Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek, sp. zn. 68 T 2/2021'.


 
č. j. 68 T 2/2021-4555 
 
 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
Krajský  soud  v  Brně,  pobočka  ve  Zlíně,  rozhodl  v  senátě  složeném  z  předsedy  senátu 
Mgr. Pavla  Dvorského a přísedících Svatavy Nováčkové a Andrey Záhořákové v hlavním líčení 
konaném dne 19. října 2021 
 
takto: 
 
Obžalovaní 
 
1) P. K., narozený XXXXX v XXXXX, bez zaměstnání, trvale bytem XXXXX, XXXXX, toho 
času ve vazbě ve Vazební věznici XXXXX, 
 
2)  V.  N.,  narozený XXXXX  ve  XXXXX,  ředitel  společnosti  XXXXX,  trvale  bytem  XXXXX, 
XXXXX, fakticky bytem XXXXX, XXXXX, XXXXX, 
 
3)  S.  N.,  narozený  XXXXX  v  XXXXX,  administrativní  pracovník,  trvale  bytem  XXXXX, 
XXXXX, fakticky bytem XXXXX, XXXXX,   
jsou vinni, že 
 
P. K. v období nejméně od listopadu 2017 do 9. 2. 2020, V. N. v období nejméně od března 2018 
do 9. 2. 2020 a S. N. v období nejméně od června 2018 do 9. 2. 2020, na území České republiky ve 
Zlíně, Bohuslavicích, Kunovicích, Ostravě, Bystřičce, Kroměříži, Vsetíně, Hošťálkové, Hranicích 
na Moravě, Teplicích nad Bečvou a dalších místech, v souvislosti s probíhajícím trestním řízením 
v trestní  věci  vedené  Krajským  soudem  v Brně,  pobočkou  ve  Zlíně,  pod  sp.  zn.  61  T  5/2017, 
a Vrchním  soudem  v Olomouci,  pod  sp. zn.  5  To  44/2018,  proti  obžalovaným   J.  N., ,  nar. 
XXXXX (dále jen „J. N.“), a  J. N., , nar. XXXXX (dále jen „J. N.“), pro zločin vydírání podle § 
175 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku, ve stadiu pokusu 

 

68 T 2/2021 
podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku (J. N.), 
resp. v účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku (J. N.), v úmyslu obohatit se na 
úkor  jiného  a získat  tak  prospěch  velkého  rozsahu,  navzájem  spolupracovali  ve vzájemné 
součinnosti  a spolupráci  tak,  že  na  osobních  schůzkách  a při  komunikaci  prostřednictvím 
mobilních telefonů P. K. sám, případně i za osobní účasti a přímé součinnosti V. N. nebo S. N., 
uváděli v omyl J. N. a z části J. N. tak, že J. N. přesvědčovali, že jsou ve výše konkretizované věci, 
v níž byli manželé N. a další osoby obžalovány, schopni díky svým kontaktům s vlivnými lidmi, 
jejich  prostřednictvím  a  s jejich  pomocí  za  úplatu  nejprve  20 000 000  Kč  ovlivnit  uvedené 
probíhající trestní řízení v jejich prospěch, přičemž se  zaštiťovali známostmi a vazbami na státní 
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci J. K., O. F. a R. B., dále na  členy senátu 
61 T Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, tj. předsedu senátu R.K. a přísedící K. J. a J. S., 
a člena  senátu  5  To  Vrchního  soudu  v Olomouci  soudce  JUDr. Vladislava  Šlapáka,  tyto  své 
možnosti  a schopnosti  v návaznosti  na aktuální  průběh  soudního  řízení  deklarovali 
prostřednictvím P. K. tak, že před rozhodnutím Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, dne 
29. 3. 2018 jsou schopni manželům N. pomoci, aby to pro ně dobře dopadlo, po tomto rozhodnutí 
soudu prvního stupně opětovně nabídli ovlivnění uvedeného trestního řízení ve prospěch manželů 
N. tak, že zařídí prostřednictvím některých výše specifikovaných kontaktů vrácení věci zpět na 
Krajský  soud  v Brně,  pobočku  ve  Zlíně,  s tím,  že  z požadované  částky  musí  předem  uhradit 
10 000 000  Kč  pro ovlivnění  odvolacího  řízení,  a poté  zaplatit  druhou  polovinu,  za  kterou  by 
obdobným  způsobem  ovlivnili  opětovné  řízení  před  soudem  prvního  stupně,  o  tomto  J.  N. 
přesvědčovali  společně  P.  K.  a  V.  N.  také  při  osobní  schůzce  dne  13.  7.  2018,  přičemž  po 
domnělém potvrzení jejich údajných vazeb tím, že J. N. byl nepřímo přítomen osobní schůzce S. 
N.  s R.  B.  dne  XXXXX  v Ostravě,  J.  N.  v místě  svého  trvalého  bydliště  na  adrese  XXXXX, 
XXXXX,  dne  4. 9. 2018  v rámci  monitorovaného  předstíraného  převodu  ve smyslu  §  158c 
trestního  řádu,  za  účelem  údajného  ovlivnění  probíhajícího  trestního  řízení  proti J.  N.  a jeho 
manželce  korupčním  jednáním  ve  formě  peněžních  úplatků  osobám  z řad  justice,  předal  P.  K. 
v hotovosti  finanční  částku  10 000 000  Kč,  a v době  následující  do  dne  17.  12.  2019,  kdy  bylo 
Krajským  soudem  v Brně,  pobočkou  ve  Zlíně,  ve  věci  opětovně  rozhodnuto  poté,  co  byla 
rozhodnutím vydaným Vrchním soudem v Olomouci v neveřejném zasedání dne 28. 5. 2019 věc 
vrácena  zpět  soudu  prvního stupně,  prostřednictvím  P.  K.  za  účelem  potvrzení  své 
důvěryhodnosti,  jakož  i  uvedených  schopností  a možností,  předávali  účelově  J.  N.  informace 
týkající  se  údajného  možného  ovlivnění  zmiňovaného  trestního  řízení  v  souvislosti  s výše 
uvedenými kontakty a známostmi, předestírali možný či nutný postup ve věci a obeznamovali ho 
s případným  vývojem  situace,  např.  postup  v obhajobě,  složení  senátu  5  To  Vrchního  soudu 
v Olomouci,  nahlížení  do  spisu  ze strany  obhájce  J.  N.  na  tomto  soudu,  informaci  o datu 
rozhodnutí  odvolacího  soudu  a  opakovaném  prodlužování  jeho  lhůty  pro písemné  vyhotovení 
rozhodnutí, doručení vráceného spisu na Krajský soud v Brně, pobočku ve Zlíně, potřebu nového 
svědka,  k čemuž  následně  zprostředkovali  osobu  M.  M.,  nar.  XXXXX,  předložení  povolání 
přísedícího K. J. k hlavnímu líčení, dále termíny nařízených jednání před soudem prvního stupně 
a poté i v té době neveřejnou informaci o výsledku rozhodnutí soudu prvního stupně v podobě, 
že spoluobžalovaní občané Slovenské republiky budou obžaloby zproštěni a J. N. bude odsouzen 
k trestu odnětí svobody v trvání 7 let a jeho manželka k trestu odnětí svobody v trvání 4 let, když 
tyto  skutečnosti  a informace  si  sami  přímo  opatřili  nebo  je  prostřednictvím  V.  N.  získali  od 
přísedícího K. J., který k žádosti V. N. tomuto poskytl dokument povolání přísedícího a informace 
týkající se trestního řízení, včetně uvedených neveřejných informací o obsahu rozhodnutí soudu 
prvního stupně dříve, než takové rozhodnutí bylo soudem veřejně vyhlášeno, přičemž V. N. listiny 
a informace takto získané od přísedícího  K. J. následně předával  P. K. s vědomím, že tyto jím 
budou  užity  k přesvědčení  či  utvrzení  J.  N.  ve  vztahu  k jejich  předstíranému  vlivu  na  členy 
soudního senátu, a prostřednictvím P. K. dále udržovali osobní kontakt s J. N., aby byla zachována 
jejich  důvěryhodnost,  a  v návaznosti  na  toto  opakovaně  prostřednictvím  P. K.  požadovali  ještě 
před  opětovným  rozhodnutím  Krajského  soudu  v Brně,  pobočky  ve  Zlíně,  v rámci  osobních 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 

68 T 2/2021 
setkání  i telefonicky  po  J.  N.  vyplacení  další  části  dohodnuté  sumy  za  účelem  ovlivnění 
probíhajícího řízení ve výši 10 000 000 Kč, přičemž takto požadovanou částku navýšili dne 23. 10. 
2019 na 15 000 000 Kč se zdůvodněním, že mají domluveného předsedu senátu R.K. a případně, 
že by to pro J. N. před Krajským soudem v Brně, pobočkou ve Zlíně, nedopadlo, tak to mají pak 
podchycené v Olomouci, kde mají své lidi, přičemž všichni obžalovaní jednali pouze v úmyslu se 
neoprávněné  obohatit,  když  si  byli  vědomi  toho,  že  slibům  vůči  J.  N.  a  utvrzování  ho  o jejich 
možnostech a schopnostech ovlivnit výsledek trestního řízení vedeného před Krajským soudem 
v Brně,  pobočkou  ve  Zlíně,  a Vrchním  soudem  v Olomouci  v jejich  prospěch  nejsou  schopni 
dostát  a není  v jejich  moci  je  splnit,  neboť  neměli  možnost  relevantním  způsobem  ovlivnit 
rozhodování  uvedených  soudů,  ani  procesní  vystupování  státních  zástupců  v daném  trestním 
řízení,  k tomuto  nedisponovali  žádnými  prostředky,  silami  ani  osobními  či  zprostředkovanými 
kontakty  na  představitele  justice  z řad  státního  zastupitelství  nebo  soudu,  pomocí  kterých  by 
slibovaného  následku  mohli  dosáhnout,  když  toto  své  deklarované  postavení  a možnosti  jen 
předstírali,  a vědomě  tak  uváděli  J.  N.  v omyl  a  po  tomto  neoprávněně,  vedeni  podvodným 
úmyslem, požadovali prostřednictvím P. K. zaplacení částky v celkové výši 25 000 000 Kč, z čehož 
byla skutečně vyplacena částka 10 000 000 Kč, kterou použili pro svoji potřebu, 
 
tedy 
 
dílem sebe nebo jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, a způsobili tak na cizím majetku 
škodu velkého rozsahu, dílem se dopustili jednání, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby sebe 
nebo jiného obohatili tím, že uvedli někoho v omyl, a způsobili tak na cizím majetku škodu velkého 
rozsahu, 
 
čímž spáchali 
 
zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaný, dílem 
nedokonaný  ve  stadiu  pokusu  podle  §  21  odst.  1  trestního  zákoníku,  spáchaný  formou 
spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, 
 
a odsuzují se 
 
obžalovaný P. K. 
 
podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 6 (šesti) 
měsíců.  

 
Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se pro výkon tohoto trestu  zařazuje do věznice 
s ostrahou. 
 
Podle  §  67  odst.  1,  §  68  odst.  1,  odst.  2,  odst.  3  trestního  zákoníku  se  obžalovanému  ukládá 
peněžitý trest ve výměře 200 (dvě sta) denních sazeb po 2 500 (dva tisíce pět set) Kč, celkem 
500 000 (pět set tisíc) Kč. 
 
Podle  §  71  odst.  1  trestního  zákoníku  se  obžalovanému  ukládá  trest  propadnutí  náhradní 
hodnoty
, a to spoluvlastnického podílu o velikosti 2/3 k následujícím nemovitostem: 
 
- pozemek parc. č. st. XXXXX, jehož součástí je stavba č. p. XXXXX,  
- pozemek parc. č. XXXXX a 
- pozemek parc. č. XXXXX,  
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 

68 T 2/2021 
vše zapsáno na listu vlastnictví č. XXXXX v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem 
pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - západ pro obec XXXXX a katastrální území 
XXXXX. 
 
 
obžalovaný V. N. 
 
podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let.  
 
Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se pro výkon  tohoto trestu  zařazuje do věznice 
s ostrahou. 
 
Podle  §  67  odst.  1,  §  68  odst.  1,  odst.  2,  odst.  3  trestního  zákoníku  se  obžalovanému  ukládá 
peněžitý trest ve výměře 150 (jedno sto padesát) denních sazeb po 2 000 (dva tisíce) Kč, celkem 
300 000 (tři sta tisíc) Kč. 
 
 
obžalovaný S. N. 

 
podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku k trestu 
odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců.  
 
Podle § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se pro výkon tohoto trestu  zařazuje do věznice 
s ostrahou. 
 
 
Podle § 229 odst. 1 trestního řádu se poškození  J. N., , narozený XXXXX, a  J. N., , narozená 
XXXXX, oba trvale bytem XXXXX, odkazují s jejich nároky na náhradu nemajetkové újmy na 
řízení ve věcech občanskoprávních. 
 
 

Odůvodnění: 
 
1.  Na podkladě obžalovanými P. K. a S. N. učiněných prohlášení viny a dokazování provedeného 
v hlavním líčení bylo zjištěno, že se obžalovaní P. K., V. N. a S. N. dopustili jednání popsaného ve 
výroku tohoto rozsudku. 
 
2.  Obžalovaní P. K. a S. N. v hlavním líčení prohlásili, že jsou vinni spácháním skutku uvedeného v 
obžalobě a souhlasí s tam uvedenou právní kvalifikací takového skutku. Jelikož soud rozhodnutím 
podle § 206c odst. 4 trestního řádu tato prohlášení viny přijal, v souladu s § 206c odst. 6 trestního 
řádu  provedl  dokazování  jen  v  tom  rozsahu,  který  byl  nezbytný  pro  rozhodnutí  o  vině 
obžalovaného V. N., o trestech obžalovaných a o poškozenými uplatněných nárocích na náhradu 
nemajetkové újmy. 
 
3.  Obžalovaný V. N. v hlavním líčení popřel, že by se jednání, které mu bylo v obžalobě kladeno za 
vinu, dopustil. Vypověděl, že vztah k obžalovanému P. K. byl kamarádský, od roku 2018 až do 
jejich zadržení spolu obchodovali. Obžalovaného S. N. prakticky nezná. Z protokolu o sledování 
ze dne 18. 12. 2018 sice vyplývá, že se spolu potkali před čerpací stanicí v Hranicích, ovšem jednalo 
se o krátké setkání a ani si nepamatuje, že by byli navzájem představeni. Úvodní část výpovědi (v 
rámci tzv. monologové části výslechu) obžalovaný přednesl z připraveného písemného textu. V 
rámci toho uvedl, že někdy na přelomu jara, léta 2018 se jej P. K. zeptal, jestli zná přísedícího, který 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 

68 T 2/2021 
pochází ze Slušovic a je členem soudního senátu v trestní věci manželů N.. Obžalovaný byl o této 
trestní  kauze  obeznámen  z  médií,  tedy  věděl,  že  tímto  přísedícím  ze Slušovic  je  jeho  vzdálený 
příbuzný K. J.. Když mu řekl, o koho se jedná, tak jej P. K. požádal, jestli by mohl zjistit názor K. 
J. na trestní věc manželů N.. Tento zájem P. K. plynul z toho, že v dané trestní věci manželů N. 
vystupoval jako svědek. S K. J. se stýkali běžně. Když se potkali, mezi řečí se jej zeptal na jeho 
názor na danou kauzu a K. J. mu k tomu občas v několika větách svůj názor řekl. Podle vyjádření 
obžalovaného se nejednalo o žádné tajné informace. Názor K. J. pak obžalovaný řekl P. K.. Dělal 
to  pro  něj  jako  pro  kamaráda,  žádnou  odměnu  za  to  nezískal.  Netušil,  jak  P.  K.  s  těmito 
informacemi  dále  nakládá.  K.  J.  obžalovanému  předal  lístek,  na  kterém  byly  napsány  termíny 
hlavních líčení. Tento lístek pak obžalovaný možná předal P. K., přesně si to nepamatuje. K. J. mu 
také ukazoval a možná i předal nějaké předvolání přísedícího k hlavnímu líčení. Má za to, že jej od 
něj převzal a dále předal P. K.. Obžalovaný dále ve výpovědi uvedl, že mu K. J. nikdy napřímo 
nesdělil výši tretů manželů N. či to, že spoluobžalovaní Slováci budou zproštěni. K. J. byl při jejich 
komunikaci  diskrétní  a  spíše  obezřetný,  aby  něco  důležitého  nevyzradil.  Je  však  pravdou,  že 
obžalovanému řekl svůj názor, jak trestní věc manželů N. asi dopadne. Podle něj to vypadalo tak, 
že na Slováky nejsou důkazy a nejspíše budou obžaloby zproštěni. K vývoji trestní věci ve vztahu 
k manželům N. mu sdělil, že se s tím moc neztotožňuje. Pokud K. J. mluvil o trestech, sdělil mu 
pouze  svůj  názor,  kam asi  tresty  půjdou,  nemluvil ve  vztahu  k  nim  konkrétně.  Obžalovaný  po 
prostudování  spisu  dospěl  k  závěru,  že  z  důkazů  nevyplývá,  že  by  měl  J.  N.  získat  neveřejnou 
informaci  o  výši  trestů  od  něj  nebo  K.  J.,  naopak  sám  dospěl  k  závěru,  že  na  soudní  senát 
rozhodující v trestní věci manželů N. musela mít přímý kontakt další osoba (nebo více osob), která 
pak informaci o trestech předala P. K. nebo přímo J. N.. Obžalovaný dále v jeho výpovědi popřel, 
že  by  se  účastnil  schůzky  v  lese,  která  měla  proběhnout  dne  13. 7. 2018.  Tato  schůzka  nebyla 
monitorována  policií,  na  pořízeném  zvukovém  záznamu  není  zachycen  jeho  hlas,  přepis  této 
nahrávky navíc zpracoval  M., kterého považuje vůči jeho osobě za silně podjatého (byl  to on, kdo 
jej v přepisu zvukového záznamu ze schůzky označil jako N., ačkoliv v nahrávce jmenován nebyl).  
 
