č. j. 25 Co 266/2019-358
USNESENÍ
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Blanky
Kapitánové a soudkyň JUDr. Ivety Veselé a Mgr. Zdeňky Winklerové ve věci
Oprávněné:
Jana V., narozená dne xxx
bytem xxx, xxx U. S. A.
zastoupená advokátkou Mgr. Markétou Medřickou
sídlem K Červenému dvoru 294, 100 00 Praha 10
proti
povinnému:
Jiří V., narozený dne xxx
bytem xxx, xxx
zastoupený advokátem JUDr. Alanem Vitoušem
sídlem Dukelských hrdinů 23, 170 00 Praha 7
pro dlužné výživné, o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce, k odvolání
oprávněné proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. května 2019,
č. j. 36 EXE 1899/2012-333,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně
se zrušuje a věc
se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil exekuci vedenou u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 1899/2012 soudní exekutorkou JUDr. Janou Tvrdkovou,
Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 095 EX 313/12, a to ohledně způsobu provedení exekuce
pozastavením řidičského oprávnění podle exekučního příkazu ze dne 18. 3. 2019,
č. j. 095 Ex 1812/13-82.
2. Takto rozhodl na podkladě skutečnosti, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 7.
2012, č. j. 36 EXE 1899/2012 - 27, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 8.
2013, č. j. 25 Co 364/2013 - 67, byla dle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5
ze dne 6. 6. 2009, č. j. 50 P 93/2007 - 290, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze
dne 9. 2. 2010, č. j. 64 Co 572/2009 - 321, k vymožení pohledávky na dlužném i běžném výživném
do června 2012 včetně, ve výši 500 000 Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, které budou
určeny v příloze k úhradě nákladů exekuce, nařízena exekuce na majetek povinného. Provedením
exekuce byla pověřena JUDr. Jana Tvrdková, soudní exekutorka Exekutorského úřadu Praha 4.
Ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 EXE 2028/2013 vydal soud
pověření soudního exekutora ze dne 12. 6. 2014, č. j. 36 EXE 2082/2013 - 41, kterým pověřil
vedením exekuce podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 6. 2009,
č. j. 50 P 93/2007 - 290, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010, č. j.
64 Co 572/2009 - 321, k vymožení povinnosti povinného uhradit oprávněné částku 132 500 Kč za
dlužné výživné za období od července 2012 do října 2013, včetně nákladů oprávněné a nákladů
soudního exekutora, které budou stanoveny v průběhu řízení, JUDr. Janu Tvrdkovou, soudní
exekutorku Exekutorského úřadu Praha 4. Při jednání dne 24. 11. 2015 usnesením Obvodního
soudu pro Prahu 5 byla obě shora uvedená řízení spojena ke společnému řízení
pod sp. zn. 36 EXE 1899/2012.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Hrdličková.
2 25 Co 266/2019
3. Povinný se podáním ze dne 20. 3. 2019 ve znění doplnění domáhal zrušení exekučního příkazu
k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění vydanému pověřenou soudní
exekutorkou dne 18. 3. 2019, č. j. 095 Ex 1812/13 - 082. Uvedl totiž, že nejsou splněny podmínky
pro vydání tohoto exekučního příkazu, neboť je zaměstnán v pracovním poměru u společnosti xxx
jako řidič s výkonem práce řidiče, jež je jeho jediným zdrojem příjmu, z něhož uspokojuje základní
životní potřeby své a osob, k nimž má vyživovací povinnost. Řidičské oprávnění tak nezbytně
potřebuje k výkonu práce.
4. Oprávněná ve vyjádření ze dne 9. 4. 2019 s návrhem povinného na částečné zastavení exekuce
nesouhlasila s tím, že předmětný exekuční příkaz byl vydán po právu.
5. Soudní exekutorka s ohledem na stanovisko oprávněné návrh povinného na částečné zastavení
exekuce postoupila dle § 55 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti
(exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“) společně s exekučním spisem
k rozhodnutí exekučnímu soudu. Uvedla, že neshledala důvody pro zrušení předmětného
exekučního příkazu, kterým bylo rozhodnuto o pozastavení řidičského oprávnění povinného,
neboť postihnout řidičské oprávnění povinného lze v řízeních zahájených od 1. 1. 2013, kdy nabyla
účinnosti novela zákona 396/2012 Sb., a toto exekuční řízení bylo zahájeno dne 26. 9. 2013.
6. Soud prvního stupně aplikoval na návrh povinného § 52 odst. 1 exekučního řádu a § 268 odst. 1
písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jakož i § 268 odst. 4
o. s. ř. Konstatoval, že v dané věci mohl rozhodnout bez nařízeného jednání ve smyslu § 253
o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu, neboť exekuční řízení není řízením nalézacím ve věci samé.
