Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Žiadosť o informáciu'.


Číslo jednací: 50 T 15/2008 
ČESKÁ REPUBLIKA 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
(anonymizovaný opis) 
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v hlavním líčení konaném dne 11. února 2009 v senátě 
složeném z předsedy senátu JUDr. Ivana Elischera a přísedících Bc. Jana Poborského a Evy Říhové 
takto: 
obžalovaný 
[jméno] [příjmení] 
[datum narození]  [anonymizováno] [obec]  –  [země],  [anonymizováno]  [země],  [anonymizována 
dvě  slova]  [adresa],  [anonymizováno] [země]  [anonymizováno]  [obec],  [ulice  a  číslo], 
[anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], 
je vinen, 
že 
v době 
 v [obec], ul. [ulice a číslo], v bytě [číslo] 
který  společně  užíval  s [jméno]  [příjmení],  [datum narození],  a  její  dcerou  [jméno]  [příjmení], 
[datum narození], opakovaně tuto nezletilou napadal údery pěstí a kopanci do obličeje a po těle, 
nejméně  pětkrát  ji  kousl do  různých  částí  těla, čímž  jí  způsobil  mnohočetná  povrchní  zranění, 
především krevní výrony v podkoží celého těla a dále 

když [jméno] [příjmení] v bytě nebyla přítomna, útočil na nezletilou s vědomím vzniku smrtelného 
následku a byv s ním srozuměn tak, že ji opakovaně kopal větší intenzitou do hrudníku a břicha, 
což mělo za následek poranění vnitřních orgánů, zejména pohmožděniny s trhlinou dolního laloku 
levé  plíce,  stržení  pouzdra  levé  ledviny  a  sleziny  s krvácejícími  výrony  a  následně  ji  přesně 
nezjištěným  způsobem  intenzivním  úderem  pěstí  či  kopancem  do  hlavy  nebo  intenzivním 
zatřesením či trhnutím tělem při současném prudkém předklonu a záklonu hlavy přivodil těžké 
poškození mozku spojené s jeho otokem, na jehož následky [jméno] [příjmení] 
 
zemřela, 
tedy: 

 

50 T 15/2008 
- jednak týral osobu, která byla v jeho péči a čin spáchal zvlášť surovým způsobem, 
- a jednak jiného úmyslně usmrtil a čin spáchal na osobě mladší než patnáct let, 
t í m spáchal 
- jednak trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona, 
- a jednak trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákona, 
a za to se odsuzuje 
podle § 219 odst. 2 tr. zákona za podmínek § 35 odst. 1 a § 29 odst. 2 tr. zákona k úhrnnému 
výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) roků. 
Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona se pro jeho výkon zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou. 
Podle § 57 odst. 1, odst. 2 tr. zákona se mu dále ukládá trest vyhoštění z území České republiky na 
dobu neurčitou. 
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu s přihlédnutím k § 444 odst. 3 písm. c) obč. zákoníku je obžalovaný 
povinen  uhradit  poškozeným  [jméno]  [příjmení],  [datum narození],  bytem  [adresa], 
[datum narození], bytem [adresa], jednorázové odškodnění ve výši 240 000 Kč. 
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obžalovaný dále povinen uhradit poškozené [jméno] [příjmení], 
[datum narození], bytem [obec a číslo] náklady pohřbu ve výši 8 505 Kč. 
Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozená [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [obec a číslo], 
se zbytkem tohoto nároku odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 
Odůvodnění: 
Soud  po  dokazování  provedením  v hlavním  líčení  ustálil  skutkový  děj  do  podoby  obsažené 
v rozsudečném výroku. Ke konstrukci skutkového děje sloužily výpovědi obžalovaného, svědků 
[jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] 
([příjmení]), [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], 
[jméno]  [příjmení],  [jméno]  [příjmení],  [jméno]  [příjmení], 
 
 výpovědi znalců a znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví 
psychiatrie, psychologie, soudního lékařství a toxikologie, odborná vyjádření, protokoly o ohledání 
místa, fotodokumentace těchto míst a pořízený obrazový záznam a další listinné důkazy. 
Obžalovaný  nejprve  soudu  deklaroval  svou  lítost  s úmrtím  dítěte  a  s tím,  že  tomuto  následku 
nezabránil. Dále uvedl, že nikdy dítě neuhodil, nekopl, jak tvrdí obžaloba. Pokud by měl způsobit 
jeho smrt, tak nikoli v úmyslu zabít nebo poškodit někoho. Když zatřásl dítětem nebo použil větší 
sílu při oživování, nevěděl, že ke smrti může dojít, byl v šoku. Nevěděl, jak dítěti pomoc. Nezná 
telefonní  číslo  na  záchranku,  proto  šel  k sousedovi.  Nevěděl,  že  existuje  univerzální  číslo  112. 
Omluvil  se,  pokud  svým  jednáním  způsobil  vážnější  zranění,  ale  bylo  to  neúmyslné.  Dále 
obžalovaný  vypověděl,  že  před  vzetím  do  vazby  nebyl  zaměstnán,  pracoval  živnostensky  na 
nepsanou  dohodu  u  firmy  [anonymizováno],  kde vykonával 
.  Soužití 
s [příjmení] bylo hlavně po stránce sexuální, nikoli citové, pomáhal jí finančně, měsíčně částkou asi 
15 000 Kč. Ve společné domácnosti s ní bydlel tři až čtyři měsíce. Měl příjem asi 65 tis. Kč měsíčně. 
Celou  dobu  s nimi  bydlela  malá  [jméno].  Byla  zdravá,  usměvavá,  měla  snahu  učit  se,  hrála  si. 
Nevěděl o otoku na mozku při jejím narození. Není zaujatý proti někomu, kdo neumí mluvit. Dítě 
mluvilo málo, ale nervózní z toho nebyl. Nikdo další s nimi nebydlel. Pokud byla postýlka, [jméno] 
spala v ní, jinak spala na matraci. V [anonymizováno] pracoval na 12 nebo 16 hodinové směny, 
denní nebo noční. Býval běžně s dítětem sám. [příjmení] byla na mateřské dovolené. Nebyla mezi 
nimi dohoda ohledně výchovy dítěte. [příjmení] ho žádala, aby se dítěti víc věnoval. Vysvětloval jí, 
že chodí do práce a nemá čas se tolik věnovat dítěti. Nikdy se k dítěti nechoval tak, jak popisuje 
[příjmení]. K dítěti se chová s úctou. Žádala ho, aby dítě potrestal. Říkala mu, že dítě má nějaké 

 

50 T 15/2008 
afekty. [jméno] to řešila neadekvátně tak, že [jméno] sprchovala studenou vodou nebo nechala 
potmě v koupelně. Většinou její žádost o potrestání ignoroval. [příjmení] [jméno] zlobila, dal jí na 
zadek s mírou nebo ji nechal klečet. Žádné předměty při trestání nepoužil, uhodil ji vždy jen dlaní. 
Neviděl poranění na fotografiích z pitvy a ani nemá srdce se na ně koukat. Zranění dceři způsobila 
[příjmení]. Několikrát ji viděl trestat dceru. [příjmení] [příjmení] za to dal facku. Když si dcera 
neuklidila hračky, trestala ji tím, že na ni řvala a [jméno] začala sebou házet o podlahu nebo tloukla 
hlavou o zeď. Matka ji vzala a osprchovala studenou vodou. Většinou viděl facky přes tvář. V době, 
kdy odmítl nabídku [příjmení] na sňatek, bila dceru hlava nehlava. Viděl, že dítě spadlo několikrát 
na hlavu. Používala při bití i předměty – špachtli, vařečku nebo tyčku od postýlky. Postýlku v [obec] 
nechala  spálit  u  souseda.  Když  obžalovaný  byl  u  počítače,  měl  nasazená  sluchátka,  takže  moc 
neslyšel, co se děje v bytě. Pokud si hrála [jméno] u něj u počítače, [příjmení] si žádné násilí na ní 
nedovolila. Když se [příjmení] naštvala, útočila na dítě. Někdy to bylo dvakrát za den, někdy se jí 
dva  dny  nedotkla.  Když  s [příjmení]  začal  žít  ve  společné  domácnosti,  nezpozoroval,  že  by  se 
k dceři  tak  chovala.  Občas  jí  dala  na  zadek,  sprchovala  studenou  vodou  a  když  ji  zavírala  do 
koupelny, myslel, že tam má rozsvíceno. Před stěhováním do [příjmení] [příjmení] řekl, že si ji 
nevezme a od té doby se začalo stupňovat násilí na dceři. Připustil to bití a stydí se za to. Většinou 
to ale neviděl. Chtěl, aby si babička vzala dítě na víkend, ale odmítla. Neví, zda násilí ze strany 
[příjmení] viděl i někdo další. Nebyl s [jméno] u lékaře. Naposledy byl s [jméno] venku asi měsíc 
před událostí v [obec] v [příjmení] [jméno] na nákupu. Matka s ní ven moc nechodila. Na celém 
[anonymizováno]  těle  viděl  podlitiny.  [příjmení]  neviděl  kopat  do  své  dcery,  ani  obžalovaný  ji 
nekopnul. 
 vzbudil, když [jméno] plakala. Po jídle si 
[jméno] vzal k sobě k počítači, aby se uklidnila. 
 [příjmení] řekla, že jede do [obec] 
nakoupit. Dal jí peníze na koupi programu do počítače. Byl na WC a když se vrátil, [příjmení] zase 
bila dceru v obýváku, než odešla na nákup. Neviděl, jak ji bije, ale dcera plakala. Ptal se [příjmení], 
proč si ji nevezme s sebou. Říkala, že jí má dost. 
 odešla [příjmení] na zastávku. Zůstal 
s [jméno] sám, byla emočně jiná. Zeptal se jí, zda se chce dívat na televizi a pak se spolu dívali. Poté 
si šla pro nočník a obžalovaný si chystal jídlo. [jméno] upadla v obýváku a přitom si vyrazila dech. 
Snažil se jí dech vrátit a [jméno] se nadechla. Volal to hned [příjmení]. Sundal jí triko a viděl její 
tělo. [příjmení] mu řekla, že o ničem neví, že ona ji nebila, že je to její dítě, aby se nestaral. Pak 
vypnula telefon, který zůstal neaktivní do doby výslechu na policii. Obžalovanému vysvětila, že jí 
došla baterie a proto nemohla zavolat záchranku. Pak si uvařil kávu, poslal [jméno] do koupelny a 
asi upadla, protože slyšel tupý náraz. Byl v šoku, když ji uviděl. Sundal jí tričko a dal ho pod hlavu. 
Zkoušel, zda dýchá nosem, jestli má tep. Zkusil ji zvednout a dal ji na chodbu, kde bylo víc světla. 
Zatřásl s ní, protože se jí nezvedal hrudník a odnesl ji opláchnout pod vodu. Dával jí facky, aby se 
probrala. Oživoval ji dýcháním z úst do úst a masáží srdce. Viděl to v televizi, nikdy to nedělal. 
Bouchl ji dvakrát nebo třikrát do zad. Přesunul ji do předsíně a dával umělé dýchání. [příjmení] 
[jméno] třásl, zvedl ji za ruku a otočil na bok, když předtím byla v leže. V obýváku měl svůj telefon, 
ale neměl číslo na záchranku. Hledal číslo a druhou rukou oživoval [jméno]. Nenašel číslo, proto 
šel  k sousedovi  [příjmení].  Dítě  položil  na  zem  a  pokračoval  v oživování  a  požádal  souseda  o 
zavolání záchranky a pomoc při oživování. Řekl, že musí ven čekat na sanitu. [příjmení] [jméno] 
bouchal do zad, pak z ní vyšly zvratky a pak šel za [příjmení]. Šel dolů po schodech a znovu dítě 
oživoval. Od pádu v koupelně do doby, než šel k sousedovi, uběhlo 5 – 7 minut. Nenapadlo ho 
někoho zavolat kromě [příjmení], ale ta měla vypnutý telefon. V době oživování mělo dítě poranění 
z dřívějška. Žádné nové poranění z těch dvou pádů ten den neviděl. Nikdy nepoužil hrubé násilí 
na  dítě.  Při  oživování  možná  použil  neadekvátní  násilí,  ale  nikdy  ne  vědomě.  Byl  v šoku.  Při 
výslechu na policii si nevzpomněl, že [příjmení] měla nedostupný mobil. Postupem času si na to 
vzpomněl.  Ten  den  měla  [jméno]  na  sobě  kraťasy,  triko  s krátkým  rukávem,  spodní  prádlo. 
Nepožíval ten den alkohol ani drogy. [jméno] před časem kousl, protože ho jednoho dne vzbudila 
kousáním. Kousl ji do trupu a do dolní končetiny. Nepřipadá mu to normální. V té době ale nebyl 
střízlivý. Drogy kdysi požíval, naposledy asi čtyři dny před událostí. Jednalo se asi o 1 g pervitinu, 
rozdělil to na 5 – 6 dávek a aplikoval nosem. 
 od přistěhování do 

 

50 T 15/2008 
[obec] dvakrát koupil 1 g. [příjmení] věděla, že bere drogy. V jeho přítomnosti sama drogy nebrala, 
alkohol užívala i doma. 
 byli v bytě v [obec] na návštěvě matka [příjmení] s přítelem, 
[jméno] [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. V bytě maloval asi týden až týden a půl před událostí.   
obžalovaný nemaloval. Barvy míchal tyčkou od postýlky. [příjmení] použila tu tyčku na 
bití své dcery. K bití došlo poslední týden. [příjmení] byla naposledy s dcerou u lékaře, když ještě 
bydleli v [obec]. V [obec] s ní u lékaře nebyla. Obžalovaný znal kamarádky [příjmení] [příjmení] a 
[příjmení]. Neříkaly mu, že by se [příjmení] chovala ke svému dítěti nepřiměřeně. Nemůže říci, že 
[jméno] spadla v koupelně, protože to neviděl, ale na pád usuzuje podle toho, co z koupelny slyšel. 
V koupelně ležela na levém boku, levou ruku měla pod sebou. V koupelně netekla voda. Nočník 
měla  většinou  v koupelně.  Nepamatuje  si  ale,  kde  byl  ten  den  nočník,  asi  v koupelně.  Uběhlo 
zhruba sedm minut od prvního pádu ze židle do druhého pádu v koupelně. [příjmení] [příjmení] 
mluvil telefonicky asi hodinu po jejím odchodu. První hovor s [příjmení] se týkal koupě Windows, 
druhý hovor byl po pádu [jméno] ze židle a třetí hovor, když nevěděl číslo na záchranku, ale to už 
[příjmení] nezvedala telefon. [příjmení] zavolal, když [jméno] bouchnul do zad poté, co si vyrazila 
dech. [jméno] našel ležet na zemi, neviděl ji upadnout, vařil si kávu v kuchyni. [příjmení] se do 
telefonu ptal, jestli ji zbila, protože viděl, že dítě dýchá těžce ještě před pádem. V té době neviděl, 
že dítě je ohroženo na životě, proto nezavolal záchranku již v této chvíli. V minulosti byl odsouzen 
v [obec] za facku s lehkým zraněním, dostal podmínku půl roku na dva roky. Je lež, že bil své bývalé 
partnerky  a  děti.  Chtějí  ho  poškodit,  musely  si  to  vymyslet.  [příjmení]  [příjmení]  ho  pomluvil 
v televizi i v novinách. Tvrdil, že hodil s dítětem a že ho přinesl nahé. Není také pravda, že dítěti 
dával v noci pokyny. Svědci [příjmení] i [příjmení] lžou. Neví, proč to dělají. Neměl s [příjmení] 
spor. Jednou mu [příjmení] řekl, že má nahlas puštěnou hudbu. V ČR je obžalovaný od ledna 2008. 
Poprvé byl v ČR v [obec] a [obec] před rozvodem s manželkou. V roce 2004 byl s [příjmení] v ČR. 
Oba nalezené mobilní telefony byly obžalovaného. Tehdy čekal na telefon od kamaráda z [obec]. 
Nemá vysvětlení pro smrt dítěte, není lékař. [příjmení] [jméno] ublížil, pak pouze v úmyslu oživit 
ji. Neví, jestli žila v době, kdy šel za [příjmení]. Zkoušel dech, tep na ruce, bylo to v době, kdy ležela 
v koupelně a pak i v předsíni. Tep necítil. Závěry posudku o době smrti zná. Neví, jak záchranka 
vypočítala, že [jméno] byla mrtvá několik minut před příjezdem záchranky. V době oživování necítil 
tep ani dech. Viděl u [jméno] zranění na hlavě, bouli na čele, podlitiny měla na oku, na ústech. Neví, 
jakou měly barvu podlitiny, možná modrožlutou. Předtím matce upadla a měla rozbitou bradu. 
Možná při oživování krvácela z úst, když zvracela. Nedokáže to popsat. Po prvním pádu, když si 
vyrazila dech, nemluvila, ani neplakala. Obžalovaný má celkem pět dětí, čtyři na Slovensku a jedno 
v Rumunsku. Zástavu dechu již zažil u první dcery. Když vracel dech [jméno], bylo to ranami dlaní 
do  zad,  ale  neví,  jaké  intenzity.  Přetočil  ji  na  bok.  Masáž srdce  dělal  dlaní,  když  tělo  leželo  na 
podložce. Neví, jakou silou tlačil na hrudník. Hodněkrát zatlačil na hrudník, bylo to stále na stejném 
místě. Když ji pozvedl, zatřásl s ní jednou nebo dvakrát, držel ji v podpaží za trup. Její hlava byla 
ve výši prsou obžalovaného. Po příchodu [příjmení] jí řekl, co se stalo a zeptal se, proč nepřišla. 
Odpověděla, že jí nejel autobus a taxík žádný neviděla. Při druhém telefonu jí totiž řekl, aby si vzala 
taxík. Neřekla mu nic k tomu, co se stalo. Od té doby s ní nemluvil, ani ho nenavštívila ve vazbě. 
Tato výpověď v zásadě odpovídá výpovědím obžalovaného učiněným v přípravném řízení, v nichž 
rovněž poukazoval na hrubé zacházení [jméno] [příjmení] s [jméno] a hájil se obdobně, že potrestal 
[jméno] pouze na požádání [příjmení] a v zásadě shodně popsal také kritické okamžiky před smrtí 
[jméno] [příjmení] (č.l. 96, 200 – 208, 209 – 215 a 216 – 217). Soud pouze zmiňuje vývoj jeho 
obhajoby stran stop po kousnutí na těle poškozené. V první fakticky učiněné výpovědi dne 6.7.2008 
pořízené  před  soudcem  Okresního  soudu  v  Lounech  před  rozhodováním  o  vzetí  do  vazby  o 
kousání nehovořil vůbec, stejně tak i ve výpovědi dne 23.7.2008. Dne 5.8.2008 popřel jakékoli 
kousnutí.  Teprve  dne  26.11.2008,  v době,  kdy  již  byl  k dispozici  soudně-  lékařský  znalecký 
posudek,  sám  doznal,  že  nevypovídal  pravdivě,  když  popřel  kousnutí  a  vypověděl,  že  [jméno] 
opravdu kousl. Dítě ho totiž vzbudilo kousnutím, tak mu to opětoval, aby si uvědomilo, že to není 
příjemné. [jméno] ke kousnutí byla navedena podle obžalovaného [příjmení]. 

