Si 662/2019
R O Z H O D N U T Í
Krajský soud v Brně jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“) rozhodl
podle § 8a, § 12, § 15 odst. 1, § 20 odst. 4 písm. a) InfZ ve spojení s § 67 a § 68 odst. 2 zák. č.
500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů o žádosti žadatele
J.F., ze dne 01. 07.
2019, o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb.,
t a k t o :
Žádost žadatele ze dne 01. 07. 2019 se v části o poskytnutí
„rozhodnutí Krajského soudu v Brně z
opětovného řízení v případě voleb v městské části Brno-sever, které bylo vydáno v březnu 2015 poté, co Ústavní
soud svým nálezem (III. ÚS 3673/14) zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2014 (č. j. 67 A
13/2014-113)“ podle § 8a InfZ ve spojení s § 15 odst. 1 InfZ a čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob
v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (obecné nařízení o
ochraně osobních údajů) v části týkající se chráněných informací, kterými jsou osobní údaje
(příjmení, datum narození, bydliště a další informace přímo vedoucí k identifikaci osob) účastníků
řízení identifikovaných v požadovaném rozsudku
o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Krajskému soudu v Brně byla dne 01. 07. 2019 doručena ve výroku rozhodnutí uvedená
žádost žadatele podaná dle InfZ.
Podle § 2 odst. 1 InfZ je Krajský soud v Brně povinným subjektem, který má podle InfZ
povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti.
Podle § 8a InfZ informace týkající se osobnosti, projevů osobní povahy, soukromí fyzické
osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu s právními předpisy, upravujícími
jejich ochranu.
Podle § 12 InfZ všechna omezení práva na informace provede povinný subjekt tak,
že poskytne požadované informace včetně doprovodných informací po vyloučení těch informací,
u nichž to stanoví zákon. Právo odepřít informaci trvá pouze po dobu, po kterou trvá důvod
odepření. V odůvodněných případech povinný subjekt ověří, zda důvod odepření trvá.
Stránka
1 z
4
Si 662/2019
Podle § 15 odst. 1 zákona pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá
ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost
odloží.
Při poskytování informací v podobě soudních rozhodnutí je povinný subjekt povinen
respektovat omezení práva nezbytné k ochraně práv druhých, tj. k ochraně účastníků soudních
řízení (č. 17 odst. 4, čl. 7 odst. 1, čl. 10 Listiny základních práv a svobod).
Reflexi výše uvedeného lze spatřovat v rámci InfZ ve výše citovanému ustanovení § 8a InfZ.
Základní práva a svobody fyzických osob, a zejména jejich právo na ochranu osobních údajů, pak
primárně upravuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna
2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu
těchto údajů (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) a zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování
osobních údajů.
Dle čl. 4 nařízení o ochraně osobních údajů se pro účely citovaného nařízení rozumí:
1) „osobními údaji“ veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen „subjekt
údajů“); identifikovatelnou fyzickou osobou je fyzická osoba, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména
odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na
jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské
identity této fyzické osoby;
2) „zpracováním“ jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je
prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání,
strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem,
šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení;
…
7) „správcem“ fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo
společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů; jsou-li účely a prostředky tohoto zpracování
určeny právem Unie či členského státu, může toto právo určit dotčeného správce nebo zvláštní kritéria pro jeho
určení;
8) „zpracovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který
zpracovává osobní údaje pro správce;
…
11) „souhlasem“ subjektu údajů jakýkoli svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, kterým
subjekt údajů dává prohlášením či jiným zjevným potvrzením své svolení ke zpracování svých osobních údajů; Zásady zpracování osobních údajů upravuje čl. 5 nařízení o ochraně osobních údajů, který mj.
stanoví, že osobní údaje musí být „[v]
e vztahu k subjektu údajů zpracovávány korektně a zákonným a
transparentním způsobem („zákonnost, korektnost a transparentnost“);
shromažďovány pro určité, výslovně
vyjádřené a legitimní účely a nesmějí být dále zpracovávány způsobem, který je s těmito účely neslučitelný; další
zpracování pro účely archivace ve veřejném zájmu, pro účely vědeckého či historického výzkumu nebo pro statistické
účely se podle čl. 89 odst. 1 nepovažuje za neslučitelné s původními účely („účelové omezení“); přiměřené, relevantní
a omezené na nezbytný rozsah ve vztahu k účelu, pro který jsou zpracovávány („minimalizace údajů“).
