli po rozvodu k vyřízení dalších záležitostí.
11
50 T 15/2008
Zdravotní stav poškozené popsala již v přípravném řízení dětská lékařka
(č.l. 316 – 318), jejíž výpověď byla v hlavním líčení přečtena postupem podle § 211 odst. 1 tr. řádu.
Dítě měla ve své péči od narození a naposledy viděla [jméno] v ordinaci
při kontrole.
V té době na ní neviděla žádné poranění. Popsala také porodní komplikaci v podobě otoku mozku,
ploché nohy a nutnost používání speciální ortopedické obuvi. Ortopedická vada však nebránila
běžnému pohybu dítěte a neměla by zvyšovat četnost pádů při chůzi a běhání.
Soud vyslechl zpracovatele znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství,
psychiatrie, psychologie a přečetl při splnění podmínek § 211 odst. 5 tr. řádu znalecký posudek
toxikologický.
Znalci, soudní lékaři, MUDr. Jiří Fialka, CSc. a MUDr. Andrea Vlčková ve shodě s písemným
vyhotovením soudně– lékařského znaleckého posudku nejprve popsali zjištěná poranění, jejichž
obsáhlý výčet je obsažen na stranách 25 – 27 posudku (č.l. 44 – 46) v odpovědi na třetí položenou
otázku. Jedná se zejména o povrchová poranění – oděrky kůže, krevní výrony do podkoží a do
pokrývek lebních, jakož i rozsáhlá vnitřní zranění včetně otoku mozku. Pro účely odůvodnění
rozsudku je potřebné vyjmout následující vnější a vnitřní poranění: oděrky kůže čela s krevními
výrony do podkoží, krevní výron v podkoží kořene nosu s přesahem do vnitřních částí víček
pravého oka, odlomení dolního okraje pravé nosní kůstky, oděrky kůže horního rtu, tržná rána
uzdičky horního rtu, tržná rána kůže dolního rtu, krevní výron v podkoží pravé jařmové krajiny,
krevní výrony v podkoží temene, krevní výrony v měkkých lebních pokrývkách v krajině čelní i
temenní, pohmoždění mozku s jeho excesivním otokem a otok krční míchy, krevní výrony
v podkoží přední plochy hrudníku, boku a nadbřišku, pohmožděnina s trhlinou dolního laloku levé
plíce, krevní výrony pod přísrdečníkem, krevní výrony v pojivu průdušnice, ve sliznici a zadní stěně
hrtanu, trhliny pouzdra sleziny ve stopce, krevní výrony ve tkání sleziny, okruží střev, pohmoždění
tenkého střeva, krevní výrony v okolí levé ledviny, stržení pouzdra levé ledviny s krvácením pod
něj, krevní výrony v pojivu mezi pravou ledvinou a páteří a při pravém jaterním laloku, krevní
výrony v podkoží pravé paže a pravého a levého lokte, krevní výrony na pravém stehnu, v podkoží
pravého bérce a pravého kolene, krevní výrony levého stehna, levé čéšky, levého hlezna, krevní
výrony v podkoží zad a hýždí, akutní rozedma plic a šokové změny plic a také otisky po kousnutí
levé paže, levého stehna, pravé hýždě a levého bérce. Znalci rovněž popsali mechanismu vzniku
jednotlivých poranění, když konstatovali, že krevní výrony do podkoží vznikly tupým opakovaným
násilím působícím vůči hlavě, trupu a končetinám dítěte. Vzhledem k jejich četnosti a rozložení
znalci vyloučili, že by si tato poranění způsobila [jméno] [příjmení] sama, a to i opakovanými pády.
[příjmení] pádem si poškozená nemohla přivodit ani rozhodná poranění. Jakýkoliv pád, třeba i na
dlaždice, tato poranění nevyvolá. [příjmení] by se jednat o pád např. z druhého patra. Podlitiny
vznikly opakovanými údery pěstí nebo malou plochou pevného předmětu a v hýžďových krajinách
i kopnutím. Tupé násilí malé intenzity způsobilo také odlomení pravé nosní kůstky. Útok na levou
čelní krajinu byl intenzivnější s ohledem na vznik trhliny a byl veden pěstí a vyloučit nelze ani
kopnutí případně pád levou stranou čela na hranu či roh nábytku. Na přední a levou boční stranu
trupu v rozsahu dolní části hrudníku až horní poloviny břicha působilo tupé násilí větší intenzity,
při němž došlo poranění plíce a břišních orgánů. Tato poranění byla způsobena nejspíše
opakovaným kopnutím případně intenzivním stlačením hrudníku. Část zjištěných poranění byla
způsobena stiskem čelistí obžalovaného, což bylo doloženo otisky chrupu obžalovaného a [jméno]
[příjmení] a komparací se stopami na těle. Krevní výron v meziobratlové ploténce krční páteře byl
způsoben prudkým pohybem hlavou, k němuž mohlo dojít při intenzivním úderu do hlavy (pravé
strany čela) nebo trhnutím či zatřesením tělem poškozené za současného prudkého předklonu a
záklonu hlavy. Toto třesení by muselo být vší silou resp. vší mužskou sílou, neboť k následku
nedojde pouhým jednoduchým zatřesením, hlava se při něm musí kývat z jedné maximální polohy
do druhé, aby úhlové zrychlení vyvolalo pitvou nalezené změny. Dítě vážilo 12,5 kg, jde o poměrně
velkou hmotnost k tomu, aby zranění způsobila osoba, jež nedisponuje příliš velkou fyzickou sílou.
Proto také za pravděpodobnější mechanismus znalci pokládají údery. Zranění pravděpodobněji
12
50 T 15/2008
způsobil muž než žena právě proto, že bylo nutné disponovat větší silou. Toto hodnocení intenzity
se váže také k poranění vnitřních orgánů. Stejně lze podle znalců vysvětlit i nitrolební poranění a
otok krční míchy. Znalci vyloučili, že by k tomuto poranění mozku došlo prostým pádem dítěte
v koupelně, jak naznačuje obžalovaný. Krevní výrony do podkoží nevykazovaly stejné stáří. Většina
z nich nebyla straší 5 dnů a některé vznikly zhruba do 10 dnů před smrtí. Poranění břišních orgánů
včetně ledvin bylo způsobeno nedlouho před smrtí, zhruba do jedné hodiny před ní, protože
v moči nebyly zjištěny stopy krve, které by jinak poranění ledvin provázely. Poranění levé plíce a
břicha mohlo vzniknout postupně, nejpozději tři dny před smrtí. Nitrolební poranění bylo
provázeno okamžitým nástupem bezvědomí a postupně narůstajícím otokem mozku, který vedl ke
smrti. Otok mozku se rozvíjel v rámci reakce na poranění, kterým bylo difusní poškození spojů
mezi mozkovými buňkami. Jedná se o těžké poškození mozku, které je obdobou jeho pohmoždění.
Nastupující bezvědomí se s narůstajícím otokem mozku prohlubuje Po vzniku bezvědomí je
pravděpodobné, že s jistým časovým odstupem došlo k zástavě dechu a následně i srdeční činnosti.
V bezvědomí je dítě bezvládné, neschopné pohybu. Příčinou smrti poškozené byl právě otok
mozku, který se vyvinul v těsné návaznosti na jeho poranění. Při odhlédnutí od poranění mozku,
utrpěla poškozená ještě další poranění, jež vyžadovala specializovanou lékařskou péči, jež by mohla
vést k záchraně života. Pitvou nebyly zjištěny stopy po obraně poškozené. Znalci uzavřeli, že smrt
poškozené byla násilná v příčinné souvislosti s poraněním utrpěným v důsledku aktivního jednání
ze strany druhé osoby. Ke smrti došlo ještě před příjezdem záchranné služby v řádu minut až
desítek minut
. Po vzniku nezávažnějšího zranění mozku došlo
k úmrtí zhruba za 30 minut a ta další poranění vznikla zhruba do hodiny před smrtí. Znalci v rámci
svého znaleckého úkonu měli k dispozici lékařské zprávy k zemřelému dítěti od narození po
poslední ošetření
na ORL v [obec], jejichž souhrn je uveden na straně 22 – 23
znaleckého posudku (č.l. 41 – 42). Podle této dokumentace tak byla [jméno] [příjmení] ošetřena
naposledy lékařem
při kontrole po léčbě zánětu středního ucha a lékař nezjistil na
viditelných částech těla známky traumatu. Při narození byl zjištěn otok mozku kvalifikovaný jako
posthypoxický. Tento otok však nesouvisí s poraněním mozku zjištěným pitvou. Neurologické
vyšetření
konstatovalo kalendářně
, gestačně
a poškozená byla
v širší normě z tohoto hlediska. Ortopedické vyšetření
doporučilo individuální
ortopedickou obuv při zjištěných plochých nohách. Dítě mělo i jiná zevní poranění než typická pro
pád, která se vyskytují na vyčnívajících částech těla, tedy na hlavě, kolenou, loktech, případně
hýždích. Na těle znalci nezjistili otisk charakteristický pro užití např. vařečky. Při pitvě byla krajina
nosohltanu zcela normální, mandle nebyly zvětšené. Termín zapadnutí mandlí se v lékařské
literatuře nevyskytuje. Razantně prováděné stlačování hrudníku ve smyslu masáže by mohlo vyvolat
zjištěná poranění srdce, jak výronky pod přísrdečníkem při odstupu plicnice, tak před srdeční
předsíní. Nelze tak ale vysvětlit poranění ledvin, jater ani sleziny. Z poranění uzdičky horního rtu
mohlo vytékat z úst nevelké množství krve. Pitvou nebyly zjištěny známky vdechnutí zvratků.
