Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Žádost o zaslání anonymizovaného rozhodnutí'.

 
 
č. j. 6 To 385/2018 - 225 
USNESENÍ 
 
 
Krajský  soud  v Ostravě  projednal  ve  veřejném  zasedání  konaném  dne  5.  února  2019  odvolání 
obžalovaného: Filip V., narozený xxx, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 
8. 10. 2018, č. j. 22 T 32/2018-203, a rozhodl 
 
takto: 
 
Z podnětu odvolání obžalovaného Filipa V. se podle § 257 odstavec 1 písmeno d) trestního řádu 
napadený rozsudek zrušuje v celém rozsahu a nově se rozhoduje, že se podle § 307 odstavec 1 
trestního řádu trestní stíhání  
 
obžalovaného 
 
Filip V., 
narozený xxx v xxx, obchodní poradce, trvale bytem xxx, adresa pro doručování xxx,  
 
pro skutek spočívající v tom,  
že  
dne 10. 04. 2018 v době od 22:35 hod. do 22:49 hodin v xxx, na xxx, na parkovišti před restaurací 
xxx,  když  seděl  ve  svém  vozidle  zn.  BMW,  rz.:  xxx  a  telefonoval,  poté,  co  mu  podnapilý  
poškozený Tomáš S. (3,19 promile alkoholu v dechu) začal bezdůvodně vulgárně nadávat a kopl 
mu  do  auta,  čímž  mu  vozidlo  poškodil,  z vozidla  vystoupil,  vyzýval  poškozeného,  aby  svého 
jednání  zanechal,  poškozený  tak  však  neučinil,  naopak  začal  obžalovaného  fyzicky  napadat, 
čemuž se obžalovaný bránil, došlo k fyzické potyčce, a po jejím ukončení v době, kdy poškozený 
s útokem ustal, obžalovaný vlivem rozrušení z útoku poškozeného na něj bezdůvodně zaútočil ve 
chvíli, kdy poškozený klečel na zemi a v této pozici jej kopl s velkým nápřahem do oblasti horní 
části těla, při napadení poškozený Tomáš S. utrpěl zhmoždění a povrchní kožní odřeninu pravé 
strany  krku,  přičemž  uvedeným  kopem,  vzhledem  k okolnostem  a  způsobu  útoku  mohlo  u 
poškozeného dojít i ke zraněním s dobou léčení delší 7 dnů,  
právně kvalifikovaný jako pokus ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 21 odst. 1 k § 
146a odst. 1 trestního zákoníku, 
 
podmíněně zastavuje. 
 
Podle § 307 odstavec 3 trestního řádu se stanoví zkušební doba v trvání 8 měsíců.   
 
Odůvodnění: 
 
1. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný Filip V. uznán vinným jednak pokusem zločinu těžkého 
ublížení na zdraví dle 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví dle § 
358 odst. 1 tr. zákoníku, spočívající v tom, že dne 10. 04. 2018 v době od 22:35 do 22:49 hodin 
v xxx, na ulici xxx, na parkovišti před restaurací xxx, když seděl ve svém vozidle zn. BMW, rz.: 
xxx a telefonoval, poté, co mu podnapilý  poškozený Tomáš S. (3,19 promile) vulgárně nadával a 
kopl  mu  do  auta,  z vozidla  vystoupil  a  vzájemně  se  začal  s poškozeným  Tomášem  S.  napadat, 
přičemž  v útoku  pokračoval  i  ve  chvíli,  kdy  poškozený  klečel  na  zemi  a  v této  pozici  jej  kopl 
s rozběhem  do  hlavy,  i  po  tomto  úderu  poškozený  vyskočil  a  s  výkřikem:  "Adrenalin" 
obžalovaného  Filipa  V.  sám  fyzicky  napadl  tak,  že  jej  uchopil  za  pas,  odtlačil  jej  k  okraji 
parkoviště, které je od chodníku odděleno kovovým řetězem visícím mezi betonovými sloupky, 
shodil  obžalovaného  na  zem  a  sám  na  něj  spadl,  při  napadení  poškozený  Tomáš  S.  utrpěl 
zhmoždění pravé strany vlasaté části hlavy, zhmoždění a povrchní kožní odřeninu pravé strany 
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková  
 