Stránka
2 z
4
Si 662/2019
Čl. 6 odst. 1 nařízení o ochraně osobních údajů pak stanoví podmínky zákonnosti zpracování
osobních údajů, podle kterého je zpracování
„[z]
ákonné, pouze pokud je splněna nejméně jedna z těchto
podmínek a pouze v odpovídajícím rozsahu:
a) subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů pro jeden či více
konkrétních účelů;
b) zpracování je nezbytné pro splnění smlouvy, jejíž smluvní stranou je subjekt údajů, nebo pro provedení opatření
přijatých před uzavřením smlouvy na žádost tohoto subjektu údajů;
c) zpracování je nezbytné pro splnění právní povinnosti, která se na správce vztahuje;
d) zpracování je nezbytné pro ochranu životně důležitých zájmů subjektu údajů nebo jiné fyzické osoby;
e) zpracování je nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci, kterým
je pověřen správce;
f) zpracování je nezbytné pro účely oprávněných zájmů příslušného správce či třetí strany, kromě případů, kdy před
těmito zájmy mají přednost zájmy nebo základní práva a svobody subjektu údajů vyžadující ochranu osobních
údajů, zejména pokud je subjektem údajů dítě.
První pododstavec písm. f) se netýká zpracování prováděného orgány veřejné moci při plnění jejich úkolů.
Dle čl. 6 odst. 2 nařízení o ochraně osobních údajů pak
„[Č]
lenské státy mohou zachovat nebo zavést
konkrétnější ustanovení, aby přizpůsobily používání pravidel tohoto nařízení ohledně zpracování ke splnění odst.
1 písm. c) a e) tím, že přesněji určí konkrétní požadavky na zpracování a jiná opatření k zajištění zákonného a
spravedlivého zpracování, a to i u jiných zvláštních situací, při nichž dochází ke zpracování, jak stanoví kapitola
IX.“
Dle čl. 6 odst. 4 nařízení o ochraně osobních údajů dále platí, že „[
p]okud zpracování pro jiný účel, než
pro který byly osobní údaje shromážděny, není založeno na souhlasu subjektu údajů nebo na právu Unie či
členského státu, který v demokratické společnosti představuje nutné a přiměřené opatření k zajištění cílů uvedených
v čl. 23 odst. 1, zohlední správce v zájmu zjištění toho, zda je zpracování pro jiný účel slučitelné s
účely, pro něž byly osobní údaje původně shromážděny, mimo jiné povahu osobních údajů,
zejména zda jsou zpracovávány zvláštní kategorie osobních údajů podle článku 9 nebo osobní údaje týkající se
rozsudků v trestních věcech a trestných činů podle článku 10 (písm. c).
