Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Anonymizované rozhodnutí'.


č. j. 69 T 1/2020-1623 
 
 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
Krajský  soud  v Brně,  pobočka  ve  Zlíně,  rozhodl  v senátě  složeném  z  předsedy  senátu 
JUDr. Radomíra Koudely a přísedících Aleny Gogelové a  Miroslavy Motyčkové v hlavním líčení 
konaném dne 25. června 2020 
 
takto: 
 
Obžalovaní 
 
1.  M.F., 
narozený dne XXXXX, bytem XXXXX, 
 
2.  M.F., narozený dne XXXXX, bytem XXXXX, 
 
jsou vinni, že 
 
1. obžalovaný  M.F.  v  průběhu  rozvodového  řízení,  zahájeného  dne  13. 2. 2014  u Okresního 
soudu ve Zlíně na návrh jeho tehdejší manželky M.F., aby snížil hodnotu majetku ve společném 
jmění manželů a aby v případě jeho vypořádání získal pro sebe větší podíl, než by mu po právu 
náležel, vybral ve dnech 14. 3. 2014, 21. 3. 2014, 25. 3. 2014 a 28. 3. 2014 bez vědomí M.F. ze svého 
bankovního účtu vedeného u Sberbank CZ, a. s., pod číslem XXXXX, hotovost v celkové výši 
18.384.784  Kč,  z  níž  nejméně  16.000.000  Kč  použil  výhradně  pro  svou  potřebu,  v  řízení 
o vypořádání  společného  jmění  manželů,  vedeném  Okresním  soudem  ve  Zlíně  pod  spisovou 
značkou 6 C 43/2016, jakož i v dalších souvisejících civilních řízeních, jejichž účastníkem byla i 
M.F., pak nejpozději ode dne 13. 10. 2017 lživě tvrdil, že částku 9.000.000 Kč použil na úhradu 
půjčky svému otci M.F., což doložil fiktivní smlouvou o půjčce datovanou dnem 4. 11. 2005 a 
fiktivním potvrzením věřitele o úhradě dluhu dlužníkem datovaným dnem 30. 5. 2014, a že částku 
7.000.000 Kč uhradil jako výpalné konkursní mafii, aniž by k tomu uvedl jakékoliv podrobnosti, 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 

69 T 1/2020 
přičemž pokud by M.F. tyto předstírané, avšak neuskutečněné platby na vrub společného jmění 
manželů před soudem akceptovala, její vypořádací podíl by byl snížen o částku 8.000.000 Kč, 
 
2. obžalovaný M.F. přesně nezjištěné době od 13. 2. 2014 do 30. 5. 2014, na žádost svého syna - 
obžalovaného M.F. a bez vědomí jeho tehdejší manželky M.F., podepsal fiktivní smlouvu o půjčce 
na částku  9.000.000 Kč,  datovanou  dnem  4. 11. 2005,  a  na  tuto  smlouvu  o půjčce  navazujícího 
fiktivního potvrzení věřitele o úhradě dluhu dlužníkem datovaného dnem 30. 5. 2014, ač věděl, že 
antidatovaná smlouva a doklad o vrácení peněz mohou obžalovanému M.F.sloužit jako důkazy ke 
snížení hodnoty majetku ve společném jmění manželů a mohou tak snížit vypořádací podíl M.F.             
o částku 4.500.000 Kč, 
 
tedy 
 
pod bodem 1.  
obžalovaný M.F. se dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe obohatil 
tím,  že  uvede  někoho  v omyl,  a  způsobil  tak  na cizím  majetku  škodu  velkého  rozsahu,  avšak 
k dokonání trestného činu nedošlo, 
pod bodem 2.  
obžalovaný M.F. opatřením prostředků úmyslně umožnili jinému, aby sebe obohatil tím, že uvede 
někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu,  
 
 
čímž spáchali 
 
pod bodem 1.  
obžalovaný M.F. zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, ve stadiu 
pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, 
 
pod bodem 2.  
obžalovaný M.F. účastenství ve formě pomoci ke zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c), § 
209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku.  
 
 
a odsuzují se 
 
1. obžalovaný M.F.: 
 
Podle § 209 odst. 5 ve smyslu § 58 odst. 1, 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výši 
3 (tří) let, jehož výkon se podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá 
na zkušební dobu v délce 5 (pěti) let.  
 
Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1 trestního zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 700 denních 
sazeb,  kdy  jedna  denní  sazba  činí  10.000  Kč,  tedy  k celkovému  peněžitému  trestu  ve  výměře 
7.000.000 Kč. 
 
Podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku se pro případ, že by ve stanovené době nebyl peněžitý trest 
vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.  
 
 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 

69 T 1/2020 
2. obžalovaný M.F.: 
 
Podle § 209 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody ve výši 2 (dvou) let a 6 (šesti) 
měsíců
, jehož výkon se podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na 
zkušební dobu v délce 3 (tří) let.  
 
 
Podle § 229 odst. 1 trestního řádu se poškozená M.F., narozená XXXXX, se svým nárokem na 
náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. 
 
 
Oproti tomu   
 
obžalovaný M.H.,
 narozený dne XXXXX, bytem XXXXX, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody 
ve Věznici XXXXX, 
 
se  podle  §  226  písm.  c)  trestního  řádu  zprošťuje  obžaloby  
státního  zástupce  Krajského 
státního  zastupitelství  v Brně,  pobočka  ve  Zlíně  č.  j.  3  KZV 8/2019-116,  která  byla 
předána Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně dne 30. 1. 2020, pro skutek, že 
 
přesně nezjištěného dne v době od 13. 2. 2014 do 30. 5. 2014, na žádost obžalovaného M.F. a bez 
vědomí  jeho  tehdejší  manželky  M.F.,  se  spolupodílel  na vytvoření  fiktivní smlouvy  o  půjčce na 
částku 9.000.000 Kč, datované dnem 4. 11. 2005, kterou měl uzavřít obžalovaný M.F. jako dlužník 
a jeho otec M.F. jako věřitel, a na tuto smlouvu o půjčce navazujícího fiktivního potvrzení věřitele 
o úhradě dluhu dlužníkem datovaného dnem 30. 5. 2014, a to tak, že M.H. na nezjištěném místě 
nechal vytvořit smlouvu, následně na ní ověřil podpisy účastníků a opatřil ji razítkem své bývalé 
advokátní  kanceláře  a  M.F.  tyto  dokumenty  podepsal,  oba  přitom  věděli,  že  k půjčce  a  jejímu 
vrácení  ve  skutečnosti  nedošlo  a  že  antidatovaná  smlouva  a  doklad  o  vrácení  peněz  budou 
obžalovanému M.F.sloužit jako důkazy ke snížení hodnoty majetku ve společném jmění manželů, 
 
tedy 
opatřením  prostředků  měl  úmyslně  umožnit  jinému,  aby  sebe  obohatil  tím,  že  uvede  někoho 
v omyl, a měl tak způsobit na cizím majetku značnou škodu,  
 
čímž měl spáchat 
 
trestný čin účastenství ve formě pomoci ke zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 
1, 4 písm. d) trestního zákoníku.  
 
neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. 
 
Odůvodnění: 
 
1.  Důkazy  provedenými  v průběhu  hlavního  líčení,  a  to  především  listinnými  důkazy,  znaleckým 
posudkem,  výpovědí  svědkyně  byly  zjištěny  skutečnosti,  které  jsou  uvedeny  ve  výrokové  části 
tohoto rozsudku. Soud nejprve uvede výpovědi všech obžalovaných, následně výpovědi svědků, 
poté uvede znalecký posudek, listinné důkazy, ze kterých bude konstatovat pouze důkazy, které 
mají přímý vztah k projednávané věci. 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 

69 T 1/2020 
2.  Obžalovaný M.F. u hlavního líčení ve věci odmítl vypovídat. Nalézací soud přečetl u hlavního 
líčení v souladu s trestním řádem, jeho výpověď z přípravného řízení, kde obžalovaný M.F. popřel 
spáchání  trestné  činnosti.  Obžalovaný  uvedl,  že  nevytvořil  žádnou  fiktivní  smlouvu  o  půjčce, 
kterou  by  se  pokusil  dosáhnout  snížení  hodnoty  majetku  ve  společném  jmění.  Nikdy  za  tímto 
účelem neoslovil ani svého otce M.F., ani M.H.. S tím se navíc od roku 2011 nestýkal, jejich vztahy 
byly na bodu mrazu, protože mu dlouhodobě dlužil peníze. Ty mu nakonec vrátil, ale jejich vztahy 
to poznamenalo,  v  jeho  trestní  kauze  byl  k  této  záležitosti  vyslýchán  i  policií.  Pokud  jde 
o vypořádání společného jmění, ničím se nepokusil snížit hodnotu majetku a takto získat pro sebe 
větší podíl na úkor F.. S bývalou manželkou se nedokáží dohodnout, protože jejich vztahy jsou 
velmi konfliktní. Za 6 let soudních sporů, které iniciovala, nijak nereaguje na jeho pokusy se s ní 
dohodnout na mimosoudním vyrovnání. Z tohoto důvodu vypořádání společného jmění manželů 
nadále řeší soud. Nikdy netvrdil, že závazek ze smlouvy o půjčce datované dnem 4. 11. 2005 je 
závazkem společným a že patří do společného jmění manželů. Jedině v tomto případě by mohla 
předmětná půjčka zapříčinit snížení hodnoty majetku. Jinak nemá žádné důsledky na vypořádání a 
na  stanovení  vypořádacího  podílu.  V  souvislosti  s vypořádáním  společného  jmění  předmětnou 
smlouvu  nepředkládal,  netvrdil,  že  je  společným  dluhem,  a  neusiloval  o  vyvolání  jakýchkoliv 
důsledků s ní spojených. Existenci dluhu z této smlouvy zmínil, až když byl soudem dotazován, jak 
naložil s vybranými penězi. Tyto peníze však bývalé manželce nezapírá a při vypořádání společného 
jmění  bude  vypočten  vypořádací  podíl  i z této  částky.  Během  soudního  jednání  oba  dva  bez 
problémů odsouhlasili, že částka vypořádání je 16 000 000 Kč a soud tedy tuto částku považuje za 
nespornou. O výběrech peněžních prostředků mohla F. vědět, protože měla dispoziční právo k 
dotčeným účtům a výpisy, které mu chodily domů poštou, před ní nijak neskrýval. Postupem času 
mu navíc tyto výpisy i kradla, takže to věděla zcela jistě. Pochybnosti o datu vzniku předmětné 
smlouvy  o půjčce  by  podle  jeho  názoru  mohl  rozptýlit  znalecký  posudek.  Dále  obžalovaný 
poukázal na odlišný přístup zlínské policie k jeho trestním oznámením na bývalou manželku, která 
byla odložena s doporučením, že se má obrátit na soud a řešit své nároky v civilním řízení. Celé 
toto trestní řízení slouží bývalé manželce pouze jako prostředek k jeho vydírání. Nabízí mu, že za 
různě vysoké finanční částky v řádu milionů korun toto trestní stíhání zastaví, v opačném případě 
mu zajistí, že půjde sedět. Dále se obžalovaný odkázal na svou stížnost proti usnesení o zahájení 
trestního stíhání s tím, že využívá svého práva k věci nevypovídat. 
 
3.  Obžalovaný  se  k věci  obsáhle  vyjádřil  ve  svém  písemném  vyjádření  (č. l.  1439-1448).  V rámci 
písemného  přípisu  opětovně  popřel  jakoukoliv  trestnou  činnost.  Smlouvu  datovanou 
dne 4. 11. 2005  označil  za  reálnou.  O  této  smlouvě  pak  hovořil  v rámci  soudních  řízení 
u Okresního  soudu  ve  Zlíně,  sp.  zn.  11 C 30/2017  ve  věci  zrušení  výživného  nerozvedené 
manželky a ve věci 6 C 43/2016 ve věci vypořádání společného jmění manželů, kdy rovněž potvrdil 
vybrání  částky 18 000 000 Kč  ve  dnech  14. 3. 2014,  21. 3. 2014,  25. 3. 2014  a  28. 3. 2014 
z bankovního  účtu  vedeného  u  Sberbank  CZ,  a. s.,  kdy  z této  vybrané  částky  ve  výši  celkem 
18 000 000 Kč, vyplatil 7 000 000 Kč na úhradu výpalného konkurzní mafii a částku 9 000 000 Kč 
na  úhradu  půjčky  z reálné  smlouvy  ze  dne  4.  11. 2005,  což  také  doložil  smlouvou  o půjčce  a 
potvrzením  věřitele  ze  dne  30. 5. 2014. Za  zcela zásadní  obžalovaný  považuje  skutečnost,  že  o 
částce 16 500 000 Kč nikdy netvrdil, ani nikdy neučinil jakékoliv prohlášení, aby tato částka nebyla 
zahrnuta do společného jmění manželů, tedy, že se jednalo o dluhy společné. O tuto částku tak 
nebylo sníženo společné jmění manželů a obžalovaný se o tuto částku ani společné jmění manželů 
nepokoušel snížit, neboť vždy jednoznačně a dostatečně deklaroval, že pokud se týká smlouvy o 
půjčce  ze  dne  4. 11. 2015,  jednalo  se  o  jeho  dluh a  nikoliv  o  dluh  patřící  do  společného  jmění 
manželů. Tato skutečnost je i zřejmá ze smlouvy samotné, kde M.F. není smluvní stranou, takže 
zde není ani její souhlas s daným dluhem. Pokud se týká finančních prostředků, které předal tzv. 
konkurzní mafii, obžalovaný se vyjadřuje velmi nekonkrétně. Problém údajně souvisí s konkurzem 
společnosti  XXXXX,  kdy nový  správce  konkurzní  podstaty  úpadce  XXXXX  napadl  prodej 
nemovitostí  společnosti  obžalovaného  a  tyto  nemovitosti  zahrnul  do  konkurzní  podstaty. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 

