Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Žádost o zaslání opraveného rozsudku'.


 
 
č. j. 5 C 442/2015- 215 
ČESKÁ REPUBLIKA 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
Obvodní soud pro Prahu 7 rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Mottlem ve věci 
žalobců:  
a) Ing. Kateřina H
, narozená
 
bytem 
 
 
b) Společenství pro dům 
 
sídlem 
 
 
oba zastoupeni advokátem Mgr. Ing. Tomášem Vítkem 
sídlem Argentinská 783/18, 170 00  Praha 7 
proti 
žalované:  
Olga K
 narozená 
bytem 
 
zastoupená advokátem JUDr. Richardem Nigrinim, Ph.D. 
sídlem Kladská 1489/5, 120 00  Praha 2 
o  zdržení  se  zásahů  do vlastnického  práva  žalobkyně  a odstranění  následků  tohoto 
jednání  
takto: 
I.  Žaloba,  aby  žalovaná  byla  povinna  zdržet  se  rušení  vlastnického  práva  žalobkyně  a) 
spočívajícího  ve stavební  úpravě  prostor  –  dvorního  traktu  bytového  domu  č.p. 
,  ul. 
 

    Praha  7,  situovaného  na pozemku  parc.  č. 
  v k.  ú.  Bubeneč, 
spočívající  v zásahu  do fasády  severní  části  výše  uvedené  stavby  vybudováním  okenního 
otvoru o velikosti 0,60 m x 0,95 m x 1 m včetně okenní výplně, dále v zásahu do vodorovné 
nosné konstrukce stropu vybudováním otvoru o velikosti 3,1 m x 1,15 m, dále vybudováním 
otvoru o velikosti 0,8 m x 1 m v podhledu stropní konstrukce pod tímto otvorem a instalaci 
ocelového  točivého  schodiště  o 13  stupních  o průměru  cca  60  cm  v prvním  nadzemním 
podlaží  směřujícím  do společných  prostor  nad  prvním  nadzemním  podlažím,  dále  v zazdění 
otvoru o velikosti 0,75 m x 0,65 m ve štítové stěně na hranici s pozemkem parc. č. 
 v k. ú. 
Bubeneč  a  v instalaci  průhledných  střešních  tašek  v téže  stavbě  a  dále,  aby  žalovaná  byla 
povinna k odstranění tohoto stále trvajícího neoprávněného zásahu, se zamítá. 
II. Žalobci  jsou  povinni  zaplatit  žalované  na náhradě  nákladů  řízení  23 780  Kč  do tří  dnů 
od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalované. 
 

 
 2 
5 C 442/2015 
 
Odůvodnění: 
1.  Žalobkyně  a)  jakožto  vlastnice  bytové  jednotky  č. 
/   v domě  č.  p. 
  na adrese  Praha  7, 
  (dále  jen  „dům“),  a  spoluvlastnice  společných  částí  domu  v rozsahu  75/676  a 
žalobce b) jakožto společenství vlastníků jednotek v uvedeném domě se domáhali žalobou proti 
žalované  jakožto  vlastnici  bytové  jednotky  č.  jednotky  č. 
/
  a  spoluvlastnici  společných 
částí domu v rozsahu 29/338, aby se zdržela provádění ve výroku popsaných stavebních úprav 
prostor a dále, aby jí byla uložena povinnost k odstranění těchto stavebních úprav. Žaloba byla 
odůvodněna  tím,  že  v předmětném  domě  je  vymezeno  celkem  12  bytových  jednotek,  přičemž 
bytová  jednotka  č. 
/
,  která  je  ve vlastnictví  žalované,  se  nachází  v přízemním  dvorním 
objektu domu. Půdní prostory tohoto objektu stejně jako dvůr mezi tímto přízemním dvorním 
objektem  a  protějším  objektem,  kde  se  nachází  bytová  jednotka  žalobkyně  a),  jsou  společnými 
částmi  domu  a  nacházejí se  v podílovém  spoluvlastnictví  všech  spoluvlastníků  společných částí 
domu. Žalovaná provedla stavební úpravy týkající se nejen své bytové jednotky č. 
/
, ale i 
společných  prostor  domu,  které  nejsou  v jejím  vlastnictví,  nýbrž  v podílovém  spoluvlastnictví 
všech spoluvlastníků, a to bez jejich souhlasu. Jedná se o stavební úpravy – vybudování okenního 
otvoru o velikosti 0,60  m x 0,95 m x 1 m včetně osazení okenní výplně ve fasádě severní části 
objektu,  dále  o zásah  do vodorovné  nosné  konstrukce  stropu,  v němž  byl  vybudován  otvor 
o velikosti 3,1 m x 1,15 m, dále v podhledu stropní konstrukce ze sádrokartonu byl vybudován 
otvor o velikosti 0,8 x 1 m, dále v 1. nadzemním podlaží do prostoru nad ním bylo instalováno 
ocelové  točivé  schodiště  o 13  stupních  o průměru  cca  60  cm  neodpovídající  normovým 
hodnotám. V prostoru nad 1. nadzemním podlažím ve štítové stěně na hranici s pozemkem parc. 
č. 
  v k.  ú.  Bubeneč  byl  zazděn  otvor  o velikosti  0,75  m  x  0,65  m.  Žalovaná  dále  odstranila 
ze střechy několik tašek a nahradila je průhlednými střešními taškami. Žalovaná veškeré uvedené 
stavební úpravy provedla bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. 
2.  Žalovaná se proti žalobě bránila následovně. Žalovaná nabyla svou bytovou jednotku č. 
/
 
