Číslo jednací: 30T 1/2014 – 2881
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v hlavním líčení konaném dne 10.3.2014
v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Miroslava Muchy a přísedících
Dagmar Baluškové a Ludvíka Mičulky
t a k t o :
Obžalovaní
1) Ing. Jiří B .,
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, od 16.3.2013 ve vazbě ve Vazební věznici v Ostravě
pro Krajský soud v Ostravě,
2) Lumír M. ,
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, od 13.3.2013 ve vazbě ve Vazební věznici v Ostravě
pro Krajský soud v Ostravě,
pokračování
2
sp.zn. 30T 1/2014
3) Michal Z . ,
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, od 13.3.2013 ve vazbě ve Vazební věznici v
Ostravě pro Krajský soud v Ostravě,
j s o u v i n n i,
ž e
na základě společné předchozí úvahy vycházející z informace obžalovaného Michala
Z., podle níž měli poškození manželé Zbigniew M., nar. xxx, a Jarmila M., nar. xxx,
disponovat značnými finančními prostředky dosahujícími do výše až několika milionů
Kč, a na to navazující dohody, kterou všichni tři obžalovaní uzavřeli během schůzky
uskutečněné dne 17.2.2013 v Bohumíně, při níž se mimo vzájemného rozdělení úloh
týkajících se přípravy a provedení níže popsaného skutku shodli také na tom, že
bude nezbytné z důvodu zabránění jejich vyzrazení coby pachatelů po provedení
přepadení a zmocnění se finančních prostředků oba poškozené usmrtit zastřelením,
po realizaci přípravných aktivit, které proběhly v období od 22.2.2013 do 28.2.2013 a
které, mimo obstarání kovových pout obžalovaným Ing. Jiřím B., jakož i paralyzéru,
mobilních telefonů, včetně SIM karet a lepicích pásek obžalovaným Michalem Z.,
tedy věcí sloužících pro překonání odporu poškozených, znehybnění jejich končetin
a vzájemnou komunikaci obžalovaných během páchání skutku, spočívaly také v tom,
že obžalovaný Michal Z. na základě konzultací s obžalovaným Ing. Jiřím B. nejprve
vytipoval a dne 23.2.2013 najal řadovou garáž č. 141, nacházející se v Ostravě -
Slezské Ostravě, v ulici Na Burni, v níž obžalovaný Lumír M. dne 25.2.2013 odstranil
část betonové podlahy a vykopal jámu o délce 260 cm, šířce 95 cm a hloubce 145
cm, určenou pro uložení těl, následně obžalovaní Michal Z. a Lumír M. zakoupili a v
najaté garáži uskladnili 6 kusů papírových pytlů obsahujících po 40 kilogramech
pokračování
3
sp.zn. 30T 1/2014
suché betonové směsi určené k úpravě podlahy po zasypání uvedené jámy a dále 6
kusů dóz obsahujících po 1 kilogramu hydroxidu sodného, určeného ke znesnadnění
identifikace těl v jámě uložených s tím, že obžalovaný Ing. Jiří B., aniž by kdokoliv z
obžalovaných byl držitelem zbrojního průkazu, neznámým způsobem opatřil pistoli
tovární značky FN, ráže 7,65 mm, včetně zásobníku a 10 nábojů tovární značky
Sellier & Bellot, určenou k zastřelení poškozených, načež
dne 28.2.2013, v době kolem 17:40 hodin, v xxx, na ulici xxx, ve shodě s původní
dohodou, obžalovaný Michal Z. pod záminkou obchodní schůzky vylákal
poškozeného Zbigniewa M. do garáže samostatně stojící na posledně uvedené
adrese, užívané tehdy obžalovaným Michalem Z., přičemž jakmile poškozený na
místo dorazil svým osobním motorovým vozidlem tovární značky Renault Laguna
Combi, RZ: xxx, byl v prostoru garáže fyzicky napaden obžalovanými Ing. Jiřím B. a
Lumírem M., kteří jej za pomoci paralyzéru povalili na zem, pouty a lepicí páskou mu
spoutali horní i dolní končetiny a rovněž tak mu přelepili ústa kobercovou páskou a
po odcizení mobilního telefonu značky iPhone v hodnotě 13.610,- Kč i startovací
karty v hodnotě 4.104,- Kč jej naložili do zavazadlového prostoru vozidla Renault
Laguna Combi a s tímto vozidlem, řízeným obžalovaným Lumírem M., za doprovodu
osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Superb, RZ: xxx, jehož osádku
tvořil jako řidič obžalovaný Ing. Jiří B. a jako spolujezdec obžalovaný Michal Z.,
převezli poškozeného Zbigniewa M. do garáže v Ostravě - Slezské Ostravě, na ulici
Na Burni, kde výše uvedenou pistolí značky FN z bezprostřední blízkosti vystřelili
proti pravé spánkové krajině hlavy poškozeného, čímž mu způsobili průstřel dutiny
lební se vznikem dilacerace mozku a zlomenin lebky s krvácením do mozkových
komor a pod tvrdou mozkovou plenu, včetně zhmoždění Varolova mostu, tedy
poranění, v jejichž důsledku poškozený Zbigniew M. na místě samém zemřel,
ihned poté se navrátili do Bohumína, a zatímco obžalovaný Michal Z. vyčkával v
restauraci xxx, obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M. pokračovali ve vozidle
poškozeného do místa jeho trvalého bydliště, nacházejícího se v xxx, na ulici
xxx, kde přesně nezjištěným způsobem, po otevření vstupních dveří, ve snaze
nalézt zde předpokládané finanční prostředky, vnikli do rodinného domu
poškozených, a protože se v něm v tuto dobu nacházela poškozená Jarmila M.,
pokračování
4
sp.zn. 30T 1/2014
jmenovanou rovněž fyzicky napadli, za pomoci lepicí pásky spoutali její horní a dolní
končetiny a rovněž tak ústa přelepili lepicí páskou, následně prohledali rodinný dům
a odcizili z něj finanční hotovost ve výši přesahující nejméně 230.000,- Kč, deník
poškozeného se záznamy o finančních půjčkách poskytnutých druhým osobám, dále
stolní počítač v hodnotě 7.200,- Kč a HDD recorder ke kamerovému systému v
hodnotě 9.600,- Kč, načež poškozenou naložili do zavazadlového prostoru vozidla
Renault Laguna, a s tímto vozidlem, řízeným obžalovaným Lumírem M., za
doprovodu osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Superb, jehož
osádku tvořil jako řidič obžalovaný Ing. Jiří B. a jako spolujezdec obžalovaný Michal
Z., jmenovanou rovněž převezli do garáže v Ostravě - Slezské Ostravě, na ulici Na
Burni, kde výše uvedenou pistolí značky FN vystřelili z bezprostřední blízkosti proti
levé spánkové krajině hlavy poškozené, čímž jí způsobili průstřel dutiny lební se
vznikem zlomenin lebky a rozhmoždění mozku, tedy poranění, v jejichž důsledku
poškozená Jarmila M. na místě samém zemřela s tím, že
po zastřelení poškozených jejich těla uložili do připraveného výkopu, tento
obžalovaní Lumír M. a Michal Z. zasypali zeminou, bezprostředně poté prostor
garáže uzamkli, obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M. vozidlo poškozených zaparkovali
u jejich rodinného domu a v garáži obžalovaného Michala Z. v xxx si pak rozdělili
odcizené finanční prostředky, které použili pro vlastní potřebu,
t e d y
obžalovaní Ing. Jiří B., Lumír M. a Michal Z.
jednak
jiného úmyslně usmrtili po předchozím uvážení, spáchali uvedený čin na dvou
osobách, v úmyslu získat pro sebe a jiného majetkový prospěch a ve snaze zakrýt
jiný trestný čin,
pokračování
5
sp.zn. 30T 1/2014
jednak
jinému bez oprávnění bránili užívat osobní svobody, spáchali uvedený čin v úmyslu
usnadnit jiný trestný čin a jako členové organizované skupiny,
jednak
bez povolení sobě opatřili a přechovávali střelnou zbraň,
obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M.
jednak
neoprávněně vnikli do obydlí jiného a užili při činu násilí,
č í m ž s p á c h a l i
obžalovaní Ing. Jiří B., Lumír M. a Michal Z.
jednak
zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) trestního
zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku,
jednak
zločin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a)
trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku,
pokračování
6
sp.zn. 30T 1/2014
jednak
přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 trestního zákoníku, ve formě
spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku,
obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M.
jednak
přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku,
ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku,
a z a t o s e j i m u k l á d á
obžalovanému Ing. Jiřímu B.
podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 54 odst. 2 tr. zákoníku
úhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání
27 (dvacetsedm) let,
podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro účely výkonu trestu odnětí svobody
zařazuje do věznice
se zvýšenou ostrahou,
obžalovanému Lumíru M.
podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 54 odst. 3 písm. a), písm. b)
tr. zákoníku úhrnný výjimečný trest odnětí svobody
na d o ž i v o t í,
podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro účely výkonu trestu odnětí svobody
zařazuje do věznice
se zvýšenou ostrahou,
pokračování
7
sp.zn. 30T 1/2014
podle § 54 odst. 4 tr. zákoníku se doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou
ostrahou pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu
nezapočítává,
obžalovanému Michalu Z.
podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 54 odst. 2 tr. zákoníku
úhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání
30 (třicet) let,
podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro účely výkonu trestu odnětí svobody
zařazuje do věznice
se zvýšenou ostrahou,
podle § 228 odst. 1 tr.ř. jsou obžalovaní Ing. Jiří B., Lumír M. a Michal Z.
p o v i n n i
společně a nerozdílně zaplatit poškozeným, a to:
-
Ladislavu K., nar. xxx, trvale bytem xxx,
škodu ve výši
175.000,- Kč,
-
Věslavu M., nar. xxx, trvale bytem xxx, škodu ve výši
175.000,- Kč,
- manželům
Renátě B., nar. xxx, a
Lukáši B., nar. xxx,
společně trvale bytem xxx, škodu ve výši
22.564,- Kč,
-
Renátě B., nar. xxx, trvale bytem xxx,
škodu ve výši
746.273,- Kč,
pokračování
8
sp.zn. 30T 1/2014
podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškozený
Milan J., nar. xxx, trvale bytem xxx,
o d k a
z u j e se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních,
podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškození manželé
Renáta B., nar. xxx, a
Lukáš B., nar.
xxx,
o d k a z u j í se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
O d ů v o d n ě n í :
Důkazní řízení v této věci bylo provedeno v rozsahu, které umožnilo
nalézacímu soudu zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou
důvodné
pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí (§ 2 odst. 5
tr.ř.). Obsah provedených důkazů byl soudem hodnocen v souladu s požadavky
upravenými v ustanovení
§ 2 odst. 6 tr.ř. V rámci dokazování se nalézací soud
zaměřil zejména na zjištění, zda se stal skutek, ve kterém jsou spatřovány dle
obžaloby trestné činy, zda tento skutek spáchali obžalovaní, případně z jakých
pohnutek. Rovněž bylo nutno dokazovat podstatné okolnosti mající vliv na posouzení
výše škodlivosti dle ustanovení
§ 12 odst. 2 tr. zákoníku, podstatné okolnosti
k posouzení osobních poměrů pachatelů a podstatné okolnosti umožňující stanovení
následků a výši zkrácené daně způsobené trestnými činy. V neposlední řadě bylo
nutno dokazovat okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání
(§ 89 odst. 1 písm. a-f) tr.ř.). Důsledkem shora uvedeného postupu jsou skutková
zjištění popsaná ve skutkové části tohoto rozsudku, na což nalézací soud v plné míře
odkazuje.
V souvislosti
se zahájením trestního stíhání, jež má velmi důležité důsledky
pro samotného obviněného, je nutno rozlišovat: a) účinnost usnesení o zahájení
trestního stíhání z hlediska počátku vyšetřování, b) účinnost ve vztahu
k obviněnému. Ad a) je nesporné, že usnesení o zahájení trestního stíhání je
účinné
již od jeho vydání, neboť zákon proti němu sice připouští stížnost, které však
nepřiznává odkladný účinek, a proto je toto rozhodnutí předběžně vykonatelné. Podle
§ 161 odst. 1 tr.ř. se vyšetřováním označuje úsek trestního stíhání před podáním
obžaloby, postoupením věci jinému orgánu..... Vzhledem k tomu, že jde o úsek
trestního stíhání, je třeba dospět k závěru, že vyšetřování jako druhá fáze
přípravného řízení počíná již vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a nikoliv
doručením tohoto usnesení obviněnému, či dokonce až právní mocí usnesení o
zahájení trestního stíhání. Naproti tomu je však nutno zdůraznit, že je vyloučeno
provádění těch úkonů trestního řízení, kterých se má zúčastnit obviněný, nebo
kterých by se mohl zúčastnit obviněný nebo jeho obhájce, ledaže nelze provedení
úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Ad b) účinky usnesení o zahájení trestního
pokračování
9
sp.zn. 30T 1/2014
stíhání vůči podezřelému (osobě, proti níž se trestní řízení vede) nastávají až
doručením usnesení obviněnému.
Úkony trestního řízení v této trestní věci podle § 158 odst. 3 tr.ř. byly
zahájeny dne 1.3.2013 tak, jak to vyplývá z příslušného záznamu policejního orgánu
– č.j. KRPT-43263-16/TČ-2013-070372 (č.l.1), a to pro podezření ze spáchání blíže
nespecifikovaného trestného činu dle Hlavy II zvláštní části trestního zákoníku.
Trestní stíhání osob, na které byla posléze podána obžaloba, nebylo
zahájeno ve stejnou dobu. Policejní orgán vyhotovil usnesení dle § 160 odst. 1 tr.ř.
dne 14.3.2013, č.j. KRPT-43263-198/TČ-2013-070071, na základě kterého zahájil
trestní stíhání
Ing. Jiřího B., a to pro skutek, který byl právně kvalifikován jako zvlášť
závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku
spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinu porušování
domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného
formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněný Ing. B. citované
rozhodnutí převzal dne 15.3.2013 (č.l. 762), zvolený obhájce Mgr. Tichovský dne
19.3.2013 (č.l. 762 v.t.). V dalším stadiu trestního řízení přípravného došlo k postupu
dle § 160 odst. 6 tr.ř. tak, jak to vyplývá z obsahu vyšetřovacího spisu. Policejní
orgán vyhotovil usnesení dle § 160 odst. 1 tr.ř. dne 14.3.2013, č.j. KRPT-43263-
198/TČ-2013-070071, na základě kterého zahájil trestní stíhání
Lumíra M., a to pro
skutek, který byl právně kvalifikován jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140
odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství
podle § 23 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1,
odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku. Obviněný Lumír M. citované rozhodnutí převzal dne 14.3.2013 (č.l. 821),
ustanovený obhájce JUDr. Jakubík (č.l. 826) téhož dne (č.l. 821 v.t.). I ve vztahu k již
obviněnému M. došlo v dalším stadiu trestního řízení přípravného k postupu dle §
160 odst. 6 tr.ř. tak, jak to vyplývá z obsahu vyšetřovacího spisu. Policejní orgán
vyhotovil usnesení dle § 160 odst. 1 tr.ř. dne 14.3.2013, č.j. KRPT-43263-198/TČ-
2013-070071, na základě kterého zahájil trestní stíhání
Michala Z., a to pro skutek,
který byl právně kvalifikován jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2,
odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle §
23 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2,
odst. 3 tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
Obviněný Michal Z. citované rozhodnutí převzal dne 14.3.2013 (č.l. 834), ustanovený
obhájce Mgr. Jakovidis (č.l. 839) dne 14.3.2013 (č.l. 834). I ve vztahu k již
obviněnému Z. došlo v dalším stadiu trestního řízení přípravného k postupu dle § 160
odst. 6 tr.ř. tak, jak to vyplývá z obsahu vyšetřovacího spisu.
Jak je patrno z úvodních pasáží odůvodnění tohoto rozhodnutí,
trestní stíhání
obviněných nebylo zahájeno současně a tudíž by mohlo být namítáno, že
výslechy obviněných M. a Z. proběhly dříve, než bylo zahájeno trestní stíhání vůči
Ing. B., resp. za situace, kdy obviněný či jeho obhájce nemohli být přítomni výslechu
zbylých obviněných a proto tyto výpovědi by vůči Ing. B. mohly být procesně
neúčinné. Tento názor však nalézací soud nemůže akceptovat, kdy v této souvislosti
je možno odkázat na rozhodnutí
Ústavního soudu, sp.zn. IV. ÚS 1740/09 ze dne
15.9.2011, který se touto problematikou zabýval. Nalézací soud v detailech na toto
pokračování
10
sp.zn. 30T 1/2014
rozhodnutí odkazuje, kdy současně akcentuje, že považuje za podstatné, že
obviněný Ing. B. měl při zprocesňování výpovědí spoluobviněných, u kterých bylo
trestní stíhání zahájeno dříve, možnost se k těmto výpovědím vyjádřit, příp.
navrhnout protiargumenty. Z tohoto pohledu nalézací soud žádné procesní
pochybení nespatřuje.
Ve smyslu § 2 odst. 8 tr.ř. je možné
trestní stíhání před soudy jen na základě
obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu
v řízení před soudem zastupuje státní zástupce. V tomto zákonném ustanovení je
vyjádřena tzv. zásada obžalovací. Tato zásada je pak promítnuta zejména do
ustanovení § 220 tr.ř., podle něhož může soud rozhodovat jen o skutku, který je
uveden v žalobním návrhu s tím, že právním posouzením skutku v obžalobě není
soud vázán. Z tohoto zákonného ustanovení zcela evidentně vyplývá povinnost
soudu rozhodovat toliko o
skutku, který je uveden v žalobním návrhu. V rámci oné
zásady totožnosti skutku je soud limitován podanou obžalobou pouze v tom směru,
že může rozhodovat jen o stejném skutku a o stejném obžalovaném tak, jak je
uvedeno v obžalobě. Tyto meze nesmí být překročeny. V této konkrétní věci nikterak
nebyla namítána totožnost obžalovaných, jakož i totožnost skutku.
Na obžalované Ing. Jiřího B., Lumíra M. a Michala Z. byla podána u Krajského
soudu v Ostravě dne 8.1.2014
obžaloba státního zástupce Krajského státního
zastupitelství v Ostravě, sp.zn. 1 KZV 10/2013, kdy tato trestní věc je vedena u
Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 30T 1/2014, a to pro skutek, ve kterém je
spatřováno spáchání velmi závažné trestné činnosti, jež byla kvalifikována
v obžalobě jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a),
písm. j) tr. zákoníku, zločin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2,
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1
tr. zákoníku, vše ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to ve vztahu
k obžalovaným Ing. B., M. a Z., a dále ve vztahu k obžalovaným Ing. B. a M. jako
přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, rovněž
ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
Při odůvodnění tohoto rozhodnutí, resp. rozsudku se soud I. stupně musel řídit
ustanovením
§ 125 odst. 1 tr.ř., dle kterého soud stručně vyloží, které skutečnosti
vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se
řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují.
Z odůvodnění musí být rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou a jakými
právními úvahami se řídil atd. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že smyslem
tohoto odůvodnění není detailně převzít (opsat) výpovědi obžalovaných, svědků,
znalců, apod., což však neznamená, že soud z těchto celkových výpovědí
nevycházel. Pokud v tomto rozhodnutí nebude citována nějaká zpráva, resp. důkaz
povahy listinné apod., pak to neznamená, že jej nalézací soud nevzal v úvahu při
svém rozhodování ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř.
Vzhledem k tomu, že soud I. stupně po vyhodnocení provedeného dokazování
ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. dospěl k závěru, že obžalovaní Ing. B., M. a Z.
se vytýkaného protiprávního jednání dopustili ve formě
spolupachatelství podle §
pokračování
11
sp.zn. 30T 1/2014
23 tr. zákoníku, je vhodné již v těchto fázích odůvodnění tohoto rozhodnutí
poukázat na základní zákonné znaky tohoto institutu. Byl-li trestný čin spáchán
úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jakoby
trestný čin spáchala sama (
spolupachatelé). Současná právní teorie i praxe zastává
stanovisko, že o společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na
sebe navazující, jde tehdy, jestliže: a) každý ze spolupachatelů naplnil svým
jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, b) jestliže každý ze
spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty
trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání (např. R 66/1955 a
R 17/1982), c) jestliže jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem
řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně
ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém
celku tvoří jeho skutkovou podstatu (R 36/1973 a R 15/1967). U spolupachatelství
podle § 23 tr. zákoníku se vyžaduje společný úmysl spolupachatelů zahrnující jak
jejich společné jednání, tak sledování společného cíle (porušení nebo ohrožení
zájmu chráněného trestním zákonem). Akcentovat je možno, že společný úmysl
nelze ztotožňovat s výslovnou dohodou spolupachatelů, která není vyžadována
(postačí konkludentní dohoda – R 2180/1925). Každý spolupachatel si však musí být
vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje ke
spáchání trestného činu společným jednáním a být s tím pro tento případ srozuměn.
Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj prospěch,
nevylučuje, aby úmysl byl všem společný, zvláště, když každý svým přispěním
napomáhal činnosti ostatních. Společenská škodlivost spolupachatelství zahrnuje
vedle společného jednání také skutečnost, že spolupachatelé jsou vědomím
společné trestné činnosti navzájem posilování při jejím páchání. Jak již bylo uvedeno,
při spolupachatelství se čin každého ze spolupachatelů posuzuje tak, jako by ho
spáchal sám, každému spolupachateli se tak přičítá celý rozsah spáchaného činu
včetně celého následku, resp. účinku, pokud byly způsobeny společným jednáním a
vztahoval se k nim společný úmysl. Shora uvedené má zejména význam v těch
případech, kde si spolupachatelé svoji trestnou činnost rozdělili tak, že každý provedl
jen část této společné trestné činnosti, nebo jen někteří ze spolupachatelů trestný čin
dovršili. V takovém případě se každému spolupachateli přičítá celý následek, resp.
účinek jejich společného jednání.
Následně soud přistoupí k rozboru výpovědí obžalovaných.
Obviněný Ing Jiří B. ve své prvotní výpovědi, k níž došlo dne 29.4.2013 (č.l.
934 – 950), ke své osobě uvedl, že se po zdravotní stránce cítí v pořádku, není pod
vlivem léčiv, či látek, které by mohly ovlivnit jeho výpověď. Alkohol užívá
příležitostně, omamné a psychotropní látky nikdy, v minulosti nebyl léčen ze
závislosti na alkoholu. Byl držitelem oprávnění k držení střelné zbraně, v současnosti
však již není a zbraň nevlastní. K osobě poškozeného Zbigniewa M. sdělil, že tohoto
zná 20 let, a to od „vidění“, z místa bydliště, nijak se však nestýkali a vůči němu
neměl žádné finanční závazky. Poškozenou Jarmilu M. neznal vůbec. Se
spoluobviněným Lumírem M. se seznámil dne 17.2.2013. Spoluobviněného Michala
Z., kterého považuje za kamaráda, zná asi 20 let. Společně v minulosti páchali
trestnou činnost, za kterou byli v roce 2004 odsouzeni.
pokračování
12
sp.zn. 30T 1/2014
K samotné věci sdělil, že řekne pravdu. Koncem ledna tohoto roku mu na Slovensko
zavolal obviněný Michal Z. s tím, že s ním potřebuje hovořit. Řekl mu, že má velkou
věc jak přijít k penězům a jestli se chce na tom zúčastnit. Protože s tímto návrhem
souhlasil, obviněný Michal Z. mu dále řekl, že se jedná o poškozeného, kterého chce
s dalším komplicem oloupit, přičemž by potřebovali třetího. Nakonec obviněný Michal
Z. dodal, že je jasné, že poškozeného musí potom zabít. Dne 17.2.2013 se sešli v Z.
garáži, kde mu byl představen obviněný Lumír M., který se tehdy sám rozpovídal o
své trestní minulosti. Měl z něj dojem, že je to člověk, který se ničeho nebojí a před
ničím se nezastaví. Ve zmíněné garáži pak domluvili všechny podrobnosti. K
přepadení obviněný Michal Z. říkal, že to má už vymyšlené od loňského roku,
přičemž Lumír M. o tomto měl údajně vědět od ledna 2013. Obviněný Jiří B. dále
uvedl, že „předem jsme věděli, že oba ty lidi musíme zabít, myslím tím manželé M.“
(č.l. 938). Tuto činnost měl na starosti obviněný Lumír M., což se předem dohodlo.
Jmenovaný řekl, že s tím nemá žádný problém a že to udělá třeba krumpáčem. Sám
mu tedy navrhl, jestli by nebyla lepší pistole, s čímž obviněný Lumír M. souhlasil. Měl
(myšleno Ing. B.) schovanou belgickou poloautomatickou pistoli značky FN, ráže
7,65 mm, se zásobníkem na 6 nebo 7 nábojů, zbraň byla zcela funkční, nijak
neupravená. Náboje v ní byly zcela běžné, nijak neupravené, značka Sb. Pouze se
snad mohlo jednat o poloplášťové střely. Původně byla stříbrná, ale nyní už, s
ohledem na svůj věk přes sto let, šedá. Následně se domluvil plán akce, tedy
konkrétně to, že obviněný Michal Z. vyláká poškozeného do své garáže v Bohumíně
a tam ho přemůžou. Kdo konkrétně jej přemůže, to naplánováno nebylo, aktivně se k
tomu stavěl obviněný Lumír M. Obviněný Michal Z. měl také za úkol pronajmout
nějakou garáž, kde by schovali mrtvá těla. Posledně jmenovaný skutečně přes
internet zajistil garáž, kde se těla našla, tedy v Ostravě, na ulici Na Burni. Připravit
garáž měl za úkol obviněný Lumír M., kdy příprava spočívala v tom, že vykope jámu,
kde se těla uloží. Podrobnosti ohledně výkopu jámy však neví. V garáži samotné,
přestože ji viděl na internetu, byl až v den události, zda se vybíralo z více garáží, to
neví. Dále měl obviněný Michal Z. koupit paralyzér pro obviněného Lumíra M., jež
měl sloužit k přemožení poškozeného. Zakoupili jej v bývalé Lověně na Kuřím rynku
v Ostravě. Po zpacifikování poškozeného měl být podle plánu převezen do garáže
v Ostravě, kde jej měl obviněný Lumír M. zastřelit, načež měli odjet do domu
poškozených a hledat peníze, kde mohlo být 1 až 3 miliony. Potom měli odvézt do
garáže v Ostravě i poškozenou a zde ji zastřelit, což měl provést obviněný Lumír M.
V bohumínské garáži u Z. měly být následně rozdělené peníze. Dne 27.2.2013 přijel
ze Slovenska v 17:00 hodin do Z. garáže, kde si plán potvrdili, načež odjel zpět na
Slovensko. Opět přijel dne následujícího, tj. 28.2.2013, kolem 17:00 hodin do garáže
v Bohumíně. Průběh akce pak byl prakticky totožný s plánem. On sám měl oblečené
černé tenisky, rifle a koženou bundu. Připravené měl černé kožené rukavice a
pletenou kuklu se třemi otvory. Obviněný Michal Z. měl tenisky a maskáčový
komplet. Obviněný Lumír M. měl rovněž tenisky, šedé šusťákové kalhoty, bundu
Parker s kapucí, bílou čepici a černé kožené rukavice. Poškozený do bohumínské
garáže dorazil kolem 17:30 hodin. Obviněný Michal Z. měl na stole rozložené papíry,
které chtěl s poškozeným řešit, přičemž obviněný Lumír M. byl s ním v garáži,
protože se znali. Sám čekal venku schovaný u garáže. Asi po 50 minutách čekání
uslyšel přijet auto s tím, že předpokládal, že to je poškozený. Po dalších cca 4
minutách na něj zavolal obviněný Michal Z., že má jít do garáže. Když do ní dveřmi
vstoupil, poškozený už ležel na břiše na zemi, na něm klečel obviněný Lumír M. a
zároveň slyšel praskání paralyzéru. Následně mu obviněný Lumír M. spoutal za zády
ruce pouty a on sám použil připravenou lepicí pásku, kterou dvakrát obtočil kolem
pokračování
13
sp.zn. 30T 1/2014
kotníků poškozeného. Zda došlo k nějakému zápasu, to neviděl. Poškozený nebyl
viditelně poraněn, jen po použití paralyzéru byl takový omráčený. Obviněný Lumír M.
nejprve zacouval do garáže s autem poškozeného, načež s poškozeným nějakou
dobu hovořil. Říkal mu, že ho musí odvézt do Polska a že ho předají nějakým lidem,
za což dostanou 750 000,- Kč. Poškozený na to sdělil, že mu dá 1.000.000,- Kč, když
ho pustí. Všichni tři spoluobvinění také hledali v garáži ledvinku, kde měl mít
poškozený peníze a doklady. Tu ovšem nenašli. Potom poškozeného s obviněným
Lumírem M. naložili do zavazadlového prostoru vozidla poškozeného. Hlavu měl
opřenou o levou část kufru, nohy o pravou část kufru. Obviněný Michal Z. jej pak
odvezl terénní Toyotou k nemocnici, kde nasedl do svého Superbu a poté se vrátili
pro M., který seděl v autě poškozeného a vyrazili do Ostravy. První vyjel on (myšleno
Ing. B.) v Superbu, za ním obviněný Lumír M. v Renaultu poškozeného a poslední
obviněný Michal Z. v terénní Toyotě. Podle předchozí dohody obviněný Michal Z.
zaparkoval na parkovišti u Restaurace U Zvonu a přesedl si k němu do Superbu na
sedadlo spolujezdce. Obviněný Lumír M. zatím čekal na autobusové zastávce u
benzínové pumpy ve Vrbici. Následně ho předjel a on za Superbem pokračoval. Jeli
v podstatě hlavní cestou pod stadiónem Bazaly. Po příjezdu k ostravské garáži
obviněný Michal Z. vystoupil, obviněný Lumír M. za nimi zastavil a on sám objel
jedno bezpečnostní kolo podél garáží. Když se vrátil zpět, byl Renault poškozeného
již nacouvaný před vrata garáže a poškozený byl uvnitř garáže, kam ho sám dal
obviněný Lumír M. Tentýž spoluobviněný mu také řekl, aby mu dal pistoli, a proto do
hlavně pistole zasunul jeden náboj a tuto spoluobviněnému předal. Obviněný Lumír
M. vstoupil sám do rozsvícené garáže a zavřel dveře. Obviněný Michal Z. hlídal asi
30 metrů od garáže. Po zavření dveří M. se ozval výstřel, který ale nebyl nijak zvlášť
hlasitý. Za půl minuty vyšel obviněný Lumír M. ven a zavřel dveře, byl čistý, bez krve
na oděvu a zbraň mu vrátil zpátky. Co se týče nábojnice, tak ta musela zůstat na
místě činu. On a obviněný Michal Z. měli každý jeden nový telefon, včetně SIM karet,
pořízených pouze pro tuto akci. Podle dohody obviněný Michal Z. jel do své hospody
xxx, své auto nechal na parkovišti u restaurace U Zvonu a přesedl si k obviněnému
Lumíru M. na místo spolujezdce. Následně odjeli k domu poškozených. Zajeli autem
až k bočnímu vchodu do domu, kde se pokoušel klíči nalezenými u poškozeného
otevřít vstupní dveře do domu, což se mu ale nepodařilo. Ke dveřím však přišla
poškozená a otevřela je sama, asi se domnívala, že se vrací poškozený M. Posléze
vše proběhlo velmi rychle, on v podstatě celou dobu klečel na zemi, když se
pokoušel odemknout, a proto se na poškozenou vrhl obviněný Lumír M., který ji
během několika sekund přemohl a povalil na zem. Zůstala ležet na podlaze ve
vstupní místnosti, kde ji obviněný Lumír M. spoutal lepící páskou. Také jí dal přes
ústa pásku, aby nekřičela. Potom prohledali dům, byl ve všech místnostech a snažil
jsem se najít finanční hotovost, což se mu nepodařilo. Mezitím obviněný Lumír M.
našel peníze ve vstupní místnosti, neví o jakou částku se jednalo. Ve stejné
místnosti našel tašku velikosti asi formátu A5, uloženou na skříni, ve které byly další
bankovky a mince. Obviněný Lumír M. se ptal poškozené, kde jsou další peníze,
jmenovaná, byť měla pásku, tak jí bylo rozumět. Řekla, že peníze se nachází u pana
K. a že doma nejsou. Pak podle plánu odpojil počítač ve vstupní místnosti, neboť se
tam mohly nahrávat záběry z kamerového systému. Při prohlídce obýváku našel
zapnutý monitor, na kterém byl obraz složený ze čtyř obrázků snímaných čtyřmi
kamerami. Tam také objevil záznamové zařízení, které odpojil a vzal s sebou. V
domě se takto zdrželi asi 20 minut. Po ukončení prohlídky nejprve naložili na zadní
sedadla vozidla poškozeného věci, které z domu vzali a poté uložili do kufru
poškozenou stejným způsobem jako poškozeného. V té době si na poškozené
pokračování
14
sp.zn. 30T 1/2014
nevšiml žádných poranění, byla živá a obviněný Lumír M. jí přitom říkal, že ji odvezou
za poškozeným. Posléze zatelefonoval obviněnému Michalu Z., že může vyjet z
hospody xxx, směr Ostrava. Potkali se opět na parkovišti u restaurace U Zvonu, kde
obviněný Michal Z. odstavil své auto a nasedl k němu na místo spolujezdce. Do
Ostravy jeli stejnou cestou jako poprvé. U ostravské garáže obviněný Michal Z.
vystoupil a on sám zase udělal kolečko kolem garáží. Následně zastavil u garáže a
tentokrát pomohl obviněnému Lumíru M. zanést poškozenou dovnitř. Tam poprvé
viděl výkop, ve kterém na zádech ležel poškozený. Na hlavě měl pletenou čepici,
nasazenou až po bradu. V okolí hlavy byla krev, hlava směřovala k zadní stěně
garáže, nohy směrem ven. Byl určitě mrtvý. Poškozenou položili vpravo u vstupu.
Obviněný Lumír M. ho poslal pro pistoli, kterou opět nabil jedním nábojem a zatímco
obviněný Michal Z. hlídal venku, vstoupil do garáže a zavřel zevnitř dveře. Otočil se
čelem ke dveřím, aby to neviděl, načež se ozval výstřel, který byl hodně hlasitý.
Potom viděl, jak obviněný Lumír M. chytil poškozenou za paže a hodil ji do té díry,
poškozená ležela u hromady hlíny a obviněný Lumír M. jí přiložil pistoli zřejmě k
pravému spánku, a to úplně natěsno. Samotný výstřel neviděl, neboť se otočil. Po
střelbě vzal pistoli a šel ven. Mezitím do garáže přišel obviněný Michal Z. Bylo
dohodnuto, že druhý den, v pátek ráno, v rámci svých pracovních povinností tam
přijede obviněný Lumír M., všechno zaháže hlínou a zabetonuje a zbytek hlíny
odveze v připravených pytlích. Byl toho názoru, že ta garáž by měla zůstat zamčená
navždy, zbylí spoluobvinění byli jiného názoru, tj. že by se měla pronajmout.
Obviněný Michal Z. tedy vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Jelikož delší dobu
nikdo nevycházel, šel se podívat, co tam dělají a následně viděl, jak oba zahazují
lopatami díru v garáži. Řekl jim, jestli se nezbláznili, že musí odjet pryč a ať toho
nechají. Má zato, že těla již nebyla vidět. Větší část hlíny ovšem byla ještě nahoře.
Na parkovišti u restaurace U Zvonu přeložil z Renaultu poškozeného všechny věci do
kufru svého auta. S obviněným Lumírem M. měl za úkol vrátit to auto k domu
poškozených a to proto, aby vypadalo věrohodně, že se ztratili. Obviněný Lumír M.
autem zajel k domu poškozených, následně nastoupil do Superbu a společně odjeli
do bohumínské garáže, přičemž zaparkovali u nemocnice. Jakmile dorazil do garáže
i obviněný Michal Z., otevřeli nalezenou tašku, kde byly pouze dva balíčky, každý v
hodnotě 100.000,- Kč, přičemž se jednalo o prostředky, které našel M. Zbytek, tj.
30.000,- Kč, bylo v tisícikorunových bankovkách a jiných nominálních hodnotách,
dále se v ní nacházely ještě různé bankovky eura v hodnotě asi 200 EUR a asi 100
zlotých, na dně byly mince, které rozdělil na tři stejné hromádky. Z tak malého
množství peněz byli všichni zklamáni. Obviněný Michal Z. mezitím rozpočítával
peníze a také dělal tři hromádky. Dal pouze bokem peníze, které investoval do
přípravy té akce, tj. asi 10.000,- Kč. Pak obviněnému Michalu Z. zbylí spoluobvinění
dali díl na zakoupení ostravské garáže, každý 9.000,- Kč. Jakmile si vzal svůj díl,
rozloučil se a odjel na Slovensko. Obviněný Ing. B. dále dodal, že chtěli ještě udělat
falešnou stopu, kdy Michal Z. si koupil v Polsku telefonní kartu, přičemž když odjížděl
na Slovensko, tak mu obviněný Michal Z. zavolal na telefon poškozeného, který měl
u sebe. Po ukončení tohoto telefonátu mobil zničil. Toto provedl za Karvinou,
směrem na Český Těšín. Co se týče věcí, které se použily, mimo oblečení
spoluobviněných, tak ty odvezl na Slovensko a hodil je v práci, včetně zbraně, do
indukční pece, v níž se taví kov. Zbylých 8 nábojů vyhodil někde do řeky na
Slovensku. Obviněnému Lumíru M. dal slzný sprej, aby vystříkal vnitřek vozidla. K
dotazům dále uvedl, že o hydroxidu sodném neví nic. Lepící pásky kupoval obviněný
Michal Z. v Baumaxu na klubovou kartu, u čehož byl. Pásku přes ústa dali pouze
poškozené, nikoliv poškozenému, jmenovaná měla u sebe telefon, který pak
pokračování
15
sp.zn. 30T 1/2014
obviněný Lumír M. zahodil v garáži, zřejmě do toho výkopu. Obviněný Michal Z.
spěchal na provedení akce z toho důvodu, neboť potřeboval hodně peněz.
Jmenovaný spoluobviněný zůstal dle dohody v restauraci xxx, neboť chtěl takto
získat alibi. Telefon poškozeného měl u sebe od okamžiku zpacifikování
poškozeného v bohumínské garáži. Zůstal u něj až do okamžiku, kdy ho v Karviné
vypnul. Pak ho zničil na Slovensku. Neviděl, v jaké poloze poškozená ležela v jámě,
jen slyšel dopad těla. Pokud se jedná o dobu setrvání u garáže v Ostravě, pak druhý
příjezd byl delší, připadalo mu to nekonečné, ale řádové to bylo v minutách. Kuklu
použil u pacifikace poškozeného a dále při vniknutí do domu poškozených, v garáži v
Ostravě ji už neměl. Obviněný Lumír M. říkal, že se maskovat nemusí, že to nebude
potřebovat. Měl samozřejmě kšiltovku a kapuci, ale kuklu nikoliv. On sám se
maskoval z toho důvodu, protože si myslel, že by to mohlo dopadnout ještě jinak,
tedy že by ti lidé nemuseli zemřít. Po spáchání skutku byl v kontaktu pouze s
obviněným Michalem Z., s nímž si telefonoval. Jednalo se ale o běžnou konverzaci, o
události nehovořili. Důvodem pro účast na celé akci byla z jeho strany chamtivost. Žil
sice od výplaty k výplatě, ale finanční problémy neměl. U sebe měl pouze jednu
pistoli, která byla bez jakýchkoliv úprav, bez tlumiče. Domnívá se, že obě nábojnice
by měly zůstal logicky na místě činu, že by je někdo sbíral, či s nimi manipuloval, to
neviděl. Obviněný Lumír M. neměl s řízením Renaultu poškozeného žádné problémy.
Jen mu během jízdy svítily pouze parkovací světla. Během akce došlo jen ke dvěma
nepodstatným odchýlením od původního plánu. To první bylo, když přejel (myšleno
Ing. B.) parkoviště, kde se přesedalo. Druhé nastalo v okamžiku, kdy při cestě do
domu poškozených odbočili dříve. Kdo odemykal ostravskou garáž v prvním případě,
to neví, ve druhém odemykal i zamykal obviněný Lumír M. Když se dne 17.2.2013
připravovali, obviněný Lumír M. říkal obviněnému Michalu Z., že kdyby to nevyšlo a
posledně jmenovaný mluvil, tak si to obviněný Lumír M. odsedí a pak ho zabije. V
případě poškozeného použili po předchozí dohodě látku, kterou mu vpíchli do žíly.
Sám poškozeného držel a obviněný Lumír M. mu ji vpíchl do žíly na paži ruky, které,
to neví. Neví ani, jak se látka jmenovala a zda účinkovala. Poškozeného měla
omámit. Na volném listu papíru, který tvoří přílohu protokolu, načrtl postavení vozidel
u ostravské garáže. Obviněný Michal Z. stál na rohu lesíku, na pozemní komunikaci.
Při hledání poškozených policií měl obviněný Michal Z. uvádět, že od něj poškozený
odjel. Proto také jel během skutku do hospody, aby měl alibi. Finanční částku ve výši
60.000,- Kč, kterou trestným činem získal, použil pro vlastní potřebu.
Obviněný Ing Jiří B. v rámci vazebního zasedání konaného dne 12.4.2013
(č.l. 810 – 811) se vyjádřil toliko ke své osobě, nikoliv k věci.
Následně
obviněný Ing. Jiří B. vypovídal dne 24.7.2013 (č.l. 954 – 957), kdy
se nejdříve vyjádřil k výpovědím svědků Lukáše B. a Renáty B., ke kterým mj. uvedl,
že on osobně v bytě poškozených manželů M. trezor nenašel ani neviděl. Není mu
proto jasné, kde tito jmenovaní svědci přišli k sumě 1.500.000,- Kč, kterou měli z
domu odcizit. Dále uvedl, že jeho spolupachatelé měli již před akcí nachystaný
hydroxid, kterým chtěli těla polít. On ale trval na tom, aby se tato věc neuskutečnila,
protože to nemá smysl používat, když už jsou mrtví. Kdo s hydroxidem přišel, to neví.
Spoluobvinění mu ale řekli, že těla polijí tak, aby je nikdo nepoznal. V průběhu
měsíce ledna nebo února letošního roku byl také kontaktován obviněným Michalem
Z., aby zakoupil na Slovensku paralyzér, který potřeboval obviněný Lumír M.
Nakonec se však paralyzér kupoval v Ostravě. K dotazům policejního komisaře pak
pokračování
16
sp.zn. 30T 1/2014
uvedl, že zbraň, která byla použita k zavraždění poškozených, byla natažena, náboj
byl v nábojové komoře a byla připravena ke střelbě. V zásobníku žádný náboj nebyl.
Protože obviněného Lumíra M. neznal, žádný další náboj mu nedával, neboť nechtěl
skončit jako třetí. Obviněný Lumír M. chtěl po něm zbraň už před odjezdem z garáže
v Bohumíně. On mu ji však nedal, protože první, co mu spoluobviněný řekl, bylo to,
že kdyby jej zastavili policisté, tak mu je jedno, jestli tam dá dva, nebo tři lidi.
Spoluobviněnému nic k manipulaci se zbraní nevysvětloval, předpokládal, že to zná.
Následně mu byla předložena kniha s různými typy zbraní, ve které s
pravděpodobností na 99 % označil zbraň vyobrazenou na straně 169, pod pozicí
číslo 29.1 (viz příloha k výslechu – č.l. 961). Jednalo se o zbraň ráže 7,65 značky FN.
Byla plně funkční a bez úprav, rovněž střelivo bylo bez úprav. Žádnou další zbraň
neměl. Když se k činu připravovali, tak mu obviněný Lumír M. řekl, že poškozené
chce zabít krompáčem. Zbraň mu dal tedy proto, že podle jeho názoru byla vhodnější
pistole.
Obviněný dále dne 4.8.2013 (doručeno 7.8.2013) policejnímu orgánu
písemně sdělil (č.l. 916 – 916 v.t.), že během vyšetřovaného jednání telefonoval
pouze jedenkrát, a to spoluobviněnému Michalu Z. z domu poškozených s tím, že má
vyjet směrem na Ostravu. Není tedy pravdou tvrzení spoluobviněného Lumíra M.,
podle něhož během inkriminované doby několikrát telefonoval a bylo mu
telefonováno. Dále uvedl, že spoluobviněný Lumíra M. vypovídá pravdu ohledně
předmětu odhozeného do lesíku u garáže v Ostravě – Slezské Ostravě. Jedná se o
drobný, blíže nespecifikovaný předmět, vyrobený se dvou různých kovů, přičemž
pokud se tento předmět podaří nalézt, bude zjištěno, kdo střílel.
Naposledy v řízení přípravném se vyjádřil dne 26.9.2013
obviněný Ing. Jiří B.
(č.l. 962 – 964), kdy v úvodu výslechu vyjádřil souhlas s účastí u rekonstrukce. Dále k
věci uvedl pouze tolik, že v době, kdy se nacházel v domě poškozených, telefonoval
pouze jednou, a to obviněnému Michalu Z., aby vyjel z restaurace xxx do Ostravy. K
drobnému předmětu, který měl vyhodit do lesíka naproti garáži ve Slezské Ostravě
dodal, že v danou chvíli se k tomu nechce blíže vyjadřovat.
Během rekonstrukce provedené dne 28.11.2013 (viz
protokol o rekonstrukci
s přiloženou fotodokumentací a videozáznamem – č.l. 1118 – 1235) v řadové garáži
nacházející se v Ostravě – Slezské Ostravě obviněný názorně, v souladu se svými
předchozími výpověďmi, demonstroval činnost svou, jakož i spoluobviněných, na
místě činu, během jednotlivých příjezdů ke garáži. Nalézací soud považuje za nutné
akcentovat některé skutečnosti. Obviněný Ing. B. připouští existenci zbraně
s tlumičem a zejména popisoval jednotlivé úkony související s touto zbraní včetně
způsobené závady, díky které nebylo možno tuto zbraň použít. Rovněž označil místo,
kam měl odhodit náboj vytažený z neúčinné zbraně (č.l. 1193 – 1195, foto č. 91 –
95). Za podstatné rovněž je nutno označit prostor, kam dle obviněného Ing. B.
položili poškozenou M. poté, co ji vytáhli z kufru auta (č.l. 1204 – 1205, foto č. 103 –
105). Obviněný rovněž za pomocí figurantů znázornil postavení poškozené v době
střelby obviněným M. a taktéž postavení M. v době střelby na poškozenou M. (č.l.
1207 – 1209, foto č. 108 – 110, č.l. 1233 – 1234, foto č. 61 – 64). Nalézací soud
rovněž akcentuje, že rekonstrukce byla zadokumentována, jak shora uvedeno, i na
DVD, kdy tato média byla v rámci dokazování u hlavního líčení zprocesněna a
pokračování
17
sp.zn. 30T 1/2014
nalézací soud se s těmito záznamy rovněž seznámil a jejich obsah vyhodnotil ve
smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř.
Obžalovaný Ing. Jiří B. u hlavního líčení k obsahu obžaloby mj. uvedl, že
výpovědi učiněné před policejním orgánem jsou pravdivé, tyto si přečetl a dobrovolně
je podepsal. Opětovně se vyjádřil k osobám spoluobžalovaných, shodně se svými
výpověďmi v řízení přípravném potvrdil, že prvotní iniciativa související s oloupením
poškozeného M. byla vyvinuta právě jeho kamarádem spoluobžalovaným Z. Posléze
popisoval schůzky včetně dohody, jež se vztahovala jak k fázi přípravné, tak
k samotné realizaci skutku, kdy u této dohody byli přítomni všichni tři. Nalézací soud
konstatuje, že v zásadních, podstatných rysech byla výpověď obžalovaného Ing. B.
shodná s jeho vyjádřením v řízení přípravném. Akcentovat je možno některá další
vyjádření, a to zejména k dotazům soudu a stran. Ing. B. potvrdil, že během schůzky
dne 17.2.2013 v Bohumíně se všichni tři dohodli na loupežném přepadení manželů
M., kteří měli v rozhodné době disponovat značnými finančními prostředky s tím, že
si vzájemně rozdělili úlohy týkající se přípravy a posléze samotné realizace skutku,
kdy součástí dohody byl i závěr o nutnosti usmrcení obou poškozených z důvodu
zabránění jejich vyzrazení co by pachatelů po provedení přepadení, kdy zmíněné
usmrcení mělo být realizováno zastřelením. Nepočítali s variantou, dle které by
v rodinném domě poškozených mohla být v rozhodné době další osoba, spoléhali na
informace a znalost poměrů obžalovaného Z. Střelnou zbraň měl zajistit on (myšleno
Ing. B.), kdy tento v rozhodné době disponoval dle svého vyjádření dvěma zbraněmi,
a to stříbrnou pistolí specifikovanou v obžalobě ráže 7,65 mm, druhá pistole byla
černá, jednoranná s tlumičem ráže 5,56 mm. Obě zbraně včetně nábojů měl s sebou
28.2.2013, obě byly funkční. Těsně před použitím pistole v garáži na Slezské Ostravě
měl obě zbraně položené ve svém vozidle na zadním sedadle v tašce, náboje měl
v kapse. K cílenému dotazu, z jakého důvodu nepoužili zbraň s tlumičem, uvedl, že
když byl vyslýchán, odpověděl k dotazům státního zástupce na jeho otázku, jestli
v rozhodné době „tam byly dvě zbraně“, uvedl, že nebude odpovídat, neboť tuto
informaci si chce nechat k soudu. Skutečnost, ke které se nevyjádřil, považoval za
jedinou možnost jak dokázat, že v rozhodné době nestřílel. Zmíněnou situaci dále
popsal tak, že když přijeli poprvé ke garáži a M. z této vyšel, požadoval po něm
zbraň. On vytáhl černou zbraň s tlumičem, zasunul do ní náboj, přičemž při
„uzavírání“ náboj poškodil. Zbraň otevřel a zmíněný náboj odhodil, vzal druhý,
zasunul, uzavřel a zkusmo vystřelil do lesíku, což nebylo slyšet, neboť jak již bylo
zmíněno, zbraň byla opatřena tlumičem, avšak za této situace došlo k závadě, neboť
náboj již nešel z komory vytáhnout, zbraň byla nefunkční a M. tudíž požadoval zbraň
druhou, kterou po opatření jedním nábojem mu předal. Z toho důvodu požadoval po
policejním orgánu nalezení náboje za situace, kdy M. upozorňoval, že před garáží
s něčím manipuloval a něco odhodil. Odhazoval náboj, který byl poškozen uzávěrem
při popsané manipulaci zbraně. Činnost se zbraní předvedl v rámci prověrky. Ing. B.
rovněž uvedl, že v konečné fázi obě popsané zbraně na Slovensku zničil. Informace
spoluobžalovaného Z. o finanční hotovosti u poškozených M. byla taková, že tito
v rozhodné době budou disponovat s částkou 1 – 3 mil. Kč. V případě, že by
poškozený M. neřekl, kde má uložené peníze, měl tyto informace od jmenovaného
dle předchozí dohody získat M., neboť tento, jak sám uvedl, měl zkušenosti. Z.
v ostravské garáži zapojil elektřinu, M. měl připravenou „horkovzdušnou pistoli“ pro
případ event. získávání informací od poškozeného, k čemuž však nedošlo.
K opětovnému dotazu Ing. B. potvrdil, že v rámci své dohody v souvislosti
pokračování
18
sp.zn. 30T 1/2014
s loupežným přepadením poškozených počítali s tím, že v domě poškozených se
bude nacházet Jarmila M., kterou rovněž budou muset usmrtit, což všichni tři předem
věděli a s tímto včetně něj (myšleno Ing. B.) souhlasili. Kdo konkrétně zakoupil
hydroxid sodný (louh), neví, byli to však spoluobžalovaní, kteří jej chtěli použít,
s čímž on nesouhlasil, neboť mu to připadalo zbytečné. O hydroxidu sodném se
dozvěděl zřejmě až když tento byl zakoupen, neboť „v původním plánu to asi
nezaznělo“. Pokud byl upozorněn, že u hlavního líčení v rámci svého vyjádření se
nezmínil o použití „utišujícího prostředku“ vůči poškozenému M., pak pouze uvedl, že
odkazuje na své vyjádření před policejním orgánem, neboť u hlavního líčení si na to
nevzpomněl. Pokud se ve své druhé výpovědi v přípravném řízení nezmiňoval o
druhé pistoli s tlumičem, pak se k této situaci již vyjádřil, bylo to záměrné, neboť „si to
chtěl nechat jako trumf“ a chtěl s tím vystoupit až před soudem. Přečetl si totiž
výpovědi spoluobžalovaných a zjistil, z čeho jej obviňují, přestože „to neudělal“, proto
se o druhé pistoli, jak již opakovaně uvedl dříve, nevyjadřoval. Z rodinného domu
poškozených odnesli zhruba 230.000,- Kč, které si posléze rozdělili. Akcentoval, že
on sám v rodinném domě poškozených trezor nenašel. Pokud byla odcizena
mnohem vyšší částka, mohl to udělat M., event. ten člověk, který vlezl dovnitř do
domu první rozbitým oknem po spáchání akce. Dle tvrzení Z. trezor v domě
poškozených měl být, byli připraveni na to, že jej buď otevřou na místě samém nebo
odnesou, avšak jak již uvedl, nenalezli jej. V další části své výpovědi obžalovaný Ing.