 

50 T 15/2008 
Obžalovaný  se  také  v rámci  možností  daných  mu  v §  214  tr.  řádu  vyjadřoval  k prováděným 
důkazům a zpochybňoval výpovědi svědků, kteří se negativně vyjadřovali k jeho chování případně 
vypovídali odlišně od obžalovaného a bývalé partnerky obvinil, že ho chtějí výpovědí poškodit a 
domáhal se konfrontace s nimi. 
Před výslechem [jméno] [příjmení] a dalších svědků soud konstatoval usnesení Policie ČR, KŘ 
Severočeského  kraje,  SKPV  [obec]  ze  dne  14.1.2009  č.j.:  [anonymizováno]  [číslo]  [rok]  [číslo], 
kterým bylo podle § 160 odst. 1 tr. řádu zahájeno trestní stíhání [jméno] [příjmení] pro trestný čin 
týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se měla [jméno] [příjmení] 
dopustit 
 v [obec] na [jméno] [příjmení] nepřiměřeným bitím 
rukou  nebo  vařečkou,  taháním  za  vlasy,  sprchováním  studenou  vodou  a  zavíráním  do  tmavé 
koupelny (č.l. 481) 
Matka dítěte, [jméno] [příjmení], jako svědek soudu sdělila, že bude vypovídat, třebaže je sama 
trestně stíhána za týrání své dcery [jméno]. Výslech svědkyně se uskutečnil ve smyslu § 209 odst. 1 
tr. řádu po vykázání obžalovaného z jednací síně, když svědkyně deklarovala svou obavu z něj a 
také prohlásila, že ji v minulosti fyzicky napadl. Poté vypověděla, že se s [příjmení] seznámila před 
Velikonocemi 2008, pak spolu bydleli v [obec] dva až tři měsíce. V té době se choval jako normální 
táta. 
 se odstěhovali do [obec]. První týden malovali byt a pak byl obžalovaný 
celou dobu doma, nechodil do práce. Když svědkyně chtěla od obžalovaného odejít, zbil ji – chytil 
ji pod krkem, kopnul ji do břicha, dal jí pěstí do spánku, zamknul ji. Řekla mu, že od něj odchází. 
Dohadovali se kvůli práci. Měla modřiny na krku, točila se jí hlava, ale u lékaře nebyla. Bylo to 
poprvé, co ji napadl. Dcera útok viděla, začala plakat. Pak začal mlátit i dceru. Násilí vůči dceři 
začalo až týden po přistěhování. Vzal dceru za ruku, nadzvedl ji nad zem a začal do ní bouchat, 
mlátil  ji  přes  obličej  fackami,  kopal  ji  bosou  nohou  do  břicha.  Útoky  byly  dvakrát  za  týden  a 
poslední týden dvakrát denně. [příjmení] svědkyně zabránila útokům, snažila si dceru vzít k sobě, 
ale  obžalovaný  ji  vytrhnul.  Neodešla  z  bytu,  protože  se  obžalovaného  bála.  Vyhrožoval  jí,  že 
pojedou do lesa a že se jeho kamarádi o svědkyni postarají, že by vykopali jámu. O tom mluvil 
přímo telefonem s nějakým svým kamarádem. Neoznámila to nikomu ze strachu z obžalovaného. 
Poslední týden na návštěvu přišla asi jen svědčina matka. Předtím v [obec] chodila častěji. Svědkyně 
měla v té době mobil, obžalovaný kontroloval její mobil, kam volala, komu psala. Při bití dcery 
používal obžalovaný jen ruku a nohu. Chtěl si s ní hrát, ale dcera se ho bála a začala plakat, tak ji 
kousnul. Viděla kousnutí, bylo to podle ní z legrace. Svědkyně vyzývala obžalovaného, aby dceru 
nechal být. Občas mu vadilo, že dcera neuměla pořádně mluvit. Obžalovaný pracoval v [obec] 
v [anonymizováno], pak už nepracoval. Říkal, že bude mít práci v [obec] za lepší peníze. V [obec] 
svědkyně s dcerou byla jednou venku a pak jí to obžalovaný nedovolil. S dcerou nebyla u lékaře od 
přestěhování  do  [obec].  Chtěla  s ní  jít  k lékaři,  když  měla  rozbitou  bradu  a  bouli  na  čele,  ale 
obžalovaný  jí  to  zakázal.  Svědkyně  nebyla  doma,  když  došlo  k úrazu  brady.  Obžalovaný  úraz 
vysvětlil pádem dcery na skříňku. Měsíc před smrtí byla s dcerou u 
]. Pak ještě na ušním 
pro kapky, když již bydleli v [obec]. To měla modřinu na čele a doktor se na ni ptal. Ke všem 
poraněním přišla dcera během posledních čtrnácti dnů. Svědkyně jí zranění nezpůsobila. Své dceři 
by nikdy neublížila, není pravda, že používala vařečku či tyčku od postýlky. Dala jí pouze přes 
zadek,  ale  neměla  modřiny.  [příjmení]  jí  nikdy  přes  obličej,  maximálně  přes  ruce  a  přes  zadek. 
Postýlku dali pryč dva dny před její smrtí, chtěli koupit normální postel. Jednou byl na návštěvě 
kamarád obžalovaného [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení] a jeho příbuzní. V [obec] chodila 
na nákup, byla tam asi pět minut. Když se vrátila, nevšimla si ničeho. Viděla zranění na bradě. Ten 
den 
obžalovaný spal, odpoledne se vzbudil, najedl se a šel k počítači. 
 
jela do [obec], protože ji tam [příjmení] poslal koupit něco do počítače. Nedovolil vzít si dceru 
s sebou,  asi  nechtěl,  aby  ji  někdo  viděl  s modřinou  na  čele.  Zpět  se  měla  vracet 

Nedomlouvala se s obžalovaným, co bude dělat s dcerou. Dcera už si uměla říct, co potřebuje. Při 
odjezdu měla dcera barevné pruhované kraťasy, modré ponožky a tričko s medvědem. Byly vidět 
modřiny na nohou a modřina v obličeji se jí rozlila do očí. Modřiny na břiše a zádech nebyly vidět. 

 

50 T 15/2008 
Nevzpomíná si, že by dcera měla čerstvé, krvácející zranění. Na zadeček jí dala dezinfekci, protože 
se rána nehojila. Dostala od obžalovaného na zadek. Ten den byla v [obec]

kde  prodávají  počítače.  Obžalovanému  volala,  aby  věděl,  že  stihne  autobus  zpátky.  Mluvil 
normálně, říkal, že nemusí pospíchat domů. Obžalovaný jí nevolal. Volala mu asi deset minut před 
odjezdem autobusu. Neříkal jí nic ohledně dcery. Mobil měla funkční, byl dostatečně nabitý. Pokud 
obžalovaný tvrdí, že svědčin mobil nebyl dostupný, volal na jiné číslo nebo nevolal vůbec. Není 
pravda, že jí volal, že má dcera vyražený dech. [příjmení], který bydlel naproti, jí řekl, že [příjmení] 
vyběhl z domu ven a křičel na něj, ať svědkyni zavolá, že je něco s dcerou. [příjmení] se šel podívat 
blíž a viděl ležet dceru pod schody na zemi. Neviděla obžalovaného ten den požívat alkoholické 
nápoje nebo drogy. Neviděla u něj drogy, pouze jí říkal, že když přišel do [obec], asi před pěti lety, 
fetoval a pak se z toho dostal a od té doby nic. Při seznámení bydlel obžalovaný na ubytovně a 
chtěl z ní odejít. Svědkyně v něm viděla dobrého otce, proto se společně odstěhovali. Plánovali, že 
časem budou mít další dítě, nehovořili ale o sňatku. Měli dohromady peníze, asi 17 tis. Kč. Svědkyni 
není známo, že by obžalovaný měl příjem kolem 65 tis. Kč, ani se o tom nezmínil. Řekl jí, že má 
dvě nebo tři děti a výživné pro ně mu šéf strhává. Dcera při narození měla krvácení a otok na 
mozku, měla problémy s nohami, nosila vložky a zdravotní obuv, zakopávala. Pádem měla odřené 
lokty nebo kolena. [jméno] se ale neporanila na hlavě. Nezná důvod změny chování obžalovaného. 
Neptala se ho. Na výpovědích svědkyň, ohledně jejího chování k dceři, není nic pravda. Je zvláštní, 
že svědkyně [příjmení] jí svěřila na tři týdny svého syna, nezajímala se o něj, nezavolala. Při uspávání 
svědkyně dceru položila na břicho, chytla ji za zadeček a třeba dvě hodiny s ní malinko kývala. Není 
pravda, že dceři silně zabořila hlavu do polštáře, aby se uplakala. Neví, proč tak svědci vypovídají, 
neměla s nikým spory. Když přijela z [obec] autobusem, venku stála sanita, obžalovaný byl opřený 
o zábradlí, stál tam [příjmení] a [příjmení] jí běžena naproti k autobusu. Obžalovaný tvrdil, že si šla 
dcera vyčistit zuby do koupelny, on byl u počítače a pak šel za ní a dcera omdlela. Neříkal nic o 
kříšení. Záchranka se svědkyně neptala na modřiny. Obžalovaný svědkyni šeptal do ucha, aby nic 
neříkala a stála při něm. Svědkyně neví, co se stalo, obžalovaný jí to nevysvětlil. [příjmení] neříkal 
nic. Nestalo se, že by [příjmení] dceru budil v noci, ani po ní nechtěl, aby udělala cokoliv. [příjmení] 
s [příjmení] nikdy neměla. Jejich byty sousedily. Byly slyšet zvuky z bytu, bylo slyšet i normální 
povídání. 
výpověď o buzení dcery a udílení pokynů popřela i po předestření této pasáže 
jeho  výpovědi.  [příjmení]  mohl  slyšet  svědčino  volání  o  pomoc.  Nenaváděla  dceru,  aby  kousla 
obžalovaného.  Autobus  z  [obec]  do  [anonymizováno]  jede  asi  20  minut.  Ten  den  jedla  dcera 
naposledy v poledne teplé jídlo. Nestěžovala si, že by jí něco bolelo, když svědkyně odcházela. Při 
odchodu neplakala. Obžalovaný byl v tu dobu u počítače. V noci 
 seděl celou noc u 
počítače, šel spát až k ránu. Bolely ho zuby, neví ale, zda si vzal léky. Ke smrti dcery došlo asi proto, 
jak ji obžalovaný mlátil. O smrti dcery svědkyně s nikým kromě matky nemluvila. Nezavolala ze 
strachu  matce,  aby  přijela.  Obžalovaný  svědkyni  hlídal  telefon.  Při  běžném  nákupu  nemívala 
s sebou telefon, jen když jela do [obec]. Po přestěhování do [obec] obžalovaný nikam nechodil, byl 
pořád  doma,  seděl  u  počítače.  Dceru  sprchovala  vlažnou  vodou,  když  se  vztekala,  ale  nic 
nepomáhalo. Při sprchování nebyla žádná její kamarádka, není tak pravda, co vypovídají. Nemluvila 
s nimi o tom, ani ony se na to neptaly. [příjmení] znala [příjmení], [příjmení] ho neznala. Svědkyně 
neužívala léky, občas požila alkohol,
 nikoli. Obžalovaný po svědkyni požadoval, aby dceru 
naučila pořádně mluvit. Nenařídil jí ale, aby dceru bila, jen aby s tím něco udělala, aby dcera pořádně 
mluvila. Otcem dcery je [jméno] [příjmení]. Rozešla se s ním v červenci 2007. V bytě v [obec] [obec] 
nebyl,  platil  jen alimenty.  Nebavila  se  s ním  o  dceři,  neměl  o  ni  zájem.  Nabízela, že  mu  dceru 
přiveze, ale odmítl to. Nikdo se svědkyně neptal na dceřiny modřiny. Matce řekla, že spadla na 
skříňku. 
  dcera  neměla  zdravotní  potíže.  [jméno]  si  zuby  neuměla  ještě  čistit, 
nedosáhla ani na umyvadlo. Přes den svědkyně dávala nočník do kuchyně a na noc byl v obýváku. 
[jméno] nemusela na nočník do koupelny. Chodívala tam jen se svědkyní. Svědkyně prohlásila na 
dotaz soudu, aby na fotografiích z pitvy popsala jednotlivá zranění, že není schopna se na fotografie 
dívat a vyhovět žádosti. 

 

50 T 15/2008 
Tato  výpověď  koresponduje  s výpověďmi,  jež svědkyně  podala  v přípravném  řízení  policejním 
orgánům (č.l. 218 – 222, 223 – 231). 
Situaci  krátce  po  úmrtí  poškozené  a  chování  obžalovaného  v tuto  dobu  a  také  jeho  chování 
k [jméno] v domě popsal svědek [jméno] [příjmení], bydlící v sousedním bytě. Tento svědek soudu 
udal, že jeho byt je 
 Kuchyně a obývací pokoj celou svou 
délkou sousední s bytem, kde došlo k té události. [příjmení] znal už z předchozího bydlení v domě. 
Pak přišla s obžalovaným. Ten bydlel ve vedlejším bytě asi 14 dní před tou událostí. U nich v bytě 
svědek nebyl. Zvuky z vedlejšího bytu byly slyšet. Slyšel brekot dítěte a v noci, když dítě plakalo, 
hádku. Rozeznával mužský i ženský hlas a pláč dítěte. Slyšel mužský hlas říkat dítěti:„ mámo, táto“. 
Ženský hlas říkal:„ Nech ji ležet nebo nech ji spát“. Bylo to kolem druhé nebo třetí hodiny v noci. 
Na  tyto  zvuky  svědek  nereagoval.  Toto  slyšel  jen  jednou.  Opakovaně  slýchával  pláč.  Na  pláč 
reagovala matka toho dítěte:„ buď tiše, přestaň nebo nezlob“. Popsanou noční příhodu slyšel týden 
nebo  14  dní  před  úmrtím  dítěte.  Nebavil  se  o  tom  s [příjmení]  ani  s obžalovaným.  [příjmení] 
potkával častěji, obžalovaného viděl asi dvakrát. 
Vzhledem k tomu, že se svědek odchýlil od své výpovědi učiněné v přípravném řízení, byla část 
této jeho výpovědi pojednávající o chování obžalovaného vůči dítěti před kritickou událost podle 
§ 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu přečtena (č.l. 273). V této výpovědi svědek uvedl, že večer slyšel z 
bytu [příjmení] opakovaně každý druhý nebo třetí den muže, který křičel na dítě:„ zvedni ruce, 
zvedni nohy, říkej mámo, táto“. [příjmení] na to reagovala křikem:„ [jméno], nech ji bejt“. Dítě 
vždy jen plakalo a toto trvalo kolem 20 minut. [příjmení] občas přes den na dítě křičela:„ nech toho, 
nezlob“. 
Svědek  dotázán  na  rozpor  s výpovědí  před  soudem,  potvrdil  pravdivost  původní  výpovědi  z 
přípravného řízení. Na této výpovědi setrval i poté, co mu soud předestřel část výpovědi [příjmení] 
[příjmení], jež popřela noční scény. 
Pak již ve shodě s původně poskytnutou výpovědí popsal situaci 

 
 slyšel ránu na dveře. Vyšel na chodbu domu a viděl obžalovaného s dítětem v náručí. Přišel 
do kuchyně bytu, dítě položil v kuchyni na koberec, byl nervózní a vykřikoval, že nedýchá a dával 
dítěti dýchání z úst do úst. Říkal, že on maloval a dítě zakoplo a zapadly mu mandle. Dítě mělo 
bílou barvu a kolem očí a úst do modra. Svědek registroval také modřiny po celém těle. Potom dítě 
převrátil na bok a rukou ho bouchal do zad. Toto opakoval 2x. Z úst dítěte vytekly sliny s krví. 
Obžalovaný žádal po svědkovi přivolání rychlé záchranky, což svědek učinil a k pokynu dispečera 
vyšel  před  dům  a  čekal  na  příjezd  RZP.  Obžalovaný  se  nezmiňoval,  zda  již  volal  pomoc. 
Oživovacích pokusů se svědek nezúčastnil. Obžalovaný hned za ním vyšel i s dítětem, opět ho 
položil na zem před vchod do domu a oživoval ho stejně jako v bytě u svědka. Vzápětí přijela 
sanita. Obžalovaný ještě předtím bouchal na dveře jiného bytu a hovořil s nějakým mužem. Ještě 
v době pobytu záchranky u domu přišla na místo kamarádka [příjmení] a sdělila, že je [příjmení] 
v [obec], že jí volala, aby přijela. Po příjezdu [příjmení] s obžalovaným hovořila, ale svědek obsah 
hovoru neslyšel. Lékař se ptal [příjmení] na původ modřin a ona mu sdělila, že je má z pádů, což 
lékař odmítl s tím, že nejde o čerstvé modřiny. V bytě byla ještě jeho 
 matka. Ten 
den  slyšel  malování, šoupání  předmětů.  Pláč  dítěte  neslyšel, ani  hlas  obžalovaného.  Svědek  byl 
v kuchyni s matkou. Koupelny spolu sousedí, ale nic z koupelny neslyšel. Svědek negoval jakýkoli 
konflikt s obžalovaným, ani ho neupozorňoval na hlasitou hudbu. Obžalovaného neviděl chodit 
s dítětem na procházku. V televizi po události se přeřekl, když tvrdil, že obžalovaný praštil s dítětem 
o zem. 
Babička zemřelé [jméno] [příjmení] a matka [jméno] [příjmení], svědkyně [jméno] [příjmení], před 
soudem po poučení podle § 100 odst. 2 tr. řádu využila svého práva odepřít vypovídat s poukazem 
na probíhající trestní stíhání své dcery pro jednání, jež souvisí s týráním [jméno] [příjmení]. Její 
výpověď z přípravného řízení (č.l. 247 – 253) byla v hlavním líčení podle § 211 odst. 4 tr. řádu 
přečtena, když tato svědkyně byla poučena o tomto právu i v této fázi řízení a výslovně prohlásila, 