Znalci nemohou posoudit správnost srdeční masáže prováděné obžalovaným. Při správně
prováděné srdeční masáži by nemělo dojít k poranění srdce. Znalci nenašli větší deficity vlasů u
poškozené ve smyslu vytržení vlasů. U nitrolebního poranění s otokem mozku může dojít ke
stočení očních bulbů a při difusním poranění je vždy hluboké bezvědomí. Pořadí zranění nelze
stanovit ani rozlišit, jestli dítě bylo napadáno i poté, co leželo v bezvědomí nebo nejprve bylo
udeřeno do břicha a až poté do hlavy. Podlitiny byly rovnoměrně rozmístěny po celém těle a určitě
se dostaly i do míst již předtím pohmožděných.
přednesla závěry posudku psychiatrického a konstatovala, že obžalovaný
netrpí duševní chorobou. Jde však u něj o poruchu osobnosti smíšeného typu s projevy dráždivosti,
agresivity, nezdrženlivosti s asociálními sklony. V kritické době byly jeho schopnosti rozpoznávací
zachovány a ovládací schopnosti sníženy pouze nepodstatně vlivem povahové abnormity. Hlavní
podíl na vytýkaném jednání měla zjištěná porucha osobnosti, zejména dráždivost obžalovaného,
jeho agresivita, emočně afektivní labilita, nezdrženlivost, bezohlednost, dominance a egoismus a
spolupodílela se také zátěžová situace daná zdravotním stavem dítěte. Obžalovaný není závislý na
13
50 T 15/2008
alkoholu. U obžalovaného nebyly zjištěny žádné známky sexuální deviace. Vzhledem
k ukončenému vývoji jeho osobnosti již nelze očekávat žádné zásadní změny v jeho chování a
projevech. Nepravidelný životní rytmus si člověk volí sám, svobodně a dobrovolně. Z pohledu
psychiatra není v pořádku, když ve dne člověk spí, obědvá pozdě odpoledne a v noci se věnuje
svým aktivitám. Tím narušuje svůj biorytmus. Součástí osobnostních rysů a zejména
nezdrženlivosti je také vztah k abuzu alkoholu a léků. Na jednání obžalovaného neměl vliv požitý
alkohol či případné léky. Není na nich závislý a je schopen alkohol i případné léky kontrolovat
v potřebném rozsahu. Alkohol i případně požité léky odbrzdí negativnější rysy osobnosti jednání,
může být pod jejich vlivem závažnější, avšak nejedná se o chorobnou záležitost, neboť požití těchto
látek je věcí obžalovaného. Prožívaná bolest představuje nepříznivý fyziologický faktor, ale neučiní
z jedince člověka duševně chorého. [příjmení] znepříjemňuje život, může vystupňovat dráždivost
či nevlídnost. Znalci porovnali v rámci zkoumání také výpovědi bývalých partnerek a zjistili, že jde
o obvyklé projevy obžalovaného, opakující se v různých životních obdobích, bez toho, že by jim
předcházela aktuální bolest. Měl-li obžalovaný několik dnů před činem požít pervitin, neměla tato
skutečnost žádný klinický vliv na posuzované jednání. Startérem k agresivnímu chování u jedinců
s abnormními povahovými rysy může být cokoliv. Znalci v posudku zmiňují zdravotní indispozice
poškozené, které rovněž mohou vyprovokovat negativní odezvu. Nezdrženlivost je jeden z faktorů
a může evokovat emoční pudovou agresivitu. Nelze se vyjádřit k chování [jméno] [příjmení] z
hlediska psychiatrického, neboť znalci ji nevyšetřovali. Obecně platí, že při domluvě nebo
spolupráci negativně disponovaných jedinců na určitém jednání, jejich negativní povahové
vlastnosti se násobí a vedou k závažnějším následkům.
psycholožka uvedla, že obžalovaný je průměrně intelektově vybaven a jeho osobnost je nevyváženě
strukturovaná, zvláště v oblasti sociální a emoční. Obžalovaný je emočně–afektivně labilní, zvýšeně
dráždivý, agresivní, nedostatečně emfatický, s direktivními a asociálními postoji vůči okolí, a také
zvýšeně sebestředný, egocentrický a nezdrženlivý. Projednávaná trestná činnost odpovídá jeho
osobnostnímu založení i projevům v minulosti. Soužití ve společné domácnosti s dítětem, jež
vyžadovalo zvýšenou trpělivost a péči, bylo pro obžalovaného natolik zátěžové a dráždivé, že
reagoval bez zábran v intencích své osobnosti agresivním a zcela neempatickým chováním, přičemž
k tomuto jednání přispělo i to, že obžalovaný v této době již nepracoval a byl po celé dny doma.
Obžalovaný má tendence k účelovému zkreslování podávaných informací ve svůj prospěch, což
souvisí s jeho asociální osobností. Obžalovaný je osobou nevyváženou, není pracovně a sociálně
adaptován, jeho četné postoje mají asociální trend a vykazují jistou rezistenci a setrvačnost
v negativních projevech chování a vazbu na úzce vymezené egoistické potřeby. Vzhledem ke
kalendářnímu věku obžalovaného a struktuře jeho osobnosti, považuje znalkyně pravděpodobnost
jeho resocializace za velmi nízkou a na jeho případnou nápravu nebude mít závažný vliv rodina,
okolí, pracoviště. Doposud se tyto faktory nikterak pozitivně neprojevily. Navíc v situaci již
fixované osobnosti člověka rodiče, ani pracoviště zásadní roli pro jeho chování nepřinášejí.
Znalkyně se domnívá, že náprava obžalovaného vzhledem k jeho povaze je velmi ztížená. U
člověka s průměrným intelektem lze předpokládat, že je schopen zavolat záchranu nebo pomoc,
třebaže zjištění, že dítě nedýchá a je závažně zraněné, představuje zátěžovou situaci, avšak taková
situace by měla mobilizovat schopnosti pomoci. Obžalovaný je primárním obecným agresorem.
Opakovaně se projevovala jeho agresivita k osobám slabším – ženám a dětem. Předestřené
nevyspání nebo bolest jsou momenty, které způsobují diskomfort každému člověku. U primárního
agresora vyvolá agresivitu každá drobnost.
Psychiatrický znalecký posudek byl vypracován také na [jméno] [příjmení] a jeho závěry přednesl
. Jmenovanou hodnotil jako nevyzrálou simplexní osobnost
s histriónskými a pasivně agresivními rysy s intelektem subnormním v pásmu slaboduchosti, nejde
však o retardaci intelektu. Předchozí psychiatrická léčba nikterak nesouvisí s posuzovanou trestní
věcí. V předkritické době netrpěla žádnou duševní chorobou či poruchou, která by vyžadovala
léčebnou péči a jež by ji omezovala v obvyklém způsobu života. [jméno] [příjmení] je sociálně
nezralá, má sníženou schopnost konvenčního myšlení a tendenci k vytěsňování faktů. Znalec její
14
50 T 15/2008
věrohodnost označil za sníženou a na zkreslení výpovědi se podílí tendence ke konfabulaci, její
intelekt a osobnostní rysy. Je však schopna si zapamatovat událost a pravdivě ji reprodukovat.
Obecně u [jméno] [příjmení] jsou vztahy nejen k obžalovanému mělké, poměrně povrchní. Jedním
z charakteristických rysů její osobnosti je zvýšená sebestřednost. Verbálně sice vyjadřovala pocity
trvalého strachu nebo obav z obžalovaného, na druhou stranu žádným způsobem situaci neřešila,
třebaže to bylo v jejích silách. [příjmení] z dětství popisované projevy agresivity otce vůči matce
mohly vést k přijetí takového chování jako normy, s níž se identifikuje. Proto také nikomu
neoznamovala útoky vůči sobě nebo dítěti. Její osobnost je hodně egocentrická, kdy jejím zájmem
je dbát především o sebe, o své potřeby, pocity libosti. Rozumově je schopna rozeznat ohrožení
dítěte, avšak emočně tomu nepřikládá správný význam. Na roli matky je psychicky nezralá,
připravenost pečovat o někoho druhého na úkor svého pohodlí je narušena. Teoreticky je
[příjmení] schopna násilí. Pasivní agresivní chování u [příjmení] je osobnostní rys. V rámci své
osobnosti reaguje pořád stejně, neznamená to agresivitu jako takovou, ale spíše pasivitou klást
překážky. Pokud ji dítě rozzlobí, nebude agresivní, ale vzhledem ke zjištěné poruše bude reagovat
pasivitou.
Ze čteného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie (č.l. 14 – 18a) se
podává, že poškozená v době smrti nebyla ovlivněna alkoholem ani jinými těkavými látkami,
omamnými či psychotropními látkami ani jinými toxikologicky významnými cizorodými látkami.
Soud provedl v hlavním líčení také celou řadu listinných důkazů, jde zejména o následující:
- záznam Zdravotnické záchranné služby
uvádějící zejména časové údaje: výzva
v
výjezd v
., dojezd na místo v
., konec ošetření
. (č.l.
9),
- fotodokumentace pitvy, jež na 52 fotografiích dokládá rozsah a lokalitu zranění a také zachycuje
oblečení poškozené v době pitvy (č.l. 52 – 67),
- protokol o provedení kontrolních otisků chrupu obžalovaného a [jméno] [příjmení] včetně
pořízené dokumentace (č.l. 68 – 86),
- protokol o zadržení tehdy podezřelého [jméno] [příjmení]
., když při
osobní prohlídce bylo nalezeno mj. 16 tisícikorunových bankovek, mobilní telefon Sony Ericsson
a SIM karta T-Mobile (č.l. 90 – 91),
- protokol o vydání věci ze dne 21.8.2008 osvědčující, že obžalovaný vydal policejnímu orgánu
mobilní telefon Sony Ericsson, který byl uložen mezi osobními věcmi
se souhlasem ke zjištění údajů v něm uložených zejména ohledně kontaktu na [jméno]
[příjmení] (č.l. 184),
- smlouva o nájmu bytu
[jméno] [příjmení] s pronajímatelem [jméno]
[příjmení] na užívání bytu [číslo] o [anonymizována čtyři slova] v [obec], [ulice a číslo]
se stanovením povinnosti uhradit kauci ve výši 16 000 Kč, měsíčního
nájemného ve výši 3 372 Kč a částky ve výši 2 280 Kč na úhradu služeb (č.l. 233 – 235),
- sociální záznam ze dne 14.11.2007 pořízený sociálním pracovníkem k situaci v rodině [jméno]
[příjmení] (č.l. 236) a zpráva [stát. instituce] ze dne 30.11.2007
k nezletilé [jméno]
[příjmení], v níž se uvádí, že nezletilá je zdravá a má potřeby úměrné svému věku a v péči matky o
dítě nebyly shledány závady, kontrola v bydlišti byla provedena 23.11.2007, nikdo neoznámil
případné závady v chování k nezletilé a neučinila tak ani dětská lékařka (č.l. 241, 437),
- rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 31.1.2008 č.j.: 89 Nc 109/2007–25 o svěření
nezletilé [jméno] [příjmení] do péče matky [jméno] [příjmení], v jehož odůvodnění se také
konstatuje, že se otec dítěte [jméno] [příjmení] s dítětem nestýká (č.l. 242 – 244),
15
50 T 15/2008
- protokoly o ohledání místa činu s fotodokumentací, v prvním z nich
je věnována
pozornost zejména popisu mrtvého dítěte, ležícího v době ohledání na chodě domu, druhý
pořízený
zachycuje především byt a popisuje všechny zajištěné stopy převážně
biologické a věcné (č.l. 358 – 394), tento úkon byl zachycen i formou videozáznamu a tento záznam
byl v jednací síní přehrán,
- odborná vyjádření vypracovaná příslušným policejním expertizním pracovištěm z oboru biologie
a genetiky, první z nich zkoumalo stopy zajištěné v bytě při ohledání a konstatovalo krevní stopy
na dětském oblečení, dětské přikrývce, ručníku a prostěradle a vlasy, jež jsou výrazně podobné
s vlasy poškozené i [jméno] [příjmení] a nález stop byl fotograficky dokumentován, druhé
vyjmenované odborné vyjádření ztotožnilo pomocí rozboru DNA krev na dětském oblečení,
ručníku, osušce a prostěradle jako krev poškozené (č.l. 398 – 413, 416 – 423).
