58 Co 280/2015-128
U S N E S E N Í
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Pavly Pjajčíkové a soudců JUDr. Roberta Pazderského a Mgr. Magdaleny Bačíkové ve
věci exekuce vedené oprávněnou
STAVEBNÍ MECHANIZACÍ CZ, s.r.o., se sídlem
Praha 3, Husinecká 903/10, zastoupenou JUDr. Jitkou Rosenbachovou, advokátkou, se sídlem
Brno, Veveří 456/9, proti povinnému
L.S., nar. XXXXX, bytem XXXXX
pro 21.384 Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněné proti usnesení Mgr. Marcely
Petrošové, soudní exekutorky Exekutorského úřadu Břeclav, se sídlem Břeclav, U Tržiště 9,
ze dne 30. 4. 2015, č. j. 160 EX 1716/11-118,
t a k t o :
I. Usnesení soudní exekutorky se
ve výroku II. mění tak, že povinný je povinen
nahradit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 5.445 Kč do tří dnů od právní moci
usnesení.
II. Usnesení soudní exekutorky se
ve výroku III. mění tak, že povinný je povinen
nahradit oprávněné náklady exekučního řízení ve výši 3.122 Kč do tří dnů od právní moci
usnesení k rukám právní zástupkyně oprávněné.
III. Soudní exekutorka je povinna zaplatit oprávněné na nákladech odvolacího řízení
1.561 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právní zástupkyně oprávněné.
O d ů v o d n ě n í :
Odvoláním napadeným usnesením soudní exekutorka zastavila exekuci (výrok
I. usnesení), uložila oprávněné zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce ve výši 5.929 Kč
(výrok II. usnesení) a povinnému uložila nahradit oprávněné náklady exekučního řízení ve
výši 9.970,40 Kč (výrok III. usnesení). V odůvodnění uvedla, že exekuce byla zastavena se
souhlasem oprávněné pro nemajetnost povinného. O náhradě nákladů exekuce, které tvoří
paušálně určené hotové výdaje ve výši 3.500 Kč dle § 13 vyhlášky Min. spravedlnosti
č. 330/2001 Sb., náhrada za ztrátu času ve výši 1.400 Kč dle § 14 citované vyhlášky
a 21% DPH dle § 87 odst. 1 e. ř., rozhodla dle ust. § 89 věty druhé e. ř. Protože povinný nese
procesní zavinění na zastavení exekuce, uložila mu zaplatit oprávněné náklady exekučního
řízení ve výši 9.970,40 Kč tvořené odměnou za právní zastoupení dle § 7 odst. 5 ve spojení
s ust. § 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., režijních paušálů dle § 13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., a náhrady nákladů exekuce dle výroku II. usnesení, které je oprávněná
povinna hradit exekutorovi.
pokračování
2
58 Co 280/2015
Proti výroku II. usnesení podala odvolání oprávněná, která s odkazem na rozhodnutí
Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 455/08 namítla, že zastavení řízení nezavinila, neboť řádně
získala soudní cestou ex. titul na svou pohledávku, což ji stálo náklady soudního řízení, poté
navrhla provedení exekuce, avšak exekutorovi se již nepodařilo z takto nařízené exekuce
získat výtěžek. Dále namítla, že náklady požadované exekutorkou nebyly nikterak
odůvodněny. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení soudní exekutorky změnil tak, že
oprávněná není povinna exekutorce žádné náklady „řízení“ hradit.
Soudní exekutorka ve svém vyjádření k odvolání oprávněné uvedla, že oprávněná si
při podání exekučního návrhu nepočínala s patřičnou mírou pečlivosti, když si před jeho
podáním neprověřila majetkové poměry povinného. Pokud by tak učinila, návrh by
pravděpodobně nepodala, neboť z obsahu spisu exekutorky je zřejmé, že proti povinnému
bylo v době podání návrhu vedeno několik exekucí v celkové výši jistin 1.194.270,60 Kč
s příslušenstvím. Soudní exekutorka proto oprávněné dle ust. § 89 věty druhé o. s. ř. uložila
povinnost k zaplacení nákladů exekuce. K výši přiznaných nákladů uvedla, že je představují
paušálně určené hotové výdaje ve výši 4.235 Kč včetně DPH a náhrada za ztrátu času ve výši
1.694 Kč včetně DPH, a to za ztrátu času dne 19. 12. 2011 při pracovní cestě za povinným
(Břeclav - Uherské Hradiště a zpět) za 4 hodiny, a za ztrátu času dne 17. 12. 2012 při pracovní
cestě za povinným (Břeclav - Uherské Hradiště a zpět) za 3 hodiny. Navrhla, aby odvolací
soud napadené usnesení potvrdil.
