Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 81 T 64/2016'.


Jednací číslo: 81 T 64/2016 - 479 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA  
 
 
ROZSUDEK 
 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Okresní  soud  ve  Frýdku-Místku  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne    6.    prosince  2016  
v senátě  složeném    z předsedkyně  senátu  JUDr.  Jiřiny  Jalůvkové  a  přísedících  Petra  Caletky  a  Mgr. 
Martiny Cyhanové   t a k t o :  
 
Obžalovaní 
 
1.  Z.     M ., 
 
nar. XXXXX, trv.  XXXXX,   
 
2. D.   V . , 
 
nar. XXXXX, trv.  XXXXX,   
 
 
j s o u   v i n n i   ,   ž e 
 
v době nejméně od začátku roku 2012 do 8.12.2015, obž. D. V. vyjma období od konce měsíce května 
2014 do konce měsíce srpna 2015, kdy s rodinou nežil ve společné domácnosti, ve XXXXX ve svém 
bydlišti na ul. XXXXX, jako rodiče nezletilých dětí *) Petrklíče, nar. XXXXX, Tulipána, nar. XXXXX 
a Kopretiny, nar. XXXXX, XXXXX, tyto opakovaně v mnoha případech za závažnější, ale i drobné 
prohřešky nebo zcela bez důvodu, nepřiměřeně fyzicky trestali, kdy obžalovaný je bil koženým opaskem 
s kovovou  přezkou  do  různých  části  těla,  obž.  Z.  M.  bila  všechny  tři  děti  rovněž  pěstmi  do  různých 
částech těla i do obličeje, přičemž v jednom  
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 2 – 
 
případě po úderu pěstí do obličeje nezl. Kopretiny, této začala téct z nosu krev, v jednom případě, dne 
19.7.2015, obž. Z. M. uchopila nezl. Kopretinu za hlavu a udeřila ní o radiátor, čímž nezletilé způsobila 
zranění spočívající ve dvou tržně zhmožděných ranách délky 4 cm, kteréžto zranění si vyžádalo ošetření 
na  traumatologické  ambulanci  Nemocnice  ve  Frýdku-Místku,  děti  při  bití  plakaly,  přičemž  oba 
obžalovaní  dětem přikazovali, aby v případě, že se jich někdo zeptá na původ četných modřin, které 
jim v důsledku bití vznikaly, říkaly, že tyto vznikly při různých smyšlených aktivitách, jako pád z kola, 
či hra s jiným dětmi a aby říkaly, že se mají doma dobře, obžalovaná děti trestala tak, že musely stát 
nebo klečet s napřaženýma rukama, na které jim umístila knížky, a to i celou noc, až vyčerpáním usnuly 
na zemi, obž. Z. M. dětem vulgárně nadávala, že jsou hovada, kurvy, piče, oba obžalovaní nezletilé 
Kopretině vyčítali, že se vůbec neměla narodit a že měla jít do nějaké léčebny, děti neměly klíče od 
domu a bytu, takže pokud někdo z obžalovaných nebyl doma, musely na něj čekat venku před domem, 
obž. Z. M. rovněž zakázala nezl. Tulipánu a Kopretině navštěvovat nízkoprahové zařízení pro děti a 
mládež XXXXX, kde se jim líbilo a toto jejich jednání trvalo do dne 8.12.2015, když dne 9.12.2015 
byly všechny tři děti na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne XXXXX sp. zn. 
XXXXX, které se stalo téhož dne vykonatelným, předběžně svěřeny do pěstounské péče na přechodnou 
dobu,  přičemž v důsledku tohoto jejich jednání došlo u všech tří dětí k vývoji syndromu týraného a 
zanedbávaného  dítěte  a  k disharmonickému  vývoji  osobnosti  s přítomnou  socio-emoční  deprivací,  u 
nezl. Petrklíče pak rovněž k poruše přizpůsobení s prodlouženou depresivní reakcí, která vyžaduje léčbu 
v rozsahu  několika  měsíců  a  v případě  neléčení  může  u  tohoto  nezletilého  dojít  k prohloubení 
depresivního syndromu se všemi negativními projevy a následky,  
  
t e d y   
týrali osobu, která je v jejich výchově, způsobili takovým činem těžkou újmu na  
 
zdraví,  spáchali takový čin nejméně na dvou osobách a páchali takový čin po delší  
 
dobu,  
 
t í m    s p á c h a l i 
 
zločin týrání svěřené osoby dle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c), písm. d) tr. zákoníku 
 
a   o d s u z u j í   s e  
 
obž. Z. M.: 
 
podle § 198 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. 
 
 
Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu  podmíněně odkládá na 
zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. 
 
 
 
obž. D. V.:  
 
podle § 198 odst. 2 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. 
 
 
Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 trestního zákoníku se výkon trestu  podmíněně odkládá na 
zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. 
 
 
 
 

kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 3 – 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
V průběhu  vyšetřování  i  u  hlavního  líčení  bylo  prokázáno,  že  se  oba  obžalovaní  dopustili 
jednání, které je uvedeno ve výroku rozsudku. Oba obžalovaní v přípravném řízení protiprávní jednání 
popřeli.  
U  hlavního  líčení  obžalovaná  Z.  M.  uvedla,  že  se  svým  druhem,  obžalovaným  D.  V.,  měli 
z počátku bezproblémový vztah, po narození dětí z důvodu nestabilního zaměstnání obžalovaného, měli 
finanční problémy, kvůli tomu docházelo k hádkám. V roce 2014 obžalovaný D. V. opustil společnou 
domácnost,  takže  na  děti  zůstala  sama.  V roce  2015  obžalovaný  s ní  kontakt  opět  navázal,  obnovili 
soužití.  Dále  uvedla,  že  děti  nikdy  fyzicky  nepřiměřeně  netrestala,  ani  jim  nenadávala,  většinou  ale 
slyšely, jak se hádá s obžalovaným z důvodu finančních či odlišných názorů na výchovu dětí.  Pokud 
jde o syna Petrklíče, ten je zdravý, pouze má lehkou mentální retardaci, a proto v případě neúspěchu 
mívá  projevy  agresivního  chování.  Syn  Tulipán  je  klidný,  rozvážný.  Dcera  Kopretina  je  velmi 
společenská,  živá,  jsou  s ní  dlouhodobé  výchovné  problémy,  neboť  se  začala  toulat,  krást,  byla 
opakovaně  hospitalizována  na  psychiatrickém  oddělení  v nemocnici.  Chodí  s ní  k psychiatričce, 
doktorce B. Drobné prohřešky řešila domluvou, případně dávala dětem zákazy, např.  Petrklíč nesměl 
nosit do školy mobilní telefon, Kopretina měla domácí práce.  Pokud měly děti modřiny, způsobovaly 
si je při hře s kamarády, venku nebo na hřišti.  
Obžalovaný D. V. uvedl, že v květnu 2014 se s obžalovanou Z. M. rozešel z důvodu, že měla 
náběh na anorexii a bulimii, nechtěl se na to dívat. S dětmi si ale rozuměl, děti ho mají rády, poslouchají 
ho, horší je to s nezl. Kopretinou, která má diagnostikovanou ADHD, má problémy poslouchat autority. 
Popřel, že by děti fyzicky trestal nebo jim nadával. S obžalovanou se občas hádali, ale žádné vulgarismy 
neužívali.  
 
