Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 4T 140/2011-310'.


Jednací číslo: 4T 140/2011 - 310   
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
 
Okresní soud v Bruntále rozhodl v hlavním líčení konaném dne 6. 
3. 2012  v senátě  složeném  z jeho  předsedkyně  Mgr. Jany  Janečkové  a 
přísedících Jarmily Kročilové a Vladimíra Klecha 
 
t a k t o : 
Obžalovaný 
 
M.   V. , 
 
nar. XXX v XXX, svářeč, trvale bytem XXX, 
 
j e   v i n e n , 
 
že 1) v přesně  nezjištěné  době  od  počátku  měsíce  července  2007  do 
konce  měsíce  dubna  2010  v XXX,  poté,  co  se  v měsíci  lednu  2007 
prostřednictvím  internetu  seznámil  s R. D.,  před  kterou  vystupoval 
jako M. W. a s níž postupně navázal blízký vztah,  a poté, co R. D. 
přesvědčil o tom, že budou žít ve společné domácnosti a že zajišťuje 
společné  bydlení,  požadoval  od  R.  D.,  aby  mu  půjčovala  finanční 
prostředky  na  platby  související  s výstavbou  rodinného  domu  přesto, 
že  neměl  příjem,  z něhož  by  mohl  tyto  půjčky  vrátit,  přičemž  dům 
nestavěl  a  neučinil  v tomto  směru  žádné  úkony,  když  ani  neměl 
v úmyslu s R. D. partnerské soužití vést, kdy za tímto účelem mu R. 
D.  každý  měsíc  předávala  finanční  hotovosti  v různé  výši,  které  
získala  jednak  ze  svých  mezd,  plateb  výživného  na  své  děti  a 
invalidního důchodu a jednak z půjček a úvěrů, které si za tímto  

Pokračování 
-   2 - 
4T 140/2011 
účelem  zřídila,  takže  mu  celkově  předala  částku  410.040  Kč, 
zapůjčené  částky  použil  pro  svou  potřebu  a  ničeho  R.  D.  nevrátil, 
čímž R. D. způsobil škodu ve výši 410.040 Kč, 
 
2) v přesně nezjištěné době od počátku měsíce února 2008 do 14. 8. 
2009 v XXX,  okres  Bruntál,  poté,  co  se  v měsíci  říjnu  2007 
prostřednictvím  internetu  seznámil  s L. F.,  před  kterou  vystupoval 
jako M. V. a s níž postupně navázal blízký vztah, a poté, co L. F. 
přesvědčil o tom, že budou žít ve společné domácnosti a že zajišťuje 
společné  bydlení,  požadoval  od  L.  F.,  aby  mu  půjčovala  finanční 
prostředky  na  platby  související  s koupí  bytu  a  jeho  vybavením,  na 
opravu svého vozidla, na překlenutí dočasné finanční tísně po úraze 
a  na  další  obdobné  účely  přesto,  že  neměl  příjem,  z něhož  by  mohl 
půjčky vrátit, byt ani zařízení nezakoupil a neučinil v tomto směru 
žádné  úkony,  když  ani  neměl  v úmyslu  s L. F.  partnerské  soužití 
vést,  kdy  za  těmito  účely  mu  L.  F.  opakovaně  předávala  finanční 
hotovosti  v různé  výši,  které  získala  jednak  ze  své  mzdy  a  úspor  a 
jednak z půjček a úvěrů, které si za tímto účelem zřídila, takže mu 
celkově předala částku 480.000 Kč, zapůjčené částky použil pro svou 
potřebu a ničeho L. F., dnes M., nevrátil, čímž L. M. způsobil škodu 
ve výši 480.000 Kč, 
 
t e d y    ke  škodě  cizího  majetku  sebe  obohatil  tím,  že  uvedl 
někoho  v  omyl  a  způsobil  tak  na  cizím  majetku  značnou 
škodu, 
  3) dne  10.  11.  2010  v XXX,  okres  Olomouc,  poté,  co  se  v měsíci 
červenci  2010  prostřednictvím  profilu,  umístěným  na  seznamovacím 
internetovém  portálu  XXX,  seznámil  s E. S.,  před  kterou  vystupoval 
jako  M.  V.  a s níž  postupně  navázal  prostřednictvím  emailu  i 
osobních  schůzek  bližší  vztah,  přesvědčil  E.  S.  o  tom,  že  nutně 
potřebuje  krátkodobou  půjčku  pro  své  podnikání  a  na  platbu 
právníkovi  s tím,  že  jí  půjčku  do  jednoho  týdne  vrátí,  kdy  na 
základě  této  žádosti  mu  E.  S.  zapůjčila  částku  50.000  Kč,  přičemž 
nebyl  podnikatelským  subjektem,  ani  neměl  příjem,  z něhož  by  mohl 
zapůjčenou částku vrátit, půjčku použil pro svou potřebu a ničeho E. 
S. nevrátil, čímž E. S. způsobil škodu ve výši  50.000 Kč, 
 
t e d y 
sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak 
na cizím majetku větší škodu,  
 
 
č í m ž   s p á c h a l  
 
v bodě 1) a 2)  
trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního 
zákona, 
 
v bodě 3)  
přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, 
 
 
 
 
 

a   z a   t o   s e   o d s u z u j e 

Pokračování 
-   3 - 
4T 140/2011 
 
 

podle  §  173  odst.  1  trestního  zákoníku  za  použití  §  43  odst.  2 
trestního  zákoníku  k souhrnnému  trestu  odnětí  svobody  v trvání  
(čtyř) roků. 
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  c)  trestního  zákoníku  se  obžalovaný 
pro výkon uloženého trestu zařazuje do věznice s  ostrahou.  
 
Podle  §  43  odst.  2  trestního  zákoníku  se  v rozsudku  Okresního 
soudu  v  Šumperku  ze  dne  10.  1.  2011,  č.j.  3T  151/2010-136,  ve 
spojení  s usnesením  Krajského  soudu  v Ostravě,  pobočka  v Olomouci, 
ze  dne  15.  3.  2011,  č.j.  2To  44/2011-159,  zrušuje  výrok  o  trestu 
ohledně  obžalovaného  M.  V.,  jakož  i  všechna  další  rozhodnutí  na 
tento  výrok  obsahově  navazující,  pokud  vzhledem  ke  změně,  k níž 
došlo zrušením, pozbyla podkladu.  
 
Podle  §  228  odst.  1  trestního  řádu  je  obžalovaný  povinen 
zaplatit na náhradě škody poškozeným : 
-  R. D., nar. XXX, bytem XXX,  částku 410.040 Kč, 
-  L. M., nar. XXX, bytem XXX, částku 480.000 Kč, 
-  E. S., nar. XXX, bytem XXX, částku 50.000 Kč.  
 
