Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek'.


č. j. 8 A 50/2015- 47-58 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
Městský  soud  v Praze  rozhodl  v senátě  složeném  z předsedkyně  Karly  Cháberové 
a soudců Štěpána Výborného a Jana Kratochvíla v právní věci žalobce: MUDr. Jan V., bytem 
xxx, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Praha 10, Vršovická 65, 
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015, č. j.: 2605/500/14, 75472/ENV/14, 
 
t a k t o : 
I. 
Žaloba se zamítá. 
 
II. 
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 
 
O d ů v o d n ě n í :  
I.  Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 
 
Žalobce  se  podanou  žalobou  domáhá  přezkoumání  v záhlaví  uvedeného  rozhodnutí, 
kterým  Ministerstvo  životního  prostředí  (dále  jen  „žalovaný“)  zamítlo  jeho  odvolání  a 
potvrdilo rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „správní orgán I. stupně“) 
ze  dne  25. 8.  2014,  č. j.: ČIŽP/41/OOL/SR01/1404407.003/14/PJO,  kterým  správní  orgán  I. 
stupně uložil žalobci pokutu ve výši 500 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 4 písm. 
c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně 
lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“). Podle citovaného rozhodnutí se 
žalobce dopustil ohrožení životního prostředí v lesích tím, že jako spoluvlastník lesa v období 
měsíců  listopad  2013  až  leden  2014  provedl  nelegální  těžbu  mýtní  úmyslnou  na  lesním 
pozemku parc. č. xxx (por. skupina xxx) na ploše 1,33 ha a na lesním pozemku parc. xxx (por. 
skupina  xxx)  na  ploše  0,19  ha,  vše  v k.ú.  xxx  (okres  Benešov),  čímž  snížil  průměrné 
zakmenění porostu pod zákonnou mez (0,7) na 0,1 – 0,2 plného zakmenění. Tímto jednáním 
vlastním  zaviněním  vytvořil  podmínky  pro  působení  škodlivých  biotických  a  abiotických 
činitelů a zároveň porušil § 11 odst. 1, § 31 odst. 4 a § 33 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o 
lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní 
zákon“). 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

2                                                     
8 A 50/2015 
 
II. Obsah žaloby 
 
Žalobce  namítá,  že  správní  orgány  v rozporu  s judikaturou  Nejvyššího  správního 
soudu (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 17. 7. 2008, č. j. 1 As 15/2007-141) dostatečně 
nezjistily a neprokázaly následek jednání a příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. 
Žalobce ve svém vyjádření ze dne 13. 6. 2014 uvedl, že si objednal u místní firmy probírku 
lesa od stromů napadených kůrovcem a uschlých stromů. Správní orgány obou stupňů naopak 
tvrdily,  že  v daném  místě  byly  pokáceny  zdravé  stromy,  aniž  by  prokázaly  příčinnou 
souvislost  mezi  pokynem  žalobce  odborné  firmě  a  kácením  zdravých  stromů,  zejména 
neprovedly výslech svědka – zástupce firmy, která těžbu prováděla.  
Stejně tak správní orgány neprokázaly následek těžby, neboť v odůvodnění rozhodnutí 
toliko odkázaly na odhad podle platné hospodářské osnovy, aniž vysvětlily, jakou úvahou či 
výpočtem dospěly k uvedené kubatuře dřeva. Dále v obecné rovině zmínily, že se na daném 
místě nacházely pařezy, ovšem neuvedly jejich množství, jakému věku a vzrůstu tyto pařezy 
odpovídaly  a  jak  bylo  zjištěno,  že  se  nejednalo  o  pařezy  ze  starší  těžby.  Stejně  tak 
nevysvětlily, jakým výpočtem zjistily z pařezů kubaturu vykáceného dřeva. 
Dále  správní  orgány  při  uložení  pokuty  nezohlednily  osobní  a  majetkové  poměry 
žalobce (v rozporu s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 
2010, č. j. 1 As 9/2008-133), ačkoliv nebylo možné vyloučit, že pokuta bude mít pro žalobce 
coby  starobního  důchodce  likvidační  účinky.  Správní  orgán  I.  stupně  označil  za  jednu 
z přitěžujících okolností tvrzení, že žalobce úmyslně porušil lesní zákon (konkrétně § 11 odst. 
1, § 31 odst. 4 a § 33 odst. 3), ovšem Česká inspekce životního prostředí není kompetentním 
orgánem k projednávání deliktů dle lesního zákona. Pokuta proto byla vyměřena v nesprávné 
výši,  pokud  byl  správní  orgán  I. stupně  při  jejím  stanovení  veden  úvahou  o  úmyslném 
porušení  lesního  zákona.  Ostatně  z okolností  případu  je  zřejmé,  že  se  žalobce  úmyslného 
deliktního jednání nedopustil. 
          Za  další  z přitěžujících  okolností  správní  orgány  označily  údajný  majetkový 
prospěch  žalobce  z provedené  těžby.  Žalobce  tvrdí,  že  za  vytěžené  dřevo  dostal  cca  pět 
kubických metrů dřeva naturálně a 15 000 Kč. Otázka majetkového prospěchu přitom během 
správního řízení nebyla zjišťována, správní orgán I. stupně vyšel toliko z ničím nepodložené 
domněnky,  že  „žalobce  získal  značný  majetkový  prospěch“.  Žalobce  nevěděl,  že  otázka 
majetkového prospěchu bude právně relevantní, a proto potřebná skutková tvrzení uvedl až ve 
svém  odvolání  proti  rozhodnutí  prvního  stupně.  Žalovaný  je  však  odbyl  tím,  že  je 
nepravděpodobné, že by žalobce provedl tak nevýhodný obchod. 
Z hlediska  stanovení  výše  pokuty  žalobce  považuje  za  relevantní,  že  příslušné  lesní 
pozemky  byly  v rozhodné  době  v podílovém  spoluvlastnictví  žalobce  a  další  fyzické  osoby. 
Touto  otázkou  se  však  správní  orgány  vůbec  nezabývaly.  Výše  uložené  pokuty  se  také 
vymyká  běžné  praxi  správního  orgánu  I.  stupně,  neboť  za  obdobné  jednání  jsou  běžně 
ukládány pokuty ve výši 20 až 50 tisíc Kč. 
 
