Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím '40 T 6/2015'.


 
  
 
 
 
 
 
 
 
    40T 6/2015-280 
 
ČESKÁ REPUBLIKA  
 
R O Z S U D E K  
J M É N E M   R E P U B L I K Y 
 
 
 
Krajský  soud  v Brně  rozhodl  v senátě  složeném  z předsedkyně  JUDr.  Jaroslavy 
Bartošové a přísedících Mgr. Otto Císaře a Jitky Odehnalové v hlavním líčení konaném dne 10. 
září  2015,  t a k t o : 
 
 
 
obžalovaný 
 
 

M.E., 
 
nar. XXXXX v XXXXX, 
technik XXXXX, 
trvale bytem XXXXX, 
t.č. XXXXX, u M.V., 
 
 
j e   v i n e n ,   ž e  
 
 
dne 30.1.2014 kolem 00:55 hod. v Brně na ulici Lidická 46 před restaurací Cafe Laundry ve 
stavu alkoholové opilosti lehkého stupně fyzicky napadl podnapilého poškozeného P.L., nar. 

pokračování  

40 T 6/2015 
 
XXXXX, a to tím způsobem, že ho opakovaně bil kovovým teleskopickým obuškem do oblasti 
zad, ramen a hlavy, kdy poškozený P.L. v důsledku tohoto napadení utrpěl zranění, a to tržné 
rány  hlavy  v týlní  oblasti  a  v čelně-temenní  oblasti,  zlomeninu  nosních  kostí  s posunem 
doprava, krevní  podlitinu pod levým okem  a otřes mozku s omezením v obvyklém způsobu 
života po dobu 2-3 týdnů, kdy zranění zanechá trvalé následky v podobě dvou jizev na hlavě a 
mírné deformace nosu směrem doprava;  
avšak vzhledem k použitému nástroji, směru a intenzitě útoku, směřovaného do oblasti hlavy 
si byl vědom, že poškozenému může způsobit závažné zranění, a to zlomeniny klenby lební, 
krvácení pod obaly mozkové a zhmoždění mozku, s možným omezením v obvyklém způsobu 
života  přesahujícím  6  týdnů  a  s možnými  trvalými  následky  v podobě  poúrazové  epilepsie, 
neurologického deficitu, 
a uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, 
č.j.  3  T  5/2002-121,  ze  dne  11.9.2003,  ve  spojení  s usnesením  Krajského  soudu  v Českých 
Budějovicích, č.j. 3 To 920/2003-144, ze dne 2.2.2004, odsouzen pro trestné činy ublížení na 
zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona a výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona 
k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu 
v délce 3 let, 
 
t e d y  
 
 
-  dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby jinému úmyslně způsobil 
těžkou újmu na zdraví, uvedený čin spáchal opětovně a jehož se dopustil v úmyslu trestný 
čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, 
 
-  dopustil se na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného a uvedený čin 
spáchal opětovně, 
 
 
 
t í m   s p á c h a l  
 
  
-  zločin těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku ve 
stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, 
 
-  přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.  

pokračování  

40 T 6/2015 
 
Z a   t o   s e   o d s u z u j e  
 
 

Podle § 145 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému 
trestu odnětí svobody v trvání  
 
5,5 (pěti a půl) roku.  
 
 

 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  trestního  zákoníku  se  pro  výkon  trestu  zařazuje  do  věznice 
s ostrahou. 
 
 
 
Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit poškozenému 
Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha, Drahobejlova 1404/4, IČ: 47 
11 49 75, škodu ve výši 2.199 Kč.  
 
 
 
O d ů v o d n ě n í  
 
A./ Skutková zjištění 
 
 

Státní  zástupkyně  Krajského  státního  zastupitelství  v Brně  podala  dne  25.6.2015  u 
zdejšího soudu obžalobu na M.E., v níž mu kladla za vinu spáchání zločinu těžkého ublížení na 
zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 
1  trestního  zákoníku  a  přečinu  výtržnictví  podle  §  358  odst.  1,  odst.  2  písm.  a)  trestního 
zákoníku. Skutkovou podstatu žalovaných trestných činů měl obžalovaný M.E. naplnit tím, že 
dne 30.1.2014 kolem 00:55 hod. v Brně na ulici Lidická 46 před restaurací Cafe Laundry ve 
stavu alkoholové opilosti lehkého stupně fyzicky napadl podnapilého P.L., nar. XXXXX, a to 
tím způsobem, že ho opakovaně bil kovovým teleskopickým obuškem do oblasti zad, ramen a 
hlavy,  kdy  poškozený  P.L.  v důsledku  tohoto  napadení  utrpěl  zranění,  a  to  tržné  rány  hlavy 
v týlní  oblasti a v čelně-temenní  oblasti, zlomeninu nosních kostí s posunem doprava,  krevní 
podlitinu pod levým okem a otřes mozku s omezením v obvyklém způsobu života po dobu 2-3 
týdnů, kdy zranění zanechá trvalé následky v podobě dvou jizev na hlavě a mírné deformace 
nosu  směrem  doprava;  avšak  vzhledem  k použitému  nástroji,  směru  a  intenzitě  útoku, 
směřovaného do oblasti hlavy si byl vědom, že poškozenému může způsobit závažné zranění, a 
to  zlomeniny  klenby  lební,  krvácení  pod  obaly  mozkové  a  zhmoždění  mozku,a  uvedeného 
jednání se dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci, sp. zn. 3 T 
5/2002, ze dne 1.9.2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. 
zn. 3 To 920/2003, ze dne 2.2.2004, odsouzen pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 222 
odst. 1 trestního zákona a výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona k úhrnnému trestu 
odnětí svobody v trvání 2 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 3 let. 


pokračování  

40 T 6/2015 
 
 
Krajský soud v Brně, jako soud nalézací, provedl u hlavního líčení dne 31.8.2015 veškeré 
dostupné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 
 
Obžalovaný M.E. u hlavního líčení nejdříve uvedl, že mezi ním a poškozeným P.L. došlo 
ke slovní potyčce a on sám musí kategoricky odmítnout, že by z jeho strany došlo k napadení 
poškozeného způsobem popisovaným v obžalobě. Ke skutkovému ději obžalovaný uvedl, že se 
s poškozeným potkali spontánně u Café Laundry na Lidické ulici 46 v Brně, i když on sám si 
přesně nevybavuje, kolik bylo hodin. Nejdříve mezi nimi došlo ke slovní potyčce, když hádka 
se týkala mzdy, kterou poškozený obžalovanému nevyplatil. Rozepře byla oboustranná. Hádka 
proběhla ve třech, ve čtyřech větách a bylo to z očí do očí. Podle tvrzení obžalovaného jejich 
konfliktu  nebyl  nikdo  třetí  bezprostředně  přítomen.  Poškozený  P.L.  byl  v silně  podnapilém 
stavu,  čímž  vlastně  komunikace  mezi  nimi  skončila,  neboť  nemohla  probíhat  rozumným 
směrem. Rozhovor proběhl ve třech, ve čtyřech větách a obžalovaný potom odešel do Lužánek 
se svým psem, kterého šel venčit. K dotazu soudu obžalovaný M.E. uvedl, že si nevybavuje 
přesně, zda se po tomto rozhovoru rozešli, stejně tak si nevybavuje, jestli jejich slovní konflikt 
přerostl  v nějaké  fyzické  napadení.  Vzápětí  však  připustil,  že  možná  poškozeného  držel  za 
kabát  a cloumal  s ním, trvalo  to  možná pár desítek vteřin,  ale rozhodně  ne minut.  K dalším 
dotazům ze strany soudu, obžalovaný připustil, že v afektu mohl P.L. vsadit otevřenou dlaní 
facku na tvář, a to možná dvakrát, z každé strany jednu. Facky mu dal levou rukou, protože 
pravou ho držel za kabát a navíc na levé ruce měl v minulosti zraněné zápěstí. K dalšímu dotazu 
soudu uvedl, že si neuvědomuje, že by dal poškozenému ránu pěstí. Poté, co mu byla v souladu 
s ustanovením  §  207  odst.  2  trestního  řádu,  přečtena  část  výpovědi  v přípravném  řízení  (č.l. 
22b) obžalovaný uvedl, že pokud v přípravném řízení říkal, že to mohly být rány pěstí, pak tedy 
trvá na tom, co uvedl u policie. K dalším dotazům soudu pak vypověděl, že na výchovné facky 
poškozený reagoval jen sprostými nadávkami, neboť neměl důvod takové údery opakovat.  
K dotazu státní zástupkyně obžalovaný vyloučil, že by na místě byl přítomen V.N., což 
vysvětlil tím, že ten večer ho nepotkal a nebyl tam ani jiný muž, kterého by v předmětnou dobu 
oslovoval jménem V.. Poté, co byla obžalovanému předložena k nahlédnutí fotodokumentace 
týkající  se  zranění  poškozeného  P.L.  (č.l.  139-142),  obžalovaný  M.E.  vyloučil,  že  by  tato 
zranění  způsobil  poškozenému  on  sám,  ať  už  otevřenou  dlaní  nebo  zavřenou.  Vzápětí  však 
připustil, že zřejmě udeřil poškozeného do tváře, když ho držel za kabát, ale podle jeho názoru 
nikdo třetí do jejich potyčky nezasahoval.  
Výpověď  samotného  obžalovaného  M.E.,  kterou  učinil  u  hlavního  líčení,  hodnotil 
nalézací  soud,  jako  výpověď  věrohodnou  částečně,  neboť  sama  o  sobě  obsahovala  vnitřní 
rozpory a zejména pak nekorespondovala s dalšími důkazy provedenými u hlavního líčení. Je 
zcela zjevné, že obžalovaný nejdříve svoje trestné jednání  kategoricky popřel,  následně pak 
připustil drobný fyzický konflikt a po předestření výpovědi, kterou učinil v přípravném řízení, 
dokonce připustil, že mohlo v afektu z jeho strany k ranám pěstí, jimiž napadl poškozeného. 
Přesto však setrval na tom, že zranění, která poškozený utrpěl, mu on sám nezpůsobil. 
 
