Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek'.


 
 
      
 
 
 
 
 
 
 
    4 To 56/2016-250 
 
ČESKÁ REPUBLIKA  
 
R O Z S U D E K  
J M É N E M   R E P U B L I K Y 
 
 
 
Krajský soud v Brně  projednal  ve  veřejném  zasedání  konaném  dne  22.  března  2016 
odvolání  
obžalovaného Bc. Klajdi BXXXXX, nar. XXXXX, Albánská republika, bytem XXXXX,  
státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Znojmě a 
poškozeného Dalibora TXXXXX,  
proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 4.12.2015, č.j. 3T 109/2015-216 a v senátě 
složeném z předsedkyně JUDr. Světlany Bartošové a soudců JUDr. Libuše Gloserové a Mgr. 
Adama Kafky a rozhodl  t a k t o : 
 
I.  

Z podnětu  odvolání  st.  zástupce  a  poškozeného se  podle  §  258  odst.  1  písm.  b),f)  tr. 
řádu se napadený rozsudek  z r u š u j e  v celém rozsahu. 
 
Podle § 259 odst. 3 tr. řádu rozhoduje odvolací soud znovu tak, že obžalovaný  
 
s e   u z n á v á   v i n n ý m ,   ž e  
 
dne 7.5.2015 v době kolem 17:00 hodin před domem č.p. 157 v obci Horní Břečkov - Čížov, 
napadl fyzicky poškozeného Dalibora  TXXXXX, nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX, tak, 
že jej udeřil hokejkou o délce rukojeti 90 cm a hmotnosti 329 g, do prostoru ústní dutiny a 
poté  jej udeřil pěstí na levou stranu lícní kosti, čímž poškozenému způsobil drobné oděrky na 
rtech, krevní podlitinu  o  velikosti  5x5  cm  v  oblasti  lícní  kosti,  zlomeninu  zubů,  konkrétně 
jedničky vpravo nahoře, jedničky vlevo nahoře, dvojky vlevo nahoře a dvojky vpravo dole, 
dále  vykloubení  zubů,  konkrétně  jedničky  vlevo  dole  a  dvojky  vlevo  dole,  přičemž  dle 
 

pokračování 

4 To 56/2016 
 
zpracovaného znaleckého posudku mělo uvedené zranění za následek trvalou ztrátu části zubů 
a devitalizaci jednoho ze zubů s nutností zhotovení náhrad chrupu,  
 
 
t e d y   - jinému úmyslně ublížil na zdraví 
 
 - dopustil se na místě veřejnosti přístupné výtržnosti tím, že napadl jiného 
 
č í m ž   s p á c h a l  
 
 
-  přečin ublížení na zdraví  podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku 
-  přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku 
 
 
a   z a   t o   s e   m u   u k l á d á  
 
 
 
podle § 146 odstavec 1 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný 
trest odnětí svobody v trvání 
 
8 (měsíců) měsíců. 
 
 
Podle § 81 odstavec 1 a § 82 odstavec 1 trestního zákoníku se výkon trestu podmíněně 
odkládá na zkušební dobu v trvání 
 
12 (dvanáct) měsíců. 
 
Podle § 228 odstavec 1 trestního řádu je obžalovaný povinen zaplatil na náhradě škody 
poškozenému Daliboru TXXXXX, nar. XXXXX, trvale bytem XXXXX,  částku 41.610 Kč. 
 
Podle § 229 odst. 2 tr. řádu se poškozený Dalibor TXXXXX, nar. XXXXX, odkazuje 
se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech 
občanskoprávních. 
 
