Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Anonymizované rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 26 Co 328/2018-1148'.

č. j. 26 Co 328/2018 - 1148 
 
U S N E S E N Í 
 
 
Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Burešové a 
soudců Mgr. Kláry Hrobské a JUDr. Tomáše Němce ve věci  
žalobců:  
a) MUDr. J  B
, narozený 
 
bytem 

 
 
b) Doc. PhDr. Z
 B
, narozená 
 
bytem 

 
 
oba zastoupeni advokátem JUDr. Pavlem Blanickým 
sídlem Vinohradská 1381/77, 120 00  Praha 2 
proti 
žalované:  
A
 S
, dříve H
, narozená 
 
bytem 

 
zastoupená advokátem JUDr. Petrem Pavlíkem 
sídlem Křižíkova 159, 186 00  Praha 8 
za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: 
Š
 H
DiS., narozená 
,  
bytem 

 
Ing. M
 H
, narozený 
 
bytem 

 
oba zastoupeni advokátem Mgr. Štěpánem Mládkem 
sídlem Skořepka 422/7, 110 00  Praha 1 
o žalobě pro zmatečnost, o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu Praha – východ 
ze dne 9. 4. 2018, č.j. 6 C 245/2006-1089 
takto: 
I. 
Usnesení  soudu  prvního  stupně  se  ve  výroku  II.  mění  tak,  že  výše  náhrady 
nákladů řízení činí 195 332,70 Kč; jinak se v tomto výroku a ve výroku I. potvrzuje.  
II. 
Žalovaná  a  vedlejší  účastníci  jsou  povinni  zaplatit  žalobcům  náhradu  nákladů 
odvolacího  řízení  195 332,70  Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci  tohoto  usnesení 
k rukám advokáta JUDr. Pavla Blanického.  

Odůvodnění: 
1. 
Usnesením  ze  dne  9.  4. 2018,  č.j.  6 C  245/2006-1089,  soud  prvního  stupně  výrokem  I.  zamítl 
žalobu pro zmatečnost, kterou se žalovaná domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze 
ze dne 16. 12. 2015 č. j. 30 Co 454/2014-844, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 4. 2016, č. j. 
30 Co 454/2014-861. Výrokem II. rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastníci jsou povinni společně 
a nerozdílně zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce 294 088,08 Kč, a to do 3 dnů od 
právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců.  
2. 
Proti  tomuto  usnesení  podala  žalovaná  včasné  odvolání.  Uvedla,  že  požadavek  soudu  prvního 
stupně,  aby  byl  žalobou  pro  zmatečnost  zpochybněn  celý  rozhodovací  řetězec  je  v rozporu  se 
zákonem  a  judikaturou.  Poukázala  na  ust.  §  229  odst.  1  zákona  č.  99/1963  Sb.,  občanského 
soudního  řádu,  v platném  znění  (dále  jen  „o.  s.  ř.“),  včetně  komentované  literatury,  a  dále  na 
usnesení Nejvyššího soudu ČR (dále jen „NS ČR“) ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 2103/2003. 
Rozhodnutím, kterým bylo řízení skončeno, je usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 
2015,  č.  j.  30  Co  454/2014-844,  ve  znění  opravného  usnesení  ze  dne  1. 4. 2016,  č.  j.  30  Co 
Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Brejchová 

