Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Meritorní rozhodnutí ve věci sp. zn. 6 To 632/2016'.


 
 
 
 
                                                                     6 To  632/2016 – 307 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
 
 
Krajský  soud v Ostravě  jednal dne   12. prosince 2016  ve veřejném zasedání  v senátě 
složeném z předsedkyně senátu JUDr. Renaty Prausové a JUDr. Milana Ihnáta, JUDr. Jaroslavy  
Miketové  o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 10. 
2016,  č.j. 4 T 99/2016 – 280,  a rozhodl   t a k t o : 
 
 
 
Z podnětu odvolání státního zástupce  podle  § 258 odst. 1 písm. d), e),  odst.  2  tr.ř.  
z r  u  š  u  j  e  se  v napadeném  rozsudku    výrok  o  trestu  a  za  podmínek  §  259  odst.  3  tr.ř.  se 
obžalovaný  
Martin    B . , 
   
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, t.č. xxx, 
 
  
n o v ě   o d s u z u j e    
 
 podle § 143 odst. 4  tr. zákoníku  a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody 
v trvání  4  (čtyř) let.  

pokračování  
- 2  -   
 
 
           6To  632/2016 
 
 
 
Podle  §  56  odst.  3  tr.  zákoníku  pro  účely  výkonu  trestu    se  zařazuje  do  věznice 
s dozorem. 
 
 
Podle § 73 odst. 1, 3  tr.  zákoníku  ukládá  se trest zákazu činnosti spočívající v zákazu 
řízení motorových vozidel na  dobu  7 (sedmi) let.  
 
 
V ostatních výrocích zůstává napadený  rozsudek    n e z m ě n ě n .  
 
 
 
 
 
 
 
O d ů v o d n ě n í    
 
          Napadeným  rozsudkem  obžalovaný  Martin  B.  byl  uznán  vinným  pro  jednání  spočívající 
v tom, že dne 27. 3. 2016 na silnici č. 463 na katastru obce Skřipov, okres Opava, kolem 09.10 
hodin po předchozím požití alkoholických nápojů řídil osobní vozidlo zn. Opel Vivaro Minibus 
registrační  značky  xxx,  přičemž  nepřizpůsobil  rychlost  jízdy  zejména  technickému  stavu 
komunikace  (šířka  vozovky  činila  5,5  m),  při  projíždění  levotočivé  zatáčky  vjel  částečně  do 
protisměru a při stržení řízení vpravo došlo k nárazu přední části vozidla do stromu, dále vyjelo 
vozidlo vpravo mimo komunikaci, otočilo se kolem své osy a levým bokem narazilo do dalšího 
stromu, čímž porušil ustanovení §§ 4 písmeno a), 5 odstavec 2 písmeno b), 11 odstavec 1 a 18 
odstavec 1, odstavec 3, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění 
pozdějších  novel;  při  dopravní  nehodě  utrpěli  spolujezdci  Lenka  B.  zranění  -  zejména  
rozhmoždění plic při tupém poranění hrudníku, jemuž na místě podlehla, nezletilý V. B., nar. xxx, 
utrpěl zranění - zejména rozhmoždění mozku při zlomeninách klenby a spodiny lební, jemuž na 
místě  podlehl;  v době  řízení  měl  obviněný  v  krvi nejméně  1,54  g/kg  alkoholu,  jež  právně  bylo 
posouzeno  jako  jednak  přečin  usmrcení  z nedbalosti  podle  §  143  odstavec  1,  odstavec  3,  
odstavec  4  trestního zákoníku,  jednak  přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 
odstavec  1,  odstavec  2,  písmeno  a)  trestního  zákoníku.  Odsouzen  byl  podle  §  143  odstavec  4 
trestního zákoníku, § 60 odstavec 1, odstavec 2, odstavec 3 trestního zákoníku, § 43 odstavec 1 
trestního zákoníku k úhrnnému  trestu  domácího  vězení v trvání 2  let.  Podle § 60 odstavec 3 
trestního zákoníku je obžalovaný povinen zdržovat se na adrese xxx v rodinném domě vlastníka 
Antonína  V.  v  pracovních  dnech  v  době  od  19.00  hodin  do  5.00  hodin  následujícího  dne,  ve 
dnech pracovního klidu a pracovního volna po celých 24 hodin denně s výjimkou navštěvování 
bohoslužeb  1x  týdně  ve dnech  pracovního  klidu.   Podle  §  73  odstavec  1, odstavec  3  trestního 
zákoníku se ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 
7 let. Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný  povinen  zaplatit na náhradě škody 
poškozené VZP ČR se sídlem Praha 3, Orlická 4/202, částku 57.291,- Kč. 
 
 
Proti    tomuto  rozsudku  podal  odvolání  státní  zástupce  v neprospěch  obžalovaného 
Martina B.  do výroku o trestu. V podaném odvolání vyslovil nesouhlas s rozhodnutím soudu  I. 
stupně ve výroku o trestu, který  byl zdůvodněn v případě trestu domácího vězení tím, že náležitě 

pokračování  
- 3  -   
 
 
           6To  632/2016 
 
hodnotil    jak  okolnosti  přitěžující,    tak  polehčující.  Při  jejich  zvažování  však  soud  nemohl 
nepřihlédnout k významné okolnosti, a to k právem chráněných zájmů poškozených ve smyslu § 
38  odst.  3    tr.zákoníku.    V daném  konkrétním  případě  soud  uvádí,  že  uložení  nepodmíněného 
trestu  odnětí  svobody  obžalovanému  by  znamenalo  další  potrestání  nezl.  T.  B.,  rodičů,    sestry  
zemřelé Lenky B.,  kteří by museli po dobu výkonu trestu nezletilého vychovávat.  Obžalovaný se 
však  dopustil  dvou  přečinů,  z toho  jednoho  úmyslného,  vozidlo  řídil  na  úzké  komunikaci 
rychlostí  95 km/hod.,  tedy vyšší než dovolenou,  přičemž bezpečná rychlost pro jízdu danou 
zatáčkou byla stanovena na 79  km/hod.  Při projíždění zatáčky vyjel obžalovaný částečně  do  
protisměru,  a vozidlo řídil pod vlivem alkoholu, kdy v krvi měl v době řízení nejméně  1,54 g/kg. 
alkoholu.  Ze strany obžalovaného došlo ke třem závažným porušením dopravního předpisu, a 
svou  nezodpovědnou  jízdou  zapříčinil  dva  těžké  následky,  smrt  dvou  osob,    a    to  poškozené 
Lenky B., nar. xxx a nezletilého poškozeného V. B.,  nar.  xxx.  Škodlivost jednání obžalovaného 
pro  společnost  je  natolik  vysoká,    že  uložený  trest  domácího  vězení  je  nepřiměřeně  mírný. 
Navrhováno  bylo  zrušení  napadeného  rozsudku  ve  výroku  o  trestu  v části  trestu  domácího 
vězení s tím, že odvolací soud rozhodne ve věci sám a uloží obžalovanému úhrnný nepodmíněný 
trest odnětí svobody při dolní hranici  trestní sazby  odst. 4 § 143 tr. zákoníku se zařazením do 
věznice  s dozorem,  a  trest  zákazu  činnosti  spočívající  v zákazu  řízení  motorových  vozidel  na 
dobu sedmi let.  
 
 
Z podnětu  podaného  odvolání  Krajský    soud  v Ostravě  v intencích  ust.§  254    tr.řádu 
přezkoumal  zákonnost  a  odůvodněnost  výroku  o  trestu    napadeného  rozsudku  z hlediska 
vytýkaných  vad,    jakož  i  správnost  postupu  řízení,  které  jeho  vydání  předcházelo,  a  dospěl 
k následujícím závěrům.  
 
 
Správnost  a  úplnost  skutkových  zjištění  podaným odvoláním  napadána  není.    Odvolací 
námitky jsou vedeny do výroku o trestu.  Krajský soud  jako  soud odvolací přezkoumal výrok o 
trestu  napadeného  rozsudku  z hledisek  ust.  §  38,  §  39  tr.zákoníku  a  z pohledu  zákonných  
hledisek    rozhodných  pro  rozhodování  o  druhu,  výměře  a  účelu  trestu  dospěl  k následujícím 
závěrům.  
 
Předně je třeba konstatovat, že za vytýkanou trestnou činnost obžalovanému Martinu B., 
soudem I. stupně byl vyměřován trest při úhrnnosti trestu podle § 143 odst. 4 tr.zákoníku,  § 43 
odst.  1  tr.zákoníku,  ve výměře tři léta až deset let, způsobí-li pachatel činem uvedeným v odst. 3 
smrt  nejméně dvou osob, a to při hrubém porušení zákonů  o bezpečnosti dopravy. Z výroku o 
trestu napadeného rozsudku se zjišťuje, že obžalovaný Martin  B. byl soudem I. stupně odsouzen 
podle § 143 odst.  4  tr.zákoníku,  § 60 odst.  1, 2 , 3  tr.zákoníku,  § 43  odst. 1  tr.zákoníku 
k úhrnnému trestu domácího vězení v trvání dvou let,  přičemž obžalovanému bylo stanoveno, 
že  podle  §  60  odst.  3  je  obžalovaný  povinen  zdržovat  se  na  adrese  xxx  v rodinném  domě 
vlastníka Antonína  V. v pracovních dnech v době od 19.00 hodin do 5.00 hodin následujícího 
dne,  ve  dnech  pracovního  klidu  a  pracovního  volna  po  celých  24  hodin  denně  s výjimkou 
navštěvování bohoslužeb 1x týdně ve dnech pracovního klidu.   
 
Podle  §  60    tr.zákoníku  soud  může  uložit  trest  domácího  vězení    až    na  dvě  léta,  
odsuzuje-li pachatele  přečinu,  jestliže  a) – vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu  
a  osobě  a  poměrům  pachatele,  lze  mít  důvodně  za  to,  že    postačí  uložení  tohoto  trestu,    a  to 
popř.  i  vedle  jiného  trestu  a      -b)  -  pachatel  dá  písemný  slib,  že  se  ve  stanovené  době  bude 
zdržovat  v obydlí  na  určené  adrese,    a  při  výkonu  kontroly  poskytne  veškerou  potřebnou 
součinnost.   

pokračování  
- 4  -   
 
 
           6To  632/2016 
 
 
 
 
Soud    I.stupně  ve  svých  závěrech  stran  příčin  a  následku    správně  a  úplně  zjistil  a 
konstatoval  rozhodné  skutečnosti,  jež  doznaly  výraz  v právním  posouzení  věci.    Shledal 
škodlivost  jednání  obžalovaného  pro  společnost  jako  značně  vysokou,  neboť    podnapilí    řidiči 
jsou častou příčinou nehod v silničním provozu, které mívají závažné fatální  následky,  jak tomu 
bylo  i  v projednávané  trestní  věci  obžalovaného  Martina  B.    Nelze  však  ze  skutkových  zjištění 
přehlédnout    a    soud    I.  stupně  pomíjí  skutečnost,    že  ještě  v 9.10  hod.,  tedy  v dopoledních 
hodinách v době řízení krev obžalovaného vykázala hodnotu 1,54 g/kg alkoholu v krvi. Porušení 
povinností  řidiče,  jak  vyplývají  z výroku  o  vině  napadeného  rozsudku  jsou  natolik  zásadní    ve 
vztahu k fatálním následkům  jízdy obžalovaného při smrti dvou osob,  jež po nárazu do stromu  
při částečné jízdě vozidlem v protisměru,  toto vozidlo vyjelo mimo komunikaci vpravo, otočilo 
se  kolem  své  osy,  a  levým  bokem  narazilo  do  dalšího  stromu,  čímž  došlo  u  Lenky  B. 
k rozhmoždění plic, u nezletilého V. B. k rozhmoždění mozku,  v  důsledku čehož obě osoby na 
místě  zranění  podlehly.    Na  závěrech  o  vysoké  škodlivosti  jednání  obžalovaného  nemohou 
ničeho změnit pozitivní reference osob z okruhu osob vyjmenovaných soudem I. stupně, jež se 
vyjádřily k osobě obžalovaného.  
 
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací si je vědom, že jednání obžalovaného citelně 
zasáhlo členy rodiny,  nicméně s úvahou soudu I.stupně  stran uloženého trestu se neztotožnil.  Je 
to výlučně osoba obžalovaného Martina B., kdo odpovídá za usmrcení dvou osob členů rodiny. 
Jeho  následný  postoj  v podobě  lítosti  nad  svým  jednáním  však  neodráží  vysoký  stupeň 
škodlivosti jeho jednání s fatálním následkem v podobě smrti dvou osob, při zásadním porušení 
předpisů dopravy. Proto krajský soud dospěl k závěru, při přihlédnutí  ke společenské škodlivosti 
jednání  obžalovaného  na  základě  zákonných  okolností  vyplývajících  z výkladu  ust.  §  39  
tr.zákoníku  a vyhodnotil,  že soudem I.stupně trestní sankce, jak je vyjádřena ve výroku o trestu 
napadeného  rozsudku,  je  neadekvátní  co  do  druhu  trestu,    tak  účelu  trestu,  zejména 
s přihlédnutím k povaze a rozsahu obžalovaným zaviněných následků.  Zrušen byl proto výrok o 
trestu z napadeného rozsudku a obžalovaný Martin B. nově byl odsouzen podle § 143 odst. 4  tr. 
zákoníku  a  § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let. Podle 
§ 56 odst. 3 tr. zákoníku pro účely výkonu trestu  byl  zařazen do věznice s dozorem.   Podle § 73 
odst.  1,  3  tr.  zákoníku    byl    mu  uložen    trest  zákazu  činnosti  spočívající  v zákazu  řízení 
motorových vozidel na dobu  7 let.  Délka trestu zákazu činnosti spočívajícího  v  zákazu  řízení 
motorových vozidel byla shledána přiměřenou.  
 
 
Po zvážení okolností projednávané trestní věci odvolací soud z podnětu odvolání státního 
zástupce v neprospěch obžalovaného Martina B. do výroku o trestu rozhodl výrokem uvedeným 
v tomto rozhodnutí krajského  soudu  jako soudu odvolacího.  
 
 
P o u č e n í :  
 
I.
 Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. 
 
II.  Proti  tomuto  rozhodnutí  je  přípustné  dovolání,  které  lze  podat  ve  lhůtě  dvou  měsíců  od 
doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím soudu I. stupně. 
 
Dovolání mohou podat: 
a) nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obžalovaného 

pokračování  
- 5  -   
 
 
           6To  632/2016 
 
b) obžalovaný pro nesprávnost výroku rozhodnutí senátu, který se ho bezprostředně dotýká. 
 
Obžalovaný  může  dovolání  podat  pouze  prostřednictvím  obhájce.  Podání  obžalovaného,  které 
nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. 
 
Příslušný k rozhodnutí o podaném dovolání je Nejvyšší soud České republiky v Brně.  
 
V dovolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směruje, který výrok, v jakém rozsahu i 
z jakých důvodů napadá a čeho se odvolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí 
dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. l písm. a)-l) nebo § 265b odst. 
2 tr.ř., o které se dovolání opírá. 
 
Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu 
trvání lhůty k podání dovolání. 
 
 
 
 
 
V Ostravě,  dne 12. prosince  2016 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
JUDr. Renata Prausová, v. r. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
předsedkyně senátu  
 
 
Za správnost vyhotovení : 
Marie Bočková