Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 62 Co 394/2021, 8. 3. 2022'.


Č. j. 62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021-745 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
Městský  soud  v  Praze  jako  soud  odvolací  rozhodl  v senátě  složeném  z předsedy  senátu 
Mgr. René Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Blanky Bendové ve věci  
 
žalobce:  
Společenství vlastníků jednotek Voskovcova čp. 1075 - Kaskády 
Barrandov
, IČO 26689545 
sídlem Voskovcova 1075, 152 00  Praha 5  
zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Tvrdkem 
sídlem Semická 3292/6, 143 00  Praha 4 
 
proti 
žalovanému:  
J. H., narozený xxx 
bytem xxx 
zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem 
                             
sídlem Vinohradská 126, 130 00 Praha 3 
 
o 33 667  Kč s příslušenstvím,  
k odvolání  žalobce  
proti  rozsudku  Obvodního  soudu  pro  Prahu  5  ze  dne  6.  9  2021,                  
č. j. 10 C 258/2016-500, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 1. 10. 2021, č. j. 10 C 258/2016 – 
506,   
takto: 
 I.  Rozsudek soudu I. stupně ze dne 6. 9. 2021 ve znění doplňujícího usnesení ze dne     1. 
10. 2021 se ve výrocích I/ a III/ potvrzuje
 
II. 
Ve výroku II/ se rozsudek soudu I. stupně mění jen tak, že náklady řízení činí 38 474,55 
Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje
 III.  Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení  6 679,20 
Kč,    k rukám  advokáta  Mgr.  et  Mgr.  Patrika  Tauera  ve  lhůtě  3  dnů  od  právní  moci 
rozsudku.  
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 


62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
 
Odůvodnění: 
 
1.  Napadeným rozsudkem soud I. stupně  zamítl žalobu co do částky 33 667 Kč  s požadovaným 
příslušenstvím  (výrok  I/),  přiznal  úspěšnému  žalovanému  vůči  žalobci  náhradu  nákladů  řízení 
ve výši  76 949,10  Kč  splatnou  ve  lhůtě  3  dnů  od  právní  moci  rozsudku  na  účet  zástupce 
žalovaného  (výrok  II/)  a  doplňujícím  usnesením  ze  dne  1.  10.  2021  žalobci  uložil  povinnost 
nahradit náklady řízení státu ve výši 30 181 Kč v téže lhůtě (výrokem III/).  
 
2.  Předmětem  řízení  bylo  zaplacení  nedoplatku  z  vyúčtování  služeb  a  příspěvku  do  fondu  oprav 
spojených  s  nebytovou  jednotkou  ve  vlastnictví  žalovaného  za  rok  2014  (dále  také  jen 
„Vyúčtování“), kterou je xxx v budově č. p. xxx v Xxx ulici, zapsaný na LV xxx v k. ú. Xxx, obec 
Praha  u  Katastrálního  úřadu  pro  hl.m.  Prahu  (dále  též  jen  „Jednotka“).  Žalovaný  doposud  na 
tento účel ničeho neuhradil. Vyúčtování bylo žalovanému zasláno doporučeně dne 29. 4. 2015, 
desátým  dnem  od  uložení  zásilky  nastala  dle  ustanovení  čl.  IX.  tehdy  platných  stanov  žalobce 
fikce doručení. Splatnost vyúčtování je podle stanov 30 dnů.  Ve lhůtě stanovené k případným 
námitkám  a  reklamacím  žalovaný  neuplatnil  žádné  výhrady.  Dle žalobce  se  žalovaný  na  úkor 
žalobce bezdůvodně obohatil, neboť žalobce za něj plnil to, co měl platit sám, proto jej vyzval k 
vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný vedl se žalobcem soudní spory ohledně vyúčtování 
za předchozí roky. 
 
3.  Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby zejména z důvodu, že vyúčtování žalobce neobsahuje všechny 
podstatné náležitosti a není dosud splatné. Namítal, že není zřejmé, které z položek vyúčtování 
za  rok  2014  odpovídají  zákonným  ustanovením  §  7  odstavec  2  písmeno  a),  i)  a  g)  vyhlášky 
372/2001  Sb.;  ve  vyúčtování  chybí  koeficienty  pro  výpočet  započitatelné  podlahové  plochy. 
Vytkl žalobci nehospodárnost. 
 
4.  Ve věci již jednou bylo rozhodováno rozsudkem prvostupňového soudu ze dne 8. 6.2020, č. j. 
10  C  258/2016  –  367,  kdy  soud  I.  stupně  žalobě  vyhověl  a  přiznal  žalobci  náhradu  nákladů 
řízení.  K odvolání  žalovaného  byl  rozsudek  zrušen  odvolacím  soudem  usnesením  č. 
j. 62 Co 318/2020 – 404, ze dne 2. 12. 2020 a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu 
řízení z důvodu nepřezkoumatelnosti rozsudku. Odvolací soud uložil soudu I. stupně zabývat se 
tím, zda vyúčtování služeb za rok 2014 splňuje stanovené náležitosti. 
 
5.  V intencích kasačního rozhodnutí prvostupňový soud soustředil svou pozornost na zjištění, zda 
Vyúčtování obsahuje: a) výpočet započitatelné podlahové plochy (dále jen „ZPP“) Jednotky v m2 
ve smyslu § 7 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 372/2001 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 12. 
října 2001, kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a 
nákladů  na  poskytování  teplé  užitkové  vody  mezi  konečné  spotřebitele  (dále  jen  „Vyhláška“), 
tedy zda žalobce užil k výpočtu ZPP koeficienty stanovené v příloze 1 bod A citované vyhlášky, 
b)  podíly  nákladů  připadajících  na  konečné  spotřebitele  s uvedením  základních  složek, 
spotřebních  složek  a celkových  nákladů  v Kč,  a  to  zvlášť  pro  teplo  a  zvlášť  pro  teplou 
užitkovou vodu ve smyslu § 7 odst. 2 písm. f) a přílohy 2 citované vyhlášky. Prvostupňový soud 
dále poučil žalobce, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečnosti, že posuzované 
vyúčtování obsahuje veškeré obligatorní náležitosti, leží na něm a podle § 118a odst. 3 o.s.ř. jej 
vyzval,  aby  označil,  resp.  předložil    důkazy    k prokázání  skutečnosti,  že  vyúčtování  obsahuje 
veškeré  obligatorní  náležitosti.  Současně  byl  poučen,  že  nevyhoví-li  výzvě  ve  stanovené  lhůtě, 
vystavuje se procesnímu neúspěchu ve věci. 
 