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu se poškozená VZP ČR, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, 
IČ 41197518, odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 
 
 
II.  
Podle § 256 tr. řádu se odvolání obžalovaného  z a m í t á 
 
 
 
 
 
 
 

pokračování 

4 To 56/2016 
 
O d ů v o d n ě n í 
 
 
Napadeným  rozsudkem  byl  obžalovaný  uznán  vinným  přečinem  ublížení  na  zdraví 
z omluvitelné pohnutky podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil podle 
skutkového zjištění soudu I. stupně tak, že 
dne 7.5.2015 v době kolem 17:00 hodin před domem č.p. 157 v obci Horní Břečkov - Čížov 
poté, co chránil sebe a svého syna Kristiána, nar. XXXXX,  před  volně  pobíhajícím  psem  a 
poté, co k nim došel majitel psa, poškozený Dalibor TXXXXX,  který  odstrčil  Štefana 
DXXXXX, nar. XXXXX,  a  který  se  nezajímal  o  to,  že  pes  nadále  volně  pobíhá  a  ohrožuje 
tyto procházející osoby, včetně nezletilého syna obžalovaného, napadl fyzicky poškozeného 
Dalibora  TXXXXX, nar. XXXXX, trvale bytem XXXXXX,  tak,  že  jej  udeřil  hokejkou  do 
prostoru  ústní  dutiny  a  poté    jej  udeřil  pěstí  na  levou  stranu  lícní  kosti,  čímž  poškozenému 
způsobil  drobné  oděrky  na  rtech,  krevní  podlitinu  o  velikosti  5x5  cm  v  oblasti  lícní  kosti, 
zlomeninu  zubů,  konkrétně  jedničky  vpravo  nahoře,  jedničky  vlevo  nahoře,  dvojky vlevo 
nahoře a dvojky vpravo dole, dále vykloubení zubů, konkrétně jedničky vlevo dole a dvojky 
vlevo dole, přičemž dle zpracovaného znaleckého posudku mělo uvedené zranění za následek 
trvalou ztrátu části zubů a devitalizaci jednoho ze zubů s nutností zhotovení náhrad chrupu. 
 
Obžalovanému byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, výkon trestu byl podmíněně 
odložen na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obžalovanému 
uložena povinnost nahradit poškozenému Daliboru TXXXXX škodu ve výši 20.805 Kč. 
 
 
Proti rozsudku včas podali odvolání obžalovaný, státní zástupce i poškozený Dalibor 
TXXXXX. 
Obžalovaný napadá rozsudek soudu I.  stupně  ve  výroku  o  vině  i  trestu.  Namítá,  že  soud  I. 
stupně  sice  správně  s ohledem na zjištěné  okolnosti  neposoudil  celou  věc  podle  návrhu  na 
potrestání, jak byl podán st. zástupcem, avšak ani jeho závěr o vině nepokládá za správný a 
odpovídající  skutkovému  stavu  věci.  Zdůrazňuje,  že  důvodem  konfliktu  byl  po  obci  volně 
pobíhající bojový pes poškozeného,  kterého  poškozený  nezvládal  nebo  zvládnout  nechtěl. 
V době incidentu se ve společnosti Štefana DXXXXX po vesnici pohyboval se svým synem 
předškolního věku, který se psa bál a byl jím také ohrožován. Poškozený zaútočil na svého 
strýce Štefana DXXXXX a po napadení Štefana DXXXXX bez prodlení napadl i jeho. Dále 
obžalovaný  zdůrazňuje,  že  v průběhu  celého  děje  měl  v ruce  dětskou  plastovou  hokejku, 
kterou  se  snažil  bránit  hlavně  svého  syna proti dorážejícímu psovi,  celá  událost  se  seběhla 
velmi rychle. Těmito okolnostmi si vysvětluje, že si není schopen uvědomit, zda poškozeného 
hokejkou  zasáhl  či  nikoliv.  Poukazuje  na  to,  že  znalec  nevyloučil,  že si poškozený mohl 
poškození svého chrupu způsobit při pádu na zem. Domnívá se, že poškozený provedl trestní 
oznámení  ryze  účelově,  a  to  z důvodu,  že  se  nacházel  ve  zkušební  době  podmíněného 
odsouzení a mohl se tedy důvodně obávat, že jeho veřejný útok na další osoby bude pokládán 
za přestupek nebo přečin. Rozhodně popírá, že by na poškozeného zaútočil úmyslně, nemůže 
však  vyloučit,  že  před  útokem,  který  směřoval  proti  němu,  nevložil  před  sebe  reflexivně 
hokejku, kterou se bránil proti psovi. I v případě, že by ke zranění došlo hokejkou, jednalo by 
se  o  jednání  za  okolností  vylučující  protiprávnost  a  proto  navrhuje, aby napadený rozsudek 
byl zrušen a aby byl v plné  míře  zproštěn  obžaloby  buď  podle  §  226  písm.  a),  příp.  §  226 
písm. b) tr. řádu, event., aby odvolací soud věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a 
rozhodnutí. Obhájce obžalovaného v písemném  odůvodnění  odvolání  pak  namítá, že to byl 
 