4.  V další části výpovědi (v rámci tzv. dialogové části výslechu) obžalovaný k dotazům soudu a stran 
uvedl, že poté, co byl prvotně P. K. požádán o zjištění názoru přísedícího K. J., oslovil jej, potkali 
se u něj doma ve Slušovicích, kde se bavili o kauze manželů N., jednalo se o velmi rychlé setkání. 
Na přání P. K. zjišťoval informace týkající se trestního řízení ve věci manželů N. i následně. Když 
se jej P. K. zeptal, jestli není něco nového, tak se potkal s K. J. a on mu vždy něco ve zkratce řekl. 
K informacím, které mu K. J. poskytl, obžalovaný vypověděl, že mu K. J. sám od sebe sdělil termíny 
a tyto i předal na lístku (jednalo se o malý čtvercový poznámkový lístek, na němž byly napsány tři 
datumy). Tento lístek s termíny pak obžalovaný předal P. K.. Neví, proč mu tento lístek K. J. sám 
od sebe předával (vzápětí obžalovaný dodal, že je možné, že informaci o termínech po něm chtěl 
P. K., již  si to nepamatuje). K. J. mu dále sdělil informaci, že je v trestní věci manželů N. přísedícím 
i poté, co se tato věc vrátila z odvolacího soudu. Tehdy se obžalovaný stavoval za K. J. v práci na 
XXXXX, K. J. mu ukazoval předvolání přísedícího k soudu, které si od něj – jak se domnívá – vzal 
a předal ho P. K.. K tomu, z jakého důvodu si od K. J. předvolání přísedícího vzal, obžalovaný 
uvedl, že žádný důvod neměl (v další části výpovědi obžalovaný uvedl, že K. J. požádal, aby mu 
předal předvolání přísedícího, aby ho ukázal P. K., neboť se ho P. K. ptal, jestli neví, zda je něco 
nového, a chtěl po něm, aby od K. J. zjistil, co se událo a  jak věci budou probíhat dál; k dotazu, 
proč se za takové situace nespokojil pouze s ústním sdělením této informace P. K. a měl potřebu 
si vyžádat od K. J. o ní doklad, obžalovaný uvedl, že neví). Obžalovaný dále k dotazu uvedl, že od 
K. J. na společné schůzce v den před vynesením rozsudku získal informaci v podobě názoru, že 
na Slováky obžalované v dané věci nejsou důkazy a budou asi obžaloby zproštěni. Tuto informaci 
pak předal P. K.. O trestech měl od K. J. pouze obecné informace. K trestu pro J. N. mu K. J. řekl, 
že bude uložen v dolní sazbě, k trestu pro jeho manželku pak, že by měl být uložen pod sazbu. 
Všechny informace o trestním řízení ve  věci manželů N., které získal od K. J., obžalovaný sděloval 
P. K., a to hned ve stejný den, kdy mu je K. J. sdělil, případně v den následující. Obžalovaný věděl, 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 

68 T 2/2021 
že P. K. pomáhá manželům N. v jejich trestní věci, nevěděl však, o jakou formu pomoci se jedná. 
Schůzky s K. J., při kterých docházelo k předávání informací, inicioval obžalovaný, někdy se potkali 
náhodně. Za účelem získání informací se s K. J. setkal přibližně pětkrát v období od léta 2018 do 
prosince  2019  (nebo  2020).  Obžalovaný  připustil,  že  od  K.  J.  mohl  vyžadovat  předání  listin 
vztahujících se k danému trestnímu řízení s tím, že tomu tak zřejmě i bylo. Žádné rozhodnutí soudu 
mu K. J. poskytnuto nebylo. 
 
5.  Obžalovaný P. K. v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď. Za splnění podmínek podle 
§  207  odst.  2  trestního  řádu  tedy  byla  přečtena  jeho  dřívější  výpověď  z protokolu  o  výslechu 
obviněného ze dne 15. 12. 2020. K okolnostem významným pro rozhodnutí věci (tj. ve vztahu k 
rozhodnutí o vině obžalovaného V. N.) obžalovaný v přípravném řízení vypověděl, že V. N. zná 
asi deset až dvanáct let, byli kamarády, řešili spolu obchodní případy. 
 
6.  V  době,  kdy  v  trestní  věci  manželů  N.  probíhal  soud  (v  rámci  této  trestní  věci  i  sám  podával 
svědeckou výpověď), sdělil mu  J. N. jména členů soudního senátu. Když se takto dozvěděl, že 
jedním z přísedících je pan J., oslovil V. N., který mu řekl, že J. je jeho známý ze Slušovic. V. N. 
pak požádal, aby se J. zeptal na jeho názor na věc. Poté asi za 14 dnů přišel V. N. s poznatky, že 
soudní senát neví, co si o dané věci má myslet, a že advokáti J. N. nejednají, jak by jednat měli. To 
pak  řekl  J.  N.  při  jejich  schůzce.  Poté  obžalovaný  jednal  se  S.  N.,  kterému  za  jeho  činnost  ve 
prospěch  výsledku  trestního  řízení  ve  věci  manželů  N.  přislíbil  odměnu  3  miliony  Kč  a  dále 
možnost podílet se na řešení sporu týkajícího se pohledávky J. N. vůči panu B.. Jelikož se J. N. 
vyhýbal tomu, aby obžalovanému zaplatil částku 10 milionů Kč, kterou po něm obžalovaný za 
pomoc  v  jeho  trestní  věci  požadoval,  když  provedení  této  platby  neustále  odkládal  a  chtěl  po 
obžalovaném, aby jej přesvědčil o tom, že se opravdu jedná s „těmi lidmi“ a „ty kontakty“ skutečně 
mají, obžalovaný k tomu přizval V. N., se kterým to řešil, respektive přišel za ním a požádal ho o 
pomoc, aby mu pomohl přesvědčit J. N., když V. N. měl některé informace od obžalovaného a 
některé od K. J.. V. N. pak sdělil informace, které měl od S. N. spočívající v tom, že věc by měl 
řešit pan B. nebo pan O., s tím, že by potřeboval J. N. přesvědčit, aby dal do Olomouce zálohu, 
aby strana S. N. začala konat. Obžalovaný v tu chvíli nechtěl vézt J. N. do Olomouce, ačkoliv ten 
trval na tom, aby se přesvědčil, že se v Olomouci tomu skutečně někdo věnuje. Obžalovaný za tuto 
pomoc V. N. slíbil možnost se podílet na správě a vymožení pohledávky J. N. vůči panu B. ve výši 
350 milionů Kč. Poté proběhla schůzka s V. N. a J. N. v lese. Obžalovaný přivezl J. N. na lesní 
cestu, kde V. N. již čekal. Pak proběhla debata mezi nimi třemi. Debata se týkala osob, které se 
podle informací S. N. měly v Olomouci trestní věci J. N. věnovat, toho, že se dělají právní analýzy 
a že je šance, že by se to (odsouzení) dalo zvrátit, aby se věc vrátila zpět do Zlína. Některé věci při 
této debatě byly nadnesené, přibarvené, aby J. N. přesvědčili, aby poskytl peníze. S V. N. na schůzce 
mluvili tak napůl, vzájemně se doplňovali. V další části výpovědi pak obžalovaný ke schůzce v lese 
doplnil, že samozřejmě J. N. uváděl v omyl tím, že mu říkal, že ty lidi mají zaplacené a že je bude 
vyplácet z peněz, které mu J. N. dá. Po této schůzce řešil záležitost týkající se trestní věci J. N. se 
S. N.. Z peněz, které mu byly následně předány J. N. (dle slov obžalovaného „aby se na tom začalo 
pracovat, tedy jak J. N. říkal, v podstatě na úplatky“), obžalovaný zaplatil S. N. nejprve částku 1 
500 000 Kč a posléze dále částku 500 000 Kč nebo 600 000 Kč. Obžalovaný dále uvedl, že sám 
nikdy neměl kontakt na soudce R.K. a další (soudní) osoby, ani pana J. nikdy neviděl. Ve vztahu k 
informacím, které získal od K. J. přes V. N., obžalovaný uvedl, že se jednalo o ústní sdělení, jednou 
dostal papír, že pan J. je součástí senátu. Tento papír pak ukázal J. N.. Všechny informace, které 
takto  získal,  vždy  předal  jen  J.  N.,  aby  ho  přesvědčil,  že  ty  kontakty  opravdu  mají.  Mezi  tyto 
informace patřilo, že advokáti pana N. nedělají, co by měli, a že Slováci budou zproštěni. Od pana 
J. zprostředkovaně přes V. N. zjistil rovněž informaci o výši trestu, který bude J. N. uložen. To 
bylo, myslí si, den před rozsudkem.  V. N. mu tuto informaci sdělil osobně, obžalovaný to pak 
osobně nebo přes SMS zprávu sdělil J. N.. Obžalovaný si nevybavil, že by s J. N. komunikoval dne 
25. 11. 2019  (k  tomu,  že  by  měl  dne  25. 11. 2019  informovat  J.  N.  o  tom,  že  Slováci  budou 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 

68 T 2/2021 
zproštěni, obžalovaný uvedl, že si nevybavuje konkrétní data, ale jakmile tu informaci od V. N. 
dostal, tak ji předal dál). 
 
7.  Obžalovaný S. N. v hlavním líčení k okolnostem významným pro rozhodnutí věci (tj. ve vztahu k 
rozhodnutí  o  vině  obžalovaného  V.  N.)  vypověděl,  že  toho  nezná,  nikdy  jej  neviděl.  Ze  spisu 
vyplývá, že se někdy před Vánocemi chvíli viděli, když přijel s P. K. na nějakou čerpací stanici, ale 
neznají se, nikdy se spolu nebavili, nic spolu neřešili. 
 
8.  Svědek  J. N., ,  v hlavním líčení vypověděl, že  informace týkající se trestního řízení v jeho věci 
získal výhradně od P. K. na společných schůzkách. Jednou mu bylo P. K. ukázáno předvolání k 
soudu  s uvedením  nějakého  data,  mělo  se  jednat  o  předvolání  přísedícího  J..  Svědek  v  jeho 
výpovědi  dále  uvedl,  že  během  přestávky  soudního  jednání  konaného  v  jeho  trestní  věci 
dne 25. 11. 2019, v době kolem 11 hodin, mu přišla od P. K. SMS zpráva, v níž bylo uvedeno, že 
Slováci  budou  zproštěni  obžaloby  a  on  i  jeho  manželka  dostanou  o  rok  nižší  trest,  než  měli 
původně dostat, tj. 7 let (odnětí svobody) pro něj a 4 roky pro manželku (v další části výpovědi pak 
svědek  uvedl,  že  si  není  jistý,  jestli  informace  o  trestech,  které  měly  být  uloženy  jemu  a  jeho 
manželce, byla obsažena již v SMS zprávě ze dne 25. 11. 2019, s tím, že si přesně nevybavuje, kdy 
se tuto informaci o trestech od P. K. dozvěděl, v SMS zprávě ze dne 25. 11. 2019 však zcela jistě 
byla informace o tom, že Slováci budou v pořádku). Rozhodnutí ve věci pak bylo vyhlášeno až dne 
17.  12.  2019,  přičemž  výsledek  byl  stejný,  jak  bylo  uvedeno  v dané  SMS  zprávě.  Odkud  tuto 
informaci P. K. získal, svědek nevěděl, nicméně s ohledem na skutečnost, že při jejich vzájemné 
komunikaci P. K. zmiňoval jméno přísedícího J. a jeho stanovisko k průběhu trestního řízení (to, 
že  s  názorem  předsedy  senátu  nesouhlasí)  a  mluvilo  se  o  tom,  že  by  jeden  z  přísedících  mohl 
ovlivnit toho druhého, tak se domnívá, že tato informace pocházela od jmenovaného přísedícího. 
To, jakým způsobem byl dán kontakt mezi P. K. a přísedícím J., svědek tehdy nevěděl. O výši trestů 
a o tom, že Slováci budou zproštěni, se svědek bavil mimo jiné se Z. J.. V den vyhlášení rozsudku 
17. 12. 2019 mu o výsledku trestního řízení poslal e-mailovou zprávu (na č. l. 266). Je ovšem možné, 
že mu řekl informaci o tomto výsledku (na základě SMS zprávy ze dne 25. 11. 2019) již dřív, neboť 
s ním veškeré věci konzultoval. Svědek se v jeho výpovědi dále vyjádřil ke schůzce ze dne 13. 7. 
2018. Nejprve se setkal na čerpací stanici v Bohuslavicích s P. K., který jej pak zavezl směrem ke 
Zlínu s tím, že se tam potkají s kamarádem, který mu k tomu něco poví. Před odbočkou na filmové 
ateliéry odbočili doprava do lesa, kde je čekal další muž, se kterým se P. K. pozdravil. Na schůzce 
se bavili mimo jiné o tom, že to tak nejde dělat, že svědek musí dát peníze, protože je to rozjeté, 
lidi jsou připraveni konat k ovlivnění jeho trestní kauzy a čekají na odměnu s tím, že daný muž 
nehodlá přijít o přízeň svých kontaktů. K osobě muže, který na ně čekal v lese, svědek uvedl, že 
mu nebyl P. K. představen a tento muž se nepředstavil ani sám (naopak výslovně svědkovi řekl, že 
není třeba se představovat). Jednalo se o muže mírně zavalité postavy, měl na hlavě kapuci, rezavé 
vlasy, světlé obočí, světle rezavé řasy, trochu zarudlý obličej, na sobě měl bundu nebo mikinu s 
kapucí, brýle neměl. Svědek pak v hlavním líčení jako tohoto muže s jistotou označil přítomného 
obžalovaného V. N.. K tomu uvedl, že jej poznal podle vlasů (přední část vlasů byla vidět i přes 
nasazenou kapuci), světlého obočí, podle tváře. Ve vztahu k tomu, že tímto mužem, za nímž s P. 
K.  přijel,  byl  právě  v  hlavním  líčení  přítomný  obžalovaný  V.  N.,  svědek  nepřipustil  žádnou 
pochybnost. Svědek dále ke schůzce v lese dne 13. 7. 2018 uvedl, že průběh této schůzky byl na 
podkladě  jeho  spolupráce  s  policií  nahráván  zařízením,  které  bylo  umístěno  v  límci  svrchního 
oblečení, jež mu bylo policií předáno a jež měl během monitorované schůzky na sobě. Zařízení 
bylo na jeho osobu před schůzkou s P. K. instalováno policisty v Uherském Hradišti u Kauflandu, 
jak tomu bylo i v téměř všech dalších případech. Poté, co proběhla schůzka v lese, se vrátil s P. K. 
na benzinovou čerpací stanici, kde se původně setkali, a poté odtud sám odjel na místo, kde se 
setkal s policií. Policie se jej ptala, kam se ztratil. On policii sdělil, že musel jet s P. K. do lesa, uvedl, 
co se na schůzce v lese dělo, a podal popis muže, který na ně v lese čekal. Nato tam přítomný plk. 
M. někam zavolal a za chvíli mu v telefonu ukázal tři až čtyři fotografie, na nichž byli zachyceni 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 

68 T 2/2021 
různí muži. Na jedné z těchto fotografií jednoznačně poznal muže, kterého toho dne v lese potkal. 
O tomto žádný protokol před ním sepisován policií nebyl. Až poté se dozvěděl, že se ten muž 
jmenuje N.. Jak se to dozvěděl, si již nepamatuje. K dotazu, kde se s policií po schůzce s P. K. toho 
dne potkal, svědek nejprve uvedl, že to bylo zase v Uherském Hradišti u Kauflandu, posléze však 
uvedl, že ke schůzce s policií po schůzce v lese došlo v hospodě v Březolupech. Za přítomnosti 
svědka pak byl v hlavním líčení přehráván zvukový záznam ze dne 13. 7. 2018 (v části vztahující se 
k setkání P. K. a J. N. s dalším mužem). Po přehrání tohoto zvukového záznamu svědek  J. N. 
potvrdil autenticitu záznamu s tím, že děj se odehrál přesně tak, jak byl na záznamu zachycen. K 
dopadům činu obžalovaných na jeho život a život jeho manželky svědek vypověděl, že to nebylo 
nic drastického. Materiální újma jim nevznikla, došlo u nich jen k drobné újmě psychické. Sám 
svědek  trpěl  tím,  že  nemohl  spát,  neustále  jezdil  na schůzky,  kvůli  kterým  byl  nervózní,  před 
schůzkami si musel vzpomínat na předchozí komunikace, musel při schůzkách lhát a vymýšlet si. 
Jeho manželka měla také problémy se spaním, navštěvovala psycholožku. 
 
9.  V doplňující výpovědi (podané v hlavním líčení konaném dne 15. 9. 2021) svědek k okolnostem 
ukončení monitorování schůzky proběhnuvší dne 13. 7. 2018 uvedl, že po ukončení schůzky s P. 
K. jel autem do Uherského Hradiště ke Kauflandu s tím, že s žádnou osobou během cesty do 
Uherského Hradiště nehovořil. Po připomenutí jeho dřívější výpovědi (podané v hlavním líčení 
konaném dne 12. 8. 2021), podle níž se měl po schůzce s P. K. setkat s  M., který mu měl ukazovat 
fotografie osob, mezi nimiž poznal osobu, kterou potkal v lese, svědek uvedl, že tenkrát opravdu 
měli mimořádně schůzku s policií na jiném místě než u Kauflandu v Uherském Hradišti. Protože 
tehdy potřeboval vyzvednout nějaký malý výrobek v Topolné ve firmě, která obrábí kovy, měli 
schůzku v Březolupech v hospodě na zahrádce. Na tom místě jej čekal M.. Další okolnosti popsal 
shodně jako v předchozí výpovědi. Doplnil, že  M. nebyl nijak ovlivňován ani naváděn ve vztahu 
k tomu, koho by měl jako muže, kterého potkal v lese, označit (M. se jej pouze zeptal, jestli by toho 
muže poznal, a poté, co mu ukázal čtyři fotografie, se jej zeptal, jestli je to některý z nich). V tu dobu 
již na sobě záznamové zařízení neměl. K rozporům v označení místa, kde se dne 13. 7. 2018 po 
schůzce  s P.  K.  setkal  s  policií,  svědek  uvedl,  že  schůzek  bylo  několik  desítek  a  tyto  zpravidla 
probíhaly právě u Kauflandu v Uherském Hradišti. 
 
