Jednací číslo: 36 EXE 302/2017 - 31
U S N E S E N Í
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Irenou Čepkovou v exekuční
věci
oprávněná:
SVEA Ekonomi Cyprus Ltd., se sídlem 195 Arch. Makarios III Avenue
3030 195, 3030, Limassol, Kypr,
zastoupeného:
Mgr. Ľubomír Vdovec, advokát se sídlem Hlinky 135/68, 603 00, Brno,
proti povinné:
Martina LXXXX, nar. XXXXX, bytem XXXXX,
o návrhu povinné na zastavení exekuce,
t a k t o :
Návrh povinné na zastavení exekuce evidované u Obvodního soudu pro Prahu pod sp.
zn. 36 EXE 302/2017 se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Opatřením Obvodního soud pro Prahu 3 ze dne 02. 02. 2017 byla pověřena Mgr. Jana
Kalistová, soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 8, k vedení exekuce k vymožení
povinnosti uložené povinnému, ve prospěch oprávněné, a to na základě elektronického
platebního rozkazu ze dne 23. 11. 2016, vydaného Obvodním soudem pro Prahu 3, č. j. EPR
228376/2016-7.
Soudní exekutor obdržel dne 17. 04. 2017 emailovou zprávu od povinné, která se
tímto způsobem snažila podat návrh na odklad a zastavení exekuce. Soudní exekutor vyzval
povinnou, aby svůj návrh doplnila, načež od ní obdržel návrh na zastavení exekuce ze dne 08.
05. 2017. Povinná se v něm domáhala zastavení exekuce z důvodu její nemajetnosti. Uvedla,
že je v rámci předešlého trestního řízení povinna zaplatit soudní poplatek 7.800,- Kč, jehož
úhrada jí byla z důvodu její hmotné nouze a péče o nezletilé dítě stanovena na 100,- Kč
měsíčně. Povinná tvrdí, že byla v důsledku její psychické nestability ubytována
v psychiatrické léčebně, kde jí byl nasazen lék, kvůli němuž byla lehce ovlivnitelná a
zmanipulovatelná, což vedlo k tomu, že byla následně zneužita k páchání trestné činnosti. Je
invalidní samoživitelka s 12 letým synem, přičemž trpí velkými psychickými problémy a
psychickou nestabilitou, která se ještě zhoršila v důsledku trestního řízení, ve kterém
vystupovala také paní SXXXX, strůjkyně všech jejích traumat. Povinná se dále léčí s očima,
přičemž psaní a čtení způsobují povinné velké obtíže. Všechny výše zmíněné skutečnosti
zapříčinily její pracovní neschopnost a neuspokojivý finanční stav.
K návrhu povinná doložila Zprávu o průběhu dohledu, sp. zn. PMS-19PM 1494/2016-
100- ze dne 02. 12. 2016, vydanou Probační a mediační službou, úředně ověřené Potvrzení a
prohlášení Ireny SXXXX, ve kterém bere na svoji osobu v plné míře a odpovědnosti veškeré
pohledávky, dluhy a závazky, které vznikly povinné v období od září 2013 do konce ledna
2014, a dále pak Potvrzení o trvání dočasné pracovní neschopnosti ze dne 16. 03. 2017 a ze
dne 28. 04. 2017 vydané MUDr. Alenou BXXXX.
Oprávněná ve svém vyjádření ze dne 17. 05. 2017 uvedla, že se zastavením exekuce
nesouhlasí, neboť nejsou splněny důvody zastavení exekuce. Oprávněná tedy trvá na nařízené
exekuci s tím, že je plně v rukou soudního exekutora, jakým způsobem bude vedena.
Pověřený exekutor vzhledem k nesouhlasu oprávněné předložil věc k rozhodnutí
exekučnímu soudu.
Podle ust. § 52 odst. 1 exekučního řádu – e.ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se
pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ust. § 55 odst. 1 e.ř. návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů
ide dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává
u exekutora, který vede exekuci. Podá-li manžel povinného návrh na zastavení exekuce podle
§ 262b občanského soudního řádu, rozhodne o tomto návrhu exekutor na základě písemných
dokladů i bez souhlasu oprávněného do 15 dnů ode dne doručení návrhu. Nevyhoví-li
exekutor návrhu, postoupí jej společně s exekučním spisem v uvedené lhůtě k rozhodnutí
exekučnímu soudu, který o návrhu rozhodne.
Při řízení o zastavení exekuce zákon stanoví, že podle ust. § 269 odst. 1 občanského
soudního řádu – o.s.ř. nařízený výkon rozhodnutí soud zastaví na nebo i bez návrhu.
Podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí jsou uvedeny v § 268 odst. 1 o.s.ř..
Podle § 268 odst. 4 o.s.ř., týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů
zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí
k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.
Povinná se domáhá zastavení exekuce pro nemajetnost, což je důvod, který lze
podřadit pod ust. § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř..
Vzhledem k uplatňovanému důvodu, pro který povinná navrhla zastavení exekuce, lze
všechny okolnosti posoudit na základě písemného materiálu obsaženého ve spise. O návrhu
lze rozhodnout i bez jednání, aniž by účastníci utrpěli újmu, neboť žádný z účastníků
nepředložil ani neznačil důkazy podstatně pro rozhodování, které by měly být provedeny.
Podle ust. § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže průběh
výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí
jeho nákladů.
Ačkoli z ustálené judikatury (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2006
sp. zn. 20 Cdo 1062/2005) vyplývá, že podnět k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm.
e/ o.s.ř. podává exekutor, nikoliv povinný, dospěl Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi k
závěru, že pokud povinný podá řádný návrh na zastavení exekuce podle ustanovení § 268
odst. 1 písm. e/ o.s.ř., soud se jím zabývat musí, a že v takovém případě si pak soud vyžádá od
soudního exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho
hodnota, a jaké jsou náklady exekuce, a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce, a na
základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §
268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. je dán, přičemž exekuci podle tohoto ustanovení lze zastavit, jestliže
po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není zjištěn žádný majetek,
event. je jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující (srov. usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, nebo
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 698/2014).
Existenci či neexistenci postižitelného majetku zjišťuje soudní exekutor až v průběhu
vlastního provádění exekuce a na základě výsledků šetření o existenci postižitelného majetku
povinného volí způsob, jímž bude exekuce provedena (srov. usnesení Nejvyššího soudu
sp.zn. 20 Cdo 4450/2009). Důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř. se
uplatňuje především v exekuci prodejem movitých věcí, případně i nemovitostí, resp. podniku
(viz. Výkon rozhodnutí v soudním řízení, L. Drápal, V. Kurka, Linde Praha, 2004, str. 376),
naopak např. v exekuci srážkami ze mzdy či jiného příjmu ust. § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.
aplikovat nelze, a to již proto, že srážky ze mzdy či jiného příjmu se opakují tak dlouho (§
284 odst. 1 o.s.ř.), dokud není vymáhaná pohledávka i s příslušenstvím zaplacena (srov.
usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 4465/2010).
Jak z výše uvedeného vyplývá, ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. nezakládá bez
dalšího nárok povinné na zastavení exekuce na základě jejího subjektivního posouzení a
tvrzení, a rovněž tak jej nelze chápat jako oprávnění ke zproštění se odpovědnosti povinné za
své dluhy a řešení své finanční situace na účet oprávněné.
Po vydání pověření k vedení exekuce je soudní exekutor povinen postupovat při
provádění exekuce rychle a účelně a činit úkony směřující k jejímu provedení (§ 46 odst. 1, 2
e.ř.). Po zjištění informací o povinné rozhodne, jakým způsobem bude exekuci provádět, a
v exekuci pokračuje až do úplného vynucení vymáhané povinnosti. O způsobu provedení
exekuce rozhoduje exekutor exekučním příkazem (§ 47 e.ř.). Majetek povinné zjišťuje
v exekuci exekutor a v závislosti na učiněných zjištěních činí další kroky, a proto mimo jiné
rovněž exekutorovi přísluší posoudit, zda jsou dány důvody pro zastavení exekuce podle §
268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. ( viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 20 Cdo 1062/2005 ze
dne 31.10.2006). Pokud zjistí, že povinná nedisponuje žádným exekučně postižitelným
majetkem, nebo že výtěžek exekuce nebude vyšší než předpokládané náklady exekuce, a
pohledávka oprávněné nebude ani zčásti uspokojena, může exekuci zastavit i bez návrhu.
Soud v tomto kontextu podotýká, že dle ust. § 58 zák.č. 120/2001 Sb. (e.ř.), zejména odst. 2,
exekuci lze vést všemi způsoby uvedenými v zákoně. Samotný nedoložený odkaz na
nemajetnost či absenci příjmů z pracovní činnosti není tedy rozhodující, neboť exekuci lze
vést různými způsoby, přičemž způsob vedení exekuce určí exekutor na základě zevrubného
prošetření situace povinného.
Zastavit exekuci může soud (pokud tak neučiní sám exekutor) až poté, co se
exekutorovi nepodaří zjistit žádný postižitelný majetek povinné, nebo v případě, kdyby
zpeněžení postižitelného majetku povinné nepostačovalo ani k úhradě nákladů exekuce, a
oprávněná nesdělí žádné nové skutečnosti, na jejichž základě by exekuce mohla být úspěšně
provedena.
Soud tudíž shrnuje, že pokud z dikce ust. § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. plyne, že výkon
rozhodnutí bude zastaven v případě, že jeho průběh ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude
dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je nutno zdůraznit, že dané ustanovení upravuje
situaci, kdy k závěru o žádném či nedostatečném majetku dospěl pověřený soudní exekutor po
provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného.
Pověřený exekutor se v dané věci sám zastavení exekuce nenavrhl. K návrhu povinné
na zastavení exekuce se sice nevyjádřil, ovšem dle doby trvání exekuce je zřejmé, že exekutor
dosud nemohl provést všechna šetření poměrů povinné. Soud tudíž bez potřeby vyžádání
vyjádření exekutora konstatuje, že k zastavení exekuce pro nemajetnost povinné nejsou dány
důvody, neboť v právě zahájené exekuci je povinností exekutora teprve zjišťovat, zda povinná
má majetek, který může být exekučně postižen, a až poté na základě výsledků šetření by
soudní exekutor měl dále provádět další kroky směřující k vymožení vymáhané povinnosti,
popř. iniciovat jiný postup. Soud dále konstatuje, že ačkoliv povinná tvrdí, že se nachází
v hmotné nouzi, nedoložila žádné listiny, kterými by svá tvrzení doložila. Co se týče pracovní
neschopnosti povinné z důvodu psychické nestability a neuspokojivého zdravotního stavu,
zákonodárce zdravotní stav jako důvod pro zastavení exekuce nezohledňuje, nehledě na to, že
listiny, které povinná doložila, jsou označeny jako potvrzení o dočasné pracovní
neschopnosti, což samo o sobě vypovídá o tom, že v budoucnu by povinná měla být schopna
vykonávat pracovní činnost a tedy splnit svůj dluh. Odkaz na údajnou skutečnost, že paní
SXXXX přebírá její pohledávky, dluhy a závazky, které vznikly v období od září 2013 do
konce ledna 2014, je pak zcela irelevantní – elektronický platební rozkaz ze dne 23. 11. 2016,
č. j. EPR 228376/2016-7, který je v tomto případě exekučním titulem, svědčí proti osobě
povinné, nedošlo k platnému postoupení pohledávky, tudíž nelze splnění závazku vymáhat od
třetí osoby.
Soud proto dospěl k závěru, že návrh povinné na zastavení exekuce podle ust. § 268
odst. 1 písm. e) o.s.ř. není důvodný a zamítl jej v celém rozsahu.
O náhradě nákladů řízení o návrhu na zastavení exekuce soud nerozhodoval, neboť
náklady exekutora a oprávněné (§ 87 e.ř.) v každé fázi exekučního řízení určí exekutor
příkazem k jejich úhradě dle ust. § 88 exekučního řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho
písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím
Obvodního soudu pro Prahu 3.
V Praze dne 05. června 2017
JUDr. Irena Čepková,v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení :
Martina Pončíková