(a  jí  odpovídající  podíl  společných  částí  domu)  v exekutorské  dražbě  na základě  příklepu 
soudního exekutora JUDr. Filipa Exnera, Exekutorského úřadu pro Prahu 7, ze dne 16. 5. 2012, 
sp. zn. 151 EX DDr002/2012. Tato bytová jednotka je zcela samostatnou stavbou, žádná z jejích 
obvodových zdí nesousedí s ostatními bytovými či nebytovými jednotkami domu č. p. 
 v ulici 
 v Praze 7, pouze je umístěna na opačné straně pozemkové parcely, na níž stojí dům. 
Ostatní  bytové  či  nebytové  jednotky  domu  č.  p. 
  jsou  umístěny  v samostatné  budově 
přiléhající  do ulice 
  v Praze  7,  bytová  jednotka  je  samostatnou  stavbou  a  je  umístěna 
za dvorem na konci pozemkové parcely, na níž stojí dům č. p. 
. Bytová jednotka žalované č. 
/
 je stavbou původně z roku 1946, odkdy sloužila jako nebytový prostor – řemeslná dílna, 
později  zároveň  za sklad  pro  koks  a  nakonec  jako  samostatný  dům  pro  domovníka.  Bytová 
jednotka  č. 
/
  v době  její  dražby  měla  nesouvislý  strop,  tvořený  na trámech  krovu  volně 
položenými  sádrokartonovými  deskami  určenými  pro  zadržení  rychlého  úniku  tepla  střechou, 
některé střešní tašky byly poškozené nebo nahrazeny polystyrenem a dovnitř při deštích zatékalo. 
Z uvedeného důvodu byly některé sádrokartonové desky potrhané a zpuchřelé. Bytová jednotka 
vyžadovala  rekonstrukci,  výměnu  některých  střešních  tašek  a  její  zateplení.  To  však  znemožnil 
žalobce b) svým podnětem na stavební úřad, který prakticky ihned zasáhl a rekonstrukci žalované 
znemožnil  dokončit.  Z  uvedeného  důvodu  je  bytová  jednotka  žalované  č. 
/
  celoročně 
neobyvatelná. Žalovaná vydražila a převzala bytovou jednotku č. 
/
 v přesvědčení a dobré 
víře, že přízemní a střešní část  bytové jednotky tvoří jeden funkční a vlastnický celek, že strop 
bytové  jednotky  fakticky  tvoří  střecha.  Žaloba  je  vystavěna  na tvrzení,  že  střecha  nad  bytovou 
jednotkou  č. 
/
  a  její  obvodové  zdi  jsou  společnou  částí  domu  a  tedy  v podílovém 
spoluvlastnictví  členů  žalobce  b).  Toto  tvrzení  žalobců  však  není  doloženo.  Rovněž  v žalobě 
uvedené  tvrzení,  že  žalovaná  zasáhla  do vodorovné  nosné  konstrukce,  není  pravdivé,  žádná 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová. 

 
 3 
5 C 442/2015 
 
vodorovná nosná konstrukce uvnitř bytové jednotky oddělující její přízemní část a střechu nikdy 
neexistovala;  mezi  střechou  nad  přízemní  částí  bytové  jednotky  nebyla  před  jejím  nabytím 
do vlastnictví  žalovanou  nikdy  pevná  stavební  konstrukce,  nýbrž  pouze  trámy  a  zejména  dvě 
ocelové traverzy ve tvaru písmene „V“, sloužící k umístění kotlů a jeho komínů. Na ocelových 
traverzách a dřevěných trámech byly volně položená prkna či sádrokartonové desky, sloužící jako 
nosná plocha pro zadržení rychlého úniku tepla střechou, jako celek však přízemní část bytové 
jednotky  a  její  střešní  část  tvořily  jeden  celek  střecha  nad  bytovou  jednotkou  č. 
/
  a 
obvodové zdi bytové jednotky jsou proto součástí bytové jednotky a tedy ve výlučném vlastnictví 
žalované. Stav, kdy tzv. zadní dům (bytová jednotka žalované č. 
/
) je součástí jednoho a 
téhož  prohlášení  vlastníka  budovy  pro  tzv.  přední  dům  (v  němž  se  nachází  ostatní  bytové 
jednotky zřízené v domě č. p. 
), a kdy vlastníci jednotek v tzv. předním domě a v tzv. zadním 
domě  jsou  společně  členy  téhož  společenství  vlastníků  jednotek,  je  v rozporu  jak  s platným 
právem,  tak  se  zákonem  č.  72/1994  Sb.,  kterým  se  upravují  některé  spoluvlastnické  vztahy 
k budovám  a  některé  vlastnické  vztahy  k bytům  a  nebytovým  prostorům  a  doplňují  některé 
zákony (zákon o vlastnictví bytů), dále jen „ZoVB“, účinným v době přijetí a vložení prohlášení 
vlastníka budovy k domu a pozemku do katastru nemovitostí, neboť současná ani minulá právní 
úprava  neumožňovala  založit  jedno  společenství  vlastníků  jednotek  pro  více  domů  (budov). 
Žalovaná  dále  uvedla,  že  v roce  2012,  kdy  nabyla  vlastnické  právo  ke  své  bytové  jednotce,  se 
účastnila  i  svého  prvního  shromáždění  vlastníků  jednotek  konaného  dne  29.  8.  2012.  Tam 
zároveň  zjistila  zřetelné  nesrovnalosti  v přístupu  při  výkonu  náležité  péče  a  v prioritách 
pověřeného vlastníka Ing. Roberta H
, manžela žalobkyně a) při správě, opravách a údržbě 
společných částí domu a pozemku. Žalovaná žádala shromáždění vlastníků jednotek  dne 29. 8. 
2012  řešení  havarijního  stavu  své  bytové  jednotky,  zejména  opravu  střechy,  to  však  bylo 
odloženo  na neurčito,  ačkoli  opravy  byly  urgentní,  nadto  nebyla  respektována  ústní  dohoda 
uzavřená  předchozími  vlastníky  bytové  jednotky  č. 
/
  a  ostatními  členy  společenství 
vlastníků jednotek o tom, že opravy bytové jednotky žalované mohou být hrazeny v samostatném 
režimu a započteny na jejich budoucí povinnost úhrad do fondu oprav. Žalovaná na své náklady 
a  svépomocně  odstranila  havarijní  stav  střechy  nad  svou  bytovou  jednotkou  č. 
/
,  a 
zároveň  provedla  její  částečnou  rekonstrukci.  Tyto  zásahy  vedly  pověřeného  vlastníka 
k podnětům  na stavební  úřad,  žalobce  b)  svými  opatřeními  a  podněty  znemožnil,  že  žalovaná 
nemohla doplnit opravenou střešní krytinu na bytovou jednotkou zakoupenou skelnou vatou, a 
tak ji dostatečně zateplit, aby se stala obyvatelnou. Žalovaná proto již čtyři roky v bytové jednotce 
nebydlí,  jen  občas  ji  krátkodobě  přenechá  v rámci  společenské  výpomoci  některým  známým  či 
jejich známým. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 
3.  Soud na základě provedeného dokazování zjistil níže uvedený skutkový stav. 
4.  Soud  na základě  shodných  skutkových  tvrzení  účastníků  řízení  (§  120  odst.  3  o.  s.  ř.),  jimž 
odpovídá stav zápisu v katastru nemovitostí, že žalobkyně a) je vlastnicí bytové jednotky č. 
/  
v předmětném domě a spoluvlastnicí společných částí domu v rozsahu id. 75/676, že žalobce b) 
je společenstvím vlastníků jednotek v uvedeném domě. Žalovaná je vlastnicí bytové jednotky č. 
jednotky č. 
/
 v témže domě a spoluvlastnici společných částí domu v rozsahu id. 29/338. 
Žalovaná  nabyla  svou  bytovou  jednotku  a  spoluvlastnický  podíl  ke  společným  částem  domu 
v exekutorské  dražbě  na základě  příklepu  soudního  exekutora  JUDr.  Filipa  Exnera, 
Exekutorského úřadu pro Prahu 7, ze dne 16. 5. 2012, sp. zn. 151 EX DDr002/2012. 
5.  Dále  soud  zjistil  z prohlášení  vlastníka  ze dne  26.  5.  1995,  které  bylo  vloženo  do katastru 
nemovitostí  pod  sp.  zn.  V9-4211/95,  že  došlo  k vymezení  jednotek  v předmětném domě  a 
společných částí  domu  tak,  jak  se  podává  z části  B.  prohlášení,  přičemž  předmětná  jednotka  č. 
/
  je  tímto  prohlášením  vlastníka  vymezena  pod  bodem  5)  jako  „nebytový  prostor  – 
jednotka č. 
/
 vzniklá z bývalého domovnického bytu o celkové výměře 57,82 m2“, patřící 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová. 