Soud vyžádal u Okresního soudu Košice 1 rozsudek sp. zn. 6 T 114/2003, avšak byl doručen až
po ukončení hlavního líčení a soud tak tento důkaz neprovedl.
Důkazy supra skriptum soud hodnotil postupem uvedeným v § 2 odst. 6 tr. řádu s cílem ustálit
skutkový děj do podoby, o níž nebudou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je potřebné
sdělit, že soud měl dostatek podkladů pro své rozhodnutí, proto mohl důkazní návrhy
obžalovaného učiněné před zahájením hlavního líčení i v něm odmítnout a také rozhodnout, že se
od některých důkazů upouští. Soud rezignoval na provedení výslechů svědků [jméno] [příjmení],
[jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Výslechy těchto svědků byly provedeny již v přípravném
řízení a k hlavnímu líčení soud předvolal toliko svědkyni [příjmení], když u ostatních svědeckých
výpovědí přicházel v úvahu postup podle § 211 odst. 1 tr. řádu a přečtení příslušných protokolů o
výpovědích. Svědkyně [příjmení] předložila soudu dostatečnou omluvu. Její výpověď
nepředstavuje podstatný důkaz, neboť u kritického jednání přítomna nebyla a pouze jednou
viděla zranění na zadku u nezletilé, v bytě v [obec] nebyla a s [jméno] [příjmení]
hovořila až po události, bez toho, že by jí jmenovaná cokoli podstatného sdělila. [jméno] [příjmení]
viděla poškozenou naposledy
, nebyla na místě události a informace o chování
[jméno] [příjmení] k dceři znala pouze z doslechu a hovořila s ní také až po události, aniž by se od
[příjmení] dověděla cokoli významného. [jméno] [příjmení], spolupracovník obžalovaného,
navštívil byt
viděl na dítěti modřiny na nohou a rukách a slyšel od
obžalovaného, že již pracuje v [obec]. Všechny poznatky, které mohly tyto výpovědi přinést, měl
soud k dispozici i z jiných výpovědí a navíc nesměřovaly k vlastní projednávané věci. Odročení
jednání pro výslech uvedených svědků by bylo nadbytečné, když skutkový stav potřebný pro
rozhodnutí soudu byl zjištěn dostatečně z důkazů, jež provedeny byly. Výslech rodičů
obžalovaného pokládá soud rovněž za nadbytečný úkon, který by nemohl přinést poznatky pro
vlastní rozhodnutí soudu. Nikdo z rodičů nebyl přítomen na místě v kritické době, před ní ani po
ní, obžalovaný ani [jméno] [příjmení] nevypovídají o účasti rodičů obžalovaného na výchově
nezletilé a není také zjištěn jakýkoli kontakt obžalovaného na své rodiče v době předcházející
vytýkanému jednání. Další důkazní návrh na obstarání údajů z telekomunikačního provozu nebylo
možné uskutečnit, neboť provozovatel uchovává takové záznamy pouze po dobu 6 měsíců a tato
doba již v době podání návrhu uplynula. Absence záznamů o telekomunikačním provozu nemá
negativní vliv na konstrukci skutkového děje, když jsou k dispozici i jiné důkazy, kterými lze
požadovaný záznam nahradit. Jako zjevně nepotřebné a také neproveditelné soud hodnotí návrhy
obžalovaného na konfrontaci se svědkyněmi [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Prvně jmenovaná
svědkyně vypovídala v nepřítomnosti obžalovaného v jednací síni a zřetelně deklarovala svou
obavu z obžalovaného pro předchozí napadení. Soud její argumentaci uznal důvodnou, když
vyvstala obava, že svědkyně nevypoví pravdu a nemohl tak vyhovět návrhu na postavení
obžalovaného tváří v tvář s [jméno] [příjmení] právě pro uváděný důvod. Obžalovaný měl možnost
se vyjádřit k výpovědi [jméno] [příjmení], což také učinil. Bývalé partnerky obžalovaného, občanky
SR, vyjádřily jednoznačně svou neochotu dostavit se k soudu v ČR a soud nemůže občana jiného
státu jakkoli nutit, aby se dostavil k soudnímu jednání probíhajícímu v jiné zemi. Jejich výpovědi
16
50 T 15/2008
byly pořízeny způsobem procesně použitelným, proto je soud mohl přečíst a vycházet z nich při
tvorbě skutkového děje. Obžalovaný opět měl možnost se ke čteným výpovědím vyjádřit.
V úvodu hodnotící pasáže soud zdůrazňuje, že obhajobě obžalovaného neuvěřil, když jeho
výpověď neodpovídá dalším důkazům, případně je s nimi v rozporu. Především je potřebné
poukázat na zásadní odlišnost výpovědi obžalovaného při popisu vzniku smrtelného zranění a
soudně- lékařských závěrů. Obžalovaný situaci po odchodu [příjmení] z bytu
.
vnímal tak, že [jméno] upadla v obývacím pokoji a vyrazila si dech, dech jí vrátil, nadechla se. Poté
poslal dítě do koupelny a asi upadlo, slyšel totiž tupý náraz. Mezi oběma pády uplynulo asi 7 minut.
Poté popsal již oživování a odchod s dítětem v náručí k [příjmení]. Od pádu v koupelně do doby
odchodu z bytu k [příjmení] uplynulo podle obžalovaného 5 – 7 minut. [jméno] nedýchala, nezvedal
se jí hrudník, dával jí facky do obličeje k probrání, dýchání z úst do úst a masáž srdce a také ji
bouchal do zad. Po prvním pádu volal [příjmení] a stalo se tak asi hodinu po jejím odchodu a
v tomto hovoru se také [příjmení] dotazoval na bití dítěte, protože těžce dýchalo již před prvním
pádem v obývacím pokoji. Soud poukazuje především na to, že obžalovaný pobýval v kritické době
s poškozenou v bytě sám. [příjmení] [příjmení]
popsala nejen ona, ale i obžalovaný a
návrat [příjmení] z [obec] potvrdil také svědek [příjmení]. [jméno] [příjmení] se navíc o svém pobytu
v kritické době v [obec] zmínila své matce, [jméno] [příjmení] a dalším osobám. Záchranou službu
volal svědek [příjmení] a podle záznamu této služby se tak stalo
. K rozhodným útokům
proti nezletilé tak došlo ze strany obžalovaného v době, jež je ohraničena odchodem [příjmení] z
bytu a voláním záchranné služby svědkem [příjmení] [město] útoku je jednoznačně byt [číslo]
v [anonymizováno] ulici [číslo] v [obec], který v té době obývala [příjmení] s dcerou [jméno] a
obžalovaným. Obžalovaný z bytu po odchodu [příjmení] vyšel až s dítětem v náručí těsně před
zavoláním záchranné služby. Koneckonců ani obžalovaný svůj odchod z bytu nepopisuje jinak.
Podle znalců – soudních lékařů, ke smrti dítěte došlo zhruba půl hodiny po rozhodném poranění
a v době příjezdu záchranné služby již byla [jméno] mrtvá. Ostatně nápadné bledosti a modré barvy
kolem úst si všiml i svědek [příjmení], jehož obžalovaný žádal o pomoc. Lze tak ještě zpřesnit dobu
smrti a čas smrtelného útoku obžalovaného na dobu mezi
. Vnitřní poranění
zejména ledvin a sleziny vznikla nejpozději do jedné hodiny před smrtí. V jiné době tak
k rozhodujícímu násilí vůči poškozené dojít nemohlo, muselo se tak stát v popsaném bytě a jeho
původcem je najisto obžalovaný. Ani jeho obhajoba nespočívá v tom, že by byl v bytě ještě někdo
další, kdo by útočil na dítě. Soud má dále za to, že k rozhodným zraněním došlo v rámci jednoho
útoku, který nebyl rozdělen na dvě fáze, jak je naznačuje obžalovaný. [příjmení] nelze ani znalecky
rozlišit pořadí ran, avšak je možné vyjít z toho, že svědek [příjmení] obývající sousední byt, který
jinak slýchal zvuky z bytu [příjmení], kritické odpoledne neslyšel pláč dítěte. Ten by bylo lze
předpokládat, pokud by nejprve došlo k vnitřním poraněním a po nějaké době k dalšímu ataku
způsobivšímu otok mozku spojený s bezvědomím. Vnitřní poranění totiž nejsou spojená
s nástupem bezvědomí a dítě by jistě plakalo bolestí. Údery na krajinu hrudní a břišní a na hlavu
tak časově splývají v krátký okamžik. Intenzita útoku byla značná a představovala s největší
pravděpodobností sílu muže při komparaci s hmotností poškozené a také s tělesnou konstitucí
[jméno] [příjmení], kterou znalci měli možnost vidět. Obžalovaný je tak i z tohoto hlediska
pachatelem útoku vůči dítěti. Znalci vyloučili vznik vnitřních poranění a otoku mozku pouhým
pádem. Mělo-li by se jednat o pád, který by měl vyvolat otok mozku, muselo by jít o pád z výšky
zhruba 2. poschodí. Prostý pád dítěte, byť v koupelně na dlažbu, nemohl vést k otoku mozku. Jiný
mechanismu než pád obžalovaný nenabídl v rámci své obhajoby. Popsal pády dva, první se
zástavou dechu v obývacím pokoji a druhý spojený s bezvědomím v koupelně. Soudní lékaři
vyloučili obžalovaným popsaný mechanismus. Soud upozorňuje na další okolnost, a sice, že
obžalovaný ani jeden z pádu neviděl, vždy pouze nalezl dítě na zemi v pokoji či v koupelně. Toto
tvrzení má soud za účelové ve snaze vyvinit se z trestní odpovědnosti a přenést ji na nahodilou
okolnost v podobě pádu dítěte. Tato jeho snaha ale nemže být úspěšná pro okolnosti popsané
v posudku soudních lékařů, kteří samovolný pád jako mechanismu vedoucí ke zranění vyloučili.