Posléze soud prvního stupně konstatoval, že soudní exekutorka vydala dne 18. 3. 2019 exekuční
příkaz, č. j. 095 Ex 1812/13 - 082, a to k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění
povinného. Odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II ÚS 50/18, kdy za
splnění podmínky § 71a odst. 1 exekučního řádu novela provedená zákonem č. 298/2017 Sb.
umožňuje exekutorovi vydat exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného, je-li
v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na zletilé dítě do 26 let věku, které se soustavně
připravuje studiem na své budoucí povolání. Novela však nabyla účinnosti dne 4. 10. 2017 a
vzhledem k chybějícím přechodným ustanovením platí, že se použije na řízení zahájená po nabytí
účinnosti této novely. Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 298/2017 Sb., je
proto dle soudu prvního stupně nutno dokončit podle dosavadních právních předpisů, jež
soudnímu exekutorovi neumožňovaly vydat exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění
povinného, je-li v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na zletilé dítě. Protože pak dané řízení
bylo zahájeno před datem 4. 10. 2017, předmětný exekuční příkaz k pozastavení řidičského
oprávnění povinného byl vydán bez zákonného podkladu, což je důvodem pro částečné zastavení
exekuce v rozsahu provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění povinného dle
exekučního příkazu ze dne 18. 3. 2019, č. j. 095 Ex 1812/13 - 082, a to dle § 268 odst. 1 písm. h),
odst. 4 o. s. ř. O nákladech řízení soud prvního stupně nerozhodoval ve smyslu § 89 exekučního
řádu, a to ve spojení s judikaturou Ústavního soudu, na níž odkázal.
7. Usnesení včas podaným odvoláním napadla oprávněná. Odvolací důvody spatřovala v § 205 odst. 2
písm. b) až g) o. s. ř. Konstatovala, že v řízení doložila, že povinný se dlouhodobě a zcela účelově
vyhýbá plnění své zákonné vyživovací povinnosti ve vztahu k oprávněné. To vše za situace, kdy
disponuje jako statutární zástupce různých společností značnými majetkovými hodnotami a jeho
příjmy mu umožňují, aby výživné hradil. Povinný tak od počátku činí vše, aby se plnění své
povinnosti vyhnul. Výjimkou není pak ani jeho návrh na částečné zastavení exekuce k provedení
exekuce pozastavením řidičského oprávnění na základě exekučního příkazu ze dne 18. 3. 2019, č.
j. 095 Ex 1812/13 - 082. Uvedla dále, že povinný založil do spisu pracovní smlouvu uzavřenou
se společností xxx, z níž vyplývá, že pro tuto společnost, kde je statutárním zástupcem, pracuje
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Hrdličková.
3 25 Co 266/2019
zároveň jako řidič. Oprávněná má zato, že na tuto smlouvu je třeba pohlížet v širších souvislostech,
což soud prvního stupně neučinil. Pracovní smlouvu podepsal povinný na straně jedné jako
statutární zástupce uvedené společnosti, na straně druhé jako zaměstnanec. Je tak zřejmé, že tato
pracovní smlouva žádnou důkazní hodnotu nemá a je absolutně pochybná. Dále oprávněná uvedla,
že pokud jde o novelu exekučního řádu provedenou zákonem č. 298/2017 Sb., umožňující
exekutorovi vydat exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného, je-li v exekuci
vymáhán nedoplatek výživného na zletilé dítě do 26 let věku, které se soustavně připravuje studiem
na své budoucí povolání, že tato nabyla účinnosti dne 4. 10. 2017. Nesouhlasí však s tím, že
předmětné exekuční řízení je třeba dokončit dle dosavadních právních předpisů, nikoliv ve znění
právě této novely. V tomto smyslu odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 512/05,
kde tento soud zaujal názor naprosto odlišný. Vychází proto z toho, že novela exekučního řádu
provedená zákonem č. 298/2017 Sb. se vztahuje i na exekuci vedenou proti povinnému. Soudnímu
exekutorovi proto umožňuje vydat exekuční příkaz pozastavením řidičského oprávnění. Právní
posouzení provedené soudem prvního stupně považuje za nesprávné, jež nemůže obstát. Nadto v
dané věci má za to, že řízení trpí procesní vadou, neboť soud přistoupil k rozhodnutí bez nařízení
jednání, přičemž vysvětlení tohoto jeho postupu není přesvědčivé. Navrhla, aby odvolací soud
napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.
