Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Anonymizované rozhodnutí'.


č. j. 69 T 2/2020-684 
 
 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího 
Dufka a přísedících Ing. Karla Matuchy a RSDr. Jaroslava Procházky v hlavním líčení konaném 
dne 4. listopadu 2020 
 
takto: 
 
Obžalovaní
  
 
1.   M.D., narozený XXXXX, trvale bytem XXXXX, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve 
Věznici XXXXX, 
 
2.   A.S., narozený XXXXX, trvale bytem XXXXX,  
 
jsou vinni, že 
 
obžalovaný M.D. 
 
1.  v Kroměříži, okres Zlín, dne 21. 9. 2018 kolem 21.40 hodin mezi náměstím Komenského a ulicí 
Oskol na takzvaném pojízdném chodníku Peso v podnapilém stavu nejprve bezdůvodně a hlasitě 
vulgárně  napadal  alkohol  zde  konzumující  osoby  D.S.,  J.N.  a L.S.,  přičemž  je  také  vyzýval  k 
vzájemné potyčce, načež poté, co se přiblížil ke stojícímu L.S., tohoto zcela bezdůvodně udeřil pěstí 
do levé strany krku; 
 
2.  nedlouho  poté  před  23.  hodinou  v  návaznosti  na  tento  konflikt  na  ulici  Vejvanovského 
na chodníku  poblíž  prodejny  občerstvení  Azad  za  přítomnosti  řady  dalších  osob  vyzýval 
obžalovaný M.D. k potyčce D.S., J.N.a L.S., přičemž je opakovaně slovně urážel, na což zareagoval 
D.S. tak, že se rozběhl proti obžalovanému, se kterým se navzájem uchopili do sevření, přičemž 

 

69 T 2/2020 
upadli  na  betonovou  dlažbu  chodníku.  Zde  obžalovaný  M.D.  po  přetočení  D.S.    zaklekl 
a v rychlém  sledu  ho  nejméně  10x  udeřil  pěstí  do  obličeje,  přičemž  poškozený  D.S.  tyto  údery 
rukama  zčásti  vykrýval,  načež  se  mu  po  chvíli  podařilo  vymanit  se  ze  sevření  obžalovaného  a 
převrátit  ho  pod  sebe  na  záda,  přičemž  v těchto  chvílích  již  získal  fyzickou  převahu,  na  což 
zareagoval vpravo od nich stojící A.S., který kopem do hlavy poškozeného D.S. tomuto znemožnil 
pokračovat v pacifikování obžalovaného M.D.. Poškozený se poté přmístil do prostor parkoviště 
nedaleko  místa  svého  napadení,  kde  jej  obžalovaný  dostihl,  strhl  jej  na  zem  a  zde  ho  opět 
opakovaně  udeřil  pěstí  do obličeje.  V důsledku  tohoto  napadání  obžalovaným  M.D.  utrpěl 
poškozený  D.S.  krevní  podlitinu  s  otokem  víček  pravého  oka  s  krvácením  do  oční  spojivky, 
víceúlomkovou zlomeninu přední stěny pravé čelistní dutiny s vpáčením úlomků, zlomeninu zevní 
stěny pravé čelistní dutiny s krvácením do pravé čelistní dutiny, tříštivou zlomeninu spodiny pravé 
očnice s posunem, zlomeninu nosních kostí s posunem, prokrvácení dolního víčka levého oka a 
oděrky  pravého  i  levého  ramene  včetně  podlitiny  levého  ramene,  což  si  vyžádalo  ošetření 
a následnou hospitalizaci v Kroměřížské nemocnici, a. s., včetně provedení následného operačního 
zákroku na oddělení ústní, čelistní a obličejové chirurgie Krajské nemocnice Tomáše Bati, a. s. 
V důsledku těchto poranění pak byl poškozený D.S. v ýrazně omezen v obvyklém způsobu života 
po dobu 1 měsíce. 
 
Obžalovaný M.D. přitom takto jednal i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze 
dne 8. 9. 2020, č. j. 9 T 140/2018-406, uznán vinným trestným činem výtržnictví dle § 358 odst. 1, 
2 písm. a) trestního zákoníku, kterého se dopustil dne 1. 1. 2018 v Kroměříži v hudebním klubu 
Slady napadením jiných osob. 
 
 
obžalovaný A.S. 
 
3.  dne  21.  9.  2019  před  23.  hodinou  v Kroměříži  na  ulici  Vejvanovského  poblíž  prodejny 
občerstvení  Azad  v průběhu  výše  popisovaného  napadení  poškozeného  D.S.  M.  D.  zareagoval 
zcela nezávisle na tomto na situaci, kdy poškozený získal nad M. D. převahu, což se projevilo tím, 
že se mu podařilo ho dostat do polohy ležícího na zádech na chodníku, přičemž na něm seděl a 
napadal  jej  údery  pěstí  do  obličeje,  a  to  tím  způsobem,  že  obžalovaný  poškozeného  D.S.  kopl 
nártem pravé nohy obuté ve sportovní obuvi do pravé strany hlavy na úrovni pravého oka, čímž 
mu  způsobil  zlomeninu  zevní  stěny  pravé  očnice,  v jejímž  důsledku  byl  poškozený  omezován 
v obvyklém způsobu života po dobu maximálně jednoho měsíce, 
 
tedy 
 
obžalovaný M.D. 
 
ad 1., 2.
  
jednak se dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti tím, že napadl jiného, 
a takový čin spáchal opětovně, 
 
jednak jinému úmyslně ublížil na zdraví (ad 2) 
 
 
obžalovaný A.S. 
 
ad 3.
  
jednak se dopustil veřejně a na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti tím, že napadl jiného, 
 
jednak jinému úmyslně ublížil na zdraví, 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 

69 T 2/2020 
čímž spáchali 
 
obžalovaný M.D. 
 
ad 1., 2. 
jednak přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, 
 
jednak přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku (ad 2), 
  
obžalovaný A.S. 
 
ad 3.
 
jednak přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, 
 
jednak přečin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku 
 
a odsuzují se 
 
obžalovaný M.D. 
 