Soud nepřičítá k tíži obžalovaného zranění přísrdečníku, neboť zmínění znalci nevyloučili, že
17
50 T 15/2008
k němu mohlo dojít při masáži srdce. K jiným vnitřním zraněním však již při laickém poskytování
první pomoci obžalovaným dojít nemohlo. Soud tak povinován aplikací zásady in dubiis mitius
tuto okolnost vyhodnotil ve prospěch obžalovaného. Vnitřní poranění plic, ledviny a sleziny bylo
způsobeno opakovaným kopáním, což byl mechanismus, který podle soudních lékařů nejlépe
vysvětluje vznik těchto poranění. Soud se s tímto závěrem ztotožnil. Obžalovaný, jak již naznačeno
výše, nenabídl jinou variantu, s níž by se musel soud vypořádat, když odmítá úmyslný podíl na smrti
nezletilé. Otok mozku jako následek difuzního poranění tohoto orgánu byl vyvolán mechanismem,
který soud jednoznačně neurčil. Obžalovaný popsal pouze pád v koupelně, po němž našel
bezvládnou [jméno] ležet na zemi, přitom toto vysvětlení je ze soudně- lékařského hlediska
nepřijatelné. Soud proto stanovil způsob rozhodujícího smrtelného útoku alternativně, přičemž je
nerozhodné, jaký obžalovaný skutečně užil. Všechny jsou způsobilé poškození mozku vyvolat.
Alternativní popis útoku zvolil i proto, že ani mechanismus krevního výronu meziobratlové
ploténce, který souvisí s poraněním mozku, nebylo možné jednoznačně určit a znalci opět došli
k závěru o intenzivním úderu do hlavy nebo trhnutí či zatřesení tělem za současného prudkého
předklonu a záklonu hlavy. Každý z popsaných způsobů útoku vede ke smrti a z pohledu zavinění
obžalovaného je tak nerozhodné, který mechanismus případně jejich kombinaci zvolil. Soud také
vyšel z toho, že již v době, kdy obžalovaný vynášel dítě v náručí z bytu, bylo mrtvé. Tento závěr
lze učinit z výše uvedeného časového rozboru a pro soud tato okolnost znamená zastírací manévr
obžalovaného, uskutečněný opět ve snaze vyvinit se. Je nutné vyjít z toho, že
či
hovořila [příjmení] s obžalovaným a ptala se, zda je potřebné koupit ještě další věci.
V té době byl klidný a nabízel jí, že nemusí spěchat, když mu sama sdělila, že za deset minut jí jede
autobuse zpět do [obec]. Soud nemá důvod [příjmení] nevěřit, také proto, že o tomto hovoru
vzápětí po příjezdu do [obec] referovala své matce, když jí oznamovala [anonymizováno] úmrtí.
Třebaže k výpovědi [jméno] [příjmení] soud přistupuje obezřetně s ohledem na závěry
psychiatrického posudku na ní vypracovaného, tato skutečnost nebudí pochybnosti. V době
telefonického hovoru s [příjmení] však již [jméno] byla mrtvá, čehož si obžalovaný musel být
vědom. Sám totiž popsal projev hlubokého bezvědomí – oči v sloup a také to, že dítě nedýchalo a
nemělo hmatný puls. Nebezpečí příjezdu [jméno] [příjmení] k mrtvému dítěti a jeho odhalení, jako
pachatele smrtelného útoku, vedlo obžalovaného k horečné činnosti, spočívající ve snaze u souseda
[příjmení] zajistit pomoc pro dítě, případně ještě u další osoby v domě. Jako průměrně disponovaný
jedinec nepochybně mohl pomoc daleko dříve zajistit povoláním záchranné služby. Soud neuvěřil
obžalovanému, že nezná číslo záchranné služby, když na území obou nástupnických státu bývalého
Československa se stále užívá stejné číslo 155 pro rychlou zdravotnickou pomoc. Navíc je hojně
v evropském kontextu užíváno i univerzální číslo 112 pro přivolání pomoci v krizové situaci. Tuto
výhradu soud opřel i o závěry psychologického znaleckého posudku, podle něhož je obžalovaný
skutečně disponován pro průměrné jednání v popsaných situacích. Mezi takové obvyklé a
očekávané jednání patří samozřejmě i přivolání zdravotní pomoci. Pokud totiž obžalovaný zjevně
nepanikařil při poskytování laické pomoci dítěti, neměl důvod se takto chovat při povolání
záchranné služby. Tvrdí-li, že [příjmení] byla nedostupná, třebaže tuto okolnost má soud za
nepravdivou, mohl se telefonicky obrátit na kteroukoli jinou osobu, na níž měl telefonické spojení.
Obžalovanému také stačilo zjistit od [příjmení] číslo na rychlou zdravotní pomoc a tuto si povolat
sám, aniž by využil jeho služeb. Toto jednání má soud za pouhou inscenaci obžalovaného ve snaze
dosáhnout příznivého hodnocení okolí a pasovat se do role starostlivé osoby, která by nedokázala
ublížit dítěti. Zde je možné také připomenout tvrzení obžalovaného před svědkem [příjmení], že
dítěti zapadly mandle, když ho žádal o přivolání záchranné služby. Nezmínil se o žádném pádu,
přitom poukaz na mandle a jakékoli potíže s tímto orgánem, vyloučili znalci v soudně– lékařském
posudku. Nedostupnost telefonu [příjmení], o níž vypovídá obžalovaný, není pravdivá. Soud
poukazuje na výpověď svědka [příjmení], který vypověděl, že po příjezdu sanity přišla k domu
kamarádka [příjmení] a sdělila, že [příjmení] volala a dověděla se, že je již na cestě zpět. [příjmení]
tak nebyla nedostupná, jak se snažil v rámci své obhajoby soud přesvědčit obžalovaný. Soud tak
mohl vzít za prokázaný jeden hovor mezi obžalovaným a [příjmení]
a žádný další
18
50 T 15/2008
telefonický kontakt mezi oběma po této době již uskutečněn nebyl, ani se o něj nikdo z nich
nepokusil. Obžalovaný je svou osobností primárním agresorem a je tak nadán schopností chovat
se agresivně na jakýkoli podnět, byť malicherný. V této souvislosti nelze přehlédnout ani minulé
chování obžalovaného ke svým dětem, jež popsaly pro soud zcela věrohodně jeho bývalá manželka
i partnerka [příjmení]. Ostatně na tuto skutečnost upozorňují i znalkyně psychiatra a psycholožka,
které posuzovaly obžalovaného. Soud připomíná ještě další okolnost evokující podobnost
minulých útoků na Slovensku s projednávaným chováním obžalovaného. Svou dceru [jméno]
[příjmení] bil v době, kdy matka dítěte [jméno] [příjmení] pobývala v nemocnici. K útoku proti
[jméno] [příjmení] došlo opět za nepřítomnosti matky. Nejspíše by totiž i [příjmení], třebaže její
mateřský pud není příliš rozvinut, nedopustila tak razantní násilí vůči svému dítěti, jakého se
dopustil
obžalovaný. Méně závažnou formu násilí totiž [příjmení] tolerovala jednak
ze strachu z obžalovaného a jednak pro své nepříliš šťastné dětství, v němž byla také vystavena
násilí ze strany otce a toto chování tak akceptuje jako normu, což ostatně vysvětlil i již zmíněný
psychiatrický posudek, zabývající se právě [příjmení]. Soud také připomíná, že prostým pohledem
na obžalovaného jsou zřetelné jeho fyzické dispozice, jež výrazně převyšují dispozice [příjmení],
kterou měl soud možnost také vidět. Soud pokazujíc na průměrnou inteligenci obžalovaného
dovozuje, že si musel být vědom, že útočí na dítě ve věku zhruba dvou a půl roku a útočí do míst,
kde se nacházejí životně důležité orgány. Útok byl totiž veden na hrudní a břišní krajiny a také proti
hlavě. Je v dosahu průměrného jedince vědět, že dětské tělo je zranitelnější, že dospělý, a tím spíše
muž, proti němu disponuje nepoměrně větší silou, která je s to vyvolat při intenzivním útoku
závažné poranění vnitřních a pro život nepostradatelných orgánů a tím pádem i smrt. Jednání
obžalovaného, který zjevně zanechal poškozenou po jistou dobu v řádech minut až desítek minut
bez pomoci, je dostatečně signifikantní pro závěr o srozumění se smrtelným následkem, zvláště
předcházel-li mu útok popsaným způsobem. Nelze sice podle soudních lékařů určit pořadí ran,
avšak soud se domnívá při komparaci časových dat určených znalci, že po rozhodném útoku na
hlavu, již další útok nenásledoval. Podle znalců totiž ke zranění vnitřních orgánů došlo nejpozději
hodinu před smrtí, zatímco poranění mozku bylo vyvoláno ještě později. Motiv jednání
obžalovaného není přesně objasněn, avšak soud poukazuje na osobnostní rysy obžalovaného,
v nichž dominuje agresivita. U primárních agresorů, jak soud zjistil výslechem znalkyně
psycholožky, může vlastní agresivní jednání vyvolat a spustit jakýkoli podnět. Sám obžalovaný
akcentoval na nezletilé její mentální i fyzické nedostatky (horší mluvení, časté pády pro
ortopedickou vadu), třebaže podle lékařky nedostačivost v naznačených oblastech nebyla nikterak
výrazná a zaostávání nebylo markantní. Z lékařských zpráv obstaraných pro účely vypracování
soudně- lékařského posudku se toto zaostávání popisuje v podobě jednoho měsíce. Horší
výslovnost či slabší slovní zásobu popsala jak [jméno] [příjmení], tak i [jméno] [příjmení]. Takové
dítě vyžaduje větší trpělivost. Přesto [jméno] jiní svědci, např. [jméno] [příjmení], popisují jako dítě
chovající se přiměřeně věku a situaci. Případný poukaz na spánkový deficit obžalovaného či bolest
zubů nemůže obstát ani snížit míru zavinění. Jak zdůraznily znalkyně psychiatr a psycholožka, je
každý odpovědný za svůj denní režim a své biorytmy a pokud obžalovaný noci trávil u počítače,
aby přes den spal, šlo o jeho rozhodnutí. Soud však poukazuje na jinou skutečnost, a sice, že
obžalovaný přestal docházet do zaměstnání a tvrdil, že si shání práci jinde, dokonce že ji má již
zajištěnou. Zatímco dříve před přestěhováním do [obec] trávil část dne v zaměstnání, poté, co
svévolně přestal do zaměstnání docházet, trávil celý den v bytě [anonymizováno] s [příjmení] a
jejím dítětem. I tato situace podle soudu měla vliv na agresivitu a její stupňování u obžalovaného.