Trestné jednání obžalovaného M.E. je prokazováno především přímým důkazem, kterým 
je svědecká výpověď svědka P.L.. Byť tento svědek nebyl osobně vyslechnut u hlavního líčení, 
byla jeho výpověď zajištěna orgány činnými v přípravném řízení procesně řádným způsobem, 
a  to  cestou  mezinárodněprávní  pomoci.  Nalézací  soud  pak  u  hlavního  líčení  v souladu 
s ustanovením § 211 odst. 1 trestního řádu, tj. za souhlasu státní zástupkyně i obžalovaného, 

pokračování  

40 T 6/2015 
 
tuto svědeckou výpověď ze dne 6.3.2015 přečetl (překlad protokolu č.l. 76-80). Svědek P.L. ve 
své výpovědi uvedl, že byl na večírku v restauraci Café Laundry na ulici Lidická 46 v Brně. 
Kolem 01.00 hodin po půlnoci, tj. 30.1.2014, když šel domů, byl fyzicky napaden mužem, který 
na něj před restaurací čekal. Nejdříve mezi nimi došlo k nějakým neshodám kvůli penězům, 
neboť dotyčný byl svědkovým zaměstnancem. Svědek však tyto konflikty nechtěl řešit v 01.00 
hodin v noci, když navíc sám byl pod vlivem alkoholu. Jednalo se obžalovaného M.E., který 
měl teleskopický obušek a tím  svědka třikrát  uhodil. Dál  už si  svědek  P.L. nic nepamatuje, 
neboť upadl na zem. Vlastně si nepamatuje ani to, co následující tři dny dělal. Vzpomíná si jen, 
že se probudil nejdříve v sanitce a potom až v nemocnici. M.E. udeřil svědka někam do čela, 
zezadu do hlavy a podlitina, kterou měl svědek na levém obočí, ještě v době svého výslechu, tj. 
po více než roce je vlastně trvalá a vypadá pořád stejně. Je to pravděpodobně trvalé zranění, 
neboť to vypadá pořád takto, i když ošetřující lékař řekl svědkovi, že je všechno dobré. Dále 
P.L.  potvrdil,  že  po  útoku  měl  zlomený  nos,  také  měl  něco  s vlasy,  které  byly  vytrhané  a 
podobně.  V době  útoku  už  z jeho  pohledu  bylo  prakticky  všechno  v pořádku.  Zda  konflikt 
sledoval  ještě  někdo  jiný,  svědek  přímo  potvrdit  nedokázal,  uvedl  pouze,  že  na  policii  se 
dozvěděl, že incident vidělo hodně lidí. Jeho přátelé z restaurace ho viděli až po útoku a starali 
se o něj, než přijela záchranka. Obžalovaného považoval dříve nejen za svého zaměstnance, ale 
také za svého přítele.  
 
S výpovědí  svědka  P.L.  koresponduje  výpověď  nestranného  svědka  M.K.,  který  byl 
vyslechnutý u hlavního líčení dne 31.8.2015 a v podstatných směrech vypovídal shodně jako v 
přípravném řízení dne 7.10.2014 (č.l. 28 a násl.). M.K. u hlavního líčení uvedl, že stál na rohu 
ulice Lidická,  což ukázal  také na fotografii č. 3  (č.l.  91b),  a to  u  rohového domu  s šedivou 
podezdívkou. Na místě stál s přáteli D.P., L.M. a J.B., když nejdříve uslyšeli nějaké duté rány 
a viděli, že před schody do Café Laundry jeden muž bije druhého muže přes záda. Ten napadený 
měl batoh, dostával duté rány hlavně do toho batohu a svědka zaujalo, že napadený se vůbec 
nebránil. V přípravném řízení svědek uvedl, že ran bylo asi 10 – 20, u hlavního líčení upřesnil, 
že jich bylo třeba do deseti. Na výzvu soudu M.K. popsal předmět, který muž použil k útoku 
na jiného muže, když uvedl, že se jednalo o cca 30 – 40 cm dlouhý předmět o průměru asi 1 – 
2 cm. Pokud v přípravném řízení uvedl, že se mohlo jednat o teleskopický obušek, potom, jak 
upřesnil také u hlavního líčení, bylo to způsobeno jeho informovaností, neboť moc podobných 
zbraní  nezná,  ale  jestli  to  byl  zcela  určitě  teleskopický  obušek,  pochopitelně  uvést  nemůže, 
neboť to mohl být i jiný podobný předmět. Sám to v přípravném řízení takto zobecnil. V závěru 
své výpovědi M.K. uvedl, že společně s přítelkyní D.P. čekali na rozjezd tramvají, a proto krátce 
po  spatření  incidentu  z místa  odjeli.  Zůstal  tam  však  jejich  společník  J.B.,  který  dodatečně 
svědkovi říkal, že také zavolal záchranku. K dotazu obhájkyně M.K. opětovně potvrdil, že na 
místě viděl ještě třetího muže, vyšší postavy, který měl tmavé oblečení a trochu delší vlasy. 
Podle toho, co svědek viděl, tedy podle toho, že tento muž nebránil poškozeného, vzbudil ve 
svědkovi představu, že patřil k útočníkovi. V podstatě na místě incidentu tento muž na místě 
byl,  ale  žádný  útok  z jeho  strany  nebo  bránění  v útoku  na  poškozeného  ze  strany  útočníka, 
svědek neviděl.  
 
S výpovědí svědka M.K. koresponduje výpověď svědkyně L.M., vyslechnuté u hlavního 
líčení 31.8.2015. Také svědkyně L.M. uvedla, že byla ve skupině čtyř lidí, kteří na rohu Lidické 
a Antonínské ullice stáli a čekali na rozjezd tramvají. Sama protože má ráda psy, tak si všimla 
dvou  lidí  s bílým  psem,  kteří  šli  směrem  od  Moravského  náměstí  k parku  v Lužánkách. 

pokračování  

40 T 6/2015 
 
Svědkyně se svými přáteli zůstali stát na opačné straně ulice, neboť tramvaje ještě nepřijížděly 
a při tom, jak si svědkyně pamatuje, zaslechli strašné třískání, jako o tabuli. Vzhledem k tomu, 
že je svědkyně malá, neviděla přesně do míst, odkud rány přichází. Její společníci M.K. a J.B. 
mluvili o tom, že „si tam asi chlapci hrají“, neboť dodatečně viděli skupinu tří lidí. Dva byli 
proti jednomu, který se snažil bránit. Toho později označovali jako „F.“. Zpočátku se svědkyně 
a  její  společníci  domnívali,  že  tam  někdo  bouchá  o  nějakou  tabuli,  která  stála  před  Café 
Laundry.  Oba  společníci  svědkyně  viděli  nějaké  tyče  nebo  tyč  a  říkali,  že  je  to  teleskop. 
Vzhledem ke své výšce, toto svědkyně neviděla. Když přišli blíž, sami ani nevěděli, co mají 
dělat, neboť na místě se muži bili, váleli, ale když už jejich skupinka přišla na místo, svědkyně 
viděla, jak pes chodí kolem toho muže, kterého označovali jako F.. Ti dva muži, kteří zde byli 
předtím s F., jakoby odcházeli a F. seděl na zemi, držel si hlavu, kterou měl celou krvavou. 
Vedle něj byla kaluž krve a přicházelo i více lidí. Svědkyně upřesnila, že nejblíž k místu činu 
přišel  asi  J.B.,  který  se  snažil  tomu  muži  také  pomoci.  M.K.  a  D.P.  totiž  odjeli  domů.  Po 
předestření části výpovědi z přípravného řízení (č.l. 30 – 32) svědkyně uvedla, že trvá na tom, 
co vypověděla v přípravném řízení, tedy že viděla dvě rány tou tyčí do hlavy a vysvětlila, že u 
hlavního líčení už si na to nevzpomněla.  
 