 

50 T 15/2008 
že ho nevyužívá. Svědkyně popsala soužití své dcery s [jméno] [příjmení], otcem dítěte a také její 
seznámení s obžalovaným a vzájemný vztah. Vypovídala o dceřinně stěhování z [obec] do [obec] i 
své poslední návštěvě v tomto bytě 
. Tehdy měla [jméno] na čele nažloutlou modřinu 
zasahující pod levé oko. Dcera na její dotaz vysvětlila původ zranění pádem v koupelně na skříňku. 
Modřina ale již byla starší. Jiná zranění na vnučce neviděla. S dcerou či často telefonovaly a tak se 
od ní dověděla, že [jméno] občas spadla. Na spodní části brady měla [jméno] stroupek a dcera jeho 
původ  vysvětlila  stejným  pádem  v koupelně.  Toto  vysvětlení  přijala,  dcera  se  o  vnučku  starala 
dobře. [jméno] byla náchylnější k pádům, měla ortopedické potíže, byla živá a rychlá. Měla v úmyslu 
dceru  navštívit  i  v dalších  dnech,  ale  dcera  jí  návštěvu  rozmluvila  s odkazem  na  malování. 
Naposledy hovořila s dcerou v den události v poledne a dozvěděla, že je [jméno] v pořádku, že si 
hraje. K obžalovanému sdělila, že spí, že ho bolí zuby. O svých plánech na odpoledne jí dcera 
neříkala nic. 
 se svědkyně od své dcery dověděla o úmrtí vnučky a také, že dcera 
odpoledne  nebyla  doma,  když  kolem
  jela  do  [obec]  a  kolem 
  ještě  volala 
obžalovanému, zda má něco dalšího koupit, a při hovoru byl obžalovaný zcela normální.
 
 jí jel autobus z [obec] a 
 byla doma a zde již byla sanitka. Dcera jí v rozrušení 
sdělila, že [jméno] zabil obžalovaný. Teprve po události se dověděla od dcery, že ji obžalovaný zbil, 
kopl ji do břicha a udeřil pěstí do hlavy, až měla otřes mozku, a zakázal jí i odejít s [jméno], ani 
k lékaři ji nepustil. Svědkyně neviděla trestání [jméno] dcerou ani obžalovaným. 
Shodná situace nastala i stran svědecké výpovědi otce zemřelého dítěte [jméno] [příjmení], když 
protokol o jeho výpovědi byl přečten v hlavním líčení podle § 211 odst. 4 tr. řádu při splnění zde 
uvedených podmínek.Tento svědek odepřel vypovídat ze stejného důvodu jako [jméno] [příjmení]. 
V  přípravném  řízení  (č.l.  282  –  285)  udal,  že  je  otcem  [jméno]  [příjmení],  [datum narození]  a 
v letech 2006 až 2007 bydlel s dcerou a [příjmení] v [obec], ulici [anonymizováno] [číslo]. Společné 
soužití ukončila [příjmení], když ho vyhodila z tohoto bytu. [příjmení] označil za dobrou matku a 
vyloučil, že by ublížila své dceři. [příjmení] [příjmení] vypovídal jako o klidné ženě. Obžalovaného 
nezná. [jméno] byla zdravá, pouze musela mít speciální obuv. [příjmení] mu smrt dcery nevysvětlila. 
Svědek  [jméno]  [příjmení]  soudu  sdělil,  že  pomáhal  malovat  obžalovanému  v bytě 
v [anonymizováno]. Zde si také při první návštěvě všiml modřiny u úst dítěte. V bytě v [obec] byl 
dvakrát nebo třikrát. Den před úmrtím byl v tom bytě naposledy, malovali koupelnu a kuchyň, 
barva byla v kbelíku a svědek ji míchal klackem. Neviděl tehdy, že by někdo ubližoval dítěti. Při 
malování  byl  obžalovaný  celou  dobu  se  svědkem.  Při  posledním  malování  si  všiml  na  dítěti 
poměrně velkých modřin na oku a čele. Na fotografiích, které viděl u policie, byla stejná poranění, 
která dítě mělo a tato poranění potvrdil i na fotodokumentaci pitvy zemřelé. [příjmení] modřiny 
vysvětlila pádem na skříňku v pokoji. Také uvedla, že s dítětem lékaři nepůjde, že postačí obklad. 
Svědek tomuto vysvětlení příliš nevěřil, ale dále se neptal. Pádem dítěte [příjmení] vysvětlovala 
všechny podlitiny u dcery. Jiného zranění si nevšiml. Dítě si hrálo na zemi nebo v postýlce, ale 
svědek si již nepamatuje, zda tam byla postýlka i při posledním malování. Na fotografiích z ohledání 
místa činu také popsal černé kalhoty, ve kterých maloval. Po události mluvil s [příjmení]. Řekla mu, 
že obžalovaný jí zabil holčičku. Také mu sdělila, že byla ten den v [obec] a že se vrátila z nákupu 
za hodinu nebo za dvě a že obžalovaný s dítětem zůstal sám doma. Vysvětlovala, že pospíchala, 
proto si dceru do [obec] s sebou nevzala. Navíc mu také sdělila, že neubude brát dítě s sebou, když 
má  modřiny.  Také  mu  řekla,  že  ji  obžalovaný  napadl,  že  ji  měl  škrtit,  avšak  důvod  napadení 
nesdělila. Nikdy předtím si [příjmení] na obžalovaného nestěžovala. V jeho přítomnosti nikdo dítěti 
neubližoval. Obžalovaný, jehož zná od února 2008 z [obec], se k dítěti choval trochu divně, občas 
si s ním hrál, ale jinak byl stále u počítače. 
[příjmení]  [jméno]  [příjmení]  k dceři  a  také  její  soužití  s obžalovaným  popsaly  v různé  míře 
svědkyně [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] ([příjmení]) a [jméno] [jméno] [příjmení]. 
Svědkyně [jméno] [příjmení] soudu sdělila, že obžalovaného nezná, viděla ho pouze jednou krátce 
v létě  2008,  když  přišel  na  návštěvu  s [příjmení]  k ní  do  bytu  v [anonymizováno], 
v [anonymizováno] ulici. Neví, jaký vztah měl obžalovaný k [jméno]. [příjmení] trestala svojí dceru 

 

50 T 15/2008 
nepřiměřeně, bila ji přes obličej a zavírala ji do koupelny a také ji jednou sprchovala studenou vodou 
při vztekání se. Svědkyně tomuto chování byla přítomna, neboť s [příjmení] a [jméno] společně 
jistou dobu bydlely. Jednou viděla bití [jméno] ze strany [příjmení] přes obličej, rána nekrvácela, 
dítě mělo otisk dlaně v obličeji. když [jméno] nechtěla usnout, plakala, tak ji chytla [příjmení] za 
vlasy a zabořila jí hlavu do polštáře. Toto jednání [příjmení] svědkyně neoznamovala orgánu péče 
o děti. Při společném bydlení často chodívala [příjmení] s dcerou ven. [jméno] byla normální zdravé 
dítě, trochu opožděné. Neměla dojem, že by více padala. Nevšimla si zranění po pádu. V době, kdy 
bydlela [příjmení] s obžalovaným v [obec], svědkyně nebyla v tomto bytě a nebyla ani s [příjmení] 
v kontaktu.  [příjmení]  nepožívala  ve  zvýšené  míře  alkohol,  drogy  neužívala  vůbec.  [příjmení] 
[jméno] neviděla poranění, krvácející rány, pohmožděniny. Podle svědkyně by k dceři [příjmení] 
mohla mít lepší vztah, sice dcera měla co jíst, chodila s ní ven, ale na druhé straně byla hygienicky 
zanedbaná, byla opruzená a v domácnosti se dceři nevěnovala. Po smrti dcery svědkyně s [příjmení] 
nemluvila.  [příjmení]  [příjmení]  měla  pouze  jeden  spor,  týkal  se  popsaného  uspávání  [jméno]. 
[příjmení] [příjmení] svědkyně hovořila o zanedbání hygieny u [jméno] ze strany [příjmení]. V domě 
v [obec] bydlel soused [příjmení], s ním se o události nebavila. Zvuky z [ulice] vedlejšího bytu byly 
slyšet. [příjmení] [příjmení] svědkyně věděla, že s obžalovaným chtějí žít ve společné domácnosti 
včetně [jméno]. 
Výpověď před soudem byla v zásadě shodná s výpovědí podanou v přípravném řízení (č.l. 268 – 
270). 
Svědkyně  [jméno]  [příjmení],  dříve  [příjmení],  v hlavním  líčení  shodně  se  svou  výpovědí 
v přípravném řízení (č.l. 263 – 265) vypověděla, že obžalovaného nezná, nikdy ho neviděla, pouze 
o něm slyšela. [jméno] [příjmení] zná prostřednictvím kamarádky [příjmení] asi tři roky, zná také 
[příjmení], kterou jezdila navštěvovat do [obec]. [příjmení] [příjmení] slyšela, že [příjmení] jednou 
dala [jméno] facku, až měla otisk dlaně na obličeji a také o způsobu uspávání. Svědčina příbuzná 
[jméno] [příjmení] si jednou všimla modřin na zadečku [jméno], které [příjmení] vysvětlila otlaky 
od svého náramku, když [jméno] nosí na rukou. [příjmení] [příjmení] se ale jednalo o modřiny z 
bití. Svědkyně přispěla do internetové diskuse po události, kam uvedla výše popsané skutečnosti a 
po několika dnech ji telefonicky vynadala [příjmení], že její neštěstí medializuje. [jméno] svědkyně 
viděla asi půl roku před její smrtí, měla modřiny na obličeji. [příjmení] je vysvětlila pádem dcery, 
což svědkyně akceptovala. 
Výpověď  svědkyně  [jméno]  [jméno]  [příjmení]  z  přípravného  řízení  (č.l.  276  –  281)  byla  při 
dodržení  podmínek  §  211  odst.  1  tr.  řádu  čtena.  Obžalovaného  zná  z  ubytovny  [příjmení]. 
Obžalovaný ve střízlivém stavu se choval obvykle, v opilosti býval agresivní a vyvolával konflikty. 
Od  března  2008  začala  do  [anonymizováno]  docházet  [příjmení],  kterou  svědkyně  znala  již  z 
minulosti.  [příjmení]  navazovala  styky  s muži  a  seznámila  se  zde  také  s obžalovaným,  s nímž 
udržovala před ní vztah i svědkyně. Obžalovaný se pak odstěhoval a bydlel 
. O úmrtí 
[jméno] se dověděla z telefonátu [jméno] [příjmení]. Od ní také slyšela, že dítě měl zabít obžalovaný. 
Den po události sice hovořila s [příjmení], ale ta se nechtěla o dítěti ani obžalovaném bavit. Teprve 
po  týdnu  se  jí  [příjmení] svěřila,  že  z  obžalovaného  měla strach, že  [jméno]  měla  modřiny,  ale 
obžalovaného nešla udat ze strachu. 
K chování obžalovaného příp. [jméno] [příjmení] vypovídali již v přípravném řízení svědci [jméno] 
[příjmení],  [jméno]  [příjmení],  [jméno]  [příjmení]  a  [jméno]  [příjmení].  Jejich  výpovědi  byly 
postupem podle § 211 odst. 1 tr. řádu přečteny. 
[jméno] [příjmení] (č.l. 288 – 290) uvedl, že [příjmení] zná z doby, kdy bydlela se [anonymizováno] 
v [anonymizováno] a také s ní a její dcerou bydlel v jednom bytě, a po jeho odchodu za prací do 
SRN  v tomto  bytě  bydlely  [příjmení]  a  [příjmení]  se  svými  dětmi.  V  době  společného  bydlení 
[příjmení] dceru netrestala fyzicky, občas jí vynadala, poslala do kouta nebo do koupelny anebo na 
ní zakřičela. Jinak se o dítě starala dobře. Svědek se ale do výchovy [jméno] nezapojoval. 

 
10 
50 T 15/2008 
[jméno] [příjmení] (č.l. 293 – 295) popsal ubytování [příjmení] a obžalovaného v bytě v [obec]. 
[příjmení] [příjmení] uzavíral nájemní smlouvu a [příjmení] s obžalovaným se do bytu nastěhovali 
počátkem 
. K obžalovanému [příjmení] svědkovi uvedla, že je 
 a pracuje. 
Dohodl se s [příjmení] a obžalovaným, že si byt vymalují sami po předešlém uživateli a majitel bytu 
jim poskytne slevu z nájmu. 
 kontroloval v bytě zmíněné malování. Obžalovaný v té 
době byl u počítače, v koupelně na nočníku seděla [jméno], která měla pod pravým okem modřinu. 
[příjmení] toto zranění vysvětlila jejím pádem na skříňku. Jiných zranění si nevšiml. [příjmení] se 
mu jevila jako trpělivá matka, měl možnost s ní jednat v minulosti i v přítomnosti dcery. Neviděl 
žádné fyzické trestání. 
[jméno] [příjmení] (č.l. 307) uvedl, že obžalovaného zná ze zaměstnání, kde pracoval na úseku 
sváření. Poté přestal docházet do práce, ale tuto záležitost svědek neřešil. Obžalovaný vystupoval 
arogantně, suverénně a všeznale. Později se vykládalo, že obžalovaný zabil dítě a také, že se chlubil, 
že z té holčičky udělá vojandu. 
[jméno]  [příjmení]  (č.l.  310  –  311)  byl  spolupracovníkem  obžalovaného  ve  [právnická  osoba] 
v [obec]. V práci se choval, jako by všechno znal, třebaže také dělal chyby. Jednou na ubytovně 
viděl s obžalovaným ženu jménem [jméno]. Od obžalovaného věděl, že má malou dceru. Asi týden 
před událostí ve svátek [jméno] a [jméno], mu v noci obžalovaný telefonoval a sdělil mu, že pracuje 
v [obec], ale z jeho hlasu svědek cítil psychické problémy. Od té doby již s obžalovaným v kontaktu 
nebyl. Po smrti dítěte se povídalo, že obžalovaný dítě zabil. V práci se občas obžalovaný chlubil, 
že  doma  dělá  malé„  rangers“,  že  ji  staví  do  pozoru.  Toto  chlubení  ale  brali  spolupracovníci 
s rezervou. O sobě obžalovaný v práci uvedl, že má pět dětí, která má rád. 
O chování vůči dětem i ženám vypovídaly bývalé partnerky obžalovaného [jméno] [příjmení] a 
[jméno]  [příjmení].  Jejich  výpovědi  byly  opatřeny  v přípravném  řízení  cestou  právní  pomoci 
slovenskými justičními orgány, obhájce byl o termínu výslechu vyrozuměn a obě svědkyně jako 
občanky SR se vyjádřily negativně ke své účasti před soudem. Obě byly řádně poučeny nejen podle 
slovenského  trestního  řádu,  ale  i  podle  příslušných  ustanovení  trestního  řádu  ČR.  také  byly 
seznámeny s předmětem výslechu i osobou obžalovaného, v jehož trestní věci byly vyslýchány. 
Obě výslovně prohlásily, že práva odepřít výpověď či vypovídat nevyužívají. Proto soud protokoly 
o jejich výpovědích z přípravného řízení přečetl podle § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu. 
[jméno]  [příjmení]  (č.l.  341  –  345)  byla  vyslechnuta  dne  11.11.2008  v [anonymizováno]. 
Vypověděla, že se s obžalovaným seznámila před pěti lety, udržovala s ním blízký vztah a má s ním 
dcery [jméno] a [jméno]. Svědkyně následně popsala soužití s obžalovaným, fyzické útoky vůči ní i 
dítěti. K fyzickému napadání svědkyně docházelo od počátku vztahu, násilí se stupňovalo od facek 
po kopance. K násilí připojil i hrubé urážky. Také jí přiložil nůž ke krku s výhrůžkou zabití. Později 
začal být i dceru [jméno], opakovaně ji bil po zadku až do modřin a k této události došlo v době, 
kdy svědkyně pobývala v porodnici při narození druhého dítěte. Na ošetření s dcerou ale nešla. 
[jméno] také v rámci jakési hry kousl. Po oznámení, že se s obžalovaným rozchází, ji ohrožoval na 
životě při jízdě autem, také jí odcizil vozidlo. Obžalovaný svědkyni bil i před dětmi, které to těžce 
nesly. Rovněž jí zakazoval kontaktovat se s přáteli, vyvolával žárlivé scény. 
Bývalá manželka [jméno] [příjmení] byla slyšena dne 12.11.2008 ve [příjmení] [obec] (č.l. 350 – 
357). Manželství uzavřela s obžalovaným 
 se narodila dcera [jméno]. 
Nejevil zájem o dítě ani  domácnost, často pil alkohol, nechodil do práce, vyhrožoval svědkyni 
zbitím  a  také  násilím  vůči  dítěti.  Dceru  bil,  musela  navštěvovat  dětskou  psycholožku  pro 
pomočování a od ní se dověděla o bití i ostrachu dítěte z obžalovaného. Před svědkyní ale dítě 
nebil, ani si nevšimla zranění na něm. Svědkyni fyzicky napadal a vyhrožoval jí dalším násilím při 
oznámení, případně že ublíží dceři. Po oznámení úmyslu rozvést se, byl obžalovaný opět agresivní, 
přiložil svědkyni nůž na krk, udeřil jí hlavou o stěnu a vyhrožoval ublížením na zdraví. Obžalovaný 
také svědkyni nutil, aby se zdržovala v bytě, aby nikam nechodila. Nakonec z bytu obžalovaného 
vyvedli policisté. Ještě jednou ji zbil, když se sešli po rozvodu k vyřízení dalších záležitostí. 

