Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 81 T 64/2016'.

3To 64/2017-531 
 
 
 
U s n e s e n í 
 
 
Krajský soud v Ostravě projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. dubna 
2017 odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku 
a obžalovaného D. V., nar. XXXXX, proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku 
ze dne 6. prosince 2016, č.j. 81T 64/2016-479, a rozhodl          t a k t o : 
 
 
Podle § 256 tr.ř. se odvolání obžalovaného D. V. a státního zástupce Okresního 
státního zastupitelství ve Frýdku-Místku    z a m í t a j í .  
 
 

O d ů v o d n ě n í : 
 
 
Napadeným rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 6.12.2016, č.j. 
81T 64/2016-479, byli obžalovaní Z. M. v D. V. uznáni vinnými zločinem týrání svěřené 
osoby dle § 198 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zákoníku, pro skutek, že v době nejméně od 
začátku roku 2012 do 8.12.2015, obž. D. V. vyjma období od konce měsíce května 2014 do konce 
měsíce srpna 2015, kdy s rodinou nežil ve společné domácnosti, ve XXXXX ve svém bydlišti na 
ul.  XXXXX,  jako  rodiče  nezletilých  dětí  *)  Petrklíče,  nar.  XXXXX,  Tulipána,  nar.  XXXXX  a 
Kopretiny, nar. XXXXX, XXXXX, tyto opakovaně v mnoha případech za závažnější, ale i drobné 
prohřešky nebo zcela bez důvodu, nepřiměřeně fyzicky trestali, kdy obžalovaný je bil koženým 
opaskem s kovovou přezkou do různých části těla, obž. Z. M. bila všechny tři děti rovněž pěstmi 
do různých částí těla i do obličeje, přičemž v jednom případě po úderu pěstí do obličeje nezl. 
Kopretiny, této začala téct z nosu krev, v jednom případě, dne 19.7.2015, obž. Z. M. uchopila nezl. 
Kopretinu za hlavu a udeřila ní o radiátor, čímž nezletilé způsobila zranění spočívající ve dvou 
tržně zhmožděných ranách délky 4 cm, kteréžto zranění si vyžádalo ošetření na traumatologické 
ambulanci  Nemocnice  ve  Frýdku-Místku,  děti  při  bití  plakaly,  přičemž  oba  obžalovaní  dětem 
přikazovali, aby v případě, že se jich někdo zeptá na původ četných modřin, které jim v důsledku 
bití vznikaly, říkaly, že tyto vznikly při různých smyšlených aktivitách, jako pád z kola, či  hra 
s jiným dětmi a aby říkaly, že se mají doma dobře, obžalovaná děti trestala tak, že musely stát 
nebo klečet s napřaženýma rukama, na které jim umístila knížky, a to i celou noc, až vyčerpáním 
usnuly na zemi, obž. Z. M. dětem vulgárně nadávala, že jsou hovada, kurvy, piče, oba obžalovaní 
nezletilé  Kopretině  vyčítali,  že  se  vůbec  neměla  narodit  a  že  měla  jít  do  nějaké  léčebny,  děti 
neměly klíče od domu a bytu, takže pokud někdo z obžalovaných nebyl doma, musely na něj čekat 
venku  před  domem,  obž.  Z.  M.  rovněž  zakázala  nezl.  Tulipánu  a  Kopretině  navštěvovat 
nízkoprahové zařízení pro děti a mládež XXXXX, kde se jim líbilo a toto jejich jednání trvalo do 
dne 8.12.2015, když dne 9.12.2015 byly všechny tři děti na základě usnesení Okresního soudu ve 
Frýdku-Místku ze dne XXXXX sp. zn. XXXXX, které se stalo téhož dne vykonatelným, předběžně 
svěřeny do pěstounské péče na přechodnou dobu,  přičemž v důsledku tohoto jejich jednání došlo 
u všech tří dětí k vývoji syndromu týraného a zanedbávaného dítěte a k disharmonickému vývoji 
osobnosti s přítomnou socio-emoční deprivací, u nezl. Petrklíče pak rovněž k poruše přizpůsobení 
s prodlouženou depresivní reakcí, která vyžaduje léčbu v rozsahu několika měsíců, a v případě 


                                                                       2                                            3To 64/2017 
 
neléčení  může  u  tohoto  nezletilého  dojít  k prohloubení  depresivního  syndromu  se  všemi 
negativními projevy a následky.
  
 
 
Za tuto trestnou činnost byl obž. Z. M. dle § 198 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí 
svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně 
odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Obž. D. V. byl podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku uložen 
trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, 82 odst. 1 tr. zákoníku 
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.  
 
 
Proti tomuto rozsudku podal ihned po vyhlášení u hlavního líčení odvolání státní zástupce 
a obž. D. V. tak učinil v zákonné lhůtě.  
 
 
Z odůvodnění odvolání státního zástupce je zřejmé, že je směřuje toliko proti výroku o 
trestu, a to v neprospěch obou obžalovaných. Uložené tresty považuje u obou obžalovaných za 
nepřiměřeně mírné vzhledem k dlouhé době páchání skutku trvajícího 4 roky, kdy byly krutému 
zacházení rodičů vystaveny všechny tři děti mladšího školního věku, přitom fyzické trestání bylo 
téměř na denním pořádku, šlo o údery pěstí do tváří, břicha, bití páskem s přezkou, škrábání po 
těle. Děti byly trýzněny dlouhodobým klečením se zatížením rukou knihami, často i po dobu celé 
noci. Dále je státním zástupcem poukazováno, že v době nepřítomnosti rodičů se děti bezprizorně 
pohybovaly  v okolí  domu,  svou  domácnost  neměly  přístupnou.  Nedostatek  klidného  spánku  a 
odpočinku je pro lidský, natož dětský organismus velmi zatěžující, zvláště má-li se následující 
den soustředit na školní výkon. Přehlédnout rovněž nelze ponižování dětí hrubými vulgárními 
nadávkami, ve vztahu k nezl. Kopretině opakované zdůrazňování, že je nechtěné dítě, které se 
nemělo narodit. Dále je zdůrazňováno, že dle znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, 
všechny  děti  vykazují  disharmonický  vývoj  osobností  a  přítomnost  syndromu  týraného  a 
zneužívaného dítěte, což negativním způsobem ovlivní další jejich život. U nezl. Kopretiny lze 
očekávat  nerespektování  autorit,  experimentování  s návykovými  látkami,  impulzivní  jednání. 
Nezl. Tulipán může vykazovat známky poruch chování násilného až agresivního charakteru. U 
nezl.  Petrlíče  je  porucha  přizpůsobení  s prodlouženou  depresivní  reakcí  vážnou  a  déletrvající 
poruchou zdraví vyžadující několikaměsíční léčbu. U dětí došlo k naučené bezmocnosti, neboť 
ať  dělaly  cokoli,  vždy  přišel  trest,  jemuž  nerozuměly.  Dále  je  poukazováno  na  závěry  znalce 
z oboru školství a kultury, odvětví psychologie, z nichž plyne, že psychický vývoj všech tří dětí 
je vážně narušen v důsledku týrání ze strany rodičů, zejména matky. Pokud začala obž. Z. M. po 
zrušení  zákazu  jejího  styku  s dětmi  se  s nimi  v dětském  domově  kontaktovat,  nereálně  jim 
slibovala společné bydlení, nakoupila drahé předměty, dětem tím uškodila, neboť u dětí znovu 
oživila  patologický  rodinný  systém.  Státní  zástupce  je  přesvědčen,  že  toto  jednání  svědčí  o 
nulovém  náhledu  matky  na  zrůdnost  svého  chování  k dětem,  které  vyžadují  čas  na  zmírnění 
důsledků jednání  obžalovaných  na jejich  zdraví,  zvláště  psychickém,  a  obžalovaná  na to byla 
opakovaně  upozorňována  jak  znalci,  tak  sociální  pracovnicí  i  soudem.  Pokud  je  soudem 
poukazováno na skutečnost, že se matka začala vzdělávat ohledně výchovy dětí a je dle znalkyně 
schopna  resocializace,  pak  nelze  přehlédnout,  že  znalkyně  také  uvedla,  že  je  spolupráce 
obžalované zatím účelová, nejde o autentickou snahu o nápravu. Přestože se obžalovaná od konce 
r. 2015 podrobovala terapiím, navštěvovala poradnu pro ženy a dívky, přesto se při přehrávání 
výpovědí dětí u hlavního líčení dle státního zástupce tvářila naprosto nezúčastněně, bez jediného 
náznaku lítosti. Ze všech uvedených důvodů považuje státní zástupce za nutné již ukládat obž. Z. 
M. nepodmíněný trest odnětí svobody, byť je formálně osobou bezúhonnou, u obž. D. V. ještě lze 
připustit uložení trestu odnětí svobody, který nebude spojen s přímým výkonem, ovšem domáhá 
se přísnějšího trestu, než byl uložen soudem I.stupně.  
 
 
Státní zástupce proto navrhl, aby Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, napadený 
rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e) tr.ř. zrušil ve výrocích o trestech u obou obžalovaných a dle 
§ 259 odst. 3, 4 tr.ř. uložil obž. M. nepodmíněný trest odnětí svobody nad dolní hranicí zákonné 
trestní sazby, a to v trvání 2,5 až 3 roků se zařazením do věznice s dozorem, a obž. V. trest odnětí 
svobody v trvání 2,5 až 3 roků s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 4 až 5 let.  
 

                                                                       3                                            3To 64/2017 
 
 
 
Odvolání  obž.  D. V.,  které  směřuje  proti  výrokům  o  vině  a  trestu,  písemně  zpracoval 
obhájce JUDr. Antonín Hlisnikovský. V souladu s uplatněnou obhajobou popřel, že by své nezl. 
děti opakovaně v mnoha případech nepřiměřeně fyzicky trestal a bil koženým páskem s kovovou 
přezkou  do  různých  částí těla.  Zdůrazňuje,  že  k dětem  měl  kladný  vztah,  vše  řešil  domluvou. 
Páskem dětem maximálně pohrozil. V této souvislosti poukazuje i na jejich výpovědi, kdy nezl. 
Tulipán  opakovaně  ve  své  výpovědi  zdůraznil,  že  jim  nijak  neubližoval,  naopak  snažil  se  je 
chránit,  pokud  měl  za  to,  že  tresty  ze  strany  matky  –  obž.  Z.  M.,  jsou  příliš  důrazné.  Z jeho 
výpovědi rovněž plyne, že na děti byl hodný, že ho měly rády a nikdy na ně nebyl hrubý. Obdobně 
vypovídala i nezl. dcera Kopretina, z jejíž výpovědi plyne, že byla ráda, když se do domácnosti 
vrátil,  přímo  uvádí,  že  ji  nebil,  spíše  se  snažil  zastavovat  matku.  Pokud  uvedla,  že  jí  měl 
vyhrožovat, že půjde do diagnosťáku, řekla to proto, že ji nechal opisovat úkoly, případně na ni 
křičel.  Obžalovaný  vyslovuje  nesouhlas  s odůvodněním  rozsudku  v tom  směru,  že  Kopretina 
připouští, že ji měl fyzicky trestat. Dále podotýká, že jediný, kdo se zmiňuje, že měl od něj dostat 
páskem, což však mělo být v době, kdy se schovával pod peřinou, je nezl. syn Petrklíč. I ten však 
vzápětí uvedl, že dostával od mamky, od taťky ne. Naopak z jeho výpovědi plyne, že mu hodně 
chyběl.  V souvislosti  s výpovědí  nezl.  Petrlíče  obžalovaný  poukazuje,  že  jeho  paměťové 
schopnosti  jsou  ze  všech  tří  nezl.  dětí  nejslabší,  přičemž  skutečnosti  okolo  trestání  dětí  se 
opakovaně probíraly v rodině, se sociálními pracovnicemi, ve škole, děti byly vyslýchány znalci, 
předvolány  na  policii,  pročež  nelze  vyloučit,  že  v některých  případech  již  mohla  nezletilému 
splývat realita s probíranými fakty. Obžalovaný dále uvádí, že si není vědom,  že by kdykoliv 
dětem přikazoval, jak mají ve škole či jinde hovořit ohledně případných trestů, ani je nenabádal, 
že mají uvádět různé smyšlené aktivity. Pokud je v rozsudku zmiňováno, že se dcera Kopretina 
vůbec neměla narodit a že měla jít do nějaké léčebny, pak není zřejmé, v jakém kontextu mělo 
být toto sdělení proneseno. Skutečnost, že děti nebil, potvrzuje i jeho družka, obž. Z. M., když 
uvedla, že měli rozdílný názor na výchovu dětí a problém viděla v tom, že dětem povolil mnohem 
víc, což vycítily a podle toho se chovaly. Rovněž z výpovědí sousedek je patrné, že pokud byl 
v bytě nějaký hluk, byla slyšet především spoluobžalovaná. Z výslechu pěstounky I. S. plyne, že 
děti na něho často vzpomínaly, ptaly se, proč nenapíše, nepřijde atd. Obdobně z výpovědi Mgr. 
A. K. vyplývá, že děti preferovaly jeho jako otce. I svědkyně E. F., babička dětí, připustila, že se 
jím zdál být hodnější, byť v této souvislosti uvádí, že je proto, že s dětmi býval málo. V tomto 
směru  obžalovaný  připouští,  že  je  pravdou,  že  pokud  měl  zaměstnání,  vracel  se  ve  večerních 
hodinách a s dětmi tudíž trávil méně času. Dále obžalovaný poukazuje, že dle soudu I.stupně se 
měl  trestného  činu  dopustit  úmyslně,  kdy  naplnění  skutkové  podstaty  trestného  činu  týrání 
svěřené  osoby  shledává  zejména  ve  skutečnosti,  že  děti  u  něj  neměly  zastání,  jako  otec  měl 
k dětem nějaká práva, ale i povinnosti, a pokud byl přítomen neúměrnému fyzickému trestání ze 
strany matky, bylo jeho povinností zasáhnout, učinit opatření, aby se násilí neopakovalo. Pokud 
ponechal  své  děti  ve  zcela  nevhodném  prostředí,  aniž  by  zasáhl,  navíc  rodinu  na  delší  dobu 
opustil, umožnil obž. M., aby v nevhodném jednání pokračovala, a nese proto odpovědnost za 
jednání popsané v napadeném rozsudku. V této souvislosti namítá, že takové chování i pokud by 
bylo  prokázáno,  není  dostatečné  k naplnění  skutkové  podstaty  uvedeného  trestného  činu.  Ze 
shromážděných  důkazů  navíc  není  zřejmé,  ani  po  jakou  dobu  a  zda  vůbec  měl  být  přítomen 
nějakému hrubému jednání ze strany matky nezl. dětí. Z žádných důkazů též nevyplývá, že by se 
hrubého jednání měl dopustit nejméně vůči dvěma dětem. V neposlední řadě obžalovaný zcela 
postrádá příčinnou souvislost mezi svým působením v rodině a způsobením těžké újmy na zdraví 
nezl. Petrklíči. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem se domáhá, aby krajský soud 
po přezkoumání věci zrušil napadený rozsudek ohledně jeho osoby v celém rozsahu a sám nově 
rozhodl tak, že ho zprostí od obžaloby z důvodů, že nebylo beze všech pochybností prokázáno, 
že spáchal žalovaný trestný čin, nebo z toho důvodu, že jeho jednání není trestným činem.  
 
 
K odvolání státního zástupce se písemně vyjádřila prostřednictvím své obhájkyně Mgr. 
Radmily  Poločkové  Přibylové  rovněž  obž.  Z.  M..  Vyjádřila  zásadní  nesouhlas  s podaným 
odvoláním  v její  neprospěch,  když  považuje  okresním  soudem  jí  uložený  výchovný  trest  za 
přiměřený, zákonný a odůvodněný. Připomenula svůj postoj k projednávanému skutku, jenž byl 
 

                                                                       4                                            3To 64/2017 
 
prezentován již v závěrečném návrhu při projednávání věci před nalézacím soudem s tím, že si 
s odstupem času plně uvědomuje, že ne vždy zvládala výchovu tří nezl. dětí, avšak výlučně proto, 
že trpěla značnou citovou deprivací z dětství, děti se jí narodily v podstatě do jednoho roku a 
jejich výchova byla natolik náročná, že ji mnohdy plně nezvládala, což bylo důvodem, proč se 
uchýlila k určitým trestům, avšak ne v rozsahu, jak je popisuje žalobce. Dále obž. M. zdůraznila, 
že na výchovu byla z větší části sama, obž. D. V. ji jako partner nepodpořil, jako starší osoba a 
rovněž rodič jí s výchovou dětí neuměl pomoci, neuměl poradit, ani nebyl schopen děti usměrnit 
a správně namotivovat, nevěděl, že s problémy se mají obrátit na odborníky. Poukazuje, že státní 
zástupce velmi tvrdě a nesmlouvavě hodnotí každé její gesto, každý její projev u hlavního líčení, 
naopak  bagatelizuje  to,  čím  si  prošla,  nevyhodnocuje  nijak,  že  sama  se  snažila  dělat  kroky 
k odstranění  hyperaktivity  dětí,  že  s nezl.  dcerou  Kopretinou  navštěvovala  psychologa, 
psychiatra, byl jí přislíben odborný asistent, kterého posléze nedostala. Zdůrazňuje, že pravidelně 
docházela do školy, situaci řešila s učiteli. Soudem I. stupně jí byl uložen trest odnětí svobody 
v délce  3  roků  s podmíněným  odkladem  na  4  roky,  který  na  místě  přijala,  protože  ačkoliv 
s popisem skutku tak, jak je vymezen v napadeném rozsudku, nesouhlasí, byla si vědoma svých 
pochybení. Není rovněž pravdou, jak je tvrzeno státním zástupcem, že by nelitovala toho, co se 
stalo,  a  lítost  u  jednání  neprojevovala.  Její  prioritou  je  však  nyní  dosáhnout  co  nejrychleji 
takových změn na sobě, aby mohla své děti znovu vychovávat a být jim nablízku. Paradoxně až 
v průběhu trestního řízení se jí dostalo pomoci v tom směru, co má s nastalou situací dělat, kam 
se má obrátit, kde jsou příčiny toho, co se stalo, jak má pracovat s vlastními traumaty, kterými 
dříve  procházela,  jak  pracovat  na  sobě,  jak  přistupovat  k dětem,  jak  řešit  situaci  matky 
samoživitelky s nestabilním partnerem a bez širšího rodinného zázemí. Aktivně tedy začala na 
sobě pracovat, dále se vzdělává, spolupracuje s různými organizacemi pro matku a dítě, zajistila 
sobě a dětem nové bydlení, učí se zvládat roli samoživitelky a řádně pracuje. Zdůraznila, že i 
znalkyně  slyšená  u  soudu  potvrdila,  že  proces  resocializace,  neboli  uvědomění,  pochopení  a 
změny  je  u  ní  možný,  v tomto  směru  jí  vyjádřila  důvěru  v kontextu,  jakou  práci  na  sobě  již 
odvedla.  Z uvedených  důvodů  žádá  odvolací  soud,  aby  se  velmi  detailně  seznámil  se  všemi 
skutečnostmi,  které  vyplývají  z trestního  spisu,  vyhodnotil,  jakým  způsobem  začala  na  sobě 
pracovat i pod dohledem odborníků z oboru psychiatrie a klinické psychologie, aby byla schopna 
v budoucnu výchovu dětí zvládat, protože je má ráda a chce je mít zpět v péči a po zvážení všech 
skutečností odvolání státního zástupce podle § 256 tr.ř. jako nedůvodné zamítl, když v opačném 
případě  dojde  ke  zmaření  všech  jejích  dosavadních  snah  a  činů,  které  jsou  vyjádřením  jejího 
skutečného  přístupu  k věci,  dojde  z rozdělení  dětí,  všechny  vazby  mezi  ní  a  dětmi  budou 
přetrhány a traumata u ní i dětí se ještě prohloubí.  
 
 
Odvolání byla podána včas, tedy před skončením osmidenní lhůty od doručení rozsudku 
(§ 248/1  tr.ř.),  oprávněnými  subjekty  (§  246/1a,b  tr.ř.)  a  Krajský  soud  v Ostravě,  jako  soud 
odvolací (§ 252 tr.ř.) neshledal ani jiný důvod k jejich zamítnutí podle § 253 odst. 1 tr.ř. nebo 
odmítnutí podle § 253 odst. 3 tr.ř.  
 
 
Z podnětu podaných odvolání přezkoumal krajský soud v souladu s § 254 odst. 1, 3 tr.ř. 
zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného rozsudku, proti nimž odvolání směřovala, a 
to z hlediska vytýkaných vad, jakož i správnost postupu řízení jeho vydání předcházející, a po 
projednání věci dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.  
 
 
Předně  se  konstatuje,  že  řízení,  které  předcházelo  vydání  napadeného  rozsudku,  bylo 
provedeno řádně a odvolací soud v něm neshledal takové podstatné procesní vady, které by měly 
za následek nedostatečné objasnění věci či porušení práva obhajoby. Nebyl tedy důvod ke zrušení 
napadeného rozsudku dle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. 
 
 
Ve věci byla řádně zajištěna obhajoba obžalovaných a rovněž ve způsobu zajišťování a 
opatřování důkazů pro objasnění a objektivní posouzení věci nebylo odvolacím soudem shledáno 
významnějších  závad.  Základem  obligatorního  postupu  odvolacího  soudu  při  jeho  přezkumné 
činnosti  je  zjištění,  zda  v řízení,  které  předcházelo  napadenému  rozhodnutí,  byly  dodrženy 
 

                                                                       5                                            3To 64/2017 
 
předpisy  práva  procesního  a  nedošlo  v tomto  řízení  k vadám,  jež  mohly  mít  vliv  na  kvalitu 
skutkových zjištění a následně na aplikaci procesu práva hmotného. V této souvislosti je třeba 
zdůraznit, že ne všechny zjištěné vady mohou činit opravný prostředek důvodným, nýbrž jde jen 
o taková eventuální porušení ustanovení o řízení, která mohla způsobit, že výrok je nesprávný, 
nebo chybí. Je proto nutno vždy zvažovat, jestli zjištěná vada řízení je podstatná a zohlednit ji 
v rozumný  pohled  na  dodržování  zákonem  stanovených  pravidel  spravedlivého  procesu  jako 
podmínky pro spravedlivé rozhodnutí. Z tohoto pohledu nedošlo podle názoru odvolacího soudu 
v průběhu přípravného řízení ani v řízení před soudem  I. stupně k žádným takovým  závažným 
podstatným porušením procesních předpisů, jež by mohly mít za následek nesprávnost výroku o 
vině obžalovaných. K formálnímu procesnímu pochybení ze strany soudu I. stupně sice došlo při 
provádění  důkazu  přehráním  obrazového  a  zvukového  záznamu,  pořízeného  o  výsleších 
nezletilých Petrklíče, Kopretiny a Tulipána, pokud tak bylo učiněno podle § 211 odst. 7 tr.ř., ač 
mělo být postupováno podle speciálního ustanovení § 102 odst. 2, věta druhá tr.ř., neboť šlo o 
osoby mladší než osmnáct let a jejich výpovědi se týkaly okolností uvedených v § 102 odst. 1 tr.ř. 
, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jejich další duševní 
a mravní vývoj, což plyne rovněž ze závěrů znalce psychologa PhDr. Petra Štěpaníka, jenž jasně 
uvedl, že další výslechy nezletilých dětí jsou nevhodné (viz č.l. 232). Toto formální pochybení 
však na sebe neváže procesní neúčinnost tohoto důkazu, když z materiálního hlediska byl postup 
soudu  správný,  tento  postup  není  vázán  na  souhlas  státního  zástupce  a  obžalovaných  osob, 
obrazové a zvukové záznamy o výsleších všech tří nezletilých poškozených byly řádně v průběhu 
hlavního  líčení  přehrány  a  obžalovaní  měli  možnost  postupem  podle  §  214  tr.ř.  se  k těmto 
důkazům vyjádřit. Z tohoto pohledu tedy okresnímu soudu nic nebránilo opřít i o tyto výpovědi 
své skutkové závěry.  
 
 
Rozsudek po formální stránce splňuje kritéria obsažená v ustanovení § 120 tr.ř. z hlediska 
jeho struktury a co se týče jeho odůvodnění, pak i ustanovení § 125 tr.ř., když soud I. stupně 
v napadeném  rozsudku  v souladu  s citovaným  ustanovením  vyložil,  které  skutečnosti  vzal  za 
prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení 
provedených důkazů. 
 
 
Přezkoumáním  napadeného  rozsudku  odvolací  soud zjsitil,  že  v dané trestní  věci  bylo 
provedeno dostatečně obsáhlé dokazování, na jehož základě mohl nalézací soud dospět a také 
dospěl k objektivním skutkovým závěrům, o nichž nejsou důvodné pochybnosti. Základ odvolání 
obž.  D.  V.  tvoří  v podstatě  polemika  se  způsobem  hodnocení  provedených  důkazů.  V tomto 
směru  odvolací  soud  konstatuje,  že  soud  I.  stupně  hodnotil  provedené  důkazy  řádně,  jak 
jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, jak mu to ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. Správně, 
logicky a přesvědčivě se vypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Ve vztahu 
k výroku o vině náležitě rozvedl a vyložil, které důkazy provedl, jakými úvahami se při jejich 
hodnocení řídil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a 
k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Okresnímu soudu nelze vytknout, že by některý 
podstatný  a  stěžejní  důkaz  neprovedl,  nebo  že  by  některý  z důkazů  hodnotil  v rozporu  s jeho 
obsahem či pravidly formální logiky. Právě z těchto důvodů je možno skutková zjištění vtělená 
do  popisu  skutku  napadeného  rozsudku  považovat  za  správná  a  úplná,  nevzbuzující  důvodné 
pochybnosti, jak to předpokládá ustanovení § 2 odst. 5 tr.ř. S těmito závěry se ztotožnil i odvolací 
soud, plně je respektuje a je jimi vázán ve smyslu ustanovení § 263 odst. 7, věty poslední tr.ř., 
kdy  nedošlo  k situaci,  že  by  závěry  přijaté  nalézacím  soudem  byly  v rozporu  s obsahem 
provedených důkazů. Vzhledem k tomu se na příslušnou část napadeného rozsudku odkazuje.  
 
 
K odvolacím námitkám obž. D. V. krajský soud uvádí, že tyto do značné míry kopírují 
jeho  obhajobu  uplatněnou  v dřívějších  stádiích  trestního  řízení,  kde  popřel  (viz  výpověď 
v přípravném řízení č.l. 106 – 110), že by děti nepřiměřeně fyzicky trestal, naopak k těmto trestům  
přistupoval  zřídka,  jinak  vše  řešil  domluvou  a  jen  pokud  nezletilá  Kopretina  odmlouvala,  tak 
dostala rukou po zadku. Koženým páskem děti nikdy nebil, maximálně tímto jim jen pohrozil. 
Tato  obhajoba  však  nemá  reálný  podklad  v provedených  důkazech.  Ačkoliv  odvolací  soud 
 

                                                                       6                                            3To 64/2017 
 
neshledal ve skutkových zjištěních obsažených v napadeném rozsudku pochybení, považuje za 
potřebné  zdůraznit,  že  nalézací  soud  správně  vycházel  nejen  z výpovědí  nezletilých  dětí 
dotčených jednáním obou obžalovaných, nýbrž i z dalších důkazů, ať se již jednalo o svědecké 
výpovědi, znalecké posudky i důkazy listinné. Z těchto důkazů v souhrnu jasně plyne, že děti byly 
nepřiměřeně trestány oběma rodiči, byť obž.  Z. M. intenzivněji a častěji, když s dětma byla více 
v kontaktu.  Přesto  rovněž  obž.    D.  V.  se  prokazatelně  podílel  na  nepřiměřených  fyzických 
trestech, zejména u nezl. Petrlíče a Kopretiny, což jednoznačně vyplývá z výpovědi nezl.  Petrlíče, 
písemných  vyjádření  nezl.  Kopretiny,  jak  tyto  jsou  založeny  na  č.l.  15  –  27  spisu,  popisu 
závažných událostí a sdělení žákyně – nezl.  Kopretiny, jak tento zpracovala její třídní učitelka, 
Mgr. I. N., dne 8. 12. 2015, jakož i výpovědi jmenované jako svědkyně v rámci hlavního líčení, 
které se nezl.  Kopretina o fyzických trestech svěřila, přičemž poznatky plynoucí z těchto důkazů 
korespondují  i  s obsahem  pohovorů  prováděných  znalci  psychologem  a  psychiatričkou  při 
znaleckém vyšetření nezletilých. Nezl. Tulipán sice ve své výpovědi ohledně jednání otce uvedl, 
že vůbec nic nedělal, za nic nemůže, je hodný, chránil je a dle něj násilného jednání se vůči němu 
a sourozencům dopouštěla toliko matka, to však nekoresponduje s výpovědí dalších nezl. dětí. 
Předně nezl.  Petrklíč jako nejstarší z dětí, jasně uvedl ve výpovědi ze dne 8. 1. 2016, že když 
zlobil, tak od otce také dostal páskem, schovával se před ním pod peřinu. Kromě toho mu otec 
ulomil rovněž kousek zubu, když po něm hodil láhví, protože ho rušil u filmu. Doslova dále uvádí, 
„oba byli zlí, myšleno otec i matka, protože když ho mlátili, tak ho to bolelo, a to i na srdci.“ 
V neposlední řadě z jeho výpovědi plyne, že se  měli obžalovaní k němu takto chovat už v době, 
kdy chodil ještě do školky, tj. cca od pěti let ( viz č.l. 114 – 115). O dalších formách bití ze strany 
otce  se  pak  vyjadřuje  i  v souvislosti  se  znaleckým  vyšetřením.  Nezl.    Kopretina  ve  svědecké 
výpovědi  především  popisuje  fyzické  tresty,  kterých  se  jich  dostávalo  od  matky  obž.    Z.  M., 
přičemž obž.  D. V.dle této výpovědi pouze po ní křičel, když zlobila, ale nebyl takový sprostý, 
jak  matka.  Potvrzuje rovněž,  že  oba  rodiče jí říkali,  že  se  neměla  narodit  a  měla jít  do  nějaké 
léčebny.  
 
 
U  nezl.  Kopretiny  je  však  namístě  akcentovat  také  obsah  jejich  vyjádření  před  třídní 
učitelkou,  Mgr.  I.  N.,  a  obsah  písemností,  které  vlasnoručně  nezletilá  na  její  popud  sepsala. 
Zmíněná  svědkyně  ve  výpovědi  u  hlavního  líčení  mimo  jiné  uvedla,  že  nezl.  Kopretina  se  jí 
svěřila,  že  modřiny,  které  měla  na  začátku  školního  roku  2015  –  2016  jí  způsobili  rodiče, 
používali  k tomu  pásek  s kovovou  přezkou,  což  jí  velice  bolelo.  Tato  svědkyně  potvrdila,  že 
nechala  nezletilou,  aby  vše  napsala  sama  na  papír,  přičemž  v těchto  písemných  sděleních  se 
například uvádí: „ taťka byje mamku a mně taky a někdy bezdůvodně, a mé brášky taky a někdy 
po mojí mamince hází třeba jídlem.“ (viz č.l. 15) „ ty modřiny, které jsem měla v obličeji i po 
celém těle, mi udělal můj otec, protože jsem chodila pozdě domů a mluvila za jeho zády“ (č.l. 
16). Dále v písemnosti na č.l. 20 uvádí, „...začala jsem nadávat mamce a pak do toho přišel taťka 
a vytáhl železnou přezku a měla jsem takhle fialovou zadnici..., jednou ji píchl a tekla jí krev...“, 
což nezletilá doplnila obrázkem s kapkami krve.  
 
 
Z návrhu  Magistrátu  města  Frýdek-Místek,  odboru  sociálního  péče,  na  nařízení 
předběžného opatření u nezletilých dětí Kopretiny, Tulipána a Petrklíče ze dne 9. 12. 2015 dále 
plyne, že již v roce 2012 OSPOD obdržel sdělení 8. ZŠ o podezření z fyzického týrání dětí, když 
byly  zjišťovány  časté  podlitiny  v obličeji,  na  rukou  a  zádech  u  nezl.  Kopretiny,  které 
zdůvodňovala  různými  výmluvami.  Dále  jmenovaná  projevovala  mimořádný  strach  a  obavy 
z otce  v případě,  pokud  jí  měla  být  zapsána  poznámka  atd.  Nutno  zdůraznit,  že  výše  uvedené 
poznatky o násilném a traumatizujícím chování obžalovaných vůči nezl.  Kopretině, korespndují 
i  s obsahem  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie  a  psychologie 
zpracovaného na jmenovanou (viz č.l. 217 – 218). 
 
 
V této  souvislosti  nelze  přehlédnout  rovněž  zprávy  vypracované  třídními  učitelkami 
nezletilých dětí, které tvoří součást oznámení o podzeření z týrání svěřené osoby (viz č.l. 283 – 
289). Jedná se o zprávy z období  let 2013 – 2014, z nichž je zřejmé, že nezletilci měli obavy i 
z fyzických  trestů  ze  strany  otce,  zmiňovala  se  o  nich  zejména  nezl.    Kopretina,  u  níž  byly 
 

                                                                       7                                            3To 64/2017 
 
zaznamenány občasné modřiny v obličeji a například nezl.  Tulipán před třídní učitelkou brečel a 
prosil ji, aby mu vytrhla poznámku z žákovské knížky, že ho doma otec jinak zbije (č.l. 289), byť 
přímé poznatky či známky fyzických trestů na jeho těle učitelka nezaregistrovala.  
 
 
Je-li obžalovaným namítáno, že paměťové schopnosti nezl.  Petrlíče jsou ze všech dětí 
nejslabší  a  nelze  vyloučit,  že  v některých  případech  již  může  tomuto  splývat  realita  s posléze 
probíranými  fakty,  pak  správně  stranou  pozornosti nalézacího  soudu    nezůstaly  závěry  znalce 
psychologa PhDr. Petra Štěpaníka, který sice konstatoval u jmenovaného snížený intelekt, ale bez 
vlivu  na  specifickou  věrohodnost.  Zdůraznil,  že  výpověď  nezl.    Petrlíče  stejně  jak  i  dalších 
nezletilých  lze  považovat  za  popis  skutečně  prožitého,  tudíž  zpochybňování  pravdivosti  jeho 
výpovědi obhajobou z výše naznačených důvodů není opodstatněné. Nadto znalec zdůraznil, že i 
dle jeho závěrů po vyšetření nezletilých dětí lze konstatovat, že všechny byly nepřiměřeně fyzicky 
trestány, psychicky týrány a ponižovány, což se negativně odrazilo v jejich psychickém vývoji 
včetně intelektu.  
 
 
K další  námitce  obž.    D.  V.  o  neexistenci  příčinné  souvislosti  mezi  jeho  působením 
v rodině  a  způsobením  těžké  újmy  na  zdraví  u  nezl.    Petrlíče  nutno  uvést,  že  byla  spolehlivě 
prokázána jeho opakovaná účast na nepřiměřeném fyzickém trestání tohoto nezletilce formou bití 
koženým páskem či pohrůžkou jeho užití, pokud se nezl. Petrklíč nebude chovat požadovaným 
způsobem, což připustil sám obžalovaný nejen ve vztahu k tomuto nezletilci, tudíž i tyto prožité 
události  měly  přímý  dopad  na  duševní  zdraví  tohoto  poškozeného  a  potažmo  mají  přímou 
příčinnou souvislost i s následky, které mu byly společným jednáním obou obžalovaných Z. M. 
a D. V. způsobeny, tedy vznik u nezl. Petrlíče poruchy přizpůsobení s prodlouženou depresivní 
reakcí, která dle znalkyně MUDr. Kateřiny Černekové je vážnou a déle trvající poruchou zdraví 
s obvyklou dobou léčení v rozsahu několika měsíců, přičemž jeho psychický stav si vyžadoval 
péči psychiatria, sledování jeho zdravotního stavu, respektive rovněž péči psychologickou, což 
jak správně závěroval nalézací soud, vzhledem k závažnosti této duševní poruchy a obvyklé době 
léčení  v rozsahu  několika  měsíců,  tedy  v délce  podstatným  způsobem  přesahující  dobu  šesti 
týdnů, naplňuje zákonné předpoklady pro hodnocení této způsobené zdravotní újmy jako těžké 
újmy na zdraví ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 písm.i) tr. zákoníku, když se jedná o delší 
dobu trvající poruchu zdraví.  
 
 
Rovněž, pokud jde o vymezení doby páchání žalované trestné činnosti, jak k ní došlo ve 
skutkové větě napadeného rozsudku, v zásadě nelze nalézacímu soudu ani v tomto směru ničeho 
vytknout,  když  tam  uvedené  časové  období  lze  dovodit,  a  to  i  ve  vztahu  k obž.    D.  V.,  jak 
z poznatků plynoucích z listinných důkazů shora jmenovitě zmíněných, tak z výpovědi svědkyně 
Mgr.  I.  N.  i  výpovědi  samotných  poškozených,  zejména  nezl.    Petrlíče.  Jelikož  je  dostatečně 
prokázáno,  že  popisované  závadové  jednání  obžalovaného  vůči  přinejmenším  nezl.  synovi 
Petrklíči a nezl. dceři Kopretině trvalo řádově víceroměsíců, předtím než na určitou dobu přestal 
s dětmi a obžalovanou Z. M. žít ve společné domácnosti a pokračovalo, opět i po jeho návratu od 
konce srpna 2015, přičemž z výpovědi nezletilých je zřejmé, že obž.  Z. M. děti fyzicky trestala 
a chovala se k nim hrubě, opakovaně mnohokrát v jeho přítomnosti, nelze přisvědčit ani námitce 
obžalovaného, že tvrzení soudu ohledně míry jeho účasti na žalované trestné činnosti nemá oporu 
v provedených důkazech. 
 
 
Lze  tedy  shrnout,  že  popis  skutku,  jak  byl  proveden  okresním  soudem,  koresponduje 
s obsahem provedených důkazů, je odpovídajícím způsobem vymezen, jak z hlediska časového 
rozpětí páchané trestné činnosti, tak z hlediska popisu forem protiprávního jednání, kterého se 
obž.    D.  V.  vůči  poškozeným  dopouštěl.  Odvolací  soud  neshledal  žádné  podstatné  vady 
v hodnotící  činnosti  soudu  I.  stupně,  na  základě  kterých  by  bylo  možno  provedené  důkazy 
hodnotit  jinak.  Žádné  pochybení  nalézacího  soudu  odvolací  soud  nezaznamenal  ani  při  užití 
právní  kvalifikace.  Okresní  soud  dospěl  ke  správnému  závěru,  že  obž.    Z.  M.  a  D.  V.  svým 
jednáním naplnili všechny zákonné znaky zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 
2 písm.b), c), d) tr.zákoníku, neboť své tři nezletilé děti a obžalovaný D. V. přinejmenším dvě 
 

                                                                       8                                            3To 64/2017 
 
z nich,  konkrétně  syna  Petrklíče,  nar.  XXXXX,  a  dceru  Kopretinu,  nar.  XXXXX,  které  byly 
v jejich  péči, týrali  nepřiměřeným  trestáním,  způsobili  takovým  činem  těžkou  újmu  na  zdraví, 
spáchali takový čin nejméně na dvou osobách a čin páchali po delší dobu, a to nejméně od začátku 
roku 2012 do 8. 12. 2015, u obž. D. V. vyjma období od konce měsíce května 2014 do konce 
měsíce srpna 2015, což lze považovat za delší dobu ve smyslu § 198 odst. 2 písm.d) tr.zákoníku, 
když  se  jedná  o  období  řádově  mnoho  měsíců  až  let.  Nalézací  soud  správně  konstatoval  i  ve 
vztahu k obž.  D. V., že chování tohoto odvolatele spočívající v nepřiměřeném trestání nezletilých 
je  nutno  považovat  za  zlé  nakládání  se  svěřenou  osobou,  vyznačující  se  hrubostí,  bezcitnosti, 
bolestivosti,  které  nezletilé  děti  považovaly  za  nespravedlivé,  ponižující  a  působil  jim  těžké 
příkoří, což bylo potvrzeno znaleckým zkoumáním. K volbě výchovných prostředků v předmětné 
trestní věci je třeba uvést, že podle § 884 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, lze 
výchovné prostředky použít pouze v podobě a míře, které jsou přiměřené okolnostem, neohrožují 
zdraví dítěte ani jeho rozvoj a nedotýkají se lidské důstojnosti dítěte. I z tohoto pohledu tedy jsou 
závěry nalézacího soudu o nepřiměřeném trestání nezletilých zcela důvodné.  
 
 
Pokud jde o uložené tresty odnětí svobody, jejichž výkon byl u obou obž. podmíněně 
odložen,  dospěl  krajský  soud  v rámci  své  přezkumné  činnosti  k závěru,  že  námitky  státního 
zástupce, že jde o nepřiměřeně mírnou trestní sankci, nejsou důvodné. 
 
 
Odvolací  soud  zdůrazňuje,  že  okresní  soud  věnoval  patřičnou  pozornost  hodnocení 
dosavadního způsobu chování, jednání obou obžalovaných a správně vyhodnotil kritéria obsažená 
v §§ 38 a 39 tr.zákoníku o přiměřenosti trestních sankcí, druhu a výměře trestu. Taktéž náležitě 
zohlednil povahu a závažnost spáchaného trestného činu, poměry obou obžalovaných i možnost 
jejich nápravy. Soud I. stupně správně poukazuje na tu skutečnost, že obž. Z. M. dosud nebyla 
soudně trestána ani projednávána pro přestupek, tudíž jí polehčuje ve smyslu ustanovení § 41 
písm.o) tr.zákoníku, že vedla před spácháním projednávané trestné činnosti řádný život, přičemž 
i na obž. D. V. nutno nahlížet, jako by dosud nebyl soudně trestán, když v případě odsouzení 
Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp.zn.  3T 216/2005 pro trestný čin krádeže podle § 247 
odst. 1, písm.b), odst. 2, pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 - § 247 odst. 1 písm.b) a 
trestný čin poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr.zákona č. 140/1961 Sb. k podmíněnému 
trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební 
dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců, bylo vysloveno dne 4. 9. 2008, že se osvědčil a platí zde 
tudíž  právní  fikce  o  neodsouzení.  Okresní  soud  dále  dostatečně  vzal  v potaz,  že  se  jednalo  o 
dlouhodobé protiprávní jednání a velmi hrubé zacházení s nezl. dětmi, v jehož důsledku došlo u 
nezl. Petrlíče ke způsobení těžké újmy na zdraví ve vztahu k jeho psychice, přičemž zohlednil i 
tu skutečnost, že obžalovaný D. V. se na spáchání trestné činnosti podílel menší mírou. Oproti 
tomu rovněž velmi správně akcentoval, že přes určitou bagatelizaci agresivního chování vůči nezl. 
dětem ze strany obž. M. a její ne zcela kritický postoj k žalované trestné činnosti, tato v době 
následné po odebrání dětí začala na sobě pracovat a vzdělávat se v oblasti výchovy nezl. dětí, jak 
je  zřejmé  z doložených  zpráv,  podrobuje  se  psychoterapiím,  je  otevřená  novým  poznatkům  a 
zkušenostem a snaží se takto změnit své dosavadní postoje a přístupy k výchově dětí tak, aby je 
případně v budoucnu mohla aplikovat a řádnou výchovu svých dětí zvládat, budou-li ji navráceny 
do její  péče. V této  souvislosti  nelze  nevidět,  že  obžalovaná  se  stala  matkou  tří dětí  ve  velmi 
nízkém věku 18 – 19 let, kdy nepochybně péče o tři děti byla vzhledem k jejímu nízkému věku a 
mizivým zkušenostem velmi náročná a nelehká, přičemž, jak je správně poukazováno nalézacím 
soudem, obž. D. V. jí nebyl při výchově dětí výrazněji nápomocen či dokonce oporou. 
 
 
Okresní soud se při úvahách o druhu a výměře trestu velmi pečlivě a citlivě zabýval všemi 
těmito podstatnými skutečnostmi a faktory, jež celkově odrážejí stupeň společenské škodlivosti 
jednání obou obžalovaných, přičemž ve vztahu k obž. Z. M. tak správně činí i v návaznosti na 
závěry  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie  a  psychologie,  kde  ve 
vztahu  k možné  resocializaci  a  převýchově  obžalované  je  znalkyní  psycholožkou  mimo  jinou 
zdůrazňováno,  že  předpoklady  resocializace  jsou  u  ní  značné,  je  schopna  sociální  učení,  je 
otevřená novým zkušenostem, schopna měnit své hodnotové zaměření, životní styl, identifikace 
 

                                                                       9                                            3To 64/2017 
 
s cíly  resocializačních  programů,  schopna  dalšího  pozitivního  vývoje  a  přístupná  korektivním 
vlivům, byť v době vyšetření scházela u obžalované sebekritická reflexe dosavadního jednání.  
 
 
Obžalovaným  byl  ukládán  trest  za  zločin  týrání  svěřené  osoby  podle  trestní  sazby 
stanovené v § 198 odst. 2 tr.zákoníku, která činí dva roky až osm let odnětí svobody. Přistoupil-
li  nalézací  soud  s ohledem  na  shora  uvedené  skutečnosti  k uložení  u  obou  obžalovaných 
výchovný  trestů  nespojených  s přímým  omezením  osobní  svobody,  v případě  obž.  Z.  M.  ve 
výměře tří let, tedy blíže dolní hranice zákonné trestní sazby s podmíněným odkladem na dlouhou 
zkušební dobu 4 let a v případě obž. D. V. ve výměře dvou let, tedy na samé dolní hranici zákonné 
trestní  sazby,  jehož  výkon  byl  podmíněně  odložen  na  zkušební  dobu  tří  let,  nelze  tyto  tresty 
hodnotit jako nepřiměřeně mírné, neodpovídající závažnosti spáchané trestné činnosti a stupni 
její společenské škodlivosti. Takto uložené tresty splňují veškerá zákonná kritéria vymezená v §§ 
38 a 39 tr.zákoníku a jsou dostačující, jak z hlediska individuální, tak i generální prevence.  
 
 
Z uvedených  důvodů  krajský  soud  podle  §  256  tr.ř.  odvolání  obž.  D.  V.  a  státního 
zástupce Okresního státního zastupitelství ve Frýdku-Místku jako nedůvodné zamítl.   
 
P o u č e n í :  
 
I. Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. 
 
II. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců 
od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím soudu I. stupně. 
 
Dovolání mohou podat: 
a) nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obžalovaného 
b)  obžalovaný  pro  nesprávnost  výroku  rozhodnutí  senátu,  který  se  ho  bezprostředně 
dotýká. 
 
Obžalovaný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obžalovaného, 
které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto 
označeno. 
 
Příslušný k rozhodnutí o podaném dovolání je Nejvyšší soud České republiky v Brně. 
 
V dovolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směruje, který výrok, v jakém 
rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu 
na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. l písm. 
a)-l) nebo § 265b odst. 2 tr.ř., o které se dovolání opírá. 
 
Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po 
dobu trvání lhůty k podání dovolání. 
 
V Ostravě dne 10. dubna 2017 
 
 
Za správnost vyhotovení:                                                        JUDr. Renata Gilová, v. r.  
Drahomíra Anlaufová                                                              předsedkyně senátu 
 
*) nezletilé děti jsou pro účely anonymizace uváděny pod pseudonymem.