8. Povinný se k odvolání oprávněné vyjádřil tak, že s tímto nesouhlasí. Připomněl, že předmětné
exekuční řízení od počátku považuje za šikanózní, neboť oprávněná v jeho průběhu činí kroky,
jimiž se snaží povinného poškodit. Byť je oprávněné dobře známo, že povinný má jedinou
možnost výdělku výkonem zaměstnání řidiče motorových vozidel, toto nerespektuje. Jestliže pak
oprávněná zpochybňuje pracovní smlouvu povinného, povinný na této nespatřuje nic
neobvyklého, a to za situace, kdy současně vykonává funkci jednatele společnosti i řidiče. Podané
odvolání ze strany oprávněné povinný hodnotí jako ryze účelové, obsahující řadu nepravdivých
tvrzení, zejména stran možnosti výdělku povinného. Jestliže se pak jedná o nepřípustnost vedení
exekuce pozastavením řidičského oprávnění povinného, má zato, že názor soudu prvního stupně
v tomto smyslu je zcela správný. Řízení zahájená před nabytím účinnosti zákona č. 298/2017 Sb.,
je totiž nutno dokončit podle dosavadních právních předpisů, které soudnímu exekutorovi
neumožňovaly vydat exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného, je-li v exekuci
vymáhán nedoplatek výživného na zletilé dítě. Jestliže pak oprávněná argumentuje specifikovaným
ústavním nálezem, tento je na danou věc zcela nepřiléhavý a nelze jej použít. Novela exekučního
řádu provedená zákonem č. 298/2017 totiž neobsahuje přechodná ustanovení, a proto za této
situace není možné, aby soudní exekutor při provádění exekuce vydal exekuční příkaz bez
zákonného podkladu, je proto namístě exekuci stran daného exekučního příkazu zastavit. Navrhl,
aby odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
9. Odvolací soud, aniž ve věci nařídil jednání, neboť účastníci řízení ve smyslu § 254 odst. 1 o. s. ř.
ve spojení s § 214 odst. 3 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu souhlasili s rozhodnutím věci
bez nařízení jednání, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo
(§ 212, § 212a o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu), a dospěl k závěru, že odvolání
je důvodné.
10. Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je
nepřípustný, protože tu je jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle odst. 4
téhož ustanovení, týká-li se nařízení výkonu rozhodnutí některých z důvodů zastavení jen zčásti,
nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného,
bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.
11. V dané věci je zjevné, že soudní exekutorka vydala dne 18. 3. 2019 exekuční příkaz,
č. j. 095 Ex 1812/13 - 082, k provedení exekuce pozastavením řidičského oprávnění povinného.
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Hrdličková.
4 25 Co 266/2019
Měla tak s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 50/18, za splněné
podmínky § 71a odst. 1 exekučního řádu. Dospěl-li však soud prvního stupně, jemuž posléze návrh
povinného na částečné zastavení exekuce uvedeným exekučním příkazem soudní exekutorka dle
§ 55 exekučního řádu předložila, neboť oprávněná s částečným zastavením exekuce nesouhlasila,
k závěru, že postup soudní exekutorky vydáním uvedeného exekučního příkazu nebyl po právu,
odvolací soud tento závěr považuje za nesprávný. Nutno totiž plně souhlasit s odvolacími
námitkami oprávněné, že procesní právo a jeho změny lze použít ode dne nybytí účinnosti nového
zákona, a to i pro řízení zahájená před jeho účinností, přičemž účinky procesních úkonů soudu i
účastníků, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější úprava, zůstávají zachovány. Jinak řečeno,
v případě procesních vztahů platí nové právo i ve věcěch zahájených před jeho účinností, ale dosud
neskončených. Tuto zásadu pak lze prolomit případnými přechodnými ustanoveními, v nichž lze
stanovit, že řízení započatá přede dnem účinnosti nového předpisu se dokončí dle dosavadních
právních předpisů. Nestanoví-li však přechodná ustanovení nic jiného, případně pokud nestanoví
vůbec nic, platí výše uvedená zásada (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS
512/05). Z uvedeného proto plyne závěr, že novela provedená zákonem č. 298/2017 Sb., jež
umožňuje exekutorovi vydat exekuční příkaz k pozastavení řidičského oprávnění povinného, je-li
v exekuci vymáhán nedoplatek výživného na zletilé dítě do 26 let věku, které se soustavně
připravuje studiem na své budoucí povolání, se vztahuje i na exekuci vedenou proti povinnému.
12. Z popsaných důvodů proto odvolací soud napadené usnesení dle § 219a odst. 2 o. s. ř. ve spojení
s § 52 odst. 1 o. s. ř. a § 254 o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
13. Na soudu prvního stupně tak následně bude, aby se návrhem povinného na částečné zastavení
exekuce zabýval věcně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí
není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř.).
Praha 26. září 2019
JUDr. Blanka Kapitánová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Hrdličková.
