č. j. 6 To 385/2018 - 225
USNESENÍ
Krajský soud v Ostravě projednal ve veřejném zasedání konaném dne 5. února 2019 odvolání
obžalovaného: Filip V., narozený xxx, proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne
8. 10. 2018, č. j. 22 T 32/2018-203, a rozhodl
takto:
Z podnětu odvolání obžalovaného Filipa V. se podle § 257 odstavec 1 písmeno d) trestního řádu
napadený rozsudek
zrušuje v celém rozsahu a nově se rozhoduje, že se podle § 307 odstavec 1
trestního řádu trestní stíhání
obžalovaného
Filip V., narozený xxx v xxx, obchodní poradce, trvale bytem xxx, adresa pro doručování xxx,
pro skutek spočívající v tom,
že
dne 10. 04. 2018 v době od 22:35 hod. do 22:49 hodin v xxx, na xxx, na parkovišti před restaurací
xxx, když seděl ve svém vozidle zn. BMW, rz.: xxx a telefonoval, poté, co mu podnapilý
poškozený Tomáš S. (3,19 promile alkoholu v dechu) začal bezdůvodně vulgárně nadávat a kopl
mu do auta, čímž mu vozidlo poškodil, z vozidla vystoupil, vyzýval poškozeného, aby svého
jednání zanechal, poškozený tak však neučinil, naopak začal obžalovaného fyzicky napadat,
čemuž se obžalovaný bránil, došlo k fyzické potyčce, a po jejím ukončení v době, kdy poškozený
s útokem ustal, obžalovaný vlivem rozrušení z útoku poškozeného na něj bezdůvodně zaútočil ve
chvíli, kdy poškozený klečel na zemi a v této pozici jej kopl s velkým nápřahem do oblasti horní
části těla,
při napadení poškozený Tomáš S. utrpěl zhmoždění a povrchní kožní odřeninu pravé
strany krku, přičemž uvedeným kopem, vzhledem k okolnostem a způsobu útoku mohlo u
poškozeného dojít i ke zraněním s dobou léčení delší 7 dnů,
právně kvalifikovaný jako pokus ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle § 21 odst. 1 k §
146a odst. 1 trestního zákoníku,
podmíněně zastavuje.
Podle § 307 odstavec 3 trestního řádu se stanoví zkušební doba v trvání 8 měsíců.
Odůvodnění:
1.
Napadeným rozsudkem byl obžalovaný Filip V. uznán vinným jednak pokusem zločinu těžkého
ublížení na zdraví dle 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví dle §
358 odst. 1 tr. zákoníku, spočívající v tom, že dne 10. 04. 2018 v době od 22:35 do 22:49 hodin
v xxx, na ulici xxx, na parkovišti před restaurací xxx, když seděl ve svém vozidle zn. BMW, rz.:
xxx a telefonoval, poté, co mu podnapilý poškozený Tomáš S. (3,19 promile) vulgárně nadával a
kopl mu do auta, z vozidla vystoupil a vzájemně se začal s poškozeným Tomášem S. napadat,
přičemž v útoku pokračoval i ve chvíli, kdy poškozený klečel na zemi a v této pozici jej kopl
s rozběhem do hlavy, i po tomto úderu poškozený vyskočil a s výkřikem: "Adrenalin"
obžalovaného Filipa V. sám fyzicky napadl tak, že jej uchopil za pas, odtlačil jej k okraji
parkoviště, které je od chodníku odděleno kovovým řetězem visícím mezi betonovými sloupky,
shodil obžalovaného na zem a sám na něj spadl, při napadení poškozený Tomáš S. utrpěl
zhmoždění pravé strany vlasaté části hlavy, zhmoždění a povrchní kožní odřeninu pravé strany
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková
- 2 -
6 To 385/2018
krku, přičemž uvedeným kopem do hlavy, vzhledem k okolnostem a způsobu útoku mohlo u
poškozeného dojít i ke zraněním svou povahou závažnějšímu, a to ke vzniku otřesu hlavy, ke
zranění zasaženého oka či očí, a to ve smyslu porušení celistvosti oční koule, zranění nitroočních
tkání či krvácení do nitroočních struktur, což by pak mohlo vést ke zhoršení vidění zraněným
okem, zhoršení prostorového vidění, případně i k jednostranné slepotě s dobou léčení, která by
přesáhla šest týdnů a s trvalými následky. Odsouzen byl podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku za
použití § 58 odst. 5 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku
k úhrnnému trestu
odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle §§ 81 odst. 1 trestního zákoníku, 82 odst. 1 tr.
zákoníku se mu výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků.