69 T 1/2020 
Předmětné nemovitosti společnost obžalovaného řádně odkoupila od předchozího konkurzního 
správce  a  řádně  za ně zaplatila.  Hrozila  možnost  nutnosti  vyklizení  nemovitostí  a  nevrácení 
finančních  prostředků.  Obžalovanému  bylo  údajně  vyhrožováno,  včetně  narážek  na  jeho  děti. 
Obžalovaný měl strach, který přetrvává, a proto se nechce blíže vyjadřovat. Finanční prostředky 
zaplatil, ale o nátlaku a zaplacení nemá žádné důkazy, protože osoby, se kterými jednal, byly velmi 
opatrné. Po zaplacení tzv. „výpalného“, se situace se společností obžalovaného zklidnila, dostal 
možnost  uzavřít  nájemní  smlouvu  na  užívání  nemovitosti  do  doby  ukončení  soudního  sporu 
o vyloučení nemovitostí z konkurzní podstaty. Blíže se k těmto skutečnostem nechce vyjadřovat. 
Samotný  soudní  spor  o  vyloučení  nemovitosti  z konkurzní  podstaty,  nadále  probíhá,  přičemž 
hlavním důvodem sporu jsou procení pochybení předchozího konkurzního správce, což však není 
chyba  společnosti  obžalovaného.  Pokud  bude  společnost  obžalovaného  ve  sporu  úspěšná,  tak 
obžalovaný  získá  finanční  prostředky za  převod  obchodního  podílu ve společnosti a  bude  míti 
dostatek  finančních  prostředků  k vypořádání  podílu  M.F..  Obžalovaný  rovněž  poukazoval  na 
problém se stavební firmou, která prováděla většinu prací na rodinném domě na ulici XXXXX, 
kde společně s poškozenou tehdy bydleli. Firma měla zneužít podpis obžalovaného z dokladu o 
snížené  sazby  DPH  pro  účely  bytové  výstavby,  připojit  k tomuto  podpisu  firmou  vytvořenou 
smlouvu  se  smyšlenými  částkami  a  penále  ve  výši 1%  denně  a  rozhodčí  doložkou.  Když  tyto 
skutečnosti obžalovaný zjistil, tak v době tohoto zjištění podle zfalšované smlouvy měl firmě dlužit 
už desítky milionů korun. Obžalovaný se obrátil na policii, která mu však jen sdělila, že žádná škoda 
nevznikla  a  věc  má  řešit  soudní  cestou.  Obžalovaný  se  dále  podrobně  vyjadřuje  k okolnostem 
rozvodu s M.F., které však nemají souvislost s danou trestní věcí. Obžalovaný se ve svém vyjádření 
dále zabývá důvody darování domu č. p. XXXXX na ulici XXXXX, svým dětem, kdy darování 
bylo  v souvislosti  se  snahou  o  podvod  ze  strany  stavební  firmy,  na  kterýžto  podvod  policie 
nereagovala. Ze stejného důvodu pak v dubnu a květnu 2014 se rozhodl vrátit dluh z půjčky svému 
otci, protože se obával nemožnosti dostát svým závazkům, pokud by se neubránil podvodu ze 
strany stavební firmy.  Půjčku v částce 9 000 000 Kč obžalovanému otec poskytl v roce 2005 podle 
smlouvy o půjčce, datované dnem 4. 11. 2005. Peníze v této době potřeboval, protože hodně peněz 
investoval jak na pořízení, tak i následně do dostavby a přestavby rodinného domu č. p. XXXXX 
na ulici XXXXX. Do domu společně s manželkou investovali celkem částku 27 000 000 Kč a výši 
této investice M.F. potvrdila i v rámci řízení o zrušení výživného nerozvedené manželky. O původ 
finančních prostředků se bývalá manželka nikdy nezajímala. Potřeba finančních prostředků podle 
obžalovaného vyvstala v rámci dostavby a přestavby nemovitosti a drahého zařízení nemovitosti. 
Z tohoto důvodu měl v roce 2005, v jednu dobu, problém s dalším financováním dostavby. Pokud 
se týká finančních prostředků, obžalovaný dle svého vyjádření, v období od roku 2002 do roku 
2007  podle  daňových  přiznání,  měl  příjem  přes  10 000 000 Kč  a tyto  peníze  byly  použity  na 
pořízení  domu  za  7 000 000 Kč.  Na  dostavbu  domu  pak  byla  použita  část  vydělaných  peněz a 
finanční  částka  získaná  prodejem  předchozího  domu  na  XXXXX,  který  byl  prodán  za 
4 000 000 Kč. Obžalovaný tak ke dni 31. 12. 2007 disponoval peněžními prostředky v maximální 
výši 14 081 763 Kč a k tomuto datu byla prokazatelně do rodinného domu č. p. XXXXX na ulici 
XXXXX vložena částka minimálně 23 000 000 Kč. V dalších dvou letech do konce roku 2009 pak 
do  domu  byla  investována  další  částka  ve  výši  asi  4 000 000 Kč,  a  to  za  další  stavební  práce  a 
postavení  bazénu,  včetně  úpravy  zázemí  domu.  Finanční  prostředky  získal  opětovně  ze  svého 
příjmu, kdy v období od 2008 do 2015 vydělal obžalovaný přes 28 000 000 Kč a z této částky právě 
částku 4 000 000 Kč investoval do dostavby a výstavby bazénu. Finanční částku, kterou si půjčil od 
svého otce, použil na úhradu stavebních prací, přičemž částku, kterou následně otci vrátil, vydělal 
v letech  2008  -  2015.  Okolnosti  půjčky  obžalovaný  vysvětluje  následně:  V říjnu  2005  si  otci 
postěžoval na nedostatek finančních prostředků, které zapříčinily přerušení stavebních prací. Otec 
se obžalovaného dotázal, zda nechce zapůjčit finanční prostředky, a jelikož obžalovaný věděl o 
finančních úsporách otce, nabídku přijal a kvůli své sestře trval na písemném vyhotovení smlouvy. 
Zpracování smlouvy zadal advokátní kanceláři H., který byl v té době jeho kamarádem. Záležitost 
týkající se smlouvy měl v kanceláři na starosti koncipient JUDr. Václav Hochmann. Peníze otec 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 

69 T 1/2020 
obžalovanému předal v hotovosti až před podpisem smlouvy o půjčce datované dnem 4. 11. 2005 
a  obžalovaný  si  již  nepamatuje,  které  osoby  byly  přítomny  předání  peněz.  Jen  si  vzpomíná  na 
pozdní  příchod  M.H..  H.  sám  smlouvu  o  půjčce  nepřipravoval  a  přípravou  pověřil  vždy 
koncipienty. Pokud se týká půjčky, obžalovaný s manželkou neřešil okolnosti smlouvy o půjčce, 
poškozená se o takové věci nestarala a neřešila dostatek či nedostatek finančních prostředků, což 
ponechala na obžalovaném. Takový postup týkající se peněz, tedy nezájem poškozené o finanční 
otázky, byl shodný po celou dobu manželství, proto také obžalovaný bez jejího souhlasu v březnu 
2014  ve  výše  uvedených  dnech  měsíce  března,  vybral  z účtu  u  Sberbank  CZ,  a.  s.  finanční 
prostředky přesahující 18 000 000 Kč. Z této finanční částky pak bez vědomí a souhlasu F. použil 
částku 9 000 000 Kč na vrácení půjčky otci, na úhradu dalších dluhů, včetně výpalného konkurzní 
mafii.  Výběr  finančních  prostředků  se  i  řešil  před  Okresním  soudem  ve  Zlíně,  kde  soud  se 
z podnětu bývalé manželky dotazoval na stav finančních prostředků na účtech a prověřoval účty 
obžalovaného. Obžalovaný sdělil zůstatky na účtech a rovněž potvrdil výběry v březnu 2014, kdy 
tyto  výběry  neměly  dopad  na  hodnotu  společného  jmění  a  se  společným  jměním  manželů 
nesouvisely. Podle obžalovaného měla F. zcela neúměrné požadavky v rámci vypořádání SJM a 
rovněž  trestní  oznámení  ze  strany  bývalé  manželky  obžalovaného  je  jen  snaha  F.  vydírat 
obžalovaného  a  získat  co  nejvyšší  finanční  částku  od  obžalovaného.  Obžalovaný  zdůraznil,  že 
v rámci vypořádání souhlasil, aby částka vybraná z účtu byla zařazena do SJM. Oproti tomu  F. 
souhlasila, aby zisk obžalovaného ze společnosti XXXXX za roky 2007–2015 (podle samotného 
vyjádření  obžalovaného  obžalovaný  v období  od  roku  2008  do  roku  2015  vydělal  celkem 
25.486.970 Kč jako podíly na zisku, kdy obžalovaný blíže neuvedl společnosti, které tento zisk 
vytvořily). F. tak při jednání netrvala, aby jako samostatná kategorie vypořádání SJM byly řešeny 
položky 1 – 13, tzn. zisk obžalovaného ze společnosti XXXXX za roky 2007-2015. Obžalovaný se 
následně  podrobně  vyjadřuje  k poškozené  F.,  která  mu  měla  vícekrát  vyhrožovat,  manipulovat 
s okolím,  neboť  je  nadprůměrně  inteligentní  s excelentními  manipulačními  schopnostmi.  Dále 
poukazuje  na  skutečnost,  že  policie  řešila  trestní  oznámení  poškozené,  zatímco  jeho  trestní 
oznámení  byly  odkládány  a  policie  se  jimi  nezabývala.  V závěru  obžalovaný  vyjádřil  lítost  nad 
skutečností, že svoji bývalou manželku M.F. neinformoval o výběrech z března 2014, kdy celkově 
vybral částku přesahující 18 mil. Kč a s touto částkou dále nakládal, dále lituje, že neinformoval 
bývalou manželku o půjčce ze dne 4. 11. 2005, o vrácení půjčky a o zaplacení výpalného v částce 7 
mil. Kč.  
 
4.  Obžalovaný M.F. s ohledem na svůj věk a zdravotní situaci v České republice, požádal, aby hlavní 
líčení probíhala v jeho nepřítomnosti a této žádosti obžalovaného senát nalézacího soudu vyhověl. 
U  hlavního  líčení  byla  čtena  výpověď  obžalovaného  z přípravného  řízení,  v které  obžalovaný 
spáchání trestného činu popřel. Uvedl, že se nikdy nepodílel na vytvoření nějaké fiktivní smlouvy 
o půjčce, kterou by se jeho syn pak měl pokusit dosáhnout snížení hodnoty majetku ve společném 
jmění. Nikdy tedy nepodepsal žádnou smlouvu o půjčce proto, aby syn mohl zkrátit vypořádací 
podíl F.. O způsobu jeho majetkového vypořádání s bývalou manželkou mu navíc není nic známo. 
I on se poté odkázal na svou stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání s tím, že využívá 
svého práva k věci nevypovídat. 
 
5.  Na žádost nalézacího soudu se obžalovaný k žalobě písemně vyjádřil a jeho vyjádření nalézací soud 
u hlavního líčení přečetl (č. l. 1429-1432). Obžalovaný označil půjčku datovanou dnem 4. 11. 2005 
za reálnou a tohoto dne ji uzavřel jako věřitel se svým synem M.F. a před podpisem mu předal 
v hotovosti  9 000 000  Kč,  které  do  kanceláře  přinesl  v tašce  a  v předcházející  době  finanční 
prostředky  měl  uloženy  v místě  trvalého  bydliště.  O původu  peněz  se  obžalovaný  nechce 
podrobněji vyjadřovat, ale ke dni 4. 11. 2005 disponoval částkou přesahující 9 000 000 Kč a peníze 
získal  v rámci  své  činnosti  v zahraničí  v letech  1980 - 1985.  Společně  s manželkou  získali  
3 000 000 Kč prodejem bytu na ulici XXXXX a měl i další příjmy z pracovní činnosti. V roce 1993 
vybral  z účtu  Komerční  banky  1 200 000  Kč  a  z účtu  u  Universal  Banky  částku  1 800 000  Kč. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 

69 T 1/2020 
Zapůjčení  peněz  synovi  (spoluobžalovanému)  sám  nabídl,  kdy  se  syn  opakovaně  zmínil  o 
problémech s financováním dostavby. Obžalovaný své tehdejší snaše M.F. o půjčce nic nesdělil, 
neboť to nepovažoval za důležité a ani se neptal, zda se syn se svojí manželkou o této věci bavil. 
V době rozhodné, podle jeho názoru, se bývalá manželka o finanční záležitosti blíže nezajímala. 
Písemná smlouva byla k podpisu připravena v kanceláři u H. a byla sepsána proto, že obžalovaný 
chtěl mít takzvaně v rodině pořádek. Kromě obžalovaného syna M. má ještě dceru a chtěl, aby bylo 
vše řešeno spravedlivě. V kanceláři H. se obžalovanému a synovi věnoval nějaký muž, kterého syn 
označil  jako  „právnické  eso“.  Peníze  synovi  předal  v advokátní  kanceláři,  a  kdo  byl  přítomen 
předání peněz, si již nepamatuje, pravděpodobně zaměstnanci kanceláře předání peněz považovali 
za soukromou věc. Obžalovaný dále komentoval rozpad manželství syna a poškozené, což však 
s trestní věcí nesouvisí. Obžalovaný vyjádřil svoji lítost, že netrval na přítomnosti bývalé manželky 
M.F. při předání půjčky a uvedl, že nikdy nechtěl svoji bývalou snachu poškodit a pokud by syn 
cokoliv takového naznačil, tak by s tím nikdy nesouhlasil.  
 
6.  Obžalovaný M.H. ve své výpovědi u hlavního líčení (č. l. 1484-1485) uváděl skutečnosti shodné 
jako  v přípravném  řízení,  přičemž  uvedl,  že  obžalovaného  M.F.  zná  osobně  a  dlouhodobě, 
obžalovaného M.F. viděl zřejmě jen jednou, a to v souvislosti s poskytováním nějaké právní služby. 
Mohla  to  být  právě  smlouva  o půjčce,  která  je  předmětem  jeho  obžalování.  Když  mu  byla  při 
podání vysvětlení předložena kopie této smlouvy, usoudil, že se jedná o jím zpracovaný dokument 
s jeho podpisem a razítkem. Pokud by ovšem byla tato listina vyhotovená až po roce 2011, pak by 
nemohl být jejím autorem, nepodepsal ji a ani na ni neotiskl své razítko. Od roku 2011 totiž neměl 
přístup do své advokátní kanceláře, ani k databázi klientů a vzorů smluv v počítači. Smlouvu sice 
byl schopen připravit i bez vzorů, ale zcela určitě by nebyl schopen ji připravit tak, aby přesně 
formulačně  a  identicky  graficky  odpovídala  jeho  vzorům  v  počítači.  Pokud  jeho  podpis  není 
falsifikátem,  pak  takovou  smlouvu  mohl  zpracovat  a  podepsat  pouze  do  listopadu  roku  2011. 
Potvrdil také, že se s obžalovaným M.F. již od roku 2010 - 2011 vůbec nestýkal. Nebyl opatřen 
žádný důkaz, že by ho on nebo jeho otec oslovili v roce 2014. Stejně tak neexistuje důkaz, že by se 
měl  podílet  na  vypracování  potvrzení  věřitele  ze  dne  30. 5.  2014.  O  tom,  že  by  se  manželé  F. 
rozváděli, se dozvěděl až v rámci tohoto trestního řízení. Neexistuje důkaz, že by ho obžalovaný 
M.F. o jeho rozvodu, či o řízení o vypořádání společného jmění manželů informoval dříve. Pokud 
v minulosti zpracovával klientům jakékoliv smlouvy, jejichž obsahem bylo nějaké plnění, nikdy 
nezkoumal, zda jsou tvrzené skutečnosti pravdivé, či nikoliv. Vždy vycházel z tvrzení svých klientů, 
jako  advokát  ani  nebyl  oprávněn  jakékoliv  okolnosti  blíže  zkoumat.  Půjčka  jako  taková  vzniká 
faktickým předáním peněz, nikoliv podpisem smlouvy. Z obsahu předložené smlouvy o půjčce lze 
dovodit, že písemně deklaruje to, co prohlásili její účastníci v článku 1, tj. že k předání peněz došlo 
před  podpisem  této  listiny.  Ani  z  obsahu  jiných  dokumentů  nevyplývá,  že  by  byl  někým 
informován,  že  k  půjčce  a  k  případnému  vrácení  nedošlo.  Obžalovaný  se  nedokáže  vyjádřit 
k existenci  propsaných  podpisů,  protože  potvrzení  věřitele  o úhradě  jako  listinu  nesepisoval. 
Logickým vysvětlením by podle něj mohla být skutečnost, že potvrzení bylo vypracováno již v 
době realizace půjčky s tím, že bude dlužníkovi předáno po zaplacení dluhu. K problematice razítek 
a  ověřovací  knihy  se  obžalovaný  vyjádřit  nechtěl,  plně  se  odkázal  na  obsah  své  stížnosti  proti 
usnesení  o  zahájení  trestního  stíhání  a  navrhl  k  tomu  vyslechnout  bývalého  koncipienta  jeho 
advokátní kanceláře H.. Po zhlédnutí originálů obou sporných listin obžalovaný poukázal na to, že 
hlavičkový papír s logem jeho kanceláře (na němž je napsána smlouva o půjčce) je v černobílém 
provedení. Nikdy v životě se mu nestalo, a to ani omylem, že by originál smlouvy vytiskl na papír 
s černobílým logem. Vždy měl k dispozici papíry do tiskárny od společnosti XXXXX, na nichž 
mělo jeho logo hnědou nebo červenou barvu. Černobílé logo se mohlo objevit pouze na kopiích. 
Hlavička s logem advokátní kanceláře byla předtištěna na čistém kancelářském papíru, rozhodně 
se netiskla současně s dokumentem. Zarážející je také skutečnost, že razítko použité na originále 
listiny má hnědou barvu. Takové razítko podle jeho názoru v advokátní kanceláři nikdy nepoužíval 
a  zřejmě  ani  neobjednával,  jejich  razítka  byla  zásadně  černá.  Číslovka  13  je  pořadovým  číslem 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 

69 T 1/2020 
razítka, existovalo tedy nejméně 12 razítek předcházejících. Rovněž k této otázce navrhl výslechy 
bývalých  pracovníků  kanceláře.  K  dotazu  obhájkyně  spoluobžalovaných  ještě  doplnil,  že  si 
na okolnosti sepsání smlouvy o půjčce nepamatuje. Pokud by se jednalo o pravou, nezfalšovanou 
smlouvu, pak ji mohl připravovat jak on, tak kterýkoliv z advokátních koncipientů. 
 
