Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Vypis rozsudku postupem podle §283 tr. ř.'.

č. j. 5 To 150/2020 - 1039 
 
USNESENÍ 
 
Krajský soud v Ostravě projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. června 2020 stížnosti 
1. odsouzeného O. S., narozeného XXXXX, proti výroku ad II., 2. státního zástupce Okresního 
státního zastupitelství ve Frýdku-Místku proti výroku ad I. usnesení Okresního soudu ve Frýdku-
Místku ze dne 13. 3. 2020 č. j. 1 T 61/2017-1022 a rozhodl  
takto: 
Podle  §  148  odstavec  1  písmeno  c)  trestního  řádu  se  stížnosti  odsouzeného  O.  S.  
proti výroku ad II/ a státního zástupce proti výroku ad I/ jako nedůvodné zamítají.  
 
Odůvodnění: 
1.  Napadeným  usnesením  okresní  soud  pod  bodem  ad  I.  výroku  podle  §  83  odst.  1  tr.  zákoníku 
rozhodl, že se odsouzený O. S. osvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku 
Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 8. 2017 č. j. 1 T 61/2017-752, který nabyl právní 
moci dne 29. 11. 2017. Pod bodem ad II. téhož usnesení pak podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítl návrh 
odsouzeného O. S. na povolení obnovy řízení ze dne 22. 10. 2019 soudu doručeného dne 27. 11. 
2019 do rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 8. 2017 č. j. 1 T 61/2017-752, 
který nabyl právní moci 29. 11. 2017. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že během zkušební doby 
podmíněného  odsouzení  se  odsouzený  nedopustil  přestupku  ani  trestného  činu.  Ochranné 
psychiatrické léčení v ambulantní formě, byť zpočátku s lékaři nespolupracoval, je v současné době 
stále  řádně  vykonáváno.  Je  skutečností,  že  odsouzený  učinil  u  soudu,  státního  zastupitelství  i 
Magistrátu  města  Třince  řadu  podání,  v nichž  konstantně  hájí  domnělá  práva  v souvislosti 
s Honebním společenstvem Vendryně, která obsahují i invektivy vůči soudu, státnímu zástupci, 
úředním osobám a ve dvou případech došlo k verbálnímu napadání úředních osob a vyhrožování. 
S ohledem na skutečnost, že okresní soud má dostatek poznatků k těmto projevům odsouzeného, 
považoval za nadbytečný důkazní návrh státního zástupce, aby obstarával další listiny Magistrátu 
města Třince, případně státního zastupitelství, jejichž obsahem jsou podání odsouzeného. Okresní 
soud si byl vědom skutečnosti, že vedení řádného života během zkušební doby odsouzeným O. S. 
bylo posuzováno šířeji než v rozsahu, zda spáchal trestný čin případně přestupek, ale věcí se zabýval 
ze  tří  poloh,  jednak  z hlediska  trestní  odpovědnosti  za  přečin  pomluvy  podle  §  184  odst.  1  tr. 
zákoníku, když jde o bagatelní trestný čin, u něhož se trestní odpovědnost uplatňuje zcela výjimečně 
v případech,  nestačí-li  ochrana  podle  práva  občanského.  Dále  se  věcí  zabýval  z hlediska  věku 
odsouzeného, který je osobou bezmála osmdesátiletou a konečně i tím, že existují i jiné prostředky 
nápravy věci mimo působnost trestního práva a i v jeho mezích prostředky mimo hrozbu věznění. 
Okresní soud nijak nezpochybňuje, že v souvislosti s přečinem pomluvy byl odsouzený prověřován 
během zkušební doby, ale věc byla následně odložena. Je si vědom i obsahu podání adresovaných 
soudu, státnímu zastupitelství i magistrátu, která jsou minimálně v etické rovině nepřijatelná. Musel 
však také reflektovat na skutečnost, že primátorka magistrátu, úředník zařazený do obecního úřadu 
obce s rozšířenou působností, soudce i státní zástupce spadají do kategorie úředních osob, které 
reprezentují orgány veřejné moci, přitom nejsou nadány aurou nedotknutelnosti a z titulu výkonu 
své funkce musí být schopny akceptovat jistou dávku, byť neoprávněné kritiky za předpokladu, že 
toto  jednání  nezasahuje  zásadním  způsobem  do  osobních  práv  úřední  osoby  garantovaných 
listinou základních práv a svobod. Skutečnost, že odsouzený již po dobu pěti let hájí svá domnělá 
práva, stěží může ohrozit vážnost primátora, svou urputností vejde v širší známost jako kverulant 
a svými podáními pak škodí především sám sobě. Pokud jde o jeho podání vůči soudu a státnímu 
Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Juřičková.  

