Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Žádám o poskytnutí rozsudku KS v Ústí nad Labem'.


84Co 1183/2016-88 
   
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
Krajský  soud  v Ústí  nad  Labem  rozhodl  v senátě  složeném  z předsedkyně 
JUDr. Leony Výborné a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Pavla Suchého ve věci žalobce 
Severočeské  vodovody  a kanalizace,  a.s.,  IČ 49099451,  se  sídlem  v Teplicích, 
Přítkovská 1689, proti žalovanému 
 
 zastoupenému JUDr. Markétou Soukupovou, advokátkou se sídlem 
v Mostě, J. Průchy 1915, o zaplacení 60.538 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti 
rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 29. dubna 2016, č.j. 44 C 110/2014-52, t a k t o :  
 
I. 
Rozsudek okresního soudu se  p o t v r z u j e .  
 
II. 
Žalovaný  je  povinen  nahradit  žalobci  náklady  odvolacího  řízení  ve  výši 
11.220 Kč,  k rukám  zástupce  žalobce  Mgr.  Ing.  Zdeňka  Strnada,  advokáta 
se sídlem ve Velkých Popovicích, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 
 
 
O d ů v o d n ě n í  
 
 
Napadeným  rozsudkem  okresní  soud  uložil  žalovanému  povinnost  zaplatit  žalobci 
částku  60.538  Kč  s úrokem  z prodlení  ve  výši  8  %  z částky  61.220  Kč  od  17. 9. 2013 

Pokračování 
2  
84Co 1183/2016 
 
do 4. 11. 2013 a z částky 60.538 Kč od 5. 11. 2013 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení 
ve výši 3.027 Kč, to vše ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku.  
 
Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 60.538 Kč 
s příslušenstvím  s  tím,  že  podle  smlouvy  o  dodávce  vody  ze  dne  12. 7. 2004  dodával 
žalovanému  pitnou  vodu  do  odběrného  místa 
  Na  základě  odečtu 
vodoměru  byla  stanovena  spotřeba  vody  v uvedeném  odběrném  místě  v  období  tj. 
od 22. 8. 2012  do  30. 8. 2013  ve  výši  1374  m³.  Cena  byla  ve  smlouvě  sjednána  podle 
cenového výměru žalobce, konkrétně cena pro rok 2012 byla sjednána 37,60 Kč za m³ dodané 
vody,  pro  rok  2013  ve  výši  39,49  Kč  za  m³  bez  DPH.  Na  základě  toho  byl  žalovanému 
vystaven daňový doklad na částku 61.220 Kč se splatností 16. 9. 2013, žalovaný však uhradil 
dne 5. 11. 2013 pouze částku 682 Kč, zbytek již neuhradil. 
 
Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Svou obranu stavěl zejména na tvrzení, že uvedené 
množství  vody  neodebral,  přičemž  připouštěl,  že  k   odběru  značného  množství  vody  došlo 
v důsledku poškození vnitřního vodovodu, které způsobila třetí osoba při stavebních pracích 
na svém pozemku. 
 
Okresní soud ve svých skutkových zjištěních vycházel z nesporných tvrzení účastníků, 
že mezi nimi byla dne 12. 7. 2004 uzavřena smlouva o dodávce pitné vody do předmětného 
odběrného místa a že vodovodní přípojka je ve vlastnictví žalovaného. Sporná mezi účastníky 
nebyla  ani  cena  za  dodávku  vody  v předmětném  období.  Z provedených  listinných  důkazů 
okresní soud dále zjistil, že v odběrném místě došlo k odečtu vodoměru ve dnech 28. 8. 2013, 
29. 8. 2013  a  30. 8. 2013.  Dne  30. 8. 2013  zároveň  došlo  z důvodu  úniku  na  vnitřních 
rozvodech  k přerušení  dodávky  vody  do  odběrného  místa,  a  to  za  přítomnosti  pracovníka 
žalobce,  který  prováděl  odečet,  žalovaného  a 
.  Množství  odebrané  vody 
v předmětném  období  činilo  podle  odečtu  vodoměru  1374  m³,  cena  za  odebrané  množství 
vody 61.220 Kč, z této částky žalovaný uhradil dne 5. 11. 2013 částku 682 Kč. 
 
