84Co 1183/2016-88
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobce
Severočeské vodovody a kanalizace, a.s., IČ 49099451, se sídlem v Teplicích,
Přítkovská 1689, proti žalovanému
zastoupenému JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou se sídlem
v Mostě, J. Průchy 1915, o zaplacení 60.538 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti
rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. dubna 2016, č.j. 44 C 110/2014-52,
t a k t o :
I.
Rozsudek okresního soudu se
p o t v r z u j e .
II.
Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši
11.220 Kč, k rukám zástupce žalobce Mgr. Ing. Zdeňka Strnada, advokáta
se sídlem ve Velkých Popovicích, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í
Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci
částku 60.538 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % z částky 61.220 Kč od 17. 9. 2013
Pokračování
2
84Co 1183/2016
do 4. 11. 2013 a z částky 60.538 Kč od 5. 11. 2013 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení
ve výši 3.027 Kč, to vše ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.
Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 60.538 Kč
s příslušenstvím s tím, že podle smlouvy o dodávce vody ze dne 12. 7. 2004 dodával
žalovanému pitnou vodu do odběrného místa
Na základě odečtu
vodoměru byla stanovena spotřeba vody v uvedeném odběrném místě v období tj.
od 22. 8. 2012 do 30. 8. 2013 ve výši 1374 m³. Cena byla ve smlouvě sjednána podle
cenového výměru žalobce, konkrétně cena pro rok 2012 byla sjednána 37,60 Kč za m³ dodané
vody, pro rok 2013 ve výši 39,49 Kč za m³ bez DPH. Na základě toho byl žalovanému
vystaven daňový doklad na částku 61.220 Kč se splatností 16. 9. 2013, žalovaný však uhradil
dne 5. 11. 2013 pouze částku 682 Kč, zbytek již neuhradil.
Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Svou obranu stavěl zejména na tvrzení, že uvedené
množství vody neodebral, přičemž připouštěl, že k odběru značného množství vody došlo
v důsledku poškození vnitřního vodovodu, které způsobila třetí osoba při stavebních pracích
na svém pozemku.
Okresní soud ve svých skutkových zjištěních vycházel z nesporných tvrzení účastníků,
že mezi nimi byla dne 12. 7. 2004 uzavřena smlouva o dodávce pitné vody do předmětného
odběrného místa a že vodovodní přípojka je ve vlastnictví žalovaného. Sporná mezi účastníky
nebyla ani cena za dodávku vody v předmětném období. Z provedených listinných důkazů
okresní soud dále zjistil, že v odběrném místě došlo k odečtu vodoměru ve dnech 28. 8. 2013,
29. 8. 2013 a 30. 8. 2013. Dne 30. 8. 2013 zároveň došlo z důvodu úniku na vnitřních
rozvodech k přerušení dodávky vody do odběrného místa, a to za přítomnosti pracovníka
žalobce, který prováděl odečet, žalovaného a
. Množství odebrané vody
v předmětném období činilo podle odečtu vodoměru 1374 m³, cena za odebrané množství
vody 61.220 Kč, z této částky žalovaný uhradil dne 5. 11. 2013 částku 682 Kč.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
3
84Co 1183/2016
Po právní stránce posoudil okresní soud zjištěný skutkový stav podle ust. § 15 a násl.
zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých
zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) – dále jen
zák. o vodovodech a kanalizacích.
Dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli dne 12. 7. 2004 smlouvu o dodávce pitné vody
z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod včetně vod srážkových a ostatních veřejnou
kanalizací, která je typově smlouvou kupní podle § 588 zák. č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen
obč. zák. Na základě této smlouvy
vznikla žalobci povinnost dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa pitnou vodu
a žalovanému povinnost za odebranou pitnou vodu zaplatit cenu stanovenou platným ceníkem
žalobce. Splatnost kupní ceny byla stanovena zúčtovací fakturou. K námitkám žalovaného
soud prvního stupně uvedl, že skutečnost, že odběr vody ve značném množství byl způsoben
poruchou na vnitřních rozvodech žalovaného, nezpůsobuje zánik práva žalobce na zaplacení
dodávek. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky uložil okresní soud
žalovanému na základě ust. § 517 odst. 2 obč. zák., ve výši stanovené nařízením vlády
č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., s tím, že ve smyslu ust. § 153 odst. 2
o. s. ř. nepřekročil návrh žalobce.