 
11 
50 T 15/2008 
Zdravotní stav poškozené popsala již v přípravném řízení dětská lékařka 
 
(č.l. 316 – 318), jejíž výpověď byla v hlavním líčení přečtena postupem podle § 211 odst. 1 tr. řádu. 
Dítě měla ve své péči od narození a naposledy viděla [jméno] v ordinaci 
 při kontrole. 
V té době na ní neviděla žádné poranění. Popsala také porodní komplikaci v podobě otoku mozku, 
ploché nohy a nutnost používání speciální ortopedické obuvi. Ortopedická vada však nebránila 
běžnému pohybu dítěte a neměla by zvyšovat četnost pádů při chůzi a běhání. 
Soud vyslechl zpracovatele znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, 
psychiatrie, psychologie a přečetl při splnění podmínek § 211 odst. 5 tr. řádu znalecký posudek 
toxikologický. 
Znalci,  soudní  lékaři,  MUDr.  Jiří  Fialka, CSc.  a MUDr.  Andrea  Vlčková ve  shodě s písemným 
vyhotovením soudně– lékařského znaleckého posudku nejprve popsali zjištěná poranění, jejichž 
obsáhlý výčet je obsažen na stranách 25 – 27 posudku (č.l. 44 – 46) v odpovědi na třetí položenou 
otázku. Jedná se zejména o povrchová poranění – oděrky kůže, krevní výrony do podkoží a do 
pokrývek  lebních,  jakož  i  rozsáhlá  vnitřní  zranění  včetně  otoku  mozku.  Pro  účely  odůvodnění 
rozsudku je potřebné vyjmout následující vnější a vnitřní poranění: oděrky kůže čela s krevními 
výrony  do  podkoží,  krevní  výron  v podkoží  kořene  nosu  s přesahem  do  vnitřních  částí  víček 
pravého oka, odlomení dolního okraje pravé nosní kůstky, oděrky kůže horního rtu, tržná rána 
uzdičky horního rtu, tržná rána kůže dolního rtu, krevní výron v podkoží pravé jařmové krajiny, 
krevní výrony v podkoží temene, krevní výrony v měkkých lebních pokrývkách v krajině čelní i 
temenní,  pohmoždění  mozku  s jeho  excesivním  otokem  a  otok  krční  míchy,  krevní  výrony 
v podkoží přední plochy hrudníku, boku a nadbřišku, pohmožděnina s trhlinou dolního laloku levé 
plíce, krevní výrony pod přísrdečníkem, krevní výrony v pojivu průdušnice, ve sliznici a zadní stěně 
hrtanu, trhliny pouzdra sleziny ve stopce, krevní výrony ve tkání sleziny, okruží střev, pohmoždění 
tenkého střeva, krevní výrony v okolí levé ledviny, stržení pouzdra levé ledviny s krvácením pod 
něj, krevní výrony v pojivu mezi pravou ledvinou a páteří a při pravém jaterním laloku, krevní 
výrony v podkoží pravé paže a pravého a levého lokte, krevní výrony na pravém stehnu, v podkoží 
pravého bérce a pravého kolene, krevní výrony levého stehna, levé čéšky, levého hlezna, krevní 
výrony v podkoží zad a hýždí, akutní rozedma plic a šokové změny plic a také otisky po kousnutí 
levé paže, levého stehna, pravé hýždě a levého bérce. Znalci rovněž popsali mechanismu vzniku 
jednotlivých poranění, když konstatovali, že krevní výrony do podkoží vznikly tupým opakovaným 
násilím působícím vůči hlavě, trupu a končetinám dítěte. Vzhledem k jejich četnosti a rozložení 
znalci vyloučili, že by si tato poranění způsobila [jméno] [příjmení] sama, a to i opakovanými pády. 
[příjmení] pádem si poškozená nemohla přivodit ani rozhodná poranění. Jakýkoliv pád, třeba i na 
dlaždice, tato poranění nevyvolá. [příjmení] by se jednat o pád např. z druhého patra. Podlitiny 
vznikly opakovanými údery pěstí nebo malou plochou pevného předmětu a v hýžďových krajinách 
i kopnutím. Tupé násilí malé intenzity způsobilo také odlomení pravé nosní kůstky. Útok na levou 
čelní krajinu byl intenzivnější s ohledem na vznik trhliny a byl veden pěstí a vyloučit nelze ani 
kopnutí případně pád levou stranou čela na hranu či roh nábytku. Na přední a levou boční stranu 
trupu v rozsahu dolní části hrudníku až horní poloviny břicha působilo tupé násilí větší intenzity, 
při  němž  došlo  poranění  plíce  a  břišních  orgánů.  Tato  poranění  byla  způsobena  nejspíše 
opakovaným kopnutím případně intenzivním stlačením hrudníku. Část zjištěných poranění byla 
způsobena stiskem čelistí obžalovaného, což bylo doloženo otisky chrupu obžalovaného a [jméno] 
[příjmení] a komparací se stopami na těle. Krevní výron v meziobratlové ploténce krční páteře byl 
způsoben prudkým pohybem hlavou, k němuž mohlo dojít při intenzivním úderu do hlavy (pravé 
strany čela) nebo trhnutím či zatřesením tělem poškozené za současného prudkého předklonu a 
záklonu hlavy. Toto třesení by muselo být vší silou resp. vší mužskou sílou, neboť k následku 
nedojde pouhým jednoduchým zatřesením, hlava se při něm musí kývat z jedné maximální polohy 
do druhé, aby úhlové zrychlení vyvolalo pitvou nalezené změny. Dítě vážilo 12,5 kg, jde o poměrně 
velkou hmotnost k tomu, aby zranění způsobila osoba, jež nedisponuje příliš velkou fyzickou sílou. 
Proto také za pravděpodobnější mechanismus znalci pokládají údery. Zranění pravděpodobněji 

 
12 
50 T 15/2008 
způsobil muž než žena právě proto, že bylo nutné disponovat větší silou. Toto hodnocení intenzity 
se váže také k poranění vnitřních orgánů. Stejně lze podle znalců vysvětlit i nitrolební poranění a 
otok krční míchy. Znalci vyloučili, že by k tomuto poranění mozku došlo prostým pádem dítěte 
v koupelně, jak naznačuje obžalovaný. Krevní výrony do podkoží nevykazovaly stejné stáří. Většina 
z nich nebyla straší 5 dnů a některé vznikly zhruba do 10 dnů před smrtí. Poranění břišních orgánů 
včetně  ledvin  bylo  způsobeno  nedlouho  před  smrtí,  zhruba  do  jedné  hodiny  před  ní,  protože 
v moči nebyly zjištěny stopy krve, které by jinak poranění ledvin provázely. Poranění levé plíce a 
břicha  mohlo  vzniknout  postupně,  nejpozději  tři  dny  před  smrtí.  Nitrolební  poranění  bylo 
provázeno okamžitým nástupem bezvědomí a postupně narůstajícím otokem mozku, který vedl ke 
smrti. Otok mozku se rozvíjel v rámci reakce na poranění, kterým bylo difusní poškození spojů 
mezi mozkovými buňkami. Jedná se o těžké poškození mozku, které je obdobou jeho pohmoždění. 
Nastupující  bezvědomí  se  s narůstajícím  otokem  mozku  prohlubuje  Po  vzniku  bezvědomí  je 
pravděpodobné, že s jistým časovým odstupem došlo k zástavě dechu a následně i srdeční činnosti. 
V  bezvědomí  je  dítě  bezvládné,  neschopné  pohybu.  Příčinou  smrti  poškozené  byl  právě  otok 
mozku, který se vyvinul v těsné návaznosti na jeho poranění. Při odhlédnutí od poranění mozku, 
utrpěla poškozená ještě další poranění, jež vyžadovala specializovanou lékařskou péči, jež by mohla 
vést k záchraně života. Pitvou nebyly zjištěny stopy po obraně poškozené. Znalci uzavřeli, že smrt 
poškozené byla násilná v příčinné souvislosti s poraněním utrpěným v důsledku aktivního jednání 
ze  strany  druhé  osoby.  Ke  smrti  došlo  ještě  před příjezdem  záchranné  služby  v řádu  minut  až 
desítek minut 
. Po vzniku nezávažnějšího zranění mozku došlo 
k úmrtí zhruba za 30 minut a ta další poranění vznikla zhruba do hodiny před smrtí. Znalci v rámci 
svého  znaleckého  úkonu  měli  k dispozici  lékařské  zprávy  k zemřelému  dítěti  od  narození  po 
poslední  ošetření 
  na  ORL  v [obec],  jejichž  souhrn  je  uveden  na  straně  22  –  23 
znaleckého posudku (č.l. 41 – 42). Podle této dokumentace tak byla [jméno] [příjmení] ošetřena 
naposledy lékařem 
 při kontrole po léčbě zánětu středního ucha a lékař nezjistil na 
viditelných částech těla známky traumatu. Při narození byl zjištěn otok mozku kvalifikovaný jako 
posthypoxický.  Tento  otok  však  nesouvisí  s poraněním  mozku  zjištěným pitvou.  Neurologické 
vyšetření 
 konstatovalo kalendářně 
, gestačně 
 a poškozená byla 
v širší  normě  z  tohoto  hlediska.  Ortopedické  vyšetření 
  doporučilo  individuální 
ortopedickou obuv při zjištěných plochých nohách. Dítě mělo i jiná zevní poranění než typická pro 
pád,  která  se  vyskytují  na  vyčnívajících  částech  těla,  tedy  na  hlavě,  kolenou,  loktech,  případně 
hýždích. Na těle znalci nezjistili otisk charakteristický pro užití např. vařečky. Při pitvě byla krajina 
nosohltanu  zcela  normální,  mandle  nebyly  zvětšené.  Termín  zapadnutí  mandlí  se  v lékařské 
literatuře nevyskytuje. Razantně prováděné stlačování hrudníku ve smyslu masáže by mohlo vyvolat 
zjištěná  poranění  srdce,  jak  výronky  pod  přísrdečníkem  při  odstupu  plicnice,  tak  před  srdeční 
předsíní. Nelze tak ale vysvětlit poranění ledvin, jater ani sleziny. Z poranění uzdičky horního rtu 
mohlo  vytékat  z  úst  nevelké  množství  krve.  Pitvou  nebyly  zjištěny  známky  vdechnutí  zvratků. 
Znalci  nemohou  posoudit  správnost  srdeční  masáže  prováděné  obžalovaným.  Při  správně 
prováděné srdeční masáži by nemělo dojít k poranění srdce. Znalci nenašli větší deficity vlasů u 
poškozené  ve  smyslu  vytržení  vlasů.  U  nitrolebního  poranění  s otokem  mozku  může  dojít  ke 
stočení očních bulbů a při difusním poranění je vždy hluboké bezvědomí. Pořadí zranění nelze 
stanovit  ani  rozlišit,  jestli  dítě  bylo  napadáno  i  poté,  co  leželo  v bezvědomí  nebo  nejprve  bylo 
udeřeno do břicha a až poté do hlavy. Podlitiny byly rovnoměrně rozmístěny po celém těle a určitě 
se dostaly i do míst již předtím pohmožděných. 
 přednesla závěry posudku psychiatrického a konstatovala, že obžalovaný 
netrpí duševní chorobou. Jde však u něj o poruchu osobnosti smíšeného typu s projevy dráždivosti, 
agresivity, nezdrženlivosti s asociálními sklony. V kritické době byly jeho schopnosti rozpoznávací 
zachovány a ovládací schopnosti sníženy pouze nepodstatně vlivem povahové abnormity. Hlavní 
podíl na vytýkaném jednání měla zjištěná porucha osobnosti, zejména dráždivost obžalovaného, 
jeho agresivita, emočně afektivní labilita, nezdrženlivost, bezohlednost, dominance a egoismus a 
spolupodílela se také zátěžová situace daná zdravotním stavem dítěte. Obžalovaný není závislý na 

 
13 
50 T 15/2008 
alkoholu.  U  obžalovaného  nebyly  zjištěny  žádné  známky  sexuální  deviace.  Vzhledem 
k ukončenému  vývoji  jeho  osobnosti  již  nelze  očekávat  žádné  zásadní  změny  v jeho chování a 
projevech. Nepravidelný životní rytmus si člověk volí sám, svobodně a dobrovolně. Z pohledu 
psychiatra není v pořádku, když ve dne člověk spí, obědvá pozdě odpoledne a v noci se věnuje 
svým  aktivitám.  Tím  narušuje  svůj  biorytmus.  Součástí  osobnostních  rysů  a  zejména 
nezdrženlivosti je také vztah k abuzu alkoholu a léků. Na jednání obžalovaného neměl vliv požitý 
alkohol či případné léky. Není na nich závislý a je schopen alkohol i případné léky kontrolovat 
v potřebném rozsahu. Alkohol i případně požité léky odbrzdí negativnější rysy osobnosti jednání, 
může být pod jejich vlivem závažnější, avšak nejedná se o chorobnou záležitost, neboť požití těchto 
látek je věcí obžalovaného. Prožívaná bolest představuje nepříznivý fyziologický faktor, ale neučiní 
z jedince člověka duševně chorého. [příjmení] znepříjemňuje život, může vystupňovat dráždivost 
či nevlídnost. Znalci porovnali v rámci zkoumání také výpovědi bývalých partnerek a zjistili, že jde 
o obvyklé projevy obžalovaného, opakující se v různých životních obdobích, bez toho, že by jim 
předcházela aktuální bolest. Měl-li obžalovaný několik dnů před činem požít pervitin, neměla tato 
skutečnost žádný klinický vliv na posuzované jednání. Startérem k agresivnímu chování u jedinců 
s abnormními povahovými rysy může být cokoliv. Znalci v posudku zmiňují zdravotní indispozice 
poškozené, které rovněž mohou vyprovokovat negativní odezvu. Nezdrženlivost je jeden z faktorů 
a  může  evokovat  emoční  pudovou  agresivitu.  Nelze  se  vyjádřit  k chování  [jméno]  [příjmení]  z 
hlediska  psychiatrického,  neboť  znalci  ji  nevyšetřovali.  Obecně  platí,  že  při  domluvě  nebo 
spolupráci  negativně  disponovaných  jedinců  na  určitém  jednání,  jejich  negativní  povahové 
vlastnosti  se  násobí  a  vedou  k závažnějším  následkům. 
 
psycholožka uvedla, že obžalovaný je průměrně intelektově vybaven a jeho osobnost je nevyváženě 
strukturovaná, zvláště v oblasti sociální a emoční. Obžalovaný je emočně–afektivně labilní, zvýšeně 
dráždivý, agresivní, nedostatečně emfatický, s direktivními a asociálními postoji vůči okolí, a také 
zvýšeně  sebestředný,  egocentrický  a  nezdrženlivý.  Projednávaná  trestná  činnost  odpovídá  jeho 
osobnostnímu  založení  i  projevům  v minulosti.  Soužití  ve  společné  domácnosti  s dítětem,  jež 
vyžadovalo  zvýšenou  trpělivost  a  péči,  bylo  pro  obžalovaného  natolik  zátěžové  a  dráždivé,  že 
reagoval bez zábran v intencích své osobnosti agresivním a zcela neempatickým chováním, přičemž 
k tomuto jednání přispělo i to, že obžalovaný v této době již nepracoval a byl po celé dny doma. 
Obžalovaný má tendence k účelovému zkreslování podávaných informací ve svůj prospěch, což 
souvisí s jeho asociální osobností. Obžalovaný je osobou nevyváženou, není pracovně a sociálně 
adaptován,  jeho  četné  postoje  mají  asociální  trend  a  vykazují  jistou  rezistenci  a  setrvačnost 
v negativních  projevech  chování  a  vazbu  na  úzce  vymezené  egoistické  potřeby.  Vzhledem  ke 
kalendářnímu věku obžalovaného a struktuře jeho osobnosti, považuje znalkyně pravděpodobnost 
jeho resocializace za velmi nízkou a na jeho případnou nápravu nebude mít závažný vliv rodina, 
okolí,  pracoviště.  Doposud  se  tyto  faktory  nikterak  pozitivně  neprojevily.  Navíc  v situaci  již 
fixované  osobnosti  člověka  rodiče,  ani  pracoviště  zásadní  roli  pro  jeho  chování  nepřinášejí. 
Znalkyně  se  domnívá,  že  náprava  obžalovaného  vzhledem  k jeho  povaze  je  velmi  ztížená.  U 
člověka s průměrným intelektem lze předpokládat, že je schopen zavolat záchranu nebo pomoc, 
třebaže zjištění, že dítě nedýchá a je závažně zraněné, představuje zátěžovou situaci, avšak taková 
situace by měla mobilizovat schopnosti pomoci. Obžalovaný je primárním obecným agresorem. 
Opakovaně  se  projevovala  jeho  agresivita  k osobám  slabším  –  ženám  a  dětem.  Předestřené 
nevyspání nebo bolest jsou momenty, které způsobují diskomfort každému člověku. U primárního 
agresora vyvolá agresivitu každá drobnost. 
Psychiatrický znalecký posudek byl vypracován také na [jméno] [příjmení] a jeho závěry přednesl 
.  Jmenovanou  hodnotil  jako  nevyzrálou  simplexní  osobnost 
s histriónskými a pasivně agresivními rysy s intelektem subnormním v pásmu slaboduchosti, nejde 
však o retardaci intelektu. Předchozí psychiatrická léčba nikterak nesouvisí s posuzovanou trestní 
věcí. V předkritické době netrpěla žádnou duševní chorobou či poruchou, která by vyžadovala 
léčebnou  péči  a  jež  by  ji omezovala  v obvyklém způsobu  života.  [jméno]  [příjmení]  je sociálně 
nezralá, má sníženou schopnost konvenčního myšlení a tendenci k vytěsňování faktů. Znalec její 