6.  Soud  I.  stupně  po  provedeném  dokazování,  založeném  na  listinách,  které  předložil  žalobce, 
předně zjistil, že na zálohách na rok 2014 žalovaný neuhradil ničeho. Vyúčtování za předmětnou 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 


62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
jednotku  za  rozhodné  období  -  rok  2014  -  činí  nedoplatek  33 667  Kč,  který  je  tvořen 
následujícími  položkami:  pojištění  domu  383  Kč,  revize  a  údržba  výtahů  1 001  Kč,  úklid 
společných  prostor  a  mytí  oken  1868  Kč,  úklid  vnějších  prostor  letní  a  zimní  92  Kč,  údržba 
zeleně a sekání trávy 105 Kč, odvoz tuhého odpadu 2 048 Kč, elektřina společných částí domu 
220 Kč, elektřina výměníkové stanice 653 Kč, teplo a topení 10 203 Kč, vodné a stočné 1455 
Kč,  správa  domu  a  účetnictví  1  642-  Kč,  revize a údržba  výměníkové  stanice  303  Kč,  ostatní 
revize  66  Kč,  ostatní  opravy  a  údržba  987  Kč,  náklady  na  odečet  spotřeby  149  Kč,  náklady 
společenství 2 166 Kč, odměna výboru a KK  (kontrolní komise  – pozn. odvolacího soudu)  1 
183 Kč, fond oprav 4 392 Kč, teplo a TUV 4 030 Kč, vodné a stočné a TUV 549 Kč, výměna 
kalorimetrů 11 Kč, kamerový systém 71 Kč. Prvostupňový soud konstatoval, že je mu z úřední 
činnosti  známo,  že  mezi  účastníky  řízení  byla  vedena  řada  sporů,  konkr.  šlo  o  nedoplatky  za 
vyúčtování služeb za r. 2010, 2011, 2013, 2015 a 2016, kdy žalovaný argumentoval shodně jako 
v daném  řízení,  kdy  ve  všech  sporech  bylo  vycházeno  soudem  ze  závěrů  znaleckých  posudků 
vypracovaných znalcem JUDr. Langem a žalobě bylo vyhověno v plném rozsahu 
 
7.  V dané  věci  bylo  vypracováno  několik  znaleckých  posudků  za  účelem  posouzení  náležitostí 
Vyúčtování.  Pro  podjatost  pak  prvostupňový  soud  nepřihlédl  k závěrům  znalce  ing.  Fialy. 
Z hlediska  případné  absence  sporných  skutečností,  jak  byly  uvedeny  shora,  vycházel  ze  tří 
znaleckých posudků – konkr. znalců Ing. Kroluppera, Šlechty a Pajgrta, jejichž skutkové závěry 
v odůvodnění svého rozhodnutí citoval. 
 
8.  Po právní stránce soud I. stupně na věc aplikoval ustanovení §§ 1158, 1176, 1177, 1180 a 1181 
zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“)a dále ustanovení § 7 odst. 2 Vyhlášky 
účinné v rozhodném období. 
 
9.  Následně  hodnotil  všechny  tři  znalecké  posudky,  kdy  konstatoval,  že  všechny  shledaly,  že 
Vyúčtování neobsahuje údaj o ZPP a údaj o koeficientech, ty  jsou uvedeny v listině označené 
jako „Rozúčtování I. RTN s.r.o.“. Ohledně otázky, zda vyúčtování obsahuje položky, které patří 
do rozúčtování nákladů na vytápění a dodávku teplé vody znalec Šlechta uzavřel, že tyto položky 
ve  vyúčtování  chybí,  znalec  Krolupper  ohledně  podílů  nákladů  neučinil  žádný  závěr  a  znalec 
Pajgrt  uvedl,  že  podíly  nákladů  připadajících  na  konečné  spotřebitele  s  uvedením  základních 
složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť pro teplo a zvlášť pro teplou 
užitkovou vodu ve smyslu § 7 odst. 2 písm. f) a  přílohy 2 citované vyhlášky přepočítal, nikoli 
však, že podíly jsou ve vyúčtování uvedeny. Posouzením obsahu Vyúčtování pak prvostupňový 
soud učinil shodný závěr, jako soud odvolací, totiž že podíly nákladů připadajících na konečné 
spotřebitele s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to 
zvlášť pro teplo a zvlášť pro teplou užitkovou vodu ve smyslu § 7 odst. 2 písm. f) a přílohy 2 
toto neobsahuje, a to ani v oddílu „Rozúčtování“. Prvostupňový soud proto dospěl k závěru, že 
ani  po  doplněném  dokazování  nelze  mít  za  prokázané,  že  Vyúčtování  obsahuje  údaj 
o započitatelné  podlahové  ploše  a  o  způsobu  jejího  výpočtu  včetně  uvedení  koeficientů 
stanovených  v  příloze  1  bod  A  Vyhlášky,  ani  podíly  nákladů  připadajících  na  konečné 
spotřebitele s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to 
zvlášť pro teplo a zvlášť pro teplou užitkovou vodu ve smyslu § 7 odst. 2 písm. f) a přílohy 2., 
přičemž tyto položky ve vyúčtování absentují. Vzhledem k tomu pak, že uvedené položky jsou 
obligatorními náležitostmi Vyúčtování, nelze než dovodit, že nebylo způsobilé přivodit splatnost 
tam  uvedeného  nedoplatku.  Na  uvedeném  závěru  nemění  nic  ani  skutečnost,  že  údaj  o  ZPP 
a údaj  o  koeficientech  jsou  uvedeny  v  listině  označené  jako  „Rozúčtování  I.RTN  s.r.o.“,  když 
uvedené  není  obligatorní  náležitostí  vyúčtování,  je  pouze  jeho  podkladem,  přičemž  povinnost 
předložit podklady má pronajímatel tehdy, pokud jej o to nájemce požádá (§ 2252 odst.1 o.z.,  
§ 7  odst.  2  Vyhlášky).  Prvostupňový  soud  opřel  svůj  právních  názor  o  judikatorní  závěry 
Nejvyššího soudu, konkr. publ. pod sp. zn.  26 Cdo 1261/2015  a 21 Cdo 803/2002. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 


62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
 
10. Dále  prvostupňový  soud  uvedl,  že  zamítl  důkazní  návrhy  žalobce    -  Prohlášení  Ing.  V.  Z.    a 
Vysvětlení  I.IRTN  s.r.o.,  neboť  nebyly  způsobilé  prokázat,  že  výpočet  ZPP  je  ve  Vyúčtování 
obsažen.  Totéž  pak  platí  i  o  důkazu  k  rozúčtování  topných  nákladů  ze  dne  12. 5. 2014  a  
Prohlášení  vlastníka  (žalobce).  Dále  ve  vztahu  k  posudkům  znalce  Langa  (v  jiných  řízeních)  
konstatoval, že aplikace  §13 o.z. není namístě, kdy posudky ani závěry soudů činěné na základě 
těchto posudků v obdobných řízeních mezi účastníky  nejsou pro něj závazné. 
 
11. Dále prvostupňový soud vyjádřil přesvědčení, že rozúčtování týkající se správy domu, minimálně 
nákladové  položky  17  a  24  „podle  podílu  na  majetku  2“  je  v  rozporu  s  platnou  legislativou, 
konkrétně  s  §  1180  odst.  2  o.  z.,  dle  nějž  příspěvky  určené  na  odměňování  osoby,  která  dům 
spravuje,  nebo  členů  jejích  orgánů,  na  vedení  účetnictví  a  na  podobné  náklady  vlastní  správní 
činnosti  se  rozvrhnou  na  každou  jednotku  stejně,  tedy  bez  ohledu  na  druh  jednotky  (byt, 
nebytový  prostor,  garáž),  přičemž  pocitové  hodnocení  znalce  o  „spravedlnosti  vyúčtování“ 
ohledně  těchto  položek  nemá  ve  světle  citované  judikatury  žádnou  relevanci.  
Dle prvostupňového soudu tedy již jen tato skutečnost má za následek, že Vyúčtování jako celek 
není způsobilé přivodit splatnost nedoplatku. 
 