- 2  - 
 
                      6 To 385/2018 
krku,  přičemž  uvedeným  kopem  do  hlavy,  vzhledem  k okolnostem  a  způsobu  útoku  mohlo  u 
poškozeného  dojít  i  ke  zraněním  svou  povahou  závažnějšímu,  a  to  ke  vzniku  otřesu  hlavy,  ke 
zranění zasaženého oka či očí, a to ve smyslu porušení celistvosti oční koule, zranění nitroočních 
tkání  či  krvácení  do  nitroočních  struktur,  což  by  pak  mohlo  vést  ke  zhoršení  vidění  zraněným 
okem, zhoršení prostorového vidění, případně i k jednostranné slepotě s dobou léčení, která by 
přesáhla šest týdnů a s trvalými následky. Odsouzen byl podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku za 
použití  §  58  odst.  5  trestního  zákoníku  a  §  43  odst.  1  trestního  zákoníku  k úhrnnému  trestu 
odnětí  svobody  v trvání  18  měsíců.    Podle  §§  81  odst.  1  trestního  zákoníku,  82  odst.  1  tr. 
zákoníku se mu výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. 
2.  Proti  výše  uvedenému  rozsudku  podal  včas  a  řádně  odvolání  obžalovaný  prostřednictvím  své 
obhájkyně,  které  směřoval  proti  výroku  o  vině  i  trestu.  Uvedl,  že  okresní  soud  nerozhodl  správně, 
jestliže  jej  uznal  vinným  uvedenými  trestnými  činy.  Po  skutkové  stránce  byla  věc  dopodrobna 
objasněna,  a  to  jeho  výslechem  i  výslechem  svědků  a  poškozeného  včetně  přehrání  důkazů 
záznamem  z kamer  městské  policie.  Je  přesvědčen,  že  ke  způsobu  jeho  chování  vedla  sama 
agresivita poškozeného. S ohledem na svůj věk nebyl schopen odhadnout, co vlastně poškozený 
má  v úmyslu  kromě  toho,  že  jej  chce  napadnout.  Obžalovaný  se  snažil  všemožně  útok 
poškozeného odvrátit, poškozený však byl hodně útočný a obžalovaný celý incident vnímal jako 
nutnou  obranu.  Pokud  by  se  nebránil,  zřejmě  by sám  utrpěl  velmi vážná  zranění,  tedy  alespoň 
středně těžká. Nesouhlasí proto s názorem soudu, který věc neposoudil jako nutnou obranu, ale 
jako  pokus  zločinu  těžkého  ublížení  na  zdraví  a  jako  přečin  výtržnictví.  Soud  totiž  vycházel 
z názoru znalce, který připustil jako teoretickou možnost devastační poranění oka a v případě, že 
by  dle  znalce  poškozený  částečně  pootočil  hlavu,  mohlo  k takovému  zranění  dojít.  Pokud  by 
ovšem  částečně  pootočil  poškozený  hlavu  opačným  směrem,  mohlo  hypoteticky  dojít  např.  ke 
krvácení pod mozkové pleny a věc mohla být kvalifikována jako pokus o vraždu. Obžalovaný je 
přesvědčen, že hypotetické závěry znalce nemohou být pro soud vodítkem pro stanovení právní 
kvalifikace, když hypoteticky mohlo dojít k jakémukoliv zranění, jak na straně poškozeného, tak 
na jeho straně. Podle jeho názoru po zhlédnutí kamerového záznamu je evidentní, že agresivita ze 
strany obžalovaného zdaleka nedosahovala intenzity agresivity obžalovaného, jehož situace byla 
komplikována  mimořádně  těžkou  opilostí.  Poškozený  dvakrát  sám  upadl  na  zem,  a  proto 
intenzita  prvního  kopu  obžalovaného  směrem  k hlavě  poškozeného  nebyla  velká,  šlo  pouze  o 
náznak. Druhý kop směrem k hlavě poškozeného byl zřetelně mezi ramenem a krkem. Tvrzení 
znalce  o  opakovaných  kopech  do  hlavy  a  údery  vedeny  s velkou  razancí  jsou  pouhým 
projektováním  znalce.  V žádném  případě  nechtěl  poškozenému  ublížit,  což  se  také  nestalo. 
Poškozený  nebyl  omezen  ve  způsobu  života,  zranění  měl  lehké,  léčení  trvalo  jeden  týden, aniž 
bylo zkoumáno, že šlo o pohmožděniny způsobené střetem poškozeného s obžalovaným nebo o 
pohmožděniny způsobené četnými pády poškozeného v důsledku opilosti. Také poukázal na svůj 
věk, který je teprve 1 rok po věku blízkém věku mladistvých. Byl to vždy poškozený, který znovu 
a pokaždé začínal s útoky a vrhal se na něho.  
3.  Odvolání bylo podáno včas (§ 248/1 tr.ř.), oprávněnou osobou (§ 246/1b tr.ř.) a mělo zákonem 
předepsané náležitosti (§ 249 tr.ř.). Nebylo shledáno zákonných důvodů pro jeho zamítnutí podle 
§ 253 odst. 1 tr.ř. či odmítnutí podle § 253 odst. 3 tr.ř.  
4.  Odvolací  soud  z podnětu  podaného  opravného  prostředku  přezkoumal  z hledisek  vyjádřených 
v ust. § 254 odst. 1, 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž bylo 
podáno  odvolání,  a  to  z hlediska  vytýkaných  vad,  jakož  i  správnost  postupu  řízení  vydání 
napadeného  rozsudku  předcházejícího,  a  po  projednání  věci  ve  veřejném  zasedání  dospěl 
k následujícím závěrům.  
5.  Obžalovaný ve svém odvolání opakoval podstatu své obhajoby, kterou už uplatnil v řízení před 
okresním  soudem.  V podstatě  namítal  nesprávné  hodnocení  důkazů  okresním  soudem, 
argumentoval,  že  z  jeho  strany  šlo  o  nutnou  obranu,  neboť  to  byl  poškozený,  který  konflikt 
vyvolal a v útocích pokračoval přes jeho obranu, k čemuž okresní soud nepřihlédl.  
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková  