7.  U hlavního líčení dále dodal, že sám žádnou smlouvu nevytvářel. Poté, co smlouvu z roku 2005 
viděl, pak neví, zda je pravá nebo nikoliv, ale pokud by se jednalo o originál smlouvy, pak by zde 
byly podezřelé dvě věci, které již uváděl v přípravném řízení. Jednak hlavnička na smlouvě není 
barevná, ale černobílá a sám si nepamatuje žádný případ originálu smlouvy bez barevné hlavičky a 
následně  poukazuje  na  razítko  hnědé  barvy,  která  nebyla  používána.  Jeho  podpis  na  smlouvě 
odpovídá  běžnému  podpisu  obžalovaného,  ale  na  smlouvu  si  nepamatuje  a  poukazuje 
na skutečnosti, které jej vedou k závěru o možnosti manipulace se smlouvou. Nevylučuje však i 
možnost  pravosti  této  smlouvy.  Pokud  se  týká  ověření  podpisu,  pak  ověřovací  kniha  byla 
používána až od 1. ledna 2006. V roce 2005 byl obžalovaný členem nějakého orgánu ve společnosti 
spoluobžalovaného  F.,  za  což  dostával  menší  finanční  odměnu,  takže  drobné  úkony  pro 
obžalovaného  M. F., případně jeho firmy, prováděla jeho advokátní kancelář, zdarma. Případná 
platba  by  tak  v účetnictví  vedena  nebyla.  Pokud  se  týká  protlačených  podpisů,  které  zjistil 
z posudku, pak obžalovaný nevylučuje variantu, že klienti sepíší smlouvu o půjčce a současně nebo 
v krátké době sepíší kvitanci, kterou si nechá věřitel u sebe a v době vrácení peněz dlužníkem tuto 
kvitanci vrátí. Podle jeho názoru však advokátní kancelář tuto kvitanci zcela jistě nevypracovala, 
kdy  sám  obžalovaný  nikdy  nevypracovával  potvrzení  věřitele  o  zaplacení  dluhu,  rovněž  obsah 
dokumentu, který je založen ve spise, není styl psaní obžalovaného, není připraveno na počítači a 
danou  listinu  tak  kancelář  obžalovaného  jistě  nevyhotovila.  Dokument  si  však  mohli  připravit 
účastníci  sami.  Na  okolnosti  smlouvy,  jak  již  obžalovaný  zdůraznil,  si  nepamatuje  a  neví,  zda 
smlouva byla reálně sepsána. K dotazu obhájkyně pak uvedl, že společnost nezkoumala faktickou 
realizaci  smluv  a  kancelář  nechtěla  stvrzovat,  zda  něco  proběhlo  nebo  nikoliv,  ať  se  jednalo  o 
finanční prostředky nebo doklady, a sám obžalovaný nechtěl být nikdy přítomen předání peněz 
v rámci  jakékoliv  smlouvy.  K  výpovědi  spoluobžalovaných  z přípravného  řízení  se  obžalovaný 
nechtěl vyjádřit.  
 
8.  Svědkyně M.F. (č. l. 1455-1459) ve své výpovědi uváděla skutečnosti shodné jako v přípravném 
řízení. Svědkyně uvedla, že manželství s obžalovaným M.F. uzavřela ve Zlíně dne 9. 8. 1997. Návrh 
na rozvod podala ona v únoru 2014, manželství k tomu směřovalo v podstatě od narození mladšího 
syna v roce 2011, zejména v posledním roce před podáním návrhu. Manželství bylo rozvedeno v 
květnu nebo červnu roku 2018. Zrušené společné jmění manželů dosud vypořádáno nebylo. Z 
podnětu bývalého manžela, jenž trvá i na vypořádání drobných položek ze společného vybavení 
domácnosti, byl aktuálně ustanoven soudní znalec za účelem ocenění tohoto vybavení. Působí to 
na ni dojmem, že se bývalý manžel snaží toto řízení co nejdéle protahovat. O podaném návrhu na 
rozvod manželství se obžalovaný dozvěděl nejpozději v den, kdy převzal předvolání k soudnímu 
jednání. Výslovně mu neřekla, že podala návrh na rozvod. Věděla o dvou jeho bankovních účtech, 
k nimž měla dispoziční právo, o ostatních měla pouze povědomí z výpisů, které mu chodily poštou. 
O výběrech finančních prostředků z bankovního účtu č. XXXXX vedeného u Sberbank CZ, a. s., 
uskutečněných  v  březnu  2014,  se  dozvěděla  až  z  výpisů,  které  obžalovaný  předložil  na žádost 
některého z civilních soudů. Předtím jí o výběrech nic neřekl, nevěděla ani, jak s nimi hodlá naložit. 
Dům  v XXXXX  na  adrese  XXXXX  čp.  XXXXX  pořídili  přibližně  za  6.000.000  Kč,  jednalo 
se o prostředky,  které  obžalovaný  získal  prodejem  své  firmy  XXXXX.  Další  prostředky  měli  z 
prodeje domu na adrese XXXXX. Koupený dům byl hotový, připravený k nastěhování, nicméně 
se rozhodli pro úpravy vnitřní dispozice a dokončení zahrady. Měla přehled i o nákladech na tyto 
úpravy, věděla, kolik co stojí a která firma úpravy dělá. Aktivně se na rekonstrukci podílela, na 
rozsahu  a  cenách  se  s  obžalovaným  domlouvali.  Jednání  se  stavební  firmou  a  fakturace  si  pak 
obžalovaný řešil sám. Měli tehdy dostatek finančních prostředků, a proto se rozhodli pro poměrně 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 

69 T 1/2020 
velkorysou  úpravu  a  dostavbu  stávajícího  domu.  Nevěděla  o  žádných  půjčkách  nebo  úvěrech, 
rozhodně popřela, že by s ní obžalovaný v roce 2005 projednával půjčku od svého otce ve  výši 
9.000.000 Kč. K takové půjčce nebyl důvod a bývalý tchán v té době tak vysokou částkou rozhodně 
disponovat nemohl. Pokud měl nějaké finanční prostředky nad rámec svých běžných příjmů, získal 
je  jako  lékař  při  pracovním  pobytu  na  Maltě  asi  v letech  1984  -  1988,  a  společně  s  prostředky 
za prodej bytu na adrese XXXXX, ulice XXXXX, je investoval do koupě domu ve XXXXX, na 
ulici XXXXX. Jeho manželka pracovala jako zubní lékařka, po privatizaci měla privátní praxi, stále 
ordinuje  ve  své  soukromé  ambulanci  někde  u  nemocnice  ATLAS.  V roce  1998  však  těžce 
onemocněla a od té doby pracuje v takovém poklidnějším v režimu. Neví, jaké byly její příjmy. 
Není  jí  nic  známo  o  nějakých  mimořádných  příjmech  obžalovaného  M.F.  a  jeho  manželky. 
Smlouvu o půjčce datovanou dnem 4. 11. 2005 viděla poprvé až v některém se soudních spisů, kdy 
se obžalovaný M.F. na výzvu soudu pokoušel zdokladovat, jak naložil s prostředky ze společného 
jmění manželů. Pravděpodobně za stejných okolností byla seznámena s existencí potvrzení věřitele 
o úhradě dluhu ze dne 30. 5. 2014. Obžalovaný M.F. jí nesdělil, že svému otci dne 30. 5. 2014, či 
dříve, vrátil půjčku 9.000.000 Kč. Spoluobžalovaného M.H. osobně zná, v jeho sekretariátu někdy 
před  lety  byla,  jako  s  právníkem  s  ním  však  nikdy  nejednala.  Obžalovaný  M.F.  s ním  byl  v 
pracovním  i  osobním  kontaktu,  detaily  jejich  osobních  schůzek  však  svědkyně  nezná.  Bývalý 
manžel byl pozván na oslavu jeho padesátých narozenin, několikrát se potkali i na dovolené. Před 
podáním  návrhu  na rozvod  ani  potom  se  obžalovaný  M.F.  před  ní  nezmínil,  že  by  byl  vydírán 
konkursní  mafií.  O této  informaci  se  dozvěděla  až  v  rámci  soudního jednání  po  nahlédnutí  do 
spisu.  Pokud  v rámci  řízení  o  vypořádání  zrušeného  společného  jmění  manželů  ustoupila 
z požadavku na vypořádání hodnoty obchodního podílu M.F.ve společnosti XXXXX, jednala na 
radu  svého  právního  zástupce  v  zájmu  urychlení  celého  procesu,  na  žádném  mimosoudním 
vyrovnání  se  s  obžalovaným  nedohodli.  K dotazům  obhájkyň  svědkyně  mimo  jiné  uvedla,  že 
součástí vypořádání společného jmění manželů jsou veškeré společné prostředky, které byly na 
bankovních účtech. V rámci některého ze soudních řízení se obžalovaný M.F. k částce 16.000.000 
Kč vyjadřoval tak, že 9.000.000 Kč vrátil svému otci, částku 1.500.000 Kč vyplatil jako mimosoudní 
vyrovnání  V., který prováděl rekonstrukci jejich domu, a zbývající částku vyplatil konkursní mafii, 
která  mu  měla  vyhrožovat  likvidací  rodiny.  Obžalovaný  jí  učinil  návrh  dohody  na  vypořádání 
společného  jmění  manželů,  ale  pouze  formálně  a  podle  ní  účelově.  V současné  době  ho 
nekontaktuje, vídá se s ním pouze při předávání syna. Jejich vztahy rozhodně nemůže hodnotit 
jako normální a dobré. S obžalovaným M.F. měla za trvání manželství korektní vztahy, od podání 
návrhu  na rozvod  s ním  již    v kontaktu  není,  žádný  významný  konflikt  spolu  neměli.  Během 
manželství  se  s obžalovaným  M.F.  vzájemně  informovali  o  všech  transakcích,  které  učinili 
samostatně. Pokud si ona sama vzala půjčku od svého otce, bylo to až po podání návrhu na rozvod. 
Nepamatuje si, zda o tom obžalovaného informovala, ale vyplývalo to z okolností, protože zůstala 
úplně  bez  prostředků.  O  problémech  obžalovaného  M.H.  v období  roku  2011  věděla  pouze 
z doslechu, a pokud se o tom s bývalým manželem bavili, bylo to na úrovni sdělování drbů, nic 
konkrétního si nepamatuje. 
 
9.  U  hlavního  líčení  dále  uvedla,  že  věděla  jen  o  výběru  jedné  finanční  částky,  která  je  uvedena 
ve výrokové části tohoto rozsudku, a to z účtu LBV banky, ke kterému měla dispoziční právo. Dále 
měla  dispoziční  právo  ještě  k účtu  banky,  která  měla  pobočku  v areálu  XXXXX,  ale  zde  byly 
drobné  finanční  prostředky  v rámci  hospodaření  domácnosti  přibližně  okolo  100 000  Kč. 
O ostatních účtech bývalého manžela nevěděla a neměla k nim dispoziční právo. O jejich existenci 
měla jen povědomí, protože chodily výpisy z těchto účtů poštou, případně měla určité informace 
od bývalého manžela. V době, kdy měla svědkyně s obžalovaným bezproblémový vztah, o těchto 
účtech měla přehled a dívala se do výpisů. K výběru finančních částek však došlo až po podání 
žádosti o rozvod a o výběrech nevěděla. Obžalovaný o výběrech nehovořil, rovněž nehovořil o 
údajném vydírání konkurzní mafií. Při podání žaloby o zrušení společného jmění manželů měla 
svědkyně obavy z možnosti zatížení společného majetku ze strany obžalovaného nějakými dluhy. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
10 
69 T 1/2020 
Veškeré právní kroky činila prostřednictvím svého právního zástupce Mgr. Bukovského. Svědkyně 
od obžalovaného nikdy nedostala konkrétní návrh na vypořádání SJM a jakou přesnou výši finanční 
částky v rámci řízení požaduje, svědkyně neví. Jak již dříve uvedla, v této věci je aktivní její právní 
zástupce. Obžalovaný sice nabídl osobní schůzku, ale svědkyně žádala písemnou nabídku, takže 
k žádné  schůzce  nedošlo.  Svědkyně  k dotazům  obhajoby  se  podrobně  vyjadřovala  k rodinným 
poměrům,  vztahům  k dětem,  k podílům  na společnost  XXXXX; dané  skutečnosti  však  nemají 
vztah  k trestnímu  řízení. Svědkyně  potvrdila,  že  před  uzavřením  manželství v roce  1997  bývalý 
manžel podnikal  a z tohoto podnikání získal vcelku vyšší finanční zdroje. Dům, který společně 
zakoupili,  byl  pořízen  právě  z finančních  prostředků  získaných  obžalovaným  z dřívějšího 
podnikání.  Byl  zakoupen  asi  za 6 000 000  Kč,  dále  byly  vícenáklady  se  zařízením  a  přestavbou 
domu,  celkově  okolo  12 000 000  -  15 000 000  Kč.  Svědkyně  však  přesnou  výši  nezná,  částku 
26 000 000  Kč  celkově  vynaloženou  na  tento  dům  však  považuje  za  přehnanou.  Náklady  na 
přestavbu by věděla stavební firma. Pokud se týká sporu obžalovaného se stavební firmou, pak 
bývalý manžel jim nechtěl zaplatit veškeré požadované finanční prostředky s argumentací, že práci 
neodvedli  kvalitně.  Následně  stavební  firma  pana  V.  podala  žalobu  a  věc  byla  vyřešena 
mimosoudně. Veškeré záležitosti týkající se sporu se stavební firmou si bývalý manžel řešil sám a 
žaloba ze strany stavební firmy byla vůči bývalému manželovi, nikoli vůči oběma manželům. Při 
hovorech  o tomto  sporu,  které  byly  velmi časté,  však svědkyně  neměla  pocit,  že  by  tento  spor 
obžalovaného jakkoliv stresoval, případně měl strach. Jeho jednání bylo spíše obvyklé, kdy vesměs 
žádal slevu z důvodu, že dodávka nebyla zcela kvalitní. Svědkyně podrobně hovořila k výživnému 
na děti, k darovací smlouvě na předmětný rodinný dům, k jednání obžalovaného po rozvodu. Tyto 
skutečnosti se však netýkají trestního řízení. 
 