12. Prvostupňový  soud  proto  uzavřel,  že  vyúčtování  služeb  za  rok  2014  nemá  všechny  zákonem 
požadované  náležitosti,  tudíž  nemůže  přivodit  splatnost  nedoplatku,  žaloba  je  z  uvedeného 
důvodu  předčasná  a  nelze  jí  proto  vyhovět.    Z výše  uvedených  důvodů  rozhodl  tak,  jak  je 
ve výroku I/ uvedeno. 
 
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský 
soudní  řád  (dále  též  jen  „o.  s.  ř.“)  dle  úspěchu  ve  věci,  žalovanému  přiznal  náhradu  jemu 
vzniklých nákladů, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud 
pro stručnost odkazuje. 
 
14. O náhradě nákladů státu, které vznikly v souvislosti s proplacením znalečného ve výši 30 181 Kč 
soud I. stupně rozhodoval doplňujícím usnesením ze dne 1. 10. 2021 podle § 148 odst. 1 o. s. ř., 
když zohlednil výsledek sporu. 
 
15. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 
písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Předně namítá, že soud poskytl ochranu žalovanému, který se 
brání ryze účelově a tendenčně - od r. 2010 neplatí žalobci ničeho. Žalobce učinil maximum, aby 
věc náležitě objasnil, předložil k důkazu vysvětlení ke všem (odvolacím soudem požadovaným) 
náležitostem ve Vyúčtování, které provedla 1. RTN dopisem ze dne 12. 5. 2014 (dále jen „dopis 
z 12.  5.  2014“),  který  však  prvostupňový  soud  odmítl  k důkazu  provést.  Žalobce  činí 
ve Vyúčtování  vlastní  vpisky,  aby  v návaznosti  na  vysvětlení  obsažené  v dopisu  z  12.  5.  2014 
prokázal,  že  Vyúčtování  veškeré  náležitosti  splňuje.  Nově  pak  prokazuje  uvedené  emailem 
1. RTN ze dne 11. 10. 2021 v reakci na odůvodnění napadeného rozsudku. Prvostupňový soud 
rovněž  odmítl  provést  důkaz  tzv.  posouzením  Ing.  V.  Z.    ze  dne  9.  5.  2006,  kde  je  uveden 
systém výpočtu a výpočet ZPP Jednotky žalobce. Z něj vycházelo i Prohlášení vlastníka, které 
prvostupňový  soud  odmítl  provést  k důkazu.  K závěru  znalce  Ing.  Pajgrta,  který  shledal 
Vyúčtování  správným,  rovněž  soud  I.  stupně  bezdůvodně  nepřihlédl.  Dále  žalobce  namítá, 
že Vyúčtování nemusí dle Vyhlášky obsahovat výpočet ZPP, ale pouze koeficienty a součinitele. 
Navíc  je  mezi  stranami  nesporné,  že  ZPP  84,8  (uvedená  ve  Vyúčtování  –  pozn.  odvolacího 
soudu) je plocha menší, než kterou stanovil znalec Fiala a je tedy zcela ve prospěch žalovaného.  
Skutečnost, že žalovaný tzv. „načerno“ provedl v bytě stavbu příčky, čímž ZPP doznala změn, 
nemůže  jít  žalobci  k tíži.  Dále  žalobce  citoval  povinnosti  žalovaného  z čl.  VII  odst.  2  Stanov 
relevantních  pro  účely  vyúčtování  za  r.  2014.  Ohledně  nákladů  na  správu  domu,  která  je 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 


62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
ve Vyúčtování  stanovena  podle  výše  spoluvlastnického  podílu  žalobce  poukazuje  na  Stanovy 
(z r. 2011 i 2014), kde je takto způsob vyúčtování stanoven. Vyjádřil se rovněž k erudovanosti 
a kvalifikaci znalce  Ing.  Pajgrta  (znalce  z oboru  ekonomika  –  specializaci ceny  a  odhady,  který 
pro  žalovaného  ve  věci  vypracoval  znalecký  posudek,  pozn.  odvolacího  soudu)  jehož 
nekompetentnost  v oboru  prvostupňový  soud  konstatoval,  kdy  ve  spojení  se skutečností,  že 
znalce  odmítl  vyslechnout,  projevil  svou  jednostrannost  a  zaujatost.    Následně  se  vyjádřil 
ke skutkovým  závěrům  prvostupňového  soudu  uvedeným  zde  pod  bodem  8,  kdy  namítá, 
že vyhláška  explicitně  nestanoví,  že  způsob  výpočtu  ZPP  musí  být  uveden na  každém  ročním 
vyúčtování.  Naposledy  rozporuje  užití  rozsudku  Nejvyššího  soudu  sp.  zn.  26  Cdo  1261/2015 
na daný případ, když zde nejde o posouzení vyúčtování služeb nájemci. Pokud jde o rozsudek 
Nejvyššího soudu sp. zn 26 Cdo 463/2018, pak tento žalobce nedohledal, zřejmě jde o překlep. 
Vyjadřuje  závěrem  přesvědčení,  že  správně  vyúčtované  položky  jsou  splatné  a  tyto  lze 
od nesprávně  vyúčtovaných  oddělit.   Žalobce  shledává  rozsudek  nespravedlivým,  poskytujícím 
ochranu  žalovanému  neplatícímu  od  r.  2010,  žalovaný  je  jediným  neplatičem  oproti  cca  300 
dalším  vlastníkům  jednotek.  Navrhl  odvolacímu  soudu,  aby  změnil  rozsudek  prvostupňového 
soudu a žalobě zcela vyhověl, případně jej zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. 
 
16. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že žalobce předkládá v rozporu s principem neúplné 
apelace  nový  důkaz,  nesdílí  jím  vyjádřené  názory  uvedené  v odvolání.  Zrekapituloval  obsah 
předchozího  kasačního  rozhodnutí  odvolacího  soudu  s tím,  že  žalobci  se  dostalo  poučení 
od soudu  I.  stupně,  jemuž  z důkazního  hlediska  nedostál.  Následně  vznesl  vlastní  kritiku  ke 
znaleckému  posudku  Ing.  Pajgrta  i  k důkazům  předkládaným  opětovně  v rámci  odvolání. 
Za lživé  označil  tvrzení,  že  dobrovolně  ničeho  nehradí.  Minimálně  rok  a  půl  hradí  ve  výši 
předpokládaných  nákladů,  neboť  zálohy  jsou  úmyslně  nastaveny  ve  výši  dvojnásobku  reálné 
spotřeby.  Tento  vstřícný  krok  žalobce  učinil,  neboť  se  domníval,  že  žalobce  začne  provádět 
vyúčtování v souladu se zákonem. Uzavřel, že rozsudek soudu I. stupně je věcně správný, navrhl 
odvolacímu soudu, aby jej potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení. 
 