- 3  - 
 
                      6 To 385/2018 
6.  Okresní  soud  konstatoval,  že  obžalovaný  nepřiměřeně  reagoval  na  chování  poškozeného,  jako 
první poškozeného fyzicky napadl, a za situace, kdy poškozený klečel na zemi, jej kopl do hlavy. 
K  závažnější  újmě  na  zdraví  u  poškozeného  sice  nedošlo,  avšak  hrozilo  s ohledem  na  způsob, 
jakým  byl  útok  ze  strany  obžalovaného  veden,  že  dojde  k těžkému  ublížení  na  zdraví.  Z toho 
důvodu  dospěl  k závěru,  že  svým  jednáním  obžalovaný  naplnil  znaky  přečinu  výtržnictví  dle  § 
358/ odst. 1 tr. zákoníku a znaky zločinu těžkého ublížení na  zdraví ve stádiu pokusu dle § 21 
odst.  1  tr.  zákoníku    k  §  145  odst.  1    tr.  zákoníku,  přičemž  vycházel  ze  závěrů  znaleckého 
posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  chirurgie,  ve  kterém  znalec  MUDr.  Václav  Kameníček 
uvedl,  že  poškozený  utrpěl  patrně  zhmoždění  pravé  strany  vlasaté  části  a  zhmoždění  a 
pohmoždění,  kožní  odřeniny  pravé  strany  krku,  kdy  se  jednalo  o  vícečetná  lehká  zranění,  která 
nevyžadovala  významnější  omezení  v běžném  způsobu  života  v průběhu  léčby  a  mechanismus 
vzniku zranění poškozeného odpovídá vícečetným přímým úderům tupým tvrdým předmětem do zraněných částí 

hlavy a krku. Intenzita působícího násilí byla při vzniku těchto zranění  středně velká. Způsob vzniku 
zranění poškozeného odpovídal opakovaným úderům sevřenou pěstí případně i kopům obutou 
nohou,  druhé  osoby,  vedeným  do  zraněných  oblastí  středně  velkou  razancí.  Nelze  však  blíže 
určit,  které  zranění  vzniklo  kopem  a  které  úderem  sevřenou  pěstí  druhé  osoby  s tím,  že  ve 
spisovém  materiálu  nejsou  zaznamenány  žádné  skutečnosti,  jenž  by  svědčily  pro  jiný  možný 
způsob  vzniku  zranění  poškozeného.  Také  uvedl,  že  z kamerového  záznamu  vyplývá,  že 
napadající  osoba  udeřila  jmenovaného  S.  do  oblasti  hlavy  10ti  údery  sevřenou  pěstí  vedenými 
velkými nápřahy a dvěma kopy nohou, které byly vedeny taktéž s velkými nápřahy. Při opakovaném 
zasažení stejných míst hlavy, což v daném případě bylo reálné, by mohlo dojít k otřesu hlavy, což by bylo 
považováno již za zranění středně těžké. Při zasažení obličejové částí hlavy jmenovaného S. kopy 
vedenými  výše  popsaným  způsobem  a  tedy  i  způsobem  patrným  na  kamerovém  záznamu  a 
přímému zasažení oblasti oka i očí, a to středně velkou působící silou mohlo dojít k závažnějšímu 
zranění zasaženého oka a to ve smyslu porušení celistvosti oční koule, zranění nitroočních tkání 
předního  oka  či  sítnice,  krvácení  do  očních  struktur,  což  by  mohlo  mít  za  následek  zhoršení 
vidění zraněným okem, zhoršení prostorového vidění, případně celkovou slepotu. Tato zranění 
by pak byla z lékařského hlediska hodnocena jako těžká, s celkovou dobou léčení nad 6 týdnů a 
s trvalými  následky  výše  uvedeného  zhoršení  zraku.  Ztrátu  oka  či  významné  zhoršení  kvality 
jedním okem by pak bylo možné patrně hodnotit jako poškození důležitého orgánu. Při zjištěném 
způsobu napadení hrozilo jmenovanému poškozenému vznik závažnějších zranění, otřes mozku 
popř. uvedená zranění zrakového ústrojí. Způsob vzniku napadení a to mnohočetnými údery sevřenou pěstí 
do  hlavy  vedeny  velkou  razancí  a  zvláště  pak  opakovanými  kopy  do  oblasti  hlavy  osoby,  která  je  pod  vlivem 
alkoholu a není schopna se výrazněji aktivně bránit, takto vedenému útoku, je nutno považovat za velmi brutální.
 
Vzhledem  k možnosti  vzniku  závažnějších  zranění  nebezpeční  a  svědčí  o  značné  agresivitě 
napadající osoby. U hlavního líčení znalec doplnil, že vedení tohoto útoku takovým způsobem, 
jak měl možnost vidět na videu, hrozí reálně možnost poškození oka, poškození krční páteře a 
možnost vzniku otřesu mozku. Z lékařského hlediska jde o zranění středně těžká.  
7. Krajský soud doplnil dokazování přehráním kamerového záznamu městské policie z kamer, které 
byly  umístěny  na  parkovišti  před  restaurací  xxx,  z něhož  je  patrné,  že  obžalovaný  nastoupil  do 
vozidla, měl rozsvícená přední světla, a poškozený vyšel z parkoviště, a ukazoval mu, že má vyjet. 
Obžalovaný ve své výpovědi uvedl, že v té době mu zazvonil telefon, volala mu přítelkyně, proto 
hovor přijal. Poškozený, který byl zjevně pod vlivem alkoholu či návykových látek, přišel k jeho 
vozidlu a začal mu vulgárně nadávat, proč nejede, z kamerového záznamu je patrná komunikace 
poškozeného s obžalovaným ve vozidle. Poškozený byl agresivní a  začal mu kopat do auta, kdy 
jej poškodil, což bylo potvrzeno z protokolu o ohledání místa činu (č.l. 4) kdy bylo konstatováno 
poškození levého prahu v zadní části vozidla, k čemuž je připojena i fotodokumentace (č. l. 6-8). 
Obžalovaný vystoupil z vozidla s teleskopickým obuškem v ruce, tento však nepoužil, pouze ho 
ukazoval poškozenému, aby jej od dalšího útoku odradil. Poškozený dokonce bránil svým tělem 
obžalovanému  návratu  do  auta  (čas  22.40:36),  následně  však  poškozený  ke  vchodu  do  xxx  a 
obžalovaný jde s obuškem zpátky do vozidla, kde jej nechává a bere si telefon a jde telefonovat. 
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková  