Podle § 44 trestního zákoníku se upouští od uložení souhrnného trestu obžalovanému s ohledem 
na odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 9. 2020, č. j. 9 T 140/2018-406. 
  
obžalovaný A.S. 
 
Podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému 
trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. 
 
Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební 
dobu 2 (dvou) let. 
  
Podle  §  229  odst.  1  trestního  řádu  se  poškozená  Revírní  bratrská  pokladna,  zdravotní 
pojišťovna
, se sídlem v Ostravě, Michálkovická 967/108, odkazuje s nárokem na náhradu škody 
na občanskoprávní řízení. 
 
Odůvodnění: 
 
1.  Provedeným dokazováním byl zjištěn skutkový děj podrobně popsaný ve výrokové části rozsudku, 
bylo tedy stručně řečeno prokázáno, že obžalovaný  M.D. nacházející se v podnapilém stavu za 
místních a časových podmínek popsaných v bodě 1. výroku o vině nejprve slovně napadl osoby, 
na které náhodně narazil, z nichž poté L.S. udeřil pěstí do levé strany krku, načež byl uvedenými 
osobami přemožen. S takovým vývojem situace se však nespokojil, když následně tyto tři osoby, 
tedy  D.S.,  J.N.  a  L.S.  vyhledal  na jiném  místě  v Kroměříži,  kde  je  počal znovu  slovně  napadat                     
a vulgárně urážet, na což již nedokázal nereagovat poškozený D.S., který na obžalovaného zaútočil, 
načež došlo ke vzájemné potyčce, během níž obžalovaný povalil poškozeného na ulici a v situaci, 
kdy  na  něm  seděl,  jej  napadal  bitím  pěstmi  do  obličeje,  kterýžto  útok  se  poškozenému  dařilo 
částečně vykrývat. Postupně se mu však podařilo získat nad obžalovaným převahu do té míry, že se 
role obrátily, takže poškozený napadal obžalovaného, avšak v této situaci zakročil obžalovaný S., 
který  poškozeného  sedícího  na  obžalovaném  kopl  nártem  pravé  nohy  do pravé  strany  hlavy 
v úrovni  oka,  po  čemž  poškozený  upadl  na  ulici,  kde  mu  ještě  obžalovaný  K.  dupl  na  tvář. 
V důsledku napadení ze strany obžalovaných D. a S. pak poškozený S. utrpěl poranění uvedená ve 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 

69 T 2/2020 
výroku rozsudku, v jejichž důsledku byl v obvyklém způsobu života výrazně omezován po dobu 
jednoho měsíce. 
 
Vyjádření obžalovaných: 
 
2.  Obžalovaný  M.D.  se  k věci  vyjádřil  v tom  smyslu,  že  zcela  náhodně  narazil  v Kroměříži  na 
poškozeného a jeho dva kamarády, kteří na něj začali pokřikovat a urážet jej, na což on zareagoval 
obdobně, a poté jej jeden z nich udeřil pěstí, načež on upadl na zem, kde do něj všichni tři začali 
kopat. Toto jejich napadání skončilo příjezdem hlídky městské policie, která však z vyprovokování 
konfliktu obvinila jeho. Ti tři přitom z místa utekli, načež on se vydal směrem, kam odešli s tím, že 
na ně případně narazí. Potkal je u prodejny s kebabem, kde jim začal nadávat a poškozeného i 
udeřil, a tento zareagoval tím, že se na něho vrhl a podařilo se mu jej povalit na zem, kde jej bil 
pěstmi. Přitom jej spoluobžalovaný  S. kopl, jak se později dozvěděl, po čemž poškozený upadl 
vedle něho na zem, kde byl v bezvědomí, na což obžalovaný zareagoval tím, že z místa utekl. Podle 
obžalovaného poškozený nebyl ve stavu, kdy by se mohl zvednout a z místa odejít, a proto jej 
nemohl ještě na jiném místě napadnout znovu. 
 
3.  Obžalovaný A.S. popsal situaci u kebabu tím způsobem, že tam potkal D., o němž v tu chvíli 
věděl, že ho měli napadnout nějací kluci, což mu řekla jejich společná známá, která předtím  D. 
potkala. Zde došlo k výměně názorů mezi D. a těmi kluky, padly tam i nějaké urážky, takže S. na 
D. zaútočil. Ten byl pár sekund „nahoře“, ale pak se to obrátilo, takže po nějakou dobu dával 
pěstmi D. do hlavy poškozený. Obžalovaný se snažil pokračování napadání zabránit tím, že řval na 
S.  a  taky  říkal  jeho  kamarádům,  ať  zasáhnou.  Jeden  se  ho  i  snažil  odtrhnout,  ale  nenechal  se. 
Obžalovaný  proto  zpanikařil  a  poškozeného  kopl,  zároveň  ho  kopl  i  K.,  nebylo  to  ale  nijak 
domluveno. Kopl ho v situaci, kdy stál vpravo od něho, jednalo se o kop „normální“ intenzity, 
nebyl nijak silný a směřoval do oblasti na přední straně krku. Po těch kopech se poškozený zvedl 
a s kamarády odešel opodál, obžalovaný potom šel dovnitř do obchodu. Když vyšel ven, tak S. 
ležel na zemi, jeden jeho kamarád si vysvlékal tričko a něco řval, druhý telefonoval. D. tam již nebyl. 
 