Žalobce dále namítá, že inspekční šetření byla provedena za jeho nepřítomnosti, takže 
se nemohl na místě vyjádřit k závěrům inspekčních kontrol, zejména k tvrzení, že se v daném 
místě  údajně  nevyskytoval  kůrovec,  a  dále  k otázce  rozsahu  těžby.  Tímto  postupem  byla 
porušena  žalobcova  procesní  práva,  a  proto  by  k důkazním  prostředkům  získaným  při 
inspekcích  nemělo  být  přihlíženo.  Za  sporné  považuje  žalobce  rovněž  závěry  správních 
orgánů  ohledně  doby  provedení  těžby.  Žalobce  k této  otázce  nemůže  říci  nic  konkrétního, 
neboť se na vlastní těžbě nepodílel a neví, kdy  probíhala. Zjistit a prokázat dobu provedení 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

3                                                     
8 A 50/2015 
 
těžby  však  bylo  povinností  správních  orgánů,  které  této  povinnosti  nedostály.  Žalobce 
opětovně poukazuje na skutečnost, že nebyl proveden výslech osoby provádějící těžbu.  
Žalobce  žádá,  aby  soud  žalobou  napadené  rozhodnutí  zrušil  a  věc  vrátil  žalovanému 
k dalšímu řízení, případně aby pokutu snížil na 50 000 Kč. 
 
III. Vyjádření žalovaného 
 
Žalovaný  ve  vyjádření  k žalobě  uvádí,  že  žalobce  uplatnil  obdobné  námitky  již  ve 
svém odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, proto v podrobnostech odkazuje 
na  odůvodnění  napadeného  rozhodnutí.  Dále  zdůrazňuje,  že  správní  orgány  dostatečně 
prokázaly  následek  žalobcova  protiprávního  jednání  a  detailně  popsaly  poškození  životního 
prostředí  spočívající  v proředění  lesních  porostů  a  ohrožení  zbylých  jedinců.  Ze  spisového 
materiálu  jednoznačně  vyplývá,  že  příčinou  popsaného  následku  byla  úmyslná  mýtní  těžba, 
k níž  došlo  na  daných  pozemcích  v období  od  listopadu  2013  do  ledna  2014.  Žalovaný 
považuje  za  účelové  tvrzení,  dle  něhož  si  žalobce  toliko  objednal  probírku  lesa  od  suchých 
stromů  a  stromů  napadených  kůrovcem,  neboť  ze  samotného  místa  těžby  (zejména 
z fotografií  založených  ve  správním  spisu)  je  zřejmé,  že  se  v dané  lokalitě  stromy  napadené 
kůrovcem  ani  uschlé  stromy  nenacházely.  Na  lesních  pozemcích  správní  orgán  I.  stupně 
nalezl  zdravé  těžební  zbytky  (zelené  větve  a  vrcholové  části  stromů)  bez  známky  napadení 
kůrovcem,  pařezy  neměly  charakter  souší  a  na  místě  se  nenacházela  ani  oloupaná  kůra 
s požerky  kůrovce.  Okolní  stromy  nevykazovaly  známky  napadení  kůrovcem,  přičemž  je 
nemožné, aby kůrovec napadl stromy izolovaně a nerozšířil se do dalších porostů. Dle názoru 
žalovaného tak byl shromážděn dostatek důkazů o tom, že na daném místě neproběhlo kácení 
suchých  stromů  a  stromů  napadených  kůrovcem.  Tvrzení  žalobce  ve  vyjádření  ze  dne 
13. 6. 2014,  podle  něhož  si  sám  stav  stromů  (napadení  kůrovcem)  ověřil  a  objednal  jejich 
vykácení, žalobce naopak usvědčuje, že úmyslně vytvořil podmínky pro působení biotických 
a abiotických činitelů. 
K námitce  neprovedení  výslechu  svědka  žalovaný  uvádí,  že  správní  orgán  I.  stupně 
měl již v době zahájení řízení dostatek podkladů ve smyslu § 50 správního řádu, které náležitě 
dokládaly skutkové okolnosti, a proto nebylo nutné provádět další dokazování. Žalobce nadto 
v průběhu  správního  řízení  nenavrhnul  výslech  konkrétního  svědka.  Ohledně  tvrzeného 
neprokázání  následku  žalovaný  zdůrazňuje,  že  se  nezakládal  výhradně  na  odhadu  množství 
vytěženého  dřeva,  jak  vyplývá  z  rozhodnutí  správního  orgánu  I.  stupně  (viz  str.  2  –  5) 
i napadeného rozhodnutí (viz str. 2 – 3 a 6 – 8). Vzhledem k tomu, že pokácené stromy byly 
z místa těžby již odstraněny, mohl správní  orgán I. stupně zjistit množství vytěženého dřeva 
pouze na základě odborných úvah a výpočtů. Žalovaný je přesvědčen, že s ohledem na rozsah 
těžby by byla přesná identifikace konkrétního počtu pařezů nadbytečná a postačilo vycházet 
z popisu lokality v zápisech a z přiložené fotodokumentace. 
Žalovaný uvádí, že povinnost zkoumat potencionální likvidační účinek pokuty by měl 
pouze v případě, že by byla zcela nepřiměřená předpokládaným majetkovým poměrům osoby, 
které  se  daná  pokuta  ukládá.  Žalobce  v odvolání  pouze  uvedl,  že  pokuta  je  likvidační 
s ohledem  na  jeho  důchodový  věk,  ovšem  svou  tíživou  majetkovou  situaci  ničím  nedoložil. 
Z okolností případu (předpokládaný prodej zdravého vytěženého dřeva) a veřejně dostupných 
údajů  ohledně  majetku  žalobce  lze  jednoznačně  uzavřít,  že  uložená  pokuta  nemůže  mít 
likvidační účinek. 
Žalovaný  nesouhlasí  s názorem,  že  správní  orgán  I.  stupně  nemůže  hodnotit 
dodržování lesního zákona. Uvedené vyplývá z § 2 zákona o ČIŽP, podle něhož správní orgán 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