 
14 
50 T 15/2008 
věrohodnost označil za sníženou a na zkreslení výpovědi se podílí tendence ke konfabulaci, její 
intelekt a osobnostní rysy. Je však schopna si zapamatovat událost a pravdivě ji reprodukovat. 
Obecně u [jméno] [příjmení] jsou vztahy nejen k obžalovanému mělké, poměrně povrchní. Jedním 
z charakteristických rysů její osobnosti je zvýšená sebestřednost. Verbálně sice vyjadřovala pocity 
trvalého strachu nebo obav z obžalovaného, na druhou stranu žádným způsobem situaci neřešila, 
třebaže to bylo v jejích silách. [příjmení] z dětství popisované projevy agresivity otce vůči matce 
mohly  vést  k přijetí  takového  chování  jako  normy,  s níž  se  identifikuje.  Proto  také  nikomu 
neoznamovala útoky vůči sobě nebo dítěti. Její osobnost je hodně egocentrická, kdy jejím zájmem 
je dbát především o sebe, o své potřeby, pocity libosti. Rozumově je schopna rozeznat ohrožení 
dítěte,  avšak  emočně  tomu  nepřikládá  správný  význam.  Na  roli  matky  je  psychicky  nezralá, 
připravenost  pečovat  o  někoho  druhého  na  úkor  svého  pohodlí  je  narušena.  Teoreticky  je 
[příjmení] schopna násilí. Pasivní agresivní chování u [příjmení] je osobnostní rys. V rámci své 
osobnosti  reaguje  pořád stejně,  neznamená  to agresivitu  jako  takovou,  ale spíše  pasivitou  klást 
překážky. Pokud ji dítě rozzlobí, nebude agresivní, ale vzhledem ke zjištěné poruše bude reagovat 
pasivitou. 
Ze  čteného  znaleckého  posudku  z  oboru  zdravotnictví,  odvětví  toxikologie  (č.l.  14  –  18a)  se 
podává,  že  poškozená  v době  smrti  nebyla  ovlivněna  alkoholem  ani  jinými  těkavými  látkami, 
omamnými či psychotropními látkami ani jinými toxikologicky významnými cizorodými látkami. 
Soud provedl v hlavním líčení také celou řadu listinných důkazů, jde zejména o následující: 
- záznam Zdravotnické záchranné služby 
 uvádějící zejména časové údaje: výzva 
v
 výjezd v
., dojezd na místo v
., konec ošetření 
. (č.l. 
9), 
- fotodokumentace pitvy, jež na 52 fotografiích dokládá rozsah a lokalitu zranění a také zachycuje 
oblečení poškozené v době pitvy (č.l. 52 – 67), 
-  protokol  o  provedení  kontrolních  otisků  chrupu  obžalovaného  a  [jméno]  [příjmení]  včetně 
pořízené dokumentace (č.l. 68 – 86), 
- protokol o zadržení tehdy podezřelého [jméno] [příjmení] 
., když při 
osobní prohlídce bylo nalezeno mj. 16 tisícikorunových bankovek, mobilní telefon Sony Ericsson 
a SIM karta T-Mobile (č.l. 90 – 91), 
- protokol o vydání věci ze dne 21.8.2008 osvědčující, že obžalovaný vydal policejnímu orgánu 
mobilní  telefon  Sony  Ericsson,  který  byl  uložen  mezi  osobními  věcmi 
 
 se souhlasem ke zjištění údajů v něm uložených zejména ohledně kontaktu na [jméno] 
[příjmení] (č.l. 184), 
-  smlouva  o  nájmu  bytu 
  [jméno]  [příjmení]  s pronajímatelem  [jméno] 
[příjmení] na užívání bytu [číslo] o [anonymizována čtyři slova] v [obec], [ulice a číslo] 
 
  se  stanovením  povinnosti  uhradit  kauci  ve  výši  16 000 Kč,  měsíčního 
nájemného ve výši 3 372 Kč a částky ve výši 2 280 Kč na úhradu služeb (č.l. 233 – 235), 
- sociální záznam ze dne 14.11.2007 pořízený sociálním pracovníkem k situaci v rodině [jméno] 
[příjmení]  (č.l.  236)  a  zpráva  [stát.  instituce]  ze  dne  30.11.2007 
  k nezletilé  [jméno] 
[příjmení], v níž se uvádí, že nezletilá je zdravá a má potřeby úměrné svému věku a v péči matky o 
dítě  nebyly  shledány  závady,  kontrola  v bydlišti  byla  provedena  23.11.2007,  nikdo  neoznámil 
případné závady v chování k nezletilé a neučinila tak ani dětská lékařka (č.l. 241, 437), 
-  rozsudek  Okresního  soudu  v  Lounech  ze  dne  31.1.2008  č.j.:  89 Nc 109/2007–25  o  svěření 
nezletilé  [jméno]  [příjmení]  do  péče  matky  [jméno]  [příjmení],  v jehož  odůvodnění  se  také 
konstatuje, že se otec dítěte [jméno] [příjmení] s dítětem nestýká (č.l. 242 – 244), 

 
15 
50 T 15/2008 
- protokoly o ohledání místa činu s fotodokumentací, v prvním z nich 
 je věnována 
pozornost  zejména  popisu  mrtvého  dítěte,  ležícího  v době  ohledání  na  chodě  domu,  druhý 
pořízený 
  zachycuje  především  byt  a  popisuje  všechny  zajištěné  stopy  převážně 
biologické a věcné (č.l. 358 – 394), tento úkon byl zachycen i formou videozáznamu a tento záznam 
byl v jednací síní přehrán, 
- odborná vyjádření vypracovaná příslušným policejním expertizním pracovištěm z oboru biologie 
a genetiky, první z nich zkoumalo stopy zajištěné v bytě při ohledání a konstatovalo krevní stopy 
na dětském oblečení, dětské přikrývce, ručníku a prostěradle a vlasy, jež jsou výrazně podobné 
s vlasy  poškozené  i  [jméno]  [příjmení]  a  nález  stop  byl  fotograficky  dokumentován,  druhé 
vyjmenované  odborné  vyjádření  ztotožnilo  pomocí  rozboru  DNA  krev  na  dětském  oblečení, 
ručníku, osušce a prostěradle jako krev poškozené (č.l. 398 – 413, 416 – 423). 
Soud vyžádal u Okresního soudu Košice 1 rozsudek sp. zn. 6 T 114/2003, avšak byl doručen až 
po ukončení hlavního líčení a soud tak tento důkaz neprovedl. 
Důkazy supra skriptum soud hodnotil postupem uvedeným v § 2 odst. 6 tr. řádu s cílem ustálit 
skutkový děj do podoby, o níž nebudou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. řádu). Je potřebné 
sdělit,  že  soud  měl  dostatek  podkladů  pro  své  rozhodnutí,  proto  mohl  důkazní  návrhy 
obžalovaného učiněné před zahájením hlavního líčení i v něm odmítnout a také rozhodnout, že se 
od některých důkazů upouští. Soud rezignoval na provedení výslechů svědků [jméno] [příjmení], 
[jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Výslechy těchto svědků byly provedeny již v přípravném 
řízení a k hlavnímu líčení soud předvolal toliko svědkyni [příjmení], když u ostatních svědeckých 
výpovědí přicházel v úvahu postup podle § 211 odst. 1 tr. řádu a přečtení příslušných protokolů o 
výpovědích.  Svědkyně  [příjmení]  předložila  soudu  dostatečnou  omluvu.  Její  výpověď 
nepředstavuje  podstatný  důkaz,  neboť  u  kritického  jednání  přítomna  nebyla  a  pouze  jednou 
 viděla zranění na zadku u nezletilé, v bytě v [obec] nebyla a s [jméno] [příjmení] 
hovořila až po události, bez toho, že by jí jmenovaná cokoli podstatného sdělila. [jméno] [příjmení] 
viděla  poškozenou  naposledy 
,  nebyla  na  místě  události  a  informace  o  chování 
[jméno] [příjmení] k dceři znala pouze z doslechu a hovořila s ní také až po události, aniž by se od 
[příjmení]  dověděla  cokoli  významného.  [jméno]  [příjmení],  spolupracovník  obžalovaného, 
navštívil  byt 
  viděl  na  dítěti  modřiny  na  nohou  a  rukách  a  slyšel  od 
obžalovaného, že již pracuje v [obec]. Všechny poznatky, které mohly tyto výpovědi přinést, měl 
soud k dispozici i z jiných výpovědí a navíc nesměřovaly k vlastní projednávané věci. Odročení 
jednání  pro  výslech  uvedených  svědků  by  bylo  nadbytečné,  když  skutkový  stav  potřebný  pro 
rozhodnutí  soudu  byl  zjištěn  dostatečně  z  důkazů,  jež  provedeny  byly.  Výslech  rodičů 
obžalovaného pokládá soud rovněž za nadbytečný úkon, který by nemohl přinést poznatky pro 
vlastní rozhodnutí soudu. Nikdo z rodičů nebyl přítomen na místě v kritické době, před ní ani po 
ní,  obžalovaný  ani  [jméno]  [příjmení]  nevypovídají  o  účasti  rodičů  obžalovaného  na  výchově 
nezletilé  a  není  také  zjištěn  jakýkoli  kontakt  obžalovaného  na  své  rodiče  v době  předcházející 
vytýkanému jednání. Další důkazní návrh na obstarání údajů z telekomunikačního provozu nebylo 
možné uskutečnit, neboť provozovatel uchovává takové záznamy pouze po dobu 6 měsíců a tato 
doba již v době podání návrhu uplynula. Absence záznamů o telekomunikačním provozu nemá 
negativní  vliv  na  konstrukci  skutkového  děje,  když  jsou  k dispozici  i  jiné  důkazy,  kterými  lze 
požadovaný záznam nahradit. Jako zjevně nepotřebné a také neproveditelné soud hodnotí návrhy 
obžalovaného na konfrontaci se svědkyněmi [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Prvně jmenovaná 
svědkyně  vypovídala  v nepřítomnosti  obžalovaného  v jednací  síni  a  zřetelně  deklarovala  svou 
obavu  z  obžalovaného  pro  předchozí  napadení.  Soud  její  argumentaci  uznal  důvodnou,  když 
vyvstala  obava,  že  svědkyně  nevypoví  pravdu  a  nemohl  tak  vyhovět  návrhu  na  postavení 
obžalovaného tváří v tvář s [jméno] [příjmení] právě pro uváděný důvod. Obžalovaný měl možnost 
se vyjádřit k výpovědi [jméno] [příjmení], což také učinil. Bývalé partnerky obžalovaného, občanky 
SR, vyjádřily jednoznačně svou neochotu dostavit se k soudu v ČR a soud nemůže občana jiného 
státu jakkoli nutit, aby se dostavil k soudnímu jednání probíhajícímu v jiné zemi. Jejich výpovědi 

 
16 
50 T 15/2008 
byly pořízeny způsobem procesně použitelným, proto je soud mohl přečíst a vycházet z nich při 
tvorbě skutkového děje. Obžalovaný opět měl možnost se ke čteným výpovědím vyjádřit. 
V  úvodu  hodnotící  pasáže  soud  zdůrazňuje,  že  obhajobě  obžalovaného  neuvěřil,  když  jeho 
výpověď  neodpovídá  dalším  důkazům,  případně  je  s nimi  v rozporu.  Především  je  potřebné 
poukázat  na  zásadní  odlišnost  výpovědi  obžalovaného  při  popisu  vzniku  smrtelného  zranění  a 
soudně- lékařských závěrů. Obžalovaný situaci po odchodu [příjmení] z bytu 

vnímal tak, že [jméno] upadla v obývacím pokoji a vyrazila si dech, dech jí vrátil, nadechla se. Poté 
poslal dítě do koupelny a asi upadlo, slyšel totiž tupý náraz. Mezi oběma pády uplynulo asi 7 minut. 
Poté popsal již oživování a odchod s dítětem v náručí k [příjmení]. Od pádu v koupelně do doby 
odchodu z bytu k [příjmení] uplynulo podle obžalovaného 5 – 7 minut. [jméno] nedýchala, nezvedal 
se jí hrudník, dával jí facky do obličeje k probrání, dýchání z úst do úst a masáž srdce a také ji 
bouchal do zad. Po prvním pádu volal [příjmení] a stalo se tak asi hodinu po jejím odchodu a 
v tomto hovoru se také [příjmení] dotazoval na bití dítěte, protože těžce dýchalo již před prvním 
pádem v obývacím pokoji. Soud poukazuje především na to, že obžalovaný pobýval v kritické době 
s poškozenou v bytě sám. [příjmení] [příjmení] 
 popsala nejen ona, ale i obžalovaný a 
návrat [příjmení] z [obec] potvrdil také svědek [příjmení]. [jméno] [příjmení] se navíc o svém pobytu 
v kritické době v [obec] zmínila své matce, [jméno] [příjmení] a dalším osobám. Záchranou službu 
volal svědek [příjmení] a podle záznamu této služby se tak stalo 
. K rozhodným útokům 
proti nezletilé tak došlo ze strany obžalovaného v době, jež je ohraničena odchodem [příjmení] z 
bytu  a  voláním  záchranné  služby  svědkem  [příjmení]  [město]  útoku  je  jednoznačně  byt  [číslo] 
v [anonymizováno]  ulici  [číslo]  v [obec],  který  v té  době  obývala  [příjmení]  s dcerou  [jméno]  a 
obžalovaným. Obžalovaný z bytu po odchodu [příjmení] vyšel až s dítětem v náručí těsně před 
zavoláním záchranné služby. Koneckonců ani obžalovaný svůj odchod z bytu nepopisuje jinak. 
Podle znalců – soudních lékařů, ke smrti dítěte došlo zhruba půl hodiny po rozhodném poranění 
a v době příjezdu záchranné služby již byla [jméno] mrtvá. Ostatně nápadné bledosti a modré barvy 
kolem úst si všiml i svědek [příjmení], jehož obžalovaný žádal o pomoc. Lze tak ještě zpřesnit dobu 
smrti a čas smrtelného útoku obžalovaného na dobu mezi 
. Vnitřní poranění 
zejména  ledvin  a  sleziny  vznikla  nejpozději  do  jedné  hodiny  před  smrtí.  V  jiné  době  tak 
k rozhodujícímu násilí vůči poškozené dojít nemohlo, muselo se tak stát v popsaném bytě a jeho 
původcem je najisto obžalovaný. Ani jeho obhajoba nespočívá v tom, že by byl v bytě ještě někdo 
další, kdo by útočil na dítě. Soud má dále za to, že k rozhodným zraněním došlo v rámci jednoho 
útoku, který nebyl rozdělen na dvě fáze, jak je naznačuje obžalovaný. [příjmení] nelze ani znalecky 
rozlišit pořadí ran, avšak je možné vyjít z toho, že svědek [příjmení] obývající sousední byt, který 
jinak  slýchal  zvuky  z  bytu  [příjmení],  kritické  odpoledne  neslyšel  pláč  dítěte.  Ten  by  bylo  lze 
předpokládat, pokud by nejprve došlo k vnitřním poraněním a po nějaké době k dalšímu ataku 
způsobivšímu  otok  mozku  spojený  s bezvědomím.  Vnitřní  poranění  totiž  nejsou  spojená 
s nástupem bezvědomí a dítě by jistě plakalo bolestí. Údery na krajinu hrudní a břišní a na hlavu 
tak  časově  splývají  v krátký  okamžik.  Intenzita  útoku  byla  značná  a  představovala  s největší 
pravděpodobností  sílu  muže  při  komparaci s hmotností  poškozené  a  také  s tělesnou  konstitucí 
[jméno]  [příjmení],  kterou  znalci  měli  možnost  vidět.  Obžalovaný  je  tak  i  z  tohoto  hlediska 
pachatelem útoku vůči dítěti. Znalci vyloučili vznik vnitřních poranění a otoku mozku pouhým 
pádem. Mělo-li by se jednat o pád, který by měl vyvolat otok mozku, muselo by jít o pád z výšky 
zhruba 2. poschodí. Prostý pád dítěte, byť v koupelně na dlažbu, nemohl vést k otoku mozku. Jiný 
mechanismu  než  pád  obžalovaný  nenabídl  v rámci  své  obhajoby.  Popsal  pády  dva,  první  se 
zástavou  dechu  v obývacím  pokoji  a  druhý  spojený  s bezvědomím  v koupelně.  Soudní  lékaři 
vyloučili  obžalovaným  popsaný  mechanismus.  Soud  upozorňuje  na  další  okolnost,  a  sice,  že 
obžalovaný ani jeden z pádu neviděl, vždy pouze nalezl dítě na zemi v pokoji či v koupelně. Toto 
tvrzení má soud za účelové ve snaze vyvinit se z trestní odpovědnosti a přenést ji na nahodilou 
okolnost v podobě pádu dítěte. Tato jeho snaha ale nemže být úspěšná pro okolnosti popsané 
v posudku soudních lékařů, kteří samovolný pád jako mechanismu vedoucí ke zranění vyloučili. 
Soud  nepřičítá  k tíži  obžalovaného  zranění  přísrdečníku,  neboť  zmínění  znalci  nevyloučili,  že 