2. Proti výše uvedenému rozsudku podal včas a řádně
odvolání obžalovaný prostřednictvím své
obhájkyně, které směřoval
proti výroku o vině i trestu. Uvedl, že okresní soud nerozhodl správně,
jestliže jej uznal vinným uvedenými trestnými činy. Po skutkové stránce byla věc dopodrobna
objasněna, a to jeho výslechem i výslechem svědků a poškozeného včetně přehrání důkazů
záznamem z kamer městské policie. Je přesvědčen, že ke způsobu jeho chování vedla sama
agresivita poškozeného. S ohledem na svůj věk nebyl schopen odhadnout, co vlastně poškozený
má v úmyslu kromě toho, že jej chce napadnout. Obžalovaný se snažil všemožně útok
poškozeného odvrátit, poškozený však byl hodně útočný a obžalovaný celý incident vnímal jako
nutnou obranu. Pokud by se nebránil, zřejmě by sám utrpěl velmi vážná zranění, tedy alespoň
středně těžká. Nesouhlasí proto s názorem soudu, který věc neposoudil jako nutnou obranu, ale
jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví a jako přečin výtržnictví. Soud totiž vycházel
z názoru znalce, který připustil jako teoretickou možnost devastační poranění oka a v případě, že
by dle znalce poškozený částečně pootočil hlavu, mohlo k takovému zranění dojít. Pokud by
ovšem částečně pootočil poškozený hlavu opačným směrem, mohlo hypoteticky dojít např. ke
krvácení pod mozkové pleny a věc mohla být kvalifikována jako pokus o vraždu. Obžalovaný je
přesvědčen, že hypotetické závěry znalce nemohou být pro soud vodítkem pro stanovení právní
kvalifikace, když hypoteticky mohlo dojít k jakémukoliv zranění, jak na straně poškozeného, tak
na jeho straně. Podle jeho názoru po zhlédnutí kamerového záznamu je evidentní, že agresivita ze
strany obžalovaného zdaleka nedosahovala intenzity agresivity obžalovaného, jehož situace byla
komplikována mimořádně těžkou opilostí. Poškozený dvakrát sám upadl na zem, a proto
intenzita prvního kopu obžalovaného směrem k hlavě poškozeného nebyla velká, šlo pouze o
náznak. Druhý kop směrem k hlavě poškozeného byl zřetelně mezi ramenem a krkem. Tvrzení
znalce o opakovaných kopech do hlavy a údery vedeny s velkou razancí jsou pouhým
projektováním znalce. V žádném případě nechtěl poškozenému ublížit, což se také nestalo.
Poškozený nebyl omezen ve způsobu života, zranění měl lehké, léčení trvalo jeden týden, aniž
bylo zkoumáno, že šlo o pohmožděniny způsobené střetem poškozeného s obžalovaným nebo o
pohmožděniny způsobené četnými pády poškozeného v důsledku opilosti. Také poukázal na svůj
věk, který je teprve 1 rok po věku blízkém věku mladistvých. Byl to vždy poškozený, který znovu
a pokaždé začínal s útoky a vrhal se na něho.
3. Odvolání bylo podáno včas (§ 248/1 tr.ř.), oprávněnou osobou (§ 246/1b tr.ř.) a mělo zákonem
předepsané náležitosti (§ 249 tr.ř.). Nebylo shledáno zákonných důvodů pro jeho zamítnutí podle
§ 253 odst. 1 tr.ř. či odmítnutí podle § 253 odst. 3 tr.ř.
4. Odvolací soud z podnětu podaného opravného prostředku přezkoumal z hledisek vyjádřených
v ust. § 254 odst. 1, 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž bylo
podáno odvolání, a to z hlediska vytýkaných vad, jakož i správnost postupu řízení vydání
napadeného rozsudku předcházejícího, a po projednání věci ve veřejném zasedání dospěl
k následujícím závěrům.
5. Obžalovaný ve svém odvolání opakoval podstatu své obhajoby, kterou už uplatnil v řízení před
okresním soudem. V podstatě namítal nesprávné hodnocení důkazů okresním soudem,
argumentoval, že z jeho strany šlo o nutnou obranu, neboť to byl poškozený, který konflikt
vyvolal a v útocích pokračoval přes jeho obranu, k čemuž okresní soud nepřihlédl.
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková
- 3 -
6 To 385/2018
6. Okresní soud konstatoval, že obžalovaný nepřiměřeně reagoval na chování poškozeného, jako
první poškozeného fyzicky napadl, a za situace, kdy poškozený klečel na zemi, jej kopl do hlavy.