10. Obhajoba u hlavního líčení dne 15. 6. 2020 soudu předložila CD s nahranou výpovědí V.H., kterou 
soud přehrál, přičemž s ohledem na charakter výpovědi svědka soud přistoupil k předvolání svědka 
a k jeho výslechu u hlavního líčení po řádném poučení ve věci o následcích křivé výpovědi. Svědek 
V.H.ve  své  výpovědi  (č.  l.  1573-1576)  uvedl,  že  v letech  1996  –  2010  pracoval  jako  advokátní 
koncipient  v kanceláři  H..  S ohledem  na  dlouhodobost  této  činnosti  požíval  určité  relativní 
pracovní volnosti a v roce 2005 podle pokynu H. svědek připravil text smlouvy o půjčce mezi F.              
a F.. Schůzku s účastníky smlouvy měl zaznamenánu ve svých denících, které si ke všem pracovním 
úkonům vedl. Soudu dané deníky, jedná se o tzv. velký a malý deník, předložil a soud je založil do 
spisového materiálu. K daným deníkům soud podotýká, že po prozkoumání obsahu deníku soud 
podrobněji přezkoumal tzv. malý deník a zběžně velký deník. Oba dva zápisy týkající se schůzky 
F. po zběžném vizuálním prozkoumání mají odlišnou barvu zápisu, než ostatní poznámky, a byly 
tedy zjevně zapsány jiným propisovacím perem. Pokud se týká tzv. malého deníku, který byl blíže 
soudem prozkoumán, jedná se o jediný záznam za celý rok, který byl touto propiskou zapsán. Soud 
tak konstatuje, že právě zápis týkající se úkonu, o kterém svědek hovoří, má jinou barvu, než ostatní 
zápisy. Svědek dále uvedl, že smlouvu textu měl připravenu již před příchodem obou klientů a 
schůzka byla naplánována na 14:00 hodin. Přesný datum schůzky si již nepamatuje, ale vzpomíná 
si, že F. přinesl ve velké tašce peníze, které byly jakoby opotřebované, ušmudlané a zjevně nebyly 
z banky,  protože  nebyly  opáskované.  Balíčky  byly  opatřeny  jen  gumičkami  a  následně  si  tyto 
finanční  prostředky  F.  přepočítal.  Zda  připravenou  smlouvu   F.  a  F.  předal  před  samotnou 
schůzkou,  si  svědek  již  nepamatuje.  Obžalovaný    F.  byl  blízkým  kamarádem  H.  a  občas  je 
navštěvoval i v kanceláři. Přibližně v 50 % případů klienti dostali smlouvu dopředu k prohlédnutí. 
Smlouvy byly zaslány e-mailem nebo faxem. Zda byla smlouva zaslána v tomto případě, svědek 
neví,  ale  v rámci  přípravy  smlouvy  dostal  veškeré  údaje,  tedy  určení  smluvních  stran,  včetně 
rodných čísel. Smlouva byla připravena přibližně 2 – 4 dny před samotným podpisem. Smlouva 
byla  standardní  podle  vzoru,  který  se  u  H.  v kanceláři  používal.  V rámci  smluv  o  půjčce  nikdy 
nebylo ve smlouvách konstatováno předání finančních prostředků před pracovníkem advokátní 
kanceláře. Proč byly finanční prostředky předány v advokátní kanceláři, svědek neví. K předání dále 
uvedl, že jak  F., tak F. přišli společně. Tašku nesl F. starší a svědek nebyl o předání finančních 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
11 
69 T 1/2020 
prostředků dopředu upozorněn. Smlouva byla vyhotovena na běžné kopírce v advokátní kanceláři, 
na  které  tiskárně  v advokátní  kanceláři  byla  vytištěna,  svědek  neví.  V rámci  tiskáren  se  občas 
stávalo, že docházelo k tzv. „spečení“ čistého listu k natisknuté straně. Při tisku smluv byly běžně 
používány  hlavičkové  papíry,  které  byly  v barevném  rozlišení.  Občas  se  stávalo,  že  hlavičkové 
papíry  došly,  proto  byly  dopředu  vyhotoveny  černobílé  kopie  těchto  hlavičkových  papírů.  Zda 
v daném případě již nebyly k dispozici originály, svědek neví, ale předpokládá s ohledem na originál 
smlouvy, že se jednalo o tzv. malé nakopírované hlavičkové papíry. Při podpisu smlouvy advokátní 
kancelář nikdy dopředu nevystavovala kvitanci a svědek vyloučil možnost tisku textu v advokátní 
kanceláři, kdy i tento text měl zcela odlišný charakter, než byl užíván v advokátní kanceláři. Pokud 
se  týká  razítek,  která  byla  užívána  v advokátní  kanceláři,  běžně  v advokátní  kanceláři  bylo  více 
razítek. Občas se udála ztráta razítka, která se nikde neoznamovala, a nechalo se vyhotovit nové 
razítko. Koncipienti při výjezdu za klienty si razítka brali s sebou; zda H. měl razítko v místě svého 
trvalého bydliště, svědek neví. K samotné smlouvě o půjčce svědek dále uvedl, že si nepamatuje 
podrobnosti  týkající  se  přesného  časového  určení podpisu.  Vzpomíná si,  že  nejprve  F.  vysypal 
z tašky peníze,  F. je vyskládal, přepočítal, poté se přistoupilo k podpisu smluv, následně připojoval 
podpis  H.,  který  pravděpodobně  přišel  až  v závěru.  Jeho  podpis  nebyl  nutný,  s ohledem  na 
kamarádský vztah s  F. se pravděpodobně H. chtěl tzv. před  F. ukázat. V rámci smlouvy o půjčce 
ověřovací doložka H. nutná nebyla a na platnost smlouvy tato doložka neměla žádný vliv. Svědek 
dále  uvedl,  že  měl  vypracovány  vzory  i  pro  své  soukromé  aktivity,  ale  pokud  se  týká  samotné 
smlouvy o půjčce mezi F.a  F., nejednalo se o tzv. originální výtvor, ale o vzor běžně užívaný v AK 
H.. Svědek ukončil pracovní poměr v advokátní kanceláři H. ke dni 31. 12. 2010. S H. se naposledy 
osobně setkal v září roku 2012 a naposledy spolu hovořili telefonicky pravděpodobně počátkem 
roku 2014. V současné době je v částečném invalidním důchodě a pracuje na poloviční pracovní 
úvazek jakožto advokát. K dotazu soudu uvedl, že obžalovaný  F. je klientem svědka, zastupoval 
jej v opatrovnickém sporu o děti, v řízení o rozvod manželství, v řízení o výživném nerozvedené 
manželky,  kdy  tato  řízení  jsou  skončena.  Dále  jej  zastupuje  v neskončeném  řízení  o  vrácení 
výživného nerozvedené manželky, které je přerušeno a v řízení o vypořádání SJM, přičemž dříve 
jej ještě zastupoval v řízení o zúžení SJM, které bylo následně změněno na zrušení SJM. Svědek ví 
o trestním stíhání svého klienta  F., četl po zahájení trestního stíhání usnesení o zahájení trestního 
stíhání,  četl  rovněž  obžalobu,  takže  s okolnostmi  trestního  stíhání  je  seznámen.  Pokud  se  týká 
obhájkyně    F.  Mgr. Vojtáškové,  obžalovaný  podepsal  plnou  moc  s Mgr.  Vojtáškovou  v rámci 
doporučení ze strany svědka. Mgr. Vojtášková byla koncipientkou v kanceláři H. od roku 2004 do 
března roku 2010.  
 
11. U hlavního líčení dne 15. 6. 2020 byla se souhlasem procesních stran čtena výpověď svědkyně 
J.K.,  která  pracovala  v advokátní  kanceláři  obžalovaného  M.H.  jako  sekretářka  v letech  2004  - 
2011. Podle svědkyně advokátní kancelář ukončila činnost na konci října roku 2011. Obžalovaného 
M.F. zná, byl to klient, chodil k nim, nedokázala však říct, zda byli s H. přátelé. Potvrdila, že jejich 
kancelář používala hlavičkové papíry. Již si však nevzpomíná, jestli hlavička na nich byla barevná, 
či  černobílá  a  v jakých  případech  se  takový  papír  používal.  Rovněž  si  nevzpomíná,  kdo  ze 
zaměstnanců měl přidělena razítka advokátní kanceláře a jaké barvy razítek se používaly. O sporné 
smlouvě o půjčce jí není nic známo, nedokáže posoudit, zda byl dokument vytištěn na standardním 
hlavičkovém papíře používaném jejich kanceláří v roce 2005 a zda je na něm odpovídající razítko. 
V kanceláři asi používali více razítek, s odstupem času už si však nepamatuje, kolik jich bylo. Pokud 
jde o tiskárny, ve spisovně byla jedna velká; neví už, zda v jiných kancelářích byly další. 
 
12. V přípravném  řízení  byl  vypracován  znalecký  posudek  z oboru  kriminalistika,  odvětví 
technické zkoumání dokladů a písemností, vypracovaný kriminalistickým ústavem Policie ČR. 
Soud u hlavního líčení vyslechl zpracovatelku znaleckého posudku kpt. Mgr. Annu Hálečkovou 
(č. l.  1459-1461).  Znalkyně  setrvala  na  veškerých  závěrech  znaleckého  posudku.  Ze znaleckého 
posudku v oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, vypracovaného 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
12 
69 T 1/2020 
Kriminalistickým  ústavem  Policie  ČR,  bylo  k oběma  sporným  listinám  zjištěno,  že  podpisy 
v doložkách  M.F.  a podpis  v doložce  M.F.  byly  vyhotoveny  psací  pastou  shodných  fyzikálně 
mechanických a spektrálních vlastností. Listiny byly vyhotoveny elektrografickým tiskem černým 
tonerem shodných fyzikálních vlastností, na témže tiskovém zařízení. Lícní strana smlouvy o půjčce 
v celé  ploše  tisku  vykazuje  shodné  vlastnosti,  neodráží  známky  průchodu  jiným  tiskovým 
zařízením.  Hlavička  advokáta  M.H.  byla  také  tištěna  elektrografií  černým  tonerem  shodných 
vlastností jako okolní text. Vzhledem k charakteru výplně plochy písmen, dále k tomu, že řádky 
této hlavičky nejsou dokonale souběžné s ostatním položeným textem, a k tomu, že stránka odráží 
stopy  opakovaného  průchodu  jedním  tiskovým  zařízením,  lze  stanovit,  že  hlavička  byla 
pravděpodobně do smlouvy tištěna v jiném tiskovém kroku než ostatní text. Na obou listinách se 
nacházejí  znaky  vytvářené  tiskovým  zařízením.  Jedná  se  o  drobné  shluky  toneru,  které  nejsou 
součástí  textu.  Znaky  se  opakují  v pravidelných  odstupech  při  okraji  listu,  jedná  se  o  odraz 
poškození  součástky  konkrétního  tiskového  zařízení,  pravděpodobně  světlocitlivého  válce. 
Na základě  rozboru  tiskového  obrazu,  psacích  past,  použitého  toneru,  umístění  a vzhledu 
individuálních znaků a především na základě toho, že při podepisování smlouva o půjčce ležela 
prokazatelně na potvrzení věřitele, lze stanovit, že sporné listiny byly vytvořeny ve stejném časovém 
úseku. Na potvrzení věřitele se nachází tři protlačené tahy podpisů. Dva z nich zcela odpovídají 
ztvárněním a rozměry podpisům M.F. a M.F.na smlouvě o půjčce. Protlačené tahy podpisů nejsou 
od sebe vzdáleny stejně jako na originálu, k vzájemnému mírnému posunutí listin pravděpodobně 
došlo při jejich předávání k podpisu druhé osobě. Třetí protlačený podpis neodpovídá žádnému 
z podpisů  na smlouvě  o  půjčce.  V okamžiku  podepisování  doložky  věřitele  a  dlužníka  ležela 
smlouva o půjčce na reverzní straně další listiny. Tlakem psacího prostředku došlo k propsání linií 
podpisů v podobě zřetelných vytlačených tahů na tento další list. Při změně pisatelů došlo zřejmě 
k malému  posunutí  jedné  z listin,  proto  nejsou  protlačené  linie  podpisů  přesně  ve stejné 
vzdálenosti  jako  podpisy  na smlouvě.  Charakter  protlačených  linií  odpovídá  přirozenému, 
nevědomému přenosu během vlastního procesu podepisování. Ke stáří otisku razítka advokátní 
kanceláře M.H. se znalec pro nedostatek srovnávacích materiálů nemohl vyjádřit. V současné době 
neexistuje  žádná  přímá  metoda,  podle  které  by  bylo  možné  zjistit  dobu,  kdy  byly  podpisy 
na listinách  vyhotoveny.  Ty  však  vykazují  skupinově  shodné  charakteristiky,  tedy  fyzikálně 
mechanické a spektrální vlastnosti, z nichž lze dovozovat, že podpisy s velkou pravděpodobností 
vznikly s kratším časovým odstupem, než by odpovídal dataci sporných listin. Ve spojení s dalšími 
zjištěnými skutečnostmi lze stanovit, že listiny a tedy i podpisy byly vytvořeny ve stejném časovém 
úseku. Stáří papíru v daném případě stanovit nelze. K dotazům obhájkyně znalec doplnil, že nelze 
vyloučit, že hlavička advokáta M.H. byla na spornou listinu vytištěna v jiném tiskovém kroku než 
ostatní  text  smlouvy.  Zda  se v době  tisku  nacházel  na  listině  podpis  H.,  stanovit  nelze.  Pořadí 
vyhotovení podpisů na smlouvě o půjčce rovněž stanovit nelze. Podpis M.H., byť není jako ostatní 
protlačen na potvrzení věřitele, mohl být vyhotoven při stejné příležitosti jako ostatní podpisy na 
smlouvě. 
 
13. U hlavního líčení pak zpracovatelka uvedla, že pokud se týká psací pasty, pak skupinově je naprosto 
shodná, mohlo se jednat o samý prostředek nebo psací prostředek s identickou náplní. V průběhu 
výroby časem výrobce mění složení a přidání jiných složek nebo změněné poměry by se projevily 
v denzitním spektru. V rámci daného denzitního spektra se jednalo o totožné skutečnosti. Tato 
skutečnost byla zachycena i v rámci grafů, které zpracovatelka předložila soudu a soud založil do 
spisového materiálu (č. l. 1450-1452). Pokud se týká samotných zkoumaných listin, v rámci zjištění 
jejich stáří, by musely být zjištěny okolnosti skladování, takže nelze zjistit dobu výroby. Znalkyně 
se dále zbývala protlačenými tahy na smlouvě, které přesně odpovídají podpisům. Lze konstatovat, 
že doklady o vrácení byly podepisovány na smlouvě o půjčce. Za jakých okolností a v které době a 
na  kterém  místě  (znalkyně  připustila  možnost  odnesení  smlouvy  domů  a  následného  podpisu 
dokladu o vrácení peněz), však nelze relevantně určit. Je však minimálně zvláštní, že listina datovaná 
podstatně starším datem na podpisy protlačené na listině datované o mnoho let později, přičemž 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
13 
69 T 1/2020 
tyto listiny spolu souvisejí a na obou listinách jsou podpisy relativně totožné, byť se podpisy mohou 
v rámci postupu času měnit. Pokud se týká tisku listin (zde znalkyně opětovně soudu předložila 
listinné  doklady,  které  jsou  zmíněny  výše).  Pak  jsou  zde  markanty,  svědčící  o  velké 
pravděpodobnosti,  že  listiny  byly  vyhotoveny  v čase  v čase  velmi  blízkém.  Markanty,  které  by 
takovému závěru odporovaly, zjištěny nebyly. Individuální znaky nelze přirovnat k otiskům prstů, 
takže  nejedná  se  o  jednoznačný  závěr,  přesto  je  zde  velká  pravděpodobnost  hraničící  téměř 
s jistotou, že časový odstup mezi listinami nemohl být osm let. Markanty, které jsou na listině, 
vznikají poškozením válce tiskárny a v případě používání tiskárny, se tyto markanty s přibývajícími 
měsíci stále zvětšují, tiskárna se více špiní a je zde více volných tonerových částic. Tato skutečnost 
svědčí o krátkém časovém období vzniku těchto listin. Zda to bylo ten samý den, případně za 
čtrnáct dnů, však svědkyně nemůže určit. Pokud by se na tiskárně tisklo například třikrát denně, 
tak již za měsíc by byly tyto markanty zcela odlišné. Znalkyně se v závěru vrátila k psací pastě, když 
konstatovala  totožnost  psací  pasty  u  F.  a  F.,  přičemž  podpisy  byly  vyhotoveny  až  po  tisku.  U 
podpisu H. byla odlišná psací pasta, a zda tento podpis byl vyhotoven před nebo po tisku, nelze 
určit.  Zda  podpis  vyhotovila  konkrétní  osoba,  nebylo  zjišťováno,  protože  tuto  otázku  může 
zhodnotit jen znalec z oboru písmoznalectví. 
 
14. Nalézací soud provedl veškeré listinné důkazy, které byly shromážděny v přípravném řízení. Nad 
rámec důkazů v přípravném řízení shromáždil k hlavnímu líčení konanému dne 22. 6. 2020 veškeré 
spisy  vedené  u  Okresního  soudu  ve  Zlíně,  týkající  se  jakýchkoliv  sporů  obžalovaného    F.  a 
poškozené  F..  Nalézací  soud  nyní  uvede  listinné  důkazy,  které  mají  vztah  k jednání,  které  je 
uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku.  
 
15. Z  odborných  vyjádření  v oboru  kriminalistika,  odvětví  zkoumání  ručního  písma  a odvětví 
technické  zkoumání  dokladů  a  písemností,  vypracovaných  Krajským  ředitelstvím  policie 
Jihomoravského kraje, Odborem kriminalistické techniky a expertiz, vyplývá následující. Podpis 
M.F. na smlouvě o půjčce je s vysokou pravděpodobností pravým, avšak zkomoleným podpisem 
obžalovaného.  Podpis  F.  na  potvrzení  věřitele  je  pravým  podpisem  obžalovaného.  Nelze 
písmoznalecky určit, zda tyto podpisy byly vyhotoveny v době odpovídající dataci té které listiny. 
Stejně  tak  nelze  určit,  zda  byly  napsány  ve  stejném  časovém  období.  Byly  vyhotoveny  psacím 
prostředkem (prostředky) se skupinově shodnou náplní. Nelze písmoznalecky určit, zda podpis 
M.F.na smlouvě o půjčce odpovídá způsobu, jakým je obžalovaný podepisoval k datu 4. 11. 2005. 
Pisateli podpisů věřitele a dlužníka na smlouvě o půjčce byly jiné osoby. Pokud jde o podpis M.H., 
je pravděpodobnější, že je pravým podpisem obžalovaného, než že by se jednalo o padělek jeho 
podpisu. Ani v tomto případě nelze určit, zda byl vyhotoven v době odpovídající dataci listiny. 
 
16. Z odborného vyjádření v oboru kriminalistika, odvětví technické zkoumání dokladů a písemností, 
vypracovaného Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje, Odborem cizinecké policie, vyplývá, 
že  obě  sporné  listiny  byly  vytištěny  na  běžně  dostupných  papírových  materiálech  pomocí 
komerčního  tisku  černobílé  laserové  tiskárny.  Ani  jedna  neobsahuje  tištěný  zdrojový  kód 
výstupního zařízení (tiskárny). Stáří listin ani časovou osu tisku se nepodařilo určit. Razítko M.H. 
označené číslicí 13 je na smlouvě o půjčce natištěno inkoustem z pevné raznice. Ani jedna z listin 
neobsahuje  známky  jiného  poškození  nebo  napadení,  které  by  měnilo  povahu  či  vlastnosti 
dokumentu. 
 