B. opětovně rozvíjí svou teorii, proč se dříve nezmínil o zbrani s tlumičem, na což
soud odkazuje. K cílenému dotazu, ve kterých dnech v únoru 2013 přijížděl ze
Slovenska do ČR, uvedl, že si pamatuje na termíny 17.2., 27.2., 28.2.2013, připouští
i možnost 22.2.2013, avšak na tuto návštěvu si nepamatuje. Rovněž si nepamatoval,
že by přepadení poškozených bylo naplánováno již na 22.2.2013. Základní
podmínka realizace jejich dohody byla v tom, že poškozený na žádost Z. přijde do
jeho garáže, což znamená, že bez této „spolupráce poškozeného“ nebylo možno
jejich dohodu realizovat. Připustil, že paralyzér se Z. mohli zakoupit 22.2.2013. Proč
požadovali spoluobžalovaní Z. a M. jeho spolupráci vysvětlil tím, že Z. konstatoval,
že do domu poškozených jít nemůže, neboť v této ulici bydlí jeho tchán a on, i kdyby
byl maskovaný kuklou, mohl by být rozpoznán s ohledem na jeho charakteristickou
postavu. Proto Ing. B. jako třetího hráče potřebovali. Když vstoupil do bohumínské
garáže u Z., poškozený M. již ležel na břiše a na zádech mu klečel M. Slyšel
v činnosti paralyzér, ruce měl poškozený spoutané za zády. Jak před domem
poškozených M., tak uvnitř byl maskován kuklou. Po vstupu dovnitř do domu
poškozených M. zůstal v místnosti, kde byla pracovna M. a kde se posléze objevil
trezor, kdy v těchto místech ležela i poškozená. On se pohyboval po celém obydlí.
Samotný výstřel ze zbraně, kterou držel v ruce M. v ostravské garáži, vůči poškozené
neviděl, avšak viděl, jak ji tento „přiložil zbraň k hlavě“. On sám neměl obavy z použití
zbraně M. vůči jeho osobě, neboť v té době mu věřil, což musel, když s ním prováděl
takovou věc. Nikomu se nezmiňoval, že by v rozhodné době u M. mělo být k dispozici
13 mil. Kč. Připustil, že původně Z. s M. měli vymyšleno uchování těl poškozených
na chatě Z. někde u Bruntálu. Tuto informaci však nikomu neříkal, nechtěl to
komplikovat. I v rámci původního plánu byla dohoda od samého počátku, že těla
budou zakopána. Přepadení poškozených mělo být realizováno 28.2.2013, avšak
nebylo to stoprocentní, realizace byla podmíněna přítomností poškozeného M., jak již
popsal. Pokud by jej Z. k sobě do garáže nevylákal, pak by to nemohli udělat. O
konkrétní garáži v Nové Vsi nevěděl. Současně však dodal, že Z. na internetu hledal
různé garáže a zda mezi těmito byla i garáž v Nové Vsi, neví, avšak jediná, která
přicházela v úvahu a jež se dala použít, byla garáž v Ostravě – Slezské Ostravě Na
pokračování
19
sp.zn. 30T 1/2014
Burni. K cílenému dotazu adresovanému Ing. B., proč došlo k vpichování
poškozenému nějaké omamné látky za situace, kdy tento byl již zpacifikován
paralyzérem a byl svázán, uvedl, že takto jednali s ohledem na předchozí dohodu,
přestože to bylo zbytečné. Omamnou látku donesl on, avšak vpichoval ji M., neboť
on to neumí. Obžalovaný B. na své verzi setrval i v rámci
konfrontace se
spoluobžalovanými Z. a M.
Obviněný Lumír M. byl poprvé vyslechnut dne 14.3.2013 (č.l. 965 – 978), ke
své osobě uvedl, že se po zdravotní stránce cítí v pořádku. Nikdy v minulosti nebyl
psychiatricky vyšetřován či léčen, alkohol užívá střídmě, nijak často. Drogy v
současné době neužívá vůbec. K předmětu výslechu vypověděl, že s poškozeným
Zbigniewem M. se poprvé potkal v hospodě xxx, asi před půl nebo třičtvrtě rokem.
Pak u něj pouze pracoval při výstavbě jeho domu, a to asi jen dvě hodiny. Říkalo se
o něm, že je lichvář. O tom, že by měl doma větší finanční hotovost však nevěděl. Od
poškozeného si nikdy nevzal žádnou půjčku. Jarmilu M. viděl jen během práce na
domě, jinak ji vůbec nezná. Spoluobviněného Michala Z. zná něco přes 15 let,
rozvedl se (myšleno Z.) kvůli němu. Vzhledem k tomu, že nikde nemohl sehnat práci,
šel proto pracovat k němu, avšak po pracovní stránce je mezi nimi všechno v
pořádku. Také pokud jde o rodinu, nemají žádný problém. Spoluobviněného Ing.
Jiřího B. moc nezná. Poprvé jej viděl dne 27.2.2013, kdy se s ním sešel v garáži
obviněného Michala Z. Druhý den opět přijel k obviněnému Michalu Z. do garáže
kvůli penězům za práci. Po vstupu do garáže uviděl sedět obviněného Michala Z. a
poškozeného, nad kterým stál obviněný Ing. Jiří B., který na hlavu poškozeného mířil
černou a dlouhou pistolí. Přitom mu posledně jmenovaný obviněný řekl, aby zavřel
dveře. Když chtěl z garáže odejít, řekl mu obviněný Ing. Jiří B., že má zůstat a
zároveň dostal od něj pokyn, aby mu podal pouta, která ležela na stole, kterými
spoutal poškozenému ruce za zády. Uvnitř garáže stálo černé auto patřící
poškozenému. Na žádost obviněného Jiřího B. pomohl naložit poškozeného do kufru
černého auta. Zatímco obviněný Michal Z. někam odešel, obviněný Jiří B. mu řekl, že
už je v tom a že jim pomůže. Na nic se neptal a nasedl do vozidla poškozeného na
místo řidiče a vyjel s obviněným Jiřím B. směrem na Ostravu, přičemž zastavili u
nějaké hospody kousek za Bohumínem, kam po chvíli přijel i obviněný Michal Z.
Chvíli se na místě něco řešilo a pak pokračovali na Ostravu. Jelikož mu zhasl motor
u Renaultu Laguna poškozeného, zůstal na chvíli stát na autobusové zastávce. Auto
se mu ale hned podařilo nastartovat, a proto pokračovali v cestě do Ostravy s tím, že
první jel obviněný Jiří B. Není si přitom jistý, zda poprvé nebo podruhé jel i obviněný
Michal Z. Garáž v Ostravě, ke které přijeli, už znal, neboť dne 24.2.2013 nakoupil s
obviněným Michalem Z. v Baumaxu 5 nebo 6 pytlů betonové směsi, kterou do této
garáže přivezli. Obviněný Michal Z. mu k ní uvedl, že ji koupil a že v ní potřebuje
udělat kanál, aby se v ní dala spravovat auta. Obviněný Michal Z. garáž odemkl a
řekl mu, jak má být kanál široký a dlouhý. Hloubka měla být taková, aby se tam dalo
chodit. Dne 25.2.2013 si od obviněného Michala Z. opatřil kango, krumpáč a lopatu a
svým Renaultem odjel do ostravské garáže, kde asi tři hodiny kopal, přičemž hlínu
odhazoval na bok. Když za ním přijel obviněný Michal Z., řekl mu, že už má přestat,
protože kango musí vrátit. Dne 28.2.2013, po příjezdu k ostravské garáži, společně s
obviněným Jiřím B., na základě jeho požadavku, vytáhli spoutaného poškozeného z
auta a zanesli ho do garáže. Byl tam s nimi i obviněný Michal Z., který do garáže
nevstupoval. Poškozeného v garáži posadili na zem, načež on odešel zhasnout
světla v autě. Když se mu to podařilo, obviněný Jiří B. už zavíral dveře od garáže a
pokračování
20
sp.zn. 30T 1/2014
říkal, že pojedou vrátit auto poškozeného. Na zpáteční cestě řídil Renault
poškozeného. Spoluobvinění jeli v druhém autě. Na parkovišti, kde již byli předtím, si
obviněný Michal Z. přesedl do svého auta, přičemž obviněný Jiří B. si přisedl k němu,
do auta poškozeného a řekl, že auto zavezou k domu poškozených. Měl u sebe
pistoli a řekl mu, ať nedělá blbosti. Obviněný Michal Z. s nimi nejel. Po příjezdu k
domu poškozených zaparkovali pod přístřeškem, po vystoupení z auta otevřela dveře
od domu poškozená. Co se dělo v tom okamžiku neví, protože se nakláněl do auta a
snažil se zhasnout světla. Když se otočil, byla už poškozená na zemi v domě.
Obviněný Jiří B. ji asi srazil, což ale neviděl. Zavřel dveře od domu a obviněný Jiří B.
poškozené v chodbě domu hned za dveřmi zalepil přinesenou páskou pusu a ruce a
řekl mu, ať ji hlídá. Všiml si, že na zemi byla krev, zřejmě v důsledku toho, když byla
poškozená shozena. Obviněný Jiří B. chodil po domě, telefonoval a říkal, že to tam
není. Pak vzal věci, počítač, krabici vypadající jako video a tašku. Následně obviněný
Jiří B. opět telefonoval a říkal, že poškozenou vezme s sebou. Pomohl
spoluobviněnému naložit věci do auta a poškozenou do kufru vozidla. Během pobytu
v domě měl obviněný Jiří B. na hlavě kuklu staženou jen do očí a černé rukavice. On
sám neměl nic z toho. Obviněný Jiří B. poškozené říkal, že ji odvezou do Polska.
Sám si tedy sedl za volant vozidla poškozeného, obviněný Jiří B. vedle něj a odjeli od
domu. Přitom obviněný Jiří B. vytáhl pistoli, mířil s ní na něj a řekl, že pojedou do
Ostravy. Přijeli na již výše zmíněné parkoviště, kde si obviněný Jiří B. přesedl do
svého vozidla. Ještě předtím mu řekl, ať nedělá blbosti, že by na to mohl doplatit.
Spoluobviněný také zřejmě volal obviněnému Michalu Z., který se k nim se svým
vozidlem přidal a takto dojeli až k ostravské garáži, kde byl poškozený. Obviněný
Michal Z. otevřel dveře od garáže a společně s obviněným Jiřím B. vyložili
poškozenou z auta a položili ji vpravo za dveře. V tu dobu už byl poškozený hozený
do vykopané díry. Ležel v ní zřejmě na zádech nebo na boku. Na popud obviněného
Jiřího B. odešel vypnout motor vozidla. Jelikož se obviněný Jiří B. v garáži zavřel,
čekal, společně s obviněným Michalem Z. před garáží. Po chvíli obviněný Jiří B.
otevřel dveře garáže a oni vstoupili dovnitř, poškozená byla také hozená v díře, kde
ležela asi na břiše. Obviněný B. stál s pistolí v ruce a mířil mu na hrudník a řekl, že
když si to vykopal, tak to má taky zaházet. Jelikož byla v garáži ještě jedna lopata,
obviněný Jiří B. řekl obviněnému Michalu Z., že mu s tím má pomoct. Jak dlouho
společně díru zahazovali, to neví. Neví ani, jak poškození vypadali a zda byli mrtví či
nikoliv. Poté, co díru zaházeli, položili na to gumu. Při zahazování si všiml, že
obviněný Jiří B. poléval interiér vozidla poškozeného, a to sedadla a palubní desku,
nějakou tekutinou ze skleničky, kterou měl v kapse. Proč to dělal, to neví. Kdo garáž
zamykal, také neví. Obviněný Jiří B. mu řekl, že má nastoupit do auta poškozeného,
které odvezou k domu poškozených. Neví, proč to dělali. Opět tedy přijeli na
parkoviště, kde obviněný Jiří B. předtím nechal své auto. Do tohoto jeho vozidla
přenesli počítač. Pak mu obviněný Jiří B. řekl, že má sám auto odvézt před dům
poškozených, což učinil, přitom se kapesníkem snažil utřít otisky prstů na volantu,
řadící páce, klice u dveří i startovací kartě. Poté se oba dva vrátili do garáže
obviněného Michala Z. v Bohumíně, kde na posledně jmenovaného čekali. Přitom si
všiml, že obviněný Jiří B. má u sebe dvě pistole, jednu malou stříbrnou a druhou
malou černou, s delší hlavní, zřejmě tedy s tlumičem. V době, kdy čekali v garáži mu
obviněný Jiří B. sdělil, že pokud něco řekne, tak na to doplatí jeho rodina. Následně
obviněný Jiří B. s někým telefonoval, přičemž říkal, že to tam nebylo. Po příjezdu do
garáže obviněný Michal Z. mu dal slíbených 5.000,- Kč, což byla část výplaty, s tím,
že nemá peníze na celou výplatu. Následně odjel domů, kde nikomu neřekl o tom, co
se stalo. Bundu, kalhoty, boty a čepici zahodil do kontejneru za svým domem. S
pokračování
21
sp.zn. 30T 1/2014
obviněným Michalem Z. telefonicky hovořil následující den, jestli má pro něj peníze,
které mu dlužil za práci. Také se spolu bavili o tom, že jsou všude policajti. S
obviněným Jiřím B. se od té doby neviděl. K dotazům uvedl, že je toho názoru, že ho
úkoloval jenom obviněný Jiří B. Obviněný Michal Z. byl spíše v pozadí, v době, kdy
vstoupil do garáže v Bohumíně, neměl poškozený zalepenou pusu, jen seděl, neříkal
nic. V době, kdy nakládali do kufru poškozenou, tato dýchala, on měl krev na dlani
pravé ruky, „asi se někde otřel“.
Obviněný Lumír M. v rámci vazebního zasedání konaného dne 15.3.2013
(č.l. 861 – 861 v.t.) se vyjádřil ke své osobě a dále dodal, že na své výpovědi před
policejním orgánem trvá, nechce ji změnit či upřesnit, event. doplnit.
Obviněný Lumír M. v rámci doplňující výpovědi dne 29.3.2013 (č.l. 980 –
988) nad rámec své prvotní výpovědi dodal, že dne 28.2.2013 přišel do garáže
obviněného Michala Z. proto, neboť ten mu měl dát aspoň část výplaty. Se svým
vozidlem Renault Laguna zaparkoval u nemocnice, neboť v místě bydliště
obviněného Michala Z. se nesmí parkovat a dávají se tam botičky. Po vstupu do
garáže v Bohumíně přistoupil ke stolu, kde poznal poškozeného, u kterého si nevšiml
žádného zranění. Při přikládání pout obviněným Jiřím B. se tento nijak nebránil ani
nijak nereagoval, pouze si něco „hudlal pod nosem“. Poškozený byl po uložení do
kufru auta na zádech, nohy mu směřovaly směrem za spolujezdce. Obviněný Jiří B.
mu pak řekl, že pojede s nimi a že poškozeného odvezou do Polska. On sám řídil
auto poškozeného, přičemž před ním i za ním jela auta spoluobviněných. Na
parkovišti u restaurace U Zvonu zůstalo auto obviněného Michala Z., který si přisedl
do Škody Superb obviněného Jiřího B. Toto vozidlo pokračovalo do Ostravy jako
první, za ním jel on s Renaultem Lagunou Combi, kde v kufru ležel poškozený. U
garáže v Ostravě vzal poškozeného za nohy, obviněný Jiří B. pod paži a společně jej
odnesli do garáže, kde jej položili hned vpravo za dveře. Zřejmě měl svázané nohy.
Nevybavuje si, zda garáž zamykal obviněný Jiří B. nebo obviněný Michal Z. Klíče od
garáže po vykopání jámy vrátil zpět obviněnému Michalu Z. Neslyšel, že by se v
garáži něco dělo. Když dávali poškozeného do garáže, tak jevil známky života,
dýchal. Do očí mu neviděl, neboť měl zřejmě normálně nasazenou čepici. Když jeli
následně s obviněným Jiřím B. do domu poškozených, vzpomněl si, že odbočil do
špatné ulice a proto se musel vracet. Při vstupu do domu měl obviněný Jiří B. klíče s
červenou stužkou. V době, kdy se snažil vypnout světla u auta poškozeného, slyšel
malý hluk. Po vystoupení z auta už byly otevřené dveře do domu. Poškozená ležela
na břiše, její hlava směřovala ke dveřím. Zřejmě už měla ruce svázané páskou, tyto jí
směřovaly na záda. Neviděl, že by byla nějak zraněná. Nic neříkala, protože měla
zalepenou pusu páskou. Teprve těsně před odjezdem si všiml, že poškozená měla
obličej od krve, obviněný M. vyjádřil přesvědčení, že poškozená zřejmě zaznamenala
jeho obličej (č.l. 983). B. po naložení odcizených věcí z domu poškozených
rozhodl, že vezmou s sebou i poškozenou a odvezou ji do Polska. Při nakládání do
kufru poškozená dýchala, nohy měla umístěné ve směru ke spolujezdci. Když chtěl
odbočit na Polsko, obviněný Jiří B. mu řekl, že má jet na druhou stranu. Na dotaz
proč, odpověděl, že musí ještě do garáže. Z toho pochopil, že se jedná o ostravskou
garáž. Obviněný Michal Z. jel určitě za ním. U garáže ve Slezské Ostravě mu
obviněný Jiří B. řekl po vystoupení z auta a otevření „kufru od auta“, aby mu
poškozenou pomohl vyložit, vzal ji za nohy a pomohl B. tuto dát do garáže. Po
vstoupení již poškozeného neviděl, M. položili normálně na zem a B. mu řekl, ať
pokračování
22
sp.zn. 30T 1/2014
vypne auto a vyloží počítač, nahrávací zařízení a tašku, což udělal, zřejmě společně
s obviněným Michalem Z. Obviněný J. B. byl v té době v garáži. Poté je obviněný Jiří
B. zavolal do garáže, kde zaregistrovali se Z., že poškození jsou hození v díře.
Nedokáže si ovšem vybavit, v jaké poloze těla ležely. Už když je obviněný Jiří B.
volal, tak měl v ruce pistoli. Výkop pak společně s obviněným Michalem Z., tak jak to
pospal v minulém výslechu, zaházeli. Od krve nebyl, ale od hlíny měli určitě boty.
Obviněný Jiří B. poléval v autě poškozeného sedadla a palubovku v době, než odjeli
od garáže. Po příjezdu do garáže v Bohumíně říkal obviněnému Jiřímu B. něco v tom
stylu, že je problém, že jsou v průseru. On mu na to odpověděl, že pokud bude mlčet
a nikomu nic neřekne, tak se nic nestane. Jemu se však honilo hlavou, že už je v
průseru, protože neměl rukavice ani kuklu. O tom, že se něco takového odehraje
nevěděl, nebyl s nikým domluvený. K okolnostem výkopu dodal, že dne 24.2.2013
mu obviněný Michal Z. řekl, že koupil garáž, a protože bude rozjíždět kšeft s auty,
potřebuje vykopat kanál, aby se dostali pod auto. K rozměrům jámy, kterou měl
vyhloubit mu sdělil, že má být metr od zdi, šířka kanálu má mít šířku gumy, která
byla položena na zemi a hluboká na jeho výšku. Když zvedli gumu, byl tam beton.
Proto obviněnému Michalu Z. řekl, že potřebuje kango, což je bourací kladivo. Dále
říkal, že toho betonu je málo a že bude potřebovat ještě desky na „šalong –
bednění“. Obviněný Michal Z. odpověděl, že to zařídí. Ještě šli před garáž, kde mu
obviněný Michal Z. zapojil elektřinu. Jámu vyhotovil následujícího dne za tři hodiny,
kdy měl hotovou tu půlku do výšky jeho ramen, zbylou část už nedodělal, protože za
ním přijel obviněný Michal Z., že musí vrátit kango, které si vypůjčil od Milana S., měl
to tedy dodělat později. To, jestli byl nakoupený a následně v garáži uložený hydroxid
sodný, neví. Zbylé nářadí, tedy lopaty, včetně té, kterou obviněný Michal Z.
zahazoval jámu, zůstaly v garáži.
Obviněný Lumír M. dne 18.4.2013 doplnil (č.l. 989 – 993) své předchozí
výpovědi v tom smyslu, že „to, co vypověděl při minulých výsleších, je pravdou“. Dále
dodal, že poté, co poškozeného položil za dveře, na pravou stranu garáže v Ostravě,
tak při odchodu ven zaregistroval, že obviněný Jiří B. poškozeného zastřelil. což
přímo viděl (č.l. 990). Poškozený seděl, ale byl nakloněný dozadu. Nohy mu
směřovaly ke vratům garáže a hlava k čelní stěně. Obličej měl pak otočený k pravé
straně zdi, obviněný Jiří B. mu řekl, že má jít vypnout světla. Když se otáčel k
vratům, vytáhl posledně jmenovaný zpoza pasu černou pistoli, zřejmě s tlumičem, asi
pravou rukou. Při odchodu, v okamžiku, kdy se nacházel mezi dveřmi garáže, pak
uslyšel jeden výstřel, který nebyl příliš hlasitý. Zaregistroval, že poškozený byl střelen
do hlavy. Sám se s poškozeným předtím nebavil a neslyšel s ním hovořit ani
obviněného Jiřího B. Před střelbou poškozený určitě žil. Po střelbě již nebyl v garáži
a neviděl tedy polohu těla poškozeného. Neví, zda měl poškozený něco na obličeji.
Asi dva až tři kroky od garáže stál obviněný Michal Z., kterému po opuštění garáže
řekl, že obviněný Jiří B. poškozeného zabil. Obviněný Michal Z. jen vykulil oči a
zeptal se „Cože?“. Potom vyšel z garáže i obviněný Jiří B. a řekl pouze, že všichni
odjíždí. U aut, které se nacházely na cestě před garáží, bokem k ní, obviněný Jiří B.
něco vyhodil do lesíka. Následně jeli zpět do Bohumína a vše se odehrávalo tak, jak
již uvedl. Je ochoten podstoupit prověrku na místě. K dotazům dodal, že s
poškozeným manipuloval pouze v okamžiku, kdy ho dávali do garáže, pak už ne.
Pokud se jedná o poškozenou, trvá na tom, co uvedl ve svých předchozích
výpovědích. Příkazy obviněného Jiřího B. poslouchal proto, neboť se o sebe bál. K
upřesnění polohy poškozeného v garáži sdělil, že seděl na zemi a zády se opíral o
pokračování
23
sp.zn. 30T 1/2014
navršenou hlínu z výkopu. Hlavu měl obličejem otočenou k pravé zdi. Pistoli viděl v
tom okamžiku, když odcházel z garáže. To ještě s obviněným Jiřím B. mluvil a on mu
říkal, že má jít zhasnout světla. V tu chvíli vytáhl od pasu pistoli a mířil na
poškozeného. Obviněný Jiří B. přitom stál vedle poškozeného, na úrovni jeho
hrudníku a mířil na hlavu. Dále se vyjádřil k písemnosti, kterou dobrovolně vydal
policejnímu orgánu a jež mu byla doručena v úterý, týden před tímto výslechem.
Předal mu ji na vycházce osobně obviněný Michal Z., který mu také řekl, že dopis
napsal a že by se měl podle toho zařídit, protože mu stejně nikdo neuvěří, neboť je
jediný trestaný. Obsah písemnosti vnímá tak, že v některých věcech obviněný Michal
Z. lže a některé jsou pravdivé. Za pravdivé informace považuje ty, podle nichž pistoli
viděl u obviněného Jiřího B. a dále že poškozeného odvezli do garáže. Pravdivě píše
i o díře, kterou mu nechal kopat. Nepravdivé je to, že se domlouval se
spoluobviněnými na loupeži a že věděl, že díra je určena k zastrašení. Rovněž není
nepravdou, že s nimi podruhé obviněný Michal Z. nebyl. V dalším je to už celé
“popletené”.
Obviněný Lumír M. svou výpověď dále doplnil dne 1.8.2013 (č.l. 997 – 1000),
kdy uvedl, že poškozená v době, kdy byla převezena do garáže, napůl ležela a napůl
seděla, nohy jí směřovaly ven z garáže. Zády byla opřena o hlínu, která byla
navršená kolem stěny na pravé straně garáže. V době, kdy byl s obviněným
Michalem Z. v garáži, obviněný Jiří B. za nimi přišel a řekl, že pojedou zpátky do
Bohumína. U automobilu manipuloval s pistolí, načež se otočil bokem a pravou rukou
něco vyhodil směrem do lesa. O jaký předmět se jednalo, to neví. Ke zbraním, které
měl obviněný Jiří B. u sebe, uvedl, že jedna byla stříbrná a malá pistole, druhá byla
větší a černá pistole. Na této byl pak válec – tlumič. Tuto pistoli viděl pouze v
okamžiku, když ji měl obviněný Jiří B. v rukou. Poté co si obviněný prohlédl
předloženou knihu s vyobrazením různých druhů pistolí, určil pravděpodobně jako
menší pistoli tu, která se nacházela na straně 165, pod číslem 26 – 10. Co se týče
větší pistole, pak ta přibližně vypadala jako pistole vyobrazená na straně 209, pod
číslem 33 – 104 (č.l. 1002 – 1003). Pouze na ní byl onen tlumič. K výpovědi
obviněného Jiřího B. dodal, že sám nikdy nepronesl nic o krumpáči a ani neslyšel
nikoho z přítomných něco takového říci. Dále dodal, že nemohl v garáži ztratit brýle,
neboť bez nich nevidí. Přílohu protokolu o výslechu obviněného tvoří náčrtek
rozmístění osob a automobilů před garáží (č.l. 1001).
Dne 26.9.2013
obviněný vyjádřil (č.l. 1004 – 1006) souhlas s účastí u
rekonstrukce. Dále k věci uvedl pouze tolik, že si nepamatuje, že by se poranil, avšak
mohlo k tomu dojít při vykopávání jámy na pokyn Z. dne 25.2.2013, kdy neměl
rukavice.
Konečně dne 19.11.2013
obviněný vypověděl (č.l. 1007 – 1009), že není
pravdou skutečnost uváděná obviněným Michalem Z., týkající se jeho finanční
situace. Všechny své závazky až do zadržení pravidelně splácel, a to z finančních
prostředků, které získal prací u obviněného Michala Z., jakož i pracovní činností pro
jiné osoby. Jeho čistý výdělek za období 11 měsíců před zadržením mohl činit částku
ve výši cca. 340.000,- Kč.
pokračování
24
sp.zn. 30T 1/2014
Během rekonstrukce provedené dne 28.11.2013 (viz
protokol o rekonstrukci
s přiloženou fotodokumentací a videozáznamem – č.l. 1118 – 1235) v řadové garáži
nacházející se v Ostravě – Slezské Ostravě obviněný názorně, v souladu se svými
předchozími výpověďmi, demonstroval činnost svou, jakož i spoluobviněných na
místě činu, během jednotlivých příjezdů ke garáži.
Obžalovaný Lumír M. u hlavního líčení k obsahu obžaloby mj. uvedl, že
spoluobžalovaný Z. jako jeho bývalý zaměstnavatel mu uděloval práci, za kterou jej i
platil. 24.2.2013 se jej dotázal, zda má zájem o práci navíc, s čímž souhlasil, a proto
se domluvili na den následující, tj. 25.2.2013, na schůzce, kdy poté jej Z. zaveze „na
fušku“. Skutečně 25.2.2013 v práci skončil brzo, přijel do bohumínské garáže k Z.,
kde nechal své auto a posléze společně odjeli Z. transitem do Ostravy, kdy během
cesty mu sdělil, že koupil garáž v Ostravě, kde bude opravovat či překupovat auta a
žádal jej, aby mu „vykopal kanál“, který by umožňoval chodit pod autem. S takto
zadanou prací souhlasil s tím, že bude potřebovat desky, beton a další věci, a proto
koupili několik pytlů betonu. Zda Z. koupil i hydroxid sodný (louh) neví, přičemž tento
se často používal v práci. Nakoupené věci naložili do transitu a jeli do garáže
v Ostravě – Slezské Ostravě Na Burni, kde mu Z. dal klíče od garáže a vysvětlil mu
po odemčení, jak si výkop představuje. Po zvednutí položené gumy na zemi zjistili,
že se zde nachází betonová podlaha a v této souvislosti po Z. požadoval kango
(velké bourací kladivo), aby mohl beton rozbít. Taktéž Z. zapojil bez oprávnění
elektřinu. Klíče od garáže si ponechal. Vzhledem k tomu, že v pondělí měl krátkou
směnu, dohodli se, že po práci mu Z. předá kango, dále si vzal další potřebné nářadí
a do Ostravy odjel sám. Asi po třech hodinách práce se objevil Z. s tím, že „kango“
potřebuje vrátit a on dokope jámu příště. Garáž posléze byla uzamčena, Z. si vzal
klíče a oba odjeli pryč. Obžalovaný Lumír M. v rámci své zmíněné spontánní
výpovědi k obsahu obžaloby dále uvedl, že posléze se nic nedělo, až 27.2.2013 se
zastavil u Z. v garáži v Bohumíně, kde mu donesl pracovní výkaz a dohodli se, že po
příslušné kontrole mu Z. dá peníze následující den. Zmíněného 27.2.2013 to bylo
poprvé, co Ing. B. potkal v bohumínské garáži u Z., kde jej posledně jmenovaný
s nim seznámil. Následující den, tj. 28.2.2013, šel do práce, přičemž byl domluven se
Z., že mu dá výplatu a poněvadž měl svátek a chtěl si se synem někam zajít,
opakovaně kontaktoval Z., avšak tento telefon nezvedal, proto krátce po 17 hod.
odjel autem k Z. domů. Připustil, že v té době měl již vypito několik odlivek alkoholu
právě z důvodu oslav svého svátku se synem v přítomnosti sourozenců a rodičů.
Záměrně nejel autem až před garáž Z., neboť někdy došlo k situaci, že když tento
viděl něčí auto a věděl, že mu má dát peníze, dělal, že není doma, a proto automobil
nechal u nemocnice a ke zmíněné garáži šel pěšky. Po otevření dveří zjistil, že se
zde nachází Z., B. a M., kdy posledně jmenovaný seděl na židli, za ním stál B. a mířil
mu pistolí na hlavu. Nevěděl, co se děje, byl překvapený. B. jej vyzval, aby zavřel
dveře a současně dodal, že „když už je tady, tak jim pomůže“. Na stole ležela kovová
pouta, na žádost či pokyn B. mu je podal a tento je nasadil poškozenému na ruce,
posléze byl vyzván, aby pomohl B. poškozeného M. naložit do kufru auta, které stálo
v garáži. Jednalo se o auto M. Po krátkém rozhovoru mezi B. a Z. mu B. sdělil, že
pojede s nimi a pomůže jim. Nějak se nebránil, nic neříkal a nasedl do auta, avšak
toto startovalo na kartu, nikoliv na klíč, kterou měl u sebe B., kdy tento mu ukázal,
kam ji má zasunout. V té době ještě nevěděl, kam pojedou, takže jel za vozidlem
řízeným B. směrem na Ostravu. Posléze se obžalovaný M. vyjadřoval k technickým
problémům s vozidlem poškozeného, které on řídil, a dále uvedl, že poté, co přijeli
pokračování
25
sp.zn. 30T 1/2014
k ostravské garáži, zastavil za vozidlem B., Z. odemknul garáž a za pomocí B. vytáhli
z kufru vozidla poškozeného M., kterého zanesli dovnitř do garáže, vše na pokyn B.
Jednalo se o garáž, kde předtím kopal zmíněný kanál. Poškozeného položili na zem,
B. jej vyzval, aby šel vypnout motor od vozidla a zhasnout světla. Když se otočil a
odcházel, zaregistroval výstřel. Když vylezl ven, Z. stál za dveřmi, řekl mu, že B.
zastřelil M. Zanedlouho z garáže vyšel B., tuto zamknul a když se nacházeli u vozidla
poškozeného, tak B. něco vyhodil do lesíka, co, to neví, a řekl, že jedou do
Bohumína. Z. s B. nasedli do vozidla Škoda Superb, on do vozidla Renault, tedy do
vozidla poškozeného, a jeli zpět směrem na Bohumín. Následně obžalovaný M.
popisuje cestu k domu poškozeného dle instrukcí B., který mu řekl, že pojedou
k domu poškozených pro peníze. Lumír M. dále popsal, jakým způsobem se dostali
do domu poškozených, jakým způsobem zpacifikovali poškozenou M., kterou
posléze opětovně naložili do kufru jejich auta. Věci, které v domě našli, naložili do
auta. Posléze obdobným způsobem opětovně jeli před ostravskou garáž, kde pomohl
B. M. z auta přemístit do garáže, kde ji položili a B. jej vyzval, aby vyložili věci z auta
poškozeného do auta jeho, což oni respektovali, kdy zanedlouho se otevřely dveře
garáže, ze kterých vykoukl B., zavolal je dovnitř, kdy po vstupu zaregistroval ve
vykopané jámě obě hozená těla. Za této situace se Ing. B. na něj otočil, zamířil na
něj pistolí a řekl mu „když sis to vykopal, tak si to zahaž“. Tento pokyn pod pohrůžkou
střelné zbraně respektoval, začal díru zahazovat, k čemuž se zanedlouho přidal i Z.,
který byl rovněž B. vyzván, aby mu pomohl. Po zaházení položili na podlahu gumu,
Z. garáž zamkl a následně vozidlo poškozeného vrátili k jeho domu a sešli se u Z.
v garáži, kde mu tento předal 5.000,- Kč, které mu měl dát již odpoledne dle
předchozí domluvy a na to garáž opustil a jel domů. Výpověď spoluobžalovaného Z.
označil za lživou a nepravdivou, neboť se spoluobžalovanými neplánoval žádnou
loupež ani vraždu, připletl se k tomu náhodou a právě v tom spatřuje svůj podíl.
K dotazům soudu a stran obžalovaný M. dále uvedl, že s poškozenou nikdy od
blízkého kontaktu nepřišel, připustil, že jako zaměstnanec Z. jednou asi po dobu
dvou hodin vykonával nějaké stavební práce na pozemku poškozeného, se kterým
přišel do kontaktu pouze za situace, kdy jim tento nabízel nápoje na občerstvení. M.
viděl rovněž jednou v hospodě, když tento seděl vedle stolu. Posledně jmenovaný
však věděl, že pracuje pro Z. Dle jeho názoru vztahy se Z. přes všechny složitosti
týkající se jejich rodin byly standardní, vycházeli spolu normálně, zaměstnával jej
„načerno“, za což mu i řádně platil. S B. nemá žádný vztah, poprvé se s ním seznámil
v Z. garáži v Bohumíně 27.2.2013. Popřel, že by došlo k opakovaným schůzkám a
dohodám se Z. a B. S klíčema od ostravské garáže disponoval pouze 25.2.2013 po
dobu třech hodin, kdy vykonával uvnitř garáže práce (výkop jámy) na žádost Z., kdy
posledně jmenovaný po zmíněnou dobu nebyl přítomen. Od té doby klíče od garáže
neměl. Z. se vyučil elektrikářem, podnikal ve stavebních pracech, domnívá se, že
zabývat se opravou automobilu by nedokázal. Obžalovaný M. rovněž popsal, že
v souvislosti s vykopáním jámy v ostravské garáži navštívil pouze v jednom případě
se Z. Baumax či Bauhaus, kde nakoupili betonovou směs a nějaké další věci, které
potřeboval pro dokončení zakázky. Zda kupovali i hydroxid sodný si není vědom, on
jej do vozíku nedával. Na co se hydroxid sodný používá je mu známo, neboť tento
používali při nejrůznějších zakázkách souvisejících s rekonstrukci bytů. Při vstupu do
bohumínské garáže 28.2.2013 bylo vozidlo poškozeného již uvnitř. Nikdo
z přítomných nijak maskován nebyl, B. měl čepici (kulich) na hlavě, nikoliv na obličeji,
poškozený měl na hlavě čepici a Z. rovněž nějak maskován nebyl. Následně
obžalovaný M. popisoval své aktivity spojené s přemístěním poškozeného do
ostravské garáže, kdy takto konal jen a pouze pod pohrůžkou násilí ze strany B.,
pokračování
26
sp.zn. 30T 1/2014
který na něj mířil pistolí, z čehož měl obavy. Opakovaně akcentoval, že pokud vyvíjel
nějaké aktivity, které popsal, pak takto konal jen a pouze na základě výhrůžek Ing.
B., který disponoval s pistolí, přičemž on (myšleno M.) měl obavy nejen o sebe, nýbrž
i o svou rodinu. Své pochybení spatřuje v tom, že pomáhal při převozu poškozených
do ostravské garáže, že pomáhal zasypávat těla poškozených v jámě, kterou vykopal
v ostravské garáži a že pomáhal spoluobžalovaným zatajit důkazy. Nikoho však
nezastřelil, s nikým neplánoval loupež ani vraždu. Co se týče bližších okolností
souvisejících s usmrcením, resp. zastřelením M., tento opakovaně odkázal na svou
činnost předvedenou v rámci rekonstrukce. S výjimkou již zmíněných 5.000,- Kč
v souvislosti s výplatou od Z. žádné další finanční prostředky pocházející
z loupežného přepadení manželů M. neobdržel ani nezískal. Pokud se vyjadřoval
k rozporům ve svých výpovědích, opětovně tyto zdůvodňoval obavami z Ing. B., a to
nejen ve vztahu ke své osobě, nýbrž i ve vztahu ke svým blízkým. M. rovněž
akcentoval, že si byl vědom té skutečnosti, že byl opakovaně odsouzen a tudíž jeho
tvrzení nikdo věřit nebude. V ostravské garáži B. střílel „ze stříbrné pistole“, zatímco
jej ohrožoval pistolí dle jeho názoru s tlumičem, jež nebyla totožná s tou, kterou
použil vůči poškozeným. Nalézací soud rovněž musí akcentovat tvrzení M., dle
kterého tento nejdříve se Z. v Baumaxu nakoupil beton a další materiál a teprve
následující den, tj. 25.2.2013, probíhalo samotné kopání jámy v ostravské garáži.
Poukázal rovněž na svou finanční situaci, kterou konkretizoval s tím, že rozhodně
nebyla taková, aby jej vedla k vytýkanému protiprávnímu jednání. Na svých
výpovědích setrval i v rámci
konfrontace se spoluobžalovanými Z. a Ing. B.
Obviněný Michal Z. byl poprvé vyslechnut dne 14.3.2013 (č.l. 1018 – 1031),
ke své osobě uvedl, že se i přes ne právě ideální psychický stav po zdravotní stránce
cítí v pořádku a je schopen výslechu. Žije v rodinném domě v xxx, pouze s
manželkou Lenkou Z. Ve zvýšené míře konzumuje alkoholické nápoje, a proto se
domnívá, že je alkoholik, avšak nikdy v minulosti se ze závislosti na alkoholu neléčil.
Drogy v současnosti neužívá.
K věci samotné vypověděl, že poškozeného Zbigniewa
M. znal asi 5 – 7 let, přičemž poškozený měl přezdívku Drak. Jelikož vlastní stavební
firmu, seznámili se při stavbě jeho rodinného domu, nacházejícího se v xxx na ulici
xxx. Nikdy mezi sebou neměli jakékoliv konflikty. Poškozený půjčoval peníze na úrok
a dělal tak vlastně veksláka. Bral tržby od Vietnamců ve zlotých a ty potom měnil v
Polsku na koruny. On sám si od poškozeného asi před rokem a půl půjčil částku ve
výši 100.000,- Kč. Poškozený jej nikdy žádným způsobem nenutil, aby mu půjčenou
částku co nejdříve zaplatil, byl rád, že má úrok. Na druhou stranu však v poslední
době už chtěl, aby mu byla půjčená částka postupně splácena. Během návštěv v
domě poškozeného, naposledy u něj byl asi před rokem a půl, nikdy neviděl peníze.
Poškozený však měl vždy u sebe ledvinku, kde nosil 100.000 až 200.000,- Kč, což
bylo všeobecně známé. O trezoru v domě nevěděl. Rovněž tak nevěděl, kde má
poškozený v domě uložené peníze. Všichni v okolí však byli obeznámeni s tím, že v
domě jsou kamery. Poškozenou Jarmilu M. poznal až v době, kdy se nastěhovala do
nového domu. Spoluobviněného Lumíra M. zná asi 10-15 let. Poslední rok u něj
obviněný Lumír M. pracoval, kdy prováděl rekonstrukce a opravy bytů. Neměli mezi
sebou žádné neshody. Je mu známo, že obviněný Lumír M. měl nějaké exekuce.
Spoluobviněného Ing. Jiřího B. zná přes 15 let, tedy ještě z doby, kdy pracoval jako
celník. V poslední době byl zaměstnán někde u Popradu ve společnosti zabývající se
obchodem se železem. Věděl o tom, že obviněný Jiří B. měl také dluhy, a to u pana
K., u něhož si asi před dvěmi lety půjčil 100.000,- Kč, za což sám ručil. Jelikož měl
pokračování
27
sp.zn. 30T 1/2014
prodlevy s úhradou úroků, částku ve výši 100.000,- Kč stále dlužil. Sám není
držitelem žádné zbraně, kdy tuto neviděl ani u spoluobviněných, i když Jiří B. měl ve
zbraních zálibu. Posledně jmenovaný obviněný užíval vozidlo Škoda Superb černé
barvy, obviněný Lumír M. pak vozidlo Renault Laguna červené barvy. Osobně má
také značné finanční problémy, neboť jeho závazky činí 1.500.000,- Kč. Něco má
půjčené od pana K., a dále má automobil na leasing. Některé firmy ovšem dluží i
jemu za provedenou práci. Už delší dobu se společně se spoluobviněnými bavili o
tom, že musí nějakým způsobem vyřešit svou finanční situaci. Proto se také dohodli,
že provedou loupežné přepadení poškozeného. Během tří týdnů se několikrát sešli u
něj v garáži, kde probírali různé varianty přepadení. Například chtěli k poškozenému
vtrhnout v noci, tedy obvinění Lumír M. a Jiří B., on sám nikoli, protože jej poškozený
znal. Nakonec tuto variantu zamítli, nevěděli, jakým způsobem se dostat do domu
poškozeného. Dohodli se na tom, že poškozeného za účelem řešení písemností z
finančního úřadu vylákají k němu do garáže. Kdo s tímto nápadem přišel, to neví,
bylo to všeobecné. V garáži měl být pouze on sám a poškozený, spoluobvinění měli
čekat venku vedle garáže. Vše mělo vypadat jako přepadení poškozeného, ale i jeho
samotného. Následně měli poškozeného naložit do jeho Renaultu Laguna převézt do
pronajaté garáže v Ostravě s tím, že v ní zůstane svázaný a obvinění Jiří B. a Lumír
M. pojedou do domu poškozených pro peníze. Pokud by se peníze nenašly, měli se
do ostravské garáže vrátit, kde by obviněný Lumír M. přinutil poškozeného mluvit.
Jakým způsobem, to mu obviněný Lumír M. nechtěl říct. Ví pouze, že chtěl k
zastrašení použít pytle s betonem. Za tímto účelem on sám si prostřednictvím
internetu v pátek před přepadením pronajal garáž v Ostravě – Nové Vsi. Ovšem
protože obviněný Jiří B. namítl, že je garáž příliš daleko, pronajal v neděli nebo v
pondělí před přepadením garáž novou, a to v Ostravě – Slezské Ostravě, od pana J.
pytle s betonem, celkem jich bylo pět, pak sám do garáže přivezl v pondělí svou
dodávkou VW LT 28, kdy si také převzal od pana J. klíče. V té době nebyl v garáži
proveden žádný výkop. Inkriminovaného dne s poškozeným telefonicky hovořil kolem
17:00 hodin. Tehdy mu sdělil, že ještě není doma. Ve skutečnosti však chtěl, aby
přišel později, neboť bylo světlo. Kolem 17:45 hodin přišel poškozený za ním do
garáže, přičemž vstoupil bočním vchodem. Asi po třech minutách, když spolu
probírali nějaké papíry, vtrhli do garáže bočním vchodem obvinění Lumír M. a Jiří B.
Obviněný Lumír M. měl na hlavě kuklu černé barvy se třemi otvory a na sobě něco
šusťákového, obviněný Jiří B. měl také černou kuklu se třemi otvory, koženou bundu
a černé kalhoty. Obviněný Lumír M. ihned srazil poškozeného ze židle na zem. Sám
začal dle domluvy ihned křičet „co děláte, co se děje“ a opustil garáž. Čekal venku na
zahradě, než mu dá obviněný Jiří B. signál. V garáži byla předem připravena
kobercová páska na zalepení nohou a úst, na ruce byla přichystaná pouta. Pásku
zakoupil v Baumaxu sám, pouta přinesl obviněný Jiří B. Asi za 5 minut přišel
obviněný Jiří B. před garáž a řekl mu, že poškozený dá jeden milion korun. Proto
otevřel garážová vrata, kterými obviněný Lumír M. nacouval s Renaultem Lagunou
poškozeného dovnitř. V tomto okamžiku viděl poškozeného ležet na zádech na
podlaze garáže nalevo od vchodových dveří, přičemž měl přes hlavu čepici. Určitě
měl také svázané ruce za zády. Zda měl svázané i nohy, to si nevšiml. Následně
obviněný Lumír M. řekl, že jeden milion korun berou a že se půjdou projet. Hlídal
před garáží, a proto neví, kdo poškozeného naložil do Laguny. Obviněného Jiřího B.
odvezl k nemocnici, kde si vyzvedl svou Škodu Superb. Následně se vrátili zpět před
garáž a společně s Renaultem Lagunou, řízeným obviněným Lumírem M. a Toyotou
Raw, kterou řídil on sám, vyrazili směrem na Slezskou Ostravu. Jelikož obviněný Jiří
B. zapomněl zastavit u restaurace U Zvonu, museli se od benzínové pumpy ve Vrbici
pokračování
28
sp.zn. 30T 1/2014
vrátit. Obviněný Lumír M. s Lagunou je mezitím čekal na autobusové zastávce u
zmíněné benzinové pumpy. Po zaparkování Toyoty si přisedl do Škody Superb,
předjeli Renault Lagunu a takto pokračovali až k pronajaté garáži v Ostravě –
Slezské Ostravě. Suberb jel před Lagunou proto, aby byl v případě silniční kontroly
stavěn policejní hlídkou jako první. Po příjezdu ke garáži vystoupil a obviněný Jiří B.
se Superbem obkroužil kolem garáže, aby zjistil, zda se tam nikdo jiný nenachází.
Mezitím vozidlo Renault Laguna nacouvalo před garáž, z něj vystoupil obviněný
Lumír M., který odemkl vrata od garáže, pomohl poškozenému z kufru a odešel s ním
dovnitř. Určitě poškozeného nenesl. Co se dělo v garáži to neví, neboť se společně s
obviněným Jiřím B. nacházel ve vzdálenosti asi 50 metrů. Po pěti nebo deseti
vteřinách vyšel obviněný Lumír M. ven, garáž uzamkl a nasedl do Renaultu Laguna.
Následně odjeli ve stejném pořadí do Bohumína k restauraci U Zvonu, kde přesedl
do své Toyoty a doprovodil spoluobviněné, kteří pokračovali Renaultem Laguna až k
ulici, kde se nachází dům poškozeného. Když viděl, že přijíždějí k domu, vrátil se do
restaurace U Zvonu, aby si zajistil alibi. V té době mohlo být kolem 19:00 hodin. V
době, kdy byl v restauraci, mu na mobil, který měli připravený pouze pro tuto akci,
zavolal obviněný Jiří B., a to z druhého takového telefonu, kdy mu sdělil, že má vyjet.
Vozidlo Renault Laguna se spoluobviněnými zaregistroval na ulici Ostravské s tím,
že je kvůli případné policejní hlídce doprovodil kolem štěrkovny v Pudlově. Pak se
vrátil do restaurace U Zvonu. Asi za půl hodiny jej obviněný Jiří B. kontaktoval opět a
sdělil mu, že se sejdou u něj v garáži. Když asi po 15 minutách do garáže přijel,
spoluobvinění se tam už nacházeli, přičemž byli velmi nervózní. Obviněný Jiří B. mu
řekl, že poškozenou museli vzít s sebou. Na dotaz, zda oba poškozené zabili,
odpověděli, že je museli zabít, ovšem nesdělili proč. Padla tam však zmínka, že
museli zahladit stopy. Jakým způsobem a kde je zabili, to neřekli. Došlo mu však, že
se to asi stalo v ostravské garáži. Obviněný Jiří B. říkal, že vzal nějaký počítač a
nahrávací zařízení se záznamem. V domě našli pouze jednu tašku, v níž se
nacházeli dvoutisícovky, pětistovky, dvoustovky a snad 100,- nebo 200,- Euro. V
garáži se rozdělil, přičemž dopočítali náklady na telefony, SIM karty, pronájem
garáže, lepicí pásku apod. Jinak se dělili stejným dílem. Osobně dostal asi 35.000,-
Kč. Bylo mu divné, že v domě nenašli ani žádné směnky, protože od pana K. ví, že
poškozený měl rozpůjčované peníze, snad až 15 milionů korun. Také dle sdělení
spoluobviněných tam neměl být žádný trezor. Poškozená jim měla uvádět, že
všechny peníze jsou u pana K. Obviněný Jiří B. ještě dodal, že se postará o ten
počítač a další věci, tedy že se jich zbaví. Následně mu obviněný Jiří B. řekl, ať za
15-20 minut zavolá na mobil poškozeného. Již v době, kdy čekali v garáži na
poškozeného, mu obviněný Jiří B. za tímto účelem předal polskou SIM kartu. Tu
vložil do telefonu připraveného na akci, odjel do Starého Bohumína, kde chytil polský
signál a zavolal na telefon poškozeného. Po dobu asi jedné nebo dvou minut, než u
polské SIM karty došel kredit, nechal telefon zapnutý. Pak odjel domů a během cesty
telefon vyhodil do kontejneru. V pondělí mu obviněný Lumír M. řekl, že je všechno
zařízené, že se o nic nemá starat a že zahladil stopy. S obviněným Jiřím B. mluvil od
té doby pouze jednou telefonicky, kdy se ptal, co je nového. Ani v garáži nebyl,
dokonce od ní neměl klíče. Počítal s tím, že těla poškozených tam jsou zakopána.
Vzhledem k této události byl na tom psychicky velmi špatně. Každý den si bral Neurol
a do toho pil. Následující pondělí pak užil 31 tablet Hypnogenu a 14 tablet Neurolu,
což zapil třičtvrtě litrem Hruškovice. K dotazu pak uvedl, že obvinění Lumír M. i Jiří B.
se určitě znali s poškozeným. Obviněného Jiřího B. však poškozený neměl rád. U
garáže v Ostravě v době kdy tam byli s poškozeným, měl na hlavě kuklu pouze
obviněný Lumír M. On a obviněný Jiří B. byli opodál, proto na hlavě neměli nic. V
pokračování
29
sp.zn. 30T 1/2014
pondělí nebo v úterý před skutkem ukazoval obviněnému Lumíru M. garáž v Ostravě.
Neví o tom, že by byl v garáži proveden předem nějaký výkop. Již předem se
spekulovalo, že auto se vrátí zpátky i s poškozeným v kufru, což bude nejmíň
nápadné. Proto se i přes zabití poškozených drželo původního plánu. Jen místo toho,
aby přivezli poškozeného, odvezli do ostravské garáže i poškozenou. Následně měl
podle plánu dostat ve své garáži nějakou ránu, aby to vypadalo, že byl taky
přepadený. Jestli v ostravské garáži kopali spoluobvinění nějaký hrob, tak měli
možná jiné plány než on. O vykopaném hrobě se dozvěděl až na policii. Bylo předem
dohodnuto, že se vůči poškozenému použije násilí, aby promluvil, ovšem nebylo
dohodnuto usmrcení.
Obviněný Michal Z. v rámci vazebního zasedání konaného dne 15.3.2013
(č.l. 869 – 869 v.t.) se vyjádřil ke své osobě a dále dodal, že na své výpovědi před
policejním orgánem trvá, nechce ji změnit či upřesnit, event. doplnit.
Bezprostředně po ukončení své výpovědi obviněný Michal Z. v rámci protokolu
o
prověrce na místě popsal a názorně ukázal místa, na kterých se společně s
obviněnými Lumírem M. a Ing. Jiřím B. pohybovali dne 28.2.2013 v souvislosti s
únosem a vraždou manželů M. O tomto procesním úkonu byl pořízen protokol (č.l.
1052, včetně barevné fotodokumentace a videozáznamu, č.l. 1052 – 1100). Zmíněný
procesní úkon byl v rámci dokazování u hlavního líčení řádně zprocesněn a se
zadokumentovaným videozáznamem se soud I. stupně rovněž seznámil a jeho
obsah vyhodnotil ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř.
Dne 28.3.2013
obviněný Michal Z. (č.l. 1033 – 1041) nad rámec své prvotní
výpovědi uvedl, že se při setkání s panem J., majitelem ostravské garáže, nezajímal
o její stavebně technické řešení, vč. podlahy. Do garáže byly přivezeny pytle betonu,
a to pět nebo šest, nic dalšího. Hydroxid sodný nenakupoval, neví ani, kdo tuto látku
zakoupil. Sám obviněnému Lumíru M. nezadával žádnou zakázku, aby provedl výkop
v garáži. Dne 28.2.2013 obviněný Lumír M. povalil poškozeného, ale zřejmě mu
nedal žádnou ránu. Obviněný Jiří B. pomáhal poškozeného držet, protože poškozený
byl dost sportovně založený. Zda mu dávali pouta, to neví, neboť šel ven na zahradu.