Z trestné činnosti jsou obžalovaní usvědčováni zejména výpověďmi svých nezl. dětí, kdy nezl. 
Petrklíč uvedl, že mamka s taťkou se spolu  hádali, sprostě si nadávali, vzájemně se bili. Mamka je 
někdy seřvala, někdy byla hodná. Dostal jako dárek počítač, taťka mu ho ale vzal a koupil si za něj 
cigarety. Když zlobil, musel klečet, mít natažené ruce a mamka mu na ně dávala knihy. Sám takto klečel 
nejdéle 20 minut, ale sestra Kopretina a bratr Tulipán museli někdy klečet i do rána, usnuli na zemi, 
mamka je někdy bila opaskem, např. když přišel pozdě nebo jenom proto, že se něčemu smál. Když 
zlobil, dostal opaskem i od taťky, taťka mu jednou ulomil kousek předního zubu, když po něm hodil 
plastovou láhev. Dále nezletilý  uvedl, že domů se vracet nechce, protože když ho mlátili, tak ho to 
bolelo, i v srdci ho to bolelo. Mamka i taťka mu říkali, aby o bití nikomu nikde neříkali. Když s nimi 
taťka nebydlel, mamka je bila stále. Oba rodiče byli zlí, nejvíce dostávala Kopretina a Tulipán a to i od 
taťky.   Klíče od bytu neměli, museli vždycky zvonit, když nikdo nebyl doma, museli čekat venku, třeba 
i do večera. Oba rodiče je bili opaskem, mamka také pěstí. Mamka mu sprostě nadávala, že je kokot, 
debil, zmrdisyn. Kopretině říkala, že není její dcera. Rodiče se takto chovali k nim od jeho 5 let.  
Nezl.  Tulipán  uvedl,  že  taťka  nedělal  vůbec  nic,  mamka  bila  Kopretinu  do  tváře,  šlehala    jí 
kovovou přezkou opasku.  Viděl rovněž, jak  bije Kopretinu pěstí do obličeje. Někdy si to  Kopretina 
zasloužila, protože i přes zákaz chodívala do „XXXXX“ či pozdě domů. Takto jí mamka bila skoro 
každý den, někdy zbila i jeho, míval modřiny, nebo mu rukama škrábla do očí. Bila ho pěstí do tváře, 
do břicha, po celém těle. Říkala jim „kurvo, svině, pičo“. Nejvíce nadávala Kopretině. Petrklíče taky 
bila. Jeho  samotného jednou bila a pak mu křupla kost v zádech. Také jim říkala, že kdyby se někdo 
ptal na modřiny, mají to na někoho svést. Říkala, že nemají nikdy mluvit, jak se k nim chová. Rovněž 
ho bila i páskem. Někdy dostali za nic, někdy za  to, že zlobili. Hodně krát museli klečet i celou noc.   
Když se svěřili taťkovi, taťka mu řekl, aby to nikomu neříkal, že by byl zase konflikt. Do  XXXXX 
chodil, líbilo se mu tam, ale mamka mu to zakázala. Neměli klíče od domu, museli čekat venku.  
Nezl. Kopretina uvedla, že matka jí bila opaskem s přezkou, měla na zadnici modřiny, nebo jí 
bouchla do obličeje, až jí tekla krev z nosu, nebo jí škrábala po těle. Rovněž musela celý večer  
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 4 – 
 
nebo noc klečet s knížkami na rukou, bila jí pěstí, nebo jí hlavou bouchala o postel. Ve škole musela 
říct, že jí to udělala kamarádka nebo že spadla na kole. Matka jí bila skoro každý den, bila i bratry. 
Jednou jí matka bouchla hlavou o topení, jednou musela v noci vstát, a když chtěla jít spát a bez dovolení 
si lehla na zem a usnula, matka přišla a začal jí bít. Líbilo se jí u XXXXX, ale mamka jí zakázala tam 
chodit. Měla strach chodit domů.  U nové mamky je jí dobře, nechce se domů vrátit. Také uvedla, že jí 
rodiče říkali, že se neměla narodit, že měla jít do nějaké léčebny. 
 
Z výpovědi svědkyně I. S. bylo zjištěno, že  je pěstounkou na přechodnou  dobu, děti XXXXX 
převzala dne    10.12.2015.  První cesta byla k lékařce. Podle ní to všechno probíhalo zvláštně, děti 
neuronily ani slzičku, beze strachu nastoupily do auta. Braly to jako, že   jedou na výlet, nebyly žádné  
scény,  žádné problémy. Nechaly se  prohlédnout lékařkou, která shledala, že jsou zdravotně v pořádku. 
Měly nějaké modřinky, podlitiny. Lékařka konstatovala, že děti jsou podvyživené.  Když  přijely k ní 
domů, děti byly  super, ptaly se, kde budou  mít pokojíček,  zda  jí mohou říkat „mami“, což  jí  zaskočilo, 
neboť  ona  je  pouze  teta  na  hlídání,  nemají  navazovat  žádné    vazby,  protože    děti      jdou  poté  dál.  
Adaptace probíhala  v pořádku, děti se  rozkoukaly, zjistily, že jim nehrozí žádné  nebezpečí, takže na  
druhý,  či třetí den začaly zlobit. Nevěděly, co by.  Sociální  pracovnice jí poradily, ať je začlení do 
kolektivu, aby měly aktivity. Přihlásila je do  základní školy, kde je i speciální třída pro nezl. Petrklíče. 
Ve  škole  se  jim  líbilo,  i  v družině,  přesto  ale   byly  těžko  zvladatelné    pro  jednoho  člověka,  byly 
„neuchopitelné“,  zmítaly  se  životem,  školu    měly    na  posledním  místě.  Školní výsledky    ale  s nimi  
neřešila.  K sobě se sourozenci chovali v tom směru „co si urvu ten den, budu mít“, pošťuchovali se, 
hádali, rvali, žalovali na sebe, takže šarvátky museli řešit. Kopretinu museli  umístit zvlášť do pokojíčku,  
musela děti naučit dennímu  režimu, že se vstává, snídá, splachuje  se toaleta, uklízí se.  Děti se musely  
zklidnit psychicky. K dotazu svědkyně uvedla, že když děti přebírala, měly modřiny. Zda si je způsobily 
navzájem tím, jak se rvaly, nebo jim to způsobila třetí osoba, je těžko říci.   Během pobytu u ní ale 
modřiny  vymizely,  stížnosti  na  chování  dětí  byly  i  z družiny,  že  se  rvou.  Děti  se  jí  nechodily  moc 
svěřovat, navštěvovaly psycholožky, spíše se  nenápadně zeptaly, zda je správné, že se děti bijí. To se 
ptaly i jiných  pěstounek, sbíraly informace, kam až je možno zajít,  než dostanou přes zadek, co správné  
je a co správné není. Když přijížděly do  XXXXX, bály se  toho, že by se vrátily domů. Žily v nejistotě, 
co s nimi bude dál, ale  domů se vrátit nechtěly Nejvíce se bály maminky, na tátu vzpomínali  často 
kluci, kteří  se na tatínka ptali. Mámě dávaly vinu za to,  že jejich  manželství nefungovalo, že s nimi 
táta nebývá.  Děti však  netesknily, nepadla ani slzička. Občas se  pouze  zeptaly, proč  otec nenapíše, 
neptá se na ně. Na matku se neptaly. Zdůvodňovaly to tak, že nechtějí domů. Kopretina to nejvíc řešila 
s tím, že se bojí trestu, který by přišel za to, co způsobila, že se to všechno začalo řešit, že by jí to dávali 
všichni za vinu a trestali ji. Z počátku se děti divily, že je doma  tolik jídla, první týdny pořád jen jedly, 
jako  by  si  chtěly  udělat  zásobu.  Pak  zjistily,  že  jídla  je    dost,  tak  se  to  srovnalo.    Na  nic  se  jich 
nevyptávala, ale z kusých informací zjistila, že dostávaly doma výprask, ale obratem hned uvedly,  že 
to bylo za to, že  zlobily, že si to zasloužily. Vinu dávaly sobě, proto se domnívá, že v rodině  bylo i 
psychické trestání, vyslechly si i nadávky. Zjistila i z jiných institucí, že děti neslušně mluvily. Svědkyně 
uvedla, že si je stoprocentně jistá, že matka nemohla zvládnout péči o tyto děti, které měla ve svém 
nízkém  věku.    Ona  sama  měla    podporu  ze  všech    stran   a  pracoval  celý  tým  lidí,  aby  se  daly  děti 
zvládnout,  vychovat.,  aby  se  daly  do  režimu.    Největší  problém  byl  v tom,  že  byly  všechny  tři  děti 
pohromadě. Děti chtěly pozornost, škodily si navzájem, byla mezi nimi rivalita. Když zjistily, že ona 
žádné z dětí neprotěžuje, tak to na ni přestaly zkoušet, snažily se házet vinu jeden  na druhého ve smyslu 
„já budu ten lepší, mě si někdo adoptuje“. Podle ní si ve fantazii trošku zkreslovaly, zlepšovaly svého 
otce. Pořád mluvily „táta, táta“ a  o mámě nemluvily. K matce se vyjadřovaly negativně  s tím, že je 
trestala,  ale v momentě to otočily, že si to zasloužily. Sama se domnívá, že děti bity byly, ale otázka je, 
jak to doma probíhalo.  Často se totiž děti   pouštěly do diskuzí s cizími lidmi, kdy  zkoumaly, zda je 
správné, že se dítě bije. Byly zmatené v tom, zda se děti bijí nebo nebijí, a  jak se trestají. Rodiče  
 