(K.ř.č. 1 - rozsudek) 

Pokračování 
3  
84Co 1183/2016 
 
Po právní stránce posoudil okresní soud zjištěný skutkový stav podle ust. § 15 a násl. 
zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých 
zákonů  (zákon  o  vodovodech  a  kanalizacích)  –  dále  jen  zák. o vodovodech a kanalizacích
Dospěl  k závěru,  že  účastníci  uzavřeli  dne  12. 7. 2004  smlouvu  o  dodávce  pitné  vody 
z veřejného vodovodu a odvádění odpadních vod včetně vod srážkových a ostatních veřejnou 
kanalizací,  která  je  typově  smlouvou  kupní  podle  §  588  zák.  č.  40/1964  Sb.,  občanského 
zákoníku,  ve  znění  účinném  do  31. 12. 2013  –  dále  jen  obč.  zák.  Na  základě  této  smlouvy 
vznikla žalobci povinnost dodávat žalovanému do sjednaného odběrného místa pitnou vodu 
a žalovanému povinnost za odebranou pitnou vodu zaplatit cenu stanovenou platným ceníkem 
žalobce.  Splatnost  kupní  ceny  byla  stanovena  zúčtovací  fakturou.  K námitkám  žalovaného 
soud prvního stupně uvedl, že skutečnost, že odběr vody ve značném množství byl způsoben 
poruchou na vnitřních rozvodech žalovaného, nezpůsobuje zánik práva žalobce na zaplacení 
dodávek.  Povinnost  k zaplacení  úroku  z prodlení  z dlužné  částky  uložil  okresní  soud 
žalovanému  na  základě  ust.  §  517  odst.  2  obč.  zák.,  ve  výši  stanovené  nařízením  vlády 
č. 142/1994 Sb., ve znění nařízení vlády č. 33/2010 Sb., s tím, že ve smyslu ust. § 153 odst. 2 
o. s. ř. nepřekročil návrh žalobce. 
 
O nákladech řízení rozhodl okresní soud na základě principu úspěchu ve věci (§142 
odst.  1  o. s. ř.)  a  uložil  žalovanému  povinnost  nahradit  žalobci  zaplacený  soudní  poplatek 
ve výši 3.027 Kč. 
 
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž okresnímu soudu především 
vytýkal,  že  se  dostatečně  nevypořádal  s námitkou  žalovaného,  že  není  pravda,  že  v období 
od 22. 8. 2012  do  30. 8. 2013  odebral  vodu  v množství  1374  m³.  Žalobce  svá  tvrzení 
o takovém  množství  vody  odebraném  žalovaným  v daném  období  nijak  neprokázal. 
Předložený  daňový  doklad  takovou  skutečnost  prokázat  nemůže.  Dále  odvolatel  poukázal 
na ustanovení  smlouvy  ze  dne  12. 7. 2004,  podle  nějž  je  jejím  předmětem  dodávka  vody 
v maximálním  množství  1  m³  za  den.  Žalobcem  tvrzené  množství  dodané  vody  tento 
maximální  odběr  téměř  čtyřnásobně  překračuje,  což  svědčí  o  tom,  že  náměry  provedené 
(K.ř.č. 1 - rozsudek) 

Pokračování 
4  
84Co 1183/2016 
 
vodovodním  měřidlem  jsou  v rozporu  se  skutečností.  Odvolatel  navrhl,  aby  odvolací  soud 
napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítne. 
 
Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný 
potvrzen.  Uvedl,  že  údaje  v daňovém  dokladu,  týkající  se  množství  vody  odebrané 
v předmětném období žalovaným, vycházejí z odečtů vodoměru, provedených v souladu s ust. 
§ 16 odst. 1 zákona o vodovodech a kanalizacích. 
 
Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu 
oprávněnou  (§  201  o. s. ř.),  je  přípustné  (§  201,  §  202  o. s. ř.),  bylo  podáno  v zákonem 
stanovené  lhůtě  (§  204  o. s. ř.),  přezkoumal  rozsudek  soudu  prvního  stupně,  včetně  řízení, 
které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád 
(o. s. ř.), k projednání odvolání nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 
 
Okresní  soud  v posuzované  věci  správně  zjistil  skutkový  stav,  který  také  následně 
správně  posoudil  po  právní  stránce.  Odvolací  soud  proto  pro  stručnost  odkazuje 
na odůvodnění napadeného rozsudku a dodává následující. 
 