17. Žalobce ještě doplnil odvolání o konkretizovaný výpočet ZPP, který ve svém souhrnu činí  84,8 
s připojením  konkr.  hodnot  koeficientů  k jednotlivým  místnostem  včetně  jejich  podlahové 
plochy  umístěným  v jednotce  vč.  současně  učiněné  informace  o  počtu  stěn  a  umístění  topení 
v té které místnosti, kde souhrn odpovídá hodnotě posudku Ing. V. Z.  tak, jak stanoví příloha A 
Vyhlášky.    
 
18. Odvolací  soud  po  zjištění,  že  odvolání  je  přípustné,  bylo  podáno  včas  osobou  k tomu 
oprávněnou,  že  splňuje  náležitosti  uvedené  v  §  205  o.  s.  ř.,  přezkoumal  napadený  rozsudek 
a řízení,  které  jeho  vydání  předcházelo,  a  to  způsobem  vyplývajícím  z  §  212  o.  s.  ř.  a  §  212a 
odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny 
(§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy po doplnění dokazování dle § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. tzv. vyúčtováním 
záloh  za  služby  a  příspěvku  do  FO  za  rok  2014  ze  dne  29.  4.  2015,  vyúčtováním  zálohově 
hrazených služeb za zúčtovací období 1. 1. 2014 - 31. 12. 2014  ze dne 29. 4. 2015, individuálním 
rozúčtováním  či  „Prvním  rozúčtováním  topných  nákladů“  1.RTN  ze  dne  28.  4.  2015,  tzv. 
pravidly  rozúčtování  nákladů  žalobce  pro  předpis  záloh  na  r.  2015  a  vyúčtování  r.  2014, 
notářským  zápisem  sp.  zn.  NZ  180/2014  a  N  184/2014  -  Stanovami,  Prohlášením  vlastníka, 
dopisem Ing. V. Z.  ze dne 9. 5. 2006, dopisem 1.RTN  ze dne 12. 5. 2014, zápisem shromáždění 
společenství vlastníků jednotek ze dne 22. 11. 2011  dospěl k závěru, že odvolání žalobce není 
důvodné. 
 
19. Žalobce v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací 
soud  konstatuje,  že  tento  odvolací  důvod  může  být  dán  pouze  v řízeních,  v nichž  se  uplatní 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 


62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.). O žádný 
z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není. 
 
20. Odvolací  soud  pak  neshledal  ani  odvolací  důvod  podle  §  205  odst.  2  písm.  c)  o.  s.  ř.,  když 
z obsahu spisu nebyly zjištěny „jiné“ vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí 
ve věci  (§  212a  odst.  5  věta  druhá  o.  s.  ř.)  s výjimkou  těch,  které  byly  doplněním  dokazování 
v odvolacím řízení zhojeny.  
 
21. Dále  odvolatel  namítá  odvolací  důvod  uvedený  v §  205  odst.  2  písm.  d)  o.  s.  ř,  kdy  soud  I. 
stupně  neúplně  zjistil  skutkový  stav  věci,  neboť  neprovedl  navržené  důkazy  k prokázání 
rozhodných skutečností, konkr. např. dopis 1. RTN ze dne 12. 5. 2014, dopis Ing. V. Z.  ze dne 
9. 5. 2006 a další důkazy, které uvedl ve svém odvolání. 
 
22. Žalobce dále uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2  písm. e) o. s. ř., tj. že  soud prvního 
stupně  dospěl  na  základě  provedených  důkazů  k  nesprávným  skutkovým  zjištěním.  Odvolací 
soud dodává, že mohou být významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové 
zjištění,  ze  kterého  napadené  rozhodnutí  vychází,  nemá  v  provedeném  dokazování  oporu 
v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má soud I. stupně 
za  prokázané  a  které  byly  významné  pro  rozhodnutí  věci  při  aplikaci  hmotného  práva. 
Uvedenému  ustanovení  odpovídá  tvrzení,  jehož  prostřednictvím  odvolatel  zpochybní  logiku 
úsudku  soudu  o  tom,  co  bylo  dokazováním  zjištěno,  eventuelně  tvrdí-li,  že  soud  z  logicky 
bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. 
 
23. Žalobce dále v odvolání uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když 
namítl,  že  soud  I.  stupně  dospěl  na  základě  provedených  důkazů  k  nesprávným  skutkovým 
zjištěním  a  věc  nesprávně  posoudil  i  po  stránce  právní.  Odvolací  důvod  podle  §  205  odst.  2 
písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, 
že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové 
skutkové  zjištění,  na  jehož  základě  soud  věc  posoudil  po  stránce  právní  a  které  je  nesprávné 
v tom  smyslu,  že  nemá  oporu  v  provedeném  dokazování.  Mezi  vadami  skutkového  zjištění 
a vadami  právního  posouzení  je  úzká  vzájemná  souvislost.  Právní  posouzení  je  nesprávné 
ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje 
nesprávnou  právní  normu,  případně  aplikuje  správnou  právní  normu,  ale  nesprávně  ji  vyloží, 
či neaplikuje adekvátní právní normu. 
 
24. Odvolací  soud  v prvé  řadě  uvádí,  že  závěr  o  tom,  že  účastník  neunesl  důkazní  břemeno,  lze 
učinit  jen  tehdy,  jestliže  soud  řádně  a  úplně  provedl  všechny  důkazy,  které  účastník  označil 
k prokázání svého tvrzení. Účastníkem označený důkaz soud neprovede pouze v případě, jestliže 
jeho  prostřednictvím  nepochybně  nelze  prokázat  pro  věc  rozhodnou  skutečnost,  například 
proto, že označený důkaz je zjevně nezpůsobilý prokázat tvrzenou skutečnost nebo že se týká 
skutečnosti,  která  je  podle  hmotného  práva  pro  rozhodnutí  o  věci  bezvýznamná.  Z  důvodu 
neunesení  důkazního  břemene  lze  rozhodnout  v  neprospěch  účastníka  současně  pouze  tehdy, 
jestliže  zhodnocení  důkazů,  které  byly  za  řízení  provedeny  (§  120  odst.  2  věta  druhá  o.  s.  ř.), 
neumožňuje  soudu  přijmout  závěr  ani  o pravdivosti  tvrzení  účastníka  a  ani o  tom,  že  by  bylo 
nepravdivé (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 408/2003, ze dne 
7. 8. 2003). 
 
25. Dle § 7 odst. 2 Vyhlášky ve vyúčtování vlastník uvede 
a)  za  zúčtovací  jednotku  odděleně  spotřebu  tepelné  energie  na  vytápění,  spotřebu  tepelné 
energie na ohřev užitkové vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé 
užitkové vody,  
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 


62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
b) za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepelné energie na vytápění a tepelné energie 
spotřebované  na  ohřev  užitkové  vody  v  Kč/GJ  a  vody  spotřebované  na  poskytování  teplé 
užitkové vody v Kč/m3,  
c)  za  zúčtovací  jednotku  celkové  náklady  v  Kč  odděleně  na  tepelnou  energii  na  vytápění 
a na tepelnou  energii  spotřebovanou  na  ohřev  užitkové  vody  a  na  vodu  spotřebovanou 
na poskytování teplé užitkové vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na tepelnou 
energii  na  vytápění  a  nákladů  na  tepelnou  energii  spotřebovanou  na  ohřev  užitkové  vody 
v % a Kč, 
d)  podlahovou  plochu  a  započitatelnou  podlahovou  plochu  zúčtovací  jednotky  a  bytu  či 
nebytového prostoru konečného spotřebitele v m2, v případě poskytování teplé užitkové vody 
průměrný  počet  osob  užívajících  byt  či  nebytový  prostor  konečného  spotřebitele  a  za  celou 
zúčtovací  jednotku  v  zúčtovacím  období,  součet  skutečných  a  přepočtených  náměrů 
instalovaných  měřičů  tepelné  energie  nebo  indikátorů  vytápění  zúčtovací  jednotky  a  bytu  či 
nebytového  prostoru  konečného  spotřebitele,  součet  náměrů  instalovaných  vodoměrů 
za zúčtovací jednotku a náměr instalovaného vodoměru (vodoměrů) teplé užitkové vody v bytě 
či nebytovém prostoru konečného spotřebitele a ve společných prostorách zúčtovací jednotky 
rozúčtovávaných přímo mezi jednotlivé konečné spotřebitele podle evidence spotřeb v m3, 
e)  spotřebu  tepelné  energie  na  vytápění  za  zúčtovací  jednotku  vyjádřenou  v  GJ  na  m2 
započitatelné podlahové plochy, 
f) podíly nákladů připadající na konečné spotřebitele s uvedením základních složek, spotřebních 
složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na tepelnou energii na vytápění, na tepelnou energii 
na ohřev užitkové vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé užitkové vody, 
g)  koeficienty  a  součinitele  použité  pro  přepočty  podlahové  plochy  nebo  započitatelné 
podlahové  plochy  konkrétního  bytu  či  nebytového  prostoru  a  pro  přepočty  odečtů  měřičů 
tepelné energie nebo indikátorů vytápění u konečného spotřebitele, 
h) výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi zaplacenými 
zálohami a náklady připadajícími na konečného spotřebitele, 
i) lhůtu a způsob uplatnění reklamací proti vyúčtování konečným spotřebitelem; tato lhůta nesmí 
být kratší než 21 dnů, 
j) způsob finančního vypořádání nedoplatku nebo přeplatku vypočteného podle písmena h). 
 
26. Odvolací soud proto zhojil odvolatelem vytýkané vady řízení a provedl k důkazu dopis 1. RTN 
ze dne 12. 5. 2014, z něhož současně z listiny označené jako individuální rozúčtování či „První 
rozúčtováním  topných  nákladů“  1. RTN  ze  dne  28.  4.  2015  (dále  jen  „1. RTN  ze  dne 
28. 4. 2015“), jež je součástí Vyúčtování [jak bylo účastníky řízení učiněno před odvolacím soudem 
nesporným] zjistil následující.    
 
27. Na  druhé  straně  1. RTN  ze  dne  28.  4.  2015  v sestavě  celkových  nákladů  je  uvedena  spotřeba  
energie  na  vytápění  –    označená  jako    otop  celkem  BYTY+NP    1439.400000  GJ,  spotřeba 
samostatně na ohřev teplé vody označená jako  ohřev TV celkem BYTY+NP  959.600000 GJ 
a samostatně spotřeba vody  označená jako SV pro TV celkem BYTY+NP   2644.590000 m3 . 
Z uvedeného  odvolací  soud  činí  skutkový  závěr,  že  Vyúčtování  obsahuje  náležitost  danou 
ustanovením § 7 odst. 2  písm. a) Vyhlášky.   
 
28.  Na druhé straně 1. RTN ze dne 28. 4. 2015 v sestavě celkových nákladů je uvedena jednotková 
cena tepelné energie za vytápění, kdy pro ohřev teplé vody je označena jako základní složka TV 
ohřev  28,  516776 Kč,  spotřební  složka  TV  ohřev (m3  )  147,613907    Kč a SV  pro  TV  celkem 
BYTY+NP      (m3  )    71,335243 Kč.    Z  uvedeného  odvolací  soud  činí  skutkový  závěr, 
že Vyúčtování obsahuje náležitost danou ustanovením § 7 odst. 2 písm. b) Vyhlášky. 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 


62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
29. Na  druhé  straně  1. RTN  ze  dne  28.  4.  2015  v sestavě  celkových  nákladů  jsou  uvedeny  
samostatně  celkové  náklady  v Kč  za  tepelnou  energii  za  vytápění  částce  869 352,70 Kč  dále 
samostatně  na  ohřev  teplé  vody  v částce  592 901,80 Kč  a  samostatně  za  vodu  spotřebovanou 
jako teplou vodu v částce 200 566,17 Kč s tím že v prvním sloupci je též uvedeno procentuální 
rozdělení základních a spotřebních složek. Z uvedeného odvolací soud činí skutkový závěr, že 
Vyúčtování obsahuje náležitost danou ustanovením § 7 odst. 2 písm. c) Vyhlášky. 
 
30. Na  prvé  straně  1. RTN  ze  dne  28.  4.  2015  je  uvedena  započitatelné  podlahová  plocha  pro 
vyúčtování základní složky nákladů tepelné energie za vytápění v m2 rozsahu 84,80 a pro teplou 
vodu  101,47;    dále  je  uveden  náměr  indikátorů  u  vytápění  2799.1600  a  u  ohřevu  teplé  vody  
spotřební složka 7,7 a základní složka 101,47. Z uvedeného odvolací soud činí skutkový závěr, 
že Vyúčtování obsahuje náležitost danou ustanovením § 7 odst. 2 písm. d) Vyhlášky. 
 
31. Na druhé straně 1. RTN ze dne 28. 4. 2015 v sestavě celkových nákladů spotřeba tepelné energie 
na vytápění za zúčtovací jednotku vyjádřená v GJ na m2 započitatelné podlahové plochy, která 
činí  0,261972.  Z  uvedeného  odvolací  soud  činí  skutkový  závěr,  že  Vyúčtování  obsahuje 
náležitost danou ustanovením § 7 odst. 2 písm. e) Vyhlášky. 
 
32. Na  prvé  straně  1. RTN  ze  dne  28.  4.  2015  je  v položce  náklady  na  byt  uveden  podíl  nákladů 
připadajících  na  konečného  spotřebitele  s uvedením  základních  a  spotřebních  složek,  kdy 
základní  složka  za  vytápění  představuje  částku  10 293,40 Kč  (-25 %  od  průměru  zúčtovací 
jednotky) za ohřev vody spotřební složka představuje částku 4 030,20 Kč.  Za ohřev teplé vody  
základní složka představuje částku 2 893,60 Kč, spotřební složka  nákladů rozúčtovaných podle  
poměrových  měřidel  představuje  částku  1 136,60 Kč    a  na  vodu  (vodné)  spotřebovanou  na 
poskytování teplé užitkové vody 549,30 Kč (tuto částku je třeba odečíst, tj. 4 579,50- 549,30 = 
4 030,20; tato částka je uvedena ve vyúčtování zálohově hrazených služeb za zúčtovací období 
1. 1.  2014  -  31.  12.  2014  ze  dne  29.  4.  2015  pod  položkou  14  Teplo,  TUV).  Z  uvedeného 
odvolací  soud  činí  skutkový  závěr,  že  Vyúčtování  obsahuje  náležitost  danou  ustanovením  §  7 
odst. 2  písm. f) Vyhlášky. 
 
33. Pokud jde o koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné 
podlahové  plochy  podle  konkrétní  Jednotky  a  pro  odečty  měřičů  energie  nebo  indikátorů 
vytápění u konečného spotřebitele, pak 1. RTN ze dne 28. 4. 2015 tyto údaje neobsahuje, na druhé 
straně toliko odkazuje na Příl. 1 A Vyhlášky.    
 
34. Pokud jde o výši a součet zaplacených záloh konečným spotřebitelem a vyčíslení rozdílu mezi 
zaplacenými  zálohami  a  náklady  připadajícími  na  konečného  spotřebitele,  pak  tyto  1. RTN  ze 
dne  28.  4.  2015  neobsahuje,  nicméně  z  Vyúčtování,  konkrétně  pak  z  „vyúčtování  zálohově 
hrazených  služeb“-  z pátého  sloupce  vyplývá,  že  z  předepsaných  záloh  (jejichž  výše  je 
specifikována třetím sloupcem) nezaplatil žalovaný na zálohách ničeho. Z uvedeného odvolací 
soud  činí  skutkový  závěr,  že  Vyúčtování  obsahuje  náležitost  danou  ustanovením  §  7  odst.  2  
písm. h) Vyhlášky. 
 
35. Na  druhé  straně  1. RTN  ze  dne  28.  4.  2015  je  uvedeno,  že  reklamační  lhůta  je  21  dní  po 
obdržení vyúčtování, pokud majitel nebo správce neuvede jinak. Z uvedeného odvolací soud činí 
skutkový  závěr,  že  Vyúčtování  obsahuje  náležitost  danou  ustanovením  §  7  odst.  2  písm.  i) 
Vyhlášky. 
 
36. Z Vyúčtování, konkrétně pak z tzv. vyúčtování záloh za služby a příspěvku do FO za rok 2014 
ze dne 29. 4. 2015 vyplývá, že nedoplatek ve výši 33 667 Kč, resp. celkový nedoplatek v částce 
146 101  Kč je splatný na bankovní účet 51-89580207/0 100, pod variabilním symbolem 7201  
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 


62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
s tím, že je splatný do 30 ti dnů po obdržení tohoto vyúčtování. Z uvedeného odvolací soud činí 
skutkový  závěr,  že  Vyúčtování  obsahuje  náležitost  danou  ustanovením  §  7  odst.  2  písm.  j) 
Vyhlášky. 
 
37. Skutkový  závěr  odvolacího  soudu  je  ve  svém  souhrnu  takový,  že  Vyúčtování  obsahuje  všechny 
náležitosti,  které  jsou  dány  taxativním  výčtem  v ustanovení  §  7  odst.  2  Vyhlášky  (viz  bod  25 
odůvodnění  napadeného  rozsudku)  s výjimkou  koeficientů,  které  byly  použity  pro  přepočty  a 
podlahové  plochy  nebo  započitatelné  plochy  Jednotky  (§  7  odst.  2  písm.  g/  Vyhlášky).  Této 
skutečnosti si je žalobce vědom, když v doplnění odvolání koeficienty pro přepočet dané Příl.1 
A  Vyhlášky pro účely výstupní ZPP specifikuje následovně - obývací pokoj s plochou 72,88 m2 , 
koeficient   1, ZPP 72,88 m2 s topením; kuchyň s plochou  7,96 m2 , koeficient  0,35, ZPP 2,786  
m2  bez  topení  3  stěny;  WC  s plochou  1,44  m2,  koeficient  0,  ZPP  0  m2  bez  topení  0  stěn;  
koupelna s plochou 6,74 m2,  koeficient 1, ZPP  6,74 m2, s topením;  komora s plochou 5,87 m2, 
koeficient 0,1, ZPP 0,587 6,74 m2, bez topení 1 stěna a naposledy předsíň s plochou 6,58 m2, 
koeficient  0,275, ZPP 1,8095m2, bez topení 2,5 stěny.  ZPP tak v souhrnu představuje 84,80 m2    
(72,88+2,786+0+6,74+0,587 +1,8095). Tato celková hodnota ZPP, stanovená v příloze dopisu 
Ing. V. Z.  (odborného posuzovatele) ze dne 9. 5. 2006 určenému zpracovateli vyúčtování  - 1. 
RTN je v samotném Vyúčtování obsažena a matematicky zapracována, nic méně právě konkrétní 
koeficienty pro přepočet absentují zcela.   
 
38. Odvolací soud k výše uvedenému skutkovému stavu věci považuje za nutné dodat, že listina  - 
1. RTN ze dne 28. 4. 2015 z hlediska zjišťovaných podstatných zákonných náležitostí vykazuje 
znaky  značné  nepřehlednosti,  nejasnosti,  kdy  ve  spojení  s neužitím  zákonem  využívané 
terminologie  lze  jen  obtížně  dohledat  podstatné  náležitosti  požadované  Vyhláškou.  Odvolací 
soud  tak  učinil  za  pomoci  dotvořené  verze  listiny  1. RTN  ze  dne  28.  4.  2015  s poznámkami 
zástupce  žalobce  o  tom,  kde  se  co  nachází,  která  se  ve  spojení  s dopisem  1.RTN  ze  dne 
12. 5. 2014  poskytla  odvolacímu  soudu  jakýsi  manuál,  bez  nějž  by  nebylo  možno  požadované 
naleznout.  Zákonodárce  tak  zcela  jistě  nezamýšlel,  aby  konečný  spotřebitel  pracoval 
s rozúčtováním nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové 
vody  s pomocí  jakéhosi  manuálu.  Vyúčtování  v daném  případě  představovalo  hlavolam,  který 
bez  patřičného  klíče  nebylo  lze  objasnit,  o  čemž  ostatně  svědčí  v daném  kontextu  i  skutkové 
závěry jednotlivých znalců. Nekvalitně provedené rozúčtování (srov. § 2 písm. i/ Vyhlášky) je 
však věcí mezi žalobcem a zpracovatelem vyúčtování, ve vztahu k žalovanému lze konstatovat, 
že vyúčtování, jehož bylo rozúčtování nákladů nedílnou součástí, nebylo provedeno řádně. 
 
39. Pro úplnost odvolací soud k Vyúčtování a položce „Správa domu, účetnictví“ účtované v částce 
1 642 Kč, která byla účtována žalobcem podle podílu na majetku v rozsahu 0,0135 k celkovému 
nákladu  485 724  Kč  uvádí,  že  Prohlášením  vlastníka  (srov.  písm.  G  na  str.  202)  a  Stanovami 
ze dne 15. 12. 2014 (srov. čl. XX odst. 2 na str. 22) vzal za prokázané, že pro účely vyúčtování 
za r. 2014  bylo  kvalifikovaným  způsobem  schváleno,  že  veškeré  náklady  na  správu  domu 
a pozemku se rozvrhnou podle velikosti podílu na společných částech. Jelikož ustanovení § 1180 
o.  z.  (ve  znění  účinném  do  30.  6.  2020)  má  v zásadě  jak  z hlediska  určení  způsobu  odměny 
za správu domu (odst. 1), tak i určení způsobu odměňování osob, které dům spravují (odst. 2), 
dispozitivní  povahu,  nelze  než  dovodit,  že  položka  „správa  domu,  účetnictví“  byla  účtována 
správně  a  v souladu  s ustavujícím  základním  dokumentem  společenství  vlastníků  jednotek, 
kterými jsou Stanovy. 
 