Vyjádření poškozeného: 
 
4.  Svědek  D.S.  v postavení  poškozeného  k počátečnímu  dění  uvedl,  že  byl  v přítomnosti  svých 
kamarádů  J.N.  a  L.S.,  když  potkali  obžalovaného  D.,  který  chtěl  zřejmě  vyprovokovat  rvačku, 
protože jim začal bezdůvodně nadávat a jednoho z nich napadl, ten upadl na zem, načež všichni 
obžalovaného povalili na zem, kde zřejmě padla i nějaká rána. Potom přijela městská policie a oni 
odešli na kebab. Tam přišel i obžalovaný D., s nímž se chytl, upadli na zem, nejprve měl převahu 
D. a potom on, od  D. dostal asi 10 ran přímo do tváře. Potom měl převahu on, ale dostal od 
někoho kopačku do tváře, na očnici na pravé straně, čímž došlo k její zlomenině, což ví proto, že 
slyšel prasknutí. Dále si poškozený již nic nepamatoval, druhý kop tedy již nevnímal, stejně jako to, 
že byl  ještě  napaden  někde  u  auta,  pouze  věděl,  že  na  nějakém  autě  byl  a  že  byl  celý  od  krve. 
K omezení v obvyklém způsobu života poškozený uvedl, že toto trvalo asi měsíc, kdy špatně viděl 
na pravé oko. 
 
Výpovědi svědků: 
 
5.  Soud měl k dispozici řadu svědků, kteří incident na místě sledovali a vyjádřili se k jeho průběhu.  
 
6.  Svědek J.N. se účastnil už prvotního konfliktu, k němuž uvedl, že po něm, S. a S. začal obžalovaný 
D. zcela bezdůvodně pokřikovat a nadávat jim, oni ho posílali pryč, což ale neudělal, ale naopak 
udeřil S. někam na bradu. Oni ho poté povalili, možná tam padly i nějaké rány, a odešli na kebab. 
Tam se po chvíli objevil i obžalovaný, který jim zase začal nadávat, což S. nevydržel a zaútočil na 
něho. Váleli se po zemi, na počátku se S. bránil, dostal několik ran pěstí do tváře, ale postupně 
získal převahu S. a v té chvíli přišly dva K. od osob, které svědek nedokázal ztotožnit. První podle 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 

69 T 2/2020 
svědka směřoval přímo na tvář do oblasti oka, bylo to, jako by ta osoba kopala do balónu, bylo i 
slyšet, jak to lusklo, a po něm vzápětí následovalo šlápnutí ze shora na hlavu. To už ale nebylo tolik 
intenzívní, byla to už spíše taková „dodělávka“, v té chvíli byl poškozený podle svědka ještě vsedě 
vzpřímený  a  zakrýval  si  obličej;  toto  šlápnutí  podle  svědka  poškozenému  již  nic  nezpůsobilo. 
Poškozený se chvíli nehýbal a poté se zvedl a přemístil se k autu poblíž; svědek si nebyl jistý, zda 
zde poškozený ještě dostal nějaké rány, ale pokud ano, tak byly od D.. Na místě byli i S. a K., ale ti 
se svědkovi jenom snažili zabránit v odtržení D. od S.. 
 
7.  Svědek L. S. uvedl, že při prvním konfliktu s D. tento na ně nejprve pokřikoval a nadával jim a 
poté se ho pokusil udeřit pěstí, čemuž však svědek uhnul, takže ho zasáhl jenom do krku, ale bylo 
to spíš takové líznutí. Na to jej všichni povalili na zem. U provozovny s kebabem jim obžalovaný 
D. znovu nadával, načež na něho S. zaútočil, načež upadli na zem, kde měl nejprve převahu D., 
který byl poškozeného pěstmi do obličeje, ale potom se podařilo S. ho otočit, takže zase dával rány 
on jemu. Na to zareagovali kamarádi D., kdy S. nejprve někdo kopl do pravé strany obličeje, a to 
tak, že bylo slyšet křupnutí. Někdo na něho také šlápl. Svědek byl v šoku a na další podrobnosti 
si již nepamatoval, až na to, že poškozený S. se postavil a z místa odcházel, ale asi po 50 metrech 
odpadl. 
 
8.  Nezainteresovaný  svědek  V.B.  seděl  během  konfliktu  poblíž  v autě  a  situaci  popsal  tak,  že 
obžalovaný s poškozeným („ti dva hlavní“) po sobě skočili a začali se převalovat po zemi, když 
chvíli byl nahoře jeden, chvíli druhý, přičemž vždycky ten, kdo byl nahoře, bil toho druhého pěstmi 
do obličeje. Tato fáze rvačky byla ukončena kopancem do obličeje toho, kdo byl zrovna nahoře, 
kop  směřoval  podle  svědka  na  nos  a  postižená  osoba  zůstala  v poloze  vsedě,  ale  zaklonila  se 
dozadu, vypadala omráčeně. Potom následovalo šlápnutí někam do oblasti hrudi, načež poškozený 
upadl  na  zem.  Svědek  u  hlavního  líčení  označil  obžalovaného  S.  jako pachatele  kopnutí  a 
obžalovaného K. jako toho, kdo šlápl. Toto se odehrávalo přímo před jeho autem, účastníci bitky 
se  váleli  kolem  nárazníku,  auto  měl  dokonce  potřísněné  od  krve.  Po  těch  kopech  se  všichni 
přesunuli na jiné místo, kam už svědek neviděl. 
 