4                                                     
8 A 50/2015 
 
I.  stupně  dozírá  na  dodržování  právních  předpisů  týkajících  se  funkcí  lesa  jako  složky 
životního prostředí. Skutkové podstaty správních deliktů uvedené v § 4 zákona o ČIŽP jsou 
odvozeny právě od povinností stanovených lesním zákonem a dalšími předpisy. Přitom není 
zřejmé, proč žalobce vytýká žalovanému, že neaplikoval § 53 až § 56 lesního zákona, neboť 
v daném případě se projednával delikt dle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP. Žalobcovo jednání je 
třeba  označit  za  úmyslné,  neboť  dle  svého  tvrzení  sám  stav  v lese  zkontroloval  a  následně 
zadal odborné firmě těžbu zdravého porostu.  
Správní orgán I. stupně odvodil předpokládaný majetkový prospěch z nelegální těžby 
od  zásoby  uvedené  v hospodářské  knize  a  z inspekčních  šetření  (množství  dřeva  bylo 
stanoveno na základě pařezů zbylých po těžbě, průměrné hmotnosti vykácených jedinců spolu 
s porovnáním s okolními porosty, jako cena pro výpočet byla použita průměrná cena surového 
dříví v 1. čtvrtletí 2014). Exaktnější metodu za daného stavu nebylo  možné provést  a nadto 
předpokládaný majetkový prospěch byl pro dané řízení pouze podpůrnou informací. Žalobce 
tvrdí, že se ho správní orgány nedotázaly na majetkový prospěch, ovšem již v odvolání uvedl, 
že  z těžby  získal  pouze  palivové  dříví  a  15 000  Kč  v hotovosti.  Žalovaný  takové  tvrzení 
považuje  za  účelové  s ohledem  na  rozsah  těžby.  Taktéž  odmítá  námitku,  dle  níž  se  správní 
orgány nezabývaly  postavením žalobce coby  spoluvlastníka, neboť  ve výroku rozhodnutí je 
tato  skutečnost  uvedena  a  v dané  věci  je  vedeno  sankční  řízení  i  s druhým  spoluvlastníkem 
lesních pozemků. 
Správní  orgán  I.  stupně  vycházel  zejména  ze  skutečností  zjištěných  v rámci 
inspekčních šetření  provedených v souladu s § 2 a § 3 zákona o ČIŽP, které proběhly před 
zahájením správního řízení. Nejednalo se tedy o provedení důkazu ohledáním na místě podle 
§ 54 správního řádu ani o zajištění důkazu dle § 138 správního řádu. Správní orgán I. stupně 
přizval ke svému šetření nezávislé osoby a z šetření vyhotovil řádný zápis, který byl založen 
ve správním spise a žalobce byl vyzván, aby se s ním seznámil a vyjádřil se k němu. Žalobce 
tedy nebyl zkrácen na svých procesních právech. 
K otázce  vymezení  doby  protiprávního  jednání  žalovaný  uvádí,  že  pro  potřeby 
správního  trestání  postačí  takové  vymezení  skutku,  které  umožní  jeho  nezaměnitelnou 
identifikaci. S ohledem na stav lokality a na technické možnosti, jakými může být mýtní těžba 
realizována, stanovil správní orgán I. stupně dobu deliktního jednání na období listopad 2013 
až  leden  2014.  Tato  doba  odpovídá  obsahu  spisové  dokumentace  a  koresponduje 
i s vyjádřením žalobce ze dne 13. 6. 2014. 
Žalovaný  nesouhlasí  s tvrzením,  že  v obdobných  případech  jsou  pokuty  ukládány 
v rozsahu  20 000  –  50 000  Kč,  neboť  tento  údaj  je  nepodložený  (v  odvolání  žalobce  uváděl 
rozsah  5 000  –  20 000  Kč).  Správní  orgán  I.  stupně  je  povinen  posuzovat  každý  případ 
individuálně  s ohledem  na  konkrétní  skutkové  okolnosti  a  s přihlédnutím  ke  způsobu 
spáchání,  závažnosti,  době  trvání  a  následkům  protiprávního  jednání.  Pokuta  rovněž  musí 
představovat  citelný  zásah  do  majetkové  sféry  pachatele.  S ohledem  na  právě  řečené  se 
pokuta nejeví jako nepřiměřená a nevymyká se ustálené rozhodovací praxi správního orgánu 
I. stupně. 
Žalovaný žádá, aby soud žalobu zamítl. 
 
IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 
 
Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s., 
neboť účastníci takový postup soudu akceptovali. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

5                                                     
8 A 50/2015 
 
 
Soud dle § 75 s. ř. s. přezkoumal žalobou  napadené rozhodnutí, jakož i  řízení,  které 
předcházelo jeho vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterými je vázán, 
podle skutkového a právního  stavu ke dni  vydání  žalobou  napadeného  rozhodnutí, a dospěl 
k závěru, že žaloba není důvodná. 
Ze správního spisu vyplynuly následující pro věc podstatné skutečnosti: 
 Dne 20. 2. 2014 provedl správní orgán I. stupně inspekční šetření ve smyslu § 2 a § 3 
zákona  o  ČIŽP  na  lesním  pozemku  parc.  č.  xxx  v k.ú.  xxx  (por.  skupina  xxx,  lesní 
hospodářská osnova „LHO“ Vlašim č. 106801 s platností 2011 – 2020), ve vlastnictví žalobce 
a  Jiřího  V..  Kromě  kontrolního  pracovníka  se  šetření  zúčastnili  Ing.  Ivana  Novosadová  za 
příslušný  orgán  státní  správy  lesů  –  Městský  úřad  Vlašim,  odbor  životního  prostředí,  a 
zástupce odborného lesního hospodáře pan Martin Horký, revírník Lesů České republiky, s. 
p.,  LS  Kácov.  Z provedeného  šetření  byl  dne  14.  3.  2014  vyhotoven  zápis  č.  j. 
ČIŽP/41/OOL/1404407.001/14/PJO  (dále  jen  „zápis  z inspekčního  šetření  1“),  podle  něhož 
správní orgán I. stupně zjistil na pozemku parc. č. xxx v k.ú. xxx nelegální mýtní úmyslnou 
těžbu, která byla provedena v období měsíců listopad 2013 až leden 2014 na ploše 1,33 ha. 
Mýtní úmyslnou těžbou bylo sníženo průměrné zakmenění celého porostu na 0,1 – 0,2 plného 
zakmenění,  ponecháni  byli  pouze slabší  jedinci  smrku. Dle zápisu  z inspekčního  šetření  byl 
těžební zásah tak silný, že zbylí jedinci již netvoří lesní porost a stav po těžbě se dá rovněž 
kvalifikovat  jako  holina  o  velikosti  1,33  ha  s ponechanými  výstavky.  Stabilita  lesa  byla 
těžebním  zásahem  významně  narušena,  a  to  rovněž  na  sousedních  pozemcích.  Dle 
inspekčního šetření je zjevné, že se nejednalo o těžbu nahodilou, ale o těžbu mýtní úmyslnou, 
přičemž  pro  průkaznost  zjištění  byla  pořízena  fotodokumentace,  jež  tvoří  součást  spisu. 
Spoluvlastníci  lesa  realizovali  těžbu  bez  povolení  odborného  lesního  hospodáře  a  orgánu 
státní správy lesů.  
Dne 14. 3. 2014 provedl správní orgán I. stupně inspekční šetření dle § 2 a § 3 zákona 
o  ČIŽP  na  lesním  pozemku  parc.  xxx  v k.ú.  xxx  (porostní  skupina  xxx,  LHO  Vlašim  č. 
106801  s platností  2011  –  2020)  ve  vlastnictví  žalobce  a  pana  Jiřího  V..  Šetření  se  opět 
zúčastnili  pracovnice  příslušného  orgánu  státní  správy  lesů  a  zástupce  odborného  lesního 
hospodáře. Během šetření byly zjištěny totožné skutečnosti jako v rámci inspekčního šetření 
ze  dne  20.  2.  2014  s tím  rozdílem,  že  těžba  byla  provedena  na  ploše  0,19  ha  a  velká  část 
ponechaných  jedinců  smrku  byla  těžební  činností  poškozena  v bazálních  částech  kmenů 
(sedřená  kůra).  Z inspekčního  šetření  byl  dne  18.  3.  2014  vyhotoven  zápis  č.  j. 
ČIŽP/41/OOL/1404407.002/14/PJO (dále jen „zápis z inspekčního šetření 2“).       
Správní  orgán  I.  stupně  zahájil  oznámením  ze  dne  29.  5.  2014  č.  j. 
ČIŽP/41/OOL/SR01/1404407.001/14/PJO, se žalobcem jakožto spoluvlastníkem lesa správní 
řízení ve věci uložení pokuty za správní delikt dle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP. Žalobci bylo 
rovněž  oznámeno,  kdy  a  kde  může  v souladu  s  §  38  správního  řádu  nahlížet  do  spisu. 
Současně  s oznámením  o  zahájení  správního  řízení  správní  orgán  I.  stupně  zaslal  žalobci 
usnesení  č.  j.  ČIŽP/41/OOL/SR01/1404407.002/14/PJO,  jímž  mu  stanovil  lhůtu  15  dnů  od 
doručení,  dokdy  může  uplatnit  své  právo  vyjádřit  se  před  vydáním  rozhodnutí  ve  věci 
k podkladům  rozhodnutí.  Žalobce  této  možnosti  využil  a  dopisem  ze  dne  13.  6.  2014  podal 
vyjádření,  dle  něhož  na  daných  lesních  pozemích  objednal  u  místní  firmy  probírku  stromů 
z důvodu  jejich  napadení  kůrovcem  a  dále  z důvodu,  že  byla  řada  stromů  uschlá.  Dle  svého 
vyjádření žalobce stav stromů před provedením těžebních prací osobně zkontroloval a ke dni 
podání vyjádření, tj. 13. 6. 2014, bylo již těžební místo uklizeno  – na mnoha místech zůstal 
porost tak, jak byl  před těžbou, v místech těžby  došlo k zalesnění,  mimo les bylo  vyvezeno 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