Za 10 minut vyšel obviněný Jiří B. a říkal, že poškozený nabídl milion za to, že jej
propustí. Sám určitě nakoukl přes vchodové dveře do garáže, protože viděl, že
poškozený leží hned vlevo za dveřmi. Nemluvil, aby poškozený nevěděl, že tam je. V
té době poškozený jevil známky života, měl zvednutou hlavu a obviněný Lumír M. mu
říkal, že se pojedou projet a pak jej pustí. Když se následně po odvozu poškozených
do garáže v Ostravě setkali opět v jeho garáži, nevšiml si na spoluobviněných, že by
byli potřísněni krví nebo znečištěni zeminou. V taštičce z domu poškozených bylo
celkem 100.000,- Kč, a to v různých bankovkách i mincích. Ve středu 27.02.2013
nebo ve čtvrtek 28.02.2013 byli u něj v garáži spoluobvinění, kdy se společně
domlouvali na postupu při akci. Obviněný Jiří B. přitom vytáhl nějakou krabičku, v níž
byly tři ampulky a injekční stříkačka, k čemuž uvedl, že je v nich obsažena látka pro
uspání. Původně se měla použít, ale pak obviněný Jiří B. přišel s tím, že neví, jak
dlouho to bude účinkovat a pokud by poškozený dlouho spal, tak by se nemohli
zeptat, kde se nachází trezor. K dotazům pak dodal, že dne 25.02.2013 dovezl do
ostravské garáže s obviněným Lumírem M. beton. V úterý ráno nebo dopoledne tam
pak zapojoval na černo elektřinu, to však bylo zvenku a byl tam sám. Elektřinu chtěl v
pokračování
30
sp.zn. 30T 1/2014
garáži zapojit obviněný Lumír M., pokud by po poškozeném potřeboval nějaké
informace. Poškozený se měl dle plánu odvézt do garáže v Ostravě v případě, pokud
by se nenašel trezor, a M. měl získat informace. Garáž poté chtěli odkoupit z peněz,
které by byly z lupu. Závěrem pak obviněný uvedl, že zmiňovaný „louh“, konkrétně 5
balení, kupoval s obviněným Lumírem M. v ostravském Baumaxu společně s
betonem. Tyto věci měly být použity na zastrašení.
Dne 2.8.2013 se
obviněný Michal Z. v rámci pokračování výslechu
především vyjádřil (č.l. 1042 – 1048) k dopisu, který adresoval spoluobviněnému
Lumíru M. a který byl posledně jmenovaným vydán policejnímu orgánu. Sdělil, že
obviněný Jiří B. mu asi před 10 – 12 lety ukazoval zbraně, konkrétně pistoli. Jednalo
se o starou, stříbrnou zbraň, která měřila přes 20 cm. Tehdy mu také ukazoval ještě
dlouhou zbraň, nějakou malorážku. V garáži však žádnou zbraň neviděl. Ví ovšem o
tom, že jedné zbrani říkal obviněný Jiří B. „tichošlápek“, zda však měla tlumič, to
neví, fyzicky ji neviděl. S nápadem vzít zbraň přišel obviněný Jiří B., a to asi 14 dnů
před spácháním skutku. Měla sloužit k zastrašení. Obviněný Lumír M. nevěděl, že
obviněný Jiří B. má nějakou zbraň. Když došlo k přepadení poškozeného, tak šeptali,
a to z obavy, že by je poškozený mohl poznat. Spoluobvinění mu pak řekli, že v
domě poškozených nemohli odemknout vstupní dveře, a proto jim je odemkla až
sama poškozená. Peníze a nějaké drobné se nacházely v šuplíku u počítače a v
taštičce na skříni. Proč odvezli poškozenou, to mu neřekli. Obviněný Jiří B. dále říkal,
že ještě vzal počítač, protože k němu bylo připojeno nějaké zařízení. O tom, že měl
obviněný Jiří B. zbraně, se dozvěděl až v okamžiku, kdy poškození byli mrtví. O smrti
manželů mu spoluobvinění řekli až u něj v garáži v Bohumíně. Ví, že obviněnému se
měl „tichošlápek“ zaseknout. Kdy k tomu mělo dojít, to neví. Spoluobvinění mu také
sdělili, že to jinak nešlo. Když byl sám inkriminovaného dne u garáže v Ostravě,
žádný výstřel nezaslechl. Stál totiž ve vzdálenosti 50 m na rozcestí. K dopisu
adresovanému obviněnému Lumíru M. upřesnil, že část, která začíná slovy „v domě.
..“ a končí. „.. kdy je zasypem.“, pouze napsal, avšak nebyl u toho přítomen. Vše
dovozoval vlastním úsudkem. V další části, která začíná slovy „. .. protože. ..“ a končí
„. .. vypadnout pryč. ..“ , sdělil, že to je také pouze jeho dojem. Část, v níž uvedl, že
musí být klidní a že když na to přijde oni nezmáčkli spoušť, je pravdivá. Toto řekl
obviněný Lumír M. Kdo přímo poškozené zastřelil, to neví. On osobně se zasypávání
těl nikdy nezúčastnil. K otázce uvedené v dopise „Byl jsem tam v pátek chvilku s
tebou?“ uvedl, že tuto otázku pokládal proto, neboť chtěl obviněnému Lumíru M.
pomoci. V čem, to však nebyl schopen uvést. Nebyl svědkem události, při které dle
spoluobviněného Lumíra M. měl obviněný Jiří B. manipulovat se zbraní před garáží a
následně něco odhodit do nedalekého lesíku. Dopis obviněnému Lumíru M. napsal
proto, neboť jej o to posledně jmenovaný požádal. Měl mu napsat to, co vypovídal.
Dále uvedl, že si neumí dost dobře představit, že by měl krumpáč sloužit jako smrtící
zbraň, což uvedl obviněný Jiří B. ve své výpovědi. Vzhledem k tomu, že obviněný
Lumír M. má za sebou zkušenosti týkající se loupeží a přepadení, tak si myslí, že by
určitě nepřišel s nápadem vzít na nikoho krumpáč. Pokud se jedná o hydroxid, který
měl se podle obviněného Jiřího B. použít na těla poškozených, pak si myslí, že na
toho by bylo potřeba mnohem větší množství, než nalezených 5 nebo 6 balení. On
sám během přípravy dostával úkoly, co má zajistit. Byl totiž jediný, kdo měl nějaké
peníze, dále obviněný Jiří B. musel zůstávat v práci na Slovensku a obviněný Lumír
M. musel také pracovat, aby nebylo nápadné, že nechodí do práce. Když společně
vymysleli plán na přepadení poškozených, musel zajistit potřebné věci, tedy garáž,
pokračování
31
sp.zn. 30T 1/2014
elektřinu, kterou požadoval obviněný Lumír M., i telefony. Garáž v Nové Vsi vybrali
všichni tři společně u něj v Bohumíně na počítači v garáži. Dne 22. 2. 2013 obviněný
Jiří B. přijel k němu kolem třetí hodiny a celou akci zrušil s tím, že garáž je příliš
daleko. B. autem proto zajeli k obviněnému Lumíru M. a oznámili mu odložení akce.
Původně také přemýšleli, že automobil poškozených po akci někde podpálí, nebo
zaparkují v Polsku. B. ale říkal, že auto nechají poškozeným před domem, protože
bude stačit, když se do něj nastříká pepřový sprej, v důsledku čehož pak nepůjdou
odebrat pachové stopy. Paralyzér zakoupili v Ostravě, ale neví o tom, že by jej někdo
použil. Kupoval se na Kuřím rynku v Lověně, kde jej fyzicky zakoupil nějaký Róm.
Stál kolem 1.100,- Kč, přičemž peníze na něj zřejmě vynaložil on sám. Pak si jej vzal
k sobě obviněný Jiří B. Osobně neviděl, že by někdo vpichoval poškozeným nějakou
látku. Obviněný Jiří B. říkal, že by to neměli použít, protože neví, jak dlouho bude
působit a zda bude poškozený schopen hovořit, když by bylo potřeba zjistit, kde je
trezor. Závěrem pak dodal, že celou akci plánovali všichni tři společně.
Konečně dne 27.9.2013
obviněný pouze vyjádřil (č.l. 1049) souhlas s účastí
u rekonstrukce. K věci samotné nic nového neuvedl.
Během rekonstrukce, provedené dne 28.11.2013 (viz
protokol o
rekonstrukci s přiloženou fotodokumentací a videozáznamem – č.l. 1118 – 1235) v
řádové garáži nacházející se v Ostravě – Slezské Ostravě obviněný názorně
demonstroval činnost svou, jakož i spoluobviněných na místě činu, během
jednotlivých příjezdů ke garáži.
Obžalovaný Michal Z. u hlavního líčení k obsahu obžaloby mj. uvedl, že u
něj v bohumínské garáži se scházel se svými zaměstnanci a známými, kde mj. chodil
i M., se kterým rozebíral různé pracovní věci, u čehož popíjeli alkohol a taktéž se
někdy zastavil i B., když přijel ze Slovenska o víkendech. Michal Z. dále uvedl, že
takovýmto způsobem se dali všichni tři dohromady (myšleno Ing. B., M., Z.), kdy při
alkoholu probírali možnosti, jak vydělat peníze, neboť všichni byli ve finanční tísni.
S postupem času zmíněné „klábosení“ začalo mít vážnější obrysy, neboť začali
přemýšlet, koho by mohli přepadnout. Kdo konkrétně navrhnul přepadení
poškozeného M. neví, avšak shodli se na tom, že je to osoba, která by mohla mít
doma větší finanční hotovost, neboť bylo o něm známo, že se živí „směňováním
peněz“. Původní plán dle Z. byl takový, že on vyláká M. k němu do garáže a M. s B.
jej přepadnou, kdy budou mít kukly na očích, zatímco on bude mimo garáž. M. poté
odvezou do připravené garáže, kde zůstane svázaný po dobu, než B. s M. v domě
poškozených najdou peníze. V případě, že by tyto nenašli, měli se vrátit zpět do
připravené garáže, kde by M. byl přinucen k tomu, aby řekl, kde má peníze
schované. Garáž a další věci zajišťoval on (myšleno Z.), neboť v rozhodné době byl
jediný, kdo měl nějaké finanční prostředky. 22.2.2013 v pátek si pronajal garáž
v Nové Vsi od V., kdy tato měla být pro popsanou „akci“ použita s tím, že k realizaci
mělo dojít již ve zmíněný pátek. Před akcí však přijel Ing. B. a dospěl k závěru, že
garáž v Nové Vsi je moc daleko od Bohumína, a proto bude nutno najít garáž, jež je
situována blíže. Toto stanovisko měli sdělit M. a posléze všichni tři sháněli garáž
blíže Bohumína. Garáž v Ostravě – Slezské Ostravě Na Burni byla vyhovující, neboť
byla kousek od Bohumína, a proto se dohodli, že ji pronajmou. V neděli či v pondělí
obdržel klíče od této garáže od majitele J., které v pondělí odevzdal M., kdy tento
pokračování
32
sp.zn. 30T 1/2014
požadoval zapojení elektřiny v garáži a rovněž se dohodli, že do garáže dají nějaké
věci na zastrašení poškozeného pro případ, že by tento nechtěl prozradit, kde má
uschované peníze. Z toho důvodu do garáže dali „louh a beton“. Obžalovaný Z. dále
uvedl, že ve čtvrtek vylákal M. k sobě do garáže, kdy akce probíhala dle původního
plánu, tzn. dovnitř vtrhli M. s B. s kuklama na očích, on utekl ven, kdy prvně dva
jmenovaní poškozeného povalili na zem. Dle původního plánu měl B. použít
uspávací prostředek vpichnutím do žíly poškozeného, čímž měli docílit jeho uspání,
avšak těsně před akcí to B. zrušil, neboť si nebyl jist, jak tento prostředek bude
účinkovat a zda by poškozený M. nespal příliš dlouho, kdy by mohlo dojít k tomu, že
v případě nenalezení peněz by se jej nepodařilo vzbudit. Následně popisoval cestu
z Bohumína do Ostravy s tím, že M. nacouval s vozidlem poškozeného ke garáži, on
hlídal na rozcestí vzdáleném asi 50 m od garáže, zda někdo nejde, zatímco B. udělal
kontrolní kolečko. V rámci své spontánní výpovědi Z. dále uvedl, že to netrvalo
dlouho, přišel k němu do auta B., z Ostravy jeli zpět do Bohumína, kdy mu řekl, že
má jít do hospody a čekat na telefon, což měla být změna proti původnímu plánu. Asi
za 15 – 20 minut jej opětovně kontaktoval B. a vyzval jej, aby se dostavil do míst
předem dohodnutých a posléze stejným způsobem jak v předchozí době pokračovali
směrem ke garáži do Ostravy. Obžalovaný M. zase zacouval ke garáži, B. zrealizoval
kontrolní kolečko a on si následně všimnul, jak M., neví, zda i s B., vytáhli M. z auta,
kdy její přítomnost si vyhodnotil tak, že tato slouží k tomu, aby M. řekl, kde jsou
schované peníze, aby měl strach o manželku. Sedl si do auta, udělal něco s mobilem
a zanedlouho uslyšel nějakou ránu. Po vystoupení z auta vešel dovnitř do garáže a
viděl vykopanou díru, ve které byla dvě těla. Již si nepamatuje, zda B. či M. jej
vyzval, ať pomůže zasypávat, a proto minutu nebo dvě zasypával a B. následně řekl,
že musí jet. Nasedli do auta a jeli zpět na Bohumín. B. s M. jeli vrátit auto
poškozeného před jeho dům, on šel do restaurace, kdy zanedlouho po předchozím
telefonickém kontaktu od B. se sešli u něj v Bohumínské garáži, kde si rozdělili
peníze a každý šel svou cestou. Michal Z. posléze k dotazu soudu a stran dále
vypověděl, že své výpovědi před policejním orgánem si přečetl, pouze akcentoval
špatný psychický stav. Je si vědom podstatných rozdílů ve svých výpovědích, kdy
skutečně v rámci své první výpovědi tvrdil, že ve druhém případě u ostravské garáže,
kde byla dovezena poškozená M. nebyl, vypovídal tak proto, že s vraždou
jmenované nechtěl mít nic společného. Rovněž si je vědom svého tvrzení v některé
z následných výpovědí, kdy v jejím úvodu uváděl, že o zakoupení hydroxidu sodného
- louhu nic neví, zatímco na konci této procesní výpovědi si uvědomil, že toto tvrzení
je nesmyslné. K zadrženému materiálu, jež vydal spoluobžalovaný M. a které byly
označené jako „informace“ pro jmenovaného, uvedl, že se spoluobžalovaným se
několikrát potkal na vycházce, kdy tento chtěl vědět, co vypovídal a co ještě
vypovídat bude. Proto mu napsal jakoby svou výpověď a taktéž to, na co si ještě
vzpomněl a co by chtěl uvést, „napsal to formou příběhu“. Následně obžalovaný Z.
blíže popsal svou ekonomickou situaci s tím, že tento v rozhodné době dlužil asi 1,5
mil. Kč K., dále na shodnou částku měl hypotéku na restauraci a další závazky ve
výši asi 200 – 300 tis. Kč. Z podnikatelských aktivit měl měsíční příjem cca 150 tis.
Kč, díky čemuž se mu dluhy nedařilo snižovat. Je mu známo, že Ing. B. měl rovněž
nějaké exekuce a K. dlužil také 100 tis. Kč, přičemž se za Ing. B. K. zaručil. Je mu
známo, že i spoluobžalovaný M. měl dluhy, kdy tento si často stěžoval, že musí platit
exekutorům snad 10 tis. Kč měsíčně. K cílenému dotazu, kdo přišel s nápadem
loupežného přepadení, uvedl, že si již nevzpomíná. S tímto postupem však souhlasili
všichni tři s tím, že to vymyslí tak, aby nebyli odhaleni. Na poškozeného M. jako
vhodný objekt přišli zřejmě proto, že byl jediným v Bohumíně, kdo měl mít finanční
pokračování
33
sp.zn. 30T 1/2014
hotovost u sebe, neboť tento s penězi obchodoval denně. Věděli, že u sebe nosí 200
tis. Kč a počítali s tím, že doma může mít alespoň 2 mil. Kč, avšak padaly i částky 5
mil. Kč. Poškozený M. měl zůstat v bohumínské garáži svázaný a pro případ, že by
se u něj doma nenašly peníze, M. měl získat informace od poškozeného, kde peníze
má schované. Obžalovaný Z. akcentoval, že s plánem loupežného přepadení M.
souhlasili všichni tři, nikdo z nich neměl žádné námitky. Plánování této akce proběhlo
navíckrát, u něj v garáži se sešli 3 – 4 krát. Zmíněný plán mohl vzniknout tři týdny až
měsíc před rozhodnou událostí. Konečný plán však vznikl asi týden před 22.2.2013,
neboť „akce“ měla proběhnout již 22.2.2013. V další části své výpovědi se
obžalovaný vyjadřoval k dělbě jednotlivých úkolů, na což soud odkazuje. V případě
absence potřebných informací od M. tyto měl od posledně jmenovaného získat M. a
za tímto účelem požadoval zakoupit louh a beton. Zakoupené věci dovezli do
ostravské garáže bílou dodávkou a od té doby měl klíč od garáže pouze M. Posledně
jmenovaný se rovněž vyjádřil v tom smyslu, že v garáži udělá ještě nějakou přípravu
na akci, ovšem o co se mělo jednat, on (myšleno Z.) nevěděl. Vykopanou jámu
v ostravské garáži viděl a pozitivně se o ní dověděl až 28.2.2013, kdy do této garáže
vlezl. Žádná předchozí dohoda o vykopání jámy nebyla, tuto však vykopal M., neboť
měl klíče. Ve zmíněné garáži byl v pondělí ráno, kdy zapojoval elektřinu, a dovezli
tam beton s hydroxidem sodným. Dle jeho názoru ve firmě měl alespoň jedno funkční
kongo, ke kterému měl přístup i M. Nevěděl o tom, že by tento pracovní nástroj byl
použit v garáži Na Burni. Z. není znám žádný důvod, proč by mu B. či M. chtěli
ublížit. Poškozený M. všechny tři obžalované znal více či méně dobře. Při přepadení
M. měl M. s B. být maskován kuklama, kdy M. říkal, že za pomocí paralyzéru bude
poškozený rychle bez sebe, i on (myšleno Z.) měl být svázán páskou a měl obdržet
jednu či dvě rány na oko, aby vypadal také jako oběť přepadení. V případě získávání
potřebných informací od poškozeného bylo dohodnuto, že M. s Ing. B. „budou
šeptat“. V případě, že poškozený řekne, kde má peníze, bylo více návrhů, jak s ním
naložit, dohodnuto však bylo, že tento bude naložen zpět do auta, ve kterém
zůstane, a toto bude vráceno před jeho dům. Do ostravské garáže poškozeného M.
vedl M., za oběma jmenovanými viděl jít i B., avšak neviděl přímo, že by se dveře
garáže zavřely. Z garáže neviděl vycházet ani jednoho. Když seděl v autě a čekal na
B., žádný hluk, žádný výstřel z pistole neslyšel. Když se B. vrátil, řekl mu, že
poškozený informace nesdělil a oni jedou domů „to najít“. Zda po návratu zpět
k ostravské garáži i s poškozenou M. tato šla po svých nebo ji obžalovaní B. s M.
tahali, si již nevybavuje. Co se dělo v garáži neví, avšak asi do minuty od zavření
dveří uslyšel ránu, proto šel dovnitř. V garáži uviděl vykopanou díru a v ní ležet dvě
těla. M. stál při vstupu z čelního pohledu dle jeho názoru vzadu, B. byl vepředu u
garážových dveří. M. měl v ruce lopatu a již jámu zahazoval hlínou. B. neměl v ruce
nic. Z. akcentoval, že on sám po celou dobu žádnou zbraň u nikoho ze
spoluobžalovaných neviděl. Ze zjištění v garáži byl v šoku, řekli mu, ať veme lopatu a
pomůže zasypávat, což učinil, neboť opětovně zdůrazňoval, že byl v šoku. Následně
mezi jmenovanými mělo dojít k hádce, neboť zabití poškozené nebylo v plánu.
K cílenému dotazu, zda je mu známo, kdo poškozené zastřelil, uvedl, že neví, neboť
přímo u toho nebyl, pouze je mu známo, že B. jedné zbrani říkal „tichošlápek“ a měl
pronést, že se mu tento „zasekl“. Peníze, které získali vloupáním do domu
poškozených, bylo přes 100 tis. Kč, jakož i nějaká eura, která si vzal B. s tím, že je
použije na Slovensku, o zbytek se rozdělili. V pozdější době k jeho dotazu, kdo střílel
v ostravské garáži, mu M. řekl, že on nikoliv, že střílel B. Posledně jmenovaný
navrhoval při původních plánech přítomnost zbraně za účelem zastrašení, což oni
(myšleno Z. i M.) nechtěli. Současně však dodal, že u B. v rozhodné době zbraň
pokračování
34
sp.zn. 30T 1/2014
neviděl. Popřel, že by v rámci příprav a dohod padla verze o zabití poškozených.
Ostravská garáž byla pronajata proto, jak již uvedl, že byla blízko, což bylo jediné
kritérium, přičemž při jednání o pronájmu s majitelem J. se zajímal, zda se kolem
garáže krade, jaká je podlaha, jak to je s elektřinou apod. O stavebních úpravách se
spolu nebavili, garáž měla sloužit jako sklad na stavební materiál. Z. připustil, že
z doslechu je mu známo od B., že poškozený u něj v bohumínské garáži jim měl
nabídnout 1 mil. Kč poté, co byl zpacifikován. K jeho garáži přišel M. pěšky, neboť
své auto zanechal zaparkované u nemocnice proto, aby poškozený, když šel k němu
na jeho předchozí žádost, neviděl žádné auto, které by později mohlo být
identifikováno. Po rozdělení peněz obdržel od B. polskou kartu do mobilu, jel směrem
k polským hranicím, aby získal signál, aby to vypadalo tak, že v přepadení
poškozeného mají prsty nějací poláci. Na náměstí ve Starém Bohumíně již získal
signál, telefonoval z mobilu na telefon poškozeného, který měl u sebe B., jak již
uvedl, z důvodu zametení stop. Hovor měl trvat do doby, než vypršel kredit na polské
kartě. V době, když M. s B. vtrhli k němu do bohumínské garáže, kde se nacházel on
s poškozeným M., spoluobžalovaní měli na hlavě kukly. V souvislosti s jednáním o
pronájmech garáží vždy vystupoval pod vlastním jménem. První garáž sehnal v pátek
22.2., kdy ještě téhož dne měl s majitelem V. podepsat smlouvu o pronájmu, obdržet
klíče a akce s M. měla proběhnout ještě téhož dne večer po setmění, avšak B.
rozhodl, že se akce ruší, neboť garáž je moc daleko, a proto kontaktoval V. a
budoucí pronájem zrušil. Z. akcentoval, že kromě jedné popsané rány před
ostravskou garáží žádnou další neslyšel, neviděl žádnou manipulaci se zásobníkem
či se zbraní. Loupežné přepadení poškozeného od samého počátku plánovali všichni
tři společně. Zakoupení paralyzéru navrhoval M., neboť měl mít s ním dobré
zkušenosti. Zmíněný předmět měl na Slovensku zakoupit B., avšak neměl potřebnou
hotovost, proto se koupil až v Ostravě za situace, kterou již jmenovaný popsal.
Neviděl, že by v prostoru garáže Ostrava – Slezská Ostrava Na Burni Ing. B. něco
vyhazoval, neviděl, že by ze stejné garáže obžalovaný M. vycházel a šel k autu B.,
tuto skutečnost si nevybavoval. Když nakoukl do své bohumínské garáže, zaslechl,
jak M. šeptal poškozenému, aby jej nebylo poznat, s kuklou na obličeji, že se „půjdou
projet“. V závěru své výpovědi obžalovaný Z. se vyjadřoval ke svým rozporům
v rámci tvrzení v přípravném řízení, jakož i u hlavního líčení, na což soud odkazuje. I
obžalovaný Z. setrval na svých výpovědích v rámci
konfrontace se
spoluobžalovanými Ing. B. a M.
V následující části odůvodnění tohoto rozhodnutí bude poukázáno na
svědecké výpovědi, které posléze budou hodnoceny ve smyslu ustanovení § 2 odst.
6 tr.ř.
Svědkyně Renáta B., dcera poškozených manželů M., dne 13.5.2013
k předmětu výslechu uvedla (č.l. 1267 – 1272), že z obžalovaných zná pouze
Michala Z., se kterým se setkala v domě svého otce, tedy poškozeného Zbigniewa
M. Vztah poškozeného a tohoto obžalovaného byl podle jejího názoru částečně
kamarádský a částečně pracovní. Poškozený také docházel do hospody, kterou
provozoval obžalovaný, jmenovaní mezi sebou podle jejího názoru neměli nikdy
žádné konflikty. Poškozený byl velmi aktivní, sportoval, jezdil na kole, posiloval,
každý sudý den pak dojížděl na burzu do Polska, kde měnil peníze. V minulosti
hrával jako muzikant na zaoceánských lodích a zde si vydělal dost peněz. Dá se říci,
že rodiče na tom byli po finanční stránce velmi dobře. Běžně měli v domě k dispozici
pokračování
35
sp.zn. 30T 1/2014
částku kolem 1,5 milionu korun. Tyto peníze ukládali volně do šuplíku od stolu, v
místnosti, kde měla být původně garáž. Poškozený také půjčoval peníze, přičemž
mohl mít kolem 20-ti dlužníků, kteří mu dlužili od 50.000,- do 500.000,- Kč, celkem
mohl mít rozpůjčovaných tak 3.000.000,- Kč. Neví o tom, že by mu někdo vyhrožoval.
Maminka, poškozená Jarmila M., zůstávala spíše doma a starala se o domácnost.
Naposledy s rodiči byla ve styku ve středu před šetřenou událostí. Ve čtvrtek večer
zjistila, že rodiče nejsou kontaktní a protože i druhý den ráno byli na svých mobilech
nedostupní, volala manželovi, který se měl po cestě do práce zastavit v jejich domě.
Ten se však na nikoho nemohl dozvonit, proto zavolala policii a hasiče a také odjela
k domu rodičů. Všimla si, že automobil byl zaparkován přední částí k domu, což bylo
opačně, než vždy parkoval poškozený. Do domu první vstoupil hasič, který jim
otevřel a sdělil, že tam nikdo není. Při prohlídce zjistili, že se ztratilo nahrávací
zařízení kamerového systému. Dále v pracovně poškozeného chyběl počítač a v
zásuvkách peníze. Také se v domě nenacházely žádné směnky dlužníků. Svědkyně
B. rovněž vypověděla, že o existenci trezoru v domě svých rodičů nevěděla. Před
koupelnou si pak na podlaze všimla dvou červených kapiček. Jinak dům nevypadal
neuklizeně a neuspořádaně. U vozidla poškozeného viděla, že je zvenku i zevnitř
špinavé. Poškozený však měl auto vždy umyté, byl na to háklivý. Obecně se o něm
vědělo, že má peníze, ale ten asi poslední dva roky už půjčovat nechtěl, protože to
většinou skončilo u soudu a peníze byly nevymahatelné.
Svědkyně Renáta B. u hlavního líčení zejména stvrdila svou výpověď z řízení
přípravného a dodala, že pokud před policejním orgánem uvedla, že neví o trezoru
v rodinném domě svých rodičů, pak to vysvětlila tím, že zmíněný trezor nepovažovala
za trezor klasický tak, jak jej má někdo zabudovaný ve zdi. Nebrala na něj při
návštěvách rodičů nějaký zřetel, v řadě případů byl tento otevřený, někdy byl
zavřený, poškozený v něm někdy peníze měl, někdy nikoliv. Poškozeného popsala
jako velmi aktivního důchodce, a to duchem a fyzicky, pohyboval se stále mezi
mladými lidmi, přivydělával si tím, že jezdil do Chalupek na burzu, kde měnil zloté na
koruny a obráceně. Aby se mohl touto činností zabývat, potřeboval k ní větší obnos
peněz, což znamená, že běžně míval doma kolem 1 mil. Kč, někdy i více.
Opakovaně pomáhala rodičům „po trhu“ počítat peníze a tudíž věděla, jaká byla
hotovost. Svědkyně B. však nedokázala konkretizovat a blíže odargumentovat, kolik
otec mohl mít v době skutku doma peněz na hotovosti. Finanční prostředky míval
volně v šuplíku v pracovním stole v jeho místnosti. Některé věci dával i do skříně, kde
měl pokladničku jejich syn, kam mu poškozený dával odměny třeba za vysvědčení či
na velikonoce. Kód k trezoru s manželem neznali, klíče od rodinného domu rodičů
neměli, obráceně ano. Kamerový systém byl funkční. O žádných výhrůžkách
poškozeným jí není nic známo. Svědkyně potvrdila, že je jediným dědicem po
zůstavitelích. Obžalovaný Z. dle názoru svědkyně neměl v Bohumíně dobrou pověst,
povídalo se o něm, že je kriminálník, feťák, alkoholik.
Svědek Lukáš B., manžel Renáty B., k osobám obžalovaných dne 13.5.2013
uvedl (č.l. 1282 – 1289), že Ing. Jiřího B. a Lumíra M. nezná. Obžalovaného Michala
Z. naopak zná asi 2 – 3 roky, z doby, kdy tchánovi a tchýni, tedy poškozeným,
prováděl stavební činnost na domě. Potom jej potkával v hospodě xxx, znali se.
Poškozená se většinou bavila činností s květinami a poškozený, který byl již
v důchodu, tím, že jezdíval do Polska, kde měnil peníze. O žádné velké finanční
prostředky ale nešlo. Zbigniew M. také v minulosti půjčoval peníze, mimo jiné i
pokračování
36
sp.zn. 30T 1/2014
obžalovanému Michalu Z., který měl u něj dluh ve výši kolem 100.000,- Kč, přičemž
mu jej splácel stavební činností. Podle jeho názoru byli kamarády. Dne 28.2.2013,
mezi 17.30 – 17.40 hodin, slyšel telefonický hovor, při kterém poškozený hovořil s
obžalovaným Z. o nákupu stavebního materiálu z Polska. Poškozený byl mezi lidmi
oblíbený, neví o tom, že by mu někdo vyhrožoval. Většinou u sebe v tašce přes
rameno nosíval částku kolem 300.000,- Kč. Doma míval i kolem 3.000.000,- Kč, něco
měl uloženo v trezoru, něco v šuplících v pracovně. Oba dva poškození měli mobilní
telefony, M. iPhon a jeho manželka Nokii. Denně si spolu telefonovali. Poškozený
užíval automobil Renault Laguna Combi, který několikrát týdně myl a měl v něm
pořádek. U domu jej parkoval tak, že vždy zacouval pod přístřešek. V domě byl
nainstalován alarm a kamerový systém, který snímal přístupové cesty k domu a byl
napojen na hardisk s kontinuálním záznamem. Poškozenou viděl naposledy dne
27.2.2013, tehdy byli oba dva poškození u něj a manželky na návštěvě. S
poškozeným pak byl naposledy v kontaktu dne 28.2.2013, kdy, jak již uvedl, mu po
17:30 hodin volal obžalovaný Michal Z. Poškozený mu odpověděl, že tam za chvíli
bude a následně odjel svým vozem. Poškozenému ještě kolem 18:00 hodin
telefonoval, ale tento už telefonát nepřijal. Druhý den, tj. 1.3.2013, přijel před desátou
hodinou dopoledne k domu rodičů manželky a zjistil, že se uvnitř svítilo v kuchyni,
automobil stál venku, zaparkovaný přední částí k domu. Nikoho v domě přes okna
neviděl, a proto zavolal manželce. Jelikož o poškozených nic nevěděl ani známý
David K., přivolala manželka hasiče, kteří dům otevřeli. Uvnitř se však nikdo
nenacházel. Po jeho prohlédnutí se chtěl podívat na záznamy kamer, ale zjistil, že
chybí DVD rekordér i počítač. Nikde také nebyly peníze, a to ani v trezoru, který byl
otevřený. Chyběla rovněž složka se směnkami a taštička s penězi. Na sporáku se
však nacházela večeře. Na automobilu poškozeného i uvnitř něj byla hlína, interiér
byl také politý nějakou tekutinou. Nenašli ani klíče od domu, kde byl v podstatě
pořádek, pouze manželka si všimla na dlaždicích mezi dveřmi do koupelny a
pracovnou dvou až tří kapek červenohnědé tekutiny. Kolem 11:00 až 12:00 hodin mu
telefonoval David K. a sdělil mu, že je u něj opilý obžalovaný Michal Z., který měl být
posledním, kdo poškozeného viděl, a proto jej přivezl k domu poškozených. Milan S.
při čekání před domem řekl obžalovanému Michalu Z. jen z recese, že má na botě
krev. Když obžalovanému sám z legrace řekl, že zabil poškozeného, tento vyskočil a
začal křičet, že je to barva, přitom dodával, že se poškození určitě najdou a že M. od
něj inkriminovaného dne normálně odjel.
Svědek Lukáš B. u hlavního líčení rovněž stvrdil svou výpověď z řízení
přípravného a dále dodal, že neví, jaké množství peněz měl poškozený u sebe
předmětného dne, když od něj odcházel na schůzku s obžalovaným Z., kdy o
následující schůzce vyrozuměl z telefonátu, který poškozený v jeho přítomnosti přijal.
I dle názoru tohoto svědka poškozený míval doma ve své pracovně v šuplíku či
v trezoru minimálně 1 mil. Kč. Naposledy u tchána viděl částku 1,1 mil. Kč někdy
v prosinci či v lednu 2012 – 2013. Svědek rovněž potvrdil, že poškozený užíval
vozidlo, jež bylo koupené na jeho firmu (myšleno svědka B.), i když poškozený M.
v jeho firmě nepracoval, a taktéž neměli uzavřenou žádnou dohodu o pronájmu
předmětného vozidla. Dále se svědek B. podrobně vyjádřil ke své činnosti
související s pátráním po poškozených se vstupem k prohledávání rodinného domu
poškozených, jakož i ke vzniklé škodě. Trezor, o kterém věděl, že v domě existuje,
býval uzamčený, když poškozený z něj něco vytahoval, tak jej otevřel, a když přišel
pokračování
37
sp.zn. 30T 1/2014
po násilném otevření domu poškozených dovnitř spolu s hasiči, předmětný trezor byl
otevřený.
Dne 16.5.2013 byl vyslechnut
svědek David K., který vypověděl (č.l. 1299 –
1306) mj., že je známý poškozeného Zbigniewa M. Rovněž se vyjádřil k jeho
způsobu života a finančním poměrům. Uvedl, že z obžalovaných zná nejlépe Michala
Z., se kterým vyrůstal, považoval jej za kamaráda, vídávali se alespoň třikrát do
týdne. Slavili spolu narozeniny, pořádali společné akce, chodili na pivo atd. Zbylé dva
obžalované zná rovněž, ale již nikoliv tak dobře, v kontaktu s nimi nebýval. Pokud se
jedná o poškozené, se Zbigniewem byl v podstatě stále, trávili spolu Vánoce, veškeré
narozeniny a svatby, byl nejlepším rodinným přítelem, stýkali se prakticky denně.
Pokud se jedná o jeho finanční poměry, pak v minulosti hrál asi 10 let na různých
lodích v zahraničí, čímž si vydělal nějaké peníze. Pokud by nepůjčil osobě jménem
H. 6,5 milionu Kč, byl by v pohodě. Tyto peníze však už nikdy neviděl. Ví o tom, že
poškozený míval v domě nejméně kolem 1.000.000,- Kč. Poslední dobou se živil
hlavně tím, že měnil zloté na koruny. Běžně u sebe nosil minimálně 200.000,- Kč, a
to proto, neboť tyto peníze potřeboval pro výměnu zlotých. Nosil je většinou po
kapsách, jednu dobu dokonce i v krabici od bot. Doma měl peníze uložené v
zásuvkách v pokoji, který měl být původně garáží. Jistě měl také různé směnky,
ovšem doma měl uschovány pouze směnky méně podstatné, nevymahatelné.
Manželka poškozeného Jarmila se starala o dům, o jeho „podnikání“ neměla bližší
povědomí. K finančním transakcím mezi poškozeným a obžalovanými uvedl, že
obžalovaní B. ani M. poškozenému nic nedlužili, neboť tento by jim ani nikdy nepůjčil.
V případě obžalovaného Z. dodal, že ten si od poškozeného půjčil 100.000,- Kč.
Vyřešení tohoto dluhu bylo i důvodem, proč poškozený dne 28. 2. 2013 odjel k
obžalovanému Z. do garáže. Jemu samotnému obžalovaný Michal Z. v současné
době dluží asi 1.560.000,- Kč. Tato částka vznikla postupně asi během osmi let. Asi 3
týdny před inkriminovanou událostí mu obžalovaný Z. řekl, že vrátí částku ve výši
900.000,- Kč. Také obžalovaný B. mu dlužil částku ve výši 100.000,- Kč, ovšem
protože za ni ručil obžalovaný Z., bral to tak, že jí dluží právě posledně jmenovaný. S
poškozeným se naposledy viděl dne 28.2.2013 v odpoledních hodinách přibližně
kolem 15.00 hodin, kdy spolu byli na kávě. O tom, co má v plánu, se nebavili. Toho
dne ráno, kolem 09.00 hodin, byl rovněž s obžalovaným Z., kdy se jednalo o pracovní
schůzku. V pátek kolem 10.00 hodin mu zavolal Lukáš B., který byl u poškozeného
doma, ale nikdo mu neotevřel, ani nebral telefon. To bylo velmi nezvyklé, protože on
telefony vždy bral. Když přijel k domu manželů M., všiml si, že automobil je svou
přední částí zaparkovaný směrem k domu, což bylo opět velmi neobvyklé. Také stále
kolem domu svítilo osvětlení. Na sedadle řidiče vozidla poškozeného si přes okýnko
všiml bahna, což byla skutečnost velmi podivná, protože poškozený se o čistotu
vozidla staral. Z tohoto důvodu zavolal nejprve Městskou policii a následně i hasiče z
Bohumína, kteří rozbili okno a vstoupili do objektu, on osobně v domě nebyl.
Přibližně mezi 12.00 - 13.00 hod. mu telefonoval obžalovaný Z., který mu sdělil, že
všechno bude na něj, protože s ním byl večer naposledy v garáži. Následně pro Z.
přijel k restauraci xxx, kde tento popíjel alkohol a pak společně odjeli na policii. Když
ho viděl, měl rifle od bahna a na teniskách měl červené tečky. Proto si dělal legraci a
říkal obžalovanému, že snad poškozeného zabil, na což tento reagoval podrážděně,
připadal mu takový roztěkaný. Další týden byl s obžalovaným Z. asi třikrát, ale vždy
spolu řešili pouze pracovní záležitosti týkající se staveb.
pokračování
38
sp.zn. 30T 1/2014
Svědek David K. u hlavního líčení zejména stvrdil svou výpověď z řízení
přípravného a dodal, že neví, zda pískoviště stálo 300.000,- Kč, poškozený se
zmiňoval o částce 50.000,- až 60.000,- Kč. Dle jeho názoru se poškozený M. s Ing.
B. znal po delší dobu, neboť obžalovaný Ing. B. pracoval kdysi na celnici a
poškozený za účelem „směny“ jezdíval přes hranice na trh stále. Neviděl, že by se
oba jmenovaní spolu bavili, avšak viděl, jak se oba opakovaně pozdravili. Akcentoval,
že Z. poškozený znal, neboť tento mu pracoval na baráku, ovšem zda znal M., neví,
spolu se o něm nikdy nebavili. Nevěděl, že by v domě poškozeného existoval
klasický trezor, v jeho přítomnosti s ním nikdy nemanipuloval, nikdy do něj peníze
nedával. U sebe běžně nosil 200.000,- Kč v ledvince apod. za účelem směny, neboť
stále jej někdo otravoval. I tento svědek tvrdil, že poškozený měl doma vždy cca 2
mil. Kč v hotovosti. Dle názoru svědka poškozený rovněž měl doma směnky, úpisy či
jiné materiály související s půjčkami, měl je volně vhozené v šuplíku, což opakovaně
na vlastní oči viděl. 28.2.2013 s poškozeným byl na kávě zhruba kolem 15.00 –
16.15 hod., a tento mu řekl, že večer jede k Z. Předtím se však ještě byl dívat na
vnuka, jak hrál hokej. Naposledy v domě poškozeného byl asi týden před událostí,
kdy došlo k jeho zmizení a v té době viděl na stole hromádky, kdy dle jeho názoru se
mohlo jednat o částku 200 až 300 tis. Kč. Je si však jist, že poškozený měl doma
více než 1 mil. Kč, neboť asi před dvěma měsíci před jeho zmizením si od něj
půjčoval na kola 500 tis. Kč na dobu 3 dnů, což mu posléze vrátil, a v této souvislosti
mu M. řekl, že půjčku 500 tis. Kč mu předá bez problémů, protože 1 mil. Kč potřebuje
na kšefty. Vzhledem k tomu, že 500 tis. Kč mu vrátil, dovozoval, že tento v rozhodné
době měl na hotovosti cca 1,5 mil. Kč. Přestože byli spolu takřka denně, poškozený
se mu nezmínil v rozhodné době, že by měl nějaký větší výdaj či že by někomu
peníze půjčil. Poškozený M. měl zcela jasně dán denní režim, kdy večer chodil brzy
spát a přes poledne si rovněž zdřímnul. Domnívá se, že o těchto zvyklostech věděl i
Z., neboť zmíněný denní režim poškozeného byl všeobecně znám. Zbyšek M. nosil
na sobě řetízky včetně přívěšku Draka.
Svědek Jakub V., vyslechnutý dne 16.5.2013, vlastník garáže nacházející se
v Ostravě – Nové Vsi, na ulici Bartošové uvedl (č.l. 1328 – 1333), že jej dne
22.2.2013 telefonicky kontaktoval neznámý muž (tel. číslo xxx), který se ptal na
pronájem výše uvedené garáže. Jelikož ji chtěl ihned vidět, domluvili si na tentýž den
ve 13:00 hodin její prohlídku. Zájemce se však nedostavil, a proto si domluvili
náhradní termín na pozdější dobu téhož dne. Při schůzce se muž menší postavy, s
kulatým obličejem, představil jako Z. a poté si garáž prohlédl. S objektem pronájmu
souhlasil a chtěl ihned podepsat nájemní smlouvu, přitom uváděl, že mu před domem
stojí auto, které potřebuje do té garáže schovat. Z. tedy na kus papíru (následně tuto
listinu svědek vydal policejnímu orgánu) napsal své iniciály a tyto mu předal. Na
jejich podkladě připravil nájemní smlouvu, která však nebyla podepsána, neboť
zřejmě dne 25.2.2013 se Z. ozval s tím, že se situace změnila a garáž již
nepotřebuje. Původně ji prý potřeboval kvůli neshodám s tchánem, s nímž měl
bydlet, a na to navazujícímu stěhování, následně se však měli udobřit. V průběhu
dne 22.2.2013 použil Z. k telefonování i číslo xxx. Jmenovaný se nezajímal o
stavební řešení garáže, neměl žádné dotazy a velmi rychle řekl, že to bere. Při
jednání ho ujišťoval, že nájem bude na hodně dlouhou dobu, na několik let, nájemné
bylo dohodnuto na 700,- Kč na měsíc. Garáž se dle vyjádření svědka nachází v
oblasti celkem hustě osídlené rodinnými domy, je řadová, tvoří ji v podstatě tři stěny
pokračování
39
sp.zn. 30T 1/2014
bez oken, střecha z trámů a desek a na nich je položená střešní krytina. Čelo tvoří
plná plechová vrata, která jsou zajištěná kladkou a fabkou.
Svědek Jakub V. u hlavního líčení taktéž stvrdil svou výpověď z řízení
přípravného, kterou označil za přesnější a dále nic nového podstatného neuvedl.
Svědek Milan J., vlastník řadové garáže nacházející se v Ostravě – Slezské
Ostravě, na ulici Na Burni, dne 24.5.2013 uvedl (č.l. 1308 – 1314), že tuto inzeroval
prostřednictvím internetu s úmyslem ji buďto prodat za 30.000,- Kč nebo pronajmout.
Během inzerce garáže se mu telefonicky (tel. číslo xxx) ozval muž, který se mu
představil, ale jehož jméno si již nevybavuje. Tento muž měl zájem o pronájem
garáže včetně následné prohlídky, na niž přijel Toyotou Yaris světle zelené barvy.
Zájemce se mj. zajímal i o podlahu, přičemž se ptal, z čeho je udělaná. Dokonce u
vstupních dveří nadzvedával gumovou pryž, která podlahu pokrývala. Ohledně nájmu
se dohodli tak, že si garáž pronajme na dva měsíce a potom ji za 30.000,- Kč
odkoupí. V garáži byla nově rozvedená elektřina, jen rozvody nebyly připojeny k
hodinám. Zájemce tvrdil, že garáž potřebuje jako skladový prostor pro nějaký
stavební materiál, protože jeho firma má nějakou větší zakázku na Slezské Ostravě.
Smlouvu o pronájmu vypisoval onen muž, přičemž viděl jeho občanský průkaz a
mohl si tak s průkazem porovnat údaje uvedené ve smlouvě, což souhlasilo. Smlouvy
pak muž opatřil razítkem společnosti Ganyspol, s.r.o. Smlouva mohla být skutečně
uzavřena dne 23.2.2013, jak je v ní uvedeno. Jedno vyhotovení později vydal policii.
Jelikož nájemce neměl u sebe hotovost na úhradu dvou nájmů, setkali se opět na
druhý den, kdy si pouze předali hotovost a klíče. Následně byl v garáži až za
přítomnosti policie během jejího ohledání, kdy si všiml, že z vnější strany byla žlutá
stěna garáže úplně zastříkaná od bláta, jakoby se někdo snažil vyjet s autem, ale
přitom se „zahrabal“. Dále byl vyměněný jeden visací zámek. On sám již klíče od
garáže neměl, nájemci předal od každého zámku pouze jeden klíč. Uvnitř garáže v
pravé zadní části byla hlína, která tam předtím nebyla. Stěny byly zašpiněné od hlíny,
a to do výšky cca 1 metr, po celé pravé straně. Dále tam byly různé pytle
s betonovou směsí potřebné k betonování a zednické potřeby, ruční nářadí – lopata
a snad i krumpáč. Po otevření garáže viděl, že je funkční elektřina a ve středu byla
zvlněná podlaha.
Svědek Milan J. u hlavního líčení stvrdil svou výpověď z řízení přípravného a
dále se vyjádřil ke změnám vztahujícím se k pronajaté garáži, na které přišel při
prohlídce v přítomnosti policie. V době pronájmu byla elektřina odpojena, zatímco
v době jeho kontroly v přítomnosti policie se v garáži svítilo, tzn. že elektřina musela
být zapojena „načerno“. Výpověď svědka J., jež se vztahovala k zjištěným změnám
souvisejícím s jeho garáží, je velmi podrobná, na což soud odkazuje. Svědek J.
opakovaně potvrdil, že Z. jako důvod pronájmu garáže uvedl potřebu uskladnit
stavební materiál, jež souvisel s nějakou zakázkou v této oblasti. Rozhodně se
nezmínil v tom směru, že by v garáži chtěl opravovat auta či s těmito jakkoliv
podnikat, a taktéž jej o žádný souhlas se stavebními úpravami nežádal ani se o
těchto nezmínil. Z. informoval o tom, že je majitelem dvou garáží, kdy druhá se
nacházela nedaleko a v této měl i vybetonovaný montážní kanál, o čemž obžalovaný
věděl, avšak nepřemlouval jej v tom smyslu, že by měl zájem o tuto druhou garáž
s montážním kanálem.
pokračování
40
sp.zn. 30T 1/2014
Svědek Ľudovít M., ošetřovatel v nemocnici v xxx dne 21.5.2013 vypověděl
(č.l. 1322 – 1327), že již dlouhou dobu zná obžalovaného Ing. Jiřího B., považuje jej
za kamaráda. Zbylé obžalované znal pouze od vidění. Někdy začátkem února 2013
obžalovaný Jiří B. mu telefonoval a žádal po něm krabičku léků na spaní, konkrétně
Stilnox, což odůvodňoval tím, že měl mít „depku“. Na základě jeho požadavku mu
předal 15 tablet, pro které si přijel ke kostelu v Bohumíně. Žádnou jinou látku po něm
nepožadoval.
Svědek Adam M. dne 21.10.2013
k předmětu výslechu uvedl (č.l. 1336 –
1341), že někdy v únoru 2013 jel na kole po ulici Ostravské, přičemž zaregistroval
vozidlo poškozeného, které jelo velmi pomalu a ačkoliv byla už tma, svítilo pouze
denními světlomety. Automobil vyjížděl z ulice, kde se nachází dům poškozených a
směřoval směrem na Ostravu. Pomalá jízda mu připadala nezvyklá, protože
poškozeného znal jako velmi svižného řidiče. Dále si všiml toho, že auto bylo
naloženo, tedy že v kufru mělo zřejmě nějaký náklad. Do vozidla neviděl, a proto
nemůže uvést, kdo jej řídil.
Svědek Adam M. u hlavního líčení stvrdil svou výpověď z řízení přípravného
a dodal, že vozidlo, které jej zaujalo, zcela jistě užíval poškozený M., neboť tento typ
byl v Bohumíně jediný a předmětného večera jel osamoceně, nikoliv v doprovodu
dalších vozidel.
Svědek Jan P., vyslechnutý dne 21.10.2013, k věci sdělil (č.l. 1342 – 1351),
že z obžalovaných zná především Michala Z., kterého považuje za svého kamaráda.
Pokud se jedná o obžalovaného Ing. Jiřího B., pak tohoto vídal u Michala Z. v garáži.
Naposledy je tam společně viděl asi měsíc nebo 14 dní před vyšetřovanou událostí.
Do uvedené garáže, která se nachází u domu obžalovaného Z., chodili všichni jeho
zaměstnanci pro peníze, a to včetně Lumíra M. Nevybavuje si situaci, že by do
garáže přišel v době, kdy tam byli přítomni všichni tři obžalovaní. Pokud se jedná o
vztah Michala Z. a Lumíra M., pak podle jeho názoru nemohly tyto být pouze
pracovní, když u obžalovaného M. žila v domácnosti dcera obžalovaného Z.
Posledně jmenovaný se tudíž staral o to, aby M. měl vždycky peníze a práci. Z. se
mu v minulosti svěřil s tím, že má dluhy, většinou si peníze půjčoval od K. a myslí si,
že si také půjčoval od poškozeného. Ke společnosti Ganyspol uvedl, že tato vznikla
hlavně kvůli Z. a zabývala se výkopovými pracemi. On sám byl jednatelem této
společnosti, ale razítko u sebe nikdy neměl, toto vždy bylo u manželky obžalovaného
Z., která zpracovávala účetnictví. Inkriminovaný týden, někdy v sobotu nebo v neděli,
mu telefonoval Z. a sdělil mu, že se ztratil poškozený. Dále uvedl, že bude průser,
protože byl asi poslední, kdo poškozeného viděl. Po jejich schůzce měl odjet, načež
od té chvíle jej nikdo neviděl. Obžalovaný Z. byl přitom nervózní a říkal, že už nechce
do kriminálu, jeho nervozitu nemohl pochopit. Rovněž tak si vzpomíná, že Z. zařídil
telefon pro obžalovaného B. Bylo to v době, kdy je naposledy viděl společně v garáži,
tedy asi oněch 14 dnů před vyšetřovaným skutkem. Díky tomuto telefonu se v garáži
vedla debata o tom, jak lze podle signálu nějakých GSM vysílačů zjistit pohyb
telefonů. Dále si vybavuje, že obžalovaný mu někdy v té době řekl, aby za ním
pokračování
41
sp.zn. 30T 1/2014
nechodil, protože nebude mít čas, neboť bude řešit nějaké věci. Jednalo se o velmi
neobvyklou událost, protože Z. jej takto nikdy neupozorňoval, aby za ním nechodil.
Svědek Jan P. u hlavního líčení rovněž zejména potvrdil svou výpověď
z řízení přípravného a dále dodal, že skutečně obžalovaného Z. znal velmi dobře, až
do skutku jej považoval za slušného člověka, zatímco zbylé obžalované znal pouze
„z vidění“. K cílenému dotazu, zda viděl někdy všechny tři obžalované v bohumínské
garáži Z. počátkem r. 2013, uvedl, že určitě je viděl, přestože tito tam nechodili tak
často, jako on. Současně však dodal, že do garáže docházelo více lidí, neboť se
v podstatě jednalo o kancelář Z., chodili tam ti, co u něj pracovali nebo ti, co mu
dlužili peníze. Několik dní před zmizením M. seděli se Z. v hospodě xxx, kdy
oslavovali svátek Lumíra (Lumíra G.), zřejmě se však nejednalo přesně o den, kdy
Lumír měl svátek, avšak o některý ze dnů blízkých, kdy Z. vytáhnul nějaký telefon a
řekl: „tady to číslo ti nikdy nemohu dát“, proč se takto vyjádřil, neví, zmíněné telefonní
číslo po něm nepožadoval. V souvislosti s oslavou Lumíra svědek P. dále uvedl, že
Z. mu někdy v tomto období řekl, ať k němu nechodí, přestože věděl, že má volno a
tudíž byla velká šance, že za ním do garáže přijde, řekl mu, že nebude mít čas. Z.
hovořil toliko o jednom dni, takováto žádost či upozornění Z. ve vztahu k jeho osobě
se udála pouze v jednom případě. Poškozeného v Z. garáži v Bohumíně neviděl,
ovšem od posledně jmenovaného ví, že spolu něco řešili ohledně vrácení daně
z Polska. Se Z. o paralyzéru či jeho účincích, event. o poutech, se nebavil a tyto
předměty v garáži neviděl. K užití léků včetně alkoholu uvedl, že „měl nervy a dodal,
že nechce znovu do kriminálu“.