link to page 1
26 Co 328/2018 
454/2014-861. Žalovaná navrhla v rámci řízení důkaz mj. výslechem svědka z Krajského soudu 
v Praze  k přidělení  věci  sp.  zn.  30  Co  454/2014,  konkrétně  pak  JUDr.  Šebka,  případně  jiné 
osoby,  která  podepisovala  věc  za  správnost  vyhotovení.  Soud  měl  popřípadě  učinit  dotaz,  kdo 
konkrétně  vysvětlí  chronologii  předloženou  soudu,  a  kdo  konkrétně  rozhodoval  o  tom,  že  věc 
bude přidělena senátu 30 Co, na základě čeho a podle jakého postupu. Soud prvního stupně však 
navrhovaný  důkaz  neprovedl.  Pokud  jde  o  výrok  II.  napadeného  usnesení,  mělo  by  být 
aplikováno ust. § 150 o. s. ř. ve smyslu příkladů mimořádných důvodů pro nepřiznání náhrady 
nákladů řízení, které soudy nejčastěji zohledňují, jako jsou morální důvody, zdravotní důvody, či 
nepříznivá sociální situace účastníka. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil usnesení soudu 
prvního  stupně  tak,  že  se  usnesení  Krajského  soudu  v Praze  ze  dne  16.  12.  2015,  č.  j.  30  Co 
454/2014-844, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 4. 2016, č. j. 30 Co 454/2014-861, zrušuje.   
3. 
Také  vedlejší  účastníci  na  straně  žalované  podali  proti  uvedenému  usnesení  odvolání,  avšak 
pouze  proti  jeho  výroku  II.  ohledně  náhrady  nákladů  řízení.  Uvedli,  že  soud  prvního  stupně 
nesprávně vyšel z tarifní hodnoty 14 814 575 Kč, tj. částky odpovídající původní hodnotě sporu. 
Takto  dospěl  k závěru,  že  hodnota  úkonu  právní  služby  činí  50 260  Kč  (snížená  o  20%). 
Nesprávně však aplikoval vyhlášku č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Dle názoru 
vedlejších  účastníků  nelze  v rámci  řízení  o  žalobě pro  zmatečnost  vycházet z původní  hodnoty 
sporu. Soud měl vycházet z ust. § 9 odst. 1 písm. a) a § 7 AT, kdy tarifní hodnota činí 10 000 Kč 
a odměna za jeden úkon právní služby pak 1 500 Kč. Důvodem je skutečnost, že řízení o žalobě 
pro  zmatečnost  je  samostatným  řízením,  kdy  je  předmětem  řízení  o  žalobě  toliko  zrušení 
nezákonného  rozhodnutí,  nikoliv  rozhodování  o  věci  samé.  O  takové  žalobě  lze  rozhodnout  i 
bez znalosti peněžní hodnoty sporu. Odkázali na dnes již zrušenou vyhlášku 484/2000 Sb. a její   
§ 10, řešící sazbu odměny ve věcech žalob pro zmatečnost. Mají za to, že právě § 9 odst. 1 AT 
toto ustanovení nahradil. Zároveň zpochybnili účelnost vynaložených nákladů žalobců. Navrhli, 
aby odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalobcům přizná 
náhradu nákladů řízení ve výši 10 345,50 Kč.  
4. 
Žalobci  k odvolání  žalované  a  vedlejších  účastníků  uvedli,  že  není  pravdou,  že  soud  prvního 
stupně uzavřel, že je třeba, aby byl žalobou pro zmatečnost zpochybněn celý řetězec rozhodnutí. 
Nic  takového  soud  prvního  stupně  nevyslovil.  Žalovaná  namítala,  že  věc  byla  již  od  počátku 
nesprávně  přidělena  do  senátu  30  Co.  Touto  námitkou  (vznesenou  žalovanou  při  jednání  dne      
9.  4.  2018)  se  soud  prvního  stupně  zabýval.  Žalovaná  svou  argumentací  v odvolání  paradoxně 
dává  za  pravdu  soudu  prvního  stupně  v tom,  že  se  touto  její  námitkou  (první  přidělení  věci) a 
námitkou vznesenou nad rámec žalobního tvrzení nelze zabývat pro uplynutí zákonných lhůt. Je 
nepochybné,  že  dle  §  229  odst.  1  o.  s.  ř.  může  být  žalobou  pro  zmatečnost  napadeno  pouze 
pravomocné rozhodnutí soudu, kterým bylo řízení skončeno, a důvod zmatečnosti pak uplatněn 
v zákonné lhůtě dle § 234 odst. 1 o. s. ř. (např. rozhodnutí NS ČR ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 21 
Cdo 353/2006). Právní závěry soudu prvního stupně napadené žalovanou neměly žádný vliv na 
rozhodnutí tohoto soudu. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že ve věci rozhodoval 
správný  senát  30  Co,  kterému  byla  věc  přidělena  v režimu  výjimky  podle  rozvrhu  práce 
Krajského  soudu  v Praze,  platného  od  15.  10.  2014,    pro  občanskoprávní  úsek,  písmeno  c). 
Skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn správně a úplně. Chronologie přidělování věcí 
je pak zcela irelevantní mj. proto, že věc byla přidělena senátu 30 Co právě na základě uvedené 
výjimky, stanovené rozvrhem práce. Další dokazování je tak zcela bezdůvodné a zbytečné. Pokud 
jde o výrok II. ohledně nákladů řízení a návrh žalované na aplikaci § 150 o. s. ř., dle žalobců pro 
toto  nejsou  splněny  zákonné  podmínky.  Morálních  důvodů  se  nelze  dovolávat,  neboť  díky 
účelovým  postupům  žalované  probíhá  soudní  řízení  již  od  roku  2000.  Žalovaná  použila  proti 
žalobcům  jako  prostředek  odvety  agresivní  způsoby,  když  skandalizovala  žalobce  za  použití 
veřejných sdělovacích prostředků a iniciovala vysílání televizních reportáží koncipovaných tak, že 
jsou  to  žalobci,  kteří  ji  svým  jednáním  přivedli  do  bídy.  Uvedené  reportáže  obsahovaly 
nepravdivé skutečnosti a informace, za které se dokonce musela TV NOVA žalobcům omluvit 
Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Brejchová 
 