pokračování 

4 To 56/2016 
 
právě    poškozený,  který  napadl  více  osob,  dokonce  za  přítomnosti  dítěte  a  obžalovaný 
nenaplnil  znaky  skutkové  podstaty  přečinu  výtržnictví. Poškozený Dalibor TXXXXX 
nepravdivě  popsal  situaci,  ke  které  došlo  a  přesto  mu  soud  I.  stupně  v jeho popisu dalšího 
skutku  uvěřil.  Obžalovaný  bránil  svého  syna,  protože  poškozený  byl  očividně  pod  vlivem 
alkoholu a do fyzického konfliktu s poškozeným vstoupil pouze v obranné poloze. Jednal 
v nutné  obraně,  kdy  svým  jednáním  odvracel  přímo  hrozící  nebezpečí  vůči  tělesné  integritě 
své osoby, osoby svého syna a potažmo svědka DXXXXX. 
Odvolání státního  zástupce bylo podáno v neprospěch  obžalovaného.  Namítá, že skutková 
zjištění, která učinil soud I. stupně a která mají odůvodňovat aplikaci ustanovení § 146a odst. 
1 tr. zákoníku,  jsou neúplná  a  nemají oporu v provedeném dokazování. I pokud by byla 
skutková zjištění soudu I. stupně považována za správná, soudem zvolená právní kvalifikace 
jednání obžalovaného by nebyla ani s ohledem na takto zjištěný  skutkový  stav  přiléhavá. 
Státní  zástupce  je  naopak  přesvědčen  o  tom,  že  jednání  obžalovaného  je  třeba  i  nadále 
kvalifikovat  jako  přečin  ublížení  na  zdraví  podle  §  146  odst.  1  tr.  zákoníku,  spáchaný 
v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Především je 
st. zástupce přesvědčen, že z provedeného dokazování není možno učinit jednoznačný závěr o 
tom, že obžalovaný se svého jednání dopustil pod vlivem některé ze zákonem předvídaných 
okolností,  které  měly  vliv  na  psychické  rozpoložení  a  duševní  stav  obžalovaného  před 
samotným  útokem.  Zejména  nelze  dovozovat,  že  obžalovaný  jednal  ve  strachu  či  úleku 
z volně  pobíhajícího  psa  poškozeného. Státní  zástupce  je  přesvědčen  o  tom,  že  výpovědi 
obžalovaného i svědka DXXXXX je nutno hodnotit jako celek. Soud I. stupně však v části 
skutkového  děje,  popisující  události  před  samotným  útokem,  uvěřil  verzi  obžalovaného, 
zatímco v části popisující samotný útok a následující okolnosti verzi obžalovaného neuvěřil. 
Obžalovaný  vylučoval  jakýkoliv fyzický kontakt s poškozeným, na druhé straně  se  však 
dovolává okolností vylučujících protiprávnost činu, konkrétně jednání v nutné obraně. Svědek 
DXXXXX se vyhýbá popisu samotného útoku obžalovaného na poškozeného. Státní zástupce 
konstatuje  výpovědi  poškozeného  a  svědkyně  Věry  KXXXXX  s tím, že z žádného 
provedeného důkazu se nepodává, že by měl být pes poškozeného agresivní. Pokud by soud I. 
stupně vyšel z popisu skutkového děje, tak jak je prezentován poškozeným, jako z celku, pak 
by musel konstatovat, že k útoku obžalovaného na poškozeného došlo až v okamžiku, kdy pes 
poškozeného,  který  předtím  procházející  skupinu  nijak  nenapadl,  již  běžel  zpět,  směrem 
k poškozenému  a  nepředstavoval  tak  pro  obžalovaného  či  jeho  syna  ani teoretickou hrozbu. 
Strčení  poškozeného  do  svědka  DXXXXX,  při  kterém  svědek  DXXXXX  ani neupadl, pak 
nedosahovalo takové intenzity, aby bylo možno toto jednání kvalifikovat jako přestupek proti 
občanskému  soužití.  K prvnímu  skutečně  relevantnímu  napadení  došlo ze strany 
obžalovaného  úderem hokejkou do prostoru ústní dutiny poškozeného.  Vzhledem 
k uvedenému je dle státního  zástupce  namístě  setrvat  na  právní  kvalifikaci  jednání 
obžalovaného jako jednočinného souběhu přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. 
zákoníku  a  přečinu  výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Státní  zástupce je však 
přesvědčen,  že  i  kdyby  bylo  prokázáno,  že  pes  poškozeného  skutečně  na  skupinu 
procházejících osob štěkal a choval se agresivně, ani za takové situace by nebyl pro právní 
kvalifikaci dle § 146a odst. 1 tr. zákoníku prostor. Ani takové okolnosti by nebyly způsobilé 
vyvolat  u  obžalovaného  silní  rozrušení  mysli.  Případnou absenci snahy  poškozeného o 
přivolání  psa  nazpět,  rovněž  nelze  hodnotit  jako  předchozí  zavrženíhodné jednání 
poškozeného. Volně  pobíhající  pes  poškozeného  by  s ohledem  na  to,  že  se  jednalo  o  štěně, 
které je dle svědků přátelské povahy, nemohl za dané situace představovat pro běžně fyzicky 
 