6                                                     
8 A 50/2015 
 
veškeré chrastí, které po těžbě zůstalo, a byly řádně upraveny koleje, které zůstaly po použití 
techniky. 
Dne 25. 8. 2014 uložil správní orgán I. stupně žalobci pokutu ve výši 500 000 Kč za 
ohrožení životního prostředí v lesích. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání.  
Dne 13. 1. 2015 žalovaný vydal žalobou napadené rozhodnutí, kterým zamítl odvolání 
žalobce.  V odůvodnění  dospěl  k závěru,  že  správní  orgán  I.  stupně  při  vydání  svého 
rozhodnutí postupoval v souladu s právními předpisy a doložil skutečnosti, které považoval za 
porušení právních povinností. Shledal, že bylo prokázáno, že žalobce ohrozil životní prostředí 
v lesích  shora  vymezeným  jednáním  a  tím  vlastním  zaviněním  vytvořil  podmínky  pro 
působení  škodlivých  biotických  a  abiotických  činitelů.  Jeho  jednáním  tak  došlo  k naplnění 
skutkové  podstaty  správního  deliktu  dle  §  4  písm.  c)  zákona  o  ČIŽP.  Výši  pokuty  pak 
považoval za přiměřenou, kdy shledal, že ji nelze ani považovat za pro žalobce likvidační.  
Soud o věci uvážil takto: 
Dle  §  4  písm.  c)  zákona  o  ČIŽP  „inspekce  uloží  pokutu  až  do  výše  5  000  000  Kč 
právnickým  nebo  fyzickým  osobám,  které  svým  jednáním  nebo  opomenutím  ohrozí  nebo 
poškodí životní prostředí v lesích tím, že vlastním zaviněním vytvoří podmínky pro působení 
škodlivých biotických a abiotických činitelů“. 
Úvodem  se  soud  zabýval  otázkou,  zda  správní  orgán  I.  stupně  postupoval  při 
inspekčních  šetřeních  v souladu  se  zákonem,  neboť  v opačném  případě  by  se  mohlo  jednat 
o procesní  pochybení  ve  smyslu  §  76  odst.  1  písm.  c)  s. ř. s.,  podle  něhož  „soud  zruší 
napadené  rozhodnutí  pro  vady  řízení  bez  jednání  rozsudkem  pro  podstatné  porušení 
ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za následek nezákonné rozhodnutí 
o věci samé“. 
Jak vyplývá ze správního spisu, správní orgán I. stupně ve dnech 20. 2. 2014 a 14. 3. 
2014  provedl  na  příslušných  lesních  pozemcích  inspekční  šetření,  o  nichž  vyhotovil  zápis 
z inspekčního  šetření  1  a  2.  Přitom  postupoval  v souladu  s  §  2 zákona  o ČIŽP,  podle  něhož 
„inspekce  dozírá  na  dodržování  ustanovení  právních  předpisů  a  rozhodnutí  týkajících  se 
funkcí lesů jako složky životního prostředí, právnickými a fyzickými osobami“, a podle § 3 
odst. 1 téhož zákona, dle něhož „inspekce zjišťuje nedostatky a škody na funkcích lesa jako 
složce životního prostředí, jejich příčiny a osoby zodpovědné za jejich vznik nebo trvání“.  
 
Soud  v  obecné  rovině  souhlasí  se žalobcem,  že  uvedené  pravomoci  správní  orgán 
I. stupně  může  vykonávat  v režimu  zákona  č.  255/2012  Sb.,  o  kontrole  (dále  jen  „kontrolní 
řád“),  který  se  coby  obecný  procesní  předpis  o  kontrole  subsidiárně  užije  při  kontrolách 
prováděných na jednotlivých úsecích veřejné správy (včetně oblasti životního prostředí). Od 
postupu  dle  kontrolního  řádu  je  však  třeba  odlišit  postupy,  jimiž  je  zjišťován  aktuální  stav 
věci  bez  součinnosti  dotčených  osob  a  jimiž  je  právě  formou  inspekčních  šetření  (případně 
místních  nebo  terénních  šetření)  zjišťován  stav  lesů  či  jiné  skutečnosti  ve  volně  přístupné 
krajině.  Uvedený  postup  může  být  iniciován  z  důvodu  obecného  monitoringu  dozorového 
orgánu  nebo  prověřování  konkrétní  věci  na  základě  vnějšího  podnětu  či  vlastního  poznatku 
dozorového orgánu. Ve všech těchto případech však platí, že se nejedná o kontrolní činnost ve 
smyslu  kontrolního  řádu,  ale  toliko  o  zjištění  stavu  věci,  v  daném  případě  stavu  lesa  jako 
složky životního prostředí. 
 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