9.  Svědek  M.K.  ve  shodě  s dalšími  svědky  popsal  průběh  bitky  tak,  že  se  obžalovaný  D. 
s poškozeným váleli po zemi a bili se pěstmi a ve chvíli, kdy byl S. nahoře, jej zřejmě S. s K. kopli 
ve snaze ho z D. sundat; na podrobnosti pokud se jedná o K., si již svědek nepamatoval, proto mu 
byla předestřena příslušná pasáž z jeho výpovědi z přípravného řízení. Zde uvedl, že v té chvíli již 
byl D. schoulený na zemi a kryl si obličej, když k nim přistoupil S. a zřejmě podrážkou boty kopl 
S. někam na hlavu, nebo do ramene, což poškozený ustál, a následoval kop K. podrážkou někam 
do oblasti krku. Poté oba ze země vstali a poškozený odešel směrem k Podzámecké zahradě. K této 
předestřené pasáži pak svědek uvedl, že to asi souhlasí. Svědek R. K. kromě popisu vzájemné bitky 
ke  kopům  uvedl,  že  S.  poškozeného  kopl  někam  od  krku  nahoru,  ale  určitě  po  něm  neslyšel 
křupnutí;  druhý  kop  ani  kopem  nebyl,  jednalo  se  spíše  o  snahu  poškozeného  z D.  odsunout, 
směřoval také někam na oblast hlavy, nebo krku. Po prvním kopu poškozený stále na D. seděl a za 
této situace tedy došlo ke druhému kopu. Poté ještě potyčka pokračovala na jiném místě a po ní D. 
odešel a poškozený ležel na zemi.  Svědkyně Z.Č., přítelkyně obžalovaného S., se s tímto měla 
setkat u kebabu, a když tam přišla, tak viděla, že nějací tři kluci nadávají M. D. a urážejí ho. Jeden 
z nich pak na obžalovaného zaútočil, načež se začali bít. Váleli se po zemi a bili se pěstmi, D. dal 
poškozenému určitě více ran, asi 8 - 10, než poškozený jemu, ten mu dal podle svědkyně asi 3 - 4. 
K. již svědkyně neviděla, protože raději z místa odešla. Svědek D.R. soudu sdělil, že na počátku 
D. běhal kolem těch kluků a nadával jim, přičemž se jeden z nich nechal vyprovokovat a zaútočil 
na něho. U hlavního líčení si již svědek na bitku a K. nevzpomínal, a proto mu byla předestřena 
jeho výpověď z přípravného řízení, kde uvedl, že v době, kdy byl D.S. na D., tak jej S. kopl podle 
svědka pravou nohou přímo do obličeje, přesněji však kop popsat nedokázal. Po něm však odešel 
svědek do prodejny, a když vyšel ven, tak již bylo po bitce, ale S. se pokoušel zabránit D. v dalším 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 

69 T 2/2020 
napadení S.; D. se mu však vytrhl a znovu na něho zaútočil a definitivně jej „uzemnil“ ránou pěstí 
do hlavy. K této své výpovědi svědek uvedl, že to asi tak bylo. 
 
10. Soud dále přečetl výpověď svědka D. B. z přípravného řízení, kde popsal bitku mezi D. a S. ve 
shodě s dalšími svědky a ke kopu S. uvedl, že tento přímo neviděl, protože mu on sám zakrýval 
výhled. Popsal pouze, že před kopem S. musel popojít asi dva metry k bijícím se. Po kopu podle 
svědka S. upadl ve směru toho kopu, čehož ještě využil D. a poté mu dal ještě několik ran pěstí do 
obličeje. Ohledně K. svědek pouze uvedl, že se do toho taky nějak zapojil, ale nevěděl jak. Z další 
čtené výpovědi svědka D. P. soud zjistil, že tento sledoval pouze dění předcházející bitce, nikoli 
tuto samotnou. Konečně svědkyně A. Z. sledovala pouze počáteční konflikt, když pozorovala 
nějakého kluka, který se blížil ke skupince tří jiných kluků, přičemž na sebe začali něco pokřikovat. 
Intenzita vzájemného pokřikování rostla a nabývala na agresivitě. Pak najednou nastalo ticho a asi 
po 5 sekundách svědkyně slyšela duté rány, jako když se do někoho kope, a vzdychání. Na to již 
zareagovala  přivoláním  městské  policie.  Poté  ještě  slyšela  dohadování  toho  jednoho  kluka 
s policisty. 
 
Znalecké zkoumání: 
 
11. Ve  věci  byl  za  účelem  zkoumání  následků  projednávaného  útoku  na  zdraví  poškozeného  S. 
zpracován  znalecký  posudek  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudní  lékařství,  znalcem  MUDr. 
Milanem Votavou, který soud přečetl. Znalec především popsal poranění, která poškozený utrpěl, 
když  se  zmínil  o  krevní  podlitině  s otokem  víček  pravého  oka  a  s krvácením  do oční  spojivky,                      
o víceúlomkové zlomenině přední stěny pravé čelistní dutiny, zlomenině zevní stěny pravé čelistní 
dutiny  s krvácením  do  pravé  čelistní  dutiny,  dále  o  tříštivé  zlomenině  spodiny  pravé  očnice 
s posunem a zlomenině zevní stěny pravé očnice, zlomenině nosních kostí s posunem, o otřesu 
mozku,  jakož  o  dalších  méně  závažných  poraněních.  Dále  se  znalec  vyjádřil  v tom  smyslu,  že 
uvedená poranění vznikla působením tupého násilí velké intenzity na oblast pravého oka, pravé 
lícní kosti a nosu, kdy silné údery pěstí či kopnutí do pravé poloviny obličeje je způsobilé ke vzniku 
těchto poranění. K drobnějším poraněním na levé straně obličeje jako bylo prokrvácení dolního 
víčka  levého  oka  a  oděrka  levé  tváře  vznikly  nejspíše  našlápnutím  na  levou  polovinu  obličeje. 
Znalec se také vyjádřil k délce omezení v obvyklém způsobu života u poškozeného, když tuto dobu 
stanovil  na  cca  4  týdny  s tím,  že  omezení  bylo  dáno  hospitalizací  poškozeného,  bolestivostí 
poranění,  dodržováním  klidového  režimu  a  ztíženou  hygienou  obličeje  a  nosu.  K dotazu,  zda 
mohlo  dojít  popisovaným  útokem  proti  hlavě  poškozeného  ke  vzniku  i závažnějších  poranění, 
případně k ohrožení života, znalec uvedl, že údery pěstí do obličeje by k vážnějšímu typu poranění 
nejspíše nedošlo, jako útok závažnější se znalci jevilo kopání či našlapování na hlavu, neboť pokud 
by  bylo  kopem  zasaženo  oko,  mohlo  dojít  k poranění  oční  koule  s oslepnutím  až  ztrátou  oční 
koule. Kopáním do oblasti hlavy mohla také vzniknout závažnější nitrolební poranění, jako jsou 
zlomeniny  lebky,  krvácení  mezi  obaly  mozkové  a zhmoždění  mozku,  také  mohlo  dojít  ke 
zlomeninám krčních obratlů s poraněním míchy, což je již život ohrožující stav. 
 