Svědek Lukáš M. se dne 21. 10. 2013 vyjádřil (č.l. 1352 – 1358) k osobám
obžalovaných i poškozených. K Ing. B. uvedl, že tohoto zná pouze zběžně s tím, že
se občas potkali v garáži u Michala Z. V době před vyšetřovanou událostí ho tam
potkal pouze jednou, někdy v lednu 2013. Obžalovaného Lumíra M. zná od té doby,
co začal pracovat pro Z. U posledně jmenovaného on pracoval na svůj živnostenský
list. Dále potvrdil, že pro účely stavebních prací si obžalovaný Z. zapůjčoval různé
nářadí, mimo jiné i takzvané kango.
Svědek Radek F. dne 21.10.2013 vypověděl (č.l. 1359 – 1364), že
obžalovaného Ing. Jiřího B. znal pouze v souvislosti s obžalovaným Michalem Z., v
jehož firmě pracoval. Několikrát byl u toho, když oba jmenovaní spolu byli na pivo.
Svědek F. rovněž uvedl, že se také spolu setkali v garáži Z. Dá se říci, že obžalovaní
byli kamarádi. Lumíra M. zná pouze z práce a nic bližšího o něm neví. Vzpomněl si,
že v zimě letošního roku jel společně s obžalovaným Z. nakupovat stavební materiál
a poté společně odjeli někam na Dubinu, kde se Z. s někým setkal. Bližší podrobnosti
této schůzky však nezná.
Svědkyně Lenka N., bývalá manželka obviněného Michala Z., se dne
22.10.2013 vyjádřila (č.l. 1365 – 1371) k osobám jednotlivých obžalovaných,
poškozených a k chování Michala Z. v inkriminovanou dobu. Vypověděla, že Ing.
Jiřího B. zná asi 5 let, naposledy jej u nich doma viděla asi měsíc před vyšetřovanou
událostí. Obžalovaný Lumír M. byl zaměstnancem jejího bývalého manžela, docházel
k nim domů, stejně jako všichni ostatní zaměstnanci, a to do garáže. Před
pokračování
42
sp.zn. 30T 1/2014
vyšetřovanou událostí jej mohla u nich zaznamenat asi dvakrát do týdne. Pokud se
jedná o finanční situaci bývalého manžela, pak nevěděla, že je tak zadlužený. Mimo
půjček u bankovních ústavů jí bylo známo, že si peníze vypůjčil u Davida K., jakož i u
další fyzické osoby. Celkově se mohlo jednat o částku ve výši cca 1,5 milionu korun.
Velký úvěr měl také u Komerční banky, kdy se jednalo o hypotéku ve výši
1.800.000,- Kč na budovu. Přede dnem 28.2.2013 nezaznamenala, že by se v jejich
bydlišti nacházeli obžalovaní B. a M. Přibližně asi měsíc před skutkem si všimla toho,
že bývalý manžel byl hodně nervózní a nadměrně požíval alkohol. Na den 28. 2.
2013 si vůbec nevzpomíná, takže nemůže uvést, kde tehdy manžel byl, vybavuje si
však, jak již uvedla, že jí připadal nervózní a k důvodům tohoto stavu pouze uvedl,
že „se bojí, že půjde na vazbu“ (č.l. 1369), což nechápala. K osobě poškozeného
dodala, že se občas stýkal s jeho bývalým manželem v restauraci xxx. Svědkyně N.
rovněž uvedla, že následující den, tj. pátek, byli s manželem na společném obědě,
avšak nic na něm nepozorovala, je jí známo, že se tento pokusil o sebevraždu snad
následující pondělí, neboť jí řekl její švagr Jaromír G., že obžalovaný Z. mu nebere
telefon. Když přišla domů kolem 13.00 hod. z práce, zjistila, že tento je hodně
omámený, vypadal jako hodně opilý, nemohl komunikovat, zavolala záchranku, která
jej převezla do bohumínské nemocnice.
Svědek Pavel Z., otec obžalovaného Michala Z., se dne 22.10.2013 vyjádřil
(č.l. 1378 – 1383) k osobám obžalovaných, stejně jakož i k poškozeným. Pokud se
jedná o Ing. B., pak tohoto viděl několikrát v průběhu roku v garáži u svého syna.
Naproti tomu Lumíra M. nikdy v domě ani v garáži syna neviděl. Z tohoto důvodu tak
nikdy nezaregistroval společnou přítomnost obžalovaných B. a M. u syna. Posledně
jmenovaný se mu nikdy nesvěřil se svými finančními problémy, v podstatě až do jeho
zadržení neznal jeho skutečnou finanční situaci. Poté, co poškození začali být
pohřešováni, nepozoroval na synovi žádné změny a to i přesto, že spolu byli v
denním kontaktu.
Svědek Marek Wojciech K. dne 23.10.2013 uvedl (č.l. 1384 – 1390) , že
poškozeného Zbigniewa M. znal asi 15 let. Tehdy mezi sebou na burze v Polsku
začali směňovat peníze. Při každé burze takto směnili kolem 150.000,- až 200.000,-
Kč. Poškozený všem neměnil, měl své velké klienty, se kterými obchodoval ve
velkých částkách. S některými prodejci to šlo až do řádu milionů korun. V tomto roce
za poškozeným jezdil pomalu každý den, a to opět ohledně směny peněz. Obchodní
transakce se prováděly v místnosti vlevo, tam, kde původně stálo auto. V zásuvce
měl M. menší peněžní hotovost a drobné, tedy žádné miliony. Všiml si, že občas sáhl
za postel a vytáhl svázaný balíček obsahující asi 10 000 zlotých. Poškozený dále
nosil u pasu černou tašku, z níž pak vytahoval peníze, kolik v ní měl, to ovšem neví.
Nevěděl o tom, kolik poškozený rozpůjčoval peněz mezi lidmi. Jemu osobně půjčil
například 20.000 zlotých, které mu pak postupně splácel. V den, kdy byl naposledy s
poškozenými, přijel asi kolem 16.00 hod. Poškozený byl nervózní, protože spěchal,
musel jít něco zařídit. Tehdy společně směnili kolem 4.000,- Kč. Následujícího dne
opět přijel k bydlišti poškozeného, avšak tehdy už s ním nemluvil, protože kolem
domu stálo hodně aut, mimo jiné i městská policie.
Svědkyně Šárka B., manželka obžalovaného Ing. B., využila svého práva
odepřít výpověď (č.l. 1391 – 1394) a
Gabriela Z., družka obžalovaného M. a bývalá
pokračování
43
sp.zn. 30T 1/2014
manželka obžalovaného Z., rovněž využila svého práva odepřít výpověď (č.l. 1396 –
1399).
Následně bude poukázáno na podstatný obsah důkazů
povahy listinné, které
nalézací soud rovněž posléze hodnotil ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř.
Ze
zprávy Hasičského záchranného sboru Moravskoslezského kraje
vyplývá (č.l. 19), že jednotka HZS dne 1.3.2013, v době od 10:17 do 10:45 hodin
zasahovala u rodinného domu na adrese xxx, ulice xxx. Hasiči provedli rozbití okna a
zpřístupnění domu pro policii. Dne 12.3.2013 jednotka HZS na žádost policie
odstřihla 2 ks visacích zámků u garáže označené číslem
141, na ulici Na Burni, v
Ostravě – Slezské Ostravě. Následující den příslušníci HZS poskytli spolupráci na
žádost policie při vyzdvižení dvou těl z vykopaného hrobu.
Dne 2.3.2013 bylo v rámci pátrání po pohřešovaných manželech M.
provedeno
ohledání jejich
vozidla Renault Laguna Combi, RZ: xxx, jakož i
rodinného domu a přilehlého pozemku poškozených, nacházejícího se v xxx, na
ulici xxx.
V levém rohu rodinného domu a vpravo na nosné části dřevěného přístřešku
byly umístěny kamery zabezpečovacího systému. Kamera vpravo je odpojena. Pod
přístřeškem bylo zaparkováno výše uvedené vozidlo, jehož přední část směřovala k
rodinnému domu. Předmětné vozidlo bylo jak z vnější, tak vnitřní části, včetně
podběhů kol, znečištěno zeminou. V okolí klik dveří vozidla, dveří zavazadlového
prostoru, na přední kapotě motorového prostoru, levém blatníku a zadním nárazníku
byly viditelné známky po odvrstvení prachových částic. Na střeše vozidla je umístěn
podélný střešní nosič, tzv. hagusy. Přední palubní deska, přední a zadní sedadla a
koberec spolujezdce jsou potřísněny neznámou tekutinou. Na čalounění levého
předního sedadla, koberci, prahu, předním sedadle spolujezdce, v jeho levé části
opěradla, opěrce hlavy, prahu a prostoru podlahy u spolujezdce, na čalounění
zadních levých dveří a prahu u nich byly známky znečištění zeminou. Ve vozidle byly
zajištěné pachové stopy (č. 1 – 3 a č. 4 – 6) a biologické stopy (č. 7 – 8). Následně
bylo vozidlo převezeno na parkoviště PČR, OKTE Frýdek – Místek k dalšímu
ohledání.
Vstupní dveře do domu jsou nepoškozené. Z vnější i vnitřní strany kliky byly zajištěny
pachové stopy č. 9 – 10. Z podlahy předsíně došlo k zajištění trasologických stop č.
11 – 12. Rovněž tak v obývací hale s kuchyní byly na podlaze nalezeny trasologické
stopy č. 13 – 15. Na podlaze u televizního přijímače a ve skříňové sestavě, z místa,
kde se mělo nacházet záznamové zařízení, došlo k zajištění pachových stop č. 16. –
17. U sedací soupravy byl zajištěn notebook (stopa věcná č. 41). Také v zimní
zahradě byly nalezeny trasologické stopy č. 18 – 20. V ložnici zjištěno nadzdvižení
matrací u manželské postele. V přilehlé šatně pak byly na podlaze nalezeny volně
ležící lůžkoviny a oděvní svršky. Na podlaze spojovací chodby se nacházely kapky
červené tekutiny (biologické stopy č. 21 – 23). Kapky červené tekutiny (biologické
stopy č. 24 – 25) byly zajištěny také v koupelně s toaletou. Na podlaze se nacházely
stopy pachové (č. 26) a trasologické (č. 27 – 28). Stopy č. 21 – 24 vykazovaly
pokračování
44
sp.zn. 30T 1/2014
pozitivní výsledek na přítomnost hemoglobinu lidské krve. Jako poslední místnost
byla ohledána pracovna. Zde byly z instalačních kabelů k PC, otevřeného příručního
trezoru, bytového trezoru, podlahy, vnitřní i vnější kliky dveří zajištěny stopy pachové
(č. 29 – 34, 36, 40), z podlahy stopa trasologická (č. 35) z okenní výplně stopa
daktyloskopická (č. 37) a tři stopy věcné (č. 34 – bytový trezor, č. 38 – sešit A5, č. 39
– trezor s písemnostmi).
O těchto procesních úkonech byl pořízen protokol včetně seznamu zajištěných
stop a věcí, čítající celkem 41 položek, protokol o odběru 18 otisků pachových stop a
fotodokumentace s 255 fotografiemi.
Dne 4.3.2013 pokračovalo
ohledání vozidla Renault Laguna Combi, RZ:
xxx, v rámci kterého byly z karoserie vozidla, prahu u spolujezdce, zadního
nárazníku a ze zavazadlového prostoru zajištěné trasologické stopy č. 42 – 45, 63, z
madla dveří spolujezdce a sedadla spolujezdce pachové stopy č. 46 – 47, z předních
sedadel mikro stopy č. 48 – 51, ze sedadla řidiče, z místa podlahy řidiče, z tunelu
před zadními sedadly, z předních blatníků, podběhů, zavazadlového prostoru,
sluneční clony řidiče a úložného prostoru u řidiče stopy věcné (stopy č. 53 – část
knoflíku, č. 59, 60 – střepy skla, č. 61, 62 – směs zeminy, č. 65 – navigační systém
se SIM kartou, č. 66 - osobní doklady poškozeného a č. 67 – dva kusy flash disků).
Součástí protokolu je seznam zajištěných stop a věcí, čítající celkem 26 položek,
protokol o odběru 2 otisků pachových stop a fotodokumentace se 76 fotografiemi.
Další pokračující
ohledání vozidla Renault Laguna Combi, RZ: xxx bylo
provedeno dne 6.3.2013 s tím, že byl, za pomoci speciálních chemických prostředků,
proveden pokus o zviditelnění biologických stop vně i uvnitř automobilu. Tímto
postupem byly z prahu u řidiče, sedadla řidiče, karoserie vozidla, palubní desky a
sedadla spolujezdce zajištěny biologické stopy – stěry č. 68 – 72. Součástí protokolu
je seznam zajištěných stop a věcí, čítající celkem 5 položek, protokol o odběru 2
otisků pachových stop a fotodokumentace se 76 fotografiemi.
Další pokračující ohledání
vozidla tovární značky Renault Laguna Combi,
RZ: xxx, bylo dokončeno dne 2.5.2013, kdy byly provedené úkony směřující ke
zjištění přítomnosti částic povýstřelových zplodin. Proto byly v interiéru vozidla
zajištěny chemické stopy č. 128 – 129. Součástí protokolu je seznam zajištěných
stop, čítající celkem 2 položky a fotodokumentace se 46 fotografiemi.
Dne 7.3.2013 došlo k realizaci
ohledání místa činu, a to
prostoru před
řadovou garáží označenou číslem
141, na ulici Na Burni, v Ostravě – Slezské
Ostravě. Byl zadokumentován silně rozježděný nezpevněný povrch porostlý trávou,
který se nachází mezi vjezdem do garáže a asfaltovou silnicí. Jsou zde známky
uvíznutí vozidla v době, kdy země byla vlhká a pneumatiky vozidla způsobily
potřísnění vrat a fasády garáže až do výšky 1,8 metru. Přímo před garáží nejsou z
důvodu značného zvlhnutí hlíny patrné otisky vzorku pneumatik. V prostoru před
sousedními garážemi č. 142 a 143 je zřetelný otisk vzorku pneumatiky automobilu,
který byl zajištěn jako trasologická stopa č. 73. Na stejném místě byl zajištěn vzorek
pokračování
45
sp.zn. 30T 1/2014
zeminy – věcná stopa č. 74. Součástí protokolu je seznam zajištěných stop, čítající
celkem 2 položky, kopie katastrální mapy a fotodokumentace s 12 fotografiemi. Z
internetových stránek najdiparkovani.cz byly pro porovnání pořízeny fotografie výše
uvedené řadové garáže na ulici Na Burni, v Ostravě – Slezské Ostravě, z nichž je
patrný stav exteriéru i interiéru před jejím pronajmutím.
Dne 12.3.2013 byla policejním orgánem provedena
prohlídka řadové garáže
nacházející se
na ulici Na Burni, v Ostravě – Slezské Ostravě. Během tohoto
úkonu bylo zajištěno celkem 15 věcných stop, a to 6 pytlů betonové směsi Beton
B20, krumpáč, 2 lopaty, 1 balení univerzální fólie, 6 balení plastových dóz Hydroxidu
sodného á 1 kg, 1 PET láhev, 2 plastové kýble, zednická lžíce a zednický hobel. S
ohledem na označení místa nálezu mrtvol služebním psem, bylo následně započato
s ohledáním místa činu. Součástí protokolu je fotodokumentace s 12 fotografiemi.
Téhož dne policejní orgán provedl
ohledání řadové garáže nacházející se
na
ulici Na Burni v Ostravě – Slezské Ostravě. Uvnitř garáže bylo zjištěno, že se
jedná o prostor o rozměrech 5,5 x 3,25 metru. Na pravé stěně jsou známky po
znečištění zeminou. Podlaha je tvořena betonovým povrchem, na kterém jsou
položeny tři gumové pásy. V pravém rohu za vraty je uloženo celkem 6 pytlů s
betonovou směsí s označením Beton B 20, o obsahu jednoho pytle 40 kg. V levém
rohu u vstupu je modrá nádoba, v níž je uloženo 6 plastových dóz, každá o obsahu 1
kg s označením hydroxid sodný. Dále se v garáži nachází dvě lopaty a krumpáč. Z
vnitřní kliky vrat, krumpáče, rukavic, lopat, lana, židle, nádob s označením hydroxid
sodný byly zajištěny pachové stopy (č. 77, 80 – 83, 84 – 87, 90 – 92, 98 – 99), z
gumového pásu na podlaze trasologické stopy (č. 78 – 79), ze sedáku židle stopa
mikro (č. 93), z vnitřní části pravých vrat stopa daktyloskopická (č. 100) a z násady
krumpáče i lopat stopy biologické (č. 101 – 103). Rovněž byly zajištěny stopy věcné a
to visací zámky, PET láhve, zemina, rukavice a lano (č. 75 – 76, 97, 88 – 89, 94 – 96,
105 – 107). Po odkrytí středového gumového pásu byla zajištěna stopa biologická –
stěr (č. 108). Následně bylo policejním orgánem prováděno postupné odkrývání
zeminy, přičemž v hloubce cca 110 cm pod úrovní podlahy byl zaznamenán výskyt
lidských ostatků – těla mrtvoly ženského pohlaví. Na levé straně od těla byla
zajištěna stopa věcná - část mobilního telefonu (č. 109). Po úplném odkrytí zeminy
se ve výkopu nacházely dvě mrtvoly – jedna ženského a druhá mužského pohlaví.
Byly uloženy na sobě a na zádech, s hlavami směřujícími k čelní stěně garáže. Na
dně výkopu byla nejprve v hloubce cca 145 cm uložena mrtvola muže, na ní ležela
mrtvola ženy. Po vyzvednutí z výkopu a umístění do předem připraveného stanu,
bylo provedeno
ohledání těl. Mrtvola ženy je tělesné výšky cca 165 cm, hmotnosti
kolem 80 kg. Přítomnou znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství,
MUDr. Margitou Smatanovou, Ph.D., byla doba smrti stanovena v širším rozpětí 14-ti
dnů. V oblasti hlavy byly nalezeny výstřelové defekty nad prvým a levým ušním
boltcem – „pravděpodobně se jednalo o průstřel“. Tělo ženy bylo oděno v tričku s
krátkým rukávem, staženým směrem ke krku a v teplákových kalhotách lehce
staženým ke kolenům. Nohy měla bosé, celé tělo je znečištěno zeminou a spoutáno
v oblasti horních (za zády) a dolních končetin (kotníky těsně vedle sebe) lepicí
páskou. Poškozená měla v ústech roubík. Mrtvola muže byla tělesné výšky cca 175
cm, hmotnosti kolem 85 kg. Přítomnou znalkyní byla doba smrti stanovena v širším
rozpětí 14-ti dnů. V oblasti hlavy byly nalezené výstřelové defekty nad prvým a levým
ušním boltcem – „pravděpodobně se jednalo o průstřel“. Tělo muže mělo na hlavě
pokračování
46
sp.zn. 30T 1/2014
úpletovou čepici nataženou ke kořeni nosu, prosáklou krví. Dále bylo oděno do
zateplené bundy k pasu, svetru, trička s krátkým rukávem a teplákových kalhot. Na
nohou měl ponožky a textilní boty. Celé tělo bylo znečištěno zeminou a spoutáno v
oblasti horních (za zády) končetin kovovými pouty a dolních končetin (na kotnících
překřížené) lepicí páskou. Rovněž měl v ústech roubík. Na těle (ucho, krk, zápěstí,
prostředník) byly nalezené šperky ze žlutého kovu, jeden řetízek byl přetržen. Těla
byla následně převezena do ÚSL, a to za účelem podrobnějšího ohledání. Součástí
protokolu o ohledání místa činu je seznam zajištěných stop čítající celkem 35
položek, protokol o odběru 14 otisků pachových stop a fotodokumentace se 158
fotografiemi.
Dne 20.3.2013 bylo v
ohledání uvnitř řadové garáže nacházející se
na ulici
Na Burni v Ostravě – Slezské Ostravě pokračováno, a to za účelem nalezení střel
či nábojnic. Na dně výkopu v rozbahněné hlíně byla zajištěna věcná stopa č. 123 –
část mobilního telefonu zn. Nokia. Dále byly na různých místech interiéru zajištěny
chemické stopy č. 124 – 127 (stěry na povýstřelové terčíky). Součástí protokolu je
seznam zajištěných stop, čítající celkem 5 položek a fotodokumentace se 46
fotografiemi.
Z protokolu
o použití služebního psa ze dne 13.3.2013 (č.l. 125 – 126) bylo
zjištěno, že speciálně cvičený pes projevil zvýšenou aktivitu u shora specifikované
garáže, a to v okolí vjezdu a vstupních vrat a posléze v rámci vnitřní prohlídky
zmíněné garáže ve střední části garáže v místech narušené zeminy.
S ohledem na nález střely učiněný dne 1.11.2013 během uvádění garáže v
Ostravě – Slezské Ostravě do původního stavu a s tím souvisejícího zahazování
jámy, v níž byla uložena těla zemřelých, bylo provedeno další
ohledání místa činu.
Během něj došlo ve vzdálenosti 250 cm od zárubní pravých křídel vrat a 110 cm od
pravé podélné hrany výkopu k zajištění balistické stopy č. 134, a to výše uvedené
střely. Součástí protokolu je fotodokumentace čítající 8 fotografií.
Dne 13.3.2013 policejní orgán dokončil
ohledání těl poškozených ve
Fakultní nemocnici Ostrava, Ústavu soudního lékařství. Z těla poškozené byly
zajištěné tři věcné stopy (č. 110 – lepicí páska z hlavy, č. 111 – lepicí páska z
horních končetin, č. 112 – lepicí páska z dolních končetin). Z uvedených věcných
stop byly rovněž zajištěny stopy pachové (č. 117 – 119). Z těla poškozeného byly
zajištěné čtyři věcné stopy (č. 113 – lepicí páska z hlavy, č. 114 – pouta z horních
končetin, č. 115 – lepicí páska z dolních končetin a č. 116 – šperky ze žlutého kovu).
Z uvedených věcných stop byly rovněž zajištěné stopy pachové (č. 120 – 122).
Součástí protokolu je seznam zajištěných stop, čítající celkem 13 položek, protokol o
odběru 6 otisků pachových stop a fotodokumentace se 39 fotografiemi.
Orgány činné v přípravném řízení realizovaly během své činnosti několik
domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor.
pokračování
47
sp.zn. 30T 1/2014
Během
domovní prohlídky rodinného domu nacházejícího se
na ulici xxx,
v xxx, užívaného obžalovaným Michalem Z., bylo zajištěno celkem 31 věcí
důležitých pro trestní řízení, a to lepicí pásky, flash disky, fotoaparáty, mobilní
telefony, SIM karty, CD disky, stolní počítače, notebook, navigace, svazky klíčů,
kalhoty, bundy, boty, stěr z bot, taštička, účtenky a jiné písemnosti. Součástí
protokolu je fotodokumentace se 153 fotografiemi.
Při
prohlídce jiných prostor a pozemků - restaurace xxx, nacházející se
na
ulici xxx a provozované obžalovaným Michalem Z. byla zajištěna jedna věc důležitá
pro trestní řízení, a to lepicí páska. Součástí protokolu je fotodokumentace se 60
fotografiemi.
Rovněž tak byly realizovány
prohlídky jiných prostor a pozemků, konkrétně
motorových vozidel Toyota RAW4, RZ: xxx, VW LT 28, RZ: xxx, Škoda Felicia
Combi, RZ: xxx a Toyota Yaris, RZ: xxx, užívaných obžalovaným Michalem Z.
Během prohlídky vozidla VW LT 28, RZ: xxx byl nalezen mobilní telefon a plachty. V
případě zbylých vozidel nebyly zajištěny žádné věci důležité pro trestní řízení.
Součástí všech protokolů je fotodokumentace.
S ohledem na výpověď obžalovaného Lumíra M. ze dne 18.4.2013 a písemné
vyjádření obžalovaného Jiřího B. ze dne 4.8.2013 provedl policejní orgán dne
7.8.2013
ohledání místa činu, a to
prostoru lesíku nacházejícího se
před garáží v
Ostravě – Slezské Ostravě, na ulici Na Burni. Prostor byl prohledán pomocí
služebních psů, dále pomocí detektorů kovů i fyzicky příslušníky P ČR, avšak
bezúspěšně. Nebyl nalezen žádný předmět, který by mohl mít souvislost s
prověřovaným skutkem.
Poté, co bylo na základě realizované žádosti o právní pomoc slovenskými
justičními orgány zajištěno a Policii ČR předáno osobní motorové vozidlo Škoda
Superb, RZ: xxx, užívané obžalovaným Ing. Jiřím B., bylo dne 31.10.2013
uskutečněno
ohledání tohoto
vozidla. Po zadokumentování jeho stavu a věcí v něm
se nacházejících došlo k odběru celkem 4 chemických stop, označených čísly 130 –
133, a to z volantu, řadící páky, brzdy a předních sedadel. Součástí protokolu je
fotodokumentace čítající 64 fotografií.
Z dostupných
protokolů o vydání věci, sepsaných dle § 78 tr. řádu, možno
akcentovat protokol ze dne 12.3.2013, kdy svědek Milan J. vydal smlouvu o
pronájmu garáže v Ostravě - Slezské Ostravě, na ulici Na Burni, protokol ze dne
16.3.2013, kdy obžalovaný Lumír M. vydal školní sešit formátu A6, označený
nápisem „Práce“, protokoly ze dne 18.3.2013 a 25.3.2013, na jejichž základě
pracovnice ÚSL vydala oděv a obuv poškozených, včetně výtěrů z pod nehtů, rekta,
úst a vzorek svalu poškozených, dále protokol ze dne 18.4.2013, kdy obžalovaný
Lumír M. vydal písemnost, kterou mu v prostorách vazební věznice předal
obžalovaný Michal Z., jakož i protokol ze dne 16.5.2013, na jehož základě svědek
Jakub V. vydal list z diáře, na němž jsou uvedeny údaje k obžalovanému Michalu Z.,
konkrétně jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo a číslo občanského průkazu.
pokračování
48
sp.zn. 30T 1/2014
Ze
smlouvy týkající se
pronájmu garáže nacházející se v Ostravě –
Slezské Ostravě na ulici Na Burni vyplývá, že tato byla uzavřena mezi
pronajímatelem Milanem J. a společností GANYSPOL, s.r.o., zastoupenou
obžalovaným Michalem Z. Garáž byla pronajata na dobu určitou od 23.2.2013 do
23.4.2013 s tím, že po uplynutí této doby má nájemce předkupní právo na garáž, a to
za částku ve výši 25.000,- Kč, popřípadě může dojít k prodloužení nájmu. Nájemce
se zavázal platit měsíční nájemné ve výši 700,- Kč.
Společností Baumax vydala policejnímu orgánu
formulář žádosti o baumax
kartu, znějící na jméno obžalovaného Michala Z. Dále bylo zjištěno, že jmenovaný
prostřednictvím této karty zakoupil dne 22.2.2013, v 11.19 hodin lepicí pásku,
kobercovou pásku a stahovače kabelů. Z
pokladního dokladu společnosti Baumax,
vystaveného dne 26.2.2013 ve 12.36 hod., bylo zjištěno, že na tento doklad bylo
zakoupeno šest balení betonu Bauxit B 2, dvě balení hydroxidu sodného a dřevěné
brikety.
Daňový doklad společnosti
InveD s.r.o. prokazuje, že dne 22.2.2013 byl v
prodejně společnosti, nacházející se v Ostravě – Moravské Ostravě, na ulici Poštovní
č. 5 zakoupen paralyzér typu 1101 Type Light Flashlight (plus), a to za částku 1.200,-
Kč.
Z
výpisů telekomunikačního provozu získaných na základě mezinárodní
právní pomoci slovenských justičních orgánů bylo zjištěno, že telefonní čísla užívaná
obžalovaným Ing. Jiřím B. (xxx) se během dne 27.2.2013 nacházela na území
Slovenské republiky. Dne 28.2.2013 je jejich provoz na území Slovenské republiky
zaznamenán do 15:36 hodin. Následně se na území Slovenské republiky nachází
dne 1.3.2013. Jejich pomocí obžalovaný Ing. Jiří B. komunikoval především s dalšími
slovenskými účastnickými čísly, ale také s Natálií B., Šárkou B., Libuší R., Sylvou M.,
Annou B. a Vratislavem T. V případě čísla xxx se dne 28.2.2013 uskutečnil
telefonický hovor s volajícím Michalem Z. (xxx).
Ze zajištěných
záznamů kamerových systémů na území města Ostravy
bylo zjištěno, že ve dnech 22.2.2013, 25.2.2013 a 28.2.2013 byl zachycen průjezd
vozidel obžalovaných centrem města Ostravy. Důležité jsou zejména průjezdy ze dne
28.2.2013, tedy v den vraždy poškozených, kdy vozidla obžalovaných i poškozeného
projela mezi Bohumínem a Ostravou v době od 18:54 do 18:59 hodin a následně v
době od 20:16 hodin do 20:22 hodin. V obou případech vždy zamířila směrem k ulici
na Burni, tj. ke garáži, kde byli nalezeni poškození.
Akcentovat rovněž je nutno obsah
dopisu, který v prostorách vazební věznice
předal obžalovaný Michal Z. spoluobžalovanému Lumíru M. Ve zmíněném
„písemném projevu“ jsou informace sloužící ke sjednocení výpovědí obou dvou
obžalovaných. Michal Z. především sděluje M., že byli domluveni na loupežném
přepadení, přičemž po získání peněz měl být poškozený propuštěn. Beton, louh a
pokračování
49
sp.zn. 30T 1/2014
vykopaná jáma měly sloužit pouze k zastrašení poškozeného. Obžalovaný Ing. Jiří B.
přitom měl již před spácháním skutku navrhovat použití pistolí, což ostatní měli
odmítnout. Oba poškozené měl následně usmrtit právě obžalovaný Ing. Jiří B. Sami
pak pouze těla zasypali, přičemž Michal Z. zdůrazňuje, že podruhé u garáže v
Ostravě nebyl. V jeho bohumínské garáži si pak rozdělili částku přesahující 100.000,-
Kč. Závěrem M. klade otázky týkající se okamžiku zasypání poškozených i své
přítomnosti při tomto zasypávání.
Dne 25.10.2013
obžalovaný Ing. Jiří B. předložil policejnímu orgánu
písemné sdělení, ve kterém popsal a v mapě zakreslil místa, kde měl po spáchání
vytýkaného skutku a po příjezdu do Slovenské republiky odhodit dva pevné disky se
záznamem bezpečnostních kamer namontovaných na rodinném domě poškozených.
Jedná se o místa nacházející se v řece Poprad, protékající centrem města Poprad.
S ohledem na výše citované písemné sdělení bylo na základě žádosti o
právní
pomoc policejním orgánem Slovenské republiky provedeno
ohledání místa činu kdy bylo prozkoumáno koryto řeky Poprad, a to v místech označených obžalovaným
Ing. Jiřím B. Během tohoto úkonu se však zmíněné pevné disky nepodařilo nalézt.
Ze
sdělení PČR, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, bylo
zjištěno, že obžalovaní Lumír M. a Michal Z. nejsou a v minulosti nebyli držiteli
zbrojního průkazu ani držiteli registrované střelné zbraně kategorie A, B nebo C.
Obžalovaný Ing. Jiří B. byl v minulosti držitelem zbrojního průkazu ev.č. AK 091151
pro sk. E, s dobou platnosti do 30.06.2001 a držitelem (vlastníkem) tří registrovaných
střelných zbraní, konkrétně pistole samonabíjecí, výrobce ČZ Strakonice, model 45,
ráže 6,35 Browning, v.č. 113114, pistole samonabíjecí, výrobce CZ Praha, model 27,
ráže 7,65 mm Browning, v.č. 495976, pistole samonabíjecí, výrobce Hošek Orlík,
model DUO, ráže 6,35 Browning, v.č. 175572.
Ze
zprávy Českého hydrometeorologického ústavu vyplývá, že dne
28.2.2013 zapadalo Slunce v 17:28 hodin a občanský soumrak, tj. doba po západu
slunce, kdy je ještě tolik světla, že je možno na volném prostranství zřetelně číst
normální tisk, nastal v 17:42 hodin. Ve Slezské Ostravě se ve večerních hodinách
dne 28.2.2013 teploty pohybovaly v rozmezí od 0,3 stupně Celsia (21:00 hodin) do
2,7 stupně celsia (18:00 hodin).
Z
fotodokumentace
vztahující se k pohledu na příjezdovou cestu
k bohumínské garáži obžalovaného Z. (předložené u hlavního líčení státním
zástupcem) bylo zjištěno, že možnost parkování před garáží jmenovaného není ničím
a nijak omezena.
Nalézací soud rovněž akcentuje, že ve svazku č. 12 se nachází materiály –
důkazy povahy listinné objektivizující ekonomické a majetkové poměry poškozených
a zejména obžalovaných. K posledně zmíněným je možno učinit závěr, že tito se
v rozhodné době skutečně nacházeli v určité finanční tísni. Ve zmíněném šetření
nejsou zahrnuty neoficiální půjčky, zejména obžalovaného Z.
pokračování
50
sp.zn. 30T 1/2014
Jak je patrno ze shora uvedeného stručného výčtu, v rámci přípravného řízení
řešení této trestní věci byla zajištěna řada stop a věcí, které posléze bylo nutno
podrobit dalšímu znaleckému zkoumání či příslušným expertizám. S ohledem na tuto
skutečnost bude nyní poukázáno na podstatné obsahy
znaleckých posudků a
expertiz, resp. odborných vyjádření.
Z písemných závěrů znaleckého posudku z
oboru zdravotnictví, odvětví
soudní lékařství a toxikologie, vyhotoveného znalci prim. MUDr. Dvořáčkem,
Ph.D., MUDr. Smatanovou, Ph.D., a RNDr. Kurkou, CSc. (č.l. 1407 – 1465) bylo
zjištěno:
K osobě poškozeného
Zbigniewa M. (č.l. 1407 – 1435) bylo zevní prohlídkou
zjištěno, že jde o tělo 67 letého muže, tělesné výšky 177 cm, tělesné hmotnosti 87
kg, postavy střední, výživy přiměřené, oděné v bundě, svetru, tričku s krátkými
rukávy, nátělníku, teplákách, trenýrkách, ponožkách, sportovní obuvi a čepici. V
materiálu čepice byly celkem dva ostré naznačené kruhovité defekty po obvodové
části čepice naproti sobě. Bunda i svetr pod ní byly roztržené v místě podpažního
švů. Čepice a oděv horní poloviny těla byly potřísněné krví charakteru průsaku. Oděv
i tělo zemřelého byly znečištěné bahnem. Zemřelý měl horní končetiny fixovány za
svými zády kovovými pouty. Plastové úvazy vzájemně fixovaly dolní končetiny v
místě kotníků. Ústa byla přelepena kobercovou páskou několikrát omotanou kolem
hlavy a zadní strany krku. Na krku měl celkem dva ozdobné řetězy ze žlutého kovu,
jeden z nich byl rozepnutý. Na prostředníku pravé ruky měl nasazen mohutný prsten
ze žlutého kovu, na pravém zápěstí další řetěz ze žlutého kovu. Z úrazových změn
zevní prohlídkou byly zjištěny celkem 2 střelné rány ve vlasaté části hlavy tvořící
průstřel hlavy. Rána č 1 je střelná, nachází se v pravé spánkové krajině hlavy, 5 cm
nad ústím zevního zvukovodu. Rána je nepravidelného tvaru, místy laločnatých
překrvených okrajů, velikosti 1,5x2cm. Při dolním obvodu rány je lem očazení šíře až
1,5cm. Nachází se 168 cm od úrovně plosky nohy. Jde o vstřel. Rána č. 2 je rovněž
střelná, lokalizovaná v levé spánkové krajině hlavy, 1,5 cm před ústím zevního
zvukovodu a přibližně 1 cm nad jeho úrovní. Rána je naznačeně oválného tvaru,
velikosti 1,5 x 0,8 cm. Okraje rány jsou překrvené, dají se poměrně snadno k sobě
přiblížit. Nachází se 166 cm od úrovně plosky nohy. Jde o výstřel. Dále byly zjištěny
krevní podlitiny v oblasti levé poloviny čela, kde byla přítomna i drobná kožní oděrka.
Vnitřní prohlídkou byl zjištěn 1 střelný kanál charakteru průstřelu lební dutiny s
dilacerací mozku, zlomeninami lebky, s krvácením do mozkových komor a pod tvrdou
mozkovou plenu a zhmožděním Varolova mostu. Střelný kanál vychází ze střelné
rány č. 1 – vstřelu, prochází kůží, podkožím, spánkovým svalem, pravou spánkovou
kostí, tvrdou mozkovou plenou, pravým spánkovým lalokem mozku, středovými jádry,
levým spánkovým lalokem mozku, tvrdou mozkovou plenou, spánkovou kostí,
spánkovým svalem, podkožím a kůží v místě střelné rány č. 2 – výstřelu. Jde o
průstřel hlavy. Střelný kanál směřuje zprava doleva a mírné dopředu a dolů.
Mikroskopickým vyšetřením vzorků orgánů odebraných při soudní pitvě byl nález
potvrzen. Zvláště bylo potvrzeno rozhmoždění mozku a zhmoždění mozkového
kmene. Mechanismus úrazových změn lze shrnout tak, že proti pravé spánkové
krajině hlavy poškozeného bylo vystřeleno z palné kulové zbraně a to z
bezprostřední blízkosti hlavy. Ústí hlavně směřovalo nad pravý ušní boltec oběti. To
pokračování
51
sp.zn. 30T 1/2014
vedlo k průstřelu hlavy s dilacerací mozku. Nitrolební poranění v okamžiku vzniku
způsobilo ztrátu vědomí a motorické činnosti poškozeného. Proto místo nálezu těla
zemřelého může být i místem vzniku střelného zranění. Šlo o poranění neslučitelné
se životem a krátce po jeho vzniku vedlo ke smrti. V okamžiku výstřelu byl poškozený
k útočníkovi natočen pravou stranou hlavy. Směr střelného kanálu svědčí pro závěr,
že dlouhá osa hlavně směřovala zprava doleva a mírně dopředu a dolů. Ze soudně
lékařského hlediska jde o útok zjevně likvidační, směřující proti lokalitě s životně
důležitými strukturami. Pitvou prokázaná poranění jevila zjevnou vitální reakci a
vznikla s určitostí za života poškozeného. Bezprostřední příčinou smrti je střelné
poranění mozku při střelném poranění hlavy. Nastalá smrt násilná je v přímé příčinné
souvislosti s napadením střelnou zbraní. Doba smrti byla stanovena jedním ze znalců
přítomných na míst nálezu těla zemřelého na širší rozpětí 14 dnů před nálezem těla.
Na těle zemřelého nebyla nalezena poranění, která jsou v soudně lékařské praxi
vídána při sebeobraně oběti. Prokázaná poranění jsou doprovázená zevním
krvácením, které může být zdrojem řady krevních stop okolí při transportu těla ale i
potřísnění útočníka. Ve vzorku krve poškozeného bylo stanoveno 0,00 g/kg alkoholu.
V jeho moči nebyly prokázány žádné toxikologicky významné látky. Ve vzorku tkáně
vstřelu i ve vzorku tkáně výstřelu byla Lungeho zkouškou prokázána přítomnost
nitritů.
K osobě poškozené
Jarmile M. (č.l. 1436 – 1461) pak bylo zevní prohlídkou
bylo zjištěno, že jde o tělo 59 leté ženy, tělesné výšky 162 cm, tělesné hmotnosti 78
kg, výživy nadměrné, postavy lehce zavalité. Tělo bylo oděné v tričku s krátkými
rukávy, teplákách a spodních kalhotkách, které byly lehce stažené směrem k jejím
kolenům. Oba rukávy trička byly v místě švů natržené. Oděv i tělo zemřelé byly
znečištěné zasychajícím bahnem, tričko i krví, a to v oblasti výstřihu. Horní končetiny
zemřelé byly za jejími zády fixované lepicí páskou v oblasti zápěstí, vzájemně byly
lepicí páskou fixovány i dolní končetiny v oblasti kotníků. Lepicí páskou byla
přelepena také ústa zemřelé. Z úrazových změn zevní prohlídkou byly zjištěny
celkem 2 střelné rány lokalizované ve vlasaté části hlavy tvořící průstřel hlavy. Rána
č. 1 je střelná, nachází se v pravé spánkové krajině, 5,5 cm nad úrovní ústí zevního
zvukovodu. Rána je naznačené kruhovitá, velikosti 0,6cm v průměru, bez
jednoznačného lemu očazení či sedření, okraje rány jsou překrvené. V okolí rány se
však nachází téměř souměrné kruhovitě naznačené pohmoždění šíře až 2 cm. Rána
se nachází 155cm od úrovně plosky nohy. Jde o výstřel. Rána č. 2 je rovněž střelná,
nachází se v oblasti levého spánku, 1 cm před a 3,5 cm nad ústím zevního
zvukovodu levého ušního boltce. Rána je kruhovitá, v centrální části s defektem kůže
o průměru 0,9 cm, obkroužená částečně odtrženým kruhovitým kožním lalokem
velikosti 1,2 cm, lem sedření vytvořen není. Vnitřní okraj defektu s lemem očazení
šíře do 0,2 cm. Rána se nachází 152 cm od úrovně plosky nohy. Jde o vstřel. Vnitřní
prohlídkou byl prokázán průstřel hlavy tvořený 1 střelným kanálem vycházejícím ze
střelné rány označené č. 2 v levé spánkové krajině hlavy. Střelný kanál vychází z
rány č. 2, prochází kůží, podkožím, spánkovým svalem, levou spánkovou kostí,
tvrdou mozkovou plenou, levým spánkovým lalokem mozku, levými středovými jádry
mozku, pravými středovými jádry mozku, pravým spánkovým lalokem mozku, tvrdou
mozkovou plenou, pravou spánkovou kostí, spánkovým svalem vpravo, podkožím a
kůží v místě rány č. 1. Střelný kanál směřuje zleva doprava, mírně nahoru a dozadu.
Mimo popsané rány se znalci rovněž zmiňují o krvi v nosních dírkách.
Mikroskopickým vyšetřením vzorků orgánů odebraných při soudní pitvě byl nález
pokračování
52
sp.zn. 30T 1/2014
potvrzen. Mechanismus úrazových změn lze shrnout tak, že hlava poškozené byla
zasažena střelou z palné kulové zbraně. Vystřeleno bylo z bezprostřední blízkosti,
kdy ústí hlavně předmětné zbraně bylo přiloženo nad její levý ušní boltec těsné na
kožní kryt. Průchodem střely lební dutinou došlo vlivem prudkého zvýšení
nitrolebního tlaku při uvolnění povýstřelových zplodin ke zlomeninám lebky a k
rozhmoždění mozku. Tato zranění byla neslučitelná se životem a vedla ke smrti
poškozené. Jde zranění, které obvykle vede k okamžité ztrátě vědomí a jakékoliv
motorické činnosti. Proto místo nálezu těla zemřelé může být i místem vzniku
zranění. Z průběhu střelného kanálu lze dovodit, že dlouhá osa hlavně směřovala
zleva doprava, mírně nahoru a dozadu. Poškozená byla k útočníkovi v okamžiku
výstřelu z předmětné zbraně natočena více levou polovinou hlavy. Ze soudně
lékařského hlediska lze vzniklé zranění označit za zjevně likvidační. Všechna pitvou
zjištěná poranění jevila známky vitální reakce. Bezprostřední příčinou smrti je střelné
poranění mozku při střelném poranění hlavy. Nastalá smrt násilná je v přímé příčinné
souvislosti s napadením střelnou zbraní. Doba smrti byla stanovena jedním ze znalců
přítomných na místě nálezu těla zemřelé na širší rozpětí 14 dnů před nálezem těla.
Na těle zemřelé nebyla nalezena poranění svědčící pro sebeobranu. Jak střelné
poranění hlavy, tak zhmoždění nosu byly doprovázeny zevním krvácením a tedy
důvodným vznikem krevních stop okolí při transportu poškozené. Stejně tak by mohlo
být zdrojem potřísnění útočníka. Ve vzorku krve poškozené bylo stanoveno 0,00 g/kg
alkoholu. V její moči nebyly prokázány žádné toxikologicky významné látky. Ve
vzorku tkáně vstřelu byla Lungeho zkouškou prokázána přítomnost nitritů.
Znalec -
toxikolog (RNDr. Kurka, CSc., č.l. 1464 – 1465) se v rámci doplnění
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie
vyjádřil k lékům Stilnox (zolpidem) a Rohypnol (flunitrazepam) a dále k látce hydroxid
sodný. Stilnox je hypnotikum, které se užívá při nespavosti. Není u něj riziko vzniku
závislosti. Jeho hypnotický účinek nastupuje 15-30 minut po podání a přetrvává 4-6
hodin. Toxická dávka zolpidemu je udávána nad 0,5 mg/l, letální dávka nad 2,0 mg/l.
Rovněž tak Rohypnol patří mezi látky s výrazným hypnotickým účinkem (navozující
spánek), který nastupuje 30-60 minut po podání a přetrvává 6-10 hodin. Užívá se při
nespavosti nebo při premedikaci. Toxická dávka flunitrazepamu je udávána v
rozmezí 0,05 – 0,1 mg/l, letální dávka v literatuře udávaná není. Výdej obou léků je
vázán na lékařský předpis. Konečně Hydroxid sodný (NaOH) patří mezi látky s
leptavými účinky (korozívní látka). Rozpouští bílkoviny a proniká hluboko do tkání a
tímto je rozrušuje. Při působení na kůži vznikají poleptání různého stupně, od
lehkého podráždění až po nekrózy. Poškozuje nehty, vlasy a kosti. Užívá se mimo
jiné při čištění odpadů.
U hlavního líčení znalci –
soudní lékaři zejména stvrdili své písemné závěry a
dále dodali ve vztahu k
poškozenému M., že jednoznačné stopy, jež by potvrzovaly
použití paralyzéru vůči tělesné integritě jmenovaného, pitva neprokázala. Taktéž
nebyly při pitvě objektivizované jednoznačné stopy po injekčních vpiších na těle
zemřelého, avšak je nutno zohlednit časový interval mezi dobou smrti a mezi
nálezem těla zemřelých. Pokud v písemných závěrech bylo argumentováno
„bezprostřední blízkostí“, pak je možno toto vysvětlit tak, kdy ústí hlavně se dostává
do těsné blízkosti místa vstřelu, v daném případě přítomnost tzv. kouřové dutiny,
která byla nalezena v měkkých tkáních mezi skeletem a kůží, nasvědčuje pro velmi
těsné nasazení až téměř naražení ústí hlavně na povrch hlavy. Nasazená čepice na
pokračování
53
sp.zn. 30T 1/2014
hlavě poškozeného mohla do jisté míry modifikovat zevní nálezy v místě střelných
ran ať již vstřelu či výstřelu, avšak na závěr o bezprostřední blízkosti tato skutečnost
žádný zásadní vliv nemá. Ke smrti poškozeného došlo takřka okamžitě po vzniku
rozhodného zranění. Závěr o ráži střely je v kompetenci balistika, avšak s ohledem
na defekty v oblasti měkkých tkání a skeletu je možno uvažovat o ráži střely
7,65 mm, event. i větší.
K osobě
poškozené M. k cíleným dotazům soudu a stran bylo dále
konstatováno, k postavení střelce vycházeje z charakteru úrazových změn a ze
směru střelného kanálu pak v okamžiku výstřelu ze zbraně byla poškozená
k útočníkovi natočena levou polovinou své hlavy. Přítomné znalkyni u hlavního líčení
byly soudem předložené fotografie pořízené v souvislosti s rekonstrukcí za účasti
obžalovaných (za účasti i soudních lékařů), a to fotografie na č.l. 1151 – foto č. 39,
č.l. 1207 – foto č. 108 a č.l. 1208 – foto č. 109. Zmíněné fotografie zejména
dokumentují polohu poškozené a postavení střelce v době rozhodného výstřelu dle
tvrzení obžalovaného Ing. B. Znalkyně byla dotázána, zda tato poloha střelce
odpovídá závěrům zjištěným při pitvě poškozené. Po zhlédnutí fotodokumentace
znalkyně konstatovala, že poškozená se nachází v poloze, kdy je ke střelci natočena
pravou polovinou své hlavy, kdy takováto poloha nekoresponduje se směrem
střelného kanálu tak, jak byl prokázán při následně provedené soudní pitvě.
V případě, že by došlo k překulení poškozené směrem doprava podél dlouhé osy
jejího těla, tedy vnitřně do centra garáže a dostala-li by se více levou polovinou hlavy
ke střelci, pak by nebyly rovněž naplněné podmínky k tomu, aby střelný kanál
směřoval zleva doprava a mírně dozadu a nahoru. Opětovně bylo akcentováno, že
v okamžiku výstřelu byla poškozená natočena ke střelci levou polovinou své hlavy, a
to tak, aby byl prokázán směr střelného kanálu. V případě, že by střelec v době
střelby učinil nějaký úkrok či změnil by své postavení za situace, že poškozená by
byla překulena dovnitř garáže, opětovnou podmínkou je, aby se střelec nacházel po
levém boku poškozené a aby tak mohly být splněné kritéria prokázaného směru
střelného kanálu.
I znalec –
toxikolog stvrdil své závěry u hlavního líčení v celém rozsahu a
dále dodal, že za toxikologicky významnou látku můžeme považovat látku, která
jednoznačně ovlivňuje organismus ať již po stránce psychické či fyzické, jako např.
hypnotika, analgetika, omamné psychotropní látky, kde patří psychofarmaka apod.
Látka Stilnox se používá v tabletách, nikoli v injekcích. Závěr o absenci toxikologicky
významných látek v těle poškozených nemůže nic změnit ani např. čtrnáctidenní
doba od úmrtí do nálezu, resp. pitvy těl poškozených. Pokud by do těla byly
aplikované zmíněné látky, pak by tyto byly objektivizovány, neboť po úmrtí končí
látková metabolizace. Aby mohlo dojít k požadovaným účinkům hydroxidu sodného
(louh), není nutné jej polévat vodou, která by mohla toliko zvýšit účinek a mohla by
mít vliv na rychlost chemické reakce. Čím větší množství hydroxidu sodného, tím je
rychlejší účinek. Znalec posléze popsal působení této látky, na což soud odkazuje.
Vzhledem k tomu, že tato látka ve skutečnosti použita nebyla, není nutno v rámci
odůvodnění tohoto rozhodnutí se touto problematikou detailně zabývat, stačí odkázat
na stanovisko znalce toxikologa.
pokračování
54
sp.zn. 30T 1/2014
Ze závěrů znaleckého posudku z oboru
kriminalistika, odvětví
kriminalistická genetická expertiza (č.l. 1692 – 1701, 1704 – 1707, 1710 - 1711)
bylo zjištěno, že byly posuzované stopy zajištěné během ohledání domu
poškozených v Bohumíně, vozidla poškozeného Renault Laguna Combi, místa činu,
jakož i těl poškozených. Ve stopách č. 21-24, 26, 68-70, 103, 105, 108 byla
prokázána přítomnost lidské krve. Nespecifická reakce na přítomnost krve byla
zjištěna u stop č. 71-72, na oděvních součástech poškozeného i poškozené. Ze stop
č. 7-8, 21-24, 68-69, 72, 84, 101, 103-105, 107, dále z výtěrů z pod nehtů
obžalovaného Michala Z., na černém triku, nátělníku stěru z rekta, výtěru z pod nehtů
a svalové tkáně poškozeného, na kalhotách, tričku, stěru z úst, rekta, pochvy, výtěru
z pod nehtů a svalové tkáně poškozené se podařilo izolovat DNA, která je vhodná
pro porovnání s jinými profily a ve většině případu také ke stanovení individuální
identifikaci. Profily DNA získané ze stop č. 21-24, 68, 103, z černého trika a nátělníku
poškozeného, kalhot a trika a vzorků získaných při pitvě poškozené jsou shodné s
profilem DNA poškozené Jarmily M. Profily DNA získané při pitvě poškozeného jsou
shodné s profilem DNA poškozeného Zbigniewa M. Profily DNA získané z pod nehtů
obžalovaného Michala Z. jsou shodné s profilem DNA jmenovaného obžalovaného.
Profily DNA získané ze stop č. 101 a 105 jsou shodné s profilem DNA obžalovaného
Lumíra M. Majoritní složky smíšených profilů DNA získaných ze stop č. 8 a 69 jsou
shodné s profilem DNA poškozené Jarmily M. U stop č. 7 a 72 lze vyloučit příspěvek
biologického materiálu obžalovaných Lumíra M. a Michala Z. Nelze vyloučit, že
jedním ze zůstavitelů smíšeného biologického materiálu ze stopy č. 104 je
obžalovaný Lumír M. Zároveň lze vyloučit příspěvek biologického materiálu
obžalovaného Michala Z. U stopy č. 94 a 107 lze vyloučit příspěvek biologického
materiálu obžalovaných Lumíra M. a Michala Z. U výtěrů z pod nehtů poškozené lze
vyloučit příspěvek biologického materiálu obžalovaných Lumíra M. a Michala Z.