7                                                     
8 A 50/2015 
 
K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 10. 5. 2007, 
č.  j.  7  As  19/2006-103,  podle  něhož  „ze  zákona  o  inspekci  ani  z  jiného  právního  předpisu 
rovněž  nevyplývá,  že  by  obligatorním  předpokladem  pro  zahájení  řízení  o  pokutě  podle 
ustanovení  §  4  písm.  c)  tohoto  zákona  bylo  ukončení  státní  kontroly  a  v  návaznosti  na  tom 
výsledky  této  kontroly.  Státní  kontrola  proto  nemusela  být  před  zahájením  sankčního  řízení 
provedena. Proto neobstojí námitky stěžovatele, že se nemohl na kontrolu připravit či podat 
námitky proti obsahu protokolu. Mnohdy je možné prvotní faktické okolnosti zjistit teprve až 
na  místě  samém.  Podstatou  takového  místního  šetření  není  právně  kvalifikovat  zjištěný 
skutkový  stav.  Místní  šetření  není  zaměřeno  na  posouzení  toho,  zda  došlo  či  nedošlo 
k porušení  předem  zřejmých  a  kontrolované  osobě  v  protokole  o  státní  kontrole  sdělených 
právních předpisů, ale záznamem toho, co bylo fakticky na místě samém zjištěno. Stěžovatel 
byl seznámen s tím, jaké úkony správní orgán provádí a rovněž ve věci adekvátně reagoval
“. 
 
V řešeném případě je ze správního spisu patrné, že správní orgán I. stupně nepřistoupil 
k zahájení  kontroly  ve  smyslu  kontrolního  řádu,  ale  potřebná  skutková  zjištění  opatřil  na 
základě inspekčních šetření provedených ve dnech 20. 2. 2014 a 14. 3. 2014. Na obě šetření 
za účelem dodržení potřebné objektivity přizval dvě nezávislé osoby (pracovnici příslušného 
orgánu státní správy lesů a revírníka Lesů ČR) a pořídil z nich podrobnou fotodokumentaci. 
Správní orgán I. stupně skutková zjištění shrnul v zápisech z inspekčního šetření 1 a 2, které 
zaslal žalobci jako přílohu k oznámení o zahájení správního řízení ze dne 29. 5. 2014. S jejich 
zněním,  stejně  jako  s pořízenou  fotodokumentací,  se  žalobce  mohl  rovněž  seznámit 
nahlédnutím do správního spisu. Správní orgán I. stupně dále vyzval žalobce, aby se ve lhůtě 
15  dnů  od  doručení  oznámení  o  zahájení  správního  řízení  vyjádřil  k podkladům  rozhodnutí. 
Žalobce  svého  práva  využil  a  dne  13.  6.  2014  zaslal  správnímu  orgánu  k dané  věci  své 
vysvětlení. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce byl seznámen s postupem správního 
orgánu I. stupně a mohl na něj příslušným způsobem reagovat; jeho procesní práva proto byla 
zachována. 
Dále  se  soud  zabýval  otázkou  prokázání  následku  žalobcova  jednání  a  příčinné 
souvislosti  mezi  jednáním  (pokynem  k provedení  těžby)  a  následkem  (ohrožením  životního 
prostředí v lesích). Ani tato námitka není důvodná. 
Soud  v prvé  řadě  souhlasí  s žalovaným,  že  ve  správním  spise  bylo  dostatečným 
způsobem  zdokumentováno,  že  na  příslušných  lesních  pozemcích  byla  provedena  úmyslná 
mýtní  těžba  a  nikoliv  těžba  nahodilá,  při  níž  by  byly  pokáceny  výhradně  stromy  napadené 
kůrovcem  a  uschlé  stromy.  Ze  zápisů  z inspekčních  šetření  a  zejména  z  fotodokumentace 
založené ve správním spise vyplývá, že takové stromy se na lesních pozemcích nenacházely. 
Fotografie  pořízené  v době  inspekčních  šetření  bez  dalšího  potvrzují  skutečnosti  uvedené 
v zápisech  z inspekčního  šetření  1  a  2,  podle  nichž  byly  na  místě  nalezeny  zdravé  těžební 
zbytky  bez  známky  napadení  kůrovcem  (zelené  větve  a  vrcholové  části  stromů),  pařezy 
neměly  charakter  souší  a  okolní  stromy  (nevytěžené  i  stromy  na  vedlejších  pozemcích) 
nevykazovaly  znaky  napadení  kůrovcem.  Správní  orgán  I.  stupně  coby  orgán  vybavený 
odbornými  znalostmi  na  str.  4  svého  rozhodnutí  k tomu  dále  uvedl,  že  „kůrovec  (lýkožrout 
smrkový) při silném napadení lesních porostů vytváří tzv. kůrovcová kola, ve kterých napadá 
všechny  jedince  v množství  cca  desítek  m³.  Při  silném  napadení  kůrovec  nikdy  nevyhledává 
pouze jednotlivé stromy. (…) V neposlední řadě je ČIŽP z inspekční činnosti známo, že v roce 
2013  byl  kůrovec  (lýkožrout  smrkový)  v tzv.  základním  stavu  a  nepůsobil  v okolních  lesních 
porostech v dané oblasti větší škody
“. Soud přitom neshledal žádný důvod, pro který by měl 
uvedená tvrzení přehodnocovat, kdy ostatně ani žalobce s těmito odbornými závěry nikterak 
odborně nepolemizoval.  
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