K závažnější újmě na zdraví u poškozeného sice nedošlo, avšak hrozilo s ohledem na způsob,
jakým byl útok ze strany obžalovaného veden, že dojde k těžkému ublížení na zdraví. Z toho
důvodu dospěl k závěru, že svým jednáním obžalovaný naplnil znaky přečinu výtržnictví dle §
358/ odst. 1 tr. zákoníku a znaky zločinu těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu dle § 21
odst. 1 tr. zákoníku k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž vycházel ze závěrů znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, ve kterém znalec MUDr. Václav Kameníček
uvedl, že poškozený
utrpěl patrně zhmoždění pravé strany vlasaté části a zhmoždění a
pohmoždění, kožní odřeniny pravé strany krku, kdy se jednalo o vícečetná
lehká zranění, která
nevyžadovala významnější omezení v běžném způsobu života v průběhu léčby a
mechanismus
vzniku zranění poškozeného odpovídá vícečetným přímým úderům tupým tvrdým předmětem do zraněných částí
hlavy a krku. Intenzita působícího násilí byla při vzniku těchto zranění
středně velká. Způsob vzniku
zranění poškozeného odpovídal opakovaným úderům sevřenou pěstí případně i kopům obutou
nohou, druhé osoby, vedeným do zraněných oblastí středně velkou razancí. Nelze však blíže
určit, které zranění vzniklo kopem a které úderem sevřenou pěstí druhé osoby s tím, že ve
spisovém materiálu nejsou zaznamenány žádné skutečnosti, jenž by svědčily pro jiný možný
způsob vzniku zranění poškozeného. Také uvedl, že z kamerového záznamu vyplývá, že
napadající osoba udeřila jmenovaného S. do oblasti hlavy 10ti údery sevřenou pěstí vedenými
velkými nápřahy a dvěma kopy nohou, které byly vedeny taktéž s velkými nápřahy.
Při opakovaném
zasažení stejných míst hlavy, což v daném případě bylo reálné, by mohlo dojít k otřesu hlavy, což by bylo
považováno již za zranění středně těžké. Při zasažení obličejové částí hlavy jmenovaného S. kopy
vedenými výše popsaným způsobem a tedy i způsobem patrným na kamerovém záznamu a
přímému zasažení oblasti oka i očí, a to středně velkou působící silou mohlo dojít k závažnějšímu
zranění zasaženého oka a to ve smyslu porušení celistvosti oční koule, zranění nitroočních tkání
předního oka či sítnice, krvácení do očních struktur, což by mohlo mít za následek zhoršení
vidění zraněným okem, zhoršení prostorového vidění, případně celkovou slepotu. Tato zranění
by pak byla z lékařského hlediska hodnocena jako těžká, s celkovou dobou léčení nad 6 týdnů a
s trvalými následky výše uvedeného zhoršení zraku. Ztrátu oka či významné zhoršení kvality
jedním okem by pak bylo možné patrně hodnotit jako poškození důležitého orgánu. Při zjištěném
způsobu napadení hrozilo jmenovanému poškozenému vznik závažnějších zranění, otřes mozku
popř. uvedená zranění zrakového ústrojí.
Způsob vzniku napadení a to mnohočetnými údery sevřenou pěstí
do hlavy vedeny velkou razancí a zvláště pak opakovanými kopy do oblasti hlavy osoby, která je pod vlivem
alkoholu a není schopna se výrazněji aktivně bránit, takto vedenému útoku, je nutno považovat za velmi brutální.
Vzhledem k možnosti vzniku závažnějších zranění nebezpeční a svědčí o značné agresivitě
napadající osoby. U hlavního líčení znalec doplnil, že vedení tohoto útoku takovým způsobem,
jak měl možnost vidět na videu, hrozí reálně možnost poškození oka, poškození krční páteře a
možnost vzniku otřesu mozku. Z lékařského hlediska jde o zranění středně těžká.
7. Krajský soud doplnil dokazování přehráním kamerového záznamu městské policie z kamer, které
byly umístěny na parkovišti před restaurací xxx, z něhož je patrné, že obžalovaný nastoupil do
vozidla, měl rozsvícená přední světla, a poškozený vyšel z parkoviště, a ukazoval mu, že má vyjet.