 

 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
Skutkový  děj  soud  zjistil  z výpovědi  svědků  R.  D.,  M.  L.,  L. 
M., L. F., L. F., B. V. a E. S., z listinných materiálů a částečně i 
z výpovědi obžalovaného. 
 
 
Obžalovaný  M.  V.  k bodům  1)  a  2)  u  hlavního  líčení  odmítl 
vypovídat.  Byla  proto  čtena  jeho  výpověď  z přípravného  řízení,  kdy 
uvedl,  že  si  v roce  2007  podal  inzerát  na  vážné  seznámení  na 
sociální síti na internetu, kde mu odpovědělo několik žen. Mezi nimi 
byly  i  paní  D.  a  F..  Ohledně  paní  D.  obžalovaný  uvedl,  že  si 
vyměnili  několik  sms  zpráv,  pak  si  dali  schůzku  a  obžalovaný  ihned 
dospěl k závěru, že toto není partnerka pro něj. Proto jí hned řekl, 
aby  se  nezlobila,  že  z toho  nic  nebude.  Zůstali  ale  kamarádi  a  on 
k ní  chodil  na  kafe.  Občas  se  s ní  scházel  a  jezdil  s ní  i  na 
nákupy. Obdobně to bylo i u paní F., které řekl, že není jeho typ. 
Byl  u  ní  jednou  na  kafi  a  hned  odjel.  Od  žádné  z nich  nepřevzal 
žádnou  finanční  částku.  Na  dotaz,  proč  se  ženám  představoval  pod 
jinými  jmény,  obžalovaný  uvedl,  že  nemá  povinnost  se  na  první 
schůzce  někomu  představovat  a  ukazovat  občanský  průkaz.  Rovněž 
obžalovaný  popřel,  že  by  paní  F.  podepsal  půjčku  100.000  Kč  pod 
jménem  M.  V..  Obžalovaný  neměl  v úmyslu  zakoupit  byl  v XXX, o 
majetek paní D. se nezajímal. Popřel, že by měl s některou s těchto 
žen intimní styk. V roce 2007 užíval vozidlo XXX tmavě zelené barvy, 
nyní užívá vozidlo manželky, a to XXX modré barvy. Obžalovaný uvedl, 
že  exekuce  žádné  nemá,  ale  bez  podpory  rodičů  by  to  finančně 
nezvládl.  Ženám  manželství  nesliboval.  Sms  zprávou  jim  pouze 
oznámil, že se bude ženit, aby jej nadále neobtěžovaly.  
 
 
K bodu  3)  obžalovaný  u  hlavního  líčení  uvedl,  že  si  žádné 
peníze  od  paní  S.  nepřevzal.  Přiznal,  že  tuto  ženu  zná,  neboť  jej 

Pokračování 
-   4 - 
4T 140/2011 
kontaktovala  na  internetu,  a  to  na  stejný  inzerát,  jako  předchozí 
dvě ženy. Sešel se s ní někdy na podzim v XXX na nádraží. On sám tam 
přijel  vozidlem  od  své  manželky,  tedy  XXX  modré  barvy.  Asi  půl 
hodiny  spolu  byli  na  parkovišti  a  obžalovaný  se  snažil  paní 
vysvětlit, že se mu přihlásila na inzerát, který v té době již nebyl 
pravdivý.  Obžalovaný  uvedl,  že  je  slušnost  takovou  věc  sdělit 
osobně,  a  to  i  přesto,  že  předchozím  dvěma  ženám  to  sdělil  formou 
sms zpráv. Schůzka byla dopředu telefonicky domluvená; obžalovaný se 
v XXX stavoval, když se vracel od rodičů ze XXX. Již na této první 
schůzce  obžalovaný  paní  S.  sdělil,  že  se  bude  ženit,  ale  že  mohou 
být  přátelé.  Vzápětí  se  však  obžalovaný  opravil  a  uvedl,  že  v té 
době  již  ženatý  krátce  byl.  Obžalovaný  byl  v té  době  nezaměstnaný. 
Paní S. uvedl, že je profesí svářeč-zámečník. Byl zaměstnaný nejprve 
ve  Šternberku,  později  v XXX  v Mohelnici.  Asi  za  týden  spolu  měli 
další  schůzku.  Obžalovaný  paní  S.  volal,  protože  to  měl  zase  po 
cestě. Byli na náměstí v XXX na kávě, neví, o čem si spolu povídali. 
Obžalovaný znovu na schůzce zdůraznil, že je ženatý. Toto se paní S. 
asi  dotklo  a  na  další  schůzku  se  již  nedomlouvali.  Ona  jej  potom 
kontaktovala  sms  zprávami,  na  které  už  nereagoval.  Dokonce 
kontaktovala  i  jeho  ženu  se  sdělením,  že  žije  s podvodníkem.  Žádné 
peníze si od ní nepůjčil. Na dotaz státní zástupkyně pak obžalovaný 
uvedl, že paní S. o tom, že je ženatý, neřekl, protože rád poznává 
nové  lidi.  Před  schůzkou  byli  v telefonickém  kontaktu  asi  2x  do 
týdne. 
 
 
K bodu 1): 
 
 
Svědkyně R. D. soudu sdělila, že se s obžalovaným, který se jí 
představil  jako  M.  V.,  seznámila  v roce  2007.  Dostala  na  něj 
telefonní kontakt od kamarádky, která s ním byla na kávě. Obžalovaný 
přijel  k ní  domů,  dal  si  kávu  a  povídal  si  s dětmi  (tehdy  7  a  13 
let). Dával jim hádanky a padli si do oka. Obžalovaný jí řekl, že je 
mu  sympatická  a  zajiskřilo  to  mezi  nimi.  Obžalovaný  jí  říkal,  že 
bydlí  s rodiči  ve  XXX.  Jeho  matka  je  psychicky  nemocná.  Nikdy  ji 
nechtěl  s rodiči  seznámit,  pořád  se  na  něco  vymlouval.  Po  první 
schůzce  měla  svědkyně  z obžalovaného  dobrý  pocit,  domluvili  se  na 
pokračování. Obžalovaný jí volal druhý i třetí den, pak zase přijel. 
Jezdil autem XXX zelené barvy. Ze začátku spolu měli asi 4x nebo 5x 
i  intimní  styk.  Obžalovaný  u  ní  přespal  a  po  obědě  odjížděl.  Na 
návštěvy jí obžalovaný nikdy nic nedovezl. Vždycky říkal, že jede do 
práce  a  moc  spěchal.  Říkal,  že  dělá  zámečníka  ve  Šternberku  a 
vydělává  asi  30.000  Kč  měsíčně.  Přivydělával  si  ještě  u  nějaké 
vymahačské  firmy  v Olomouci.  Svědkyně  měla  v té  době  invalidní 
důchod  ve  výši  4.000  Kč,  přídavky  také  4.000  Kč.  Když  si 
přivydělávala,  měla  měsíčně  10  až  12  tisíc  Kč  dohromady.  Na  nájem 
dávala  5.000  Kč  měsíčně.  Obžalovaný  s ní  začal  po  nějaké  době 
intimně  žít  a  asi  někdy  v červenci  2007  ji  požádal,  jestli  by  mu 
mohla finančně vypomáhat. Říkal, že pro ně staví domek v XXX, kam by 
se mohli společně odstěhovat. Dům jí ale nikdy neukázal, že prý jde 
o překvapení. Ke svědkyni si potom vždy jezdil pro peníze. Dávala mu 
5 i 7 tisíc. V roce 2008 již měla tři brigády, dávala mu, co mohla, 
i 9.000 Kč měsíčně. Brala si i půjčky a přestala platit nájem. Když 
to  řekla  obžalovanému,  řekl,  že  to  nějak  udělá,  aby  neměla  strach. 
Později se jejich soužití změnilo pouze na vyzvedávání peněz. Někdy 
se  jí  i  týden  neozval  a  pak  si  přijel  jen  pro  peníze,  které  mu 