 
17 
50 T 15/2008 
k němu mohlo dojít při masáži srdce. K jiným vnitřním zraněním však již při laickém poskytování 
první pomoci obžalovaným dojít nemohlo. Soud tak povinován aplikací zásady in dubiis mitius 
tuto okolnost vyhodnotil ve prospěch obžalovaného. Vnitřní poranění plic, ledviny a sleziny bylo 
způsobeno  opakovaným  kopáním,  což  byl  mechanismus,  který  podle  soudních  lékařů  nejlépe 
vysvětluje vznik těchto poranění. Soud se s tímto závěrem ztotožnil. Obžalovaný, jak již naznačeno 
výše, nenabídl jinou variantu, s níž by se musel soud vypořádat, když odmítá úmyslný podíl na smrti 
nezletilé. Otok mozku jako následek difuzního poranění tohoto orgánu byl vyvolán mechanismem, 
který  soud  jednoznačně  neurčil.  Obžalovaný  popsal  pouze  pád  v koupelně,  po  němž  našel 
bezvládnou  [jméno]  ležet  na  zemi,  přitom  toto  vysvětlení  je  ze  soudně-  lékařského  hlediska 
nepřijatelné. Soud proto stanovil způsob rozhodujícího smrtelného útoku alternativně, přičemž je 
nerozhodné,  jaký  obžalovaný  skutečně  užil.  Všechny  jsou  způsobilé  poškození  mozku  vyvolat. 
Alternativní  popis  útoku  zvolil  i  proto,  že  ani  mechanismus  krevního  výronu  meziobratlové 
ploténce, který souvisí s poraněním mozku, nebylo možné jednoznačně určit a znalci opět došli 
k závěru o intenzivním úderu do hlavy nebo trhnutí či zatřesení tělem za současného prudkého 
předklonu a záklonu hlavy. Každý z popsaných způsobů útoku vede ke smrti a z pohledu zavinění 
obžalovaného je tak nerozhodné, který mechanismus případně jejich kombinaci zvolil. Soud také 
vyšel z toho, že již v době, kdy obžalovaný vynášel dítě v náručí z bytu, bylo mrtvé. Tento závěr 
lze učinit z výše uvedeného časového rozboru a pro soud tato okolnost znamená zastírací manévr 
obžalovaného, uskutečněný opět ve snaze vyvinit se. Je nutné vyjít z toho, že 
 či 
 hovořila [příjmení] s obžalovaným a ptala se, zda je potřebné koupit ještě další věci. 
V té době byl klidný a nabízel jí, že nemusí spěchat, když mu sama sdělila, že za deset minut jí jede 
autobuse  zpět  do  [obec].  Soud  nemá  důvod  [příjmení]  nevěřit,  také  proto,  že  o  tomto  hovoru 
vzápětí po příjezdu do [obec] referovala své matce, když jí oznamovala [anonymizováno] úmrtí. 
Třebaže  k výpovědi  [jméno]  [příjmení]  soud  přistupuje  obezřetně  s ohledem  na  závěry 
psychiatrického  posudku  na  ní  vypracovaného,  tato  skutečnost  nebudí  pochybnosti.  V  době 
telefonického  hovoru  s [příjmení]  však  již  [jméno]  byla  mrtvá,  čehož  si  obžalovaný  musel  být 
vědom. Sám totiž popsal projev hlubokého bezvědomí – oči v sloup a také to, že dítě nedýchalo a 
nemělo hmatný puls. Nebezpečí příjezdu [jméno] [příjmení] k mrtvému dítěti a jeho odhalení, jako 
pachatele smrtelného útoku, vedlo obžalovaného k horečné činnosti, spočívající ve snaze u souseda 
[příjmení] zajistit pomoc pro dítě, případně ještě u další osoby v domě. Jako průměrně disponovaný 
jedinec nepochybně mohl pomoc daleko dříve zajistit povoláním záchranné služby. Soud neuvěřil 
obžalovanému, že nezná číslo záchranné služby, když na území obou nástupnických státu bývalého 
Československa se stále užívá stejné číslo 155 pro rychlou zdravotnickou pomoc. Navíc je hojně 
v evropském kontextu užíváno i univerzální číslo 112 pro přivolání pomoci v krizové situaci. Tuto 
výhradu soud opřel i o závěry psychologického znaleckého posudku, podle něhož je obžalovaný 
skutečně  disponován  pro  průměrné  jednání  v popsaných  situacích.  Mezi  takové  obvyklé  a 
očekávané jednání patří samozřejmě i přivolání zdravotní pomoci. Pokud totiž obžalovaný zjevně 
nepanikařil  při  poskytování  laické  pomoci  dítěti,  neměl  důvod  se  takto  chovat  při  povolání 
záchranné  služby.  Tvrdí-li,  že  [příjmení]  byla  nedostupná,  třebaže  tuto  okolnost  má  soud  za 
nepravdivou, mohl se telefonicky obrátit na kteroukoli jinou osobu, na níž měl telefonické spojení. 
Obžalovanému také stačilo zjistit od [příjmení] číslo na rychlou zdravotní pomoc a tuto si povolat 
sám, aniž by využil jeho služeb. Toto jednání má soud za pouhou inscenaci obžalovaného ve snaze 
dosáhnout příznivého hodnocení okolí a pasovat se do role starostlivé osoby, která by nedokázala 
ublížit dítěti. Zde je možné také připomenout tvrzení obžalovaného před svědkem [příjmení], že 
dítěti zapadly mandle, když ho žádal o přivolání záchranné služby. Nezmínil se o žádném pádu, 
přitom poukaz na mandle a jakékoli potíže s tímto orgánem, vyloučili znalci v soudně– lékařském 
posudku.  Nedostupnost  telefonu  [příjmení],  o  níž  vypovídá  obžalovaný,  není  pravdivá.  Soud 
poukazuje  na  výpověď  svědka  [příjmení],  který  vypověděl, že  po  příjezdu sanity  přišla  k domu 
kamarádka [příjmení] a sdělila, že [příjmení] volala a dověděla se, že je již na cestě zpět. [příjmení] 
tak nebyla nedostupná, jak se snažil v rámci své obhajoby soud přesvědčit obžalovaný. Soud tak 
mohl vzít za prokázaný jeden hovor mezi obžalovaným a [příjmení] 
 a žádný další 

 
18 
50 T 15/2008 
telefonický  kontakt  mezi  oběma  po  této  době  již  uskutečněn  nebyl,  ani  se  o  něj  nikdo  z  nich 
nepokusil. Obžalovaný je svou osobností primárním agresorem a je tak nadán schopností chovat 
se agresivně na jakýkoli podnět, byť malicherný. V této souvislosti nelze přehlédnout ani minulé 
chování obžalovaného ke svým dětem, jež popsaly pro soud zcela věrohodně jeho bývalá manželka 
i partnerka [příjmení]. Ostatně na tuto skutečnost upozorňují i znalkyně psychiatra a psycholožka, 
které  posuzovaly  obžalovaného.  Soud  připomíná  ještě  další  okolnost  evokující  podobnost 
minulých  útoků  na  Slovensku  s projednávaným  chováním  obžalovaného.  Svou  dceru  [jméno] 
[příjmení] bil v době, kdy matka dítěte [jméno] [příjmení] pobývala v nemocnici. K útoku proti 
[jméno] [příjmení] došlo opět za nepřítomnosti matky. Nejspíše by totiž i [příjmení], třebaže její 
mateřský  pud  není  příliš  rozvinut,  nedopustila  tak  razantní  násilí  vůči  svému  dítěti,  jakého  se 
dopustil 
 obžalovaný. Méně závažnou formu násilí totiž [příjmení] tolerovala jednak 
ze strachu z obžalovaného a jednak pro své nepříliš šťastné dětství, v němž byla také vystavena 
násilí ze strany otce a toto chování tak akceptuje jako normu, což ostatně vysvětlil i již zmíněný 
psychiatrický posudek, zabývající se právě [příjmení]. Soud také připomíná, že prostým pohledem 
na obžalovaného jsou zřetelné jeho fyzické dispozice, jež výrazně převyšují dispozice [příjmení], 
kterou  měl  soud  možnost  také  vidět.  Soud  pokazujíc  na  průměrnou  inteligenci  obžalovaného 
dovozuje, že si musel být vědom, že útočí na dítě ve věku zhruba dvou a půl roku a útočí do míst, 
kde se nacházejí životně důležité orgány. Útok byl totiž veden na hrudní a břišní krajiny a také proti 
hlavě. Je v dosahu průměrného jedince vědět, že dětské tělo je zranitelnější, že dospělý, a tím spíše 
muž,  proti  němu  disponuje  nepoměrně  větší  silou,  která  je  s to  vyvolat  při  intenzivním  útoku 
závažné  poranění  vnitřních  a  pro  život  nepostradatelných  orgánů  a  tím  pádem  i  smrt.  Jednání 
obžalovaného, který zjevně zanechal poškozenou po jistou dobu v řádech minut až desítek minut 
bez pomoci, je dostatečně signifikantní pro závěr o srozumění se smrtelným následkem, zvláště 
předcházel-li mu útok popsaným způsobem. Nelze sice podle soudních lékařů určit pořadí ran, 
avšak soud se domnívá při komparaci časových dat určených znalci, že po rozhodném útoku na 
hlavu, již další útok nenásledoval. Podle znalců totiž ke zranění vnitřních orgánů došlo nejpozději 
hodinu  před  smrtí,  zatímco  poranění  mozku  bylo  vyvoláno  ještě  později.  Motiv  jednání 
obžalovaného  není  přesně  objasněn,  avšak  soud  poukazuje  na  osobnostní  rysy  obžalovaného, 
v nichž  dominuje  agresivita.  U  primárních  agresorů,  jak  soud  zjistil  výslechem  znalkyně 
psycholožky,  může  vlastní  agresivní  jednání  vyvolat  a  spustit  jakýkoli  podnět.  Sám  obžalovaný 
akcentoval  na  nezletilé  její  mentální  i  fyzické  nedostatky  (horší  mluvení,  časté  pády  pro 
ortopedickou vadu), třebaže podle lékařky nedostačivost v naznačených oblastech nebyla nikterak 
výrazná a  zaostávání  nebylo  markantní. Z  lékařských  zpráv  obstaraných  pro  účely  vypracování 
soudně-  lékařského  posudku  se  toto  zaostávání  popisuje  v podobě  jednoho  měsíce.  Horší 
výslovnost či slabší slovní zásobu popsala jak [jméno] [příjmení], tak i [jméno] [příjmení]. Takové 
dítě vyžaduje větší trpělivost. Přesto [jméno] jiní svědci, např. [jméno] [příjmení], popisují jako dítě 
chovající se přiměřeně věku a situaci. Případný poukaz na spánkový deficit obžalovaného či bolest 
zubů nemůže obstát ani snížit míru zavinění. Jak zdůraznily znalkyně psychiatr a psycholožka, je 
každý odpovědný za svůj denní režim a své biorytmy a pokud obžalovaný noci trávil u počítače, 
aby  přes  den  spal,  šlo  o jeho  rozhodnutí.  Soud  však  poukazuje  na  jinou  skutečnost,  a  sice,  že 
obžalovaný přestal docházet do zaměstnání a tvrdil, že si shání práci jinde, dokonce že ji má již 
zajištěnou.  Zatímco  dříve  před  přestěhováním  do [obec]  trávil  část  dne  v zaměstnání,  poté,  co 
svévolně přestal do zaměstnání docházet, trávil celý den v bytě [anonymizováno] s [příjmení] a 
jejím dítětem. I tato situace podle soudu měla vliv na agresivitu a její stupňování u obžalovaného. 
Nehledě na to, že [příjmení] odešla z bytu nakupovat a jemu nechala doma na starost dítě. Soud 
tak uzavřel tuto část vytýkaného jednání tak, že obžalovaný úmyslně usmrtil [jméno] [příjmení], 
přičemž  její  smrt  byla  výsledkem  a  hlavně  vyvrcholením  několikadenního  bití  ze  strany 
obžalovaného. Soud totiž zjistil, že obžalovaný se násilně choval vůči [jméno] již 
. O 
tom svědčí např. otisky jeho čelisti na těle poškozené na pěti místech, které nemohl způsobit nikdo 
jiný. Jeho vysvětlení, že šlo o legraci a že [jméno] k tomu naváděla [příjmení], soud neakceptoval, 
zejména pro četnost těchto stop a také pro naznačený vývoj ve výpovědích obžalované k těmto 

 
19 
50 T 15/2008 
stopám. Obžalovaný má možnost hájit se způsobem, který pokládá za vhodný, není povinen se 
doznat  a  může  také  zapírat.  Obžalovaný  o  kousnutí  hovořil,  a  to  ještě  v menším  rozsahu,  až 
v okamžiku, kdy bylo znalecky nezvratně prokázáno, že se ho dopustil, do té doby takové jednání 
ani nepřipustil. Touto optikou je tak možné nahlížet na výpovědi obžalovaného ohledně násilí vůči 
poškozené. V nich také nedoznává jiné násilí než to, o které ho v rámci výchovného potrestání 
požádala [příjmení]. Jinak veškeré násilí a odpovědnost za zranění ve formě podlitin přenáší na 
[příjmení].  Objektivně  jsou  zjištěna  znaleckým  soudně–  lékařským  posudkem  četná  zranění  ve 
formě podlitin, pohmožděnin, oděrek, tržných ran doprovázených krevními podlitinami po celém 
těle, přičemž podle znalců se také některá zranění překrývají. Zranění vykazovala různé stáří od 
zcela čerstvých poranění až po zranění, jež poškozená utrpěla do deseti dnů před smrtí. Soud má 
za prokázané, že pět krevních výronů na končetinách a hýždích poškozené způsobil obžalovaný, 
neboť otisk jeho chrupu odpovídá tvaru krevní podlitiny a kousnutí obžalovaný připustil, třebaže 
v menším rozsahu a z legrace. Verzi o legraci zmiňuje i [příjmení], avšak ani ta neuvádí tak vysoký 
počet  kousnutí  na  těle  své  dcery způsobené  právě  obžalovaným.  Způsobení  krevní  podlitiny z 
legrace lze připustit jednou, nikoli však pětkrát. Ve zbylých případech šlo o projevy týrání, jak bude 
níže konstatováno. Obžalovaný dále na svou obhajobu uvedl, že [příjmení] bila dceru tyčkou od 
postýlky, které se nakonec zbavila a on sám, aby zabránil dalšímu bití, tyčku od postýlky užíval při 
míchání  barev,  také  ji  bila  vařečkou  nebo  špachtlí.  Tato  obhajoba  rovněž  neobstojí  ve  světle 
důkazů.  Předně,  znalci  na  těle  poškozené  nezjistili  žádná  poranění  s charakteristickým  otiskem 
odpovídající  určitému  tvaru,  třebaže  se  zaměřili  i  na  taková  zranění,  zvláště  po  nálezu  vařečky 
v bytě. Při ohledání místa činu nebyla nalezena v bytě tyčka od postýlky, třebaže nádoby s barvami 
protokol  o  ohledání  a  dokumentace  tohoto  úkonu  zachycuje.  Svědek  [jméno]  [příjmení]  navíc 
vypověděl, že barvy míchal klackem. Pokud nejstarší zranění poškozené vznikla zhruba deset dnů 
před smrtí a žádné nemá charakteristický tvar svědčící pro použití rovného předmětu, lze dovodit, 
že v této době nebyla poškozená vystavena bití rovným předmětem, tedy ani tyčkou od postýlky, 
jak tvrdí obžalovaný. Tento závěr potvrzuje věrohodnost výpovědi [příjmení], která bití tyčkou 
popírá. Soud také při hodnocení poranění poškozené musel odhlédnout od zranění, která si mohla 
[jméno]  [příjmení]  přivodit  sama  pádem  nezaviněným  druhou  osobou.  Jedná  se  o  poranění  na 
vyčnívajících  částech  těla  –  hlavě,  velkých  kloubech  a  hýždích.  O  pádech  dítěte  vypovídají 
obžalovaný, [příjmení], ale i svědkyně [příjmení], ostatní svědci pouze zprostředkovaně o pádech 
slyšeli zejména od [příjmení], která také pádem vysvětlovala modřinu pod levým okem, které si 
všimla [jméno] [příjmení] při své poslední návštěvě v [anonymizováno] 
. Stejného 
vysvětlení se dostalo svědkovi [příjmení] při malování den před kritickou událostí stran modřin na 
čele a u oka. Soud však konstatuje, že skříňka v koupelně v dosahu obličeje dítěte vysokého 95 cm 
se však v době ohledání nenachází. Protokol zachycuje pouze skříňku nad umyvadlem, která je 
však zjevně výše než činí výška dítěte. Přesto je možné konstatovat, že v koupelně je více předmětů, 
o něž je možné si pádem zranění způsobit (pračka, closetová mísa, židle). Soud také nepředpokládá, 
že  by  obžalovaný  nebo  [příjmení],  vědomi  si,  že  obžalovaný  je  původcem  zranění,  pravdivě 
informovali  své  příbuzné  či  další  osoby,  a  proto  hovořili  o  pádu,  kterým  lze  skutečně  některá 
zranění, zvláště u tak malého dítěte, navíc drobně ortopedicky handicapovaného, vysvětlit. Soud 
totiž  nemohl  přehlédnout,  že  [příjmení]  měla  z  obžalovaného  po  svém  napadení  obavu,  proto 
tvrdila před dalšími osobami, že zranění vznikla pádem. Těžko by jako matka totiž mohla obstát 
ve  svém  okolí,  pokud  by  přiznala,  že  zranění  způsobil  její  dceři  obžalovaný.  Dále  je  potřebné 
připomenout,  že  [příjmení]  se  snažila  obžalovanému  bránit  v projevech  týrání,  když  ho  v noci 
okřikovala, aby dceru nechal a toto bylo v souvislosti s opakovanými povely, které zaznívaly od 
obžalovaného. Podle nich měla [jméno] říkat:„ táto, mámo“ případně zvedat ruce a nohy. Podle 
svědka [příjmení], jehož má soud za věrohodného, se tak dělo opakovaně v nočních hodinách a 
[příjmení] se snažila bránit svou dceru, která po celou dobu plakala. Popsané noční scény trvaly 
mezi 10 a 20 minutami. [příjmení] tak byla svědkem projevů týrání ze strany obžalovaného a snažila 
se  jim  zabránit.  Tyto  situace  sice  [příjmení]  popřela,  avšak  soud  nepochybuje,  že  k nim  došlo. 
Svědek  [příjmení]  je  totiž  líčí  dostatečně  věrohodně,  když  uvádí,  že  neměl  nikdy  konflikt 