link to page 1
26 Co 328/2018 
(viz  rozsudek  Městského  soudu  v Praze  ze  dne  22.  1.  2008,  sp.  zn.  34  C  3/2007,  a  rozsudek 
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 1 Co 260/2008). Účelové je rovněž tvrzení     
o  jejích  majetkových  poměrech.  Na  počátku  meritorního  řízení  byla  žalovaná  vlastníkem 
rozsáhlého nemovitého majetku, který však po vyhlášení rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze 
dne 14. 7. 2004 převedla na své děti, vedlejší účastníky, a tak se jej zbavila. Pokud jde o odvolání 
vedlejších  účastníků  a  případné  použití  analogie  vyhlášky  č.  484/2000  Sb.,  ta  byla  pro  svou 
protiústavnost  zrušena  nálezem  Ústavního  soudu  ČR  (dále  jen  „ÚS  ČR“)  ze  dne  17.  4.  2013,     
sp. zn. Pl. ÚS 25/12. Žaloba byla podána 10. 6. 2016 a určení výše nákladů řízení se tak řídí AT. 
Zrušená vyhláška č. 484/2000 Sb. vycházela z odlišné právní filosofie než AT. Žalobci odkázali 
na § 8 odst. 1 AT s tím, že ust. § 9 odst. 1 AT lze aplikovat pouze v případě absence ověřitelného 
údaje o ceně věci. V daném případě je předmětem řízení peněžité plnění, a to částka 14 814 575 
Kč,  a  je  proto  třeba  vycházet  z této  hodnoty  ve  spojení  s ust.  §  7  AT.  Rozhodnutí  ve  věci 
zmatečnosti  je  třeba  také  považovat  za  rozhodnutí  ve  věci  samé  ve  smyslu  ust.  §  228  odst.  3       
o. s. ř. Žalobci odkázali na judikaturu soudů, např. usnesení NS ČR ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 33 
Cdo  1596/2017,  či  usnesení  ÚS  ČR  ze  dne  7.  6.  2016,  sp.  zn.  III.  ÚS  900/16.  Navrhli,  aby 
odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně a přiznal jim právo na náhradu nákladů 
odvolacího řízení.  
5. 
Krajský  soud  v Praze  jako  soud  odvolací  přezkoumal  napadené  usnesení  podle  §  212  a §  212a 
odstavec 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a odvolání vedlejších 
účastníků je částečně důvodné, byť z jiných než jimi tvrzených důvodů. 
6. 
Žalovaná  podala  u  soudu  prvního  stupně  dne  10.  6.  2016  žalobou  pro  zmatečnost,  kterou  se 
domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2015 č. j. 30 Co 454/2014-
844,  ve  znění  opravného  usnesení  ze  dne  1. 4. 2016,  č.  j.  30  Co  454/2014-861,  kterými  bylo 
rozhodnuto o odvolání proti usnesení Okresního soudu Praha - východ ze dne 17. 7. 2014, č. j.    
6  C  245/2006  -  569,  ve  znění  opravného  usnesení  ze  dne  17.  7.  2014,  č.j.  6  C  245/2006-579, 
kterými soud zamítl návrh na změnu svého rozsudku ze dne 30. 4. 2003, č.j. 6 C 72/2000 - 212. 
Svůj  návrh  odůvodnila  tak,  že  ve  věci  rozhodoval  nesprávně  obsazený  soud,  neboť  v rozporu 
s rozvrhem  práce  Krajského  soudu  v Praze  byla  věc  mimo  pořadí  přidělena  senátu  30  Co. 
Uvedla, že dle rozvrhu práce platného ke dni 15. 10. 2014 měla být věc automaticky přidělena 
mezi senáty 17-32 Co, ale byla přidělena senátu 30 Co, který rozhodoval již v původním řízení. 
Poukázala na to, že žaloba na obnovu řízení je samostatná věc s vlastní spisovou značkou a nelze 
ji vnímat jako stejnou věc, tedy aby byla rozhodována stejným senátem jako věc původní. Dále 
konstatovala, že JUDr. Ivana Švehlová, která rozhodovala v původním řízení, byla v době vydání 
rozhodnutí předsedkyní soudu, a tudíž nadřízenou všem soudcům odvolacího soudu. U jednání 
dne 9. 4. 2018 doplnila, že se jedná pouze o skutečnost, kterou chce dokreslit situaci, neboť dle 
jejího  názoru  měl  ve  věci  rozhodovat  jiný  krajský  soud  než  Krajský  soud  v Praze.  Důvodem 
tohoto  závěru  je  dle  názoru  žalované  skutečnost,  že  na  psychiku  soudců  má  vliv  okolnost,  že 
v předchozím řízení rozhodovala jejich nadřízená. Jedná se o autocenzuru soudce. Dále u tohoto 
jednání  nově  zpochybnila  i  přidělení  ostatních  odvolání  do  senátu  30  Co  v rámci  celého  řízení 
pod spisovou značkou 6 C 245/2006, a to se stejnou argumentací. Oba vedlejší účastníci se plně 
připojili k argumentaci žalované a doplnili, že dle § 235a o. s. ř. je v řízení o žalobě na obnovu 
řízení garantován toliko soud prvního stupně, avšak toto ustanovení se netýká soudu odvolacího. 
Složení odvolacího soudu pak musí být dáno rozvrhem práce příslušného soudu.  
7. 
Žalobci navrhli zamítnutí žaloby pro zmatečnost. Poukázali na rozhodovací praxi soudů, zejména 
potom  na  nález  ÚS  ČR  ze  dne  21.  1.  2015,  sp.  zn.  II.  ÚS  1589/13,  dle  kterého  připouští-li 
interpretace konkrétního rozvrhu práce úvahu, musí být vykládán tak, aby bylo zjevné, že nedošlo 
ze  strany  soudu  k libovůli.  Pokud  jde  o  tvrzené  nesprávné  obsazení  soudu,  věc  byla  dle  jejich 
názoru  přidělena  v souladu  s tehdy  platným  rozvrhem  práce.  Žalovaná  po  celé  řízení  nic 
takového nenamítala. S ohledem na napadené rozhodnutí se žalované toliko nelíbí senát 30 Co, 
což je skutečnost, která však důvod zmatečnosti nezakládá.  
Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Brejchová 
 