10.  Svědek K. J. v hlavním líčení vypověděl, že z obžalovaných zná pouze V. N., jsou vzdálení příbuzní 
a dlouholetí kamarádi, znají se od dětství, vyrůstali spolu, v životě byly situace, kdy si navzájem 
pomáhali.  Ostatní  obžalované  vůbec  nezná,  nikdy  s  nimi  nemluvil,  ani  s  nimi  nebyl  v  jiném 
kontaktu. K věci uvedl, že v trestní věci manželů N., která byla u Krajského soudu v Brně, pobočky 
ve Zlíně, projednávána pod sp. zn. 61 T 5/2017, působil jako přísedící. Funkci přísedícího však již 
nevykonává, neboť poté, co byl policií v roce 2020 zadržen, na funkci přísedícího s ohledem na 
svá profesní a morální pochybení sám rezignoval. S V. N. se o kauze manželů N. bavili v rámci 
jejich  běžného  styku,  neboť  byla  v  té  době  mimořádně  medializovaná  (o  této  kauze  se  bavil  s 
desítkami dalších lidí). O této kauze se začali spolu bavit z podnětu V. N.. Řekl mu „nějaký obecný 
názor“,  veřejně  přístupné  informace,  které  zazněly  během  soudního  jednání.  V  rámci  tohoto 
názoru se vyslovil tak, že je daná kauza pro něj nestandardní, že se mu tam některé věci nezdají. 
Konkrétně mu pak sdělil, co se na hlavním líčení událo, jak probíhalo, jeho pohled na věc. Připustil, 
že se jej V. N. na skutečnosti týkající se daného trestního řízení dotazoval, nevybavil si však již, o 
jaké skutečnosti šlo (k dalšímu dotazu uvedl, že se V. N. např. ptal, jak hlavní líčení probíhalo, jestli 
přibyl nějaký nový svědek). Svědek dále vypověděl, že si nepamatuje, že by si kvůli informacím o 
kauze manželů N. s V. N. domlouvali schůzku. V. N. po něm nevyžadoval žádné informace, které 
by se týkaly manželů N., ani se na nic ve vztahu k této kauze výslovně neptal. Nestalo se, že by si 
domlouvali schůzku nebo se setkali jen kvůli těmto informacím. V. N. mu nikdy nesdělil, z jakého 
důvodu jej kauza manželů N. zajímá. Jeho zájem si vykládal stejně jako u většiny lidí, se kterými se 
o této kauze bavil. O kauze manželů N. se s V. N. bavil celkem šestkrát, vždy to bylo, když se 
potkali a bavili jako kamarádi, nemůže však vyloučit, že se s ním bavil o této kauze i přes telefon. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 

68 T 2/2021 
Svědek dále v jeho výpovědi uvedl, že už si nevzpomíná, jestli V. N. poskytl nějaké listiny, které by 
měly  souvislost  s  trestní  věcí  manželů  N.,  nicméně  když  se  situace  uklidnila,  našel  doma 
„inkriminovaný tiskopis s poznámkami“, tak se domnívá, že předání nějakých listin vztahujících s 
k dané trestní kauze může vyloučit. K dalšímu dotazu pak svědek uvedl, že V. N. předal papír s 
termíny hlavního líčení. K tomu došlo ve venkovních prostorách areálu jeho pracoviště (Státní 
okresní archiv ve Zlíně - Klečůvce), V. N. za ním stavil, zřejmě přijel ze Slušovic, ptal se jej na to 
hlavní líčení a svědek mu předal listinu s termíny, která byla určena pro zaměstnavatele. Jednalo se 
o běžný rozhovor. K dotazu, z jakého důvodu V. N. termíny hlavního líčení předával v písemné 
podobě, svědek uvedl, že zřejmě z důvodu, že se na ně ptal (z jakého důvodu se na ně V. N. ptal, 
však svědek nevěděl, V. N. mu k tomu nic neřekl). K dotazu, proč V. N. termíny hlavního líčení 
předával,  když  je  měl  nachystány  pro  zaměstnavatele,  svědek  odpověděl,  že  neví.  Dále  svědek 
výslovně popřel, že by po něm V. N. předání termínů hlavního líčení na papíře chtěl, vzápětí ovšem 
vypověděl, že se V. N. na termíny ptal a předání papíru s termíny V. N. vyplynulo ze situace, a 
nakonec uvedl, že když stáli u cesty a bavili se o termínech, měl papír s termíny v ruce a V. N. jej 
o něj požádal. K dotazu, proč na schůzku s V. N. před budovu, kde pracoval, přišel již s papírem, 
na kterém byly napsány termíny hlavního líčení (tedy proč tento papír bral s sebou na schůzku s V. 
N.), svědek odpověděl, že jej asi zrovna vzal z tiskárny (to nevěděl, pouze si myslel). Jiný dokument, 
který by se týkal trestního řízení ve věci manželů N., V. N. nepředával. K výslovnému dotazu na 
dokument povolání přísedícího k zasedání senátu svědek vypověděl, že si nevzpomíná, jestli jej V. 
N. poskytl, ale domnívá se, že nikoliv. S V. N. se v rámci jejich rozhovoru bavili i o tom, jak trestní 
řízení ve věci manželů N. dopadne. K tomu mu pouze řekl, jak si myslí, že se to vyvine, konkrétně 
že to vypadá, že pachatelé ze Slovenska z řízení vypadnou. Bylo to ovšem jen v obecné rovině, 
všechno  to  byly  informace,  které  zazněly  na  veřejném  jednání  (k  dalšímu  dotazu  uvedl,  že 
informace o Slovácích na jednání nezazněla přímo, ale jednalo se o jeho úvahu; k tomu, z čeho tato 
jeho úvaha vyplývala, svědek uvedl, že se jednalo o jeho odhad plynoucí z jeho názoru na průběh 
jednání a zkušeností). S V. N. se spolu bavili i o trestech. Bavili se o výši trestů, zazněly nějaké 
návrhy  trestů  (k  dalšímu  dotazu  svědek  uvedl,  že  si  myslí,  že  V.  N.  sdělil  výši  trestů,  která 
obžalovaným hrozila ze zákona, a že to vypadá, že tresty při odvolání půjdou o něco níž; jednalo 
se o informace, které zazněly na veřejném jednání, třeba v návrhu státního  zástupce). Názor o 
trestech si utvořil z informací, které měl jako přísedící ze spisu a průběhu jednání. K dalšímu dotazu 
svědek vypověděl, že si myslí, že jedinou informaci, kterou ve vztahu k trestům ve věci manželů N. 
V. N. sdělil, bylo sdělení, jakou trestní sazbou jsou podle zákona ohroženi. S předsedou senátu R. 
K.  spolu  probírali  vývoj  důkazní  situace  při  hlavních  líčeních  či  po  jejich  skončení.  To,  že  při 
druhém  rozhodnutí  soudu  prvního  stupně  dojde  k  mírnému  snížení  trestů  dříve  uložených 
manželům N., vydedukoval sám z průběhu jednání (z řeči státního zástupce, z nových důkazů). 
Jaký trest bude uložen manželům N. při druhém rozhodnutí, zjistil při poradě senátu předcházející 
vyhlášení  rozsudku,  diskuse  senátu  a  nějaké  návrhy  ohledně  trestů  však  probíhaly  i  dříve.  Dále 
svědek vypověděl, že nemá právní vzdělání, pracuje jako správce nemovitostí. Za informace, které 
sděloval V. N., žádnou odměnu neměl. 
 
11.  Do protokolu o výslechu svědka ze dne 12. 2. 2020 svědek vypověděl, že jej V. N. v souvislosti s 
trestní kauzou manželů N. ještě v době prvního projednávání několikrát kontaktoval za účelem 
společné schůzky. Potkali se v domě matky V. N. nebo na domluveném místě ve Zlíně. Vždy se 
jednalo o schůzky krátké (do tří minut), hovor vždy začínal na téma této trestní kauzy, vždycky k 
tomu  V.  N.  něco  řekl.  Svědek  ve výpovědi  přiznal,  že  je  to  jeho  chyba.  Neměl  sílu  V.  N. 
neodpovídat a kontakt s ním ukončit. V. N. se k němu vždy choval slušně, neměl sílu ho odmítnout 
a vždy se mu snažil vyjít vstříc. Poté, co skončilo první projednávání (v období, kdy věc byla s 
prvním rozsudkem předložena odvolacímu soudu) kontakt ustal a obnovil se přibližně v srpnu 
nebo září 2019, kdy jej V. N. kontaktoval s dotazem, jestli by mohl zjistit, zda již daná trestní věc 
byla po odvolání vrácena zpět do Zlína. Když mu svědek odpověděl, že neví, tak jej V. N. požádal, 
jestli by mohl zajít na soud a zjistit to. Na dalších schůzkách s ním V. N. opět řešil, jestli je spis již 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
10 
68 T 2/2021 
ve  Zlíně  a  kdy  ta  věc  začne  být  projednávána.  Následně  svědkovi  přišlo  e-mailem  povolání  k 
zasedání senátu. Na další schůzce za ním V. N. po předchozí telefonické domluvě přijel do místa 
zaměstnání. Svědek mu ukázal povolání na zasedání senátu vytištěné na papíře, načež jej  V. N. 
požádal, aby mu ten papír předal. Ačkoliv měl svědek k tomu výhrady, nakonec V. N. tento papír 
předal. V. N. se jej ptal na rozhodnutí z Olomouce a jeho písemné vyhotovení. To pak svědek 
ponechal v domovní schránce rodičů V. N. ve Slušovicích. V průběhu druhého projednávání dané 
trestní věci před Krajským soudem v Brně, pobočkou ve Zlíně, se svědek s V. N. několikrát setkal. 
Opět se jednalo o krátké schůzky či telefonáty, kdy se V. N. dotazoval na stav daného trestního 
řízení. Na jedné ze schůzek mu řekl, že „ti dva Slováci vypadnou“ a nějaký svůj názor na tresty. K 
rozporům v uvedených výpovědích svědek v hlavním líčení uvedl, že trvá na tom, že se s V. N. 
nescházeli kvůli kauze manželů N.. Připustil, že je pravda, že po něm V. N. chtěl papír s termíny 
hlavního  líčení,  který  mu  i  přes  vlastní  výhrady  předal,  zároveň  však  vyloučil,  že  by  mu  předal 
povolání přísedícího k zasedání senátu. Dále svědek uvedl, že výpověď do protokolu o výslechu 
svědka podával za situace, kdy měl absolvovat závažnou operaci, byl ve špatném psychickém stavu, 
určitě nelhal, ale mohl mnoho skutečností tehdy interpretovat špatně či se dopustit nepřesností. Při 
výslechu na něj žádný nátlak činěn nebyl. 
 
12.  Svědek Z. J. v hlavním líčení vypověděl, že monitoruje trestní řízení vedené proti manželům N.. 
Takto byl přítomen i vyhlášení rozsudku v dané trestní věci. Od J. N. měl informaci o tom, jak 
bude znít rozhodnutí, ještě před tím, než byl rozsudek vyhlášen. J. N. mu nejprve po jednom ze 
soudních  jednání  sdělil,  že  telefonicky  dostal  od  P.  K.  zprávu  o  tom,  jak  rozhodnutí  dopadne. 
Bezprostředně  před vyhlášením  rozsudku  pak  od  J.  N.  dostal  ještě  e-mailovou  zprávu,  kde  byl 
výsledek řízení uveden. Odkud tyto informace získal P. K., svědkovi nebylo známo. 
 
13.  Svědkyně  J. N.,  do protokolu o výslechu svědka, který byl za splnění podmínek dle § 211 odst. 1 
trestního řádu v hlavním líčení přečten, vypověděla, že věděla o schůzkách jejího manžela s P. K.. 
Když odjížděl na tyto schůzky, byla ve stresu, traumatizovaná, bála se o něj, a to od chvíle, kdy P. 
K. jejího manžela vzal do  lesa za nějakým mužem, o němž tehdy manžel ani nevěděl, kdo to byl. 
P. K. přesvědčoval jejího manžela mimo jiné o tom, že má „rozpracované přísedící“ s tím, že s J. 
se několikrát setkal. V souvislosti s požadavkem na navýšení částky o pět milionů Kč víc se P. K. 
zmínil o tom, že má kontakt na soudce prostřednictvím osoby jménem R.. Jednáním P. K. jí vznikla 
psychická újma v důsledku stresu, nespavosti, paranoie, strachu být sama. 
 
14.  Svědek R. K. do protokolu o výslechu svědka, který byl za splnění podmínek dle § 211 odst. 1 
trestního  řádu  v  hlavním  líčení  přečten,  v  obecné  rovině  popsal  způsob  přidělování  věcí  do 
jednotlivých soudních senátů a výběru přísedících pro projednání a  rozhodnutí takto přidělených 
věcí.  Uvedl,  že  po  celou  dobu  výkonu  funkce  soudce  nezaznamenal  žádný  nátlak  či  pokus  o 
ovlivnění  rozhodnutí  senátu.  K  trestní  věci  manželů  N.  svědek  doplnil,  že  žádný  z  přísedících 
neprosazoval nad rámec obvyklosti svůj názor a nesnažil se ovlivnit zbylé členy senátu. Zda však 
byl některý z přísedících někým ovlivněn, není schopen posoudit. K osobě S. svědek vypověděl, že 
se jedná o dlouholetého a  zkušeného přísedícího, který nijak v rámci jeho působnosti nevybočoval. 
V případě pana J. se jednalo o přísedícího, který působil u krajského soudu krátce, byl poněkud 
nezkušený, jeho chování nebylo obvyklé, což se však u nezkušených přísedících stává. Dále uvedl, 
že  v  průběhu  hlavního  líčení,  respektive  po  nich,  senát  běžně  vyhodnocuje  prováděné  důkazy. 
Závěrečná porada pak probíhá po závěrečných řečech, přičemž na základě takové porady on jako 
předseda  senátu  připravuje  znění  samotného  výroku  k datu  vyhlášení  tak,  aby  závěrům  porady 
odpovídal (s možností úpravy výroku bezprostředně před vyhlášením). To, že budou v trestní věci 
manželů N. obžalovaní ze Slovenské republiky zproštěni obžaloby v návaznosti na důkazní situaci 
(zejména opakovanou výpověď poškozeného), s přísedícími probíral.  S nikým jiným kromě členů 
senátu o tomto nehovořil. K osobě R. Z. svědek vypověděl, že jej osobně nezná, nikdy jím nebyl 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
11 
68 T 2/2021 
kontaktován, nikdy se spolu nepotkali, ani spolu nehovořili, ví  však, o koho se jedná, neboť se ve 
Vsetíně, kde svědek bydlí, jedná o všeobecně známou osobu. 
 
15.  Svědkyně H. H. do protokolu o výslechu svědka, který byl za splnění podmínek dle § 211 odst. 1 
trestního řádu v hlavním líčení přečten, vypověděla, že pracuje jako protokolující úřednice působící 
v soudním oddělení předsedy senátu R. K.. K řízení vedenému v trestní věci sp. zn. 61 T 5/2017 
uvedla, že v souladu s její běžnou praxí z pokynu předsedy senátu nejprve obvolala přísedící dle 
seznamu, konkrétně pana S. a pana J., kterým telefonicky sdělila termíny hlavních líčení. Těmto pak 
zaslala  povolání  přísedících  k  zasedání  senátu  společně  s  obžalobou.  Poté,  co  se  věc  vrátila  z 
vrchního soudu, znovu z pokynu předsedy senátu kontaktovala přísedící a oznámila jim termíny 
hlavního  líčení,  následně  (po  odsouhlasení  termínů  stanovených  předsedou  senátu)  jim  zaslala 
elektronickou poštou povolání k zasedání senátu, v nichž byly uvedeny stanovené termíny hlavního 
líčení. Bylo jim předáno rovněž rozhodnutí vrchního soudu (s ohledem na množství případů si 
však již svědkyně nevybavila, jakým konkrétním způsobem k tomu došlo). Doplnila pak, že v řešené 
trestní  věci  se  nesetkala  s  ničím  nestandardním  z  hlediska  požadavků  na  informace,  a  to  jak 
ze strany členů senátu, tak i kohokoliv jiného. 
 
16.  Svědek  J.  S.  do  protokolu  o  výslechu  svědka,  který  byl  za  splnění  podmínek  dle § 211  odst.  1 
trestního řádu v hlavním líčení přečten, vypověděl, že působí jako přísedící u Krajského soudu v 
Brně, pobočky ve Zlíně, v senátu předsedy K.. V souladu s výpovědí svědkyně H. H. pak popsal, 
jakým způsobem byl jako přísedící o hlavních líčeních vyrozumíván. K trestní věci sp. zn. 61 T 
5/2017 uvedl, že společně s ním jako přísedící působil muž jménem K., kterého blíže neznal, neboť 
se s ním při projednávání této trestní věci setkal poprvé. V průběhu řízení svědek nezaznamenal 
žádné zvláštnosti či požadavky ze strany zbylých členů senátu. Svědek výslovně popřel, že by jej v 
souvislosti s touto kauzou někdo kontaktoval, oslovil či požádal o jakékoliv jednání (spočívající 
např. v poskytnutí informací či dokumentů souvisejících s řízením či v ovlivnění rozhodnutí při 
hlasování senátu). 
 
17.  O skutkovém ději dále podávají zprávu listinné důkazy a obrazové a zvukové záznamy
 
18.  Z úředního  záznamu  o  zjištěném  poznatku  ze  dne  16.  5.  2018  včetně  přiloženého  zvukového  záznamu 
z 1. 5. 2018 vyplývá, že dne 11. 5. 2018 J. N. předal policejnímu orgánu mimo jiné nahrávku ze 
schůzky  s P.  K.,  kterou  pořídil  dne  1.  5.  2018.  V rámci  této  schůzky  P.  K.  přesvědčoval  J.  N. 
k zaplacení částky 20 milionů Kč za ovlivnění rozhodnutí jeho trestní věci (10 milionů Kč předem 
a 10 milionů Kč potom) mimo jiné s tím, že má domluvené dva přísedící, kteří se přikloní na jeho 
stranu, jeden z nich, který má trochu spadenou pusu a šišlá, je bratranec jeho kamaráda. 
 
19.  Z e-mailové komunikace J. N. a Z. J. ze dne 17. 12. 2019 vyplývá, že toho dne v 10.36 hodin J. N. napsal 
Z. J. e-mailovou zprávu, v níž mu sdělil, že tam (u soudu) nebudou. Dále mu napsal: „Info od K. 
(dle výpovědi svědka J. N. takto označoval P. K.), já 7, manželka 4 a Slováci z kola ven“. Z. J. na 
tuto e-mailovou zprávu odpověděl J. N. téhož dne v 17.12 hodin s tím, že ve zprávě J. N. chyběl 
peněžitý trest 2,5 milionu Kč. 
 
20.  Z e-mailové komunikace H. H. a K. J. v období od 30. 9. 2019 do 11. 12. 2019 a povolání přísedícího na 
zasedání senátu se podává, že H. H. ze služební e-mailové adresy oznámila přísedícím J. S. a K. J. 
termíny hlavních líčení ve věci sp. zn. 61 T 5/2017, jak měly být konány v měsících listopadu a 
prosinci 2019, a zaslala jim povolání přísedícího na tato zasedání senátu. K. J. se ve zprávě ze dne 
2. 10. 2019 dožadoval sdělení „konkrétních informací přímo souvisejících s dotčenou trestní věcí“. 
 
21.  Z protokolů o provedení domovní prohlídky (a prohlídky jiných prostor a pozemků) ze dne 10. 2. 2020 včetně 
fotodokumentace byla zjištěna podoba domovních a jiných prostor užívaných obžalovanými na adrese 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
12 
68 T 2/2021 
XXXXX, XXXXX, XXXXX (P. K.), XXXXX, XXXXX, XXXXX (V. N.), XXXXX, XXXXX a 
XXXXX, XXXXX (S. N.), jakož i výčet, podoba a umístění zájmových peněžních prostředků a 
věcí, které se v těchto prostorách nacházely a byly při provedených prohlídkách zajištěny. 
 
22.  Z protokolu  o  provedení  prohlídky  jiných  prostor  a  pozemků  ze  dne  10.  2.  2020  včetně  fotodokumentace 
protokolu o vydání věcí z téhož dne se podává, že v bezpečnostní schránce č. 321 umístěné v pobočce 
České spořitelny a. s. na adrese XXXXX, XXXXX, kterou měla pronajatu D. M., nar. XXXXX, 
byla mezi dalšími věcmi uložena finanční hotovost ve výši 35 000 Kč a 68 500 Eur. 
 
23.  Z protokolu  o  záznamu  telekomunikačního  provozu  ze  dne  26.  8.  2020  a  zvukových  záznamů  na  nosiči 
MUTONGI_05_BM bylo zjištěno, že V. N. přinejmenším v období od června 2019 do září 2019 
opakovaně telefonicky kontaktoval K. J. a domlouval si s ním schůzky. V souvislosti s tím nabízel, 
že  za  ním  přijede  do  Slušovic  nebo  jej  ve  Slušovicích  vyzvedne,  že  za ním  přijede  do  místa 
pracoviště  (archiv  ve  Zlíně - Klečůvce).  V rámci  těchto  hovorů  se  také  K.  J.  ptal,  jestli  je  něco 
nového, či mu sděloval, že se jej potřebuje na něco zeptat s tím, že to je jen na pět minut. 
 
24.  Z protokolu  o  záznamu  telekomunikačního  provozu  ze  dne  26.  8.  2020  a  zvukových  záznamů  na  nosiči 
MUTONGI_16_BM se podává telefonický hovor mezi K. J. a předsedou senátu R. K. ze dne 13. 
2.  2020  a  dále  telefonické  hovory  mezi  K.  J.  a  předsedou  Okresního  soudu  ve  Zlíně  P.H.a 
místopředsedou Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, J. R. ze dne 17. 2. 2020. V rámci těchto 
telefonických  hovorů  K.  J.  se  jmenovanými  řeší  své  pochybení  související  s výkonem  funkce 
přísedícího a jeho záměr podat na tuto funkci rezignaci. Jako důvod uvádí své jednání spočívající 
ve vypuštění  informací  z poslední  trestní  kauzy  kamarádovi  V.  N.  ze  Slušovic,  toto  jednání 
označuje za neetické a neomluvitelné s tím, že tomuto kamarádovi nebyl schopen říct ne. 
 