pokračování 

4 To 56/2016 
 
a  duševně  zdatného  jedince  objektivní  a  reálnou  hrozbu  a  nemohl  by  u  takového  jedince 
vyvolat vystupňovanou obavu o vlastní život nebo o život blízkých osob, popř. obavu z jiné 
vážné újmy na zdraví.  Navodit tedy duševní stav, který by bylo možno podřadit pod pojem 
omluvitelného hnutí mysli. Pokud by však odvolací  soud byl jiného názoru, pak navrhuje 
státní zástupce, aby bylo doplněno dokazování soudem I. stupně ke shora uvedeným otázkám. 
Pokud jde o odvolání směřující do výroku o trestu, toto se plně odvíjí od odvolání do výroku 
o vině a pokud se týká výroku o náhradě škody, neztotožňuje se státní zástupce se závěrem 
soudu I. stupně o tom, že poškozený se svým spoluzaviněním minimálně z 50% podílel na 
vzniku škody. Zdůrazňuje také,  že sám soud I. stupně upozornil na opomenutí výroku dle § 
229 odst. 1, 2 tr. řádu. Proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil v celém 
rozsahu a rozhodl v souladu s námitkami podaného odvolání. 
Poškozený Dalibor TXXXXX napadá rozsudek soudu I. stupně ve výroku o náhradě škody. 
Namítá,  že  jeho  nárok  na  náhradu  škody  byl  nedůvodně  ponížen,  když  soud  I.  stupně 
dovozuje jeho 50% spoluvinu na  způsobené  škodě.  Odstrčení  svědka  DXXXXX  nelze 
považovat za důvod k tak agresivnímu chování, jakého se dopustil obžalovaný. Zdůrazňuje, 
že z žádných  důkazů  se  nepodává,  že  by  zaútočil  na  obžalovaného  a  nelze  tedy  dospět 
k závěru  o jeho podílu na způsobené  škodě.  Pokud se týká zbytku nároku,  má za to, že 
z vystavených faktur se nepochybně výše jeho příjmů za dané období podává a není zřejmé, 
co vedlo k pochybnostem. Vznik nemajetkové újmy je  nejen prokázán, ale zcela evidentní. 
Poškozený navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně 
k dalšímu  řízení,  nebo  rozhodl  sám  tak,  že  uloží  obžalovanému,  aby  poškozenému  nahradil 
škodu v jím uplatněném rozsahu. 
 
 Krajský soud v Brně z podnětu podaného odvolání podle § 254 odst. 1, odst. 3 tr. řádu 
přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i 
správnost  postupu  řízení,  které  jim  předcházelo,  a  to  z hlediska  vytýkaných  vad  a  dospěl 
k těmto závěrům.  
 