Analýzou stop č. 110 – 115, zajištěných při ohledání těl zemřelých a hnědé pletené
čepice bylo v rámci doplnění znaleckého posudku zjištěno, že přítomnost lidské krve
byla prokázána na hnědé pletené čepici a ve stopě č. 113. Profil DNA získaný ze
stopy č. 110 je individuálně shodný s profilem DNA stanoveným ze svalové tkáně
Jarmily M., profily DNA získané ze stopy č. 113 a z hnědé pletené čepice jsou
individuálně shodné s profilem DNA stanoveným ze svalové tkáně Zbigniewa M. V
případě DNA získaného z bukálního stěru obžalovaného Ing. Jiřího B. nebyla
zjištěna shoda s profily DNA získanými z výše uvedených stop.
Ze znaleckého posudku z oboru
kriminalistika, odvětví daktyloskopie
zpracovaným Policií ČR, OKTE Frýdek – Místek (č.l. 1674 – 1676, 1679 – 1682,
1685 – 1687) bylo zjištěno, že daktyloskopická stopa označená jako č. 6A zajištěná
během prohlídky garáže v Ostravě - Slezské Ostravě, na ulici Na Burni z papírového
obalu od cementu (betonová směs Beton B20), je shodná s kontrolním otiskem části
levé dlaně obžalovaného Michala Z. Dále bylo zjištěno, že nebyly na stopách č. 34,
37, 39, 64 (věcné stopy zajištěné v domě poškozených) a č. 110, 111, 112, 113, 114
a 115 (úvazy a kovová pouta na tělech poškozených), zajištěných v rámci ohledání
těl zemřelých, zjištěny upotřebitelné daktyloskopické stopy.
Zkoumání oděvních svršků poškozeného Zbignieva M. (čepice, nátělník, triko,
svetr, bunda, teplákové kalhoty, trenýrky, ponožky a obuv) i poškozené Jarmily M.
(triko, teplákové kalhoty, kalhotky) bylo předmětem znaleckého posudku z oboru
kriminalistiky, odvětví kriminalistická mechanoskopická expertiza, ze kterého
pokračování
55
sp.zn. 30T 1/2014
bylo zjištěno, že povrch všech oděvních součástí poškozeného je silně ušpiněn
zeminou a dále, mimo obuvi, také zaschlou tekutinou biologického původu
červenohnědé barvy. Na povrchu čepice byly nalezeny dvě poškození
nepravidelného kruhového tvaru o průměru 8 mm a 5 mm, a to přibližně na
protilehlých stranách čepice. Lze předpokládat, že byly vytvořeny výstřelem z palné
zbraně. Na levém rukávu a přilehlé levé boční části svetru zjištěno jedno střižné
poškození délky cca 63 cm. Zkoumáním povrchu bundy bylo zjištěno jedno tržné
poškození pravého bočního švu, přecházející v poškození rukávového švu velikosti
38 cm. Na jedné z ponožek zjištěny čtyři řezná poškození situovaná v jedné linii, o
délkách 25 mm, 20 mm, 22,5 mm a 11 mm. Také oděv poškozené je znečištěn
zeminou a triko zaschlou tekutinou biologického původu červenohnědé barvy.
Zkoumáním povrchu trika bylo nalezeno tržné poškození švu, na zadním díle na
pravém i levém průramku v délce 12,5 cm a 14 cm a dále poškození levého bočního
švu v délce 10 cm, které přechází v poškození rukávového švu v celé jeho délce.
Zjištěné střižné poškození bylo pravděpodobně vytvořeno nástrojem s protilehlými
břity čelistí typu nůžek, zjištěné řezné poškození pravděpodobně nástrojem s
plochým břitem, tržná poškození pak byly vytvořeny prudkým zataháním za oděvní
součásti. Rovněž tak byl přezkoumán zlatý řetízek nalezený u poškozeného
Zbignieva M. V jeho případě se podařilo zjistit, že jeden článek je v jednom místě
násilně přetržen, k čemuž došlo pravděpodobně jeho trhnutím.
Ze znaleckého posudku z oboru
kriminalistika, odvětví kriminalistická
trasologická expertiza, vypracovaného Policií ČR, OKTE Frýdek – Místek (č.l. 1753
– 1769) bylo zjištěno, že trasologická stopa č. 63, zajištěná při ohledání vozidla
poškozeného Renault Laguna Combi, mohla být vytvořena otiskem levé boty
poškozeného. Trasologická stopa č. 73 zajištěná při ohledání místa činu mohla být
vytvořena otiskem pneumatiky vozidla poškozeného Renault Laguna Combi.
Ze znaleckého posudku z oboru
kriminalistika, odvětví kriminalistická
chemická expertiza, vypracovaného Policií ČR, OKTE Frýdek – Místek (č.l. 1715 -
1717) bylo zjištěno, že tekutinou zajištěnou během ohledání vozidla poškozeného
Renault Laguna Combi (označená jako stopa č. 52) je pravděpodobně chladící
kapalina do automobilu. Nebyla však prokázána její přítomnost na oděvních
součástech poškozených.
Zkoumáním stop zajištěných při ohledání místa činu a vozidla poškozeného
Renault Laguna Combi provedených v rámci znaleckého posudku z oboru
kriminalistika, odvětví fyzikální chemie, zpracovaného Kriminalistickým ústavem
Praha (č.l. 1668 – 1671) nebyly nalezeny částice GSR jednoznačně indikující
zplodiny ze zápalky náboje. Ve stopě č. 124 (zajištěna v garáži) byly zjištěny
ojedinělé částice charakteristické, nikoli jednoznačně indikující povýstřelové zplodiny.
Znalecký posudek z oboru
kriminalistiky, odvětví balistická expertiza,
vypracovaný specializovaným pracovištěm PČR, OKTE Frýdek – Místek (č.l. 1654 –
1657, 1660 – 1662), konstatoval účinky střeliva ráže 7,65 mm a 9 mm. Pokud se
jedná o náboje ráže 7,65 mm Browning, pak jejich střela má dostatečný potenciál k
usmrcení nebo způsobení vážného zranění člověku nebo zvířeti. Dále byla popsána
pokračování
56
sp.zn. 30T 1/2014
samonabíjecí pistole belgické výroby značky FN model 1900, ráže 7,65 mm
Browning. Pistole má zásobník s kapacitou sedmi kusů nábojů s tím, že se vyznačuje
kompaktností, plochostí a lehkostí. Zbraň byla vyráběna ve dvou velikostech, a to v
normální a prodloužené verzi. Znaleckému ústavu byla dále předložena čepice z
hnědého úpletu, kterou měl na hlavě v době smrti poškozený. V rámci posudku byly
popsány 2 otvory, jeden kruhový o průměru cca 8 mm (jedná se o vstřel), druhý
nepravidelný o rozměrech cca 20 × 9 mm (jedná se o výstřel). Vzhledem ke
znečištění čepice biologickým materiálem a působení tlaku vlhké, jílovité zeminy v
místě zajištění těl, se nepodařilo získat jednoznačný obrazec rozptylu povýstřelových
zplodin. Přítomnost povýstřelových zplodin byla však v okolí defektu detekována,
zejména v okolí vstřelového otvoru. Ke vzdálenosti ústí hlavně v okamžiku výstřelu
od hlavy poškozeného se přitom nelze s určitostí vyjádřit. Následně byl vypracován
doplněk ke znaleckému posudku s tím, že byla analyzována střela, která byla
nalezena v garáži v Ostravě - Slezské Ostravě. Jedná se o celoplášťovou střelu o
hmotnosti přibližně 4,7 gramu, s ocelovým pláštěm a ocelovým jádrem, ráže 7,65 mm
Browning, s největší pravděpodobností z náboje tuzemské výroby značky Sellier
bellot. Střela je rážově shodná se samonabíjecí pistolí belgické výroby značky FN
model 1900, ráže 7,65 mm Browning. Počet drážek a polí vývrtu zachovaných na
povrchu střely neodpovídá typickým parametrům vývrtu daným pro tuto zbraň. Z
dostupných informací vyplývá, že tento typ zbraně byl vyráběn s hlavněmi s počtem
drážek a polí vývrtu 5/5 až 6/6 pravotočivého stoupání. Nelze však vyloučit možnost
existence tohoto modelu zbraně s továrně namontovanou hlavní s počtem drážek 4/4
vpravo. Nelze vyloučit ani možnost, že výše uvedená zbraň měla vyměněnou hlaveň
v důsledku její případné opravy.
Ze znaleckého posudku z oboru
kriminalistika, odvětví balistická expertiza,
vyhotoveného specializovaným pracovištěm Policie ČR, Kriminalistický ústav Praha
(č.l. 2660 – 2661) bylo zjištěno, že porovnáním zajištěné střely se střelami uloženými
v živé části Ústřední sbírky balistických stop z míst neobjasněných trestných činů,
vedené na Kriminalistickém ústavu Praha, bylo negativní. Nepodařilo se prokázat, že
by se stejnou zbraní byl spáchán některý z trestných činů evidovaný v živé části
sbírky. Z doplňku téhož znaleckého posudku ze dne 14.2.2014 bylo zjištěno, že
Kriminalistický ústav měl provést natypování střelné zbraně, která mohla být při
spáchání trestného činu použita s ohledem na nález střely zajištěné jako stopa č.
134 – balistická. Z citovaných závěrů bylo zjištěno, že střela byla vystřelena z rážově
příslušné nebo rážově blízké hlavně s drážkovaným vývrtem s parametry 4/P/cca
1,5 až 2,6 mm. Vývrt se čtyřmi drážkami a poli, pravotočivého stoupání, se šířkou
stop polí ve výše uvedeném rozmezí se vyskytuje u většího množství
samonabíjecích pistolí převážně zahraniční výroby – u německých samonabíjecích
pistolí Sauer & Sohn model 1938, WALTHER model 4, Langenhan model FL,
Rheinmetall, Schwarzloze 1908, Menz Menta, maďarských pistolí Frommer Stop,
FEG model 48, československé pistole Praha 1921, jugoslávské pistole Crvena
Zastava model 67, apod., přičemž nelze vyloučit ani zbraň upravenou ze
znehodnocené zbraně či z řezu zbraně, případně zbraň podomácku vyrobenou.
Bližší určení typu použité zbraně se nepodařilo provést. Dále bylo zjištěno, že
z kruhovitého otisku (částečně odtrženého kožního laloku), který je patrný kolem
vstřelového otvoru na levé straně hlavy poškozeného, a který může pocházet od ústí
hlavně, se nepodařilo určit konkrétní typ použité zbraně.
pokračování
57
sp.zn. 30T 1/2014
V samotné řadové garáži nacházející se v Ostravě – Slezské Ostravě, jakož i
ve venkovním prostoru před garáží, byl dále uskutečněn
vyšetřovací pokus, jehož
cílem bylo zjistit výši hluku vzniklou při výstřelu z pistole a v návaznosti na to pak
míru slyšitelnosti takovéhoto výstřelu. Z výsledků pokusu vyplývá, že nejslyšitelnější
byly výstřely provedené ve výkopu a při podlaze garáže, a to v okamžiku, kdy figurant
i měřící zařízení bylo umístěno ve vzdálenosti 2.2 metru od vrat garáže (hladina
hluku 89,7 a 83,6 decibelů). Méně slyšitelné byly výstřely poslouchané a měřené ve
vzdálenosti 15.8 metru od vrat garáže (hladina hluku 60.7 a 78,1 decibelů). Prakticky
neslyšitelné pak byly výstřely poslouchané a měřené v automobilu nacházejícím se
ve vzdálenosti 16,2 metru od vrat garáže (39,7 a 38,2 decibelů). Součástí protokolu
je rovněž CD nosič s přiloženým videozáznamem vyšetřovacího pokusu.
Z odborného vyjádření Policie ČR, oddělení služební kynologie z
oboru
metody pachové identifikace, bylo zjištěno, že byly porovnány pachové stopy
zajištěné při ohledání domu poškozených, místa činu – garáže v Ostravě – Slezské
Ostravě a těl poškozených, s pachovými vzorky obžalovaných. Pachová shoda byla
potvrzena mezi pachovým vzorkem obžalovaného Michala Z. a otisky pachových
stop zajištěných z úvazu lepicích pásek nalezených na hlavách obou poškozených
(stopy č. 117 a 120), jakož i mezi pachovým vzorkem obžalovaného Lumíra M. a
otiskem pachové stopy zajištěné z kovových pout nalezených na zápěstí
poškozeného (stopa č. 121). V ostatních případech nebyla pachová stopa potvrzena.
Ze závěrů znaleckého posudku z oboru
kriminalistiky, odvětví počítačové
analýzy, vyhotoveného PČR, OKTE Frýdek – Místek (č.l. 1740 – 1746), bylo
zjištěno, že z pevného disku uloženého ve stolním PC značky Gigatech, byly na CD
nosič vyexportovány obrazové a textové dokumenty uživatelského charakteru,
komunikace pomocí programu Skype, smazaná emailová komunikace, historie
přístupu na webové stránky a data z účetního programu Pohoda. K této expertize
nalézací soud konstatuje, že nebyly zjištěné žádné zásadní poznatky, jež by přispěly
k objasňování této trestní věci.
Jaromír Vlček, znalec z
oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady
motorových vozidel a movitostí vyhotovil znalecký posudek, kdy z jeho závěrů
vyplývá, že hodnota mobilního telefonu značky iPhone činila 13.610,- Kč, startovací
karty k vozidlu poškozených 4.104,- Kč, příručního trezoru značky Fairline 3.500,- Kč,
stolního počítače 7.200,- Kč a HDD recorderu ke kamerovému systému 9.600,- Kč.
Zároveň znalec stanovil škodu způsobenou v souvislosti s protiprávním jednáním
obviněných. Její výše je tvořena částkami 2.340,- Kč (rozbité okno u domu
poškozených), 885,- Kč (výměna zámků u domu poškozených), 700,- Kč (oprava
brány u domu poškozených), 1.500,- Kč (vyčištění vozidla poškozených), 5.056,- Kč
(nalakování nárazníku vozidla poškozených), 106.722,- Kč a 10.890,- Kč (zapůjčení
náhradního vozidla), jakož i částky 1.020,- Kč (mobilní telefon poškozené zn. Nokia).
Za účelem zajištění maximální objektivity ať již z pohledu trestní odpovědnosti
obžalovaných či zjištění jejich osobnostních kvalit byly v této trestní věci vypracované
znalecké posudky z oboru, odvětví psychiatrie a psychologie. Zmíněné znalecké
posudky vyhotovili
znalci prim. MUDr. Svatopluk Sedláček a PhDr. Petr Vavřík.
pokračování
58
sp.zn. 30T 1/2014
Ze závěrů znalce prim. MUDr. Sedláčka bylo zjištěno, že
obžalovaný Ing.
Jiří B. (č.l. 1472 - 1530) v současné době a ani v době předmětného jednání, netrpěl
a netrpí duševní chorobou ve vlastním slova smyslu, psychózou či jinou duševní
poruchou. V době spáchání trestného činu mohl rozpoznat společenskou
protiprávnost (škodlivost) svého jednání a mohl své jednání ovládat. Jeho
rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době inkriminovaného jednání, zachovány
zcela. V dané věci neintervenovala alkoholová nebo drogová problematika, ať již ve
smyslu akutní intoxikace nebo drogou navozené duševní poruchy. Není závislý na
alkoholu nebo drogách. Jeho schopnosti správně vnímat, hodnotit a řídit vlastní
jednání ve vztahu k sobě samému a k sociálnu, do kterého vstupuje a ve kterém
jedná, nejsou narušeny duševní poruchou. Kvalitně se orientuje v sociálnu i v dané
věci, je schopen akceptovat sociální imperativy. Vyšetřovaný je procesně způsobilý.
Je schopen chápat smysl a význam trestního řízení a případného trestu. Při pobytu
na svobodě není z medicínsko-psychiatrického hlediska nebezpečný pro společnost.
Medicínsko-léčebná opatření proto nejsou namístě.
U hlavního líčení znalec
prim. MUDr. Svatopluk Sedláček v plném rozsahu
stvrdil závěry z přípravného řízení a nic nového nedodal.
Z psychologického hlediska se jedná o strukturálně lehce nevyváženou
osobnost extrovertního typu, se značným seberealizačním potenciálem a adaptační
zdatností, ale též s dílčími deficity vnitřní disciplinovanosti a zásadovosti. Jsou znaky
živé emoční reaktivity, přitom poměrně dobré frustrační tolerance a odolnosti vůči
zátěži. Sebehodnocení je v základních aspektech pevné, jsou známky vnitřní jistoty,
malé ochoty pochybovat o sobě, připravenosti k nadřazenosti, schopnosti odolávat
vnějším tlakům a kritice. Volní mechanismy jsou funkční, je však pravděpodobnost
ojedinělých adaptačních selhání s disociální valencí. Je sklon k aktivitě a iniciativě,
jsou znaky postojové flexibility, rozvinuta schopnost improvizovat, schopnost
plánovitého a organizovaného chování. V preferenčních pozicích hodnotového
systému je konfigurace hodnot materiálně konzumního, hédonického a sociálního
typu. Hodnoty materiálního typu mají významnou pozici. Je potřeba vyššího
materiálního a sociálního statutu, též pak excitačně zážitkových zisků, nalézaných
mimo jiné v obvyklých areálech erotických a pijáckých zájmů, bez nápadnějších
excesů. Ve vztazích obviněného s lidmi se uplatňuje potřeba kontaktů, schopnost
jednat s lidmi, získat si je, schopnost naplňovat obraz společenskosti a zájmu o
druhé. Jsou rovněž znaky vnímavosti, jistý empatický potenciál. Ve vztazích
obviněného k lidem se uplatňuje ovšem také zvýšený egoismus a pragmatismus,
menší ochota k sebezapření a k zodpovědnosti. Je rozvinuta potřeba sebeprosazení,
inklinace k nadřazenosti a k dominantním rolím. Je schopen zaujímat vůdčí pozice v
neformálních skupinách tam, kde je to pro něj výhodné. Není však mocenských
aspirací, není potřeba ovládat druhé. V sebeprosazujícím chování je schopen jisté
tvrdosti a menší ohleduplnosti, není však znaků zvýšené agresivity ve smyslu
vyhraněného sklonu k násilí či brutalitě, testové znaky agresivity nevykazují extrémní
hodnoty. Intelekt obviněného odpovídá pásmu podprůměru v rámci normy – byla
naměřena hodnota IQ 115. Daná intelektová úroveň umožňuje obžalovanému
kvalitní racionální orientaci v realitě. Pokud by se obžalovaný dopustil vytýkaného
jednání, pak by širší dispoziční kontext tohoto jednání bylo možno hledat v takových
pokračování
59
sp.zn. 30T 1/2014
jeho osobnostních rysech a tendencích jako jsou jeho dílčí deficity disciplinovanosti a
zásadovosti, jeho dobrá odolnost vůči zátěži, schopnost nesentimentální reaktivity,
jistá tvrdost, dobrodružnost a ochota k riziku, jakož i vyšší náročnost v materiálně
konzumní dimenzi. Pokud se obžalovaný dopustil jednání, jež je mu kladeno za vinu,
pak by toto jednání bylo psychologicky nejlépe vysvětlitelné jako jednání motivované
skupinově sdíleným asociálně založeným záměrem finančního zisku na úkor
poškozených, s kalkulací jejich usmrcení jako způsobu jak eliminovat jejich tendenci
bránit svůj majetek a riziko vlastní identifikace v roli pachatele skutku. Vlastní
formování motivace a výsledného obrazu předmětného jednání bylo nejspíše
výsledkem souhry vlastních individuálních potřeb a pohnutek obžalovaného a
interaktivních pobídek a nápadů ve skupině obdobně finančně neuspokojených,
chtivě vyladěných spolupachatelů, s efektem vzájemné potenciace motivů a odvahy k
realizaci, též na bázi pocitu dělby a redukce rizika. V jeho vztahu ke zbraním nelze
potvrdit vyhraněný, trvale zformovaný asociální modus vnímání a užívání zbraně jako
prostředku násilného sebeprosazování. Ve spektru typických projevů dané osobnosti
nelze potvrdit nápadný sklon k afektové agresi ani sklon k chladnokrevnému násilí
predátorského či instrumentální typu. Nelze u něj potvrdit signifikantní sklony k
násilnému sebeprosazování, k řešení sporů násilím. Disponuje zcela funkční
sebekontrolou ve vztahu k vlastním agresivním popudům. Vztah obžalovaného k
poškozenému Zbigniewu M., byl nejspíše vztahem k nevýznamnému známému bez
potřeby osobních vazeb a kontaktů, s akcenty kritické distance a nesympatie (ve
vazbě na údajně obecné povědomí o osobě poškozeného coby osoby majetné a
ziskuchtivé). Ve vztahu obžalovaného k poškozené Jarmile M., nebyly zjištěny žádné
strukturované postoje, Jarmilu M. neznal. Lze u něj v době před činem psychologicky
modelovat prvky entuziastického očekávání velkého zisku s navazujícími
kooperativními postoji, s ochotou podílet se na přípravě a organizaci jednání a
tendencí maximalizovat šance na úspěch i redukovat riziko dělbou úkolů ve
společenství obžalovaných, a to s pravděpodobným nárůstem napětí s blížícím se
termínem skutku. V době po spáchání činu pak lze u obviněného modelovat
ambivalencí naděje na to, že nebude odhalen jako pachatel na jedné straně a pocitů
nejistoty i napětí na straně druhé, s průvodními praktickými postoji a chováním
směřujícím k minimalizaci rizika vlastního dopadení. Pokud jde o srovnání s ostatními
spoluobžalovanými, znalec konstatuje, že obžalovaný se zobrazil jako jedinec s
vyšším potenciálem dominance ve srovnání s obžalovaným Z. a se srovnatelnou
mírou dominance ve srovnání s obžalovaným M. Schopnost dominance a
sebeprosazení je sycena jeho, v daném společenství nejvyšším intelektem,
vzděláním, kultivovaností a formátem společenské obratnosti. S ohledem na dílčí
deficity v oblasti vnitřní disciplinovanosti, zásadovosti, s ohledem na nestabilitu jeho
adaptačního stylu a věk obžalovaného, je pravděpodobnost jeho resocializace
poněkud snížena. Celkový profil dané osobnosti s jejím nadprůměrným intelektem,
se schopností konformity, s relativní vyrovnaností a absencí vyhraněného
disociálního rysu však zakládají dílčí psychologické předpoklady resocializace. Za
předpokladu morální sebereflexe a žádoucí motivovanosti ke změně jsou u něj
resocializační efekty možné.
U hlavního líčení
klinický psycholog PhDr. Petr Vavřík rovněž své závěry
stvrdil v celém rozsahu a k
obžalovanému Ing. Jiřímu B. dodal, že jmenovaný je
osobností s dobrou schopností dominance ve vztazích. Při porovnání „dominantnosti“
všech tří obžalovaných je jeho potenciál dominance srovnatelný s potenciálem M. a
pokračování
60
sp.zn. 30T 1/2014
je vyšší než u Z. Klinický psycholog současně akcentoval, že znalecké vyšetření je
schopno nabídnout nějakou orientaci v obecných dispozicích dominance jednotlivých
osob, avšak nedokáže přímo rekonstruovat konkrétní uplatnění těchto tendencí
v rámci konkrétních interakcí. Rovněž byla zdůrazněna sociální obratnost, schopnost
velmi diferencovaně komunikovat, jakož i schopnost cenzurovat ty skutečnosti, které
jsou jeho osobě nepříznivé. Klinický psycholog ve svých závěrech shrnutých v bodě
11 konstatoval, že u jmenovaného je „resocializace poněkud snížena“. K dotazu, jaký
význam pro „resocializaci“ má předchozí trestní minulost a zkušenosti s tím spojené,
uvedl, že při svém hodnocení dispozic k „resocializaci“ vycházel z obrazu osobnosti
a zjištění získaných vlastním vyšetřením. Termín „resocializace“ z pohledu klinického
psychologa znamená schopnost nápravy, morální sebereflexe a změny životního
stylu ve směru sociální žádoucnosti. Jedna z podmínek úspěšné či možné
resocializace je znalcem zmíněná „morální sebereflexe“, do které je nepochybně
zahrnuto i doznání obžalovaného včetně autentické reflexe vlastní viny. Klinický
psycholog potvrdil, že ve vztahu ke všem obžalovaným neshledal nic, čím by mohly
být narušené kognitivní funkce, tzn. schopnost správně vnímat, zapamatovat si a
posléze reprodukovat prožitý skutkový děj. Znalec odmítnul spekulaci v souvislosti
s dominancí jednotlivých obžalovaných a držení zbraně v rozhodné době toliko
jedním z nich. Jeho vyjádření k schopnosti dominance obžalovaných vycházelo
pouze z jejich osobnostních kvalit.
Ze závěrů znalce prim. MUDr. Sedláčka bylo zjištěno, že
obžalovaný Lumír
M. (č.l. 1531 - 1586) v současné době a ani v době jednání, kladené mu za vinu,
netrpěl a netrpí duševní chorobou ve vlastním slova smyslu, psychózou a ani jinou
duševní poruchou z forenzně psychiatrického hlediska významnou. Jeho schopnosti
správně vnímat, hodnotit a řídit vlastní jednání ve vztahu k sobě samému a k
sociálnu, do kterého vstupuje a ve kterém jedná, nebyly a nejsou narušeny duševní
poruchou. Mohl rozpoznat protiprávnost (škodlivost) svého jednání a mohl své
jednání ovládat. Není závislý na alkoholu nebo drogách, je schopen zdržet se
požívání jakékoliv drogy, včetně alkoholu. Alkoholické nápoje, které požil před
inkriminovaným jednáním, byly zcela bez vlivu na toto jednaní. Vyšetřovaný je
schopen chápat smysl a význam trestního řízení i smysl eventuálního trestu. Je
schopen stát před soudem a účelně se hájit. Je schopen chápat obecná pravidla
regulující sociální chování a v těchto dimenzích. Za pobytu na svobodě není, z
medicínsko-psychiatrického hlediska, nebezpečný pro společnost. Medicínsko-
léčebná opatření proto nejsou namístě. Z psychiatrického pohledu není překážek
resocializace.
U hlavního líčení znalec
prim. MUDr. Svatopluk Sedláček v plném rozsahu
stvrdil závěry z přípravného řízení a nic nového nedodal.
V psychologickém pohledu se jedná o disharmonicky strukturovanou osobnost
extrovertního typu s akcentovanou disociální modalitou. V temperamentové bázi jsou
znaky aktivity a razance. V emoční složce se v převaze uplatňuje modalita chladu,
nesentimentalita. Poměrně vysoká odolnost vůči zátěži, není zde sklonu k úzkosti. Je
schopnost emoční angažovanosti v nejužších neformálních vztazích. Je velmi pevné
sebehodnocení, spokojenost sama se sebou, absence sebekritičnosti a dispozic k
pocitům viny. Je sklon k sebevědomému, nadřazenému vystupování, připravenost k
pokračování
61
sp.zn. 30T 1/2014
účelové sebestylizaci v sociálnu s pragmatickými podtexty. V jeho postojích se
uplatňuje výrazný pragmatismus, značná tvrdost, ochota k riziku, nesentimentalita,
znaky individualismu jsou znaky důraznosti, svéhlavosti, nedostatku pokory, malé
ochoty ke kompromisům. Jeho hodnotový systém zahrnuje značně chudý sektor
sociálních hodnot redukovaných na vazbu k vlastní rodině. Ve svém celku je ovlivněn
pragmatickým nastavením s významnou valencí hodnot materiálně konzumního typu
a orientací na zisk a prospěch. V sociální dimenzi je spíše nízká schopnost
důvěrnější vztahové sentimentality, disponovanost k formování účelových,
instrumentálních vztahů, tvrdost a neohleduplnost, malá potřeba sdílení, malý zájem
o individualitu a potřeby druhých. Je zvýšená tendence k sebeprosazení, k
suverénnosti a nadřazeným postojům, s možnými konfliktními projevy. Není však
vyhraněných vůdcovských ambicí, převažuje potřeba nezávislosti, svéhlavosti,
individuálního rozhodování. Je zvýšený potenciál agresivity ve smyslu
disponovanosti k instrumentální agresi, ojediněle též agresi afektového typu pří
neporušené sebekontrole v této oblasti. Naměřená hodnota IQ 96 mu umožňuje
kvalitní racionální orientaci v realitě. Pokud by se obviněný dopustil vytýkaného
jednání, pak by popsaná konfigurace jeho osobnostních rysů a tendencí s
akcentovanou disociální modalitou mohla vytvářet širší dispoziční kontext daného
jednání. Toto jednání by bylo psychologicky nejlépe vysvětlitelné jako jednání
motivované skupinově sdíleným, asociálně založeným záměrem finančního zisku na
úkor poškozených, s kalkulací jejich usmrcení jako způsobu jak eliminovat jejich
tendenci bránit svůj majetek a riziko vlastní identifikace v roli pachatele skutku.
Vlastní formování motivace a „projektu“ předmětného jednání by bylo nejlépe
vysvětlitelné jako výsledek souhry vlastních individuálních potřeb a pohnutek
obžalovaného a interaktivních pobídek i nápadů rozvíjených ve skupině obdobně
finančně neuspokojených, chtivě vyladěných spolupachatelů, s efektem vzájemné
potenciace motivů a odvahy k realizaci a s průvodním pocitem dělby a redukce rizika.
Vztah obžalovaného ke společnosti zahrnuje povědomí obecných sociálních a
morálních norem, je však poznamenán shora popsanými emočně postojovými
kvalitami jeho osobnosti a zakládá tak zvýšenou pravděpodobnost nepřizpůsobivosti
disociálního typu. U obžalovaného nebyly zjištěny známky emotivní či zájmové
inklinace ke zbraním, ale ani úzkostně vyhýbavého postoje k nim. Obžalovaný se
zobrazil jako jedinec se zvýšenou agresivitou, která je provázena funkční
sebekontrolou a sebevládou. Lze u něj počítat spíše s ojedinělými, kontrolovanými
projevy agrese instrumentálního typu, s agresivními prvky v sebeprosazování. Je
disponován k tvrdým, neohleduplným konfrontačním řešením konfliktních situací,
nelze však u něj potvrdit tendenci k neřízeným afektovým formám agrese při řešení
sporů. Jeho vztah k poškozeným Zbigniewu M. a Jarmile M. byl primárně nejspíše
vztahem k nevýznamným známým, vztahem lhostejnosti a nezájmu o bližší kontakty.
Lze u něj psychologicky modelovat v době před činem prvky entuziastického
očekávání velkého zisku, přitom ale převahu racionálních postojů, cílených k redukci
rizik a maximalizaci šancí na úspěch, jakož i odhodlanosti posilované ve vzájemných
interakcích se společenstvím obžalovaných v přípravné fázi, s pravděpodobným
nárůstem napětí s blížícím se termínem skutku. V době po spáchání činu pak lze u
obžalovaného modelovat zohledňování vlastních zájmů, ve vazbě na otázku
možného dopadení vlastní osoby. Verze obžalovaného, podle níž se náhle ocitl v
předmětné situaci a po celou dobu jednal výlučně podle průběžně zadávaných
instrukcí ze strachu, není prostředky psychologického zkoumání ověřitelná, obecně
však lze říci, že obžalovaný se nezobrazil jako jedinec úzkostný, snadno se
vzdávající, snadno zastrašitelný, ochotný hrát submisivní role. Nebyly u něj zjištěny
pokračování
62
sp.zn. 30T 1/2014
ani známky persistující úzkosti z předmětné situace, či autentických reziduí zažitého
strachu o život. Obžalovaný byl disponován k aktivně kooperující roli ve skupině
obžalovaných, osobnostně vybavený pro sebevědomé, rozhodné, případně i
dominantní vystupování. Lze předpokládat aktivní a svobodné sdílení nápadů a
iniciativ, vznikajících ve společenství s dalšími obžalovanými. Nelze však u něj
potvrdit aktivní ovlivnění k jednání, jež by bylo v rozporu s jeho vlastními záměry a
motivy. S ohledem na celkový profil dané osobnosti s její disociální modalitou,
dosavadní vývojovou linii a věk je pravděpodobnost resocializace obžalovaného v
jejích psychologických předpokladech snížena. Za předpokladu morální sebereflexe
a žádoucí motivovanosti ke změně v budoucnu, též s ohledem na jeho neporušený
intelekt, nelze u něj ovšem resocializační efekty zcela vyloučit.
U hlavního líčení
znalec klinický psycholog ve vztahu k
obžalovanému M.
taktéž stvrdil své písemné závěry a dále dodal, že ukončení osobnostního vývoje je
individuální, kdy v případě chápání osobnostního vývoje jako nějaký růst schopností
a přibývání osobnostních kvalit pak lze hovořit o orientační hranici vyzrálé dospělosti
kolem 50 let, i když fyziologicky již od 30. roku dochází k úpadkovým změnám
mozku. K cílenému dotazu soudu, zda v rámci znaleckého zkoumání bylo zjištěno
cokoliv, co by signalizovalo obavu obžalovaného M. o jeho život či zdraví, event. o
život či zdraví blízkých, a zda by toto bylo zjištěno v rámci použití event. testových
metod, klinický psycholog PhDr. Vavřík uvedl, že jmenovaný se o této skutečnosti
zmínil v souvislosti s popisem svého prožívání v kritické době, avšak objektivně u něj
nebyly zjištěné žádné známky úzkosti, posttraumatických fenomenů apod., nic
podobného použitou metodikou potvrzeno nebylo. V případě závažných
traumatizujících zážitků je velkou pravděpodobností, že by tyto skutečnosti byly
psychologickým vyšetřením odhalitelné. V písemných závěrech v souvislosti
s možností resocializace obžalovaných bylo u Ing. B. a Z. klinickým psychologem
konstatováno, že jejich „pravděpodobnost resocializace je poněkud snížena“,
zatímco ve vztahu k M. bylo konstatováno, že „jeho pravděpodobnost resocializace je
snížena“. Došlo k vypuštění slova „poněkud“, k tomuto rozdílu znalec uvedl, že tento
závěr byl vědomý, odpovídající znaleckému zkoumání s tím, že osobnostní
předpoklady resocializace obžalovaných Ing. B. a Z. jsou o něco výše než u
obžalovaného M.
Ze závěrů znalce prim. MUDr. Sedláčka bylo zjištěno, že
obžalovaný Michal
Z. (č.l. 1587 - 1649) v současné době a ani v době předmětného jednání netrpěl a
netrpí duševní chorobou ve vlastním slova smyslu, psychózou či jinou duševní
poruchu z forenzně psychiatrického hlediska významnou. Znalec u vyšetřovaného
popsal a diagnostikoval, závislost na alkoholu, poruchu užívání alkoholu a abusus
alkoholu s toxikomanickou vazbou v psychosociální rovině. Je schopen zdržet se
požívaní alkoholu, je schopen abstinovat od alkoholu, je schopen odmítnout tak
zvaný „první doušek“. Jeho schopnost regulovat jednou započaté požívání alkoholu
je snížena, není však vymizelá. Není trvalých duševních změn v souvislosti s
konzumací alkoholických nápojů. Sebevražedný pokus léky v alkoholové opilosti
prosté má pochopitelné situační souřadnice, je psychologicky vysvětlitelný, nebyly
chorobné motivace. Jednalo se o přechodnou, lehkou afektovou poruchu se
zkratkovou reakcí. Psychické funkce, které rozhodují v poslední instanci o tom, zda je
správně orientován v okolí i ve svém vnitřním světě, zda je schopen řádně udržovat
hierarchii hodnot a přiměřené tomu řídit své chování, jsou zachovány. V době
pokračování
63
sp.zn. 30T 1/2014
spáchání trestného činu mohl rozpoznat společenskou protiprávnost (škodlivost)
svého jednání a mohl své jednání ovládat. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti
byly v době inkriminovaného jednání zachované zcela. Případná alkoholová opilost
byla prostá, lehkého stupně a nebyla příčinou narušení jeho schopností správně
vnímat, hodnotit a řídit vlastní chování ve vztahu k předmětné věci. Není závislý na
drogách a je schopen zdržet se požívání jakékoliv drogy. Je schopen chápat smysl a
význam trestního řízení, stát před soudem a účelně se hájit, rovněž tak chápat smysl
případného trestu. Je schopen chápat obecná pravidla regulující sociální chování a v
těchto dimenzích jednat a chovat se. Vyšetřovaný za pobytu na svobodě není, z
medicínsko-psychiatrického hlediska, nebezpečný pro společnost. Medicínsko-
léčebná opatření nejsou namístě. Z psychiatrického hlediska není překážek jeho
resocializace.
U hlavního líčení znalec
prim. MUDr. Svatopluk Sedláček v plném rozsahu
stvrdil závěry z přípravného řízení a nic nového nedodal.
Z psychologického hlediska se jedná o strukturálně nevyváženou osobnost
extrovertního typu. V temperamentové bázi osobnosti jsou znaky lehčí lability a
dychtivosti, emoční složka osobnosti je nevyrovnaná, jsou zde dílčí deficity vyzrálosti.
V prožitkové dynamice jsou znaky zvýšeného neuroticismu – dispozice k úzkosti,
vnitřní nejistota, nestabilita nálad, nízká frustrační tolerance. Je jistá emočně
prožitková bohatost, sklon k emotivním reakcím, přitom však též silné egoistické a
hédonické akcenty v obsazích. Jsou málo efektivní strategie zvládání zátěže a
stresu, malá schopnost práce s emocemi. Je schopnost emočního angažmá v
sociálnu – při jeho celkově nižší efektivitě. Sebehodnocení je neuroticky nepevné,
charakterizované vnitřní nejistotou v koincidenci s poměrně silně vyjádřenými
kompenzačními tendencemi k nadřazenosti, exkluzivitě, je potřeba úspěchu a
uznání. Je schopnost sebekritiky, při současném nedostatku autentické kritické
sebereflexe. Je sklon k situačnímu entuziasmu, spíše malá ochota k sebezapření, v
problémových situacích pak sklon k improvizacím, tendence k rychlým řešením či
vyhýbavým a únikovým reakcím. Je nedostatek odvahy, tvrdosti, tendence
minimalizovat riziko, tendence pochybovat o svých možnostech. V preferenčních
pozicích hodnotového systému je konfigurace hodnot hédonického a materiálního
typu – orientace na zisk, materiálně definovaný úspěch, nezrale dimenzovaná
potřeba uznání a sociální opory. Je komunikačně obratný, snadno navazuje povrchní
vztahy s lidmi, je schopen naplňovat obraz vstřícnosti, sdílnosti, pozitivního
nastavení. Malá ochota ke konfliktům a konfrontacím. Současně zde vystupují znaky
egoistické modality a spíše chudé vztahové emocionality, nižší empatie, nedostatku
přímosti a autentického sdílení. Schopnost emočního angažmá je spíše omezená,
zúžená na nejužší rodinné vazby. Není známek zvýšené agresivity, sklonu k
fyzickému násilí. Násilí mu není preferovaným způsobem sebeprosazování.
Naměřená hodnota IQ 104 mu umožňuje přiměřenou racionální orientaci v realitě.
Pokud by se obžalovaný dopustil vytýkaného jednání, pak by širší dispoziční kontext
daného jednání bylo možno hledat v popsané konfiguraci jeho osobnostních rysů a
tendencí – s jeho celkovou nevyrovnaností, s deficity vnitřní disciplíny, s prvky
egoismu, s potřebou materiálně definovaného úspěchu, s dispozicí k maladaptivním
vzorcům chování, s nedostatkem trpělivosti, s pragmatismem a dílčími deficity
citlivosti v sociálnu. V širším motivačním předpolí daného jednání pak lze modelovat
jeho dlouhodobě negativní finanční bilanci v podnikání a s ní propojenou dluhovou
pokračování
64
sp.zn. 30T 1/2014
tíseň aktivující, na terénu shora popsané osobnosti, asociálně tématizované nápady
na rychlý zisk větší částky peněz. Toto jednání by bylo psychologicky nejlépe
vysvětlitelné jako jednání motivované asociálně založeným, skupinově sdíleným
záměrem finančního zisku na úkor poškozených s kalkulací jejich usmrcení jako
způsobu jak eliminovat jejich tendenci bránit svůj majetek a riziko vlastní identifikace
v roli pachatele skutku. Vlastní formování motivace a přípravného plánu
předmětného jednání by bylo nejlépe vysvětlitelné jako výsledek souhry vlastních
nápadů obžalovaného, jeho individuálních potřeb a pohnutek a interaktivních
pobídek a nápadů rozvíjených ve skupině obdobně finančně neuspokojených, chtivě
vyladěných spolupachatelů – s efektem vzájemné potenciace motivů a odvahy k
realizaci a s průvodním pocitem dělby a redukce rizika. Vztah obžalovaného ke
zbraním vykazuje znaky distancovanosti, lhostejnosti, nelze potvrdit, že by zbraně
byly objektem jeho zájmu. U obžalovaného nebyly zjištěny známky zvýšené
konfliktnosti, ani snahy řešit spory násilím. Spíše převažuje tendence vyhýbat se
otevřeným konfliktům a volit spíše nepřímé formy sebeprosazení. V rámci dané
osobnosti nelze potvrdit znaky zvýšené agresivity. Vztah obžalovaného k
poškozenému Zbigniewu M. byl nejspíše vztahem ke známému, zahrnujícím ochotu
k neformálním kontaktům a k interakcím v oblasti praktických zájmů obou osob.
Tento vztah zahrnoval rovněž roli dlužníka. V této souvislosti byly v postojích
obžalovaného vůči poškozenému zaznamenány kritické, distancující postoje. Vztah
obžalovaného k poškozené, Jarmile M. byl nejspíše vztahem k nevýznamné známé,
s absencí emotivně sycených postojů, se znaky lhostejnosti a nezájmu o tuto osobu.
Pokud se obžalovaný dopustil skutku, jenž je mu kladen za vinu, pak by v pozadí
tohoto jeho jednání bylo možno psychologicky modelovat asociálně posunutý,
instrumentální vztah k poškozeným, jako zdrojům potenciálního zisku a potažmo jako
k potenciálně nepohodlným svědkům – vztah zahrnující ochotu k intrikám v jejich
neprospěch a netečnost k jejich potřebám a osudu. U obžalovaného lze v době před
činem psychologicky modelovat prvky entuziastického očekávání velkého zisku spolu
s tendencí pocitově minimalizovat rizika solidarizací se společenstvím obžalovaných,
dále maximalizovat šance na úspěch a posilovat zde svou odhodlanost sdílením
racionálních postojů, s ochotou podílet se na přípravě a organizaci jednání, a to s
pravděpodobným nárůstem napětí s blížícím se termínem skutku. V době po
spáchání činu pak lze u obžalovaného modelovat dominanci obav z možného
dopadení vlastní osoby s projevy neklidu a s úzkostnou tenzí, jak se projevila též v
zaznamenaném sebevražedném jednání obžalovaného v tomto období. Ve srovnání
s ostatními obžalovanými se obžalovaný zobrazil jako jedinec s nejnižší odolností
vůči zátěži, rovněž tak potenciál jeho dominance je ve srovnání s nimi o něco nižší.
Získaný obraz osobnosti obžalovaného vytváří predispozice pro kooperativní postoje
ve skupině obžalovaných pro schopnost rovnocenně spolurozhodovat a přicházet s
nápady či přijímat osobně přijatelné iniciativy ostatních. Zobrazil se však jako jedinec
méně disponovaný pro přímý chladnokrevný výkon násilí. Nebylo zjištěno nic, co by
signalizovalo jeho ovlivněnost ostatními obžalovanými k jednání nesouladnému s
vlastními motivy. S ohledem na celkový profil dané osobnosti s její nevyrovnaností a
maladaptivní prvky v životním stylu, jakož i na věk obžalovaného, je
pravděpodobnost jeho resocializace poněkud snížena. Kvality jeho průměrného
intelektu, elementární schopnost konformních postojů a absence vyhraněných
disociálních rysů vytvářejí dílčí psychologické předpoklady resocializace. Za
předpokladu morální sebereflexe a žádoucí motivovanosti ke změně jsou u něj
resocializační efekty možné.
pokračování
65
sp.zn. 30T 1/2014
U hlavního líčení
znalec klinický psycholog ve vztahu k
obžalovanému Z.
rovněž stvrdil své písemné závěry a dále dodal, že ani u jmenovaného nebyly
zjištěné žádné deficity v souvislosti s kognitivními funkcemi. Rovněž u obžalovaného
Z. nebyly zjištěné žádné skutečnosti, jež by mohly vést k závěrům o obavě
jmenovaného o své zdraví či život, event. o zdraví či život svých blízkých
v souvislosti s projednávaným skutkem. Otázky dominance se znalec již zabýval a
v této souvislosti dále dodal, že jmenovaný disponoval se schopnostmi být situačně
aktivní, tzn. přicházet s nápady, event. nějakými aktivitami.
V souvislosti s odůvodněním rozhodnutí této nejzávažnější násilné trestné
činnosti nalézací soud konstatuje, že přistoupil k variantě poněkud obsáhlejší v tom
smyslu, že nejdříve je poukázáno na jednotlivé důkazní prostředky včetně
opakovaných a velmi podrobných výpovědí obžalovaných, svědků, znaleckých
posudků, jakož i dalších důkazů povahy listinné. Všechny tyto důkazy byly
hodnoceny ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., tzn. že soud I. stupně tyto
hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Výsledkem této činnosti byl
objektivizován
skutkový děj, popsaný ve skutkové části tohoto rozhodnutí, o kterém
nalézací soud nemá důvodné pochybnosti. Po vyhodnoceném dokazování je možno
konstatovat, že skutek popsaný v tomto rozhodnutí
se stal a v tomto je spatřován
trestný čin s tím, že tento skutek spáchali
obžalovaní Ing. B., M. a Z. ve formě
spolupachatelství. Akcentovat je rovněž nutno zjištění soudu I. stupně, dle kterého
v řízení před soudem státní zástupce unesl důkazní břemeno, resp. prokázal vinu
zmíněných obžalovaných (§ 2 odst. 5 tr.ř.).
Je nesporné, že všichni obžalovaní po dobu trestního řízení mohli uplatnit
svou
obhajobu v rozsahu a způsobem, jakým sami uznali za vhodné.
V jakémkoliv stádiu nedošlo ke krácení jejich práv, kdy v tomto směru nebyly
vzneseny ani žádné námitky ať již ze strany obžalovaných či jejich obhájců.
V rámci
stručné rekapitulace stanovisek a uplatněné obhajoby obžalovaných
možno konstatovat, že
Ing. Jiří B. popisuje protiprávní jednání své i
spoluobžalovaných jako předem naplánované, do detailů připravené, včetně
rozdělených úkolů s akcentací srozumění všech obžalovaných s usmrcením
poškozených s ohledem na odstranění poškozených jako potencionálních svědků
jiné jejich trestné činnosti. Jmenovaný od samého počátku doznával a usvědčoval
spoluobžalované z loupežné vraždy.
Michal Z. po celou dobu trestního řízení
připouštěl předchozí dohodu spoluobžalovaných, avšak zmíněné protiprávní jednání
po předchozím rozdělení úloh se však mělo týkat toliko loupežného přepadení,
nikoliv s fatálním neodčinitelným následkem, tzn. že poškození M. měli být po získání
finanční hotovosti zanecháni naživu v jejich domě či kufru vozidla Renault Laguna
Combi.
Lumír M. jakoukoliv možnou dohodu se spoluobžalovanými ať již ve vztahu
k loupeži či k loupežné vraždě od počátku popíral. Do protiprávního jednání byl
zapojen a vmanipulován náhodou a pokud vykonával nějakou činnost či aktivity, byl
k této přinucen obžalovaným B., neboť měl obavu o život a zejména zdraví svých
blízkých, proto příkazy akceptoval.
pokračování
66
sp.zn. 30T 1/2014
K tvrzení a obhajobě
obžalovaného Ing. B. Nalézací soud si je vědom toho,
že trestní stíhání s procesními účinky ve vztahu k jednotlivým obžalovaným nebylo
zahájeno ve stejný den. Obžalovaní M. a Z. si rozhodnutí policejního orgánu převzali
14.3.2013 a v té době proběhly i jejich procesní výpovědi, zatímco obžalovaný Ing. B.
si zmíněné rozhodnutí převzal 15.3.2013 a jeho procesní výpověď, v rámci které se
podrobně vyjádřil, proběhla v podstatě až za měsíc. Vzhledem k tomu, že Ing. B.
v rámci dokazování u hlavního líčení měl možnost při zprocesňování výpovědí
spoluobžalovaných, u kterých bylo trestní stíhání zahájeno dříve, k těmto se vyjádřit,
příp. navrhnout protiargumenty, nedošlo v tomto smyslu k žádnému krácení jeho
práv. Na tuto procesní situaci již bylo poukázáno v tomto rozhodnutí na str. 9, na což
soud odkazuje. Ing. B. byl vyslechnut 29.4.2013, 24.7.2013, 26.9.2013 a posléze u
hlavního líčení. Zatímco spoluobžalovaní M. a Z. se k protiprávnímu jednání
popsanému v usnesení o zahájení trestního stíhání vyjádřili 14.3.2013 v podstatě ve
smyslu obhajoby stručně uvedené v rámci rekapitulace shora, obžalovaný Ing. B. za
situace, kdy tento nesporně znal podstatná tvrzení spoluobžalovaných a mohl tudíž
s těmito kalkulovat ve svůj prospěch, tak neučinil. Ing. B. se již v rámci své první
procesní výpovědi k vytýkanému protiprávnímu jednání kladené mu za vinu doznal,
spontánně sdělil všechny podstatné a důležité informace ohledně předchozí dohody
obžalovaných včetně předem plánovaného usmrcení obou poškozených. Jak již bylo
uvedeno, pokud by chtěl dosáhnout alespoň v tomto stádiu řízení pro sebe mírnější a
příznivější právní kvalifikace včetně na to navazující trestní sazby, bylo pro něj
mnohem vhodnější, aby podpořil verzi uplatněnou Michalem Z. s tím, že byla
připravena toliko loupež s akcentací chování několikrát odsouzeného pro násilnou
trestnou činnost obžalovaného M., který z dohody vybočil a tudíž se jednalo z jeho
strany o exces. Nalézací soud rovněž konstatuje, že opakovaná výpověď Ing. B. je
v zásadních a podstatných rysech stále stejná a neměnná, což je jeden z argumentů,
který může vést k věrohodnosti tohoto tvrzení. Jak vyplývá ze shromážděných
důkazů ať již v řízení přípravném či provedeném dokazování u hlavního líčení, řada
informací, tvrzení a konkrétních skutečností získaných z jeho výpovědí odpovídá
realitě a dalšímu dokazování. Příkladmo možno poukázat na informace o zajištění
paralyzéru, pout včetně zbraně a s tím souvisejícího údaje o ráži použité pistole,
jakož informace o průběhu převozu poškozených do ostravské garáže, kdy je možno
odkázat na závěry z kamerových systémů Ovanet a údaje o uskutečněném
telekomunikačním provozu atd. Naproti tomu nelze přehlédnout, že některé
podstatné údaje jsou cenzurované či zamlčené, kdy soud má na mysli zejména údaje
týkající se samotné střelby, v důsledku které oba poškození přišli o život. Jak vyplývá
z opakovaně uplatněné obhajoby Ing. B., tento připouštěl zajištění vraždící zbraně,
tzn. pistole specifikované ve skutkové části rozsudku, avšak opakovaně popřel, že by
to byl on, kdo v rozhodné době zmáčknul spoušť. Dle jeho tvrzení to byl právě
spoluobžalovaný M., který poškozeného M. usmrtil, neboť po příjezdu k ostravské
garáži obžalovaný Z. vystoupil z vozidla, které řídil on (myšleno Ing. B.) a posléze
hlídal, obžalovaný M. s vozidlem poškozeného zastavil za nimi a zatímco on objížděl
tzv. bezpečnostní kolo podél garáží, M. s Renaultem poškozeného byl již nacouvaný
před vraty garáže a poškozený M. byl již uvnitř, kde jej „doručil“ M. Posledně
jmenovaný rovněž po něm požadoval pistoli, a proto do hlavně zasunul jeden náboj a
pistoli mu předal. M. vstoupil do rozsvícené garáže, zavřel dveře. Jak již uvedl, Z.
hlídal asi 30 metrů od garáže a zanedlouho po zavření dveří se ozval výstřel, který
nebyl nijak hlasitý a mohl nastat zhruba za půl minuty po již zmíněném zavření dveří.
Posléze M. vyšel ven, zavřel dveře garáže, nebyl potřísněn krví, zbraň mu vrátil.
Nábojnice musela zůstat na místě činu. Následně odjeli k domu poškozených za
pokračování
67
sp.zn. 30T 1/2014
účelem prohlídky domu M. Co se týče usmrcení poškozené M., poté, co tato byla
zpacifikována a obdobným způsobem dovezena před ostravskou garáž, kdy poté, co
z vozidla vystoupil Z., on opětovně udělal bezpečnostní kolečko a zastavil následně
v blízkosti garáže. V tomto případě pomohl M. zanést poškozenou do garáže, kde ve
výkopu na zádech již ležel poškozený, který byl dle jeho názoru určitě mrtvý. M.
položili vpravo u vstupu, M. jej poslal pro pistoli, kterou on opětovně nabil jedním
nábojem, zatímco Z. hlídal venku, on vstoupil do garáže a tuto zavřel zevnitř. Pistoli
předal M., který poškozenou zastřelil, kdy v době výstřelu on se otočil čelem ke
dveřím, „aby to neviděl“, výstřel byl hodně hlasitý. Obžalovaný Ing. B. dále uvedl, že
M. poškozené přiložil pistoli zřejmě k pravému spánku, hlavní úplně natěsno. Po
střelbě pistoli zase vzal k sobě a vyšel ven. Co se týče postavení střelce, tedy M., a
postavení poškozené v době výstřelu, zde nalézací soud odkazuje na průběh
zadokumentované rekonstrukce ze dne 28.11.2013 (na což již bylo v odůvodnění
tohoto rozsudku poukázáno), v rámci které obžalovaný Ing. B. za pomocí figurantů
označil postavení poškozené v době střelby a taktéž postavení M. v době střelby na
poškozenou M. Jak již zmíněno, tato postavení jsou zadokumentována jak
fotograficky, tak i na DVD. Zmíněná rekonstrukce proběhla i za přítomnosti soudních
lékařů, kdy v této souvislosti je možno odkázat na závěry znaleckého posudku
z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, a to jak závěry písemné, tak i
vystoupení znalce u hlavního líčení. Z písemných závěrů je možno akcentovat, že ve
vztahu k poškozené M. bylo objektivizováno, že střelný kanál směřoval zleva do
prava mírně nahoru a dozadu. Vystřeleno bylo z bezprostřední blízkosti, kdy ústní
hlavně předmětné zbraně bylo přiloženo nad její levý ušní boltec těsně na kožní kryt.