O nákladech řízení rozhodl okresní soud na základě principu úspěchu ve věci (§142
odst. 1 o. s. ř.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci zaplacený soudní poplatek
ve výši 3.027 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž okresnímu soudu především
vytýkal, že se dostatečně nevypořádal s námitkou žalovaného, že není pravda, že v období
od 22. 8. 2012 do 30. 8. 2013 odebral vodu v množství 1374 m³. Žalobce svá tvrzení
o takovém množství vody odebraném žalovaným v daném období nijak neprokázal.
Předložený daňový doklad takovou skutečnost prokázat nemůže. Dále odvolatel poukázal
na ustanovení smlouvy ze dne 12. 7. 2004, podle nějž je jejím předmětem dodávka vody
v maximálním množství 1 m³ za den. Žalobcem tvrzené množství dodané vody tento
maximální odběr téměř čtyřnásobně překračuje, což svědčí o tom, že náměry provedené
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
4
84Co 1183/2016
vodovodním měřidlem jsou v rozporu se skutečností. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud
napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítne.
Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný
potvrzen. Uvedl, že údaje v daňovém dokladu, týkající se množství vody odebrané
v předmětném období žalovaným, vycházejí z odečtů vodoměru, provedených v souladu s ust.
§ 16 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích.
Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu
oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem
stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení,
které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
(o. s. ř.), k projednání odvolání nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Okresní soud v posuzované věci správně zjistil skutkový stav, který také následně
správně posoudil po právní stránce. Odvolací soud proto pro stručnost odkazuje
na odůvodnění napadeného rozsudku a dodává následující.
Podle ust. § 15 odst. 1 zák. o vodovodech a kanalizacích je povinnost dodávky vody
splněna vtokem vody z vodovodu do vodovodní přípojky. Podle odstavce 2 téhož ustanovení
platí, že odběratel může odebírat vodu z vodovodu pouze pro účely sjednané ve smlouvě
o dodávce vody, a to v jakosti pitné vody, v souladu se zvláštními právními předpisy.
Podle ust. § 16 odst. 1 zák. o vodovodech a kanalizacích měří množství dodané vody
provozovatel vodoměrem, který je stanoveným měřidlem podle zvláštních právních předpisů.
Jiný způsob určení množství dodané vody může stanovit v odůvodněných případech pouze
vlastník vodovodu, popřípadě provozovatel vodovodu, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn,
a to se souhlasem odběratele. Vodoměrem registrované množství dodané vody nebo jiným
způsobem určené množství dodané vody je podkladem pro vyúčtování dodávky (fakturaci)
vody.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
5
84Co 1183/2016
Ke stanovení množství vody odebrané ve smluvně sjednaném odběrném místě v období
od 22.8.2012 do 30.8.2013 došlo v daném případě v souladu s ust. § 16 odst. 1 zák. o
vodovodech a kanalizacích, tedy na základě měření provedeného vodoměrem, jehož odečty
byly žalobcem řádně zaznamenány.
Vzhledem k námitce žalovaného, že uvedené množství vody ve skutečnosti neodebral,
doplnil odvolací soud dokazování výslechem zaměstnance žalobce
, který
dne 30. 8. 2013 prováděl odečet vodoměru v daném odběrném místě. K provedení tohoto
důkazu přistoupil odvolací soud v souladu s ust. § 213a odst. 1 o. s. ř., přičemž tomuto
postupu nebránila ani ust. § 205a a § 211 o. s. ř., neboť potřeba provedení tohoto důkazu vyšla
najevo již v řízení před soudem prvního stupně, v němž byly provedeny důkazy
elektronickými záznamy o odečtu vodoměru v daném odběrném místě, z nichž vyplývá, kdo
jednotlivé odečty prováděl. Svědek
vypověděl, že byl přítomen odečtu vodoměru
v daném odběrném místě, odečet prováděl v šachtě, v níž byl vodoměr umístěn,
zaznamenáním stavu vodoměru do zápisu. Věděl o skutečnosti, že v daném odběrném místě
byl v té době zaznamenán neobvykle velký odběr vody.