Výpověď svědka J.B., vyslechnutého 9.10.2014 (č.l. 24-25), byla u hlavního líčení čtena 
v souladu s ustanovením § 211 odst. 1 trestního řádu. Také svědek J.B. potvrdil, že společně se 
svojí  přítelkyní  L.M.  a  kamarády  M.K.  a  D.P.  přicházeli  na  zastávku  Antonínská  na  ulici 
Lidické a čekali na rozjezd tramvají. Svědek zaregistroval na opačné straně ulice nějaký pohyb 
lidí, ale zpočátku tomu nevěnoval pozornost, neboť se bavil s kamarády. Stejně jako svědkyně 
L.M.  také  J.B.  potvrdil,  že  nejdříve  zaslechl  nějaké  rány  a  domníval  se,  že  někdo  mlátí  do 
cedule, která byla u restaurace. Před restaurací viděl dva muže, z nichž jeden se snažil druhého 
odstrčit, ale i v tomto okamžiku se svědek domníval, že jde jen o nějaké pošťuchování kluků, 
kteří vyšli z hospody. Nakonec, když přišel trochu blíž, aby lépe viděl ke vchodu do restaurace, 
zahlédl jednoho muže, který byl mezi dvěma dalšími muži, z nichž jeden držel v ruce nějakou 
tyč, a tou se snažil shora udeřit muže, který stál před ním. Svědek znovu trochu popošel a uviděl 
poškozeného, který už ležel na zemi. Ti dva muži kolem něj si svědka asi všimli, proto odešli 
směrem do lužáneckého parku. Třetí muž zůstal na chodníku ležet v kaluži krve, a proto se 
svědek  J.B.  rozběhl  k zastávce,  půjčil  si  mobil  a  zavolal  záchranku.  Když  se  ihned  poté  ke 
zraněnému muži vrátil, už u něj byli nějací známí z restaurace. Záchranku a policii volala také 
další  slečna.  V závěru  své  výpovědi  J.B.  uvedl,  že  viděl  dvě  rány  vedené  shora  do  hlavy 
poškozeného. Útočník a poškozený byli čelem proti sobě a třetí muž byl mezi nimi. Útok byl 
vedený  černou  tyčí  délky  asi  50  cm  a  svědek  sám  se  domnívá,  že  se  jednalo  o  kovový 
teleskopický obušek. Svědek slyšel kovový zvuk, který předmět vydával.  
 
Bezprostředně po celém incidentu se na místo dostavili svědkové L.H. a A.R..  
Svědkyně L.H. byla rovněž osobně vyslechnuta u hlavního líčení dne 31.8.2015 a k věci 
uvedla, že ten večer sama seděla jako host v Café Laundry na Lidické ulici, ačkoliv jindy tam 
pracuje,  a  proto  zná  obžalovaného  i  poškozeného  P.L.,  kteří  do  restaurace  chodí.  Svědkyně 
vyšla z restaurace, protože společně s kamarádkou chtěly stihnout poslední rozjezd tramvaje. 
L.H. potvrdila, že když vyšla před restauraci, venku viděla P.L., kterého zná pod přezdívkou 
F., jak čupí nebo leží na zemi, má zakrvácenou hlavu. Nad ním stál M. (tj. obžalovaný M.E.) a 
nějaký jeho kamarád. Když se jich svědkyně ptala, co se stalo, P.L., vzhledem k tomu, že byl 
opilý, ale také vzhledem k tomu, že byl v šoku, moc nereagoval. Obžalovaný M.E. stál nad ním 

pokračování  

40 T 6/2015 
 
a říkal, že mu někdo dal po hlavě nebo něco v tom smyslu, že někdo asi poškozeného napadl. 
Svědkyně uvedla, že jí situace připadla zvláštní, protože oba dva zná a také ví, že oni se znají 
vzájemně. Předpokládala by tedy, že když obžalovaný viděl známého, který leží v kaluži krve, 
bude něco dělat. Svědkyně proto začala na obžalovaného křičet, proč nic nedělá, proč nikoho 
nezavolal,  nakonec  šla  dolů  do  podniku,  aby  požádala  šéfa  i  kolegy  o  pomoc,  o  vodu  a  o 
přivolání sanitky. K dotazu soudu L.H. uvedla, že se domnívá, že jí poškozený P.L. řekl, že ho 
napadl  obžalovaný.  S odstupem  času  si  to  však  už  přesně  vybavit  nedokáže.  V závěru  své 
výpovědi  jen  upřesnila,  že  poškozenému  P.L.  se  říkalo  „F.“  a  obžalovanému  M.E.  „M.“. 
K dotazu  soudu  svědkyně  také  uvedla,  že  když  se  na  místo  vrátila  z restaurace  poté,  co  zde 
vyzvedla  věci  na  ošetření  poškozeného,  obžalovaný  šel  poměrně  pomalým  krokem 
k Lužánkám. Předtím však stál na místě s nějakou třetí osobou, jakoby se svým kamarádem, a 
podle  domněnky  svědkyně  vypadali  tak,  že  k sobě  patří.  Ještě  asi  měsíc  po  tomto  incidentu 
viděla  svědkyně  poškozeného  v restauraci,  když  měl  pořád  modřinu,  hlavu  měl  sešitou  a 
rozhodně na něj nebyl pěkný pohled. Také říkal, že pachatelem byl „M.“ (tj. obžalovaný M.E.) 
a že oni spolu měli nějaké nesrovnalosti v práci, které se týkaly financí. 
Obdobně, jako svědkyně L.H., také svědek A.R. samotné napadení poškozeného neviděl, 
neboť obsluhoval v restauraci. V rámci své výpovědi učiněné v přípravném řízení 7.10.2014 
(č.l. 43-44) pouze potvrdil, že uvedený večer pracoval jako výčepní v restauraci Café Laundry 
na ulici Lidické. Když si šel ven zakouřit, viděl, že tam stojí „M.“ a s ním další dva muži. Jeden 
z nich se, podle domněnky svědka, jmenuje V. a toho druhého viděl poprvé. Právě když svědek 
šel ven, tak zahlédl, že se přes okna dívají dovnitř do hospody. Svědek A.R. vysvětlil, že „M.“ 
je přezdívka obžalovaného M.E.. Po kuřácké přestávce se vrátil do restaurace, kde seděla také 
L.H..  Že  z restaurace  odešel  poškozený,  kterému  říkají  „F.“  si  svědek  ani  nevšiml,  neboť 
hospoda  byla  plná.  L.H.,  když  odešla,  ihned  se  vlastně  do  restaurace  vrátila  a  zakřičela  na 
svědka, aby šel ven, protože „F.“ má rozbitou hlavu. Svědek potvrdil, že vzal papírové ručníky, 
vědro s vodou a před restaurací, kam vyšel, viděl poškozeného „F.“, že má obličej celý zakrytý 
krví. Vedle něj  stál bílý pes  – boxer obžalovaného  M.E.. Když svědek podal  L.H. papírové 
ručníky  viděl,  jak  směrem  k Lužánkám  odchází  třetí  muž  společně  se  psem  a  na  rohu  u 
lužáneckého parku stáli obžalovaný M.E. a V., a to tak, aby viděli před hospodu Café Laundry.  
 
Pro  úplnost  pak  nalézací  soud  konstatuje,  že  u  hlavního  líčení  byla  v souladu 
s ustanovením § 211 odst. 1 trestního řádu čtena také svědecká výpověď svědka V.N., kterou 
učinil v přípravném řízení dne 12.12.2014 (č.l. 37-41). Svědek kategoricky popřel, že by byl na 
místě v době incidentu přítomen. Rozhodně nebyl tím V., o kterém svědek R. mluvil. O celém 
incidentu se dozvěděl až z doslechu, a to jednak od M.E. a také jsou to tzv. hospodské řeči. 
Výpověď tohoto svědka neměla žádný důkazní význam. 
 
Kromě výpovědí obžalovaného i shora uvedených svědků L.H., J.B., A.R., M.K. a L.M. 
je  situace  na  místě  činu  prokazována  také  listinnými  důkazy,  mezi  které  patří  především 
protokol  o  ohledání  místa  činu  s připojeným  plánkem  a  fotodokumentací.  Vzhledem 
k tomu,  že  ohledání  na  místě  činu  bylo  provedeno  až  25.8.2014,  byla  pouze  pořízena 
fotodokumentace  (č.l.  90  –  93)  a  pořízen  náčrtek  (č.l.  94),  avšak  žádné  upotřebitelné  stopy 
nebyly, vzhledem k velkému časovému odstupu, zajištěny a ani služební pes nebyl nasazen. 
 