Z průběhu střelného kanálu bylo možno dovodit, že dlouhá osa hlavně směřovala
zleva doprava mírně nahoru a dozadu. Poškozená byla k útočníkovi v okamžiku
výstřelu z předmětné zbraně natočena více levou polovinou hlavy. Tento zmíněný
závěr byl v plném rozsahu potvrzen i u hlavního líčení. S ohledem na tato objektivní
zjištění je nutno konstatovat, že výpověď obžalovaného Ing. B. v souvislosti
s postavením střelce, tedy M., a postavením poškozené, tedy M. tak, jak popsal, ale
zejména předvedl či znázornil za pomocí figurantů u rekonstrukce, neodpovídá
objektivnímu zjištění, objektivní realitě. Dle Ing. B. by střelný kanál se všemi dalšími
náležitostmi měl směřovat zprava doleva a nikoliv obráceně. Nalézací soud si je
vědom i tvrzení Ing. B., dle kterého tento samotný výstřel neměl vidět (což nebylo
vyvráceno), měl se otočit čelem ke dveřím. U hlavního líčení se soud pokusil o
určitou modifikaci postavení poškozené v rozhodné době s akcentací toho, že
jmenovaná však měla spoutané dolní i horní končetiny, tudíž její pohyb byl takřka
vyloučen či event. velmi ztížen. Bylo zkoumáno, zda by tato v rámci pudu
sebezáchovy se nějak těsně před střelbou pootočila, resp. změnila své postavení
vůči střelci. Znalkyně se seznámila opětovně s fotografiemi pořízenými v souvislosti
s rekonstrukcí s obžalovaným Ing. B., který znázornil v rozhodné době postavení
střelce a postavení poškozené. Tato poloha hlavních aktérů z odborného znaleckého
hlediska nekorespondovala se směrem střelného kanálu tak, jak byl prokázán při
následně provedené soudní pitvě. V případě, že by došlo k překulení poškozené
směrem doprava podél dlouhé osy jejího těla, tedy vnitřně do centra garáže, a
dostala-li by se více levou polovinou hlavy ke střelci, pak by rovněž nebyly naplněné
podmínky k tomu, aby střelný kanál směřoval zleva doprava a mírně dozadu a
nahoru. Opakovaně bylo akcentováno, že v okamžiku výstřelu byla poškozená
natočena ke střelci levou polovinou své hlavy tak, aby byl prokázán směr střelného
kanálu. I v případě, že by střelec v rozhodné době učinil nějaký úkrok či změnil by
své postavení za situace, že poškozená by byla překulena dovnitř garáže, opětovnou
pokračování
68
sp.zn. 30T 1/2014
podmínkou bylo, aby se nacházel po jejím levém boku. Shora popsaná zjištění
považuje nalézací soud za velmi podstatná, a dá se říci, že nejzávažnější a
nejzásadnější trhlinu jinak v opakovaně shodné (z podstatných hledisek) výpovědi
Ing. B., jež korespondovala s dalšími výsledky provedeného dokazování, což mělo za
následek konstatování o věrohodnosti jmenovaného. Vzhledem k tomu, že
obžalovaný M. popírá roli střelce ve vztahu k poškozeným, obžalovaný Z., což je
nesporné, v obou případech hlídal, u obžalovaného Ing. B. byly zjištěné shora
popsané nesrovnalosti, není tudíž možno bez možných spekulací konstatovat, že
s ohledem na výpověď Ing. B. byl střelcem v obou případech právě M. Jak již bylo
opakovaně uvedeno, vzhledem k tomu, že dle názoru soudu I. stupně celá trestná
činnost všech tří obžalovaných byla spáchána formou spolupachatelství, nebylo
nutno zaujmout jednoznačné stanovisko o osobě střelce. Takto popsaný skutkový děj
je dle názoru soudu objektivní a má oporu v provedeném dokazování. Co se týče
dalších možných nesrovnalostí ve výpovědi či v tvrzení obžalovaného Ing. B., na
které poukázal i sám jmenovaný prostřednictvím svého obhájce či spoluobžalovaní
prostřednictvím svých obhájců, je možno učinit závěr, že zjištěné nesrovnalosti či
rozpory byly logicky a racionálně vysvětlené. Nelze přehlédnout, že výpovědi
obžalovaných byly poměrně obsáhlé, kdy zaujímaly delší časový úsek, jež zahrnoval
řadu detailů a podrobností v případě popisu jednotlivých aktivit z časového hlediska.
Ing. B. v rámci prvotní výpovědi se nezmínil o přítomnosti chemikálií na místě činu,
zatímco ve své další výpovědi se k této problematice se již vyjádřil, kdy tento rozpor
vysvětlil tím, že si při první procesní výpovědi některé skutečnosti nevybavil, resp. jim
nepřisuzoval takový význam. Pokud v již zmíněné první procesní výpovědi
k cílenému dotazu uvedl, že v rozhodné době disponoval pouze s jednou pistolí bez
jakýchkoliv úprav, bez tlumiče, při rekonstrukci naznačil a u hlavního líčení rozvedl,
že na místě činu měl dvě zbraně, jednu tmavou s tlumičem, která však z důvodu
závady nebyla použita a druhou menší stříbrnou, která použita byla. Zmíněný rozpor
vysvětlil tím, že nechtěl v rámci své první výpovědi záměrně odkrýt „všechny karty“
tak, aby mohl v následujících výpovědích usvědčit spoluobžalovaného M. ze lži.
V dalším nalézací soud odkazuje na výpověď Ing. B. Pokud spoluobžalovaný M.
dovozuje nevěrohodnost výpovědi Ing. B. z toho, že posledně jmenovaný měl
uvádět, že v Bohumíně byl poprvé 17.2.2013 a následně až 27.2. a 28.2.2013, a
nikoliv 22.2.2013, kdy spolu (myšleno s Ing. B.) se Z. prostřednictvím další osoby
nakoupili paralyzér, pak k tomu je nutno uvést, že Ing. B. v souladu s výpovědí Z.
popsal, kdy, kde a jakým způsobem zakoupili zmíněný paralyzér a obžalovaný Ing. B.
netvrdil kategoricky, že 22.2.2013 v Bohumíně nebyl a tuto možnost připustil s tím, že
si na tento den zcela jasně nepamatuje. Naproti tomu však potvrdil svou účast při
nákupu již zmíněného paralyzéru. Nalézací soud tudíž ve vztahu k výpovědi
obžalovaného B. konstatuje, že u tohoto nebyly zjištěné tak zásadní a závažné
rozpory, které by mohly mít za následek bez dalšího konstatování jeho
nevěrohodnosti, právě naopak, jak již bylo uvedeno, tato výpověď je nejvěrohodnější,
nejvíce odpovídající dalším výsledkům provedeného dokazování, a proto soud I.
stupně z této výpovědi s výjimkou osoby střelce ve vztahu k poškozené M. vycházel.
A pokud by bylo argumentováno v tom směru, že je nutno vycházet z celé výpovědi
jako taková, pak soud I. stupně toto stanovisko nezastává, neboť obvinění, posléze
obžalovaní se mohou hájit způsobem, jaký sami uznají za vhodné a soud, jak již
opakovaně uvedl, vychází z výpovědi Ing. B. proto, že jeho jednotlivá tvrzení jsou
v souladu s dalšími provedenými důkazy, jsou logická a racionální a zapadají do
celého soudem objektivizovaného popisu průběhu skutkového děje.
pokračování
69
sp.zn. 30T 1/2014
Obžalovaný Ing. B. se vyjádřil k osobě poškozených, zejména však k osobám
spoluobžalovaných, jakož i k sobě samému s tím, že od samého počátku smyslem
protiprávního jednání bylo získání finanční hotovosti, které se měli zmocnit ke škodě
poškozených M. Opakovaně popsal počáteční impuls obžalovaného Z., který jej
telefonicky oslovil na Slovensko, a posléze došlo ke schůzce všech tří aktérů
17.2.2013, na které se dohodli na všech podrobnostech, na dělbě úkolů včetně toho,
co kdo zařídí, zajistí s tím, že od samého počátku všichni tři věděli, že oba
poškozené musí zabít. Posledně uvedené tvrzení je mj. velmi logické, neboť všichni
tři obžalovaní pochází ze stejné lokality jako poškození, všichni tři obžalovaní více či
méně znali poškozené a tudíž v případě následného šetření policejního orgánu mohli
být odhaleni. Byl to právě obžalovaný Z., který M. měl k sobě vylákat za účelem
řešení určitého „pracovního problému“, kdy se jednalo o oficiální pozvání, kdy Z.
nemohl důvodně předpokládat, že by o jejich schůzce nikdo další nevěděl. Byl to
právě Z., který by byl za každé situace s M. poslední v přímém fyzickém kontaktu.
Z tohoto pohledu právě tvrzení obžalovaného Z., dle kterého se mělo jednat toliko o
loupežné přepadení, je iracionální, neodpovídá provedenému dokazování (zejména
výkop jámy v ostravské garáži). Toliko loupežné přepadení, v případě, že by
poškození byli ponecháni v jejich rodinném domě či v automobile, mohlo vést k jejich
velmi rychlému odhalení. Ing. B. rovněž popsal, kdy, kde a jakým způsobem došlo ke
zpacifikováni poškozeného a jeho následného převozu do ostravské garáže. Pokud
se v této fázi objevuje tvrzení Ing. B., dle kterého měli po předchozí dohodě
vpíchnout poškozenému do žíly „utišující prostředek“, který za jeho pomoci mu měl
aplikovat M., je nutno odkázat na závěry zejména znalců z oboru zdravotnictví,
odvětví soudní lékařství, dle kterých nebyly zjištěné jednoznačné stopy po injekčních
vpiších, taktéž stopy po použití paralyzéru s tím, že byl akcentován časový interval
mezi dobou smrti a mezi nálezem těla zemřelých. Znalec toxikolog konstatoval, že
v těle poškozeného nebyla objektivizována toxikologicky významná látka, tzn. látka,
která jednoznačně ovlivňuje organismus ať již po stránce psychické či fyzické, jako
např. hypnotika, analgetika, omamné psychotropní látky apod. V této souvislosti je
otázkou, zda skutečně došlo k aplikaci nějaké látky do těla poškozeného a pokud
ano, jaké, v jakém množství, zda tato event. byla skutečně aplikována do žíly apod.
V této souvislosti je řada nejasností, jež nelze blíže objektivně vyvrátit, neboť jak již
bylo uvedeno, vnější prohlídka těla zemřelého M. nebyla provedena ihned po
nástupu smrti či v několika následných dnech. K této došlo až po více dnech, kdy
nesporně již začaly působit další biologické procesy následující po cerebrální smrti.
O použití paralyzéru se zmiňovali obžalovaní Ing. B. i M., přesto nebyly zjištěné
žádné stopy po použití tohoto prostředku, zejména rovněž proto, že k ohledání těla
zemřelého došlo až po několika dnech. Ing. B. v již zmíněných svých výpovědích
taktéž popsal okolnosti, za kterých byl „přesunut“ poškozený ze svého kufru vozidla
do garáže, kde posléze došlo k jeho usmrcení pistolí ráže 7,65 mm, kterou zajistil on
a kterou předal M. Následně opakovaně popsal přesun do Ostravy do rodinného
domu poškozených za účelem nálezu finanční hotovosti, k čemuž se podrobně
vyjádřil. Rovněž popsal, jakým způsobem probíhala prohlídka domu, jakým
způsobem zpacifikovali poškozenou M. a tuto převezli obdobně, jak jejího manžela,
v kufru vozidla Renault Laguna do Ostravské garáže, kdy toto vozidlo opětovně řídil
obžalovaný Lumír M. Okolnostmi, za kterých došlo k usmrcení poškozené, se
nalézací soud již zabýval, na což odkazuje. Obžalovaný Ing. B. rovněž popsal, co
následovalo po odjezdu z ostravské garáže do garáže bohumínské, do garáže
užívané spoluobžalovaným Z., kde se rozdělili o získanou finanční hotovost ve výši
nepřesahující 230.000,- Kč a popsal, jakým způsobem se dále chovali, na což soud
pokračování
70
sp.zn. 30T 1/2014
odkazuje, neboť objektivizovaný a soudem popsaný průběh skutkového děje vychází
právě z výpovědi Ing. B., neboť jak již uvedeno, je zejména v souladu s dalšími
výsledky provedeného dokazování. Provedeným dokazováním bylo bez důvodných
pochybností prokázáno, že všichni tři obžalovaní se v rozhodné době nacházeli ve
finanční tísni. Nejpodstatnější závazky a dluhy měl Z., který jak již uvedeno, přišel
s nápadem získání finanční hotovosti právě ve vztahu k poškozenému M., o kterém
bylo obecně známo, že tento disponuje s finanční hotovostí. Soud I. stupně zastává
stanovisko, že zrealizovat celý záměr, tzn. získání finanční hotovosti ke škodě
poškozených M., nemohl být realizován bez předchozí dohody, bez předem
připraveného detailně promyšleného plánu, kdy jednotlivé úkony musí na sebe
navazovat, aby celá „akce“ byla úspěšná. V tomto směru je tvrzení Ing. B. o
předchozí
dohodě
nejen
racionální,
nýbrž
i
podporováno
výpovědí
spoluobžalovaného Z., který dohodu připouští s výhradou, že se mělo jednat toliko o
dohodu k loupežnému přepadení, nikoli k loupežné vraždě. Obžalovaný Ing. B. ve
své výpovědi rovněž popsal, jakým způsobem se snažili zahladit stopy tak, aby
nebyly odhaleni, aby pohyb případných pachatelů směřoval mimo území ČR do
Polska, neboť bylo obecně známo, že poškozený M. se zabýval výměnou polské
měny za měnu českou a obráceně apod.
K tvrzení a obhajobě
obžalovaného Michala Z. je možno uvést následující.
Jmenovaný byl v průběhu trestního řízení taktéž opakovaně vyslechnut, a to
14.3.2013, 15.3.2013 v rámci vazebního zasedání, kdy toliko odkázal na svou
předchozí výpověď, 28.3.2013, kdy mezitím se zúčastnil prověrky na místě, kde
popsal a ukázal místa, na kterých se se spoluobžalovanými dne 28.2.2013
v souvislosti s únosem a vraždou manželů M. pohybovali. Michal Z. pokračoval ve
svých výpovědích 2.8.2013, 27.9.2013 a následně aktivně vystupoval v souvislosti
s rekonstrukcí dne 28.11.2013. I u hlavního líčení k obsahu obžaloby se tento vyjádřil
velmi podrobně. Zatímco ve vztahu k výpovědím a stanoviskům obžalovaného Ing.
B. nalézací soud konstatoval, že tyto v zásadních a podstatných rysech jsou
neměnné, pokud byly zjištěné nějaké rozpory, tyto ve větší míře (s výjimkou
uvedených) byly vysvětlené, toto zjištění neplatí ve vztahu k výpovědím Michala Z.
Závěr o možné věrohodnosti je podstatně snižován jeho opakovanými změnami a
„modifikacemi“ včetně jeho snahy o ovlivnění výpovědi spoluobžalovaného M. během
pobytu ve vazbě, což vyplývá z dopisu, který předal Z. M. v prostorách vazební
věznice a posledně jmenovaný jej předal policejnímu orgánu. Na obsah tohoto
materiálu již bylo v rámci odůvodnění tohoto rozhodnutí poukázáno toliko v rámci
stručné rekapitulace, je možno konstatovat, že tento materiál měl sloužit ke
sjednocení výpovědi obou obžalovaných. Michal Z. zejména akcentuje M. dohodu o
loupežném přepadení, po kterém poškozený měl být propuštěn. Beton, hydroxid
sodný a vykopaná jáma měly sloužit toliko k zastrašení poškozeného. Použití pistole
ještě před spácháním skutku měl navrhovat Ing. B., což oni odmítli. Ve zmíněném
dopise Z. rovněž konstatuje, že poškozené měl usmrtit právě Ing. B. a oni toliko těla
zasypali. Rovněž v souladu se svým původním tvrzením zdůraznil, že podruhé, tzn.
při převozu poškozené M. do garáže v Ostravě on nebyl. Proč Z. si dával tolik práce
a neoficiálně sděloval spoluobžalovanému M. informace, dle kterých a dle jeho
názoru „beton, hydroxid sodný a vykopaná jáma“ v ostravské garáži měly sloužit
toliko k zastrašení poškozených, když vše bylo dle jeho verze takto předem
dohodnuto. Autor tohoto dopisu je nesporný, jakož je i nesporný smysl jeho obsahu.
S ohledem na zjištěné a zmíněné změny ve výpovědích tohoto obžalovaného
pokračování
71
sp.zn. 30T 1/2014
během celého trestního řízení mají za následek zjištění, dle kterého tento přiznává
pouze skutečnosti nezpochybnitelné a skutečnosti, které již byly prokázané jinými
důkazy. Jak již bylo uvedeno, Z. oproti M. připouštěl předchozí společnou dohodu (ve
shodě s výpovědí Ing. B.), avšak tato dohoda směřovala pouze k přepadení
poškozených včetně odcizení finanční hotovosti, tzn. dohoda vztahující se ke zločinu
loupeže. Opakovaně odmítal možnost, dle které by se zmíněná dohoda vztahovala i
na usmrcení manželů M. Výpovědi Z. nesou rysy účelovosti, snahy vyvinit se z účasti
na nejzávažnější násilné trestné činnosti. Tvrzení o možné dohodě vztahující se
toliko k loupežnému přepadení má zásadní trhliny. Pokud výpověď obviněného, resp.
obžalovaného má být věrohodná, měla by být i logická. V tomto konkrétním případě
takovýto závěr ve vztahu k Z. není možno učinit. V případě, že by spoluobžalovaní
Ing. B., M. a Z. chtěli poškozené skutečně pouze oloupit, pak celá přípravná fáze
zahrnující mj. získání „vhodné“ garáže včetně odstranění části betonové podlahy,
vykopání hluboké jámy, zajištění betonu včetně hydroxidu sodného by bylo dle
názoru soudu nadbytečné. Zmíněné přípravy nebyly nutné k údajnému zastrašení
zejména poškozeného M., díky čemuž by získali potřebné informace o místech
úkrytu finanční hotovosti. Aniž by soud přistoupit k nějakým spekulacím, co vše by již
postačilo k potřebnému „vystrašení“ poškozeného, je možno pouze akcentovat, že
dle tvrzení Ing. B. poškozený M. již v bohumínské garáži v souvislosti se svým
propuštěním nabídl hotovost ve výši 1 mil. Kč, nebyl nutný odvoz na žádné odlehlé
místo, nebylo nutno přistoupit k nějakému mučení, výhrůžkám apod. Je nesporné, že
pokud někdo plánuje nějakou trestnou činnost, udělá vše proto, aby nebyl odhalen.
Nebylo tomu jinak ani v souvislosti s tvrzením Z., k čemuž však je nutno uvést, že
v případě plánovaného toliko loupežného přepadení poškozeného to byl právě Z.,
který M. do své bohumínské garáže oficiálně pozval. Nemohl, jak již zmíněno,
předpokládat, že by se poškozený o této schůzce se Z. nikde a nikomu nezmínil.
K bohumínské garáži se musel nějak dopravit, o poškozeném bylo známo, že tento
se bez auta takřka nehnul. V případě následného prověřování oloupení poškozeného
by ihned bylo vážné a důvodné podezření právě na Michala Z. jakožto v podstatě
jediného, který přišel do kontaktu s poškozeným jako poslední. Nelze přehlédnout,
že k loupežnému přepadení by došlo v bohumínské Z. garáži atd., atd. Veškeré
možné indicie by od samého počátku sloužily k odhalení Z. jako pachatele a tudíž
zmaření žádoucího efektu tohoto protiprávního jednání. Nelze přehlédnout (jak již
bylo uvedeno), že poškozený obžalované více či méně dobře znal. V době příchodu
poškozeného do Z. garáže tento nebyl maskovaný. Provedeným dokazováním bylo
rovněž zjištěno, že při pacifikaci poškozeného bylo s ním hovořeno, byť event.
tlumeně, nelze v této souvislosti vyloučit možnost identifikace poškozeným. Je
nesporné, že k takovéto identifikaci mohlo dojít i v souvislosti se získáváním
informací od poškozeného, kde má finanční hotovost, o čemž se ve své výpovědi Z.
rovněž zmínil, kdy zmíněné „zjištění či zajištění“ informací měl realizovat M. Jen stěží
si lze představit tuto činnost tak, aby osoba, jež získává tyto informace, nehovořila,
šeptala či měnila hlas. Nalézací soud plně akceptoval tvrzení obžaloby, dle které je
naprosto nelogické, aby na jednu stranu obžalovaní pečlivě připravovali místo pro
údajné získávání informací, a na druhou stranu zcela zanedbali evidentní nebezpečí
plynoucí z toho, co poškozený, příp. i poškozená, jež znala minimálně dva
z obžalovaných, mohli svými smysly zaznamenat a posléze při vyšetřování sdělit
policistům. Z tohoto pohledu právě naopak nalézací soud považuje za velmi logickou
výpověď Ing. B., dle kterého v případě oloupení poškozených oba manželé musí být
usmrceni, aby oni jako pachatelé nemohli být prozrazeni, aby poškození nemohli
podat svědectví o jejich předchozím protiprávním jednání. Pokud Ing. B. měl pravdu
pokračování
72
sp.zn. 30T 1/2014
(a soud dohodě o přípravě, do které bylo zahrnuto i usmrcení poškozených, věří),
pak zajištění garáže, vykopání jámy po odstranění betonu atd. mělo svůj smysl.
Rovněž je nutno akcentovat tvrzení obžalovaného Z. o předem připraveném
telefonátu na mobilní telefon poškozeného, který se uskutečnil po usmrcení
poškozených. Jak Z., tak Ing. B. totiž uvedli, že telefonát měl vyvolat dojem, že
poškozený odjíždí z Bohumína a přitom hovoří s neznámou osobou na území Polska,
užívající polské telefonní číslo. V případě pouhé loupeže, tzn. že by nedošlo
k usmrcení poškozených, by nesporně tato snaha s telefonátem z Polska byla zcela
lehce poškozeným vysvětlena a kriminalisty pochopena jako stopa zavádějící.
Zmíněný hovor by naproti tomu měl smysl pouze v okamžiku, kdy poškození byli
mrtví, jejich těla by nebyla nalezena a tudíž tento telefonát by mohl vyvolat dojem o
jejich odjezdu mimo Bohumín a navést policii na falešnou stopu směřující do Polska.
Dle názoru nalézacího soudu popsané a objektivizované přípravy obžalovaných již
před provedením samotného skutku směřovaly k zakrytí stop, k znemožnění nalezení
těl poškozených a tím i jejich usvědčení. Rovněž nelze akceptovat tvrzení
obžalovaného Z., dle kterého nebylo prokázáno, že by tento plánoval, připravoval či
se spolupodílel na spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy. Pokud je
argumentováno tím, že zakoupený beton a hydroxid sodný (louh) Z. nebyl při
samotném usmrcení ani následně použit, což svědčí pro závěr, že osoba, která
poškozené usmrtila a následně zakopala, s užitím těchto prostředků nepočítala, pak
soud I. stupně tyto argumenty neakceptuje. Provedeným dokazováním, zejména
z výpovědi svědka J., majitele ostravské garáže, bylo prokázáno, že tato měla
betonovou podlahu. Obžalovaný Z., resp. jeho firma, zatím uzavřela toliko smlouvu o
pronájmu. O žádných stavebních úpravách spolu nehovořili. Jak beton, tak i hydroxid
sodný byl Z. zakoupen několik dnů před 28.2.2013, tedy přede dnem, kdy došlo
k protiprávnímu jednání obžalovaných vůči poškozenému. Zmíněný beton včetně
hydroxidu sodného byl převezen do ostravské garáže a nikoliv do jiných prostor,
které by pro svou stavební činnost firma obžalovaného použila. Pokud při vykopání
jámy v ostravské garáži došlo k narušení betonové podlahy, je přirozené, že po
zasypání jámy by měla být tato uvedena do původního stavu. Vzhledem k tomu, že
Z., jakož i M. (což sám potvrdil) znali účinky hydroxidu sodného, je zakoupení a
uskladnění tohoto prostředku v ostravské garáži v rozhodné době více než
smysluplné z pohledu eventuálního použití vůči tělům poškozených, aby tak mohlo
dojít ke zhoršení identifikace jejich těl. To, že ve skutečnosti nebyl použit jak beton,
tak hydroxid sodný, je možné vysvětlit vzniknuvší situaci, jež nastala po usmrcení
poškozených, kdy tito se snažili co nejrychleji ostravskou garáž opustit. Vzhledem
k tomu, že pátrání po poškozených s ohledem na aktivitu pozůstalých bylo velmi
intenzivní, nedošlo k uvedení podlahy v ostravské garáži do původního stavu, mj. i
z důvodu chování obžalovaného Z. po skutku, jež bylo provedeným dokazováním
prokázáno a na což soud odkazuje. Pokud obžalovaný Z. tvrdil, že svědka V.
kontaktoval 22.2.2013 za účelem dojednání pronájmu jeho garáže a téhož dne spolu
s Ing. B. provedli nákup paralyzéru v Ostravě, jakož i lepící a kobercové pásky
v prodejně Baumax s tím, že k přepadení poškozeného mělo dojít téhož dne, tj.
22.2.2013 i za přítomnosti Ing. B., pak je vyloučené, aby jejich dohoda směřovala
k usmrcení poškozených, neboť garáž nebyla připravena k tomuto účelu, tzn. nebyla
vykopána jáma, do které by poškození byli uloženi. Tento argument je velice chabý,
mj. i proto, že jak sám obžalovaný M. sdělil, vykopání jámy v ostravské garáži mu
trvalo zhruba 3 hodiny. V případě, že by byla garáž pronajata a tato by vyhovovala a
současně byly by splněné další okolnosti plánované loupežné vraždy, pak dle názoru
soudu nebyl nejmenší problém, aby všichni tři obžalovaní v takto pronajaté garáži
pokračování
73
sp.zn. 30T 1/2014
potřebnou jámu vykopali. Vzhledem k tomu, že byl zakoupen mj. i beton, který měl
uvést podlahu do původního stavu, tudíž event. pronajímatel by nic nepoznal, pak
argument spočívající v tom, že Z. při jednání o pronájmu garáže jednal vlastním
jménem a svou totožnost nezastíral, nebyl ničím zvláštním. Je nesporné, že pokud
pronajímatel chce uzavřít seriózní smlouvu o nájmu, pak požaduje předložení
dokladu totožnosti a z tohoto pohledu s touto skutečností Z. musel počítat. Je
pravdou, že posledně jmenovaný nedisponoval se střelnou zbraní, tuto neopatřil, což
jak obžaloba, tak ani soud netvrdí, neboť opatření střelné zbraně ve smyslu původní
dohody bylo svěřeno, resp. navrženo, samotným Ing. B. Iracionální chování Z. po
spáchání skutku vyplývá z toho, že jmenovaný si uvědomil závažnost svého
protiprávního jednání, uvědomil si, že v rámci vyšetřování policií bylo oficiálně
zjištěno, že to byl právě on, který s poškozeným byl naposledy, a tudíž bude muset
policii podat vysvětlení k řadě otázek. Rovněž bylo o něm obecně známo, že jeho
finanční situace v rozhodné době nebyla dobrá. Pokud bylo argumentováno tím, že
z dohody na společném usmrcení poškozených je Z. usvědčován Ing. B., který však
měl tvrdit, že v Bohumíně byl toliko 17.2., pak až 27.2. a 28.2.2013, přičemž svou
přítomnost dne 22.2.2013 popíral, pak je nutno konstatovat, že k této problematice
se soud již vyjádřil, na což je možno odkázat. Zmíněná společná dohoda vztahující
se k loupežné vraždě poškozených, rozhodně nevyplývá pouze z výpovědi Ing. B.,
nýbrž zejména z přípravy a následné realizace dohodnutého útoku na osobní a
majetkovou integritu poškozených. Pokud bylo argumentováno tím, že délka setrvání
obžalovaných 28.2.2013 v ostravské garáži, jak bylo zjištěno z kamerového záznamu
systému společnosti Ovanet Ostrava, nepřesáhla 7 minut, což znamená, že je to
doba nedostatečná pro bezprostředné zakopání těl poškozených v garáži po jejich
usmrcení, pak nutno konstatovat, že obžalovaní Z. i M. potvrdili, že ihned po
usmrcení M. oba dva jámu začali zahazovat, byť však velmi krátce, neboť Ing. B.
požadoval okamžitý odjezd. Kdy došlo k dokončení a k určité úpravě podlahy
v ostravské garáži, nebylo zjištěno a rozhodně tato skutečnost není považována za
zásadní. Zda obžalovaný Z., který hlídal v blízkosti ostravské garáže dne 28.2.2013
tak, jak bylo předem dohodnuto, neslyšel, event. nemohl slyšet, či slyšel, event. mohl
slyšet výstřel z blízké garáže, kde došlo k usmrcení poškozených, rovněž dle názoru
soudu není podstatná. Pokud vycházíme z toho, že úkoly jednotlivých aktérů byly
rozdělené, pak zda tuto skutečnost svými smysly Z. vnímal či nikoliv, je irelevantní,
neboť jeho úkol bylo hlídat, zda se event. neobjeví osoba nežádoucí. Provedeným
dokazováním nebylo prokázáno, že by obžalovaní ať již Ing. B. či M. ve vztahu k Z.
vybočili z předchozí dohody, resp. že by se tito dopustili excesu, ať již spoušť smrtící
pistole zmáčknul kterýkoliv z nich. Byl to právě obžalovaný Michal Z., který oslovil
spoluobžalovaného Ing. B., posléze i M., inicioval několik schůzek, na kterých se
všichni tři s úmyslem získat finanční hotovost dohodli na loupeži obou poškozených
s tím, že oba jmenovaní musí být následně usmrceni tak, aby nebyla odhalena jejich
činnost předchozí.
Obžalovaný Michal Z. v rámci své první procesní výpovědi se vyjádřil ke své
osobě, ke svým závazkům, pohledávkám, k osobě poškozeného, kterého znal asi po
dobu 5 – 7 let. Bylo mu známo, že tento disponuje s finanční hotovostí, že půjčoval
peníze na úrok, že nosil u sebe v ledvince 100 – 200 tis. Kč. Michal Z. rovněž uvedl,
že se delší dobu se spoluobžalovanými bavili o tom, že musí nějakým způsobem
vyřešit svou finanční situaci, a proto se dohodli na loupežném přepadení
poškozeného a potvrdil, že během tří týdnů se u něj v garáži sešli opakovaně, kde
pokračování
74
sp.zn. 30T 1/2014
probírali různé varianty přepadení. Konečná verze měla spočívat ve vylákání
poškozeného M. k němu do garáže, kde měli řešit nějaké finanční záležitosti s tím, že
v garáži mělo dojít k přepadení poškozeného, ale i jeho samotného. Posléze měl
poškozený být převezený do ostravské garáže, kde měl zůstat a v případě
nenalezení finanční hotovosti měl spoluobžalovaný M. jej přinutit „mluvit“.
K zastrašení měly být použité pytle s betonem. O jakékoliv jámě vykopané
v ostravské garáži údajně nevěděl, o vykopaném „hrobě“ se dověděl až na policii.
Toto tvrzení Z. je v přímém rozporu s výpovědí obžalovaného M., který potvrdil, že to
byl právě Z., jež ho zaúkoloval vykopat jámu v ostravské garáži, avšak ke zcela
jinému účelu, než ve skutečnosti posloužila. Obžalovaný Z. dále popsal, jakým
způsobem dne 28.2.2013 kolem 17.45 hod. došlo k přepadení a zpacifikování
poškozeného včetně jeho následného převozu do ostravské garáže, kde on po
vystoupení zůstal venku, obžalovaný Ing. B. se svým vozidlem Škoda Superb objel
jedno kolečko a obžalovaný M. s vozidlem poškozeného nacouval před garáž a
posléze viděl, jak M. pomohl poškozenému z kufru auta do jím odemčené garáže,
avšak co se dělo vevnitř neví, neboť on s Ing. B. se nacházel asi ve vzdálenosti 50
metrů. Dále popisoval návrat do Bohumína, kdy Ing. B. s M. jeli prohledat dům
poškozených a on se měl vrátit do restaurace U Zvonu, aby si zajistil alibi. V této
výpovědi se nezmiňuje o své další účasti v blízkosti ostravské garáže, kde opětovně
v kufru auta poškozeného měla být převezena poškozená M., která rovněž následně
byla v garáži zastřelena. K osudu obou poškozených mu Ing. B. řekl, že M. museli
vzít s sebou a k cílenému dotazu, zda oba poškozené zabili, „odpověděli, že je
museli zabít“, avšak nesdělili proč. Z. se rovněž vyjádřil k věcem, jakož i k finanční
hotovosti, které obžalovaní Ing. B. a M. přivezli z bytu poškozených. Taktéž se
zmiňuje o zahlazení stop za pomocí telefonického hovoru, který měl proběhnout na
mobilní telefon poškozeného. V rámci následující výpovědi ze dne 28.3.2013 popřel,
že by při jednání s majitelem ostravské garáže J. se zajímal o podlahu, z čeho je
udělaná. V tomto směru soud odkazuje na výpověď svědka J., který potvrdil, že
obžalovaný při prohlídce garáže se zajímal o podlahu, přičemž se ptal, z čeho je tato
udělaná, a současně nadzvedával i u vstupních dveří gumovou pryž, která podlahu
pokrývala. Z. popřel jakoukoliv vědomost či že by to byl on sám, který koupil hydroxid
sodný, který posléze skončil v ostravské garáži, popřel, že by M. pověřil výkopem
v garáži. I tyto posledně dvě zmíněné skutečnosti jsou v rozporu s provedeným
dokazováním, kdy bylo zjištěno, že to byl právě obžalovaný Z., který s M. zakoupil
hydroxid sodný v množství nalezeném v ostravské garáži, byl to právě Z., který dal
klíče a pověřil M. výkopem v garáži. Vzhledem k tomu, že zmíněný výkop v ostravské
garáži skutečně byl realizován, není důvod v tomto směru nevěřit M., že to byl právě
on, který takto činil na zakázku či žádost Z., avšak M. současně dodal, že zmíněná
jáma měla sloužit k jinému účelu, než ve skutečnosti posloužila, resp. k obchodování
s auty, aby bylo možno realizovat prohlídku vozidel zespodu. Je pravdou, že v závěru
této výpovědi Z. připustil zakoupení hydroxidu sodného s M., jakož i betonu s tím, že
tyto věci měly sloužit k zastrašení. I touto možností se nalézací soud již zabýval, na
což odkazuje. V této své výpovědi rovněž popsal příchod poškozeného M. do
bohumínské garáže dne 28.2.2013 včetně jeho zpacifikováni a převozu do ostravské
garáže, a taktéž se zmínil o injekční stříkačce včetně krabičky se třemi ampulkami,
kterou měl vytáhnout Ing. B. s tím, že v nich měla být obsažena látka pro uspání, jež
se původně měla použít. Ve své výpovědi ze dne 2.8.2013 se Z. snažil vysvětlit, proč
psal dopis M. Vyjádřil se k zálibě Ing. B. se zbraněmi, s tím, že v minulosti mu tento
ukazoval stříbrnou pistoli, avšak v bohumínské garáži u B. žádnou zbraň neviděl.
Připustil, že asi 14 dnů před spácháním skutku to byl B., který přišel s nápadem vzít
pokračování
75
sp.zn. 30T 1/2014
zbraň, jež by měla sloužit k zastrašení. Jedné ze zbraní B. říkal „tichošlápek“, taktéž
se zmínil o tom, že Ing. B. se měl „tichošlápek“ zaseknout, avšak kdy, to neví. Tato
skutečnost je v souladu s výpovědí Ing. B., zejména s jeho vyjádřením v rámci
rekonstrukce. Blíže se vyjadřoval k dohodě související s loupežným přepadením
poškozeného k rozdělení jednotlivých úloh, akcentoval, že celou akci plánovali
všichni tři společně, naproti tomu popřel dohodu mezi spoluobžalovanými, jež by
měla spočívat v usmrcení poškozených v souvislosti s jejich loupežným přepadením.
Závěrem rovněž dodal, že on sám neviděl, že by B. či M. poškozeným vpichovali
nějakou látku. On osobně se zasypávání těl poškozených nikdy neúčastnil, což je mj.
v samotném rozporu s jeho výpovědí u hlavního líčení. Nalézací soud se výpovědí
obžalovaného Z. již v celku podrobně zabýval, na což je možno odkázat. Akcentovat
je nutno tolik, že v rámci odůvodnění tohoto rozhodnutí je podrobně rozepsáno
vyjádření, resp. výpověď Z. v jednotlivém období včetně dokazování u hlavního
líčení. Pokud dojde k pečlivé analýze těchto výpovědí, je možno dojít k závěru
soudem učiněnému, tzn. rozporuplná tvrzení, jež se vztahovala ke stejným
skutečnostem. V konečné podobě bylo možno zjistit, že tento připustil, resp. potvrdil
opakované schůzky včetně dohody všech tří obžalovaných, směřující k loupežnému
přepadení poškozených s výhradou dohody na loupežné vraždě. Z výpovědi
jmenovaného rovněž bylo zjištěno tak, jak je popsáno ve skutkové části výroku
rozsudku, jakým způsobem se on konkrétně podílel na přípravě a realizaci loupežné
vraždy manželů M.
Soud I. stupně v souvislosti s rozborem výpovědí obžalovaných přistoupil
k analýze výpovědi
obžalovaného Lumíra M. jako poslední, neboť provedeným
dokazováním bylo zjištěno, že jím uplatněná obhajoba nejméně odpovídá
skutečnému objektivizovanému popisu průběhu skutkového děje. Jak již bylo
uvedeno, jmenovaný nepřipouštěl žádnou dohodu ať již k loupeži či loupežné
vraždě, což je v příkrém rozporu s výpověďmi spoluobžalovaných Ing. B. a Z.,
zejména však s dalšími konkrétními důkazy v této trestní věci zjištěnými a
hodnocenými. Pokud vyvinul nějaké aktivity, bylo to proto, že do celé „akce“ byl
vmanipulován, přinucen Ing. B. Takto uplatněná obhajoba je v zásadním nesouladu
s dalšími provedenými důkazy. Je nesporné, že obžalovaný M. se se Z. a Ing. B. zná,
je nesporné, že i M. neoplýval v rozhodné době finančními prostředky, o čemž svědčí
výpovědi obžalovaných, svědků, jakož i samotné šetření policejního orgánu, jež je
rekapitulováno v materiálech, které tvoří obsah svazku 12, počínaje č.l. 2207 a dál.
Jak bylo zjištěno z opisu rejstříku trestu event. opisu rozhodnutí soudu, Lumír M. se
v minulosti dostal opakovaně do střetu se zákonem, a to jak pro majetkovou, tak i
násilnou trestnou činnost. Rozhodně se v tomto případě nejedná o exces neboli
vybočení z jinak řádně vedeného občanského života. Nalézací soud však v tomto
stádiu odůvodnění svého rozhodnutí směřuje k tomu, že jmenovaný má nepochybně
obsáhlé zkušenosti s prací orgánů činných v trestním řízení. V případě, že by
připustil alespoň tušení o pravém účelu jámy v ostravské garáži, kterou kopal na
pokyn, žádost či na základě zadání spoluobžalovaného Z., pak by bylo možno z toho
dovodit
i
jeho
srozumění s možným spácháním protiprávního jednání
s nejzávažnějším následkem. Obžalovaný M. proto od samého počátku tvrdil, že
jámu v ostravské garáži mu nařídil vykopat Michal Z., kdy tato jáma měla sloužit jako
montážní kanál určený k opravě automobilů. Tato varianta není potvrzována
výpovědí Z., výpovědí majitele garáže svědka J., dle kterého garáž měla sloužit
k uskladnění stavebního materiálu, Z. neměl žádné oprávnění a v podstatě nebyl ani
pokračování
76
sp.zn. 30T 1/2014
manuálně a technicky zručný k opravování vozidel a tudíž neměl nejmenší důvod
pronajímat garáž v Ostravě za účelem opravy či obchodování s automobily. Svou
verzi (montážní kanál určený k opravě automobilů) M. potvrzoval tím, že nejdříve se
Z. společně v pondělí 25.2.2013 navštívili prodejnu Baumax, kde nakoupili několik
pytlů betonu, které by potřeboval k realizaci a zprovoznění montážního kanálu a
následně ihned odjeli k ostravské garáži, kde téhož dne měl údajně začít kopat
zmíněný kanál. Svou práci však neměl dokončit, neboť Z. po několika hodinách jej
přerušil, neboť měl vrátit „kango“. Kromě již uvedeného je nutno dále akcentovat, že
pokud M. vykopal jámu dne 25.2.2013 (jeho vozidlo skutečně tohoto dne společně
s dodávkou Z. bylo zachyceno v blízkosti garáže na záběrech kamer Ovanet), pak
rozhodně téhož dne, tj. 25.2.2013, nenakoupil v prodejně Baumaxu se Z. několik
pytlů betonu za účelem vyhotovení zmíněného montážního kanálu. Provedeným
dokazováním bylo prokázáno dle účtenky z prodejny Baumax, že dne 26.2.2013, tzn.
den poté, byl Z. ve společnosti M. nakoupen beton. Při ohledání místa činu došlo
k objektivizaci rozměru vykopané jámy, která rozhodně nenasvědčovala tomu, že by
tato mohla sloužit jako montážní jáma a již vůbec nelze konstatovat, že 6 balení
nalezeného betonu v ostravské garáži by mohlo stačit pro vybetonování montážní
jámy. Naproti tomu zajištěné množství baleného betonu zcela určitě mohlo stačit pro
opravu betonové podlahy ve zmíněné garáži. Jak vyplývá z vyjádření M., tento byl
v přítomnosti Z. při nákupu v Baumaxu, kdy podle pokladního dokladu bylo zjištěno,
že bylo zakoupeno 6 balení betonu, 2 balení dřevěných briket a 6 balení hydroxidu
sodného. Vzhledem k tomu, že nákup měl do vozidla nakládat právě M., považuje
nalézací soud za vyloučené, aby tento si nevšimnul zakoupeného hydroxidu sodného
a posléze vyloženého v ostravské garáži. Účinky a působení hydroxidu sodného
(louhu) byly M., jak sám uvedl, dobře známy. S ohledem na takto stručně
rekapitulované okolnosti ohledně výkopu jámy v ostravské garáži, kam byli posléze
převezeni zpacifikovaní poškození, byl jak M. tak Z. dobře znám účel této jámy od
samého počátku. V těchto prostorách podle původní dohody o usmrcení
poškozených mělo dojít k ukrytí jejich těl, kdy zemina v garáži by opětovně byla
pokryta betonem tak, aby těla nikdy nebyla nalezena. Lumír M. tvrdil, že do
bohumínské garáže přišel 27.2.2013 za Michalem Z. kvůli penězům za práci a taktéž
ze stejného důvodu i dne následujícího. V obou případech se zde nacházel Ing. B.,
kterého moc neznal. Když přišel za Z., v přípravném řízení tvrdil, že svůj automobil
zaparkoval před nemocnicí, což znamená nikoliv bezprostředně u garáže Z., neboť
v těchto prostorách se nesmí parkovat a měly se tam dávat botičky. Později své
tvrzení dále rozvedl v tom smyslu, že když Z. viděl, že někdo přijel, a tomuto měl
vyplatit či předat nějaké peníze, nepustil jej dovnitř. Co se týče tvrzení M.
z přípravného řízení, pak je možno poukázat na záznam o prověrce realizovaný se Z.
po jeho výslechu a rovněž na obžalobou předložené fotografie u hlavního líčení,
pořízené z běžně dostupných internetových map, ze kterých je patrno, že před
bohumínskou garáží obžalovaného Z. není zákaz stání, právě naopak, nachází se
zde malé parkoviště pro osobní vozy. Pokud toto zjištění je hodnoceno ve smyslu
ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř., je možno učinit závěr, že obžalovaný M. se svým
vozidlem nepřijel před bohumínskou garáž Z. zcela záměrně, neboť pokud měla být
realizována původní „dohoda“, pak by nebylo možné vyvrátit v případě šetření
policejním orgánem, že by někdo v rozhodné době v těchto prostorách mohl
zahlédnout právě vozidlo M., což by mohlo být dáváno do souvislosti se zmizením
poškozených. V této souvislosti rovněž možno akcentovat, že zcela stejnou úvahou
se musel řídit i Ing. B., který se svým vozidlem Škoda Superb taktéž nestál v blízkosti
bohumínské garáže spoluobžalovaného Z. I tato skutečnost svědčí pro předem
pokračování
77
sp.zn. 30T 1/2014
připravený, do nejmenších detailů promyšlený plán (ve smyslu zmíněné dohody
obžalovaným Ing. B.). Jak již bylo uvedeno, obžalovaný M. nepřipouštěl jakoukoliv
dohodu směřující ať již k prosté loupeži poškozených či event. k loupežné vraždě
jmenovaných, kdy argumentoval tím, že do celé „akce“ byl zcela náhodou
vmanipulován a zejména přinucen spoluobžalovaným Ing. B. V této souvislosti je
nutno akcentovat chování, jednání a aktivity M. vůči poškozeným, kterých se měl
dopouštět dle výpovědi ať již Ing. B. či Z., kdy tyto aktivity rozhodně není možno
zařadit do sféry nuceného jednání pod pohrůžkou násilí. V souvislosti s takto
uplatněnou obhajobou soud I. stupně dospěl k závěru, že tuto nelze akceptovat.
Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že Ing. B. měl několik možností odpoutat
se od spoluobžalovaných, ujet s vozidlem poškozeného M., v jehož kufru se
poškozený nacházel a věc ihned oznámit na kterémkoliv policejním oddělení, mohl
v této souvislosti požádat o pomoc. Z dokazování však bylo zjištěno, že Lumír M. se
takto nechoval, nelze přisvědčit jeho argumentaci, dle které s ohledem na předchozí
trestní minulost by mu nikdo nevěřil, právě naopak, pokud by přijel k policejní
služebně s poškozeným v kufru a event. by pomohl k dopadení spoluobžalovaných,
nebyl nejmenší důvod tomuto nevěřit včetně jeho tvrzení, že byl ke všemu Ing. B.
donucen pod pohrůžkou použití střelné zbraně, event. pod pohrůžkami ublížení na
zdraví či usmrcení jeho blízkých. Žádné trestní oznámení obžalovaný M. neučinil ani
kdykoliv později. Jak již bylo uvedeno, jmenovaný měl již zkušenosti z dřívější doby
s orgány činnými v trestním řízení. Právě tato zkušenost jej měla vést k žádosti o
pomoc na policii, pokud s protiprávním jednáním, do kterého měl být event.
vmanipulován, nesouhlasil. V neposlední řadě v souvislosti s takto uplatněnou
obhajobou je nutno odkázat na závěry klinického psychologa, dle kterého se
jmenovaný vyznačuje vysokou odolností vůči zátěžím, bez sklonu k úzkosti.
Disponuje se sklonem k sebevědomému, nadřazenému vystupování, v jeho postojích
se uplatňuje výrazný pragmatismus, značná tvrdost, ochota k riziku, naproti tomu
malá ochota ke kompromisům. Jeho osobnostní kvality mu umožňují sebevědomé,
rozhodné, dominantní vystupování. Akcentovat je možno zjištění klinického
psychologa, dle kterého u něj nebyly zjištěny známky úzkosti, obavy či strachu o
život svůj, event. svých blízkých. Pokud by tomu tak bylo, tato skutečnost by se
v testových metodách projevila. Tvrzení obžalovaného M. z tohoto pohledu považuje
nalézací soud za vyvrácené. Ze své aktivní účasti na celkovém protiprávním jednání
vůči poškozeným je usvědčován výpověďmi Ing. B. a taktéž i M. Pokud posledně
jmenovaný tvrdil, že je společně (myšleno všichni tři obžalované) nikdo neviděl a
v tomto směru odkazoval na výpovědi svědků N. či F., pak nalézací soud má za to,
že podstatné je tvrzení spoluobžalovaných Ing. B. a Z., dle kterých se tito opakovaně
společně sešli za účelem detailní dohody, jak postupovat vůči poškozeným
v souvislosti s naplánovaným protiprávním jednáním. Pokud dle Ing. B. při
společném plánování „akce“ vůči poškozeným dne 17.2.2013 měl tyto společně vidět
Pavel Z. v bohumínské garáži, kdy tento zmíněné tvrzení Ing. B. nepotvrdil, pak dle
názoru soudu ani tato skutečnost nic neznamená. Svědek Pavel Z. je otcem
obžalovaného Z. a tudíž nepochybně veden snahou pomoci či přinejmenším neublížit
svému synovi, proto je nutno připustit možnost účelového tvrzení jmenovaného,
neboť v opačném případě by se mohl domnívat, že jeho svědectví by mohlo
potvrzovat „nějakou dohodu“, na které participoval jeho syn Michal Z. Pokud se
jednalo o schůzku všech tří obžalovaných, na které se měli dohodnout v takto
zásadní věci, je nesporné, že této neměl být nikdo jiný přítomen. Pokud obžalovaný
M. dovozuje svou absenci na plánování trestné činnosti z toho, že obžalovaní
(myšleno všichni tři) měli k dispozici toliko dva mobilní telefony, které měli v držení
pokračování
78
sp.zn. 30T 1/2014
Ing. B. a Z., nikoliv M., pak s tímto tvrzením nalézací soud rovněž nesouhlasí. Od
samého počátku bylo dohodnuto, že Z. do rodinného domu poškozených za účelem
nálezu finanční hotovosti nepůjde. V tomto směru soud odkazuje na bližší výpověď
Ing. B. a samotného Z. a tudíž bylo důležité, aby jeden z telefonů měl skutečně Z., se
kterým bylo nutno za pomocí tohoto spojení koordinovat jejich společnou činnost. Je
pravdou, že M. jel ve vozidle poškozeného sám, zatímco Ing. B. jel se Z., avšak obě
vozidla jela jak do ostravské garáže, tam i zpět směrem na Bohumín společně.
Nebylo tudíž bezpodmínečně nutno, aby M. měl třetí telefon či aby telefon mít musel
místo Ing. B., event. Z. Ze spolupachatelství na protiprávním jednání vůči
poškozeným je M. usvědčován výpověďmi Ing. B., jakož i Michala Z. Z M. uplatněné
obhajoby mj. vyplývá, že tento svou účast, byť v modifikované podobě, na
protiprávním jednání poškozených nepopírá, avšak k této byl dle jeho tvrzení
donucen Ing. B., což však soud považuje za vyvrácené. Pokud obhájce
obžalovaného M. poukazoval v rámci svého závěrečného vystoupení na řadu
„argumentů a skutečností“, které dle jeho názoru M. vyviňují, pak tyto soud I. stupně
považuje za nepodstatné, rozhodně nepostačující k jiným závěrům o průběhu
skutkového děje než ty, které po vyhodnocení provedeného dokazování vzal za
prokázané. Osobnostními kvalitami jmenovaného se zabýval, jak již zmíněno, klinický
psycholog, na což soud odkazuje, a v této souvislosti je rovněž možno akcentovat
předchozí trestní minulost M., a to zejména z pohledu způsobu provedení skutku,
pro které byl pravomocně odsouzen. Zmíněný způsob provedení měl stupňující
tendenci, kdy z opisu rejstříku trestů bylo zjištěno, že tento byl od r. 1990 – 1998
odsouzen čtyřikrát pro majetkovou trestnou činnost. V r. 2004 se však již jednalo mj.
o loupež podle § 234 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. a nyní je
stíhán pro loupežnou vraždu dvou osob. Z popisu skutku vyplývajícího z rozsudku
Okresního soudu v Karviné ze dne 23.4.2004, č.j. 4T 216/2003 – 880, bylo mj.
zjištěno, že obžalovaný Lumír M. sám 24.1.2003 v době kolem 04.00 hod. v úmyslu
zmocnit se cizí věci v době, kdy poškozená odemykala spodní rámek dveří objektu
trafiky, tuto zezadu napadl tak, že jí přitlačil hlavu ke dveřím, udeřil ji neznámým
předmětem do tváře a následně ji zpod nohou vytrhnul nákupní tašku. O dva měsíce
později s dalším pachatelem opětovně v Bohumíně v nočních hodinách po otevření
domu s pečovatelskou službou vnikli s kuklami přes hlavu v úmyslu zmocnit se cizí
věci do neuzamčeného pokoje poškozené, které svázali ruce a ústa lepící páskou
na koberce a poté pod pohrůžkou zabití, kdy jí ke krku položili neznámý ostrý
předmět, požadovali vydání peněz. O měsíc později spolu s dalším pachatelem
opětovně v nočních hodinách v Bohumíně po rozbití skleněné výplně okna vnikli
s kuklami na hlavě přes balkón v přízemí do bytu poškozené, kterou povalili na
postel, svázali jí ruce a nohy halenkou, přelepili ústa, mířili na ni nezjištěnou zbraní,
ohrožovali nožem a požadovali vydání peněz, které jim poškozená ze strachu vydala.