link to page 1
26 Co 328/2018 
8. 
Na základě dokazování provedeného před soudem prvního stupně bylo zjištěno a prokázáno, že 
u soudu prvního stupně probíhalo pod sp. zn. 6 C 245/2006 řízení o obnovu řízení vedeného      
u stejného soudu pod sp. zn. 6 C 72/2000, a to na základě žaloby žalované ze dne 5. 6. 2006. 
V něm  se  žalobci  domáhali  na  žalované  zaplacení  částky  14 814 575  Kč  s příslušenstvím. 
Konečným  rozhodnutím  v tomto  původním  řízení  byl  rozsudek  Okresního  soudu  Praha  – 
východ  ze  dne  30.  4.  2003,  č.j.  6  C  72/2000-212,  ve  spojení  s rozsudkem  Krajského  soudu 
v Praze ze dne 14. 7. 2004, č.j. 30 Co 233/2004-335. Žalobě bylo vyhověno co do jistiny a části 
úroku  z prodlení  a  žalobcům  přiznána  vůči  žalované  náhrada  nákladů  řízení  před  soudy  obou 
stupňů. Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo zamítnuto rozsudkem NS ČR 
ze  dne  28.  3.  2007,  č.j.  33  Odo  209/2005-498.  Ústavní  stížnost  žalované  proti  rozsudku 
dovolacího soudu byla odmítnuta usnesením ÚS ČR ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 1453/07. 
Pokud jde o žalobu žalované na obnovu řízení (sp. zn. 6 C 245/2006), ta byla nejprve zamítnuta 
usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 4. 6. 2007, č.j. 6 C 245/2006-78, ve spojení 
s usnesením  Krajského  soudu  v Praze  ze  dne 17. 10.  2007, č.j. 30  Co  486/2007-116.  Obě  tato 
rozhodnutí zrušil NS ČR svým usnesením ze dne 11. 3. 2009, č.j. 28 Cdo 4927/2008-161, a věc 
vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně. Ten usnesením ze dne 6. 4. 2011, č.j. 6 C 245/2006-
248,  povolil  obnovu  řízení  vedeného  u  Okresního  soudu  Praha  –  východ  pod  sp.  zn.  6  C 
72/2000. Uvedené usnesení bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 
2011,  č.j.  30  Co  329/2011-292.  Poté  proběhlo  obnovené  řízení,  které  skončilo  vyhlášením 
usnesení ze dne 23. 4. 2014, č.j. 6 C 245/2006-569, ve znění opravného usnesení ze dne 17. 7. 
2014,  č.j.  6  C  245/2006-579,  kterým  byl  návrh  na  změnu  rozsudku  Okresního  soudu  Praha  – 
východ  ze  dne  30.  4.  2003,  č.j.  6  C  72/2000-212, a  rozsudku  Krajského  soudu  v Praze  ze  dne    
14.  7.  2004,  č.j.  30  Co  233/2004-335,  zamítnut,  a  dále  rozhodnuto  ohledně  náhrady  nákladů 
řízení účastníků. Proti uvedeným usnesením podala včasné odvolání žalovaná, a to v celém jejich 
rozsahu,  a  dále  vedlejší  účastnice  na  straně  žalované  Š