Obžalovaný ve své výpovědi uvedl, že v té době mu zazvonil telefon, volala mu přítelkyně, proto
hovor přijal. Poškozený, který byl zjevně pod vlivem alkoholu či návykových látek, přišel k jeho
vozidlu a začal mu vulgárně nadávat, proč nejede, z kamerového záznamu je patrná komunikace
poškozeného s obžalovaným ve vozidle. Poškozený byl agresivní a začal mu kopat do auta, kdy
jej poškodil, což bylo potvrzeno z protokolu o ohledání místa činu (č.l. 4) kdy bylo konstatováno
poškození levého prahu v zadní části vozidla, k čemuž je připojena i fotodokumentace (č. l. 6-8).
Obžalovaný vystoupil z vozidla s teleskopickým obuškem v ruce, tento však nepoužil, pouze ho
ukazoval poškozenému, aby jej od dalšího útoku odradil. Poškozený dokonce bránil svým tělem
obžalovanému návratu do auta (čas 22.40:36), následně však poškozený ke vchodu do xxx a
obžalovaný jde s obuškem zpátky do vozidla, kde jej nechává a bere si telefon a jde telefonovat.
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková
- 4 -
6 To 385/2018
Jak sám uvedl ve své výpovědi, chtěl zavolat Policii ČR kvůli poškození vozidla. Stejně tak
popisuje situaci svědek Lukáš F., a v podstatě i svědek Pavel R. Svědek F. shodně s obžalovaným
uváděl, že to byl poškozený, kdo chtěl jako první obžalovaného udeřit, na což obžalovaný
zareagoval a bránil se. Obžalovaný uváděl, že když chtěl volat policii, viděl periferně, že se
k němu opět poškozený blíží, připadalo mu, že něco drží v ruce, nevěděl co, a poté, co mu
připadalo, že se chce napřáhnout, tak reflexně ho ze strachu udeřil do tváře (což ze záznamu
kamer nemuselo být s ohledem na vzdálenost patrné). Z kamerového záznamu krajský soud
zjistil, že v čase 22:43:27 dochází k dalšímu slovnímu konfliktu mezi oběma aktéry, který vyvolává
poškozený a následně se tento zvedá ze schodů, kde seděl, a jde agresivně tělem proti
obžalovanému, který před ním couvá a snaží se jej odstrčit od sebe rukama. Poškozený nemá
ruce v klidu a máchá s nimi zepředu dozadu, byť je pravdou, že v momentě, kdy jej pěstí udeří
obžalovaný do obličeje, má ruce svěšeny, avšak postoj a jednání poškozeného těsně před tím
svědčí o jeho agresivitě. Následuje potyčka mezi obžalovaným a poškozeným, kdy obžalovaný
udeřil poškozeného několikrát pěstí (čas 22:43:56 a dál) zjevně v reakci na útočné chování
poškozeného, není patrné, že by tyto údery pěstí směřovaly do obličeje, ale směřují spíše do
oblasti krku a do horní části těla, včetně následujících kopů (čemuž neodpovídá úřední záznam
Policie ČR z čl. 119, 120). Kop, který byl veden obžalovaným do těla poškozeného v době, kdy
už ležel na zemi (čas 22:44:16), také nesměřoval do hlavy, poškozený si v té době hlavu kryl
rukama a kop šel pod ně, hlava krytá rukama se nevychýlila ve směru kopu.
8. Poté je obžalovaný svědkem Pavlem R. odtáhnut. Poškozený nějakou dobu ležel na zemi na
zádech, ale pak vyskočil a opět vyrazil proti obžalovanému a útočně rozhazuje rukama, na to
obžalovaný zaujímá boxerský postoj a drží si odstup od poškozeného, ten ale vyrazí proti němu a
následují dva údery pěstí z boku do obličeje ze strany obžalovaného, kdy poškozený ztrácí
rovnováhu a padá na záda, kde se udeří hlavou do zátylku, převrátí se na břicho a zůstane ležet
(čas 22:45:03). Po asi 1,5 minutě se poškozený opět zvedá a opět jde prudce proti obžalovanému,
který zaujímá obranný boxerský postoj, neútočí, snaží se udržet od poškozeného odstup. V čase
22:45:57 poškozený sám padá na zem na záda, horní část těla není v záběru kamer, nelze zjistit,
zda se udeřil opět do hlavy. V čase 22:46:29 se opět zvedá a je to opět on, kdo vyráží proti
obžalovanému, přitom obžalovaný si udržuje bezpečnou vzdálenost, kolem poškozeného v této
vzdálenosti poskakuje v boxerském postoji, je vidět, že poškozený na něj hovoří a rukama máchá
před sebou, kdykoliv se k obžalovanému přiblíží, ten odskakuje do větší vzdálenosti, neútočí.