Odvolací soud dospěl k závěru, že se jedná o odvolání podané včas, osobou
oprávněnou k podání odvolání a odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je odvolání
přípustné. Oprávněná podaným odvoláním napadla pouze výrok II. usnesení, na kterém je
však závislý i výrok III. usnesení. Z podnětu podaného odvolání tedy odvolací soud
přezkoumal výrok II. a na něm závislý výrok III. napadeného rozhodnutí soudní exekutorky
(§ 212 písm. a/ o. s .ř.) a řízení jejich vydání předcházející.
Odvolací soud aplikoval při rozhodnutí zákon č. 120/2001, exekuční řád ve znění
zákona č. 286/2009 Sb. (čl. II. bod 1 přechodných ustanovení zákona č. 286/2009 Sb.)
a zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012 (čl. II. bod 1
přechodných ustanovení k zákonu č. 396/2012 Sb.).
Z obsahu spisu se podává, že exekuce na majetek povinného byla nařízena usnesením
Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 13. 10. 2011, č. j. 6 EXE 642/2011-11, podle
rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 6. 2011, č. j. 12 EC 302/2009-55.
Provedením exekuce byla pověřena Mgr. Marcela Petrošová. Povinný v době zahájení
exekuce vlastnil id. 1/3 pozemku p. č. 111, jehož součástí je dům č. p. XXXXX v k. ú.
XXXXX, byla na něj evidována motorová vozidla Škoda Felicia, Nissan Maxima (statut:
dočasně) a VW LT (statut: v převodu), měl blokované účty u GE Money bank, a.s. a ČSOB
a.s., byly proti němu vedeny další exekuce (prodejem spoluvlastnického podílu na
nemovitých věcech, přikázáním pohledávky z účtu). V průběhu exekuce soudní exekutorka
vydala exekuční příkazy zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech
povinného, prodejem všech postižitelných movitých věcí povinného, srážkou ze mzdy
povinného a přikázáním pohledávky z účtu povinného. Ve dnech 19. 12. 2011 a 17. 12. 2012
vykonali pracovníci exekutorky cestu za povinným na adresu XXXXX. Dne 11. 9. 2014
pokračování
3
58 Co 280/2015
sdělila soudní exekutorka oprávněné, že průběh exekuce ukazuje, že výtěžek nepostačí ani ke
krytí nákladů exekuce a je tak dán důvod pro zastavení exekuce pro nemajetnost povinného,
požádala oprávněnou o souhlas se zastavením exekuce s tím, že bude mít za to, že se
zastavením exekuce souhlasí, pokud se ve lhůtě 20ti dnů nevyjádří. Oprávněná se ve
stanovené lhůtě nevyjádřila, exekutorka proto o zastavení exekuce, nákladech exekuce a
nákladech řízení rozhodla odvoláním napadeným usnesením.
Dle ust. § 89 e. ř., dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady
účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost
povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný.
Otázkou práva exekutora na uhrazení nákladů exekuce, a to zejména v případech, kdy
došlo v průběhu exekuce k jejímu zastavení z důvodu zjištění nedostatku majetku ke krytí
nákladů exekuce, se ve své rozhodovací činnosti mnohokrát a opakovaně zabýval Ústavní
soud České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06, byl přijat
právní závěr, že: "Není porušením čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod,
jestliže obecný soud při rozhodování o nákladech exekuce v případě, že je exekuce zastavena
pro nedostatek majetku na straně povinného a na straně oprávněného nelze shledat procesní
zavinění za zastavení exekuce (při respektování požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti),
přizná exekutorovi náhradu nákladů řízení vůči povinnému.", přičemž následující rozhodnutí
Ústavního soudu i Nejvyššího soudu ČR tento závěr respektovala, rozvíjela a dovodila jeho
aplikaci i na novelizovaná znění ust. § 89 exekučního řádu (srov. např. stanovisko Nejvyššího
soudu ČR sp. zn. Cpjn 200/2005 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 455/2008).