8                                                     
8 A 50/2015 
 
S ohledem  na  právě  řečené  má  tedy  soud  za  prokázané,  že  se  v řešeném  případě 
jednalo  o  těžbu  úmyslnou:  žalovaný  svůj  závěr  opřel  o  skutková  zjištění,  jež  dostatečně 
průkazným  způsobem  zdokumentoval  ve správním  spise (viz zápisy z inspekčního  šetření  1 
a 2  a  zejména  fotodokumentace)  a  na  základě  svých  odborných  znalostí  a  skutečností  jemu 
známých  z inspekční  činnosti  dospěl  k jednoznačnému  závěru,  že  se  v příslušné  lokalitě 
v daném  období  kůrovec  nevyskytoval.  Žalobce  sice  během  správního  řízení  i  v  žalobě 
namítal  opak,  ovšem  své  tvrzení,  které  je  v přímém  rozporu  s  odůvodněným  a  doloženým 
závěrem  správního  orgánu  I.  stupně,  nijak  blíže  nespecifikoval.  Především  nevysvětlil, 
z jakého  důvodu  se  mohlo  jednat  o  těžbu  nahodilou,  pokud  se  v okolním  porostu  kůrovec 
prokazatelně nenacházel. 
Stejně  tak  má  soud  za  prokázanou  příčinnou  souvislost  mezi  žalobcovým  jednáním 
a vzniklým následkem (proředění porostu pod zákonnou mez vede k vytvoření podmínek pro 
působení škodlivých biotických a abiotických činitelů). Žalobce ve svém vyjádření ze dne 13. 
6.  2014  výslovně  uvedl,  že  „v závěru  roku  2013  jsem  byl  telefonicky  jedním  ze  sousedů 
z Horní Lhoty upozorněn, že je třeba provést probírku stromů z důvodu napadení kůrovcem a 
proto,  že byla  řada  stromů uschlá. Tuto  informaci  jsem si  osobně ověřil  na místě a požádal 
jsem  jako  vždy  předtím  místní  firmu,  aby  se  prací  ujala
“.  S ohledem  na  výše  řečené  soudu 
nezbylo než se ztotožnit se závěrem žalovaného, že byť byl zdravotní stav příslušných lesních 
porostů  vyhovující  a žalobci  musela  být  tato  skutečnost  známa  (žalobci  se  nepodařilo 
relevantně prokázat, že by pokácené stromy byly napadeny kůrovcem, naopak z provedeného 
dokazování  vyplynul  opak),  objednal  si  u  odborné  firmy  jejich  pokácení.  Jednalo  se  tedy  o 
úmyslnou těžbu zdravých jedinců smrku, kterou došlo k proředění lesa pod zákonnou mez ve 
smyslu § 4 písm. c) zákona o ČIŽP. Tím byly vytvořeny podmínky pro působení škodlivých 
biotických a abiotických činitelů. 
Vzhledem  k tomu,  že  stav  lesních  porostů  byl  během  správního  řízení  dostatečně 
prokázán tak, že o něm ve smyslu § 3 správního řádu nebyly důvodné pochybnosti, správní 
orgán  I.  stupně  neměl  povinnost  provádět  další  dokazování  (zejména  výslech  zástupce 
odborné firmy, která těžbu prováděla), neboť takový postup by byl nadbytečný a v rozporu se 
zásadou procesní ekonomie. 
Neobstojí  ani  námitka  nedostatečně  prokázaného  následku  protiprávního  jednání. 
Z formulace § 4 písm. c) zákona o ČIŽP je zřejmé, že danou skutkovou podstatu lze naplnit 
nejen  poškozením  životního  prostředí,  ale  postačí  i  jeho  zaviněné  ohrožení.  Z výroku 
rozhodnutí  prvního  stupně  pak  vyplývá,  že  správní  orgán  uložil  žalobci  sankci  za  ohrožení 
životního  prostředí  v lesích.  Tzv.  ohrožovací  delikty  se  vyznačují  tím,  že  k naplnění  jejich 
skutkové  podstaty  není  nutné,  aby  škodlivý  následek  skutečně  nastal,  ale  naopak  postačuje, 
pokud  tento  účinek  reálně  hrozí.  Z toho  důvodu  tedy  není  nezbytné  následky  ohrožení 
dokazovat,  ale  postačí  je  odborně  posoudit.  Závěr  o  tom,  že  došlo  k ohrožení  životního 
prostředí, zahrnuje totiž obě fáze – nejdříve je třeba pomocí dokazování zjistit skutkový stav 
a následně  na  jeho  základě  provést  odborné  posouzení,  zda  zjištěné  skutkové  okolnosti 
skutečně znamenají ohrožení životního prostředí, jinými slovy, zda za zjištěných skutkových 
okolností  skutečně  reálně  mohlo  dojít  k poškození  životního  prostředí  (byť  by  k němu 
nakonec ve výsledku nedošlo), případně k jeho ohrožení vytvořením podmínek pro působení 
škodlivých  biotických  a  abiotických  činitelů  (viz  usnesení  rozšířeného  senátu  Nejvyššího 
správního soudu ze dne 17. 7. 2008, č. j. 1 As 15/2007-141). 
Oba  správní  orgány  následek  protiprávního  jednání  popsaly  jako  nevratné  vytěžení 
a silné proředění  lesních porostů, jímž byli ohroženi  zbylí jedinci  převážně slabších dimenzí 
a byla narušena stabilita lesa. Takto oslabené stromy jsou ohroženy především větrem  
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

9                                                     
8 A 50/2015 
 
a zároveň náchylné k napadení  hmyzími  škůdci  a houbovými patogeny.  Správní  orgány dále 
popsaly  význam  lesa  z hlediska  jeho  environmentálních  funkcí,  mezi  něž  se  řadí  zejména 
funkce  půdoochranné,  hydrické,  klimatické,  rekreační  a  zdravotní.  Zapojené  lesní  porosty 
chrání  lesní  půdu  před  erozí,  zadržují  velké  množství  srážek  a  mají  vliv  na  kvalitu  spodní 
vody.  Lesní  porosty  pozitivně  tlumí  teplotní  výkyvy  a  udržují  si  své  mikroklima, 
nezanedbatelná  je  i  rekreační  funkce  (viz  v podrobnostech  str.  2  a  5  rozhodnutí  správního 
orgánu I. stupně a str. 2 – 3 a 6 – 8 napadeného rozhodnutí). Z uvedených citací je zřejmé, že 
správní  orgány  se  následkem  žalobcova  jednání  zabývaly  a  zevrubně  popsaly,  jaké  dopady 
měla daná těžba na dotčené lesní pozemky. Pro posouzení ohrožení životního prostředí přitom 
nebylo určující množství vytěženého dřeva, tuto otázku správní orgány vzaly v úvahu pouze 
při stanovení pokuty, jejíž výši vyměřily mimo jiné s ohledem na množství vytěženého dřeva 
a předpokládaný zisk (viz níže). Pro naplnění skutkové podstaty § 4 písm. c) zákona o ČIŽP 
bylo dostačující prokázat protiprávní jednání, jeho následek, příčinnou souvislost a zavinění 
alespoň  ve  formě  nevědomé  nedbalosti.  Všechny  tyto  požadavky  správní  orgány  splnily 
a soud v jejich postupu neshledal žádné pochybení. 
Pouze pro úplnost  soud na tomto  místě dodává,  že v rozhodnutích obou stupňů byla 
rovněž  dostatečně  vymezena  doba  protiprávního  jednání.  V tomto  smyslu  lze  zejména 
odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, č. j. 1 Afs 58/2009-541, 
podle  něhož  předmět  řízení  (a  to  včetně  časového  vymezení  skutku)  musí  být  v  oznámení 
o zahájení řízení identifikován dostatečně určitě tak, aby účastníkovi řízení bylo zřejmé, jaké 
jeho jednání bude posuzováno, a aby bylo zaručeno jeho právo účinně se v daném řízení hájit. 
Účelem časové identifikace je tedy zejména zajistit, aby měl žalobce možnost vznést během 
správního  řízení  účinnou  obranu  a  zároveň  aby  daný  skutek  nemohl  být  zaměněn  s jiným 
protiprávním jednáním.    
 