  H
  (která  do  řízení  v mezidobí 
vstoupila),  ta  však  jen  proti  výrokům  ohledně  náhrady  nákladů  řízení  ve  vztahu  k  ní.  Spis 
s odvoláním žalované a vedlejší účastnice byl Krajskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu 
předložen  dne  22.  10.  2014.  Věc  byla  přidělena  senátu  30  Co  pod  sp.  zn.  30  Co  454/2014. 
Usnesením  Vrchního  soudu  v Praze  ze  dne  14.  4.  2015,  č.j.  Nco  28/2015-656,  bylo  k námitce 
žalované rozhodnuto, že soudci Krajského soudu  v Praze JUDr. Kateřina Švecová, JUDr. Petr 
Wulkan a JUDr. Helena Černecká nejsou vyloučeni z projednávání věci, vedené u tohoto soudu 
pod sp. zn. 30 Co 454/2014. Krajský soud v Praze poté jako soud odvolací rozhodl o odvolání 
žalované  a  vedlejší  účastnice  na  straně  žalované  Š
  H
  proti  usnesení  Okresního  soudu 
Praha - východ ze dne 23. 4. 2014, č.j. 6 C 245/2006-569, ve znění opravného usnesení ze dne 
17. 7. 2014, č.j. 6 C 245/2006-579, svým usnesením ze dne 16. 12. 2015, č.j. 30 Co 454/2014-844, 
ve znění opravného usnesení ze dne 1. 4. 2016, č.j. 30 Co 454/2014-861, a to tak, že je meritorně 
potvrdil,  a  změnil  je  pouze  ohledně  náhrady  nákladů  řízení.  Dovolání  žalované  proti  tomuto 
rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením NS ČR ze dne 27. 4. 2017, č.j. 33 Cdo 
1596/2017-1031.  
9. 
Prvním  rozhodnutím  v rámci  řízení  o  obnovu  řízení,  proti  kterému  bylo  podáno  odvolání          
(v daném případě žalované), bylo usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. 7. 2006, 
č.j. 6 C 245/2006-31, o zamítnutí odkladného účinku žaloby o obnovu řízení. O odvolání rozhodl 
Krajský soud v Praze v senátu 30 Co ve složení JUDr. Ivana Švehlová, JUDr. Helena Černecká a 
JUDr.  Petr  Wulkan,  a  to  usnesením  ze  dne  13.  12.  2006,    č.  j.  30  Co  547/2006-53.  Senát 
Krajského soudu v Praze 30 Co pak opakovaně rozhodoval v rámci řízení o obnově řízení, např. 
o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí povolení obnovy řízení (usnesením 
ze dne 17. 10. 2007, č. j. 30 Co 486/2007 – 116), a o odvolání proti usnesení o přerušení řízení 
(usnesením ze dne 2. 6. 2010, č. j. 30 Co 100/2010 – 193).  
10. 
Senát  Krajského  soudu  v Praze  30  Co  ve  složení  JUDr.  Kateřina  Švecová,  JUDr.  Helena 
Černecká  a  JUDr.  Petr  Wulkan  rozhodoval  o  odvolání  proti  usnesení,  kterým  byla  povolena 
Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Brejchová 
 