 
Řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, není zatíženo žádnými podstatnými 
vadami,  které  by  mohly  mít  vliv  na  správnost  a  zákonnost  přezkoumávané  části  rozsudku. 
Nebyl tak shledán důvod pro jeho zrušení podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. 
 
 
 
 
 
Soud I. stupně provedl dokazování  v rozsahu stanoveném v § 2 odst. 5 tr. řádu, tedy, 
aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který 
je nezbytný pro rozhodnutí. 
 
 
Soud I. stupně ve svém rozhodnutí důkazy zhodnotil tak, jak mu to ukládá § 2 odst. 6 
tr.  řádu.  Je  třeba  zdůraznit,  že  je  právem  soudu  I.  stupně  hodnotit  důkazy,  které  provedl  a 
odvolacímu soudu do volného hodnocení důkazů soudu I. stupně nepřísluší zasahovat, pokud 
není v rozporu se zásadami formální logiky. To však odvolací soud nezjistil. 
 
 
Soud I. stupně po provedení dokazování a jeho zhodnocení dospěl k závěru, že je plně 
prokázáno,  že  obžalovaný  udeřil  hokejkou  do  oblasti  úst  poškozeného,  neboť  jiné  možné 
způsoby  vzniku  poranění  byly  vyvráceny.  Zabývá  se  přitom domněnkou obžalovaného, že 
zranění poškozenému mohlo být způsobeno jeho pádem na zídku, případně kámen. Dle soudu 
I.  stupně  nic  nevyvrací  tvrzení  poškozeného,  že  ke  vzniku  zranění  došlo  v důsledku  úderu 
 

pokračování 

4 To 56/2016 
 
hokejkou, kterou držel obžalovaný. Pokud soud I. stupně  hodnotí  výpověď  poškozeného 
TXXXXX  jako  věrohodnou,  pak  lze  za  věrohodné    považovat  i  tvrzení poškozeného,  že 
svědka  DXXXXX  odstrčil  poté,  co  svědek  DXXXXX  kopnul jeho psa. Žádným  důkazem 
nebylo prokázáno, že pes svědka TXXXXX, kdy se jednalo o 4 měsíční štěně, byl agresivní, 
že by útočil na člověka. Z výpovědí svědků bylo naopak  zjištěno, že tehdy 4 měsíční štěně 
bylo  přátelské  a  bylo  zvyklé  i  na  malé  děti.  Odvolací  soud  přisvědčil  námitkám  odvolání 
státního zástupce, že strčení poškozeného do svědka DXXXXX ze shora uvedených důvodů, 
které nebylo nijak intenzivní, nelze s ohledem na danou situaci považovat za  nepřiměřené, 
když Dalibor TXXXXX  se  snažil  zabránit  dalšímu  jednání  svědka  DXXXXX  vůči  svému 
štěněti.  Za  této  situace,  kdy  dle  názoru  odvolacího  soudu  nebyly  závěry  soudu  I.  stupně, 
pokud  se  týká  jednání  poškozeného  vůči  svědku  DXXXXX  správné,  neboť  výpověď 
poškozeného  nebyla  ničím  zpochybněna,  je  třeba  souhlasit  s tím, že k prvotnímu napadení 
došlo ze strany obžalovaného, který úderem hokejkou do  prostoru  ústní  dutiny  a  následně 
úderem pěstí bezdůvodně napadl poškozeného TXXXXX a tomuto způsobil zranění, tak jak 
dovozuje soud I. stupně. V odůvodnění napadeného rozsudku se soud I. stupně zabývá tím, 
jak na obžalovaného, který měl u sebe osmiletého syna, situace působila. Dospěl k závěru, že 
obžalovaný měl ze psa strach, neboť se jedná o bojové plemeno, majitel o něj nejevil zájem a 
navíc  pes  fyzicky  zaútočil na jednoho z procházejících,  obžalovaný tedy jednal v silném 
rozrušení ze strachu a zmatku,  který vyplýval zejména  z obavy  o zdraví syna. Vzhledem ke 
shora  uvedenému  hodnocení  důkazů  se  však  s tímto  závěrem  nelze  ztotožnit.  Jak  bylo  již 
shora uvedeno, jednalo se o 4 měsíční štěně, které sice volně pobíhalo, avšak poškozený se o 
něj  zajímal a snažil  se  ho  přivolat.  Nebylo  prokázáno,  že  by  pes  fyzicky  útočil  na 
obžalovaného  či  jeho  syna,  případně  svědka  DXXXXX  a  závěr  soudu  I.  stupně, že 
obžalovaný jednal v silném rozrušení ze strachu a zmatku, který vyplýval z obavy 
obžalovaného o syna, tak nemá oporu v provedeném dokazování.  
Z hlediska privilegovaného posuzování musí silné  rozrušení pachatele pocházet ze strachu, 
úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli. Silné rozrušení pachatele je duševní 
stav, při němž pachatel jak vnitřně, tak i zpravidla na venek vykazuje značné emoční vzrušení 
či neklid, ovlivňující jeho další jednání a projevující se v průběhu činu a to bez ohledu na to, 
zda se na takovém rozrušení podílí nervová labilita, či přímo duševní porucha pachatele /tzv. 
psychické predispozice/, anebo  je  příčinnou  silného  rozrušení  pouze  vlastní  strach,  úlek, 
zmatek nebo jiné omluvitelné hnutí mysli. Odvolací soud se ztotožnil s námitkami podaného 
odvolání  státního zástupce, že vzhledem k prokázané situaci, za které došlo k jednání 
obžalovaného, nebyly podmínky pro použití právní kvalifikace dle § 146a odst. 1 tr. 
zákoníku. Štěkající  štěně  staffordschirského teriéra, které bylo v době  incidentu  staré  4 
měsíce,  nebylo  agresivní,  ale  bylo  popisováno  jako  štěně  s přátelskou  povahou zvyklé i na 
malé děti. Nelze ho považovat za nebezpečné pro zdraví člověka, tak, aby obžalovaný jednal 
v silném rozrušení ze strachu a zmatku.  
Odvolací soud proto nepřisvědčil závěru soudu I. stupně, který skutek kvalifikoval jako přečin 
ublížení na zdraví z omluvitelné  pohnutky podle § 146a odst. 1 tr. zákoníku s tím, že 
obžalovaný  napadl  poškozeného  poté,  co  chránil  sebe  a  svého  syna  narozeného  2008  před 
volně pobíhajícím psem a poté, co poškozený Dalibor TXXXXX odstrčil Štefana DXXXXX 
a nezajímal se o to, že pes nadále volně pobíhá a ohrožuje procházející osoby. Proto napadený 
rozsudek zrušil v celém rozsahu a znovu rozhodl o vině obžalovaného ze spáchání skutku, tak 
jak je popsán ve výroku tohoto rozhodnutí. Skutek kvalifikoval jako přečin výtržnictví podle 
§ 358  odst.  1  tr.  zákoníku,  neboť  obžalovaný  se  dopustil  na  místě  veřejnosti  přípustném 
 

pokračování 

4 To 56/2016 
 
výtržnictví tím, že napadl jiného a přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, 
když  úderem  hokejkou  do  prostoru  ústní  dutiny  a  úderem  pěstí  na  levou  stranu  lícní kosti 
úmyslně  poškozenému  ublížil  na  zdraví.  Z hlediska subjektivní stránky jednal obžalovaný 
minimálně v úmyslu nepřímém, jak zdůvodňuje v napadeném rozsudku i soud I. stuně. 
 
 
Při úvaze o druhu a výši trestu přihlížel soud I. stupně ke všem skutečnostem, které 
jsou z hlediska  ukládání  trestu  rozhodné.  Odvolací  soud,  který  znovu  rozhodl  o  vině 
obžalovaného,  s přihlédnutím k těmto  zjištěním  soudu  I.  stupně  rozhodl o uložení trestu 
odnětí  svobody  při  spodní  hranici  zákonné  trestní sazby s podmíněným  odkladem  jeho 
výkonu  na  nejkratší  zkušební  lhůtu.  Obžalovaný  je  osobou  bezúhonnou,  soudem  I.  stupně 
nebyly zjištěny žádné přitěžující okolnosti. Lze tedy konstatovat, že se jednalo o výjimečné 
protiprávní jednání obžalovaného a nebyl proto důvod pro uložení trestu přísnějšího. Pokud se 
však týká výroku o povinnosti obžalovaného k náhradě  škody,  na  rozdíl  od  soudu  I.  stupně 
byla obžalovanému uložena povinnost nahradit poškozenému TXXXXX  majetkovou škodu 
v plné výši  v  částce  41.610  Kč,  když  se  nelze ztotožnit  se  závěrem  soudu  I.  stupně,  že  sám 
poškozený  měl  podíl  na  příčinách trestné  činnosti  obžalovaného,  což  vyplývá ze shora 
uvedených  závěrů  odvolacího soudu. Vyhověl  tak  odvolací  soud  zčásti  i  odvolání 
poškozeného.  Se zbytkem nároku na náhradu škody a s nárokem na náhradu nemajetkové 
újmy, byl poškozený odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních, neboť další dokazování 
v tomto  směru  by  přesáhlo  rámec  trestního  řízení.  Stejný  závěr  pak  učinil  odvolací  soud  u 
poškozené VZP ČR, která se rovněž připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. 
Z vyjádření poškozené na č.l. 19 spisu, vyplývá, že přesná výše škody není známa, tuto sdělí 
VZP  ČR  nejpozději  při  hlavním  líčení.  Poškopzená  VZP  ČR  se  řipojila  s k tr.  řízení  pouze 
s předběžnou  částkou  ve  výši  500  Kč,  kterou  však  nijak  nedoložila  a  to  ani  následně  do 
hlavního líčení soudu I. stupně.  
 
 
Odvolání obžalovaného bylo s ohledem  na  shora  uvedené  důvody  zamítnuto  podle  § 
256 tr. řádu jako nedůvodné. 
 
Poučení o opravných prostředcích: 
 
Proti tomuto rozhodnutí není řádný opravný prostředek přípustný, takže rozhodnutí nabylo 
právní moci a je vykonatelné
 (§ 139 odst. 1 písm. b/cc trestního řádu). 
 
Lze však proti němu podat  dovolání (§ 265a odst. 1 trestního řádu). 
 
Dovolání mohou podat
  (§ 265d odst. 1 trestního řádu): 
-  nejvyšší státní zástupce, který je povinen v dovolání  uvést,  zda  je  podává  ve  prospěch 
či v neprospěch obviněného (§  265d  odst. 1 písm. a, trestního řádu), 
- obviněný  pouze  prostřednictvím  obhájce.  Podání  obviněného,  které  nebylo  učiněno      
prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno (§ 265d odst. 
2   trestního řádu. 
 
Dovolání  se  podává  u  soudu,  který  rozhodl  v  I.  stupni,  do  dvou  měsíců
  od  doručení 
rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje (§ 265e odst. 1 trestního řádu). 
O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud České republiky (§ 265c trestního řádu). 
 

pokračování 

4 To 56/2016 
 
 
V dovolání
, kromě obecných náležitostí, uvedených v § 59 odst. 3 trestního řádu, musí být 
uvedeno
 (§ 265f odst. 1 trestního řádu): 
- proti kterému rozhodnutí dovolání směřuje, 
- který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je napadán, 
- čeho se dovolatel domáhá, 
- konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu, 
- odkaz na zákonná ustanovení § 265b odst. 1 písm. a-l) nebo § 265b odst. 2 trestního řádu, 
o které se  dovolání opírá. 
 
Rozsah a  důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§ 265f 
odst. 2 trestního řádu). 
 
Kdo podal zcela  bezvýsledně  dovolání,  je  povinen  státu  nahradit  náklady  řízení  o  tomto 
návrhu, a to paušální  částkou, kterou stanoví  ministerstvo  spravedlnosti  obecně  závazným 
právním  předpisem  (§  153  odst.  1  tr.  řádu).  Paušální  částka  nákladů  v řízení  o  zcela 
bezvýsledně podaném dovolání činí 10.000,- Kč. (§ 3a vyhl. č. 312/1995 Sb.). 
 
 
Krajský soud v Brně 
dne 22. března 2016 
 
JUDr. Světlana Bartošová v. r. 
předsedkyně senátu 
Za správnost vyhotovení:  
Markéta Brázdová 
 
 
 
 
  
 

Document Outline