Obžalovaný Lumír M. se v průběhu tří měsíců dopustil velmi závažné násilné a
majetkové trestné činnosti v úmyslu získat majetkový prospěch, kdy je nutno
akcentovat způsob provedení. Obžalovaný M. se ani k této shora stručně popsané
trestné činnosti nedoznal, což znamená, že jim uplatněná obhajoba v souvislosti
s touto projednávanou trestní věcí není ničím neobvyklá.
Obžalovaný Lumír M. byl
v přípravném řízení vyslechnut opakovaně, a to 14.3., 29.3., 18.4., 1.8., 19.11.2013,
a taktéž se účastnil rekonstrukce dne 28.11.2013. V rámci svých procesních
výpovědí se vyjádřil k osobám poškozených, jakož i k osobám spoluobžalovaných.
Rovněž popsal, jakým způsobem došlo ke spoutání poškozeného M. v bohumínské
garáži Michala Z. dne 28.2.2013 bez jakékoliv předchozí dohody, popsal své aktivity
s akcentací donucení či pohrůžky použití střelné zbraně Ing. B. vůči jeho tělesné
pokračování
79
sp.zn. 30T 1/2014
integritě. Rovněž popsal nákup betonové směsi 24.2.2013 včetně vykopání jámy
v ostravské garáži, sloužící jako montážní kanál v souvislosti s opravami či
obchodováním aut. Dle tvrzení Lumíra M. byl to Ing. B., který mu před ostravskou
garáží pomohl vytáhnout z kufru auta spoutaného poškozeného, jehož posléze
zanesli dovnitř do garáže, kde v jeho nepřítomnosti zřejmě Ing. B., neboť Z. v garáži
nebyl, poškozeného zastřelil. M. opětovně akcentoval manipulaci Ing. B. s pistolí ve
vztahu k jeho osobě s tím, aby „nedělal blbosti“. Následně spolu s Ing. B. vnikli do
domu poškozeného za účelem nálezu finanční hotovosti, kdy předtím zpacifikovali a
spoutali poškozenou M., kterou následně rovněž v kufru vozidla poškozených
převezli do ostravské garáže. Dle tvrzení M. a popisu skutkového děje to byl
opětovně Ing. B., který poškozenou zastřelil, neboť v rozhodné době jak Z., tak ani
on uvnitř garáže nebyli. Jámu, ve které se nacházeli usmrcení poškození, na pokyn
Ing. B., který měl pistoli v ruce a mířil mu na hrudník, se Z. zaházeli. Po návratu do
bohumínské garáže si všiml, že Ing. B. má u sebe dvě pistole, a to jednu malou
stříbrnou a druhou malou černou s delší hlavní, zřejmě s tlumičem. Kromě slíbených
5.000,- Kč za vykonanou práci pro Z. žádné další finanční prostředky od nikoho
nepřevzal. Ve své březnové výpovědi svou přítomnost v bohumínské garáži Z.
vysvětlil tím, že šel k Michalu Z. alespoň pro část výplaty a jak již zmínil, k celé situaci
s poškozeným se tudíž dostal náhodně, neboť v té době se v garáži u stolu již
nacházel poškozený v přítomnosti Z. a Ing. B. Zmíněná březnová výpověď je
doplňující výpovědí o některé další skutečnosti či poznatky. Obžalovaný M. mj. uvedl,
že zda byl nakoupený a posléze v ostravské garáži uložený hydroxid sodný neví, a
setrval na svém tvrzení, dle kterého všechny indicie nasvědčovaly tomu, že to byl
právě Ing. B., který oba poškozené zastřelil. Obžalovaný M. dále dodal, že po
usmrcení poškozeného M. Ing. B. v garáži tento po jejím opuštění jim jednak oznámil
zmíněné usmrcení a současně „něco vyhodil“. Příkazy B. poslouchal proto, neboť se
jej bál. V rámci rekonstrukce předvedl a znázornil činnost svou, spoluobžalovaných,
vše ve vztahu k poškozeným M.
Pokud soud vyjde ze samotného objektivně zjištěného následku, tj. násilného
usmrcení poškozených manželů M. včetně vniknutí a prohledání jejich domu, odkud
byla odcizena finanční hotovost, jakož i další movité věci, možno učinit závěr
podporující tvrzení obžaloby
o loupežné vraždě poškozených obžalovanými po
předchozím detailním naplánování a rozdělení úloh. Zmíněná loupežná vražda
poškozených rozhodně nemá charakter náhodnosti, chaotičnosti apod., právě
naopak, prokázáno bylo, že nejdříve byl cíleně po předchozí dohodě obžalovaných
vylákán do bohumínské garáže poškozený M., kde byl tento znehybněn, spoután, jak
horní tak dolní končetiny, taktéž mu byla přelepena ústa kobercovou páskou. Ke
spoutání a znehybnění poškozeného bylo použito předem připravených a za tímto
účelem zakoupených či pořízených prostředků. Posléze poté, co poškozenému byl
odebrán jeho mobil, klíče a startovací karta od jeho vozidla, byl převezen v kufru
svého vozidla řízeného obžalovaným M. do předem připravené ostravské garáže,
kde byla předem připravena a vykopaná jáma. Přestože již v bohumínské garáži M.
nabídnul za své propuštění 1 mil. Kč, nedošlo k této realizaci, nebyl převezen nikam
jinam, nemohl dát event. pokyn své manželce či příbuzným k vydání této hotovosti,
byl cíleně převezen do ostravské garáže, kde byl zanedlouho pistolí předem
připravenou, ráže 7,65 mm, zastřelen, resp. popraven a vhozen do za tímto účelem
předem vykopané jámy. Následně opětovně podle předem připraveného scénáře
obžalovaní M. a Ing. B. se odebrali k rodinnému domu poškozených bez Z., opět dle
pokračování
80
sp.zn. 30T 1/2014
předem připraveného scénáře, aby tak zamezili možnosti pozdější event. identifikace
Z. náhodným chodcem. Po vniknutí do domu poškozených tento prohledali, odcizili
nalezenou finanční hotovost, zpacifikovali obdobným způsobem (bez použití
paralyzéru) poškozenou M., které svázali dolní i horní končetiny rovněž předem
připravenou lepící páskou, kterou použili i na ústa jmenované. Následně poškozenou
převezli opět do ostravské garáže, kde ji zastřelili stejnou pistolí a vhodili do již
zmíněné předem vykopané jámy, kterou posléze, byť částečně, zaházeli hlínou a
odjeli zpět do Z. bohumínské garáže, kde si rozdělili lup. Následně učinili krycí
telefonát na mobil poškozeného, aby tak zametli stopy po sobě s tím, aby možný
pachatel směřoval do Polska. Tak jak bylo opakovaně uvedeno, k realizaci jejich
předem dohodnutého a připraveného plánu bylo nutno zajistit blízkou vhodnou garáž
s omezeným pohybem cizích osob ve večerních hodinách a v této garáži bylo nutno
vykopat příslušnou jámu, která posléze měla být zakrytá a zabetonovaná
připravenou betonovou směsí. Tato stručná rekapitulace popisu průběhu skutkového
děje proběhla z časového hlediska ve velmi krátké době bez jakýchkoliv překážek,
zádrhelů apod. Aby „celá akce“, na jejímž konci bylo získání značného finančního
prospěchu, mohla proběhnout, musela být bez jakýchkoliv důvodných pochybností
dopředu promyšlená, připravená, naplánována tak, jak o tom vypovídal obžalovaný
Ing. B.
Provedeným dokazováním bylo bez jakýchkoliv důvodných pochybností
prokázáno
místo spáchání trestné činnosti, tzn. tzv. Z. bohumínská garáž, resp.
samostatně stojící objekt v xxx na ul. xxx, soudem označená tzv. ostravská garáž,
resp. najatá řadová garáž č. 141, nacházející se v Ostravě – Slezské Ostravě, v ulici
Na Burni, a v neposlední řadě rodinný dům poškozených manželů M., nacházející se
v xxx na ulici xxx. V bohumínské garáži a v rodinném domě poškozených došlo
k omezení osobní svobody poškozených manželů M. V ostravské garáži došlo
k usmrcení obou poškozených, kdy místo nálezu těl obou jmenovaných bylo totožné
s místem činu a v rodinném domě poškozených došlo k porušení domovní svobody.
Vzhledem k tomu, že k usmrcení poškozených byla použita nelegálně držena pistole
ráže 7,65 mm, zajištěná Ing. B. s vědomím spoluobžalovaných, pak místo trestného
činu je prostor, ve kterém se všichni tři obžalovaní po dobu páchání vytýkaného
protiprávního jednání pohybovali. Místo trestného činu bylo zjištěno z výpovědi
obžalovaných Ing. B., M. a Z., z výpovědi svědků manželů B., J. a dalších. Nálezové
okolnosti ke zmíněné trestné činnosti byly objektivizovány zejména v tomto
rozhodnutí popsanými protokoly o ohledání místa činu včetně barevné
fotodokumentace, situačních plánků, seznamem zajištěných stop a věcí apod. Ve
vztahu k nálezu těl poškozených je rovněž nutno akcentovat záznam o použití
služebního psa. V detailech soud I. stupně na tyto příkladmo uvedené materiály –
zejména důkazy povahy listinné odkazuje.
Po vyhodnocení provedeného dokazování byla rovněž objektivizována
doba
útoku, a to dne 28.2.2013 kolem 17.40 hod. Zmíněného dne a ve zmíněnou dobu se
dostavil poškozený Zbigniew M. na Z. vylákanou schůzku do jeho garáže v xxx na ul.
xxx, kde byl posléze zpacifikován a spoután. V následné době byl převezen do
ostravské garáže, kde byl usmrcen, poté došlo k vniknutí do rodinného domu
poškozených, kde byla zpacifikována a znehybněna poškozená M., následně došlo
k prohledání jejich domu a poté poškozená byla převezena do ostravské garáže, kde
byla rovněž zastřelena. Po přesunu obžalovaných zpět do bohumínské garáže došlo
pokračování
81
sp.zn. 30T 1/2014
k rozdělení lupu. Vše se událo bez jakýchkoliv větších průtahů. V této souvislosti
však nutno akcentovat, že obžalovaní po delší dobu tipovali vhodný objekt jejich
útoku, kdy tento již nabyl konkrétní podoby ve formě dohody včetně vzájemného
rozdělení úloh týkajících se příprav, jakož i samotné realizace násilného jednání
s majetkovým podtextem ve dnech 17.2.2013 a posléze v době od 22.2. do
28.2.2013. Doba útoku byla objektivizována výpověďmi obžalovaných, výpověďmi
svědků manželů B., K., V., J., M. a dalších. Doba útoku byla taktéž objektivizována
na základě zajištěných záznamů kamerového systému potvrzující pohyb vozidel, ze
záznamu o uskutečněném telekomunikačním provozu, jakož i dalších materiálů
v odůvodnění tohoto rozhodnutí již zmíněných.
V rámci hodnocení výpovědí obžalovaných již v několika případech bylo
poukázáno na některá svědectví osob vyslechnutých v této trestní věci v postavení
svědka, na což nalézací soud odkazuje. V následné části budou v rámci stručné
rekapitulace shrnutá zjištění vyplývající z těchto výpovědí svědků v tomto rozhodnutí
citovaných.
Svědkyně Renáta B. se v rámci svých procesních výpovědí vyjádřila
k obžalovanému Z. a jeho vztahu k poškozenému M., tzn. jejímu otci, kdy dle jejího
názoru byl vztah jmenovaných kamarádský a částečně pracovní. Poškozeného
označila jako velmi aktivního důchodce, a to duchem i fyzicky, neboť se pohyboval
stále mezi mladými lidmi a přivydělával si směnou zloté na koruny a obráceně, kdy
za tímto účelem jezdíval na blízkou burzu do Chalupek. Vzhledem k této činnosti dle
jejího názoru poškození mívali doma volně k dispozici nejméně 1 mil. Kč, někdy i
více, neboť i ona sama někdy pomáhala peníze po návratu otce z burzy počítat.
Pokud se v přípravném řízení vyjádřila v tom smyslu, že nevěděla o existenci trezoru
v domě svých rodičů, pak u hlavního líčení toto upřesnila tak, že trezor, který rodiče
doma měli, nepovažovala za trezor klasický tak, jak jej má někdo zabudovaný ve zdi.
Nalézací soud musí akcentovat, že v podstatě ani nejbližší osoba ve vztahu
k poškozeným nebyla schopna uvést, jakou finanční hotovost tito měli doma v době
skutku. Poškozený míval finanční hotovost volně v šuplíku v pracovním stole v jeho
místnosti. Svědkyně B. rovněž potvrdila, že dle jejího názoru byl v rozhodné době
kamerový systém funkční, klíče od rodinného domu rodičů neměli a ona je toliko
jediným dědicem.
Svědek Lukáš B. se vyjádřil k osobám obžalovaných z toho
pohledu, zda poškozený tyto znal, event. jak dalece. Rovněž potvrdil ve smyslu
výpovědi své manželky Renáty B., jakou činností se poškozený M. zabýval a v této
souvislosti míval doma finanční hotovost v rozsahu 1 až 3 mil. Kč, přičemž část byla
uložena v trezoru a část v šuplících v jeho pracovně. Taktéž potvrdil stotisícový dluh
Z. vůči poškozenému. 28.2.2013 byl přítomen telefonickému hovoru někdy po 17.30
hod. mezi poškozeným a Z., kdy oba jmenovaní projednávali něco v souvislosti
s nákupem stavebního materiálu v Polsku. Svědek Lukáš B. rovněž potvrdil, že
poškozený míval u sebe částku v hotovosti kolem 300.000,- Kč a 28.2.2013 tomuto
telefonoval ještě kolem 18.00 hod., avšak jeho hovor již nebyl přijat. Jmenovaný
posléze popsal svá zjištění, když přijel 1.3.2013 před 10.00 hod. dopoledne k domu
poškozených. Po zpřístupnění domu zjistil mj. absenci záznamového zařízení
napojeného na kamery, nikde neviděl žádné peníze a taktéž chyběla složka se
směnkami. Akcentovat z výpovědi jmenovaného je možno chování Z., který téhož
dne, tj. 1.3.2013 kolem poledne, přijel se svědkem K. před dům poškozených a
tomuto přítomný Milan S. pouze z recese řekl, že má na botě krev a když on
pokračování
82
sp.zn. 30T 1/2014
(myšleno svědek B.) na adresu Z. pronesl z legrace, že „zabil poškozeného“, tento
jednal zcela neadekvátně. Konkrétní finanční hotovost u poškozeného viděl někdy
v prosinci či lednu 2012 – 2013, a to ve výši 1,1 mil. Kč. V souvislosti s výpověďmi
svědků B. nalézací soud konstatuje, že ani tito nejbližší příbuzní poškozených neměli
objektivní a faktický přehled o existenci konkrétní finanční částky v době útoku, tj.
28.2.2013. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že poškozený M. si nevedl
žádnou evidenci, ze které by bylo možno zjistit, s jakou částkou disponoval v době
přepadení.
Svědek David K., zřejmě nejbližší přítel (s výjimkou rodiny) poškozeného
Zbigniewa M., se velmi podrobně vyjádřil ke způsobu života poškozeného,
považoval se za rodinného přítele. I tento svědek potvrdil, že poškozený běžně u
sebe nosil nejméně 200.000,- Kč pro potřeby okamžité výměny zlotých, pokud se
takovýto zájemce objevil. Co se týče směnek, pak doma měl pouze nevymahatelné,
méně podstatné. Bylo mu známo, že Z. měl vůči poškozenému dluh ve výši
100.000,- Kč, spoluobžalovaní B. či M. M. dle jeho informací nic nedlužili. On sám
půjčil B. 100.000,- Kč, za což však ručil Z., proto vycházel z toho, že tento dluh vůči
němu má právě obžalovaný Z. Posledně jmenovaný jemu samotnému v rozhodné
době dlužil asi 1.560.000,- Kč, kdy zhruba tři týdny před inkriminovanou událostí mu
řekl, že mu vrátí 900.000,- Kč. Dle názoru soudu tato částka, kterou chtěl Z. K. vrátit,
korespondovala s předpokládanou částkou, jež měl získat v souvislosti s loupežným
přepadením poškozeného M., kdy vycházeli z toho, že v rodinném domě může být až
3 mil. Kč. I svědek K., který s poškozeným byl 28.2.2013 kolem 15.00 hod. na kávě,
věděl, že tento má mít večer schůzku se Z. U Zbigniewa M. byl v domě naposledy asi
týden před událostí a v té době viděl na stole hromádky peněz, kdy dle jeho názoru
se mohlo jednat o částku 200 až 300 tis. Kč, poškozený však disponoval s finanční
hotovostí nejméně kolem 1 mil. Kč, což dovozoval i z toho, že zhruba před dvěma
měsíci před jeho zmizením si půjčil od něj na 3 dny 500 tis. Kč, které mu posléze
vrátil. V této souvislosti M. s takto půjčenou hotovostí souhlasil a dodal, že hotovost
ve výši 1 mil. Kč potřebuje na kšefty, a tudíž 500 tis. Kč mu půjčí bez problémů. I
svědek K. potvrdil neadekvátní legraci obžalovaného Z. tak, jak se o ní zmínil svědek
B., když Z. se nacházel 1.3.2013 spolu s dalšími před domem poškozených. Ani
z výpovědi svědka K. nebylo zjištěno, že by poškozený Zbigniew M. si vedl jakoukoliv
konkrétní evidenci. Rovněž tak při ohledání domu poškozených či vozidla Renault
Laguna, který užíval, nebyly nalezené žádné záznamy, které by mohly svědčit o
finančních transakcích poškozeného. Byl to právě svědek K., který naposledy fyzicky
viděl týden před událostí u poškozeného 200 až 300 tis. Kč. Nalézací soud při
objektivizaci výši odcizené finanční hotovosti ke škodě poškozených nemůže
vycházet z domněnek či nejrůznějších možných spekulací, byť tyto se jevily velmi
věrohodně. Nelze vyloučit, že v domě poškozených se skutečně nacházela mnohem
větší částka, než o jaké vypovídal Ing. B. (cca 230 tis. Kč), nelze vyloučit, že
nalezenou finanční hotovost si mohl ponechat toliko ten, který ji nalezl, tzn. Ing. B. či
M., event. nelze vyloučit, že se o tuto mohli oba rozdělit, aniž by do této „transakce“
zapojili Z. Vzhledem k tomu, že M. nedoznává odcizení jakékoliv částky, mohl soud
vycházet toliko z výpovědi Ing. B. tak, jak bylo shora opakovaně uvedeno, a to i co
do výše odcizené finanční hotovosti.
Soud I. stupně dále musí poukázat na následující výpovědi, a to výpověď
svědka Jakuba V., který popsal, kdy a za jakých okolností projevil obžalovaný Z.
zájem o pronájem, event. koupi jeho garáže v Ostravě – Nové Vsi. Potřebu zmíněné
garáže vysvětlil tím, že mu před domem stojí auto, které potřebuje do garáže
pokračování
83
sp.zn. 30T 1/2014
schovat, avšak posléze, zřejmě 25.2.2013, tento svůj zájem zrušil s argumentací, že
se s tchánem již udobřili a tudíž garáž potřebovat nebude. Akcentovat z této výpovědi
rovněž je nutno zjištění, dle kterého garáž se nacházela v oblasti hustě osídlené
rodinnými domy, jednalo se o garáž řadovou. Provedeným dokazováním bylo
prokázáno, že ani 22.2.2013, když Z. projevoval zájem o zmíněnou garáž, tuto
nepotřeboval pro uskladnění svého vozidla z důvodu zmíněných neshod. Účel
garáže byl zcela jednoznačný, ovšem jak bylo zjištěno, tato s ohledem na vzdálenost
a již zmíněné husté osídlení rodinnými domky nevyhovovala, neboť by nebylo možné
vyloučit v rozhodné době přítomnost nežádoucí osoby.
Svědek Milan J. potvrdil
zájem Z. o pronájem, resp. následné zakoupení garáže na Slezské Ostravě, potvrdil,
že tento se i v době prohlídky zajímal o charakter podlahy, dokonce u vstupních dveří
nadzvedával gumovou pryž, aby se sám přesvědčil, z čeho podlaha byla. Do
zmíněné garáže údajně potřeboval uskladnit údajně nějaký stavební materiál.
Svědek se rovněž podrobně vyjádřil ke stavu garáže v době pronájmu, jakož i v době
prohlídky, za přítomnosti policie. Oba svědci jak V., tak J. potvrzují aktivity Z., které
jednoznačně zapadají do Ing. B. proklamované dohody o loupežné vraždě
poškozených M. od samého počátku. Z. se J. nezmiňoval o možnosti jakýchkoliv
stavebních úprav, o možnosti užití garáže v souvislosti s jakýmikoliv aktivitami
spojenými s obchodováním osobních motorových vozidel apod.
Svědek M. se vyjádřil k zájmu Ing. B. o krabičku léků na spaní, a to
konkrétně Stilnoxu, což mu zajistil. Zmíněné léčivo mu předal v tabletách, nikoliv
v ampulích, tedy ve stavu tekutém, a tudíž není nutno se touto skutečností blíže
zabývat. Za zmínku rovněž stojí výpověď
svědka M., který potvrdil, že jeho
pozornost zaujala jízda motorového vozidla, které dle jeho přesvědčení užíval
poškozený, a to někdy v únoru 2013. Přestože poškozený obvykle jezdíval velmi
svižně, v rozhodné době byla jeho jízda nezvykle pomalá, současně se zatíženým
kufrem, ve kterém dle jeho názoru měl zřejmě nějaký náklad. Z provedeného
dokazování bylo zjištěno, že v rozhodné době vozidlo, které užíval poškozený M., již
tento neřídil, řídil jej právě obžalovaný M., který se k této problematice rovněž
podrobně vyjádřil.
Jak v řízení přípravném, tak i u hlavního líčení byl podrobně vyslechnut
„kamarád“ obžalovaného Michala Z., a to
svědek Jan P.. Jmenovaný se vyjádřil ke
všem obžalovaným a dodal, že do bohumínské garáže docházeli všichni, tedy i
obžalovaní, jakož i další zaměstnanci Z. Nevybavoval si však situaci, že by
v bohumínské garáži byli všichni tři obžalovaní společně v době, kdy do garáže přišel
on. Soud I. stupně má za to, že z této výpovědi rozhodně nelze dovozovat, že
obžalovaní se nikdy všichni tři společně v této garáži za účelem dohody o loupežné
vraždě poškozených nesešli. Je přirozené a logické, že pokud došlo ke zmíněné
dohodě mezi obžalovanými, je vyloučeno, aby takto závažnému jednání byl přítomen
někdo další, který neměl být do této „akce“ vtažen a neměl disponovat v této
souvislosti s žádnými poznatky. I svědek P. se vyjádřil k neadekvátní reakci Z.
v souvislosti se zmizením poškozeného, kdy tento mj. byl velmi nervózní, vyjadřoval
se i v tom smyslu, že nechce do kriminálu, přičemž toto chování jmenovaného
nemohl pochopit, z jakého důvodu by měl mít obavy z nástupu do výkonu trestu,
pokud se ničeho nedopustil. Svědek P. se rovněž zmínil i v tom smyslu, že Z. mu
„někdy v té době“, neví přesně kdy, řekl, aby za ním nechodil, neboť na něj nebude
mít čas, bude muset řešit nějaké věci, což se jednalo o výzvu či upozornění u Z.
pokračování
84
sp.zn. 30T 1/2014
velmi neobvyklé. Rovněž popsal chování Z. v souvislosti s nějakým telefonem, ke
kterému mu řekl, že číslo k tomuto telefonu mu nikdy nemůže dát, přestože jej
(myšleno P.) nikdy nežádal. Rovněž poněkud zarážející byla žádost Z., dle které
neměl za ním chodit do bohumínské garáže v souvislosti s „oslavou Lumíra“,
přestože věděl, že má (myšleno P.) volno, a tudíž byla velká šance, že za ním do
garáže přijde. Z. se právě měl zmiňovat toliko o jednom dni, tj. o oslavě Lumíra.
V této souvislosti možno zdůraznit, že 28.2.2013 měl svátek právě Lumír a téhož dne
došlo k přepadení poškozených. Závěrem své výpovědi svědek P. rovněž uvedl, že
Z. k užití léků a alkoholu, díky čemuž byl hospitalizován, uvedl, že „měl nervy a
opětovně dodal, že nechce znovu do kriminálu“. I toto chování a sdělení je reakcí na
vzniknuvší situaci v souvislosti s loupežnou vraždou poškozených. Z výpovědi
svědků Lukáše M. a Radka F. nebyly zjištěny žádné zásadní informace, které by
mohly mít vliv na objektivizaci průběhu skutkového děje. Jmenovaní se vyjádřili
k některým obžalovaným, zejména z pracovního hlediska či pracovních kontaktů.
Svědkyně Lenka N., bývalá manželka obžalovaného Z., se vyjádřila ke všem
obžalovaným, akcentovala, že M. mohla u nich zaznamenat před vyšetřovanou
událostí asi dvakrát do týdne, že by se všichni tři v bohumínské garáži scházeli,
nezaznamenala. Taktéž nevěděla o tak vysokých dluzích svého manžela. Zhruba
měsíc před skutkem si všimla, že tento je hodně nervózní a nadměrně užívá alkohol.
Kde se tento pohyboval a co dělal 28.2.2013, si nevybavovala. Posléze však byl
velmi nervózní, k čemuž dodal, že „se bojí, že půjde na vazbu“, což však ona
nechápala. Svědkyně N. se rovněž vyjádřila i k pokusu bývalého manžela o
sebevraždu požitím léků a alkoholu.
Svědkyně Šárka B. a Gabriela Z. využily svého
práva nevypovídat.
Svědek Pavel Z. se rovněž vyjádřil k osobám obžalovaných a
taktéž dodal, že nikdy nezaregistroval společnou přítomnost všech obžalovaných
v bohumínské garáži, kdy tímto vyjádřením se nalézací soud již shora zabýval, na
což odkazuje.
Svědek K. se vyjádřil k poškozenému M., potvrdil jeho aktivity na
polské burze a dodal, že „obchodní transakce“ s poškozených probíhaly v jeho
pracovně, kdy tento v zásuvce stolu měl menší hotovost a drobné, žádné milióny.
Naposledy byl s poškozeným asi kolem 16.00 hod., kdy tehdy společně směnili asi
4.000,- Kč, avšak tento byl nervózní, spěchal, neboť musel něco zařídit. Následující
den opět přijel k bydlišti poškozených, avšak zde již stálo hodně aut včetně městské
policie, proto již dále nejel. Z této výpovědi vyplývá, že svědek K. byl s poškozeným
naposledy dne 28.2.2013, kdy obchodní transakce se týkala cca 4.000,- Kč. Ani
z této výpovědi nelze dovodit, že by poškozený přijal či vydal statisícové, event.
miliónové částky v rozhodné době.
Po vyhodnocení provedeného dokazování stran odcizené finanční hotovosti a
dalších věcí ke škodě poškozených tudíž nalézací soud vycházel zejména z výpovědi
Ing. B., z výpovědí poškozených manželů B. s tím, že finanční hotovost, jakož i
odcizené movité věci jsou specifikovány v popisu průběhu skutkového děje.
V rámci odůvodnění tohoto rozhodnutí již bylo poukázáno na řadu zejména
důkazů povahy listinné, a to nejrůznější protokoly o „ohledání“, ze kterých byly
objektivizovány vždy již zmíněné konkrétní skutečnosti. Dále je možno akcentovat
sdělení Policie ČR, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, ze
kterého bylo zjištěno, že obžalovaní M. a Z. nejsou a nebyli držiteli zbrojního průkazu
ani držiteli registrované střelné zbraně kategorie A, B, C. Obžalovaný Ing. B. byl
v minulosti držitelem zbrojního průkazu s platností od 30.6.2001 a taktéž držitelem tří
pokračování
85
sp.zn. 30T 1/2014
registrovaných střelných zbraní ve sdělení specifikovaných. Z opakovaně zmíněného
sdělení Policie ČR je evidentní, že pokud obžalovaní jako spolupachatelé
disponovali, resp. použili střelnou zbraň vůči tělesné integritě poškozených, jednali
tak v rozporu s příslušným právním předpisem.
Jak již bylo rovněž konstatováno v rámci „ohledání místa činu“ či v rámci
dalších procesních úkonů, jež byly realizovány orgány činnými v přípravném řízení,
došlo k zajištění řady věcí a zejména stop, které byly posléze předané k dalším
příslušným
expertizám a rozborům. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je poukázáno
na závěry jednotlivých expertiz či znaleckých posudků z oboru kriminalistika, odvětví
genetika, daktyloskopie, mechanoskopie, trasologie, chemie atd. V detailech je
možno na závěry těchto znaleckých posudků či expertiz v plném rozsahu odkázat,
akcentovat je možno následující zjištění.
Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika,
odvětví daktyloskopie bylo
mj. zjištěno, že daktyloskopická stopa (č. 6A) zajištěná v ostravské garáži
z papírového obalu od cementu, je shodná s kontrolním otiskem části levé dlaně
obžalovaného Michala Z. I tato skutečnost tudíž svědčí o účasti obžalovaného Z. na
pořízení a převezení betonové směsi do ostravské garáže.
Z
trasologické expertizy bylo mj. zjištěno, že stopa č. 63 mohla být vytvořena
otiskem levé boty poškozeného a stopa č. 73 mohla být vytvořena otiskem
pneumatiky vozidla poškozeného Renault Laguna Combi. Obě tyto stopy byly
zajištěné v blízkosti ostravské garáže, což potvrzuje zejména tu skutečnost, že
poškození byli vozidlem Renault Laguna Combi převezeni do ostravské garáže.
Z
chemické expertizy bylo zjištěno, že stopa č. 52, zajištěná při ohledání vozidla
poškozeného Renault Laguna Combi, byla vytvořena zřejmě tekutinou – chladící
kapalinou do automobilu. Z expertizy
fyzikální chemie bylo zjištěno, že ve stopě č.
124 (zajištěná v ostravské garáži) nebyly nalezené částice GSR, jež by jednoznačně
indikovaly zplodiny ze zápalky náboje, byly však ojediněle zjištěné částice
charakteristické, jež indikují povýstřelové zplodiny. I toto zjištění je v souladu
s provedeným dokazováním, neboť dle názoru soudu oba poškození byli zastřeleni
z bezprostřední blízkosti právě v ostravské garáži.
Z
balistických expertiz včetně doplňku vzal nalézací soud za prokázáno, že
obžalovaným Ing. B. opatřena pistole tovární značky FN ráže 7,65 mm včetně nábojů
značky Sellier & Bellot byla smrtící zbraní, jež byla použita k usmrcení obou
poškozených.
Nalezená těla poškozených Zbigniewa a Jarmily M. byla podrobena
znaleckému zkoumání z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. V rámci
stručné rekapitulace zjištění při zevní a vnitřní prohlídce těl poškozených možno
akcentovat ve vztahu ke
Zbigniewu M., že tento v době úmrtí byl oblečen včetně
čepice, na které byly zjištěné dva ostré kruhovité defekty po obvodové části naproti
sobě. Dále byly zjištěny celkem dvě střelné rány ve vlasaté části hlavy, tvořící
průstřel hlavy. Bližší popis se nachází v citovaném znaleckém posudku. Rána č. 1 se
pokračování
86
sp.zn. 30T 1/2014
nacházela v pravé spánkové krajině hlavy, kdy se jednalo o vstřel, zatímco v levé
spánkové krajině hlavy před ústím cévního zvukovodu byl objektivizován výstřel.
V rámci vnitřní prohlídky byl zjištěn jeden střelný kanál charakteru průstřelu lební
dutiny s dilacerací mozku, zlomeninami lebky atd. Střelný kanál směřoval zprava
doleva a mírně dopředu a dolů. S ohledem na nálezové okolnosti znalci dospěli
k závěru, že vůči pravé spánkové krajině hlavy poškozeného bylo vystřeleno z palné
kulové zbraně, a to z bezprostřední blízkosti. Utrpěné poranění bylo neslučitelné se
životem a krátce po jeho vzniku vedlo ke smrti. Nastalá násilná smrt byla v přímé
příčinné souvislosti s napadením střelnou zbraní. S ohledem na lokalitu zásahu, ve
které se nacházejí životně důležité struktury, jednalo se o útok zjevně likvidační.
Ve vztahu k poškozené
Jarmile M. v rámci zevní prohlídky těla byly rovněž
zjištěny celkem dvě střelné rány lokalizované ve vlasaté části hlavy, tvořící průstřel
hlavy. Rána označená č. 1, nacházející se v pravé spánkové krajině, byla znalci
objektivizována a označena jako výstřel, zatímco rána č. 2, jež se nacházela v oblasti
levého spánku (bližší specifikace viz. znalecký posudek), byla označena jako vstřel.
Vnitřní prohlídkou byl prokázán průstřel hlavy, kdy střelný kanál vycházel z rány č. 2
a procházel kůží, podkožím ….. a vyústil v místě rány č. 1. Střelný kanál směřoval
zleva doprava mírně nahoru a dozadu. Problematikou střelného kanálu se nalézací
soud již zabýval v odůvodnění tohoto rozhodnutí v souvislosti s hodnocením
výpovědi obžalovaného Ing. B. I v tomto případě bylo vystřeleno z bezprostřední
blízkosti, kdy ústí hlavně předmětné zbraně bylo přiloženo nad její levý ušní boltec
těsně na kožní kryt. I toto zranění bylo likvidační.
Znalec – toxikolog se v rámci svých závěrů vyjádřil k lékům Stilnox
(zolpidem) a Rohypnol (flunitrazepam) a taktéž i k hydroxidu sodnému, na což soud
odkazuje. U hlavního líčení toxikolog blíže hodnotil zejména účinky posledně
zmíněné látky na lidský organismus, z čehož je nutno akcentovat zjištění, dle kterého
k požadovaným účinkům hydroxidu sodného není nutná přítomnost vody (polévání),
jež by mohla toliko zvýšit účinek a mohla by mít vliv na rychlost chemické reakce.
Čím větší množství hydroxidu sodného, tím je účinek rychlejší. Provedeným
dokazováním bylo prokázáno, že obžalovaní sice hydroxid sodný (louh) koupili a
přemístili do ostravské garáže, ve skutečnosti však tento použit nebyl, proč, to však
zjištěno nebylo. Vzhledem k tomu, že tento prostředek byl zakoupen v souvislosti
s pořízením betonové směsi, byl převezen ve stejnou dobu do ostravské garáže
v množství tam nalezeném, pak i přes samotnou absenci jejího použití zastává
nalézací soud stanovisko, že měl být použit a měl zejména sloužit ke znemožnění či
ztížení identifikace těl poškozených. Nelze přehlédnout, že zřejmě nelze do
naprostých detailů naplánovat i chování pachatelů po samotném usmrcení živého
organismu, resp. živého člověka. Ze závěrů tohoto znaleckého posudku byly zjištěné
všechny podstatné skutečnosti související s rozsahem, závažnosti poranění,
mechanismu vzniku poranění, charakteru poranění včetně následků.
Zásadní vliv na závěr soudu I. stupně o plné
trestní odpovědnosti
obžalovaných Ing. B., M. a Z. měly závěry
znaleckého zkoumání z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
pokračování
87
sp.zn. 30T 1/2014
Ve vztahu k
obžalovanému Ing. B. je možno učinit závěr, že tento jak
v současné době, tak ani v době skutku netrpěl a netrpí duševní chorobou,
psychózou či jinou duševní poruchou. Jmenovaný mohl rozpoznat společenskou
protiprávnost (škodlivost) svého jednání, které současně mohl i ovládat. Zmíněné
ovládací i rozpoznávací schopnosti byly zcela zachovalé. Znalcem nebyla zjištěna u
Ing. B. jakákoliv závislost na jakýchkoliv látkách. Jeho pobyt na svobodě
z medicínsko-psychiatrického hlediska pro společnost není nebezpečný.
K osobě
obžalovaného Lumíra M. přítomný znalec rovněž konstatoval
absenci jakékoliv duševní choroby, poruchy či psychózy. Lumír M. rovněž není
závislý na alkoholu či drogách. Ovládací i rozpoznávací složka byla v době skutku
plně zachovalá. Taktéž i jmenovaný z medicínsko-psychiatrického hlediska není
nebezpečný pro společnost při pobytu na svobodě.
Obžalovaný
Michal Z. rovněž jak v současné době, tak v době protiprávního
jednání netrpěl a netrpí duševní chorobou, psychózou či jinou významnou duševní
poruchou. U jmenovaného znalec diagnostikoval závislost na alkoholu, kterou ve
svých závěrech blíže rozvedl, avšak konstatoval, že rozpoznávací i ovládací
schopnosti jmenovaného byly v inkriminované době zcela zachovalé. Případná
alkoholová opilost byla prostá, lehkého stupně, a nebyla příčinou narušení jeho
schopnosti správně vnímat, hodnotit a řídit vlastní chování ve vztahu k předmětné
věci. Jeho sebevražedný pokus léky v alkoholové opilosti prosté nebyl chorobně
motivován, jednalo se o přechodnou, lehkou afektovou poruchu se zkratkovou
reakcí. I u jmenovaného byl konstatován pobyt na svobodě z pohledu medicínsko-
psychiatrického pro společnost nikoliv nebezpečný.
Jak z citovaných závěrů znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, tak
ani z žádných dalších konkrétních skutečností nebylo zjištěno nic, co by mohlo mít
vliv na trestní odpovědnost všech tří obžalovaných ve vztahu ke skutku, který se
těmto obžalobou klade za vinu.
Na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, navazuje úzce
další
znalecký posudek z téhož oboru, avšak
odvětví klinické psychologie.
Posledně zmíněný znalec posuzoval z psychologického hlediska osobnosti a intelekt
obžalovaných se zvláštním zřetelem k psychologickým aspektům, jež by mohly mít
význam pro objasnění pohnutek jejich trestního jednání. Prováděl rovněž rozbor
vztahů obviněných ke společnosti obecně, k poškozeným, ke zbraním či k řešení
sporů násilím a mírou ovládání agresivity, zabýval se rekonstrukcí psychického stavu
obviněných v době před a po spáchání skutku, pro který jsou stíháni, zabýval se
posouzením odolnosti obviněných k zátěžovým situacím, k vzájemnému postavení
mezi nimi z pohledu dominance či submisivity. V závěrečné fázi věnoval i pozornost
problematice úzce související s možností resocializace jmenovaných. Vzhledem
k tomu, že osobnostní kvality obžalovaných při posouzení této trestní věci zcela
nesporně hrály důležitou úlohu, bylo v tomto rozhodnutí poukázáno na závěry
klinického psychologa PhDr. Vavříka velmi podrobně. Přesto v rámci stručné
rekapitulace je možno akcentovat některé podstatné závěry k jednotlivým
obžalovaným.
pokračování
88
sp.zn. 30T 1/2014
U osoby
obžalovaného Ing. B. byla mj. klinickým psychologem konstatována
dobrá odolnost vůči zátěži, vnitřní jistota včetně malé ochoty pochybovat o sobě, byla
zdůrazněna schopnost odolávat vnějším tlakům a kritice, schopnost improvizovat a
plánovitě a organizovaně se chovat. Ing. B. inklinuje k nadřazenosti a dominantním
rolím, ke schopnosti zaujímat vůdčí pozice v neformálních skupinách, kdy je to pro
něj výhodné. Jeho intelekt mu umožňoval kvalitní racionální orientaci v realitě. Pokud
by se vytýkaného jednání dopustil, pak toto by bylo z psychologického hlediska
nejlépe vysvětlitelné jako jednání motivované finančním ziskem na úkor
poškozených. Jmenovaný se nevyznačuje nápadným sklonem k afektové agresi či
sklonem k chladnokrevnému násilí predátorského či instrumentálního typu. Disponuje
zcela funkční sebekontrolou ve vztahu k vlastním agresivním popudům. Při srovnání
s ostatními spoluobžalovanými se tento zobrazil jako jedinec s vyšším potenciálem
dominance, a to ve srovnání s obžalovaným Z. a ve vztahu k obžalovanému M. se
jedná o srovnatelnou míru dominance. Klinický psycholog potvrdil, že kognitivní
funkce, tzn. schopnost správně vnímat, zapamatovat si a posléze reprodukovat
prožitý skutkový děj nebyly ničím narušené. Pokud se vyjadřoval k dominantním
rolím, pak v souvislosti s tímto závěrem vycházel jen a pouze z osobnostních kvalit
vyšetřovaných.
K osobě
obžalovaného Lumíra M. bylo mj. zjištěno, že tento je disponován
poměrně vysokou odolností vůči zátěži s absencí sklonu k úzkosti, s absencí
sebekritičnosti a dispozic k pocitům viny. U jmenovaného převažují sklony
k sebevědomému, nadřazenému vystupování, připravenosti, k účelové sebestylizaci.
V jeho postojích se uplatňuje pragmatismus, značná tvrdost, ochota k riziku,
nedostatek pokory a malé ochoty ke kompromisům. U jmenovaného byla
objektivizována zvýšená tendence k sebeprosazení, k suverénnosti a nadřazeným
postojům, taktéž byl zjištěn zvýšený potenciál agresivity, ojediněle též k agresi
afektového typu při neporušené sebekontrole. Jeho intelekt mu taktéž umožňuje
kvalitní racionální orientaci v realitě. Jak u Ing. B., tak i u M. je protiprávní jednání
psychologicky nejlépe vysvětlitelné jako jednání motivované finančním ziskem na
úkor poškozených. M. disponuje s tendencí k tvrdým, neohleduplným konfrontačním
řešením konfliktních situací. Vyznačuje se vysokou odolností vůči zátěži, nebyly u něj
zjištěné sklony k úzkostem, ke snadné zastrašitelnosti či ochotě hrát submisivní role.
Je disponován k aktivně kooperující roli, ve skupině obžalovaných je osobnostně
vybavený pro sebevědomé, rozhodné, příp. i dominantní vystupování. K cíleným
dotazům soudu na klinického psychologa u hlavního líčení, vycházeje z uplatněné
obhajoby obžalovaného M., PhDr. Vavřík potvrdil, že objektivně u obžalovaného
nebyly zjištěné žádné známky úzkosti, posttraumatických fenomenů apod. Použitou
metodikou nebylo potvrzeno nic, co by svědčilo o obavě M. o život svůj či život a
zdraví blízkých. V případě závažných traumatizujících zážitků by tyto skutečnosti
znaleckým vyšetřením s velkou pravděpodobností byly odhalitelné. Posledně
zmíněné závěry jsou v plném souladu s výsledky provedeného dokazování, dle
kterého i nalézací soud zaujímá stanovisko, že obžalovaný M. se rozhodně nechoval
tak, aby bylo možno dospět k závěru, že jeho chování je vynucené pod pohrůžkou
možného použití střelné zbraně vůči němu či jeho blízkým. Objektivizované chování
z komplexního pohledu tuto možnost nepotvrzuje.
pokračování
89
sp.zn. 30T 1/2014
K
osobě obžalovaného Z. bylo mj. zjištěno, že se jedná o strukturálně
nevyváženou osobnost extrovertního typu, v problémových situacích se vyznačuje
sklonem k improvizacím, tendenci k rychlým řešením či vyhýbavým a únikovým
reakcím. Z. je komunikačně obratný, snadno navazuje povrchní vztahy s lidmi, je
schopen naplňovat obraz vstřícnosti, sdílnosti, pozitivního nastavení. Nebyly u něj
zjištěné známky zvýšené agresivity či sklony k fyzickému násilí. Jeho intelekt mu
umožňuje přiměřenou racionální orientaci v realitě. Z psychologického hlediska by
jednání, jež se mu klade za vinu, bylo nejlépe vysvětlitelné taktéž jak u předchozích
obžalovaných snahou získání finančního zisku na úkor poškozených s kalkulací jejich
usmrcení jako způsob jak eliminovat jejich tendenci bránit svůj majetek a riziko
vlastní identifikace v roli pachatele skutku. Nebyly u něj zjištěné znaky zvýšené
agresivity. Ve srovnání se spoluobžalovanými Ing. B. a M. se tento zobrazil jako
jedinec s nejnižší odolností vůči zátěži. Rovněž jeho potenciál k dominantním rolím je
ve srovnání se spoluobžalovanými nižší. Za podstatné nalézací soud rovněž
považuje zjištění znalce, dle kterého ani u Z. nebyly zjištěné žádné skutečnosti
svědčící o obavě o život svůj či svých blízkých. Pokud se zmínil o menší schopnosti
ve srovnání se spoluobžalovanými zastávat dominantní role, pak znalec akcentoval,
že Z. disponuje se schopnostmi být situačně aktivní, tzn. přicházet s nápady, event. i
nějakými aktivitami. Ani u něj kognitivní funkce nebyly nijak narušené.
Po vyhodnocení provedeného dokazování v rámci hlavního líčení dospěl
soud I. stupně k závěru, že byl objektivizován skutkový děj, o kterém nejsou
důvodné pochybnosti, a vzal za prokázáno, že obžalovaní Ing. Jiří B., Lumír M. a
Michal Z. na základě společné předchozí úvahy vycházející z informace
obžalovaného Michala Z., podle níž měli poškození manželé Zbigniew M., nar. xxx, a
Jarmila M., nar. xxx, disponovat značnými finančními prostředky dosahujícími do
výše až několika milionů Kč, a na to navazující dohody, kterou všichni tři obžalovaní
uzavřeli během schůzky uskutečněné dne 17.2.2013 v Bohumíně, při níž se mimo
vzájemného rozdělení úloh týkajících se přípravy a provedení níže popsaného skutku
shodli také na tom, že bude nezbytné z důvodu zabránění jejich vyzrazení coby
pachatelů po provedení přepadení a zmocnění se finančních prostředků oba
poškozené usmrtit zastřelením, po realizaci přípravných aktivit, které proběhly v
období od 22.2.2013 do 28.2.2013 a které, mimo obstarání kovových pout
obžalovaným Ing. Jiřím B., jakož i paralyzéru, mobilních telefonů, včetně SIM karet a
lepicích pásek obžalovaným Michalem Z., tedy věcí sloužících pro překonání odporu
poškozených, znehybnění jejich končetin a vzájemnou komunikaci obžalovaných
během páchání skutku, spočívaly také v tom, že obžalovaný Michal Z. na základě
konzultací s obžalovaným Ing. Jiřím B. nejprve vytipoval a dne 23.2.2013 najal
řadovou garáž č. 141, nacházející se v Ostravě - Slezské Ostravě, v ulici Na Burni, v
níž obžalovaný Lumír M. dne 25.2.2013 odstranil část betonové podlahy a vykopal
jámu o délce 260 cm, šířce 95 cm a hloubce 145 cm, určenou pro uložení těl,
následně obžalovaní Michal Z. a Lumír M. zakoupili a v najaté garáži uskladnili 6
kusů papírových pytlů obsahujících po 40 kilogramech suché betonové směsi určené
k úpravě podlahy po zasypání uvedené jámy a dále 6 kusů dóz obsahujících po 1
kilogramu hydroxidu sodného, určeného ke znesnadnění identifikace těl v jámě
uložených s tím, že obžalovaný Ing. Jiří B., aniž by kdokoliv z obžalovaných byl
držitelem zbrojního průkazu, neznámým způsobem opatřil pistoli tovární značky FN,
ráže 7,65 mm, včetně zásobníku a 10 nábojů tovární značky Sellier & Bellot, určenou
k zastřelení poškozených, načež dne 28.2.2013, v době kolem 17:40 hodin, v xxx, na
pokračování
90
sp.zn. 30T 1/2014
ulici xxx, ve shodě s původní dohodou, obžalovaný Michal Z. pod záminkou obchodní
schůzky vylákal poškozeného Zbigniewa M. do garáže samostatně stojící na
posledně uvedené adrese, užívané tehdy obžalovaným Michalem Z., přičemž jakmile
poškozený na místo dorazil svým osobním motorovým vozidlem tovární značky
Renault Laguna Combi, RZ: xxx, byl v prostoru garáže fyzicky napaden
obžalovanými Ing. Jiřím B. a Lumírem M., kteří jej za pomoci paralyzéru povalili na
zem, pouty a lepicí páskou mu spoutali horní i dolní končetiny a rovněž tak mu
přelepili ústa kobercovou páskou a po odcizení mobilního telefonu značky iPhone v
hodnotě 13.610,- Kč i startovací karty v hodnotě 4.104,- Kč jej naložili do
zavazadlového prostoru vozidla Renault Laguna Combi a s tímto vozidlem, řízeným
obžalovaným Lumírem M., za doprovodu osobního motorového vozidla tovární
značky Škoda Superb, RZ: xxx, jehož osádku tvořil jako řidič obžalovaný Ing. Jiří B. a
jako spolujezdec obžalovaný Michal Z., převezli poškozeného Zbigniewa M. do
garáže v Ostravě - Slezské Ostravě, na ulici Na Burni, kde výše uvedenou pistolí
značky FN z bezprostřední blízkosti vystřelili proti pravé spánkové krajině hlavy
poškozeného, čímž mu způsobili průstřel dutiny lební se vznikem dilacerace mozku a
zlomenin lebky s krvácením do mozkových komor a pod tvrdou mozkovou plenu,
včetně zhmoždění Varolova mostu, tedy poranění, v jejichž důsledku poškozený
Zbigniew M. na místě samém zemřel, ihned poté se navrátili do Bohumína, a zatímco
obžalovaný Michal Z. vyčkával v restauraci xxx, obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M.
pokračovali ve vozidle poškozeného do místa jeho trvalého bydliště,
nacházejícího se v xxx, na ulici xxx, kde přesně nezjištěným způsobem, po
otevření vstupních dveří, ve snaze nalézt zde předpokládané finanční prostředky,
vnikli do rodinného domu poškozených, a protože se v něm v tuto dobu nacházela
poškozená Jarmila M., jmenovanou rovněž fyzicky napadli, za pomoci lepicí pásky
spoutali její horní a dolní končetiny a rovněž tak ústa přelepili lepicí páskou, následně
prohledali rodinný dům a odcizili z něj finanční hotovost ve výši přesahující nejméně
230.000,- Kč, deník poškozeného se záznamy o finančních půjčkách poskytnutých
druhým osobám, dále stolní počítač v hodnotě 7.200,- Kč a HDD recorder ke
kamerovému systému v hodnotě 9.600,- Kč, načež poškozenou naložili do
zavazadlového prostoru vozidla Renault Laguna, a s tímto vozidlem, řízeným
obžalovaným Lumírem M., za doprovodu osobního motorového vozidla tovární
značky Škoda Superb, jehož osádku tvořil jako řidič obžalovaný Ing. Jiří B. a jako
spolujezdec obžalovaný Michal Z., jmenovanou rovněž převezli do garáže v Ostravě
- Slezské Ostravě, na ulici Na Burni, kde výše uvedenou pistolí značky FN vystřelili z
bezprostřední blízkosti proti levé spánkové krajině hlavy poškozené, čímž jí způsobili
průstřel dutiny lební se vznikem zlomenin lebky a rozhmoždění mozku, tedy
poranění, v jejichž důsledku poškozená Jarmila M. na místě samém zemřela s tím,
že po zastřelení poškozených jejich těla uložili do připraveného výkopu, tento
obžalovaní Lumír M. a Michal Z. zasypali zeminou, bezprostředně poté prostor
garáže uzamkli, obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M. vozidlo poškozených zaparkovali
u jejich rodinného domu a v garáži obžalovaného Michala Z. v Bohumíně - Starém
Bohumíně si pak rozdělili odcizené finanční prostředky, které použili pro vlastní
potřebu.
Takto objektivizovaný průběh skutkového děje může být následně
předmětem
právního hodnocení.
pokračování
91
sp.zn. 30T 1/2014
Protiprávní jednání obžalovaných Ing. Jiřího B., Lumíra M. a Michala Z. bylo
kvalifikováno jednak jako
zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst.
3 písm. a) písm. j) tr. zákoníku, jednak jako zločin omezování osobní svobody
podle § 171 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jednak jako přečin
nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, vše ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že jmenovaní
jednak jiného úmyslně usmrtili po předchozím uvážení, a spáchali uvedený čin na
dvou osobách, v úmyslu získat pro sebe a jiného majetkový prospěch a ve snaze
zakrýt jiný trestný čin, jednak jinému bez oprávnění bránili užívat osobní svobody,
spáchali uvedený čin v úmyslu usnadnit jiný trestný čin a jako členové organizované
skupiny a jednak bez povolení sobě opatřili a přechovávali střelnou zbraň. Dále
obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M. spáchali
přečin porušování domovní svobody
podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku rovněž ve formě spolupachatelství
podle § 23 tr. zákoníku, neboť jednak neoprávněně vnikli do obydlí jiného a užili při
činu násilí.
Soud I. stupně akceptoval stanovisko obžaloby, dle kterého obžalovaný Ing.