Výjimku z povinnosti posuzování slučitelnosti účelů stanoví § 6 odst. 1 zákona o zpracování
osobních údajů, který uvádí, že „[
N]estanoví-li jiný právní předpis jinak, správce není povinen při
zajišťování chráněného zájmu posuzovat před zpracováním osobních údajů k jinému účelu, než ke
kterému byly shromážděny, slučitelnost těchto účelů, je-li toto zpracování nezbytné a přiměřené pro splnění
povinnosti, která je správci uložena, nebo úkolu ve veřejném zájmu stanoveného právním předpisem nebo při
výkonu veřejné moci, kterým je správce pověřen.“
Chráněné zájmy taxativně stanovuje § 6 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů: „
a) obranné
nebo bezpečnostní zájmy České republiky, b) veřejný pořádek a vnitřní bezpečnost, předcházení, vyhledávání nebo
odhalování trestné činnosti, stíhání trestných činů, výkon trestů a ochranných opatření, zajišťování bezpečnosti
České republiky nebo zajišťování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti, včetně pátrání po osobách a věcech, c)
jiný důležitý cíl veřejného zájmu Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, zejména důležitý
hospodářský nebo finanční zájem Evropské unie nebo členského státu Evropské unie, včetně záležitostí měnových,
peněžních, rozpočtových, daňových a finančního trhu, veřejného zdraví nebo sociálního zabezpečení, d) ochrana
Stránka
3 z
4
Si 662/2019
nezávislosti soudů a soudců, e) předcházení, vyhledávání, odhalování nebo stíhání porušování etických pravidel
regulovaných povolání, f) dohledové, kontrolní nebo regulační funkce spojené s výkonem veřejné moci v případech
uvedených v písmenech a) až e), g) ochrana práv a svobod osob, nebo h) vymáhání soukromoprávních nároků.“
Chráněným zájmem dle § 6 odst. 2 zákona o zpracování osobních údajů tedy není poskytování
informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Správce proto je
před zpracováním osobních údajů k jinému účelu, než pro které byly shromážděny, povinen
posuzovat slučitelnost těchto účelů.
Pokud povinný subjekt poskytuje soudní rozhodnutí, ve kterém je identifikovatelný účastník, a
rozhodnutí soudu obsahuje jeho osobní údaje (jméno, příjmení, datum narození, bydliště), musí
tak činit v souladu s dikcí tohoto nařízení a zákona o zpracování osobních údajů.
Povinný
subjekt však nemá souhlas subjektů údajů s poskytováním výše uvedených chráněných údajů.
Uvedené údaje by mohly vést k identifikaci osob.
Jelikož soud dospěl k závěru, že osobní údaje obsažené v soudním rozhodnutí nebyly primárně
poskytnuty pro účely vyřizování žádostí o informace (ani pro tyto účely subjekt údajů
neposkytnul souhlas), a zároveň není na místě aplikovat některou z výjimek posuzování
slučitelnosti účelů, je zde zákonný důvod pro částečné odmítnutí předmětné žádosti o poskytnutí
informace v souladu s § 8a InfZ. Soud upřednostnil právo na ochranu osobnosti a osobních
údajů účastníků řízení a tzv. třetích osob podle čl. 10 Listiny základních práv a svobod nad
právem na informace podle čl. 17 odst. 5 Listiny. Povinný subjekt má za to, že tímto
rozhodnutím současně žadateli nijak výrazně neomezil obsah poskytované informace.
Povinný subjekt tak s poukazem na ochranu soukromí a osobního života účastníků řízení
postupoval dle § 12 InfZ, kdy žadateli poskytl požadované informace včetně doprovodných
informací po vyloučení údajů o účastnících řízení, které poskytl v rozsahu dle § 6 odst. 5, 6 a 7
Instrukce Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 24. 07. 2009 č. j. 13/2008-SOSV-SP, kterou se
provádějí některá ustanovení zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve
znění pozdějších předpisů.
Popsaným postupem povinný subjekt žádosti žadatele
zčásti nevyhověl, a proto dle § 15 odst. 1
InfZ ve lhůtě pro vyřízení žádosti vydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti v rozsahu uvedeném ve
výroku tohoto rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí povinného subjektu l z e podat odvolání
ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí k nadřízenému
orgánu, kterým je Ministerstvo spravedlnosti České republiky, a to
prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Mgr. Eva Digitálně podepsal
Brno 12. 07. 2019
Mgr. Eva Angyalossy
Angyalossy Datum: 2019.07.12
10:56:28 +02'00'
Mgr. Eva Angyalossy
asistentka předsedy Krajského soudu v Brně
Stránka
4 z
4