12. V průběhu  řízení  před  soudem  pak  bylo  rozhodnuto  za  účelem  upřesnění  některých  závěrů 
posudku i s přihlédnutím k tomu, že dle názoru soudu specializace znalce přibraného v přípravném 
řízení  zcela  neodpovídala  projednávané  problematice  (soudní  lékař  se  zabývá  především  tělem 
v posmrtném  stavu,  když  zkoumá  příčiny  smrti),  o  přibrání  dalšího  znalce,  a  to  z oboru 
zdravotnictví, odvětví úrazová chirurgie. Tento znalec, MUDr. Petr Menšík, ve svém znaleckém 
posudku ústně podaném u hlavního líčení úvodem ve shodě s dříve přibraným znalcem vypočetl 
všechna poranění, která poškozený utrpěl, přičemž se podrobněji vyjádřil k otřesu mozku, k němuž 
uvedl, že tento nelze diagnostikovat jinak než na základě anamnestických údajů, které se však podle 
jeho názoru dle jednotlivých výpovědí rozcházejí, když  podle některých poškozený krátce odpadl, 
což by mohlo nasvědčovat krátkodobému bezvědomí, avšak podle jiných poškozený po skopnutí 
vstal.  V případě  otřesu  mozku  vždy  záleží  na  tom,  jak  průběh  poruchy  vědomí  probíhá. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 

69 T 2/2020 
V nemocnici  v Kroměříži  byl  stav  vyhodnocen  jako  podezření  na  otřes  mozku,  protože 
neurologický nález byl negativní, na CT nebylo prokázáno nic a poruchu paměti přisuzovali také 
požitému alkoholu. Léčení poškozeného probíhalo od 21. 9. 2018 a pracovní neschopnost byla 
ukončena dne 9. 11. 2018, což znalec považoval za neadekvátně dlouhou dobu. Režimová opatření 
byla  nastavena  po  dobu  14  dnů,  když  poškozený  nesměl  smrkat  a  musel  mít  šetřící  stravu. 
Nejzávažnější z poranění, tedy zlomenina očnice, se léčí 3 – 4 týdny, poté již nejsou žádná speciální 
opatření zapotřebí. Faktické omezení poškozeného trvalo maximálně 1 měsíc. 
 
13. K dotazu,  zda  lze  rozlišit  zranění  způsobená  obžalovaným  D.  a  obžalovaným  S.,  tedy  zranění 
vzniklá v důsledku bití pěstmi do obličeje a v důsledku kopnutí do hlavy (což byl hlavní důvod 
přibrání tohoto znalce), znalec uvedl, že v důsledku kopu zřejmě došlo ke zlomenině zevní stěny 
očnice,  případně  zlomenině  přechodu  mezi  lícní  a  čelní  kostí.  Připustil  také  možnost  vzniku 
závažnějších poranění v oblasti hlavy s tím, že aby k těmto došlo, musely by být okolnosti vzniku 
poranění jiné, především by musely být údery či K. intenzívnější, energie působící na jednotlivá 
místa by musela být daleko větší. K dupnutí či šlápnutí do obličeje ještě znalec uvedl, že tento útok 
žádné závažnější poranění nezpůsobil. Ke zmínce o slyšitelném rupnutí v důsledku kopu znalec 
uvedl, že technicky by to bylo možné, nebyl si pouze jist tím, zda by to bylo slyšitelné i mezi dalšími 
zvuky na místě. 
 
14. Další  znalecká  zkoumání  se  týkala  ze  soudu  neznámých  důvodů  posouzení  duševního  stavu 
všech  obžalovaných,  resp.  charakteru  jejich  osobností;  soud  samozřejmě  rozumí  zkoumání 
duševního stavu obžalovaného D., neboť soustavnost, se kterou je odsuzován za napadání jiných 
osob, je skutečně zarážející, nicméně v případě spoluobžalovaných S. a K. neshledává nic, co by 
vzbuzovalo pochybnosti o jejich psychickém zdraví. 
 
15. Ve vztahu k obžalovanému M. D. tedy soud ze znaleckého posudku MUDr. Petra Nedomy, znalce 
z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, zjistil, že osobnost obžalovaného vykazuje rysy emoční 
nestability, impulzivity a disociální rysy s tím, že v době vytýkaného skutku se nacházel ve stavu 
prosté opilosti střední tíže. Tato vedla u obžalovaného až k podstatnému snížení jeho ovládacích 
schopností (za střízliva by tyto byly plně zachovalé) při zachovalých schopnostech rozpoznávacích. 
Znalec také poznamenal, že obžalovaný si je schopen odříct tzv. první požití, další konzumaci již 
však  není  schopen  efektivně  kontrolovat.  Dále  znalec  u obžalovaného  diagnostikoval  syndrom 
závislosti na alkoholu a doporučil uložení ochranného léčení protialkoholního ambulantní formou. 
Z psychologické části znaleckého posudku vypracované znalcem PhDr. Michalem Perničkou soud 
zjistil ohledně osoby obžalovaného obdobné skutečnosti, především pak to, že jeho osobnost je 
strukturovaná patologicky v podobě tzv. smíšené poruchy osobnosti s rysy emočně nestabilními – 
impulzívními.  Mezi  charakteristické  osobnostní  rysy  obžalovaného  tak  patří  impulzivita  ve 
vnímání, myšlení i jednání, nízká tolerance k frustraci, nízký práh pro uvolnění agrese. I tento znalec 
konstatoval, že obžalovaný je osobou závislou na alkoholu. 
 
