Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Poskytnutí rozsudků'.

Si 805/2019 
 
 
R O Z H O D N U T Í 
 
 
Krajský  soud  v Brně  jako  povinný  subjekt  podle  §  2  odst.  1  zákona  č.  106/1999  Sb., 
o svobodném  přístupu  k informacím,  ve  znění  pozdějších  předpisů  (dále  jen  „InfZ“)  rozhodl 
podle § 8a, § 12, § 15 odst. 1, § 20 odst. 4 písm. a) InfZ ve spojení s § 67 a § 68 odst. 2 zák. č. 
500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů o žádosti žadatele V.B., bytem BXXXX 
X, PXXXX, ze dne 09. 08. 2019, o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., 
 
t a k t o : 
 
Žádost žadatele ze dne 09. 08. 2019 se v části o poskytnutí „rozsudků Krajského soudu v Brně v trestní 
věci proti PAMCO INT. a.s., Na Strži 28, Praha 4 a obžalovaným: V. M., A. T. a E. Z. M.“  podle § 8a 
InfZ ve spojení s § 15 odst. 1 InfZ a čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a 
Rady  (EU)  2016/679  ze  dne  27.  dubna  2016  o  ochraně  fyzických  osob  v  souvislosti  se 
zpracováním  osobních  údajů  a  o  volném  pohybu  těchto  údajů  (obecné  nařízení  o  ochraně 
osobních  údajů)  v  části  týkající  se  chráněných  informací,  kterými  jsou  osobní  údaje  (příjmení, 
datum  narození,  bydliště  a  další  informace  přímo  vedoucí  k  identifikaci  osob)  účastníků  řízení 
identifikovaných v požadovaném rozsudku 
 
o d m í t á .  
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
Krajskému soudu v Brně byla dne 09. 08. 2019 doručena ve výroku rozhodnutí uvedená 
žádost žadatele podaná dle InfZ. 
Podle § 2 odst. 1 InfZ je Krajský soud v Brně povinným subjektem, který má podle InfZ 
povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. 
Podle § 8a InfZ informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické 
osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími 
jejich ochranu. 
Podle  §  12  InfZ  všechna  omezení  práva  na  informace  provede  povinný  subjekt  tak, 
že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací, 
u  nichž  to  stanoví  zákon.  Právo  odepřít  informaci  trvá  pouze  po  dobu,  po  kterou  trvá  důvod 
odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá. 
Stránka 1 z 4 
 

Si 805/2019 
Podle § 15 odst. 1 zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá 
ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost 
odloží.  
Při  poskytování  informací  v  podobě  soudních  rozhodnutí  je  povinný  subjekt  povinen 
respektovat omezení práva nezbytné k ochraně práv druhých, tj. k ochraně účastníků soudních 
řízení (č. 17 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 10 Listiny základních práv a svobod). 
Reflexi  výše  uvedeného  lze  spatřovat  v  rámci  InfZ  ve  výše  citovanému  ustanovení  §  8a  InfZ. 
Základní práva a svobody fyzických osob, a zejména jejich právo na ochranu osobních údajů, pak 
primárně  upravuje  Nařízení  Evropského  parlamentu  a  Rady  (EU)  2016/679  ze  dne  27.  dubna 
2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu 
těchto údajů (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování 
osobních údajů.  
 
Dle čl. 4 nařízení o ochraně osobních údajů se pro účely citovaného nařízení rozumí:  
 
1)  „osobními  údaji“  veškeré  informace  o  identifikované  nebo  identifikovatelné  fyzické  osobě  (dále  jen  „subjekt 
údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména 

odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na 
jeden  či  více zvláštních  prvků  fyzické,  fyziologické,  genetické,  psychické,  ekonomické,  kulturní  nebo  společenské 

identity této fyzické osoby;  
 
2) „zpracováním“ jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je 
prováděn  pomocí  či  bez  pomoci  automatizovaných  postupů,  jako  je  shromáždění,  zaznamenání,  uspořádání, 

strukturování,  uložení,  přizpůsobení  nebo  pozměnění,  vyhledání,  nahlédnutí,  použití,  zpřístupnění  přenosem, 
šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení; 
 
 
… 
 
 
7)  „správcem“  fyzická  nebo  právnická  osoba,  orgán  veřejné  moci,  agentura  nebo  jiný  subjekt,  který  sám  nebo 

společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů; jsou-li účely a prostředky tohoto zpracování 
určeny právem Unie či členského státu, může toto právo určit dotčeného správce nebo zvláštní kritéria pro jeho 

určení;  
 