- 4  - 
 
                      6 To 385/2018 
Jak  sám  uvedl  ve  své  výpovědi,  chtěl  zavolat  Policii  ČR  kvůli  poškození  vozidla.  Stejně  tak 
popisuje situaci svědek Lukáš F., a v podstatě i svědek Pavel R. Svědek F. shodně s obžalovaným 
uváděl,  že  to  byl  poškozený,  kdo  chtěl  jako  první  obžalovaného  udeřit,  na  což  obžalovaný 
zareagoval  a  bránil  se.  Obžalovaný  uváděl,  že  když  chtěl  volat  policii,  viděl  periferně,  že  se 
k němu  opět  poškozený  blíží,  připadalo  mu,  že  něco  drží  v ruce,  nevěděl  co,  a  poté,  co  mu 
připadalo,  že  se  chce  napřáhnout,  tak  reflexně  ho  ze  strachu  udeřil  do  tváře  (což  ze  záznamu 
kamer  nemuselo  být  s ohledem  na  vzdálenost  patrné).  Z kamerového  záznamu  krajský  soud 
zjistil, že v čase 22:43:27 dochází k dalšímu slovnímu konfliktu mezi oběma aktéry, který vyvolává 
poškozený  a  následně  se  tento  zvedá  ze  schodů,  kde  seděl,  a  jde  agresivně  tělem  proti 
obžalovanému,  který  před  ním  couvá  a  snaží  se  jej  odstrčit  od  sebe  rukama.  Poškozený  nemá 
ruce v klidu a máchá s nimi zepředu dozadu, byť je pravdou, že v momentě, kdy jej pěstí udeří 
obžalovaný  do  obličeje,  má  ruce  svěšeny,  avšak  postoj  a  jednání  poškozeného  těsně  před  tím 
svědčí  o  jeho  agresivitě.  Následuje  potyčka  mezi  obžalovaným  a  poškozeným,  kdy  obžalovaný 
udeřil  poškozeného  několikrát  pěstí  (čas  22:43:56  a  dál)  zjevně  v reakci  na  útočné  chování 
poškozeného,  není  patrné,  že  by  tyto  údery  pěstí  směřovaly  do  obličeje,  ale  směřují  spíše  do 
oblasti krku a do horní části těla, včetně následujících kopů (čemuž neodpovídá úřední záznam 
Policie ČR z čl. 119, 120). Kop, který byl veden obžalovaným do těla poškozeného v době, kdy 
už  ležel  na  zemi  (čas  22:44:16),  také  nesměřoval  do  hlavy,  poškozený  si  v té  době  hlavu  kryl 
rukama a kop šel pod ně, hlava krytá rukama se nevychýlila ve směru kopu.  
8.  Poté  je  obžalovaný  svědkem  Pavlem  R.  odtáhnut.  Poškozený  nějakou  dobu  ležel  na  zemi  na 
zádech,  ale  pak  vyskočil  a  opět  vyrazil  proti  obžalovanému  a  útočně  rozhazuje  rukama,  na  to 
obžalovaný zaujímá boxerský postoj a drží si odstup od poškozeného, ten ale vyrazí proti němu a 
následují  dva  údery  pěstí  z boku  do  obličeje  ze  strany  obžalovaného,  kdy  poškozený  ztrácí 
rovnováhu a padá na záda, kde se udeří hlavou do zátylku, převrátí se na břicho a zůstane ležet 
(čas 22:45:03). Po asi 1,5 minutě se poškozený opět zvedá a opět jde prudce proti obžalovanému, 
který zaujímá obranný boxerský postoj, neútočí, snaží se udržet od poškozeného odstup. V čase 
22:45:57 poškozený sám padá na zem na záda, horní část těla není v záběru kamer, nelze zjistit, 
zda  se  udeřil  opět  do  hlavy.  V čase  22:46:29  se  opět  zvedá  a  je  to  opět  on,  kdo  vyráží  proti 
obžalovanému, přitom obžalovaný si udržuje bezpečnou vzdálenost, kolem poškozeného v této 
vzdálenosti poskakuje v boxerském postoji, je vidět, že poškozený na něj hovoří a rukama máchá 
před  sebou,  kdykoliv  se  k obžalovanému  přiblíží,  ten  odskakuje  do  větší  vzdálenosti,  neútočí. 
V čase 22:46:42 si poškozený sám kleká, odpočívá, ale stále něco mluví k obžalovanému, v čase 
22:47:03 se opět zvedá a následně padá na zem na bok až do 22:47:50, kdy prudce vyskočí, něco 
křičí  a  gestikuluje  směrem  k obžalovanému,  ten  před  ním  couvá  a  je  to  poškozený,  kdo  vyráží 
proti obžalovanému a napřahuje ruce do úderu pěstí, čemuž se obžalovaný brání a také stejným 
způsobem má ruce v pěst před tělem a naznačuje případné údery, následně poškozeného, který 
pokračuje  v nabíhání  na  obžalovaného,  kopne  nohou  do  těla,  ten  však  v útoku  pokračuje, 
následuje ještě jeden kop z boku do nohy poškozeného a jeho uchopení, roztočení a stržení na 
zem, kdy poškozený spadne, skutálí se a klekne na kolena a v té době se obžalovaný rozbíhá a 
s velkým nápřahem jej levou nohou kopne do pravého boku (viz fotodokumentace z č. l. 137-
144),  nikoliv  do  hlavy,  neboť  tato  se  na  záběru  kamer  vůbec  ve  směru  kopu  nevychýlí  (což  je 
nové zjištění krajského soudu). Poté se opět poškozený zvedá a jde proti obžalovanému, podaří 
se  mu  obžalovaného  uchopit  kolem  pasu  a  tlačí  jej  před  sebou  k okraji  parkoviště,  které  je 
odděleno od chodníku kovovým řetězem, a zde obžalovaného shodí a natlačí na řetěz a drží jej 
rukou v puse na dolní čelist, v té chvíli přihlížející svědek F. zasáhne a poškozeného odstrkuje, 
obžalovaný se na poškozeného převrátí, vytáhne ruku poškozeného z úst a poté se vzájemně drží 
až do příjezdu hlídky městské policie. 
9.  Obžalovaný  uvedl,  že  se  bránil  napadání  poškozeného,  byl  opravdu  vystrašen,  toho  člověka 
neznal, nevěděl, co od něho může čekat. Byl to poškozený, který mu začal nadávat, vyhrožovat 
zabitím  a  kopat  do  auta,  nechtěl  původně  vystoupit,  ale  pak  se  bál,  že  mu  poničí  auto,  tak 
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková  