link to page 1
26 Co 328/2018 
obnova řízení (usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2011, č. j. 30 Co 329/2011-292), 
a  usnesení,  kterým  soud  prvního  stupně  připustil  vedlejší  účastenství  Š
  H
  (usnesení 
Krajského  soudu  v Praze  ze  dne  31.  7.  2012,  č.  j.  30  Co  313/2012-343),  dále  pak  i  v případě 
rozhodnutí napadeného žalobou pro zmatečnost. 
11. 
Dle  rozvrhu  práce  Krajského  soudu  v Praze  pro  občanskoprávní  úsek,  ve  znění  účinném  od      
15.  10.  2014,  se  věci  zapisují  v pořadí,  ve  kterém  došly,  a  věci  Co  se  přidělují  automatickým 
počítačovým systémem po jedné. Rozvrh práce z tohoto obecného pravidla předpokládá výjimky. 
Mezi  nimi  mimo  jiné  na  straně  19  pod  písmenem  c)  uvádí:  „Věci,  v  nichž  bylo  již  dříve 
rozhodnuto zdejším soudem ať již ve věci samé, procesním rozhodnutím či vrácením věci bez 
věcného vyřízení, se přidělují senátu, který ve věci rozhodoval poslední; to neplatí v exekučních a 
opatrovnických  věcech  pokud  se  jedná  o  věc  specializace,  která  byla  zavedena  později  anebo 
pokud  důvod  specializace  vznikl  v  řízení  později.“  Senát  30  Co  tvořili  dle  rozvrhu  práce 
v uvedeném znění soudci JUDr. Kateřina Švecová, JUDr. Helena Černecká a JUDr. Petr Wulkan 
(strana  23  rozvrhu  práce).  V daném  případě  pak  byla  věc  přidělena  senátu  30  Co  na  základě 
citované výjimky v rozvrhu práce, neboť uvedený senát v rámci řízení o obnovu řízení vedeného 
u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 6 C 245/2006 již dříve rozhodoval o odvolání 
podaném proti usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 16. 4. 2012, č.j. 6 C 245/2006-
335, a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2012, č. j. 30 Co 313/2012-343. 
12. 
S takto zjištěným skutkovým stavem věci, který nedoznal změny ani v rámci odvolacího řízení, se 
odvolací soud ztotožňuje s tím, že má svou oporu v provedeném dokazování. Další dokazování, 
navržené  žalovanou,  konkrétně  výslechem  svědků,  považuje  i  odvolací  soud  za  nadbytečné  a 
neúčelné. Veškeré potřebné skutečnosti jsou zjistitelné jednak ze spisu soudu prvního stupně, a 
dále  pak  ze  zprávy  Krajského  soudu  v Praze,  podložené  rozvrhem  práce,  účinným  od  15.  10. 
2014,  resp.  k datu  22.  10.  2014.  O  výkladu  obsahu  tohoto  rozvrhu  práce  nemá  odvolací  soud 
žádné pochybnosti.   
13. 
Odvolací soud se zcela ztotožňuje i s právním hodnocením zjištěného skutkového stavu tak, jak 
jej učinil soud prvního stupně, který správně dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro 
vyhovění žalobě pro zmatečnost dle ust. § 229 o. s. ř.  
14. 
Předně  konstatuje,  že  uvedená  žaloba  byla  podána  včas,  tak  jak  správně  uvádí  soud  prvního 
stupně. Napadená rozhodnutí byla žalované doručena prostřednictvím jejího zástupce dne 11. 3. 
2016 a žaloba byla podána dne 10. 6. 2016, tedy v rámci tříměsíční lhůty dle § 234 odst. 1 o. s. ř. 
Ta se navíc ještě „prodlužuje“ tím, že ve věci bylo dne 9. 5. 2016 podáno dovolání, o kterém bylo 
rozhodnuto usnesením NS ČR, jež nabylo právní moci až dne 22. 5. 2017. Lhůta k podání žaloby 
pro zmatečnost tak skončila až dnem 22. 8. 2017 (§ 235 odst. 2 o. s. ř.).  
15. 
Pokud  jde  o  namítaný  důvod  zmatečnosti,  uzavírá  odvolací  soud,  že  při  přidělování  věci  – 
odvolání  žalované  a  vedlejší  účastnice  na  její  straně  proti  usnesení  Okresního  soudu  Praha  - 
východ  ze  dne  23.  4.  2014,  č.j.  6  C 245/2006-569,  ve  znění  opravného  usnesení  ze  dne  17.  7. 
2014,  č.j.  6  C  245/2006-579,  postupoval  Krajský  soud  naprosto  v souladu  s rozvrhem  práce, 
účinným k datu, kdy mu byla tato odvolání soudem prvního stupně předložena, tj. k datu 22. 10. 
2014.  Věc  měla  být  takto  přidělena  do  senátu  17-32  Co,  pokud  však  není  naplněna  podmínka, 
uvedená na straně 19 rozvrhu práce pod písmenem c). Ta splněna byla, neboť ve věci obnovy 
řízení v rámci předchozího rozhodování rozhodoval právě senát 30 Co (viz usnesení Krajského 
soudu v Praze ze dne 31. 7. 2012, č. j. 30 Co 313/2012-343). Správný je také závěr soudu prvního 
stupně, že dle uvedeného rozvrhu práce se věci přidělují jednotlivým senátům (17 Co, 18 Co a 
další),  nikoliv  konkrétním  soudcům.  Rozvrh  práce  pak  určuje,  kdo  je  aktuálně  členem  a 
předsedou tohoto senátu a jaká je náplň činnosti senátu.  Takto koncipovaný rozvrh práce není 
nikterak v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a je jím respektováno i právo účastníků 
na zákonného soudce dle čl. 38 Listiny základních práv a svobod (usnesení předsednictva ČNR č. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Brejchová 
 