 
 4 
5 C 442/2015 
 
k vlastnictví  jednotky  č. 
/ ;  tato  část  prohlášení  vlastníka  definuje  společné  prostory  domu 
jako „schodiště, chodby, prádelny, vodoměr“ o výměrách tam uvedených. Dále v části „Přízemí“ 
jsou  definovány  společné  části  domu  ve vztahu  k nebytovým  prostorům  včetně  nebytového 
prostoru  č. 
/
  tak, že  společnými  částmi  domu  jsou:  „průjezd  32,72 m2,  chodba  –  vstup 
9,28 m2, chodba – WC 1,71 m2, schodiště 12,47 m2, dvůr 145,25 m2“. Částí C. tohoto prohlášení 
vlastníka označenou jako „Určení společných částí budovy“ jsou vymezeny společné části domu 
jako:  „základy  včetně  izolací,  obvodové  a  nosné  zdivo,  hlavní  stěny,  střecha,  hlavní  svislé  a 
vodorovné  konstrukce,  vchody,  schodiště,  okna  a  dveře  přímo  přístupné  ze společných  částí, 
chodby,  WC  v I.,  II.  a  III.  patře,  rozvody  vody,  kanalizace,  plynu,  elektřiny,  společné  televizní 
antény  (STA),  domovní  elektroinstalace,  rozvody  telekomunikací,  dvůr,  průjezd“  s tím,  že 
všechny  tyto  společné  části  jsou  ve spoluvlastnictví  vlastníků  jednotlivých  jednotek  ve stejném 
poměru, jako je uvedeno v části D. – Úprava práv k pozemku. Spoluvlastníci mají právo užívat a 
povinnost  podílet  se  na jejich  opravách  a  údržbě  z titulu  svého  spoluvlastnického  práva.  Dále 
z uvedeného  prohlášení  plyne,  že  je  jím  vymezena  bytová  jednotka  č 
/   jako  „půdní  byt“ 
u něhož je jako společná část domu uvedena „půda 21,06 m2“. 
6.  Dále  soud  zjistil  ze změny  prohlášení  vlastníka  ze dne  8.  12.  2003,  vloženého  do katastru 
nemovitostí pod sp. zn. V47543/03, že v části B. Vymezení jednotek v budově byla provedena 
změna u jednotky č. 
/
 tak, že jednotka je „nebytový prostor umístěný v přízemí, celková 
plocha je 57,82 m2, jednotka se skládá z: místnost č. 1 18,57 m2, místnost č. 2 20,68 m2, místnost 
č.  3  18,57  m2,  Vybavení  jednotky:  bez  vybavení,  Součástí  jednotky  je  veškerá  jeho  vnitřní 
instalace  (potrubní  rozvody  vody,  plynu,  kanalizace,  elektroinstalace,  STA,  kromě  stoupacích 
vedení včetně uzavíracích ventilů). K vlastnictví jednotky dále patří: podlahová krytina, nenosné 
příčky, vnitřní dveře a okna nacházející se uvnitř jednotky jakož i vnitřní strany vstupních dveří a 
vnějších oken. K vlastnictví jednotky 
/
 dále patří spoluvlastnický podíl o velikosti 58/670 
na společných částech budovy.“ Oddíl C. Určení společných částí budovy je beze změn. 
7.  Soud zjistil z nesporných tvrzení stran, že do katastru nemovitostí byla vložena ještě jedna změna 
prohlášení vlastníka ohledně předmětného domu ze dne 19. 3. 2004, a to pod sp. zn. V14327/04, 
avšak ta se nedotkla vymezení předmětné bytové jednotky č. 142/03 ani společných částí domu. 
K jiné změně prohlášení vlastníka, jež by byla vložena do katastru nemovitostí, již nedošlo. 
8.  Dále  soud  zjistil  z rozhodnutí  příslušného  stavebního  úřadu  (odboru  výstavby  Úřadu  městské 
části Praha 7), a to z usnesení ze dne 16. 9. 2015, že stavební úřad zahájil a zároveň přerušil řízení 
odstranění stavby označené jako „Stavební úpravy jednotky č. 
/
 – dvorní trakt bytového 
domu  č.  p. 
,  ul. 
  ,  170  00  Praha  7  situované  na pozemku  parc.  č. 
  v k.  ú. 
Bubeneč,  spočívající  v zásahu  do vodorovné  nosné  konstrukce  (otvor  ve stropní  konstrukci)  a 
obvodovém zdivu objektu (severozápadní strana) situovaném na hranici s pozemkem parc. č. 
 
v k. ú. Holešovice (okenní otvor s výplní) a instalace točivého schodiště z úrovně l. NP obytné 
kuchyně do nové vybudovaného otvoru ve stropní konstrukci nad l. NP (dále jen „stavby“) které 
byly  provedeny  bez  rozhodnutí  nebo  opatření  stavebního  úřadu“  s tím,  že  stavebník  je  Olga 
K
,  a  to  do doby  pravomocného  rozhodnutí  správního  orgánu  ve věci  žádosti 
o dodatečné povolení stavby. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že žalovaná požádala podáním 
ze dne 10. 8. 2015 o dodatečné povolení uvedené stavby, na základě něhož bylo zahájeno řízení 
o dodatečném  povolení  a  zároveň  odstranění  stavby,  v jeho  rámci  kontrolní  prohlídkou  stavby 
bylo zjištěno, že ve fasádě severní části v prostoru označeném 1.01 je vybudován okenní otvor 
o velikosti  0,60x0,95x1m  včetně  okenní  výplně,  dále  že  došlo  k zásahu  do vodorovné  nosné 
konstrukce stropu – byl vybudován otvor o velikosti 3,1x1,15m, v podhledu stropní konstrukce, 
sádrokartonu byl vybudován pod tímto otvorem otvor o velikosti 0,8x1m, v 1. NP do prostoru 
nad  1.  NP  je  instalováno  ocelové  točivé  schodiště  o 13  stupních  o průměru  cca  60  cm 
neodpovídající  normovým  hodnotám,  v prostorů  nad  1.  NP  ve štítové  stěně  na hranici 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová. 