Nehledě na to, že [příjmení] odešla z bytu nakupovat a jemu nechala doma na starost dítě. Soud
tak uzavřel tuto část vytýkaného jednání tak, že obžalovaný úmyslně usmrtil [jméno] [příjmení],
přičemž její smrt byla výsledkem a hlavně vyvrcholením několikadenního bití ze strany
obžalovaného. Soud totiž zjistil, že obžalovaný se násilně choval vůči [jméno] již
. O
tom svědčí např. otisky jeho čelisti na těle poškozené na pěti místech, které nemohl způsobit nikdo
jiný. Jeho vysvětlení, že šlo o legraci a že [jméno] k tomu naváděla [příjmení], soud neakceptoval,
zejména pro četnost těchto stop a také pro naznačený vývoj ve výpovědích obžalované k těmto
19
50 T 15/2008
stopám. Obžalovaný má možnost hájit se způsobem, který pokládá za vhodný, není povinen se
doznat a může také zapírat. Obžalovaný o kousnutí hovořil, a to ještě v menším rozsahu, až
v okamžiku, kdy bylo znalecky nezvratně prokázáno, že se ho dopustil, do té doby takové jednání
ani nepřipustil. Touto optikou je tak možné nahlížet na výpovědi obžalovaného ohledně násilí vůči
poškozené. V nich také nedoznává jiné násilí než to, o které ho v rámci výchovného potrestání
požádala [příjmení]. Jinak veškeré násilí a odpovědnost za zranění ve formě podlitin přenáší na
[příjmení]. Objektivně jsou zjištěna znaleckým soudně– lékařským posudkem četná zranění ve
formě podlitin, pohmožděnin, oděrek, tržných ran doprovázených krevními podlitinami po celém
těle, přičemž podle znalců se také některá zranění překrývají. Zranění vykazovala různé stáří od
zcela čerstvých poranění až po zranění, jež poškozená utrpěla do deseti dnů před smrtí. Soud má
za prokázané, že pět krevních výronů na končetinách a hýždích poškozené způsobil obžalovaný,
neboť otisk jeho chrupu odpovídá tvaru krevní podlitiny a kousnutí obžalovaný připustil, třebaže
v menším rozsahu a z legrace. Verzi o legraci zmiňuje i [příjmení], avšak ani ta neuvádí tak vysoký
počet kousnutí na těle své dcery způsobené právě obžalovaným. Způsobení krevní podlitiny z
legrace lze připustit jednou, nikoli však pětkrát. Ve zbylých případech šlo o projevy týrání, jak bude
níže konstatováno. Obžalovaný dále na svou obhajobu uvedl, že [příjmení] bila dceru tyčkou od
postýlky, které se nakonec zbavila a on sám, aby zabránil dalšímu bití, tyčku od postýlky užíval při
míchání barev, také ji bila vařečkou nebo špachtlí. Tato obhajoba rovněž neobstojí ve světle
důkazů. Předně, znalci na těle poškozené nezjistili žádná poranění s charakteristickým otiskem
odpovídající určitému tvaru, třebaže se zaměřili i na taková zranění, zvláště po nálezu vařečky
v bytě. Při ohledání místa činu nebyla nalezena v bytě tyčka od postýlky, třebaže nádoby s barvami
protokol o ohledání a dokumentace tohoto úkonu zachycuje. Svědek [jméno] [příjmení] navíc
vypověděl, že barvy míchal klackem. Pokud nejstarší zranění poškozené vznikla zhruba deset dnů
před smrtí a žádné nemá charakteristický tvar svědčící pro použití rovného předmětu, lze dovodit,
že v této době nebyla poškozená vystavena bití rovným předmětem, tedy ani tyčkou od postýlky,
jak tvrdí obžalovaný. Tento závěr potvrzuje věrohodnost výpovědi [příjmení], která bití tyčkou
popírá. Soud také při hodnocení poranění poškozené musel odhlédnout od zranění, která si mohla
[jméno] [příjmení] přivodit sama pádem nezaviněným druhou osobou. Jedná se o poranění na
vyčnívajících částech těla – hlavě, velkých kloubech a hýždích. O pádech dítěte vypovídají
obžalovaný, [příjmení], ale i svědkyně [příjmení], ostatní svědci pouze zprostředkovaně o pádech
slyšeli zejména od [příjmení], která také pádem vysvětlovala modřinu pod levým okem, které si
všimla [jméno] [příjmení] při své poslední návštěvě v [anonymizováno]
. Stejného
vysvětlení se dostalo svědkovi [příjmení] při malování den před kritickou událostí stran modřin na
čele a u oka. Soud však konstatuje, že skříňka v koupelně v dosahu obličeje dítěte vysokého 95 cm
se však v době ohledání nenachází. Protokol zachycuje pouze skříňku nad umyvadlem, která je
však zjevně výše než činí výška dítěte. Přesto je možné konstatovat, že v koupelně je více předmětů,
o něž je možné si pádem zranění způsobit (pračka, closetová mísa, židle). Soud také nepředpokládá,
že by obžalovaný nebo [příjmení], vědomi si, že obžalovaný je původcem zranění, pravdivě
informovali své příbuzné či další osoby, a proto hovořili o pádu, kterým lze skutečně některá
zranění, zvláště u tak malého dítěte, navíc drobně ortopedicky handicapovaného, vysvětlit. Soud
totiž nemohl přehlédnout, že [příjmení] měla z obžalovaného po svém napadení obavu, proto
tvrdila před dalšími osobami, že zranění vznikla pádem. Těžko by jako matka totiž mohla obstát
ve svém okolí, pokud by přiznala, že zranění způsobil její dceři obžalovaný. Dále je potřebné
připomenout, že [příjmení] se snažila obžalovanému bránit v projevech týrání, když ho v noci
okřikovala, aby dceru nechal a toto bylo v souvislosti s opakovanými povely, které zaznívaly od
obžalovaného. Podle nich měla [jméno] říkat:„ táto, mámo“ případně zvedat ruce a nohy. Podle
svědka [příjmení], jehož má soud za věrohodného, se tak dělo opakovaně v nočních hodinách a
[příjmení] se snažila bránit svou dceru, která po celou dobu plakala. Popsané noční scény trvaly
mezi 10 a 20 minutami. [příjmení] tak byla svědkem projevů týrání ze strany obžalovaného a snažila
se jim zabránit. Tyto situace sice [příjmení] popřela, avšak soud nepochybuje, že k nim došlo.
Svědek [příjmení] je totiž líčí dostatečně věrohodně, když uvádí, že neměl nikdy konflikt
20
50 T 15/2008
s obžalovaným nebo [příjmení], ani se s nimi nestýkal a teprve ze slovního odporu [příjmení] se
dověděl, že se obžalovaný jmenuje [jméno]. Možnost pronikání zvuku do sousedního bytu
potvrdila kromě [příjmení] i svědkyně [příjmení], která v minulosti rovněž bydlela v bytě [číslo].
Navíc výpověď svědka [příjmení] o nočním šikanózním jednání obžalovaného vůči dítěti je
podporována i výpověďmi svědků [příjmení], který uvedl, že se obžalovaný v práci chlubil, že dítě
doma staví do pozoru a dělá z ní„ rangers“, a [příjmení], který z doslechu potvrdil informaci šířenou
obžalovaným že z dítěte děla vojandu. Povely ke zvedání rukou a nohou skutečně odpovídají
vojenským povelům a služba u„ rangers“ představuje výkon povolání při ochraně veřejného
pořádku u ozbrojeného a vojensky organizovaného ochranného sboru. Připomenuté výpovědi do
sebe zapadají a navazují na sebe. [příjmení] dále vypověděla, že k bití dcery obžalovaným docházelo
v posledních 14 dnech. Této době také odpovídají nejstarší zranění. I v této části je její výpověď
věrohodná. Nikdo ze svědků nepopsal v kritické době násilí vůči dítěti ze strany [příjmení]. Hovoří
o něm pouze obžalovaný, a to podle názoru soudu v rámci své obhajoby, třebaže byl poučen o
jejím limitu ve smyslu křivého obvinění. Svědek [příjmení] totiž o [příjmení] vypověděl pouze tolik,
že své dítě okřikovala, ale neslyšel rány nebo pláč dítěte po tomto okřiknutí. Svědkyně [příjmení]
nebo [příjmení] popsaly pouze jeden úder do obličeje ze strany [příjmení] a plácnutí přes zadek či
zavírání do koupelny. Nejednalo se o násilí, jež by vyvolalo zranění, pouze po facce zůstal otisk na
tváří dítěte. Lze tedy i z těchto důkazů dovodit, že násilí, které případně užila [příjmení] vůči dítěti,
nezanechalo stopy v podobě zranění. Pokud tedy poškozená měla po celém těle velké množství
nejrůznějších podlitin, krevních výronů, pohmožděnin nebo oděrek, byla způsobena obžalovaným,
vyjma těch, jež si mohla přivodit sama poškozená pádem. Doba 14 dnů před smrtí, kterou stanovila
[příjmení] za počátek násilí, odpovídá i poslední návštěvě u lékaře na ORL
. Tento
lékař nezaznamenal žádné viditelné zranění na nezakrytých částech těla. [příjmení] sice tvrdí, že se
ptal na modřinu v obličeji a spokojil se s vysvětlením pádu, avšak období prohlídky u lékaře je
časově mimo žalované jednání, proto se soud nezabýval detailně tímto drobným rozporem, který
lze vysvětlit i tím, že lékař se mohl spokojit s mechanismem pádu a nepojal žádné podezření na jiný
mechanismu. Soud dodává, že [příjmení] pak již neměla v úmyslu lékařku ani s modřinami, které
viděl, navštívit, když toto poranění bagatelizovala a naznačovala, že ho ošetří obkladem.
Nepochybně již šlo o poranění, kde si již i [příjmení] byla vědoma, že by její vysvětlení u lékařky
neobstálo, zatímco v případě lékaře ORL vysvětlení pomocí pádu přijatelné bylo. Je potřebné
rovněž poukázat na znalecký psychiatrický posudek vypracovaný na [příjmení], který naznačuje její
pasivní agresivitu. Tento osobnostní rys však nutně neznamená násilné jednání, spíše vytváření
překážek svou pasivitou. Pokud ji dítě rozzlobí, nebude vůči němu agresivní, spíše pasivní.