- 5  - 
 
                      6 To 385/2018 
vystoupil.  Muž  byl  stále  agresivní  a  arogantní.  Když  volal  policii,  kvůli  poničenému  autu,  viděl 
periferně se k němu přibližovat poškozeného a připadalo mu, že něco drží v ruce, jako by se chtěl 
napřáhnout, proto jej ze strachu udeřil do tváře, neví za pěstí, udeřil pokaždé, když se k němu 
přiblížil, aby se poškozený od něj vzdálil, ten šel stále do něj, pořád dokola. Jak byl na zemi, tak 
jej kopl do hlavy jednou, kop nebyl nijak silný, věděl, že to přehnal, Pavel R. jej pak odtáhl, bylo 
to v afektu. Kop nebyl mířený na hlavu, měl být do boku. Byl rozrušen, lituje toho, byl v silném 
afektu, převládal u něj strach. Z lékařské zprávy ze dne 11. 4. 2018 (č.l. 90-91) bylo zjištěno, že 
obžalovaný  utrpěl  povrchní  poranění  hlavy,  zhmoždění  prstu  a  kyčle,  povrchní  poranění  rtu  a 
dutiny ústní 
10. Svědek Pavel R. potvrdil, že celý konflikt vyvolal poškozený, obžalovaného urážel, nadával mu, 
v době kdy byl ve vozidle, mu vyhrožoval pobodáním, byl to on, kdo se na obžalovaného snažil 
zaútočit a obžalovaný se pouze bránil a zpacifikovat ho, dostal ho na zem. V té době mu říkal, ať 
zůstane ležet, ať se k němu nepřibližuje, že už volal policajty, obžalovaný říkal, že mu poškozený 
vyhrožoval, že  jej  bodne jehlou,  podle  něj  měl  oprávněně  strach  z té  jehly. Poškozený  ale  zase 
vstal a celé se to několikrát opakovalo, dokud policisté nepřijeli.  
11.  V podstatě  shodně  vypovídal  i  svědek  Lukáš  F.  Ten  uvedl,  že  se  obžalovaný  toliko  bránil 
napadání ze strany poškozeného, neboť se bál o své zdraví. On sám vyzýval poškozeného, aby 
toho zanechal, avšak tento nereagoval a stále útočil na obžalovaného a pořád dokolečka. Během 
té bitky chlápek skončil na zemi a pan  V., jelikož měl v sobě adrenalin a taky pud zachránit si 
život  a  strach,  tak  chlápka  na  zemi  kopnul  několikrát.  Ten  však  zase  vstal  a  zaútočil  na 
obžalovaného. Dle jeho názoru se pouze bránil, opětoval rány, ale surově ne, nebyl tak agresivní, 
jak  chlápek  na  V.  Je  pravdou,  že  ho  obžalovaný  bil,  kopal,  ale  protože  měl  strach  a  bránil  se. 
Pokud  byl  svědek  dotázán,  v jakém  psychickém  stavu  byl  pan  V.  v průběhu  incidentu,  uvedl,  že  měl  velký 
strach,  klepal  se,  to  šlo  vidět,  koktal.  
K dotazu  proč  obžalovanému  nepomohl,  uvedl,  že  není  tak 
dobrý kamarád a sám má z takových lidí strach.  
12. Samotný poškozený Tomáš S. si konflikt a jeho detaily pro svoji podnapilost nevybavuje, hlava 
ho  bolela  v týlu,  což  lze  přisoudit  jeho  nekontrolovatelným  pádům  na  zem,  kdy  nejméně 
v jednom případě je ze záznamu vidět, jak se zadní částí hlavy udeří do země. Z dalších zranění 
uvedl modřinu na zadní části stehna levé nohy, oděrky na předloktí a modřinu na krku vpravo. 
Lékaře nevyhledal, ale ve spise se nachází fotodokumentace jeho zranění (č.l. 17). Tato zranění 
nesvědčí o velké intenzitě síly, kterou na něj bylo útočeno. Z provedené dechové zkoušky dne 10. 
4. 2018 ve 23,10 hod. bylo zjištěno u poškozeného 3,19 promile alkoholu v krvi (č.l. 89). 
13.  Tyto  okolnosti,  zejména  skutečnost,  že  jednání  obžalovaného  bylo  reakcí  na  agresivní  jednání 
poškozeného,  který  konflikt  vyvolal,  měly  vést  okresní  soud  k tomu,  že  se  měl  zabývat 
podmínkami nutné obrany a zda byly tyto naplněny, jak má na mysli § 29 trestního zákoníku.  
14.  Podle  §  29  odst.  1  trestního  zákoníku  čin  jinak  trestný,  kterým  někdo  odvrací  přímo  hrozící  nebo 
trvající  útok  na  zájem  chráněný  trestním  zákonem,  není  trestným  činem.  Podle  §  29  odst.  2 
trestního  zákoníku  nejde  o  nutnou  obranu,  byla-li  obrana  zcela  zjevně  nepřiměřená  způsobu 
útoku.  Nutná  obrana  předpokládá  odražení  útoku  přímo  hrozícího  nebo  trvajícího  na  zájem 
chráněný  trestním  zákoníkem,  v daném  případě  zájem  na  zdraví  obžalovaného,  druhou 
podmínkou je, že obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, čímž je zdůrazněno posuzování 
nutné obrany z hlediska subjektivního stavu obránce, tedy tak, jak se mu jevila v době hrozícího nebo trvajícího 