B., M. a Z. se vytýkaného jednání dopustili ve formě
spolupachatelství podle § 23
tr. zákoníku. Vzhledem k závažnosti tohoto stanoviska došlo již na straně 10.
odůvodnění tohoto rozhodnutí k poněkud podrobnějšímu rozboru institutu
spolupachatelství, tzn. kdy a za jakých podmínek mohou být naplněné znaky
uvedené v § 23 tr. zákoníku, na což soud odkazuje. Spolupachatelství obžalovaných
vycházelo z jejich dohody, v rámci které byla „loupežná vražda poškozených M.“
připravena do nejmenších detailů od samého počátku až po fatální neodčinitelný
následek. V rámci písemného odůvodnění tohoto rozhodnutí zejména při rozboru a
hodnocení výpovědí obžalovaných bylo opakovaně soudem I. stupně konstatováno,
že s ohledem na přípravu a samotný průběh protiprávního jednání bylo nutno toto
realizovat jen a pouze na základě předchozí dohody. Posléze samotná realizace
proběhla dle předem připraveného scénáře. Je možno odkázat i v tomto stádiu
odůvodnění rozhodnutí na výpověď obžalovaného Ing. B., dle kterého loupežná
vražda poškozených byla dohodnuta a předem připravena za přítomnosti všech
obžalovaných. O „dohodě“ vypovídal i obžalovaný Z. s tím, že tato dohoda směřovala
dle jeho tvrzení toliko k loupeži nikoliv k loupežné vraždě. Soud I. stupně opakovaně
konstatoval, že celá „akce“ vůči poškozeným musela být do detailu připravena, neboť
tato proběhla bez jakýchkoliv překážek, zádrhelů apod. Dohoda, resp. naplánování
loupežné vraždy poškozených tak, jak bylo prokázáno a jak je popsáno ve
skutkovém ději, vykazuje všechny znaky spolupachatelství.
Vzhledem k tomu, že oba poškození byli usmrceni, je nutno konstatovat, že
pojem smrti je vykládán na základě poznatků lékařské vědy jako
biologická smrt
mozku (cerebrální smrt), tj. takový stav organismu, u kterého je obnovení všech
životních funkcí již vyloučeno. V tomto konkrétním případě je možno učinit závěr, že
k usmrcení poškozených došlo 28.2.2013 ve večerních hodinách v důsledku
střelného poranění, což je možno chápat jako smrt násilnou.
Dle názoru soudu popsané jednání každého z obžalovaných je nesporně
článkem řetězu, kdy každý z těchto článku, tj. jednotlivě vykonané činnosti, působily
postupně ve vzájemné návaznosti a směřovaly k přímému následku.
pokračování
92
sp.zn. 30T 1/2014
Nalézací soud opětovně akcentuje, že provedeným dokazováním byla
prokázána dohoda všech tří obžalovaných na loupežné vraždě poškozených
manželů M., jež byla realizována způsobem popsaným ve skutkovém ději tohoto
rozhodnutí. Protiprávní jednání všech tří obžalovaných je tudíž, jak již rovněž
opakovaně uvedeno, posuzováno ve smyslu ustanovení § 23 tr. zákoníku, tedy jako
spolupachatelství. Vzhledem k tomuto stanovisku je nerozhodné, že nebylo možno
bez jakýchkoliv důvodných pochybností určit osobu, která v rozhodující okamžik
stiskla spoušť vraždící pistole vůči tělesné integritě poškozených. Všechny trestné
činy, kterými byli obžalovaní uznáni vinnými, jsou úmyslnými, kdy zmíněnou
subjektivní stránku nalézací soud dovodil zejména s ohledem na způsob
provedení, zvolené nástroje či předmět útoku, jež byly pachateli použité. Zavinění je
tudíž spatřováno ve formě úmyslu přímého dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku,
neboť obžalovaní způsobem uvedeným v trestním zákoně chtěli porušit či ohrozit
zájem chráněný tímto zákonem. Ve vztahu
k zvlášť závažnému zločinu vraždy
podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku je dále možno uvést, že
předmětem ochrany je lidský život, kdy předmětem útoku je pouze živý člověk.
Obžaloba zastávala stanovisko, že obžalovaní Ing. B., M. a Z. poškozené úmyslně
usmrtili s rozmyslem a po předchozím uvážení, zatímco nalézací soud dospěl
k závěru, že tito poškozené úmyslně usmrtili toliko
po předchozím uvážení, tzn. že
byl naplněn tento znak zvlášť závažného zločinu. K tomuto stanovisku je nutno uvést,
že jedná-li pachatel s „rozmyslem“, pak tento zvážil zásadní okolnosti svého
předpokládaného (zamýšleného) jednání jak z hledisek svědčících pro úmyslné
usmrcení jiného, tak i proti němu, zvolil vhodné prostředky k jeho provedení a zvážil i
rozhodné důsledky svého činu, avšak na rozdíl od „předchozího uvážení“ zde chybí
vyšší forma rozvahy, zejména ve formě plánování a konkrétnějšího promyšlení činu
včetně možných způsobů jeho provedení. Rozmysl tak představuje méně intenzivní
stupeň racionální kontroly pachatele nad svým jednáním, směřujícím k úmyslnému
usmrcení jiného než předchozí uvážení. U „předchozího uvážení“ jde o situaci (tak,
jak v tomto konkrétním případě dle názoru nalézacího soud), kdy pachatel(é) si
předem, tj. před spácháním činu, zváží rozhodující okolnosti provedení činu, včetně
zvolení místa a doby spáchání, použití zbraně či jiného prostředku vhodného pro
usmrcení jiného s cílem, aby došlo k jeho úspěšnému provedení a co největšímu
možnému vyloučení úspěšné obrany oběti apod., resp. čin si z hlediska provedení
tzv. naplánuje. Aniž by soud dále teoreticky rozváděl tento znak, konstatuje, že
v tomto konkrétním případě jednání obžalovaných plně tomuto znaku odpovídalo.
Provedeným dokazováním bylo rovněž prokázáno, že obžalovaní úmyslně usmrtili
poškozené Zbigniewa a Jarmilu M., tzn.
dvě osoby. Spáchání vraždy na dvou
osobách je nutno rozumět tak, že čin byl spáchán jedním skutkem nejméně na dvou
osobách. Nalézací soud opětovně akcentuje, že obžalovaní dle předchozí dohody
měli v úmyslu od samého počátku oba poškozené usmrtit. V případě, že by čin byl
spáchán více skutky, pak by se jednalo o naplnění znaků „opětovnosti“. Z hlediska
zavinění ve vztahu k vraždě na dvou či více osobách se vyžaduje, aby pachatel o
této skutečnosti věděl a byl s tím alespoň ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
zákoníku srozuměn. Jak již bylo uvedeno, s ohledem na předchozí prokázanou
dohodu je nutno dovozovat zavinění ve formě úmyslu přímého i ve vztahu k tomuto
znaku. Provedeným dokazováním bylo rovněž prokázáno, že úmyslné usmrcení
manželů M. bylo realizováno
„v úmyslu získat pro sebe a jiného majetkový
prospěch“. Ve vztahu k tomuto znaku či okolnosti podmiňující použití vyšší trestní
sazby nutno uvést, že vytýkané jednání nemusí v konečné fázi vést k získání
pokračování
93
sp.zn. 30T 1/2014
majetkového prospěchu, minimální výše majetkového prospěchu není stanovena.
V úmyslu získat majetkový prospěch je vražda především páchána v případech, kdy
jednání pachatele bude směřovat k zmocnění se věcí, peněz či jiného majetku
poškozených. Naprosto shodně tak tomu bylo i v tomto konkrétním případě.
Poškození byli usmrceni jednak proto, že na jejich úkor pachatele chtěli získat pro
sebe a jiného (tři obžalovaní) majetkový prospěch a jednak
„ve snaze zakrýt jiný
trestný čin“. Tento znak, resp. okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, je
splněn tehdy, jestliže se pachatel jiného trestného činu rozhodne poškozenou osobu
usmrtit v úmyslu odstranit ji jako svědka svého trestného činu. V této souvislosti soud
konstatuje, že dříve, než došlo k usmrcení obou poškozených, byli tito znehybněni,
spoutáni, poškozený M. oloupen o klíče od rodinného domu, startovací kartu
k vozidlu Renault Laguna a po převezení do ostravské garáže byl zastřelen. Po
vniknutí do rodinného domu poškozených byla zpacifikována a znehybněna
poškozená M., kdy o jejím osudu již bylo dříve rozhodnuto, s tím, že hlavním
smyslem tohoto jednání bylo nalezení finanční hotovosti v rodinném domě
poškozených M. Po realizaci této „domovní prohlídky“ obžalovanými Ing. B. a M. byla
i poškozená převezena do ostravské garáže, kde byla dle předem dohodnutého
plánu taktéž zastřelena. Soud I. stupně tudíž zastává stanovisko, že je naplněn i
tento znak, tzn. úmyslné usmrcení manželů M. mj. ve snaze zakrýt jiný trestný čin.
Při těchto úvahách nalézací soud vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu R
37/2008. Okolnost umožňující použití vyšší trestní sazby, resp. znak „ve snaze
usnadnit jiný trestný čin“, se nalézacímu soudu jevilo v tomto konkrétním případě
jako méně přiléhavé. Ke
zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1,
odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku je možno uvést, že
objektem tohoto trestného
činu je osobní svoboda ve smyslu volného pohybu člověka. Bránění v užívání osobní
svobody je zásahem do osobní svobody, jímž se znemožňuje či omezuje volný
pohyb člověka a současně se mu zabraňuje o svém pohybu svobodně rozhodovat.
Aby se mohlo jednat o tento zločin, pak se musí jednat o bránění užívání osobní
svobody bez oprávnění. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že poškození
byli násilně spoutáni a proti jejich vůli přemístění do ostravské garáže, což znamená,
že byla zásadním způsobem narušena jejich osobní svoboda ve smyslu volného
pohybu. Znehybnění, resp. svázání dolních a horních končetin včetně přelepení úst
páskou spáchali obžalovaní
„v úmyslu usnadnit jiný trestný čin“, tzn. z tohoto
pohledu a v tomto konkrétním případě po neoprávněném vniknutí do rodinného
domu poškozených za použití násilí tento prohledat v úmyslu získat finanční
hotovost. Provedeným dokazováním bylo rovněž prokázáno, že chování
obžalovaných bylo natolik plánované a organizované tak, jak bylo několikrát
podrobně rozvedeno, že je možno bez jakýchkoliv důvodných pochybností učinit
závěr o tom, že i tato okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, resp. znak
„organizované skupiny“ tohoto zločinu je naplněn. Ve vztahu k
přečinu
nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku je možno uvést, že
provedeným dokazováním bylo prokázáno, že poškození manželé M. byli usmrceni
za pomocí střelné zbraně ráže 7,65 mm, kdy dle sdělení obžalovaného Ing. B. byl to
právě on, který bez jakéhokoliv oprávnění zajistil pistoli tovární značky FN ráže 7,65
mm včetně zásobníku a deseti nábojů tovární značky Sellier & Bellot a právě tato
střelná zbraň na základě předchozí dohody všech tří obžalovaných byla použita vůči
tělesné integritě poškozených. Zbrojní průkaz nevlastnil nejen Ing. B., nýbrž ani Z. a
M.
Objektem tohoto přečinu je zájem společnosti na bezpečnosti lidí proti možnému
ohrožení života a zdraví, jež vyplývá z nekontrolovaného držení, nošení či výroby
střelných zbraní, jejich hlavních částí nebo dílů, střeliva a výbušnin.
Opatřením
pokračování
94
sp.zn. 30T 1/2014
střelné zbraně se rozumí jakýkoliv způsob získání této zbraně ať již pro sebe či
jiného.
Přechovávání je jakýkoliv způsob držení či nošení zbraně nebo jejich hlavní
částí atd. V tomto konkrétním případě to byl, jak již zmíněno, Ing. B., který tuto zbraň
neoprávněně opatřil a v době skutku jej předal k dispozici spoluobžalovaným,
opětovně vše po předchozí dohodě v úmyslu použít tuto zbraň k usmrcení
poškozených. Opětovně je nutno akcentovat, že i tato zbraň byla zajištěna
v souvislosti s přípravou předem dohodnuté naplánované trestné činnosti vůči
poškozeným. I na tento přečin je nutno vztáhnout ustanovení o spolupachatelství
podle § 23 tr. zákoníku. Soud I. stupně akceptoval stanovisko obžaloby, dle kterého
provedeným dokazováním nebylo dostatečně bez jakýchkoliv důvodných
pochybností prokázáno, zda již při plánování protiprávního jednání byl dohodnut i
způsob, jakým bude vniknuto do domu poškozených. O těchto konkrétních
skutečnostech se obžalovaní nezmiňovali. Samotné vniknutí do obydlí poškozených
realizovali obžalovaní Ing. B. a Lumír M. bez přítomnosti či detailní předchozí
dohody, event. spoluúčasti obžalovaného Z. Poškozená M. se k nezvané návštěvě a
způsobu vstupu do jejich rodinného domu již vyjádřit nemohla, z toho důvodu byl
zvolen nejméně sporný popis neoprávněného vniknutí do rodinného domu
poškozených. Nebylo vyloučeno, že skutečně z důvodu omylu v domnění, že se
domů vrací manžel, tedy poškozený Zbigniew M., jeho manželka poškozená M.
otevřela dveře, čehož využili obžalovaní k neoprávněnému vstupu do jejich obydlí,
kdy ihned poté byla tato znehybněna svázáním horních i dolních končetin, což
obžalovaným, tedy pachatelům M. a Ing. B. umožnilo posléze prohledávat rodinný
dům a následně poškozenou převézt dle původního plánu do ostravské garáže. Dle
názoru nalézacího soudu i ve vztahu k tomuto přečinu byly splněny všechny
zákonem požadované znaky tak, jak to vyplývá z užité právní věty a příslušné právní
kvalifikace. Ve vztahu ke všem trestným činům, jak již bylo opakovaně uvedeno, je
nutno aplikovat ustanovení o spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a taktéž
ustanovení o úmyslném zavinění dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
K osobě obžalovaného Ing. Jiřího B. bylo zjištěno, že tento se narodil xxx
v xxx. Po ukončení střední školy absolvoval úspěšně VŠB v Ostravě, před vzetím do
vazby byl zaměstnancem slovenské společnosti STROJCHEM, a.s., se sídlem Svit,
Štúrova 101, Slovenská republika. Je otcem dvou zletilých dětí. Zdravotní stav
považuje za dobrý, alkoholické nápoje požívá příležitostně, nekouří, návykové látky
neužívá. Majetkové a finanční poměry jsou objektivizovány ve svazku 12, na což
soud odkazuje. V místě trvalého bydliště, tzn. xxx, má v průběhu let 2012 – 2013 čtyři
záznamy o přestupcích, kdy tři z nich byly vyřešené blokovou pokutou, zatímco
v jednom případě došlo k odložení věci. Během výkonu vazby byl hodnocen
pozitivně, kázeňsky trestán nebyl. Z opisu RT (č.l. 2754) bylo zjištěno, že jmenovaný
má doposud tři záznamy, přičemž opisy rozsudku či rozhodnutí se nachází ve svazku
č. 13, počínaje č.l. 2292. Z opisu rozsudku OS Karviná, sp.zn. 9T 11/2000, bylo
zjištěno, že dne 29.6.2000 zmíněný soud uznal Ing. B. spolu s dalším pachatelem
vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr.
zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Toto rozhodnutí nabylo právní
moci 8.11.2000, neboť Krajský soud v Ostravě, sp.zn. 5To 652/2000, odvolání
jmenovaného zamítl. 29.11.2001 byl vydán trestní příkaz samosoudkyní Okresního
soudu v Karviné, sp.zn. 3T 176/2001, na základě kterého byl obžalovaný uznán
vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., za což
pokračování
95
sp.zn. 30T 1/2014
mu byl uložen peněžitý trest ve výši 4.000,- Kč včetně trestu náhradního, a to trestu
odnětí svobody v trvání 4 týdnů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 18.12.2001.
Peněžitý trest byl zaplacen 9.12.2002, přičemž posléze po splnění dalších podmínek
došlo k zahlazení tohoto odsouzení. Naposledy byl Ing. B., plus dalších sedm
spolupachatelů včetně Michala Z., uznán vinným Okresním soudem v Ostravě dne
19.10.2007, sp.zn. 71T 187/2004, trestným činem nedovolené výroby a držení
omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák.,
za což mu soud I. stupně uložil nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 2 let se
zařazením do věznice s dozorem a taktéž i propadnutí věci. Odvolací Krajský soud
v Ostravě dne 7.8.2008, sp.zn. 39To 22/2008, zrušil ve vztahu k Ing. B. výrok o
uloženém trestu odnětí svobody a tomuto uložil trest odnětí svobody v trvání 2 let,
jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, tzn. do
7.8.2013. Na popsané odsouzení se však vztahovala amnestie prezidenta republiky
z 1.1.2013 (článek IV/1b, 3) s tím, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen.
K osobě obžalovaného Michala Z. bylo zjištěno, že tento se narodil xxx
v xxx. Po ukončení základní školní docházky absolvoval střední školu s maturitou.
Před vzetím do vazby byl podnikatelem. Je otcem zletilé dcery. Dle jeho názoru
konzumuje alkoholické nápoje ve zvýšené míře, ze závislosti se však neléčil. Co se
týče problematiky alkoholu a jeho závislosti, zde soud I. stupně odkazuje na závěry
znalce psychiatra. Před deseti lety rovněž dle vyjádření Z. experimentoval
s pervitinem, ovšem jednalo se toliko o záležitost krátkodobou. Jeho finanční
problémy v poslední době začaly narůstat a on se je snažil řešit, byť nevhodným
způsobem. I ve vztahu k jmenovanému bylo provedeno velmi podrobné finanční a
majetkové šetření, jež je obsahem svazku 12, na což soud odkazuje. Z místa bydliště
jmenovaného nebyly zjištěné negativní poznatky. Po dobu výkonu vazby se choval
slušně, kázeňsky trestán nebyl. Z opisu RT, jakož i z přiložených rozhodnutí bylo
zjištěno, že Michal Z. má doposud dva záznamy. 7.5.1996 byl vydán samosoudcem
Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 6T 41/96, trestní příkaz, na základě kterého byl
tento uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201
písm. b) tr. zák., za což mu byl uložen peněžitý trest ve výši 12.000,- Kč včetně
náhradního trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Taktéž mu byl uložen zákaz
činnosti na dobu 2 let. Peněžitý trest byl zaplacen 23.9.1996. Druhý záznam se
vztahuje k r. 2007, kdy Michal Z. byl Okresním soudem v Ostravě, sp.zn. 71T
187/2004, mj. spolu s Ing. B. tak, jak již bylo uvedeno, uznán vinným trestným činem
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst.
1, odst. 2 písm. a) tr. zák., za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody
v trvání 2 let se zařazením do věznice s dozorem. Odvolací soud – Krajský soud
v Ostravě, sp.zn. 39To 22/2008, 7.8.2008 rozsudek soudu I. stupně zrušil ve výroku
o trestu a Z. byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, avšak podmíněně odložen
na zkušební dobu v trvání 5 let. I na toto rozhodnutí (shodně jak na rozhodnutí
vztahující se k Ing. B.) bylo nutno akceptovat rozhodnutí o amnestii prezidenta
republiky z 1.1.2013.
K osobě obžalovaného Lumíra M. bylo zjištěno, že tento se narodil xxx
v xxx. Po absolvování základní školní docházky se vyučil, před vzetím do vazby byl
evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, přivydělával si toliko brigádně.
Je otcem dvou nezletilých dětí. Rovněž i ve vztahu k jeho osobě finanční a majetkové
poměry byly prověřovány policejním orgánem, přičemž tato zjištění tvoří taktéž obsah
pokračování
96
sp.zn. 30T 1/2014
svazku č. 12, na což soud odkazuje. Alkoholické nápoje užívá občas, v minulosti si
aplikoval pervitin zhruba před 10 lety. V současné době žil ve společné domácnosti
s družkou Gabrielou Z., bývalou manželkou Michala Z. Z úřadu práce bylo zjištěno,
že tento je skutečně od 30.11.2012 evidován jako uchazeč o zaměstnání. V místě
bydliště nebyly zjištěny negativní poznatky, v posledních pěti letech pro přestupek
projednáván nebyl. K chování jmenovaného rovněž nebyly zjištěny negativní
poznatky po dobu výkonu vazby. Z opisu RT, jakož i přiložených kopií rozhodnutí
bylo zjištěno, že Lumír M. má doposud pět záznamů, a to všechny pro majetkovou a
násilnou trestnou činnost. Od r. 1990 do r. 1998 byl čtyřikrát odsouzen pro trestný čin
krádeže a podílnictví, kdy poslední odsouzení je datováno do dubna 2004. Z opisu
rozsudku Okresního soudu v Karviné, sp.zn. 4T 216/2003 (č.l. 2494 a dál) bylo
zjištěno, že Lumír M. spolu s dalšími dvěma pachateli byl uznán vinným trestnými
činy krádeže včetně porušování domovní svobody a poškozování cizí věci, zejména
však v bodě ad 5/, ad 7/ a ad 8/ trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a
v bodě ad 7/ rovněž trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst.
1, odst. 2 tr. zák., za což mu byl uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody
v trvání 5 let se zařazením pro účely výkonu tohoto trestu do věznice s ostrahou.
Rovněž byl vysloven trest propadnutí věci, a to plynové pistole, paralyzéru a
loveckého nože. Odvolání Lumíra M. bylo Krajským soudem v Ostravě dne
15.7.2004 jako nedůvodné zamítnuto. Nalézací soud již poukázal na průběh
objektivizovaného skutkového děje, jež byl kvalifikován jako trestný čin loupeže, a to
zejména z pohledu způsobu provedení (str. 77 – 78 odůvodnění tohoto rozsudku).
Nalézací soud měl k dispozici i podrobné hodnocení chování obžalovaného M. po
dobu posledního výkonu trestu odnětí svobody z Věznice a ústavu pro výkon
zabezpečovací detence Opava (č.l. 2439 – 2440). Z posledního výkonu trestu byl
jmenovaný propuštěn po jeho výkonu dne 28.4.2008, kdy od 29.3.2003 do 16.7.2004
vykonával vazbu ve Věznici v Karviné a v Ostravě. Ze zmíněného hodnocení bylo
zjištěno, že tento vůči personálu měl suverénní vystupování, pracovníky vězeňské
služby respektoval, pořádek a stanovené zásady dodržoval. Výkon vazby byl až na
výjimky v souladu s požadavky. Po dobu výkonu trestu odnětí svobody jeho chování
odpovídalo zásadám společenského styku, pokyny personálu plnil, dbal o pořádek a
ústrojovou kázeň. Po celou dobu výkonu trestu odnětí svobody tento neměl problémy
s dodržováním vnitřního řádu. Byl opakovaně kázeňsky odměňován, jako negativum
byly zjištěné občasné konflikty se spoluodsouzenými. Finanční a majetkové poměry
byly rovněž prošetřovány policejním orgánem a tvoří součást svazku 12.
Při ukládání trestu je soud povinen vyjít z ustanovení § 38 tr. zákoníku.
Z důvodu přiměřenosti trestní sankce, tj. proporcionality mezi zájmem na ochraně
společnosti před pachatelem trestného činu a zásahem do základních práv pachatele
způsobeným uloženou sankcí, je nutno přihlédnout k povaze a závažnosti
spáchaného trestného činu a poměrům pachatelem, neboť jen přiměřená trestní
sankce může plnit svůj účel a být pachatelem a společností pociťována jako
spravedlivá. Povahu a závažnost spáchaného trestného činu blíže určují hlediska,
která jsou demonstrativně vypočtena v ustanovení § 39 odst. 2 tr. zákoníku, patří
k nim především objektivní znaky blíže charakterizující spáchaný trestný čin (význam
chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky,
okolnosti, za jakých byl čin spáchán), intenzita subjektivního vztahu pachatele k činu
(míra jeho zavinění, jeho pohnutka, záměr, cíl) a osoba pachatele. Druhým limitem
přiměřenosti trestu stanoveným v § 38 odst. 1 tr. zákoníku jsou poměry pachatele.
pokračování
97
sp.zn. 30T 1/2014
Poměry pachatele jsou okolnosti charakterizující osobu pachatele a ovlivňující
citelnost uloženého trestu. Jde o osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry
pachatele. Rozhodující je jejich existence nikoli v době činu, ale v době ukládání
trestu. Dle § 38 odst. 2 tr. zákoníku trestní sankci je nutno ukládat s přihlédnutím
k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele a tam, kde
postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní
sankce pro pachatele citelnější. Při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud
rovněž musí přihlédnout k polehčujícím a přitěžujícím okolnostem (§ 41, 42 tr.
zákoníku), k době, která uplynula od spáchání trestného činu, příp. změně situace,
jakož i k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu.
Okolnosti polehčující uvedené v § 41 tr. zákoníku ve vztahu k obžalovaným
Lumíru M. a Michalu Z. shledány nebyly. Ve vztahu k obžalovanému Ing. B. je možno
akceptovat polehčující okolnost uvedenou v § 41 písm. l) tr. zákoníku (napomáhání
při objasňování trestné činnosti své i spolupachatelů.
Okolnosti přitěžující uvedené
v § 42 tr. zákoníku byly shledány následující. Všichni obžalovaní, tj. Ing. B., M. a Z.
spáchali více trestných činů, což je přitěžující okolnost uvedená v § 42 písm. n) tr.
zákoníku. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obžalovaní vystupovali při
páchání trestné činnosti jako organizovaná skupina, a tudíž i tuto skutečnost u všech
jmenovaných je možno hodnotit jako okolnost přitěžující dle § 42 písm. o) tr.
zákoníku (spáchání trestného činu jako člen organizované skupiny). V této souvislosti
nalézací soud však akcentuje, že tuto okolnost přitěžující není možno takto hodnotit
v souvislosti se zločinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2,
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť organizovaná skupina je zákonným znakem
kvalifikované skutkové podstaty. Nalézací soud pečlivě hodnotil předchozí odsouzení
všech obžalovaných jak z opisu RT, tak i ze samotných přiložených rozhodnutí a
dospěl k závěru, že obžalovaní Ing. B. a Michal Z. se v minulosti dopustili opakovaně
střetu se zákonem, avšak u obou jmenovaných není možno toto předchozí
odsouzení hodnotit jako okolnost přitěžující podle § 42 písm. p) tr. zákoníku, zejména
proto, že na poslední odsouzení u obou jmenovaných se vztahovala amnestie
prezidenta republiky z 1.1.2013 tak, jak bylo uvedeno. Naproti tomu u obžalovaného
Lumíra M. je nutno předchozí odsouzení hodnotit jako okolnost přitěžující dle § 42
písm. p) tr. zákoníku, neboť tento byl v r. 2004 odsouzen mj. pro trestný čin loupeže
a z výkonu trestu byl propuštěn v r. 2008, přičemž již v r. 2013 se dopouští
nejzávažnější násilné trestné činnosti.
Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že obžalovaní se dopustili více
trestných činů, a proto při ukládání trestu bylo nutno respektovat ustanovení § 43
odst. 1 tr. zákoníku o
úhrnném trestu. Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více
trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho ustanovení, které se vztahuje na
trestný čin z nich nejpřísněji trestný, v tomto konkrétním případě se jedná o zvlášť
závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, za který je možno uložit trest
odnětí svobody v rozmezí od 15 – 20 let nebo trest výjimečný. Výjimečný trest podle
§ 54 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku v rozmezí trestní sazby nad 20 do 30 let trestu
odnětí svobody je možno uložit pachateli, jestliže závažnost zvlášť závažného
zločinu, u nějž zákon možnost uložení takového trestu výslovně stanoví, je velmi
vysoká nebo alternativně možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. Nalézací
soud se velmi pečlivě zabýval otázkou, zda závažnost zvlášť závažného zločinu
v tomto konkrétním případě je velmi vysoká nebo možnost nápravy pachatele je
pokračování
98
sp.zn. 30T 1/2014
obzvláště ztížena. Ve vztahu k první podmínce možné aplikace výjimečného trestu
podle § 54 odst. 2 tr. zákoníku nutno akcentovat, že z pohledu významu chráněného
zájmu byl tento narušen zcela zásadním způsobem. Obžalovaní svým protiprávním
jednáním předem připraveným do detailů, zorganizovaným a promyšleným v úmyslu
získat majetkový prospěch, připravili o život poškozené manželé Zbigniewa a Jarmilu
M., kdy i tímto závažným zásahem narušili rodinné a přátelské vztahy v okolí
poškozených, neboť poškození měli dceru, vnuka, se kterými udržovali velmi aktivní
a blízké kontakty. Poškozený M. měl ve svém okolí řadu přátel, díky čemuž došlo
k zásadnímu narušení těchto vztahů. Zmíněný následek, tedy smrt obou
poškozených, je fatální, nevratný, neodčinitelný. Způsobem provedení se nalézací
soud zabýval v odůvodnění tohoto rozhodnutí opakovaně, na což je nutno v plném
rozsahu odkázat. Toliko v rámci stručné rekapitulace je možno akcentovat, že
loupežná vražda poškozených manželů M. byla obžalovanými předem dohodnuta,
připravována a následně i realizována včetně snahy o zamezení možného odhalení
či svedení policejního orgánu na falešnou stopu. Obžalovaný M. byl vylákán do
bohumínské Z. garáže, kde byl znehybněn, naložen do svého auta a převezen do
předem připravené ostravské garáže, kde již byla vykopána jáma, která jednoznačně
měla sloužit pro účely pohřbení a tudíž nenalezení poškozených. Za tímto účelem
rovněž byl v garáži připraven hydroxid sodný bez ohledu na to, že tento ve
skutečnosti použit nebyl, byla připravena betonová směs k uvedení podlahy v garáži
do původního stavu. Po takovéto likvidaci, jež je možno označit jako „popravu“
poškozeného, se obžalovaní odebrali do rodinného domu poškozených, kde
zpacifikovali přítomnou Jarmilu M. a následně prohledali dům za účelem nalezení
finanční hotovosti. Poté, co svázanou poškozenou naložili do shodného kufru auta,
poté, co naložili odcizené věci z domu poškozených, opětovně tuto převezli do
ostravské garáže, kde ji stejným nemilosrdným způsobem jako jejího manžela
popravili a posléze zaházeli hlínou. Všichni obžalovaní od samého počátku věděli, že
v souvislosti s plánovaným útokem vůči tělesné integritě a majetku poškozených oba
musí zemřít z důvodu obav z odhalení jejich trestné činnosti a identifikování jejich
osob jako pachatelů. Akcentovat rovněž je nutno chování obžalovaných po činu, kdy
tito, jak již uvedeno, po rozdělení lupu se snažili falešným telefonátem upozornit na
možnou stopu po pachatelích směrem do Polska. Právě s ohledem na všechny
okolnosti případu, způsob provedení, následek, je možno učinit závěr, dle kterého
závažnost tohoto projednávaného zvlášť závažného zločinu, kterého se dopustili
obžalovaní Ing. B., Lumír M. a Michal Z., je
velmi vysoká. Vzhledem k tomu, že dle
názoru soudu I. stupně byla naplněna jedna z alternativ umožňující uložení
výjimečného trestu v rozpětí 20 – 30 let, nezabýval se blíže a detailněji v souvislosti
s osobami obžalovaných Ing. B. a Z., zda možnost nápravy těchto pachatelů je také
obzvláště ztížena. Problematikou
resocializace ve vztahu k oběma jmenovaným se
zabýval klinický psycholog PhDr. Vavřík, taktéž bylo zjištěno, že oba jmenovaní se do
střetu se zákonem dostali opakovaně, což znamená, že dosavadní působení
pohrůžkou trestem se minulo svým účinkem. K závěru o obzvláště ztížené nápravě
Ing. B. a Z. by mohla být vedena obsáhlá polemika, k čemuž se soud neuchýlil
zejména proto, že byla splněna první alternativa, jak již uvedeno, velmi vysoká
závažnost zvlášť závažného zločinu vraždy v kvalifikované skutkové podstatě. Ve
vztahu k
obžalovanému Ing. B. při ukládání trestu v rozpětí 20 – 30 let bylo
přihlédnuto a vyhodnoceno jak k okolnostem přitěžujícím, tak k okolnosti polehčující.
Zejména posledně zmíněnou skutečnost je nutno výrazně vyhodnotit ve prospěch
Ing. B. s ohledem na jeho doznání, uplatněný způsob obhajoby, spolupráci s orgány
činnými v trestním řízení, možnost sebereflexe, výši způsobené škody, jeho osobní a
pokračování
99
sp.zn. 30T 1/2014
rodinné poměry. S ohledem na všechny konkrétní skutečnosti mající vliv na výši
uloženého trestu byly zohledněné a
Ing. B. byl ukládán trest odnětí svobody v trvání
27 let, kdy právě ono opakovaně zmíněné doznání vedlo soud ke snížení jeho trestu
ze samé horní hranice. Pro účely výkonu trestu odnětí svobody byl již ze zákona
zařazen do
věznice se zvýšenou ostrahou ve smyslu ustanovení § 56 odst. 2 písm.
d) tr. zákoníku. Ve vztahu k
obžalovanému Michalu Z. nutno uvést, že soud rovněž
přihlížel a vyhodnocoval všechny skutečnosti tak, jak je uvedeno ve vztahu
k obžalovanému Ing. B. s výjimkou toho, že u Z. nebyla zjištěna polehčující okolnost
tak, jak u spoluobžalovaného Ing. B. I Z. se dostal do střetu se zákonem opakovaně,
rozhodně tudíž není možno hodnotit jeho účast na této trestné činnosti jako exces
neboli vybočení z jinak řádně vedeného občanského života. Nelze přehlédnout, že
to byl právě obžalovaný Z., který přišel s nápadem oloupit poškozeného M., byl to on,
který oslovil a přesvědčil ke spolupachatelství Ing. B. a M., byl to on, který se
k loupežné vraždě nedoznal ani v průběhu hlavního líčení, přestože došlo
k detailnímu rozboru zejména okolností související s přípravou „přepadení“ M., kdy
soud má na mysli zajištění ostravské garáže, vykopání jámy, zakoupení betonové
směsi a hydroxidu sodného. Na situaci nic nemění zdánlivě menší podíl
obžalovaného Z. na páchané trestné činnosti, kdy tento v blízkosti ostravské garáže
„jen hlídal“, aby se v těchto prostorách neobjevila nepovolaná osoba. Pokud se
pachatel nedozná k celé trestné činnosti, jen stěží lze hovořit o možné sebereflexi.
Vzhledem rovněž ke všem okolnostem případu, osobě jmenovaného, možnostem
jeho nápravy, k okolnostem přitěžujícím, absenci okolnosti polehčující, výši
způsobené škody, subjektivní stránce, jakož i toho, že obžalovaný Z. svým
způsobem zneužil dobrých vztahů s M., vylákal jej k sobě do garáže, kde fakticky
došlo k počátku páchání násilné a majetkové trestné činnosti. S ohledem na všechny
rozhodné skutečnosti mající opětovně vliv na výši trestu uložil soud tomuto trest na
samé horní hranici, tj. v nejvyšší výměře, a to 30 let. I Z. byl pro účely výkonu trestu
odnětí svobody zařazen do
věznice se zvýšenou ostrahou.
Obžalovanému Lumíru M. byl za loupežnou vraždu manželů M. uložen trest
nejpřísnější, a to úhrnný trest odnětí svobody na doživotí. Zmíněný trest může soud
uložit pouze za úzký okruh nejzávažnějších zvlášť závažných zločinů, a to ještě tento
zločin musí být mimořádně závažný vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu
provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko
napravitelnému následku, a uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana
společnosti, nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí
svobody nad 20 až do 30 let. Spáchání
zvlášť závažného zločinu vraždy podle §
140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku splňuje nepochybně kritéria zvlášť
závažného zločinu uvedená v ustanovení § 54 odst. 3 tr. zákoníku. Tento zmíněný
zvlášť závažný zločin se musí opírat alespoň o jednu z taxativního výčtu skutečností
alternativě uvedených v § 54 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tzn. jak již uvedeno zvlášť
zavrženíhodný způsob provedení, zvlášť zavrženíhodnou pohnutku či zvlášť těžký a
těžko napravitelný následek. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že
obžalovaní poté, co poškozené manželé M. znehybnili, resp. svázali horní i dolní
končetiny, ústa přelepili páskou a tyto převezli v kufru jejich vozidla do ostravské
garáže, kde je bez dalšího popravili střelnou zbraní, a to výstřelem z bezprostřední
blízkosti do spánku. Soud I. stupně zastává stanovisko, že s ohledem na tento
popsaný způsob provedení je nesporně naplněný znak
„zvlášť zavrženíhodný
způsob provedení činu“. Provedeným dokazováním bylo rovněž prokázáno, že
pokračování
100
sp.zn. 30T 1/2014
všichni obžalovaní, tedy i Ing. B., jehož se tento výrok o trestu týká, plánovali a
připravovali loupežnou vraždu s jediným cílem, ke škodě poškozených získat finanční
hotovost ve svůj prospěch. Od samého počátku věděli a byli dohodnuti, jakým
způsobem s poškozenými naloží. Popsaná likvidace manželů M. v ostravské garáži
zcela nesporně je v příkrém rozporu s morálkou občanské společnosti a svědčí o
morální bezcitnosti, zvrhlosti, jakož i bezohledném sobectví, o pohrdavém postoji
k základním lidským hodnotám, zejména lidskému životu. Nedostatek finančních
prostředků u sebe chtěli vyřešit získáním finanční hotovosti na úkor jiných osob,
v tomto případě poškozených M. Získání majetkového prospěchu nepochybně
splňuje kritéria
„zvlášť zavrženíhodné pohnutky“. Vzhledem k tomu, že v tomto
konkrétním případě došlo k usmrcení dvou osob, tzn. že došlo k následku fatálnímu,
neodčinitelnému a tudíž nenapravitelnému, je v důsledku protiprávního jednání
obžalovaných naplněn i tento znak, tzn.
„zvlášť těžký a těžko napravitelný
následek“. Aby bylo možno uložit nejpřísnější trest, tzn. trest odnětí svobody na
doživotí, musí být kromě shora splněných podmínek naplněn i další znak uvedený v
§ 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, tzn. že uložení takového trestu vyžaduje
účinná
ochrana společnosti nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit
trestem odnětí svobody nad 20 až do 30 let. Právě posledně zmíněná podmínka
nebyla dle názoru soudu splněna ve vztahu k obžalovaným Ing. B. a Z. Je pravdou,
že tito se dostali do střetu se zákonem taktéž opakovaně, avšak s ohledem na
charakter této trestné činnosti, s ohledem na závěry klinického psychologa ohledně
možné resocializace jmenovaných, je naděje, že tyto je možno napravit trestem
odnětí svobody nad 20 až do 30 let a v tomto rozmezí, jak již bylo uvedeno, jim byl
trest uložen. Shodné stanovisko však není možno akceptovat ve vztahu
k obžalovanému Lumíru M. Otázkou
„resocializace“, tzn. z pohledu klinického
psychologa schopnosti nápravy, morální sebereflexe a změny životního stylu ve
směru sociální žádoucnosti se zabývá zejména znalec z oboru zdravotnictví, odvětví
klinické psychologie. Nalézací soud však akcentuje, že znalecký posudek jako takový
je důkazní prostředek jako každý jiný, který je nutno hodnotit ve smyslu ustanovení
§ 2 odst. 6 tr.ř. Otázka „resocializace“ je otázkou právní, nikoliv pouze znaleckou se
specializací klinického psychologa. Rozhodnutí o tom, že pachatele nelze napravit
kratším než doživotním trestem odnětí svobody musí soud založit na všestranném a
pečlivém zhodnocení osobnosti pachatele, jeho předchozího života, příčin a
podmínek jeho trestné činnosti, pohnutek dřívější a nyní posuzované trestné činnosti.
Ze závěrů klinického psychologa bylo zjištěno, že u obžalovaného M. s ohledem na
celkový profil dané osobnosti s její disociální modalitou, dosavadní vývojovou linií a
věkem je pravděpodobnost resocializace jmenovaného v psychologických
předpokladech „snížena“. Za předpokladu morální sebereflexe a žádoucí
motivovanosti ke změně v budoucnu, rovněž s ohledem na jeho neporušený intelekt,
nelze resocializační efekty zcela vyloučit. Ve vztahu ke spoluobžalovaným Ing. B. a
Z. shodný znalec konstatoval, že u těchto je možnost resocializace „poněkud
snížena“. Vypouštění slova „poněkud“ u M. bylo záměrné, aby tak mohlo dojít
k odlišení osobnostních předpokladů resocializace u Ing. B. a Z., které jsou o něco
„výše“ než u M. Jak již bylo uvedeno, závěr o uložení doživotního trestu odnětí
svobody musí být založen na všestranném a pečlivém zhodnocení osobnosti
pachatele. Nelze přehlédnout, že obžalovaný M. po celou dobu dokazování svou
pravou aktivní roli spolupachatele popíral v celém rozsahu a to i přesto, že v tomto
směru byl usvědčován nejen výpověďmi spoluobžalovaných, nýbrž i řadou dalších
důkazů, na které bylo poukázáno. Tento způsob obhajoby však není ničím
výjimečným, neboť M. i v souvislosti s předchozími odsouzeními vždy trestnou
pokračování
101
sp.zn. 30T 1/2014
činnost popíral. Přestože jmenovaný, jak sám tvrdil, neměl finanční nouzi tak, aby jej
dohnala k loupežné vraždě, přesto se svou účastí ve formě spolupachatelství
souhlasil a na loupežné vraždě se velmi aktivně podílel. Nelze hovořit o „úspěšné
resocializaci“ za situace, kdy absentuje jakákoliv morální sebereflexe. Přestože M. je
oproti B. mnohem mladší, jeho zkušenosti a konflikty se zákonem jsou mnohem
četnější, obsáhlejší. Zásadní rozdíl právě mezi spoluobžalovanými Ing. B. a Z. na
straně jedné, a na straně druhé M. je jejich trestní minulost. Nalézací soud
opakovaně a v podstatě detailně poukázal na odsouzení všech tří obžalovaných. U
Lumíra M. je však nutno akcentovat gradující tendenci, neboť jmenovaný od r. 1990
až po rok 1998 se dopouštěl v podstatě toliko majetkové trestné činnosti, za kterou
mu byl ukládán ne příliš výrazný, byť nepodmíněný trest odnětí svobody. Čtyři
pravomocná odsouzení nevedla k tomu, aby si tento uvědomil, že takto se nelze
chovat v řádné občanské společnosti a parazitovat na úkor druhých spoluobčanů.
Jen stěží lze z těchto odsouzení dovozovat nápravně výchovný účinek zejména
proto, že v podstatě „prosté krádeže“ přerostly v loupeže, tzn. zmocnění se cizí věci
za použití násilí. V r. 2004 byl Lumír M. odsouzen za opakovanou loupež
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Na několika místech
odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo poukázáno, v čem loupežné skutky spočívaly.
Byly to útoky v podstatě na bezbranné osoby – ženy, někdy i v pokročilém věku,
které brutálně spoutal tak, jak i v nyní projednávaném případě, a pod pohrůžkou
použití zbraně vylákal finanční hotovosti. Jak již zmíněno, krádež s postupem doby
přerostla v loupež a tato v nyní projednávané věci přerostla v loupežnou vraždu.
V případě ukládání mírnějšího trestu je nutno si položit otázku, co by bylo možno
ještě od obžalovaného M. očekávat? Soud I. stupně dospěl k závěru, že zcela
nesporně oproti obžalovaným Ing. B. a Z. je možnost jeho nápravy obzvláště ztížena,
avšak zejména uložení výjimečného trestu odnětí svobody na doživotí si vyžaduje
„účinná ochrana společnosti“. S ohledem na již zmíněnou absenci sebereflexe,
jeho osobnostní kvality, předchozí odsouzení, není naděje, že by tohoto bylo možno
napravit trestem odnětí svobody v rozmezí od 20 do 30 let. Při ukládání tohoto trestu
soud vyhodnotil tak, jak u spoluobžalovaných, všechny rozhodné skutečnosti,
zejména okolnosti přitěžující, absenci okolností polehčujících, způsob provedení, výši
škody, celkový osobnostní profil atd. Právě s ohledem na gradující tendenci
v souvislosti s pácháním trestné činnosti bylo přistoupeno i k aplikaci ustanovení
§ 54
odst. 4 tr. zákoníku, dle kterého bylo rozhodnuto, že u Lumíra M. doba výkonu
trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do
doby výkonu trestu nezapočítává. I tento obžalovaný byl pro účely výkonu trestu
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou ve smyslu § 56 odst. 2 písm. d) tr.
zákoníku, neboť tomuto byl ukládán výjimečný trest odnětí svobody.
Podle
§ 43 odst. 2 tr.ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému,
posléze obžalovanému nárok na náhradu škody, jenž mu trestným činem byla
způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil
tomuto povinnost nahradit škodu. Aby soud mohl rozhodovat v adhézním řízení, musí
poškozený svůj nárok na náhradu škody uplatnit, neboť bez návrhu nemůže být o
náhradě škody rozhodováno. Nárok na náhradu škody je třeba uplatnit způsobem a
formou, které nevzbuzují pochybnosti, že poškozený skutečně náhradu požaduje.
Nárok je nutno uplatnit vůči určité osobě včas, tj. nejpozději v hlavním líčení před
zahájením dokazování, tedy dříve, než soud započne provádět důkazy. Nárok je
nutno uplatnit řádně, tj. uvedením údajů, z nichž je patrný důvod a alespoň minimální
pokračování
102
sp.zn. 30T 1/2014
výše nároku na náhradu škody. Výši škody uvedenou řádně a včas je pak možno
v průběhu dalšího řízení měnit.
V této trestní věci poškození mj. uplatňovali svůj nárok na náhradu škody
s odkazem na ustanovení § 444 odst. 3 občanského zákoníku účinného do
31.12.2013, kdy za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a
to manželovi nebo manželce, každému dítěti, každému rodiči částka ve výši
240.000,- Kč, každému sourozenci zesnulého 175.000,- Kč. Nalézací soud
akceptoval toto ustanovení, neboť nárok na náhradu škody poškozeným vzniknul za
účinnosti občanského zákoníku účinného do konce roku.
Poškozený Ladislav K., bratr poškozené Jarmily M., uplatnil svůj nárok na
náhradu škody ve výši 175.000,- Kč.
Poškozený Věslav M., bratr poškozeného
Zbigniewa M., uplatnil rovněž svůj nárok na náhradu škody ve výši 175.000,- Kč.
Vzhledem k tomu, že smrt obou poškozených vznikla v přímé příčinné souvislosti
s protiprávním jednáním obžalovaných, soud tyto zavázal společně a nerozdílně
k zaplacení poškozeným požadovaných částek, a to ve smyslu ustanovení § 228
odst. 1 tr. ř.
Poškozený Milan J. se včas a řádně připojil se svým nárokem na náhradu
škody (č.l. 2641, 1321), a to ve výši 8.000,- Kč. Takto uplatněná škoda se měla
skládat z poškozené podlahy, což ohodnotil na částku 2.000,- Kč, poškození dveří
garáže na částku 5.000,- Kč a výmalbu interiéru a exteriéru garáže na částku 1.000,-
Kč. Jmenovaný však nepředložil k takto uplatněnému nároku jakékoliv doklady, jež
by alespoň potvrzovaly nákup materiálu, který potřeboval k odstranění vzniknuvší
škody, nepředložil žádnou fakturu či jakýkoliv doklad od ať již právnické osoby či
osoby fyzické, která by event. zmíněné opravy či práce provedla. K takto
uplatněnému nároku soud I. stupně musí konstatovat, že není uplatněn řádně, a
proto jmenovaný byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve
věcech občanskoprávních, neboť v rámci adhézního řízení by bylo nutno provádět
další dokazování objektivizující výši způsobené škody, což by bylo nad rámec
trestního řízení a na úkor rychlosti vazebního řízení. Tento výrok rozhodně
neznamená, že by poškozený Milan J. neměl nárok na žádné plnění. Právě naopak,
uplatněný nárok však musí být dostatečně objektivizován, tzn. tak, aby mohl být
přezkoumán.
Poškozená Renáta B., jako dcera zemřelých manželů M. uplatnila svůj nárok
na náhradu škody paušální částkou ve výši 480.000,- Kč (č.l. 2057), jakož i náklady
vynaložené na pohřeb svých rodičů.
Poškození Lukáš B. a Renáta B. jako manželé uplatnili nárok na náhradu
škody v celkové výši 2.286.086,- Kč (č.l. 2049), jež se skládala z jednotlivých položek
v rámci tohoto uplatnění uvedených.
pokračování
103
sp.zn. 30T 1/2014
Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že jediným dědicem po
poškozených je jejich dcera Renáta B.
Za nesporné částky uplatněné poškozenými manžely B. považuje nalézací
soud náklady vynaložené na pohřeb poškozených, tedy manželů M. Z faktur
vystavených pohřebním ústavem včetně stvrzenek (č.l. 2054 – 2056) bylo zjištěno,
že oba poškození vynaložili na pohřeb manželů M. celkovou částku ve výši 22.564,-
Kč. Vzhledem k tomu, že tato škoda oběma jmenovaným (manželům) vznikla v přímé
příčinné souvislosti s protiprávním jednáním obžalovaných, soud tyto zavázal
k zaplacení zmíněné hotovosti v souladu s ustanovením § 228 odst. 1 tr.ř.
Co se týče dále uplatněného nároku v částce vyšší než 2 mil. Kč, zde bylo
nutno rozlišovat, kdo tento nárok uplatnil. Pokud tak činila Renáta B., dědička, a
jednalo se o nárok uplatněný řádně a včas, pak soud o tomto rozhodl. V této
souvislosti však nutno uvést, že spolu s Renátou B. se připojil s náhradou škody i
Lukáš B., nar. xxx, jako její manžel, a tudíž fyzická osoba, přičemž podstatná část
uplatněného nároku se vztahovala na způsobenou škodu vztahující se k osobnímu
automobilu Renault Laguna Combi, RZ xxx, tzn. k vozidlu, které bylo majitele Lukáše
B., avšak jako podnikatele, kdy dle vyjádření poškozeného Lukáše B. jeho tchán
Zbygniew M. toto vozidlo užíval pro své potřeby. Žádná dohoda o pronájmu vozidla
soudu předložena nebyla a tudíž takto vzniknuvší škodu nemohla uplatňovat Renáta
B. jako dědic po poškozených a ani fyzická osoba Lukáš B., neboť škoda byla
uplatněna právě Lukášem B. jako fyzickou osobou, jako manželem Renáty B., nikoli
jako podnikatelský subjekt. S ohledem na shora uvedené tudíž soud o nároku
Lukáše B. nerozhodoval, neboť jak již bylo uvedeno, škoda, pokud vznikla na vozidle
Renault Laguna, vznikla podnikateli B. a takto uplatněna nebyla.
Soud I. stupně přiznal
poškozené Renátě B. částku 480.000,- Kč jakožto
jednorázové odškodnění ve vztahu k rodičům (manželům M.) ve smyslu ustanovení §
444 odst. 3 občanského zákoníku, dále částku ve výši 230.000,- Kč, jež byla
objektivně obžalovanými odcizena, kdy soud vycházel v tomto směru z výpovědi Ing.
B. Z výpovědi manželů B., jakož i zejména Ing. B. bylo zjištěno, že z domu
poškozených byl odcizen stolní počítač, znalcem Vlčkem ohodnocen na částku
7.200,- Kč (č.l. 2647), kamerový systém, shodným znalcem ohodnocen na částku
9.600,- Kč (č.l. 2648), mobilní telefon IPhone, znalcem ohodnocen na částku
13.610,- Kč (č.l. 2648), s tímto telefonem disponoval poškozený M., dále částka
1.020,- Kč, mobilní telefon Nokia 6170, znalcem ohodnocen na tuto částku (č.l.
2648), s tímto mobilem disponovala poškozená M. Dále byla soudem přiznána
částka ve výši 885,- Kč (znalcem stanovena č.l. 2646), kdy se jednalo o výměnu čtyř
zámků, neboť poškozenému M. byl odcizen svazek klíčů souvisejících s rodinným
domem. Dále byly poškozenou Renátou B. předložené faktury vystavené firmou
Milan S. dne 15.4.2013, a to č. 130100013, a č. 130100012, a to na částku 1.800,-
Kč dodávku a montáž okenního skla, a na částku 700,- Kč výměnu zámku. Rovněž
byl předložen doklad o nákupu ve společnosti Baumax ČR, s.r.o., ze dne 3.3.2013,
svědčící o pořízení 2 ks cylindrické vložky ve výši 1.458,- Kč. Takto uplatněná a
objektivizovaná přezkoumatelná částka v celkové výši 746.273,- Kč byla poškozené
Renátě B. přiznána a obžalovaní ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 tr.ř. zavázání
k zaplacení.
pokračování
104
sp.zn. 30T 1/2014
Naproti tomu nebyla akceptována faktura v souvislosti s opravou brány ve výši
1.500,- Kč, neboť nebylo prokázáno, že by s touto obžalovaní jakkoli disponovali či
že by tuto poškodili.
S ohledem na shora uvedené stanovisko nalézacího soudu manželé B. byli
odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních ve smyslu ustanovení § 229 odst. 2 tr.ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí
j e možno podat odvolání
do 8 dnů ode dne
doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím podepsaného
soudu k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro
nesprávnost kteréhokoliv výroku a obžalovaný pro nesprávnost
výroku, který se ho přímo dotýká. Poškozený pro nesprávnost výroku
o náhradě škody.
Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho
výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl,
jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku,
jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že
chybí.
Odvolání musí být ve lhůtě
do 8 dnů od doručení opisu rozsudku
odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek
napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které
rozsudku předcházelo.
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť
i z části, ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného.
V Ostravě dne 10.3.2014
Za správnost vyhotovení:
JUDr. Miroslav Mucha, v.r.
Marie Kubinová
předseda senátu