25.  Z protokolu o sledování osob a věcí ze dne 10. 6. 2020 a přiložených fotografií a obrazových a zvukových záznamů 
bylo zjištěno, že P. K. se bezprostředně po schůzce s J. N. na čerpací stanici v obci Bohuslavice u 
Zlína dne 6. 6. 2018 sešel s V. N.. 
 
26.  Z protokolu  o  záznamu  průběhu  sledování  ze  dne  21.  5.  2020,  zvukových  záznamů  ze  dne  13.  7.  2018 
a 29. 11. 2019  obsažených  na  nosiči  MUTONGI  ZT_00_BM  (záznamy  dodatečně  přehrány 
na 3 samostatné  DVD  nosiče)  a  protokolů  o  sledování  osob  a  věcí  ze  dne  23. 8.  2021  bylo  zjištěno, 
že mimo jiné ve dnech 13. 7. 2018 a 29. 11. 2019 bylo na základě povolení soudce provedeno 
policejním  orgánem  sledování  P.  K.  včetně  všech  jeho  kontaktních  osob,  a  to  za použití 
technických prostředků, které byly skrytě umístěny (s jeho souhlasem) na těle J. N.. Sledování dne 
13.  7.  2018  bylo  započato  v obci  Uherské  Hradiště,  Města  Mayen 1496,  na  parkovišti  před 
supermarketem Kaufland, a mělo skončit tamtéž v 12.23 hodin. Ze sdělení Policie ČR, NCOZ SKPV, 
expozitura Olomouc ze dne 6. 10. 2021 a přiloženého opravného protokolu ze dne 5. 10. 2021
 vyplývá, že 
v protokolu o sledování ze dne 23. 8. 2021 byl uveden nesprávný údaj o místě ukončení sledování 
proběhnuvšího dne 13. 7. 2018, když namísto v obci Uherské Hradiště, Města Mayen 1496, na 
parkovišti před supermarketem Kaufland došlo k ukončení sledování v obci Březolupy v restauraci 
U Zámku. O okolnostech, za nichž došlo k ukončení sledování dne 13. 7. 2018 a které po tomto 
ukončení  sledování  následovaly,  dále  podává  zprávu  sdělení  Policie  ČR,  NCOZ  SKPV,  expozitura 
Olomouc ze dne 6. 10. 2021 a přiložený
 úřední záznam Policie ČR, NCOZ SKPV, expozitura Olomouc ze dne 
4. 10. 2021 (sepsaný  M. M.), podle nichž po schůzce P. K. a J. N. dne  13. 7. 2018 došlo za účelem 
ukončení sledování a deinstalaci sledovacích technických prostředků k setkání J. N. v restauraci U 
Zámku v obci Březolupy, a to na základě telefonické žádosti J. N. z důvodu zpoždění. M. M. se 
po příjezdu  J.  N.  do  restaurace  s tímto  setkal  na  toaletách,  kde  došlo  ke  snětí  technických 
prostředků ke sledování, J. N. odtud odešel na zahrádku restaurace, zatímco M., než za ním přišel, 
zanesl technické prostředky ke sledování do služebního vozidla. J. N. mu následně popsal průběh 
schůzky, mimo jiné to, že jej P. K. odvezl na nějakou polní cestu v lese, kde na ně čekala další 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
13 
68 T 2/2021 
osoba, ke které J. N. uvedl podrobný popis s tím, že by tohoto člověka bezpečně poznal. Jelikož 
na základě předchozího šetření a místní osobní znalosti měl M. M. za to, že J. N. podaný popis 
odpovídá osobě V. N., předal zjištěné informace vedoucímu opatření, který mu následně na telefon 
zaslal tři nebo čtyři fotografie typově podobných osob bez bližších podrobností, mezi kterými byla 
i fotografie V. N. z registru obyvatel. Tyto fotografie M. M. postupně ukázal J. N., který na jedné 
z nich okamžitě bezpečně poznal osobu  V. N.. Veškeré informace byly následně opět předány 
vedoucímu opatření a schůzka s J. N. byla ukončena. Průběh samotné schůzky uskutečněné dne 
13. 7. 2018 se pak podává ze zvukového záznamu. Na něm je zachyceno, jak se J. N. setkal s P. K. u 
čerpací  stanice  v Bohuslavicích,  v úvodu  schůzky  P.  K.  J.  N.  oznamuje,  že  jej  seznámí 
s kamarádem, který čeká poblíž na kopci, tam budou pět minut, něco si s ním řeknou. Poté, co P. 
K.  a  J.  N.  dojedou  na  místo  a  vysednou  z vozidla,  přijdou  k dalšímu  muži, se  kterým  se  P.  K. 
pozdraví a kterému představí J. N.. Tento muž není P. K. představen a naopak sám uvádí, že jména 
nejsou důležitá. P. K. sděluje J. N., že jej na dané místo přivezl, aby jej přítomný muž seznámil 
se situací ohledně jejich společného známého, se kterým jej přítomný muž seznámil a který P. K. 
v minulosti  pomohl.  Přítomný  muž  uvádí,  že  situace  je  velmi  špatná,  co  se  týče  toho  jejich 
společného známého, s tím, že J. N. neudělal v poslední době příliš rozvážných kroků. V dalším 
průběhu přítomný muž společně s P. K. J. N. sdělují, že B. (P. B., který v trestní věci manželů N. 
vystupuje jako poškozený – pozn. soudu) má částkou 40 milionů Kč uplacené policisty i soudce K. 
(předseda senátu R. K. – pozn. soudu) a přesvědčují J. N., aby poskytl peníze, neboť umějí K. 
„přetlačit“  na  jeho  stranu.  Přítomný  muž  dále  sděluje,  že věc  se  nachází  u  F.  (státní  zástupce 
Vrchního státního zastupitelství v Olomouci O.F. – pozn. soudu), zmiňuje také vazbu na J. (státní 
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci  J. K. – pozn. soudu), v souvislosti s ním 
přítomný muž uvádí, že nechce o daný kontakt přijít, neboť neví, kdy ho sám bude potřebovat. J. 
je  varoval,  aby  byli  opatrní,  že  je  celá  záležitost  sledovaná  rozvědkou,  která  se  zabývá  korupcí 
soudců. Přítomný muž uvádí, že Kudela je zkorumpovaný, není to jeho první případ, vzal peníze a 
nakoupil  byty,  a  znovu  opakuje,  že  umí  K.  „přetlačit“  penězi.  Přítomný  muž  dále  uvádí,  že  se 
přísedící pan senátor z Napajedel (přísedící J. S. – pozn. soudu) na poslední chvíli přiklonil k názoru 
soudce. Poté, co J. N. zmíní přísedícího, který má tvář jako po mozkové obrně, přítomný muž 
odpovídá, že nešlo o mozkovou obrnu, ale o mrtvici s tím, že mrtvici měl K. (přísedící K. J. – pozn. 
soudu). Dále se P. K. a přítomný muž baví o právnících J. N.. Poukazují na to, že J. N. doposud 
neposkytl peníze. Nato  J. N. zmiňuje, že s ohledem na to, že jde o hodně peněz, by on i jeho 
manželka chtěli mít nějaký důkaz o tom, že peníze poskytnou lidem, kteří něco ovlivní. Přítomný 
muž uvádí, že nepřipadá do úvahy, že by se mohl J. N. s jejich vlivným známým setkat, neboť se 
jedná o jeho kontakt a nechce o tento kontakt přijít, protože neví, kdy sám ho bude potřebovat. P. 
K. J. N. sděluje, že to bude muset risknout s tím, že ti lidi jsou nachystaní mu pomoct. K tomu 
přítomný muž doplňuje, že zářivým příkladem (toho, že tito lidé jsou schopní pomoci) je P. K. (ten 
odkazuje na údajnou pomoc této vlivné osoby, díky níž mu měla být udělena milost prezidenta 
republiky ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody v trvání 4 let), navíc J. N. dostal mnoho 
informací (týkajících se jeho trestního řízení), o kterých nikdo nevěděl, od čísla jednacího, podání 
doplnění  nebo  to,  že  už  je  věc  ve  Zlíně  či  Olomouci.  Přítomný  muž  sděluje,  že  se  J.  N.  musí 
rozhodnout. Mají „posichrovanou“ Olomouc i Zlín, přičemž je jednoznačně dáno, že když se dá 
„deset“, vrátí se to do Zlína, a jakmile to bude ve Zlíně, bude potřeba dalších „deset“, aby se tady 
(ve Zlíně) přitlačilo. Znovu J. N. ujišťuje, že to umí „přitlačit“ (včetně soudce K.). V závěru schůzky 
přítomný muž vyzývá J. N., aby se rozhodl a dal vědět P., jestli do toho chce jít. Následně P. K. a J. 
N. z místa odjíždí zpět na čerpací stanici v Bohuslavicích, kde krátce pokračují v konverzaci. Poté 
J. N. z místa odjíždí. V průběhu cesty (krátce poté, co se rozloučil s P. K.) J. N. telefonuje blíže 
neurčené osobě, které se dotazuje, zda to ve 13 hodin platí. Vzápětí J. N. uskutečňuje další telefonní 
hovor, v rámci něhož sděluje, že se to trochu „poměnilo“, vše následně vysvětlí, a dotazuje se, jestli 
by daná osoba mohla přijet někde blíže, aby pak stihl do jedné hodiny přijet do servisu. Domluví 
si  schůzku  v Březolupech.  Ze  samotného  závěru  zvukového  záznamu  je  patrno,  že  J.  N. 
po zastavení vozidla toto opouští a odchází od něj, načež jsou slyšet blíže neidentifikované hlasy 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
14 
68 T 2/2021 
(pravděpodobně pocházející z okolního prostředí). Na zvukovém záznamu ze dne 29. 11. 2019 pak 
byla zachycena schůzka mezi P. K. a J. N. na čerpací stanici v Bohuslavicích. V rámci hovoru se J. 
N. zmiňuje, že během přestávky v jednání šel na záchod, a když se vracel, tak mu od P. K. přišla 
SMS zpráva. Nato se P. K. dotazuje: „O těch Slovácích?“. J. N. se ptá P. K., od koho tu zprávu 
dostal (zda od soudce nebo někoho z přísedících), což mu však P. K. odmítl říct. P. K. J. N. posléze 
znovu sděluje, že Slováky zprostí a oni (manželé N.) tam zůstanou oba dva s tím, že pokud by dříve 
splnil, co měl, tak to tak nemuselo dopadnout. V rámci hovoru P. K. označuje soudce výrazem K.  
 
27.  Z protokolu o sledování osob a věcí ze dne 15. 7. 2020 včetně přiložených fotografií vyplývá průběh sledování 
P. K. dne 4. 9. 2018. Z něj je patrno, že P. K. toho dne ve 13.26 hodin přijel k domu J. N., kde 
setrval do 13.42 hodin a následně odjel. Ve 14.17 hodin byl spatřen ve Zlíně v ulici K Majáku, kde 
zastavil  vozidlo  a  vyčkával  přibližně  dvě  minuty,  dokud  nepřijel  jiným  vozidlem  V.  N..  Tito 
postávali u vozidel, následně P. K. odešel ke svému vozidlu, nastoupil do něj na místo řidiče, setrval 
v něm přibližně jednu minutu a po vystoupení z vozidla se vrátil k V. N.. Tito pak dále postávali u 
vozidla a hovořili spolu. Ve 14.27 hodin se rozloučili a každý zvlášť odjeli. Zda P. K. V. N. něco 
předal, nebylo z konspiračních důvodů spatřeno. V 15.13 hodin byl P. K. spatřen ve společnosti S. 
N. při vycházení z čerpací stanice v Kroměříži. Tito následně nasedli do vozidla S. N. (S. N. na 
místo řidiče, P. K. na místo spolujezdce), kde seděli a hovořili, následně P. K. z vozidla vystoupil, 
šel ke svému vozidlu, otevřel dveře spolujezdce, tam krátce s něčím manipuloval a vrátil se zpět 
k vozu,  v němž  seděl  S.  N.,  a  přes  otevřené  dveře  spolujezdce  spolu  přibližně  jednu  minutu 
hovořili, poté se rozloučili a každý zvlášť odjeli. V 16.14 hodin byl  P. K. spatřen na parkovišti 
nákupního centra Čepkov ve Zlíně ve společnosti V.  N. a dalšího muže. V nákupním centru se P. 
K. a V. N. zdrželi do 16.40 hodin, načež každý zvlášť odjeli. 
 
28.  Z protokolu o sledování osob a věcí ze dne 15. 7. 2020 včetně přiložených obrazových  a zvukových záznamů 
se podává průběh sledování P. K. dne 29. 11. 2019. Ten se ve 12.31 hodin setkal s S. N. v restauraci 
Stará Masna v Kroměříži. Ze zvukového záznamu jejich hovoru plyne, že  P. K. v úvodu S. N. 
sděluje, že byl v 11 hodin s J. N., se kterým řešil, že Slováky zprostí a oni dva (manželé N.) tam 
zůstanou. P. K. uvádí, že informaci o tom, že Slováky zprostí, již měl, tak to J. N. v průběhu toho 
soudu napsal. 
 
29.  Z protokolu o sledování osob a věcí ze dne 16. 7. 2020 včetně přiložených obrazových a zvukových záznamů plyne 
průběh  sledování  S.  N.  dne  18.  12.  2018.  Ten  se  v 16.32  hodin  na parkovišti  u  čerpací  stanice 
v Hranicích setkal s P. K., V. N. a Z. S.. Tito se pozdravili a přibližně jednu minutu spolu hovořili, 
načež S. N. s P. K. sami odešli do vnitřních prostor čerpací stanice, kde spolu dále hovořili, zatímco 
V. N. a Z. S. zůstali stát na parkovišti. Poté, co P. K. a S. N. hovor ukončili, rozloučili se, P. K. 
z místa odjel společně s V. N. a Z. S., S. N. z místa odjel sám. 
 
30.  Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie bylo zjištěno, že odborným porovnáním 
zvukového záznamu ze schůzky P. K., J. N. a další osoby dne 13. 7. 2018 se zvukovým záznamem 
z vazebního zasedání konaného za účasti V. N. u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 15. 
5.  2020  bylo  dospěno  k závěru,  že obžalovaný  V.  N.  jako  mluvčí  ze  srovnávací  nahrávky 
z vazebního  zasedání  je  (jednoznačně)  totožný  s mluvčím  (osobou,  za  níž  P.  K.  a  J.  N.  přijeli 
na polní cestu v lese) v hovoru zachyceném na zvukovém záznamu ze dne 13. 7. 2018 (jedná se 
o nejvyšší stupeň pravděpodobnosti závěru na stupnici pravděpodobnosti, kde prvním stupněm je 
jednoznačné  vyloučení  totožnosti  a  desátým  stupněm  je  jednoznačné  potvrzení  totožnosti 
mluvčích). 
 
31.  Z komunikace  ze  dne  25.  11.  2019,  jež  podle  svědectví  J.  N.  byla  uskutečněna  mezi  ním  a  P.  K. 
prostřednictvím mobilní aplikace Signal, vyplývá, že dne 25. 11. 2019 byla J. N. zaslána zpráva ve 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
15 
68 T 2/2021 
znění „Tak slovaci budou ok“, a po ní zpráva ve znění: „Tak snad?“, kdy poslední z těchto dvou 
zpráv byla doručena v 9.57 hodin. 
 
32.  Z výpisu  z databáze  Infosoud,  přístupné  na  webové  stránce  www.justice.cz,  o  průběhu  a  stavu  trestního  řízení 
vedeného u Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 5/2017 a protokolů o hlavním líčení 
konaném v rámci daného trestního řízení ve dnech 25. 11. 2019, 11. 12. 2019 a 17. 12. 2019
 bylo zjištěno, 
že řízení před soudem bylo zahájeno dne 7. 6. 2017, dne 20. 7. 2017 začala být daná trestní věc 
před soudem prvního stupně projednávána, dne 29. 3. 2018 bylo soudem prvního stupně vydáno 
první  rozhodnutí  ve  věci,  dne  26.  6.  2018  byl  spis  odeslán  odvolacímu  soudu  k rozhodnutí 
o odvoláních, dne 28. 5. 2019 bylo odvolacím soudem o podaných odvoláních rozhodnuto tak, že 
rozsudek  byl  zrušen  a  věc  byla  vrácena  soudu  prvního  stupně  k novému  rozhodnutí, 
dne 13. 9. 2019 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Hlavní líčení konané dne 25. 11. 2019 bylo 
započato v 9.00 hodin, následně bylo v době od 9.44 hodin do 9.55 hodin přerušeno a skončeno 
bylo v 10.15 hodin. V hlavním líčení konaném dne 11. 12. 2019 bylo ukončeno dokazování a byly 
předneseny závěrečné řeči. V hlavním líčení konaném dne 17. 12. 2019 byl ve 13 hodin vyhlášen 
rozsudek, kterým byli obžalovaní J. N. a J. N. D. uznáni vinnými ze spáchání zločinu vydírání podle 
§ 175 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 
21 odst. 1  trestního zákoníku, kdy  J. N. měl tento čin spáchat ve spolupachatelství podle § 23 
trestního zákoníku a J. N. D. jako účastník podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, za to byl 
J.  N.  odsouzen  k trestu  odnětí  svobody  v trvání 7 let,  pro  jehož  výkon  byl zařazen  do  věznice 
s ostrahou, a dále k peněžitému trestu v celkové výměře 2 500 000 Kč a J. N. D. k trestu odnětí 
svobody  v trvání  4  let,  pro  jehož  výkon  byla  zařazena  do  věznice  s ostrahou.  Oproti  tomu 
obžalovaní A. Ž. a R. S., oba státní příslušníci Slovenské republiky, byli obžaloby podle § 226 písm. 
c) trestního řádu zproštěni. Takto vyhlášený rozsudek doposud nenabyl právní moci, neboť proti 
němu  byla  podána  odvolání.  Spis  se  od  29. 6. 2020  nachází  u  odvolacího  soudu,  o  podaných 
odvoláních doposud nebylo rozhodnuto. 
 
33.  Z archivní zprávy o počasí, přístupné na webové stránce www.in-pocasi.cz, se podává, že dne 13. 7. 2018 bylo 
ve Zlínském kraji polojasno až oblačno s denními teplotami v rozmezí od 23 °C až 27 °C. 
 
34.  Všechny provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu, a to podle svého vnitřního 
přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu. Na podkladě toho má bez 
důvodných pochybností za prokázané, že se obžalovaný V. N. jednání popsaného ve výroku tohoto 
rozsudku společně s obžalovanými P. K. a S. N., kteří ve vztahu k němu před soudem prohlásili 
svou vinu, dopustil. 
 
35.  Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že se obžalovaný V. N. podílel na předmětném činu tím, 
že od K. J., který vykonával funkci přísedícího v trestní věci manželů  N., která byla (a stále je) 
vedena u Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 5/2017, získával informace 
a listinné doklady vztahující se k danému trestnímu řízení a tyto následně předával obžalovanému 
P. K. s vědomím, že jím budou užity k přesvědčení či utvrzení  J. N. ohledně toho, že  P. K. (a 
potažmo  další  osoby  s ním  jednající)  jsou  schopni  díky  svým  kontaktům  na  členy  senátu 
rozhodujícího danou trestní věc za úplatu ovlivnit rozhodnutí soudu tak, aby vyznělo ve prospěch 
J. N. a jeho manželky J. N.. Obžalovaný V. N. se pak dále na předmětném činu podílel tím, že při 
schůzce  uskutečněné  dne  13.  7.  2018  v přímé  součinnosti  s obžalovaným  P.  K.  osobně 
přesvědčoval J. N., aby P. K. za tímto účelem peníze k uplacení představitelů justice z řad soudců 
a státních zástupců poskytl, kdy sám vystupoval jako ten, kdo kontaktem a vlivem na takové osoby 
vládne a je schopen (po poskytnutí peněz určených k poskytnutí úplatku) jejich prostřednictvím 
pro něj příznivé rozhodnutí zajistit. Současně při této schůzce J. N. odrazoval od jeho požadavku 
na to, aby se mohl osobně přesvědčit, že kontakty na tyto osoby z řad justice skutečně mají, a to 
pod  legendou,  že  jsou  tyto  osoby  sledovány  policií  a  hrozí  odhalení  jejich  korupčního  jednání, 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
16 
68 T 2/2021 
přičemž sám nechce o tyto kontakty přijít, neboť neví, kdy je bude sám potřebovat. V souvislosti 
s tím pak odkázal na to, že dostatečným důkazem o tom, že příslušné kontakty mají, mají býti J. N. 
mnohé informace týkající se řízení v jeho trestní věci, které mu poskytli a které nikdo jiný nevěděl. 
Výslovně pak V. N. J. N. sdělil, že musí poskytnout „deset“ (rozuměj deset milionů Kč), aby jeho 
trestní věc byla odvolacím soudem vrácena zpět soudu prvního stupně, a následně dalších deset 
milionů Kč, aby bylo v jeho prospěch ovlivněno opětovné rozhodnutí soudu prvního stupně. 
 
36.  Obžalovaný svou vinu na předmětném činu popřel, nicméně ve světle provedených důkazů tato 
obhajoba neobstojí. 
 
37.  Z jednání záležejícího v získávání informací a listinných podkladů týkajících se řízení v trestní věci 
manželů N. od K. J., který se v daném řízení účastnil projednávání a rozhodování této věci z pozice 
přísedícího,  obžalovaného  V.  N.  předně  (nikoliv  však  osamoceně)  usvědčuje  výpověď 
spoluobžalovaného P. K.. Ten v jeho výpovědi podané v přípravném řízení, která byla za splnění 
zákonných podmínek v hlavním líčení přečtena, přiznal, že od K. J. výhradně prostřednictvím V. 
N. získával nejen ústní informace týkající se daného trestního řízení (mezi něž patřily i informace 
o tom, že Slováci budou zproštěni, a o výši trestu, který bude J. N. uložen), ale i písemný doklad 
o tom, že je K. J. v dané věci součástí soudního senátu (v podobě povolání přísedícího k zasedání 
senátu) s tím, že všechny takto K. J. prostřednictvím V. N. poskytnuté informace a listinné doklady 
použil za tím účelem, aby J. N. přesvědčil, že takové kontakty opravdu mají. 
 
38.  To, že K. J. poskytoval V. N. informace a doklady týkající se trestního řízení ve věci manželů N., 
v jejich výpovědích potvrdili oba jmenovaní. Ačkoliv obžalovaný V. N. a svědek K. J. se snažili 
povahu a význam takto poskytnutých informací či listinných dokladů a okolnosti týkající se jejich 
předávání výrazně bagatelizovat, nelze takové verzi přisvědčit, když jejich výpovědi jsou v této části 
rozporuplné, logicky neucelené a příčí se dalším provedeným důkazům.  
 
39.  V případě obžalovaného V. N. lze poukázat na to, že ten v jeho výpovědi nejprve uváděl, že se 
s K.  J.  o  trestní  věci  manželů  N.  bavil  jen  mezi  řečí,  když  se  náhodně  potkali.  Následně  však 
k pokládaným dotazům přiznal, že již prvotní schůzka s K. J. poté, co byl P. K. požádán o zjištění 
jeho  stanoviska,  proběhla  z jeho  iniciativy,  kdy  za  účelem  krátkého  setkání  sám  K.  J.  oslovil  a 
domluvil si s ním schůzku, přičemž na přání P. K. od něj zjišťoval informace týkající se daného 
trestního řízení i následně a některé další schůzky s K. J., při kterých docházelo k předávání těchto 
informací,  sám  inicioval.  Obžalovaný  dále  v jeho  výpovědi  uvedl,  že  zájem  P.  K.  o informace 
týkající se trestního řízení ve věci manželů N. přikládal pouze tomu, že v dané věci P. K. vystupoval 
jako  svědek.  Pravdivosti  takového  tvrzení  obžalovaného  V.  N.  však  rozhodně  nenasvědčuje 
způsob a četnost jeho aktivity, jež byla za účelem získávání informací od K. J. prováděna, kdy lze 
důvodně předpokládat, že případný zájem osoby, která v trestním řízení vystupuje jako svědek, 
znát obecné a veřejné informace o vývoji trestní věci, v níž byla z její strany svědecká výpověď 
podávána,  by  byl  zcela  jistě  dostatečně  pokryt  příležitostným  telefonickým  dotazem  a  nikoliv 
opakovaným domlouváním osobních schůzek, zvláště mělo-li být předmětem těchto schůzek právě 
a pouze předávání těchto obecných a veřejných informací. Zvláště pak takto tvrzenému motivu 
obžalovaného neodpovídá skutečnost, že měl potřebu si od K. J. vyžádat a převzít listinu obsahující 
povolání přísedícího k zasedání senátu, jak sám v jeho výpovědi přiznal, přičemž k tomu, proč tak 
učinil, zcela nevěrohodně uvedl nejdříve to, že žádný důvod neměl, posléze doplnil, že K. J. o tuto 
listinu požádal, neboť se jej P. K. ptal, jestli neví, zda je v dané trestní věci něco nového (obsahem 
této listiny přitom bylo pouze to, že K. J. byl členem soudního senátu, což byla informace P. K. a 
V. N. dobře známá, jinak by ani V. N. neměl důvod K. J. za účelem získání informací oslovovat a 
domlouvat si s ním schůzku, a dále termíny nařízených hlavních líčení, které mohly být V. N. K. J. 
sděleny telefonicky, a pokud již mezi nimi došlo k osobnímu setkání, mohl si je V. N. zapamatovat 
či poznačit). Naopak, okolnosti, za nichž mělo dojít k vyžádání této listiny, nasvědčují tomu, že ze 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
17 
68 T 2/2021 
strany  obžalovaného  V.  N.  byla  tato  od  K.  J.  záměrně  získána  jako  důkaz  toho,  že  jsou  v 
bezprostředním kontaktu s členem senátu rozhodující trestní věc manželů N.. Důvodem, pro který 
obžalovaný V. N. od K. J. zjišťoval informace týkající se trestního řízení ve věci manželů N. a tyto 
obratem předával P. K., pak jistě nebylo ani to, že by to po něm měl P. K. chtít, aby J. N. a jeho 
manželce v jejich trestní věci pomohl (bez znalosti způsobu této pomoci), jak to také obžalovaný 
V. N. uvedl v jeho výpovědi, neboť by postrádalo jakkoliv rozumného důvodu, aby P. K., pokud 
by  skutečně  chtěl  J.  N.  pomoci,  si  informace  o  průběhu  daného  trestního  řízení  obstarával  od 
přísedícího prostřednictvím další osoby, když tytéž informace, které podle obhajoby obžalovaného 
měly být veřejné, mohl za účelem zamýšlené pomoci získat přímo od J. N.. 
 
40.  Zjevně nevěrohodnou výpověď stran okolností, za nichž došlo k předávání informací o trestním 
řízení vedeném u Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, pod sp. zn. 61 T 5/2017, a povahy 
takto předávaných informací podal v hlavním líčení rovněž svědek K. J.. I ten se v jeho výpovědi 
snažil navodit dojem, že o skutečnostech týkajících se daného trestního řízení se s obžalovaným V. 
N. bavil pouze okrajově, v rámci jejich běžného styku, přičemž mu sděloval pouze svůj názor a 
veřejně přístupné informace, které zazněly během soudního jednání. V souvislosti s tím také uvedl, 
že si nevybavuje, že by si za účelem poskytnutí informací s V. N. domlouvali schůzku, V. N. se jej 
v souvislosti s touto trestní věcí na nic konkrétního neptal, ani žádné listiny po něm nevyžadoval. 
Nejen, že tato výpověď byla ve zřejmém rozporu s výpovědí samotného V. N., v níž ten nakonec 
přiznal, že se z důvodu zájmu P. K. o stavu trestního řízení u K. J. informoval a domlouval si s ním 
za tím účelem schůzky, ale byla i vnitřně rozporná, když svědek na jednu stranu uváděl, že V. N. 
sděloval pouze informace, které veřejně zazněly v hlavním líčení, na druhou stranu však uváděl 
také to, že mu sdělil svůj názor na vývoj věci spočívající v informaci, že obžalovaní slovenské státní 
příslušnosti nejspíše budou obžaloby zproštěni (tedy informaci, která jistě veřejně v hlavním líčení 
před vyhlášením rozsudku nezazněla), jakož i  o možné výši trestů. Právě ve vztahu k informaci o 
trestech, které by měly být manželům N. uloženy, svědek zcela nepřesvědčivě uvedl, že V. N. měl 
říct pouze sazbu trestu odnětí svobody, kterou byli ohroženi (tedy informaci, která vyplývala přímo 
ze zákona),  jindy  uvedl,  že  mu  sdělil  informace,  které  zazněly  v návrzích  stran  v hlavním  líčení 
(konkrétně v návrhu státního zástupce) s tím, že by tresty měly jít (oproti prvnímu odsuzujícímu 
rozsudku)  o  něco  níž,  což  je  okolnost  vypovězená  svědkem  nepravdivě  s ohledem  na  obsah 
závěrečných  řečí  (přednesených  v hlavním  líčení  konaném  dne  11.  12.  2019),  v nichž  státní 
zástupce navrhl uložení trestů v téže výměře jako před vyhlášením prvního odsuzujícího rozsudku 
a obhájci manželů N. navrhovali zproštění obžaloby (v takovém případě tedy logicky žádný trest 
jimi nebyl navrhován). Z toho je tedy patrné, že K. J. V. N. nesděloval své vlastní názory a veřejné 
informace,  nýbrž  skutečnosti,  které  odposlechl  v rámci  porad  senátu.  Svědek  K.  J.  také  nebyl 
schopen  jakkoliv  přesvědčivě  popsat  okolnosti,  za  nichž  došlo  k předání  „listiny  s termíny“  (tj. 
povolání přísedícího k zasedání senátu) v místě jeho pracoviště (ve venkovních prostorách areálu 
Státního okresního archivu ve Zlíně - Klečůvce), když tento popis dané události byl z jeho strany 
doprovázen  častými  změnami  výpovědi  a  na  první  pohled  zjevnou  fabulací  (svědek  nejprve 
vypověděl, že žádné listiny týkající se daného trestního řízení V. N. neposkytl, pak uvedl, že V. N. 
poskytl písemnost s termíny hlavního líčení v místě jeho pracoviště, ale V. N. po něm takovou 
písemnost nechtěl, kdy toto předání vyplynulo ze situace, následně uvedl, že jej V. N. o tuto listinu, 
kterou měl zrovna u sebe, požádal a tuto mu bez dalšího poskytl, přestože se jednalo o listinu, 
kterou měl nachystánu pro zaměstnavatele). Touto výpovědí se svědek navíc podstatně odchýlil od 
jeho dřívější výpovědi, kterou učinil do protokolu o výslechu svědka. Z té totiž plyne, že jej V. N. 
ještě  v době  před  vyhlášením  prvního  rozsudku  v dané  trestní  věci  a  posléze  i  v průběhu 
opětovného  projednávání  věci  soudem  prvního  stupně  poté,  co  věc  byla  odvolacím  soudem 
vrácena  zpět,  opakovaně  kontaktoval  za účelem  společné  schůzky.  Jednalo  se  vždy  o  krátké 
schůzky, od počátku cílené na získání informací o trestním řízení ve věci manželů N.. Současně 
popsal,  že  kontakt  navazovaný  V.  N.  ustal  v době,  kdy  věc  byla  řešena  odvolacím  soudem,  a 
obnovil se opět v srpnu nebo v září 2019 (tedy podle výpisu z databáze Infosoud v době, kdy měl 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
18 
68 T 2/2021 
být spis opětovně vrácen soudu prvního stupně k dalšímu projednání a rozhodnutí). O tom vedle 
výpovědi  K.  J.  podané  v přípravném  řízení  ostatně  vypovídá  i  zajištěná  telefonní  komunikace, 
v rámci níž V. N. přinejmenším v období od června 2019 (tedy podle výpisu z databáze Infosoud 
bezprostředně  poté,  co  bylo  odvolacím  soudem  rozhodnuto  o zrušení  rozsudku  a  vrácení  věci 
soudu prvního stupně) do září 2019 (kdy podle výpisu z databáze Infosoud došlo k vrácení spisu 
zpět soudu prvního stupně), opakovaně K. J. telefonicky kontaktoval a domlouval si s ním schůzky 
s tím,  že  se  nabízel,  že  za  ním  přijede  do  místa  bydliště  ve  Slušovicích  či  pracoviště  ve 
Zlíně - Klečůvce.  Právě  okolnost  předání  písemného  povolání  přísedícího  k zasedání  senátu 
svědek  K.  J.  do  protokolu  o výslechu  svědka  popsal  tak,  že  za  ním  V.  N.  přijel  do  místa  jeho 
pracoviště po předchozí telefonické domluvě a na jeho výslovnou žádost mu tuto listinu předal i 
přesto, že k tomuto předání sám měl výhrady. K tomuto svému jednání spočívajícímu v předávání 
informací a listin V. N. svědek K. J. v přípravném řízení přiznal, že se jednalo o jeho chybu s tím, 
že neměl tehdy sílu požadavkům V. N. nevyhovět, naopak se mu pro jejich dobrý vztah snažil vyjít 
vstříc. Přestože svědek K. J. v hlavním líčení i po předestření těchto rozporů v podstatném rozsahu 
setrval na jeho výpovědi učiněné v hlavním líčení, což odůvodnil tím, že výpověď v přípravném 
řízení  podával  ve  špatném  psychickém  stavu,  přiznal  soud  co  do  skutkových  zjištění  přednost 
popisu  děje  učiněného  svědkem  v řízení  přípravném,  když  právě  ten  je  v souladu  s dalšími 
provedenými  důkazy.  Lze  pak  důvodně  předpokládat,  že  motivem,  pro  který  se  K.  J.  v jeho 
svědecké  výpovědi  v hlavním  líčení  podstatně  odchýlil  od  výpovědi  dřívější,  byla  snaha  popsat 
zpětně jeho jednání vůči V. N. tak, aby jeho pochybení, jež by mohlo být spojováno s morálním 
odsouzením či dokonce trestní odpovědností, bylo zastřeno. Není přitom možno souhlasit s tím, 
že by rozdíly v těchto výpovědích měly být způsobeny svědkovým špatným psychickým stavem. Je 
sice  pravdou,  že  svědek  podal  výpověď  do  protokolu  o  výslechu  svědka  v nočních  hodinách 
bezprostředně po ukončení jeho zadržení a sám v úvodu výpovědi uvedl, že je rozrušen, nicméně 
z obsahu podané výpovědi se nepodává, že by výpověď v přípravném řízení byla podána neuceleně 
a rozporuplně (jako tomu bylo v případě výpovědi učiněné v hlavním líčení) či jiným způsobem, 
který  by  svědčil  o silném  rozrušení,  jež  by  mohlo  mít  vliv  na  svědkovy  schopnosti  vybavit  si 
vzpomínky a před policejním orgánem je reprodukovat. Ostatně svědek sám v hlavním líčení uvedl, 
že  do  protokolu  o  výslechu  svědka  nelhal,  vyhotovený  protokol  s jeho  výpovědí  si po  jeho 
vyhotovení přečetl a jako správný jej podepsal, to vše za přítomnosti obhájců všech obžalovaných. 
Tvrzení  K.  J.,  že  některé  skutečnosti  mohl  při  výslechu  v přípravném  řízení  pouze  nesprávně 
interpretovat,  aniž  by  zároveň  lhal,  s přihlédnutím  k povaze  okolností,  jichž  se  rozpory  v jeho 
výpovědích týkaly, uvěřit nelze. Významným pro posuzování věrohodnosti výpovědi svědka K. J. 
konečně  zůstává  jeho  chování  krátce  po  podání  výpovědi  v přípravném  řízení,  kdy  ve  shodě 
s dějem popsaným policejnímu orgánu a v rámci něj přiznaným vlastním pochybením, rezignoval 
na  funkci  přísedícího  vykonávanou  u Okresního  soudu  ve  Zlíně  a  Krajského  soudu  v Brně, 
pobočky ve Zlíně, přičemž při telefonické komunikaci s předsedou senátu R. K., dále předsedou 
Okresního  soudu  ve  Zlíně  P.H.  a  místopředsedou  Krajského  soudu  v  Brně  J.R.  ve dnech 
13. 2. 2020  a  17.  2.  2020  se  v  souvislosti  s jeho  záměrem  tuto  rezignaci  podat  vyjádřil  tak,  že 
důvodem  rezignace  je  jeho  jednání  spočívající  ve  vypuštění  informací  z  poslední  trestní  kauzy 
kamarádovi V. N. ze Slušovic, kterému nebyl schopen říct ne, přičemž toto jeho jednání současně 
označil za neetické a neomluvitelné. Je tak zcela patrno, že svědek K. J. své pochybení související 
s poskytováním informací V. N. o trestním řízení, jehož se účastnil z pozice přísedícího, považoval 
sám za natolik závažné, že se rozhodl na funkci přísedícího rezignovat, což je v příkrém rozporu 
s bagatelizujícím popisem jednání, jak byl tímto svědkem podán v hlavním líčení. 
 
41.  Soud pak má také za prokázané, že K. J. obžalovanému V. N. sdělil nejen své názory a informace, 
které  zazněly  při  projednávání  věci  v  hlavním  líčení,  jak  to  přiznal  ve  svých  výpovědích,  ale  i 
konkrétní informace, které vyplývaly z neveřejných porad senátu, zejména pak informaci o tom, že 
při opětovném rozhodnutí soudu prvního stupně poté, co mu byla věc vrácena odvolacím soudem, 
budou obžalovaní slovenské státní příslušnosti obžaloby zproštěni, a dále informaci o konkrétní 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
19 
68 T 2/2021 
výměře  trestů  odnětí  svobody,  které  budou  obžalovaným  J.  N.  a  jeho  manželce  takovým 
rozhodnutím uloženy. Na podkladě provedených důkazů je totiž spolehlivě dáno, že J. N. tyto 
informace měl od obžalovaného P. K. dříve, než došlo k vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně 
dne 17. 12. 2019. To vyplývá nejen z výpovědí obžalovaného P. K. a svědků J. N. a Z. J., ale i k 
důkazu provedeného e-mailu J. N. zaslaného před vyhlášením rozsudku právě Z. J., potažmo ze 
zprávy zaslané P. K. J. N. v rámci aplikace Signal dne 25. 11. 2019.  
 
42.  Obžalovaný  V.  N.  v rámci  své  obhajoby  namítal,  že  výpověď  obžalovaného  P.  K.,  podle  níž 
informaci o tom, že Slováci budou obžaloby zproštěni, a o výši trestů, které budou manželům N. 
v opětovném rozhodnutí soudu prvního  stupně uloženy, získal od K. J. zprostředkovaně právě 
přes něj, není pravdivá s tím, že P. K. mohl takové informace získat také od jiných osob, když 
zejména ze zvukových záznamů (respektive jejich přepisů) mají vyplývat zmínky P. K. o dalších 
osobách  (konkrétně  poukázal  na zmínku  o  muži  z Havířova,  o  policistovi,  který  měl  od  něj 
přijmout částku 300 000 Kč, o osobě, která měla získat vliv na soudce R.K. za 1 500 000 Kč či o 
R. Z.).  
 
43.  Předně je třeba uvést, že zejména z výpovědi svědka J. N. a jím předložené komunikace z aplikace 
Signal (potažmo i protokolu o hlavním líčení konaném ve věci sp. zn. 61 T 5/2017 dne 25. 11. 
2019) vyplývá spolehlivé skutkové zjištění, že informaci o tom, že  obžalovaní státní příslušníci 
Slovenské republiky budou obžaloby zproštěni, získal od obžalovaného P. K. v průběhu hlavního 
líčení  konaného  dne  25. 11. 2019  (resp. v průběhu  přerušení  tohoto  hlavního  líčení).  Přestože 
svědek J. N. původně v jeho výpovědi uvedl, že společně s touto informací získal i informaci o výši 
trestů (následně však vypověděl, že si touto skutečností není jistý), z předmětné komunikace bylo 
zjištěno, že tomu tak nebylo, a k předání informace o výši trestů J. N. tedy ze strany P. K. muselo 
být přistoupeno někdy posléze, nejpozději však do dne 17. 12. 2019 v 10.36 hodin, kdy J. N. podle 
e-mailové  zprávy  adresované  Z.  J.  již  touto  informací  disponoval  (přesné  datum  získání  této 
informace  o  výměře  trestů  odnětí  svobody  z provedených  důkazů  sice  s jistotou  nevyplývá, 
nicméně to není pro rozhodnutí věci podstatné).  
 
44.  Významným  naopak  zůstává,  že  P.  K.  J.  N.  poskytnuté  informace  o  tom,  že  obžalovaní  státní 
příslušníci  Slovenské  republiky  budou  obžaloby  zproštěni,  a  o  přesné  výměře  trestů  odnětí 
svobody, jež měly být manželům N. uloženy, zcela odpovídaly znění rozsudku, který byl později 
dne 17. 12. 2019 ve 13 hodin vyhlášen. Z povahy těchto neveřejných informací přesně odrážejících 
obsah dosud nevyhlášeného rozhodnutí soudu je přitom zcela zřejmé, že tyto informace musely 
vyplynout z některé z porad senátu, tedy mohly být známy jen těm osobám, které se těchto porad 
účastnily  (těmito  osobami  byl  předseda  senátu  R.  K.,  přísedící  K.  J.  a  J.  S.,  případně  také 
protokolující úřednice H. H.). Jedinou osobou, která podle dokazováním získaných poznatků šířila 
informace o probíhajícím trestním řízení dalším osobám, byl přitom právě K. J.. Ve vztahu k dalším 
osobám účastnícím se porad senátu žádný takový poznatek zjištěn nebyl a stran takové skutečnosti 
nepanuje ani  sebemenší náznak  podezření  (ostatně  žádná  okolnost,  na jejímž  podkladě  by  bylo 
možno dovodit podezření na to, že se povinnosti zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž 
se v rámci své funkce či pracovní pozice dozvěděly, zpronevěřily i další jmenované soudní osoby, 
nebyla v konkrétní rovině nijak tvrzena ani obžalovaným V. N.). Soud má tedy za prokázané, že 
informace o zamýšleném obsahu rozhodnutí ještě před jeho vyhlášením šířil právě a jen K. J.. P. 
K.  pak  K.  J.  zpřístupnil  tyto  informace  výhradně  prostřednictvím  obžalovaného  V.  N.,  neboť 
z výpovědi obžalovaného P. K. i svědka K. J. se podává, že tito se vůbec neznají, nikdy se nepotkali, 
ani spolu nikdy nekomunikovali. 
 
45.  K námitce obžalovaného V. N., že v hlavním líčení nebyl k jeho návrhu proveden důkaz čtením 
protokolu o hlasování ve vztahu k rozsudku vyhlášenému dne 17. 12. 2019, lze uvést, že provedení 
takového důkazu je nepřípustné, neboť by bylo učiněno v příkrém rozporu s ustanovením § 58 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
20 
68 T 2/2021 
odst.  4  trestního  řádu,  jímž  jsou  taxativně  vymezeny  zcela  výjimečné  případy,  kdy  je  možné 
zalepenou  obálku  s takovým  protokolem  otevřít.  Nad  rámec  toho  je  pak  možno  doplnit,  že  i 
v případě, že by soudu byl znám způsob hlasování o vině a trestu jednotlivými členy senátu, jednalo 
by se o zjištění, které by nebylo pro rozhodnutí o vině obžalovaného V. N. jakkoliv relevantní, 
neboť  by  tak  stejně  nemohlo  být  zjištěno,  jestli  přísedící  K.  J.  mohl  mít  předem  (tj.  dříve  než 
bezprostředně před vyhlášením rozsudku) informaci o zamýšleném soudním rozhodnutí, a pokud 
ano, jak dlouho před jeho veřejným vyhlášením se tak stalo. Ze svědeckých výpovědí R. K., ale i 
samotného  K.  J.,  navíc  plyne,  že  sice  obsah  rozhodnutí  byl  závazně  odhlasován  až  v rámci 
závěrečné  porady,  nicméně  diskuse  ve  vztahu  k zamýšlenému  rozhodnutí  (tedy  i  ve  vztahu 
k zamýšlenému trestu) probíhala mezi členy senátu i v průběhu dřívějších hlavních líčení (při jejich 
přerušeních) či bezprostředně po nich. Svědek R. K. pak dodal, že v situacích, kdy je hlavní líčení 
odročeno (či přerušeno) na jiný termín za účelem vyhlášení rozsudku, probíhá závěrečná porada 
senátu bezprostředně po skončení hlavního líčení, v němž byly předneseny závěrečné řeči, s tím, 
že  podle  výsledku  takové  porady  sám  k  datu  vyhlášení  rozsudku  připraví  písemné  znění  jeho 
výrokové části, aby závěrům přijatým v rámci předchozí porady odpovídal. Z výpisu z databáze 
Infosoud a dále z jednotlivých protokolů o hlavních líčeních konaných ve věci sp. zn. 61 T 5/2017 
ve dnech 25. 11. 2019, 11. 12. 2019 a 17. 12. 2019 plyne, že v daném trestním řízení byly závěrečné 
řeči předneseny v hlavním líčení konaném dne 11. 12. 2019. Lze tedy v návaznosti na svědeckou 
výpověď  R.  K.  důvodně  předpokládat,  že  znění  rozsudku,  který  byl  veřejně  vyhlášen  až 
v pozdějším termínu, bylo v podstatných bodech známo členům senátu již onoho dne (tj. 11. 12. 
2019). 
 
46.  Pokud  tedy  obhájce  obžalovaného  V.  N.  v jeho  závěrečné  řeči  argumentoval  tím,  že  J.  N.  měl 
informaci o výši trestů, které jemu a jeho manželce byly v posléze vyhlášeném rozsudku skutečně 
soudem uloženy, již dne 23. 11. 2019 (zde zřejmě bylo myšleno datum konání hlavního líčení 25. 
11. 2019, jak bylo vypovězeno svědkem J. N. a vyplývá i z jím předložené komunikace – pozn. 
soudu),  a  tedy  musel  mít  P.  K.  jiný  zdroj  informací  než  K.  J.,  je  takový  argument  důkazně 
nepodložený a nadto i logicky vadný. Jak totiž bylo výše popsáno, dne 25.  11. 2019 byla J. N. 
sdělena  P.  K.  toliko  informace  o  zprošťujícím  rozhodnutí  ve  vztahu  k obžalovaným  slovenské 
státní příslušnosti, nikoliv již informace o výměře trestů odnětí svobody (o tom, že tomu tak bylo, 
vypovídají rovněž zvukové záznamy následných hovorů J. N. a P. K. ze dne 29. 11. 2019 a P. K. 
s S. N. z téhož dne, v rámci nichž je zmiňována pouze zpráva o „těch Slovácích“, kteří budou 
obžaloby  zproštěni;  otázka  druhu  a výměry  trestů  v rámci  těchto  hovorů  nijak  řešena  nebyla). 
Logická vada argumentu, podle něhož s ohledem na dobu zpřístupnění informace o zamýšleném 
rozhodnutí o trestu musel mít P. K. svůj vlastní zdroj informací, pak spočívá v tom, že taková 
informace – jak již bylo výše rozvedeno – mohla být známa toliko osobám účastnícím se porad 
soudního  senátu,  z čehož  plyne,  že  nikomu  jinému  než  tomuto  úzkému  okruhu  osob  taková 
informace známa být nemohla (jinými slovy, pokud tato informace ke kterémukoliv datu nebyla 
známa těmto čtyřem osobám, nemohla být známa ani nikomu jinému). Ve světle uvedeného pak 
nemohou  obstát  ty  námitky  obžalovaného  V.  N.,  jež  se  opíraly  o  tvrzení,  že  P.  K.  mohl  mít 
informace  o znění  dosud  nevyhlášeného  rozsudku  také  od  jiných  osob  než  od  K.  J.,  když 
podle obžalovaného  zejména  ze  zvukových  záznamů  (respektive  jejich  přepisů)  mají  vyplývat 
zmínky  P.  K.  vůči  J.  N.  či  S.  N.  o  dalších  osobách  (konkrétně  poukázal  na  zmínku  o  muži 
z Havířova, o policistovi, který měl od něj přijmout částku 300 000 Kč, o osobě, která měla získat 
vliv na soudce R.K. za 1 500 000 Kč či o R. Z.), od nichž by tyto informace mohl P. K. získat.   
 
47.  Předně  sám  P.  K.  v doplňující  výpovědi  uvedl,  že  osoby,  které  v  rámci  takové  komunikace 
zmiňoval, si vymyslel (blíže neurčený muž z Havířova) nebo tyto jsou sice skutečnými osobami, ale 
žádnými kontakty či vlivem na soudní osoby nedisponují, s tím, že takovými kontakty se zaštiťoval, 
aniž  by  to  mělo  reálného  základu  (což  byla  ostatně  podstata  jím  páchané  trestné  činnosti). 
Významným je pak také to, že v rámci provedeného dokazování nebyla skutečnost, že se opravdu 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
21 
68 T 2/2021 
jedná o osoby, které by měly možnost příslušné neveřejné informace získat, čímkoliv podložena. 
Naopak, svědek R. K. výslovně popřel, že by se kupříkladu s osobou R. Z. osobně znal, potkal se 
s ním  či  s ním  byl  v jakémkoliv  jiném  kontaktu.  Je  nutno  znovu  ve  vztahu  k řešené  námitce 
obžalovaného zopakovat, že povaha předmětných informací plynoucích z neveřejné porady senátu 
vylučuje, že by mohly být šířeny jinými osobami než těmi, které se porady senátu účastnily. Úvaha 
obžalovaného, že by tyto informace měly být kromě K. J. šířeny některou z dalších osob účastnících 
se takové porady (tj. předsedou senátu R. K., přísedícím J. S. či protokolující úřednicí H. H.) je 
zcela nepodložená, a tedy jako podklad pro rozhodnutí soudu nepřijatelná. Obžalovaným V. N. či 
jeho  obhájcem  přednesené  a  blíže  nepodložené  podezření  na  to,  že  P.  K.  mohl  mít  přístup  k 
informacím o znění doposud nevyhlášeného soudního rozhodnutí od jiné osoby než od přísedícího 
K. J., je toliko abstraktní a čistě hypotetické, pročež nemůže být způsobilé navodit ve vztahu k 
závěru o původu těchto informací jakkoliv důvodnou pochybnost. Provádění zvukových záznamů, 
na nichž byly zachyceny příslušné zmínky P. K. o dalších osobách, by z výše předestřených důvodů 
bylo zcela nadbytečné, a proto k němu soud i přes návrh obhájce obžalovaného nepřistoupil. 
 
48.  Vědomí  obžalovaného  V.  N.  o  tom,  k  čemu  jsou  jím  předávané  informace  či  listiny  P.  K. 
používány,  pak  vyplývá  nejen  z  toho, že  je  V.  N. od  K.  J. aktivně  zjišťoval,  a  dokonce  od  něj 
vyžadoval předání listiny související s trestním řízením, ale i z jeho zapojení do přímého působení 
na J. N. při schůzce v lese dne 13. 7. 2018. 
 
49.  Obžalovaný V. N. namítal, že osobou, s níž se v lese dne 13. 7. 2018 setkal J. N. v doprovodu P. 
K., nebyl on. Rovněž tato jeho obhajoba však byla spolehlivě vyvrácena.  
 
50.  Obžalovaného z účasti na této schůzce usvědčoval nejen spoluobžalovaný P. K., přičemž soudu 
není známo, z jakého důvodu by měl P. K. zájem na křivém usvědčení V. N., když tito jsou (nebo 
přinejmenším  do  jejich  zadržení  byli)  kamarádi,  ale  jako  osobu,  která  se  této  schůzky  v lese 
účastnila, jej označil i J. N., který současně v hlavním líčení uvedl, na podkladě jakých charakteristik 
jej v hlavním líčení poznal. Obžalovaný V. N. namítal, že je nepravděpodobné, že by svědek J. N. 
osobu z lesa po uplynuvší době poznal s tím, že podrobnější popis osoby nepodal ani při podávání 
výpovědi  do  protokolu  o výslechu  svědka.  K takové  námitce  lze  uvést,  že obžalovaný  V.  N.  je 
osobou  výrazného  vzezření,  jeho  obličej  je  tedy  snadno  pamatovatelný,  svědek  jej  viděl 
z bezprostřední  blízkosti,  v denní  době  za  neztížených  viditelnostních  podmínek  (jak  vyplývá 
i ze zprávy o počasí z onoho dne) a po nikoliv jen krátkou dobu (schůzka v lese trvala přibližně 40 
minut), z čehož plyne, že vnímání postavy a obličeje této osoby svědkem a jejich zapamatování 
nebránily žádné objektivní překážky. Je pravdou, že bližší popis osoby byl ze strany svědka J. N. 
podán až v jeho výpovědi podané v hlavním líčení, nicméně tato okolnost nevěrohodnost výpovědi 
svědka nezakládá, když to, že bližší popis osoby jím nebyl podán dříve v rámci výpovědi podané 
do protokolu o výslechu svědka, může být odůvodněno tím, že se svědek  J. N. o osobě v lese 
zmiňoval jen sám v rámci spontánní výpovědi, v níž ve shodě s výpovědí v hlavním líčení uvedl 
pouze to, že tato osoba měla kapuci, a na bližší popis této osoby již následně nebyl nikým (tedy ani 
žádným z přítomných obhájců) dotazován. Zjevně tedy nejde o situaci, kdy by svědek dříve (i přes 
výslovný  dotaz)  nebyl  schopen  popis  osoby  podat  a  bez  adekvátního  zdůvodnění  jej  podal  až 
posléze v hlavním líčení. 
 
51.  Významná část obhajoby obžalovaného V. N. se pak týkala tvrzení, že policie se snažila svědka J. 
N.  navést  k tomu,  aby  za  osobu  přítomnou  v lese  označil  právě  jej.  Poznatek,  že  by  se  takové 
tvrzení mělo zakládat na pravdě, však z provedeného dokazování nevyplynul. 
 
52.  Je pravdou, že nejen podle výpovědi svědka J. N., ale i podle úředního záznamu sepsaného  M. M., 
jmenovaný policista bezprostředně po předmětné schůzce J. N. s P. K. dne 13. 7. 2018 na základě 
J. N. podaného popisu osoby přítomné v lese tomuto ukázal několik fotografií osob (pocházejících 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
22 
68 T 2/2021 
z registru  obyvatel  poté,  co  mu  byly  zaslány  vedoucím  opatření)  s tím,  že  na  jedné  z těchto 
fotografií byl vyobrazen i obžalovaný V. N., kterého také J. N. jako osobu účastnící se schůzky v 
lese  označil.  Ačkoliv  toto  není  postup  policejního  orgánu,  který  by  byl  předvídán  zákonem, 
neznamená to současně, že by byl svědek J. N. k tomu, aby tehdy či kdykoliv později za osobu 
přítomnou v lese označil právě V. N.,   M. M. či jinou osobou naváděn. Ostatně o tom, že J. N. 
bezprostředně po skončení schůzky s  M. M., na níž mu byly ukázány fotografie osob, nic bližšího 
o osobě jím ztotožněného muže nevěděl (a tedy je zřejmé, že ke ztotožnění této osoby nebyl nikým 
naváděn), svědčí i svědecká výpověď jeho manželky J. N., v níž tato uvedla, že jí manžel o schůzce 
v lese  řekl,  nicméně  tehdy  nevěděl,  kdo  tím  mužem  z lesa  byl.  K námitce  obžalovaného  stran 
nedostatku  protokolu  a  dalších  zákonných  podmínek  pro  provedení  rekognice  je  třeba 
připomenout, že soudem nebylo o provedení tohoto aktu jako o rekognici ve smyslu důkazním 
vůbec  uvažováno,  když  stran  zjištění  totožnosti  osoby  přítomné  v lese  soud  nevycházel 
z rekognice, nýbrž z agnoskace (tj. ztotožnění osoby svědkem v hlavním líčení), která sice nemá 
takovou  důkazní  sílu  jako  rekognice  provedená  v souladu  s § 104b  trestního  řádu,  nicméně  je 
důkazním prostředkem přípustným, byť v zákoně výslovně    neupraveným (srov. např. usnesení 
Nejvyššího  soudu  ze  dne  28. 7. 2016,  sp. zn. 11 Tdo 328/2016).  Obecná  definice  důkazu, 
vyjádřená  v ustanovení  §  89  odst.  2  trestního  řádu,  ve  spojení  se  zásadou  volného  hodnocení 
důkazů  podle  ustanovení  §  2  odst.  6  trestního  řádu,  totiž  soudu  umožňuje  čerpat  informace 
vztahující se k identifikaci pachatele i z dalších důkazních prostředků, nejen z rekognice, a to právě 
například z výpovědí přednesených při hlavním líčení, kdy ovšem s ohledem na skutečnost, že je 
poznávající osoba postavena do  situace, v rámci které jsou účastníkům již přiřazeny určité role a 
nemá možnost volby z figurantů, je třeba agnoskaci přiznat (oproti rekognici) sníženou důkazní 
sílu. Lze pak mít také za to, že v důsledku svědkem popisované události spočívající v tom, že mu 
byly  M. M. ukázány fotografie osob, mezi nimiž byla i fotografie obžalovaného V. N., je důkazní 
význam  agnoskace  provedené  v hlavním  líčení  (oproti  rekognici)  ještě  omezenější,  neboť 
paměťová  stopa  poznávajícího  je  v takovém  případě  dříve  ukázanými  osobami  (či  jejich 
fotografiemi) ovlivněna (v řešeném případě však negativní dopad této okolnosti nelze přeceňovat, 
neboť poznání osoby podle fotografie se uskutečnilo bezprostředně poté, co svědek poznávanou 
osobu viděl). 
 
53.  Ve vztahu k obžalovaným V. N. namítané podjatosti  M. M. je pak třeba uvést, že obžalovaný, 
pokud  měl  za  to,  že  se  úkonů  trestního  řízení  účastní  podjatá  osoba,  disponoval  procesními 
prostředky  k tomu,  aby  takovou  osobu  z vykonávání  úkonů  trestního  řízení  vyloučil  (viz  §  31 
trestního řádu), přičemž v takovém případě by byla namítaná podjatost řešena tím orgánem činným 
v trestním řízení, který je k tomu podle zákona příslušný. Takovou námitku však obžalovaný vůči 
příslušnému  orgánu  nevznesl  a  na  údajnou  podjatost  poukázal  až  v rámci  jeho  obhajoby  před 
soudem,  což  nasvědčuje  tomu,  že  se  jedná  o  námitku  ryze  účelovou.  Za  podstatné  pak  soud 
považuje především to, že vyjma již zmiňovaného předložení fotografií J. N. se M. M. neúčastnil 
žádného úkonu, který by byl podkladem pro rozhodování soudu o vině obžalovaného. Pokud bylo 
v této  souvislosti  v rámci  obhajoby  obžalovaného  zmiňováno,  že  M.  M.  vyhotovil  přepis 
zvukového záznamu ze dne 13. 7. 2018, je třeba připomenout, že tato okolnost není významná, 
když přepis zvukového záznamu není důkazem, neboť tím je samotný zvukový záznam (přepis 
záznamu  je  toliko  pomocným  nástrojem,  který  nemá  důkazní  relevanci).  Z uvedeného  důvodu 
soud považoval za nadbytečné provádět obžalovaným navržené důkazy výslechem svědků D. S. a  
M. M.. 
 
54.  Rovněž tvrzení obžalovaného o tom, že policie v jeho neprospěch deformovala důkazy a z nich 
plynoucí poznatky, má soud za nepodložené. Je sice pravdou, že v případě některých listinných 
důkazů policejní orgán při jejich vyhodnocení uvedl nesprávné údaje (např. to, zda došlo k předání 
peněz při schůzce mezi P. K. a V. N. dne 4. 9. 2018), nicméně je třeba připomenout, že pro soud 
není  vyhodnocení  důkazu  provedené  policejním  orgánem  jakkoliv  závazné,  když  takové 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
23 
68 T 2/2021 
vyhodnocení důkazu není samo důkazem, z něhož by mohla být vyvozována jakákoliv zjištění, jež 
by pak měla být položena za skutkový základ rozhodnutí o vině (tím je v daném případě protokol 
o sledování osob a věcí ze dne 15. 7. 2020, z něhož se průběh sledování uskutečněného dne 4. 9. 
2018  spolehlivě  podává,  a  to  včetně  údaje  o tom,  zda  bylo  předání  peněz  mezi  P.  K.  a  V.  N. 
spatřeno či nikoliv).  
 
55.  Obžalovaný V. N. dále v rámci jeho obhajoby namítal nevěrohodnost svědka J. N., a to s poukazem 
na nesoulad jeho výpovědi s obsahem protokolu o sledování osob a věcí ze dne 23. 8. 2021 ve 
vztahu k okolnostem, za nichž mělo dne 13. 7. 2018 dojít k ukončení sledování prostřednictvím 
technických prostředků skrytě umístěných na těle J. N.. V tomto ohledu je namístě připustit, že J. 
N. nejprve v jeho svědecké výpovědi uváděl, že k ukončení sledování došlo v Uherském Hradišti 
u Kauflandu, kde k tomu také docházelo v téměř všech dalších případech, a do doby, než na dané 
místo po schůzce s P. K. dojel, se s nikým jiným nebavil, následně však upravil svou výpověď tak, 
že toho dne to bylo jinak, neboť se po domluvě s  M. setkal v hospodě v Březolupech, protože 
potřeboval stihnout vyzvednout nějaký malý výrobek v Topolné, přičemž po příjezdu ponechal 
oblečení se záznamovým zařízením v jeho vozidle. K namítanému nesouladu svědecké výpovědi 
s protokolem o sledování osob a věcí lze uvést, že tento nesoulad pominul poté, co policejní orgán 
sdělil, že k ukončení sledování dne 13. 7. 2018 skutečně došlo v Březolupech v restauraci U Zámku, 
a  předložil  soudu  opravný  protokol,  kterým  byla  vada  předchozího  protokolu  spočívající 
v nesprávném údaji o místu ukončení sledování, odstraněna. O tom, že tato oprava protokolu, 
obsahově  souladná  s pozdější  výpovědí  svědka  J. N.,  vychází  z děje,  který se  skutečně  odehrál, 
vypovídá zvukový záznam ze dne 13. 7. 2018. Na něm je totiž zachyceno, jak J. N. krátce poté, co 
odjel ze schůzky s P. K., telefonoval blíže neurčené osobě, které se dotazuje, zda platí domluvený 
čas ve 13 hodin. Vzápětí pak J. N. uskutečňuje další telefonní hovor, v rámci něhož sděluje, že se 
to trochu „poměnilo“ s tím, že vše následně vysvětlí, a dotazuje se, jestli by osoba, s níž telefonuje, 
mohla přijet někde blíže, aby pak stihl do jedné hodiny přijet do servisu, s tím, že na základě toho 
je domluvena schůzka v Březolupech. Ze samotného závěru zvukového záznamu je pak patrno, že 
J. N. po zastavení vozidla toto opouští a odchází od něj, načež jsou slyšet blíže neidentifikované 
hlasy (pravděpodobně pocházející z okolního prostředí), což je pak v souladu s úředním záznamem  
M., podle něhož se s J. N. potkal na restauračních toaletách. Takový obsah zvukového záznamu 
tedy odpovídá výpovědi svědka J. N. a úředního záznamu policejního orgánu (sepsaného  M. M.), 
podle  nichž  byla  původně  jejich  schůzka  za  účelem  snětí  a  vrácení  záznamových  technických 
prostředků domluvena jinde (zřejmě v Uherském Hradišti jako v převážné většině dalších případů), 
ale z důvodu časového zpoždění, které nastalo v důsledku neobvyklého průběhu schůzky s P. K. 
(neplánované setkání s další osobou v lese), a potřeby J. N. být ve 13 hodin v Topolné, byla schůzka 
pro tento případ domluvena na bližším dojezdovém místě (tj. v Březolupech). Lze sice v návaznosti 
na obsah tohoto zvukového záznamu souhlasit s obhajobou obžalovaného v tom smyslu, že J. N. 
neuvedl pravdu, když vypověděl, že oblečení, na němž bylo umístěno záznamové zařízení, si po 
příjezdu  do  Březolup  sundal  a  toto  ponechal  v jeho  vozidle,  když  na  zvukovém  záznamu  je 
zachycena i jeho chůze od vozidla (a tedy musel mít záznamové zařízení při sobě, když od vozidla 
odcházel), nicméně tento rozpor, ani změna výpovědi ohledně místa ukončení sledování, nejsou 
takové povahy, že by byly způsobilé nevěrohodnost svědka založit, když lze mít za to, že v paměti 
uchované poznatky týkající se místa ukončení sledování mohly svědkovi splývat s případy jinými, 
a to zejména s přihlédnutím k vysokému počtu takto monitorovaných schůzek, časovému odstupu 
od  nich  v  době  podání  výpovědi,  jakož  i  skutečnosti,  že  v  téměř  všech  případech  k ukončení 
sledování docházelo právě v Uherském Hradišti. Nesprávný údaj o místu ukončení sledování pak 
sice svědčí o nedůsledné protokolaci předmětného sledování ze strany policejního orgánu, nicméně 
i  tato  chyba  byla  věrohodně  (v  návaznosti  na  skutečnosti  plynoucí  z uvedeného  zvukového 
záznamu) opravena. Obžalovaný dále v rámci jeho obhajoby navrhoval, aby si soud od policejního 
orgánu obstaral úplný zvukový záznam, neboť vznesl podezření, že tento zvukový záznam byl 
policejním orgánem zkrácen o tu část, v rámci níž mělo probíhat ztotožňování osoby přítomné 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
24 
68 T 2/2021 
v lese na podkladě J. N. předložených fotografií. Soud však tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl, 
neboť se z ničeho nepodává, že by k takové úpravě mělo vůbec dojít, tedy že by nějaká „úplná 
verze  zvukového  záznamu“  vůbec  měla  existovat,  když  policejní  orgán  nepochybně  soudu 
předložil tu verzi, kterou sám disponoval a k níž pořídil příslušný protokol o sledování. Nadto soud 
nemá podle provedených důkazů důvodu pochybovat o tom, jakým způsobem ztotožnění osoby 
přítomné v lese podle fotografií probíhalo, když výpověď svědka J. N. a úřední záznam sepsaný  
M.  M.  byly  v podstatných  bodech  popisovaného  děje  v obsahovém  souladu  (popis  děje  se 
rozcházel v tom, na jakém místě došlo k vrácení záznamového zařízení, přičemž zvukový záznam 
v části bezprostředně předcházející jeho ukončení odpovídá verzi  M. M., že tímto místem byly 
veřejné toalety restauračního zařízení).  
 
56.  Podstatné pak je, že výpověď obžalovaného P. K. a svědka J. N. nejsou jedinými důkazy, které 
obžalovaného V. N. z účasti na schůzce v lese dne 13. 7. 2018 usvědčují. Objektivním důkazem 
takové skutečnosti je totiž odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie, v rámci 
jehož  závěru  byl  na  stanovené  stupnici  vysloven  nejvyšší  možný  stupeň  pravděpodobnosti 
(označený jako jednoznačná totožnost), že mluvčím na předmětném zvukovém záznamu ze dne 
13. 7. 2018 (vedle P. K. a J. N.) je právě obžalovaný V. N.. Tento odborný závěr instituce vybavené 
příslušnými  odbornými  znalostmi  byl  navíc  v  plném  souladu  s přímým  vnímáním  hlasu  a  řeči 
obžalovaného V. N. tak, jak byl soudem slyšen v průběhu hlavního líčení, a hlasu a řeči mluvčího 
z předmětného zvukového záznamu, který byl v hlavním líčení přehráván, kdy soudem byla mezi 
těmito shledána zjevná podobnost. 
 
57. Obžalovaný V. N. prostřednictvím svého obhájce v průběhu řízení před soudem předložil znalecký 
posudek  z oboru  kriminalistika,  odvětví  fonoskopie,  vypracovaný  dne 7. 6. 2021  znalcem  Ing. 
Zdeňkem Švendou, Ph.D. Přestože obžalovaný V. N. ani jeho obhájce na provedení tohoto důkazu 
před skončením dokazování již netrvali, soud se k němu alespoň krátce vyjádří. I při odhlédnutí od 
nedostatků v náležitostech znaleckého posudku je nutno zdůraznit především to, že tento důkaz 
nemohl být v hlavním líčení vůbec proveden, neboť je vadný již v jeho podstatě. Obžalovaným 
zadaný  znalecký  úkol  totiž  zněl  na posouzení  věrohodnosti  policejním  orgánem  obstaraného 
odborného  vyjádření  z oboru  kriminalistika,  odvětví  fonoskopie,  což  je  v příkrém  rozporu  s 
ustanovením  §  107  odst.  1  věta  druhá  trestního  řádu,  podle  něhož  znalci  nepřísluší  provádět 
hodnocení jiných důkazů. Takto obstaraný znalecký posudek, který již ve své podstatě překračuje 
zákonný rámec znalecké činnosti, tedy nemohl jako důkaz sloužit. 
 
58. Konečně je pak na místě se vyjádřit k námitce obžalovaného  V. N., podle níž má být zvukový 
záznam  ze  dne  13.  7.  2018  nezákonným  důkazem,  a  to  pro  neoprávněný  zásah  do  práva  na 
respektování  soukromého  a  rodinného  života,  když  povolení  ke  sledování  osob  a  věcí  vydané 
soudcem v přípravném řízení, na jehož podkladě bylo uskutečněno sledování, během něhož byl 
předmětný zvukový záznam pořízen, se týká pouze P. K., aniž by bylo dáno jakékoliv podezření 
na  účast  případných  spolupachatelů  (mělo  by  se  tedy  jednat  o  povolení  z tohoto  důvodu 
nezákonné).  Ani  této  námitce  obžalovaného  však  soud  nepřisvědčil.  Předně  je  třeba  uvést,  že 
sledování osob a věcí ve smyslu § 158d trestního řádu představuje operativně pátrací prostředek 
spočívající  v  získávání  poznatků  o  osobách  a  věcech  prováděném  utajovaným  způsobem 
technickými  nebo  jinými  prostředky.  V posuzovaném  případě  bylo  použití  daného  operativně 
pátracího prostředku v souladu s § 158b trestního řádu užito k získání skutečností důležitých pro 
trestní řízení, tj. informací sledujících odhalení úmyslného trestného činu a zjištění jeho pachatelů. 
Z povahy sledování osob a věcí jako jednoho z operativně pátracích prostředků pak také plyne, že 
k jeho použití dochází zpravidla ve fázi prověřování (před zahájením trestního stíhání), tedy v té 
fázi trestního řízení, kdy jsou skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin a kdo je 
jeho  pachatelem,  teprve  objasňovány,  pročež  nelze  vyžadovat,  aby  povolení  sledování  bylo 
odůvodněno poznatky, které mají být prostřednictvím sledování teprve získány (v daném případě 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
25 
68 T 2/2021 
okruhem případných spolupachatelů). Lze pak také mít za to, že v rámci povoleného sledování byla 
šetřena zásada přiměřenosti a zdrženlivosti vyjádřená v ustanovení § 158b odst. 2 trestního řádu, 
když dosažení sledovaného účelu jiným způsobem by s ohledem na povahu prověřované trestné 
činnosti bylo vyloučeno či přinejmenším podstatně ztíženo. Současně nebylo zjištěno, že by byly 
práva a svobody osob dotčených tímto sledováním zasaženy v rozsahu, který by v trestním řízení 
o úmyslném trestném činu překračoval míru nezbytně nutnou k dosažení předpokládaných záměrů 
a cílů. 
 
59. Zjištěným jednáním popsaným ve výrokové části tohoto rozsudku obžalovaný V. N. – společně 
s obžalovanými  P.  K.  a  S.  N.,  kteří  ve  vztahu  k předmětnému  skutku  a  jeho  právní  kvalifikaci 
prohlásili svou vinu – naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu podle § 209 odst. 
1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu 
podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23, když tito společným 
jednáním vedeným v úmyslu vylákat k vlastnímu obohacení a ke škodě jiného peněžní prostředky, 
uvedli J. N. (a  zčásti též jeho manželku J. N.) tvrzeními, předkládanými listinami či konkludentním 
jednáním  v omyl,  že  jsou  díky  svým  kontaktům  s  osobami  z řad  soudců,  přísedících  a  státních 
zástupců  schopni  za  úplatu  v celkové  výši  25 000 000  Kč  ovlivnit  probíhající  trestní  řízení  ve 
prospěch manželů N., ačkoliv si byli vědomi toho, že takto předstíraný vliv na osoby z řad justice 
ve  skutečnosti  nemají  a  ani  nedisponují  žádnými  jinými  prostředky,  díky  nimž  by  byli  schopni 
výsledek trestního řízení ve prospěch manželů N. ovlivnit, a v důsledku takového jednání sebe (v 
případě P. K. a S. N.) nebo jiného (v případě V. N., u něhož nebylo prokázáno obohacení výnosem 
z trestné činnosti) obohatili o částku 10 000 000 Kč, která byla poškozeným J. N. dne 4. 9. 2018 
předána P. K. v rámci monitorovaného předstíraného převodu ve smyslu § 158c trestního řádu a 
která představuje škodu velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 138 trestního zákoníku, ve znění 
účinném od 1. 10. 2020, přičemž k vyplacení další požadované částky 15 000 000 Kč již nedošlo. 
 
60. Počátek trestné činnosti obžalovaného V. N. byl na podkladě výsledků dokazování provedeného 
v hlavním líčení (oproti obžalobě) určen k březnu 2018, když z výpovědi svědka K. J. z přípravného 
řízení  plyne,  že  se  jej  V.  N.  dotazoval  na  stav  trestního  řízení  sp.  zn.  61  T  5/2017  ještě  před 
vyhlášením  prvního  rozsudku  soudem  prvního  stupně  (ten byl  podle  provedených  listinných 
důkazů  vyhlášen  dne  29. 3. 2018).  Ačkoliv  je  pravděpodobné  a  nepřímo  se  podává,  že  se 
obžalovaný V. N. mohl na této trestné činnosti podílet společně s obžalovaným P. K. již dříve, 
z žádného důkazu taková okolnost nebyla spolehlivě zjištěna. 
 
61. Dlužno  pak  také  uvést,  že  v řízení  nebylo  prokázáno,  že  by  obžalovaný  V.  N.  páchal  trestnou 
činnost  po  vzájemné  domluvě  s obžalovaným  S. N.,  neboť  z výpovědi  obou  jmenovaných, ani 
dalších důkazů nevyplývá, že by se na trestné činnosti podíleli s vědomím o jednání druhého z nich, 
když jejich trestná činnost byla pojena toliko trestnou činností obžalovaného P. K.. Jediným jejich 
prokázaným osobním kontaktem bylo krátké setkání na parkovišti u čerpací stanice v Hranicích 
dne 18. 12. 2018, aniž by však bylo zjištěno, že by se během tohoto krátkého setkání o okolnostech 
souvisejících  s předmětnou  trestnou  činností  jakkoliv  bavili.  Tato  okolnost  nicméně  nemá  na 
kvalifikaci  činu  u  obou  obžalovaných  vliv,  neboť  tito  se  dopouštěli  úmyslného  společného 
trestného  jednání  právě  s obžalovaným  P.  K.,  čímž  je  forma  páchání  trestné  činnosti  ve 
spolupachatelství  podle  §  23  trestního  zákoníku  naplněna  (pro  naplnění  znaku  páchání  trestné 
činnosti ve spolupachatelství totiž postačuje úmyslné společné jednání dvou osob). 
 
62. Obžalovaní se předmětného jednání dopustili v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) 
trestního  zákoníku,  neboť  ze  všech  okolností  případu  je  zřejmé,  že  chtěli  porušit  trestním 
zákoníkem chráněný zájem na ochraně vlastnictví jiných osob.  
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
26 
68 T 2/2021 
63. V době spáchání trestného činu byli obžalovaní vzhledem ke svému věku a duševnímu stavu plně 
trestně odpovědní. 
 
64. Obžalovaní P. K., V. N. a S. N. byli podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku ohroženi trestem odnětí 
svobody v trvání pěti let až deseti let. 
 
65. Při stanovení druhu a výměry trestu ukládaného obžalovaným soud přihlédl ke všem okolnostem 
případu  a  tyto  podle  ustanovení  §  38,  §  39  trestního  zákoníku  zhodnotil  zejména  se  zřetelem 
k povaze  a  závažnosti  spáchaného  trestného  činu,  k  poměrům  pachatele,  k  jeho  dosavadnímu 
způsobu  života,  k  možnosti  jeho  nápravy  a  k  jeho  chování  po  činu,  jakož  i  k jeho  postoji 
k trestnému činu projevenému v trestním řízení. Současně soud přihlédl k době, která uplynula od 
spáchání trestného činu, a k účinkům a důsledkům, které lze od ukládaného trestu pro budoucí 
život pachatele očekávat. 
 
66. Při posuzování povahy a závažnosti činu soud přihlédl k výši škody, která byla trestným činem 
obžalovaných způsobena (10 000 000 Kč), jakož i výši další škody, jejíž způsobení bylo trestným 
činem obžalovaných sledováno (15 000 000 Kč). Závažnost činu pak zvyšují především způsob 
provedení činu a okolnosti, za nichž byl čin spáchán, neboť ten byl jednotlivými pachateli páchán 
s další osobou [§ 42 písm. o) trestního zákoníku], po předchozím uvážení [§ 42 písm. a) trestního 
zákoníku] a po delší dobu [§ 42 písm. a) trestního zákoníku]. Okolnost, že čin byl jimi spáchán 
ze ziskuchtivosti [§ 42 písm. b) trestního zákoníku], nebyla obžalovaným k tíži přičítána, neboť 
úmysl se obohatit na úkor jiného je obsažen již v základní skutkového podstatě trestného činu, 
jímž  byli  obžalovaní  uznáni  vinnými.  V souvislosti  s nazíráním  na  závažnost  a  společenskou 
škodlivost  činu  pak  nelze  odhlížet  ani  od  toho,  že  předmětný  trestný  čin,  jímž  obžalovaní 
opakovaně,  cíleně  a  systematicky  utvářeli  a  posilovali  u  poškozeného  J.  N.  a případně  i  jeho 
manželky  J.  N.  dojem  o  úplatnosti  většího  počtu  osob  z řad  justice,  zasahuje  nejen  do 
individuálních  zájmů  osob,  o  nichž  bylo  nepravdivě  tvrzeno,  že  v souvislosti  s výkonem  jejich 
justiční  funkce  úplatky  přijímají,  nýbrž  i  celospolečenský  zájem  na  ochraně  důvěry  společnosti 
v nezávislost justice jako jednoho z pilířů demokratického právního státu. Je pak také třeba vzít 
v potaz,  že  předmětným  činem  obžalovaní  zneužili  stavu  poškozeného  J.  N.  a  jeho  manželky 
vyvolaného probíhajícím trestním řízením, když se činu dopustili v přímé návaznosti na toto jejich 
trestní stíhání s vědomím, že hrozba trestního postihu manželů  N. v daném trestním řízení jim 
spáchání předmětného trestného činu usnadní. 
 
67. Obžalovaným P. K. a S. N. polehčuje, že se k trestnému činu doznali a nad tímto vyjádřili lítost [§ 
41 písm. l), o) trestního zákoníku]. Při úvahách o trestu pak těmto (oproti obžalovanému V. N.) 
výrazně  prospívá  jejich  postoj  k trestnému  činu  v řízení  před  soudem,  který  našel  odraz  v jimi 
učiněném a soudem přijatém prohlášení viny. 
 
68. Soud  dále  při  rozhodování  o  trestu  přihlédl  k tomu,  jakou  měrou  jednání  každého 
ze spolupachatelů přispělo ke spáchání trestného činu [§ 39 odst. 7 písm. a) trestního zákoníku]. 
V tomto ohledu je patrné, že stěžejní roli při páchání trestné činnosti měl mezi obžalovanými P. 
K., neboť to byl téměř výhradně on, kdo přímo jednal s poškozeným J. N. a uváděl jej v omyl, z 
jeho podnětu také vzešla trestná činnost spoluobžalovaných V. N. a S. N., kteří se pod řízením P. 
K. na trestné činnosti k dosažení společného cíle (tj. přesvědčení J. N. k tomu, aby poskytl peníze 
pod záminkou, že tyto jsou určeny k uplacení osob z řad justice) přímo podíleli tím, že záměrem 
získávali a následně P. K. poskytovali informace sloužící k vytvoření či  utvrzení dojmu, že mají 
vazby na osoby z řad justice, které by měly za úplatek manželům N. v jejich trestní věci prospět, 
oba se pak na vytvoření či utvrzení tohoto dojmu také osobně podíleli, obžalovaný V. N. tím, že J. 
N. přímo ovlivňoval během schůzky v lese dne 13. 7. 2018, obžalovaný S. N. sjednáním a realizací 
schůzky se státním zástupcem R. B. dne XXXXX v Ostravě za přítomnosti J. N.. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
27 
68 T 2/2021 
 
69. Při  rozhodování  o  trestu  vzal  soud  do  úvahy  rovněž  osobní,  rodinné  a  majetkové  poměry 
obžalovaných.  Obžalovaný  P.  K.  je  svobodný,  má  dvě  nezletilé  děti,  v současné  době  je  bez 
zaměstnání. Obžalovaný V. N. je ženatý, má dvě nezletilé děti, v současné době je zaměstnán jako 
ředitel obchodní společnosti. Obžalovaný S. N. je rozvedený, má dvě již zletilé děti, v současné 
době  je  zaměstnán  jako  administrativní  pracovník,  v pracovním  posudku  tohoto  pracovního 
poměru je kladně hodnocen, jeho majetek je zatížen exekucemi. 
 
70. Soud dále přihlédl k okolnostem týkajícím se osob pachatelů, jejich dosavadního způsobu života a 
možností jejich nápravy. Obžalovaný P. K. má v opisu z evidence rejstříku trestů dva záznamy o 
předchozích odsouzeních pro majetkovou trestnou činnost (v případě druhého odsouzení dokonce 
pro  trestný  čin  podvodu,  za  který  mu  byl  uložen nepodmíněný  trest  odnětí  svobody).  U  obou 
těchto  odsouzení  se  však  na  obžalovaného  hledí,  jako  by  odsouzen  nebyl  z důvodu  vyhlášené 
amnestie a zahlazení odsouzení. V opisu z evidence přestupků obžalovaný nemá žádný záznam. 
Obžalovaný  V.  N.  nemá  v opisu  z evidence  rejstříku  trestů  žádný  záznam.  V opisu  z evidence 
přestupků má jeden záznam o spáchání přestupku proti veřejnému pořádku. Obžalovaný S. N. má 
v opisu z evidence rejstříku trestů celkem pět záznamů o předchozích odsouzeních téměř výhradně 
pro  majetkovou  trestnou  činnost  (ve  třech  případech  dokonce  pro  trestné  činy  podvodu  a 
úvěrového podvodu), za kterou byl již trestán i nepodmíněnými tresty odnětí svobody (z těchto 
byl  obžalovaný  podmíněně  propuštěn,  přičemž  zkušební  doba  těchto  podmíněných  propuštění 
obžalovanému  uplynula  v únoru  2019,  z čehož  plyne,  že  předmětnou  trestnou  činnost  páchal  i 
v průběhu  těchto  zkušebních  dob).  V případě  jednoho  (v  pořadí  čtvrtého)  odsouzení  se  na 
obžalovaného  z důvodu  vyhlášené  amnestie  hledí,  jako  by  odsouzen  nebyl.  V opisu  z evidence 
přestupků nemá žádný záznam. 
 
71. V kontextu  všech  shora  uvedených  poznatků  soud  za  posuzovanou  trestnou  činnost  uložil 
obžalovanému P. K. podle § 209 odst. 5 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti let 
a šesti měsíců, tedy při spodní hranici sazby trestu odnětí svobody, kterou byl obžalovaný ohrožen. 
V souladu  s § 56  odst.  2  písm.  a)  trestního  zákoníku  pak  soud  obžalovaného  pro  výkon  trestu 
zařadil do věznice s ostrahou. 
 
72. Jelikož obžalovaný pro sebe předmětným úmyslným trestným činem získal majetkový prospěch, 
soud mu podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku (v souladu s § 39 odst. 
8 trestního zákoníku) uložil rovněž peněžitý trest ve výměře 500 000 Kč (200 denních sazeb po 
2 500  Kč).  O  možnostech  obžalovaného  takový  trest  vykonat  svědčí  jeho  majetkové  poměry, 
zejména pak majetek obžalovaného, který byl v přípravném řízení zajištěn a ve vztahu k němuž 
nebyly splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí věci či trestu propadnutí náhradní hodnoty 
(k úhradě tohoto peněžitého trestu bezmála postačují peněžní prostředky obžalovaného, které byly 
zajištěny na bankovním účtu obžalovaného nebo při domovní prohlídce v jím obývaném domě). 
 
73. Soud dále obžalovanému uložil trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 trestního 
zákoníku, a to ve vztahu k nemovitostem výslovně uvedeným ve výroku tohoto rozsudku, neboť 
obžalovaný  předmětnou  trestnou  činností  prokazatelně  získal  bezprostřední  výnos  v částce 
8 000 000  Kč,  když  současně  ve  vztahu  k takovému  výnosu  nebylo  možno  rozhodnout  o  jeho 
propadnutí  ve  smyslu  §  70  odst.  1  trestního  zákoníku  z důvodu,  že  byl  obžalovaným  zcizen 
(poskytnutím jiným osobám) či spotřebován. 
 
74. Ačkoliv bylo státním zástupcem v závěrečné řeči navrhnuto, aby byl obžalovanému uložen trest 
propadnutí  náhradní  hodnoty  ve  vztahu  k veškerým  věcem  zajištěným  v přípravném  řízení, 
k takovému rozhodnutí nemohlo být soudem přistoupeno, neboť pro to nebyly splněny zákonné 
podmínky. Trest propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 trestního zákoníku totiž může 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
28 
68 T 2/2021 
být uložen pouze ve vztahu k věcem, které by soud mohl prohlásit za propadlé podle § 70 trestního 
zákoníku  (tedy  k  těm věcem  náležejícím  pachateli,  které  jsou  výnosem  z trestné  činnosti  či 
nástrojem trestné činnosti), pokud by nedošlo k jednání pachatele, kterým propadnutí takových 
věcí zmařil (způsoby demonstrativně popsanými v ustanovení § 71 odst. 1 trestního zákoníku), a to 
až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Jelikož hodnota bezprostředního výnosu z trestné 
činnosti ve výši 8 000 000 Kč byla vyčerpána hodnotou nemovitostí popsaných ve výroku tohoto 
rozsudku (s přihlédnutím ke zprávě policejního orgánu o provedeném finančním šetření a závěrům 
obžalovaným předloženého odborného vyjádření ze dne 9. 9. 2021), nemohlo být rozhodnuto o 
propadnutí náhradních hodnot dalších, které by již hodnotu výnosu z trestné činnosti přesahovaly. 
Pouze  pro  úplnost  pak  soud  v této  souvislosti  uvádí,  že  trest  propadnutí  náhradní  hodnoty  ve 
vztahu k finanční hotovosti, která se nacházela v bezpečnostní schránce vedené u České spořitelny 
na jméno družky obžalovaného D.M., nemohl být obžalovanému P. K. uložen již z toho důvodu, 
že nebylo náležitě prokázáno, že by mu tato hotovost náležela. Přestože je s ohledem na okolnosti 
případu a příjmové poměry D.M.v posledních letech dáno důvodné podezření, že by takto uložená 
hotovost mohla pocházet z předmětné trestné činnosti obžalovaného, je třeba mít na paměti, že 
okolnosti významné pro rozhodnutí o trestu (stejně jako je tomu v případě okolností významných 
pro rozhodnutí  o  vině)  musí  být  v řízení  prokázány  bez  důvodných  pochybností,  přitom 
obžalovaným  namítaná  verze,  že  by  tyto  prostředky  skutečně  mohly  D.M.patřit,  nebyla 
provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena. 
 
75. Obžalovanému V. N. soud za posuzovanou trestnou činnost uložil podle § 209 odst. 5 trestního 
zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti let, tedy na samé spodní hranici sazby trestu odnětí 
svobody, kterou byl obžalovaný ohrožen. V souladu s § 56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku pak 
soud obžalovaného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. 
 
76. Jelikož obžalovaný pro jiného předmětným úmyslným trestným činem získal majetkový prospěch, 
soud mu podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku (v souladu s § 39 odst. 
8 trestního zákoníku) uložil rovněž peněžitý trest ve výměře 300 000 Kč (150 denních sazeb po 
2 000 Kč). O možnostech obžalovaného takový trest vykonat svědčí jeho příjmové a majetkové 
poměry  (mimo  jiné  majetek  obžalovaného,  který  byl  v přípravném  řízení  zajištěn  a ve vztahu 
k němuž nebyly splněny podmínky pro uložení trestu propadnutí věci či trestu propadnutí náhradní 
hodnoty). 
 
77. Státní  zástupce  rovněž  ve  vztahu  k obžalovanému  V.  N.  v závěrečné  řeči  navrhl  uložení  trestu 
propadnutí náhradní hodnoty podle § 71 odst. 1 trestního zákoníku, a to ve vztahu k věcem, které 
byly zajištěny při domovní prohlídce. V souladu s tím, jak byly podmínky uložení tohoto druhu 
trestu popsány výše, je však nutno upozornit, že v případě obžalovaného V. N. takový postup do 
úvahy  nepřicházel,  neboť  podmínkou  uložení  tohoto  druhu  trestu  (případně  trestu  propadnutí 
věci)  je  prokázání  toho,  že  obžalovaný  získal  výnos  z trestné  činnosti.  Taková  skutečnost  však 
v řízení  nebyla  prokázána,  když  o  tom,  že  by  se  tak  mělo  stát,  ničeho  nevypověděl  žádný 
z obžalovaných a tato skutečnost nebyla spolehlivě zjištěna ani z žádného dalšího důkazu. Ačkoliv 
má soud za to, že by bylo možno na tuto skutečnost důvodně usuzovat s ohledem na významný a 
dlouhodobý  podíl  obžalovaného  na  předmětné  trestné  činnosti,  a především  pak  s ohledem  na 
skutečnost, že se obžalovaný P. K. podle výsledků sledování uskutečněného dne 4. 9. 2018 setkal 
s obžalovaným V. N. prakticky ihned poté, co od J. N. podvodně vylákanou částku 10 000 000 Kč 
převzal, přičemž okolnost, že došlo k předání části z těchto peněz, nepřímo naznačuje i samotný 
průběh  této  schůzky  (P.  K.  v průběhu  toho,  když  oba  postávali  u  auta  a  bavili  se,  odešel  zpět 
ke svému  vozidlu  a  usedl  do  něj  na  místo  řidiče,  tam  se  zdržel  přibližně  po  dobu  dvou  minut 
a následně se vrátil zpět k V. N., což je průběh v zásadě totožný s dějem, když se P. K. o nedlouho 
později toho dne setkal s S. N., který v jeho výpovědi převzetí části výnosu z trestné činnosti na 
této schůzce přiznal – i v tomto případě se P. K. s S. N. nejprve chvíli bavil, následně odešel ke 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
29 
68 T 2/2021 
svému vozidlu a přes otevřené dveře vozidla manipuloval s něčím na místě spolujezdce, načež se 
vrátil k S. N.), nicméně platí, co již bylo výše uvedeno, tedy že i sebevyšší podezření ve vztahu 
k okolnostem významným pro rozhodnutí o trestu nepostačuje, a proto nebylo-li prokázáno, že P. 
K. dne 4. 9. 2018 nebo později část výnosu z trestné činnosti V. N. skutečně předal (v rámci daného 
sledování takový poznatek z konspiračních důvodů získán nebyl), nelze příslušný skutkový závěr, 
který by byl podkladem pro rozhodnutí o uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty učinit. Nelze 
pak také opomíjet, že i v případě prokázání, že obžalovanému V. N. byl výnos z trestného činu 
poskytnut,  muselo  by  být  dále  zjištěno,  v jaké  hodnotě  k tomu  došlo, aby  bylo  patrné,  v jakém 
rozsahu by měly být náhradní hodnoty propadnuty. 
 
78. Obžalovanému S. N. soud za posuzovanou trestnou činnost uložil podle § 209 odst. 5 trestního 
zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání čtyř let 
a šesti měsíců, tedy mírně pod spodní hranicí sazby trestu odnětí svobody, kterou byl obžalovaný 
ohrožen.  Soud  především  na  podkladě  obžalovaným  učiněného  prohlášení  viny  a  rovněž 
s přihlédnutím  k poměrům  obžalovaného  a  jeho  podílu  na  spáchané  trestné  činnosti  dospěl 
k závěru, že v daném případě bylo možno přistoupit k mimořádnému uložení trestu pod spodní 
hranicí  trestní  sazby,  kdy  má  za  to,  že  nápravy  obžalovaného  lze  dosáhnout  i  takto  sníženým 
trestem. Současně však soud pro povahu spáchané trestné činnosti, trestní minulosti obžalovaného 
(jež značí jeho speciální recidivu), jakož i skutečnost, že ten (na rozdíl od spoluobžalovaných) není 
současně trestán postihem na jeho majetku (k tomu viz níže), neshledal, že by účelu trestu mohlo 
být dosaženo uložením trestu odnětí svobody kratšího trvání. V souladu s § 56 odst. 2 písm. a) 
trestního zákoníku pak soud obžalovaného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. 
 
79. Obžalovanému  i  přes  skutečnost,  že  prokazatelně  získal  výnos  z předmětné  trestné  činnosti 
značného rozsahu, nebyl ukládán žádný z majetkových trestů, neboť nebyl zajištěn ani tento výnos 
(ten byl obžalovaným dle jeho vyjádření spotřebován), ani majetek, který by představoval náhradní 
hodnotu takového výnosu, a další majetkové poměry obžalovaného (zejména pak početné exekuce 
nařízené na jeho majetek) vylučují uložení peněžitého trestu, neboť je zřejmé, že by takový peněžitý 
trest nebyl dobytný (§ 68 odst. 6 trestního zákoníku).  
 
80. V trestním  řízení  se  s nároky  na  náhradu  nemajetkové  újmy  vůči  všem  obžalovaným  připojili 
poškození J. N. a J. N.. Poškozený J. N. uplatnil nárok ve výši 200 000 Kč, který odůvodnil tím, že 
prožíval stres, který pramenil z opakovaného zastřeného setkávání s obžalovaným P. K. v průběhu 
prověřování  předmětné  trestné  činnosti.  V rámci  svědecké  výpovědi  poškozený  uvedl,  že  byl 
nervózní a nemohl spát kvůli tomu, že jezdil na početné schůzky s P. K., musel při schůzkách lhát 
a vymýšlet si, a tedy si i před nimi vzpomínat na předchozí obsah hovorů. Poškozená J. N. uplatnila 
nárok ve výši 100 000 Kč. V její svědecké výpovědi uvedla, že o schůzkách jejího manžela s P. K. 
věděla,  měla  o  něj  strach  a  byla  ve  stresu,  když  na  schůzky  odjížděl.  V souvislosti  s takto 
uplatněnými nároky je nutno připomenout, že aby jim bylo možno vyhovět, musí být v trestním 
řízení zjištěno, že nemajetková újma byla způsobena v příčinné souvislosti se spáchaným trestným 
činem.  Z podstaty  poškozenými  uplatněných  nároků  však  vyplývá,  že  příčinná  souvislost  mezi 
spáchaným činem a jimi pociťovanou nemajetkovou újmou není dána, neboť tato újma má plynout 
ze setkávání  J. N. s P. K., kdy ovšem k tomuto policií monitorovaného setkávání docházelo se 
souhlasem  poškozeného,  který  –  jak  sám  uvedl  v jeho  výpovědi  –  k této  spolupráci  s policií 
přistoupil, neboť chtěl vědět, zda P. K. a případně další s nim jednající osoby možnost ovlivnění 
výsledku  jeho  trestního  řízení  mají  či  nikoliv.  Z uvedeného  důvodu  tedy  soudu  nezbylo  než 
poškozené  s jejich  nárokem  na  náhradu  nemajetkové  újmy  podle  §  229  odst.  1  trestního  řádu 
odkázat na řízení ve věcech občanskoprávních.  
 
 

Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková  

 
30 
68 T 2/2021 
Poučení: 
 
Proti  tomuto  rozsudku  lze  podat  odvolání  do  osmi  dnů  od  jeho  doručení  k Vrchnímu  soudu 
v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně. 
 
Odvoláním  může  rozsudek  napadnout  státní  zástupce  pro  nesprávnost  kteréhokoliv  výroku, 
obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, nejde-li o výrok o vině v rozsahu, 
v jakém soud přijal jeho prohlášení viny, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci 
nebo zabrání části majetku a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové 
újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo 
nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení. 
 
Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké 
vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen 
v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 
 
 
Zlín 19. října 2021 
  
 
Mgr. Pavel Dvorský v. r. 
předseda senátu 
 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Markéta Rašková