Rozsah a charakter zranění poškozeného P.L., včetně způsobu jeho ošetření a jeho léčby 
je prokazován především lékařskými zprávami (č.l. 137,138,143), přičemž samotné zranění 

pokračování  

40 T 6/2015 
 
poškozeného  bylo  zachyceno  na  fotodokumentaci  (č.l.  139-142).  Tyto  listinné  důkazy, 
provedené  u  hlavního  líčení  v souladu  s ustanovením  §  213  odst.  1  trestního  řádu  se 
pochopitelně staly i východiskem pro zpracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, 
odvětví  soudního  lékařství
,  který  byl  zpracován  soudním  znalcem  MUDr.  Bc.  Milanem 
Votavou
 ve stádiu přípravného řízení dne 26.6.2014. Soudní znalec byl také osobně vyslechnut 
u  hlavního  líčení  dne  31.8.2015  a  v plném  rozsahu  setrval  na  závěrech  tohoto  písemně 
zpracovaného  znaleckého  posudku.  Bylo  prokázáno,  že  poškozený  P.L.  utrpěl  tržnou  ránu 
v týlní oblasti a v čelně temenní oblasti více vlevo, zlomeninu nosních kostí s mírným posunem 
doprava, krevní podlitinu pod levým okem a otřes mozku. Léčba zranění poškozeného trvala 
od jeho vzniku, tj. od 30.1.2014 do 10.2.2014, kdy mu byly z ran odstraněny stehy. Celkem 
léčba trvala po dobu 12ti dní a také po tuto dobu byl poškozený omezen v obvyklém způsobu 
života,  zejména  bolestivostí  poranění  a  nutností  udržovat  rány  hlavy  v suchu,  což  mu 
znesnadňovalo hygienu hlavy. Zlomeniny nosu jej omezovaly v obvyklém způsobu života po 
dobu 2 – 3 týdnů, zejména bolestivostí poranění a ztíženou hygienou obličeje i nosu. Celkově 
byl poškozený P.L. omezen v obvyklém způsobu života po dobu 2  – 3 týdnů. Podle závěrů 
soudního znalce zranění poškozeného zanechá trvalé následky, a to dvě jizvy na hlavě, které 
budou časem blednout a budou méně viditelné a zejména pak mírnou deformaci nosu směrem 
doprava. V písemně zpracovaném znaleckém posudku i v rámci své výpovědi u hlavního líčení 
se soudní znalec vyjádřil také k mechanismu vzniku zranění poškozeného P.L.. Soudní znalec 
především  uzavřel,  že  tržné  rány  v týlní  oblasti  a  v čelně  temenní  oblasti  hlavy  vznikly 
působením  tupého  násilí  střední  až  velké  intenzity  na  tyto  oblasti,  kdy  nejméně  dva  údery 
teleskopickým obuškem jsou způsobilé ke vzniku tohoto poranění. Při těchto úderech vznikl 
nejspíše  i  otřes  mozku.  Zlomenina  nosních  kostí  s mírným  posunem  doprava  vznikla 
působením  tupého  násilí  nejspíše  střední  intenzity,  kdy  úder  teleskopickým  obuškem  je 
způsobilý ke vzniku tohoto poranění. Při tomto úderu vznikla nejspíše i krevní podlitina pod 
levým okem. Na hlavě jsou v lékařských zprávách popsány tři póly násilí, a to v týlní krajině, 
v čelně  temenní  krajině  vlevo  a  v oblasti  nosu.  U  hlavního  líčení  se  soudní  znalec  vyjádřil 
v podrobnostech k mechanismu vzniku zranění, které poškozený P.L. utrpěl. Zlomenina nosu 
může  vzniknout  i  prostým  úderem  pěstí  a  není  nutné,  aby  k tomu  byl  použit  nějaký  pevný 
nástroj.  Tržně  zhmožděné  rány  v lokalitách,  které  byly  u  poškozeného  diagnostikovány, 
nevznikají úderem pěstí. Ke vzniku takových ran musel být použít nějaký pevný předmět, a to, 
podle názoru soudního znalce, např. boxer, teleskopický obušek nebo jakákoliv jiná tyč. Soudní 
znalec rovněž vysvětlil, že pád na zem je méně pravděpodobný, protože rána v týle je poměrně 
nízko a rány vznikají výše v týle. Rána na čele,  pokud by měla vzniknout při pádu, pak by 
soudní znalec důvodně předpokládal, že by došlo ke zlomenině očnice, nebo že by rána vznikla 
někde v oblasti očí. Podle jeho závěrů, lze pasivní pád poškozeného spíše vyloučit. Zranění 
poškozeného mohlo být tedy způsobeno jedním úderem pěstí do oblasti nosu a dvěma údery 
nějakým pevným předmětem do čelní a týlní oblasti. U poškozeného byly totiž diagnostikovány 
tři póly násilí, a to do oblasti nosu, do oblasti čela a do oblasti týla. K dotazu soudu vysvětlil 
soudní  znalec  možnosti  vzniku  zranění  při  použití  teleskopického  obušku,  když  jak  sám 
vysvětlil, ví, jak vypadá a většina z nich je poměrně podobných. Kovový obušek je složen ze 
dvou až tří částí a na konci obušku bývá kovová kulička. Pokud by úder byl veden některou 
částí, mimo kovovou kuličku, je takový předmět srovnatelný s jakoukoliv jinou kovovou tyčí. 
Pokud  se  jedná  o  úder  konečnou  částí  obušku,  tedy  tou  kuličkou,  je  to  srovnatelné  např. 
s úderem  kladivem.  V závěru  své  výpovědi  soudní  znalec  fakticky  vyvrátil  obhajobu 
obžalovaného M.E. o tom, že udeřil poškozeného otevřenou dlaní, tedy že mu dal tzv. facky. 

pokračování  

40 T 6/2015 
 
MUDr. Milan Votava vysvětlil, že facky nebo údery otevřenou dlaní většinou zanechávají zcela 
povrchní  poranění,  jako  je  např.  zarudnutí,  takže  lze  takový  mechanismus  zranění  u 
poškozeného  P.L.  vyloučit.  Naopak  zlomenina  nosu  mohla  vzniknout  úderem  pěstí  a  velmi 
teoreticky je možné, že po takovém úderu mohl poškozený spadnout na záda i na nějakou část 
domu. Pokud by ovšem jeho zranění bylo způsobeno při pádu, musel by to být pád na nějakou 
římsu, nebo nějakou část domu, která má výstupky. V takovém případě by ovšem nevzniklo 
zranění na čele. Kromě zranění, které poškozený utrpěl, hrozilo, podle závěrů soudního znalce, 
vzniknout i zranění podstatně závažnější, a to zhmoždění mozku i bez zlomenin klenby lební. 
Ránami takovým obuškem mohly být způsobeny i zlomeniny klenby lební, krvácení pod obaly 
mozkové, což je život ohrožující stav. Soudní znalec rovněž vysvětlil, že po zhmoždění mozku 
mohou vzniknout neurologické deficity, např. obrny, poruchy paměti, změna osobnosti, nebo 
poúrazová  epilepsie.  Každé  ložisko  v mozku  je  schopno  epilepsii  vyvolat.  Útok  na 
poškozeného  byl,  podle  závěrů  soudního  znalce,  veden  intenzitou  střední  až  velkou,  což  je 
patrno  z toho,  že  kůže  na  hlavě,  zvláště  v týlní  krajině,  je  poměrně  pevná  a  k překonání  její 
elasticity je potřeba poměrně velkého násilí. Dopadová energie tedy byla poměrně veliká. 
 
Další  skutečnosti  významné  pro  užití  právní  kvalifikace  byly  zjištěny  z přílohového 
spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002. Rozsudkem téhož soudu ze 
dne  11.9.2003  č.j.  3  T  5/2002-121  ve  spojení  s usnesením  Krajského  soudu  v Českých 
Budějovicích  ze  dne  2.2.2004  č.j.  3  To  920/2003-144  byl  M.E.  uznán  vinným  ze  spáchání 
trestného  činu  výtržnictví  podle  §  202  odst.  1  trestního  zákona  a  trestného  činu  ublížení  na 
zdraví podle § 222 odst. 1 trestního zákona. Trestného jednání se dopustil 6.2.2001 kolem 20.00 
hodin v Českých Velenicích tím, že fyzicky napadl P.M. tak, že jej několikrát značnou silou 
nakopl do různých částí těla, zejména do zad, načež mu svázal ruce vodítkem na psy a takto jej 
vláčel po zemi a přitom pobízel své dva psy, aby poškozeného kousali. Tímto jednáním způsobil 
poškozenému zlomeninu 7 – 10 žebra vpravo s následnou dechovou tísní a nevzdušností levé 
plíce,  pohmoždění  stěny  břišní,  povrchní  stiskovou  tržnou  ránu  na  pravém  předloktí  a 
mnohočetné  drobnější  oděrky  po  celém  těle  s následným  léčením  do  2.4.2001.  Za  spáchání 
těchto  trestných  činů  byl  M.E.  odsouzen  k úhrnnému  trestu  odnětí  svobody  v trvání  2  let 
s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 3 let. Konec zkušební doby tedy připadl na 
den  2.2.2007.  Usnesením  Okresního  soudu  v Jindřichově  Hradci  ze  dne  10.4.2007  č.j.  3  T 
5/2002 bylo podle § 60 odst. 1 trestního zákona vysloveno, že se odsouzený M.E. osvědčil ve 
zkušební době podmíněného odkladu výkonu tohoto trestu odnětí svobody a podle § 60 odst. 1 
trestního zákona se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen. 
 