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 5 – 
 
nekreslily,  kreslily vymyšlené rodinné situace, ale ne svoji mámu, ale pěstounku- mámu, pěstouna- tátu. 
Model měly máma, táta a jedno dítě.  
 
Rovněž jsou obžalovaní usvědčováni výpovědí svědkyně Mgr. I.  N., která byla třídní učitelkou 
nezl.  Kopretiny. Svědkyně uvedla, že   Kopretina byla citlivá žákyně, často plačtivá, ale zároveň často 
veselá. Byla zvláštní, měla spoustu svých problémů, se kterými se nechtěla  nikomu svěřovat. Občas 
něco řekla dětem, svěřila se ve třídě, poté  děti chodily za ní  a říkaly jí,  co jim řekla.  Později si k sobě  
našly cestu, Kopretina za ní  začala chodit, i v hodině se  jí ptala, zda s ní může jít na  chodbu, zda jí 
může  vyslechnout.  Nechtěla  ale  se  Kopretinou  být  o  samotě,  brala    proto  s sebou  zástupkyni  nebo 
někoho jiného, kdo byl tomu přítomen.  V září přišla Kopretina s několika modřinami v obličeji. Když 
se jí ptala,  z čeho to má, začala nejprve  říkat, že si ublížila v akvaparku, za chvíli změnila svoje tvrzení, 
že jí to udělal sourozenec a začala mlžit. Když  se jí zeptala druhý den znovu na   modřiny, kdy  bylo 
vidět, že  už jsou velké, tak měla další verzi, že už si to nepamatuje. V prosinci vše vyvrcholilo, byl 
školní jarmark a  Kopretina řekla, že v pondělí už do školy nepřijde, že jde do střediska výchovné péče, 
že jí tam  umístili, protože lže, krade, že jí to řekli rodiče. Rozloučila se s  dětmi, přesvědčila o tom  i 
vyučující, ale v pondělí opět  do školy přišla.  Na dotaz jí v pondělí řekla, že rodiče neměli čas jí do 
střediska  odvést  s tím,  že  pro  ni  přijede  sanitka  do  vyučování.    V pondělí  odpoledne  měla  schůzku  
s matkou nezletilé, předpokládala, že se tedy budou o této skutečnosti bavit. Nikdo ale během pondělí 
pro Kopretinu nepřišel. Ona byla smutná, byla uplakaná,  ptala se, zda jí může pomoct, že do střediska 
výchovné péče nechce. Odpoledne matka nezl. Kopretiny přišla, bavily se, řekla jí všechno tak, jak jí to 
řekla Kopretina. Nato jí matka řekla, že si to vše vymyslela.  Bavily se s matkou o chování Kopretiny, 
že si často vymýšlí, brala to tak, že dítě neví, čí je, ale nechápala, odkud má slova „středisko výchovné 
péče“. Druhý den byla Kopretina uplakaná, řekla, že už dále nemůže. Přišla ráno před vyučováním, 
plakala, že neví, jak to má říct, že je to vše pravda,  ale že matka jí řekla, že si to neměla vymýšlet. 
Kopretina  řekla,  že  jí  to  řekl  tatínek,  protože  krade,  lže,  chová  se  špatně,  proto  půjde  do  střediska 
výchovné  péče.    Ptala  se  na  to  znovu,  Kopretina  se    zhroutila,  že  je  to  pravda,  ať  jí  věří.  Začala  jí 
popisovat,  že  jí  rodiče  ubližují.,  proto  zavolala  zástupkyni,  řešily  to  společně.  Nezl.  Kopretině  se 
podlomily nohy, popisovala, co se vše doma děje. Přiznala, že  modřiny, které měla na začátku roku, jí 
způsobili rodiče. Popisovala,  že používají  pásek s  kovovou přezkou, že jí  to velice bolí. Ptala se jí, 
proč  nemá  takové  modřiny  bratr, řekla,  že  ona  většinou  nestihne  utéct,  proto tak  dopadá.  Svědkyně 
uvedla, že nevěděla, komu má věřit, ale považovala za důležité to sdělit vedení školy, proto se zeptala, 
zda to má předat dál, ale Kopretina řekla, že ne. Chtěla proto, aby  to sepsala, jak to doma probíhalo a 
Kopretina to vše napsala na papír.  K dotazům svědkyně uvedla, že je pravda, že nezl. Kopretina kradla. 
Informaci ale měla od bývalé třídní učitelky  v třetí třídě, v té době  nezletilou neučila. Ví,  že nějaké 
věci  spolužáků se našly v aktovce nezl. Kopretiny. Na podzim roku  2015 se ve třídě začaly ztrácet ve  
větším množství věci, a to svačiny, gelovky, fixy,  pak i peněženka. Děti   učila  teprve 2 měsíce, ale  
Kopretina se začala divně chovat, bylo vidět, že něco není v pořádku. Proto se  dětí ptala, zda  se může 
podívat do aktovek,  všichni vyložili věci na lavici a najednou se peněženka objevila u holčičky, která 
seděla  vedle  Kopretiny.  Holčička  se  rozplakala,  málem  se  sesypala,  protože  měla  pocit,  že  bude 
neprávem obviněna. Kopretina se rovněž rozplakala a přiznala se, že to vzala, že chtěla koupit něco 
rodičům, že jim chtěla udělat radost.  Pokud  se Kopretina ve škole sesypala, bylo to na chodbě, mluvila 
o otci. Říkala, že jí otec  bil páskem s přezkou,  na ruce ukazovala modřinu.  Mluvila o otci, jako o 
„tatínkovi“,  někdy mu říkala otec. Říkala, že jednou nestihla utéct, že otec  vzal kovovou tyčinku na 
pásku a píchl jí  do zadku, začala plakat. Říkala, že občas jí bije matka, když je protivná, nebo nedělá 
úkoly.  Nespecifikovala blíže, kdo, a kdy ji jakou modřinu udělal.  Dále svědkyně uvedla, že někdy nezl. 
Kopretina    měla  výkyvy  v chování,  i  soustředění  se.  Jednou  podávala  výkony  jedničkáře,  hlásila  se, 
znala odpovědi, následovaly ale dny, kdy byla nesoustředěná, roztěkaná.  Pokud jde o kontakt s rodiči, 
větší zájem o děti projevovala obžalovaná, kdy buď přišla na třídní schůzky, nebo si domluvili osobní 
setkání. Tatínka viděla jednou v době, kdy se ztratila peněženka a  
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 6 – 
 
přišli oba rodiče zaplatit odcizenou částku. Matka měla snahu řešit problémy, většinou rozhovor končil 
tím, že řekla, že by k tomu ráda pomohla, aby Kopretina  nekradla a  nechovala se tak, ale neví, co s ní 
má dělat. Matka se jí svěřila, že se Kopretinou mají  problémy, popisovala situaci, kdy jí   měla Kopretina 
v noci píchnout  nožem. Nechápala v té době,  proč to matka neřeší. Přišlo jí, že je to na rodičích, když 
dítě je v péči lékaře. Dále matka uváděla, že Kopretina chodí  pozdě domů,  že jí nemohli najít, proto jí 
doporučila i školní psycholožku.   Po každé schůzce s matkou si zavolala psycholožku,  které řekla, co 
se od Kopretiny a  Tulipána dozvěděli, psycholožka jí řekla, že oba  říkali naučené věty „u nás to bylo 
vše v pořádku, rodiče jsou hodní“, nic z nich nedostala.  
 
Svědkyně MUDr. T. K., dětská lékařka, uvedla, že děti XXXXX znala několik let, matka řádně 
spolupracovala,  děti  se  dostavovaly  na  každé  očkování  nebo  preventivní  prohlídky.  Při  poslední 
návštěvě v září 2015 měla Kopretina a Tulipán modřiny  na zádech, ale bylo jí řečeno, že byli na bazéně. 
Svědkyně uvedla, že nikdy si nevšimla, že by děti mohly být týrány. Děti si nestěžovaly. Děti nebývaly 
často nemocné, na kontroly chodily v termínu. Prohlídky jsou co 2 roky. Pamatuje se, že od matky dětí 
se dozvěděla, že Kopretina měla nějaké problémy, byla nezvládnutelná, vyhrožovala, že skočí do silnice, 
byla  v psychiatrické  léčebně.  Jaká  byla  závěrečná  zpráva,  si  nepamatuje,  ale  ví,  že  tam  byla  nějaká 
hyperaktivita, porucha pozornosti. 
 
Svědkyně  Mgr.  A.  K,    pracovnice  nízkoprahového  zařízení  XXXXX  uvedla,  že  do  zařízení 
nejdříve chodil Tulipán, později i jeho sestra Kopretina. V létě 2015 měli jet na výlet, obžalovaná Z. M. 
chtěla jet s nimi, což ale možné nebylo. Nakonec nejel ani nikdo z dětí a děti do zařízení přestaly chodit. 
Nikdy se jí děti nesvěřovaly, že by nechtěly jít domů, ale chovaly se tak, že doma nebo jinde se něco 
děje. Viděla, že děti měly po prázdninách modřiny, zhubly, měly zranění na hlavě, ale o rodičích mluvily 
pěkně, preferovaly tatínka. Pokud se ptala na zranění, tak o tom mluvit nechtěly, buď toto zamluvily 
nebo uvedly, že se doma pobily.  Na Mikuláše roku 2015 přišla Kopretina uplakaná s tím, že  se přišla 
rozloučit, že bude v ústavu, že se chová nemožně, že má sbalené věci. To bylo v pátek, ale v pondělí 
přišla znovu. Od spolužáků měli hlášky, že Kopretina  ve škole krade, lže, vymýšlí si, což i sami poznali, 
že si vymýšlí.  Pokud Kopretina chodila do klubu, chodila upravená, ale  cítila, že není něco v pořádku, 
což je dáno její praxí. Už to tak je, že děti jinak mluví  a jiná je pravda.  Děti se hrozně rády  mazlily, 
zejména Kopretina,  která už při příchodu se objímala. Bylo vidět, že potřebuje fyzický kontakt. Když 
se o Mikuláši stala předmětná událost, obžalovaná přišla všechno uvést na pravou míru a zakázala dětem 
do klubu chodit. Bylo jí řečeno, že oni jim to zakázat nemohou, jenom jim mohou připomenout, že mají 
dohodu s rodiči.  Vyhodit je ale nemohou.  
 
Svědkyně I. L., sestřenice obžalované, uvedla, že obžalovaná se začala chovat divně poté, co se 
narodil  syn  Petrklíč,  nechávala  ho  samotného  doma,  hledala  svého  druha,  obžalovaného  V.,  protože 
nechtěla být sama doma s dítětem.  Poté, co se narodily dvojčata, se nějakou dobu nestýkaly, kontakt 
navázaly před dvěma lety, kdy pozorovala, že se obžalovaná nejhůře chová k dceři Kopretině, např. 
poslala  kluky  na  tábor  a  Kopretina  musela  být  doma.  Také jí  hrozně  stříhala. V létě  2015  se  u ní se 
Kopretinou  zastavila,  Kopretina  měla  ovázanou  hlavu.  Tvrdila,  že  se  bouchla  do  radiátoru.  Viděla  u 
nezl. Kopretiny rovněž modřiny, takže se domnívá, že byla bita. Když obžalované naznačila, že se její 
chování    k Kopretině  nezdá,  už  neměla  možnost    s nezl.  Kopretinou  být  v kontaktu.  Všimla  si,  že 
k dětem nemá pěkný vztah, odstup měla zejména k dvojčatům.  
 
Svědkyně E. F., babička obžalované, potvrdila, že obžalovaná neměla pěkné dětství,  rodiče o 
ní  neměli  zájem,  proto  se  domnívá,  že  obžalovaná  chtěla  pro  své  děti  to  nejlepší.  Děti  si  nikdy 
nestěžovaly,  nikdy  na  nich  neviděla  modřiny,  nebo  jiná  zranění.  Doma  měla  obžalovaná  vždycky 
uklizeno, pro děti dělala, co mohla. Nevěří, že by je týrala. Obžalovaná k nim často jezdila,  
 
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 7 – 
 
hlavně, když potřebovala materiální pomoc s jídlem, protože problém byl, že neměla, za co jídlo pro 
děti nakoupit. Když byly děti u nich, byly šťastné, nechtělo se jim domů, bylo vidět, že jsou spokojené. 
Nikdy ale na nich nepozorovali, že by se  obžalovaná k nim chovala špatně. Obžalovaná  musela zažívat 
nesmírný  stres,  když  v 18  letech  měla  první  dítě,  byla  tedy  mladá  a  neměli  s partnerem  pravidelný 
příjem, on neměl zaměstnání, nebyl zodpovědný, neustále se stěhovali, ale obžalovaná si nestěžovala, 
jen občas něco řekla. Pamatuje se, že kluci jí říkali, že je otec vzal sebou do práce, nechal je pracovat, 
aby si vydělali snad v nějakém nevhodném prostředí peníze, ale nakonec jim táta peníze vzal, byli z toho 
zničeni. Táta se jim ale zdál hodnější, protože s nimi byl málo, chodil nepravidelně, večer. Nechodil ani 
na víkendy, nakonec se ztratil.  
 
 
Svědkyně P. S., která bydlí ve stejném domě jako  obžalovaná,  uvedla, že z jejich bytu byly 
slyšet hádky a to ráno i večer. Jednou, když se vracela ráno kolem půl sedmé z noční směny, slyšela 
obžalovanou, jak po dětech řve, ať dělají, ať „žerou“. Děti často postávaly před domem. Když je chtěla 
pustit aspoň do chodby domu, nechtěly. Říkaly, že musí počkat, že nemají klíče.  
 
 
Svědkyně V. D., která bydlí pod obžalovanou, uvedla, že z bytu  byl často slyšet křik, hádky, 
někdy i v noci. Rovněž i ona si všimla, že děti neměly klíče, postávaly před domem.  Byli to sousedé za 
trest, byl tam řev, rvačky, bitky. Několikrát na ně zvonila, vyhrožovala, že zavolá policii. Bylo jí ale 
řečeno, ať klidně zavolá. Pokud jde o děti, obžalovaná je bila, padaly nepřiměřené nadávky, které nejsou 
ani v jejím slovníku. Pokud jde o nadávky, obžalovaná užívala slova „čupko, děvko, hovado“ a horší. 
V jednom případě u ní byla její dcera. Když slyšela křik dítěte, tak k bytu letěla. Byl to křik dětí po bití.  
Sama nebyla přítomna tomu, že by viděla bití dětí, to se jenom domnívá.  
 
 
Svědkyně  J.  Š.  uvedla,  že  modřin,  nebo  zranění  u  dětí  si  nevšímala,  jinak  to  byla  hrůza. 
Obžalovaní se pořád hádali, křičeli po sobě. Jednou na ně zazvonila, aby se vzpamatovali. Byl to kravál 
mezi dospělými, děti neslyšela. 
 
 
Svědkyně  MUDr.  M.  B.  uvedla,  že  nezl.  Kopretinu  poprvé  vyšetřila  v dubnu  roku  2014  na 
základě doporučení dětského lékaře, byla přijata pro změnu chování, kterou popisovala škola a rodiče 
v posledních měsících, měla údajně mít tendenci skočit pod autobus, proto zhodnotila  její zdravotní 
stav a dospěla k závěru, že se spíše jedná o  hyperkinetickou poruchu chování na základě ADHD, tj. 
syndromu poruchy aktivity a pozornosti s impulzivitou.  Doporučila vyšetření klinickým psychologem 
a doporučila pokračovat v rodinné psychoterapii, která byla započata před hospitalizací nezl. Domluvila 
se s obžalovanou na kontrolu za 6 týdnů. Terapii neordinovala, nabízela matce léky na  zmírnění neklidu 
a  zlepšení soustředění, ale matka si léky nepřála. Další kontrola ale proběhla dříve než za 6 týdnů,  
protože potíže po  ukončení hospitalizace nezl.  Kopretiny pokračovaly. Nezletilá, pokud byla u ní v 
ordinaci, byla nestabilní, měla bujnou fantazii, vymýšlela si, zvlášť u  prvního vyšetření, popisovala 
pseudohalucinace,  že jí ovlivňuje nějaký duch, který jí  říká, zda má matku poslouchat nebo nemá. Když  
jí řekl, že nemá poslouchat, tak zlobí, když jí říká, že má bouchat  hlavou do zdi, tak ho poslechne apod. 
U  další kontroly  nezletilá  řekla, že ducha již  nevidí a nic takového se neděje.  Nikdy ale nepreferovala 
matku, nebo otce.  Rovněž tak nepreferovala žádného ze sourozenců. Pokud    jde o  umístění  nezl. 
Kopretiny do výchovného ústavu, o tom se hovořilo, když v říjnu 2015  přišel  na kontrolu tatínek, byla  
plánována případová konference na magistrátu města, mluvilo se  o tom, že by mohlo dojít k umístění 
dětí mimo domov. Pokud jde o péči rodičů a výchovné postoje,  ty byly problematické, Kopretina, která 
je dítětem s ADHD je náročnější, vztahy mezi rodiči nebyly pevné,  otec odcházel od rodiny, s rodinou 
po určitou dobu nebyl, což  Kopretina hůře nesla, dopadalo to i na matku, která zůstala na děti sama. 
Svědkyně uvedla, že ale stopy po týrání, modřiny, otoky, nikdy  nezjistila, ani nezl. Kopretina si na nic 
nestěžovala. Teprve až poté, kdy byla  Kopretina  
 
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 8 – 
 
umístěna do pěstounské péče, při další kontrole, kdy už v pěstounské péči byla, jí Kopretina řekla, že 
byla doma bita, ale že  jí to nemohla říct, protože  se bála, že by to řekla rodičům. V té době byl její  stav 
už  klidnější. Je pravda, že u nezl. Kopretiny  byla patrna citová deprivace. K dotazu svědkyně uvedla, 
že pokud jde o děti s hyperkinetickou poruchou na základě ADHD, tyto děti jsou zvýšeně neklidné, hůře 
se soustředí, mají většinou dosti velkou  poruchu či problémy se soustředěním, jsou emočně labilnější, 
impulzivnější, nevydrží u ničeho dlouho,  a proto vyžadují více individuální přístup a jsou výchovně 
náročnější.  Je zapotřebí se jim více věnovat, je třeba důsledná výchova, klidný a trpělivý přístup, ale 
důsledný, podporující a stimulující. Přístupy by měly být jednotné ze všech stran,  tedy od  otce, matky,  
ale  i  příbuzných.  Měli  by  všichni  chtít  po  dítěti  plnit    stejné  požadavky,      proto  výchovný  přístup 
vyžaduje velkou disciplínu i ze strany dospělých.  Svědkyně uvedla, že oba rodiče byli poučováni o tom, 
jak se mají k nezl. Kopretině chovat.  
 
 
Mimo shora uvedených svědeckých výpovědí je jednání obžalovaných potvrzováno i listinnými 
důkazy,  zejména  oznámením  Magistrátu  města  Frýdku-Místku,  návrhem  na  vydání  předběžného 
opatření, písemnými sděleními nezl. Kopretiny, fotografiemi jejího obličeje, zdravotními záznamy, kdy 
při prohlídce při předávání dětí do pěstounské péče lékařka konstatovala u dětí četné modřiny na těle, 
lékařskými zprávami k hospitalizaci nezl. Kopretiny, zprávou Nemocnice ve Frýdku-Místku o ošetření 
nezl.  Kopretiny  dne  19.7.2015  se  zraněním  na  hlavě  a  zprávami  školy,  která  již  v roce  2012  pojala 
podezření na týrání nezl. dětí.  
 
V průběhu  tr.  řízení  byl  vypracován  znalecký  posudek  na  osobu  obžalované,  kdy  psychiatr 
MUDr. Viliam Kušnír uvedl, že obžalovaná netrpěla a netrpí kvalifikovanou duševní chorobou nebo 
poruchou, netrpí závislostí na návykových látkách. Vyšetřením byla prokázána porucha osobnosti s rysy 
histeriónskými,  závislými,  emočně  nestabilní.  Porucha  je  charakteru  trvalého,  léčebnými  prostředky  
neovlivnitelná.. Obžalovaná tedy netrpěla v době páchání tr. činnosti duševní poruchou v pravém slova 
smyslu,  porucha  osobnosti  nemá  forenzně  významný  vliv  na  hodnocení  ovlivnění  rozpoznávacích  a 
ovládacích schopností, které byly u obžalované plně zachovalé. Pobyt obžalované na svobodě není pro 
společnost nebezpečný, je schopna účasti v trestním řízení.  
 
 
PhDr.  Renata  Koláčková,  znalkyně  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie,  specializace 
klinická  psychologie,  bylo  zjištěno,  že  obecná  věrohodnost  obžalované  je  snížena,  a  to  zejména 
s ohledem  na  její  tendenci  k účelovému  chování  a  sklonu  zkreslovat  skutečnosti  a  podávat  je 
v přikrášlené  podobě.  Obecně  lze  konstatovat,  že  převládá  účelovost  nad  autentickým  projevem, 
obranné  reakce  nad  elementární  sebekritičností,  proto  je  z psychologického  hlediska  věrohodnost 
zpochybněna. Pokud jde o možnost resocializace u obžalované, tato je značná, a to vzhledem k jejímu 
nízkému  věku,  dosavadní bezúhonnosti. Je schopna sociálního učení,  otevřena novým  zkušenostem, 
schopna měnit své hodnotové zaměření, životní styl, identifikovat se s cíly resocializačních programů. 
Jeví se, že je schopna  dalšího vývoje. Proklamuje zájem a odhodlání být dětem dobrou matkou, byť 
schází sebekritická reflexe dosavadního jednání, je ale přístupná korektivním vlivům. Obžalovaná není 
schopna  sebereflexe, připouští jen chaotické výchovné prostředí. Jeví se výrazně nekritická, s tendencí 
bagatelizovat agresivní chování vůči dětem.  Pokud jde o vztah ke spoluobžalovanému, je to její jediný 
životní  partner,  nese  rysy  závislosti,  kdy  je  vůči  svému  druhovi  loajální,  touží  však  po  naplnění 
partnerského vztahu. Současně poukazuje na nízkou míru jeho odpovědnosti a jeho nestabilitu v roli 
životního  partnera.  Pokud  se  obžalovaná  dopustila  jednání,  znalec  uvedl,  že  toto  jednání  je  možno 
vysvětlit jako situačně vyhrocenou reakci afektivně sycenou zlobou a hněvem, reakcí, kdy se  akcentuje  
potřeba „vychovávat, sjednávat“ pořádek.  
 
U  hlavního  líčení  znalkyně  na  svém  znaleckém  posudku  setrvala,  uvedla,  že  skutečnost,  že 
obžalovaná v rozhodné době trpěla sama citovou deprivací z dětství, děti se jí narodily krátce po sobě, 
byla nízkého věku, byly diagnostikovány poruchy jednotlivých dětí, to vše mělo v dané době vliv na  
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 9 – 
 
chování  matky,  i  na  to,  jak  výchovně  zvládala  děti.  Ovšem  vlivy  z raného  dětství  obžalované  jsou 
dlouhodobé,  přetrvávají  do  současné  doby.  Setrvala  na  tom,  že  pokud  obžalovaná  bude  nadále  pod 
odbornou péčí, je možný posun obžalované k nadhledu a jinému chápání reality.  
 
Pokud  jde  o  nezl.  děti,  byl  vypracován  znalecký  posudek  znalkyní  z oboru  zdravotnictví, 
odvětví    psychiatrie,  MUDr.  Kateřinou  Černekovou,  která  na  znaleckém  posudku  i  při  výslechu  u 
hlavního  líčení  setrvala  a  uvedla,  že  nezl.  Petrklíč  trpí  poruchou  přizpůsobení  s protrahovanou 
depresivní reakcí, disharmonickým vývojem osobnosti. Je přítomna socioemoční deprivace, syndrom 
CAN. Nezl. Kopretina trpí duševní poruchou, a to hyperkinetickou poruchou chování v terénu ADHD, 
disharmonickým  vývojem  osobnosti,  hysteriónskými    projevy,  socioemoční  deprivací,  syndromem 
CAN.  Nezl.  Tulipán vykazuje disharmonický vývoj osobnosti, je  přítomna socioemoční deprivace a 
syndrom  CAN.  Schopnost  nezl.  dětí  správně  vnímat  nebo  vypovídat  není  přítomnými  duševními 
poruchami nijak ovlivněna a není nijak snížena. Přítomnost duševních poruch u všech nezl. se hodnotí 
tak, že jejich rozvoj je v souvislostí s vyšetřovanou událostí,  všechny tři děti vykazují disharmonický 
vývoj osobnosti a přítomnost syndromu CAN, tedy syndrom týraného dítěte. Disharmonický   vývoj 
osobnosti  je  proces  dlouhodobý,  ovlivňuje  celý  následný  život.  Podobným  negativním  způsobem 
ovlivňuje další život dětí také přítomný syndrom CAN. V současnosti lze proto prognosticky očekávat 
další poruchy chování u nezl. Kopretiny, zejména opozičnictví, nerespektování autorit, experimentování 
s návykovými látkami, impulzivní a zkratkovité jednání.  Nezl. Tulipán může do budoucna vykazovat 
známky  poruch  chování  násilného  až  agresivního  charakteru.  U  nezl.  Petrklíče    v případě  neléčené 
protrahované  depresivní  poruchy  přizpůsobení  se  může  depresivní  syndrom  prohloubit  se  všemi 
negativními projevy a následky. U nezl.  Petrklíče je přítomná porucha přizpůsobení, s prodlouženou 
depresivní reakcí, kterou lze hodnotit jako vážnou a déletrvající poruchu zdraví s obvyklou dobou léčení 
v rozsahu několika měsíců. U nezl. Kopretiny a Tulipána  přítomné duševní poruchy nelze hodnotit jako 
vážné a déletrvající poruchy zdraví. Psychický stav nezl.  Petrklíče si vyžaduje péči, sledování stavu 
v psychiatrické ambulanci a v případě dalších poruch je doporučena psychologická péče.  
U hlavního líčení znalkyně uvedla, že v průběhu jednání a chování svých rodičů, kterým byly 
nezl. děti vystaveny, docházelo k rozvoji tzv. naučené bezmocnosti, tzn. že čím dál tím méně reagovaly 
na to, když se jim dělo něco zlého,  protože v rámci naučené bezmocnosti to vždy dopadlo tak, že ať 
dělaly, co dělaly, vždycky přišel trest, kterému ony  nerozuměly, hlavně u Tulipána, který je nejmladší, 
tak ten má tendenci vysvětlovat, že tresty, zejména u sestry Kopretiny, přicházely za to, že ona si za to 
mohla, že si  zasloužila, tak výrazný trest. Když byl dotázán, čím si to zasloužila, odpověděl banálním 
způsobem, např. že schovala svačinu, nebo mamince odsekla.  Přitom  nebylo zjištěno, že by u nezl. 
Kopretiny byly agresivní, hrubě nevyvážené projevy chování, které by si žádaly nějaký trest, když už 
by se mluvilo o tom, že by si nějaký trest zasloužila.  
 
Ze znaleckého posudku znalce PhDr. Petra Štěpaníka, znalce z oboru psychologie, bylo zjištěno, 
že osobnosti všech nezl. dětí jsou poznamenány patologicky strukturovaným rodinným systémem, ve 
kterém vyrůstaly. Všechny děti byly nepřiměřeně fyzicky trestány, psychicky týrány a ponižovány, což 
se  negativně  odrazilo  v jejich  psychickém  vývoji  včetně  intelektu.  Nezl.  Petrklíč,  jeho  intelekt  je 
situován do pásma defektu, na hranici lehké mentální retardace, do popředí ale vystupuje depresivní 
prožívání spolu s celkovým vnitřním napětím při kontaktu s druhými. Kapacita pro toleranci stresu je 
snížena, naznačena neurotická  reaktivita. Pokud jde o Kopretinu, je intelekt situován do spodního pásma 
průměru, osobnost je méně stabilní, touží po získání pozornosti druhých a ocenění. Nez. Tulipán, jeho 
intelekt stejně jako u sestry, je situován do spodního pásma průměru. Osobnost je charakterizována jako 
impulzivní a směřování k okamžitému uspokojení potřeb. Osobnost  dále vykazuje výraznou citovou 
deprivaci, vnitřní prázdnotu. V případě nezl. Petrklíče jeho intelektové schopnosti a psychický vývoj 
neodpovídají věku. Intelekt je snížený, osobnost dítěte je ve svém dalším vývoji negativně ovlivněna 
týráním ze strany rodičů, zejména matky. Pokud jde o sourozence  
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 10 – 
 
Kopretinu a Tulipána, jejich intelektové schopnosti odpovídají širší vrstevnické normě. Psychický vývoj 
je však vážně narušen v důsledku týrání ze strany rodičů, zejména matky.  Jejich obecná věrohodnost je 
v psychologické  rovině  zachována.  Mají  dostatečné  poznávací  schopnosti.  Schopni  jsou  události 
správně  vnímat,  uchovat si je  v paměti,  následně reprodukovat.  Pokud jde  o  Petrklíče,  bylo  zjištěno 
snížení  intelektu,  ale  bez  vlivu  na  specifickou  věrohodnost.  Nezl.  Petrklíč  je  schopen  vypovídat  ke 
specifickým  událostem  v jeho  životě.  Výpovědi  nezletilých  svědků  obsahují  specifické  aspekty 
psychologické  věrohodnosti  výpovědi,  tzn.  že  jejich    zážitky  jsou    vybavovány  z epizodické  části 
paměti, kam se ukládá skutečně prožité. Nebylo prokázáno, že by nezl. svědci, zejména nezl. Kopretina, 
při výpovědi  nadužívali i jiné mentální procesy, např.  fantazii, nebo že by výpověď nesla známky 
logické  konstrukce.  Výpovědi  nezletilých  svědků    tak,  jak  ji  podali,  je  možno  považovat  za  popis 
skutečně  prožitého.  Prognóza  vývoje  osobnosti  nezl.  dětí  je  však  nepříznivá,  a  to  právě  z důvodu 
dlouhotrvajícího špatného zacházení ze strany rodičů, které bylo překážkou  vývoje zdravé psychiky. 
Všichni  sourozenci  se  stavějí  ke  svým  rodičům  negativně,  výjimkou  je  kladný  vztah  nezl.  Tulipána 
k otci. Žádné z dětí se však v době vyšetření do původní rodiny vracet nechtělo. Nezletilí všichni jsou 
schopni správně  vnímat prožitou událost, tuto si správně zapamatovat a reprodukovat. Všechny děti 
byly vystaveny týrání, u všech se rozvinul viktimizační syndrom, a to syndrom týraného a zneužívaného 
dítěte, který v psychologické rovině prokazuje, že děti byly opakovaně fyzicky i psychicky týrány. Dále 
znalec uvedl, že další  výslechy dětí jsou nevhodné, zvláště  v přítomnosti rodičů, kdy v případě nezl. 
Petrklíče by mohlo dojít k podstatnému zhoršení psychického stavu. Na tomto posudku znalec setrval i 
při výslechu u hlavního líčení. K dotazu znalec uvedl, že pokud matka poté, co byl zrušen zákaz styku 
s dětmi, je začala  kontaktovat, naslibovala jim spoustu věcí, nakoupila drahé věci a děti na to reagovaly 
ochotou se s ní vidět, obžalovaná jim slibovala společné bydlení, proto děti čekají na poštu apod.,  uvedl, 
že to má na děti vliv, neboť jsou udržovány v patologickém rodinném systému. Děti v hloubi duše matku 
rády  mají,  touží  po  tom,  aby  se  k nim  chovala  hezky,  přály  by  si,  aby  šly  domů.  Pokud  jsou  děti 
deprimované, tak na dárky, telefony budou reagovat tak, že se de facto nic moc nestalo, že by se vrátit 
chtěly, ale je to spíše znak těžce narušeného vztahu. Reakce dětí je velmi obvyklá, děti zase začnou 
věřit, že všechno bude lepší a ten cyklus násilí se velmi často může opakovat, protože se de facto nic 
nezměnilo. Pokud byl znalec dotazován na skutečnost, že děti se spontánně dotazovaly na otce a samy 
začaly hovořit o tom, že otce chtějí vidět, aby je navštívil a pak začaly mezi sebou vzpomínat na mamku 
a taťku, jak ho vyhazovala, jak mamka taťkovi sprostě nadávala, znalec uvedl, že jde o typické znaky, 
kterými se projevují děti, které pocházejí z rodiny, kde bylo násilí. Mluví o matce, která je bila, týrala a 
měla jim ubližovat, ale je tam i role otce. Je to partnerský vztah rodičů, tedy toho, co říkají děti a toho, 
k čemu tam mohlo  dojít. Podílel se na tom  i otec. Otec má stejná práva i povinnosti.  Otec nezasáhl, 
děti neochránil. Stejně tak zasílání SMS zpráv matce ze strany dětí zapadají do obrazu, že děti jsou 
deprimovány, týrány, chtějí, když jim matka píše, se projevit, chtějí k ní jít, mohou matku vnímat jako 
oběť, mohou si vyčítat, že kvůli nich je u soudu. To všechno tam být může. Spíše by bylo podezřelé, 
kdyby psaly nenávistné SMS své matce.  
 
Z uvedených důvodů proto nebyl u hlavního líčení akceptován návrh obhajoby na opětovný 
výslech nezletilé Kopretiny. Stejně tak nebyl akceptován návrh na výslech ředitele  dětského domova, 
ve kterém se děti nalézají. Rovněž soud s ohledem na stav dokazování nepovažoval za nutné doplnit 
dokazování  výslechem  svědkyně    Mgr.  Š.,  která  by  se  měla  vyjádřit  k tomu,  zda  na  nezl.  Petrklíči 
pozorovala známky svědčící pro týrání. 
 
V průběhu dokazování  bylo jednoznačně prokázáno  a to jednak výpověďmi nezletilých dětí, 
které jsou   podporovány výpověďmi dalších shora uvedených svědků a listinným důkazem, že škola 
měla již v roce 2012 podezření na týrání nezletilých dětí, že nejméně od počátku roku 2012 do 8.12.2015 
oba obžalovaní mimo období od května 2014 do srpna 2015 u obžalovaného D. V., ve svém trvalém 
bydlišti, opakovaně v mnoha případech fyzicky nepřiměřeně trestali své tři nezl. děti,  
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 11 – 
 
které měli ve výchově, bili je a to i opaskem s přezkou, obžalovaná též pěstmi, trestali je celou noc 
trvajícím  klečením  s napřaženýma  rukama,  obžalovaná  jim  na  ruce  dávala  knížky.  Rovněž  jim 
obžalovaná    vulgárně  nadávala.  Přikazovali  jim  oba,  aby  v případě  dotazů  na  modřiny,  které  měly 
v důsledku  bití, říkaly,  že  si je  způsobily  samy  při  různých  smyšlených  aktivitách,  přičemž  dále  oba 
obžalovaní nezl. Kopretině říkali, že se neměla narodit, že měla jít do léčebny, dětem nedali  klíče od 
domu a bytu a v případě, že obžalovaní nebyli doma přítomni,  musely  děti čekat venku, v důsledku 
toho se u všech tří dětí rozvinul  syndrom  CAN a došlo u všech k  disharmonickému vývoji osobnosti 
s přítomnou  socio-emoční  deprivací,  u  nezl.  Petrklíče    navíc  k poruše  přizpůsobení  s prodlouženou 
depresivní reakcí, která vyžaduje léčbu v rozsahu několika měsíců a kterou vzhledem k závažnosti a 
době léčení je proto nutno považovat za těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. 
zákoníku, proto byli oba obžalovaní uznáni vinnými tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, když jejich 
jednání je  po právní stránce nutno kvalifikovat jako zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, 
odst. 2 písm. b), písm. c), písm. d) tr. zákoníku, když jednání se dopustili  na třech dětech, způsobili 
činem   těžkou  újmu na zdraví a čin páchali po delší dobu,  přičemž obžalovaní jednali po stránce 
zavinění úmyslně , když z provedeného dokazování vyplývá, že po celé uvedené období se obžalovaní 
ke svým dětem chovali velice zle, krutě, a to více obžalovaná. Děti neměly zastání ani u otce.  Pokud 
jde o účast na jednání obžalovaného, je nepochybné, že obžalovaný se na jednání a týrání nezl. dětí 
podílel  menší  měrou  než  obžalovaná.  Nicméně  obžalovaný  je  usvědčován  výpovědí  zejména  nezl. 
Petrklíče, který uvedl, že přísného trestání a bití se účastnil i otec a pokud nezl. Tulipán toto vylučuje, 
pak nezl. Kopretina toto rovněž připouští, že po ní otec křičel a že jí fyzicky trestal, způsobil jí zranění. 
Je nutno poukázat na to, že s ohledem na všechny skutečnosti a postupující čas je zřejmé, že nezl. děti,  
jak potvrdila i svědkyně S., si  vztahy v rodině vylepšovaly, zejména pokud jde o vztah k otci.  Na druhé 
straně je  třeba vycházet z toho a mít na zřeteli, že obžalovaný jako otec  nezl. dětí nemá k dětem jenom 
práva, ale má i povinnosti a pokud, jak  vyplývá z provedených důkazů, v rodině docházelo k násilí ze 
strany obžalované a obžalovaný  byl přítomen i tomu, kdy obžalovaná vůči svým nezl. dětem násilí 
používala, když bylo prokázáno, že oba obžalovaní dětem vštěpovali, aby nikde o tom, co se doma děje, 
nemluvily, aby vysvětlovaly svoje zranění, modřiny tím, že si je způsobily samy  různou aktivní činností, 
nebo  jiným způsobem, měl zasáhnout, učinit opatření, aby se násilí neopakovalo, a pokud obžalovaný  
ponechal svoje děti ve zcela nevhodném prostředí, aniž by zasáhl, aniž by požádal příslušné orgány o 
zásah v rodině, o zajištění adekvátní výchovy nezl. dětí a navíc, přestože věděl, jaký vztah obžalovaná 
k dětem má a jak se k nim chová, rodinu v roce 2014 v květnu opustil a do rodiny se vrátil až v srpnu 
2015 a všechny tři nezl. děti tak ponechal nevhodnému výchovnému prostředí ze strany obžalované, 
když věděl, že tato je nepřiměřeně psychicky a fyzicky trestá, proto i když se na trestné činnosti podílel 
menší  měrou,  má  soud  zato,  že  je  podíl  obžalovaného  na  celkovém  psychickém  stavu    nezl.  dětí 
způsoben jeho jednak aktivním působením, kdy je i on nepřiměřeně trestal, nebo nezasáhl proti  trestání  
dětí  obžalovanou,  ale  i  tím,  že  rodinu  opustil,  aniž  by  učinil  jakékoliv  opatření  k tomu,  aby  děti 
v nevhodném prostředí nadále nežily, umožnil tak obžalované, aby v nevhodném jednání pokračovala, 
když si navíc musel být vědom toho, že opuštěním rodiny dojde u obžalované k tomu, že se s tím bude 
špatně vyrovnávat, proto byli oba obžalovaní uznáni vinnými ve smyslu podané obžaloby a  soud má za 
to, že obžalovaný nese odpovědnost a vinu za shora uvedené jednání. 
 Soud neměl v žádném případě důvod nevěřit výpovědím nezl. dětí,  v průběhu hlavního líčení 
byly přehrány záznamy pořízené o  výslechu všech tří nezletilých dětí, kterých jednoznačně vyplývá, že 
děti  byly  ze  strany  rodičů  týrány.  Jejich  projevy  byly  velmi  emotivní,  navíc   jejich  výpovědi  jsou 
potvrzovány dalšími  slyšenými svědky,  kteří potvrdili, že v domácnosti docházelo k hádkám, křiku, 
bití, nadávkám. 
 
Při úvaze o trestu soud přihlédl k tomu, že obžalovaná připustila, že vždy nejednala vůči svým 
dětem správně, vyslovila lítost nad svým jednáním, vysvětlila i okolnosti svého života, kdy šlo o  
 
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

pokračování   
 
 
 
- 12 – 
 
nesoulad  soužití  s obžalovaným,  které  bylo    provázeno  hádkami,  křikem,  nedostatkem  finančních  
prostředků. Obžalovaný jí nebyl oporou, ani vyrovnaným otcem u nezl. dětí. Přestože je obžalovaný 
starší, nebyl schopen rodinu zabezpečit ani po finanční stránce. Obžalovaná se stala matkou v nízkém 
věku, výchova nezl. dětí byla náročná, sama vyšla z nestabilního prostředí. Bylo prokázáno, že výchova 
zejména nezl. Kopretiny byla problematická. Obžalovaná ale poté, co jí děti byly odebrány, se začala 
vzdělávat,  pokud jde o výchovu nezl. dětí, začala na sobě pracovat, přitom dle znaleckého posudku je 
schopna  další resocializace. Obžalovaná nebyla dosud soudně trestána, ani projednávána pro přestupek. 
Na    druhé  straně  je  však  nutno  uvést,  že  obžalovaná  v průběhu  řízení  neprojevila  lítost  nad  svým 
jednáním, šlo o dlouhodobé protiprávní jednání, jednalo se o velmi kruté zacházení s nezl. dětmi, kdy u 
nezl.  Petrklíče  došlo  k těžkému  ublížení  na  zdraví,  pokud  jde  o  jeho  psychiku.  Přesto  soud  po 
vyhodnocení  všech  shora  uvedených  skutečností  má  zato,  že  není  třeba  u  obžalované  ukládat 
nepodmíněný trest odnětí svobody, jak bylo navrhováno ze strany státní zástupkyně, ale vzhledem ke 
všem okolnostem, ke kterým došlo poté, co byla trestná činnost objevena a děti umístěny  do dětského 
domova, kdy obžalovaná na sobě začala pracovat a s ohledem na to, že je možná její resocializace, soud 
uložil trest sice ne na spodní hranici tr. sazby, ale v trvání 3 let odnětí svobody, výkon  tohoto trestu byl 
podmíněně  odložen  na  zkušební  dobu    delší  v trvání  4  let.  Obžalovaná  svým  dalším  životem  musí 
prokázat, že nepodmíněného trestu odnětí svobody není v jejím případě třeba, že je schopna na sobě 
pracovat,  je  schopna  změnit  svůj  přístup  k nezl.  dětem,  je  schopna  tedy  resocializace  a  podobného 
jednání  se  do  budoucna  vyvarovat.  Pokud  ve  zkušební  době,    v trvání  4  let,  povede  řádný  život, 
v případě, že jí budou děti svěřeny do péče, se bude o ně řádně starat, nedopustí se  trestné činnosti, nebo 
přestupku, soud po uplynutí zkušební doby rozhodne, že se osvědčila, v opačném případě by muselo být 
rozhodnuto, že trest odnětí svobody v trvání 3 let vykoná ve věznici.  
 
Pokud  jde  o  obžalovaného  D.  V.,  s ohledem  na  shora  uvedené,  kdy  k odsouzení,  které  má 
obžalovaný v rejstříku trestu, přihlížet nelze, na trestné činnosti se podílel menší měrou, z části i tím, že 
rodinu opustil, aniž by učinil nějaké opatření vedoucí k tomu, že by děti nebyly nepřiměřeně trestány, 
byl  mu    uložen  trest  na  samé  spodní  hranici  trestní  sazby  v trvání  2  let,  výkon  tohoto  trestu  byl 
podmíněně odložen na zkušební dobu kratší a  to na dobu 3 let, když i obžalovaný musí svým dalším 
životem prokázat, že není třeba ukládat nepodmíněný trest, pokud ve zkušební době povede  řádný život, 
nedopustí  se    tr.  činnosti,  přestupku,  soud  po  uplynutí  zkušební  doby  rozhodne,  že  se  osvědčil, 
v opačném případě by muselo být rozhodnuto, že uložený trest odnětí svobody v trvání 2 let vykoná.  
 
 
P o u č e n í :      
 
I.          Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení stejnopisu tohoto 
rozsudku prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.  
 
II.        Rozsudek  může odvoláním napadnout 
 
a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, 
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, 
c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, 
d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody pro nesprávnost výroku o náhradě škody. 
 
             Osoba  oprávněná napadat  rozsudek  pro  nesprávnost  některého jeho  výroku  může  jej  napadat 
také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i porušení ustanovení o řízení předcházejícím 
rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 
 
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016 

 
pokračování   
 
 
 
- 13 – 
 
III.        V neprospěch  obžalovaného  může  rozsudek  napadnout  odvoláním  jen  státní  zástupce; toliko 
pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na 
náhradu škody. 
 
            Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek napadanou osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu. 
 
IV.       Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán 
a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.  
             
             Státní  zástupce  je  povinen  v odvolání  uvést,  zda  je  podává,  byť  i  z části,  ve  prospěch  nebo 
v neprospěch obžalovaného.  
 
            Odvolání lze přímo opřít o nové skutečnosti a důkazy.  
 
            Právo podat odvolání nepřísluší tomu, kdo se jej po vyhlášení rozhodnutí vzdal. 
 
 
 
Okresní soud ve Frýdku-Místku 
dne  6.12.2016 
 
 
 
 
JUDr. Jiřina Jalůvková, v.r. 
              
        předsedkyně senátu 
 
 
 
Za správnost vyhotovení: 
Lucie Maralíková 
 
 
 
 
 
 
*) nezletilé děti jsou pro účely anonymizace uváděny pod pseudonymem. 
kř 001 FM Rozs. čistý - (Rozsudek)   01/2005    OS F-M    81 T 64/2016