Pokračování 
-   5 - 
4T 140/2011 
svědkyně  takto  dávala  až  do  dubna  2010.  Peníze  pro  obžalovaného  si 
svědkyně i půjčovala od rodičů, ale i u bank a Providentu. Celkem mu 
možná  půjčila  více,  než  kolik  původně  uvedla.  Obžalovaný  se  na 
splácení  půjček  nijak  nepodílel.  Svědkyně  mu  nakonec  poslala  sms 
zprávu,  že  s ním  končí,  protože  jí  lže  a  jenom  slibuje.  Přesto,  že 
znal její rodiče, nikdy ji nepředstavil svým rodičům. Ani dům, který 
měl  stavět,  jí  nikdy  neukázal.  Její  tetě  jednou  řekl,  že  si  ji 
v květnu  2008  vezme.  Svědkyně  nakonec  dopadla  tak,  že  ji  pro 
neplacení nájmu vystěhovali z bytu. Má dluhy přesahující 100.000 Kč 
a  také  exekuce.  Je  z toho  špatná.  S obžalovaným  nikdy  nesepisovala 
žádné  papíry  o  půjčených  penězích.  Dávala  je  na  společné  bydlení  a 
ústně byli dohodnuti, že pokud se rozejdou, tak jí obžalovaný peníze 
vrátí. 
 
 
Svědkyně  M.  L.  soudu  sdělila,  že  se  jí  obžalovaný  představil 
jako  M.  V.  s tím,  že  je  přítelem  její  sestry.  Poprvé  ho  viděla  na 
jaře  2008,  a  pak  ještě  několikrát  v domácnosti  její  sestry  R.  D.. 
Svědkyně  věděla,  že  chce  obžalovaný  s její  sestrou  žít,  že  si  ji 
chtěl  vzít  a  že  stavěli  rodinný  dům.  Sestra  dávala  obžalovanému 
peníze,  aby  co  nejrychleji  uspíšila,  že  se  budou  stěhovat  do 
společného  bydlení.  Svěřila  se  jí  s tím,  že  si  vzala  úvěry  u  České 
spořitelny a u jiných bank. Třikrát jí půjčila peníze i svědkyně, a 
to  39.000  Kč.  Asi  šestkrát  nebo  sedmkrát  předávala  obálku  s penězi 
obžalovanému přímo svědkyně. Bylo to někdy na podzim 2008. O svatbě 
se  bavili  oba  dva  i  před  ní.  Někdy  v roce  2009  se  pak  její  sestra 
psychicky  zhroutila,  protože  již  byla  vyčerpaná  a  neměla  již  jaké 
peníze  by  obžalovanému  dala.  Tři  měsíce  pak  ležela  v Olomouci 
v nemocnici.  Finančně  jí  vypomáhali  rodiče  i  druhá  sestra.  Její 
sestra  přišla  i  o  byt,  protože  neměla  na  nájem.  V jednom  případě 
byla svědkyně u toho, když obžalovaný přijel a po paní D. požadoval 
částku 50.000 Kč na kolaudaci rodinného domu. 
 
 
Z listinných  materiálů  soud  zjistil,  že  svědkyně  R. D. 
poskytovala peníze obžalovanému od července 2007 do dubna 2010, a to 
v celkové  částce  410.040  Kč  (přehled  na  č.l.  46).  Kromě  vlastních 
zdrojů se jednalo i o půjčky Provident, České spořitelny a GE Money 
bank. Při rekognici konané dne 15. 2. 2011 svědkyně R. D. bezpochyby 
označila  obžalovaného.  Dle  výpisu  z České  spořitelny,  a.s.  byl 
svědkyni R. D. poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč dne 15. 5. 2008 a ve 
stejné  výši  (50.000  Kč)  dne  15.  3.  2009.  Dne  22.  7.  2008  jí  byl 
schválen úvěr u GE Money Multiservis ve výši 75.000 Kč. Svědkyně R. 
D. v roce 2007 pobírala částečný invalidní důchod ve výši 4.762 Kč, 
od ledna 2008 ve výši 4.988 Kč, od srpna 2008 ve výši 5.458 Kč a od 
ledna  2009  ve  výši  5.603  Kč  měsíčně.  U  společnosti  Provident 
Financial s.r.o. si svědkyně půjčila dne 20. 12. 2007 částku 24.000 
Kč, dne 28. 3. 2008 částku 7.000 Kč, dne 30. 5. 2008 částku 8.000 Kč 
a dne 16. 12. 2009 částku 9.000 Kč. Svědkyně D. pobírala v žalovaném 
období  sociální  příplatek,  od  května  do  července  2008  pracovala 
v XXX s průměrným měsíčním příjmem 2.551 Kč. Souběžně také pracovala 
v XXX po celý rok 2008 s průměrným čistým měsíčním příjmem 2.998 Kč. 
Od  července  do  prosince  2008  byla  také  na  dohodu  zaměstnána  u 
společnosti XXX s čistým měsíčním příjmem 5.665 Kč. 
 