V řešeném  případě správní  orgán  I. stupně zjistil závadný stav konkrétních lokalit na 
základě  inspekčních  šetření  a  byl  konfrontován  toliko  s následky  žalobcova  jednání.  Z toho 
důvodu  nebylo  možné  časový  úsek  protiprávního  jednání  vymezit  s přesností  na  dny,  ale 
s ohledem  na  stav  lokality  (zelené  větve  a  vrcholové  části  stromů,  čerstvé  pařezy,  piliny, 
vyjeté  koleje  od  těžké  techniky  atd.)  a na  technické  možnosti,  jakými  může  být  těžba 
realizována, správní orgán I. stupně určil tuto dobu na období listopad 2013 až leden 2014. 
Žalovaný  dále  v napadeném  rozhodnutí  (viz  str.  7)  odkázal  na  dopis  státního  podniku  Lesy 
České  republiky,  s.  p.,  LS  Kácov,  č.  j.  LCR187000341/2014  ze  dne  30.  1.  2014  obsahující 
seznam  vlastníků  lesa,  na  jejichž  pozemcích  byly  zjištěny  těžby  neohlášené  příslušnému 
odbornému lesnímu hospodáři a orgánu státní správy lesů. V této písemnosti je rovněž uveden 
pozemek  parc.  č.  xxx  v k.ú.  xxx  ve  vlastnictví  žalobce.  Dané  časové  vymezení  pak  taktéž 
koresponduje  s žalobcovým  vyjádřením  ze  dne  13.  6.  2014.  S ohledem  na  výše  řečené  tedy 
soud  dospěl  k závěru,  že  správní  orgán  I.  stupně  období  protiprávního  jednání  vymezil 
dostatečně  určitě,  toto  časové  určení  je  odůvodněné  a  zároveň  má  dostatečnou  oporu  ve 
správním spise.   
Dále se soud zabýval otázkou výše pokuty. Správní orgány při jejím stanovení vyšly 
z kritérií uvedených v § 5 odst. 1 zákona o ČIŽP, dle něhož „při určení výše pokuty se přihlíží 
zejména  k  závažnosti,  způsobu,  době  trvání  a  následkům  protiprávního  jednání“.  Správní 
orgán  I.  stupně  označil  žalobcovo  jednání  za  velmi  závažné  s ohledem  na  rozsah  a  silné 
snížení  zakmenění  lesních  porostů  (0,1  –  0,2  plného  zakmenění),  způsob  protiprávního 
jednání kvalifikoval jako úmyslný těžební zásah, dobu považoval za relativně krátkou, ovšem 
zásah  měl  nevratné  následky  spočívající  ve  vytěžení,  poškození  a  silném  proředění  lesních 
porostů. Za přitěžující okolnost správní orgán I. stupně označil zejména velmi silné proředění 
lesního  porostu  a  skutečnost,  že  žalobce  úmyslně  porušil  lesní  zákon,  čímž  získal  značný 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

10                                                      8 A 50/2015 
 
majetkový  prospěch  (cca  1 200 000  Kč  při  těžbě  810  m³  smrkového  dříví  po  odečtení 
těžebních nákladů a nákladů na dopravu).   
 
Na úvod se soud zaměřil na námitku, dle níž správní orgány nesprávně považovaly za 
jednu  z přitěžujících  okolností  porušení  lesního  zákona,  ovšem  tuto  námitku  neshledal 
opodstatněnou.  
Jak bylo uvedeno výše, správní orgán I. stupně v souladu s § 2 zákona o ČIŽP dozírá 
na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky 
životního  prostředí.  Mezi  právní  předpisy  týkající  se  funkcí  lesů  bezpochyby  patří  i  lesní 
zákon  a  již  z toho  důvodu  je  nepochybné,  že  správní  orgán  I.  stupně  disponuje  kompetencí 
posuzovat soulad jednání právnických a fyzických osob právě s ustanoveními lesního zákona. 
Ostatně  skutkové  podstaty  správních  deliktů  uvedené  v  §  4  zákona  o ČIŽP  jsou  odvozeny 
právě  od  povinností  stanovených  lesním  zákonem.  K této  otázce  se  nadto  vyjádřil  Nejvyšší 
správní  soud  již  v rozsudku  ze  dne  25.  11.  2003,  č.  j.  7  A  82/2002-40,  v němž  dospěl 
k jednoznačnému závěru: „ze skutečnosti, že Česká inspekce životního prostředí není orgánem 
státní správy lesů (§ 47 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesního zákona), nelze dovodit, že jí 
nepřísluší posuzovat, zda provedenou těžbou byl či nebyl porušen lesní zákon, neboť podle § 2 
zákona ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně 
lesa, dozírá Česká inspekce životního prostředí na dodržování ustanovení právních předpisů 
a rozhodnutí týkajících se funkcí lesů jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými 
osobami
“.  Není  tedy  žádných  pochyb  o  tom,  že  správní  orgán  I.  stupně  je  orgánem 
kompetentním k posuzování porušení lesního zákona. 
Správní  orgány  dále  při  stanovení  výše  pokuty  přihlédly  k předpokládanému  zisku 
z protiprávní  činnosti,  na  jejímž  základě  žalobce  získal  minimálně  810  m³  smrkového  dříví. 
Žalovaný na str. 8 napadeného rozhodnutí vysvětlil, že při tomto výpočtu vycházel jednak ze 
zásoby  uvedené  v hospodářské  knize  platné  lesní  hospodářské  osnovy  (tvořící  přílohu  3 
správního  spisu)  a  jednak  ze  skutečností  zjištěných  během  inspekčních  šetření  (množství 
dřeva  bylo  patrné  z pařezů  zbylých  po  těžbě,  z průměrné  hmotnatosti  vykácených  jedinců 
a také  porovnáním  s okolními  lesními  porosty,  které  jsou  stejného  věku  a  charakteru  jako 
lesní porosty žalobce). Soud se proto s ohledem na právě řečené nemohl ztotožnit s námitkou, 
dle níž správní orgány při určení množství vytěženého dřeva vycházely pouze z hypotetických 
podkladů  a  úvah,  neboť  svůj  postup  přezkoumatelným  způsobem  zdůvodnily  a  rovněž 
vycházely z podkladů založených ve správním spise. Soud dal rovněž zapravdu žalovanému, 
že  při  daném  rozsahu  těžební  činnosti  by  nebylo  účelné  identifikovat  jednotlivé  pařezy  (na 
rozdíl  od  kácení  např.  solitérních  dřevin  rostoucích  mimo  les),  ale  postačilo  vyjít  z popisu 
lokality v zápisech z inspekčního šetření a z přiložené fotodokumentace.  
Správní  orgány  dále  srozumitelně  popsaly,  jakým  výpočtem  dospěly  k výši  zisku 
z protiprávní  činnosti.  Žalovaný  na  str.  8  uvedl,  že  k výpočtu  byly  použity  průměrné  ceny 
surového  dříví  v 1.  čtvrtletí  roku  2014  uvedené  v časopise  Lesnické  práce  –  červenec  2014 
nebo  na  stránkách  Českého  statistického  úřadu.  Při  výpočtu  vyšel  ze  skutečnosti,  že  bylo 
vytěženo minimálně 810 m³ smrkového dříví průměrné kvality, jehož zpeněžení by při ceně 
cca 1900 Kč/1 m³ přesáhlo částku 1 500 000 Kč. Po odečtení těžebních nákladů by zisk měl 
činit minimálně 1 200 000 Kč. Rozhodně tedy nelze souhlasit s žalobcem, že žalovaný si při 
určení  majetkového  prospěchu  počínal  spekulativně,  neboť  svůj  výpočet  přezkoumatelným 
způsobem popsal v napadeném rozhodnutí. 
Ohledně  otázky  potencionálního  likvidačního  účinku  soud  nejprve  odkazuje  na 
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008- 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