 
20 
50 T 15/2008 
s obžalovaným nebo [příjmení], ani se s nimi nestýkal a teprve ze slovního odporu [příjmení] se 
dověděl,  že  se  obžalovaný  jmenuje  [jméno].  Možnost  pronikání  zvuku  do  sousedního  bytu 
potvrdila kromě [příjmení] i svědkyně [příjmení], která v minulosti rovněž bydlela v bytě [číslo]. 
Navíc  výpověď  svědka  [příjmení]  o  nočním  šikanózním  jednání  obžalovaného  vůči  dítěti  je 
podporována i výpověďmi svědků [příjmení], který uvedl, že se obžalovaný v práci chlubil, že dítě 
doma staví do pozoru a dělá z ní„ rangers“, a [příjmení], který z doslechu potvrdil informaci šířenou 
obžalovaným  že  z  dítěte  děla  vojandu.  Povely  ke  zvedání  rukou  a  nohou  skutečně  odpovídají 
vojenským  povelům  a  služba  u„  rangers“  představuje  výkon  povolání  při  ochraně  veřejného 
pořádku u ozbrojeného a vojensky organizovaného ochranného sboru. Připomenuté výpovědi do 
sebe zapadají a navazují na sebe. [příjmení] dále vypověděla, že k bití dcery obžalovaným docházelo 
v posledních 14 dnech. Této době také odpovídají nejstarší zranění. I v této části je její výpověď 
věrohodná. Nikdo ze svědků nepopsal v kritické době násilí vůči dítěti ze strany [příjmení]. Hovoří 
o něm pouze obžalovaný, a to podle názoru soudu v rámci své obhajoby, třebaže byl poučen o 
jejím limitu ve smyslu křivého obvinění. Svědek [příjmení] totiž o [příjmení] vypověděl pouze tolik, 
že své dítě okřikovala, ale neslyšel rány nebo pláč dítěte po tomto okřiknutí. Svědkyně [příjmení] 
nebo [příjmení] popsaly pouze jeden úder do obličeje ze strany [příjmení] a plácnutí přes zadek či 
zavírání do koupelny. Nejednalo se o násilí, jež by vyvolalo zranění, pouze po facce zůstal otisk na 
tváří dítěte. Lze tedy i z těchto důkazů dovodit, že násilí, které případně užila [příjmení] vůči dítěti, 
nezanechalo stopy v podobě zranění. Pokud tedy poškozená měla po celém těle velké množství 
nejrůznějších podlitin, krevních výronů, pohmožděnin nebo oděrek, byla způsobena obžalovaným, 
vyjma těch, jež si mohla přivodit sama poškozená pádem. Doba 14 dnů před smrtí, kterou stanovila 
[příjmení] za počátek násilí, odpovídá i poslední návštěvě u lékaře na ORL 
. Tento 
lékař nezaznamenal žádné viditelné zranění na nezakrytých částech těla. [příjmení] sice tvrdí, že se 
ptal na modřinu v obličeji a spokojil se s vysvětlením pádu, avšak období prohlídky u lékaře je 
časově mimo žalované jednání, proto se soud nezabýval detailně tímto drobným rozporem, který 
lze vysvětlit i tím, že lékař se mohl spokojit s mechanismem pádu a nepojal žádné podezření na jiný 
mechanismu. Soud dodává, že [příjmení] pak již neměla v úmyslu lékařku ani s modřinami, které 
viděl,  navštívit,  když  toto  poranění  bagatelizovala  a  naznačovala,  že  ho  ošetří  obkladem. 
Nepochybně již šlo o poranění, kde si již i [příjmení] byla vědoma, že by její vysvětlení u lékařky 
neobstálo,  zatímco  v případě  lékaře  ORL  vysvětlení  pomocí  pádu  přijatelné  bylo.  Je  potřebné 
rovněž poukázat na znalecký psychiatrický posudek vypracovaný na [příjmení], který naznačuje její 
pasivní agresivitu. Tento osobnostní rys však nutně neznamená násilné jednání, spíše vytváření 
překážek  svou  pasivitou.  Pokud  ji  dítě  rozzlobí,  nebude  vůči  němu  agresivní,  spíše  pasivní. 
Obžalovaný je přitom primární agresor reagující agresivně na jakýkoliv i banální podnět. Výše bylo 
již vysvětleno, že agresivitu u obžalovaného mohl spustit jakýkoli vnější podnět a za takový soud 
pokládá  chování  dítěte,  jež  pro  své  zdravotní  handicapy  vyžadovalo  více  péče  a  trpělivosti. 
Obhajoba obžalovaného, že [příjmení] dítě více bila poté, co jí odmítl pojmout za manželku, podle 
soudu také nemůže obstát. Opětovně je potřebné upozornit, že [příjmení] okřikovala obžalovaného 
při nočním šikanování, nezapojovala se do něj, třebaže k němu docházelo i poté, co ji podle svých 
slov obžalovaný odmítl. Pokud by měla být pravdivá verze obžalovaného, [příjmení] měla-li se 
mstít na dítěti, neměla důvod bránit, byť slovně, obžalovanému v nočních scénách a sama by se 
do nich aktivně v neprospěch dítěte zapojila. Nic z toho ale prokázáno nebylo. [příjmení] popisuje 
způsob bití své dcery obžalovaným. Hovoří o úderech pěstí do břicha i jinde a kopání bosou nohou 
do těla. Popis útoku odpovídá i závěrům soudně– lékařského posudku. Poškozená žila ve společné 
domácnosti se svou matkou a obžalovaným. Obžalovaný přispíval na domácnost a také přebíral od 
[příjmení] péči o dítě v určitých okamžicích (nákupy apod.). Ostatně ani obžalovaný nevypovídá 
opačně, když uvedl, že si s [jméno] hrál, četl si s ní, byl s ní u počítače atd. Při odchodu [příjmení] 
 z bytu dobrovolně na sebe převzal péči o dítě nejméně do doby jejího 
návratu  z  [obec].  Obžalovaný  v popsané  kvalitě  vztahu  žil  s [příjmení]  a  její  dcerou  po  dobu 
několika měsíců, stěhovali se z [obec] do [obec], připravovali byt ke společnému soužití. Tento 
vztah nebyl formalizován, avšak byl vytvořen na faktické bázi a soužití obžalovaného s [jméno] 

 
21 
50 T 15/2008 
[příjmení] a její dcerou tak mělo charakter rodinného vztahu. [jméno] [příjmení] ho pokládala za 
náhradního  otce.  Soud  se  také  musel  vypořádat  s výpovědí  [jméno]  [příjmení]  z  hlediska  její 
věrohodnosti. Některé její pasáže již byly hodnoceny i z tohoto pohledu a soud konstatoval, že 
[příjmení]  z  části  věří  a  v některých  tvrzeních  ji  pokládá  za  nevěrohodnou.  Soud  především 
poukazuje na závěr již zmíněného psychiatrického posudku, který uvádí, že [příjmení] je schopna 
si  dobře  zapamatovat  události a  správně  je  reprodukovat,  třebaže  její  intelekt  je subnormní.  Je 
potřebné totiž připomenout, že [příjmení] nemá intelekt defektní a je tedy schopna s informacemi 
pracovat ve svůj prospěch, k čemuž ostatně vybízí i znalcem zjištěná zvýšená sebestřednost. Dále 
soud akcentuje skutečnost trestního stíhání [příjmení] pro týrání své dcery 
 a tato 
situace v podobě podezření z tohoto jednání byla i v době výslechů v přípravném řízení. Popsané 
skutečnosti tak dávají [příjmení] procesní možnosti nevypovídat proti sobě a poučením, jehož se 
[příjmení] opakovaně dostalo (§ 100 odst. 2 tr. řádu), stojí podle názoru soudu za těmi pasážemi 
její výpovědi, kdy odmítá jakýkoli podíl na možném týrání či nezabránění takovému jednání ze 
strany obžalovaného, např. v případě nočních výjevů, jež popsal svědek [příjmení] a které [příjmení] 
odmítá.  [příjmení]  se  také  podle  názoru  soudu  v rámci  své  simplexní  osobnosti  vyrovnává 
s tvrzeními svědkyň [příjmení] či [příjmení] o tom, že není dobrou matkou právě způsobem shora 
připomenutým. Na druhou stranu je také třeba uvést, že [příjmení] striktně odmítá pouze podíl na 
noční  šikaně  resp.  to,  že  jí  nezabránila,  zatímco  ostatní  násilné  projevy  vůči  dceři  popisované 
[příjmení] nebo [příjmení] spíše bagatelizuje a vysvětluje je jinak. Také soud upozorňuje na znalecký 
závěr, že [příjmení] byla v dětství vystavena násilným projevům ze strany otce, takže takové chování 
vůči dítěti do jisté míry pokládá za normu, proto také neoznamovala útoky obžalovaného na dceru. 
V  této  souvislosti  soud  podotýká,  že  tato  její  pasivita  povzbuzovala  obžalovaného  a  vedla 
nepochybně k zesílení útoků na nezletilou. [příjmení] popisuje, že útoky byly nejprve dvakrát za 
týden a ke konci již dvakrát denně. Soud uzavřel, že k trestné činnosti, v podobě fyzických útoků 
na  [jméno]  [příjmení],  docházelo  v době  nejméně 
  do  její  smrti 

Stanovení počátku této doby odpovídá oněm 14 dnům před smrtí nezletilé, o nichž vypovídala 
[příjmení], jako o počátku agrese ze strany obžalovaného vůči její dceři. K nejstarším viditelným 
zraněním  na  těle  poškozené  došlo  v době  deseti  dnů  před  její  smrtí,  což  je  údaj  zjištěný  ze 
znaleckého posudku soudních lékařů. Způsob napadání soud zjistil z výpovědi [jméno] [příjmení] 
a tyto údaje jsou verifikovány soudně- lékařskými závěry. Rozhodující útok 
 
 vedl obžalovaný jednak kopanci do břišní a hrudní partie, čímž poškozené poranil vnitřní 
orgány (ledvinu, slezinu, plíce) a jednak mechanismem, který soud popsal alternativně, když nebylo 
lze přesně charakter útoku popsat. Ke kopancům v první popsané části útoku se soud přiklonil 
zejména pro soudně- lékařský závěr, který tento mechanismus označil za nejpravděpodobnější a 
také proto, že i podle [příjmení] obžalovaný na poškozenou kopanci již útočil v minulosti. Kopání 
do těla poškozené tak byl pro něj obvyklý mechanismus útoku. Druhá fáze útoku z hlediska popisu 
není  jednoznačně  ukotvena.  Soud  se  nemohl  najisto  přiklonit  ani  k jednomu  ze  dvou  v úvahu 
přicházejících způsobu útoku. Obžalovaný hovořil o pádu resp. pádech dítěte (jednak v obývacím 
pokoji  a  také  v koupelně)  a  také  o  zatřesení  poškozenou  při  oživování.  Obě  popsané  varianty 
soudní lékaři odmítli a nastínili dvě možné, jež jsou v rozporu s tvrzením obžalovaného. Oba jsou 
přitom  stejně  závažné,  oba  byly  způsobilé  vyvolat  fatální  následek  a  oba  jsou  shodné,  co  do 
významu z hlediska zavinění obžalovaného. Proto soud do výroku o vině (do tzv. skutkové věty) 
vtělil  oba  možné  způsoby  útoku.  Takový  výrok  je  soud  oprávněn  učinit,  bez  toho,  že  by  byl 
v rozporu s požadavky kladenými na odsuzující výrok v § 120 odst. 3 tr. řádu. Podle něj soud musí 
přesně označit trestný čin také uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením 
jiných skutečností, jichž je třeba, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech 
zákonných znaků, včetně těch, které odůvodňují trestní sazbu. V daném případě způsob provedení 
je onou skutečností, jež odůvodňuje trestní sazbu, proto soud použil alternativní popis vlastního 
smrtící útoku. Takto volený popis je podle soudu procesně bezvadný a vyhovuje i citovanému 
ustanovení  trestního  řádu.  V  daném  případě  nepostačuje  uvést, že  útok  byl veden  nezjištěným 
způsobem,  když se  nabízí  dvě  alternativy  stejné  kvality,  závažnosti  a se  shodným  dopadem  na 

 
22 
50 T 15/2008 
právní kvalifikaci jednání. Soud v daném případě obhajobu obžalovaného zcela odmítl, když jím 
nabízené  mechanismy  vzniku  smrtelného  zranění  zásadně  neodpovídají  soudně-  lékařským 
zjištěním a dalším shora rozvedeným důkazům a jeho obhajoba stran dalších poranění je v příkrém 
rozporu zejména s výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], které soud uvěřil pro důvody rozebrané 
v této pasáži. Soud považuje za potřebné ještě zdůraznit, že obžalovaný je osobou plně trestně 
odpovědnou,  jím  nabízený  abusu  drog  nemá  forenzní  význam  pro  závěry  znalců  psychiatrů  o 
rozpoznávacích  a  ovládacích  schopnostech  obžalovaného.  Jeho  osobnost,  resp.  její  porucha, 
detailně  popsaná  ve  znaleckých  posudcích  psychiatrů  a  psycholožky,  rovněž  nemá  vliv  na 
připomenuté  schopnosti  a  nemůže  se  tak  promítnout  do  posouzení  trestní  odpovědnosti 
obžalovaného. 
Takto ustálený skutkový děj soud hodnotil z právního pohledu. Dospěl k závěru, že se obžalovaný 
dopustil souběžného jednání podřaditelného pod skutkové podstaty trestných činů týrání svěřené 
osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. 
zák. Prvně uvedeného trestného činu se dopustí pachatel tím, že týrá osobu, která je v jeho péči 
nebo výchově a takový čin spáchá zvlášť surovým způsobem a druhé tím, že úmyslně usmrtí osobu 
mladší  než  patnáct  let.  Oproti  podané  obžalobě  soud  posoudil  závažnější  jednání  přísněji  jako 
kvalifikovaný trestný čin vraždy, zatímco obžaloba smrtící útok hodnotila coby trestný čin ublížení 
na zdraví podle § 222 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Takové hodnocení závažnějšího jednání však soud 
s ohledem na hodnocení důkazů nemohl akceptovat. S ohledem na podezření, jež soud pojal již při 
přípravě hlavního líčení, upozornil obžalovaného ve smyslu § 190 odst. 2 tr. řádu na možnost 
přísnějšího posouzení jeho jednání, čímž byly vytvořeny procesní základy pro právní hodnocení 
jednání obžalovaného uplatněného ve výroku o vině. Objektem trestného činu týrání svěřené osoby 
je zájem společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku nebo z jiných důvodů jsou 
v péči nebo výchově jiných osob. Péčí a výchovou se pak rozumí nejen péče a výchova rodičovská 
ve vztahu k nezletilým dětem, ale také jakákoli jiná péče a výchova, trvalá či přechodná, založená 
formálně či nahodile. Týráním se pak rozumí zlé nakládání se svěřenou osobou provázené vyšší 
mírou  hrubosti,  bezcitnosti  a  trvalosti,  které  týraná  osoba  vnímá  jako  úkorné.  Obžalovaný  žil 
s [jméno] [příjmení] a poškozenou ve společném bytě, přispíval na domácnost, zůstával s dítětem 
sám doma, když [příjmení] odcházela nakupovat, takže je jisté, že poškozená byla v jeho péči. O 
výchovu se v daném případě jednat nemůže, neboť vztah k poškozené nebyl založen formálně–
právně. S poškozenou a [příjmení] žil společně ještě před přestěhováním do [obec] a toto soužití 
pokračovalo i tam. Ostatně ani obžalovaný takový vztah nepopírá, když ve své výpovědi naznačuje, 
jak  si  s poškozenou  hrál,  četl  jí  z  knížek,  brával  si  ji  k počítači  apod.  [příjmení]  [příjmení] 
představoval v dané době partnera, s nímž žila po rozchodu s otcem poškozené, [jméno] [příjmení]. 
[příjmení]  dokonce  uvažovala  o  obžalovaném  jako  o  náhradním  otci  pro  poškozenou  a  jejich 
společné soužití mělo charakter obdobný rodinnému. Dítě tak bylo v péči obžalovaného, pomine-
li  soud,  že  bylo  samozřejmě  ve  výchově  [jméno]  [příjmení],  když  tento  vztah  byl  založen 
rodičovskými právy
. O obžalovaném jako o osobě, která se o dítě stará, hovoří 
také  svědci  [příjmení]  případně  [příjmení],  zatímco  ostatní  svědci  tuto  informaci  získali 
zprostředkovaně. Podle soudu je nepochybné, že bití poškozené obžalovaným je týráním, když se 
jedná o hrubé a bezcitné zlé nakládání. Soud připomíná věk poškozené (2,5 roku) a bití nejméně 
po dobu 14 dnů jako trestání za její nikterak významné fyzické či mentální nedostatky či tělesné 
projevy. Kromě bití je možné připomenout i noční buzení poškozené a domáhání se plnění pokynů 
obžalovaného, třebaže tyto projevy soud nezařadil do tzv. skutkové věty výroku o vině. Fyzické 
týrání podle soudu bylo v dané věci výrazně závažnější a konzumovalo opakované noční buzení a 
požadavky  na  plnění  nesmyslných  pokynů  obžalovaného.  Soud  proto  zdůraznil  právě  fyzické 
napadání  jako  závažnější  formu  týrání.  Ovšem  i  buzení  v noci  a  požadavky  na  plnění  pokynů 
vnímalo dítě negativně, když plakalo, což slyšel i svědek [příjmení] v sousedním bytě. Soud se dále 
zabýval otázkou, zda míra brutality při fyzických útocích proti poškozené byla obvyklá a běžná u 
většiny trestných činů či tuto obvyklou míru již přesáhla a pokud tomu tak bylo, jak výrazně. Soud 
posoudil jednání obžalovaného spočívající v opakovaném kopání a bití pěstmi do obličeje a po těle 

 
23 
50 T 15/2008 
či opakované kousání poškozené za zvlášť surový. Nelze totiž přehlédnout, že takové bití trvalo 
nejméně po dobu dvou týdnů a způsobilo kromě závažných a ve výroku vyjmenovaných poranění 
desítky  podlitin  po  celém  těle,  což  je  nejlépe  patrné  z  fotografické  dokumentace  pořízené  při 
ohledání místa činu a při pitvě. Navíc se toto násilí stupňovalo co do četnosti útoků a také co do 
intenzity. Vlastní fyzické týrání pak přerostlo ve smrtelný útok, který sám o sobě představuje útok 
vedený  s větší  mírou  brutality,  než  útok  v rámci  obvyklého  týrání.  Nelze  dále  přehlédnout,  že 
poškozená měřila 95 cm a její hmotnost činila 12,5 kg a byla tak mnohonásobně fyzicky slabší než 
obžalovaný, disponující silou dospělého muže. Zvláštní surovost spočívá podle soudu i v tom, že 
poškozená neměla pro svůj nízký věk úniku před útoky obžalovaného, když nemohla sama opustit 
byt, neuměla si přivolat pomoc a jedině pláčem mohla dávat najevo svou nevoli, protože obrana u 
ní nepřicházela v úvahu. Zvlášť surový způsob zlého nakládání dítětem je okolnost, jež výrazně 
zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného ve smyslu § 88 odst. 1 tr. zák. a 
je na místě zvolit kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu týrání svěření osoby, když 
oním  kvalifikačním  znakem  je  zmíněný  zvlášť  surový  způsob.  Týrání  se  dopouštěl  v úmyslu 
přímém ve smyslu § 4 písm. a) tr. zák a tato forma zaviněný zahrnuje i těžší následek v podobě 
zvlášť  surového  způsobu.  Soud  dospěl  k závěru,  že  se  obžalovaný  dopustil  připomenutých 
trestných  činů  v jednočinném  souběhu.  Závěr  týrání  totiž  přerostl  v útok  svou  povahou  i 
následkem smrtící. Na rozdíl od obžaloby soud dovodil u smrtelného následku zavinění formou 
nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Dolus eventualis je založen na vědomí pachatele o 
možnosti porušení nebo ohrožení chráněného zájmu a srozumění pro případ, že tento následek 
v podobě porušení nebo ohrožení nastane. Naproti tomu vědomá nedbalost (§ 5 písm. a) tr. zák.) 
kromě vědomí pachatele o možnosti způsobení trestněprávního následku spočívá dále v tom, že 
pachatel bez přiměřených důvodů spoléhá, že takový následek nezpůsobí. Soud především vyšel z 
odlišnosti  objektů  trestného  činu  vraždy  a  ublížení  na  zdraví  (§  222  tr.  zák.),  jímž  je  v prvním 
případě lidský život, zatímco u druhého trestného činu zdraví člověka. Dále soud vzal v potaz 
charakter útoku, jeho intenzitu a lokalizaci, oběť a její fyzické kvality a obžalovaného a jeho tělesné 
parametry.  Z  těchto  komponent  tvořících  objektivní  stránku  trestného  činu  (jednání,  následek, 
kausální nexus) pak soud dovodil stránku subjektivní v podobě úmyslného zavinění ke smrtelnému 
následku. Popis jednání je obsažen ve výrokové části a zde je potřebné připomenout to, co vedlo 
ke smrti poškozené. Bezprostřední příčinou smrti byl otok mozku, k němuž došlo jedním ze dvou 
tam  popsaných  způsobů.  Pro  soud  není  rozhodné,  zda  se  tak  stalo  intenzivním  úderem  či 
intenzivním třesením tělem při současném prudkém pohybu hlavy ve smyslu předklonu a záklonu. 
Je  totiž  nutné  vzít  v úvahu  obrovskou  fyzickou  převahu  na  straně  obžalovaného,  když  soud 
připomíná již uvedené fyzické parametry dítěte a při takové tělesné disproporci použití intenzivního 
úderu na hlavu či intenzivního třesení vší mužskou silou tělem a hlavou musí vyvolat v pachateli 
vědomost  o  možném  smrtelném  následku.  Obžalovaný  je  průměrně  mentálně  disponovaným 
jedincem,  proto  lze  po  něm  spravedlivě  požadovat  elementární  anatomické  znalosti  spočívající 
v tom, že úder do hlavy malého dítěte či prudký třes hlavou v maximálních polohách předklonu a 
záklonu může vést k poškození mozku. Je také všeobecně známá skutečnost, že poškození mozku 
vede  ke  smrti.  Dalším  předpokladem  je  srozumění  s takovým  následkem  na  straně  pachatele. 
Obžalovaný sice nechtěl přivodit smrt dítěte, avšak útočil na něj tak, že si musel být této eventuality 
vědom. Jeho rozhodný útok s fatálními následky totiž proběhl v rámci obžalovaným chtěném a 
stupňovaném fyzickém týrání [jméno] [příjmení]. Na srozumění s tímto následkem soud usuzuje 
zejména  z  toho,  že  obžalovaný  nepočítal  s žádnou  konkrétní  okolností,  která  by  mohla  smrti 
poškozené,  tedy  následku,  který  byl  obžalovaným  uvažován  z  popsaných  důvodů  jako  možný, 
zabránit.  Obžalovaný  totiž  neučinil  nic,  co  by  mohlo  smrt  odvrátit.  Jeho  počínání  v podobě 
vyběhnutí z bytu s již mrtvým dítětem v náručí a dožadování se pomoci u sousedů a okázalého 
poskytování laické pomoci, představuje pro soud pouhou hereckou etudu, nikoli vážně míněnou 
pomoc,  neboť  poškozená  již  byla  několik  desítek  minut  mrtvá.  Obžalovaný  nepřivolal  dítěti 
pomoc, třebaže mu v tom nic nebránilo. Jeho obhajoba, že [příjmení] měla nedostupný mobilní 
telefon, je jednak vyvrácena, ale i kdyby tomu tak bylo, pomoc mohl povolat efektivně i jinak. Měl 

