10To 357/2017 - 85
U s n e s e n í
Krajský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání dne 14. listopadu 2017
odvolání
obžalovaného J
H
, nar.
, proti rozsudku Okresního soudu Praha-
východ, ze dne 28.4.2017, č. j. 1 T 146/2016-61, a rozhodl
t a k t o:
Podle § 256 tr. řádu
se odvolání obžalovaného
z a m í t á.
O d ů v o d n ě n í:
Napadeným rozsudkem byl obžalovaný J
H
uznán vinným přečinem
ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a byl za tento
přečin odsouzen podle téhož ustanovení tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací ve
výměře 200 hodin. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání dvou let.
Výše uvedeného přečinu se obžalovaný podle skutkových zjištění okresního soudu
dopustil jednáním spočívajícím v tom, že dne 25.11.2016, kolem 18:45 hodin, ve Staré
Boleslavi, okr. Praha-východ, vědomě poté, co požil větší přesně nezjištěné množství
alkoholických nápojů a v jeho dechu bylo 25.11.2016 v 18:47 hodin zjištěno přístrojem
Dräger 1,47 g/kg alkoholu, dále v 18:53 hodin bylo zjištěno 1,32 g/kg alkoholu a v 18:59
hodin bylo zjištěno 1,23 g/kg alkoholu, řídil v ulici Boleslavská, osobní automobil tov. zn.
BMW 535D XDRIVE GT, RZ
, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Mladé
Boleslavi, sp. zn. 2 T 138/2015, který nabyl právní moci dne 18.9.2015, uznán vinným
přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen
trest odnětí svobody ve výměře 2 let se stanovením zkušební doby do 18.9.2018, peněžitý
trest ve výměře 80 denních sazeb ve výši denní sazby 1.000,- Kč a trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel.
Proti tomuto rozsudku podal obžalovaný v zákonné lhůtě odvolání, které zaměřil proti
všem jeho výrokům. V jeho odůvodnění, které bylo zpracováno obhájcem, především namítá,
že okresní soud nezjistil skutkový stav bez důvodných pochybností a nevypořádal se
pokračování
2
10To 357/2017
dostatečně se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Uložený trest pak považuje za
nepřiměřeně přísný, neboť vozidlo potřebuje k pracovní činnosti. K tomu doplnil, že je
živitelem početné rodiny a ztráta řidičského oprávnění by ohrozila také styk s jeho nezletilým
synem žijícím na S
. Zdůraznil, že nad svým jednáním vyjádřil upřímnou lítost,
k policistům se choval s respektem a poskytl požadovanou součinnost. Jednal zkratkovitě,
avšak řídil na zanedbatelnou vzdálenost, přičemž neohrozil ostatní účastníky silničního
provozu. Závěrem obžalovaný navrhl, aby odvolací soud předmětný rozsudek zrušil a při
uznání viny mu uložil přísnější trest obecně prospěšných prací ve výměře dle svého uvážení a
současně trest peněžitý, který je připraven uhradit ve splátkách, případně aby věc vrátil
okresnímu soud k novému projednání a rozhodnutí.
Z podnětu podaného odvolání krajský soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumal
zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu
řízení, které předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Po přezkoumání věci poté dospěl
k jednoznačnému závěru, že odvolání obžalovaného není důvodné a napadený rozsudek
obstojí ve všech jeho výrocích.
Předně je možno konstatovat, že okresní soud provedl v hlavním líčení procesně
nezávadným způsobem dokazování v rozsahu potřebném pro řádné objasnění věci a
provedené důkazy následně logicky a přesvědčivě zhodnotil. Výrok o vině tak má spolehlivou
oporu ve výsledcích provedeného dokazování, kterým bylo prokázáno, že obžalovaný řídil
motorové vozidlo, ačkoliv předtím požil alkohol, přičemž dechovými zkouškami
provedenými řádně kalibrovaným přístrojem bylo v jeho dechu dne 25.11.2016 v 18:47 hodin
zjištěno 1,47 g/kg alkoholu, dále v 18:53 hodin bylo zjištěno 1,32 g/kg alkoholu a v 18:59
hodin bylo zjištěno 1,23 g/kg alkoholu. Uvedená hodnota přitom již významně převyšuje
hranici 1 ‰ ještě obecně uznávanou jako hodnotu odlišující jednání přestupkové od trestného.