link to page 1
26 Co 328/2018 
2/1993 Sb.), § 41 odst. 1 a §  42 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. 
Přiléhavá je rovněž citace judikatury soudu prvního stupně v uvedeném směru.  
16. 
Jestliže pak žalovaná až při jednání soudu prvního stupně dne 9. 4. 2018 doplnila, že i předchozí 
rozhodnutí v rámci řízení o obnovu řízení byla vydána nesprávně obsazeným senátem odvolacího 
soudu, odkazuje odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) na ust. § 232 odst. 2 o. s. ř., 
dle kterého rozsah, v jakém se rozhodnutí napadá, a důvod žaloby (důvod zmatečnosti) mohou 
být měněny jen v průběhu trvání lhůt k žalobě. Ta v daném případě skončila dnem 22. 8. 2017 
(viz shora). Pokud tedy žalovaná rozšířila své tvrzení (oproti tvrzení v žalobě pro zmatečnost) až 
při  jednání  dne  9.  4.  2018,  nelze  k těmto  tvrzením  přihlížet,  neboť  tak  učinila  po  uplynutí 
zákonné lhůty. V dané věci přitom nejde o případy vypočtené v ust. § 235d o. s. ř., ve kterých 
soud v řízení o žalobě pro zmatečnost není vázán rozsahem stanoveným žalobou.   
17. 
Zcela  nedůvodná  je  pak  námitka  žalované  ohledně  tvrzené  autocenzury  soudců  vzhledem 
k postavení  JUDr.  Ivany  Švehlové,  která  ve  věci  rozhodovala  v minulosti,  později  předsedkyně 
Krajského soudu v Praze. Jednak se jedná o námitku nekonkrétní (ve vztahu k důvodům žaloby 
pro  zmatečnost),  a  navíc  je  třeba  konstatovat,  že  podjatost  členů  senátu  30  Co  byla  k námitce 
žalované řešena, a rozhodnuto, že soudci uvedeného senátu nejsou vyloučeni z projednávání věci. 
V každém případě je správné konstatování soudu prvního stupně, že uvedená skutečnost nemůže 
mít  žádný  vliv  na  závěry  soudu  ohledně  správnosti  přidělení  věci  v rámci  odvolacího  řízení. 
K tomu došlo v souladu s platným rozvrhem práce (viz odůvodnění shora).  
18. 
Ze  všech  shora  uvedených  důvodů  tak  soud  prvního  stupně  proto  postupoval  zcela  správně, 
pokud žalobu pro zmatečnost pro nesplnění zákonných podmínek, uvedených konkrétně v ust.    
§ 229 odst. 1 písm. f)  o. s. ř., zamítl. 
19. 
Odvolací soud proto podle ust. § 219 o. s. ř. věcně správné meritorní rozhodnutí soudu prvního 
stupně výrokem I. potvrdil.  
20. 
Pokud  jde  o  náhradu  nákladů  řízení  před  soudem  prvního  stupně,  o  těch  bylo  správně 
rozhodnuto dle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Nesprávně však byla stanovena jejich 
výše, resp. rozsah. Soud prvního stupně správně aplikoval ust. § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 7. a 
§ 12 odst. 4 AT, neboť v daném případě je zapotřebí vycházet z hodnoty výše peněžitého plnění, 
tj. z částky 14 814 575 Kč, tedy původní hodnoty sporu. Žaloba pro zmatečnost je mimořádným 
opravným prostředkem a řízení o ní tvoří  tak s původním řízením jeden celek. V tomto směru 
odkazuje  odvolací  soud  na  usnesení  ÚS  ČR  ze  dne  7.  6.  2016,  č.j.  III.  ÚS  900/16-1,  které  se 
uvedenou  problematikou  rovněž  zabývá.  Vyhlášku  484/2000  Sb.  nelze  v žádném  případě 
uplatnit,  a  to  ani  analogicky,  neboť  byla  zrušena  pro  svou  protiústavnost,  a  navíc  se  jednalo          
o  samostatný  právní  předpis,  nesouvisející  nijak  s koncepcí  AT.  Odměna  právního  zástupce 
žalobců za úkon právní služby tak činí 80 416 Kč (40 208 Kč za každého ze žalobců). Celkem 
byly učiněny 2 úkony právní služby (vyjádření k žalobě pro zmatečnost a účast na jednání soudu 
prvního stupně dne 9. 4. 2018), což představuje částku 160 832 Kč. Dále náklady řízení tvoří 2 
režijní paušály po 300 Kč, tj. 600 Kč, dle § 13 odst. 3 AT, a 21% DPH ve výši 33 900,70 Kč; 
celkem tedy 195 332,70 Kč. Odměna za úkon právní služby  – převzetí a příprava zastoupení – 
nebyla právnímu zástupci žalobců přiznána.  Právní zástupce žalobců byl s věcí seznámen, když 
žalobce zastupoval i v řízení o obnovu řízení a rovněž v řízení o zaplacení částky 14 814 575 Kč, 
vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn.   6 C 72/2000. Odvolací soud tak změnil usnesení 
soudu prvního stupně ve výroku II. dle § 220 odst. 1 o. s. ř. pouze co do výše náhrady nákladů 
řízení, která správně činí 195 332,70 Kč, jinak jej dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (viz 
výrok I. tohoto usnesení). Lhůta k plnění náhrady nákladů byla správně stanovena dle § 160 odst. 
1 o. s. ř. na 3 dny a místo plnění k rukám právního zástupce žalobců, který je advokátem, podle § 
149 odst. 1 o. s. ř. 
21. 
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 224 
odst.  1  o.  s.  ř.,  kdy  i  v odvolacím  řízení  měli  žalobci  plný  úspěch  ve  věci. Náklady  odvolacího 
Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Brejchová 
 