17. Podle smlouvy o půjčce ze dne 4. 11. 2005 obžalovaný M.F. (věřitel) předal obžalovanému M.F. 
(dlužníkovi) ještě před podpisem finanční hotovost 9.000.000 Kč s tím, že tato částka bude věřiteli 
vrácena  nejpozději  do  31. 12.  2015.  Na  stejné  listině,  s uvedením  stejného  data  vyhotovení,  je 
připojena  doložka  M.H.,  v níž  tento  obžalovaný  jako  advokát  potvrzuje  sepsání  smlouvy  a  její 
podepsání  oběma  stranami  (s ověřením  totožnosti  podle  předložených  občanských  průkazů). 
Potvrzení  věřitele  je  datováno  dnem  30.  5.  2014,  vyplývá  z něj,  že  dluh  z půjčky  byl  uhrazen 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
14 
69 T 1/2020 
postupně ve splátkách. Tento dokument byl podepsán pouze obžalovaným M.F.. Obě listiny byly 
policejnímu orgánu vydány v originálech a podrobeny odbornému zkoumání. 
 
18. Dotazy na Českou advokátní komoru bylo zjištěno, že M.H. vykonával advokacii aktivně v době 
od 26. 10. 1990 do 20. 10. 2011. V souvislosti s prohlášením konkursu mu byl výkon advokacie 
nejprve pozastaven (od 21. 10. do 9. 11. 2011), následně byl ze seznamu advokátů vyškrtnut (ke 
dni 10. 11. 2011). V ověřovací knize M.H. č. 002785, vedené v letech 2005 až 2011, není žádný 
záznam, který by jeho prohlášení na smlouvě o půjčce odpovídal. První záznam v knize byl učiněn 
až v lednu roku 2006. 
 
19. Razítko advokáta M.H. otištěné na smlouvě o půjčce ze dne 4. 11. 2005 (obsahující číslici 13) se 
v průběhu  přípravného  řízení  dohledat  nepodařilo.  Mgr.  Petr  Fišer,  ustanovený  soudem  jako 
insolvenční správce v řízení ve věci dlužníka M.H. (vedeném Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 
KSBR  40  INS  2420/2011),  vydal  všechna  razítka  nalezená  při  zajišťování majetku  v advokátní 
kanceláři M.H. (ve Zlíně na adrese Lešetín II/385) na přelomu let 2011 a 2012, která poté nebyla 
nikomu vydána ani zapůjčena. Jednalo se o jedno razítko a dvě gumové raznice (původně umístěné 
na razítkách). Ani jedno z těchto razítek výše uvedenému neodpovídá.  
 
20. K objasnění způsobu, jakým se v advokátní kanceláři M.H. používaly hlavičkové papíry a razítka, 
nepřispěla ani zpráva společnosti XXXXX XXXXX, která je podle vyjádření obžalovaného měla 
dodávat.  Ta  sice  potvrdila  poskytování  služeb,  nicméně  již  neeviduje  žádné  daňové  či  účetní 
doklady, z nichž by bylo možné zjistit podrobnosti. 
 
21. Zpráva  Sberbank  CZ,  XXXXX,  potvrzuje,  že  obžalovaný  M.F.  vybral  ze svého  běžného 
bankovního účtu vedeného pod č. XXXXX (založeného dne 27. 2. 2009 a zrušeného dne 28. 3. 
2014)  ve  dnech  14.  3.  2014,  21.  3.  2014,  25. 3.  2014  a  28.  3.  2014  hotovost  v celkové  výši 
18.384.784,75 Kč. 
 
22. V přípravném řízení se orgány činné v trestním řízení velmi podrobně zabývaly finanční situací, jak 
u  obžalovaného  M.  F.,  tak  u  obžalovaného  M.F..  Pokud  se  týká  obžalovaného  M.  F.,  pak 
obžalovaný v době rozhodné, která byla zkoumána od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2006, využíval dva 
bankovní účty, a to bankovní účet vedený u České spořitelny a. s., kdy ve zkoumaném období od 
1. 1. 2005 do 31. 12. 2006 zde byl zjištěn nejmenší zůstatek ke dni 1. 12. 2006, a to částka 60.943 
Kč a nejvyšší zůstatek 2. 12. 2005, a to částka 830.504 Kč. Ke dni 4. 11. 2005 zde byl zůstatek 
754.841 Kč. Další účet měl obžalovaný M.F. u společnosti Sberbank CZ, který byl založen dne            
20.  12.  2004  a  zrušen  30. 3. 2012.  U  obou  účtů  byl  M.F.  po  celou  dobu  trvání  účtů  jediným 
disponentem. V době od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2006 byl nejnižší zůstatek na účtu dne 1. 1. 2005, a 
to částka 31.831 Kč. Nejvyšší zůstatek pak 1. 9. 2005, a to 11.009.095 Kč. Zůstatek ke dni 4. 11. 
2005 byl 10.000.266 Kč. Lze tedy konstatovat, že ke dni údajného podpisu smlouvy 4. 11. 2005 
reálně  M.F.  měl  na  účtech  částku  přesahující  10.000.000  Kč.  Vyjma  bankovních  účtů  měl 
obžalovaný  v době  rozhodné  k dispozici  stavební  spoření  s naspořenou  částkou  více  než 
100.000 Kč a kapitálové životní pojištění s naspořenou částkou více než 150.000 Kč. Obžalovaný 
ke dni 4. 11. 2005 měl tedy reálně k dispozici finanční částku, která přesahuje výši údajné půjčky a 
v této souvislosti lze dále konstatovat, že na účtech v následujícím období nebyl zjištěn žádný vklad, 
který by deklarované půjčce odpovídal. 
 
23. V přípravném  řízení  bylo  rovněž  provedeno  podrobné  šetření  majetkové  a  finanční  situace 
u obžalovaného M.F. a jeho manželky L. F.. V době rozhodné M.F. měl založený bankovní účet u 
ČSOB a. s. a dva bankovní účty u České spořitelny a. s. Pokud se týká účtu u České spořitelny a. s., 
zde zůstatek na účtu nepřesáhl v období od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2006 částku 200.000 Kč a v daném 
období  pak  u Československé  obchodní  banky  nepřesáhl  zůstatek  částku  2.860.000  Kč.                         
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
15 
69 T 1/2020 
Ke dni 4. 11. 2005 pak činil zůstatek na účtu u ČSOB a. s. 1.024.175 Kč a na účtech u České 
spořitelny a. s. 23.370 Kč a 70.645 Kč. Obžalovaný M.F. investoval dále 8. 11. 1999 u Investiční 
společnosti AMUNDI Czech republik a. s. částku 1.340.000 Kč, kdy 31. 8. 2006 byl proveden 
zpětný odkup a zůstatková hodnota fondu 948.645 Kč byla zaslána na účet obžalovaného. V době 
rozhodné  pak  obžalovaný  měl  životní  investiční  pojištění  Maximal  Invest  u  společnosti  ČSOB 
Pojišťovna a. s., které bylo sjednáno 1. 11. 2005, tedy těsně před údajným uzavřením smlouvy o 
půjčce a zrušeno 30. 11. 2013, kdy ke dni 20. 12. 2013 byla vyplacena částka 529.XXXXX Kč. 
Manželka obžalovaného M.F. pak v době rozhodné měla tři bankovní účty, a to u České spořitelny 
a. s. a dva bankovní účty u ČSOB, kdy zůstatky ke dni 4. 11. 2005 byly u jednoho účtu 500 Kč, u 
dalšího účtu 2.283.954 Kč a u třetího účtu 199.843 Kč. Rovněž L.F. měla v rozhodném období 
zřízeno penzijní pojištění. Ze zpráv ČSSZ a finančního úřadu lze konstatovat, že obžalovaný  F. 
společně s manželkou F. měli v letech 1995 – 2005 čistý příjem přibližně ve výši 6.500.000 Kč. 
Manželé F. pak před datem 4. 11. 2005 prodali nemovitosti a získali částku převyšující 3 mil. Kč a 
zrušili  určité  bankovní  účty,  kdy  přesun  finančních  prostředků  na jiné  účty  není  dokladován. 
Orgány činné v přípravném řízení tak uvádějí, že možné finanční prostředky byly ve výši 15.300.000 
Kč, přičemž prokázané výdaje byly 6 mil. Kč a na účtech byl zůstatek 3.459.885 Kč, přičemž nebyly 
započítány běžné výdaje. Soud se bude blíže zabývat prokázanými příjmy a výdaji. Jak plyne z kupní 
smlouvy ze dne 29. 10. 2004, manželé F. prodali byt 4 + 1 ve Zlíně na ulici XXXXX za částku 
1.450.000 Kč, a to včetně veškerého stávajícího zařízení bytové jednotky. Lze tedy konstatovat, že 
prodejem bytu vznikla potřeba zajištění nového bydlení a zajištění zařízení tohoto bydlení, když se 
zavázali  k povinnosti  vystěhovat  z bytu  do  15.  1.  2005.  K zajištění  nového bydlení  bylo  řešeno 
výstavbou rodinného domu. Nejprve manželé F. zakoupili dne 29. 1. 2003 pozemek v katastrálním 
území Kostelec u Zlína o výměře 1 258 m2 za částku 754.800 Kč, na kterém postavili rodinný dům 
č. p. XXXXX, který byl zkolaudován v roce 2006, když žádost na vydání kolaudačního rozhodnutí 
byla podána dne 2. 12. 2005. Jedná se o nadstandardní rodinný dům o půdorysných rozměrech 
11,85 m  x  20,45  m,  s vestavěnou  garáží,  krytým  stáním  pro  auto,  viz  fotografie  objektu  (č.  l. 
697-703). Orgány činné v přípravném řízení hrubou stavbu odhadli na částku minimálně 4 mil. Kč. 
Hrubá stavba byla v nákladech 3.200.000 Kč a soud předpokládá spíše náklady přesahující částku 
5 mil. Kč, přičemž zdůrazňuje, že daný rodinný dům musel býti zařízen a tyto náklady jsou jistě 
minimálně v řádech statisíců. Zásadní skutečností je však doba pořízení rodinného domu. Manželé 
F.  budují  dům,  zajišťují  zařízení  domu,  kdy  náklady  jsou  v milionech  Kč,  a  to  v době,  kdy 
obžalovaný  M.F.  má  poskytnout  půjčku  9 mil. Kč  svému  synovi  M.F.  v době,  kdy  podrobné 
finanční  šetření  prokazuje,  že  reálně  neměl  k dispozici  danou  finanční  částku,  pokud  se 
nedopouštěl  rozsáhlé  majetkové  nebo  daňové  trestné  činnosti,  a  tuto  finanční  půjčku  měl 
poskytnout v době, kdy obžalovaný M.F. měl na účtu k dispozici částku převyšující částku 10 mil. 
Kč. Tato skutečnost jednoznačně svědčí o fiktivnosti dané smlouvy o půjčce. 
 
24. Obžalovaný  M.F.  dle  svého  vyjádření  použil  finanční  prostředky  vybrané  z účtu  č.  XXXXX 
v březnu  roku  2014  na  platbu    J.V.  v rámci  mimosoudního  vyřešení  občanskoprávního  sporu. 
V tomto případě obžalovaný doložil (zejména žalobou  V. o zaplacení částky 3.208.720,50 Kč ze 
dne 17. 10. 2013, dohodou o narovnání ze dne 18. 7. 2014 a usnesením Okresního soudu ve Zlíně 
ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 19 C 17/2014), že spor o dílo skutečně existoval, týkal se nezaplacené 
ceny stavebních prací na rodinném domě ve Zlíně na ulici  XXXXX čp. XXXXX provedených 
v průběhu roku 2006 a byl definitivně vyřešen dohodou o narovnání a úhradou částky 1.500.000 
Kč na bankovní účet zhotovitele. 
 
25. M.F.  však  nedoložil,  a  to  ani  v civilních  řízeních,  ani  v tomto  trestním  řízení  údajné  platby 
konkursní  mafii,  které  měly  v souhrnu  dosáhnout  částky  7.000.000  Kč  (poprvé  takto  vyčísleno 
v podání obžalovaného ze dne 13. 10. 2017 v civilním řízení vedeném pod sp. zn. 11 C 30/2017). 
Veškeré finanční toky údajně probíhaly v hotovosti, bez jakýchkoliv listinných dokladů, což musel 
obžalovaný akceptovat především v zájmu ochrany členů své rodiny. Nepodání trestního oznámení 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
16 
69 T 1/2020 
kvůli svému vydírání obžalovaný odůvodnil rovněž svojí nedůvěrou v policii, která jeho předchozí 
oznámení vůbec neřešila a odkázala ho na civilní soudní řízení. 
 
26. V rámci  přípravného  řízení  bylo  zjištěno,  že  obžalovaný  M.F.  aktuálně  figuruje  ve třech 
obchodních  společnostech,  a  to  XXXXXNENTY,  XXXXX,  XXXXX,  a  XXXXX,  XXXXX 
Jediným  akcionářem  společnosti  XXXXX,  v níž  je  obžalovaný  jediným  statutárním  zástupcem 
(statutárním ředitelem) i členem správní rady, je společnost XXXXX, XXXXX V této společnosti 
byl obžalovaný jediným společníkem až do dne 18. 4. 2016, kdy byl jeho obchodní podíl převeden 
na  zahraniční  obchodní  společnost  XXXXX.  sídlící  v XXXXX  (v  rámci  rozsudku  Okresního 
soudu  ve  Zlíně  ze  dne  20.  6.  2017,  sp.  zn.  14  Nc  142/2013,  vyhodnoceno  jako  účelový  krok 
k zastření vlastnictví ziskové společnosti). 
 
27. Společnost  XXXXX  XXXXX  se  žalobou  ze  dne  19.  3.  2013  (u  Krajského  soudu  v  Brně 
projednávanou pod sp. zn. 4 Cm 21/2013) domáhala vůči žalovanému M.S., správci konkursní 
podstaty  úpadce  Svit,  a.  s.  Zlín,  vyloučení  některých  nemovitostí  z  konkursní  podstaty. 
Prvoinstanční  soud  rozsudkem  ze  dne  15.  12.  2016  tuto  žalobu  zamítl,  odvolací  soud  však 
rozsudkem  ze  dne  1.  3.  2018  žalobci  vyhověl  (proti  tomuto  rozsudku  bylo  žalovaným  podáno 
dovolání,  jehož  výsledek  dosud  není  znám). V rámci  tohoto  řízení  nebyly  zjištěny  žádné 
skutečnosti, které by nasvědčovaly tvrzením obžalovaného M.F.o tom, že by byl kýmkoliv vystaven 
nátlaku nebo vydírání za účelem ovlivnění výsledku tohoto sporu. 
 
28. Z materiálů založených ve spise Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 10 C 67/2014, vyplývá, že výše 
popsané výběry hotovosti byly uskutečněny poté, co poškozená M.F. dne 13. 3. 2014 podala žalobu 
o  rozvod  manželství  (stejnopis  žaloby  byl  obžalovanému  M.F.  doručen  prostřednictvím 
poštovního doručovatele až dne 31. 3. 2014).  
 
29. V rámci  souvisejících  řízení  vedených  u  Okresního  soudu  ve  Zlíně  (sp.  zn.  14  Nc  142/2013 
o úpravu poměrů k nezletilým dětem, sp. zn. 26 C 32/2015 – o výživném nerozvedené manželky, 
sp. zn. 6 C 240/2014 – o zrušení společného jmění manželů, sp. zn. 6 C 43/2016 – o vypořádání 
zrušeného jmění manželů, a sp. zn. 11 C 30/2017 – o zrušení výživného nerozvedené manželky) 
vyšly tyto výběry najevo až dne 25. 8. 2016, když byl soudu ke sp. zn. 6 C 43/2016 doručen na jeho 
žádost výpis z bankovního účtu č. XXXXX. Do té doby se o nich obžalovaný M.F. nezmínil. Až 
ve  svém  podání  ze  dne  18.  1.  2017  ve  věci,  sp.  zn.  14 Nc 142/2013,  v němž  se  vyjadřoval  mj. 
k nakládání s veškerými finančními prostředky, přišel obžalovaný s tvrzením, že částka 9.000.000 
Kč byla použita na vrácení půjčky rodičům a další milionové částky byly vydány konkursní mafii, 
která tehdy měla jemu a jeho dětem vyhrožovat fyzickou likvidací. Pokud jde o půjčku od otce 
M.F., smlouvu datovanou dnem 4. 11. 2005 poprvé předložil až při doplnění důkazů k věci, sp. zn. 
11 C 30/2017, dne 13. 10. 2017, při téže příležitosti bylo soudu poprvé předloženo i potvrzení 
věřitele o úhradě dluhu ze dne 30. 5. 2014. 
 