40. Podle § 3028 odst. 3 věta prvá o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (jiné 
než týkající se práv osobních, rodinných a věcných), vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto 
zákona (o něž jde i v posuzované věci), jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 

10 
62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
a povinností  z  porušení  smluv  uzavřených  přede  dnem  nabytí  účinností  tohoto  zákona, 
dosavadními právními předpisy. 
 
41. Podle § 14 zákona č. 67/2013 Sb., pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se jeho ustanoveními i 
právní  vztahy  vzniklé  přede  dnem  nabytí  jeho  účinnosti  (tj.  před  1.  1.  2014).  Vznik  těchto 
právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (o něž jde 
zčásti  i  v  tomto  řízení)  se  však  posuzují  podle  dosavadních  právních  předpisů  (odstavec  1). 
Rozúčtování  a  vyúčtování  nákladů  na  služby  za  zúčtovací  období, které  započalo  přede  dnem 
nabytí účinnosti tohoto zákona, se provede podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2). 
 
42. Podle  §  1181  odst.  1  o.  z.  vlastník  jednotky  platí  zálohy  na  plnění  spojená  nebo  související 
s   užíváním  bytu  (služby)  a  má  právo,  aby  mu  osoba  odpovědná  za  správu domu  zálohy  včas 
vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. 
 
43. Podle zákona č. 67/2013 Sb. platí, že poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou 
výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně 
uvedení  celkové  výše  přijatých  měsíčních  záloh  na  služby  tak,  aby  výše  případných  rozdílů 
ve vyúčtování  byla  zřejmá  a  kontrolovatelná  z  hlediska  způsobu  a  pravidel  sjednaných  pro 
rozúčtování (§ 7 odst. 2). Z každého vyúčtování služeb musí být zřejmý konkrétní rozúčtovací 
klíč tak, aby příjemce služby mohl kontrolovat správnost provedeného rozúčtování a vyúčtování. 
 
44. Soudní praxe se již v minulosti ustálila v názoru, že podmínkou splatnosti nedoplatku za služby 
je  skutečnost,  že  vyúčtování  bylo  řádně  (tj.  v  souladu  s  předpisy  jej  regulujícími)  provedeno 
a nájemce  s  ním  byl  seznámen  (srov.  stanovisko  Nejvyššího  soudu  ČSR z  16.  7. 1981,  sp. zn. 
Cpj 164/80, uveřejněné pod č. 4/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek 
Krajského soudu v Hradci Králové z 9. 2. 1968, sp. zn. 7 Co 598/67, uveřejněný pod č. 15/1969 
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním 
bytu  lze  hovořit  a  vyúčtování  může  přivodit  splatnost  nedoplatku  plynoucího  z  tohoto 
vyúčtování  jen  tehdy,  obsahuje-li  všechny  předepsané  náležitosti  a  je-li  v  něm  uvedena  cena 
provedené  služby  ve  správné  výši.  Rozhodné  je,  že  splatnost  nedoplatku  může  nastat  jedině 
na základě  (v  důsledku)  řádného,  tj.  v  souladu  se  všemi  příslušnými  předpisy  provedeného, 
vyúčtování  (srov.  např.  rozsudky  Nejvyššího  soudu  z  26.  11.  2003,  sp.  zn.  21  Cdo  803/2002, 
nebo  ze  dne  24.  6.  2009,  sp.  zn.  26  Cdo  2471/2007  -  ústavní  stížnost  podanou  proti  němu 
Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/09). 
 
45. Tyto  právní  závěry  je  třeba  aplikovat  i  v  poměrech  bytového  spoluvlastnictví  (srov.  např. 
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 356/2018, a ze dne 5. 6. 2019, 
sp.  zn.  26  Cdo  4637/2018)  a  není  důvod  se  od  nich  odchylovat  ani  při  vyúčtování  služeb 
provedeného  podle  zákona  č.  67/2013  Sb.  Soud  proto  v  řízení  o  zaplacení  nedoplatku 
(přeplatku)  zkoumá,  zda  vyúčtování  služeb  bylo  provedeno  řádně  a  stalo  se  splatným. 
Skutečností, zda je vyúčtování služeb řádné (a uplatněný nárok tudíž důvodný), se soud zabývá 
bez  ohledu  na  to,  zda  proti  němu  podal  příjemce  služeb  námitky  (srov.  §  8  odst.  2  zákona 
č. 67/2013 Sb.), neboť ani absence námitek nemůže zhojit případné nesprávnosti ve vyúčtování. 
Ostatně ani zákon č. 67/2013 Sb. s podáním námitek žádné následky nespojuje, pouze stanoví 
povinnost  poskytovateli  služeb  na  ně  nejpozději  do  30  dnů  od  jejich  doručení  reagovat  (viz 
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020 sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). 
 
46. Odvolací  soud  proto  pro  stručnost  odkazuje  na  shora  učiněné  závěry,  kde  podrobně  rozvádí, 
jaké  náležitosti  musí  obsahovat  vyúčtování  z hlediska  pravidel  pro  rozúčtování  nákladů 
na tepelnou  energii  na  vytápění  a  nákladů  na  poskytování  teplé  užitkové  vody  mezi  konečné 
spotřebitele  v  zúčtovací  jednotce  za  zúčtovací  období,  které  stanoví  Vyhláška.  Žalobcem 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 

11 
62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
předložené  vyúčtování  zákonné  podmínky  nesplňuje.    Jak  bylo  uvedeno  shora,  soud  v  řízení 
o zaplacení nedoplatku (přeplatku) z vyúčtování služeb zkoumá, zda vyúčtování bylo provedeno 
řádně a stalo se splatným bez ohledu na to, zda proti němu podal příjemce služeb námitky.  
 