Exekuce byla zastavena z důvodu nemajetnosti povinného, o nákladech exekuce
a nákladech účastníků tedy mělo být rozhodováno dle ust. § 89 e. ř., které je nutné
interpretovat v souvislosti s ust. § 271 o. s. ř., podle něhož se zároveň posoudí důvody, které
k zastavení vedly (srovnej např. II. ÚS 2740/08, I. ÚS 1294/09). Oprávněné lze zavinění na
zastavení exekuce přičítat, pokud nedbala požadavku náležité opatrnosti a uvážlivosti a návrh
na nařízení exekuce podala, ačkoliv jí byly k dispozici poznatky, z nichž by se dalo předvídat,
že exekuce bude pro nemajetnost povinného zastavena (viz nález Ústavního soudu ČR
IV. ÚS 2888/07).
Na rozdíl od soudní exekutorky se odvolací soud nedomnívá, že oprávněná zastavení
exekuce procesně zavinila. Pokud oprávněná v minulosti vůči povinnému sama nevedla
neúspěšnou exekuci, nemohl jí být stav jeho majetku znám, neboť její možnosti zjistit majetek
povinného jsou (na rozdíl od exekutora) velmi omezené. Pouze ze skutečnosti, že proti
povinnému je vedeno několik exekucí (což je skutečnost zřejmá z veřejně přístupného
katastru nemovitostí), není bez dalšího možné usuzovat na neúspěšnost exekuce další.
Povinný měl spoluvlastnický podíl na nemovitostech, vlastnil automobily, byl zaměstnán, což
jsou skutečnosti obecně svědčící spíše pro úspěšnost exekuce. Oprávněné nemohl být znám
obsah spisů pověřené exekutorky či jiných exekutorů, z nichž by bylo možné stav majetku
povinného a výši jeho dluhů, tedy i případné „předlužení“ zjistit.
Při rozhodování o povinnosti k úhradě nákladů exekuce proto odvolací soud neshledal
u oprávněné žádné okolnosti svědčící o jejím procesním zavinění na zastavení exekuce, neboť
pokračování
4
58 Co 280/2015
návrh na nařízení exekuce podala důvodně a při podání návrhu dbala náležité opatrnosti
a uvážlivosti. Stejně tak nebylo zavinění na zastavení exekuce shledáno na straně exekutora.
Protože byla exekuce zastavena pro nemajetnost povinného a oprávněné ani soudní
exekutorce nelze vytýkat zavinění na tomto zastavení, měla být povinnost k úhradě nákladů
exekuce, stejně jako povinnost k náhradě nákladů oprávněné, uložena povinnému.
Odvolací soud dále zkoumal, zda výše exekutorkou přiznaných nákladů exekuce
v částce 5.929 Kč byla stanovena po právu. Ust. § 87 odst. 1 e. ř. stanoví, že náklady exekuce
jsou mimo jiné náhrada paušálně určených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a DPH.
Výši odměn a náhrad soudního exekutora stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti
č. 330/2001 Sb., (dále jen jako vyhláška), dle které je náhrada hotových výdajů určena
paušální částkou 3.500 Kč (§ 13 odst. 1 vyhlášky) a exekutorovi náleží při úkonech exekuční
činnosti vykonávaných v místě, které není sídlem jeho úřadu, za čas strávený cestou do tohoto
místa a zpět náhrada za promeškaný čas ve výši 50 Kč za každou započatou čtvrthodinu (§ 14
vyhlášky). Exekutorka požadovala za cesty Břeclav – Uherské Hradiště konané ve dnech
19. 12. 2011 a 17. 12. 2012 celkovou náhradu za ztrátu času v délce 7 hodin (tj. 28
čtvrthodin). Tato náhrada však náleží exekutorce pouze za čas strávený cestou, nikoliv i za
čas strávený na místě prováděného úkonu. Ze sídla úřadu exekutorky cestovali její pracovníci
ve výše uvedených dnech na adresu XXXXX, která dle plánovače cesty na
www.mapy.cz trvá
1hodinu a 2 minuty, tzn. 5 započatých čtvrthodin. Exekutorce tak náleží náhrada za ztrátu
času pouze za 20 čtvrthodin, tj. ve výši 1.000 Kč. Odvolací soud tedy exekutorce přiznal
náhradu nákladů exekuce ve výši 5.445 Kč, sestávající z paušálně stanovené náhrady
hotových výdajů ve výši 3.500 Kč podle § 13 odst. 1 vyhlášky, náhrady za ztrátu času ve výši