útoku a nikoliv tak, jak se později jeví osobám, které je následně posuzují.  
15. Po zhlédnutí kamerového záznamu krajský soud dospěl k závěru, že ze strany obžalovaného se 
jednalo o nutnou obranu po celou dobu konfliktu až na jeden kop v době, kdy poškozený již ležel a 
kryl  si  hlavu  rukama,  neútočil,  tím  došlo  k překročení  mezí  nutné  obrany
  (čas  kamerového  záznamu 
22:44:16),  poté  do  konfliktu  zasáhl  svědek  R.  a  obžalovaného  od  poškozeného  odtáhl.  Z 
kamerového záznamu je zřejmé, že poškozený si v té době hlavu kryl rukama a kop obžalovaného šel pod 
ně,  hlava  krytá  rukama  se  nevychýlila  ve  směru  kopu,  čemuž  by  odpovídala  i  zjištěná  podlitina  na  krku 
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková  

- 6  - 
 
                      6 To 385/2018 
poškozeného.  Proto  ačkoliv  samotný  obžalovaný  a  svědek  R.  hovoří  o  kopu  do  hlavy,  lze  toto 
vysvětlit jejich rozrušením a nepřesným sledováním dané situace, která se odehrála velmi rychle.  
16.    S ohledem  na  tyto  závěry  krajský  soud  za  účelem  zjištění  jaké  zranění  hrozilo  při  daném 
způsobu kopu, který nebyl již zahrnut do nutné obrany, doplnil dokazování v rámci provedeného 
veřejného  zasedání  opětovným  výslechem  znalce  MUDr.  Václava  Kameníčka,  kterému  byl 
opětovně přehrán kamerový záznam a který ve své výpovědi uvedl, k dotazu, zda lze rozeznat, 
jak vzniklo zranění na krku, zda k tomu došlo kopem či úderem pěstí, znalec uvedl, že toto nelze 
specifikovat, a pokud byl znalec dotázán, z čeho dovodil, že kop přece jen zasáhl obličej či hlavu 
poškozeného  uvedl,  že  došlo  k trošku  jiné  interpretaci  formulace,  kterou  uvedl  ve  znaleckém 
posudku,  vyjádření  ve  smyslu  pokud  by  byla  zasažena  oblast  hlavy.  Daným  způsobem  byla  ta 
oblast  hlavy  zasažitelná  při  tom  vedeném  způsobu  kopu,  a  proto  se  snažil  následky,  které  by 
mohly  být  tím  způsobeny,  zaznamenat  do  znaleckého  posudku.  Pokud  vyjde  pouze  z těch 
zranění, která byla objektivizována a to ze zranění krku, k dotazu, zda hrozila těžká újma na zdraví, 
při zasažení této lokality, uvedl, že nehrozila.  