Obžalovaný je přitom primární agresor reagující agresivně na jakýkoliv i banální podnět. Výše bylo
již vysvětleno, že agresivitu u obžalovaného mohl spustit jakýkoli vnější podnět a za takový soud
pokládá chování dítěte, jež pro své zdravotní handicapy vyžadovalo více péče a trpělivosti.
Obhajoba obžalovaného, že [příjmení] dítě více bila poté, co jí odmítl pojmout za manželku, podle
soudu také nemůže obstát. Opětovně je potřebné upozornit, že [příjmení] okřikovala obžalovaného
při nočním šikanování, nezapojovala se do něj, třebaže k němu docházelo i poté, co ji podle svých
slov obžalovaný odmítl. Pokud by měla být pravdivá verze obžalovaného, [příjmení] měla-li se
mstít na dítěti, neměla důvod bránit, byť slovně, obžalovanému v nočních scénách a sama by se
do nich aktivně v neprospěch dítěte zapojila. Nic z toho ale prokázáno nebylo. [příjmení] popisuje
způsob bití své dcery obžalovaným. Hovoří o úderech pěstí do břicha i jinde a kopání bosou nohou
do těla. Popis útoku odpovídá i závěrům soudně– lékařského posudku. Poškozená žila ve společné
domácnosti se svou matkou a obžalovaným. Obžalovaný přispíval na domácnost a také přebíral od
[příjmení] péči o dítě v určitých okamžicích (nákupy apod.). Ostatně ani obžalovaný nevypovídá
opačně, když uvedl, že si s [jméno] hrál, četl si s ní, byl s ní u počítače atd. Při odchodu [příjmení]
z bytu dobrovolně na sebe převzal péči o dítě nejméně do doby jejího
návratu z [obec]. Obžalovaný v popsané kvalitě vztahu žil s [příjmení] a její dcerou po dobu
několika měsíců, stěhovali se z [obec] do [obec], připravovali byt ke společnému soužití. Tento
vztah nebyl formalizován, avšak byl vytvořen na faktické bázi a soužití obžalovaného s [jméno]
21
50 T 15/2008
[příjmení] a její dcerou tak mělo charakter rodinného vztahu. [jméno] [příjmení] ho pokládala za
náhradního otce. Soud se také musel vypořádat s výpovědí [jméno] [příjmení] z hlediska její
věrohodnosti. Některé její pasáže již byly hodnoceny i z tohoto pohledu a soud konstatoval, že
[příjmení] z části věří a v některých tvrzeních ji pokládá za nevěrohodnou. Soud především
poukazuje na závěr již zmíněného psychiatrického posudku, který uvádí, že [příjmení] je schopna
si dobře zapamatovat události a správně je reprodukovat, třebaže její intelekt je subnormní. Je
potřebné totiž připomenout, že [příjmení] nemá intelekt defektní a je tedy schopna s informacemi
pracovat ve svůj prospěch, k čemuž ostatně vybízí i znalcem zjištěná zvýšená sebestřednost. Dále
soud akcentuje skutečnost trestního stíhání [příjmení] pro týrání své dcery
a tato
situace v podobě podezření z tohoto jednání byla i v době výslechů v přípravném řízení. Popsané
skutečnosti tak dávají [příjmení] procesní možnosti nevypovídat proti sobě a poučením, jehož se
[příjmení] opakovaně dostalo (§ 100 odst. 2 tr. řádu), stojí podle názoru soudu za těmi pasážemi
její výpovědi, kdy odmítá jakýkoli podíl na možném týrání či nezabránění takovému jednání ze
strany obžalovaného, např. v případě nočních výjevů, jež popsal svědek [příjmení] a které [příjmení]
odmítá. [příjmení] se také podle názoru soudu v rámci své simplexní osobnosti vyrovnává
s tvrzeními svědkyň [příjmení] či [příjmení] o tom, že není dobrou matkou právě způsobem shora
připomenutým. Na druhou stranu je také třeba uvést, že [příjmení] striktně odmítá pouze podíl na
noční šikaně resp. to, že jí nezabránila, zatímco ostatní násilné projevy vůči dceři popisované
[příjmení] nebo [příjmení] spíše bagatelizuje a vysvětluje je jinak. Také soud upozorňuje na znalecký
závěr, že [příjmení] byla v dětství vystavena násilným projevům ze strany otce, takže takové chování
vůči dítěti do jisté míry pokládá za normu, proto také neoznamovala útoky obžalovaného na dceru.
V této souvislosti soud podotýká, že tato její pasivita povzbuzovala obžalovaného a vedla
nepochybně k zesílení útoků na nezletilou. [příjmení] popisuje, že útoky byly nejprve dvakrát za
týden a ke konci již dvakrát denně. Soud uzavřel, že k trestné činnosti, v podobě fyzických útoků
na [jméno] [příjmení], docházelo v době nejméně
do její smrti
.
Stanovení počátku této doby odpovídá oněm 14 dnům před smrtí nezletilé, o nichž vypovídala
[příjmení], jako o počátku agrese ze strany obžalovaného vůči její dceři. K nejstarším viditelným
zraněním na těle poškozené došlo v době deseti dnů před její smrtí, což je údaj zjištěný ze
znaleckého posudku soudních lékařů. Způsob napadání soud zjistil z výpovědi [jméno] [příjmení]
a tyto údaje jsou verifikovány soudně- lékařskými závěry. Rozhodující útok
vedl obžalovaný jednak kopanci do břišní a hrudní partie, čímž poškozené poranil vnitřní
orgány (ledvinu, slezinu, plíce) a jednak mechanismem, který soud popsal alternativně, když nebylo
lze přesně charakter útoku popsat. Ke kopancům v první popsané části útoku se soud přiklonil
zejména pro soudně- lékařský závěr, který tento mechanismus označil za nejpravděpodobnější a
také proto, že i podle [příjmení] obžalovaný na poškozenou kopanci již útočil v minulosti. Kopání
do těla poškozené tak byl pro něj obvyklý mechanismus útoku. Druhá fáze útoku z hlediska popisu
není jednoznačně ukotvena. Soud se nemohl najisto přiklonit ani k jednomu ze dvou v úvahu
přicházejících způsobu útoku. Obžalovaný hovořil o pádu resp. pádech dítěte (jednak v obývacím
pokoji a také v koupelně) a také o zatřesení poškozenou při oživování. Obě popsané varianty
soudní lékaři odmítli a nastínili dvě možné, jež jsou v rozporu s tvrzením obžalovaného. Oba jsou
přitom stejně závažné, oba byly způsobilé vyvolat fatální následek a oba jsou shodné, co do
významu z hlediska zavinění obžalovaného. Proto soud do výroku o vině (do tzv. skutkové věty)
vtělil oba možné způsoby útoku. Takový výrok je soud oprávněn učinit, bez toho, že by byl
v rozporu s požadavky kladenými na odsuzující výrok v § 120 odst. 3 tr. řádu. Podle něj soud musí
přesně označit trestný čin také uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením
jiných skutečností, jichž je třeba, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech
zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují trestní sazbu. V daném případě způsob provedení
je onou skutečností, jež odůvodňuje trestní sazbu, proto soud použil alternativní popis vlastního
smrtící útoku. Takto volený popis je podle soudu procesně bezvadný a vyhovuje i citovanému
ustanovení trestního řádu. V daném případě nepostačuje uvést, že útok byl veden nezjištěným
způsobem, když se nabízí dvě alternativy stejné kvality, závažnosti a se shodným dopadem na
22
50 T 15/2008
právní kvalifikaci jednání. Soud v daném případě obhajobu obžalovaného zcela odmítl, když jím
nabízené mechanismy vzniku smrtelného zranění zásadně neodpovídají soudně- lékařským
zjištěním a dalším shora rozvedeným důkazům a jeho obhajoba stran dalších poranění je v příkrém
rozporu zejména s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], které soud uvěřil pro důvody rozebrané
v této pasáži. Soud považuje za potřebné ještě zdůraznit, že obžalovaný je osobou plně trestně
odpovědnou, jím nabízený abusu drog nemá forenzní význam pro závěry znalců psychiatrů o
rozpoznávacích a ovládacích schopnostech obžalovaného. Jeho osobnost, resp. její porucha,
detailně popsaná ve znaleckých posudcích psychiatrů a psycholožky, rovněž nemá vliv na
připomenuté schopnosti a nemůže se tak promítnout do posouzení trestní odpovědnosti
obžalovaného.
Takto ustálený skutkový děj soud hodnotil z právního pohledu. Dospěl k závěru, že se obžalovaný
dopustil souběžného jednání podřaditelného pod skutkové podstaty trestných činů týrání svěřené
osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr.
zák. Prvně uvedeného trestného činu se dopustí pachatel tím, že týrá osobu, která je v jeho péči
nebo výchově a takový čin spáchá zvlášť surovým způsobem a druhé tím, že úmyslně usmrtí osobu
mladší než patnáct let. Oproti podané obžalobě soud posoudil závažnější jednání přísněji jako
kvalifikovaný trestný čin vraždy, zatímco obžaloba smrtící útok hodnotila coby trestný čin ublížení
na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Takové hodnocení závažnějšího jednání však soud
s ohledem na hodnocení důkazů nemohl akceptovat. S ohledem na podezření, jež soud pojal již při
přípravě hlavního líčení, upozornil obžalovaného ve smyslu § 190 odst. 2 tr. řádu na možnost
přísnějšího posouzení jeho jednání, čímž byly vytvořeny procesní základy pro právní hodnocení
jednání obžalovaného uplatněného ve výroku o vině. Objektem trestného činu týrání svěřené osoby
je zájem společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku nebo z jiných důvodů jsou
v péči nebo výchově jiných osob. Péčí a výchovou se pak rozumí nejen péče a výchova rodičovská
ve vztahu k nezletilým dětem, ale také jakákoli jiná péče a výchova, trvalá či přechodná, založená
formálně či nahodile. Týráním se pak rozumí zlé nakládání se svěřenou osobou provázené vyšší
mírou hrubosti, bezcitnosti a trvalosti, které týraná osoba vnímá jako úkorné. Obžalovaný žil
s [jméno] [příjmení] a poškozenou ve společném bytě, přispíval na domácnost, zůstával s dítětem
sám doma, když [příjmení] odcházela nakupovat, takže je jisté, že poškozená byla v jeho péči. O
výchovu se v daném případě jednat nemůže, neboť vztah k poškozené nebyl založen formálně–
právně. S poškozenou a [příjmení] žil společně ještě před přestěhováním do [obec] a toto soužití
pokračovalo i tam. Ostatně ani obžalovaný takový vztah nepopírá, když ve své výpovědi naznačuje,
jak si s poškozenou hrál, četl jí z knížek, brával si ji k počítači apod. [příjmení] [příjmení]
představoval v dané době partnera, s nímž žila po rozchodu s otcem poškozené, [jméno] [příjmení].