Důkazy listinné: 
 
16. V přípravném řízení byly ve věci nashromážděny některé důkazy listinné, které však neměly za výše 
popsané důkazní situace větší důkazní význam. Jednalo se především o lékařské zprávy, které však 
byly  zohledněny  ve  znaleckých  posudcích,  takže  samy  o  sobě  důkazní  význam  neměly  žádný, 
obdobně pak úřední záznam Městské policie v Kroměříži, která sepsala obsah prvotních vyjádření 
svědků k věci, záznamy o dechových zkouškách bylo potvrzeno, že oba účastníci napadení byli 
poměrně výrazně ovlivněni alkoholem, když poškozený dokonce nadýchal přes 3 promile (jedná 
se  samozřejmě  o  zkoušku  orientační,  nicméně  míru  ovlivnění  nepochybně  dokládá).  Pořízená 
fotodokumentace  a  protokol  o  prohlídce  těla  dokládá  vzezření  a  tedy  i postižení  poškozeného 
jednak bezprostředně a jednak krátce po napadení obžalovanými, a protokol o ohledání místa činu 
včetně pořízené fotodokumentace zachycuje situaci na místě, kde ke konfliktu došlo kolem 01.00 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 

69 T 2/2020 
hodin dne 22. 9. 2018; zde je třeba zmínit především řadu krevních stop na chodníku. Na místě 
činu také proběhla dne 27. 2. 2019 prověrka za účelem ověření svědeckých výpovědí svědků N.                  
a S., které zde svědci podali, ale k nimž však soud nemůže přihlížet, neboť k úkonu došlo ještě 
před  sdělením  obvinění  a  nejednalo  se  o neodkladný  nebo  neopakovatelný  úkon  (za  kteréžto 
situace lze mít jisté pochybnosti o účelnosti tohoto úkonu). 
 
Vyhodnocení provedených důkazů, skutkové závěry: 
 
17. Po  takto  provedeném  dokazování  tedy  dospěl  soud  ke  skutkovým  závěrům  prezentovaným 
ve výroku  rozsudku.  Lze  říci,  že  popisovaná  důkazní  situace  byla  vcelku  přehledná  a  její 
vyhodnocení nebylo nijak komplikované; obžalovaný D. připouštěl slovní konflikt s poškozeným 
a jeho známými, a to v obou popisovaných na sebe navazujících případech, byť tedy tvrdil, že úplně 
na počátku skutkového děje nejprve oni začali nadávat jemu a poté jej povalili na zem, kde do něj 
i kopali, avšak z výpovědi zcela nezaujaté svědkyně Z. vyplynulo, že verbální konflikt zahájil právě 
obžalovaný.  Z výpovědi  svědka  S.,  které  soud  nemá  důvod  nevěřit,  dále  vyplynulo,  že  se  ho 
obžalovaný  pokusil  udeřit  pěstí,  čemuž  však  stačil  uhnout,  takže  jej  obžalovaný  zasáhl  nepříliš 
intenzívně do krku. Soud má za to, že toto jeho tvrzení lze považovat za objektivní; kdyby měl 
svědek v úmyslu obžalovanému uškodit a zhoršit jeho postavení, případně obhájit následný výpad 
proti obžalovanému, mohl nepochybně útok proti sobě popsat výrazně barvitěji. Totéž pak platí i 
pro svědky N. a S., kteří tento nepříliš intenzívní útok potvrdili a připustili také, že poté povalili 
obžalovaného na zem, kde padla i nějaká rána. Soud má za to, že i potvrzení této okolnosti svědčí 
o objektivním a věrohodném přístupu k plnění svých povinností svědka v trestním řízení. 
 
18. Takovýto přístup byl zřejmý i z popisu dění před provozovnou s kebabem, kdy se obžalovaný D. 
vyjadřoval v tom smyslu, že sice poškozenému nadával a dal mu i ránu pěstí, avšak poté se tento 
na něj vrhl a bil on jeho. Z výpovědi prakticky všech slyšených osob přítomných na místě činu však 
bylo  možno  dovodit,  že  průběh  bitky  měl  průběh  popisovaný  ve  výroku  rozsudku,  tedy  že  na 
počátku  byly  nadávky  obžalovaného  adresované  poškozenému  a  jeho  dvěma  kamarádům,  poté 
následoval útok poškozeného, který se nedokázal ovládnout, a poté následovaly údery pěstí do 
obličeje  poškozeného  a  nakonec  údery  směřující  naopak;  svědci  se také  shodli  na  tom,  že 
poškozený  inkasoval  úderů  více  než  obžalovaný.  V důsledku  napadení  obžalovaným  pak 
poškozený utrpěl poranění v obličeji popsaná v bodě 2. výroku rozsudku, jak se o nich ve svých 
posudcích zmínili znalci MUDr. Votava a MUDr. Menšík. 
 
19. Bezpečně bylo také prokázáno, že během převahy poškozeného S. do dění zasáhl obžalovaný S., 
který  poškozeného  kopl do  hlavy,  na  čemž  se  také  shodli  všichni  svědci,  byť  se  poněkud  lišili 
v určení místa, kam kop směřoval, když zpravidla si tímto určením nebyli jistí. Nejpřesvědčivěji se 
tak k tomuto kopu podle soudu vyjádřili svědci N. a S., když podle N. kop směřoval na tvář blízko 
oka, S. pak přiblížil, že S. stál vpravo od bijících se a kopl poškozeného pravou nohou do pravé 
strany hlavy. Oba se pak shodli na tom, že při tomto kopu slyšeli prasknutí, které koneckonců slyšel 
i sám poškozený, který také cítil, že byl kopnut do pravé části hlavy v oblasti očnice. Soud má tedy 
za to, že na základě těchto výpovědí lze učinit závěr, že obžalovaný S. poškozeného kopl zprava 
pravou nohou do oblasti vpravo od oka, čímž mu způsobil zlomeninu očnice vpravo, jak potvrdil 
znalec MUDr. Menšík, který také připustil možnost, že její prasknutí mohlo být slyšet. 
 