Na základě shora provedeného dokazování dospěl nalézací soud k závěru, že skutkový 
děj  byl  bezpečně  a  spolehlivě  prokázán  v rozsahu  podané  obžaloby.  Pokud  došlo  k dílčím 
změnám  v popisu  skutkového  děje,  stalo  se  tak  především  v otázce  týkající  se  následku,  tj. 
rozsahu zranění, které poškozený utrpěl, resp. které hrozilo vzniknout. Jednalo se jen o dílčí 
upřesnění  s cílem  vystihnout rozsah a  charakter  trestného jednání  obžalovaného  a následku, 
který takto vzniknul. V souvislosti s rozsahem dokazování pak musí nalézací soud konstatovat, 
že sám rozsah důkazů provedených u hlavního líčení dne 31.8.2015 považoval za dostatečný 
pro  svoje  rozhodnutí,  když  ostatně  ani  procesní  strany  jiné  návrhy  na  doplnění  dokazování 
neučinily. Důkazy provedené u hlavního líčení tvoří ucelený řetězec, který umožňuje soudu 
vyslovit výrok o vině. Nalézací soud musí tedy stručně rekapitulovat, že obžalovaný M.E. se 
k trestnému jednání nedoznal v tom rozsahu, jak je mu kladeno v obžalobě za vinu. Nejdříve 

pokračování  
10 
40 T 6/2015 
 
fyzické napadení poškozeného popíral, později připustil, že mu dal dvakrát facku a nakonec 
setrval  na  své  výpovědi  z přípravného  řízení  o  tom,  že  mu  dal  ránu  pěstí.  Z uvedených 
skutečností  je  zjevné,  že  obžalovaný  svoji  výpověď  učinil  s cílem  zmírnit  vlastní  trestní 
odpovědnost a opatřovat si jakési alibi. Kromě toho popíral např. přítomnost třetí osoby, zjevně 
svého  společníka,  byť  ostatní  svědkové  o  takové  osobě  hovoří.  I  bez  výslovného  doznání 
obžalovaného M.E. je však jeho trestné jednání jednoznačně prokazováno výpověďmi svědků, 
kteří byli u hlavního líčení, resp. v přípravném řízení vyslechnuti. Předně považuje nalézací 
soud  za  nezbytné  konstatovat,  že  neshledal  důvodu  pro  zpochybnění,  kterékoliv  z těchto 
svědeckých výpovědí. Svědkové vyslechnutí u hlavního líčení, bez výjimky vypovídali shodně 
jako v přípravném řízení a pokud se v jejich výpovědi objevily dílčí nepřesnosti, byly procesně 
řádným způsobem u hlavního líčení odstraněny. Navíc výpovědi těchto svědků, kteří události 
přímo  viděli  či  slyšeli,  event.  se  o  nich  dozvěděli  zprostředkovaně,  spolu  vzájemně 
korespondují, ať už se jedná o svědky vyslechnuté u hlavního líčení, nebo o svědky vyslechnuté 
pouze v přípravném řízení, jejichž výpovědi byly u hlavního líčení procesně řádným způsobem 
čteny. Zcela nezpochybnitelně obžalovaného usvědčuje ve své výpovědi poškozený P.L., který 
obžalovaného z minulosti znal a plně ho identifikoval jako osobu, která jej fyzicky napadla. 
P.L. uvedl, že jej poškozený napadl nejméně třikrát a pokud jej napadl vícekrát, sám si to už 
nepamatuje v důsledku zranění, které utrpěl. V této části jeho výpověď plně koresponduje i se 
závěry  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudního  lékařství,  když  soudní 
znalec slyšený u hlavního líčení potvrdil, že na těle poškozeného byly zjištěny nejméně tři póly 
násilí. Výpověď obžalovaného o tom, že se s poškozeným setkali před restauraci zcela náhodně, 
je  rovněž  výpovědí  nevěrohodnou.  Byť  lze  připustit,  že  je  poměrně  neobvyklé,  aby  někdo 
chodil  venčit  psa  po  půlnoci  do  parku  v Lužánkách,  a  to  na  konci  ledna,  přesně  v zimních 
měsících, sama o sobě tato skutečnost jeho obhajobu nevyvrací. Jeho obhajoba je však vyvrácen 
výpovědí svědka A.R., který jednoznačně uvedl, že v rámci své kuřácké přestávky, když byl 
před restaurací zde obžalovaného, kterého zná jako hosta, viděl, a to dokonce za situace, kdy 
obžalovaný nahlížel oknem do restaurace. Z těchto skutečností lze tedy spolehlivě učinit dílčí 
závěr o tom, že obžalovaný na poškozeného čekal proto, aby si minimálně vzájemné neshody 
vysvětlili, když po slovní hádce mezi nimi došlo k fyzickému konfliktu, při němž obžalovaný 
napadl  poškozeného.  Ostatně  i  sám  poškozený  v rámci  své  výpovědi  uvedl,  že  na  něj 
obžalovaný  před  restaurací  venku  čekal.  Průběh  konfliktu  vedle  poškozeného  P.L.  popsal 
zejména svědek M.K., který dokonce uvedl, že napadený, tj. poškozený P.L. nekřičel, ani se 
nijak nebránil a podle odhadu svědka obdržel cca 10 ran do zad, ale i do jiných míst, zejména 
do ramene, do krku a do hlavy. Rány zejména slyšela, ale dvě z nich, které směřovaly do hlavy, 
také  viděla  svědkyně  L.M.,  jejíž  svědecká  výpověď  stejně  jako  výpověď  svědka  M.K.  i 
samotného P.L. prokazuje, že obžalovaný k útoku na poškozeného použil předmět délky cca 30 
– 50 cm, který svědek K. označil jako teleskopický obušek nebo tyč, svědkyně L.M. jej označila 
jako tyč, kterou bil obžalovaný poškozeného do  hlavy a svědek  – poškozený  P.L. výslovně 
uvedl,  že  se  jednalo  o  teleskopický  obušek.  Rány  také  viděl  a  slyšel  svědek  J.B..  Mezi 
výpověďmi těchto svědků stran celého incidentu, resp. jeho dílčích částí, které každý z nich 
viděl nebo slyšel, nejsou naprosto žádné rozhodující rozpory. Mimo jiné i svědek J.B. vyvrátil 
tvrzení  obžalovaného  o  tom,  že  na  místě  byl  pouze  on  sám  s poškozeným,  neboť  svědek 
potvrdil,  že  viděl  dva  muže  se  psem,  kteří  odcházeli  směrem  k parku  v Lužánkách,  což  je 
v souladu s výpověďmi svědků L.M., L.H. a A.R.. Svědkyně L.H. o průběhu konfliktu uvedla 
pouze údaje, které zjistila od poškozeného. Poškozený sám byl ve věci vyslechnut, soud neměl 
důvodu pochybovat  o věrohodnosti  jeho výpovědi  a stejně tak neměl důvodu pochybovat  o 

pokračování  
11 
40 T 6/2015 
 
věrohodnosti  výpovědi  svědkyně  L.H., zejména  pak v té části, kdy interpretovala informace 
získané od poškozeného. Především svědkyně vypovídala rovněž u hlavního líčení shodně jako 
v přípravném  řízení  a  zejména  poskytla  informace  získané  od  poškozeného  v okamžiku 
bezprostředně po jeho napadení, kdy poškozený sám byl zcela otřesen po zásadním zranění, 
měl zakrvavenou hlavu a logicky nelze předpokládat, že by měl časový prostor a intelektové 
schopnosti,  aby  uváděl  záměrně  matoucí  a  nepravdivé  skutečnosti.  Dodatečně,  v rámci  své 
výpovědi uvedl, že si s odstupem času pamatuje pouze první tři údery. Na místě však L.H. řekl, 
že ho zmlátil právě obžalovaný, který měl přezdívku „M.“. 
 