[příjmení] dokonce uvažovala o obžalovaném jako o náhradním otci pro poškozenou a jejich
společné soužití mělo charakter obdobný rodinnému. Dítě tak bylo v péči obžalovaného, pomine-
li soud, že bylo samozřejmě ve výchově [jméno] [příjmení], když tento vztah byl založen
rodičovskými právy
. O obžalovaném jako o osobě, která se o dítě stará, hovoří
také svědci [příjmení] případně [příjmení], zatímco ostatní svědci tuto informaci získali
zprostředkovaně. Podle soudu je nepochybné, že bití poškozené obžalovaným je týráním, když se
jedná o hrubé a bezcitné zlé nakládání. Soud připomíná věk poškozené (2,5 roku) a bití nejméně
po dobu 14 dnů jako trestání za její nikterak významné fyzické či mentální nedostatky či tělesné
projevy. Kromě bití je možné připomenout i noční buzení poškozené a domáhání se plnění pokynů
obžalovaného, třebaže tyto projevy soud nezařadil do tzv. skutkové věty výroku o vině. Fyzické
týrání podle soudu bylo v dané věci výrazně závažnější a konzumovalo opakované noční buzení a
požadavky na plnění nesmyslných pokynů obžalovaného. Soud proto zdůraznil právě fyzické
napadání jako závažnější formu týrání. Ovšem i buzení v noci a požadavky na plnění pokynů
vnímalo dítě negativně, když plakalo, což slyšel i svědek [příjmení] v sousedním bytě. Soud se dále
zabýval otázkou, zda míra brutality při fyzických útocích proti poškozené byla obvyklá a běžná u
většiny trestných činů či tuto obvyklou míru již přesáhla a pokud tomu tak bylo, jak výrazně. Soud
posoudil jednání obžalovaného spočívající v opakovaném kopání a bití pěstmi do obličeje a po těle
23
50 T 15/2008
či opakované kousání poškozené za zvlášť surový. Nelze totiž přehlédnout, že takové bití trvalo
nejméně po dobu dvou týdnů a způsobilo kromě závažných a ve výroku vyjmenovaných poranění
desítky podlitin po celém těle, což je nejlépe patrné z fotografické dokumentace pořízené při
ohledání místa činu a při pitvě. Navíc se toto násilí stupňovalo co do četnosti útoků a také co do
intenzity. Vlastní fyzické týrání pak přerostlo ve smrtelný útok, který sám o sobě představuje útok
vedený s větší mírou brutality, než útok v rámci obvyklého týrání. Nelze dále přehlédnout, že
poškozená měřila 95 cm a její hmotnost činila 12,5 kg a byla tak mnohonásobně fyzicky slabší než
obžalovaný, disponující silou dospělého muže. Zvláštní surovost spočívá podle soudu i v tom, že
poškozená neměla pro svůj nízký věk úniku před útoky obžalovaného, když nemohla sama opustit
byt, neuměla si přivolat pomoc a jedině pláčem mohla dávat najevo svou nevoli, protože obrana u
ní nepřicházela v úvahu. Zvlášť surový způsob zlého nakládání dítětem je okolnost, jež výrazně
zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. a
je na místě zvolit kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu týrání svěření osoby, když
oním kvalifikačním znakem je zmíněný zvlášť surový způsob. Týrání se dopouštěl v úmyslu
přímém ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák a tato forma zaviněný zahrnuje i těžší následek v podobě
zvlášť surového způsobu. Soud dospěl k závěru, že se obžalovaný dopustil připomenutých
trestných činů v jednočinném souběhu. Závěr týrání totiž přerostl v útok svou povahou i
následkem smrtící. Na rozdíl od obžaloby soud dovodil u smrtelného následku zavinění formou
nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Dolus eventualis je založen na vědomí pachatele o
možnosti porušení nebo ohrožení chráněného zájmu a srozumění pro případ, že tento následek
v podobě porušení nebo ohrožení nastane. Naproti tomu vědomá nedbalost (§ 5 písm. a) tr. zák.)
kromě vědomí pachatele o možnosti způsobení trestněprávního následku spočívá dále v tom, že
pachatel bez přiměřených důvodů spoléhá, že takový následek nezpůsobí. Soud především vyšel z
odlišnosti objektů trestného činu vraždy a ublížení na zdraví (§ 222 tr. zák.), jímž je v prvním
případě lidský život, zatímco u druhého trestného činu zdraví člověka. Dále soud vzal v potaz
charakter útoku, jeho intenzitu a lokalizaci, oběť a její fyzické kvality a obžalovaného a jeho tělesné
parametry. Z těchto komponent tvořících objektivní stránku trestného činu (jednání, následek,
kausální nexus) pak soud dovodil stránku subjektivní v podobě úmyslného zavinění ke smrtelnému
následku. Popis jednání je obsažen ve výrokové části a zde je potřebné připomenout to, co vedlo
ke smrti poškozené. Bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku, k němuž došlo jedním ze dvou
tam popsaných způsobů. Pro soud není rozhodné, zda se tak stalo intenzivním úderem či
intenzivním třesením tělem při současném prudkém pohybu hlavy ve smyslu předklonu a záklonu.
Je totiž nutné vzít v úvahu obrovskou fyzickou převahu na straně obžalovaného, když soud
připomíná již uvedené fyzické parametry dítěte a při takové tělesné disproporci použití intenzivního
úderu na hlavu či intenzivního třesení vší mužskou silou tělem a hlavou musí vyvolat v pachateli
vědomost o možném smrtelném následku. Obžalovaný je průměrně mentálně disponovaným
jedincem, proto lze po něm spravedlivě požadovat elementární anatomické znalosti spočívající
v tom, že úder do hlavy malého dítěte či prudký třes hlavou v maximálních polohách předklonu a
záklonu může vést k poškození mozku. Je také všeobecně známá skutečnost, že poškození mozku
vede ke smrti. Dalším předpokladem je srozumění s takovým následkem na straně pachatele.
Obžalovaný sice nechtěl přivodit smrt dítěte, avšak útočil na něj tak, že si musel být této eventuality
vědom. Jeho rozhodný útok s fatálními následky totiž proběhl v rámci obžalovaným chtěném a
stupňovaném fyzickém týrání [jméno] [příjmení]. Na srozumění s tímto následkem soud usuzuje
zejména z toho, že obžalovaný nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla smrti
poškozené, tedy následku, který byl obžalovaným uvažován z popsaných důvodů jako možný,
zabránit. Obžalovaný totiž neučinil nic, co by mohlo smrt odvrátit. Jeho počínání v podobě
vyběhnutí z bytu s již mrtvým dítětem v náručí a dožadování se pomoci u sousedů a okázalého
poskytování laické pomoci, představuje pro soud pouhou hereckou etudu, nikoli vážně míněnou
pomoc, neboť poškozená již byla několik desítek minut mrtvá. Obžalovaný nepřivolal dítěti
pomoc, třebaže mu v tom nic nebránilo. Jeho obhajoba, že [příjmení] měla nedostupný mobilní
telefon, je jednak vyvrácena, ale i kdyby tomu tak bylo, pomoc mohl povolat efektivně i jinak. Měl
24
50 T 15/2008
při sobě funkční mobilní telefon, což je dostatečný nástroj pro přivolání záchrany. Obžalovaný
hovořil s [příjmení] již
a přesto matce dítěte neoznámil nic, třebaže dítě již bylo v tuto
dobu mrtvé či jeho život vyhasínal. Navíc popis tohoto neposkytnutí pomoci v sobě zahrnuje také
lhostejnost ke smrtelnému následku. I ze lhostejného postoje obžalovaného soud usuzuje na
srozumění se smrtelným následkem a tudíž i nepřímý úmysl k trestnému činu vraždy. Prvotní úmysl
obžalovaného při útoku
po odchodu [příjmení] z bytu sice nesměřoval
k usmrcení dítěte, avšak postupně v něj přerostl. [příjmení] nelze přesně stanovit pořadí úderů,
avšak, jak je v předchozí pasáži zmíněno, podle soudu fatální útok ukončil bití poškozené. Intenzita
útoku se tak stupňovala, což je další moment svědčící pro srozumění se smrtelným následkem.
Jednočinný souběh trestného činu týrání svěřené osoby a trestného činu vraždy je možný, neboť
každý z nich chrání jiné společenské vztahy a zájmy. Útok na dítě a jeho úmyslná smrt je
kvalifikovaným znakem skutkové podstaty trestného činu vraždy a obstojí i z pohledu § 88 odst. 1
tr. zák., když významně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného. Soud
nepřistoupil k faktické konsumpci méně závažného trestného činu trestným činem vraždy, třebaže
srovnání trestních sazeb by takový postup mohlo naznačovat. Podřazením celého jednání pouze
pod znaky trestného činu vraždy by ale dostatečně nevystihovalo závadné chování obžalovaného
a navíc by bylo v rozporu se zásadou, že trestné jednání má být posouzeno podle všech dostupných
ustanovení trestního zákona. Proto soud přistoupil k variantě jednočinného souběhu obou
připomenutých trestných činů, z nichž každý chrání odlišný veřejný zájem.
K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že na území ČR dosud nebyl trestně stíhán. Sám je rozvedený
a v době činu již nevykonával žádnou pracovní aktivitu, třebaže do 11.6.2008 byl zaměstnán ve
[právnická osoba]
Avšak do zaměstnání přestal od této doby svévolně docházet. Jeho
pracovní hodnocení nebylo příliš pozitivní, což je zřejmé jak z hodnocení, jež soudu poskytl
zaměstnavatel (č.l. 443), tak i z výpovědí spolupracovníků obžalovaného. Na území SR je
prokazatelně otcem tří nezletilých dětí. Zde byl také jednou odsouzen Okresním soudem Košice 1
pro trestný čin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci k podmíněnému trestu odnětí
svobody v trvání 6 měsíců se stanovením zkušební doby tohoto odsouzení ve výměře 2 roků (do
4.2.2006), když se na obžalovaného, s ohledem na prošlý čas od skončení zkušební doby, hledí jako
by nebyl odsouzen.