link to page 1
26 Co 328/2018 
řízení  žalobců  pak  tvoří  2  úkony  právní  služby  (vyjádření  k odvolání  žalované  a  vedlejších 
účastníků,  účast  při  jednání  odvolacího  soudu  dne  12.  12.  2018)  opět  při  sazbě  za  jeden  úkon 
právní služby 80 416 Kč (viz výpočet a právní kvalifikace shora), tj. celkem za 2 úkony 160 832 
Kč. Dále je tvoří 2 režijní paušály po 300 Kč, tj. 600 Kč, dle § 13 odst. 3 AT, a 21% DPH ve výši 
33 900,70  Kč;  celkem  195 332,70  Kč.  Lhůta  k  plnění  této  náhrady  nákladů  byla  stanovena  dle      
§  160  odst.  1  o.  s.  ř.  na  3  dny  a  místo  plnění  k  rukám  právního  zástupce  žalobců,  který  je 
advokátem,  podle  §  149 odst.  1  o.  s.  ř.  Odvolací  soud  nesouhlasí  s výpočtem  náhrady  nákladů 
odvolacího řízení tak, jak jej provedl právní zástupce žalobců, který účtoval náklady odvolacího 
řízení samostatně vůči žalované a samostatně vůči vedlejším účastníkům na jeho straně. Vedlejší 
účastníci  vystupují  v řízení  na  podporu  účastníka  hlavního  a  jejich  odvolání  (v  daném  případě 
proti výroku ohledně náhrady nákladů řízení) je konzumováno odvoláním žalované ve věci samé, 
(včetně  závislého  nákladového  výroku).  Jedná  se  o  jinou  situaci,  než  kdyby  na  straně  žalované 
bylo vícero účastníků, kteří by podali odvolání. Právnímu zástupci žalobců tak lze přiznat pouze 
odměnu za shora uvedené úkony právní služby ve vztahu k žalované a vedlejším účastníkům jako 
protistraně žalobců.  
22. 
Odvolací  soud  pak  neshledal  žádných  důvodů  pro  aplikaci  ust.  §  150  o.  s.  ř.,  jak  navrhovala 
žalovaná.  Konstatuje,  že  tvrzení  žalované  v tomto  směru  byla  zcela  obecného  charakteru. 
Žalovaná  nikterak  nespecifikovala,  z jakých  konkrétních  důvodů  na  její  straně  by  soud  měl 
postupovat  dle  tohoto  ustanovení.  Žádné  důvody  hodné  zvláštního  zřetele  pro  celkové  či 
částečné odepření náhrady nákladů řízení žalobcům tak nebyly odvolacím soudem zjištěny.  
Poučení: 
Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu 
soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu Praha - východ. Dovolání je přípustné 
v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky 
hmotného  nebo  procesního  práva,  při  jejímž  řešení  se  odvolací  soud  odchýlil  od  ustálené 
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla 
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem 
vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, 
§ 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací 
soud.  
 
 
Praha dne 12. prosince 2018 
 
 
JUDr. Kateřina Burešová v. r.  
 
 
 
 
 
                   
předsedkyně senátu 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Lucie Brejchová