Podle ust. § 15 odst. 1 zák. o vodovodech a kanalizacích je povinnost dodávky vody 
splněna vtokem vody z vodovodu do vodovodní přípojky. Podle odstavce 2 téhož ustanovení 
platí,  že  odběratel  může  odebírat  vodu  z  vodovodu  pouze  pro  účely  sjednané  ve  smlouvě 
o dodávce vody, a to v jakosti pitné vody, v souladu se zvláštními právními předpisy. 
 
Podle ust. § 16 odst. 1 zák. o vodovodech a kanalizacích měří množství dodané vody 
provozovatel vodoměrem, který je stanoveným měřidlem podle zvláštních právních předpisů. 
Jiný  způsob  určení  množství  dodané  vody  může  stanovit  v  odůvodněných  případech pouze 
vlastník vodovodu, popřípadě provozovatel vodovodu, pokud je k tomu vlastníkem zmocněn, 
a  to  se  souhlasem  odběratele.  Vodoměrem  registrované  množství  dodané  vody  nebo  jiným 
způsobem  určené  množství  dodané  vody  je  podkladem  pro  vyúčtování  dodávky  (fakturaci) 
vody. 
 
(K.ř.č. 1 - rozsudek) 

Pokračování 
5  
84Co 1183/2016 
 
Ke stanovení množství vody odebrané ve smluvně sjednaném odběrném místě v období 
od  22.8.2012  do  30.8.2013  došlo  v daném  případě  v souladu  s ust.  §  16  odst.  1  zák.  o 
vodovodech  a  kanalizacích, tedy na základě měření provedeného vodoměrem, jehož odečty 
byly žalobcem řádně zaznamenány.  
 
Vzhledem k námitce žalovaného, že uvedené množství vody ve skutečnosti neodebral, 
doplnil  odvolací  soud  dokazování  výslechem  zaměstnance  žalobce 
,  který 
dne  30. 8. 2013  prováděl  odečet  vodoměru  v daném  odběrném  místě.  K  provedení  tohoto 
důkazu  přistoupil  odvolací  soud  v souladu  s ust.  §  213a  odst.  1  o. s. ř.,  přičemž  tomuto 
postupu nebránila ani ust. § 205a a § 211 o. s. ř., neboť potřeba provedení tohoto důkazu vyšla 
najevo  již  v řízení  před  soudem  prvního  stupně,  v němž  byly  provedeny  důkazy 
elektronickými záznamy o odečtu vodoměru v daném odběrném místě, z nichž vyplývá, kdo 
jednotlivé  odečty  prováděl.  Svědek 
  vypověděl,  že  byl  přítomen  odečtu  vodoměru 
v daném  odběrném  místě,  odečet  prováděl  v šachtě,  v níž  byl  vodoměr  umístěn, 
zaznamenáním stavu vodoměru do zápisu. Věděl o skutečnosti, že v daném odběrném místě 
byl v té době zaznamenán neobvykle velký odběr vody.  
 
Odvolací  soud  zamítl  návrh  žalovaného  na  provedení  důkazu  úředními  záznamy 
o podání  vysvětlení  u  orgánů  Policie  ČR ze dne 10. 12. 2014 a 22. 1. 2015, neboť se jedná 
o důkazy, které bylo možno uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně, jejich uplatnění 
v řízení odvolacím je tedy podle ust. § 205a odst. 1 o. s. ř. nepřípustné.   
 
Po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce v řízení prokázal, že 
dodal  žalovanému  v předmětném  období  do  odběrného  místa 
,  1374  m³ 
vody,  přičemž  její  cena  stanovená  na  základě  smlouvy  cenovým  výměrem  žalobce  činila 
61.220 Kč a byla žalovanému správně vyúčtována. Po započtení platby ve výši 682 Kč tedy 
činí dluh žalovaného vůči žalobci 60.538 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení z žalované částky, 
byl  okresním  soudem  správně  žalobci  přiznán  a  odvolací  soud  v této  části  odkazuje 
na odůvodnění napadeného rozsudku. 
 
(K.ř.č. 1 - rozsudek) 

Pokračování 
6  
84Co 1183/2016 
 
Jak  správně  uvedl  okresní  soud,  závada  na  vodovodní  přípojce  ve  vlastnictví 
žalovaného,  v jejímž  důsledku  zřejmě  došlo k nadměrnému odběru pitné vody, nemůže mít 
vliv na povinnost žalovaného uhradit cenu za dodanou pitnou vodu. Povinnost žalobce byla 
splněna vtokem vody z vodovodu do vodovodní přípojky žalovaného a závady na vnitřních 
rozvodech  jdou  zcela  k tíži  žalovaného  (případný  nárok  žalovaného  na  náhradu  škody 
za poškození vodovodní přípojky vůči třetím osobám není předmětem tohoto řízení). 
 