47. Vyúčtování  postrádající  některou  z  předepsaných  náležitostí  nebo  znějící  na  cenu  v nesprávné 
výši  není  řádným  vyúčtováním  a  není  způsobilé  vyvolat  splatnost  nedoplatku  plynoucího 
z vyúčtování.  Aby  se  tak  mohlo  stát,  musel  by  poskytovatel  služeb  vystavit  nové  úplné 
vyúčtování  znějící  na  cenu  ve  správné  výši.  Je-li  vyúčtování  nesprávné,  není  zde  (řádného) 
vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti. Protože (řádné) vyúčtování je také 
předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná 
částka  splatnou,  a  to  ani  z  části.  Na  tomto  závěru  nemůže  nic  změnit  skutečnost,  že  pozdější 
(řádné, správné) vyúčtování může (a většinou také bude), obsahovat – číselně vyjádřeno – zčásti 
nebo zcela i částky, jež byly původně (nikoli však řádně) vyúčtovány. Nejde zde totiž o to, zda – 
číselně vyjádřeno  – bylo původní vyúčtování vyšší nebo nižší, případně stejné jako vyúčtování 
řádné  (správné).  Rozhodné  je,  že  splatnost  nedoplatku  může  nastat  jedině  na  základě 
(v důsledku)  řádného,  tj.  v  souladu  se  všemi  příslušnými  předpisy  provedeného,  vyúčtování 
(srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu z 26. 11.2003, sp. zn. 21 Cdo 803/2002, uveřejněné pod C 
2170  Souboru  rozhodnutí  Nejvyššího  soudu,  z  9.  3.  2005,  sp.  zn.  26  Cdo  1742/2005, 
z 24. 6. 2009,  sp.  zn.  26 Cdo  2471/2007,  a z  24. 5.  2016,  sp.  zn.  26  Cdo  1261/2015  /ústavní 
stížnosti  podané  proti  naposledy  citovaným  rozhodnutím  Ústavní  soud  odmítl  usneseními 
z 12. 5. 2010, sp. zn. IV. ÚS 2495/2009, a z 6. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 2803/2016. 
 
48. Nebylo-li vyúčtování služeb řádné (v souladu se smlouvou a předpisy jej regulujícími), povinnost 
provést  je  nadále  trvá.  Není-li  vyúčtování  služeb  věcně  správné,  trvá  nejen  povinnost 
poskytovatele  vyúčtování  provést  (řádně),  nýbrž  (a  to  právě  v  důsledku  nesplnění  uvedené 
povinnosti) nenastala ani splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. 
 
49. Za  situace,  kdy  žalobce  neprovedl  řádné  vyúčtování  nákladů  na  služby  a  záloh  za  jednotlivé 
služby v daném zúčtovacím období 01/2014 až 12/2014 je správný finální závěr soudu I. stupně 
o tom, že vyúčtování služeb, které žalobce učinil za uvedené období, není řádné, takže nemohlo 
ani způsobit splatnost nedoplatku z něj plynoucího v neprospěch žalovaného.  
 
50. Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je  po korekci skutkových závěrů v této 
věci  správné,  odvolací  důvod  podle  § 205  odst.  2 písm.  g)  o.  s.  ř.  tak  naplněn  není.  Odvolací 
soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I/  a III/ ve znění doplňujícího usnesení ze 
dne 1. 10. 2021, které odpovídá principu danému § 148 o. s. ř. potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako 
věcně správný [výrok I. tohoto rozsudku]. 
 
51. Odvolací  soud  je  však  s ohledem  na  konkrétní  okolnosti  případu  přesvědčen,  že  je  třeba 
odvoláním dotčený výrok o náhradě nákladů před soudem I. stupně (ad II/) odůvodnit dle § 150 
o. s. ř.  
 
52. Záměr  aplikace  ustanovení  §  150  o.  s.  ř.  stranám  odvolací  soud  zpřístupnil  (srov.  nález 
Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2014, sp. zn. I. ÚS 2456/13 [N 168/74 SbNU 451]). Odvolací 
soud  je  přesvědčen  o  tom,  že  v  řízení  byla  zjištěna  a  prokázána  existence  důvodů  hodných 
zvláštního  zřetele,  pro  které  by  konkrétním  okolnostem  nebylo  odpovídající  přiznat  zcela 
náhradu nákladů řízení žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv byl v řízení zcela úspěšný. 
Předně  je  třeba  zohlednit,  že  se  žalovaný  svým  jednáním  podílel  na  podání  žaloby,  když  od 
r. 2010  přestal  zcela  plnit  své  závazky  spojené  s vlastnictvím  bytové  jednotky,  kdy  nejen  že 
neplatil  žalobci  ničeho  na  příspěvku  do  fondu  oprav,  ale  rovněž  neplnil  svou  elementární 
povinnost platit zálohy na služby, což vyplývá ze zákona i Stanov žalobce (Čl X odst. 3 písm. f). 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová. 

12 
62 Co 394/2021 
62 Co 395/2021 
Nelze  v kontextu  přísného  –  až  přepjatě  formalistického  -  vnímání  pravidel  vyúčtování  služeb 
nastaveného judikaturou Nejvyššího soudu pominout, že žalobce je společenstvím vlastníků, kde 
na liknavost žalobce doplácí tvrdou měrou zbývající vlastníci jednotek, kteří svým povinnostem 
bezvýhradně dostáli. Žalovaný nadto nikdy neřešil výši přemrštěně nastavených záloh s výborem 
SVJ, stavěl se ke svým povinnostem pasivně a těží v daném případě z marginálního nedostatku 
Vyúčtování,  kdy  v daném  případě  proto  považuje  odvolací  soud  za  odůvodněné,  aby náklady 
řízení  před  soudem  prvého  stupně,  které  ve svém  důsledku  více  než  dvojnásobně  překročily 
žalovanou částku, žalovaný nesl z poloviny ze svého. Sleduje tím hlavní účel při aplikaci práva, 
kterým  je  hledisko  spravedlivého  uspořádání  vztahu  mezi  účastníky.    V daném  případě  se 
na základě  uvedeného  odklonil  od  výslovné  dikce  zákona  vyplývající  z  §  142  odst.  1  o. s.  ř., 
tj. rozhodnutí  o  nákladech  řízení  podle  základní  zásady  úspěchu  ve  věci,  a  rozhodl  v souladu 
s obecnou  společenskou  představou  o  spravedlnosti  tak,  že  žalobce  uhradí  toliko  polovinu 
nákladů žalovaného, které mu vznikl před soudem I. stupně.  
 
53. Z uvedených důvodů odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 o. s. ř. 
ve výroku II/ jen co do výše přiznaných nákladů řízení, kdy namísto správně určené částky co 
do  výše  76 949,10  Kč  přiznal  žalovanému  za  řízení  před  soudem  I.  stupně  toliko  částku 
38 474,55 Kč, jinak napadený rozsudek v uvedeném výroku jako věcně správný potvrdil podle 
§ 219 o. s. ř. (výrokem II. tohoto rozsudku). 
 
54. O  nákladech  odvolacího  řízení  bylo  rozhodnuto  podle  §  142  odst.  1  o.  s.  ř.  za  použití  §  224 
odst. 1  o.  s.  ř.,  jejich  náhrada  byla  přiznána  v  této  fázi  řízení  úspěšnému  žalovanému.  Tyto 
náklady  jsou  tvořeny  odměnou  právního  zástupce  žalovaného  za  dva  úkony  právní  služby 
spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po 2 460 Kč (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, a § 11 
odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), ke každému z těchto úkonů ještě 
náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 tarifu), s navýšením o 21 
% sazbu DPH k nákladům právního zastoupení ve výši 1 159,20 Kč /§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) 
o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř./ náklady žalovaného v odvolacím řízení představují částku 
6 679,20  Kč.    Tyto  náklady  žalovaného  bylo  žalobci  za  užití  §  149  odst.  1  o. s.  ř.  ve  spojení 
s § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného (výrokem ad III.). 
 
 
Poučení: 
 
 

Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.  
 
 
 
Praha 8. března 2022   
 
 
Mgr. René Fischer, v. r.  
předseda senátu 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Ivana Šmejkalová.