30. V rámci přípravného řízení, na základě příkazu soudce Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 8. 2018, 
č. j. V 4-3/2018 - 0 Nt 1004/2018, byl v době od 9. 8. 2018 do 9. 11. 2018 prováděn odposlech a 
záznam  telekomunikačního  provozu  účastnického  telefonního  čísla  602 736 607,  užívaného 
obžalovaným  M. F.. Tyto záznamy lze ve vztahu k předmětnému skutku označit pouze jako důkazy 
podpůrné, které nicméně vypovídají o velmi negativním vztahu obžalovaného k  F. a o jeho úporné 
snaze zabránit tomu, aby poškozená získala majetek ze vzájemného vypořádání. 
 
31. Nalézací soud k hlavnímu líčení dne 22. 6. 2020 zajistil kompletní spisy Okresního soudu ve Zlíně 
sp. zn. 36 C 358/2018, 19 C 17/2014, 6 C 240/2014, 6 C 43/2016, 11 C 30/2017 a spis Krajského 
soudu v Brně sp. zn. KSBR 26 INS 276/2019. Dále předložil veškerá trestní oznámení podaná ze 
strany  obžalovaného  F.  a  poškozené  F.,  které  na  žádost  soudu  byly  zaslány  soudu  státním 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
17 
69 T 1/2020 
zástupcem, a přepis CD, na kterém byla výpověď svědka H., kterou soud přehrál u předcházejícího 
hlavního líčení, a byla přepsána obhajobou na žádost soudu. Obhajobou, případně obžalovaným  
F.  byly  dále  předloženy  další  listinné  důkazy,  které  byly  předloženy  procesním  stranám,  a  to 
rozsudek ve věci rozvodu č. j. 10 C 67/2014, v rámci kterého je konstatováno, že manželé F. spolu 
nežili od listopadu roku 2014, dále spis 59 Co 348/2017, ve kterém obhajoba poukazuje na bod  
89  odůvodnění,  exekuční  návrh  proti  M.F.  pro  neplacení  výživného,  protokoly  o  jednání  před 
soudem  I.  stupně  sp.  zn.  P  305/2018,  insolvenční  spis,  kopie  odvolání  věřitele,  doklady  ke 
stížnostem, které F.podávala na F., soupis trestních oznámení za rok 2015, kopie SMS od bývalého 
tchána  F., protokoly z jednání z 20. 4. 2015 sp. zn. 26 C 32/2015, trestní oznámení, které učinila 
F. dne 2. 1. 2016, přičemž v rámci listinných důkazů obhajoba poukazovala na skutečnost, že F. 
měla  k dispozici  výpisy  z účtů  i  v období,  o  kterém  uváděla,  že  již  ve společné  domácnosti 
nebydlela a tato skutečnost byla v rozporu s trestním oznámením, přičemž ve stejném protokolu 
uvádí,  že  předloží  výpis  z majetkového  účtu  spořících  státních  dluhopisů  na jméno  žalovaného 
z 10. 10. 2011, takže měla k dispozici výpisy z běžných účtů. Obžalovaný k dané věci uvedl, že 
výpisy chodily běžně do schránky a četl je jak sám obžalovaný, tak i poškozená, která se odstěhovala 
až v dubnu roku 2011. Poukazoval rovněž na rozpory ve výpovědi obžalované s tím, že obžalovaná 
uváděla vložené finanční prostředky do rodinného domu ve výši 15 – 17 milionů, aby přesvědčila 
soud o nepotřebnosti částky 9 milionů ze strany obžalovaného. U dalšího jednání však potvrdila 
hodnotu ve výši 27 milionů. Podle obžalovaného tak poškozená ve více věcech úmyslně lže.  
 
32. Pokud se týká předložených listinných důkazů u hlavního líčení dne 22. června 2020, nalézací soud 
konstatuje,  že  se  jedná  o  důkazy,  které  mají  jen  podpůrný  charakter  a  s ohledem  na  zásadu 
hospodárnosti je nadbytečné je blíže komentovat, případně rozebírat. 
 
33. Před ukončením dokazování státní zástupce neměl žádných dalších důkazních návrhů. Obhájkyně 
Mgr. Fekiačová, která obhajuje  H., navrhla vypracování znaleckého posudku v rámci zkoumání 
velkého a malého deníčku předloženého H.. Obhájkyně Mgr. Vojtášková navrhla výslech svědkyně 
D.J.. Důkazní návrhy označil státní zástupce za nadbytečné. Nalézací soud důkazní návrhy zamítl, 
přičemž je rovněž považuje za nadbytečné. Provedené dokazování považuje soud za dostatečné, 
protože  byl  zjištěn  skutkový  stav  ve  věci,  který  umožňuje  rozhodnutí  ve  věci  samé.  V této 
souvislosti poukazuje na skutečnost, že obhajoba navrhovala provést důkazy, a to výslechy různých 
pracovníků kanceláře H. také při ukončení přípravného řízení. Nalézací soud zde pouze podotýká, 
že v rámci tohoto návrhu absentuje uvedení role H. při údajném sepisu smlouvy. Případný výslech 
pracovníků AK H. soud však považuje rovněž za nadbytečný, jednak s ohledem na důkazní situaci, 
jednak s ohledem na časový odstup. V souvislosti se zamítnutím důkazních návrhů soud poukazuje 
na platnou judikaturu, a to např. rozhodnutí publikované pod R 10/1993 II., podle kterého „jestliže 
je  zřejmé,  jak  je  nutno  rozhodnout  ve  věci,  nelze  provádět  další  důkazy,  byť  by  měly  vztah 
k projednávání věci, neboť by se zbytečně oddalovalo včasné rozhodnutí“. 
 
34. Samotné  dokazování  podle  názoru  soudu  bylo  provedeno  v souladu  s ustanovením  §  2  odst.  5 
trestního  řádu,  když  byl  zjištěn  skutkový  stav  věci,  o  němž  nejsou  důvodné  pochybnosti,  a  to 
v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí soudu. Provedené důkazy pak soud hodnotil v souladu 
s ustanovením § 2 odst. 6 trestního řádu podle svého vnitřního přesvědčení založeného na uvážení 
všech  okolností  případu,  a  to  jak  jednotlivě,  tak  v souhrnu,  kdy  podle  názoru  soudu  logické 
vyhodnocení důkazů umožňuje učinit toliko jeden závěr, a to závěr, který je uveden ve výrokové 
části tohoto rozsudku. 
 
35. Při  posuzování  provedených  důkazů  je  podle  názoru  nalézacího  soudu  nejprve  nutno  vyřešit 
prvotní  a  zásadní  otázku,  zda  F.  mohl  svému synovi    F.  dne  4. 11. 2005  reálně  zapůjčit  částku                             
9 mil. Kč v hotovosti. S ohledem na provedené dokazování má soud za jisté, že tato finanční částka 
nemohla  býti    F.  zapůjčena.  K  finanční  situaci  F.,  resp.  F.  manželky,  bylo  provedeno  velmi 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
18 
69 T 1/2020 
podrobné šetření, které jednoznačně vyloučilo možnost zapůjčení částky 9 mil. Kč, protože tuto 
finanční částku F. neměl ke dni 4. 11. 2005 reálně k dispozici. Pokud obžalovaný M.F. uvádí, že se 
jednalo o peněžní prostředky získané z jeho příjmu, a to jak v zahraničí, tak v České republice, 
případně  o  peněžní  prostředky  získané  prodejem  nemovitosti,  pak  tato  obhajoba  není  reálná. 
Pokud  by  obžalovaný  získal  finanční  prostředky  v rámci  své  pracovní činnosti  v zahraničí  před 
rozpadem  Československé  republiky,  pak  by  finanční  hotovost  v československé  měně  musel 
vyměnit za českou platnou měnu. Záznam o výměně finančních prostředků by obžalovaný jistě 
předal orgánům činným v trestním řízení, aby potvrdil možnost poskytnutí dané finanční částky. 
Nelze rovněž přehlédnout dobu, kdy měla být finanční částka poskytnuta. Jednalo se o dobu, kdy 
obžalovaný M.F. společně se svou manželkou stavěli velmi nadstandardní rodinný dům. V této 
souvislosti soud poukazuje na skutečnosti zjištěné v přípravném řízení, přičemž tento dům rovněž 
museli zařídit, neboť předcházející byt prodali včetně veškerého zařízení. Je zcela zřejmé, že v tuto 
dobu musel obžalovaný se svou manželkou hradit náklady na výstavbu rodinného domu a náklady 
na zařízení tohoto rodinného domu a jednalo se o dobu, kdy ke dni 4. 11. 2005 obžalovaný M.F. 
měl na svém účtu částku přesahující 10 mil. Kč, takže by bylo zcela nelogické, aby v dané době 
poskytl  otec  mající  výraznou  potřebu  finančních  prostředků  z důvodu  výstavby  a  zařizování 
rodinného  domu  synovi  půjčku,  který  měl  na  bankovním  účtu  dostatek  finančních  prostředků. 
Nalézací soud konstatuje, že s ohledem na finanční šetření je zcela vyloučeno, aby obžalovaný M.F. 
měl  danou  finanční  částku  k dispozici,  přičemž  v rámci  finančního  šetření  nadto  nebylo 
zohledněno čerpání peněz v rámci běžného životního provozu, tedy na jídlo, bydlení, dopravu, 
koupi  běžného  spotřebního  zboží,  případně  rekreaci.  Nalézací  soud  má  tak  za prokázanou 
nemožnost předání částky 9 mil. Kč v hotovosti obžalovaným M.F. obžalovanému M.F.v rámci 
údajné půjčky ze dne 4. 11. 2005. Výpovědi obžalovaných v tomto směru, včetně výpovědi svědka 
H. tak soud z tohoto důvodu hodnotí jako zcela nevěrohodné. 
 
36. Výše uvedený rozbor důkazní situace by byl zcela dostatečný pro rozhodnutí ve věci samé. Nalézací 
soud však přesto poukáže na další skutečnosti svědčící o fiktivnosti smlouvy ze dne 4. 11. 2005. 
Velmi  nevěrohodné  je  již  samotné  předání  finanční  částky  v hotovosti.  Obžalovaný    F.  byl  dle 
všech zjištění a i své výpovědi v této době blízkým kamarádem H.. Často navštěvoval jeho kancelář 
a  je  pravděpodobné,  že  by  případnou  smlouvu  dostal  k prostudování,  případně  by  měl  dotazy 
týkající se této smlouvy. Zcela logickým dotazem ze strany každého klienta advokátní kanceláře, 
který by si chtěl nechat vyhotovit smlouvu o půjčce by byl dotaz, jakým způsobem by měly být 
předány  finanční  prostředky.  Pokud  advokátní  kancelář  ve  smlouvě  nekonstatuje  předání 
finančních  prostředků,  ale  jen  konstatuje  předcházející  poskytnutí  finanční  částky,  pak  předání 
finančních  prostředků  v advokátní  kanceláři  před  zraky  údajného  svědka  je  zcela  nesmyslná.                      
Je nelogické, aby obžalovaný F. za této situace dovážel do advokátní kanceláře vysokou finanční 
částku  a  zde  ji  předával  svému  synovi  obžalovanému    F..  K předání  mohlo  dojít  bez  převozu 
finančních prostředků a údajné předání v advokátní kanceláři podle názoru soudu má jen jeden 
účel,  a  to  potvrzení  věrohodnosti  obhajoby  obžalovaných,  byť  samotné  předání  takovým 
způsobem takto vysoké finanční částky je zcela nelogické a odporující obchodní praxi. Rovněž 
údajné  držení  finanční  hotovosti  mimo  bankovní  účty,  jak  je  tvrzeno  M.F.,  je  zcela  nesmyslné 
za situace, kdy obžalovaný i jeho manželka měli více bankovních účtů a nadto investovali finanční 
prostředky i do spořicích účtů, kapitálového fondu a životního pojištění. Za této situace logicky 
vyhodnocuje  nalézací  soud  tvrzení  obžalovaného  M.F.  o  držení  vyšší  finanční  hotovosti 
v domácnosti za zcela účelové.  
 
37. Dalším zcela zásadním důkazem prokazujícím nereálnost smlouvy ze dne 4. 11. 2005 je znalecký 
posudek z oboru kriminalistiky, odvětví technického zkoumání dokladů a písemností, vypracovaný 
Kriminalistickým ústavem Policie ČR a výpověď zpracovatelky tohoto znaleckého posudku Mgr. 
Anny Hálečkové. Obhajoba se snažila znalecký posudek znevěrohodnit údajnou absencí akreditace 
týkající se daného znaleckého posudku. Tento závěr obhajoby je však mylný. Soud zde poukazuje 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
19 
69 T 1/2020 
na výpověď Mgr. Anny Hálečkové (č. l. 1460), ve které uvedla, že laboratoř se akredituje jako celek 
a  veškeré  procesy,  které  jsou  zde  prováděny,  musí  být  schváleny.  Některé  zkoušky,  které  se 
provádějí méně často, se akreditovat nenechají, to však neznamená, že by neodpovídaly systému té 
akreditace,  přičemž  laboratoř  spolupracuje  s jinými  forensními  laboratořemi  v Evropě,  které 
rovněž  používají  obdobné  metody,  která  předepisuje  základní  principy,  jak  zkoumat  listiny  a 
písemnosti. Na základě těchto metod byl posudek zpracován. Přístroje, které jsou používány, jsou 
standardně  nabízené  přístroje  forenzním  laboratořím,  jsou  samozřejmě  servisované  a  všichni 
pracovníci jsou v rámci akreditací zaškoleni, o čemž se vedou záznamy. Je tedy zřejmé, že se jedná 
o standardní znalecký posudek. Znalecký posudek zjistil tři zásadní skutečnosti: Jednak byla zjištěna 
shodnost psací pasty v rámci podpisů M.F. a M.F. na smlouvě o půjčce s psací pastou na podpisu 
M.F. na tzv. kvitanci, tedy potvrzení věřitele o úhradě dluhu dlužníkem. Jedná se o podpisy údajně 
ze 4. 11. 2005 a 30. 5. 2014 a podle názoru soudu je reálně nemožné, aby psací pasty byly totožné. 
Dále bylo zjištěno, že listiny byly vyhotoveny elektrografickým tiskem černým tonerem shodných 
fyzikálních  vlastností  na  témže  tiskovém  zařízení,  přičemž  sama  zpracovatelka  uvedla  možnost 
přesně  nezjištěné  náhody;  s ohledem  na  konkretizaci  znaků  je  však  výrazná  pravděpodobnost 
hraničící skoro s jistotou, že dané listiny nemohly býti vyhotoveny s odstupem osmi let, ale jedná 
se  o  dobu  podstatně  kratší,  případně  nejpravděpodobnější  je  vyhotovení  v blízkém  časovém 
rozmezí nebo ve shodné době. Údaje obhajoby o možnosti využití tzv. spečeného listu na potvrzení 
ze dne 30. 5. 2014 nemá logický podklad, protože daný list by musel býti vyhotoven na shodné 
tiskárně a v době blízké vyhotovení smlouvy ze dne 4. 11. 2005. Pokud by smlouva ze dne 4. 11. 
2005 byla reálná, pak účastníci jistě nemohli ani tušit datum úhrady dluhu ke dni 30. 5. 2014. Je 
tedy zřejmé, že půjčka datovaná dnem 4. 11. 2005 i smlouva, která byla o této půjčce vyhotovena, 
je  zcela  fiktivní.  Jak  plyne  z výpovědi  poškozené  F.  i  z výpovědi    F.,  včetně  jeho  písemného 
vyjádření,  obžalovaný  M.F.  do zahájení  rozvodového  řízení,  tedy  k datu  13.  2.  2014,  nevěděl  o 
úmyslu své tehdejší manželky týkajícím se rozvodu. Do této doby nečinil jakékoliv kroky, které by 
měly  v konečném  důsledku  vést  ke  zrušení  SJM,  případně  zúžení  SJM,  ač  s ohledem  na  své 
podnikání  tak  jistě  mohl  činit.  Teprve  po  zahájení  rozvodového  řízení  obžalovaný  v přesně 
nezjištěné době vyhotovil s pomocí dalších osob fiktivní smlouvu o půjče datovanou dne 4. 11. 
2005 a potvrzení věřitele o úhradě dluhu, které jest datováno dne 30. 5. 2014, takže tyto doklady 
zjevně  vyhotovil  v období  od 13. 2. 2014  do  30.  5.  2014.  Nelze  přitom  přehlédnout,  že  datum 
fiktivní  smlouvy  bylo  umístěno  do  období,  kdy  advokáti  neměli  ještě  povinnost  při  ověřování 
podpisu zanést datum ověření podpisů do určené knihy o ověřování podpisů, tedy do 31. 12. 2005. 
Tato  skutečnost  a  bezpodmínečná  nutnost  pak  objasňuje  stanovení  dlouhé  nelogické  doby 
k vrácení  finanční  částky,  ač  obžalovaný  M.F.  v době  před  rozvodem  manželství  byl  úspěšným 
podnikatelem  a  danou  částku  by  rozhodně  mohl  vrátit  dříve  a  rozhodně  by  věřiteli  mohl 
poskytnout minimálně do roku 2014 několik splátek. Tyto skutečnosti zjevně svědčí o účelovosti 
vyhotovení dané fiktivní smlouvy a daného fiktivního potvrzení. Lze konstatovat, že daný znalecký 
posudek zjevně vyvrací obhajobu obou obžalovaných a zcela znevěrohodňuje i výpověď svědka 
H.. Pokud se týče samotného vyhotovení fiktivní smlouvy o půjčce, soud s ohledem na absenci 
hodnověrných  výpovědí  nemá  reálnou  šanci  zjistit,  kdo  přišel  s nápadem  vyhotovit  fiktivní 
smlouvy,  a  to  způsobem,  jakým  byly  vyhotoveny.  Může  toliko  konstatovat,  že  se  jedná  o  plán 
vysoce amatérský s velmi nedbalým a obhajitelným provedením. V této souvislosti poukazuje na 
další zjištění ze znaleckého posudku, kdy smlouva o půjčce byla podepsána na dokladu o potvrzení 
věřitele, ač v době uzavření půjčky žádná ze stran nemohla reálně vědět, kdy dojde k navrácení 
finančních  prostředků.  Která  osoba  realizovala  tisk  falešných  dokladů  tak  rovněž  nemohlo  být 
soudem zjištěno. Jako nejlogičtější se soudu jeví, že listiny byly vyhotoveny na popud obžalovaného  
M.  F.,  či  přímo  obžalovaným    M.  F.,  a  to  společně  s osobou,  která  měla  k dispozici  obdobné 
dokumenty,  které  se  používaly  v advokátní  kanceláři  H.,  která  měla  k dispozici  kopie  papírů 
s logem společnosti a razítka kanceláře H., případně věděla, jak tato razítka vypadají. Konkrétní 
identifikace této osoby však nebyla provedena. Podle názoru nalézacího soudu je však fiktivnost 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
20 
69 T 1/2020 
daných smluv o půjčce zcela nepochybná a provedené důkazy neumožňují žádný jiný závěr než 
ten, který je uveden ve výrokové části tohoto rozsudku. 
 