Poukazoval-li žalovaný na ustanovení čl. I. smlouvy ze dne 12. 7. 2004, podle nějž je 
jejím předmětem dodávka vody v maximálním množství 1 m³ za den, v množství určujícím 
kapacitu  vodoměru  1  m³  za  hodinu  a  v jakosti  pitné  vody  podle  obecně  platných  právních 
předpisů, je třeba uvést, že podle ust. § 15 odst. 2 zák. o vodovodech a kanalizacích může 
odběratel odebírat vodu z vodovodu pouze pro účely sjednané ve smlouvě o dodávce vody. 
Odběr vody vymykající se tomuto účelu, byť by k němu došlo v důsledku havárie vodovodní 
přípojky,  je  tedy  třeba  přičíst  k tíži  odběratele  a  nijak  jej  nemůže zbavit povinnosti uhradit 
cenu za dodanou pitnou vodu. 
 
Ze  shora  uvedených  důvodů  odvolací  soud  rozsudek  soudu  prvního stupně podle ust. 
§ 219  o. s. ř.  jako  věcně  správný  potvrdil,  a  to  včetně  výroku  o  nákladech  řízení,  který  je 
rovněž správný. 
 
O  nákladech  odvolacího  řízení bylo rozhodnuto na základě principu úspěchu ve věci. 
Žalobce  byl  v odvolacím  řízení  úspěšný  a  náleží  mu  proto  náhrada  účelně  vynaložených 
nákladů   této  části  řízení  (§  224  odst.  1,  §  142  odst.  2  o. s. ř.),  představovaných  odměnou 
za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, 
účast u jednání před odvolacím soudem dne 24. 5. 2017) po 3.540 Kč, celkem tedy 7.080 Kč, 
dvěma paušálními částkami náhrady výdajů po 300 Kč, celkem 600 Kč (§ 7, § 13 odst. 3 vyhl. 
č.  177/1996  Sb.),  jízdným  za  cestu  zástupce  žalobce  k ústnímu  jednání  z Prahy  do  Ústí 
nad Labem  a  zpět,  v délce  180  km,  osobním  automobilem  ve  výši  993  Kč,  sestávající 
ze základní náhrady ve výši 3,90 Kč za 1 km jízdy podle § 1 písm. b) vyhl. č. 440/2016 Sb. 
a náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši 29,50 Kč za 1 l automobilového benzínu 
podle § 4 písm. vyhl. č. 440/2016 Sb., při průměrné spotřebě zadané v technickém průkazu 
(K.ř.č. 1 - rozsudek) 

Pokračování 
7  
84Co 1183/2016 
 
vozidla 5,5 l/100 km, náhradou za ztrátu času v rozsahu šesti započatých půlhodin po 100 Kč, 
celkem 600 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhradou daně z přidané hodnoty ve výši 
1.947 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení vynaložené žalobcem činí 11.220 Kč. Odvolací 
soud žalobci nepřiznal náklady účtované v souvislosti s další poradou s klientem přesahující 
jednu hodinu, k níž mělo dojít dne 17. 3. 2017, neboť žalobce konání této porady nedoložil. 
 
O  odměně  a  náhradě  hotových  výdajů  ustanovené  zástupkyně  žalovaného  přísluší 
rozhodnout soudu prvního stupně. 
 
Proti tomuto usnesení  l z e   podat dovolání za předpokladu, že napadené rozhodnutí 
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud 
odchýlil  od  ustálené  rozhodovací  praxe  dovolacího  soudu  nebo  která  v  rozhodování 
dovolacího  soudu  dosud  nebyla  vyřešena  nebo  je  dovolacím  soudem  rozhodována  rozdílně 
anebo  má-li  být  dovolacím  soudem  vyřešená  právní  otázka  posouzena  jinak.  Dovolání  lze 
v takovém případě podat do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, 
který rozhodoval v prvním stupni. 
 
V Ústí nad Labem dne 24. května 2017 
 
 
                                                                                    JUDr. Leona Výborná v.r. 
                                                                                         předsedkyně senátu  
Za správnost vyhotovení: 
Renata Škvorová 
 
(K.ř.č. 1 - rozsudek) 

Document Outline