 
B./ Právní kvalifikace 
 
Trestné jednání obžalovaného M.E. spočívalo v tom, že dne 30.1.2015 kolem 00.55 hod. 
v Brně  na  ulici  Lidická  46,  před  restaurací  Café  Laundry,  fyzicky  napadl  jiného  -  P.L.,  nar. 
XXXXX,  a  to  tak,  že  jej  opakovaně  bil  kovovým  teleskopickým  obuškem  do  zad,  ramen  a 
hlavy. Obžalovaný se tohoto jednání dopustil na ulici před restaurací, tedy na místě veřejnosti 
přístupném.
 Jeho jednání bylo hodnoceno jako výtržnost, neboť hrubě a závažným způsobem 
narušil veřejný klid a pořádek zejména tím, že napadl slovně a fyzicky jiného – poškozeného 
P.L.. Jeho útoku  vůči  poškozenému  nebyly  bezprostředně přítomny nejméně tři další osoby, 
byť několik svědků celý incident sledovalo zpovzdálí. Přesto však nelze, podle názoru soudu, 
konstatovat, že se obžalovaný tohoto jednání dopustil „veřejně“ ve smyslu ustanovení § 117 
písm. b) trestního zákoníku.  Je však zcela zjevné, že k zesílení  útoku  proti fyzické integritě 
poškozeného obžalovaný použil teleskopický obušek, který má  charakter  zbraně ve smyslu 
ustanovení § 118 trestního zákoníku. Teleskopický obušek je zcela jednoznačně předmětem, 
kterým  je  možno  učinit  útok  proti  tělu  jiné  osoby  důraznější.  To  ostatně  koresponduje  i  se 
závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který je rozveden 
shora. Soudní znalec jednoznačně uvedl, že vedle zranění, které poškozenému vzniklo a které 
jej omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 2 – 3 týdnů, zcela reálně hrozilo vzniknout 
zranění závažnější, které je také popsáno ve výroku rozsudku. Shora citovaným přílohovým 
spisem Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002 pak bylo prokázáno, že M.E. 
byl v minulosti odsouzen jak pro trestný čin výtržnictví podle dřívějšího ustanovení § 202 odst. 
1 trestního zákona, tak pro trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 trestního zákona, 
jímž  jinému  úmyslně  způsobil  těžkou  újmu  na  zdraví.  V případě  obou  těchto  skutkových 
podstat bylo užito právní kvalifikace podle tzv. trestního zákona, nikoliv podle zákona účinného 
od  1.1.2010,  tj.  tzv.  trestního  zákoníku.  Byť  došlo  ke  změně  systematického  zařazení 
skutkových  podstat,  rozhodující  je  to,  že  aplikované  právní  věty  se  prakticky  nezměnily. 
V případě obou trestných činů, jejichž právní kvalifikace bylo užito v nyní projednávané trestní 
věci,  byla  naplněna  podmínka,  že  čin  spáchal  opětovně,  neboť  obžalovaný  M.E.  byl 
v minulosti odsouzen jak pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví (dříve § 222 odst. 1 trestního 
zákona), tak pro trestný  čin  výtržnictví  (dříve § 202  odst. 1 trestního zákona). Fakt,  že toto 
odsouzení ve věci Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002 bylo zahlazeno a 
na  M.E.  se  hledí,  jako  by  nebyl  odsouzen,  není  z hlediska  naplnění  formálního  znaku  „čin 
spáchal opětovně“ rozhodující. Uvedená podmínka je naplněna i za předpokladu, že pachatel 
byl pro takový čin odsouzen, avšak hledí se na něj, jakoby odsouzen nebyl.  
 

pokračování  
12 
40 T 6/2015 
 
V přímé příčinné souvislosti s trestným jednáním obžalovaného M.E., které je popsáno 
shora, utrpěl prokazatelně poškozený P.L. zranění – tržné rány hlavy v týlní oblasti a v čelně 
temenní oblasti, zlomeninu nosních kostí s posunem doprava, krevní podlitinu pod levým okem 
a otřes mozku s citelným omezením v obvyklém způsobu života po dobu 2 – 3 týdnů, přičemž 
toto zranění  zanechá  trvalé následky v podobě dvou jizev na hlavě a mírné deformace nosu 
směrem  doprava.  Doba  citelného  omezení  v obvyklém  způsobu  života  poškozeného  sice 
nepřesáhla soudní praxí vyžadovanou dobu cca 6 týdnů, aby mohly být naplněny kvalifikační 
znaky těžké újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku, ale 
přesto  vznik  těžké  újmy  na  zdraví  reálně  hrozil.  Z hlediska  následku  trestného  jednání 
obžalovaného, který reálně hrozil vzniknout, musí nalézací soud odkázat na závěry znaleckého 
posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudního  lékařství,  i  výslech  soudního  znalce  u 
hlavního  líčení,  jak  jsou  rozvedeny  shora.  Jednoznačně  bylo  prokázáno,  že  s ohledem  na 
použitý  nástroj,  tj.  teleskopický  obušek,  který  má  na  konci  kuličku,  přičemž  úder  touto 
kuličkou,  jak  potvrdil  soudní  znalec,  lze  srovnat  s úderem  kladivem,  jakož  i  s ohledem  na 
znalcem  hodnocenou  střední  až velkou  intenzitu  útoku, a to  do míst,  kde se nachází  životně 
důležité orgány, tj. do hlavy, reálně hrozilo vzniknout zranění závažnější. Soudní znalec uvedl, 
že takto mohlo dojít právě ke zhmoždění mozku, a to i bez zlomenin klenby lební, mohlo dojít 
ke zlomeninám klenby lební, ke krvácení pod obaly mozkové, což by byl život ohrožující stav, 
když nebyla vyloučena ani poúrazová epilepsie. Nalézací soud proto uzavřel, že reálně hrozilo 
poškozenému vzniknout zranění, které by jej citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po 
dobu přesahující 6 týdnů a přivodilo by trvalé následky např. v podobě poúrazové epilepsie 
nebo  neurologického  deficitu,  když  takové  závěry  byly  učiněny  na  podkladě  citovaného 
znaleckého posudku. Pro úplnost je třeba konstatovat, že z hlediska užité právní kvalifikace pak 
považoval nalézací soud za nezbytné rovněž doplnit popis skutkového děje ve výroku rozsudku 
právě o tyto skutečnosti, které byly ze znaleckého posudku zjištěny. Objektivně tak hrozil vznik 
těžké újmy na zdraví, např. ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm. i) trestního zákoníku, jako 
delší  dobu  trvající  poruchy  zdraví.  Útoky  obžalovaného  pomocí  zbraně  –  teleskopického 
obušku směřovaly do míst, kde se nachází životně důležité orgány, tj. do hlavy a byly vedeny 
střední až velkou intenzitou. Těžká újma na zdraví reálně hrozila vzniknout a trestné jednání 
obžalovaného ve vztahu k poškozenému P.L. dospělo do vývojového stádia pokusu ve smyslu 
§ 21 odst. 1 trestního zákoníku. Podle citovaného zákonného ustanovení se pokusem rozumí 
jednání,  které bezprostředně směřuje k dokonání  trestného činu  a jehož se pachatel dopustil 
v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.  
 
Jednáním obžalovaného M.E. byl porušen zájem společnosti na ochraně lidského zdraví, 
tj.  normálních  funkcí  lidského  těla  včetně  řádné  funkce  všech  orgánů,  které  jsou  potřebné 
k náležité  činnosti.  Tento  zájem  společnosti  je  objektem  zločinu  těžkého  ublížení  na  zdraví 
podle  §  145  trestního  zákoníku,  jako  chráněný  zájem  společnosti.  Současně  však  došlo 
jednáním obžalovaného i k porušení zájmu společnosti na ochraně klidného občanského soužití 
proti  závažnějším  útokům  narušujícím  veřejný  klid  a  pořádek,  a  to  zejména  na  místech 
veřejnosti přístupných. Mezi taková místa lze rozhodně prostor na frekventované ulici Lidická 
v Brně,  před  restaurací  Café  Laundry,  počítat.  Uvedený  zájem  společnosti  je  chráněný 
ustanovením § 358 trestního zákoníku jako objekt přečinu výtržnictví. 
 