38. Obžalovaný M.F. v rámci již citovaného rozvodového řízení uvedl, že z vybrané částky 18.384.784 
Kč uhradil 7 milionů jako výpalné konkursní mafii. K této úhradě neuvedl žádné bližší okolnosti a 
tuto skutečnost poprvé uvedl v rámci svého podání ze dne 13. 10. 2017 v civilním řízení vedeném 
pod sp. zn. 11 C 30/2017. Veškeré předání této finanční částky mělo probíhat v hotovosti, bez 
jakýchkoliv  listinných  dokladů  a  obžalovaný  nekonkretizoval  osoby,  které  finanční  hotovost 
přebraly, případně jakým způsobem byla předána, a předání dle svého vyjádření musel realizovat 
v rámci  zájmu  ochrany  členů  své  rodiny.  Nepodání  trestního  oznámení  pak  odůvodnil  svou 
nedůvěrou v policii. Již v přípravném řízení byla možnost vydírání prověřována, a to především 
v rámci sporu mezi společností XXXXX XXXXX a správcem konkursní podstaty úpadce Svit a. 
s.  Zlín  o  vyloučení  některých  nemovitostí  z konkursní  podstaty.  V rámci  tohoto  řízení  nebyly 
zjištěny žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tvrzení obžalovaného, že by byl vystaven nátlaku 
nebo vydírání za účelem ovlivnění výsledku sporu. Také případné řízení vedené pod sp. zn. 19 C 
17/2014  týkající  se  nezaplacené  ceny  stavebních  prací  nemohou  míti  souvislost  s údajným 
vydíráním. Obžalovaný ke své trestné činnosti odmítl, jak v přípravném řízení, tak u hlavního líčení, 
odpovídat na jakékoliv dotazy. Stejnou strategii pak zvolil spoluobžalovaný M.F.. Soud zdůrazňuje, 
že  obžalovaný  v rámci  své  obhajoby  může  zákonně  zvolit  jakoukoliv  strategii  a  odmítnutí 
odpovídat  na  otázky  je  jeho  zákonným  právem.  Na  straně  druhé  tato  skutečnost  nepřímo 
podporuje  závěry  soudu o  spáchání  trestné  činnosti  ze  strany  obou  obžalovaných.  Soud  v této 
souvislosti poukazuje na platnou judikaturu a to například rozhodnutí ÚS 3738/2015 z 8. 3. 2016. 
Je  zcela  logické,  že  oba  obžalovaní  by  v případě  odpovědí  na kladené  otázky  museli  uvádět 
skutečnosti,  které  by  se  daly  ověřit  a  které  by zjevně  byly  pro  obžalované  nepříznivé.  V tomto 
směru,  pokud  se  týká  vyplacení  údajného  výpalného  konkursní  mafii,  obžalovaný    F.  vůbec 
neuvedl,  z jakého  důvodu  neoznámil  svým  blízkým  skutečnosti  o nebezpečí  ze  strany  blíže 
neurčených osob, či tzv. mafie, z jakého důvodu jim nezajistil bezpečnost, např. pomocí ochranné 
služby, jakým způsobem došlo k převodu finančních prostředků, kterým osobám, ve které době, 
na kterých místech apod., tedy jednalo by se o spoustu otázek, přičemž odpovědi by zjevně vedly 
k prokázání fiktivnosti této obhajoby. Samotné tvrzení o tzv. konkursní mafii, bez uvedení bližších 
skutečností,  nelze  odkázat  ani  do kategorie  mýtů,  či  bájí,  protože  mýty  a  báje  vesměs  vychází 
z určitých  reálných  základů,  zatímco  tvrzení  obžalovaného  M.F.o  údajné  konkursní  mafii  a 
vyplacení  částky  7 mil.  Kč  jeho  osobou  této  konkursní  mafii  se  neopírá  ani  o  jeden  reálný  a 
ověřitelný bod. Z tohoto důvodu soud danou obhajobu vyhodnocuje jako nevěrohodnou a ryze 
účelovou,  přičemž  toto  tvrzení  obžalovaného  M.F.  bylo  vedeno  snahou,  tak  jak  je  uvedeno  ve 
výrokové části tohoto rozsudku. 
 
39. Obhajoba  v rámci  celého  řízení  znevěrohodňovala  výpověď  poškozené.  Soud  k výpovědi 
poškozené, ale i k výpovědi obžalovaného týkající se poškozené konstatuje, že se jedná o osoby 
s výraznými vzájemnými antipatiemi, které vypovídají účelově, takže hodnověrnost jak jedné, tak 
druhé výpovědi nepovažuje soud za výraznou. Z výpovědi poškozené jsou však důležité určité části 
této výpovědi, které jsou zcela jednoznačně věrohodné, a to i s ohledem na výpověď obžalovaného, 
případně jeho písemné vyjádření, které tyto části výpovědi poškozené neznevěrohodňuje. Soud tak 
bere za prokázané, že poškozená o výběrech finančních prostředků nevěděla a nevěděla o údajné 
půjčce mezi obžalovanými F. a  F., o údajném vrácení finančních prostředků z této údajné půjčky 
a  o  údajném  vyhrožování  ze strany  konkursní  mafie.  Nalézací  soud  v rámci  obhajoby 
obžalovaného o údajné konkursní mafii v této souvislosti konstatuje, že pokud by se jednalo o 
reálnou hrozbu, pak by obžalovaný s největší mírou pravděpodobnosti o této hrozbě informoval 
své nejbližší rodinné příslušníky, a to i s ohledem na to, že údajná hrozba byla směřována i proti 
těmto osobám. Rovněž by s vysokou mírou pravděpodobnosti přikročil k určitým bezpečnostním 
krokům, což však obžalovaný v žádném případě neučinil. Co je však zcela jisté, tak obžalovaný by 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
21 
69 T 1/2020 
dozajista alespoň částečně změnil své chování, neboť v případě reálnosti takové hrozby by každý 
člověk  v rámci  vysokého  psychického  tlaku  na  jeho  osobu,  při  zohlednění  reálnosti  možných 
hrozeb vůči jeho osobě a vůči jeho blízkým měnil chování nejenom z důvodu tohoto výrazného 
psychického  tlaku,  ale  i  z důvodu  snahy  odvrátit  možné  hrozby.  Také  tato  skutečnost  v rámci 
chování  obžalovaného  v průběhu  dokazování  nebyla  zjištěna,  což  svědčí  o  nereálnosti  jeho 
obhajoby.  Obžalovaný  při výběru  finančních  prostředků  nejenže  neinformoval  svoji  tehdejší 
manželku;  tato  skutečnost  v žádném  případě  není  trestná,  ale  trestnost  jeho  jednání  spočívá 
v dalších krocích, kdy v rámci civilního řízení obžalovaný předložil fiktivní smlouvy a uvedl dále 
smyšlenou historku o konkursní mafii a tyto skutečnosti zcela jistě byly uvedeny obžalovaným jen 
z jednoho důvodu, a to z důvodu snahy snížit společné jmění manželů. Pokud by obžalovaný tento 
záměr neměl, pak by neměl žádný důvod zajišťovat výrobu fiktivních smluv a potvrzení a vymýšlet 
si smyšlené historky. Poškozená svým postupem, když neakceptovala takové snížení společného 
jmění, zabránila své budoucí finanční ztrátě, a to ve výši 8 mil. Kč. 
 
40. Obžalovaný  M.F.  svým  jednáním,  které  je  uvedeno  ve  výrokové  části  tohoto  rozsudku,  kdy 
z hotovosti  vybrané  z bankovního  účtu  č.  XXXXX  v březnu  2014  nejméně  16.000.000  Kč 
svévolně  použil  jinak  než  ve  prospěch  společného  jmění  manželů,  tuto  skutečnost  před  M.F. 
zatajoval, a když v rámci civilního soudního řízení vyšla najevo, uváděl lživá tvrzení o použití těchto 
finančních prostředků na úhradu půjčky obžalovanému M.F. a na vyplacení finančních požadavků 
tzv.  konkursní  mafie,  přičemž  předmětnou  půjčku  dokládal  falešnými,  dodatečně  vytvořenými 
dokumenty, s cílem přesvědčit poškozenou, aby v řízení o vypořádání společného jmění manželů 
k těmto  penězům  neuplatňovala  žádné  nároky.  Pokud  by poškozená  lživým  tvrzením 
obžalovaného  uvěřila  a  v rámci  řízení  o  vypořádání  společného  jmění  manželů  svoje  nároky 
neuplatnila,  byl  by  její  vypořádací  podíl  (vzhledem  k  právní  povaze  institutu  společného  jmění 
manželů  a  zákonným  pravidlům  pro  jeho  vypořádání)  zkrácen  nejméně  o  polovinu  zatajené 
hotovosti, tj. o 8.000.000 Kč, což by na jejím majetku způsobilo škodu velkého rozsahu (§ 138 
odst. 1 trestního zákoníku), přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, naplnil obžalovaný M.F. 
po všech stránkách zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 
5 písm. a) trestního zákoníku spáchaného ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku. 
Obžalovaný  jednal  nepochybně  v úmyslu  přímém  ve  smyslu  §  15  odst.  1  písm.  a)  trestního 
zákoníku,  když s ohledem  na  jednání  uvedené  ve  výrokové  části  tohoto  rozsudku  jeho  jednání 
přímo směřovalo k danému následku v podobě porušení zájmu na ochraně majetku poškozené.  
 
41. Obhajoba v rámci závěrečné řeči velmi podrobně poukazovala na rozsáhlou judikaturu týkající se 
společného  jmění  manželů  a  dovozovala  nemožnost  zkrácení  majetku  v rámci  civilního  řízení 
v neprospěch  poškozené.  Tato  skutečnost  je  však  pouze  fiktivní.  Pokud  by  poškozená  s údaji 
obžalovaného, které uváděl v rámci civilního řízení, souhlasila, byla by krácena o polovinu zatajené 
hotovosti, tzn. o částku 8 mil. Kč. Státní zástupce v této souvislosti již v obžalobě poukazoval na 
platnou judikaturu, a to rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2014, sp. zn. 11 Tdo 1406/2014, 
podle kterého znak dokonaného trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1 trestního zákoníku 
„způsobení  škody  na  cizím  majetku“  nemůže  jeden  z manželů  naplnit  podvodným  zkrácením 
společného jmění manželů, neboť pod pojmem „cizí majetek“ u trestného činu podvodu je třeba 
rozumět  majetek,  který  nenáleží  pachateli  nebo  nenáleží  výlučně  jen  jemu,  přičemž  vzhledem 
k povaze  institutu  společného  jmění  manželů  je  každý  z manželů  úplným  vlastníkem  celého 
takového majetku. Není však vyloučeno, aby podvodné jednání jednoho z manželů vůči tomuto 
majetku spočívající v tom, že druhému z manželů zamlčel skutečnost, že vytvořil společně s další 
osobou  fiktivní  a  ničím  nepodložený  závazek,  aby  tak  záměrně  snížil  hodnotu  majetku  ve 
společném jmění manželů, které bylo provedeno v souvislosti s očekávaným rozvodovým řízením 
a s vypořádáním společného jmění manželů a směřovalo ke způsobení následku, který měl nastat 
až rozvodem manželství a vypořádáním majetku ze společného jmění manželů, bylo posouzeno 
jako  pokus  trestného  činu  podvodu.  Odčerpání  majetku  ze  společného  jmění  manželů  tímto 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
22 
69 T 1/2020 
způsobem bylo jen mezistupněm vyplývajícím z právního stavu v době podvodného jednání, když 
konečným cílem pachatele bylo, aby pro případ vypořádání společného jmění manželů získal pro 
sebe větší podíl ze společného jmění manželů, než by nabyl bez takového podvodného jednání. 
Obhajoba  v souvislosti  s daným  rozhodnutím  Nejvyššího  soudu  poukazovala  na  nemožnost 
aplikace  tohoto  rozhodnutí  v daném  případě  s ohledem  na  jiné  souvislosti.  Nalézací  soud 
upozorňuje,  že  právě  toto  rozhodnutí  se  týká  jednání  velmi  obdobného  a  v rámci  úmyslu                               
a motivace tohoto jednání zcela shodného. Jednalo se o fiktivní dohodu o uznání dluhu ve výši                        
3 mil. Kč, kdy tímto jednáním se pachatel pokusil způsobit škodu ve výši nejméně 1.500.000 Kč. 
Obžalovaný se také hájil tvrzením, že trestná činnost neměla souviset s následným rozvodem a 
vypořádáním jeho společného jmění manželů. Soudy podle pachatele vůbec nepochopily právní 
podstatu  společného  jmění  manželů,  jejich  právní  posouzení  stojí  na  předpokladu,  že  se  lze 
dopustit majetkového trestného činu vůči druhému manželovi na majetku, který tvoří společné 
jmění manželů a případnou škodu na majetku ve společném jmění manželů by byl jeden z manželů 
povinen druhému manželovi nahradit, což je však zcela nereálné. V této souvislosti se nalézací soud 
ztotožňuje se závěry státní zástupkyně v rámci dovolacího řízení, která konstatuje, že při klamavém 
způsobu ovlivnění celkové výše vypořádaných majetkových nároků z majetkového společenství se 
pak  takový  právně  oddělený  majetek  jednoho  z bývalých  manželů  může  stát  předmětem 
majetkového  trestného  činu  ze  strany  druhého  z nich.  Není  přitom  pochyb,  že  při  stanovení 
rozsahu hrozícího úbytku na jejich výlučném majetku je třeba vycházet z pravidel uvedených v                     
§  149  odst.  2  poslední  věta  občanského  zákoníku.  Nalézací  soud  konstatuje,  že  jednání 
obžalovaného,  který  zajistil  vytvoření  fiktivních  dokladů  a  v rámci  civilního řízení  tyto  doklady 
uplatnil,  přičemž  dále  uváděl  fiktivní  skutečnosti  týkající  se  použití  částky  7  mil.  Kč,  zcela 
jednoznačně  a  logicky  směřovaly  ke  snížení  společného  jmění  manželů  a  pokud  by  poškozená 
takové snížení společného jmění akceptovala, byla by poškozena o částku 8 mil. Kč.  
 