Právní kvalifikace: 
 
20. Oba obžalovaní tímto svým jednáním naplnili podle názoru soudu všechny znaky přečinu ublížení 
na zdraví dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, neboť každý z nich způsobil poškozenému újmu na 
zdraví  v podobě  zlomenin  kostí  v obličeji,  přičemž  z výpovědi  poškozeného  i  z posudků  obou 
znalců vyplynulo, že výrazné omezení v obvyklém způsobu života u poškozeného netrvalo déle 
než jeden měsíc. Je třeba zdůraznit, že jednání obžalovaných soud nevnímal jako jednání společné, 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 

69 T 2/2020 
když obžalovaní na poškozeného zaútočili zcela nezávisle na sobě, přičemž každý z nich sledoval 
svůj vlastní cíl. Obžalovaný D. jednal zjevně v úmyslu poškozenému ublížit na zdraví, když jiný 
výklad  situace  v případě  opakovaných  intenzívních  úderů  pěstmi  do  obličeje  ani  není  možný. 
Snahou  obžalovaného  S.  primárně  bylo  zabránit  poškozenému  v dalším  bití  obžalovaného, 
přičemž  způsob  tohoto  zabránění  vyplynul  ze  situace,  kdy  stál  vedle  poškozeného  sedícího  na 
obžalovaném, takže zareagoval kopnutím do jeho hlavy, a vzhledem k poloze, v níž se nacházel, jej 
zasáhl vpravo od  oka. S ohledem na způsob útoku musel být minimálně srozuměn s tím, že tímto 
svým  jednáním  může  poškozenému  ublížit  na  zdraví,  k čemuž  i  došlo,  když  ani  v důsledku 
zlomeniny pravé očnice nebyl poškozený omezen v obvyklém způsobu života šest týdnů a více. 
Znalec MUDr. Menšík také konstatoval, že tento typ poranění se hojí 3 – 4 týdny s tím, že omezení 
v obvyklém způsobu života vyplývá z bolestivosti či z komplikací s hygienou, sám poškozený pak 
dodal, že asi měsíc hůř viděl. 
 
21. Soud ještě dodává, že v případě obžalovaného S. se neztotožnil s přesvědčením státní zástupkyně, 
dle něhož je v jeho jednání nutno spatřovat pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 21 odst. 
1 - § 145 odst. 1 trestního zákoníku, a to z toho důvodu podle obžaloby, že pouze shodou šťastných 
náhod nedošlo u poškozeného ke vzniku poranění podstatně závažnějších. Soud však situaci vnímá 
jinak, když vychází z názoru znalce MUDr. Menšíka (s nímž se plně ztotožňuje), dle něhož aby 
došlo  k závažnějšímu  poranění,  musely  by  být  jiné  parametry  útoku,  když  tento  by  musel  být 
především  intenzívnější.  Podle  soudu  možnost  vzniku  závažnějšího  následku  úzce  souvisí  také 
s místem směřování útoku; v daném případě nehrozilo poranění oka, když kop směřoval na pravou 
stranu hlavy, kde došlo k prasklině pravé strany očnice. Pouze v případě intenzívnějšího kopu by 
tedy  byl  ohrožen  mozek  v podobě  krvácení  do  něho  apod.,  takovou  intenzitu  kopu  však 
obžalovaný nevyvinul, a vznik těžké újmy tedy nehrozil. Typickým příkladem hrozící těžké újmy 
na  zdraví  a  tedy  příkladem  pokusu  těžkého  ublížení  na  zdraví  je  například  bodnutí  nožem  do 
některých částí lidského těla nebo úder těžkým tvrdým předmětem do hlavy, kdy musí být pachatel 
minimálně srozuměn s tím, že může těžkou újmu způsobit, avšak k této nedojde, protože například 
nůž  nezasáhne  důležitý  orgán,  tepnu  apod.,  když  je  o  milimetry  mine.  V takovém  případě  lze 
nepochybně uvažovat o šťastné náhodě a o pokusu těžké újmy na zdraví (pokud tedy ne o pokusu 
vraždy); útok obžalovaného S. však měl zcela jiné parametry i směřování a ke vzniku závažnějšího 
poranění tedy nedošlo nikoli v důsledku působení šťastné náhody, ale proto, že obžalovaný kopl 
méně intenzívně. Soud tedy za dané situace dovodil odpovědnost obžalovaného toliko za skutečně 
způsobený následek. 
 
22. Oba  obžalovaní  svým  jednáním  také  samozřejmě  naplnili  všechny  znaky  přečinu  výtržnictví 
dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, když se dopustili veřejně a na místě  veřejnosti přístupném 
hrubé  neslušnosti  tím,  že  napadli  jiného.  Obžalovaný  D.  se  navíc  takového  jednání  dopustil 
opakovaně, když v minulosti již byl pro jednání takové povahy odsouzen. 
 
Úvahy o trestu: 
 
23. Při úvaze o trestu přihlížel soud ke všem hlediskům uvedeným v ustanovení § 38 odst. 1, § 39 odst. 
1,  2,  3  trestního  zákoníku,  tedy  jednak  k  obecné  tezi,  že  trestní  sankce  je  nutno  ukládat  s 
přihlédnutím  k  povaze  a  závažnosti  spáchaného  trestného  činu  a  poměrům  pachatele,  jednak 
ke konkretizaci  této  teze,  dle  níž  jsou  povaha  a  závažnost  trestného  činu  určovány  především 
významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, 
okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. 
Z  těchto  hledisek  je  tedy  třeba  mít  za  to,  že  obžalovaní  porušili  poměrně  významný  zájem 
společnosti  na  ochraně  zdraví  každého  jednotlivce.  Pokud  se  jedná  o  způsob  provedení  činu 
a  způsobený následek, lze mít za to, že se jedná o momenty, které se nijak nevymykají standardním 
případům trestné činnosti tohoto druhu, takže míra společenské škodlivosti jednání obžalovaného 
je vyjádřena v trestní sazbě stanovené v trestním zákoníku u jednotlivých uvedených trestných činů, 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 
10 
69 T 2/2020 
když u přečinu dle § 146 odst. 1 trestního zákoníku se jedná o 6 měsíců až 3 lety, u přečinu dle § 
358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku o sazbu vyjádřenou horní hranicí 3 let a u přečinu dle § 
358 odst. 1 trestního zákoníku činí horní hranice 2 roky odnětí svobody.  
 