pokračování  
13 
40 T 6/2015 
 
Vedle znaku objektu a objektivní stránky (jednání, následek a příčinná souvislost mezi 
nimi), v případě obou skutkových podstat, se nalézací soud zabýval také tím, zda byly naplněny 
znaky subjektu a subjektivní stránky. 
Nezbytným  znakem  subjektu  –  pachatele  trestného  činu  je  jeho  věk  a  příčetnost. 
Z provedeného dokazování bylo nade vší pochybnost zjištěno, že obžalovaný M.E. byl v době 
spáchání trestného jednání pachatelem zletilým, čímž v plném rozsahu naplnil podmínku věku 
vymezenou  v ustanovení  §  25  trestního  zákoníku.  Podmínka  příčetnosti  pak  v souladu 
s ustanovením § 26 trestního zákoníku vyžaduje, aby pachatel v době spáchání činu byl schopen 
rozpoznat  jeho  protiprávnost  a  své  jednání  ovládat.  Ani  v tomto  směru  nevznikly  žádné 
pochybnosti týkající se duševního stavu obžalovaného, který by odůvodňovaly úvahy o jeho 
snížené nebo dokonce vyloučené příčetnosti.  Již ve stádiu přípravného řízení  byl  zpracován 
znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie soudním znalcem MUDr. Jiřím 
Pokorou. Soudní znalec po vyšetření obžalovaného M.E. dospěl k závěru, že v době spáchání 
trestného činu obžalovaný netrpěl žádnou závažnou duševní poruchou – chorobou ve smyslu 
psychózy,  netrpěl  ani  žádnou  jinou  duševní  poruchou  definované  v 10.  Revizí  mezinárodní 
klasifikace  nemocí,  a  to  ani  syndromem  závislosti  na  alkoholu.  Množství  alkoholu,  které 
obžalovaný  požil,  je  z forenzně  psychiatrického  hlediska  bezvýznamné.  I  s přihlédnutí 
k ovlivnění  alkoholem,  mohl  obžalovaný  v době  spáchání  trestného  jednání  rozpoznat  jeho 
protiprávnost a mohl své jednání ovládat. Podle závěrů soudního znalce tedy jeho rozpoznávací 
i  ovládací  schopnosti  byly  zachovány  v plném  rozsahu.  Nalézací  soud  proto  uzavřel,  že 
obžalovaný M.E. byl v době spáchání trestného jednání se zřetelem k svému věku i duševnímu 
stavu plně trestně odpovědný. 
 
Dalším znakem kteréhokoliv trestného činu je pak jeho subjektivní stránka, která v sobě 
zahrnuje  rovněž  znaky  týkající  se  psychiky  pachatele.  Obligatorním  znakem  je  zavinění, 
přičemž  naplnění  tohoto  znaku  je  nezbytné  z hlediska  trestní  odpovědnosti  konstruované 
v trestném právu jako odpovědnost subjektivní, tj. odpovědnost za zaviněné jednání. Zavinění 
je  považováno  za  vnitřní  psychický  vztah  pachatele  k podstatným  složkám  trestného  činu, 
zejména  k jeho  objektivní  stránce  (jednání,  následkem  a  příčinná  souvislost  mezi  nimi)  a 
k objektu. Zavinění v sobě zahrnuje složku intelektovou (vědění, vnímání pachatele) a složku 
volní (chtění nebo srozumění, čili rozhodnutí pachatele jednat určitým způsobem se znalostí 
podstaty  věci).  Při  hodnocení    zavinění  vycházel  nalézací  soud  v případě  obou  skutkových 
podstat  jednak  z výše  citovaného  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví 
psychiatrie, dále ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ale 
také  z výpovědi  obžalovaného  a  zejména  z výpovědí  všech  svědků,  kteří  byli  ve  věci 
vyslechnuti, jakož i z listinných důkazů, které byly provedeny. Tyto důkazy zcela spolehlivě 
prokazují  všechny  rozhodné  okolností  týkající  se  skutkových  zjištění,  zejména  objektivní 
stránky.  Významným  důkazem,  který  našel  odraz,  jak  v užité  právní  kvalifikaci,  tak  i  při 
posouzení zavinění obžalovaného, a to k oběma aplikovaným skutkovým podstatám, byl trestní 
spis Okresního soud v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002. Tímto důkazem bylo bezpečně a 
spolehlivě  prokázáno,  že  již  v minulosti  se  obžalovaný  M.E.  dopustil  velmi  obdobného 
trestného jednání, které bylo v souladu s dřívější právní úpravou kvalifikováno jako trestný čin 
výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 trestního 
zákona. Nalézací soud takto považoval za jednoznačně prokázané především to, že obžalovaný 
M.E. zcela nepochybně věděl, jaké jsou hranice trestního zákona, tedy že fyzickým napadením 
jiné osoby veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném a dokonce v takovéhoto intenzitě a za 

pokračování  
14 
40 T 6/2015 
 
použití  zbraně,  překročí  hranice  trestní  odpovědnosti  a  dopustí  se  trestného  činu.  Předně  se 
jedná  o  skutečnosti  obecně  známé  a  navíc  obžalovaný  M.E.  byl  za  typově  velmi  obdobné 
jednání v minulosti pravomocně odsouzen, potrestán, když trest vykonal. Skutkové okolnosti 
nyní projednávané trestní věci pak svědčí o tom, že se obžalovaný tohoto výtržnického jednání 
i napadení poškozeného P.L. dopustit chtěl. Obžalovaný věděl, že se pohybuje, byť v nočních 
hodinách, přesto na jinak frekventované ulici před restaurací v době jejich provozních hodin, 
tj. na místě veřejnosti přístupném. Přesto po předchozím slovním konfliktu s poškozeným P.L. 
tohoto fyzicky napadl. K zesílení svého útoku vůči poškozeného obžalovaný dokonce  použil 
teleskopický  obušek  jako  zbraň,  tj.  jako  předmět,  který  učiní  útok  proti  tělu  poškozeného 
důraznějším, když navíc rány teleskopickým obuškem byly vedeny cíleně a opakovaně. Jednání 
obžalovaného bylo prokazatelně jednáním aktivním, opakovaným, byť se odehrálo v poměrně 
krátkém časovém intervalu. Poškozenému P.L. byla způsobena újma na zdraví, která jej citelně 
omezovala  v obvyklém  způsobu  života  po  dobu  2  –  3  týdnů  a  zcela  reálně  hrozilo  zranění 
závažnější, které by jej citelně omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu přesahující 6 
týdnů. Nalézací soud uzavřel, že obžalovaný se svého jednání dopustil zaviněním ve formě 
přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm.  a) trestního zákoníku, 
a to v rovině základní i 
kvalifikované skutkové podstaty § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku a § 145 odst. 
1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku. Obžalovaný věděl, že se dopouští trestného jednání, když 
v minulosti  byl  za  takové  trestné  činy  pravomocně  odsouzen,  navíc  se  jedná  o  skutečnosti 
obecně  známé.  Kromě  toho  obžalovaný  nepochybně  věděl,  s ohledem  na  svoje  intelektové 
schopnosti  i  životní  zkušenosti,  že  opakovanými  útoky  zejména  do  hlavy,  za  použití 
teleskopického  obušku  jako  zbraně,  může  způsobit  jiné  fyzické  osobě  závažné  zranění. 
Opakované útoky vůči poškozenému do těchto míst pomocí teleskopického obušku svědčí o 
tom, že se obžalovaný takový následek způsobit chtěl. Bez významu, stran zavinění M.E., není 
také jeho jednání, které následovalo po napadení poškozeného. Svědeckými výpověďmi bylo 
prokázáno,  že  obžalovaný  stál  nad  poškozeným,  který  měl  doslova  zakrvavenou  hlavu,  což 
např. svědkyni L.H. připadlo velmi nepochopitelné, zejména za situace, kdy věděla, že se oba 
znají  a  přátelí  se,  a  dále  obžalovaný  zanechal  poškozeného  takto  zraněného  na  místě  a  jak 
potvrdili další svědkové a odešel se svým psem do parku v Lužánkách.  
 
Vedle  shora  rozebraných  formálních  znaků  obou  skutkových  podstat  se  soud 
pochopitelně zabýval i otázkou společenské škodlivosti trestného jednání obžalovaného M.E., 
jak vyžaduje ustanovení § 12 odst. 2 trestního zákoníku. Důkazy provedené u hlavního líčení 
svědčí o vysokém stupni společenské škodlivosti jednání obžalovaného, který opětovně, bez 
jakýchkoliv omluvitelných důvodů, fyzicky napadl jinou osobu, a to rovněž opětovně na místě 
veřejnosti  přístupném.  Obžalovaný  se  tohoto  jednání  dopustil  přesto,  že  byl  v minulosti  za 
typově velmi obdobné jednání odsouzen, potrestán a trest vykonal, přesto se však tento trest 
zjevně minul svým výchovným účinkem. Skutečnost, že v přímé příčinné souvislosti s trestným 
jednáním  obžalovaného  závažný  následek  fakticky  nevznikl,  ale  pouze  objektivně  hrozil,  je 
spíše  dílem  náhody,  nikoliv  výsledkem  promyšleného  jednání  obžalovaného.  Nalézací  soud 
proto uzavřel, že jednání obžalovaného M.E. je natolik společensky škodlivé, že zcela vylučuje 
úvahy o jiné odpovědnosti, než odpovědnosti trestněprávní.  
Po  zvážení  všech  rozhodných  okolností  případu  nalézací  soud  uzavřel,  že  obžalovaný 
M.E. naplnil veškeré zákonem stanovené znaky skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na 
zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 

pokračování  
15 
40 T 6/2015 
 
1  trestního  zákoníku  a  přečinu  výtržnictví  podle  §  358  odst.  1,  odst.  2  písm.  a)  trestního 
zákoníku a uznal jej vinným v plném rozsahu obžaloby. 
 