 
24 
50 T 15/2008 
při sobě funkční mobilní telefon, což je dostatečný nástroj pro přivolání záchrany. Obžalovaný 
hovořil s [příjmení] již 
 a přesto matce dítěte neoznámil nic, třebaže dítě již bylo v tuto 
dobu mrtvé či jeho život vyhasínal. Navíc popis tohoto neposkytnutí pomoci v sobě zahrnuje také 
lhostejnost  ke  smrtelnému  následku.  I  ze  lhostejného  postoje  obžalovaného  soud  usuzuje  na 
srozumění se smrtelným následkem a tudíž i nepřímý úmysl k trestnému činu vraždy. Prvotní úmysl 
obžalovaného při útoku 
 po odchodu [příjmení] z bytu sice nesměřoval 
k usmrcení dítěte, avšak postupně v něj přerostl. [příjmení] nelze přesně stanovit pořadí úderů, 
avšak, jak je v předchozí pasáži zmíněno, podle soudu fatální útok ukončil bití poškozené. Intenzita 
útoku se tak stupňovala, což je další moment svědčící pro srozumění se smrtelným následkem. 
Jednočinný souběh trestného činu týrání svěřené osoby a trestného činu vraždy je možný, neboť 
každý  z  nich  chrání  jiné  společenské  vztahy  a  zájmy.  Útok  na  dítě  a  jeho  úmyslná  smrt  je 
kvalifikovaným znakem skutkové podstaty trestného činu vraždy a obstojí i z pohledu § 88 odst. 1 
tr. zák., když významně zvyšuje stupeň společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného. Soud 
nepřistoupil k faktické konsumpci méně závažného trestného činu trestným činem vraždy, třebaže 
srovnání trestních sazeb by takový postup mohlo naznačovat. Podřazením celého jednání pouze 
pod znaky trestného činu vraždy by ale dostatečně nevystihovalo závadné chování obžalovaného 
a navíc by bylo v rozporu se zásadou, že trestné jednání má být posouzeno podle všech dostupných 
ustanovení  trestního  zákona.  Proto  soud  přistoupil  k variantě  jednočinného  souběhu  obou 
připomenutých trestných činů, z nichž každý chrání odlišný veřejný zájem. 
K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že na území ČR dosud nebyl trestně stíhán. Sám je rozvedený 
a v době činu již nevykonával žádnou pracovní aktivitu, třebaže do 11.6.2008 byl zaměstnán ve 
[právnická  osoba]
  Avšak  do  zaměstnání  přestal  od  této  doby  svévolně  docházet.  Jeho 
pracovní  hodnocení  nebylo  příliš  pozitivní,  což  je  zřejmé  jak  z  hodnocení,  jež  soudu  poskytl 
zaměstnavatel  (č.l.  443),  tak  i  z  výpovědí  spolupracovníků  obžalovaného.  Na  území  SR  je 
prokazatelně otcem tří nezletilých dětí. Zde byl také jednou odsouzen Okresním soudem Košice 1 
pro  trestný  čin  násilí  proti  skupině  obyvatel  a  proti  jednotlivci  k podmíněnému  trestu  odnětí 
svobody v trvání 6 měsíců se stanovením zkušební doby tohoto odsouzení ve výměře 2 roků (do 
4.2.2006), když se na obžalovaného, s ohledem na prošlý čas od skončení zkušební doby, hledí jako 
by nebyl odsouzen. 
Stupeň společenské nebezpečnosti obžalovaného soud pokládá za velmi vysoký. Toto hodnocení 
vychází z použité právní kvalifikace a z trestních sazeb u jednotlivých trestných činů, jež představují 
typovou společenskou nebezpečnost jednání pachatele. Za trestný čin týrání svěřené osoby podle 
§ 215 odst. 2 tr. zák. lze uložit trest odnětí svobody na dvě léta až osm let a za kvalifikovaný trestný 
čin  vraždy  trest  odnětí  svobody  v rozmezí  12  –  15  roků,  případně  trest  výjimečný.  V  druhém 
případě tak jde o společensky nejzávažnější trestný čin obsažený ve zvláštní části trestního zákona, 
avšak  i  trestný  čin  týrání  svěření  osoby  v jeho  kvalifikované  podobě  patří  do  kategorie  zvlášť 
závažných  trestných  činů  ve  smyslu  §  41  odst.  2  tr.  zák.  Konkrétní  stupeň  společenské 
nebezpečnosti jednání obžalovaného je určován kritéri  vyjmenovanými v § 3 odst. 4 tr. zák. Předně 
je  potřebné  uvést,  že  obžalovaný  porušil  prioritní  zájem  společnosti  na  ochraně  života,  a  to 
způsobem nenapravitelným, když jeho násilné jednání způsobilo fatální následek v podobě smrti 
malého dítěte. Kromě toho ještě dlouhodobě narušoval svým týráním zájem společnosti na ochraně 
osob, jež jsou vzhledem ke svému věku v péči jiných osob. Soud připomíná, že děti, a zvláště 
v nízkém věku, jsou předmětem zvýšené ochrany pro svou téměř absolutní bezbrannost a závislost 
na dalších osobách, jež je mají ve výchově či péči. Kvalifikační momenty u obou trestných činů 
(zvlášť  surový  způsob  a  usmrcení  osoby  mladší  patnácti  let)  samy  o  sobě  podstatně  zvyšují  z 
pohledu  §  88  odst.  1  tr.  zák.  stupeň  společenské  nebezpečnosti  jednání  obžalovaného,  jak  je 
popsáno v předchozí pasáži. K tíži obžalovaného z pohledu společenské škodlivosti jeho jednání 
soud přiřazuje také jeho sklony k násilnému jednání vůči bezbranným objektům, což je zřejmé z 
výpovědí jeho bývalých partnerek [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a také na tento sklon 
poukazuje  předchozí  odsouzení  v SR.  Obžalovaný  se  choval  v dané  věci  podle  jeho  osobnosti 

 
25 
50 T 15/2008 
vlastnímu schématu a opět se dopouštěl násilí na malém dítěti. Jeho násilné jednání vůči dětem je 
recidivující povahy. U obou trestných činů soud dovodil úmyslné zavinění a pohnutka pro násilné 
nakládání  s poškozenou  v podobě  jejího  drobného  fyzického  či  mentální  dluhu  je  více  než 
malicherná  a  nepochopitelná.  Zjištěný  velmi  vysoký  stupeň  společenské  nebezpečnosti  jednání 
obžalovaného pak našel svůj odraz v konkrétní výměře trestu. 
Při úvahách o trestu byl soud vázán kautelami obsaženými v § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. 
Vzhledem k tomu, že byl ukládán trest za dva trestné činy, řídil se soud návodem popsaným v § 35 
odst. 1 tr. zák. a vyslovil trest úhrnný. Přísněji trestným je trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2 tr. 
zák., který umožňuje uložení trestu odnětí svobody v trvání 12 – 15 roků a také trestu výjimečného, 
zatímco trestný čin týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 
2 – 8 roků. Soud s ohledem na zjištěný velmi vysoký stupeň společenské nebezpečnosti zkoumal 
také podmínky pro uložení trestu výjimečného podle § 219 odst. 1, 2 tr. zák. Okolnosti tvořící 
podklady pro závěr o velmi vysokém stupni společenské nebezpečnosti jednání obžalovaného jsou 
podrobně  popsány  výše.  Z  pohledu  nápravy  obžalovaného  je  potřebné  poukázat  na  závěry 
znaleckých posudků psychiatrického a psychologického, jež byly na obžalovaného vypracovány a 
také na vyjádření znalkyň u hlavního líčení. Především obžalovaný trpí medicínsky neovlivnitelnou 
poruchou osobnosti a vzhledem k jeho kalendářnímu věku je vývoj jeho osobnosti ukončen a nelze 
očekávat  její  posun  ke  společensky  žádoucím  hodnotám.  Proto  také  je  možnost  nápravy 
obžalovaného velmi ztížená. Soud rovněž poukazuje na sklony obžalovaného, s ohledem na svou 
osobnost,  k násilnému  jednání.  Obžalovaný  je  primárním  agresorem  s rysy  nezdrženlivosti, 
emočně-afektivně  labilní,  zvýšeně  dráždivý,  agresivní,  nedostatečně  empatický,  s direktivními  a 
asociálními postoji vůči okolí, a také zvýšeně sebestředný, egocentrický a nezdrženlivý. Tyto rysy 
osobnosti ho předurčují k násilnému jednání, proto je potřebné před ním společnost dlouhodobě 
chránit  a  uložením  výjimečného  trestu  zabránit  obžalovanému  v páchání  trestné  činnosti. 
Výjimečný trest podle § 29 odst. 2 tr. zák. je trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let 
a lze ho uložit, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký nebo 
možnost nápravy pachatele je obzvlášť ztížena. V daném případě, jak je zřejmé z předchozího 
rozboru,  byly  naplněny  oba  zákonné  znaky.  Při  určení  konkrétní  výměry  trestu  soud  zvažoval 
zejména okolnosti přitěžující ve smyslu § 34 tr. zák. V jednání obžalovaného lze dovodit využití 
bezbrannosti  poškozené,  což  je  okolnost  přitěžující,  popsaná  pod  písmenem  c)  citovaného 
ustanovení trestního zákona. Poškozeným bylo dvou a půlleté dítě bez možnosti se jakkoli bránit 
útoku obžalovaného, což vyplývá ze srovnání fyzických parametrů obou, jak je již výše uvedeno. 
Obžalovaný  v době  činu  byl  mladý,  fyzicky  vyspělý  muž  disponující  běžnou  mužskou  silou, 
zatímco poškozená měřila 95 cm a vážila 12,5 kg. Tato přitěžující okolnost je dána sama o sobě, 
aniž by ji bylo nutné zvýšeně rozebírat. Další okolností, která přitěžuje obžalovanému, je spáchání 
více trestných činů (§ 34 písm. k) tr. zák.). Je potřebné doplnit, že jde o dva zvlášť závažné trestné 
činy, když trestný čin vraždy je vyjmenován také v § 62 odst. 1 tr. zák. Seznam zde uvedených 
trestných činů je výčet společensky nejnebezpečnějších jednání, proti nimž musí být společnost 
chráněna  i  zvláštním  režimem  v podobě  zpřísněných  podmínek  pro  podmíněné  propuštění  z 
výkonu  trestu  odnětí  svobody  za  trestný  čin  tam  vyjmenovaný.  Soud  nepřiznal  obžalovanému 
žádnou  okolnost  polehčující,  tedy  ani  tu,  že  vedl  před  spácháním  trestného  činu  řádný  život. 
Třebaže  nebyl  v ČR  odsouzen,  nelze  přehlédnout  jeho  odsouzení  ve  Slovenské  republice  pro 
obdobný  násilný  trestný  čin,  i  když  se  na  něj  hledí  jako  by  odsouzen  nebyl,  přesto  lze  sklony 
k páchání násilí u obžalovaného vystopovat. Soud jinak na obžalovaného hledí, jakoby odsouzen 
nebyl a toto odsouzení kromě vyslovení příklonu obžalovaného k násilí neznamená pro něj vznik 
další přitěžující okolnosti. Soud má za to, že uložení výjimečného trestu ve výměře 18 roků (tedy 
v jedné  třetině  trestní  sazby  uvedené  v §  29  odst.  2  tr.  zák.)  je  trestem  přiměřeným  všem 
okolnostem případu i osobě obžalovaného. Pachatel, jemuž je uložen výjimečný trest, je zařazen 
vždy do věznice se zvýšenou ostrahou (§ 39a odst. 2 písm. d) tr. zák.), proto soud zařadil pro výkon 
uloženého trestu obžalovaného právě do tohoto typu věznice. Vedle trestu odnětí svobody uložil 
soud za podmínek § 57 odst. 1, 2 tr. zák. obžalovanému také trest vyhoštění. Obžalovaný není 

 
26 
50 T 15/2008 
občanem ČR ani osobou se statutem uprchlíka, nemá na území ČR povolen dlouhodobý pobyt ani 
zde nemá vybudováno pracovní a sociální zázemí. Na území ČR se dopustil trestného činu vraždy 
a týrání svěřené osoby a působil na zdraví a život zde žijícího občana ČR a soud ho hodnotí jako 
nebezpečného pachatele, o jehož pobyt ČR nestojí v zájmu zajištění bezpečnosti svých občanů a 
osob na území ČR pobývajících. Vzhledem k velmi vysokému stupni společenské nebezpečnosti 
jednání obžalovaného a jeho osobnostním rysům je potřebné chránit zájmy ČR před ním na dobu 
neohraničenou. Soud tak uložil obžalovanému trest vyhoštění z území České republiky na dobu 
neurčitou. 
Jako  poškození  v dané  věci  vystupovali  rodiče  dítěte  [jméno]  [příjmení]  a  [jméno]  [příjmení]  a 
[jméno] [příjmení] jako vypravovatelka pohřbu. Rodiče dítěte byli poučeni již v přípravném řízení 
o možnosti požadovat po obžalovaném jednorázové odškodnění za smrt jejich dítěte v souladu s § 
444 odst. 3 písm. c) občanského zákoníku. Oba se připojili se svým nárokem na toto odškodnění 
již v předchozí fázi řízení (č.l. 232, 286) a tento úkon soud pokládá za řádné a včasné připojení. 
Smrt [jméno] [příjmení] je v přímé příčinné souvislosti s vytýkaným jednáním obžalovaného, proto 
jsou splněny i podmínky materiální pro přiznání zmíněného jednorázového odškodnění oběma 
rodičům dítěte, jež činí podle citovaného ustanovení občanského zákoníku 240 000 Kč. [jméno] 
[příjmení] již v přípravném řízení uplatnila nárok na náhradu škody ve výši 8 900 Kč z titulu osoby, 
jež vypravila pohřeb nezletilé Náklady na pohřeb doložila doklady v celkové výši 8 505 Kč (č.l. 255) 
Tuto částku soud přiznal, neboť byla vynaloženo výlučně pro pohřební obřad a zbylou část do 
8 900 Kč původně požadovaných v rámci adhezního řízení nikoli. Proto soud podle § 228 odst. 1 
zavázal  obžalovaného  k úhradě  jednorázové  náhrady  a  řádně  doložených  výdajů  na  pohřeb 
nezletilé, zatímco poškozenou [jméno] [příjmení] se zbytkem jejího nároku, který nebyl doložen, 
odkázal ve smyslu § 229 odst. 2 tr. řádu na řízení ve věcech občanskoprávních. 
Poučení: 
Proti tomuto rozhodnutí  je možno podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení písemného 
vyhotovení prostřednictvím podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Praze. 
Rozsudek  může  odvoláním  napadnout  státní  zástupce  pro  nesprávnost  kteréhokoliv  výroku  a 
obžalovaný pro nesprávnost výroku,jež se ho přímo dotýká. Poškozený pro nesprávnost výroku o 
náhradě škody. 
Osoba  oprávněná  napadnout  rozsudek  pro  nesprávnost  některého  jeho  výroku,  může  jej 
napadnout  také  proto,  že  takový  výrok  učiněn  nebyl,  jakož  i  pro  porušení  ustanovení  o  řízení 
předcházejícímu  rozsudku,  jestliže  toto  porušení  mohlo  způsobit,  že  výrok  je  nesprávný  nebo 
chybí. 
Odvolání musí být ve lhůtě od osmi dnů od doručení opisu rozsudku odůvodněno tak, aby bylo 
patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, 
které mu předcházelo. 
Státní  zástupce  je  povinen  v odvolání  uvést,  zda  je  podává,  byť  i  z  části  ve  prospěch  nebo 
v neprospěch obžalovaného. 
[Místo vydání] 11. února 2009 
JUDr. Ivan Elischer 
předseda senátu