V čase 22:46:42 si poškozený sám kleká, odpočívá, ale stále něco mluví k obžalovanému, v čase
22:47:03 se opět zvedá a následně padá na zem na bok až do 22:47:50, kdy prudce vyskočí, něco
křičí a gestikuluje směrem k obžalovanému, ten před ním couvá a je to poškozený, kdo vyráží
proti obžalovanému a napřahuje ruce do úderu pěstí, čemuž se obžalovaný brání a také stejným
způsobem má ruce v pěst před tělem a naznačuje případné údery, následně poškozeného, který
pokračuje v nabíhání na obžalovaného, kopne nohou do těla, ten však v útoku pokračuje,
následuje ještě jeden kop z boku do nohy poškozeného a jeho uchopení, roztočení a stržení na
zem, kdy poškozený spadne, skutálí se a klekne na kolena a v té době se obžalovaný rozbíhá a
s velkým nápřahem jej levou nohou kopne do pravého boku (viz fotodokumentace z č. l. 137-
144), nikoliv do hlavy, neboť tato se na záběru kamer vůbec ve směru kopu nevychýlí (což je
nové zjištění krajského soudu). Poté se opět poškozený zvedá a jde proti obžalovanému, podaří
se mu obžalovaného uchopit kolem pasu a tlačí jej před sebou k okraji parkoviště, které je
odděleno od chodníku kovovým řetězem, a zde obžalovaného shodí a natlačí na řetěz a drží jej
rukou v puse na dolní čelist, v té chvíli přihlížející svědek F. zasáhne a poškozeného odstrkuje,
obžalovaný se na poškozeného převrátí, vytáhne ruku poškozeného z úst a poté se vzájemně drží
až do příjezdu hlídky městské policie.
9. Obžalovaný uvedl, že se bránil napadání poškozeného, byl opravdu vystrašen, toho člověka
neznal, nevěděl, co od něho může čekat. Byl to poškozený, který mu začal nadávat, vyhrožovat
zabitím a kopat do auta, nechtěl původně vystoupit, ale pak se bál, že mu poničí auto, tak
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková
- 5 -
6 To 385/2018
vystoupil. Muž byl stále agresivní a arogantní. Když volal policii, kvůli poničenému autu, viděl
periferně se k němu přibližovat poškozeného a připadalo mu, že něco drží v ruce, jako by se chtěl
napřáhnout, proto jej ze strachu udeřil do tváře, neví za pěstí, udeřil pokaždé, když se k němu
přiblížil, aby se poškozený od něj vzdálil, ten šel stále do něj, pořád dokola. Jak byl na zemi, tak
jej kopl do hlavy jednou, kop nebyl nijak silný, věděl, že to přehnal, Pavel R. jej pak odtáhl, bylo
to v afektu. Kop nebyl mířený na hlavu, měl být do boku. Byl rozrušen, lituje toho, byl v silném
afektu, převládal u něj strach. Z lékařské zprávy ze dne 11. 4. 2018 (č.l. 90-91) bylo zjištěno, že
obžalovaný utrpěl povrchní poranění hlavy, zhmoždění prstu a kyčle, povrchní poranění rtu a
dutiny ústní
10. Svědek Pavel R. potvrdil, že celý konflikt vyvolal poškozený, obžalovaného urážel, nadával mu,
v době kdy byl ve vozidle, mu vyhrožoval pobodáním, byl to on, kdo se na obžalovaného snažil
zaútočit a obžalovaný se pouze bránil a zpacifikovat ho, dostal ho na zem. V té době mu říkal, ať
zůstane ležet, ať se k němu nepřibližuje, že už volal policajty, obžalovaný říkal, že mu poškozený
vyhrožoval, že jej bodne jehlou, podle něj měl oprávněně strach z té jehly. Poškozený ale zase
vstal a celé se to několikrát opakovalo, dokud policisté nepřijeli.
11. V podstatě shodně vypovídal i svědek Lukáš F. Ten uvedl, že se obžalovaný toliko bránil
napadání ze strany poškozeného, neboť se bál o své zdraví. On sám vyzýval poškozeného, aby
toho zanechal, avšak tento nereagoval a stále útočil na obžalovaného a pořád dokolečka. Během
té bitky chlápek skončil na zemi a pan V., jelikož měl v sobě adrenalin a taky pud zachránit si
život a strach, tak chlápka na zemi kopnul několikrát. Ten však zase vstal a zaútočil na
obžalovaného. Dle jeho názoru se pouze bránil, opětoval rány, ale surově ne, nebyl tak agresivní,
jak chlápek na V. Je pravdou, že ho obžalovaný bil, kopal, ale protože měl strach a bránil se.