 

5 To 150/2020 
zastupitelství, tato nijak nevybočují z kolejí expresivně vyjádřeného nesouhlasu s postupem soudců 
či státního zástupce, kdy je v jejich možnostech na tato podání adekvátně reagovat. Odsouzený 
sám  je  osobou  ve  věku  takřka  80  let,  zdravotně  i  pohybově  indisponovanou,  dle  znaleckého 
posudku  trpící  duševní  poruchou.  Eventuální  prodloužení  zkušební  doby  by  pak  bylo 
bezpředmětné, neodpovídající situaci, a to s poukazem na závěry znaleckého posudku v následné 
trestní věci v době, kdy odsouzený činil podání na jiné orgány, která se kryje s dobou podmíněného 
odsouzení, kdy znalec dospěl k závěru, že odsouzený není za jednání trestně odpovědný v důsledku 
podstatně snížené schopnosti rozpoznávací a zcela vymizelé schopnosti ovládací. Pokud by bylo 
nezbytné zabývat se otázkou ochranného léčení u odsouzeného O. S., bylo by namístě se touto 
otázkou zabývat z hlediska ust. § 99 odst. 5, 6 tr. zákoníku.  
2.  Pokud  jde  o  výrok  pod  bodem  ad  II.,  vychází  soud  ze  skutečnosti,  že  se  nejedná  v podání 
odsouzeného  o  skutečnosti  nebo  důkazy  soudu  dříve  neznámé,  které  by  mohly  ve  spojení  se 
skutečnostmi  a  důkazy  známými  už  dříve,  odůvodnit  jiné  rozhodnutí  o  vině  nebo  přiznaném 
nároku  poškozeného  na  náhradu  škody  nebo  nemajetkové  újmy  v penězích  nebo  na  vydání 
bezdůvodného  obohacení  anebo  vzhledem  k nimž  by  původně  uložený  trest  byl  ve  zřejmém 
nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh 
trestu  by  byl  ve  zřejmém  rozporu  s účelem  trestu,  tedy  podání  nesplňuje  podmínky  obnovy 
uvedené  v  §  278  odst.  1  tr.  ř.  a  v případě  odsouzeného  se  jedná  toliko  o  opakování  tvrzení  o 
skutečnostech,  které  byly  vyřešena  již  jak  v rámci trestního  stíhání,  tak  i  v předchozím  řízení o 
obnově.  
3.  Usnesení napadli včas podanými stížnostmi jak státní zástupce Okresního státního zastupitelství 
ve Frýdku-Místku, který stížnost směřoval proti výroku uvedenému pod bodem I., tak i odsouzený 
O. S., který ji směřoval proti výroku uvedenému pod bodem II.  
4.  Státní  zástupce  v odůvodnění  stížnosti  vyslovil  nesouhlas  s rozhodnutím  soudu  s tím,  že 
posuzování toho, zda odsouzený vedl ve zkušební době řádný život, nebylo dostatečné, neboť 
okresní soud neměl k dispozici veškeré dostupné důkazy o chování odsouzeného ve zkušební době 