11                                                      8 A 50/2015 
 
133, který ukládá povinnost přihlédnout k osobním a majetkovým poměrům pachatele pouze 
tehdy, pokud je podle osoby pachatele a výše pokuty, kterou lze uložit, zřejmé, že by pokuta 
mohla  mít  likvidační  charakter.  Nejvyšší  správní  soud  v tomtéž  usnesení  dále  uvádí,  že 
správní  orgán  vychází  při  zjišťování  osobních  a  majetkových  poměrů  z  údajů  doložených 
samotným  účastníkem  řízení,  případně  z  těch,  které  vyplynuly  z  dosavadního  průběhu 
správního  řízení  či  které  si  opatří  samostatně  bez  součinnosti  s  účastníkem  řízení.  Nelze-li 
takto  získat  přesné  informace,  je  správní  orgán  oprávněn  stanovit  je  v  nezbytném  rozsahu 
odhadem
“.  Vzhledem  k tomu,  že  žalobce  během  správního  řízení  své  majetkové  poměry 
ničím  nedoložil (kromě  tvrzení  o svém důchodovém  věku), správní orgány mohly vycházet 
pouze z údajů získaných během správního řízení. V tomto smyslu vzal žalovaný v úvahu, že 
uložená pokuta (500 000 Kč) dosahovala pouze cca 40 % čistého zisku z protiprávní činnosti, 
a dále přihlédl k finančním prostředkům získaným z uskutečněného prodeje lesních pozemků. 
Na  základě  těchto  údajů  pak  dospěl  ke  správnému  závěru,  že  výše  pokuty  pro  žalobce 
nemohla  být  likvidační.  Na  výše  uvedeném  nemůže  nic  změnit  ani  skutečnost,  že  dané 
pozemky  byly  v době  těžby  v podílovém  spoluvlastnictví.  Vzhledem  k tomu,  že  v rámci 
správního trestání se neuplatní institut spolupachatelství, správní orgány vedou s jednotlivými 
subjekty  samostatné  řízení.  Každá  z osob,  která  svým  jednáním  naplní  skutkovou  podstatu 
správního deliktu, pak odpovídá za své jednání samostatně a je jí uložena pokuta. V řešeném 
případě je patrné, že i v případě, že by druhému pachateli správního deliktu dle § 4 písm. c) 
zákona o ČIŽP byla uložena pokuta ve výši 500 000 Kč, celková výše sankce nepřevýší zisk 
z protiprávní těžby. 
Pro  srovnání  soud  odkazuje  na  případ  vedený  u  zdejšího  soudu  pod  sp.  zn.  5  A 
130/2012, který se týkal srovnatelných skutkových okolností (v dané věci byla uložena pokuta 
ve výši 1 750 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 4 písm. c) zákona o ČIŽP, kterého 
se  daná  osoba  dopustila  tím,  že  v  období  roku  2009  a  do  října  2010  uskutečnila  postupně 
a opakovaně těžební zásahy na lesních pozemcích, které vedly k vytvoření rozsáhlých holin a 
silnému  proředění  lesních  porostů  nejméně  na  34,08  ha  lesa  v 11  lesních  komplexech).  Ve 
věci  sp.  zn.  5  A  130/2012  správní  orgány  dospěly  k závěru,  že  pachatel  protiprávní  těžbou 
získal částku přesahující 4 miliony Kč, výše pokuty tedy rovněž dosahovala cca 43 % zisku 
z protiprávní činnosti. 
Závěrem  soud  případ  posoudil  z hlediska  požadavku  rozšířeného  senátu  Nejvyššího 
správního soudu ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013-46, dle kterého „rozhoduje-li krajský 
soud  ve  správním  soudnictví  o  žalobě  proti  rozhodnutí  správního  orgánu,  kterým  bylo 
rozhodnuto  o vině a trestu za správní delikt v situaci, že zákon, kterého bylo použito, byl po 
právní  moci  správního  rozhodnutí  změněn  nebo  zrušen,  je  povinen  přihlédnout  k  zásadě 
vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny  základních práv a svobod, podle níž se trestnost 
činu  posoudí  a  trest  ukládá  podle  právní  úpravy,  která  nabyla  účinnosti  až  poté,  kdy  byl 
trestný čin spáchán, je-li to pro pachatele příznivější“. 
Vzhledem k tomu, že příslušná právní 
úprava od spáchání správního deliktu nedoznala žádné změny příznivější pro žalobce, postup 
dle požadavku Nejvyššího správního soudu se v dané věci neuplatní. 
Žalobce  se  svými  námitkami  tedy  neuspěl;  jelikož  v řízení  o  žalobě  nevyšly  najevo 
žádné  vady,  k nimž  je  nutno  přihlížet  z úřední  povinnosti,  městský  soud  zamítl žalobu  jako 
nedůvodnou. 
 
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl 
ve  věci  úspěch,  a  nemá  proto  právo  na  náhradu  nákladů  řízení;  žalovanému  pak  v řízení 
o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti. 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková 

12                                                      8 A 50/2015 
 
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne 
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího 
správního  soudu,  se  sídlem  Moravské  náměstí  6,  657 40  Brno.  O  kasační 
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. 
 
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.; 
kromě  obecných  náležitostí  podání  musí  kasační  stížnost  obsahovat  označení 
rozhodnutí,  proti  němuž  směřuje,  v  jakém  rozsahu  a  z  jakých  důvodů  je 
stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. 
 
V  řízení  o  kasační  stížnosti  musí  být  stěžovatel  zastoupen  advokátem;  to 
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo 
jej  zastupuje,  vysokoškolské  právnické  vzdělání,  které  je  podle  zvláštních 
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. 
 
Soudní  poplatek  za  kasační  stížnost  vybírá  Nejvyšší  správní  soud.  Variabilní 
symbol  pro  zaplacení  soudního  poplatku  na  účet  Nejvyššího  správního  soudu 
lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. 
 
V Praze dne 29. 8. 2018 
 
 
JUDr. Karla Cháberová v. r. 
předsedkyně senátu 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Válková