Pokud byl
svědek dotázán, v jakém psychickém stavu byl pan V. v průběhu incidentu, uvedl, že měl velký
strach, klepal se, to šlo vidět, koktal. K dotazu proč obžalovanému nepomohl, uvedl, že není tak
dobrý kamarád a sám má z takových lidí strach.
12. Samotný poškozený Tomáš S. si konflikt a jeho detaily pro svoji podnapilost nevybavuje, hlava
ho bolela v týlu, což lze přisoudit jeho nekontrolovatelným pádům na zem, kdy nejméně
v jednom případě je ze záznamu vidět, jak se zadní částí hlavy udeří do země. Z dalších zranění
uvedl modřinu na zadní části stehna levé nohy, oděrky na předloktí a modřinu na krku vpravo.
Lékaře nevyhledal, ale ve spise se nachází fotodokumentace jeho zranění (č.l. 17). Tato zranění
nesvědčí o velké intenzitě síly, kterou na něj bylo útočeno. Z provedené dechové zkoušky dne 10.
4. 2018 ve 23,10 hod. bylo zjištěno u poškozeného 3,19 promile alkoholu v krvi (č.l. 89).
13. Tyto okolnosti, zejména skutečnost, že jednání obžalovaného bylo reakcí na agresivní jednání
poškozeného, který konflikt vyvolal, měly vést okresní soud k tomu, že se měl zabývat
podmínkami nutné obrany a zda byly tyto naplněny, jak má na mysli § 29 trestního zákoníku.
14. Podle § 29 odst. 1 trestního zákoníku čin jinak trestný, kterým někdo
odvrací přímo hrozící nebo
trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Podle § 29 odst. 2
trestního zákoníku nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu
útoku. Nutná obrana předpokládá odražení útoku přímo hrozícího nebo trvajícího na zájem
chráněný trestním zákoníkem, v daném případě zájem na zdraví obžalovaného, druhou
podmínkou je, že obrana
nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku, čímž je zdůrazněno posuzování
nutné obrany z hlediska subjektivního stavu obránce, tedy tak, jak se mu jevila v době hrozícího nebo trvajícího
útoku a nikoliv tak, jak se později jeví osobám, které je následně posuzují.
15. Po zhlédnutí kamerového záznamu krajský soud dospěl k závěru, že ze strany obžalovaného se
jednalo o nutnou obranu po celou dobu konfliktu až na jeden kop v
době, kdy poškozený již ležel a
kryl si hlavu rukama, neútočil, tím došlo k překročení mezí nutné obrany (čas kamerového záznamu
22:44:16), poté do konfliktu zasáhl svědek R. a obžalovaného od poškozeného odtáhl. Z
kamerového záznamu je zřejmé, že
poškozený si v té době hlavu kryl rukama a kop obžalovaného šel pod
ně, hlava krytá rukama se nevychýlila ve směru kopu, čemuž by odpovídala i zjištěná podlitina na krku
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková
- 6 -
6 To 385/2018
poškozeného. Proto ačkoliv samotný obžalovaný a svědek R. hovoří o kopu do hlavy, lze toto
vysvětlit jejich rozrušením a nepřesným sledováním dané situace, která se odehrála velmi rychle.
16. S ohledem na tyto závěry krajský soud za účelem zjištění jaké zranění hrozilo při daném
způsobu kopu, který nebyl již zahrnut do nutné obrany, doplnil dokazování v rámci provedeného
veřejného zasedání opětovným výslechem znalce MUDr. Václava Kameníčka, kterému byl
opětovně přehrán kamerový záznam a který ve své výpovědi uvedl, k dotazu, zda lze rozeznat,
jak vzniklo zranění na krku, zda k tomu došlo kopem či úderem pěstí, znalec uvedl, že toto nelze
specifikovat, a pokud byl znalec dotázán, z čeho dovodil, že kop přece jen zasáhl obličej či hlavu
poškozeného uvedl, že došlo k trošku jiné interpretaci formulace, kterou uvedl ve znaleckém
posudku, vyjádření ve smyslu pokud by byla zasažena oblast hlavy. Daným způsobem byla ta
oblast hlavy zasažitelná při tom vedeném způsobu kopu, a proto se snažil následky, které by
mohly být tím způsobeny, zaznamenat do znaleckého posudku. Pokud vyjde pouze z těch
zranění, která byla objektivizována a to ze zranění krku, k dotazu,
zda hrozila těžká újma na zdraví,
při zasažení této lokality, uvedl, že nehrozila.