 
C./ Výrok o trestu  
 
Při úvaze o druhu trestu a jeho výši hodnotil soud kromě veškerých okolností případu, 
které  jsou  rozebrány  shora  i  osobu  obžalovaného  M.E..  Ve  smyslu  ustanovení  §  39  odst.  1 
trestního zákoníku soud přihlédl jak k povaze a závažnosti spáchaného trestného jednání, tak i 
osobním poměrům obžalovaného, jeho dosavadnímu způsobu života, možnostem jeho nápravy, 
když hodnotil i veškeré polehčující i přitěžující okolnosti ve smyslu ustanovení § 41 a § 42 
trestního zákoníku. 
 
K osobě obžalovaného M.E. bylo zjištěno, že pracuje jako jevištní technik v Městském 
divadle Brno. Ze zprávy jeho zaměstnavatelské organizace ze dne 3.8.2015 pak bylo zjištěno, 
že své pracovní povinnosti vykonává velmi dobře a zaměstnavatel s ním dosud neměl žádné 
problémy. V této organizaci pracuje od 1.6.2014. Ze zprávy Městského úřadu v Uherském 
Brodě
  (č.l.200)  pak  bylo  zjištěno,  že  v letech  2003  –  2004  byl  třikrát  projednáván  pro 
přestupky,  aktuálně  však  žádný  záznam  v evidenci  přestupků  nemá  (č.l.  223).  Opisem 
rejstříku  trestu
  (č.l.  243)  bylo  prokázán,  že  zde  má  obžalovaný  tři  záznamy.  Pro  prvé 
odsouzení  ve  věci  Okresního  soudu  v Táboře  sp.zn.  2  T  342/93  mu  svědčí  fikce  zahlazení, 
neboť  se  ve  zkušební  době  22.9.1997  osvědčil.  Druhé  odsouzení  ve  věci  Okresního  soudu 
v Jindřichově Hradci sp.zn. 3 T 5/2002 má z hlediska přitěžujících okolností stejný charakter, 
tedy obžalovaný se ve zkušební době osvědčil a navíc toto odsouzení našlo pak odraz v rovině 
základů trestní odpovědnosti jako podmínka pro naplnění formálního znaku kvalifikovaných 
skutkových podstat. Naposled byl M.E. odsouzen rozsudkem Městského soudu v Brně ve věci 
vedené pod sp.zn. 9 T 356/2007 pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 
1, odst. 2 trestního zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody se zkušebním dobou do 
5.12.2009.  Ani  k tomuto  odsouzení  nelze  přihlížet  jako  k přitěžující  okolnosti,  neboť 
obžalovaný se dne 6.12.2010 osvědčil a svědčí mu fikce zahlazení. 
Trest byl obžalovanému M.E. ukládán jako trest úhrnný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 
1 trestního zákoníku za oba trestné činy, a to podle přísnější trestní sazby. V konkrétním případě 
proto  soud  vycházel  z ustanovení  §  145  odst.  2  trestního  zákoníku,  které  umožňuje  uložit 
pachateli pouze trest odnětí svobody v trvání 5 – 12 let. Rozhodování soudu se tak omezilo na 
určení konkrétní výše trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. S přihlédnutím ke všem 
rozhodným  okolnostem  případu,  osobnímu  profilu  obžalovaného,  k absenci  polehčujících 
okolností  a  existenci  přitěžující  okolnosti  ve  smyslu  ustanovení  §  42  písm.  n)  trestního 
zákoníku,  tj.  spáchání  více  trestných  činů,  rozhodl  soud  uložit  obžalovanému  trest  odnětí 
svobody  v trvání  5,5  roku
,  tj.  mírně  nad  dolní  hranicí  zákonné  trestní  sazby.  V nejmenším 
nebyly naplněny podmínky pro úvahy o uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, 
neboť,  jak  ostatně  uvedla  i  státní  zástupkyně  ve  své  závěrečné  řeči,  trestné  jednání 
obžalovaného bylo zákeřné, nečekané, když na poškozeného výslovně čekal, využil toho, že 
poškozený je v podnapilém stavu a zaútočil na něho zbraní, přičemž na jeho těle byly zjištěny 
tři póly násilí, které směřovaly na hlavu, tj. do míst, kde se nachází životně důležité orgány. 
Obžalovaný tak nepochybně jednal po předchozím uvážení, o čemž svědčí jeho vyčkávání na 
poškozeného před restaurací i celková příprava jeho útoku na poškozeného. Tato skutečnost 

pokračování  
16 
40 T 6/2015 
 
byla rovněž v souladu s návrhem státní zástupkyně hodnocena jako přitěžující okolnost podle 
§ 42 písm. a) trestního zákoníku a vylučuje úvahy o náhlém nepředpokládaném afektovaném 
jednání, teoreticky snad z popudu poškozeného. V souladu s ustanovením § 56 odst. 2 písm. c) 
trestního  zákoníku  byl  obžalovaný  pro  výkon  tohoto  trestu  zařazen  do  věznice  s ostrahou
neboť trest je mu ukládán za úmyslný trestný čin ve výměře převyšující 3 roky.  
 
D./ Výrok o náhradě škody 
 
V rámci adhezního řízení, které je součástí trestního řízení rozhodoval soud také o nároku 
na  náhradu  škody  poškozeného  subjektu  –  Vojenské  zdravotní  pojišťovny  ČR.  Tento 
poškozený subjekt se se svým nárokem na náhradu škody ve výši 2.199 Kč připojil řádně a 
včas, tj. před zahájením dokazování u hlavního líčení, jak vyžaduje ustanovení § 43 odst. 1 
trestního řádu, resp. 206 odst. 2 trestního řádu. Vojenská zdravotní pojišťovna ČR ve svém 
přípise  (č.l.  110)  uvedla,  že  požadovanou  částku  2.199  Kč  požaduje  v souvislosti  s náklady 
vynaloženými na léčení  a ošetřování poškozeného, což doložila jednak výčtem jednotlivých 
zdravotnických  úkonů,  použitého  zdravotnického  materiálu,  léčiv,  jakož  i  výpisem  dokladů 
vykázaných pojištěnci – poškozenému P.L. (č.l. 111-113). Nárok tohoto poškozeného subjektu 
byl shledán oprávněným, co do důvodu i co do výše. V souladu s ustanovením § 228 odst. 1 
trestního  řádu  proto  byla  obžalovanému  uložena  povinnost,  aby  uhradil  Vojenské  zdravotní 
pojišťovně  ČR,  se  sídlem  Praha  9,  Drahobejlova  1404,  škodu  ve  výši  2.199  Kč.  Z hlediska 
hmotně právního má tento výrok oporu v ustanovení § 2910 občanského zákoníku, jako zákona 
č. 89/2012 Sb. účinného od 1.1.2014. Podle citovaného zákonného ustanovení „škůdce, který 
vlastním  zaviněním  poruší  povinnost  stanovenou  zákonem,  a  zasáhne  do  absolutního  práva 
poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil“. Způsob a rozsah náhrady škody je pak 
upraven  zejména  v ustanovení  §  2951  odst.  1  občanského  zákoníku,  podle  něhož  se  „škoda 
nahrazuje uvedením do předešlého stavu a není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, 
hradí se škoda v penězích“.  
 
 
P o u č e n í :          Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do  osmi dnů od jeho  
doručení  k Vrchnímu  soudu    v Olomouci  prostřednictvím  Krajského 
soudu  v Brně. 

Rozsudek  může  odvoláním  napadnout  státní    zástupce  pro 
nesprávnost kteréhokoliv výroku,  obžalovaný pro nesprávnost výroku, 
který se ho  dotýká, zúčastněná osoba pro neprávnost výroku  o zabrání 
věci  a  poškozený,  který  uplatnil  nárok    na  náhradu  škody,  pro 
nesprávnost výroku  o náhradě škody. 

                                   Osoba  oprávněná  napadat  rozsudek  pro  nesprávnost    některého 
jeho výroku může jej napadat také  proto, že takový výrok učiněn nebyl, 
jakož  i  pro    porušení  ustanovení  o  řízení  předcházejícím    rozsudku, 
jestliže toto porušení mohlo způsobit,  že výrok je nesprávný nebo že 
chybí ( § 246  odst. 1, odst. 2 trestního řádu) 
   Odvolání  musí  být  ve  lhůtě  uvedené  v  §  248  trestního  řádu  nebo 
v další lhůtě k tomu stanovené  předsedou senátu soudu prvního stupně 
také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých  výrocích je rozsudek 


pokračování  
17 
40 T 6/2015 
 
napadán  a  jaké  vady  jsou    vytýkány  rozsudku,  nebo  řízení,  které 
rozsudku  předcházelo. 

 
 
Krajský soud v Brně 
dne 10.9.2015                                                                     
 
                           JUDr. Jaroslava Bartošová v.r. 
                           předsedkyně senátu 
 
Za správnost vyhotovení: 
Beranová