Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'usnesení č. j. 15 Co 180/2018-168'.

        15 Co 180/2018 - 168           
 
 
U S N E S E N Í 
 
 

Krajský  soud  v Českých  Budějovicích  –  pobočka  v Táboře  –  rozhodl  jako  soud 
odvolací v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Marcely Pechové a Mgr. 
Pavla Přibyla v exekuční věci oprávněné Pitambera s.r.o. se sídlem v Praze 1, Nové Město, 
Na  Florenci  1332/23,  IČ  05569419,  zastoupené  JUDr.  Tomášem  Sokolem,  advokátem  se 
sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinnému  PhMr. J. H . ,  nar. XX.XX.XXXX, bytem 
v XXXXX,  XXXXX  XX,  za  účasti  manželky  povinného  Mgr.  H.  H.,  nar.  XX.XX.XXXX, 
bytem tamtéž, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 
5/49, o částečné zastavení exekuce, o odvolání manželky povinného proti usnesení Okresního 
soudu v Pelhřimově ze dne 19. března 2018, č. j. 7 EXE 404/2016-133, 
 
 
t a k t o : 
 
 

 
Usnesení soudu I. stupně  se  p o t v r z u j e .  
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 

 
Shora  uvedeným  usnesením  zamítl  Okresní  soud  v Pelhřimově  (dále  jen  „soud  I. 
stupně“) návrh manželky povinného na zastavení exekuce, kterou na základě pověření téhož 
soudu  ze  dne  31.10.2016,  č.  j.  7  EXE  404/2016-21,  provádí  soudní  exekutor  JUDr.  Ondřej 
Mareš, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, v části, jíž je na základě exekučního příkazu ze 
dne 21.6.2017, č. j. 124 EX 13772/16-99, postižen její účet č. 6373676/3500 vedený u ING 
Bank N.V. Soud I. stupně poukázal na to, že smlouva o zúžení společného jmění povinného a 
jeho  manželky  (dále  též  jen  „SJM“),  kterou  manželka  povinného  v návrhu  na  zastavení 
exekuce argumentuje, byla zapsána do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu až 
po vzniku  dluhu  a že nebylo  prokázáno, že by právní  předchůdkyně oprávněné byla s jejím 
obsahem  seznámena,  a  uzavřel,  že  za  této  situace  exekutor  nepochybil,  když  ke  smlouvě 
nepřihlížel.  Pokud  by  pak  manželka  povinného  tvrdila,  že  jsou  na  účtu  její  výlučné 
prostředky,  mohlo  by  tomu  tak  být  –  právě  s  ohledem  na  to,  že  se  nepřihlíží  ke  smlouvě  o 
zúžení SJM a majetek nabytý za trvání manželství se tak považuje za majetek v SJM – pouze 
v případě,  že  by  šlo  o  majetek  získaný  dědictvím,  darem  nebo  restitucí;  nic  takového  ale 
manželka povinného neuvádí.   
 
 
Proti  tomuto  usnesení  podala  manželka  povinného  (dále  též  jen  „odvolatelka“) 
odvolání.  Odkázala  na  usnesení  zdejšího  odvolacího  soudu  ze  dne  20.10.2017,  č.  j.  15  Co 
477/2017-43,  jímž  bylo  zrušeno  předchozí,  rovněž  zamítavé  rozhodnutí  soudu  I.  stupně  o 
tomtéž návrhu, a namítla, že v rozporu s pokyny odvolacího soudu, jež jsou v něm obsaženy, 
se soud I. stupně vůbec nezabýval jejím tvrzením, že dluh, který  je  v  tomto řízení  vymáhán,  
nespadá  do  SJM.  Tím,  že  ve  věci  nejednal,  jí  neumožnil,  aby  prokázala  tvrzení,  jimiž  se 
exekučnímu postižení svého účtu brání. Odvolatelka zpochybnila i závěr o povaze prostředků, 

Pokračování                                                     -2-                                               15 Co 180/2018 
 
 
 
jež  jsou  na  jejím  účtu,  když  podle  jejího  názoru  je  otázka  vědomosti  právní  předchůdkyně 
oprávněné o smlouvě o zúžení SJM významná pouze pro posouzení, zda se jedná o závazek 
patřící do SJM, ale nemá žádný vliv na to, že z hlediska hmotného práva je majetek nabytý po 
uzavření  smlouvy  jejím  výlučným  majetkem.  Při  odvolacím  jednání  manželka  povinného 
navrhla,  aby  byli  k důkazu  slyšeni  ona,  povinný,  jejich  dcera,  případně  zaměstnanec 
peněžního  ústavu,  který  jednal  s povinným  o  uzavření  smlouvy,  jíž  byl  založen  vymáhaný 
závazek, a aby byly vyžádány listiny týkající se vzniku závazku a výpisy z příslušných účtů, a 
navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k provedení 
navržených  důkazů,  případně  aby  sám  toto  usnesení  změnil  tak,  že  se  návrhu  na  částečné 
zastavení exekuce vyhovuje.  
 
Oprávněná  vyslovila  přesvědčení,  že  jsou  podmínky  pro  postižení  účtu  manželky 
povinného splněny, a navrhla, aby bylo napadené usnesení potvrzeno. 
 
Povinný se naopak zcela ztotožnil s odvolacími argumenty a zdůraznil, že podle jeho 
názoru bylo jednoznačně prokázáno, že vymáhaný dluh vznikl bez vědomí jeho manželky.  
 
 
Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. (dále jen „ex. řád“) nestanoví-li tento zákon 
jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Proto 
jsou-li  v dalším  textu  citována  ustanovení  občanského  soudního  řádu  nebo  je-li  na  tato 
ustanovení odkazováno, jedná se vždy o jejich přiměřené použití podle § 52 odst. 1 ex. řádu.  
 
 
Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou. Odvolací soud proto projednal 
věc  podle  §  212  o.s.ř.,  přezkoumal  napadené  usnesení  a  dospěl  k závěru,  že  odvolání  není 
opodstatněné.  
 
 
Ve shora zmíněném usnesení č. j. 15 Co 477/2017-43 vytkl zdejší odvolací soud soudu 
I. stupně, že se nezabýval tvrzením manželky povinného, že vymáhaný dluh netvoří součást 
SJM a že jej proto nelze uspokojit z jejího majetku. Odvolatelce je možno přisvědčit, že ani 
tentokrát  soud  I.  stupně  otázku,  zda  je  vymáhaný  závazek  závazkem  patřícím  do  SJM  či 
nikoli,  neřešil.  Z odůvodnění  napadeného  usnesení  však  –  byť  to  není  řečeno  výslovně  – 
vyplývá,  že  vzhledem  k závěrům,  které  přijal,  nepokládá  soud  I.  stupně  vyřešení  zmíněné 
otázky za důležité. S tímto názorem lze souhlasit, a to z dále uvedených důvodů. 
 
Vzhledem  k datu  jeho  zahájení  se  v tomto  exekučním  řízení  postupuje  podle 
exekučního  řádu  a  občanského  soudního  řádu  ve  znění  novely  provedené  zákonem  č. 
139/2015  Sb. Rozhodnutí  soudu  I. stupně vychází  z účastníky nezpochybněného zjištění, že 
smlouvu o zúžení SJM uzavřeli povinný a jeho manželka v roce 2004, že tato smlouva byla 
zapsána  do  Seznamu  listin  o  manželském  majetkovém  režimu  v roce  2016  a  že  vymáhaný 
závazek vznikl po uzavření smlouvy, ale před jejím zápisem do seznamu. Jelikož oprávněná 
nesouhlasí s tím, aby exekutor vycházel při vydání exekučního příkazu z obsahu smlouvy, je 
zřejmé, že ve věci nelze postupovat podle § 42 odst. 1 a 2 ex. řádu. Jedná se tedy o „ostatní 
případ“  ve  smyslu  §  42  odst.  3  ex.  řádu,  tedy  o  případ,  kdy  lze  vydat  exekuční  příkaz 
postihující  majetek,  který  netvoří  součást  SJM  jen  proto,  že  byl  změněn  zákonný  režim 
společného jmění. Podle § 42 odst. 4  ex. řádu pak lze vést  exekuci  přikázáním pohledávky 
z účtu  manžela  povinného  u  peněžního  ústavu,  jde-li  o  vydobytí  dluhu,  který  patří  do 
společného jmění, nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve 
společném jmění. Návrh manželky povinného na zastavení exekuce se opírá o ustanovení § 
262b  odst.  1  o.s.ř.,  podle  kterého  je-li  výkonem  rozhodnutí  postižen  majetek  ve  společném 

Pokračování                                                     -3-                                               15 Co 180/2018 
 
 
 
jmění  manželů  nebo  majetek  manžela  povinného  ve  větším  rozsahu,  než  připouští  zvláštní 
právní předpis, nebo nelze-li ho výkonem rozhodnutí postihnout, může se manžel povinného 
domáhat  v  této  části  zastavení  výkonu  rozhodnutí.  Zvláštním  právním  předpisem,  podle 
kterého  je  nutno  posuzovat  přípustnost  postižení  majetku  v SJM  nebo  majetku  manžela 
povinného,  je  podle  ustálené  judikatury  (srov.  např.  usnesení  Nejvyššího  soudu  ze  dne 
23.8.2016,  sp.  zn.  20  Cdo  3416/2016)  právní  předpis  účinný  v době,  kdy  vznikl  exekucí 
vymáhaný závazek povinného. V daném případě, jak vyplývá ze žádosti povinného o vydání 
Citibank kreditní  karty,  sice byl  právní  vztah mezi  povinným  a peněžním ústavem  Citibank 
Europe plc založen v roce 2006, ale vymáhaný závazek vznikl až v roce 2015 na základě tzv. 
zesplatnění úvěru v důsledku porušení smluvních podmínek ze strany povinného, které bylo 
povinnému oznámeno dopisem peněžního  ústavu ze dne 29.6.2015.  Závazek tedy vznikl za 
účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle § 731 tohoto zákona vznikl-li 
dluh  jen  jednoho  z  manželů  za  trvání  společného  jmění,  může  se  věřitel  při  výkonu 
rozhodnutí uspokojit i z toho, co je ve společném jmění; s ohledem na již citovaný § 42 odst. 
3 ex. řádu dopadá toto ustanovení i na majetek, který není v SJM jen v důsledku změny jeho 
zákonného režimu. Společné jmění povinného a jeho manželky, byť ve zúžené podobě, trvá i 
po  uzavření  smlouvy  v roce  2004,  vymáhaný  závazek  tedy  vznikl  za  trvání  SJM  a  podle 
citovaného  hmotněprávního  ustanovení  jej  proto  lze  uspokojit  i  z majetku  ve  společném 
jmění.  Za  této  situace  je  skutečně  lhostejné,  zda  manželka  povinného  o  závazku  svého 
manžela věděla či nikoli a zda tedy závazek povinného je či není součástí SJM. 
 
Pokud  jde  o  námitku  odvolatelky,  že  na  postiženém  účtu  jsou  s ohledem  na  obsah 
smlouvy o zúžení SJM její výlučné prostředky, postačí poznamenat, že tomu tak samozřejmě 
je,  nicméně  tyto  prostředky  netvoří  součást  SJM  jen  v důsledku  změny  zákonného  režimu 
SJM a právě proto je lze ze shora uvedených důvodů exekučně postihnout. Důvod k zastavení 
exekuce (podle § 262b odst. 2 o.s.ř.) by byl dán – jak správně uvedl soud I. stupně – pouze 
tehdy,  jestliže  by  na  účtu  byly  uloženy  výlučně  prostředky,  které  by  ani  jinak  netvořily 
součást  společného  jmění  z důvodu  některé  z výjimek  uvedených  v  §  709  odst.  1  o.z.  pod 
písm. a) až e); nic takového ale odvolatelka netvrdí. 
 
Z uvedeného vyplývá, že zákonný důvod pro navrhované částečné zastavení  exekuce 
není  dán  a  že  jakékoli  dokazování  ohledně  okolností  vzniku  dluhu,  vědomosti  manželky 
povinného o jeho existenci a dokonce i ohledně vědomosti oprávněné o uzavření smlouvy je 
nadbytečné. Napadené usnesení je tudíž věcně správné a jako takové je odvolací soud podle § 
219 o.s.ř. potvrdil. 
 
Náklady  odvolacího  řízení  zohlední  exekutor  v příkazu  k úhradě  nákladů  exekuce  (§ 
87 odst. 4, § 88 ex. řádu). 
 
 
P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání jen v případě, že se jedná o 
rozhodnutí,  které  závisí  na  vyřešení  otázky  hmotného  nebo  procesního 
práva,  při  jejímž  řešení  se  odvolací  soud  odchýlil  od  ustálené 
rozhodovací  praxe  dovolacího  soudu  nebo  která  v  rozhodování 
dovolacího  soudu  dosud  nebyla  vyřešena  nebo  je  dovolacím  soudem 
rozhodována  rozdílně  anebo  má-li  být  dovolacím  soudem  vyřešená 
právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Přípustnost dovolání je však 
podle § 239 o.s.ř. oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání mohou 
účastníci  podat  do  dvou  měsíců  od  doručení  písemného  vyhotovení 

Pokračování                                                     -4-                                               15 Co 180/2018 
 
 
 
usnesení  k Nejvyššímu  soudu  prostřednictvím  soudu,  který  rozhodoval 
v prvním stupni.  
  
 
 
 
         V Táboře dne 22. června 2018 
 
 
Za správnost vyhotovení: 
 
 
 
 
 
 
  Vít  J a k š i č   v.r. 
Kateřina Divíšková    
 
 
 
 
 
                předseda senátu