17. Jediný kop, který ze strany obžalovaného nesplňoval podmínky nutné obrany, který zasáhl ale
oblast mezi hlavou a hrudníkem, nemohl způsobit závažná zranění. Pokud znalec uváděl ve svém
znaleckém posudku, k jakému těžkému zranění mohlo dojít v případě zasažení hlavy takovým
kopem, jedná se pouze o teoretickou úvahu, ke které nedošlo, neboť kop nesměřoval na hlavu.
Z těchto důvodů z podnětu odvolání obžalovaného Filipa V. krajský soud dle § 257 odst. 1 písm.
d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově vzal za prokázaný skutkový děj tak,
jak je popsán ve výroku tohoto rozhodnutí s tím, že uvedeným kopem, v době, kdy poškozený
neútočil, mohl obžalovaný způsobit maximálně lehkou újmu na zdraví s dobou léčení delší 7 dnů.
Proto ze strany krajského soudu došlo ke změně právní kvalifikace na pokus ublížení na zdraví
z omluvitelné pohnutky dle § 21 odst. 1 k § 146a odst. 1 tr. zákoníku, neboť jak sám obžalovaný
uvedl, a potvrzují to i svědci, kteří se na místě nacházeli, obžalovaný byl silně rozrušen jednáním
poškozeného, který na něj začal útočit nejdříve slovně, způsobil mu škodu na vozidle a začal jej i
fyzicky napadat.
18. Skutková podstat trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky dle § 146a tr.
zákoníku je privilegovanou skutkovou podstatou k trestným činům těžkého ublížení na zdraví
podle § 145 a ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku. Tato postihuje nižším trestem případy,
při nichž pachatel jinému úmyslně ublíží na zdraví (odstavec 1) nebo způsobí těžkou újmu na
zdraví (odstavec 3) v silném rozrušení ze strachu, úleku nebo zmatku nebo jiného omluvitelného
hnutí mysli anebo v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného.
19. Silné rozrušení pachatele je duševní stav, při němž pachatel jak vnitřně, tak i zpravidla navenek
vykazuje značné emoční vzrušení či neklid ovlivňující jeho další jednání a projevující se v průběhu
činu, a to bez ohledu na to, zda se na takovém rozrušení podílí nervová labilita či přímo duševní
porucha u pachatele (tzv. psychické predispozice), anebo je
příčinou silného rozrušení pouze vlastní
strach, úlek, zmatek, nebo jiné omluvitelné hnutí mysli. Ublížení na zdraví je důsledkem předchozího
zavrženíhodného jednání poškozeného, jestliže pachatel jedná pod vlivem takového
zavrženíhodného jednání poškozeného, které je obecně považováno za chování v přímém
rozporu s morálkou a svědčí o morální zvrhlosti, bezcitnosti, bezohledném sobectví a neúctě
poškozeného k ostatním osobám nebo společnosti. Objektem trestného činu je lidské zdraví,
předmětem je jiný člověk. Jde o úmyslný trestný čin a úmysl pachatele byť eventuální musí
směřovat k ublížení na zdraví jinému a na rozdíl od jiného ublížení na zdraví dle § 146 pachatel
jedná v silném rozrušení ze strachu, úleku, zmatku nebo jiného omluvitelného hnutí mysli anebo
v důsledku jiného předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného, což jsou souhrnně řečeno
subjektivní stavy na straně pachatele, kterého z hlediska z trestního postihu výrazně privilegují.
20. V tomto případě bylo zjištěno, a to i z předmětného kamerového záznamu, že obžalovaný měl
strach, což potvrzují i svědci, kteří se na místě nacházeli, z agresivního jednání poškozeného,
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková
- 7 -
6 To 385/2018
který celý konflikt vyvolal a v důsledku fyzických útoků poškozeného toho následně kopnul do
oblasti horní části těla, mezi krkem a ramenem, v době, kdy poškozený klečel a žádným
způsobem v danou chvíli neútočil, avšak s ohledem právě na předchozí průběh konfliktu lze
konstatovat, že obžalovaný mohl mít důvodný strach z dalšího napadání ze strany poškozeného a
byl silně rozrušen. Byť tento moment nesplnil podmínky nutné obrany, jednání obžalovaného
bylo krajským soudem posouzeno jako pokus přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky
podle § 21 odst. 1 k § 146a odst. 1 tr. zákoníku.