17. Jediný kop, který ze strany obžalovaného nesplňoval podmínky nutné obrany, který zasáhl ale 
oblast mezi hlavou a hrudníkem, nemohl způsobit závažná zranění. Pokud znalec uváděl ve svém 
znaleckém  posudku,  k jakému  těžkému  zranění  mohlo  dojít  v případě  zasažení  hlavy  takovým 
kopem, jedná se pouze o teoretickou úvahu, ke které nedošlo, neboť kop nesměřoval na hlavu. 
Z těchto důvodů z podnětu odvolání obžalovaného Filipa V. krajský soud dle § 257 odst. 1 písm. 
d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově vzal za prokázaný skutkový děj tak, 
jak je popsán ve výroku tohoto rozhodnutí s tím, že uvedeným kopem, v době, kdy poškozený 
neútočil, mohl obžalovaný způsobit maximálně lehkou újmu na zdraví s dobou léčení delší 7 dnů. 
Proto ze strany krajského soudu došlo ke změně právní kvalifikace na pokus ublížení na zdraví 
z omluvitelné pohnutky dle § 21 odst. 1 k  § 146a odst. 1 tr. zákoníku, neboť jak sám obžalovaný 
uvedl, a potvrzují to i svědci, kteří se na místě nacházeli, obžalovaný byl silně rozrušen jednáním 
poškozeného, který na něj začal útočit nejdříve slovně, způsobil mu škodu na vozidle a začal jej i 
fyzicky napadat.  
18.  Skutková  podstat  trestného  činu  ublížení  na  zdraví  z omluvitelné  pohnutky  dle  §  146a  tr.  
zákoníku  je  privilegovanou  skutkovou  podstatou  k trestným  činům  těžkého  ublížení  na  zdraví 
podle § 145 a ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku. Tato postihuje nižším trestem případy, 
při  nichž  pachatel  jinému  úmyslně  ublíží  na  zdraví  (odstavec  1)  nebo  způsobí  těžkou  újmu  na 
zdraví (odstavec 3) v silném rozrušení ze strachu, úleku nebo zmatku nebo jiného omluvitelného 
hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.  
19. Silné rozrušení pachatele je duševní stav, při němž pachatel jak vnitřně, tak i zpravidla navenek 
vykazuje značné emoční vzrušení či neklid ovlivňující jeho další jednání a projevující se v průběhu 
činu, a to bez ohledu na to, zda se na takovém rozrušení podílí nervová labilita či přímo duševní 
porucha  u  pachatele  (tzv.  psychické  predispozice),  anebo  je  příčinou  silného  rozrušení  pouze  vlastní 
strach,  úlek,  zmatek,  nebo  jiné  omluvitelné  hnutí  mysli.
  Ublížení  na  zdraví  je  důsledkem  předchozího 
zavrženíhodného  jednání  poškozeného,  jestliže  pachatel  jedná  pod  vlivem  takového 
zavrženíhodného  jednání  poškozeného,  které  je  obecně  považováno  za  chování  v přímém 
rozporu  s morálkou  a  svědčí  o  morální  zvrhlosti,  bezcitnosti,  bezohledném  sobectví  a  neúctě 
poškozeného  k ostatním  osobám  nebo  společnosti.  Objektem  trestného  činu  je  lidské  zdraví, 
předmětem  je  jiný  člověk.  Jde  o  úmyslný  trestný  čin  a  úmysl  pachatele  byť  eventuální  musí 
směřovat k ublížení na zdraví jinému a na rozdíl od jiného ublížení na zdraví dle § 146 pachatel 
jedná v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo 
v důsledku jiného předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, což jsou souhrnně řečeno 
subjektivní stavy na straně pachatele, kterého z hlediska z trestního postihu výrazně privilegují. 
20. V tomto případě bylo zjištěno, a to i z předmětného kamerového záznamu, že obžalovaný měl 
strach,  což  potvrzují  i  svědci,  kteří  se  na  místě  nacházeli,  z agresivního  jednání  poškozeného, 
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková  