 
 5 
5 C 442/2015 
 
s pozemkem parc. č. 
 v k. ú. Bubeneč je zazděn otvor o velikosti 0,75x0,65m. Dále stavební 
úřad uvedl, že „objekt byl ve svém původním užívání bytem domovníka (rozpor mezi doloženým 
prohlášením  vlastníka,  kde  je  jednotka  uváděna  jako  nebytová,  dle  aktuálního  výpisu  z KN  je 
zapsána  také  jako  byt)“,  a  že  za poslední  kolaudovaný  stav  dvorního  objektu  stavební  úřad 
považuje dům pro domovníka. Na základě těchto zjištění stavební úřad zahájil řízení o odstranění 
výše uvedené stavby, zároveň však toto řízení přerušil a to z důvodu, že stavebník dne 10. 8. 2015 
podal žádost o dodatečné povolení stavby.  
9.  Z usnesení  stavebního  úřadu  ze dne  11.  1.  2016  soud  zjistil,  že  stavební  úřad  zastavil  řízení 
o dodatečné  povolení  výše  uvedené  stavby  (zahájeném  podáním  žalované  stavebnímu  úřadu 
ze dne 10. 8. 2015, doplněném podáním ze dne 11. 9. 2015) s odůvodněním, že Olga K
 
požádala  o dodatečné  povolení  stavby  nazvané  v předložené  projektové  dokumentaci  „Úpravy 
objektu ve dvorním traktu 
 č.p. 1
Praha 7  - 170 00, k. ú. Bubeneč“, spočívající 
ve vyzdění  příčky  ve stávajícím  prostoru  označeném  v předložené  PD  č.  1.04  (koupelna)  pro 
oddělení  koupelny  s WC  od pobytové  místnosti  č. 1.01  (označeno  jako  obývací  pokoj,  užíváno 
jako obytná kuchyně), vybudování otvoru ve stropě v místnosti č. 1.01 pro osazení stahovacích 
schodů  pro  přístup  do půdního  prostoru,  který  je  zamýšlen  užívat  jako  úložné  prostory  a 
obnovení zazděného okna ve štítové zdi v půdním prostoru na pravé straně objektu (při pohledu 
od bytového  domu  směrem  k dvornímu  objektu)  pro  prosvětlení  úložného  prostoru. 
Při kontrolní  prohlídce  stavby  dne  11.  9.  2015  bylo  zjištěno,  že  stávající  dispozice  dvorního 
objektu, viz výkres D.1.1.2 půdorys 1. NP – stávající stav z 02/2015, který vypracoval k žádosti 
o dodatečné  povolení  stavby  autorizovaný  architekt  Ing.  Hynek  B
,  ČKA 
neodpovídá  dispozici  uvedené  v prohlášení  vlastníka,  neboť  k původnímu  půdorysu  objektu 
náleží  ještě  přístavba  místností  označených  č.  1.04  –  koupelna a  č.  1.05  –  zádveří.  Místnosti  č. 
1.01 – obývací pokoj (38,6 m2), 1.02 – ložnice (18,8 m2) a 1.03 – komora (1,9 m2) mají celkovou 
plochou 59,3 m2 (jiná dispozice než původní místnosti č. 1, 2, 3 v prohlášení vlastníka uvedené 
s celkovou  plochou  57,82  m2).  Na  základě  tohoto  zjištění  stavebník  doložil  po kontrolní 
prohlídce stavby kopii výkresu označenou č.  , Bubeneč č. p. 
 z května 1946, na kterém je již 
k původnímu  půdorysu  dvorního  objektu  naznačená  přístavba  šatny  a  WC,  avšak  ani  tato 
dispozice  neodpovídá  stávajícímu  stavu  (chybí  prostor  označený  jako  zádveří)  a  nebyl  doložen 
doklad  o uvedení  přístavby  do užívání.  Při  kontrolní  prohlídce  stavby  bylo  dále  zjištěno,  že 
v prostoru místnosti č. 1.01 byl vybudován okenní otvor o velikosti cca 0,6m x 0,95m s výškou 
parapetu cca 1,4 m a to v obvodovém zdivu objektu na hranici sousedního pozemku parc. č. 
 
k.  ú.  Bubeneč  (v  prostoru  kuchyňského  koutu).  Tento  otvor  nebyl  součástí  předložené 
dokumentace  a  to  ani  ve výkrese  stávajícího  stavu,  ani  v navrhovaném  řešení  (viz  výkres  č. 
D 1.1.6). Dále bylo zjištěno, že v místnosti č. 1.01 byl již proveden prostup stropní konstrukcí a 
osazeno  točité  ocelové  schodiště  (předložená  dokumentace  navrhuje  stahovací  schody  pro 
přístup do úložného prostoru). V půdním prostoru byl v místě, kde je v dokumentaci navrženo 
obnovení  původního  okna  (viz  výkres  č.  D.1.1.7  předložené  dokumentace)  zazděný  otvor 
o rozměrech  odpovídající  přibližně  navrženému  otvoru.  Dle  sdělení  vlastníka  jednotky  č. 
/
 paní Olgy 
 výše uvedené stavební úpravy provedl původní vlastník. Důvodem 
zastavení  řízení  bylo,  že  stavební  úřad  požadoval, aby  stavebník  nejpozději do 90  dnů  ode  dne 
doručení této výzvy (doručena 30. 9. 2015) předloženou žádost doplnil o tyto doklady a podklady 
a  upřesnil:  doložil  poslední  kolaudovaný  stav  objektu  a  dle  toho  byla  upravena  i  projektová 
dokumentace, aby bylo patrné, co je předmětem dodatečného povolení stavby, upřesnil a doložil 
skutečné  vymezení  jednotky  č. 
/
,  která  je  ve vlastnictví  stavebníka,  aby  bylo  patrné,  že 
navrhované  stavební  úpravy  jsou  v rozsahu  vlastnických  práv  žadatele.  Pokud  tomu  tak  není, 
stavební  úřad  požadoval  doložit  doklad  prokazující  právo  provést  stavbu  založené  smlouvou. 
Žadatel ve stanovené lhůtě nedoplnil stanovené. Žadatel předloženými doklady neprokázal právo 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová. 