a důkazy, které měl, nesprávně vyhodnotil. Podle jeho názoru vedení řádného života nelze spojovat 
pouze  s tím,  že  odsouzený  ve  zkušební  době  nespáchal  trestný  čin  či  přestupek,  ale  je  nutné 
spatřovat širší souvislosti dopadu chování odsouzeného ve zkušební době na společnost a rovněž 
to, zda podmíněné odsouzení splnilo svůj účel. To podle něj v této věci rozhodně nebylo, neboť 
odsouzený v mimořádném rozsahu útočí na různé osoby, ať již v úředním či toliko občanském 
postavení a obviňuje je ze spáchání podvodného jednání, případně dalšího jednání, které považuje 
za trestné a svá podání adresuje soudu, státnímu zastupitelství, Magistrátu města Třince a Policii 
ČR. Takové chování odsouzeného není možné považovat za vedení řádného života, navíc jeho 
podání  byla  posuzována  jako  nedůvodná  a  přesto,  že  byl  o  nedůvodnosti  svých  tvrzení 
vyrozumíván, nebyl ochoten své hrubé jednání ukončit. Okresní soud proto měl a mohl podání 
odsouzeného a odpovědi dotčených institucí z jejich obsahu vyhodnotit. Již při znalosti podání, 
která  byla  adresována  soudu,  případně  mu  byla  postupována  státním  zástupcem,  je  zřejmé,  že 
odsouzený nemohl ve zkušební době vést řádný život. Navíc pokládá za nutné zdůraznit, že vedení 
řádného  života  ve  zkušební  době  zahrnuje  rovněž  to,  zda  odsouzený  řádně  vykonával  uložené 
ochranné  psychiatrické  léčení  ambulantní  formou  a  zde  považuje  i  za  nutné  akcentovat,  že 
v průběhu zkušební doby soud musel nařídit veřejné zasedání, neboť odsouzený nespolupracoval 
s lékařem, u kterého měl  ochranné léčení vykonávat, jeho postoj k léčení je negativní. Navíc je 
zřejmé, že lékař podává soudu zprávy o tom, že ochranné léčení plní svůj účel, avšak vzhledem 
k tomu,  že  toto  léčení  mělo  mj.  zabránit  tomu,  aby  odsouzený  pokračoval  ve  svém  zjevně 
kverulujícím  jednání,  což  se  nepochybně  nestalo,  je  plnění  účelu  ochranného  léčení  velmi 
pochybné. Soud měl proto novým znaleckým posudkem zjistit, proč tomu tak je a zejména, zda to 
svým přístupem spoluzavinil odsouzený. Zde pak poukázal na odstavec 8. odůvodnění napadeného 
usnesení. Poté navrhl, aby Krajský soud v Ostravě napadené usnesení podle § 149 odst. 1 tr. ř. 
zrušil, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že se podle § 83 odst. 1 písm. b) 
Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Juřičková.  

 

5 To 150/2020 
tr.  ř.  ponechávám  v platnosti  podmíněné  odsouzení  z rozsudku  Okresního  soudu  ve  Frýdku-
Místku  a  zkušební  doba  se  prodlužuje  o  12  měsíců,  když  pouze  tímto  postupem  lze  zabránit 
vyslovení osvědčení ve smyslu § 83 odst. 3 tr. zákoníku a soud bude moci učinit řádná zjištění ve 
vztahu  k vedení  či  nevedení  řádného  života  odsouzeným  v prodloužené  zkušební  době 
podmíněného odsouzení.  
5.  Odsouzený  O.  S.  v odůvodnění  své  stížnosti  vyslovil  důrazný  požadavek,  aby  byli  k jednání 
u Krajského soudu v Ostravě přizváni svědkové, které k projednání navrhl u soudu okresního, kam 
však  tito  svědkové  pozváni  nebyli.  Jedná  se  o  státního  zástupce  OSZ  z  Frýdku-Místku  Mgr. 
Miroslava  Nogola,  policistku  Mgr.  Sikorovou,  která  vedla vyšetřování  v Třinci,  Davida  H.,  nar. 
XXXXX, a Jiřího H., nar. XXXXX. Dále žádal, aby byly k jednání předloženy kvalifikační doklady 
od lovecké zkoušky starostky Třince paní Palkovské z roku 2008 a pana H. z roku 2007 a také 
docházková účast, která se vede na určitých jednáních či školeních, kde tyto spisy jsou nutné, aby 
se ukázala pravda. V dalším odůvodnění stížnosti zdůraznil, že i v této stížnosti jako obvykle píše 
jen pravdu. Státní zástupce Nogol od počátku zneužívá své pravomoci ve věci starostky Třince, 
která  nabyla  lovecký  lístek  v Karviné.  Od  samého  počátku  jejich  stížnosti  na  policii  a  státního 
zástupce Brázdu, který první vedl tento případ, a tento shodil pod koberec a pak se z něho stal 
soudce, který soudí občany. Tento případ převzal Nogol, který ho dal přes policistku Sikorovou 
vyšetřit dr. P. v Havířově, aby vyšetřil, že je hloupý, protože hájil spravedlnost v případě starostky 
Věry Palkovské jako předseda kontrolní a revizní komise Honebního společenství Vendryně, které 
nejen založil, financoval a hájil, protože tam pytlačili. Jelikož měli důležité informace, že starostka 
nabyla lovecký lístek podvodem za úplatu, tak na ni podal trestní oznámení, což dopadlo tak, že 
nakonec  musel  jezdit  k psychiatrovi  do  Šternberku,  aby  ho  udělal  na  přání  Nogola  a  Sikorové 
hloupým. Nastrčili mu § 184 tr. zákoníku a Šigut, ten gauner ho odsoudil a pak následovaly další 
tresty,  kdy  na  něho  nastrčili,  že  nechodí  na  povinnou  kontrolu  k lékaři  psychiatrovi  na  Sosnu. 
K tomu několikrát uvedl, že poprvé, když dostal pozvánku, aby se dostavil, byl v nemocnici na 
Sosně.  Když  byl  původně  pozvaný  podruhé, žádnou  pozvánku  nedostal.  To  na  něho  nahráli a 
odsoudili ho. Když  jim říkal, ať mu ukážou, že mu pozvánku poslali, tak ho poslali, víte kam a nic 
mu neukázali. Doktora navštěvoval poctivě, soud už tu podmínku osvědčil, ale Nogol se bojí, že 
říkal, že na sociální sítě to dám kamarádovi, ať opíše, jaké podvody dělali při jeho trestním stíhání. 
Už nevědí, co mají dělat, tak ho dokonce šikanují, a to jak někteří úředníci z Třince, tak policie a 
státní zástupce. Při jejich šetření a za pomoci poctivých policistů vyhledali, jak se dělali myslivecké 
zkoušky v Karviné bez kurzu a je zarážející, že v Karviné dělali zkoušky dle jejich dokladů občané 
z Prahy,  od  Prahy,  z celé  republiky,  dokonce  ze  Slovenska,  a  to  hlavně  s tituly.  Policie  a  státní 
zástupci, jak z Ostravy, tak Frýdku-Místku, tak z Olomouce a dokonce i z Prahy to dali vždy nazpět 
do Frýdku-Místku. Dokonce ani GIBS se o tyto podvody policistů nezajímal, vždy to utopil ve 
Frýdku-Místku  nebo  v Ostravě  a  hlavně  Gráfová,  to  byl  hrobař  těchto  stížností.  Na  krajském 
ředitelství  to  byla  ta,  která  vyřizovala  stížnosti  a  podepisoval  je  Tuhý,  na  kterého  v televizi 
Barrandov říkal Soukup jaký to byl gauner. Však ho taky uklidili a on podepisoval rozhodnutí na 
občany za pravdu. A teď vám, páni soudci, popíše státního zástupce Nogola, co  s ním zažil, jaký 
to je exot. Rukama nohama zatlouká trestnou činnost starostky Palkovské, lovecký lístek Palkovské 
zařídil H., referent životního prostředí pro myslivost na úřadě Třinec přes S. OMS Karviná a M., 
který  bohužel  už  nežije.  Dělal  „extrémního“  učitele  na  OMS  v Karviné  a  tyto  informace  mu 
podával se svým přítelem Zdeňkem B., který měl chalupu, a tu tam chodili opravovat a udržovat. 
Tento občan, když se večer sedělo venku v letním čase, tak se vykládaly všelijaké historky, také 
nabízel manželce, aby si udělala lovecký lístek, že jí k tomu pomůže, na úplatku se domluví, že není 
sám. Poté, když nastoupila Palkovská na úřad, tak se začaly věci hýbat. V té době byl také ředitelem 
TŽ C. Jiří, který také v té době nabyl lovecký lístek a zbrojní průkaz jako ta Palkovská. Jelikož se 
všichni znali s H. a ten zase se S. a M., nebyl pro něho žádný problém, jako bývalý Těšíňák, zařídil 
jim tyto doklady. Dále podotkl, že ti, kteří chtěli nabýt lovecký lístek, museli rok dělat ze zákona 
adepta, a tu adepturu zase zařizoval Jan M.. Není podle něj žádný problém v dnešní technice si 
vyzvednout docházkový list, jak navštěvovali školení a je knížka adepta a tam se zapisují veškeré 
Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Juřičková.  

 

5 To 150/2020 
brigády,  docházky  ke  krmelci,  sběr  letniny  a  také  povinné  střelby,  a  to  je  vizitka  adepta.  Dále 
popisuje jeden případ jejich bývalého člena a posílá své vyjádření od policie, které bylo dožádáno 
z OMS Karviná k soudu. Ten pan H. začal navštěvovat ve Frýdku-Místku na OMS kurz o první 
lovecký lístek. V polovině kurzu mu to nějak nešlo, tak to tam ukončil a přešel do Karviné. Nevědí, 
co tam měl za problémy, ale vědí, že je to bývalý policista, kterého od policie vyhodili. Tak tyto 
známosti má. Hned si udělal kurz v Karviné, ale i tam do kurzu nechodil. Takže máte důkaz, že 
takové  podvody  se  dělají  s loveckými  lístky  v Karviné,  není  velkým  tajemstvím,  že  takovým 
způsobem  nabývají  lovecký  lístek  i  státní  zástupci,  policisté  a  soudci  a  pak  se  divíte,  že  jeden 
druhého hájí a zakrývá, protože má strach, že to taky někdo na něho vykřičí. Nemusí se bát ten, 
kdo má lovecký lístek i zbrojní průkaz poctivě. Ve vyjádření k dopisu, který mu zaslal Okresní soud 
ve Frýdku-Místku u sp. zn. 1 T 61/2017-752, uvedl, že O. S. se osvědčil, řádně docházel k lékaři. 
Neví, že by soudce špatně rozhodl. Na obci žije spořádaným životem občana. Že píše na úředníky 
a hájí pravdu, to se týká hlavně také Nogola, státního zástupce z Frýdku-Místku, který ho šikanuje 
a napadá, proto píše hlavně na jeho osobu, jak kryje trestnou činnost úředníků v Třinci, hlavně to 
znamená, že dle Nogola si může dělat, co chce a někteří kamarádi ve Frýdku-Místku mu to budou 
tolerovat a zákon je nezajímá. Takové bláboly píše, že nespolupracoval s lékařem. Takový znalec, 
jako byl a je P. v Havířově, který přišel za ním do nemocnice, protože odmítal, aby ho odvezli 
k němu do Havířova, tak mu v Sosně v nemocnici řekl, že je možné, že byl reprezentant v boxu a 
chytil na hlavu. Ale on to dělá jenom pro peníze, a snad se také o gáži dělí s policisty. To je jeho 
osobní názor, protože policista H. ho tam chtěl zavézt, už přijel pro něho domů, ale on měl echo, 
aby domů nejel. Tak přijel za ním, tak byl pro ně důležitý. Tento kriminalista bývá kousek od něho 
a  on  mu  říká  listonoš.  Pouze  tím  postupem,  co  nabízí,  lze  takového  státního  zástupce  zprostit 
takové pracovní ponuky, aby nevedl lidi do takového maléru, jako jeho. Když žádal po Nogolovi, 
ať předvolá ty a ty svědky, tak mu řekl, že Sikorová si může předvolat, koho chce. Tak neví, jaké 
má dozorující státní zástupce povinnosti, jí nařídit, aby předvolala svědky. Ale on napíše, proč tak 
neudělala, protože jí připomněl, jak její manžel, také policista, už bývalý, po převratu v roce 1989 
prodával pančovaný alkohol v maringotce v Bukovci u polské hranice a měl tam bílého koně a ten 
se, jak šli po tom policistovi, oběsil. Tak Sikorová má strach, že se to znovu otevře a Nogol, ten o 
tom ví. Taková je pravda, o některých policistech v Třinci by i mohl napsat knihu, ale on se té 
pravda nebojí. Část stížnosti napsal odsouzený na vyjádření jednatele OMS Karviná Jaroslava S. a 
k tomu dodává k obsahu vyjádření, že takto lhali a podváděli jen, aby měli zisk, protože se jedná o 
velké podvody a machinace s loveckými lístky, a to velkého rozsahu za ta léta, co to praktikují. Je 
třeba na tyto lumpárny nasadit zkušené kriminalisty a doufá, že to nyní bude splněno. Chtěl po 
Nogolovi, aby mu zajistil písemnosti, kdy H. začal dělat kurz ve Frýdku-Místku a kdy, ve kterém 
roce ho ukončil. Na to mu Nogol odepsal, že to nemůže zařídit, že na to nemá pravomoc. Přitom 
úkoluje ze zákona policii. Nevadí, a proto žádá, jestli mu to můžeme zajistit, že jejich společenství 
dostane od někoho z policie nebo státního zastupitelství takový dopis, na jeho adresu a ještě jednou 
takovou žádost dává na Davida H..  
6.  Krajský  soud  v Ostravě  podle  §  147  odst.  1  tr.  ř.  při  rozhodování  o  stížnostech  přezkoumal 
správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost a řízení 
předcházející napadeného usnesení, a poté dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného ani stížnost 
státního zástupce nejsou důvodné.  
7.  Z obsahu spisu krajský soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 28. 8. 
2017 č. j. 1 T 61/2017-752 byl  O. S. uznán vinným přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. 
zákoníku a dle téhož ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož 
výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 
v trvání 1 roku a 6 měsíců a podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo 
ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Rozsudek nabyl právní moci dne 29. 11. 2017, 
kdy usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 To 316/2017 bylo odvolání O. S. podle § 256 
tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Dále se z obsahu spisu podává, že přes počáteční problémy se 
Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Juřičková.  

 

5 To 150/2020 
odsouzený  dne  23.  11.  2018  dostavil  k zahájení  ochranné  ambulantní  léčby  k primáři  MUDr. 
Davidu Poledníkovi z psychiatrické ambulance CMS centra Třinec s.r.o. Ze zpráv primáře MUDr. 
Davida Poledníka ze dne 15. 2. 2019, 16. 8. 2019, 19. 11. 2019 a 2. 3. 2020 vyplývá, že odsouzený 
O. S. na kontroly dochází pravidelně v měsíčních intervalech, užívá léky a ochranné léčení plní svůj 
účel.  Dále  je  ve  spise  založen  znalecký  posudek  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie, 
vypracovaný znalcem MUDr. Jiřím Kovářem na odsouzeného O. S. dne 8. 12. 2018 na základě 
požadavku Policie ČR v trestní věci vedené na 1. OOK ve Frýdku-Místku  č. j. KRPT-149764-
19/TČ-2018-070271-103 na odsouzeného pro podezření z přečinů pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. 
zákoníku a vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku. Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že O. 
S. trpí duševní poruchou ve smyslu počínající vaskulární demence, kterou trpěl i v době, kdy měly 
být výše uvedené trestné činy spáchány. Vzhledem k přítomnosti této trvalé duševní poruchy byly 
v inkriminované době u posuzovaného schopnosti rozpoznávací podstatně sníženy, a schopnosti 
ovládací  vymizelé.  Z psychiatrického  hlediska  může  být  pobyt  vyšetřovaného  na  svobodě  bez 
patřičné léčby nebezpečný, resp. nelze vyloučit recidivu jeho jednání, a proto znalec navrhl uložení 
ochranného léčení psychiatrického ambulantní formou. Z důvodu duševní poruchy je O. S. pouze 
částečně  schopen  účasti  v trestním  řízení.  Znalecké  zkoumání  bylo  nařízené  v souvislosti  s 
opakovanými  podáními  odsouzeného  Magistrátu  města  Třince,  okresnímu  soudu  a  okresnímu 
státnímu zastupitelství a verbálním i útoky na jejich pracovníky.  
8.  Z usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 6. 2019 č. j. 1 T 61/2017-914, které nabylo 
právní moci dne 7. 6. 2019, krajský soud zjistil, že podle § 283 písm. d) tr. ř. byl odsouzenému 
zamítnut  návrh  na  povolení  obnovy  řízení  v předmětné  věci  s odůvodněním,  že  důkazy,  které 
v návrhu na povolení obnovy řízení uváděl, byly toliko opakováním jeho návrhů z trestního řízení.  
9.  Z opisů rejstříku přestupků a rejstříku trestů bylo zjištěno, že odsouzený v těchto nemá žádný nový 
záznam.  
10. Na  základě  výše  uvedených  skutečností  dospěl  Krajský  soud  v Ostravě  po  přezkoumání  věci 
k závěru, že stížnosti odsouzeného O. S. ani státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve 
Frýdku-Místku nejsou důvodné. Plně odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného usnesení a 
současně konstatuje, že rozhodnutí okresního soudu je zcela zákonné a správné, tento se velmi 
citlivě vypořádal se všemi okolnostmi případu. Nepochybné je, že odsouzený  O. S. trpí trvalou 
duševní poruchou, která se u něj postupně rozvinula a již velmi dlouhou dobu se nedokáže smířit 
se situací v oblasti myslivosti, které se dlouhodobě věnoval, a tuto situace objektivně posoudit. 
Těžiště  ochrany  společnosti  před  útoky  na  pracovníky  Magistrátu  v Třinci,  policie  a  státního 
zastupitelství ani ochrany odsouzeného  O. S. před samotným jeho jednáním zjevně nespočívají 
v prodloužení  zkušební  doby  podmíněného  odsouzení  ani  případnému  nařízení  podmíněně 
odloženého  trestu  odnětí  svobody  k výkonu,  pokud  nelze  jednoznačně  dospět  k závěru  o  jeho 
trestní odpovědnosti za jednání, jichž dopouští. To koneckonců vyplývá i z toho, že nebyl postižen 
ani pro přestupek ani odsouzen pro trestný čin. Formálně tedy nelze dospět k jinému závěru, než 
že se ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Řešení uvedené situace se nepochybně 
nachází v rámci výkonu ochranného léčení odsouzeného a závisí na rozhodnutí lékařů.  
11. Pokud jde o návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení, nesplňuje podmínky stanovené v § 278 
odst. 1 tr. ř. , když se jedná toliko o opakování jeho obhajoby z trestního řízení a z týchž důvodů 
byl zamítnut i jeho předchozí návrh na povolení obnovy řízení.  
12. Nemohl proto krajský soud po projednání věci postupovat jinak, než podle § 148 odst. 1 písm. c) 
tr. ř. stížnosti odsouzeného i státního zástupce jako nedůvodné zamítnout.  
 
Poučení: 
Proti tomuto usnesení není další řádný opravný prostředek přípustný.  
Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Juřičková.  

 

5 To 150/2020 
 
Ostrava 15. 6. 2020 
 
JUDr. Vladislav Topiarz v. r. 
předseda senátu 
 
 
Vypracovala: 
JUDr. Danuše Teschlerová v. r. 
 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Irena Juřičková.