42. Obžalovaný  M.F.  svým  jednáním,  které  je  uvedeno  ve  výrokové  části  tohoto  rozsudku,  když 
pomohl  vytvořit  fiktivní  smlouvu  o  půjčce  ze  dne  4.  11.  2005  a  vědomě  se  účastnil  vytvoření 
dokumentu, který měl vzbuzovat falešný dojem, že byl vytvořen v roce 2005, přičemž M.F. věděl, 
že takovou půjčku neposkytl, musel být přinejmenším srozuměn s tím, že bude obžalovaným M.F. 
tento dokument použit v souvislosti s prokazováním jeho finančních poměrů a že je také značnou 
měrou zkreslí. Musel tak minimálně počítat s tím, že obžalovaný M.F. tímto fiktivním dokumentem 
ohrozí majetkové zájmy jiného. V rámci dokazování nebylo prokázáno, že by M.F. věděl o účelu 
dané smlouvy, případně o rozvodu manželů F.. Jeho jednání a zavinění proto soud hodnotí jako 
úmysl nepřímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Případná škoda M.F. odpovídá 
částce 4.500.000 Kč, tedy nedosahuje hranice škody velkého rozsahu, a jednání obžalovaného tak 
bylo kvalifikováno jako účastenství ve formě pomoci ke zločinu podvodu dle § 24 odst. 1 písm. c) 
k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku.  
 
43. Oba obžalovaní svým jednáním narušili zájmy společnosti na ochraně majetku, přičemž konkrétní 
stupeň zakládající trestněprávní odpovědnost pro obžalované ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 
trestního  zákoníku  je  určován  okolnostmi  skutku,  a  to  především  výší  hrozící  škody  i  relativní 
sofistikovaností daného jednání.  
 
44. Při ukládání trestu soud postupoval v souladu s ustanoveními § 35, § 37, § 38 a především § 39 
trestního zákoníku. Samotným smyslem a účelem trestu je ochrana společnosti před kriminalitou, 
přičemž primární zásadou stanovenou trestním zákoníkem je ve smyslu § 38 trestního zákoníku, 
zásada přiměřenosti trestních sankcí. Pokud jde o ukládání trestu, pak rozhodujícím kritériem pro 
konkrétní  uložený  trest  je  charakter  spáchaného  trestného  činu,  dále  okolnosti  spáchaného 
trestného činu, včetně osoby pachatele. Povahu a závažnost spáchaného trestného činu blíže určují 
hlediska, která jsou demonstrativně vypočtena v ustanovení § 39 odst. 2 trestního zákoníku. Patří 
k nim  především  objektivní  znaky  blíže  charakterizující  spáchaný  trestný  čin,  a  to  význam 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
23 
69 T 1/2020 
chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu, jeho následky, okolnosti, za 
kterých byl čin spáchán, míra zavinění pachatele, pohnutka, záměr a cíl a v neposlední řadě, jak je 
již  výše  uvedeno,  osoba  pachatele.  Podpůrným  hlediskem  ve  vztahu  k povaze  a  závažnosti 
trestného činu jsou poměry pachatele, a to především v době ukládání trestu. V rámci ukládání 
trestu soud vychází ze zásady individualizace trestu a požadavku, aby druh uloženého trestu, jakož 
i výše odrážel podstatné zvláštnosti konkrétního případu. Obecně lze konstatovat, že při ukládání 
trestu  se  vždy  především  zvažují  povaha  a  závažnost  spáchané  trestné  činnosti,  dále  poměry 
pachatele,  jeho  dosavadní  způsob  života,  možnost  nápravy  a  další  okolnosti  polehčující  nebo 
přitěžující. Hlavním kritériem pro ukládání trestu je tak povaha a závažnost spáchaného trestného 
činu, která zahrnuje nejširší okruh skutečností týkajících se trestného činu. Soud konstatuje, že výše 
uvedená trestná činnost narušila zájem společnosti na ochraně vlastnictví. Jedná se zcela jistě o 
jednání  společensky  škodlivé,  kdy  však  tato  škodlivost  není  zvyšována  např.  fiskálním  zájmem 
českého  státu,  případně  fatálními  následky,  takže  v rámci  zkoumání  škodlivosti  soud  v žádném 
případě  neshledal  žádné zvýraznění společenské  škodlivosti  mimořádnými  okolnostmi  samotné 
trestné činnosti, či skutečnostmi, které by byly nalezeny na straně obžalovaných. Naopak, pokud 
se týká obžalovaných, jedná se o osoby, které nikdy nebyly projednávány pro přestupky a nikdy 
nebyly odsouzeny. Lze tak konstatovat, že před samotnou trestnou činností žily řádným občanským 
životem  a  nynější  trestná  činnost  je  zcela  mimořádným  vybočením  z předcházejícího  řádného 
občanského  života,  přičemž  daná  trestná  činnost  zcela  jistě  byla  zapříčiněna  výjimečnými 
okolnostmi  týkajícími  se  rozpadu  manželství  M.  F..  Pokud  se  týká  motivace  jednání  obou 
obžalovaných, pak tato motivace je rozdílná. Zatímco u obžalovaného M.F. soud shledává jako 
zásadní motivaci snahu získat finanční zisk a tím potrestat bývalou manželku, neboť by došlo ke 
zkrácení  jejích  majetkových  práv,  u  obžalovaného  M.F.  tuto  motivaci  soud  neshledává  a  jako 
zásadní  motivaci  soud  vyhodnocuje  snahu  obžalovaného  pomoci  synovi,  byť  prostřednictvím 
jednání, které porušilo trestní zákon. Soud v této souvislosti dovozuje, že u obžalovaného M.F. 
není jakýchkoliv pochyb, že jeho jednání je zcela mimořádné, a obžalovaný, kterého soud hodnotí 
jako řádného občana, který v rámci svého povolání celoživotně se snažil pomáhat lidem, pak při 
zhodnocení  takového  stavu  nelze  míti  jakoukoliv  obavu,  že  by  obžalovaný  případně  kdykoliv 
v budoucnosti páchal trestnou činnost. Obdobně obžalovaný  M.F. má s ohledem na dosavadní 
bezúhonnost,  rodinné  vztahy,  kdy  má  určitě  výrazné  pouto  ke  svým  třem  dětem,  takže  také  u 
tohoto  obžalovaného  soud  předpokládá  velmi  dobré  možnosti  resocializace  a  velmi  nízkou 
možnost jakékoliv jiné trestné činnosti. 
 
45. Obžalovanému M.F. byl uložen trest dle § 209 odst. 5 trestního zákoníku, a to ve smyslu § 58 odst. 
1, odst. 5 trestního zákoníku, tedy pod dolní hranicí zákonné sazby, když obžalovaný spáchal skutek 
toliko ve stádiu pokusu, k jeho nápravě není nutný trest spojený s přímým výkonem trestu odnětí 
svobody a nelze pominout i mimořádné okolnosti dané trestné činnosti. U obžalovaného jakožto 
polehčující  okolnost  bylo  vyhodnoceno  vedení  řádného  života.  Oproti  tomu  jako  přitěžující 
okolnost  bylo  vyhodnoceno  spáchání  trestného  činu  s rozmyslem  po předchozím  uvážení. 
Samotné provedení, s ohledem na charakter trestné činnosti, však podle názoru nelze podřadit pod 
termín - zvláštní lest. Motivaci trestné činnosti vztahující se k zištnosti pak soud vyhodnotil při 
uložení peněžitého trestu. Obžalovanému tak byl uložen ještě mimořádně výchovný trest, tedy trest 
pro obžalovaného vcelku výrazně příznivý, a to trest v trvání tří let, jehož výkon se podmíněně 
odkládá na zkušební dobu v délce pěti let, což znamená na nejdelší možnou zkušební dobu, kdy 
obžalovaný by svým řádným občanským životem měl prokázat oprávněnost uložení tohoto trestu. 
Jak již soud výše uvedl, motiv trestné činnosti musí mít za následek uložení peněžitého trestu. Soud 
vyhodnotil majetkové poměry obžalovaného, který se k nim sice blíže nevyjádřil, avšak v rámci 
majetkových  zjištění  orgánů  činných  v přípravném  řízení  v rámci  skutečností  uváděných 
v rozvodovém řízení i v dalších civilních řízeních je zřejmé, že obžalovaný má majetek v řádech 
milionů, či spíše desítek milionů Kč, tedy minimálně dvojnásobek uloženého peněžitého trestu. 
S ohledem  na  tyto  skutečnosti  a  charakter  trestné  činnosti  proto  soud  obžalovanému  uložil 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
24 
69 T 1/2020 
přiměřený trest při zhodnocení výše možné škody a majetkových poměrů obžalovaného, a to trest 
peněžitý v celkové výměře 7.000.000 Kč, přičemž pro případ, že by výkon tohoto trestu mohl býti 
zmařen, byl obžalovanému rovněž uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání tří let, který podle 
názoru  nalézacího  soudu  je  taktéž  přiměřený  jak  výši  peněžitého  trestu,  tak  všem  okolnostem 
trestné činnosti. 
 
46. Obžalovanému  M.F. soud uložil trest dle § 209 odst. 4 trestního zákoníku. U obžalovaného je 
jednoznačně  s ohledem  na  řádný  bezúhonný  život  nutno  ukládat  trest,  který  by  nebyl  spojen 
s přímým výkonem trestu odnětí svobody. Nalézací soud by při doznání obžalovaného ukládal trest 
při samé dolní hranici zákonné sazby, případně ještě pod touto dolní hranicí. Bez kajícného doznání 
však není možný takový postup a obžalovanému uložil trest odnětí svobody v trvání dvou let a 
šesti měsíců, tedy při dolní hranici zákonné sazby, ale nikoliv při samé dolní hranici zákonné sazby, 
který podmíněně odložil na zkušební dobu v délce tří let, což znamená v polovině zákonné sazby. 
Jelikož motivací obžalovaného nebyl majetkový prospěch, tak soud obžalovanému peněžitý trest 
neukládal. 
 
47. K adheznímu  řízení  se  řádně  před  zahájením  dokazování  připojila  poškozená,  a  to  s částkou 
8 milionů  Kč  s odůvodněním,  že  bývalý  manžel  se  na  její  úkor  bezdůvodně  obohatil,  ale  tuto 
skutečnost poškozená blíže nedoložila a je zřejmé, že nemohlo dojít k majetkové újmě, protože 
trestná činnost byla spáchána ve stádiu pokusu. Poškozená dále uváděla i nemajetkovou újmu, kdy 
s ohledem  na  postup  obžalovaného  se  dostala  do  tíživé  finanční  situace  a  z důvodu  velkého 
psychického tlaku musela vyhledat odbornou pomoc a po mnoho měsíců byla z výše uvedených 
důvodů v pracovní neschopnosti. Tyto skutečnosti však poškozená žádným způsobem nedoložila. 
Chybí  tak  doklady  o  pracovní  neschopnosti  a  prokázání  příčinné  souvislosti  mezi  jednáním 
obžalovaného a touto pracovní neschopností, není doložen případný znalecký posudek týkající se 
psychické újmy a opětovně příčinné souvislosti mezi jednáním obžalovaného a touto nemajetkovou 
újmou a z těchto důvodů proto soud odkázal poškozenou s jejím nárokem na náhradu škody na 
řízení ve věcech občanskoprávních. 
 
48. Oproti důkazní situaci ve věci obžalovaných M.F. a M.F. je u obžalovaného M.H. důkazní situace 
podstatně odlišná. M.H. byl obžalobou státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, 
pobočka ve Zlíně, která byla ke Krajskému soudu v Brně, pobočka ve Zlíně doručena dne 30. 1. 
2020, žalován pro skutek, který je uveden ve výrokové části tohoto rozsudku. Obžalovaný se jak 
v přípravném  řízení,  tak  u  hlavního  líčení  podrobně  k danému  jednání  vyjádřil,  rozhodně  však 
popřel spáchání jakékoliv trestné činnosti. Na vyhotovení smlouvy o půjčce si nepamatuje, a pokud 
by tuto smlouvu podepsal, pak tato smlouva by byla pravá a reálná. Obžalovaný však poukazoval 
na skutečnosti, které u něj vzbuzovaly podezření z pravosti smlouvy. Jedná se o absenci barevnosti 
hlavičky, použitou barvu na razítku. Zda je smlouva fiktivní, však obžalovaný jednoznačně neuvedl. 
V přípravném  řízení  bylo  vypracováno  odborné  vyjádření  z odvětví  zkoumání  ručního  písma, 
odvětví technického zkoumání dokladů a písemností, které je uvedeno výše mezi důkazy. Pokud 
se týká podpisu M.H., odborné vyjádření dospívá k závěru o vyšší pravděpodobnosti, že se jedná 
o  pravý  podpis  obžalovaného,  než  by  se  jednalo  o  padělek  jeho  podpisu.  Jedná  se  však  jen  o 
pravděpodobnost,  nikoli  alespoň  o  velmi  vysokou  míru  pravděpodobnosti  hraničící  s jistotou. 
V rámci  šetření  jednání  obžalovaného  nebyly  provedeny  žádné  důkazy,  které  by  jednoznačně 
svědčily, že to byl právě obžalovaný H., který vytvořil nebo následně nechal vytvořit danou listinu 
o půjčce, která je datována dne 4. 11. 2005. Naopak tato skutečnost je popřena výpovědí svědka 
H.,  byť  tato  výpověď  týkající  se  doby  sepsání  listiny  je  nevěrohodná.  Nelze  pominout,  že 
obžalovaný M.H. v době rozhodné, tedy v době, kdy dané listiny byly účelově vytvořeny, již aktivně 
nevykonával advokacii a ke dni 10. 11. 2011 byl vyškrtnut ze seznamu advokátů. Případná razítka 
by tak měl mít toliko k dispozici insolvenční správce v řízení ve věci dlužníka M.H., kdy správce 
vydal všechna razítka nalezená při zajišťování majetku v advokátní kanceláři a ani jedno z těchto 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová 

 
25 
69 T 1/2020 
razítek  neodpovídá  razítku  na dané  fiktivní  smlouvě  o  půjčce.  Za  této  důkazní  situace,  kdy 
s ohledem na rozhodnutí ve věci obžalovaných  M.F.a M.F. je důkazy, které jsou výše uvedeny, 
prokázáno, že skutek – trestný čin se stal, u obžalovaného M.H. není prokázáno, že to byl právě 
tento obžalovaný, který skutek spáchal, a proto obžalovaný H.byl jednání uvedeného v obžalobě 
zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal 
obžalovaný M.H.. 
 
 
Poučení: 
 
Proti všem výrokům tohoto rozsudku je možné podat odvolání do 8 dnů ode dne jeho doručení 
k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně. 
 
Rozsudek  může  odvoláním  napadnout  státní  zástupce  pro  nesprávnost  kteréhokoliv  výroku 
a obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. 
 
Poškozený  může  odvoláním  rozsudek  napadnout  pro  nesprávnost  výroku  o náhradě  škody 
nebo proto,  že  takový  výrok  nebyl  učiněn.  Poškozený  může  požádat  o  vyrozumění  o  konání 
veřejného zasedání o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, žádost se podává 
u tohoto soudu.  
 
Odvolání  musí  být  do  8  dnů  od  doručení  písemného  vyhotovení  rozsudku  odůvodněno  tak, 
aby bylo  patrno,  ve  kterých  výrocích  je  rozsudek  napadán  a jaké  vady  jsou  vytýkány  rozsudku 
nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 
 
Státní  zástupce  je  povinen  v odvolání  uvést,  zda  jej  podává,  byť  i  zčásti,  ve prospěch 
nebo neprospěch obžalovaného. 
 
Jestliže odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání, může být odvolacím soudem odmítnuto. 
 
 
Zlín 25. června 2020 
 
 
 
JUDr. Radomír Koudela v. r. 
předseda senátu 
 
 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Hana Heliová