 
 6 
5 C 442/2015 
 
provést stavbu, neboť není zřejmé, zda prostor, který chce žadatel využít jako úložný, je součástí 
jednotky  č.142/103  a  zda  navržené  a  provedené  st.  úpravy  jsou  v rozsahu  vlastnictví  žadatele. 
Stavební úřad dále uvedl. že stavební úpravy jsou i nadále v rozporu s právními předpisy, neboť 
okna ve stěnách na hranicích pozemků nejsou v souladu s ust. § 23 odst. 2 vyhl. č. 501/2006 Sb., 
a  není  zřejmé,  zda  jsou  původní,  jak  žadatel  uvádí,  neboť  nebyla  doložena  dokumentace 
posledního  kolaudovaného  stavu.  Skutečný  stav  objektu  neodpovídá  archivní  dokumentaci, 
kterou má stavební úřad k dispozici, ani prohlášení vlastníka, ani zápisu v KN. Předložená žádost 
i po doplnění stále vykazuje nedostatky a nesrovnalosti v předložených podkladech, kvůli kterým 
nelze  žádost  dostatečně  posoudit.  Žadatel  v určené  lhůtě  neodstranil  podstatné  vady  žádosti, 
lhůta pro doplnění žádosti uplynula dnem 30. 12. 2015. 
10. Z usnesení  stavebního  úřadu  ze dne  20.  1.  2016  soud  zjistil,  že  stavební  úřad  řízení  o nařízení 
odstranění výše uvedené stavby přerušil do doby vyřešení předběžné otázky – zda prostor, který 
chce žadatel využít jako úložný, je součástí jednotky č.
/
 a zda navržené a provedené st. 
úpravy  jsou  v rozsahu  vlastnictví  žadatele,  která  je  řešena  v soudním  řízení  (tomto  –  vedeném 
Obvodním soudem pro Prahu 7 pod sp. zn. 5 C 442/2015). 
11. Z obsahu  spisu  vedeného  soudním  exekutorem  JUDr.  Filipem  Exnerem  pod  sp.  zn.  151  DDr 
002/2012,  soud  zjistil,  že  žalovaná  nabyla  předmětnou  bytovou  jednotku  č.  142/103  v dražbě 
na základě udělení příklepu usnesením ze dne 16. 5. 2012, č. j. 151 DDr 002/2012-6. 
12. Soud  provedl  dokazování  řadou  dalších  listinných důkazů,  nicméně  skutková  zjištění  rozhodná 
pro  posouzení  věci  z nich  nečerpal,  neboť  z hlediska  právního  posouzení  nešlo  o skutečnosti 
rozhodné.  Ze  stejného  důvodu  soud  zamítl  návrhy  na provádění  dalšího  dokazování,  např. 
výslechem soudního exekutora JUDr. Filipa Exnera, neboť nesměřovaly k objasnění rozhodných 
skutečností, jimiž v tomto případě jsou jen ty, zda žalovaná bez souhlasu ostatních spoluvlastníků 
předmětnými  stavebními  úpravami  zasáhla  do společných  částí  domu  jakožto  předmětu 
spoluvlastnictví žalobkyně a). 
13. Na základě shora uvedeného dokazování lze shrnout závěr o zjištěném relevantním skutkovém 
stavu tak, že žalovaná podala dne 10. 8. 2015 (doplněný podáním ze dne 11. 9. 2015) stavebnímu 
úřadu návrh na dodatečné povolení stavby označené jako „Stavební úpravy jednotky č. 
/
 
– dvorní trakt bytového domu č.p. 
, ul. 
, 170 00 Praha 7 situované na pozemku 
parc.  č. 
  v k.  ú.  Bubeneč“,  spočívající  v zásahu  do vodorovné  nosné  konstrukce  (otvor 
ve stropní konstrukci) a obvodového zdiva objektu (severozápadní strana) situovaném na hranici 
s pozemkem parc. č. 
 v k. ú. Holešovice (okenní otvor s výplní) a instalaci točivého schodiště 
z úrovně 1. NP obytné kuchyně do nově vybudovaného otvoru ve stropní konstrukci nad 1. NP, 
které  byly  provedeny  bez  rozhodnutí  nebo  opatření  stavebního  úřadu.  Stavební  úřad  v rámci 
svého šetření zjistil, že ve fasádě severní části v prostoru označeném 1.01 je vybudován okenní 
otvor  o velikosti  0,60x0,95xlm  včetně  okenní  výplně.  V  tomto  prostoru  bylo  dále  zjištěno,  že 
došlo  k zásahu  do vodorovné  nosné  konstrukce  stropu  —  byl  vybudován  otvor  o velikosti 
3,1x1,15m.  V  podhledu  stropní  konstrukce,  sádrokartonu  byl  vybudován  pod  tímto  otvorem, 
otvor o velikosti 0,8x1m. V 1. NP do prostoru nad l. NP je instalováno ocelové točivé schodiště 
o 13 stupních o průměru cca 60cm neodpovídající normovým hodnotám. V prostoru nad 1. NP 
ve štítové stěně na hranici s pozemkem parc. č. 
 v k. ú. Bubeneč je zazděn otvor o velikosti 
0,75x0,65m. Stavební úřad uzavřel, že skutečný stav objektu neodpovídá archivní dokumentaci, 
kterou má stavební úřad k dispozici, ani prohlášení vlastníka, ani zápisu v katastru nemovitostí. 
Konečně  soud  považuje  za relevantní  skutkové  zjištění  to,  jakým  konkrétním  způsobem  jsou 
v tomto  případě  vymezeny  v předmětném  domě  jednotky  a  společné  části  domu  do katastru 
nemovitostí  vloženým  prohlášením  vlastníka  ze dne  26.  5.  1995  ve znění  jeho  změny  z 8. 12. 
2013 (viz body 5. a 6. odůvodnění tohoto rozsudku). 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová. 

