Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Usnesení 6 TO 164 / 2019'.

č. j. 6 To 164/2019-172 
USNESENÍ 
Krajský  soud  v Ústí  nad  Labem  rozhodl  v neveřejném  zasedání  konaném  dne  3.  dubna  2019 
o stížnosti obžalovaného 
narozeného 
, proti usnesení Okresního 
soudu v Děčíně ze dne 18. 1. 2019, č. j. 1 T 117/2018-128,  
takto: 
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného zamítá. 
 

Odůvodnění: 
1.  Napadeným  usnesením  rozhodl  Okresní  soud  v Děčíně  ve  vazebním  zasedání  v trestní  věci 
obviněného (podle § 12 odst. 8 tr. ř. po nařízení hlavního líčení správně již obžalovaného
,  nar. 
,  podle  §  69  odst.  6  tr.  ř.  ve  spojení  s  §  73b  odst.  1  tr.  ř.  o  vzetí 
obžalovaného do vazby z důvodů (uvedených v) ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. s tím, že vazba 
počíná dnem 17. 1. 2019 v 11:10 hodin. Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že obžalovaný 
opakovaně mění místa svého pobytu tak, aby nebylo možno zajistit jeho účast u hlavního líčení, 
a ačkoli byl telefonicky poučen o nutnosti přebírat si soudní zásilky a sdělil adresu, kam mu má 
být doručováno, obsílku si nepřevzal a následně opětovně změnil po několika dnech své bydliště, 
aniž by soudu změnu bydliště sdělil. Sám uvedl, že si byl plně vědom toho, že je po něm pátráno 
a  že  je  nařízeno  hlavní  líčení,  avšak  nedostavil  se.  Rovněž  svým  sdělením  na  sociální  síti  dal 
jednoznačně najevo, že nehodlá s orgány činnými v trestním řízení spolupracovat a sdělit místo 
svého  současného  pobytu.  Obžalovaný  je  cizím  státním  příslušníkem,  nemá  žádný  doklad 
totožnosti a již v přípravném řízení se trestnímu stíhání vyhýbal. Okresní soud tedy uzavřel, že ze 
zjištěných skutečností vyplývá, že obžalovaný se trestnímu stíhání intenzivně vyhýbá a maří tak 
konání  hlavních  líčení;  současně  existuje  důvodná obava,  že  tak  bude  činit  i  nadále, aby  se  tak 
trestnímu  stíhání  nebo  případnému  trestu  vyhnul,  přičemž  nelze  vyloučit,  že  tak  bude  činit 
pobytem v cizině, kde žije i jeho otec. Zároveň nebylo shledáno možným dosáhnout účelu vazby 
v konkrétním případě jinak, a to ani alternativními opatřeními či institutem uvedeným v § 73, 73a 
a  §  88b  a  násl.  tr.  ř.,  které  se  v daném  případě  jeví  jako  zcela  neefektivní  při  zajištění  účasti 
obžalovaného na hlavním líčení. 
2.  Proti tomuto usnesení podal obžalovaný bezprostředně po jeho vyhlášení ve vazebním zasedání 
přímo  do  protokolu  stížnost,  kterou  následně  již  nijak  neodůvodnil  ani  osobně,  ani 
prostřednictvím ustanovené obhájkyně.  
3.  Při rozhodování o stížnosti krajský soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroků 
napadeného usnesení a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že podaná stížnost není 
důvodná.  
4.  Samotné  řízení  předcházející  vydání  napadeného  usnesení  netrpí  vadami,  které  by  měly  vliv  na 
jeho věcnou správnost. Obžalovaný byl policejním orgánem (Policií České republiky, Krajským 
ředitelstvím  policie  Olomouckého  kraje,  Územním  odborem  Olomouc,  Obvodním  oddělením 
Velká  Bystřice)  zatčen  dne  17.  1.  2019  v 11:10  hodin  na  základě  příkazu  k zatčení  podle  §  69 
odst. 1 tr. ř. vydaného dne 9. 1. 2019 a dne 18. 1. 2019 v 08:00 hodin, tedy ve lhůtě podle § 69 
odst.  5  tr. ř.,  byl  policejním  orgánem  předán  soudu.  Samosoudkyně  okresního  soudu  pak 
rozhodla ještě téhož dne nejpozději v 09:33 hodin, tedy ve lhůtě stanovené v § 69 odst. 6 tr. ř., 
a to ve vazebním zasedání, v němž obžalovaný po náležitém poučení dostal možnost vyjádřit se 
k důvodům  vedoucím  k vydání  příkazu  k zatčení  a  k okolnostem  podstatným  pro  rozhodování 
Shodu s prvopisem ověřila Monika Radostová. 