1.000 Kč dle § 14 vyhlášky a DPH k této částce ve výši 21%, tj. 945 Kč.
Odvolací soud tedy výrok II. napadeného rozhodnutí soudní exekutorky dle
ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu
změnil tak, že povinnost k náhradě nákladů exekuce uložil povinnému, a to v částce
5.445 Kč.
Protože byl změněn výrok II. napadeného usnesení a povinnost k náhradě nákladů
exekuce byla nově uložena povinnému, musel odvolací soud změnit i výrok III. usnesení,
neboť součástí náhrady nákladů řízení, které má povinný nahradit oprávněné, již nebudou
náklady exekuce. Oprávněná, která má nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených
k vymáhání nároku (§ 87 odst. 2 e. ř.), byla v řízení zastoupena advokátem, její účelně
vynaložené náklady proto tvoří odměna a náhrada nákladů advokáta určená dle vyhl.
č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II. přechodných ustanovení vyhl.
č. 486/2012 Sb.). Náklady řízení, které má povinný oprávněné zaplatit jsou tak následující:
odměna ve výši 1.980 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a podání
návrhu na nařízení exekuce) podle § 11 odst. 2 písm. e/ cit. vyhl. při sazbě odměny z tarifní
hodnoty 21.384 Kč
dle § 7 bod 5 ve spojení s § 11 odst. 2 cit. vyhl. ve výši 990 Kč za úkon,
paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony právní služby ve výši 600 Kč při sazbě
náhrady podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. ve výši 300 Kč za úkon, náhrada 21 % DPH, kterou je
zástupce povinné po zaokrouhlení povinen odvést z odměny a náhrad ve výši 542 Kč. Celkem
je tak povinný povinen oprávněné nahradit náklady řízení ve výši 3.122 Kč ve lhůtě 3 dnů od
pokračování
5
58 Co 280/2015
právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce povinné (§ 149
odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud tedy výrok III. napadeného rozhodnutí soudní exekutorky dle
ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., § 254 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu
změnil tak, že povinný je povinen nahradit oprávněné náklady exekučního řízení ve výši
3.122 Kč.
O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142
odst. 1 o. s. ř. V části exekučního řízení, v níž se jedná o nárocích exekutora na náklady
exekuce, je soudní exekutor účastníkem řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR,
sp. zn. Cpjn 200/2005 a stanovisko Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS–st. 23/06). Oprávněná
byla se svým odvoláním zcela úspěšná a naopak soudní exekutorka byla se svým požadavkem
na úhradu nákladů exekuce proti oprávněné neúspěšná. Oprávněná tedy má vůči soudní
exekutorce dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení (viz usnesení Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 3008/11). Oprávněná byla i v odvolacím
řízení zastoupena advokátem. Odměnu a náhradu nákladů advokáta odvolací soud určil dle
vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. přechodných ustanovení vyhl.
č. 120/2014 Sb.). Náklady odvolacího řízení, které je soudní exekutorka oprávněné povinna
zaplatit jsou tak následující: odměna ve výši 990 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11
odst. 2 písm. e) cit. vyhl. při sazbě odměny z tarifní hodnoty 21.384 Kč
dle § 7 bod 5 ve
spojení s § 11 odst. 2 cit. vyhl. ve výši 990 Kč za úkon, paušální náhrada hotových výdajů za
jeden úkon právní služby ve výši 300,-Kč při sazbě náhrady podle § 13 odst. 3 cit. vyhl. ve
výši 300 Kč za úkon, náhrada 21 % DPH, kterou je zástupce oprávněné po zaokrouhlení
povinen odvést z odměny a náhrad ve výši 271 Kč. Celkem je tak soudní exekutorka povinna
nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení ve výši 1.561 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci
tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám právního zástupce oprávněné (§ 149 odst. 1
o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto usnesení
není dovolání přípustné.
Ve Zlíně dne 6. října 2015
JUDr. Pavla Pjajčíková
předsedkyně senátu
v z. JUDr. Robert Pazderský v. r.
pověřený člen senátu
z důvodu nepřítomnosti předsedy senátu
podepsáno zastupujícím členem senátu
dle § 158 odst. 1 o. s. ř.
Za správnost vyhotovení:
Věra Novotná