Odvolací soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu úředními záznamy
o podání vysvětlení u orgánů Policie ČR ze dne 10. 12. 2014 a 22. 1. 2015, neboť se jedná
o důkazy, které bylo možno uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně, jejich uplatnění
v řízení odvolacím je tedy podle ust. § 205a odst. 1 o. s. ř. nepřípustné.
Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce v řízení prokázal, že
dodal žalovanému v předmětném období do odběrného místa
, 1374 m³
vody, přičemž její cena stanovená na základě smlouvy cenovým výměrem žalobce činila
61.220 Kč a byla žalovanému správně vyúčtována. Po započtení platby ve výši 682 Kč tedy
činí dluh žalovaného vůči žalobci 60.538 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení z žalované částky,
byl okresním soudem správně žalobci přiznán a odvolací soud v této části odkazuje
na odůvodnění napadeného rozsudku.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
6
84Co 1183/2016
Jak správně uvedl okresní soud, závada na vodovodní přípojce ve vlastnictví
žalovaného, v jejímž důsledku zřejmě došlo k nadměrnému odběru pitné vody, nemůže mít
vliv na povinnost žalovaného uhradit cenu za dodanou pitnou vodu. Povinnost žalobce byla
splněna vtokem vody z vodovodu do vodovodní přípojky žalovaného a závady na vnitřních
rozvodech jdou zcela k tíži žalovaného (případný nárok žalovaného na náhradu škody
za poškození vodovodní přípojky vůči třetím osobám není předmětem tohoto řízení).
Poukazoval-li žalovaný na ustanovení čl. I. smlouvy ze dne 12. 7. 2004, podle nějž je
jejím předmětem dodávka vody v maximálním množství 1 m³ za den, v množství určujícím
kapacitu vodoměru 1 m³ za hodinu a v jakosti pitné vody podle obecně platných právních
předpisů, je třeba uvést, že podle ust. § 15 odst. 2 zák. o vodovodech a kanalizacích může
odběratel odebírat vodu z vodovodu pouze pro účely sjednané ve smlouvě o dodávce vody.
Odběr vody vymykající se tomuto účelu, byť by k němu došlo v důsledku havárie vodovodní
přípojky, je tedy třeba přičíst k tíži odběratele a nijak jej nemůže zbavit povinnosti uhradit
cenu za dodanou pitnou vodu.
Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ust.
§ 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, který je
rovněž správný.
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto na základě principu úspěchu ve věci.
Žalobce byl v odvolacím řízení úspěšný a náleží mu proto náhrada účelně vynaložených
nákladů této části řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.), představovaných odměnou
za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení,
účast u jednání před odvolacím soudem dne 24. 5. 2017) po 3.540 Kč, celkem tedy 7.080 Kč,
dvěma paušálními částkami náhrady výdajů po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 7, § 13 odst. 3 vyhl.
č. 177/1996 Sb.), jízdným za cestu zástupce žalobce k ústnímu jednání z Prahy do Ústí
nad Labem a zpět, v délce 180 km, osobním automobilem ve výši 993 Kč, sestávající
ze základní náhrady ve výši 3,90 Kč za 1 km jízdy podle § 1 písm. b) vyhl. č. 440/2016 Sb.
a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 29,50 Kč za 1 l automobilového benzínu
podle § 4 písm. vyhl. č. 440/2016 Sb., při průměrné spotřebě zadané v technickém průkazu
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování
7
84Co 1183/2016
vozidla 5,5 l/100 km, náhradou za ztrátu času v rozsahu šesti započatých půlhodin po 100 Kč,
celkem 600 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradou daně z přidané hodnoty ve výši
1.947 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení vynaložené žalobcem činí 11.220 Kč. Odvolací
soud žalobci nepřiznal náklady účtované v souvislosti s další poradou s klientem přesahující
jednu hodinu, k níž mělo dojít dne 17. 3. 2017, neboť žalobce konání této porady nedoložil.
O odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalovaného přísluší
rozhodnout soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení
l z e podat
dovolání za předpokladu, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně
anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze
v takovém případě podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu,
který rozhodoval v prvním stupni.
V Ústí nad Labem dne 24. května 2017
JUDr. Leona Výborná v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Renata Škvorová
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Document Outline