21. Vzhledem k tomu, že obžalovaný se ke svému trestnému jednání doznal, sám uvedl, že tento kop
„přehnal“, kdy však jednal v afektu a ze strachu, po celou dobu u něj převládal strach, svého
jednání litoval, a souhlasil s podmíněným zastavením trestního stíhání, poškozený v rámci
trestního řízení neuplatnil náhradu škody, ničeho po obžalovaném nepožadoval, u hlavního líčení
sám uvedl, že byl tehdy opilý, přesně si konflikt nepamatuje, ví však, že kopl do tohoto vozidla,
obžalovanému se omlouval za nepříjemnosti, které mu způsobil s tím, že jinak není konfliktní
člověk, nechce, aby měl pan V. problémy, jde o chybu z jeho strany. K lékaři nešel, chodil
normálně do práce. Sám si pamatuje jen dvě rány. U hlavního líčení se obžalovaný také
poškozenému omluvil, tehdy poškozený omluvu přijal. Po změně právní kvalifikace krajský soud
dospěl k závěru, že je možné přistoupit k odklonu trestního řízení formou podmíněného
zastavení trestního stíhání, proto z podnětu odvolání obžalovaného Filipa V. dle § 257 odst. 1
písm. d) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl, že se podle § 307
odst.1 tr. řádu trestní stíhání obžalovaného Filipa V. pro skutek v tom, jak byl popsán ve výroku
tohoto rozhodnutí právně kvalifikovaný jako pokus přečinu ublížení na zdraví z omluvitelné
pohnutky dle § 21 odst. 1 k § 146a odst. 1 tr.zákoníku podmíněně zastavuje. Podle § 307 odst. 3
tr.řádu stanovil zkušební dobu v trvání 8 měsíců.
22. K osobě obžalovaného bylo zjištěno, že má dva přestupky, jeden proti provozu na pozemních
komunikacích, z roku 2018, kdy mu byla uložena pokuta ve výši 200 Kč a přestupek proti
občanskému soužití, za který mu byla uložena pokuta ve výši 500 Kč v roce 2017. Zaměstnavatel
jej hodnotil kladně, je vstřícný ke svým kolegům, i zákazníkům, velice dobře se orientuje v oblasti
pojištění a rozumí své práci, v týmu je kamarádský a velmi dobře se do něj začlenil. Práci
vykonává svědomitě, ale některé úkoly a zadání, které se mu nelíbí, splní až po urgenci ze strany
nadřízeného, ale splní je. Pracuje na pozici obchodní poradce, v pobočkové síti s místem výkonu
práce Nový Jičín od 1. 10. 2016. V opise rejstříku trestů nemá žádný záznam.
23. Podle § 307 odst. 1 tr. řádu v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud
v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se
k činu doznal, b), nahradil škodu, pokud byla činem způsobena anebo s poškozeným o její
náhradě uzavřel dohodu nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné
obohacení činem získané nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu anebo učinil jiná
vhodná opatření k jeho vydání a vzhledem k osobě obviněného a s přihlédnutím k jeho
dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za
dostačující. Podle § 307 odst. 3 tr. řádu v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se
stanoví zkušební doba na 6 měsíců až 2 roky. V případě rozhodnutí podle odst. 2) až na pět let.
Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.
24. S ohledem na splnění podmínek ustanovení § 307 odst. 1 písm. a) tr. řádu, neboť obžalovaný se
k činu doznal, škoda poškozenému nevznikla a krajský soud dospěl k závěru, že vzhledem
k osobě obžalovaného a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze
důvodně považovat takové rozhodnutí za dostačující, bylo přistoupeno k podmíněnému
zastavení tr. stíhání a zkušební doba v rozmezí od 6 měsíců do dvou let byla stanovena v trvání 8
měsíců, kdy dle názoru krajského soudu tato délka zkušební doby je dostatečná k tomu, aby
obžalovaný prokázal, že se již další trestné činnosti nedopustí a vystihuje okolnosti jeho
škodlivého jednání.
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková
- 8 -
6 To 385/2018
Poučení:
I. Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
II. Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od
doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím soudu I. stupně.
Dovolání mohou podat
a) nejvyšší státní zástupce ve prospěch i v neprospěch obviněného
b) obviněný pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které
nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno.
Příslušný k rozhodnutí o podaném dovolání je Nejvyšší soud České republiky v Brně.
V dovolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i
z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí
dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b/1 a)-l) nebo § 265b/2 tr. ř., o které
se dovolání opírá. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze
měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.
Ostrava 5. února 2019
JUDr. Milan Ihnát v. r.
předseda senátu
Vypracovala:
JUDr. Jaroslava Miketová
Shodu s prvopisem potvrzuje: Marie Bočková