 
 7 
5 C 442/2015 
 
14. Podle  §  4  odst.  1  ZoVB  vlastník  budovy  svým  prohlášením  (dále  jen  „prohlášení“)  určuje 
prostorově  vymezené  části  budovy,  které  se  za podmínek  stanovených  tímto  zákonem  a 
v souladu se stavebním určením stanou jednotkami [§ 2 písm. h)] a společnými částmi domu [§ 2 
písm.  g)].  Prohlášení  musí  mít  písemnou  formu.  Prohlášení  je  povinnou  přílohou  návrhu 
na povolení  vkladu  vlastnického  práva  do katastru  nemovitostí  na základě  smlouvy  o převodu 
první jednotky v domě. 
15. Podle § 2 písm. g) ZoVB se pro účely tohoto zákona rozumí společnými částmi domu části domu 
určené  pro  společné  užívání,  zejména  základy,  střecha,  hlavní  svislé  a  vodorovné  konstrukce, 
vchody,  schodiště,  chodby,  balkóny,  terasy,  prádelny,  sušárny,  kočárkárny,  kotelny,  komíny, 
výměníky  tepla,  rozvody  tepla,  rozvody  teplé  a  studené  vody,  kanalizace,  plynu,  elektřiny, 
vzduchotechniky,  výtahy,  hromosvody,  společné  antény,  a  to  i  když jsou  umístěny  mimo  dům; 
dále  se  za společné  části  domu  považují  příslušenství1a)  domu  (například  drobné  stavby)  a 
společná zařízení domu (například vybavení společné prádelny). 
16. Podle  §  13  odst.  3  ZoVB  vlastník  jednotky  nesmí  provádět  takové  úpravy  jednotky,  jimiž  by 
ohrožoval výkon vlastnického práva vlastníků ostatních jednotek. Úpravy, jimiž se mění vzhled 
domu, může vlastník jednotky provádět jen se souhlasem všech vlastníků jednotek. Ustanovení 
§ 11 odst. 5 věty druhé platí obdobně. Úpravy, jimiž se mění vnitřní uspořádání domu a zároveň 
velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu, může vlastník jednotky provádět 
jen na základě smlouvy o výstavbě (§ 17) uzavřené se všemi vlastníky jednotek v domě.  
17. Podle  §  1175  odst.  1  zákona  č.  89/2012  Sb.,  občanský  zákoník,  dále  jen  „o.  z.“,  má  vlastník 
jednotky právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i 
užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, 
změnit nebo poškodit společné části. 
18. Zjištěný  skutkový  stav  soud  posoudil  podle  shora  citovaných  ustanovení  ZoVB  a  o.  z.  při 
nazírání  na časovou  působnost  těchto  právních  předpisů  tak,  že  pro  samotné  spoluvlastnické 
rozdělení (vymezení) domu na jednotky a společné části domu se užijí dosavadní předpisy, avšak 
v případě  právních  vztahů  z toho  plynoucích  se  i  na stávající  právní  vztahy  uplatňuje  i  nová 
právní  úprava  bytového  spoluvlastnictví  (o.  z.),  pokud  tomu  nebrání  spojení  práv  a povinností 
vlastníků  stávajících  jednotek  s právní  úpravou  tohoto  druhu  spoluvlastnictví  podle  ZoVB 
(§ 3028 odst. 1 a 2, § 3063 o. z.) – viz Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–
1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, strana 853-863 a 904-908. 
19. Podstatou  zápůrčí  žaloby  v této  věci  podané  oběma  žalobci,  žalobkyní  a)  coby  spoluvlastnicí 
společných  částí  domu  a  společenstvím  vlastníků  jednotek  v domě,  je  zjištění,  zda  žalovaná 
předmětnou  stavební  činností  prováděnou  bez  souhlasu  spoluvlastníků  zasáhla  do společných 
částí  domu  v rozporu  s ustanovením  §  13  odst.  3  ZoVB,  resp.  §  1175  odst.  1  o.  z.  O  aktivní 
legitimaci  obou  žalobců  v tomto  případě  není  pochyb,  neboť  právo  na ochranu  před  rušením 
svého vlastnického práva (spoluvlastnického práva ke společným částem domu) má jak vlastník 
jednotky,  přičemž  podle  soudní  praxe  (viz  rozhodnutí  nejvyššího  soudu  sp.  zn.  29  Cdo 
3269/2010) je i společenství vlastníků jednotek oprávněno v rámci správy domu podat negatorní 
žalobu proti osobě, která neoprávněně zasahuje do práv vlastníků jednotek ke společným částem 
domu.  
20. Za té situace nabylo na významu posouzení, zda žalovaná zasáhla předmětnou stavební činností 
do společných  částí  domu  (když  okolnost,  že  k tomu  neměla  souhlas  ostatních  vlastníků  a 
nejednalo se o úpravy schválené shromážděním vlastníků, nebyla sporná).  
21. Pokud jde o otázku, zda předmětné stavební úpravy provedla žalovaná, což v průběhu řízení bylo 
v obraně  žalované  rovněž  zpochybněno  s tím,  že  změny  oproti  poslednímu  kolaudovanému 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová. 

 
 8 
5 C 442/2015 
 
stavu  zapříčinili  předchozí  vlastníci,  zejména  Václav  V
  soud  při  právním  posouzení 
soustředil  pozornost  –  i  vzhledem  k petitornímu  vymezení  zápůrčí  žaloby  opřené  o shora 
citovaná rozhodnutí stavebního úřadu – že to byla žalovaná, která sama v postavení stavebníka 
podáním  ze dne  10.  8.  2015  podala  stavebnímu  úřadu  návrh  na dodatečné  povolení  těchto 
stavebních úprav. Za té situace soud nepovažuje za právně rozhodné, kdy přesně a kdo fakticky 
předmětné  úpravy  provedl,  nýbrž  to,  že  žalovaná  se  k nim  jako  stavebník  v rámci  stavebního 
řízení přihlásila a o jejich dodatečné povolení žádala. 
22. Proto se dále soud zabýval povahou předmětné bytové jednotky žalované č. 
/
 a tím, zda 
došlo k zásahům do společných částí domu. Jak uvedeno výše, vzhledem k tomu, že se v tomto 
případě jedná o dům, v němž došlo k rozdělení domu na jednotky a vymezení společných částí 
domu  v roce  1995  za účinnosti  ZoVB,  posuzoval  soud  skutkový  stav  a  činil  právní  závěry 
(ve vztahu  k samotnému spoluvlastnického  rozdělení  –  vymezení  domu  na jednotky  a  společné 
části  domu)  podle  shora  citovaných  ustanovení  ZoVB  s odkazem  zejména  na § 3063  o.  z.  Při 
posouzení toho, co jsou v souvislosti s předmětnou bytovou jednotkou společné části domu, při 
vědomí, že jde o samostatně stojící objekt zadním traktu dvoru nesouvisející s (předním) domem 
č. p. 
 žádnou obvodovou stěnou, vycházel soud především z toho, jak byly jednotky v domě a 
společné části domu vymezeny prohlášením vlastníka vloženým do katastru nemovitostí. V tomto 
soud  nadto  akcentuje, že  vymezení  bytových  jednotek  a  společných  částí  domu  se  v poměrech 
ZoVB odvíjelo nejen od demonstrativního zákonného vymezení v ustanovení § 2 písm. g) ZoVB, 
ale především od vůle vlastníka budovy, který svým prohlášením dle § 4 odst. 1, odst. 2 písm. c) 
ZoVB  určoval,  které  prostorově  vymezené  části  budovy  se  stanou  jednotkami  a  společnými 
částmi  domu.  Přitom  právě  dle  citovaného  §  2  písm.  g)  ZoVB  mělo  jít  o společné  části  domu 
určené pro společné užívání. 
23. Stav  plynoucí  z obou  zavkladovaných  prohlášení  vlastníka  (ze  dne  26.  5.  1995  a  jeho  změny 
ze dne  8.  12.  2003,  které  se  předmětné  jednotky  a  společných  částí  týká),  je  ten,  že  společné 
prostory domu jsou definovány ve vztahu k jednotce č. 
/
 pouze tak, že společnými částmi 
domu  jsou  jen:  „průjezd  32,72  m2,  chodba  –  vstup  9,28  m2,  chodba  –  WC  1,71  m2,  schodiště 
12,47  m2,  dvůr  145,25  m2“.  Pokud  jde  o částí  C.  prohlášení  vlastníka,  upravující  „Určení 
společných částí budovy“, zde soud akcentuje, že vymezuje společné části domu č. p. 
 jakožto 
domu „předního“, přiléhajícího k ulici 
, a to jako: „základy včetně izolací, obvodové a 
nosné zdivo, hlavní stěny, střecha, hlavní svislé a vodorovné konstrukce, vchody, schodiště, okna 
a  dveře  přímo  přístupné  ze společných  částí,  chodby,  WC  v I.,  II.  a  III.  patře,  rozvody  vody, 
kanalizace, plynu, elektřiny, společné televizní antény (STA), domovní elektroinstalace, rozvody 
telekomunikací,  dvůr,  průjezd“  s tím,  že  všechny  tyto  společné  části  jsou  ve spoluvlastnictví 
vlastníků  jednotlivých  jednotek  ve stejném  poměru,  jako  je  uvedeno  v části  D.  –  Úprava  práv 
k pozemku.  To,  že  se  tato  část  vztahuje  k přednímu  domu,  plyne  mimo  jiné  i  z toho,  že 
předmětná bytová jednotka č. 
/
 nemá žádné I. II. a III. patro, neboť jde toliko o objekt 
přízemní.  Prohlášení  vlastníka  pak  bylo  pozměněno  ve vztahu  k jednotce  č. 
/
  změnou 
ze dne 8. 12. 2003 jen tak, že součástí jednotky je veškerá její vnitřní instalace (potrubní rozvody 
vody,  plynu,  kanalizace,  elektroinstalace,  STA,  kromě  stoupacích  vedení  včetně  uzavíracích 
ventilů). K vlastnictví jednotky dále patří: podlahová krytina, nenosné příčky, vnitřní dveře a okna 
nacházející se uvnitř jednotky jakož i vnitřní strany vstupních dveří a vnějších oken.  
24. Soud  přitom  vzal  v úvahu  specifičnost  projednávané  věci  danou  tím,  že  předmětná  bytová 
jednotka  č. 
/
  je  samostatně  stojícím  objektem  mimo  budovu  domu  č.  p. 
,  původně 
vybudovaná jako kotelna a následně domovnický byt, což je její poslední kolaudovaný stav. Již 
v poměrech ZoVB platilo, že prohlášením vlastníka se musí týkat vždy celé budovy, budovou se 
rozumí  dle  §  2  písm.  a)  ZoVB  trvalá  stavba  spojená  se  zemí  pevným  základem,  která  je 
prostorově  soustředěna  a  navenek  uzavřena  obvodovými  stěnami  a  střešními  konstrukcemi 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová. 