Stupeň společenské nebezpečnosti obžalovaného soud pokládá za velmi vysoký. Toto hodnocení
vychází z použité právní kvalifikace a z trestních sazeb u jednotlivých trestných činů, jež představují
typovou společenskou nebezpečnost jednání pachatele. Za trestný čin týrání svěřené osoby podle
§ 215 odst. 2 tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až osm let a za kvalifikovaný trestný
čin vraždy trest odnětí svobody v rozmezí 12 – 15 roků, případně trest výjimečný. V druhém
případě tak jde o společensky nejzávažnější trestný čin obsažený ve zvláštní části trestního zákona,
avšak i trestný čin týrání svěření osoby v jeho kvalifikované podobě patří do kategorie zvlášť
závažných trestných činů ve smyslu § 41 odst. 2 tr. zák. Konkrétní stupeň společenské
nebezpečnosti jednání obžalovaného je určován kritéri vyjmenovanými v § 3 odst. 4 tr. zák. Předně
je potřebné uvést, že obžalovaný porušil prioritní zájem společnosti na ochraně života, a to
způsobem nenapravitelným, když jeho násilné jednání způsobilo fatální následek v podobě smrti
malého dítěte. Kromě toho ještě dlouhodobě narušoval svým týráním zájem společnosti na ochraně
osob, jež jsou vzhledem ke svému věku v péči jiných osob. Soud připomíná, že děti, a zvláště
v nízkém věku, jsou předmětem zvýšené ochrany pro svou téměř absolutní bezbrannost a závislost
na dalších osobách, jež je mají ve výchově či péči. Kvalifikační momenty u obou trestných činů
(zvlášť surový způsob a usmrcení osoby mladší patnácti let) samy o sobě podstatně zvyšují z
pohledu § 88 odst. 1 tr. zák. stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného, jak je
popsáno v předchozí pasáži. K tíži obžalovaného z pohledu společenské škodlivosti jeho jednání
soud přiřazuje také jeho sklony k násilnému jednání vůči bezbranným objektům, což je zřejmé z
výpovědí jeho bývalých partnerek [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a také na tento sklon
poukazuje předchozí odsouzení v SR. Obžalovaný se choval v dané věci podle jeho osobnosti
25
50 T 15/2008
vlastnímu schématu a opět se dopouštěl násilí na malém dítěti. Jeho násilné jednání vůči dětem je
recidivující povahy. U obou trestných činů soud dovodil úmyslné zavinění a pohnutka pro násilné
nakládání s poškozenou v podobě jejího drobného fyzického či mentální dluhu je více než
malicherná a nepochopitelná. Zjištěný velmi vysoký stupeň společenské nebezpečnosti jednání
obžalovaného pak našel svůj odraz v konkrétní výměře trestu.
Při úvahách o trestu byl soud vázán kautelami obsaženými v § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k tomu, že byl ukládán trest za dva trestné činy, řídil se soud návodem popsaným v § 35
odst. 1 tr. zák. a vyslovil trest úhrnný. Přísněji trestným je trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2 tr.
zák., který umožňuje uložení trestu odnětí svobody v trvání 12 – 15 roků a také trestu výjimečného,
zatímco trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání
2 – 8 roků. Soud s ohledem na zjištěný velmi vysoký stupeň společenské nebezpečnosti zkoumal
také podmínky pro uložení trestu výjimečného podle § 219 odst. 1, 2 tr. zák. Okolnosti tvořící
podklady pro závěr o velmi vysokém stupni společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného jsou
podrobně popsány výše. Z pohledu nápravy obžalovaného je potřebné poukázat na závěry
znaleckých posudků psychiatrického a psychologického, jež byly na obžalovaného vypracovány a
také na vyjádření znalkyň u hlavního líčení. Především obžalovaný trpí medicínsky neovlivnitelnou
poruchou osobnosti a vzhledem k jeho kalendářnímu věku je vývoj jeho osobnosti ukončen a nelze
očekávat její posun ke společensky žádoucím hodnotám. Proto také je možnost nápravy
obžalovaného velmi ztížená. Soud rovněž poukazuje na sklony obžalovaného, s ohledem na svou
osobnost, k násilnému jednání. Obžalovaný je primárním agresorem s rysy nezdrženlivosti,
emočně-afektivně labilní, zvýšeně dráždivý, agresivní, nedostatečně empatický, s direktivními a
asociálními postoji vůči okolí, a také zvýšeně sebestředný, egocentrický a nezdrženlivý. Tyto rysy
osobnosti ho předurčují k násilnému jednání, proto je potřebné před ním společnost dlouhodobě
chránit a uložením výjimečného trestu zabránit obžalovanému v páchání trestné činnosti.
Výjimečný trest podle § 29 odst. 2 tr. zák. je trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let
a lze ho uložit, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký nebo
možnost nápravy pachatele je obzvlášť ztížena. V daném případě, jak je zřejmé z předchozího
rozboru, byly naplněny oba zákonné znaky. Při určení konkrétní výměry trestu soud zvažoval
zejména okolnosti přitěžující ve smyslu § 34 tr. zák. V jednání obžalovaného lze dovodit využití
bezbrannosti poškozené, což je okolnost přitěžující, popsaná pod písmenem c) citovaného
ustanovení trestního zákona. Poškozeným bylo dvou a půlleté dítě bez možnosti se jakkoli bránit
útoku obžalovaného, což vyplývá ze srovnání fyzických parametrů obou, jak je již výše uvedeno.
Obžalovaný v době činu byl mladý, fyzicky vyspělý muž disponující běžnou mužskou silou,
zatímco poškozená měřila 95 cm a vážila 12,5 kg. Tato přitěžující okolnost je dána sama o sobě,
aniž by ji bylo nutné zvýšeně rozebírat. Další okolností, která přitěžuje obžalovanému, je spáchání
více trestných činů (§ 34 písm. k) tr. zák.). Je potřebné doplnit, že jde o dva zvlášť závažné trestné
činy, když trestný čin vraždy je vyjmenován také v § 62 odst. 1 tr. zák. Seznam zde uvedených
trestných činů je výčet společensky nejnebezpečnějších jednání, proti nimž musí být společnost
chráněna i zvláštním režimem v podobě zpřísněných podmínek pro podmíněné propuštění z
výkonu trestu odnětí svobody za trestný čin tam vyjmenovaný. Soud nepřiznal obžalovanému
žádnou okolnost polehčující, tedy ani tu, že vedl před spácháním trestného činu řádný život.
Třebaže nebyl v ČR odsouzen, nelze přehlédnout jeho odsouzení ve Slovenské republice pro
obdobný násilný trestný čin, i když se na něj hledí jako by odsouzen nebyl, přesto lze sklony
k páchání násilí u obžalovaného vystopovat. Soud jinak na obžalovaného hledí, jakoby odsouzen
nebyl a toto odsouzení kromě vyslovení příklonu obžalovaného k násilí neznamená pro něj vznik
další přitěžující okolnosti. Soud má za to, že uložení výjimečného trestu ve výměře 18 roků (tedy
v jedné třetině trestní sazby uvedené v § 29 odst. 2 tr. zák.) je trestem přiměřeným všem
okolnostem případu i osobě obžalovaného. Pachatel, jemuž je uložen výjimečný trest, je zařazen
vždy do věznice se zvýšenou ostrahou (§ 39a odst. 2 písm. d) tr. zák.), proto soud zařadil pro výkon
uloženého trestu obžalovaného právě do tohoto typu věznice. Vedle trestu odnětí svobody uložil
soud za podmínek § 57 odst. 1, 2 tr. zák. obžalovanému také trest vyhoštění. Obžalovaný není
26
50 T 15/2008
občanem ČR ani osobou se statutem uprchlíka, nemá na území ČR povolen dlouhodobý pobyt ani
zde nemá vybudováno pracovní a sociální zázemí. Na území ČR se dopustil trestného činu vraždy
a týrání svěřené osoby a působil na zdraví a život zde žijícího občana ČR a soud ho hodnotí jako
nebezpečného pachatele, o jehož pobyt ČR nestojí v zájmu zajištění bezpečnosti svých občanů a
osob na území ČR pobývajících. Vzhledem k velmi vysokému stupni společenské nebezpečnosti
jednání obžalovaného a jeho osobnostním rysům je potřebné chránit zájmy ČR před ním na dobu
neohraničenou. Soud tak uložil obžalovanému trest vyhoštění z území České republiky na dobu
neurčitou.
Jako poškození v dané věci vystupovali rodiče dítěte [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a
[jméno] [příjmení] jako vypravovatelka pohřbu. Rodiče dítěte byli poučeni již v přípravném řízení
o možnosti požadovat po obžalovaném jednorázové odškodnění za smrt jejich dítěte v souladu s §
444 odst. 3 písm. c) občanského zákoníku. Oba se připojili se svým nárokem na toto odškodnění
již v předchozí fázi řízení (č.l. 232, 286) a tento úkon soud pokládá za řádné a včasné připojení.
Smrt [jméno] [příjmení] je v přímé příčinné souvislosti s vytýkaným jednáním obžalovaného, proto
jsou splněny i podmínky materiální pro přiznání zmíněného jednorázového odškodnění oběma
rodičům dítěte, jež činí podle citovaného ustanovení občanského zákoníku 240 000 Kč. [jméno]
[příjmení] již v přípravném řízení uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 8 900 Kč z titulu osoby,
jež vypravila pohřeb nezletilé Náklady na pohřeb doložila doklady v celkové výši 8 505 Kč (č.l. 255)
Tuto částku soud přiznal, neboť byla vynaloženo výlučně pro pohřební obřad a zbylou část do
8 900 Kč původně požadovaných v rámci adhezního řízení nikoli. Proto soud podle § 228 odst. 1
zavázal obžalovaného k úhradě jednorázové náhrady a řádně doložených výdajů na pohřeb
nezletilé, zatímco poškozenou [jméno] [příjmení] se zbytkem jejího nároku, který nebyl doložen,
odkázal ve smyslu § 229 odst. 2 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení písemného
vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku a
obžalovaný pro nesprávnost výroku,jež se ho přímo dotýká. Poškozený pro nesprávnost výroku o
náhradě škody.
Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku, může jej
napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení
předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo
chybí.
Odvolání musí být ve lhůtě od osmi dnů od doručení opisu rozsudku odůvodněno tak, aby bylo
patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení,
které mu předcházelo.
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i z části ve prospěch nebo
v neprospěch obžalovaného.
[Místo vydání] 11. února 2009
JUDr. Ivan Elischer
předseda senátu