Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Usnesení'.

č. j. 4 To 243/2020-825 
USNESENÍ 
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2020 
o  stížnosti  odsouzeného 
 
  proti  usnesení 
Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. června 2020, č. j. 4 T 22/2014-810, 
 
takto: 
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost zamítá. 
 
 
Odůvodnění: 
1.  Napadeným  usnesením  rozhodl  Okresní  soud  v Chomutově  v trestní  věci  odsouzeného 
  podle §  86  odst. 1  tr. zákoníku  o  výkonu  trestu  odnětí  svobody  ve  výměře 
šestnácti  měsíců,  který  mu  byl  uložen  rozsudkem  Okresního  soudu  v Chomutově  ze  dne 
16. 4. 2018,  č.  j.  4  T  22/2014-604  a  jehož  výkon  byl  podmíněně  odložen  na  zkušební  dobu 
v trvání  čtyř  roků  za  současného  vyslovení  dohledu,  a  pro  jeho  výkon  ho  podle §  56  odst. 2 
písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 
2.  Proti tomuto usnesení podal odsouzený v zákonné lhůtě písemně odůvodněnou stížnost. Uvedl 
(zkráceně),  že  se  pracuje  mimo  bydliště,  na  „probační“  se  dvakrát  nedostavil,  když  ho  zradila 
technika.  Je  lajdák  a  neuvědomil  si  následky.  „Veřejně  prospěšné  hodiny“  plní  na 
 
,  má  odpracováno  zhruba  100  hodin.  Momentálně  pracuje  mimo 
,  ale 
bude mít práci v místě bydliště a veškerý volný čas bude pracovat na 
 Trestnou činnost 
nepáchá, je pracovně vytížen. Bydlí s matkou, která by nepřežila jeho nástup do výkonu trestu. 
Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.  
3.  Krajský soud přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle hledisek uvedených v § 147 odst. 1 
tr. řádu  správnost  výroku  napadeného  usnesení,  jakož  i  řízení,  které  jeho  vydání  předcházelo, 
doplnil dokazování spisem Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 31 T 44/2019, aktuálními 
zprávami Probační a mediační služby České republiky, střediska Chomutov (dále jen „středisko 
PMS“) a dospěl k  závěru, že podané stížnosti nelze přiznat důvodnost. 
4.  V řízení, které předcházelo vydání napadeného usnesení, nedošlo k porušení ustanovení trestního 
řádu,  řízení  netrpí  vadami  či  nedostatky,  které  by měly  či  mohly  mít  vliv  na  věcnou  správnost 
rozhodnutí, ostatně ani odsouzený ve své stížnosti žádné procesní námitky neuplatnil. Pro účely 
svého  rozhodnutí  si  okresní  soud  opatřil  dostatek  potřebných  důkazů,  které  v rámci  řádně 
nařízeného veřejného zasedání konaného v nepřítomnosti odsouzeného, jenž se k němu, ač byl 
o jeho konání řádně a včas vyrozuměn, bez omluvy nedostavil, provedl a zhodnotil způsobem 
zákonnému postupu odpovídajícím, čímž si vytvořil spolehlivou oporu pro své rozhodnutí.  
5.  Pokud dospěl k závěru, že odsouzený nevedl ve zkušební době podmíněného odsouzení řádný 
život, když se v rámci jejího běhu dopustil dalšího protiprávního jednání - trestné činnosti, pro 
niž  byl  odsouzen,  nadto  neplnil  stanovené  podmínky  dohledu,  jde  o závěr,  který  je  shledáván 
krajským soudem jako zcela správný. 
6.  Povinností  odsouzeného  ve  zkušební  době  podmíněného  odsouzení  s dohledem  je,  kromě 
řádného  plnění  podmínek  výkonu  dohledu,  vedení  řádného  života,  respektování  platných 
právních  předpisů  a  absence  protispolečenského  jednání.  Odsouzený  byl  v nyní  projednávané 
věci rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. 4. 2018, č. j. 4 T 22/2014-604 uznán 
Shodu s prvopisem potvrzuje Gabriela Beranová. 

 
 
4 To 243/2020 
 

 
vinným  přečinem  krádeže  podle  §  205  odst.  1  písm.  b),  odst.  3  tr.  zákoníku  a  za  tento  přečin 
a sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl 
uznán  vinným  trestním  příkazem  Okresního  soudu  v Chomutově  ze  dne  2.  4.  2015,  č.  j. 
29 T 39/2015-37,  odsouzen  k souhrnnému  trestu  odnětí  svobody  ve  výměře  šestnácti  měsíců 
s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyř roků a vyslovením dohledu 
nad ním a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu 
v trvání  dvou  roků  (za  současného  zrušení  výroku  o  trestu  z posledně  citovaného  trestního 
příkazu). Běh zkušební doby podmíněného odsouzení započal dne 21. 8. 2018 a její konec byl 
stanoven (po provedení zápočtu) na 21. 8. 2020. Pokud se tedy odsouzený v období od 1. 8. 2003 
do 29. 5. 2019 dopustil přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, za 
který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2020, č. j. 
31  T  44/2019-138  k trestu  obecně  prospěšných  prací  ve  výměře  300  hodin  (z nichž,  jak  bylo 
krajským  soudem  zjištěno  z aktuální  zprávy  střediska  PMS,  dosud  vykonal  100,5  hodin 
a naposledy pracoval dne 31. 5. 2020), se současným stanovením přiměřené povinnosti v průběhu 
výkonu trestu podle svých sil uhradit dlužné výživné a přiměřeného omezení zdržet se po dobu 
výkonu  trestu  řízení  motorových  vozidel,  je  zcela  evidentní,  že  dosavadní  působení 
na odsouzeného  se  zcela  minulo  svým  účinkem,  když  se  ve  zkušební  době  podmíněného 
odsouzení s dohledem dopustil dalšího úmyslného, byť druhově odlišného, přečinu. Ten nadto 
páchal od samého počátku běhu zkušební doby v nyní projednávané věci, a to až do 29. 5. 2019. 
7.  Spáchání další úmyslné trestné činnosti ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem 
by samo o sobě bylo důvodem k rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu 
odnětí svobody. Ze zpráv střediska PMS ohledně výkonu dohledu v rámci stanovené zkušební 
doby podmíněného odsouzení v nyní projednávané věci vyplynulo, že odsouzený zahájil výkon 
dohledu dne 13. 9. 2018, kdy byl řádně poučen o pravidlech jeho výkonu. Z přehledu docházky 
a průběžných  zpráv  střediska  PMS  je  zřejmé,  že  ačkoliv  interval  konzultací  byl  na  počátku 
dohledu  stanoven  jedenkrát  měsíčně  a  od  28.  1.  2019,  kdy  byl  vypracován konkrétní  probační 
plán, dokonce jen jedenkrát za dva měsíce, z celkem 23 nařízených termínů návštěv se odsouzený 
v 10 případech bez omluvy nedostavil (není tedy pravdou, že absentoval pouze dvakrát, jak uvádí 
ve  své  stížnosti),  v několika  případech  nereagoval  ani  na  zaslané  pozvánky,  v nichž  byl  znovu 
upozorňován na nutnost  řádného výkonu dohledu a následky nedostavení se. Ačkoliv mu dne    
9.  7.  2020  bylo  uloženo,  aby  následujícího  dne  předložil  dokumenty  dokládající  jeho  příjmy, 
úhradu nákladů trestního řízení a platby výživného, do dohodnuté je doby nepřinesl, teprve po 
jejím uplynutí se telefonicky omluvil a uvedl, že nic neuhradil, neboť dosud neměl peníze. 
8.  Za situace, kdy se odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil další úmyslné 
trestné  činnosti,  opakovaně  se  nedostavoval  ke  stanoveným  konzultacím  a  celkově  neplnil 
podmínky dohledu, krajský soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu o nutnosti působit 
na  odsouzeného  již  přímým  výkonem  trestu.  Byť  úvahy  o  odlišném  postupu  v napadeném 
usnesení absentují, ani krajský soud neshledává žádné výjimečné okolnosti, které by ho měly vést 
k jinému  rozhodnutí,  tedy  k alternativnímu  postupu  ve  smyslu  §  86  odst.  1  písm.  a),  b)  či  c) 
trestního  zákoníku  /stanovení  dalších  povinností  v rámci  uloženého  dohledu,  přiměřenému 
prodloužení zkušební doby či stanovení dosud neuložených přiměřených omezení a přiměřených 
povinností uvedených v § 48 odst. 4 tr. zákoníku směřujících k tomu, aby odsouzený vedl řádný 
život, to vše při ponechání podmíněného odsouzení v platnosti/. Odsouzený neplnil ani základní 
povinnost,  tedy  dostavovat  se  v dohodnutých  termínech  (které  nadto  nebyly  vzhledem  jejich 
četnosti  nijak  zásadně  omezující  ve  vztahu  k výkonu  pracovních  povinností  odsouzeného), 
v případě  nevyhnutelné  absence  se  pak  řádně  omluvit.  Takové  chování  a  postoj  odsouzeného 
k výkonu  dohledu  jsou  v příkrém  rozporu  s možností  o  ponechání  podmíněného  odsouzení 
s dohledem v platnosti vůbec uvažovat. 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Gabriela Beranová. 

 
 
4 To 243/2020 
 

 
9.  Shora  uvedené  protiprávní  jednání  spáchané  ve  zkušební  době  podmíněného  propuštění 
a nedodržování  dohledu  svědčí  o  tak  flagrantním  porušení  povinnosti  odsouzeného  vést  ve 
zkušební době podmíněného propuštění řádný život, že je zcela evidentní, že dosavadní působení 
na jeho osobu v rámci stanovené zkušební doby nejenže nepřineslo kýžený efekt, ale v podstatě 
se naprosto minulo účinkem. 
10. Zcela  správně  pak  okresní  soud  s ohledem  na  §  86  odst. 4  trestního zákoníku  rozhodl 
i o způsobu  výkonu  trestu  a  odsouzeného  zařadil  podle §  56  odst. 2  písm. a)  tr. zákoníku 
do věznice  s ostrahou,  když  nebyly  shledány  podmínky  pro  jeho  zařazení  do  přísnějšího  typu 
věznice  se zvýšenou  ostrahou.  O konkrétním  umístění  v příslušné  věznici  pak  rozhoduje  její 
ředitel podle stupně narušení vězněné osoby. 
11. Ze  všech  shora  vyložených  důvodů  dospěl  krajský  soud  k  závěru,  že  stížnost  odsouzeného 
 proti napadenému usnesení není důvodná, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) 
tr. řádu zamítl.  
 
 
Poučení: 
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. 
 
Ústí nad Labem 29. července 2020 
Mgr. Věra Kloudová v. r. 
předsedkyně senátu 
Vypracovala soudkyně: 
Mgr. Eva Habánová v. r. 
 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Gabriela Beranová.