8)  „zpracovatelem“  fyzická  nebo  právnická  osoba,  orgán  veřejné  moci,  agentura  nebo  jiný  subjekt,  který 
zpracovává osobní údaje pro správce; 
 
 
… 
 
 
11) „souhlasem“ subjektu údajů jakýkoli svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, kterým 

subjekt údajů dává prohlášením či jiným zjevným potvrzením své svolení ke zpracování svých osobních údajů;  
 
Zásady zpracování  osobních  údajů  upravuje  čl.  5 nařízení  o  ochraně  osobních  údajů,  který  mj. 
stanoví, že osobní údaje musí být „[v]e vztahu k subjektu údajů zpracovávány korektně a zákonným a 
transparentním  způsobem  („zákonnost,  korektnost  a  transparentnost“);  shromažďovány  pro  určité,  výslovně 
vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný; další 

zpracování pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické 
účely se podle čl. 89 odst. 1 nepovažuje za neslučitelné s původními účely („účelové omezení“); přiměřené, relevantní 

a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány („minimalizace údajů“).  
 
Stránka 2 z 4 
 

Si 805/2019 
Čl.  6  odst.  1  nařízení  o  ochraně  osobních  údajů  pak  stanoví  podmínky  zákonnosti  zpracování 
osobních údajů, podle kterého je zpracování [z]ákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto 
podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu: 

a)  subjekt  údajů udělil  souhlas  se  zpracováním  svých  osobních údajů pro jeden či  více 
konkrétních účelů;  
 
b) zpracování je nezbytné pro splnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro provedení opatření 

přijatých před uzavřením smlouvy na žádost tohoto subjektu údajů;  
 
c) zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje;  
 
d) zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby;  
 
e) zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým 
je pověřen správce;  

 
f) zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před 
těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních 
údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě.  

 
První pododstavec písm. f) se netýká zpracování prováděného orgány veřejné moci při plnění jejich úkolů.  
 
Dle čl. 6 odst. 2 nařízení o ochraně osobních údajů pak [Č]lenské státy mohou zachovat nebo zavést 
konkrétnější ustanovení, aby přizpůsobily používání pravidel tohoto nařízení ohledně zpracování ke splnění odst. 
1 písm. c) a e) tím, že přesněji určí konkrétní požadavky na zpracování a jiná opatření k zajištění zákonného a 

spravedlivého zpracování, a to i u jiných zvláštních situací, při nichž dochází ke zpracování, jak stanoví kapitola 
IX.“ 
 
 
Dle čl. 6 odst. 4 nařízení o ochraně osobních údajů dále platí, že „[p]okud zpracování pro jiný účel, než 
pro  který  byly  osobní  údaje  shromážděny,  není  založeno  na  souhlasu  subjektu  údajů  nebo  na  právu  Unie  či 
členského státu, který v demokratické společnosti představuje nutné a přiměřené opatření k zajištění cílů uvedených 

v  čl.  23  odst.  1,  zohlední  správce  v  zájmu zjištění  toho,  zda  je  zpracování  pro  jiný  účel  slučitelné  s 
účely,  pro  něž  byly  osobní  údaje  původně  shromážděny
,  mimo  jiné  povahu  osobních  údajů, 
zejména zda jsou zpracovávány zvláštní kategorie osobních údajů podle článku 9 nebo osobní údaje týkající se 
rozsudků v trestních věcech a trestných činů podle článku 10 
(písm. c).  
 
Výjimku  z  povinnosti  posuzování  slučitelnosti  účelů  stanoví  §  6  odst.  1  zákona  o  zpracování 
osobních  údajů,  který  uvádí,  že  „[N]estanoví-li  jiný  právní  předpis  jinak,  správce  není  povinen  při 
zajišťování  chráněného  zájmu  
posuzovat  před  zpracováním  osobních  údajů  k  jinému  účelu,  než  ke 
kterému byly shromážděny, slučitelnost těchto účelů, je-li toto zpracování nezbytné a přiměřené pro splnění 
povinnosti,  která  je  správci  uložena,  nebo  úkolu  ve  veřejném  zájmu  stanoveného  právním  předpisem  nebo  při 

výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen.“  
 
Chráněné zájmy taxativně stanovuje § 6 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů: „a) obranné 
nebo bezpečnostní zájmy České republiky, 
b) veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost, předcházení, vyhledávání nebo 
odhalování  trestné  činnosti,  stíhání  trestných  činů,  výkon  trestů  a  ochranných  opatření,  zajišťování  bezpečnosti 
České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, 
c) 
jiný  důležitý  cíl  veřejného  zájmu  Evropské  unie  nebo  členského  státu  Evropské  unie,  zejména  důležitý 
hospodářský nebo finanční zájem Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, včetně záležitostí měnových, 

peněžních,  rozpočtových,  daňových  a  finančního  trhu,  veřejného  zdraví  nebo  sociálního  zabezpečení,  d)  ochrana 
Stránka 3 z 4 
 

Si 805/2019 
nezávislosti soudů a soudců,  e)  předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání porušování etických pravidel 
regulovaných povolání, 
f) dohledové, kontrolní nebo regulační funkce spojené s výkonem veřejné moci v případech 
uvedených v písmenech a) až e), g) ochrana práv a svobod osob, nebo h) vymáhání soukromoprávních nároků.“  
 
Chráněným zájmem dle § 6 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů tedy není poskytování 
informací  dle  zákona  č.  106/1999  Sb.,  o  svobodném  přístupu  k  informacím.  Správce  proto  je 
před  zpracováním  osobních  údajů  k  jinému  účelu,  než  pro  které  byly  shromážděny,  povinen 
posuzovat slučitelnost těchto účelů.  
 
Pokud  povinný  subjekt  poskytuje  soudní  rozhodnutí,  ve  kterém  je identifikovatelný  účastník, a 
rozhodnutí soudu obsahuje jeho osobní údaje (jméno, příjmení, datum narození, bydliště), musí 
tak  činit  v  souladu  s  dikcí  tohoto  nařízení  a  zákona  o  zpracování  osobních  údajů.  Povinný 
subjekt však nemá souhlas subjektů údajů s poskytováním výše uvedených chráněných údajů. 
Uvedené údaje by mohly vést k identifikaci osob.  
 
Jelikož soud dospěl k závěru, že osobní údaje obsažené v soudním rozhodnutí nebyly primárně 
poskytnuty  pro  účely  vyřizování  žádostí  o  informace  (ani  pro  tyto  účely  subjekt  údajů 
neposkytnul  souhlas),  a  zároveň  není  na  místě  aplikovat  některou  z  výjimek  posuzování 
slučitelnosti účelů, je zde zákonný důvod pro částečné odmítnutí předmětné žádosti o poskytnutí 
informace  v  souladu  s  §  8a  InfZ.  Soud  upřednostnil  právo  na  ochranu  osobnosti  a  osobních 
údajů  účastníků  řízení  a  tzv.  třetích  osob  podle  čl.  10  Listiny  základních  práv  a  svobod  nad 
právem  na  informace  podle  čl.  17  odst.  5  Listiny.  Povinný  subjekt  má  za  to,  že  tímto 
rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.  
 
Povinný  subjekt  tak  s  poukazem  na  ochranu  soukromí  a  osobního  života  účastníků  řízení 
postupoval  dle  §  12  InfZ,  kdy  žadateli  poskytl  požadované  informace  včetně  doprovodných 
informací po vyloučení údajů o účastnících řízení, které poskytl v rozsahu dle § 6 odst. 5, 6 a 7 
Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 24. 07. 2009 č. j. 13/2008-SOSV-SP, kterou se 
provádějí některá ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve 
znění pozdějších předpisů.  
 
Popsaným postupem povinný subjekt žádosti žadatele zčásti nevyhověl, a proto dle § 15 odst. 1 
InfZ ve lhůtě pro vyřízení žádosti vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti v rozsahu uvedeném ve 
výroku tohoto rozhodnutí. 
P o u č e n í :   Proti  tomuto  rozhodnutí  povinného  subjektu    l  z  e    podat  odvolání 
ve lhůtě  15  dnů  ode  dne  doručení  tohoto  rozhodnutí  k nadřízenému 
orgánu,  kterým  je  Ministerstvo  spravedlnosti  České  republiky,  a  to 
prostřednictvím Krajského soudu v Brně. 
 
Digitálně podepsal 
Brno 26. 08. 2019 
Mgr. Eva  Mgr. Eva Angyalossy 
Angyalossy Datum: 2019.08.26 
 
09:55:23 +02'00'
Mgr. Eva Angyalossy 
asistentka předsedy Krajského soudu v Brně 
Stránka 4 z 4