- 7  - 
 
                      6 To 385/2018 
který celý konflikt vyvolal a v důsledku fyzických útoků poškozeného toho následně kopnul do 
oblasti  horní  části  těla,  mezi  krkem  a  ramenem,  v době,  kdy  poškozený  klečel  a  žádným 
způsobem  v danou  chvíli  neútočil,  avšak  s ohledem  právě  na  předchozí  průběh  konfliktu  lze 
konstatovat, že obžalovaný mohl mít důvodný strach z dalšího napadání ze strany poškozeného a 
byl  silně  rozrušen.  Byť  tento  moment  nesplnil  podmínky  nutné  obrany,  jednání  obžalovaného 
bylo krajským soudem posouzeno jako pokus přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky 
podle § 21 odst. 1 k § 146a odst. 1 tr. zákoníku.  
21. Vzhledem k tomu, že obžalovaný se ke svému trestnému jednání doznal, sám uvedl, že tento kop 
„přehnal“,  kdy  však  jednal  v afektu  a  ze  strachu,  po  celou  dobu  u  něj  převládal  strach,  svého 
jednání  litoval,  a  souhlasil  s podmíněným  zastavením  trestního  stíhání,  poškozený  v rámci 
trestního řízení neuplatnil náhradu škody, ničeho po obžalovaném nepožadoval, u hlavního líčení 
sám uvedl, že byl tehdy opilý, přesně si konflikt nepamatuje, ví však, že kopl do tohoto vozidla, 
obžalovanému  se  omlouval  za  nepříjemnosti,  které  mu  způsobil  s tím,  že  jinak  není  konfliktní 
člověk,  nechce,  aby  měl  pan  V.  problémy,  jde  o  chybu  z jeho  strany.  K lékaři  nešel,  chodil 
normálně  do  práce.  Sám  si  pamatuje  jen  dvě  rány.  U  hlavního  líčení  se  obžalovaný  také 
poškozenému omluvil, tehdy poškozený omluvu přijal. Po změně právní kvalifikace krajský soud 
dospěl  k závěru,  že  je  možné  přistoupit  k odklonu  trestního  řízení  formou  podmíněného 
zastavení  trestního  stíhání,  proto  z podnětu  odvolání  obžalovaného  Filipa  V.  dle  §  257  odst.  1 
písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém  rozsahu a nově rozhodl, že se podle § 307 
odst.1 tr. řádu trestní stíhání obžalovaného Filipa V. pro skutek v tom, jak byl popsán ve výroku 
tohoto  rozhodnutí  právně  kvalifikovaný  jako  pokus  přečinu  ublížení  na  zdraví  z omluvitelné 
pohnutky dle § 21 odst. 1 k § 146a odst. 1 tr.zákoníku podmíněně zastavuje. Podle § 307 odst. 3  
tr.řádu stanovil zkušební dobu v trvání 8 měsíců.  
22. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že má dva přestupky, jeden proti provozu na pozemních 
komunikacích,  z roku  2018,  kdy  mu  byla  uložena  pokuta  ve  výši  200  Kč  a  přestupek  proti 
občanskému soužití, za který mu byla uložena pokuta ve výši 500 Kč v roce 2017. Zaměstnavatel 
jej hodnotil kladně, je vstřícný ke svým kolegům, i zákazníkům, velice dobře se orientuje v oblasti 
pojištění  a  rozumí  své  práci,  v týmu  je  kamarádský  a  velmi  dobře  se  do  něj  začlenil.  Práci 
vykonává svědomitě, ale některé úkoly a zadání, které se mu nelíbí, splní až po urgenci ze strany 
nadřízeného, ale splní je. Pracuje na pozici obchodní poradce, v pobočkové síti s místem výkonu 
práce Nový Jičín od 1. 10. 2016. V opise rejstříku trestů nemá žádný záznam.  
23.  Podle  §  307  odst.  1  tr.  řádu  v řízení  o  přečinu  může  se  souhlasem  obviněného  soud 
v přípravném  řízení  státní  zástupce  podmíněně  zastavit  trestní  stíhání,  jestliže    a)  obviněný  se 
k činu  doznal,  b),  nahradil  škodu,  pokud  byla  činem  způsobena  anebo  s poškozeným  o  její 
náhradě uzavřel dohodu nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c)  vydal bezdůvodné 
obohacení  činem  získané  nebo  s  poškozeným  o  jeho  vydání  uzavřel  dohodu  anebo  učinil  jiná 
vhodná  opatření  k jeho  vydání  a  vzhledem  k osobě  obviněného  a  s přihlédnutím  k jeho 
dosavadnímu  životu  a  k okolnostem  případu  lze  důvodně  takové  rozhodnutí  považovat  za 
dostačující. Podle § 307 odst. 3 tr. řádu v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se 
stanoví zkušební doba na 6 měsíců až 2 roky. V případě rozhodnutí podle odst. 2) až na pět let. 
Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.  
24. S ohledem na splnění podmínek ustanovení § 307 odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť obžalovaný se 
k činu  doznal,  škoda  poškozenému  nevznikla  a  krajský  soud  dospěl  k závěru,  že  vzhledem 
k osobě obžalovaného a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze 
důvodně  považovat  takové  rozhodnutí  za  dostačující,  bylo  přistoupeno  k podmíněnému 
zastavení tr. stíhání a zkušební doba v rozmezí od 6 měsíců do dvou let byla stanovena v trvání 8 
měsíců,  kdy  dle  názoru  krajského  soudu  tato  délka  zkušební  doby  je  dostatečná  k tomu,  aby 
obžalovaný  prokázal,  že  se  již  další  trestné  činnosti  nedopustí  a  vystihuje  okolnosti  jeho 
škodlivého jednání.  
 
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková  

- 8  - 
 
                      6 To 385/2018 
Poučení: 
 
I.  Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný. 
 
II. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od 
doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím soudu I. stupně. 
 
Dovolání mohou podat 
a)  nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného 
b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. 
 
Obviněný  může  dovolání  podat  pouze  prostřednictvím  obhájce.  Podání  obviněného,  které 
nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. 
 
Příslušný k rozhodnutí o podaném dovolání je Nejvyšší soud České republiky v Brně. 
 
V dovolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i 
z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí 
dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b/1 a)-l) nebo § 265b/2 tr. ř., o které 
se  dovolání  opírá.  Rozsah,  v  němž  je  rozhodnutí  dovoláním  napadáno,  a  důvody  dovolání  lze 
měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. 
 
Ostrava 5. února 2019 
 
JUDr. Milan Ihnát  v. r.  
předseda senátu 
 
 
 
Vypracovala: 
                                                                       
 
JUDr. Jaroslava Miketová 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková