Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Žádost o zaslání rozhodnutí soudu'.

č. j. 2 To 24/2018-306 
USNESENÍ 
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jednal dne 9. března 2018 ve veřejném zasedání 
o odvoláních obžalovaných 1) Radoslava T. a 2) Jozefa T. proti rozsudku Okresního soudu ve 
Vsetíně ze dne 13. 12. 2017, č. j. 3 T 45/2017–285, a rozhodl 
takto: 
Podle § 256 trestního řádu se odvolání obžalovaných Radoslava T. a Jozefa T. zamítají
Odůvodnění: 
1. 
Napadeným  rozsudkem  Okresního  soudu  ve  Vsetíně  byli  obžalovaní  Radoslav  T.  a  Jozef  T. 
uznáni vinnými skutkem spočívajícím v tom, že vedeni úmyslem vylákat pojistné plnění a takto se 
obohatit,  dohodli  se  oba  na tom,  že  budou  předstírat  krádež  osobního  motorového  vozidla 
BMW dále popsaného, jeho majitelem byl obžalovaný Radoslav T. a uživatelem obžalovaný Jozef 
T., když svůj úmysl realizovali tak, že nejdříve v 7:39 hod. dne 18. 7. 2016 s tímto vozidlem přijeli 
do katastru obce Lidečko, kde jej zaparkovali na odstavné ploše u hlavní silnice naproti čističce 
odpadních  vod  pod  Čertovými  skalami,  z tohoto  místa  se  vzdálili  a následně  za  použití 
náhradního  klíče  bylo  toto  vozidlo  převezeno  další  osobou  nebo  osobami  na  neznámé  místo, 
poté  se  vrátili  na  původní  místo,  odkud  obžalovaný  Jozef  T.  v 15:36  hod.  téhož  dne  oznámil 
Policii  ČR  údajnou  krádež  vozidla  a  obžalovaný  Radoslav  T.  dne  19. 7. 2016  údajnou  krádež 
telefonicky  oznámil  České  pojišťovně,  a.  s.,  kde  bylo  vozidlo  pojištěno  i  proti  odcizení,  když 
v případě likvidace pojistné události po skončení šetření Policií ČR by obžalovanému Radoslavu 
T.  byla  vyplacena  částka  274.550  Kč,  k čemuž  přes  urgence  jmenovaného  doposud  nedošlo. 
Skutek byl kvalifikován jako přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku 
ve  stádiu  pokusu  podle  §  21  odst.  1  trestního  zákoníku.  Za  toto  jednání  byl  každému 
z obžalovaných  uložen  podle  §  210  odst.  4  trestního  zákoníku  trest  odnětí  svobody  v trvání 
1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen 
na zkušební dobu v trvání 3 roků. 
2. 
Proti tomuto rozsudku podali obžalovaní Radoslav T. a Jozef T. v zákonné lhůtě odvolání, které 
zaměřili  do  všech  výroků  citovaného  rozsudku.  Namítají,  že  jejich  vina  je  prokazována  pouze 
jediným  důkazem,  a  to  důkazem  pouze  technického  charakteru,  kdy  na  klíči  označeném  č.  2, 
který měli uložený v trezorku v bytě Radoslava T., byl zjištěn záznam, že tento klíč byl ve slotu 
předmětného vozidla dne 18. 7. 2016 ve 14:30 hod. a vykazoval vyšší počet najetých kilometrů a 
spotřebu pohonných hmot oproti údajům z klíče č. 1, který Jozef T. po nahlášení krádeže téhož 
dne  předal  policii.  Podle  obhajoby  nelze  tyto  údaje  brát  za  směrodatné,  když  klíč  č.  2  policie 
předala dalším osobám, zejména technikům autoservisu a neexistovala žádná kontrola manipulace 
s tímto klíčem. Navíc svědek L. připustil, že na klíč vozidla lze informace zpětně nahrát, byť on 
jako  technik  autoservisu  s tímto  postupem  není  obeznámen.  Další  svědci  pak  připustili,  že 
Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Kalvachová. 
 

link to page 1  

2 To 24/2018 
vozidlo lze odcizit i bez použití shodného klíče. Obžalovaný Jozef T. pak prokázal, že když byl 
s vozidlem v zastavárně, vykazovalo toto jiný stav na tachometru a jiný stav ujetých kilometrů na 
klíči vozidla. Zejména tyto a některé další okolnosti svědčí o tom, že tímto způsobem nebyla vina 
obžalovaných  prokázána.  Pokud  se  týká  závěru  nalézacího  soudu  v tom  směru,  že  obžalovaní 
měnili výpovědi ohledně trasy, po které se toho dne vydali, došlo k tomu tak, že obžalovaní nešli 
vždy po turistických značkách a pokud měli u hlavního líčení trasu vyznačit, bylo to na leteckém 
snímku  bez  bližších  údajů.  Na  místě  samém  pak  trasu  označili.  Bylo  však  prokázáno,  že 
obžalovaní byli toho dne ve Vsetíně, jak uvádějí, a to i ze záznamů o telekomunikačním provozu, 
přičemž z těchto záznamů nevyplývá podezření, že by obžalovaní komunikovali s někým ohledně 
odcizení vozidla. Policie pak věc řádně neprošetřila, když neprověřila potřebný počet kamerových 
záznamů, které by mohly pohyb vozidla zachytit. Závěrem oba obžalovaní shodně navrhuji, aby 
odvolací  soud  napadený  rozsudek  Okresního  soudu  ve  Vsetíně  zrušil  a  zprostil  je  obžaloby, 
neboť skutek, pro který jsou stíháni, se nestal. 
3. 
Krajský státní zástupce se k odvolání obžalovaných vyjádřil tak, že napadený rozsudek okresního 
soudu považuje za správný a zákonný, když soud provedl všechny potřebné důkazy a náležitě je 
vyhodnotil.  Podle  jeho  názoru  především  není  možné,  aby  na  klíči  č.  2,  který  obžalovaní  měli 
v xxx,  byly  načteny  údaje  z 18.  7.  2016.  Nepovažuje  za  možné,  aby  údaje  na klíč  č.  2  nahrál 
některý  z techniků  v autoservisu,  a  poukazuje  na  to,  že  ohledně  trasy,  kterou  se  kritického  dne 
vydali,  obžalovaní  své  výpovědi  upravovali  podle  průběhu  dokazování.  Navrhuje  proto,  aby 
odvolání obžalovaných bylo podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítnuto. 
4. 
Krajský  soud  přezkoumal  napadený  rozsudek  v rozsahu  podaných  odvolání,  jakož  i  správnost 
postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a po zhodnocení věci dospěl k závěru, že je třeba 
rozhodnout tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. 
5. 
Z obsahu trestního spisu bylo zjištěno, že obžalovaný Radoslav T., stejně jako jeho bratr, popřel, 
že by se uvedené trestné činnosti dopustil. Uvedl, že vozidlo zakoupil jeho bratr Jozef a on ho 
nechal  napsat  na  sebe,  neboť  měl  bydliště  v xxx.  Vozidlo  mělo  najeto  asi  100.000  km,  jezdili 
s ním  na  práci  do  Německa  nebo  na  Slovensko.  Pokud  by  pojišťovna  plnila,  dal  by  peníze 
bratrovi. Dne 18. 7. 2016 přijeli do ČR za účelem turistiky, chtěli jít na Pulčínské skály a potom 
na Vsetín. Po zaparkování vozidla si vzali nějaké osobní věci a vydali se na Pulčínské skály. Bratr 
vozidlo zamkl a klíč si dal do kapsy. Šli cestou pod viadukt, tam z cesty odbočili, šli do nějakého 
kopce, potom dolů, kde byla trať a železniční zastávka. Byli tam nějací lidí a oni se rozhodli, že 
pojedou do Vsetína. Na Pulčínské skály nedošli. Ve Vsetíně byli v hotelu Vsacan, kde si dali kávu 
a on se připojil na internet a potom byli v nějaké hospodě, kde on si dal pivo. Kolem 13:00 nebo 
14:00 hod. jeli vlakem do Lidečka, kde vystoupili a šli do hor, kde si opékali klobásy. Když došli 
na místo, kde bylo zaparkované vozidlo, tak toto tam nebylo a bratr volal na policii a on druhý 
den věc nahlásil na pojišťovně. Po jednání s policií pro ně přijel jeden známý z Púchova autem. 
V přípravném řízení uvedl, že došli na Pulčinské skály, potom šli na vlak a jeli do Vsetína, kde si 
dali  kafe  a  koupili  něco  v obchodě.  Vrátili  se  do  Lidečka,  kde  opékali  a  potom  šli  k autu.  Ve 
Vsetíně se zdrželi asi hodinu. K tomu, že při prvním jednání s policií neuvedl, že byli ve Vsetíně, 
se vyjádřil tak, že to nepovažoval za podstatné, když cílem jejich cesty byly Pulčínské skály. Po 
přečtení  výpovědi  z přípravného  řízení  obžalovaný  Radoslav  T.  uvedl,  že  ve  Vsetíně  se  určitě 
zdrželi nějaký čas, možná to u soudu špatně řekl. Byli tam déle než hodinu, ale s odstupem času 
to již nemůže přesně určit. Obžalovaný také ukázal zmíněnou trasu na mapě, kdy podle něho šli 
podél  viaduktu,  pak  podél  železniční  trati  a  do  vlaku  nastoupili  na  zastávce  Lidečko–ves,  to  si 
však přesně nepamatuje. 
6. 
Obžalovaný  Jozef  T.  se ohledně  vlastnictví  vozidla,  tehdejšího  příjezdu  do Lidečka a  cíle  cesty 
vyjádřil shodně jako jeho bratr. Uvedl, že od vozidla šli na Pulčiny, ale tam nedošli, nastoupili do 
vlaku a jeli do Vsetína. Do vlaku nastoupili asi v 8:30 hod. a koupili si tam jízdenky. Ve Vsetíně si 
dali kávu v hotelu Vsacan a bratr se připojil na internet. Poté šli do hospody a pak jeli zpátky do 
Lidečka. Z nádraží šli stejnou cestou k autu, kde si chtěli něco schovat, ale auto už tam nebylo. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Kalvachová. 
 

link to page 1  

2 To 24/2018 
On  hned  volal  policii.  Policii  ukázal  technický  průkaz  a  klíč,  přičemž  druhý  klíč  byl  v xxx 
v bratrově  bytě  v trezorku.  Následně  nahlásili  věc  na  pojišťovně  kvůli  odhlášení  vozidla.  Do 
Vsetína  přijeli  mezi  9:00–9:30  hod.  a  zdrželi  se  tam  do  13.00–13:30  hod.  Jeho  vozidlo  mělo 
instalovaný  alarm.  Dále  uvedl  a  doložil,  že  dne  21.  3.  2016  byl  s vozidlem  ve firmě  Zastavus 
v Praze, kde na tachometru zjistili, že má najeto 169.300 km přesto, že bylo najeto asi 120.000 
km.  Poté  tam  byl  ještě  13.  6.,  kdy  na  vozidle  bylo  zjištěno  najetí  124.460  km,  tedy  méně  než 
v březnu. Auto tehdy zastavil a za 7 dní jej vykoupil, resp. tak učinili s bratrem. V autorizovaném 
servisu BMW Renocar zjistil, že diagnostikou nelze vyčíst datum a počet použitých klíčů toliko 
z klíče. Za tím účelem je třeba celé vozidlo s řídící jednotkou. V přípravném řízení uvedl, že po 
odchodu od auta šli na Pulčiny, kam však nedošli, ale šli přes nějaké hory směrem na Vsetín. Vyšli 
u nějaké vlakové zastávky, kde byli lidé, neví, jak se zastávka jmenovala, domnívá se, že Lužná. 
Rozhodli se, že pojedou na Vsetín vlakem, což také udělali. Ve Vsetíně byli na kávě a pak si něco 
koupili k jídlu a šli na nádraží. Jeli vlakem do Lidečka a šli zpět po stezce na Pulčínské Hradisko, 
kde  si  opékali,  neví  už  jak  dlouho.  Potom  sešli  dolů  k autu,  ale  zjistili  jeho  ztrátu.  Když  byl 
dotázán na rozpory ve svých výpovědích, uvedl, že na Hradisku tehdy nebyli, nedošli tam, byli asi 
800 m nad štrekou. Na policii to původně řekl proto, že to měli v plánu. 
7. 
Svědek Ing. Karel V. uvedl, že byl při ohledání místa činu. Obžalovaní uváděli, že šli pěšky na 
Pulčiny  a  po  cestě  si  opékali  špekáčky.  O  Vsetínu  se  nikdo  z nich  nezmínil.  Zajistil  klíč 
od vozidla,  který  měl  obžalovaný  u  sebe.  Obžalovaní  mu  ukazovali  na  místě  drobné  střepy, 
nebylo zřejmé, zda pocházejí z jejich vozidla. Obžalovaní působili přesvědčivě. 
8. 
Svědek Lubomír B. uvedl, že pracuje na blízké čističce odpadních vod. Zda dne 18. 7. 2016 bylo 
na  místě  vozidlo  BMW,  již  neví.  Ví,  že  tam  byli  dva  polské  kamiony  a  chodili  tam  nějací  lidé. 
Neslyšel zvuk alarmu. 
9. 
Svědek  Bc.  Jan  D.,  další  z policistů,  vypověděl,  že  prováděl  operativní  šetření  vytěžováním 
kamerových záznamů a výpisy z telekomunikačního provozu a další úkony. Na místě činu nebyl. 
Převzal klíč od vozidla z policejní recepce, který předal do servisu BMW, aby z něj byly zjištěny 
dostupné údaje. Takto lze zjistit mj. stav kilometrů na vozidle, stav pohonných hmot a dobu, kdy 
byl  klíč  naposledy  použit.  Z výpisu  z telekomunikačního  provozu  bylo  zjištěno,  že  ráno  byli 
obžalovaní v Lidečku, potom na Vsetíně a po oznámení krádeže zase v Lidečku. Na kamerových 
záznamech  směrem  z Lidečka  na  Slovensko  nebyl  odjezd  vozidla  z Lidečka  zaregistrován.  Ve 
Vsetíně  kamerové  záznamy  neprověřovali,  neboť  nevěděli,  že  tam  obžalovaní  byli. 
Nepředpokládal,  že  by  někdo  odcizil  vozidlo  a  jel  s ním  na  Vsetín,  spíše  by  Vsetín  objel,  ale 
v tomto směru žádné kamery nejsou. 
10. 
Svědek Michal B., pracovník společnosti Synot Auto BMW ve Zlíně, uvedl v obecné rovině, že 
klíčů vyčítají denně mnoho, a to tzv. CBS data, kde jsou uloženy veškeré údaje o servisu, stavu 
tachometru, pohonných hmotách a najetých kilometrech. Ke konkrétním datům CBS na č. l. 36 
spisu uvedl, že je to to, co se vyčte z klíče, který nelze padělat a údaje jsou podle něho 100%. 
Do klíče není možné zpětně načíst údaje o vozidle a není možná ani jiná manipulace. 
11. 
Vzhledem  k tomu,  že  orgány  přípravného  řízení  opatřily  tzv.  CBS  data  víceméně  neformálně, 
vyžádal  soud  odborné  vyjádření  ohledně  těchto  CBS  dat  z předmětných  klíčů  od  vozidla 
od autorizovaného servisu BMW Invelt Praha. Z takto získaných informací mj. vyplývá, že z klíče 
pracovně označeného č. 1 vydaného obžalovanými dne 18. 7. 2016 i z klíče pracovně označeného 
č. 2 vydaného dodatečně byly zjištěny shodné identifikace, pokud jde o VIN vozidla, značku, typ, 
model, kód barvy. Pokud jde o stav kilometrů, na klíči č. 1 byl načten stav 136.846 km a na klíči 
č. 2 137.270 km. Na klíči č. 1 byla poslední aktualizace, tj. naposledy byl tento klíč vložen do slotu 
ve  voze  dne  18.  7.  2016  v 7:39  hod.,  na  klíči  č.  2  byla  poslední  aktualizace  dne  18.  7.  2016 
ve 14:30 hod. Na klíči č. 1 byl načten obsah nádrže 47 litrů, na klíči č. 2 byl stav 13 litrů. 
12. 
V rámci  maximální  objektivity  vyžádal  soud  další  odborné  vyjádření  v tomto  směru 
od společnosti CarTec Group, s. r. o., Ostrava. Výsledky byly stejné jako v předchozím případě. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Kalvachová. 
 

link to page 1  

2 To 24/2018 
Zpracovatel odborného vyjádření Martin P. uvedl, že údaj 18. 7. v 7:39 hod. je moment, kdy se 
tyto  informace  přenesly  do  klíče.  Pokud  by  byl  klíč  ve  slotu  vozidla  déle,  načetly  by  se  i  další 
informace. Do klíče nelze převzít takové informace jinak než z řídící jednotky vozidla. Bez auta 
přenos dat do klíče není možný. Připustil, že by vozidlo tohoto typu odcizeno být mohlo, ale neví 
jakým způsobem. 
13. 
Svědek František L., pracovník BMW servis Renocar Brno, uvedl, že vyjádření na č. l. 279 spisu 
vydal obžalovanému na základě jeho e-mailového dotazu, který byl formulován tak, zda lze zjistit, 
zda  v daný  den  bylo  vozidlo  nastartováno  dvěma  různými  klíči.  K tomu  odpověděl,  že  to  bez 
vozidla nejde. Pokud však je k dispozici klíč, existuje zařízení, kde se přiloží a z tohoto klíče se 
načtou  data.  Připustil,  že  je  možné  zmanipulovat  údaje  tak,  aby  byl  stav  ujetých  kilometrů 
na ukazateli  ve  vozidle  odlišný  od  stavu  skutečně  ujetých  kilometrů.  K dotazu,  zda  jde  v klíči 
změnit data jinak než tím, že ho zasune do slotu ve vozidle, svědek uvedl, že nikoliv, nicméně 
připustil,  že  teoreticky  to  snad  možné  je,  připustil  také,  že  do  vozidla  se  dá  dostat  a  uvést  je 
do chodu i jiným způsobem než originálním klíčem od výrobce. 
14. 
S ohledem  na  rozpory  ve  výpovědích  obžalovaných,  pokud  jde  o  jejich  cestu  na  Pulčiny,  resp. 
na Vsetín, provedl policejní orgán na žádost soudu prověření na místě samém. Z tohoto vyplývá, 
že  pokud  je  verze  obžalovaných,  kterou  zvolili  na místě  samém,  sešli  od  odstavné  plochy,  kde 
vozidlo  zanechali,  k vlakové  stanici  Lidečko  2,2  km  v čase  32,32  minut.  Obžalovaný  Jozef  T. 
k tomu  dodal,  že  jim  to přesně  navazovalo  na  vlak,  který  z této  stanice  jel v 8:21  hod.  a  čekali 
na vlak 3–6 minut. 
15. 
Policejní  orgán  provedl  prověrku  na  místě  i  podle  údajů,  které  uvedli  obžalovaní  u  hlavního 
líčení, když trasu cesty od odstavné plochy směrem k Pulčínských skalám a posléze na vlakovou 
zastávku v Lidečku, resp. v Lužné, zaznačili do mapy. Obžalovaní odmítli účast na této prověrce. 
Byla provedena bez jejich účasti a podle verze Radoslava T. ušli obžalovaní do železniční stanice 
Lidečko 3,4 km za 1,07 hod. a podle verze Jozefa T. ušli z Lidečka na nádraží v Lužné celkem 7,7 
km za 2,15 hod. 
16. 
Podle  sdělení  Českých  drah  dne  18.  7.  2016  na  železniční  tratí  mezi  Horní  Lidčí  a  Valašskou 
Polankou  probíhala  výluka.  Skutečný  čas  odjezdu  osobního  vlaku  směrem  na  Horní  Lideč  byl 
v 8:15  hod.  Do  zastávky Lidečko  je  to  3  minuty. Další  vlak  odjíždí  z Horní  Lidče  v 8:46  hod., 
jedná se však o Expres. Nebylo zodpovězeno, zda tento rychlík zastavil na zastávkách Lidečko 
a Lužná. Teoreticky by na zastávce v Lidečku stavěl v 8:49 hod. a v Lužné v 8:54 hod. Ve Vsetíně 
byl v 9:04 hod. 
17. 
Kromě  již  zmíněných  byly  provedeny  další  listinné  důkazy,  kdy  podle  záznamů 
telekomunikačního  provozu  se  dne  18.  7.  2016  v 7:43  hod.  obžalovaný  Radoslav  T.  nacházel 
v dosahu  BTS  v lokalitě  Horní  Lideč.  V  8:56  hod.  pak  byl  veden  telekomunikační  provoz 
s účastnickým  telefonním  číslem  obžalovaného  Radoslava  T.,  přičemž  tento  byl  veden 
prostřednictvím  BTS,  která  se  nachází  v lokalitě  Vsetín.  Poslední  telekomunikační  provoz 
z účastnického  čísla  Radoslava  T.  byl  veden  prostřednictvím  BTS  ve  Vsetíně  ve  12:58  hod. 
Radoslav  T.  se  tak  ve  Vsetíně  nacházel  v době  nejméně  od  8:56  –  12:58  hod.  Z telefonického 
čísla, které patří Jozefu T. byl toho dne veden prostřednictvím BTS ve Vsetíně hovor ve 13:44:42 
a 13:46:58 hod. 
18. 
Okresní  soud  všechny  provedené  důkazy  vyhodnotil  tak,  že  uznal  oba  obžalované  vinnými 
žalovaný skutkem, který kvalifikoval jako pokus přečinu pojistného podvod podle § 21 odst. 1 
k § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku. Oba obžalovaní svou vinu od počátku popírají, jsou však 
podle  názoru  soudu  usvědčováni  dalšími  důkazy.  Bylo  prokázáno,  že  na  klíči  č.  1,  který 
obžalovaný Jozef  T. téhož dne vydal policii, je zaznamenáno, že naposledy byl ve slotu údajně 
odcizeného  vozidla  v 7:39  hod.  Podle  telekomunikačních  záznamů  se  obžalovaný  Radoslav  T. 
nejpozději v 7:43 hod. nacházel v katastru Horní Lideč a v 8:56 hod. byl veden telekomunikační 
provoz z jeho telefonu z katastru obce Vsetín. Jeho poslední hovor z tohoto místa byl veden ve 
Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Kalvachová. 
 

link to page 1  

2 To 24/2018 
12:58 hod., takže v této době se mohl nacházet ve Vsetíně. Obžalovaný Jozef  T. se ve Vsetíně 
podle  telekomunikačního  záznamu  nacházel  ve  13:46  hod.  Z odborných  vyjádření 
autorizovaných servisů BMW bylo zjištěno, že na klíči č. 1 byl stav ujetých kilometrů 136.480 a na 
klíči 2, který byl ve slotu vozidla téhož dne ve 14:30 hod., byl stav kilometrů 137.270, což je o 424 
km více. Na klíči č. 1 je pak v nádrži zaznamenáno 47 litrů a na klíči č. 2 je obsah nádrže pouze 
13 litrů. Svědci B., L. a P. k tomu dodali, že na klíčích, které obžalovaní vydali, jsou údaje vozidla 
získané z řídící jednotky a do těchto klíčů nelze tato data CBS dodatečně nahrát. Svědci takovou 
možnost  teoreticky  připustili,  avšak  způsob  provedení  jim  není  znám.  Rovněž  připustili,  že 
vozidlo mohlo být odcizeno jinak než za použití klíče. Oba obžalovaní pak potvrdili, že náhradní 
klíč,  tedy  klíč  č.  2,  byl  v té  době  v trezorku  v xxx  v bytě  Radoslava  T.  a  nikdo  k němu  neměl 
přístup.  I  podle  názoru  odvolacího  soudu  je  tedy  logické,  že  údaje  na  klíč  č.  2  nemohl  nikdo 
přenést a i v případě, že by to bylo technicky možné, nebyl zjištěn žádný důvod, proč by osoba, 
která  vozidlo  odcizila,  takový  úkon  prováděla.  Rovněž  je  vyloučeno,  aby  takový  úkon  provedl 
některý z techniků autorizovaných servisů, když žádný z nich k tomu neměl důvod a především, 
jak sami uvedli, nemají v tomto směru žádné konkrétní znalosti ani technické prostředky. Navíc 
stav  ujetých  kilometrů  na jednotlivých  klíčích  odpovídá  i  stavu  nádrže  paliva  vyznačených  na 
těchto  klíčích.  Námitka obžalovaného  Jozefa  T.,  že  se  nepotřeboval  vozidla  zbavit  a  že  by  je 
mohl  prodat  za  320.000  Kč,  se  nejeví  jako  podstatná  pro  posouzení  věci,  když  z pojistného 
plnění by mohl získat další částku 274.550 Kč. 
19. 
Odvolací soud se ztotožnil i se závěry nalézacího soudu v tom směru, že obžalovaní měnili trasu, 
po které se měli dostat z Lidečka do Vsetíně, účelově podle toho, jak se vyvíjela důkazní situace, 
když podle jejich původní výpovědi by podle Radoslava T. došli na železniční zastávku více než 
za 1 hodinu a podle Jozefa T. za 2 hodiny a 15 minut a nemohli by tak stihnout vlak, kterým by 
se do 8:56 hod., kdy odtud Radoslav T. telefonoval, dostali do Vsetíně. Je tedy zřejmé, že cesta 
obžalovaných  z Lidečka  do  Vsetíně  proběhla  jiným  způsobem,  než  oba  tvrdí  a  ve  svých 
původních výpovědích se snažili zastřít některé skutečnosti, které se nepodařilo zjistit a prokázat. 
Není  ani  vyloučeno,  že  do  Vsetína  jeli  vlakem  v 8:18  hod.,  resp.  přinejmenším  Jozef  T.,  když 
Radoslav T., který v 7:46 hod. telefonoval z Horní Lidče, by to nemohl stihnout. Rovněž námitka 
obžalovaného Jozefa T., že když jednal o zastavení vozidla, došlo k rozdílu ujetých kilometrů na 
tachometru a na záznamu z klíče, není podstatná, když např. podle svědka Františka L. je možno 
stav na tachometru změnit oproti skutečnému stavu uvedeného v řídící jednotce. 
20. 
Odvolací soud je stejně jako soud nalézací toho názoru, že bylo prokázáno, že obžalovaní jednali 
v úmyslu  neoprávněně  získat  pojistné  plnění,  když  vozidlo  zaparkovali  v Lidečku  a  poté  se 
od vozidla  vzdálili,  následně  byli  zřejmě  oba  ve  Vsetíně  a  po  návratu  na  místo  zaparkování 
vozidla Jozef T. ohlásil jeho krádež a následně Radoslav T. nahlásil u České pojišťovny pojistnou 
událost.  Jak  již  bylo  uvedeno,  za  rozhodující  je  nutno  považovat  rozdílné  údaje  na klíčích  od 
vozidla, přičemž s klíčem č. 2 nemělo být toho dne vůbec manipulováno, když byl uložen v bytě 
obžalovaného Radoslava T. v xxx. Z odborných vyjádření a z výpovědí svědků, kteří k těmto byli 
vyslechnuti,  pak  bylo  jednoznačně  zjištěno,  že  běžným  způsobem,  a  to  ani  v autorizovaném 
servisu,  nelze  dodatečně  na  klíč  nahrát  žádné  informace.  Svědci  pouze  připustili  teoretickou 
možnost,  její  způsob  však  neznají  a  je  zcela  nelogické,  aby  kdokoliv  takovou  složitou  operaci 
prováděl, aby obžalované poškodil nebo z jiného důvodu. Věrohodnost výpovědi obžalovaných 
je pak zpochybňována i způsobem, jakým každý z nich popisuje cestu z Lidečka do Vsetína, kdy 
své výpovědi mění i v jednotlivých stádiích trestního řízení a evidentně se tak snaží zakrýt nějaké 
okolnosti případu, které dosud nevyšly najevo. K námitkám obžalovaných uvedených v odvolání 
je  tedy  nutno  uvést,  že  nejsou  usvědčováni  pouze  údaji  z klíčů  od  vozidla,  ale  též  výpověďmi 
svědků a rozpory ve svých výpovědích. 
21. 
K osobám obou obžalovaných bylo zjištěno, že v České republice již byli soudně trestáni, avšak 
pro odstup času se k těmto odsouzením nemůže přihlížet jako k přitěžující okolnosti. 
Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Kalvachová. 
 

link to page 1  

2 To 24/2018 
22. 
Při  úvaze  o  trestech  a  jejich  výši  nebylo  u  osob  obžalovaných  shledáno  žádných  významných 
polehčujících  okolností  a  taktéž  ani  okolností  přitěžujících.  Bylo  proto  možno  jim  i  přes  výši 
škody, kterou chtěli svým jednáním způsobit, uložit ještě výchovné tresty, přičemž pokud soud 
přihlédl k tomu, že trestné činnosti se dopustili pouze ve stádiu pokusu a uložil jim tresty odnětí 
svobody  pouze  na  spodní  hranici  zákonné  sazby  s podmíněným  odkladem  na  zkušební  dobu 
přibližně v polovině délky, kterou je možno podle zákona uložit, nelze takové tresty považovat 
za nepřiměřeně přísné, natož za nezákonné. 
23. 
Krajský soud po zhodnocení všech těchto skutečností dospěl k závěru, že odvolání obžalovaných 
Radoslava T. a Jozefa T. nejsou důvodná a jako taková je podle § 256 trestního řádu zamítl. 
Poučení: 
I. Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. 
 
II.  Proti  tomuto  rozhodnutí  je  přípustné  dovolání,  které  lze  podat  ve  lhůtě  dvou  měsíců 
od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím soudu I. stupně. 
 
Dovolání mohou podat 
a) nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného 
b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. 
 
Obviněný  může  dovolání  podat  pouze  prostřednictvím  obhájce.  Podání  obviněného, 
které nebylo  učiněno  prostřednictvím  obhájce,  se  nepovažuje  za  dovolání,  byť  bylo  takto 
označeno. 
 
Příslušný k rozhodnutí o podaném dovolání je Nejvyšší soud České republiky v Brně. 
 
V dovolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směruje, který výrok, v jakém rozsahu 
i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí 
dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b/l a)-l) nebo § 265b/2 trestního řádu, 
o které se dovolání opírá. 
 
Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu 
trvání lhůty k podání dovolání. 
Olomouc 9. března 2018 
 
Mgr. Aleš Rýznar v. r.  
předseda senátu 
Vypracoval: 
JUDr. Jiří Straňák v. r.  
 
Shodu s prvopisem potvrzuje Alena Kalvachová.