 
K bodu 2): 
 

Pokračování 
-   6 - 
4T 140/2011 
 
Svědkyně  L.  M.,  dříve  F.,  soudu  sdělila,  že  se  s obžalovaným 
seznámila  na  internetu.  Obžalovaný  se  s ní  chtěl  seznámit.  Asi  od 
října 2007 si spolu psali a obžalovaný ji chtěl vidět. Nabídl jí, že 
ji odveze po práci domů. Čekal na ni ve 22.00 hodin, představil se 
jí jako M. V. a odvezl ji domů, kde si ještě nějakou dobu povídali 
v autě. Obžalovaný jí řekl, že pracuje v Olomouci jako svářeč. Když 
obžalovaný  odjel,  tak  jí  ještě  téhož  večera  poslal  sms,  že  by  se 
s ní  rád  sešel.  Scházeli  se  potom  podle  toho,  kdy  měl  obžalovaný 
čas.  Vždy  předtím  zavolal.  Svědkyně  za  ním  jezdila  do  XXX  nebo  do 
XXX. Obžalovaný  jí řekl,  že bydlí ve  XXX na XXX. Scházel se s ní 
na autobusovém nádraží. Svědkyně nikdy nebyla u něj doma. Obžalovaný 
měl  údajně  bydlet  s rodiči,  ale  tyto  jí  také  nikdy  nechtěl 
představit.  Obžalovaný  přitom  její  rodiče  viděl  dvakrát.  Schůzky 
probíhaly i na vlakovém nádraží v XXX. Jednou spolu byli na Sovinci. 
Obžalovaný jezdil vozem XXX zelené barvy. Obžalovaný jí sliboval, že 
si ji vezme, že spolu budou bydlet ve XXX, kde sežene byt. Poprvé si 
o  peníze  řekl  před  vánocemi  roku  2007  s tím,  že  nějaká  firma  staví 
ve XXX bytový dům. Na byt chtěl po ní peníze, a to 410.000 Kč s tím, 
že  byt  stojí  ještě  víc.Pro  peníze  si  jezdil  i  do  XXX  po  částech. 
Vždy  jí  napsal  sms,  aby  nachystala  peníze,  že  přijede.  Svědkyně  si 
vzala  úvěr  u  Komerční  banky  ve  výši  75.000  Kč,  dvakrát  u  České 
spořitelny ve výši 15.000 Kč a 30.000 Kč, také Home Credit. Poslední 
půjčka byla 200.000 Kč u České spořitelny, z čehož 50.000 Kč použila 
na  zaplacení  předchozích  půjček.  Také  mu  dávala  peníze  z výplat  a 
úspory. Obžalovaný si říkal i o peníze na benzín, když za ní jezdil. 
Pokud šli na kafe, platila jej svědkyně. Obžalovaný se s ní setkával 
v XXX,  kde  si  převzal  peníze  a  hned  odjížděl.  Intimní  styk  spolu 
měli  za  celou  dobu  jednou.  Dne  31.  8.  2009  svědkyně  ukončila 
pracovní  poměr  v XXX  v XXX  a  odjela  za  obžalovaným.  Sešli  se 
v XXX,  kde  mu  předala  odstupné  z práce  ve  výši  24.000  Kč.  Měli 
společně odjet do XXX, avšak obžalovaný se vymluvil, že musí odjet 
do XXX a že si ji vezme, až se vrátí. Pak se jí asi měsíc neozval. 
Obžalovaný  jí  slíbil,  že  jí  pomůže  dluhy  splácet.  Nedal  jí  ale 
dodnes  žádné  peníze.  Když  svědkyně  pojala  podezření,  jela  za 
obžalovaným  společně  se  svým  otcem  do  XXX.  Její  otec  chtěl  vidět 
byt,  který  se  jim  staví.  Tento  jim  obžalovaný  ukázal  jen  z dálky. 
Svědkyně si nechala ve XXX podepsat obžalovaným, že jí dluží částku 
100.000 Kč, které si od ní již vzal v předchozím období. Obžalovaný 
se  podepsal  jako  V.;  na  potvrzení  sám  vyplnil  záhlaví  i  podpis.  U 
podpisu  byl  i  její  otec,  který  následně  zjistil,  že  se  obžalovaný 
jmenuje jinak. Svědkyně následně zjistila, že ani nikdy nebyl v XXX 
a že si ji vzít nechce. O tom, že se bude ženit, jí obžalovaný nikdy 
neřekl. Chtěla po něm vysvětlení, ale on se jí neozýval. Svědkyně je 
nyní nezaměstnaná, pobírá pouze podporu. Žije u rodičů a má na sebe 
vyhlášen bankrot. 
 
 
Svědek  L.  F.  soudu  sdělil,  že  obžalovaného  viděl  asi  5x,  když 
jezdil  za  jeho  dcerou.  Sám  se  mu  představil  jako  M.  V..  U  jejich 
rozhovorů býval málokdy. Věděl ale, že spolu chtějí žít. Jeho dcera 
obžalovanému  sháněla  práci,  ale  žádná  nevyhovovala  s tím,  že  je  za 
ni  málo  peněz.  Podle  svědka  obžalovaný  nepracoval,  snad  jezdil  do 
XXX.  Jeho  dcera  si  dokonce  pronajala  byt  v XXX,  aby  mohli  bydlet 
sami.  Obžalovaný  měl  bydlet  s ní  a  podílet  se  na  nájmu.  Obžalovaný 
tam za ní přijel jen jednou, po chvíli dceři řekl, že si musí dojet 

Pokračování 
-   7 - 
4T 140/2011 
pro prášky a už nepřijel. Dcera v bytě bydlela dva nebo tři měsíce, 
a pak se vrátila domů, protože z jednoho platu to nemohla utáhnout. 
Svědek ví o tom, že jeho dcera dávala obžalovanému peníze. Sám  si 
myslí,  že  to  muselo  být  aspoň  10.000  Kč  každý  měsíc.  Dcera  si 
vybrala  všechny  úspory,  stavební  spoření,  zrušila  pojistky.  Celkem 
mu dala asi půl milionu korun, protože jí nasliboval, že pořídí byt 
ve  XXX  a  budou  společně  bydlet.  Rodiče  měli  o  obžalovaném  určité 
pochybnosti.  jednou  jel  svědek  s dcerou  do  XXX.  Obžalovaný  tenkrát 
po dceři požadoval dalších 25.000 Kč na byt. Svědek proto chtěl byt 
vidět,  aby  jim  mohl  peníze  půjčit.  Taky  chtěl  po  obžalovaném  vědět 
jeho  jméno.  Ten  tvrdil,  že  se  jmenuje  V.,  ale  neukázal  mu  občanku, 
řidičák  ani  pas  s tím,  že  všechno  nechal  v XXX.  Na  schůzku  přitom 
dojel autem a tvrdil, že nemá žádné doklady. Pak mu nechali podepsat 
dlužnou  částku  150.000  Kč,  kterou  jim  podepsal  jako  V.,  ačkoli 
svědek  už  věděl,  že  se  jmenuje  V..  Svědek  mu  proto  další  peníze 
nedal a řekl mu, že je podvodník. Svědek už potom obžalovaného nikdy 
neviděl.  Jeho  dcera  ukončila  pracovní  poměr,  protože  se  měla  s ním 
vdávat  a  chtěla  se  za  ním  odstěhovat  do  XXX.  Byla  zamilovaná  a 
věřila mu.  
 
 
Svědkyně  L.  F.  soudu  sdělila,  že  obžalovaného  viděla  někdy  na 
podzim roku 2007. Dcera se s obžalovaným seznámil na internetu. Když 
za ní přijel poprvé, tak ji jen přivezl z práce domů. Za několik dní 
ho přivedla i domů a představila jej jako M.. Vždy, když byl u nich 
obžalovaný na návštěvě, měl za chvíli nějaký telefon a musel odjet. 
Vymlouval  se  na  problémy  v práci,  tatínka  a  podobně.  Asi  jednou  u 
nich byl i přes noc. Pořád mluvil o XXX. Její dcera byla natěšená a 
viděla s ním budoucnost. 
 
Z listinných  materiálů  soud  zjistil,  že  svědkyně  L.  F.,  dnes 
M.,  dle  seznamu  peněžních  částek  na  č.l.  65  poskytla  obžalovanému 
v období od března 2008 do srpna 2009 celkem 480.000 Kč. Jednalo se 
o  úvěry,  stavební  spoření,  odprodej  akcií,  peníze  od  babičky, 
penzijní  připojištění  a  odstupné  ze  zaměstnání.  Dle  výpisu 
z internetu  na  č.l.  68-69  vyplývá,  že  obžalovaný  měl  založený  na 
stránkách XXX profil s názvem XXX. V údajích o sobě uvedl pouze, že 
je  muž,  rok  narození  XXX  a  bydlí  ve  XXX.  Dne  2.  11.  2007  napsal 
z tohoto profilu uživatelce „XXX“, že by se s ní rád seznámil a aby 
mu  odepisovala  na  jeho  telefon  XXX.  Na  č.l.  70  je  potvrzení  o 
převzetí  částky  100.000  Kč  od  L.  F.,  kdy  s úrokem  z úvěru  tato 
částka  činí  137.248  Kč.  Potvrzení  je  vytištěno  na  počítači  a  rukou 
je v něm doplněno jméno „M. V.“ a stejný je i podpis. Při rekognici 
konané  dne  15.  2.  2011  svědkyně  L.  F.  bezpochyby  označila 
obžalovaného.  Lustrací  v centrální  evidenci  vozidel  bylo  zjištěno, 
že  vozidlo  zelené  barvy  zn.  XXX  užíval  od  14.  12.  2006  do  18.  5. 
2009  obžalovaný  M.  V..  Následně  obžalovaný  vozidlo  prodal do 
autobazaru  XXX  v XXX.  Dle  výpisu  z GSM  soud  zjistil,  že  mobilní 
telefonní číslo XXX je vedeno na jméno obžalovaného M. V..  
 
Svědkyně  F.  uzavřela  dne  18.  3.  2008  smlouvu  o  úvěru  s Českou 
spořitelnou na částku 15.000 Kč, dne 3. 12. 2008 smlouvu o úvěru na 
částku  200.000  Kč  a  v květnu  2008  smlouvu  o  úvěru  na  částku  30.000 
Kč. U Komerční banky si svědkyně F. uzavřela dne 21. 1. 2008 smlouvu 
o  kreditní  kartě  s úvěrovým  rámcem  10.000  Kč.  Celá  částka  byla 
vybrána z bankomatu dne 29. 1. 2008. Dále si svědkyně F. vzala úvěr 

Pokračování 
-   8 - 
4T 140/2011 
u Komerční banky ve výši 75.000 Kč dne 16. 4. 2008. Na účet svědkyně 
F.  byl  dne  16.  6.  2008  připsán  zůstatek  po  zrušeném  stavebním 
spoření  ve  výši  20.725,70  Kč.  Z běžného  účtu  je  patrný  dne  18.  6. 
2008  výběr  hotovosti  na  pobočce  ve  výši  10.000  Kč  a  stejného  dne 
výběr v bankomatu ve výši 10.000 Kč. Dne 25. 2. 2009 byl paní F. na 
účet  připsán  zůstatek  penzijního  připojištění  ve  výši  60.614  Kč, 
přičemž hned dne 26. 2. 2009 dochází k výběru částky 50.000 Kč. Dne 
29. 10. 2008 paní F. uzavřela smlouvu o úvěru s GE Money Multiservis 
na částku 50.000 Kč, dne 21. 5. 2009 uzavřela další úvěrovou smlouvu 
u  společnosti  Home  Credit  na  částku  25.000  Kč.  U  společnosti 
Provident Financial uzavřela smlouvu o půjčce ve výši 15.000 Kč dne 
7. 10. 2008.  
 
Svědkyně  F.  byla  od  15.  5.  1991  do  31.  7.  2009  zaměstnána  ve 
společnosti  XXX.  Dne  20.  10.  2008  jí  byla  vyplacena  touto 
společností částka 15.000 Kč za prodej akcií a dne 31. 7. 2009 s ní 
byl  rozvázán  pracovní  poměr,  přičemž  jí  bylo  vyplaceno  odstupné  ve 
výši  26.496  Kč  hrubého.  Usnesením  Krajského  soudu  v Ostravě  ze  dne 
15.  3.  2010,  sp.zn.  KSOS  34  INS  1798/2010,  bylo  povoleno  oddlužení 
L. F.  a  insolvenčním  správcem  byl  ustanoven  Mgr.  Martin  Fuchsig. 
Mezi  závazky  byly  uvedeny  úvěrové  smlouvy  (viz  výše),  kdy  celková 
suma byla vyčíslena na částku 382.925 Kč.  
 
 
K bodu 3): 
 
 
Svědkyně  E.  S.  soudu  sdělila,  že  se  s obžalovaným  seznámila 
v létě  roku  2010  na  portálu  XXX  v sekci  seznámení.  Psali  si 
všeobecně  o  tom,  co  dělají.  Obžalovaný  jí  poté  začal  nadbíhat. 
Říkal, že se mu líbí a že by se s ní chtěl seznámit. První schůzku 
měli 1. září. Představil se jí jako M. V.. Do té doby jí obžalovaný 
pouze  sdělil,  že  bydlí  ve  XXX,  že  mu  tragicky  při  autohavárii 
zahynuli rodiče. Také jí říkal, že je šéfem uklízecí firmy a má asi 
60  zaměstnanců.  Název  firmy  byl  uveden  i  na  vozidle,  kterým  za  ní 
jezdil,  a  to  XXX.  Říkal,  že  je  to  náročné  na  dojíždění,  a  proto 
někdy  přespává  ve  XXX  a  někdy  v XXX,  kdy  by  si  chtěl  zřídit 
pobočku.  Když  se  sešli  poprvé,  odjeli  spolu  do  XXX,  kde  si  u 
pískovny  v autě  asi  3  hodiny  povídali.  Pak  ji  odvezl  zpět.  Schůzka 
skončila tím, že se mu moc líbila a domluvili se na dalším setkání. 
Další  schůzka  byla  asi  za  týden,  byl  to  pátek.  Iniciátorem  schůzky 
byl obžalovaný, který jí na internetu psal, že se mu po ní stýská, 
že  ji  chce  vidět  a  že  by  si  mohli  zajít  někam  na  večeři.  Sešli  se 
pak  zase  v XXX,  šli  na  večeři  a  poté  k ní  do  bytu.  Obžalovaný 
odjížděl  až  v noci.  Obžalovaný  svědkyni  neřekl,  že  by  si  psal  na 
internetu  s více  ženami,  či  dokonce  plánoval  svatbu.  Kdyby  to 
napsal, svědkyně by další seznamování ukončila. Na schůzce se jí ani 
nesvěřil,  že  se  právě  oženil.  Pak  se  sešli  ještě  asi  třikrát, 
přičemž  dvakrát  u  ní  i  přespal.  Začal  jí  pak  posílat  zprávy,  že 
potřebuje založit, že má nějaké finanční potíže a potřebuje zaplatit 
právníka.  Taky  neměl  peníze  na  čistící  prostředky  do  firmy.  Asi 
dvakrát jí psal o penězích na internetu a sms zprávami se ujišťoval, 
jestli  může  s penězi  počítat.  Svědkyně  mu  totiž  neprozřetelně 
předtím prozradila, že její rodiče prodali byt a ona nyní disponuje 
částkou 270.000 Kč. Domluvili se spolu na zapůjčení částky 50.000 Kč 
s tím, že ji obžalovaný svědkyni do týdne vrátí. Nesepisovali o tom 
žádný papír. U předání peněz byla pouze dcera svědkyně, která má 15 

Pokračování 
-   9 - 
4T 140/2011 
let.  Jinak  o  půjčce  nikdo  další  nevěděl.  Obžalovaný  peníze 
v dohodnutém  termínu  nevrátil.  Naopak  po  tom,  co  od  ní  s penězi 
odjel, tak jí asi do 2 minut poslal sms zprávu, že se rozhodl zůstat 
s manželkou.  O  její  existenci  svědkyně  vůbec  nevěděla.  Peníze  jí 
obžalovaný nevrátil a na urgence ani telefony neodpovídal. Svědkyně 
pak  zjišťovala  na  internetu,  jak  to  bylo  s firmou  obžalovaného  a 
zjistila,  že  činnost  byla  ukončena  v červenci  2010.  Firma  patřila 
jeho  ženě.  Svědkyně  pak  vyhledala  manželku  obžalovaného  na  XXX  a 
napsala  jí,  co  se  stalo.  Ta  jí  odepsala,  že  se  o  tom  s ní  nechce 
bavit,  že  je  to  věc  mezi  svědkyní  a  obžalovaným,  pokud  jí  dluží 
nějaké peníze. 
 
 
Svědkyně B. V. soudu sdělila, že se s obžalovaným seznámila na 
internetu,  někdy  v únoru  nebo  březnu  2008.  Prvnímu  setkání 
předcházely  mejly  a  sms  zprávy.  Svědkyně  se  o  něm  dozvěděla,  že 
pracuje jako svářeč ve XXX. Víc nezjišťovala. První schůzka proběhla 
v XXX, v motorestu XXX. Obžalovaný v té době žil střídavě u rodičů 
ve  XXX  a v XXX  u  přítelkyně.  Jeho  současný  vztah  neviděl  jako 
perspektivní  a  hledal  někoho  dalšího.  Mělo  se  jednat  o  rozvedenou 
ženu  se  dvěma  dětmi.  Byli  spolu  asi  třičtvrtě  roku.  Svědkyni 
nepřišlo  divné,  že  obžalovaný  žije  s ženou,  kterou  zná  jen  velmi 
krátce, a současně si hledá ženu další. Po první schůzce se scházeli 
asi 3 až 4 měsíce nepravidelně v XXX. Poprvé k ní přijel před nebo 
po prázdninách 2008. Pořád přitom měl ten vztah v XXX. Obžalovaný se 
jí nesvěřil, že by v té době hledal ještě další ženu, nebo že by se 
dokonce  ještě  s dalšími  ženami  scházel.  Když  ji  začal  obžalovaný 
navštěvovat,  jezdil  k ní  jednou  za  10  až  14  dní.  Dělali  i  společné 
výlety.  Svědkyně  v té  době  obžalovaného  nenavštěvovala,  protože 
ještě stále bydlel u té paní v XXX. Od počátku roku 2009 již se mezi 
nimi dalo hovořit o vztahu. Navštěvoval ji každý týden, býval s ní i 
o  víkendu.  Pokud  nebyl  s ní,  svědkyně  neví,  kde  byl.  Prý  hodně 
cestoval a měl kamarády. S bývalou partnerkou se rozešel kolem vánoc 
roku  2009.  Od  nového  roku  2010  pak  měl  už  u  svědkyně  i  trvalé 
bydliště a začal s ní bydlet denně. Přesto měl stále svoje aktivity, 
jezdil  do  XXX.  Na  jaře  2010  se  svědkyně  seznámila  s otcem 
obžalovaného.  Obžalovaný  nejprve  hodně  měnil  práci,  ona  sama  mu 
hledala práci i v XXX. Pokud neměl práci, byl veden na úřadu práce. 
Asi  měsíc  jí  vypomáhal v její  úklidové  firmě  na  dohodu  o  provedení 
práce.  O  peníze  jí  nikdy  neříkal.  Svědkyně  neměla  žádné  podezření, 
že by měl obžalovaný ještě další vztahy. Ani po svatbě (10. 9. 2010) 
neměla žádný přehled o tom, zda se schází s dalšími ženami. Ona sama 
tomu ale nevěří. Svědkyně podnikala do června 2010, kdy pozastavila 
činnost, a to v úklidových službách. Neměla žádné zaměstnance, jenom 
brigádníky. Příjmy byly minimální a na podnikání padly veškeré její 
úspory.  Obžalovaný  před  manželstvím  neměl  se  svědkyní  společné 
finance, do manželství nevnesl žádný majetek. Svědkyně ví o tom, že 
byl obžalovaný v XXX souzen pro loupež. 
 
 
Z listinných  materiálů  soud  zjistil,  že  svědkyně  E.  S.  dne  8. 
11. 2010 vybrala ze svého účtu u GE Money Bank částku 60.000 Kč. 
 
 
Všechny výše uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich 
vzájemné  souvislosti.  Obžalovaný  doznal,  že  uvedené  tři  poškozené 
zná,  a  to  v souvislosti  s inzerátem  za  účelem  seznámení.  Snažil  se 
však  soud  přesvědčit,  že  uvedené  ženy  se  mu  vůbec  nelíbily,  což 

Pokračování 
-   
10 - 
4T 140/2011 
zjistil hned na první schůzce. Protože však na něj naléhaly, rozhodl 
se  s nimi  scházet.  Všem  ženám  však  řekl,  že  je  to  pouze 
z kamarádství.  Obžalovaný  popřel,  že  by  někdy  od  jakékoli 
z uvedených žen převzal nějakou finanční částku. Naproti tomu je tu 
ovšem  svědectví  tří  poškozených,  které  se  vzájemně  vůbec  neznají. 
Jejich  svědectví  popisuje  stejný  způsob  seznámení  s obžalovaným, 
který  minimálně  v případě  poškozené  D.  a  M.  s nimi  navázal 
dlouhodobý  vztah.  Obžalovaný  získal  náklonnost  těchto  žen  i 
prostřednictvím  jejich  dětí.  Obžalovaného  znali  rodinní  příslušníci 
a  nejen  že  v nich  vyvolal  dojem,  že  je  partnerem,  ale  dokonce 
s rodinnými  příslušníky  hovořil  o  tom,  že  si  danou  ženu  vezme  za 
manželku. Za tím účelem slíbil ženám vybudovat vlastní bydlení (dům 
v XXX,  byt  ve  XXX),  na  které  však  měly  ženy  rovněž  přispívat. 
Obžalovaný  jim  uvedl,  že  sám  si  vzít  půjčku  již  nemůže,  protože 
splácí  poměrně  vysokou  hypotéku  (asi  17.000  Kč  měsíčně).  Poškozené 
po celou dobu žili v přesvědčení, že úmysly obžalovaného jsou čisté, 
předaly  mu  veškeré  své  úspory,  výdělky  a  dále  se  i  zadlužovaly 
uzavíráním  nových  úvěrů.  Tímto  způsobem  mu  poškozené  D.  i  M.  každá 
předali  částku  větší  než  400.000  Kč.  Peníze  předávali  obžalovanému 
v hotovosti,  často  bez  žádného  svědka.  S ohledem  na  okolnosti  je 
zřejmé,  že  si  nenechávaly  předání  peněz  podepisovat,  neboť  měli 
dojem,  že  investují  peníze  do  vlastního  bydlení  a  obžalovanému 
bezmezně  věřily.  Obžalovaný  však  tyto  peníze  ani  v jednom  případě 
neinvestoval do společného bydlení. Dům v XXX ani byt ve XXX žádný 
nezajišťoval  (neučinil  žádný  krok)  a  peníze  použil  pro  své  vlastní 
potřeby. Vztahy s uvedenými ženami udržoval pouze po tu dobu, pokud 
mu mohly ještě nějaké peníze přinést. V situaci, kdy si ženy začaly 
stěžovat  na  špatnou  finanční  situaci  a  hrozící  exekuce,  vztah  vždy 
formou  sms  zprávy  ukončil  a  na  další  jejich  telefonáty  vůbec 
neodpovídal. V případě paní S. s ní obžalovaný navázal krátký vztah 
v srpnu  2010.  Obžalovaný  jí  tvrdil,  že  je  majitelem  XXX  se  60 
zaměstnanci a poté, co zjistil, že svědkyně disponuje větší finanční 
částkou,  požádal  ji  o  zapůjčení  částky  50.000  Kč  na  jeden  týden. 
Důvodem  mělo  být  zaplacení  firemního  právníka  a  čistících 
prostředků.  Ani  tyto  důvody  však  nebyly  pravdivé,  což  potvrdila 
svědkyně  V.  když  uvedla,  že  obžalovaný  do  její  firmy  nikdy  nic 
neinvestoval  a  žádné  zaměstnance  neměla.  Obžalovaný  prakticky  ihned 
po  převzetí  peněz  od  poškozené  S.,  této  sdělil,  že  jí  je  hned  tak 
nevrátí  a  že  je  ženatý,  ačkoli  předtím  tvrdil,  že  je  úplně  sám, 
dokonce  sirotek.  Ani  v tomto  případě  již  na  žádné  další  telefonáty 
nereagoval a zapíral se. 
 
 
Podvodný  úmysl  soud  spatřuje  nejen  v nepravdivosti  účelu,  pro 
který obžalovaný peníze od žen požadoval, avšak i v samotném jednání 
obžalovaného.  Ten  se  každé  ženě  představil  jiným  jménem  –  V.,  V., 
V..  Žádné  ženě  nesdělil  skutečné  bydliště,  ani  je  po  dobu  jejich 
dlouhého vztahu k sobě domů nikdy nevzal a nepředstavil je rodičům. 
Obžalovaný tedy jednal od počátku tak, aby v případě prozrazení jeho 
nekalých úmyslů, neměly ženy žádnou indicii, kde by jej měly hledat. 
Potvrzení  na  č.l.  70  rovněž  podepsal  pod  smyšleným  jménem,  aby 
nemohlo dojít k žádnému vymáhání poskytnutých peněz. Za zmínku jistě 
stojí  i  ta  skutečnost,  že  ani  city  obžalovaného  zřejmě  nebyly 
upřímné,  když  minimálně  v období  od  února  2008  do  srpna  2009 
udržoval paralelní vztah s paní D., F. i s jeho současnou manželkou, 
ještě  do  dubna  2010  pak  měl  vztah  se  svojí  současnou  manželkou  i 

Pokračování 
-   
11 - 
4T 140/2011 
s paní F.. S paní S. se úmyslně seznámil těsně před svojí svatbou a 
je otázkou, zda svatební noc strávil s manželkou, či s paní S., když 
se  ženil  dne  10.  9.  2010,  tedy  v pátek.  Ve  stejný  den  měl  být  dle 
tvrzení paní S. v podvečerních a nočních hodinách v U.. O tom, že je 
čerstvě ženatý, se však ani náznakem nezmínil. 
 
 
Obžalovaný tedy od počátku jednal v úmyslu získat pod záminkou 
partnerského  soužití  od  poškozených  finanční  prostředky  čistě  pro 
svoji  potřebu.  Soud  jeho  jednání  posoudil  jako  úmyslné  ve  smyslu  § 
15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. 
 
 
Poškozený v bodech 1) a 2) vznikla jednáním obžalovaného škoda 
v celkové výši 890.040 Kč. Ve smyslu § 89 odst. 11 trestního zákona 
se jedná o značnou škodu (nejméně 500.000 Kč). V bodě 3) obžalovaný 
způsobil  škodu  ve  výši  50.000  Kč,  což  je  ve  smyslu  §  138  odst.  1 
trestního zákoníku větší škoda. 
 
 
Za tohoto stavu vzal soud za prokázáno, že obžalovaný v bodech 
1) a 2) ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho 
v omyl  a  způsobil  tak  na  cizím  majetku  značnou  škodu  a  v bodě  3) 
sebe  obohatil  tím,  že  uvedl  někoho  v omyl  a  způsobil  tak  na  cizím 
majetku  větší  škodu,  čímž  po  všech  stránkách  naplnil  zákonné  znaky 
skutkové  podstaty  v bodech  1)  a  2)  trestného  činu  podvodu  podle  § 
250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona a v bodě 3) přečinu podvodu 
podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Soud posuzoval trestnost 
jednání  obžalovaného  v bodech  1)  a  2)  podle  trestního  zákona 
účinného  v době  spáchání  trestné  činnosti,  neboť  je  toto  posouzení 
dle § 2 odst. 1 trestního zákoníku pro obžalovaného příznivější. 
 
Soud  také  hodnotil  osobu  obžalovaného  M.  V.,  který  je  ženatý, 
bezdětný a nyní zaměstnán jako svářeč. V žalovaném období byl veden 
v evidenci úřadu práce od 21. 11. 2008 do 3. 5. 2009 a dále od 9. 9. 
2009  do  9.  11.  2009,  kdy  byl  sankčně  vyřazen.  Následně  byl 
v evidenci uchazečů o zaměstnání od 10. 2. 2010 do 8. 8. 2010. Nyní 
od  24.  3.  2011  pracuje  ve  společnosti  XXX.  V místě  současného 
bydliště  (v  XXX)  k němu  nejsou  negativní  zprávy.  V opise  trestního 
rejstříku má obžalovaný jeden záznam, a to odsouzení Okresním soudem 
v Šumperku  rozsudkem  ze  dne  10.  1.  2011,  č.j.  3T  151/2010-136,  kdy 
byl  ve  spojení  s usnesením  Krajského  soudu  v Ostravě,  pobočka 
v Olomouci,  ze  dne  15.  3.  2011,  č.j.  2To  44/2011-159,  a  usnesením 
Nejvyššího  soudu  České  republiky  ze  dne  23.  11.  2011,  č.j.  6Tdo 
1376/2011-16,  uznán  vinným  ze  spáchání  zločinu  loupeže  podle  §  173 
odst.  1  trestního  zákoníku  a  přečinu  porušování  domovní  svobody 
podle  §  178  odst.  1  trestního  zákoníku  ve  formě  spolupachatelství 
dle  §  23  trestního  zákoníku  a  byl  mu  uložen  trest  odnětí  svobody 
v trvání  dvou  roků  s podmíněným  odkladem  na  zkušební  dobu  v trvání 
dvou  roků.  Rozsudek  nabyl  právní  moci  dne  15.  3.  2011.  K tomuto 
rozhodnutí přichází v úvahu uložení souhrnného trestu. 
 
Při  úvahách  o  uložení  trestu  soud  hodnotil  všechny  okolnosti 
spáchaného  trestného  činu  a  přečinu  a  konstatoval,  že  obžalovaný 
svým  jednáním  významným  způsobem  porušil  zájem  společnosti  na 
ochraně  majetku  fyzických  osob.  Obžalovanému  přitěžovalo,  že 
trestnou  činnost  páchal  dlouhodobě  a  třemi  skutky.  Soud  přihlédl  i 
k výši způsobené škody a k tomu, že obžalovaným svým jednáním dostal 
do  neřešitelné  finanční  situace  dvě  ženy,  v jednom  případě  dokonce 

Pokračování 
-   
12 - 
4T 140/2011 
ženy  zdravotně  postižené,  která  situaci  nezvládla,  zhroutila  se  a  
byla  po  delší  dobu  následně  léčena.  K tomu  přišla  o  svůj  byt  a 
vzniklé  dluhy  bude  splácet  po  řadu  dalších  let.  Druhá  žena  je  již 
v důsledku  jednání  obžalovaného  v insolvenci.  Rovněž  ona  přišla  o 
veškeré  své  úspory  a  majetek  a  je  předlužena.  Soud  u  obžalovaného 
neshledal žádnou okolnost polehčující. 
 
Soud  ukládal  obžalovanému  souhrnný  trest  podle  §  173  odst.  1 
trestního zákoníku, kde je trestní sazba v rozmezí od dvou do deseti 
let. 
 
 
Po  zvážení  všech  výše  uvedených  skutečností  dospěl  soud 
k závěru,  že  účelu  trestu  bude  v daném  případě  dosaženo  uložením 
trestu odnětí svobody v dolní čtvrtině trestní sazby, tedy ve výměře 
čtyř roků. S ohledem na osobu obžalovaného a zejména s přihlédnutím 
k výši  způsobené  škody  a  k dopadům  jeho  trestné  činnosti,  kdy 
v podstatě  zničil  život  nejen  poškozeným  ženám,  ale  i  jejich 
nejbližší  rodině,  a  také  vzhledem  k výši  uloženého  trestu,  má  soud 
za  to,  že  účelu  trestu  nelze  dosáhnout  jinak,  než  jeho  přímým 
výkonem.  Pro  výkon  uloženého  trestu  byl  obžalovaný  zařazen  do 
věznice  s ostrahou,  neboť  se  dopustil  úmyslné  trestné  činnosti  a 
délka trestu převyšuje tři léta. 
 
 
Soud neukládal obžalovanému peněžitý trest, neboť s ohledem na 
poměry  obžalovaného,  který  je  často  bez  zaměstnání,  nebo  má 
oficiálně  pouze  nízký  příjem,  by  tento  trest  byl  obtížně 
vymahatelný.  Soud  rovněž  přihlédl  k tomu,  že  by  částečně  zmařil 
uspokojení pohledávek poškozených, což by nebylo na prospěch věci. 
 
K trestnímu  řízení  se  řádně  a  včas  připojily  poškozené  R.  D. 
s částkou 410.040,- Kč, L. M. s částkou 480.000 Kč a E. S. s částkou 
50.000  Kč.  V průběhu  hlavního  líčení  bylo  prokázáno,  že  všem 
poškozeným  vznikla  škoda  právě  v této  nárokované  výši,  škodu 
způsobil 
obžalovaný 

škoda 
je 
v příčinné 
souvislosti 
s projednávanou  trestnou  činností.  Soud  proto  zavázal  obžalovaného, 
aby  poškozeným  tuto  škodu  v plné  výši  nahradil.  Poškozené  mají 
možnost požádat zdejší soud o vyrozumění o konání veřejného zasedání 
o podmíněném propuštění obžalovaného z trestu odnětí svobody. 
 
 

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do osmi dnů 
ode  dne  doručení  ke  Krajskému  soudu  v  Ostravě 
prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále, a to buď ústně 
do protokolu nebo písemně ve dvojím vyhotovení. 
  
Podané odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, 
v  kterých  výrocích  je  rozsudek  napadán  a  jaké  vady  jsou 
vytýkány rozsudku či řízení předcházejícímu. 
 
Poškozený,  který  uplatnil  nárok  na  náhradu  škody  nebo 
nemajetkové  újmy  nebo  na  vydání  bezdůvodného  obohacení 
může  odvoláním  napadnout  rozsudek  pro  nesprávnost  výroku 
o  náhradě  škody  nebo  nemajetkové  újmy  v penězích  nebo  o 
vydání bezdůvodného obohacení.  
 
V Bruntále dne 6. března 2012 

Pokračování 
-   
13 - 
4T 140/2011 
 
Mgr. Jana Janečková, v.r. 
-předsedkyně senátu- 
Za správnost vyhotovení: 
J. Brisudová 

Document Outline