24. Při  úvaze  o  konkrétním  druhu  a  výměře  trestu  v případě  obžalovaného  D.  pak  soud  nemohl 
přehlédnout  a  nezohlednit  skutečnost,  že  rozsudkem  Okresního  soudu  v Kroměříži  ze dne 
8. 9. 2020, č. j. 9 T 140/2018-406, byl obžalovanému uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 
30 měsíců nepodmíněně, k němuž by měl být nyní ukládán další souhrnný trest odnětí svobody 
(jednalo se o odsouzení za obdobnou trestnou činnosti, přičemž veškerá trestná činnost ze všech 
předcházejících odsouzení byla spáchána před datem 25. 9. 2018). Pokud by tedy soud nyní ukládal 
další souhrnný trest odnětí svobody, znamenalo by to, že by trest již uložený mohl být zpřísněn o 
maximálně 6 měsíců s ohledem na horní hranici stanovenou za přečin dle § 146 odst. 1 trestního 
zákoníku. Pokud soud k tomuto zpřísnění nepřistoupil, stalo se tak proto, že u obžalovaného D. 
zohlednil také fakt, že nyní obžalovaný vykonává ještě také trest odnětí svobody v trvání 3 let, kdy 
se jedná o výkon původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního 
soudu v Kroměříži ze dne 13. 7. 2017, sp. zn. 2 Tm 11/2017. 
 
25. Při úvaze o konkrétním druhu a výměře trestu u obžalovaného S. soud jako významnou okolnost 
polehčující  vyhodnotil  jeho  dosavadní  bezúhonnost,  jakož  i  jeho  doznání  k trestné  činnosti  a 
projevenou lítost nad ní; okolnosti přitěžující u tohoto obžalovaného soud neshledal. Současně pak 
u obžalovaného nemohl pominout určitou zákeřnost jeho počínání, když zaútočil na nic netušícího 
poškozeného, který již byl navíc dosti otřesen po předchozím napadání spoluobžalovaným. Z toho 
hlediska lze jeho jednání považovat i za dosti zbabělé. Po zvážení všech těchto okolností pak dospěl 
soud k závěru, že svůj účel, kterým je tedy především zabránění pachateli trestné činnosti v jejím 
dalším  páchání,  případně  jeho  odrazení  od ní,  splní  i  trest  povahy  ryze  výchovné  v podobě 
důraznějšího trestu podmíněného, když trest odnětí svobody i zkušební lhůta byly uloženy blízko 
poloviny trestní sazby. 
 
Náhrada škody: 
 
26. K trestnímu  řízení  se  s nárokem  na  náhradu  škody  připojila  pouze  Revírní  bratrská  pokladna, 
zdravotní pojišťovna, a to z titulu nákladů vynaložených na léčení poškozeného D.S., který se sám 
se  svým  nárokem  k trestnímu  řízení  nepřipojil.  Zdravotní  pojišťovna  se domáhala  rozhodnutí, 
kterým by byli obžalovaní zavázáni společně a nerozdílně k náhradě škody ve výši 27.959 Kč. Takto 
však soud rozhodnout nemohl, neboť - jak je již výše vysvětleno - jednání obžalovaných nebylo 
jednáním společným, nejednalo se tedy o spolupachatelství ve smyslu § 23 trestního zákoníku, za 
kteréžto situace tedy každý z obžalovaných odpovídá pouze za jím způsobený následek a takto tedy 
z hlediska náhrady škody pouze za náklady vynaložené na léčení jím způsobeného či způsobených 
zranění.  Tyto  jednotlivé  náklady  však  soud  rozlišit  nedokáže,  a  proto  byl  poškozený  subjekt 
odkázán  se  svým  nárokem  na  občanskoprávní  řízení,  v němž  bude  muset  své  nároky 
individualizovat. 
 
Poučení: 
 
Proti všem výrokům tohoto rozsudku je možné podat odvolání do 8 dnů ode dne jeho doručení 
k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně. 
 
Rozsudek  může  odvoláním  napadnout  státní  zástupce  pro  nesprávnost  kteréhokoliv  výroku 
a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. 
 
Poškozený  může  odvoláním  rozsudek  napadnout  pro  nesprávnost  výroku  o náhradě  škody 
nebo proto,  že  takový  výrok  nebyl  učiněn.  Poškozený  může  požádat  o  vyrozumění  o  konání 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková   

 
11 
69 T 2/2020 
veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, žádost se podává 
u tohoto soudu.  
 
Odvolání  musí  být  do  8  dnů  od  doručení  písemného  vyhotovení  rozsudku  odůvodněno  tak, 
aby bylo  patrno,  ve  kterých  výrocích  je  rozsudek  napadán  a jaké  vady  jsou  vytýkány  rozsudku 
nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 
 
Státní  zástupce  je  povinen  v odvolání  uvést,  zda  jej  podává,  byť  i  zčásti,  ve prospěch 
nebo neprospěch obžalovaného. 
 
Jestliže odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, může být odvolacím soudem odmítnuto. 
 
 
Zlín 4. listopadu 2020 
  
 
JUDr. Jiří Dufek v. r. 
předseda senátu 
 
 
 
 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková