Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'zaslání rozhodnutí KS Brno - pob Zlín 58 Co 280/2015'.

58 Co 280/2015-128 
 
 
U S N E S E N Í  
 
 
 
 
Krajský  soud  v Brně,  pobočka  ve  Zlíně,  rozhodl  v senátě  složeném  z předsedkyně 
JUDr. Pavly Pjajčíkové a soudců JUDr. Roberta Pazderského a Mgr. Magdaleny Bačíkové ve 
věci  exekuce  vedené  oprávněnou  STAVEBNÍ  MECHANIZACÍ  CZ,  s.r.o.,  se  sídlem   
Praha 3, Husinecká 903/10, zastoupenou JUDr. Jitkou Rosenbachovou, advokátkou, se sídlem 
Brno,  Veveří  456/9,  proti  povinnému  L.S.,  nar.  XXXXX,  bytem  XXXXX                                 
pro  21.384  Kč  s příslušenstvím,  k odvolání  oprávněné  proti  usnesení  Mgr.  Marcely 
Petrošové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Břeclav, se sídlem Břeclav, U Tržiště 9, 
ze dne 30. 4. 2015, č. j. 160 EX 1716/11-118, 
 
t a k t o : 
 
 
I.  Usnesení  soudní  exekutorky  se  ve  výroku  II.  mění  tak,  že  povinný  je  povinen 
nahradit  soudní  exekutorce  náklady  exekuce  ve  výši  5.445  Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci 
usnesení. 
 
 
II.  Usnesení  soudní  exekutorky  se  ve  výroku  III.  mění  tak,  že  povinný  je  povinen 
nahradit  oprávněné  náklady  exekučního  řízení  ve  výši  3.122  Kč  do  tří  dnů  od  právní  moci 
usnesení k rukám právní zástupkyně oprávněné. 
 
 
III. Soudní  exekutorka je povinna zaplatit oprávněné na nákladech odvolacího  řízení 
1.561 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právní zástupkyně oprávněné.  
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
Odvoláním  napadeným  usnesením  soudní  exekutorka  zastavila  exekuci  (výrok               
I. usnesení), uložila oprávněné zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 5.929 Kč 
(výrok  II.  usnesení)  a  povinnému  uložila  nahradit  oprávněné  náklady  exekučního  řízení  ve 
výši  9.970,40 Kč (výrok  III. usnesení).  V odůvodnění  uvedla, že exekuce byla zastavena se 
souhlasem  oprávněné  pro  nemajetnost  povinného.  O  náhradě  nákladů  exekuce,  které  tvoří 
paušálně  určené  hotové  výdaje  ve  výši  3.500  Kč  dle  §  13  vyhlášky  Min.  spravedlnosti             
č.  330/2001  Sb.,  náhrada  za  ztrátu  času  ve  výši  1.400  Kč  dle  §  14  citované  vyhlášky               
a 21% DPH dle § 87 odst. 1 e. ř., rozhodla dle ust. § 89 věty druhé e. ř. Protože povinný nese 
procesní  zavinění  na  zastavení  exekuce,  uložila  mu  zaplatit  oprávněné  náklady  exekučního 
řízení ve výši 9.970,40 Kč tvořené odměnou za právní zastoupení dle § 7 odst. 5 ve spojení 
s ust.  §  11  odst.  2  vyhl.  č.  177/1996  Sb.,  režijních  paušálů  dle  §  13  odst.  3  vyhlášky                 
č.  177/1996  Sb.,  a  náhrady  nákladů  exekuce  dle  výroku  II.  usnesení,  které  je  oprávněná 
povinna hradit exekutorovi.  

pokračování 

                     58 Co 280/2015 
 
Proti výroku  II. usnesení podala odvolání oprávněná, která s odkazem  na rozhodnutí 
Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 455/08 namítla, že zastavení řízení nezavinila, neboť řádně 
získala soudní cestou ex. titul na svou pohledávku, což ji stálo náklady soudního řízení, poté 
navrhla  provedení  exekuce,  avšak  exekutorovi  se  již  nepodařilo  z takto  nařízené  exekuce 
získat  výtěžek.  Dále  namítla,  že  náklady  požadované  exekutorkou  nebyly  nikterak 
odůvodněny. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudní exekutorky změnil tak, že 
oprávněná není povinna exekutorce žádné náklady „řízení“ hradit.  
 
Soudní  exekutorka  ve  svém  vyjádření  k odvolání  oprávněné  uvedla,  že  oprávněná  si 
při  podání  exekučního  návrhu  nepočínala  s patřičnou  mírou  pečlivosti,  když  si  před  jeho 
podáním  neprověřila  majetkové  poměry  povinného.  Pokud  by  tak  učinila,  návrh  by 
pravděpodobně  nepodala,  neboť  z obsahu  spisu  exekutorky  je  zřejmé,  že  proti  povinnému 
bylo  v době  podání  návrhu  vedeno  několik  exekucí  v celkové  výši  jistin  1.194.270,60  Kč 
s příslušenstvím. Soudní exekutorka proto  oprávněné dle ust.  § 89 věty druhé o. s. ř. uložila 
povinnost  k zaplacení  nákladů exekuce. K výši  přiznaných nákladů uvedla, že je představují 
paušálně určené hotové výdaje ve výši 4.235 Kč včetně DPH a náhrada za ztrátu času ve výši 
1.694 Kč včetně DPH, a to za ztrátu času dne 19. 12. 2011 při pracovní cestě za povinným 
(Břeclav - Uherské Hradiště a zpět) za 4 hodiny, a za ztrátu času dne 17. 12. 2012 při pracovní 
cestě  za  povinným  (Břeclav  -  Uherské  Hradiště  a  zpět)  za  3  hodiny.  Navrhla,  aby  odvolací 
soud napadené usnesení potvrdil. 
 
Odvolací  soud  dospěl  k  závěru,  že  se  jedná  o  odvolání  podané  včas,  osobou 
oprávněnou k podání odvolání a odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání 
přípustné.  Oprávněná  podaným  odvoláním  napadla  pouze  výrok  II.  usnesení,  na  kterém  je 
však  závislý  i  výrok  III.  usnesení.  Z  podnětu  podaného  odvolání  tedy  odvolací  soud 
přezkoumal výrok II. a na něm závislý výrok III. napadeného rozhodnutí soudní exekutorky 
(§ 212 písm. a/ o. s .ř.) a řízení jejich vydání předcházející. 
 
Odvolací  soud  aplikoval  při  rozhodnutí  zákon  č.  120/2001,  exekuční  řád  ve  znění 
zákona  č.  286/2009  Sb.  (čl.  II.  bod  1  přechodných  ustanovení  zákona  č.  286/2009  Sb.)             
a  zákon  č.  99/1963  Sb.,  občanský  soudní  řád  ve  znění  do  31.  12.  2012  (čl.  II.  bod  1 
přechodných ustanovení k zákonu č. 396/2012 Sb.). 
  
Z obsahu spisu se podává, že exekuce na majetek povinného byla nařízena usnesením 
Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 10. 2011, č. j. 6 EXE 642/2011-11, podle 
rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 6. 2011, č. j. 12 EC 302/2009-55. 
Provedením  exekuce  byla  pověřena  Mgr.  Marcela  Petrošová.  Povinný  v době  zahájení 
exekuce  vlastnil  id.  1/3  pozemku  p.  č.  111,  jehož  součástí  je  dům  č.  p.  XXXXX  v k.  ú. 
XXXXX,  byla  na  něj  evidována  motorová  vozidla  Škoda  Felicia,  Nissan  Maxima  (statut: 
dočasně) a VW LT (statut: v převodu), měl blokované účty u GE Money bank, a.s.  a ČSOB 
a.s.,  byly  proti  němu  vedeny  další  exekuce  (prodejem  spoluvlastnického  podílu  na 
nemovitých  věcech,  přikázáním  pohledávky  z účtu).  V průběhu  exekuce  soudní  exekutorka 
vydala  exekuční  příkazy  zřízením  exekutorského  zástavního  práva  na  nemovitostech 
povinného,  prodejem  všech  postižitelných  movitých  věcí  povinného,  srážkou  ze  mzdy 
povinného a přikázáním pohledávky z účtu povinného. Ve dnech 19. 12. 2011 a 17. 12. 2012 
vykonali  pracovníci  exekutorky  cestu  za  povinným  na  adresu  XXXXX.  Dne  11.  9.  2014 

pokračování 

                     58 Co 280/2015 
sdělila soudní exekutorka oprávněné, že průběh exekuce ukazuje, že výtěžek nepostačí ani ke 
krytí nákladů exekuce a je tak dán důvod pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného, 
požádala  oprávněnou  o  souhlas  se  zastavením  exekuce  s tím,  že  bude  mít  za  to,  že  se 
zastavením  exekuce  souhlasí,  pokud  se  ve  lhůtě  20ti  dnů  nevyjádří.  Oprávněná  se  ve 
stanovené  lhůtě  nevyjádřila,  exekutorka  proto  o  zastavení  exekuce,  nákladech  exekuce      a 
nákladech řízení rozhodla odvoláním napadeným usnesením.  
 
Dle  ust.  §  89  e.  ř.,  dojde-li  k  zastavení  exekuce,  hradí  náklady  exekuce  a  náklady 
účastníků  ten,  který  zastavení  zavinil.  V  případě  zastavení  exekuce  pro  nemajetnost 
povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. 
  
Otázkou práva exekutora na uhrazení nákladů exekuce, a to zejména v případech, kdy 
došlo  v  průběhu  exekuce  k jejímu  zastavení  z  důvodu  zjištění  nedostatku  majetku  ke  krytí 
nákladů  exekuce,  se  ve  své  rozhodovací  činnosti  mnohokrát  a  opakovaně  zabýval  Ústavní 
soud  České  republiky.  V  usnesení  ze  dne  12.  9.  2006,  sp.  zn.  Pl.  ÚS-st.  23/06,  byl  přijat 
právní  závěr, že:  "Není  porušením čl.  11 a čl.  36 odst. 1  Listiny základních práv a svobod, 
jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena 
pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní 
zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti), 
přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému.", přičemž následující rozhodnutí 
Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR tento závěr respektovala, rozvíjela a dovodila jeho 
aplikaci i na novelizovaná znění ust. § 89 exekučního řádu (srov. např. stanovisko Nejvyššího 
soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 455/2008).  
 
Exekuce  byla  zastavena  z důvodu  nemajetnosti  povinného,  o  nákladech  exekuce          
a  nákladech  účastníků  tedy  mělo  být  rozhodováno  dle  ust.  §  89  e.  ř.,  které  je  nutné 
interpretovat v souvislosti s ust. § 271 o. s. ř., podle něhož se zároveň posoudí důvody, které 
k zastavení  vedly (srovnej  např.  II. ÚS  2740/08,  I. ÚS  1294/09).  Oprávněné lze zavinění na 
zastavení exekuce přičítat, pokud nedbala požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti a návrh 
na nařízení exekuce podala, ačkoliv jí byly k dispozici poznatky, z nichž by se dalo předvídat, 
že  exekuce  bude  pro  nemajetnost  povinného  zastavena  (viz  nález  Ústavního  soudu  ČR         
IV. ÚS 2888/07).  
 
Na rozdíl od soudní exekutorky se odvolací soud nedomnívá, že oprávněná zastavení 
exekuce  procesně  zavinila.  Pokud  oprávněná  v minulosti  vůči  povinnému  sama  nevedla 
neúspěšnou exekuci, nemohl jí být stav jeho majetku znám, neboť její možnosti zjistit majetek 
povinného  jsou  (na  rozdíl  od  exekutora)  velmi  omezené.  Pouze  ze  skutečnosti,  že  proti 
povinnému  je  vedeno  několik  exekucí  (což  je  skutečnost  zřejmá  z veřejně  přístupného 
katastru  nemovitostí),  není  bez  dalšího  možné  usuzovat  na  neúspěšnost  exekuce  další. 
Povinný měl spoluvlastnický podíl na nemovitostech, vlastnil automobily, byl zaměstnán, což 
jsou  skutečnosti  obecně svědčící spíše pro úspěšnost exekuce. Oprávněné nemohl být  znám 
obsah  spisů  pověřené  exekutorky  či  jiných  exekutorů,  z nichž  by  bylo  možné  stav  majetku 
povinného a výši jeho dluhů, tedy i případné „předlužení“ zjistit.  
 
Při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů exekuce proto odvolací soud neshledal 
u oprávněné žádné okolnosti svědčící o jejím procesním zavinění na zastavení exekuce, neboť 

pokračování 

                     58 Co 280/2015 
návrh  na  nařízení  exekuce  podala  důvodně  a  při  podání  návrhu  dbala  náležité  opatrnosti 
a uvážlivosti. Stejně tak nebylo zavinění na zastavení exekuce shledáno na straně exekutora. 
Protože  byla  exekuce  zastavena  pro  nemajetnost  povinného  a  oprávněné  ani  soudní 
exekutorce nelze vytýkat zavinění na tomto zastavení, měla být povinnost k úhradě nákladů 
exekuce, stejně jako povinnost k náhradě nákladů oprávněné, uložena povinnému.  
 
Odvolací  soud  dále  zkoumal,  zda  výše  exekutorkou  přiznaných  nákladů  exekuce 
v částce 5.929 Kč byla stanovena po právu. Ust. § 87 odst. 1 e. ř. stanoví, že náklady exekuce 
jsou mimo jiné náhrada paušálně určených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a DPH. 
Výši  odměn  a  náhrad  soudního  exekutora  stanoví  vyhláška  Ministerstva  spravedlnosti            
č.  330/2001  Sb.,  (dále  jen  jako  vyhláška),  dle  které  je  náhrada  hotových  výdajů  určena 
paušální částkou 3.500 Kč (§ 13 odst. 1 vyhlášky) a exekutorovi náleží při úkonech exekuční 
činnosti vykonávaných v místě, které není sídlem jeho úřadu, za čas strávený cestou do tohoto 
místa a zpět náhrada za promeškaný čas ve výši 50 Kč za každou započatou čtvrthodinu (§ 14 
vyhlášky).  Exekutorka  požadovala  za  cesty  Břeclav  –  Uherské  Hradiště  konané  ve  dnech          
19.  12.  2011  a  17.  12.  2012  celkovou  náhradu  za  ztrátu  času  v délce  7  hodin  (tj.  28 
čtvrthodin).  Tato  náhrada  však  náleží  exekutorce  pouze za  čas  strávený  cestou,  nikoliv  i  za 
čas strávený na místě prováděného úkonu. Ze sídla úřadu exekutorky cestovali její pracovníci 
ve výše uvedených dnech na adresu XXXXX, která dle plánovače cesty na www.mapy.cz trvá 
1hodinu  a  2  minuty,  tzn.  5  započatých  čtvrthodin.  Exekutorce  tak  náleží  náhrada  za  ztrátu 
času  pouze  za  20  čtvrthodin,  tj.  ve  výši  1.000  Kč.  Odvolací  soud  tedy  exekutorce  přiznal 
náhradu  nákladů  exekuce  ve  výši  5.445  Kč,  sestávající  z   paušálně  stanovené  náhrady 
hotových výdajů ve výši 3.500 Kč podle § 13 odst. 1 vyhlášky, náhrady za ztrátu času ve výši 
1.000 Kč dle § 14 vyhlášky a DPH k této částce ve výši 21%, tj. 945 Kč.  
 
Odvolací  soud  tedy  výrok  II.  napadeného  rozhodnutí  soudní  exekutorky  dle 
ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu 
změnil  tak,  že  povinnost  k náhradě  nákladů  exekuce  uložil  povinnému,  a  to  v částce           
5.445 Kč. 
 
Protože  byl  změněn  výrok  II.  napadeného  usnesení  a  povinnost  k náhradě  nákladů 
exekuce  byla  nově  uložena  povinnému,  musel  odvolací  soud  změnit  i  výrok  III.  usnesení, 
neboť  součástí  náhrady  nákladů  řízení,  které  má  povinný  nahradit  oprávněné,  již  nebudou 
náklady  exekuce.  Oprávněná,  která  má  nárok  na  náhradu  nákladů  účelně  vynaložených 
k vymáhání  nároku  (§  87  odst.  2  e.  ř.),  byla  v řízení  zastoupena  advokátem,  její  účelně 
vynaložené  náklady  proto  tvoří  odměna  a  náhrada  nákladů  advokáta  určená  dle  vyhl.                
č.  177/1996  Sb.,  ve  znění  účinném  do  31.  12.  2012  (čl.  II.  přechodných  ustanovení  vyhl.           
č.  486/2012  Sb.).  Náklady  řízení,  které  má  povinný  oprávněné  zaplatit  jsou  tak  následující: 
odměna ve výši 1.980 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a podání 
návrhu na nařízení exekuce) podle § 11 odst. 2 písm. e/ cit. vyhl. při sazbě odměny z tarifní 
hodnoty 21.384 Kč dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 cit. vyhl. ve výši 990 Kč za úkon,  
paušální  náhrada  hotových  výdajů  za  dva  úkony  právní  služby  ve  výši  600  Kč  při  sazbě 
náhrady podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. ve výši 300 Kč za úkon, náhrada 21 % DPH, kterou je 
zástupce povinné po zaokrouhlení povinen odvést z odměny a náhrad ve výši 542 Kč. Celkem 
je tak povinný povinen oprávněné nahradit náklady řízení ve výši 3.122 Kč ve lhůtě 3 dnů od 

pokračování 

                     58 Co 280/2015 
právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce povinné (§ 149 
odst. 1 o. s. ř.).  
 
Odvolací  soud  tedy  výrok  III.  napadeného  rozhodnutí  soudní  exekutorky  dle 
ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu 
změnil  tak,  že  povinný  je  povinen  nahradit  oprávněné  náklady  exekučního  řízení  ve  výši 
3.122 Kč. 
 
O  nákladech  odvolacího  řízení  rozhodl  odvolací  soud  podle  § 224  odst.  1  a  §  142     
odst.  1  o.  s.  ř.  V části  exekučního  řízení,  v níž  se  jedná  o  nárocích  exekutora  na  náklady 
exekuce,  je  soudní  exekutor  účastníkem  řízení  (viz  stanovisko  Nejvyššího  soudu  ČR,             
sp.  zn.  Cpjn  200/2005  a  stanovisko  Ústavního  soudu,  sp.  zn.  Pl.  ÚS–st.  23/06).  Oprávněná 
byla se svým odvoláním zcela úspěšná a naopak soudní exekutorka byla se svým požadavkem 
na  úhradu  nákladů  exekuce  proti  oprávněné  neúspěšná.  Oprávněná  tedy  má  vůči  soudní 
exekutorce dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího 
řízení (viz usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3008/11). Oprávněná byla i v odvolacím 
řízení  zastoupena  advokátem.  Odměnu  a  náhradu  nákladů  advokáta  odvolací  soud  určil  dle 
vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. přechodných ustanovení vyhl. 
č. 120/2014 Sb.). Náklady odvolacího řízení, které je soudní exekutorka oprávněné povinna 
zaplatit jsou tak následující: odměna ve výši 990 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 
odst.  2  písm.  e)  cit.  vyhl.  při  sazbě  odměny  z tarifní  hodnoty  21.384  Kč  dle  §  7  bod  5  ve 
spojení s § 11 odst. 2 cit. vyhl. ve výši 990 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů za 
jeden úkon právní služby ve výši 300,-Kč při sazbě náhrady podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. ve 
výši  300  Kč  za  úkon,  náhrada  21  %  DPH,  kterou  je  zástupce  oprávněné  po  zaokrouhlení 
povinen odvést z odměny a náhrad ve výši 271 Kč. Celkem je tak soudní exekutorka povinna 
nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 1.561 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci 
tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce oprávněné (§ 149 odst. 1          
o. s. ř.). 
 
Poučení: 
Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.  
  
  
Ve Zlíně dne 6. října 2015 
 
JUDr. Pavla Pjajčíková 
předsedkyně senátu 
 
v z. JUDr. Robert Pazderský v. r. 
pověřený člen senátu 
z důvodu nepřítomnosti předsedy senátu 
podepsáno zastupujícím členem senátu 
dle § 158 odst. 1 o. s. ř. 
 
Za správnost vyhotovení: 
Věra Novotná