Rovněž právní posouzení prokázaného jednání obžalovaného přečinem ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku je správné a zákonné. Je tedy
možno odkázat na skutkové a právní závěry okresního soudu, s nimiž se i krajský soud zcela
ztotožnil. Pro stručnost pak je možno pouze rekapitulovat, že okresní soud též právem odmítl
obhajobu obžalovaného spočívající v tom, že vozidlo řídil pouze na krátkou vzdálenost,
jelikož hodlal vůz pouze přeparkovat, což by jej ani tak nezbavilo trestní odpovědnosti, neboť
tato je spolehlivě vyvrácena především výpovědí svědka P
.
pokračování
3
10To 357/2017
Při přezkoumání výroku o trestu následně krajský soud zvážil všechny okolnosti
svědčící ve prospěch obžalovaného a dospěl k závěru, že jeho požadavku na uložení jiného
druhu trestu není možné vyhovět. Především je třeba konstatovat, jak na to poukazuje i
okresní soud, že obžalovaný se nyní posuzovaného jednání dopustil ve zkušební době
podmíněného odsouzení. Nelze také pominout, že před soudem stojí pro trestnou činnost
v dopravě, v době, kdy bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu řízení
motorových vozidel z předchozího odsouzení pro obdobné jednání. Naopak je zcela
nepochybné, že obžalovaný si nevážil značně benevolentního přístupu ze strany soudu,
pakliže mu již dříve uvěřil, že povede řádný život (toto se projevilo mimo jiné právě i ve
skutečnosti, že vůči jeho osobě bylo podmíněně upuštěno od výkonu zbytku trestu zákazu
činnosti z předchozího odsouzení), a přes varování ve formě dřívějšího odsouzení se nadále
dopouští úmyslné trestné činnosti. Pokud tedy soud I. stupně přistoupil ještě k uložení
alternativního trestu obecně prospěšných prací, nadto ve výměře 200 hodin, takový trest je
možno považovat spíše za mírný a v žádném případě za trest nepřiměřeně přísný (a jen takový
by podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. řádu mohl odvolací soud korigovat), a to i s přihlédnutím
k řidičskému profilu obžalovaného. Na tomto místě je pak vhodné připomenout, že zmírnění
či dokonce absenci trestu zákazu činnosti brání stav evidenční karty řidiče, z níž vyplývá
opakovaný postih obžalovaného za porušení dopravních předpisů. Celkem v ní má
zaznamenáno jedenáct nikoli nevýznamných přestupků, mezi jiným pro opakované
překročení rychlosti v obci i mimo ni, včetně citelné sankce ve správním řízení a postihu
zákazem řízení za přestupek v souvislosti s konzumací návykové látky při řízení vozidla.
Jestliže tedy okresní soud obžalovanému současně uložil i trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let (tedy mírnější
oproti dříve vyhlášenému trestnímu příkazu), nepochybně byl veden úvahou, že účast
podnapilých řidičů představuje pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích
velice výrazné nebezpečí a absence tohoto druhu trestu proto v konkrétním případě není
možná. K tomu krajský soud považuje za vhodné dodat, že uložení trestu zákazu činnosti je
v obdobných případech prakticky pravidlem, neboť tento druh trestu představuje pro
neukázněné řidiče ten nejúčinnější postih a měl by je zároveň přimět k tomu, aby k budoucí
účasti v dopravě přistupovali mnohem odpovědněji. Okresní soud tím, že obžalovanému tento
druh trestu vyměřil výrazně v prvé polovině zákonné trestní sazby, která činí jeden rok až
deset let, opět více než dostatečnou měrou zohlednil okolnosti činu i osobu obžalovaného, u
něhož se navíc nejedná o ojedinělé řidičské selhání, nýbrž o opakovaný exces. Do výměry
pokračování
4
10To 357/2017
tohoto trestu přitom promítl i závažnost prokázaného jednání, kterou nelze bagatelizovat tím,
že obžalovaný s vozidlem ujel pouze kratší úsek, neboť k přerušení jeho jízdy došlo toliko
včasným zásahem policejní hlídky, navíc k ohrožení ostatních účastníků silničního provozu
mohlo dobře dojít i při jízdě na menší vzdálenost, tím spíše na frekventované vozovce, ke
které obžalovaný směřoval. Pokud přitom obžalovaný namítal, že omezení v řízení
motorových vozidel mu přinese značné komplikace v osobním životě, nezbývá, než
konstatovat, že obžalovaný si měl být takového rizika vědom, když se rozhodl usednout za
volant pod vlivem alkoholu.
Krajský soud tedy po přezkoumání věci neshledal v postupu soudu I. stupně žádné
vady, pro které by rozhodnutí nemohlo obstát, a proto odvolání obžalovaného jako nedůvodné
zamítl.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozhodnutí není další řádný opravný prostředek přípustný.
Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu, a to do
dvou měsíců od jeho doručení podáním u soudu, který ve věci rozhodl
v I. stupni. Dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v § 265b tr.
řádu.
Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoliv
výroku, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, obviněný pro
nesprávnost výroku rozhodnutí, který se ho bezprostředně dotýká.
Obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce, jinak se
takové podání za dovolání nepovažuje, byť by bylo takto označeno.
V Praze dne 14. listopadu 2017
Mgr. Roman Lada v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení:
Kateřina Blažková