 

6 To 164/2019 
 
 
 
o vazbě,  které  také  využil  a  vypovídal.  Byly  tudíž  dodrženy  všechny  zákonné  lhůty  týkající  se 
časových  limitů  pro  učinění  příslušných  procesních  úkonů  souvisejících  s omezením 
obžalovaného na svobodě a bylo též respektováno jeho právo na obhajobu.  
5.  Pokud  jde  o  výrok  napadeného  usnesení,  je  třeba  připomenout,  že  ve  výčtu  aplikovaných 
zákonných ustanovení mělo být uvedeno též ustanovení § 68 odst. 1 tr. ř., nicméně jde o spíše jen 
formální pochybení nezpůsobující věcnou nesprávnost rozhodnutí jako takového a nejeví se tak 
jako nevyhnutelné reagovat na uvedené zrušením napadeného usnesení a jeho nahrazením novým 
výrokem.   
6.  Závěr  okresního  soudu  o  existenci  vazebního  důvodu  podle  §  67  písm.  a)  tr.  ř.  je  závěrem 
správným a lze pro stručnost odkázat na jeho odůvodnění v napadeném usnesení. Správně byla 
dovozena  obava,  že  by  se  obžalovaný 
  v  případě  pobytu  na  svobodě  vyhýbal 
trestnímu stíhání a hrozícímu trestu. Opakovaně se mu nedařilo doručit předvolání k hlavnímu 
líčení na adresu, kterou výslovně uvedl jako svou adresu pro doručování písemností v trestním 
řízení již před policejním orgánem v řízení přípravném. K úspěchu nevedl ani pokus o doručení 
předvolání  k hlavnímu  líčení  prostřednictvím  policejního  orgánu.  Bezvýsledná  byla  též  žádost 
o vypátrání  pobytu  stěžovatele,  který  se  měl  podle  neověřených  informací  zdržovat  na  jakési 
ubytovně  v Olomouci.  Zároveň  matka  obžalovaného  odmítla  poskytnout  jeho  telefonní  číslo. 
Ve chvíli,  kdy  byl  získán  telefonický  kontakt  na  obžalovaného  prostřednictvím  policejního 
orgánu,  byl  tento  kontaktován  soudem,  oznámil  novou  doručovací  adresu  a  byl  poučen 
o nezbytnosti  převzetí  soudní  písemnosti  s tím,  že  v opačném  případě  se  vystavuje  nebezpečí 
dalšího  vedení  trestního  stíhání  vazebně.  Přesto  si  následně  předvolání  k hlavnímu  líčení  spolu 
s obžalobou nepřevzal. Jak posléze vysvětlil, následně opět změnil místo svého pobytu, aniž by jej 
sdělil soudu, a písemnosti si přebírat standardní cestou ani nemůže, neboť nemá žádný doklad 
totožnosti. Připustil také své povědomí o tom, že se má konat hlavní líčení a kdy se má konat, 
přičemž k tomuto se nedostavil, ačkoli věděl, že je po něm pátráno, a ještě v tomto směru umístil 
i svůj příspěvek na sociální síť. Spisový materiál rovněž nepochybným způsobem dokumentuje 
fakt, že již v přípravném řízení se obžalovaný nedostavoval k policejnímu orgánu a měnil místa 
svého  pobytu,  která  odmítal  policii  sdělit,  v důsledku  čehož  muselo  být  přistoupeno  k jeho 
zadržení  po předchozím  souhlasu  státního  zástupce,  bez  něhož  by  nebylo  možné  provést  jeho 
výslech.  Vzhledem  ke  shora  uvedenému  je  nutno  odmítnout  stížnost  obžalovaného,  kterou 
ostatně ani nijak neodůvodnil. 
7.  Pokud  jde  o  variantu  nahrazení  vazby  některou  ze  zákonem  předpokládaných  náhrad,  žádnou 
takovou obžalovaný ve vazebním zasedání výslovně nenabídl. V konkrétním případě konkrétního 
pachatele by navíc zřejmě ani nebylo možno najít dostatečně silný typ vazební náhrady, která by 
mohla  adekvátně  eliminovat  obavu  z toho,  že  by  obžalovaný  v případě  ponechání  na  svobodě 
uprchl  nebo  se  skrýval,  aby  se  tak  trestnímu  stíhání  nebo  trestu  vyhnul,  zvláště  když  neustále 
a v poměrně krátkých časových úsecích mění svá bydliště. V úvahu nepřicházelo ani rozhodnutí 
o uložení některého z předběžných opatření.  
8.  Okresnímu soudu lze vytknout jen to, že se v odůvodnění svého usnesení výslovně nevypořádal 
s existencí podmínek uvedených ve druhé části ustanovení § 67 tr. ř., nicméně tento dílčí deficit 
odůvodnění  přezkoumávaného  rozhodnutí  fakticky  nic  nemění  na  tom,  že  z podkladů 
opatřených  do  okamžiku,  kdy  bylo  o  vzetí  obžalovaného  do  vazby  rozhodnuto,  skutečně 
vyplývalo důvodné podezření, že trestná činnost kladená mu za vinu byla jím spáchána, a zároveň 
zjištěné skutečnosti nasvědčovaly v míře vyžadované v rámci tohoto nemeritorního rozhodování 
tomu, že stíhaný skutek popsaný v obžalobě byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou 
zřejmé důvody k podezření na pachatelství 
.  
9.  Nepochybně  správně  bylo  okresním  soudem  rozhodnuto  i  o  počátku  běhu  vazební  lhůty,  a  to 
okamžikem  zatčení  obžalovaného  dne  17.  1.  2019  v 11:10  hodin.  Lze  proto  konstatovat, 
že napadené usnesení je ve svém výsledku věcně správné a zákonné.  
Shodu s prvopisem ověřila Monika Radostová. 

 

6 To 164/2019 
 
 
 
10.  Všemu  shora  uvedenému  však  fakticky  předchází,  a  byť  i  teoreticky  vyhovět  stížnosti 
obžalovaného  znemožňuje  to,  že  Krajský  soud  v Ústí  nad  Labem  jako  soud  odvolací  již  před 
rozhodnutím  o  této  stížnosti  projednal  odvolání  obžalovaného  a  státní  zástupkyně  Okresního 
státního  zastupitelství  v Děčíně  proti  rozsudku  Okresního  soudu  v Děčíně  ze  dne  31.  1.  2019, 
č. j. 1 T 117/2018-140, a rozsudkem vydaným ve věci sp. zn. 6 To 163/2019 podle § 258 odst. 1 
písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil toliko ve výroku o výměře trestu odnětí 
svobody  a  znovu  rozhodl  tak,  že  obžalovanému  uložil  trest  odnětí  svobody  v trvání  šestnácti 
měsíců, přičemž ve výrocích o vině a o způsobu výkonu trestu odnětí svobody zůstal napadený 
rozsudek  nedotčen.  Tím  bylo  ve  věci  pravomocně  meritorně  rozhodnuto  a  obžalovanému  byl 
uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. Výkon tohoto trestu byl vzápětí nařízen a obžalovaný 
do  něj  byl  z vazby  převeden.  V okamžiku  rozhodování  o  jeho  stížnosti  proti  napadenému 
usnesení tedy již vazba fakticky ani netrvá a není tudíž možno jej z ní ani propustit.  
11.  Ze  všech  shora  uvedených  důvodů  nebyla  stížnost  obžalovaného 
  shledána 
důvodnou, a proto ji krajský soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. 
Poučení: 
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. 
 
Ústí nad Labem 3. dubna 2019 
 
 
 
 
JUDr. Jiří Kroupa v. r.  
předseda senátu 
 
 
vypracoval soudce 
 
Mgr. Josef Havlík v. r. 
 
 
 
 
 
 
Shodu s prvopisem ověřila Monika Radostová.