 
 9 
5 C 442/2015 
 
s nejméně  dvěma  prostorově  uzavřenými  samostatnými  užitkovými  prostory,  s výjimkou  hal. 
V poměrech ZoVB tedy zákon vymezoval společné části domu především účelem jejich užívání, 
tedy  tak,  že  byly  určeny pro  společné  užívání,  míněno  pro  společné  užívání  vlastníků  jednotek 
v domě  (viz  Spáčil,  J.  a  kol.:  Občanský  zákoník  III.  Věcná  práva  (§  976–1474).  Komentář.  2. 
vydání.  Praha:  C.  H.  Beck,  2021,  strana  865  –  875.  Jak  uvedeno  výše,  prohlášením  vlastníka 
v tomto  případě  nebyly  fasády  a  obvodové  zdi,  vodorovné  nosné  konstrukce  stropu,  podhledy 
stropní  konstrukce,  půdní  prostor  předmětné  bytové  jednotky,  vymezeny  jako  společné  části 
domu;  to  plyne  z toho,  že  prohlášením  vlastníka  byly  pouze  pozitivně  vymezeny  společné 
prostory domu „ve vztahu k jednotce č. 
/
“ jako „průjezd 32,72 m2, chodba – vstup 9,28 
m2, chodba – WC 1,71 m2, schodiště 12,47 m2, dvůr 145,25 m2“ a dále součásti jednotky (veškerá 
její  vnitřní  instalace,  potrubní  rozvody  vody,  plynu,  kanalizace,  elektroinstalace,  STA,  kromě 
stoupacích vedení včetně uzavíracích ventilů) a to, „co patří k vlastnictví jednotky“ – podlahová 
krytina, nenosné příčky, vnitřní dveře a okna nacházející se uvnitř jednotky jakož i vnitřní strany 
vstupních dveří a vnějších oken.  
25. Soud  si  je  vědom,  že  v tomto  vymezení  není  prohlášení  vlastníka  úplně  jednoznačné  a  přesné 
(z čehož  zjevně  pramení  i  tento  spor),  nicméně  při  vědomí,  že  předmětná  bytová  jednotka  je 
stavebnětechnicky  samostatnou  stavbou,  prostorově  soustředěnou  a  uzavřenou  navenek 
obvodovými stěnami a střešní konstrukcí, lze prohlášení vlastníka v tomto případě vyložit tak, že 
součásti a příslušenství předmětné jednotky v prohlášení vlastníka neuvedené (opominuté), právě 
jako  je  střecha,  půdní  prostor,  vodorovné  či  svislé  nosné  konstrukce,  fasády  a  obvodové  zdi, 
podhledy stropní konstrukce, nejsou společnými částmi domu č. p. 
 (předního domu), neboť 
s ním nejsou nijak spojeny, nejsou z něj přístupny a není ani zřejmé, jak by mohly být ostatními 
vlastníky  společně  užívány.  Soud  si  je  vědom  toho,  že  při  vymezení  domu  nelze  vycházet  jen 
z evidence  v katastru  nemovitostí  či  z kolaudačního  souhlasu,  ale  je  třeba  vždy  konkrétně 
zohlednit  i hledisko  vzájemné  propojenosti  více  stavebních  objektů,  které  ve svém  souhrnu 
mohou tvořit jedinou nemovitou věc jako její součásti, a že tuto propojenost je třeba hodnotit 
podle  stavební  dokumentace,  nicméně  v tomto  případě  právě  ze stavební  dokumentace  a 
kolaudačního  stavu  plyne,  že  předmětná  stavba  byla  samostatnou  stavbou,  nejprve  kotelnou  a 
poté bytem domovníka, proto předmětnou bytovou jednotku představovanou touto samostatnou 
stavbou soud považuje za natolik samostatnou, že společné části domu nad rámec těch výslovně 
uvedených v prohlášení vlastníka, neobsahuje.  
26. Rozhodnutím ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. 30 Cdo  1149/2000, Nejvyšší soud vyslovil, že právní 
pojem „budova“ uvedený v ustanovení § 2 písm. a) ZoVB je použit jako legislativní pojem pouze 
a  právě  jen  pro  účely  citovaného  zákona.  Při  právním  posouzení,  zda  určitá  stavba  splňuje 
zákonné  znaky  budovy  ve smyslu  §  2  ZoVB  je  tedy  nezbytné  vyjít  ze všech  znaků,  kterými 
citovaný zákon budovu charakterizuje. Dům je budovou ve smyslu ustanovení § 2 písm. b) ZoVB 
zejména tehdy, je-li oddělený dělící zdí, takže lze hovořit o prostorové soustředěnosti a venkovní 
uzavřenosti  tohoto  objektu  obvodovými  stěnami,  jak  požaduje  shora  citované  ustanovení. 
Rovněž  podle  rozsudku  Nejvyššího  soudu  ze dne  7.  5.  2002,  sp.  zn.  28  Cdo  469/2002,  je 
budovou podle ZoVB stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna 
a navenek uzavřena obvodovými stěnami a střešními konstrukcemi s nejméně dvěma prostorově 
uzavřenými samostatnými užitkovými prostory, s výjimkou hal, a to za předpokladu, že vykazuje 
charakter samostatné nemovité věci v právním slova smyslu. 
27. Soud konstatuje, že předmětná bytová jednotka i v intenci citovaných rozhodnutí splňuje znaky 
budovy  stavba  spojená  se  zemí  pevným  základem,  která  je  prostorově  soustředěna  a  navenek 
uzavřena  obvodovými  stěnami  a  střešními  konstrukcemi.  I  to  nasvědčuje  tomu,  že  není  důvod 
některou její součást považovat za společnou část domu. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová. 

 
 
10 
5 C 442/2015 
 
28. V rozhodnutí  ze dne  1.  8.  2014,  sp.  zn.  26  Cdo  886/2013,  Nejvyšší  soud  vyslovil,  že  úpravy 
jednotky, které provádí její vlastník v souladu s ustanovením § 13 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., 
aniž  by  jakkoliv  zasahoval  do vlastnického  práva  ostatních  vlastníků  jednotek  (zejména  nemění 
velikost  spoluvlastnického  podílu  na společných  částech  domu,  úpravy  nemění  cenu  služeb 
placenou ostatními vlastníky jednotek apod.), může provádět, i když po jejich dokončení nebude 
popis jednotky (počet a velikost jejich pokojů) odpovídat prohlášení.  
29. Soud v tomto případě neshledal na základě shora uvedených důvodů, že by předmětné stavební 
úpravy,  o jejichž  dodatečné  povolení  žalovaná  stavební  úřad  požádala,  byly  v rozporu 
s ustanovením  §  13  odst.  3  ZoVB,  resp.  §  1175  odst.  1  o.  z.,  že  by  jimi  žalovaná  jakkoliv 
zasahovala  do společných  částí  domu  a  tím  do vlastnického  práva  ostatních  vlastníků  jednotek. 
Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou. 
30. O  náhradě  nákladů  řízení  ve vztahu  mezi  účastníky  soud  rozhodl  dle  §  142  odst.  1  o.  s.  ř. 
na základě  plného  úspěchu  žalované  v řízení  a  uložil  žalobcům  povinnost  k jejich  náhradě. 
Náklady řízení žalované jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem za žalobu ve výši 2 000 Kč, 
dále mimoslmuvní odměnou advokáta žalované ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby (§ 9 
odst.  1,  §  7  bod  4  advokátního  tarifu),  přičemž  jako  účelné  úkony  právní  služby  shledal  soud 
následující  úkony  právní služby:  1)  příprava  a  převzetí  zastoupení,  2)  vyjádření  k žalobě  ze dne 
24. 1. 2018, 3) písemné vyjádření ve věci ze dne 14. 1. 2019, 4) písemné vyjádření ve věci ze dne 
18. 2. 2021, 5) účast na jednání před soudem dne 30. 6. 2017, 5) účast na jednání před soudem 
dne  24.  1.  2018,  6)  účast  na jednání  před  soudem  dne  30.  4.  2021,  7)  účast  na jednání  před 
soudem dne 9. 6. 2021, 8) účast na jednání před soudem dne 8. 9. 2021, 9) účast na jednání před 
soudem dne 8. 10. 2021 a 10) účast na jednání před soudem dne 26. 11. 2021. Dále náklady řízení 
tvoří  paušální  náhrada  výdajů  po 300  Kč  připadající  na uvedené  úkony  právní  služby  dle  § 13 
odst.  4  advokátního  tarifu,  náhrada  DPH  z odměny  a  náhrad  výdajů  dle  §  137  odst.  1  o.  s.  ř. 
ve výši 3 780 Kč. Celkem tak výše náhrady nákladů řízení dosáhla částky 23 780 Kč. 
Poučení: 
Proti  tomuto  rozsudku  lze  podat  odvolání  do 15  dnů  ode  dne  doručení  jeho  písemného 
vyhotovení,  a to  k Městskému  soudu  v Praze,  prostřednictvím  Obvodního  soudu  pro  Prahu  7. 
Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. 
Nesplní-li  žalovaná  povinnosti  uložené  jí  tímto  rozsudkem  v uvedených  lhůtách,  mohou  se 
žalobci domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. 
Praha 8. prosince 2021 
Mgr. Tomáš Mottl v.r. 
soudce 
Shodu s prvopisem potvrzuje Marie Kenšová.