Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Žádost'.


                                                                          Číslo jednací: 30T 1/2014 – 2881 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
ROZSUDEK 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
 
Krajský  soud  v Ostravě  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne  10.3.2014              
v senátě  složeném  z předsedy  senátu  JUDr.  Miroslava  Muchy  a  přísedících                 
Dagmar Baluškové a Ludvíka Mičulky   t a k t o :  
 
  
Obžalovaní 
 
1) Ing.  Jiří  B ., 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, od 16.3.2013 ve vazbě ve Vazební věznici v Ostravě 
pro Krajský soud v Ostravě,  
 
 
                                             2) Lumír  M. , 
 
nar. xxx v xxx, trvale bytem xxx, od 13.3.2013 ve vazbě ve Vazební věznici v Ostravě 
pro Krajský soud v Ostravě, 

pokračování 

sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
                                             3) Michal  Z . , 
 
nar.    xxx  v xxx,  trvale  bytem  xxx,  od  13.3.2013  ve  vazbě  ve  Vazební  věznici  v 
Ostravě pro Krajský soud v Ostravě,  
 
j s o u    v i n n i, 
 
ž e 
 
na základě společné předchozí úvahy vycházející z informace obžalovaného Michala 
Z.,  podle níž měli poškození  manželé  Zbigniew  M.,  nar.  xxx, a Jarmila  M., nar.  xxx, 
disponovat značnými finančními prostředky dosahujícími do výše až několika milionů 
Kč, a na to navazující dohody, kterou všichni tři obžalovaní uzavřeli během schůzky 
uskutečněné dne 17.2.2013 v Bohumíně, při níž se mimo vzájemného rozdělení úloh 
týkajících  se  přípravy  a  provedení  níže  popsaného  skutku  shodli  také  na  tom,  že 
bude  nezbytné  z  důvodu  zabránění  jejich  vyzrazení  coby  pachatelů  po  provedení 
přepadení a zmocnění se finančních prostředků oba poškozené usmrtit zastřelením, 
 
po realizaci přípravných aktivit, které proběhly v období od 22.2.2013 do 28.2.2013 a 
které, mimo obstarání kovových pout obžalovaným Ing. Jiřím B., jakož i  paralyzéru, 
mobilních  telefonů,  včetně  SIM  karet  a  lepicích  pásek  obžalovaným  Michalem  Z., 
tedy věcí sloužících pro překonání odporu poškozených, znehybnění jejich končetin 
a vzájemnou komunikaci obžalovaných během páchání skutku, spočívaly také v tom, 
že obžalovaný Michal Z. na základě konzultací s obžalovaným Ing. Jiřím B. nejprve 
vytipoval  a  dne  23.2.2013  najal  řadovou  garáž  č.  141,  nacházející  se  v  Ostravě  - 
Slezské Ostravě, v ulici Na Burni, v níž obžalovaný Lumír M. dne 25.2.2013 odstranil 
část betonové podlahy a vykopal jámu o délce 260 cm, šířce 95 cm a hloubce 145 
cm, určenou pro uložení těl, následně obžalovaní Michal Z. a Lumír M. zakoupili a v 
najaté  garáži  uskladnili  6  kusů  papírových  pytlů  obsahujících  po  40  kilogramech 

pokračování 

sp.zn. 30T 1/2014 
 
suché betonové směsi určené k úpravě podlahy po zasypání uvedené jámy a dále 6 
kusů dóz obsahujících po 1 kilogramu hydroxidu sodného, určeného ke znesnadnění 
identifikace těl v jámě uložených s tím, že obžalovaný Ing. Jiří B., aniž by kdokoliv z 
obžalovaných  byl  držitelem  zbrojního  průkazu,  neznámým  způsobem  opatřil  pistoli 
tovární  značky  FN,  ráže  7,65  mm,  včetně  zásobníku  a  10  nábojů  tovární  značky 
Sellier & Bellot, určenou k zastřelení poškozených, načež 
 
dne  28.2.2013,  v  době  kolem  17:40  hodin,  v  xxx,  na  ulici  xxx,  ve  shodě  s  původní 
dohodou,  obžalovaný  Michal  Z.  pod  záminkou  obchodní  schůzky  vylákal 
poškozeného  Zbigniewa  M.  do  garáže  samostatně  stojící  na  posledně  uvedené 
adrese,  užívané  tehdy  obžalovaným  Michalem  Z.,  přičemž  jakmile  poškozený  na 
místo  dorazil  svým  osobním  motorovým  vozidlem  tovární  značky  Renault  Laguna 
Combi, RZ: xxx, byl v prostoru garáže fyzicky napaden obžalovanými Ing. Jiřím B. a 
Lumírem M., kteří jej za pomoci paralyzéru povalili na zem, pouty a lepicí páskou mu 
spoutali horní i dolní končetiny a rovněž tak mu přelepili ústa kobercovou páskou a 
po  odcizení  mobilního  telefonu  značky  iPhone  v  hodnotě  13.610,-  Kč  i  startovací 
karty v hodnotě 4.104,- Kč jej naložili  do  zavazadlového  prostoru  vozidla  Renault 
Laguna Combi a s tímto vozidlem, řízeným  obžalovaným Lumírem M., za doprovodu 
osobního motorového vozidla tovární  značky Škoda Superb, RZ:  xxx, jehož osádku 
tvořil  jako  řidič  obžalovaný  Ing.  Jiří  B.  a  jako  spolujezdec  obžalovaný  Michal  Z., 
převezli poškozeného Zbigniewa M. do garáže v Ostravě - Slezské Ostravě, na ulici 
Na  Burni,  kde  výše  uvedenou  pistolí  značky  FN  z  bezprostřední  blízkosti  vystřelili 
proti  pravé  spánkové  krajině  hlavy  poškozeného,  čímž  mu  způsobili  průstřel  dutiny 
lební  se  vznikem  dilacerace  mozku  a  zlomenin  lebky  s  krvácením  do  mozkových 
komor  a  pod  tvrdou  mozkovou  plenu,  včetně  zhmoždění  Varolova  mostu,  tedy 
poranění, v jejichž důsledku poškozený Zbigniew M. na místě samém zemřel, 
 
ihned  poté  se  navrátili  do  Bohumína,  a  zatímco  obžalovaný  Michal  Z.  vyčkával  v 
restauraci  xxx,  obžalovaní  Ing.  Jiří  B.  a  Lumír  M.  pokračovali  ve  vozidle  
poškozeného  do  místa  jeho trvalého  bydliště, nacházejícího  se  v  xxx, na  ulici  
xxx,    kde    přesně    nezjištěným    způsobem,  po  otevření  vstupních  dveří,  ve    snaze  
nalézt    zde  předpokládané    finanční    prostředky,  vnikli  do  rodinného    domu  
poškozených,  a  protože  se  v  něm  v  tuto  dobu  nacházela  poškozená  Jarmila  M., 

pokračování 

sp.zn. 30T 1/2014 
 
jmenovanou rovněž fyzicky napadli, za pomoci lepicí pásky spoutali její horní a dolní 
končetiny a rovněž tak ústa přelepili lepicí páskou, následně prohledali rodinný dům 
a  odcizili  z  něj  finanční  hotovost  ve  výši  přesahující  nejméně  230.000,-  Kč,  deník 
poškozeného se záznamy o finančních půjčkách poskytnutých druhým osobám, dále 
stolní  počítač  v  hodnotě  7.200,-  Kč  a  HDD  recorder  ke  kamerovému  systému  v 
hodnotě 9.600,- Kč, načež poškozenou naložili do zavazadlového  prostoru  vozidla  
Renault  Laguna,  a  s  tímto  vozidlem,  řízeným    obžalovaným  Lumírem  M.,  za 
doprovodu  osobního  motorového  vozidla  tovární  značky  Škoda  Superb,  jehož 
osádku tvořil jako řidič obžalovaný Ing. Jiří B. a jako spolujezdec obžalovaný Michal 
Z.,  jmenovanou rovněž převezli do garáže  v Ostravě  - Slezské Ostravě,  na ulici Na 
Burni,  kde výše uvedenou pistolí značky FN vystřelili  z bezprostřední blízkosti proti 
levé  spánkové  krajině  hlavy  poškozené,  čímž  jí  způsobili  průstřel  dutiny  lební  se 
vznikem  zlomenin  lebky  a  rozhmoždění  mozku,  tedy  poranění,  v  jejichž  důsledku 
poškozená Jarmila M. na místě samém zemřela s tím, že 
 
po  zastřelení  poškozených  jejich  těla  uložili  do  připraveného  výkopu,  tento 
obžalovaní  Lumír  M.  a  Michal  Z.  zasypali  zeminou,  bezprostředně  poté  prostor  
garáže  uzamkli, obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M. vozidlo  poškozených  zaparkovali 
u  jejich  rodinného  domu  a  v  garáži  obžalovaného  Michala  Z.  v  xxx  si  pak  rozdělili 
odcizené finanční prostředky, které použili pro vlastní potřebu, 
 
t e d y 
 
 
obžalovaní Ing. Jiří B., Lumír M. a Michal Z. 
jednak 
jiného  úmyslně  usmrtili  po  předchozím  uvážení,  spáchali  uvedený  čin  na  dvou 
osobách,  v úmyslu  získat  pro  sebe  a jiného majetkový prospěch a ve snaze zakrýt 
jiný trestný čin, 
 

pokračování 

sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
 
jednak 
jinému bez oprávnění bránili užívat osobní svobody, spáchali uvedený čin v úmyslu 
usnadnit jiný trestný čin a jako členové organizované skupiny, 
 
jednak 
bez povolení sobě opatřili a přechovávali střelnou zbraň, 
 
 
obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M. 
jednak 
neoprávněně vnikli do obydlí jiného a užili při činu násilí, 
 
 
 
č í m ž    s p á c h a l i 
 
 
 
obžalovaní Ing. Jiří B., Lumír M. a Michal Z. 
jednak 
zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) trestního 
zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, 
 
jednak 
zločin  omezování  osobní  svobody  podle  §  171  odst.  1,  odst.  2,  odst.  3  písm.  a) 
trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, 
 

pokračování 

sp.zn. 30T 1/2014 
 
jednak 
přečin  nedovoleného  ozbrojování  podle  §  279  odst.  1  trestního  zákoníku,  ve  formě 
spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, 
 
obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M. 
jednak 
přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, 
ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku,  
 
a   z a    t o   s e    j i m    u k l á d á 
 
 
obžalovanému Ing. Jiřímu B.  
 
podle  §  140  odst.  3  tr.  zákoníku  za  použití  §§  43  odst.  1,  54  odst.  2  tr.  zákoníku 
úhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání 27 (dvacetsedm) let, 
 
podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro účely výkonu trestu odnětí svobody 
zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou,  
 
 
obžalovanému Lumíru M. 
 
podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití §§ 43 odst. 1, 54 odst. 3 písm. a), písm. b) 
tr. zákoníku úhrnný výjimečný trest odnětí svobody na  d o ž i v o t í,  
 
podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se pro účely výkonu trestu odnětí svobody 
zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou,  

pokračování 

sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
podle  §  54  odst.  4  tr.  zákoníku  se  doba  výkonu  trestu  ve  věznici  se  zvýšenou 
ostrahou pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává,  
 
 
obžalovanému Michalu Z. 
 
podle  §  140  odst.  3  tr.  zákoníku  za  použití  §§  43  odst.  1,  54  odst.  2  tr.  zákoníku 
úhrnný výjimečný trest odnětí svobody v trvání 30 (třicet) let,  
 
podle §  56  odst.  2 písm.  d)  tr.  zákoníku  se  pro  účely  výkonu  trestu  odnětí  svobody 
zařazuje do věznice se zvýšenou ostrahou,  
 
 
 
 
podle § 228 odst. 1 tr.ř. jsou obžalovaní Ing. Jiří  B., Lumír M. a Michal Z. p o v i n n i  
společně a nerozdílně zaplatit poškozeným, a to: 
 
Ladislavu K., nar. xxx, trvale  bytem xxx,  
  škodu ve výši 175.000,- Kč
Věslavu M.,  nar. xxx,  trvale bytem  xxx, škodu ve výši 175.000,- Kč,  
- manželům  Renátě B., nar. xxx, a  Lukáši B., nar. xxx,  
  společně trvale bytem xxx, škodu ve výši 22.564,- Kč,  
Renátě B., nar. xxx,  trvale  bytem  xxx,  
  škodu ve výši 746.273,- Kč, 
 

pokračování 

sp.zn. 30T 1/2014 
 
podle § 229 odst. 1 tr.ř. se poškozený Milan J., nar. xxx, trvale bytem xxx,  o d k a 
z u j e  se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních,  
 
podle § 229 odst. 2 tr.ř. se poškození manželé Renáta B., nar. xxx, a Lukáš B., nar. 
xxx,  o d k a z u j í  se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech 
občanskoprávních. 
 
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
Důkazní  řízení  v této  věci  bylo  provedeno  v rozsahu,  které  umožnilo 
nalézacímu  soudu  zjištění  skutkového  stavu  věci,  o  němž  nejsou  důvodné 
pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí (§ 2 odst. 5 
tr.ř.).  
Obsah  provedených  důkazů  byl  soudem  hodnocen  v souladu  s požadavky 
upravenými  v ustanovení  §  2  odst.  6  tr.ř.  V rámci  dokazování    se  nalézací  soud 
zaměřil  zejména  na  zjištění,  zda  se  stal  skutek,  ve  kterém  jsou    spatřovány  dle 
obžaloby  trestné  činy,  zda  tento  skutek  spáchali  obžalovaní,  případně  z jakých 
pohnutek. Rovněž bylo nutno dokazovat podstatné okolnosti mající vliv na posouzení 
výše  škodlivosti  dle  ustanovení  §  12  odst.  2  tr.  zákoníku,  podstatné  okolnosti 
k posouzení osobních poměrů pachatelů a podstatné okolnosti umožňující stanovení 
následků  a  výši  zkrácené  daně  způsobené  trestnými  činy.  V neposlední  řadě  bylo 
nutno dokazovat okolnosti, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání 
(§ 89 odst. 1 písm. a-f) tr.ř.). Důsledkem shora uvedeného postupu jsou skutková 
zjištění popsaná ve skutkové části tohoto rozsudku, na což nalézací soud v plné míře 
odkazuje.  
 
 
V souvislosti se zahájením trestního stíhání, jež má velmi důležité důsledky 
pro  samotného  obviněného,  je  nutno  rozlišovat:  a)  účinnost  usnesení  o  zahájení 
trestního  stíhání  z hlediska  počátku  vyšetřování,  b)  účinnost  ve  vztahu  
k obviněnému.  Ad a) je nesporné, že usnesení o zahájení trestního stíhání je účinné 
již  od  jeho  vydání,  
neboť  zákon  proti  němu  sice  připouští  stížnost,  které  však 
nepřiznává odkladný účinek, a proto je toto rozhodnutí předběžně vykonatelné. Podle 
§  161  odst.  1  tr.ř.  se  vyšetřováním  označuje  úsek  trestního  stíhání  před  podáním 
obžaloby,    postoupením  věci  jinému  orgánu.....  Vzhledem  k tomu,  že  jde  o  úsek 
trestního  stíhání,  je  třeba  dospět  k závěru,  že  vyšetřování  jako  druhá  fáze 
přípravného řízení počíná již  vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a nikoliv 
doručením  tohoto  usnesení  obviněnému,  či  dokonce  až  právní  mocí  usnesení  o 
zahájení  trestního  stíhání.  Naproti  tomu  je  však  nutno  zdůraznit,  že  je  vyloučeno 
provádění  těch  úkonů  trestního  řízení,  kterých  se  má  zúčastnit  obviněný,  nebo 
kterých  by  se  mohl  zúčastnit  obviněný  nebo  jeho  obhájce,  ledaže  nelze  provedení 
úkonu odložit a vyrozumění o něm zajistit. Ad b) účinky usnesení o zahájení trestního 

pokračování 

sp.zn. 30T 1/2014 
 
stíhání  vůči  podezřelému  (osobě,  proti  níž  se  trestní  řízení  vede)  nastávají  až 
doručením usnesení obviněnému.  
 
 
Úkony  trestního  řízení  v této  trestní  věci  podle  §  158  odst.  3  tr.ř.  byly 
zahájeny dne 1.3.2013 tak, jak to vyplývá z příslušného záznamu policejního orgánu 
– č.j. KRPT-43263-16/TČ-2013-070372 (č.l.1), a to pro podezření ze spáchání  blíže 
nespecifikovaného trestného činu dle Hlavy II zvláštní části trestního zákoníku.  
 
 
Trestní  stíhání  osob,  na  které  byla  posléze  podána  obžaloba,  nebylo 
zahájeno ve stejnou dobu. Policejní orgán vyhotovil usnesení dle § 160 odst. 1 tr.ř. 
dne  14.3.2013,  č.j.  KRPT-43263-198/TČ-2013-070071,  na  základě  kterého  zahájil 
trestní stíhání Ing. Jiřího B., a to pro skutek, který byl právně kvalifikován jako zvlášť 
závažný  zločin    vraždy  podle  §  140  odst.  2,  odst.  3  písm.  a),  písm.  j)  tr.  zákoníku 
spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinu porušování 
domovní  svobody  podle  §  178  odst.  1,  odst.  2,  odst.  3  tr.  zákoníku,  spáchaného 
formou  spolupachatelství  podle  §  23  tr.  zákoníku.  Obviněný  Ing.  B.  citované 
rozhodnutí  převzal  dne  15.3.2013  (č.l.  762),  zvolený  obhájce  Mgr.  Tichovský  dne 
19.3.2013 (č.l. 762 v.t.). V dalším stadiu trestního řízení přípravného došlo k postupu 
dle  §  160  odst.  6  tr.ř.  tak,  jak  to  vyplývá  z obsahu  vyšetřovacího  spisu.  Policejní 
orgán  vyhotovil  usnesení  dle  §  160  odst.  1  tr.ř.  dne  14.3.2013,  č.j.  KRPT-43263-
198/TČ-2013-070071, na základě kterého zahájil trestní stíhání Lumíra M., a to pro 
skutek, který byl právně kvalifikován jako zvlášť závažný zločin  vraždy podle § 140 
odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství 
podle § 23 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 
odst.  2,  odst.  3  tr.  zákoníku,  spáchaného  formou  spolupachatelství  podle  §  23  tr. 
zákoníku.  Obviněný Lumír  M.  citované rozhodnutí převzal dne  14.3.2013  (č.l.  821), 
ustanovený obhájce JUDr. Jakubík (č.l. 826) téhož dne (č.l. 821 v.t.). I ve vztahu k již 
obviněnému  M.  došlo  v dalším  stadiu  trestního  řízení  přípravného  k postupu  dle  § 
160  odst.  6  tr.ř.  tak,  jak  to  vyplývá  z obsahu  vyšetřovacího  spisu.  Policejní  orgán 
vyhotovil  usnesení  dle  §  160  odst.  1  tr.ř.  dne  14.3.2013,  č.j.  KRPT-43263-198/TČ-
2013-070071, na základě kterého zahájil trestní stíhání  Michala Z., a to pro skutek, 
který byl právně kvalifikován jako zvlášť závažný zločin  vraždy podle § 140 odst. 2, 
odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 
23 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2, 
odst. 3 tr.  zákoníku,  spáchaného formou spolupachatelství  podle  § 23 tr.  zákoníku. 
Obviněný Michal Z. citované rozhodnutí převzal dne 14.3.2013 (č.l. 834), ustanovený 
obhájce  Mgr.  Jakovidis  (č.l.  839)  dne  14.3.2013  (č.l.  834).  I  ve  vztahu  k již 
obviněnému Z. došlo v dalším stadiu trestního řízení přípravného k postupu dle § 160 
odst. 6 tr.ř. tak, jak to vyplývá z obsahu vyšetřovacího spisu. 
 
 
Jak je patrno z úvodních pasáží odůvodnění tohoto rozhodnutí,  trestní stíhání 
obviněných  nebylo  zahájeno  současně  a  tudíž  by  mohlo  být  namítáno,  že 
výslechy  obviněných  M.  a  Z.  proběhly  dříve,  než  bylo  zahájeno  trestní  stíhání  vůči 
Ing. B., resp. za situace, kdy obviněný či jeho obhájce nemohli být přítomni výslechu 
zbylých  obviněných  a  proto  tyto  výpovědi  by  vůči  Ing.  B.    mohly  být  procesně 
neúčinné. Tento názor však nalézací soud nemůže akceptovat, kdy v této souvislosti 
je  možno odkázat  na rozhodnutí  Ústavního soudu,  sp.zn.  IV.  ÚS 1740/09 ze dne 
15.9.2011
,  který  se  touto  problematikou  zabýval.  Nalézací  soud  v detailech  na  toto 

pokračování 
10 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
rozhodnutí  odkazuje,  kdy  současně  akcentuje,  že  považuje  za  podstatné,  že 
obviněný  Ing.  B.  měl  při  zprocesňování  výpovědí  spoluobviněných,  u  kterých  bylo 
trestní  stíhání  zahájeno  dříve,  možnost  se  k těmto  výpovědím  vyjádřit,  příp. 
navrhnout  protiargumenty.  Z tohoto  pohledu  nalézací  soud  žádné  procesní 
pochybení nespatřuje.   
 
 
Ve smyslu § 2 odst. 8 tr.ř. je možné trestní stíhání před soudy jen na základě 
obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní zástupce. Veřejnou žalobu 
v řízení  před  soudem  zastupuje  státní  zástupce.  V tomto  zákonném  ustanovení  je 
vyjádřena  tzv.  zásada  obžalovací.  Tato  zásada  je  pak  promítnuta  zejména  do 
ustanovení  §  220  tr.ř.,  podle  něhož  může  soud  rozhodovat  jen  o  skutku,  který  je 
uveden  v žalobním  návrhu  s tím,  že  právním  posouzením  skutku  v obžalobě  není 
soud  vázán.  Z tohoto  zákonného  ustanovení  zcela  evidentně  vyplývá  povinnost 
soudu rozhodovat toliko o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. V rámci oné 
zásady totožnosti skutku je soud limitován podanou obžalobou pouze v tom směru, 
že  může  rozhodovat  jen  o  stejném  skutku  a  o  stejném  obžalovaném  tak,  jak  je 
uvedeno v obžalobě. Tyto meze nesmí být překročeny. V této konkrétní věci nikterak 
nebyla namítána totožnost obžalovaných, jakož i totožnost skutku. 
 
 
Na obžalované Ing. Jiřího B., Lumíra M. a Michala Z. byla podána u Krajského 
soudu  v Ostravě  dne  8.1.2014  obžaloba  státního  zástupce  Krajského  státního 
zastupitelství  v Ostravě,  sp.zn.  1  KZV  10/2013,  kdy  tato  trestní  věc  je  vedena  u 
Krajského  soudu  v Ostravě  pod  sp.zn.  30T  1/2014,  a  to  pro  skutek,  ve  kterém  je 
spatřováno  spáchání  velmi  závažné  trestné  činnosti,  jež  byla  kvalifikována 
v obžalobě  jako  zvlášť  závažný  zločin  vraždy  podle  § 140  odst.  2,  odst.  3  písm.  a), 
písm. j) tr. zákoníku, zločin omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 2, 
odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 
tr. zákoníku, vše ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a to ve vztahu 
k obžalovaným  Ing.  B.,  M.  a  Z.,  a  dále  ve  vztahu  k obžalovaným  Ing.  B.  a  M.  jako 
přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, rovněž 
ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.  
 
 
 
 
Při odůvodnění tohoto rozhodnutí, resp. rozsudku se soud I. stupně musel řídit 
ustanovením  §  125  odst.  1  tr.ř.,  dle  kterého  soud  stručně  vyloží,  které  skutečnosti 
vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel,  jakými úvahami se 
řídil  při  hodnocení  provedených  důkazů,  zejména  pokud  si  vzájemně  odporují. 
Z odůvodnění  musí  být  rovněž  patrno,  jak  se  soud  vypořádal  s obhajobou  a  jakými 
právními úvahami se řídil atd. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že smyslem 
tohoto  odůvodnění  není  detailně  převzít  (opsat)  výpovědi  obžalovaných,  svědků, 
znalců,  apod.,  což  však  neznamená,  že  soud  z těchto  celkových  výpovědí 
nevycházel. Pokud v tomto rozhodnutí nebude citována nějaká zpráva,  resp.  důkaz 
povahy  listinné  apod.,  pak  to  neznamená,  že  jej  nalézací  soud  nevzal  v úvahu  při 
svém rozhodování ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř.  
 
 
Vzhledem k tomu, že soud I. stupně po vyhodnocení provedeného dokazování 
ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. dospěl k závěru, že obžalovaní Ing. B., M. a Z. 
se  vytýkaného  protiprávního  jednání  dopustili  ve  formě  spolupachatelství  podle  § 

pokračování 
11 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
23  tr.  zákoníku,  je  vhodné  již  v těchto  fázích  odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  
poukázat  na  základní  zákonné  znaky  tohoto  institutu.  Byl-li  trestný  čin  spáchán  
úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jakoby 
trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Současná právní teorie i praxe zastává 
stanovisko,  že  o  společné  jednání,  ať  již  současně  probíhající  nebo  postupně  na 
sebe  navazující,  jde  tehdy,  jestliže:  a)  každý  ze  spolupachatelů  naplnil  svým 
jednáním  všechny  znaky  skutkové  podstaty  trestného  činu,  b)  jestliže  každý  ze 
spolupachatelů  svým  jednáním  uskutečnil  jen  některý  ze  znaků  skutkové  podstaty 
trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání (např. R 66/1955 a 
R  17/1982),  c)  jestliže  jednání  každého  ze  spolupachatelů  je  alespoň  článkem 
řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně 
ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém 
celku  tvoří  jeho  skutkovou  podstatu  (R  36/1973  a  R  15/1967).  U  spolupachatelství 
podle  §  23  tr.  zákoníku  se  vyžaduje  společný  úmysl  spolupachatelů  zahrnující  jak 
jejich  společné  jednání,  tak  sledování  společného  cíle  (porušení  nebo  ohrožení 
zájmu  chráněného  trestním  zákonem).  Akcentovat  je  možno,  že  společný  úmysl 
nelze  ztotožňovat  s výslovnou  dohodou  spolupachatelů,  která  není  vyžadována 
(postačí konkludentní dohoda – R 2180/1925). Každý spolupachatel si však musí být 
vědom  alespoň  možnosti,  že  jednání  jeho  i  ostatních  spolupachatelů  směřuje  ke 
spáchání trestného činu společným jednáním a být s tím pro tento případ srozuměn. 
Okolnost, že každý ze spolupachatelů sledoval při společném jednání svůj prospěch, 
nevylučuje,  aby  úmysl  byl  všem    společný,  zvláště,  když  každý  svým  přispěním 
napomáhal  činnosti  ostatních.  Společenská  škodlivost  spolupachatelství  zahrnuje 
vedle  společného  jednání  také  skutečnost,  že  spolupachatelé  jsou  vědomím 
společné trestné činnosti navzájem posilování při jejím páchání. Jak již bylo uvedeno, 
při  spolupachatelství  se  čin  každého  ze  spolupachatelů  posuzuje  tak,  jako  by  ho 
spáchal  sám,  každému  spolupachateli  se  tak  přičítá  celý  rozsah  spáchaného  činu 
včetně celého následku, resp. účinku, pokud byly způsobeny společným jednáním a 
vztahoval  se  k nim  společný  úmysl.  Shora  uvedené  má  zejména  význam  v těch 
případech, kde si spolupachatelé svoji trestnou činnost rozdělili tak, že každý provedl 
jen část této společné trestné činnosti, nebo jen někteří ze spolupachatelů trestný čin 
dovršili.  V takovém  případě  se  každému  spolupachateli  přičítá  celý  následek,  resp. 
účinek jejich společného jednání.  
 
Následně soud přistoupí k rozboru výpovědí obžalovaných.  
 
Obviněný Ing Jiří B. ve své prvotní výpovědi, k níž došlo dne 29.4.2013 (č.l. 
934 – 950), ke své osobě uvedl, že se po zdravotní stránce cítí v pořádku, není pod 
vlivem  léčiv,  či  látek,  které  by  mohly  ovlivnit  jeho  výpověď.  Alkohol  užívá 
příležitostně,  omamné  a  psychotropní  látky  nikdy,  v  minulosti  nebyl  léčen  ze 
závislosti na alkoholu. Byl držitelem oprávnění k držení střelné zbraně, v současnosti 
však již není a zbraň nevlastní. K osobě poškozeného Zbigniewa M. sdělil, že tohoto 
zná  20  let,  a  to  od  „vidění“,  z  místa    bydliště,  nijak  se  však  nestýkali  a  vůči  němu 
neměl  žádné  finanční  závazky.  Poškozenou  Jarmilu  M.  neznal  vůbec.  Se 
spoluobviněným Lumírem M. se seznámil dne 17.2.2013. Spoluobviněného Michala 
Z.,  kterého  považuje  za  kamaráda,  zná  asi  20  let.  Společně  v  minulosti    páchali 
trestnou činnost, za kterou byli v roce 2004 odsouzeni. 

pokračování 
12 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
K samotné věci sdělil, že řekne pravdu. Koncem ledna tohoto roku mu na Slovensko 
zavolal obviněný Michal Z. s tím, že s ním potřebuje hovořit. Řekl mu, že má velkou 
věc jak přijít k penězům a jestli se chce na tom zúčastnit. Protože s tímto návrhem 
souhlasil, obviněný Michal Z. mu dále řekl, že se jedná o poškozeného, kterého chce 
s dalším komplicem oloupit, přičemž by potřebovali třetího. Nakonec obviněný Michal 
Z. dodal, že je jasné, že poškozeného musí potom zabít. Dne 17.2.2013 se sešli v Z. 
garáži, kde mu byl představen obviněný Lumír  M., který se tehdy sám rozpovídal o 
své trestní minulosti. Měl z něj dojem, že je to člověk, který se ničeho nebojí a před 
ničím  se  nezastaví.  Ve  zmíněné  garáži  pak  domluvili  všechny  podrobnosti.  K 
přepadení  obviněný  Michal  Z.  říkal,  že  to  má  už  vymyšlené  od  loňského  roku, 
přičemž    Lumír  M.  o  tomto  měl  údajně  vědět  od  ledna  2013.  Obviněný  Jiří  B.  dále 
uvedl, že „předem jsme  věděli, že oba ty lidi musíme zabít, myslím tím manželé M.“ 
(č.l. 938).  Tuto činnost měl na starosti obviněný Lumír M., což se předem dohodlo. 
Jmenovaný řekl, že s tím nemá žádný problém a že to udělá třeba krumpáčem. Sám 
mu tedy navrhl, jestli by nebyla lepší pistole, s čímž obviněný Lumír M. souhlasil. Měl 
(myšleno  Ing.  B.)  schovanou  belgickou  poloautomatickou  pistoli  značky  FN,  ráže 
7,65  mm,  se  zásobníkem  na  6  nebo  7  nábojů,  zbraň  byla  zcela  funkční,  nijak 
neupravená. Náboje v ní byly zcela běžné, nijak neupravené, značka Sb. Pouze se 
snad  mohlo  jednat  o  poloplášťové  střely.  Původně  byla  stříbrná,  ale  nyní  už,  s 
ohledem  na  svůj  věk  přes  sto  let,  šedá.  Následně  se  domluvil  plán  akce,  tedy 
konkrétně to, že obviněný Michal Z. vyláká poškozeného do své garáže v Bohumíně 
a tam ho přemůžou. Kdo konkrétně jej přemůže, to naplánováno nebylo, aktivně se k 
tomu  stavěl  obviněný  Lumír  M.  Obviněný  Michal  Z.  měl  také  za  úkol  pronajmout 
nějakou  garáž,  kde  by  schovali  mrtvá  těla.  Posledně  jmenovaný  skutečně  přes 
internet  zajistil garáž,  kde se těla  našla, tedy  v Ostravě,  na ulici Na  Burni.  Připravit 
garáž měl za úkol obviněný Lumír M., kdy příprava spočívala v tom, že vykope jámu, 
kde  se  těla  uloží.  Podrobnosti  ohledně  výkopu  jámy  však  neví.  V  garáži  samotné, 
přestože ji viděl na internetu, byl až v den události, zda se vybíralo z více garáží, to 
neví.  Dále  měl  obviněný  Michal  Z.  koupit  paralyzér  pro  obviněného  Lumíra  M.,  jež 
měl sloužit k přemožení poškozeného. Zakoupili jej v bývalé Lověně na Kuřím rynku 
v  Ostravě.  Po  zpacifikování  poškozeného  měl  být  podle  plánu  převezen  do  garáže 
v Ostravě,  kde  jej  měl  obviněný  Lumír  M.  zastřelit,  načež  měli  odjet  do  domu 
poškozených a hledat peníze,  kde mohlo být  1 až 3 miliony.  Potom měli odvézt  do 
garáže v Ostravě i poškozenou a zde ji zastřelit, což měl provést obviněný Lumír M. 
V bohumínské garáži u Z. měly být následně rozdělené peníze. Dne 27.2.2013 přijel 
ze Slovenska v 17:00 hodin  do  Z. garáže,  kde si plán potvrdili, načež odjel  zpět  na 
Slovensko. Opět přijel dne následujícího, tj. 28.2.2013, kolem 17:00 hodin do garáže 
v Bohumíně. Průběh akce pak byl prakticky totožný s plánem. On sám měl oblečené 
černé  tenisky,  rifle  a  koženou  bundu.  Připravené  měl  černé  kožené  rukavice  a 
pletenou  kuklu  se  třemi  otvory.  Obviněný  Michal  Z.  měl  tenisky  a  maskáčový 
komplet.  Obviněný  Lumír  M.  měl  rovněž  tenisky,  šedé  šusťákové  kalhoty,  bundu 
Parker  s  kapucí,  bílou  čepici  a  černé  kožené  rukavice.  Poškozený  do  bohumínské 
garáže dorazil kolem 17:30 hodin. Obviněný Michal Z. měl na stole rozložené papíry, 
které  chtěl  s  poškozeným  řešit,  přičemž  obviněný    Lumír  M.  byl  s  ním  v  garáži, 
protože  se  znali.  Sám  čekal  venku  schovaný  u  garáže.  Asi  po  50  minutách  čekání 
uslyšel  přijet  auto  s  tím,  že  předpokládal,  že  to  je  poškozený.  Po  dalších  cca  4 
minutách na něj zavolal obviněný Michal Z., že má jít do garáže. Když do ní dveřmi 
vstoupil,  poškozený  už  ležel  na  břiše  na  zemi,  na něm  klečel  obviněný  Lumír  M.  a 
zároveň slyšel praskání paralyzéru. Následně mu obviněný Lumír M. spoutal za zády 
ruce  pouty  a  on  sám  použil  připravenou  lepicí  pásku,  kterou  dvakrát  obtočil  kolem 

pokračování 
13 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
kotníků  poškozeného.  Zda  došlo  k  nějakému  zápasu,  to  neviděl.  Poškozený  nebyl 
viditelně poraněn, jen po použití paralyzéru byl takový omráčený. Obviněný Lumír M. 
nejprve  zacouval  do  garáže  s  autem  poškozeného,  načež  s  poškozeným  nějakou 
dobu hovořil. Říkal mu, že ho musí odvézt do Polska a že ho předají nějakým lidem, 
za což dostanou 750 000,- Kč. Poškozený na to sdělil, že mu dá 1.000.000,- Kč, když 
ho  pustí.  Všichni  tři  spoluobvinění  také  hledali  v  garáži  ledvinku,  kde  měl  mít 
poškozený  peníze  a  doklady.  Tu ovšem  nenašli.  Potom  poškozeného  s  obviněným 
Lumírem  M.  naložili  do  zavazadlového  prostoru  vozidla  poškozeného.  Hlavu  měl 
opřenou  o  levou  část  kufru,  nohy  o  pravou  část  kufru.  Obviněný  Michal  Z.  jej  pak 
odvezl terénní Toyotou k nemocnici, kde nasedl do svého Superbu a poté se vrátili 
pro M., který seděl v autě poškozeného a vyrazili do Ostravy. První vyjel on (myšleno 
Ing.  B.)  v  Superbu,  za  ním  obviněný  Lumír  M.  v  Renaultu  poškozeného  a  poslední 
obviněný  Michal  Z.  v  terénní  Toyotě.  Podle  předchozí  dohody  obviněný  Michal  Z. 
zaparkoval na parkovišti u Restaurace U Zvonu a přesedl si k němu do Superbu na 
sedadlo  spolujezdce.  Obviněný  Lumír  M.  zatím  čekal  na  autobusové  zastávce  u 
benzínové pumpy ve Vrbici. Následně ho předjel  a on za Superbem pokračoval. Jeli 
v  podstatě  hlavní  cestou  pod  stadiónem  Bazaly.  Po  příjezdu  k  ostravské  garáži 
obviněný  Michal  Z.  vystoupil,  obviněný  Lumír  M.  za  nimi  zastavil  a  on  sám  objel 
jedno bezpečnostní kolo podél garáží. Když se vrátil zpět, byl Renault poškozeného 
již  nacouvaný  před  vrata  garáže  a  poškozený  byl  uvnitř  garáže,  kam  ho  sám  dal 
obviněný Lumír M. Tentýž spoluobviněný mu také řekl, aby mu dal pistoli, a proto do 
hlavně pistole zasunul jeden náboj a tuto  spoluobviněnému předal. Obviněný Lumír 
M. vstoupil sám do rozsvícené garáže a zavřel dveře. Obviněný Michal  Z. hlídal asi 
30 metrů od garáže. Po zavření dveří M. se ozval výstřel, který ale nebyl nijak zvlášť 
hlasitý. Za půl minuty vyšel obviněný Lumír M. ven a zavřel dveře, byl čistý,  bez krve 
na  oděvu  a  zbraň  mu  vrátil  zpátky.  Co  se  týče  nábojnice,  tak  ta  musela  zůstat  na 
místě činu. On a obviněný Michal Z. měli každý jeden nový telefon, včetně SIM karet, 
pořízených pouze pro tuto akci. Podle dohody obviněný Michal Z. jel do své hospody 
xxx, své auto nechal na parkovišti u restaurace U Zvonu a přesedl si k obviněnému 
Lumíru M. na místo spolujezdce. Následně odjeli k domu poškozených. Zajeli autem 
až  k  bočnímu  vchodu  do  domu,  kde  se  pokoušel  klíči  nalezenými  u  poškozeného 
otevřít  vstupní  dveře  do  domu,  což    se  mu  ale  nepodařilo.  Ke  dveřím  však  přišla 
poškozená a otevřela je sama, asi se domnívala, že se vrací poškozený M. Posléze 
vše  proběhlo  velmi  rychle,  on  v podstatě  celou  dobu  klečel  na  zemi,  když  se 
pokoušel  odemknout,  a  proto  se  na  poškozenou  vrhl  obviněný  Lumír  M.,  který  ji 
během  několika  sekund  přemohl  a  povalil  na  zem.  Zůstala  ležet  na  podlaze  ve 
vstupní  místnosti,  kde  ji  obviněný  Lumír  M.  spoutal  lepící  páskou.  Také  jí  dal  přes 
ústa pásku, aby nekřičela. Potom prohledali dům, byl ve všech místnostech a snažil 
jsem  se  najít  finanční  hotovost,  což  se  mu  nepodařilo.  Mezitím  obviněný  Lumír  M. 
našel  peníze  ve  vstupní  místnosti,  neví  o  jakou  částku  se  jednalo.  Ve  stejné  
místnosti našel tašku velikosti asi formátu A5, uloženou na skříni, ve které byly další 
bankovky  a  mince.  Obviněný  Lumír  M.  se  ptal  poškozené,  kde  jsou  další  peníze, 
jmenovaná, byť měla pásku, tak jí bylo rozumět. Řekla, že peníze se nachází u pana 
K. a že doma nejsou. Pak podle plánu odpojil počítač ve  vstupní místnosti, neboť se 
tam  mohly  nahrávat  záběry  z  kamerového  systému.  Při  prohlídce  obýváku  našel 
zapnutý  monitor,  na  kterém  byl  obraz  složený  ze  čtyř  obrázků  snímaných  čtyřmi 
kamerami.  Tam  také  objevil  záznamové  zařízení,  které  odpojil  a  vzal  s  sebou.  V 
domě se takto zdrželi asi 20 minut. Po ukončení prohlídky nejprve naložili na zadní 
sedadla  vozidla  poškozeného  věci,  které  z  domu  vzali  a  poté  uložili  do  kufru 
poškozenou  stejným  způsobem  jako  poškozeného.  V  té  době  si  na  poškozené 

pokračování 
14 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
nevšiml žádných poranění, byla živá a obviněný Lumír M. jí přitom říkal, že ji odvezou 
za  poškozeným.  Posléze  zatelefonoval  obviněnému  Michalu  Z.,  že  může  vyjet  z 
hospody xxx, směr Ostrava. Potkali se opět na parkovišti u restaurace U Zvonu, kde 
obviněný  Michal  Z.  odstavil  své  auto  a  nasedl  k  němu    na  místo  spolujezdce.  Do 
Ostravy  jeli  stejnou  cestou  jako  poprvé.  U  ostravské  garáže  obviněný  Michal  Z. 
vystoupil a on sám zase udělal kolečko kolem garáží. Následně zastavil u garáže a 
tentokrát  pomohl  obviněnému  Lumíru  M.  zanést  poškozenou  dovnitř.  Tam  poprvé 
viděl  výkop,  ve  kterém  na  zádech  ležel  poškozený.  Na  hlavě  měl  pletenou  čepici, 
nasazenou  až  po  bradu.  V  okolí  hlavy  byla  krev,  hlava  směřovala  k  zadní  stěně 
garáže,  nohy  směrem  ven.  Byl  určitě  mrtvý.  Poškozenou  položili  vpravo  u  vstupu. 
Obviněný Lumír M. ho poslal pro pistoli, kterou opět nabil jedním nábojem a zatímco 
obviněný Michal Z. hlídal venku, vstoupil do garáže a zavřel zevnitř dveře. Otočil se 
čelem  ke  dveřím,  aby  to  neviděl,  načež  se  ozval  výstřel,  který  byl  hodně  hlasitý. 
Potom viděl, jak obviněný Lumír  M. chytil poškozenou za paže a hodil ji do té díry, 
poškozená  ležela  u  hromady  hlíny  a  obviněný  Lumír  M.  jí  přiložil  pistoli  zřejmě  k 
pravému spánku, a to úplně natěsno. Samotný výstřel neviděl, neboť se otočil.   Po 
střelbě  vzal  pistoli  a  šel  ven.  Mezitím  do  garáže  přišel  obviněný  Michal  Z.  Bylo 
dohodnuto,  že  druhý  den,  v  pátek  ráno,  v  rámci  svých  pracovních  povinností  tam 
přijede  obviněný  Lumír  M.,  všechno  zaháže  hlínou  a  zabetonuje  a  zbytek  hlíny 
odveze v připravených pytlích. Byl toho názoru, že ta garáž by měla zůstat zamčená 
navždy,  zbylí  spoluobvinění  byli  jiného  názoru,  tj.  že  by  se  měla  pronajmout. 
Obviněný  Michal  Z.  tedy  vešel  dovnitř  a  zavřel  za  sebou  dveře.  Jelikož  delší  dobu 
nikdo nevycházel, šel  se podívat, co tam dělají    a následně viděl, jak  oba  zahazují 
lopatami  díru  v  garáži.  Řekl  jim,  jestli  se  nezbláznili,  že  musí  odjet  pryč  a  ať  toho 
nechají. Má zato, že těla již nebyla vidět. Větší část hlíny ovšem byla ještě nahoře. 
Na parkovišti u restaurace U Zvonu přeložil z Renaultu poškozeného všechny věci do 
kufru  svého  auta.  S  obviněným  Lumírem  M.  měl  za  úkol  vrátit  to  auto  k  domu 
poškozených a to proto, aby vypadalo věrohodně, že se ztratili. Obviněný Lumír  M. 
autem zajel k domu poškozených, následně nastoupil do Superbu a společně odjeli 
do bohumínské garáže, přičemž zaparkovali u nemocnice. Jakmile dorazil do garáže 
i obviněný Michal Z., otevřeli nalezenou tašku, kde byly pouze dva balíčky, každý v 
hodnotě  100.000,-  Kč,  přičemž  se  jednalo    o  prostředky,  které  našel  M.  Zbytek,  tj. 
30.000,-  Kč,  bylo  v tisícikorunových  bankovkách  a  jiných  nominálních  hodnotách, 
dále se v ní nacházely ještě různé bankovky eura  v hodnotě asi 200 EUR a asi 100 
zlotých,  na  dně  byly  mince,  které  rozdělil  na  tři  stejné  hromádky.    Z  tak  malého 
množství  peněz  byli  všichni  zklamáni.  Obviněný  Michal  Z.  mezitím  rozpočítával 
peníze  a  také  dělal  tři  hromádky.  Dal  pouze  bokem  peníze,  které  investoval  do 
přípravy té akce, tj. asi 10.000,- Kč. Pak obviněnému Michalu Z. zbylí spoluobvinění 
dali  díl  na  zakoupení  ostravské  garáže,  každý  9.000,-  Kč.  Jakmile  si  vzal  svůj  díl, 
rozloučil se a odjel na Slovensko. Obviněný Ing. B. dále dodal, že chtěli ještě udělat 
falešnou stopu, kdy Michal Z. si koupil v Polsku telefonní kartu, přičemž když odjížděl 
na Slovensko, tak mu obviněný Michal Z. zavolal na telefon poškozeného, který měl 
u  sebe.  Po  ukončení  tohoto  telefonátu  mobil  zničil.  Toto  provedl  za  Karvinou, 
směrem  na  Český  Těšín.  Co  se  týče  věcí,  které  se  použily,  mimo  oblečení 
spoluobviněných,  tak  ty  odvezl  na  Slovensko  a  hodil  je  v  práci,  včetně  zbraně,  do 
indukční  pece,  v  níž  se  taví  kov.  Zbylých  8  nábojů  vyhodil  někde  do  řeky  na 
Slovensku.  Obviněnému  Lumíru  M.  dal  slzný  sprej,  aby  vystříkal  vnitřek  vozidla.  K 
dotazům dále uvedl, že o hydroxidu sodném neví nic. Lepící pásky kupoval obviněný 
Michal  Z.  v  Baumaxu  na  klubovou  kartu,  u  čehož  byl.  Pásku  přes  ústa  dali  pouze 
poškozené,  nikoliv  poškozenému,  jmenovaná  měla  u  sebe  telefon,  který    pak 

pokračování 
15 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
obviněný  Lumír  M.  zahodil  v  garáži,  zřejmě  do  toho  výkopu.  Obviněný  Michal  Z. 
spěchal  na  provedení  akce  z  toho  důvodu,  neboť  potřeboval  hodně  peněz. 
Jmenovaný  spoluobviněný  zůstal  dle  dohody  v  restauraci  xxx,  neboť  chtěl  takto 
získat  alibi.  Telefon  poškozeného  měl  u  sebe  od  okamžiku  zpacifikování 
poškozeného v bohumínské garáži. Zůstal u něj až do okamžiku, kdy ho v Karviné 
vypnul. Pak ho zničil na Slovensku. Neviděl, v jaké poloze poškozená ležela v jámě, 
jen slyšel dopad těla. Pokud se jedná o dobu setrvání u garáže v Ostravě, pak druhý 
příjezd  byl  delší,  připadalo  mu  to  nekonečné,  ale  řádové  to  bylo  v  minutách.  Kuklu 
použil u pacifikace poškozeného a dále při vniknutí do domu poškozených, v garáži v 
Ostravě ji už neměl. Obviněný Lumír M. říkal, že se maskovat nemusí, že to nebude 
potřebovat.  Měl  samozřejmě  kšiltovku  a  kapuci,  ale  kuklu  nikoliv.  On  sám  se 
maskoval  z  toho  důvodu,  protože  si  myslel,  že  by  to  mohlo  dopadnout  ještě  jinak, 
tedy  že  by  ti  lidé  nemuseli  zemřít.  Po  spáchání  skutku  byl  v  kontaktu  pouze  s 
obviněným Michalem Z., s nímž si telefonoval. Jednalo se ale o běžnou konverzaci, o 
události nehovořili. Důvodem pro účast na celé akci byla z jeho strany chamtivost. Žil 
sice  od  výplaty  k  výplatě,  ale  finanční  problémy  neměl.  U  sebe  měl  pouze  jednu 
pistoli, která byla bez jakýchkoliv úprav, bez tlumiče. Domnívá se, že obě nábojnice 
by měly zůstal logicky na místě činu, že by je někdo sbíral, či s nimi manipuloval, to 
neviděl. Obviněný Lumír M. neměl s řízením Renaultu poškozeného žádné problémy. 
Jen mu během jízdy svítily pouze parkovací světla. Během akce došlo jen ke dvěma 
nepodstatným odchýlením od původního plánu. To první bylo, když přejel  (myšleno 
Ing.  B.)  parkoviště,  kde  se  přesedalo.  Druhé  nastalo  v  okamžiku,  kdy  při  cestě  do 
domu poškozených odbočili dříve. Kdo odemykal ostravskou garáž v prvním případě, 
to neví,  ve druhém odemykal i  zamykal obviněný Lumír  M.  Když se dne 17.2.2013 
připravovali, obviněný Lumír M. říkal obviněnému Michalu Z., že kdyby to nevyšlo a 
posledně  jmenovaný  mluvil,  tak  si  to  obviněný  Lumír  M.  odsedí  a  pak  ho  zabije.  V 
případě  poškozeného  použili  po  předchozí  dohodě  látku,  kterou  mu  vpíchli  do  žíly. 
Sám poškozeného držel a obviněný Lumír M. mu ji vpíchl do žíly na paži ruky, které, 
to  neví.  Neví  ani,  jak  se  látka  jmenovala  a  zda  účinkovala.  Poškozeného  měla 
omámit. Na volném listu papíru, který tvoří přílohu protokolu, načrtl postavení vozidel 
u ostravské garáže. Obviněný Michal Z. stál na rohu lesíku, na pozemní komunikaci. 
Při hledání poškozených policií měl obviněný Michal Z. uvádět, že od něj poškozený 
odjel. Proto také jel během skutku do hospody, aby měl alibi. Finanční částku ve výši 
60.000,- Kč, kterou trestným činem získal, použil pro vlastní potřebu. 
 
 
Obviněný  Ing  Jiří  B.  v rámci  vazebního  zasedání  konaného  dne  12.4.2013 
(č.l. 810 – 811) se vyjádřil toliko ke své osobě, nikoliv k věci.  
 
Následně obviněný Ing. Jiří B. vypovídal dne 24.7.2013 (č.l. 954 – 957), kdy 
se nejdříve vyjádřil k výpovědím svědků Lukáše B. a Renáty B., ke kterým mj. uvedl, 
že on osobně v bytě poškozených manželů  M. trezor nenašel ani neviděl. Není mu 
proto  jasné,  kde  tito  jmenovaní  svědci  přišli  k  sumě  1.500.000,-  Kč,  kterou  měli  z 
domu  odcizit.    Dále  uvedl,  že  jeho  spolupachatelé  měli  již  před  akcí  nachystaný 
hydroxid, kterým chtěli těla polít. On ale trval na tom, aby se tato věc neuskutečnila, 
protože to nemá smysl používat, když už jsou mrtví. Kdo s hydroxidem přišel, to neví. 
Spoluobvinění  mu  ale  řekli,  že  těla  polijí  tak,  aby  je  nikdo  nepoznal.  V  průběhu 
měsíce ledna nebo února letošního roku byl také kontaktován obviněným Michalem 
Z.,  aby  zakoupil  na  Slovensku  paralyzér,  který  potřeboval  obviněný  Lumír  M. 
Nakonec se však paralyzér kupoval v Ostravě. K dotazům  policejního komisaře pak 

pokračování 
16 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
uvedl, že zbraň, která byla použita k zavraždění poškozených, byla natažena, náboj 
byl v nábojové komoře a byla připravena ke střelbě. V zásobníku žádný náboj nebyl. 
Protože obviněného Lumíra M. neznal, žádný další náboj mu nedával, neboť nechtěl 
skončit jako třetí. Obviněný Lumír M. chtěl po něm zbraň už před odjezdem z garáže 
v Bohumíně. On mu ji však nedal, protože první, co mu spoluobviněný řekl, bylo to, 
že  kdyby  jej  zastavili  policisté,  tak  mu  je  jedno,  jestli  tam  dá  dva,  nebo  tři  lidi. 
Spoluobviněnému nic k manipulaci se zbraní nevysvětloval, předpokládal, že to zná. 
Následně  mu  byla  předložena  kniha  s  různými  typy  zbraní,  ve  které  s 
pravděpodobností  na  99  %  označil  zbraň  vyobrazenou  na  straně  169,  pod  pozicí 
číslo 29.1 (viz příloha k výslechu – č.l. 961). Jednalo se o zbraň ráže 7,65 značky FN. 
Byla  plně  funkční  a  bez  úprav,  rovněž  střelivo  bylo  bez  úprav.  Žádnou  další  zbraň 
neměl.  Když  se  k  činu  připravovali,  tak  mu  obviněný  Lumír  M.  řekl,  že  poškozené 
chce zabít krompáčem. Zbraň mu dal tedy proto, že podle jeho názoru byla vhodnější 
pistole. 
 
Obviněný  dále  dne  4.8.2013  (doručeno  7.8.2013)  policejnímu  orgánu 
písemně  sdělil  (č.l.  916  –  916  v.t.),  že  během  vyšetřovaného  jednání  telefonoval 
pouze jedenkrát, a to spoluobviněnému Michalu Z. z domu poškozených s tím, že má 
vyjet  směrem  na  Ostravu.  Není  tedy  pravdou  tvrzení  spoluobviněného  Lumíra  M., 
podle  něhož  během  inkriminované  doby  několikrát  telefonoval  a  bylo  mu 
telefonováno.  Dále  uvedl,  že  spoluobviněný  Lumíra  M.  vypovídá  pravdu  ohledně 
předmětu odhozeného do lesíku u garáže v Ostravě – Slezské Ostravě. Jedná se o 
drobný,  blíže  nespecifikovaný  předmět,  vyrobený  se  dvou  různých  kovů,  přičemž 
pokud se tento předmět podaří nalézt, bude zjištěno, kdo střílel. 
 
Naposledy v řízení přípravném se vyjádřil dne 26.9.2013 obviněný Ing. Jiří B. 
(č.l. 962 – 964), kdy v úvodu výslechu vyjádřil souhlas s účastí u rekonstrukce. Dále k 
věci uvedl pouze tolik, že v době, kdy se nacházel v domě poškozených, telefonoval 
pouze jednou, a to obviněnému Michalu Z., aby vyjel z restaurace xxx do Ostravy. K 
drobnému předmětu, který měl vyhodit do lesíka naproti  garáži ve Slezské Ostravě 
dodal, že v danou chvíli se k tomu nechce blíže vyjadřovat. 
 
 
Během rekonstrukce provedené dne 28.11.2013 (viz protokol o rekonstrukci 
s přiloženou fotodokumentací a videozáznamem – č.l. 1118 – 1235) v řadové garáži 
nacházející se v Ostravě  – Slezské Ostravě obviněný názorně, v souladu se svými 
předchozími  výpověďmi,  demonstroval  činnost  svou,  jakož  i  spoluobviněných,  na  
místě činu, během jednotlivých příjezdů ke garáži. Nalézací soud považuje za nutné 
akcentovat  některé  skutečnosti.  Obviněný  Ing.  B.  připouští  existenci  zbraně 
s tlumičem  a  zejména  popisoval  jednotlivé  úkony  související  s touto  zbraní  včetně 
způsobené závady, díky které nebylo možno tuto zbraň použít. Rovněž označil místo, 
kam  měl  odhodit  náboj  vytažený  z neúčinné  zbraně  (č.l.  1193  –  1195,  foto  č.  91  – 
95).  Za  podstatné  rovněž  je  nutno  označit    prostor,  kam  dle  obviněného  Ing.  B. 
položili poškozenou M.  poté, co ji vytáhli z kufru auta (č.l. 1204 – 1205, foto č. 103 – 
105).  Obviněný  rovněž  za  pomocí  figurantů  znázornil  postavení  poškozené  v době 
střelby  obviněným  M.  a  taktéž  postavení  M.  v době  střelby  na  poškozenou  M.  (č.l. 
1207  –  1209,  foto  č.  108  –  110,  č.l.  1233  –  1234,  foto  č.  61  –  64).  Nalézací  soud 
rovněž  akcentuje, že rekonstrukce byla  zadokumentována,  jak  shora  uvedeno,  i na 
DVD,  kdy  tato  média  byla  v rámci  dokazování  u  hlavního  líčení  zprocesněna  a 

pokračování 
17 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
nalézací  soud  se  s těmito  záznamy  rovněž  seznámil  a  jejich  obsah  vyhodnotil  ve 
smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. 
 
 
Obžalovaný  Ing.  Jiří  B.  u  hlavního  líčení  k obsahu  obžaloby  mj.  uvedl,  že 
výpovědi učiněné před policejním orgánem jsou pravdivé, tyto si přečetl a dobrovolně 
je  podepsal.  Opětovně  se  vyjádřil  k osobám  spoluobžalovaných,  shodně  se  svými 
výpověďmi v řízení přípravném potvrdil,  že prvotní iniciativa související s oloupením 
poškozeného M. byla vyvinuta právě jeho kamarádem spoluobžalovaným Z. Posléze 
popisoval  schůzky  včetně  dohody,  jež  se  vztahovala  jak  k fázi  přípravné,  tak 
k samotné realizaci skutku, kdy u této dohody byli přítomni všichni tři. Nalézací soud 
konstatuje, že v zásadních,  podstatných rysech byla  výpověď obžalovaného Ing.  B. 
shodná  s jeho  vyjádřením  v řízení  přípravném.  Akcentovat  je  možno  některá  další 
vyjádření, a to zejména k dotazům soudu a stran. Ing. B. potvrdil, že během schůzky 
dne  17.2.2013  v Bohumíně  se  všichni  tři  dohodli  na  loupežném  přepadení  manželů 
M., kteří měli v rozhodné době disponovat  značnými finančními prostředky s tím, že 
si vzájemně rozdělili úlohy týkající se přípravy  a posléze samotné realizace skutku, 
kdy  součástí  dohody  byl  i  závěr  o  nutnosti  usmrcení  obou  poškozených  z důvodu 
zabránění  jejich  vyzrazení  co  by  pachatelů  po  provedení  přepadení,  kdy  zmíněné 
usmrcení  mělo  být  realizováno  zastřelením.  Nepočítali  s variantou,  dle  které  by 
v rodinném domě poškozených mohla být v rozhodné době další osoba, spoléhali na 
informace a znalost poměrů obžalovaného Z. Střelnou zbraň měl zajistit on (myšleno 
Ing. B.), kdy tento v rozhodné době disponoval dle svého vyjádření dvěma zbraněmi, 
a  to  stříbrnou  pistolí  specifikovanou  v obžalobě  ráže  7,65  mm,    druhá  pistole  byla 
černá, jednoranná s tlumičem ráže 5,56 mm. Obě zbraně včetně nábojů měl s sebou 
28.2.2013, obě byly funkční. Těsně před použitím pistole v garáži na Slezské Ostravě 
měl  obě  zbraně  položené  ve  svém  vozidle  na  zadním  sedadle  v tašce,  náboje  měl 
v kapse.  K cílenému  dotazu,  z jakého  důvodu  nepoužili  zbraň  s tlumičem,  uvedl,  že 
když  byl  vyslýchán,  odpověděl  k dotazům  státního  zástupce  na  jeho  otázku,  jestli 
v rozhodné  době  „tam  byly  dvě  zbraně“,  uvedl,  že  nebude  odpovídat,  neboť  tuto 
informaci  si  chce  nechat  k soudu.  Skutečnost,  ke  které  se  nevyjádřil,  považoval  za 
jedinou    možnost  jak  dokázat,  že  v rozhodné  době  nestřílel.  Zmíněnou  situaci  dále 
popsal  tak,  že  když  přijeli  poprvé  ke  garáži  a  M.  z této  vyšel,  požadoval  po    něm 
zbraň.  On  vytáhl  černou  zbraň  s tlumičem,  zasunul  do  ní  náboj,  přičemž  při 
„uzavírání“  náboj  poškodil.  Zbraň  otevřel  a  zmíněný  náboj  odhodil,  vzal  druhý, 
zasunul,  uzavřel  a  zkusmo  vystřelil  do  lesíku,  což  nebylo  slyšet,  neboť  jak  již  bylo 
zmíněno, zbraň byla opatřena tlumičem, avšak za této situace došlo k závadě, neboť 
náboj již nešel z komory vytáhnout, zbraň byla nefunkční a M. tudíž  požadoval zbraň 
druhou, kterou po opatření jedním nábojem mu předal. Z toho důvodu požadoval po 
policejním  orgánu  nalezení  náboje  za  situace,  kdy  M.  upozorňoval,  že  před  garáží 
s něčím manipuloval a něco odhodil. Odhazoval náboj, který byl poškozen uzávěrem 
při popsané manipulaci zbraně. Činnost se zbraní předvedl v rámci prověrky. Ing. B. 
rovněž uvedl, že v konečné fázi obě popsané zbraně na Slovensku zničil. Informace 
spoluobžalovaného  Z.  o  finanční  hotovosti  u  poškozených  M.  byla  taková,  že  tito 
v rozhodné  době  budou  disponovat  s částkou  1  –  3  mil.  Kč.  V případě,  že  by 
poškozený  M.  neřekl,  kde má  uložené  peníze,  měl  tyto  informace od  jmenovaného 
dle  předchozí  dohody  získat  M.,  neboť  tento,  jak  sám  uvedl,  měl  zkušenosti.  Z. 
v ostravské  garáži  zapojil  elektřinu,  M.  měl  připravenou  „horkovzdušnou  pistoli“  pro 
případ  event.  získávání  informací  od  poškozeného,  k čemuž  však  nedošlo. 
K opětovnému  dotazu  Ing.  B.  potvrdil,  že  v rámci  své  dohody  v souvislosti 

pokračování 
18 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
s loupežným  přepadením  poškozených  počítali  s tím,  že  v domě  poškozených  se 
bude nacházet Jarmila M., kterou rovněž budou muset usmrtit, což všichni tři předem 
věděli  a  s tímto  včetně  něj  (myšleno  Ing.  B.)  souhlasili.  Kdo  konkrétně  zakoupil 
hydroxid  sodný  (louh),  neví,  byli  to  však  spoluobžalovaní,  kteří  jej  chtěli  použít, 
s čímž  on  nesouhlasil,  neboť  mu  to  připadalo  zbytečné.  O  hydroxidu  sodném  se 
dozvěděl  zřejmě  až  když  tento  byl  zakoupen,  neboť  „v  původním  plánu  to  asi 
nezaznělo“.  Pokud byl upozorněn,  že u hlavního  líčení  v rámci svého vyjádření se 
nezmínil o použití „utišujícího prostředku“ vůči poškozenému M., pak pouze uvedl, že 
odkazuje na své vyjádření před policejním orgánem, neboť u hlavního líčení si na to 
nevzpomněl.  Pokud  se  ve  své  druhé  výpovědi  v přípravném  řízení  nezmiňoval  o 
druhé pistoli s tlumičem, pak se k této situaci již vyjádřil, bylo to záměrné, neboť „si to 
chtěl  nechat  jako  trumf“  a  chtěl  s tím  vystoupit  až  před  soudem.  Přečetl  si  totiž 
výpovědi spoluobžalovaných a zjistil, z čeho jej obviňují, přestože „to neudělal“, proto 
se  o  druhé  pistoli,  jak  již  opakovaně  uvedl  dříve,  nevyjadřoval.  Z rodinného  domu 
poškozených odnesli zhruba 230.000,- Kč, které si posléze rozdělili. Akcentoval, že 
on  sám  v rodinném  domě  poškozených  trezor  nenašel.  Pokud  byla  odcizena 
mnohem  vyšší  částka,  mohl  to  udělat  M.,  event.  ten  člověk,  který  vlezl  dovnitř  do 
domu  první  rozbitým  oknem  po  spáchání  akce.  Dle  tvrzení  Z.  trezor  v domě 
poškozených měl být, byli připraveni na to, že jej buď otevřou na místě samém nebo 
odnesou, avšak jak již uvedl, nenalezli jej. V další části své výpovědi obžalovaný Ing. 
B.  opětovně  rozvíjí  svou  teorii,  proč  se  dříve  nezmínil  o  zbrani  s tlumičem,  na  což 
soud  odkazuje.  K cílenému  dotazu,  ve  kterých  dnech  v únoru  2013  přijížděl  ze 
Slovenska do ČR, uvedl, že si pamatuje na termíny 17.2., 27.2., 28.2.2013, připouští 
i možnost 22.2.2013, avšak na tuto návštěvu si nepamatuje. Rovněž si nepamatoval, 
že  by  přepadení  poškozených  bylo  naplánováno  již  na  22.2.2013.  Základní 
podmínka  realizace  jejich  dohody  byla  v tom,  že  poškozený  na  žádost  Z.  přijde  do 
jeho  garáže,  což  znamená,  že  bez  této  „spolupráce  poškozeného“  nebylo  možno 
jejich dohodu realizovat. Připustil, že paralyzér se Z.  mohli zakoupit 22.2.2013. Proč 
požadovali spoluobžalovaní  Z.  a  M.  jeho spolupráci vysvětlil tím,  že  Z.  konstatoval, 
že do domu poškozených jít nemůže, neboť v této ulici bydlí jeho tchán a on, i kdyby 
byl maskovaný kuklou,  mohl by být rozpoznán s ohledem na jeho charakteristickou 
postavu.  Proto  Ing.  B.  jako  třetího  hráče  potřebovali.  Když  vstoupil  do  bohumínské 
garáže  u  Z.,  poškozený  M.  již  ležel  na  břiše  a  na  zádech  mu  klečel  M.  Slyšel 
v činnosti  paralyzér,  ruce  měl  poškozený  spoutané  za  zády.  Jak  před  domem 
poškozených  M.,  tak  uvnitř  byl  maskován  kuklou.  Po  vstupu  dovnitř  do  domu 
poškozených  M.  zůstal  v místnosti,  kde  byla  pracovna  M.  a  kde  se  posléze  objevil 
trezor,  kdy  v těchto  místech  ležela  i  poškozená.  On  se  pohyboval  po  celém  obydlí. 
Samotný výstřel ze zbraně, kterou držel v ruce M. v ostravské garáži, vůči poškozené 
neviděl, avšak viděl, jak ji tento „přiložil zbraň k hlavě“. On sám neměl obavy z použití 
zbraně M. vůči jeho osobě, neboť v té době mu věřil, což musel, když s ním prováděl 
takovou věc. Nikomu se nezmiňoval, že by v rozhodné době u M. mělo být k dispozici 
13 mil. Kč.  Připustil, že původně  Z.  s M. měli vymyšleno uchování těl poškozených 
na  chatě  Z.  někde  u  Bruntálu.  Tuto  informaci  však  nikomu  neříkal,  nechtěl  to 
komplikovat.  I  v rámci  původního  plánu  byla  dohoda  od  samého  počátku,  že  těla 
budou  zakopána.  Přepadení  poškozených  mělo  být  realizováno  28.2.2013,  avšak 
nebylo to stoprocentní, realizace byla podmíněna přítomností poškozeného M., jak již 
popsal.  Pokud  by  jej  Z.  k sobě  do  garáže  nevylákal,  pak  by  to  nemohli  udělat.  O 
konkrétní garáži v Nové Vsi  nevěděl. Současně však dodal, že Z. na internetu hledal 
různé  garáže  a  zda  mezi  těmito  byla  i  garáž  v Nové  Vsi,  neví,  avšak  jediná,  která 
přicházela v úvahu a jež se dala použít, byla garáž v Ostravě – Slezské Ostravě Na 

pokračování 
19 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
Burni.  K cílenému  dotazu  adresovanému  Ing.  B.,  proč  došlo  k vpichování 
poškozenému  nějaké  omamné  látky  za  situace,  kdy  tento  byl  již  zpacifikován 
paralyzérem  a  byl  svázán,  uvedl,  že  takto  jednali  s ohledem  na  předchozí  dohodu, 
přestože to bylo  zbytečné.  Omamnou látku donesl on, avšak vpichoval ji  M.,  neboť 
on  to  neumí.  Obžalovaný  B.    na  své  verzi  setrval  i  v rámci  konfrontace  se 
spoluobžalovanými Z. a M.  
 
Obviněný Lumír M. byl poprvé vyslechnut dne 14.3.2013 (č.l. 965 – 978), ke 
své osobě uvedl, že se po zdravotní stránce cítí v pořádku. Nikdy v minulosti nebyl 
psychiatricky  vyšetřován  či  léčen,  alkohol  užívá  střídmě,  nijak  často.  Drogy  v 
současné  době  neužívá  vůbec.  K předmětu  výslechu  vypověděl,  že  s  poškozeným 
Zbigniewem  M.  se  poprvé  potkal  v  hospodě  xxx,  asi  před  půl  nebo  třičtvrtě  rokem. 
Pak u něj pouze pracoval při výstavbě jeho domu, a to asi jen dvě hodiny. Říkalo se 
o něm, že je lichvář. O tom, že by měl doma větší finanční hotovost však nevěděl. Od 
poškozeného  si  nikdy  nevzal  žádnou  půjčku.  Jarmilu  M.  viděl  jen  během  práce  na 
domě,  jinak  ji  vůbec  nezná.  Spoluobviněného  Michala  Z.  zná  něco  přes  15  let, 
rozvedl se (myšleno Z.) kvůli němu. Vzhledem k tomu, že nikde nemohl sehnat práci, 
šel  proto  pracovat  k němu,  avšak    po  pracovní  stránce  je  mezi  nimi  všechno  v 
pořádku.  Také  pokud  jde  o  rodinu,  nemají  žádný  problém.  Spoluobviněného  Ing. 
Jiřího  B.  moc  nezná.  Poprvé  jej  viděl  dne  27.2.2013,  kdy  se  s  ním  sešel  v  garáži 
obviněného  Michala  Z.  Druhý  den  opět  přijel  k  obviněnému  Michalu  Z.  do  garáže 
kvůli penězům za práci. Po vstupu do garáže uviděl sedět obviněného Michala  Z. a 
poškozeného, nad kterým stál obviněný Ing. Jiří B., který na hlavu poškozeného mířil 
černou a  dlouhou  pistolí.  Přitom  mu  posledně  jmenovaný  obviněný  řekl,  aby  zavřel 
dveře.  Když  chtěl  z  garáže  odejít,  řekl  mu  obviněný  Ing.  Jiří  B.,  že  má  zůstat  a 
zároveň  dostal  od  něj  pokyn,  aby  mu  podal  pouta,  která  ležela  na  stole,  kterými 
spoutal  poškozenému  ruce  za  zády.  Uvnitř  garáže  stálo  černé  auto  patřící 
poškozenému. Na žádost obviněného Jiřího B. pomohl naložit poškozeného do kufru 
černého auta. Zatímco obviněný Michal Z. někam odešel, obviněný Jiří B. mu řekl, že 
už je v tom a že jim pomůže. Na nic se neptal a nasedl do vozidla poškozeného na 
místo  řidiče  a  vyjel  s  obviněným  Jiřím  B.  směrem  na  Ostravu,  přičemž  zastavili  u 
nějaké  hospody  kousek  za  Bohumínem,  kam  po  chvíli  přijel  i  obviněný  Michal  Z. 
Chvíli se na místě něco řešilo a pak pokračovali na Ostravu. Jelikož mu zhasl motor 
u Renaultu Laguna poškozeného, zůstal na chvíli stát na autobusové zastávce. Auto 
se mu ale hned podařilo nastartovat, a proto pokračovali v cestě do Ostravy s tím, že 
první jel obviněný Jiří B. Není si přitom jistý, zda poprvé nebo podruhé jel i obviněný 
Michal Z. Garáž v Ostravě, ke které přijeli, už znal, neboť dne 24.2.2013 nakoupil s 
obviněným Michalem Z.  v Baumaxu 5 nebo 6 pytlů betonové směsi, kterou do této 
garáže  přivezli.  Obviněný  Michal  Z.  mu  k  ní  uvedl,  že  ji  koupil  a  že  v  ní  potřebuje 
udělat  kanál,  aby  se  v  ní  dala  spravovat  auta.  Obviněný  Michal  Z.  garáž  odemkl  a 
řekl mu, jak má být kanál široký a dlouhý. Hloubka měla být taková, aby se tam dalo 
chodit. Dne 25.2.2013 si od obviněného Michala Z. opatřil kango, krumpáč a lopatu a 
svým  Renaultem odjel  do  ostravské  garáže,  kde  asi tři  hodiny  kopal,  přičemž  hlínu 
odhazoval na bok. Když za ním přijel obviněný Michal Z., řekl mu, že už má přestat, 
protože kango musí vrátit. Dne 28.2.2013, po příjezdu k ostravské garáži, společně s 
obviněným Jiřím B., na základě jeho požadavku, vytáhli spoutaného poškozeného z 
auta  a  zanesli  ho  do  garáže.  Byl  tam  s  nimi  i  obviněný  Michal  Z.,  který  do  garáže 
nevstupoval.  Poškozeného  v  garáži  posadili  na  zem,  načež  on  odešel  zhasnout 
světla v autě. Když se mu to podařilo, obviněný Jiří B. už zavíral dveře od garáže a 

pokračování 
20 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
říkal,  že  pojedou  vrátit  auto  poškozeného.  Na  zpáteční  cestě  řídil  Renault 
poškozeného. Spoluobvinění jeli v druhém autě. Na parkovišti, kde již byli předtím, si 
obviněný Michal Z. přesedl do svého auta, přičemž obviněný Jiří B. si přisedl k němu, 
do  auta  poškozeného  a  řekl,  že  auto  zavezou  k  domu  poškozených.  Měl  u  sebe 
pistoli  a  řekl  mu,  ať  nedělá  blbosti.  Obviněný  Michal  Z.  s  nimi  nejel.  Po  příjezdu  k 
domu poškozených zaparkovali pod přístřeškem, po vystoupení z auta otevřela dveře 
od domu poškozená. Co se dělo v tom okamžiku neví, protože se nakláněl do auta a 
snažil  se  zhasnout  světla.  Když  se  otočil,  byla  už  poškozená  na  zemi  v  domě. 
Obviněný Jiří B. ji asi srazil, což ale neviděl. Zavřel dveře od domu a obviněný Jiří B. 
poškozené v chodbě domu hned za dveřmi zalepil přinesenou páskou pusu a ruce a 
řekl mu, ať ji hlídá. Všiml si, že na zemi byla krev, zřejmě v důsledku toho, když byla 
poškozená shozena. Obviněný Jiří B. chodil po domě, telefonoval a říkal, že to tam 
není. Pak vzal věci, počítač, krabici vypadající jako video a tašku. Následně obviněný 
Jiří  B.  opět  telefonoval  a  říkal,  že  poškozenou  vezme  s  sebou.  Pomohl 
spoluobviněnému naložit věci do auta a poškozenou do kufru vozidla. Během pobytu 
v domě měl obviněný Jiří B. na hlavě kuklu staženou jen do očí a černé rukavice. On 
sám  neměl  nic  z  toho.  Obviněný  Jiří  B.  poškozené  říkal,  že  ji  odvezou  do  Polska. 
Sám si tedy sedl za volant vozidla poškozeného, obviněný Jiří B. vedle něj a odjeli od 
domu.  Přitom  obviněný  Jiří  B.  vytáhl  pistoli,  mířil  s  ní  na  něj  a  řekl,  že  pojedou  do 
Ostravy.  Přijeli  na  již  výše  zmíněné  parkoviště,  kde  si  obviněný  Jiří  B.  přesedl  do 
svého  vozidla.  Ještě  předtím  mu  řekl,  ať  nedělá  blbosti,  že  by  na  to  mohl  doplatit. 
Spoluobviněný  také  zřejmě  volal  obviněnému  Michalu  Z.,  který  se  k  nim  se  svým 
vozidlem  přidal  a  takto  dojeli  až  k  ostravské  garáži,  kde  byl  poškozený.  Obviněný 
Michal  Z.  otevřel  dveře  od  garáže  a  společně  s  obviněným  Jiřím  B.  vyložili 
poškozenou z auta a položili ji vpravo za dveře. V tu dobu už byl poškozený hozený 
do vykopané díry. Ležel v ní zřejmě na zádech nebo na boku. Na popud obviněného 
Jiřího  B.  odešel  vypnout  motor  vozidla.  Jelikož  se  obviněný  Jiří  B.  v  garáži  zavřel, 
čekal,  společně  s  obviněným  Michalem  Z.  před  garáží.  Po  chvíli  obviněný  Jiří  B. 
otevřel dveře garáže a oni vstoupili dovnitř, poškozená byla také hozená v díře, kde 
ležela asi na břiše. Obviněný B. stál s pistolí v ruce a mířil mu na hrudník a řekl, že 
když  si  to  vykopal,  tak  to má  taky  zaházet.  Jelikož  byla  v  garáži  ještě  jedna  lopata, 
obviněný  Jiří  B.  řekl  obviněnému  Michalu  Z.,  že  mu  s  tím  má  pomoct.  Jak  dlouho 
společně díru zahazovali, to neví. Neví ani, jak poškození vypadali a zda byli mrtví či 
nikoliv.  Poté,  co  díru  zaházeli,  položili  na  to  gumu.  Při  zahazování  si  všiml,  že 
obviněný Jiří B. poléval interiér vozidla poškozeného, a to sedadla a palubní desku, 
nějakou tekutinou ze skleničky, kterou měl v kapse. Proč to dělal, to neví. Kdo garáž 
zamykal, také neví. Obviněný Jiří B. mu řekl, že má nastoupit do auta poškozeného, 
které  odvezou  k  domu  poškozených.  Neví,  proč  to  dělali.  Opět  tedy  přijeli  na 
parkoviště,  kde  obviněný  Jiří  B.  předtím  nechal  své  auto.  Do  tohoto  jeho  vozidla 
přenesli  počítač.  Pak  mu  obviněný  Jiří  B.  řekl,  že  má  sám  auto  odvézt  před  dům 
poškozených,  což  učinil,  přitom  se  kapesníkem  snažil  utřít  otisky  prstů  na  volantu, 
řadící  páce,  klice  u  dveří  i  startovací  kartě.  Poté  se  oba  dva  vrátili  do  garáže 
obviněného Michala Z. v Bohumíně, kde na posledně jmenovaného čekali. Přitom si 
všiml,  že  obviněný  Jiří  B.  má  u  sebe  dvě  pistole,  jednu  malou  stříbrnou  a  druhou 
malou černou, s delší hlavní, zřejmě tedy s tlumičem. V době, kdy čekali v garáži mu 
obviněný Jiří B. sdělil, že pokud něco řekne, tak na to doplatí jeho rodina. Následně 
obviněný Jiří B. s někým telefonoval, přičemž říkal, že to tam nebylo. Po příjezdu do 
garáže obviněný Michal Z. mu dal slíbených 5.000,- Kč, což byla část výplaty, s tím, 
že nemá peníze na celou výplatu. Následně odjel domů, kde nikomu neřekl o tom, co 
se  stalo.  Bundu,  kalhoty,  boty  a  čepici  zahodil  do  kontejneru  za  svým  domem.  S 

pokračování 
21 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
obviněným Michalem Z. telefonicky hovořil následující den, jestli má pro něj peníze, 
které  mu  dlužil  za  práci.  Také  se  spolu  bavili  o  tom,  že  jsou  všude  policajti.  S 
obviněným Jiřím B. se od té doby neviděl. K dotazům uvedl, že je toho názoru, že ho 
úkoloval jenom obviněný Jiří B. Obviněný Michal Z. byl spíše v pozadí, v době, kdy 
vstoupil do garáže v Bohumíně, neměl poškozený zalepenou pusu, jen seděl, neříkal 
nic. V době, kdy nakládali do kufru poškozenou,  tato dýchala, on měl krev na dlani 
pravé ruky, „asi se někde otřel“. 
 
 Obviněný  Lumír  M.  v rámci  vazebního  zasedání  konaného  dne  15.3.2013 
(č.l. 861 – 861 v.t.)  se vyjádřil ke své osobě a dále dodal, že na své výpovědi před 
policejním orgánem trvá, nechce ji změnit či upřesnit, event. doplnit. 
 
Obviněný  Lumír  M.  v  rámci  doplňující  výpovědi  dne  29.3.2013  (č.l.  980  – 
988)  nad  rámec  své  prvotní  výpovědi  dodal,  že  dne  28.2.2013  přišel  do  garáže 
obviněného  Michala  Z.  proto,  neboť  ten  mu  měl  dát  aspoň  část  výplaty.  Se  svým 
vozidlem  Renault  Laguna  zaparkoval  u  nemocnice,  neboť  v  místě  bydliště 
obviněného  Michala  Z.  se  nesmí  parkovat  a  dávají  se  tam  botičky.  Po  vstupu  do 
garáže v Bohumíně přistoupil ke stolu, kde poznal poškozeného, u kterého si nevšiml  
žádného zranění.  Při přikládání pout  obviněným Jiřím  B.  se  tento nijak nebránil ani 
nijak  nereagoval,  pouze  si  něco  „hudlal  pod  nosem“.  Poškozený  byl  po  uložení  do 
kufru auta na zádech, nohy mu směřovaly směrem za spolujezdce. Obviněný Jiří B. 
mu pak  řekl,  že  pojede  s  nimi  a  že  poškozeného  odvezou  do  Polska.  On  sám  řídil 
auto  poškozeného,  přičemž  před  ním  i  za  ním  jela  auta  spoluobviněných.  Na 
parkovišti u restaurace U Zvonu zůstalo auto obviněného Michala Z., který si přisedl 
do  Škody  Superb  obviněného  Jiřího  B.  Toto  vozidlo  pokračovalo  do  Ostravy  jako 
první,  za  ním  jel  on  s  Renaultem  Lagunou  Combi,  kde  v  kufru  ležel  poškozený.  U 
garáže v Ostravě vzal poškozeného za nohy, obviněný Jiří B. pod paži a společně jej 
odnesli do garáže, kde jej položili hned vpravo za dveře. Zřejmě měl svázané nohy. 
Nevybavuje si, zda garáž zamykal obviněný Jiří B. nebo obviněný Michal Z. Klíče od 
garáže  po  vykopání  jámy  vrátil  zpět  obviněnému  Michalu  Z.  Neslyšel,  že  by  se  v 
garáži  něco  dělo.  Když  dávali  poškozeného  do  garáže,  tak  jevil  známky  života, 
dýchal.  Do očí mu neviděl, neboť měl zřejmě normálně nasazenou čepici.  Když jeli 
následně  s  obviněným  Jiřím  B.  do  domu  poškozených,  vzpomněl  si,  že  odbočil  do 
špatné ulice a proto se musel vracet. Při vstupu do domu měl obviněný Jiří B. klíče s 
červenou stužkou. V době, kdy se snažil vypnout světla u auta poškozeného, slyšel 
malý hluk. Po vystoupení z auta už byly otevřené dveře do domu. Poškozená ležela 
na břiše, její hlava směřovala ke dveřím. Zřejmě už měla ruce svázané páskou, tyto jí 
směřovaly  na  záda.  Neviděl,  že  by  byla  nějak  zraněná.  Nic  neříkala,  protože  měla 
zalepenou pusu páskou. Teprve těsně před odjezdem si všiml, že poškozená měla 
obličej od krve, obviněný M. vyjádřil přesvědčení, že poškozená zřejmě zaznamenala 
jeho  obličej  (č.l.  983).  B.    po    naložení  odcizených  věcí  z domu  poškozených  
rozhodl, že vezmou s sebou i poškozenou a odvezou ji do Polska.  Při nakládání do 
kufru poškozená dýchala, nohy měla umístěné ve směru ke spolujezdci. Když chtěl 
odbočit  na  Polsko,  obviněný  Jiří  B.  mu  řekl,  že  má  jet  na  druhou  stranu.  Na  dotaz 
proč, odpověděl, že musí ještě do garáže. Z toho pochopil, že se jedná o ostravskou 
garáž.  Obviněný  Michal  Z.  jel  určitě  za  ním.  U  garáže  ve  Slezské  Ostravě  mu 
obviněný  Jiří  B.  řekl  po  vystoupení  z auta  a  otevření  „kufru  od  auta“,  aby  mu 
poškozenou  pomohl  vyložit,  vzal  ji  za  nohy  a  pomohl  B.  tuto  dát  do  garáže.  Po 
vstoupení  již  poškozeného  neviděl,  M.  položili  normálně  na  zem  a  B.  mu  řekl,  ať 

pokračování 
22 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
vypne auto a vyloží počítač, nahrávací zařízení a tašku, což udělal, zřejmě společně 
s obviněným Michalem Z. Obviněný J. B. byl v té době v garáži. Poté je obviněný Jiří 
B.  zavolal  do  garáže,  kde  zaregistrovali  se  Z.,  že  poškození  jsou  hození  v  díře. 
Nedokáže  si  ovšem  vybavit,  v  jaké  poloze  těla  ležely.  Už  když  je  obviněný  Jiří  B. 
volal, tak měl v ruce pistoli. Výkop pak společně s obviněným Michalem Z., tak jak to 
pospal  v  minulém  výslechu,  zaházeli.  Od  krve  nebyl,  ale  od  hlíny  měli  určitě  boty. 
Obviněný Jiří B. poléval v autě poškozeného sedadla a palubovku v době, než odjeli 
od garáže. Po příjezdu do garáže v Bohumíně říkal obviněnému Jiřímu B. něco v tom 
stylu, že je problém, že jsou v průseru. On mu na to odpověděl, že pokud bude mlčet 
a  nikomu  nic  neřekne,  tak  se  nic  nestane.  Jemu  se  však  honilo  hlavou,  že  už  je  v 
průseru,  protože  neměl  rukavice  ani  kuklu.  O  tom,  že  se  něco  takového  odehraje 
nevěděl,  nebyl  s  nikým  domluvený.  K  okolnostem  výkopu  dodal,  že  dne  24.2.2013 
mu  obviněný  Michal  Z.  řekl,  že  koupil  garáž,  a  protože  bude  rozjíždět  kšeft  s  auty, 
potřebuje  vykopat  kanál,  aby  se  dostali  pod  auto.  K  rozměrům  jámy,  kterou  měl 
vyhloubit  mu  sdělil,  že  má  být  metr  od  zdi,  šířka  kanálu  má  mít    šířku  gumy,  která 
byla  položena na zemi a hluboká na jeho výšku.  Když  zvedli  gumu,  byl tam beton. 
Proto obviněnému Michalu Z. řekl, že potřebuje kango, což je bourací kladivo. Dále 
říkal,  že  toho  betonu  je  málo  a  že  bude  potřebovat  ještě  desky  na  „šalong  – 
bednění“. Obviněný Michal Z. odpověděl, že to zařídí. Ještě šli před garáž, kde mu 
obviněný Michal Z. zapojil elektřinu. Jámu vyhotovil následujícího dne za tři hodiny, 
kdy měl hotovou tu půlku do výšky jeho ramen, zbylou část už nedodělal, protože za 
ním přijel obviněný Michal Z., že musí vrátit kango, které si vypůjčil od Milana S., měl 
to tedy dodělat později. To, jestli byl nakoupený a následně v garáži uložený hydroxid 
sodný,  neví.  Zbylé  nářadí,  tedy  lopaty,  včetně  té,  kterou  obviněný  Michal  Z. 
zahazoval jámu, zůstaly v garáži.  
 
Obviněný  Lumír  M.  dne  18.4.2013    doplnil  (č.l.  989  –  993)  své  předchozí 
výpovědi v tom smyslu, že „to, co vypověděl při minulých výsleších, je pravdou“. Dále 
dodal, že poté, co poškozeného položil za dveře, na pravou stranu garáže v Ostravě, 
tak  při  odchodu  ven  zaregistroval,  že  obviněný  Jiří  B.  poškozeného  zastřelil.  což 
přímo  viděl  (č.l.  990).  Poškozený  seděl,  ale  byl  nakloněný  dozadu.  Nohy  mu 
směřovaly ke vratům garáže a hlava k čelní stěně. Obličej měl pak otočený k pravé 
straně  zdi,    obviněný  Jiří  B.  mu  řekl,  že  má  jít  vypnout  světla.  Když  se  otáčel  k 
vratům, vytáhl posledně jmenovaný zpoza pasu černou pistoli, zřejmě s tlumičem, asi 
pravou  rukou.  Při  odchodu,  v  okamžiku,  kdy  se  nacházel  mezi  dveřmi  garáže,  pak 
uslyšel jeden výstřel, který nebyl příliš hlasitý. Zaregistroval, že poškozený byl střelen 
do  hlavy.  Sám  se  s  poškozeným  předtím  nebavil  a  neslyšel  s  ním  hovořit  ani 
obviněného Jiřího B. Před střelbou poškozený určitě žil. Po střelbě již nebyl v garáži 
a neviděl tedy polohu těla poškozeného. Neví, zda měl poškozený něco na obličeji. 
Asi dva až tři kroky od garáže stál obviněný Michal  Z., kterému po opuštění garáže 
řekl,  že  obviněný  Jiří  B.  poškozeného  zabil.  Obviněný  Michal  Z.  jen  vykulil  oči  a 
zeptal se „Cože?“. Potom vyšel z garáže i obviněný Jiří  B. a řekl pouze, že všichni 
odjíždí. U aut, které se nacházely na cestě před garáží, bokem k ní, obviněný Jiří B. 
něco vyhodil do lesíka. Následně jeli zpět do Bohumína a vše se odehrávalo tak, jak 
již  uvedl.  Je  ochoten  podstoupit  prověrku  na  místě.  K  dotazům  dodal,  že  s 
poškozeným  manipuloval  pouze  v  okamžiku,  kdy  ho  dávali  do  garáže,  pak  už  ne. 
Pokud  se  jedná  o  poškozenou,  trvá  na  tom,  co  uvedl  ve  svých  předchozích 
výpovědích. Příkazy obviněného Jiřího  B. poslouchal proto, neboť se o sebe bál. K 
upřesnění polohy poškozeného v garáži sdělil, že seděl na zemi a zády se opíral o 

pokračování 
23 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
navršenou hlínu z výkopu. Hlavu měl obličejem otočenou k pravé zdi. Pistoli viděl v 
tom okamžiku, když odcházel z garáže. To ještě s obviněným Jiřím B. mluvil a on mu 
říkal,  že  má  jít  zhasnout  světla.  V  tu  chvíli  vytáhl  od  pasu  pistoli  a  mířil  na 
poškozeného.  Obviněný  Jiří  B.  přitom  stál  vedle  poškozeného,  na  úrovni  jeho 
hrudníku  a  mířil  na  hlavu.  Dále  se  vyjádřil  k  písemnosti,  kterou  dobrovolně  vydal 
policejnímu  orgánu  a  jež  mu  byla  doručena  v  úterý,  týden  před  tímto  výslechem. 
Předal  mu  ji  na  vycházce  osobně  obviněný  Michal  Z.,  který  mu  také  řekl,  že  dopis 
napsal a že by se měl podle toho zařídit, protože mu stejně nikdo neuvěří, neboť je 
jediný trestaný. Obsah písemnosti vnímá tak, že v některých věcech obviněný Michal 
Z. lže a některé jsou pravdivé. Za pravdivé informace považuje ty, podle nichž pistoli 
viděl u obviněného Jiřího B. a dále že poškozeného odvezli do garáže. Pravdivě píše 
i  o  díře,  kterou  mu  nechal  kopat.  Nepravdivé  je  to,  že  se  domlouval  se 
spoluobviněnými  na loupeži a že věděl, že díra je určena k zastrašení. Rovněž není 
nepravdou,  že  s  nimi  podruhé  obviněný  Michal  Z.  nebyl.  V  dalším  je  to  už  celé 
“popletené”. 
 
Obviněný Lumír M. svou výpověď dále doplnil dne 1.8.2013 (č.l. 997 – 1000), 
kdy uvedl, že poškozená v době, kdy byla převezena do garáže, napůl ležela a napůl 
seděla,  nohy  jí  směřovaly  ven  z  garáže.  Zády  byla  opřena  o  hlínu,  která  byla 
navršená  kolem  stěny  na  pravé  straně  garáže.  V  době,  kdy  byl  s  obviněným 
Michalem  Z.  v  garáži,  obviněný  Jiří  B.  za  nimi  přišel  a  řekl,  že  pojedou  zpátky  do 
Bohumína. U automobilu manipuloval s pistolí, načež se otočil bokem a pravou rukou 
něco vyhodil směrem do lesa. O jaký předmět se jednalo, to neví. Ke zbraním, které 
měl obviněný Jiří B. u sebe, uvedl, že jedna byla stříbrná a malá pistole, druhá byla 
větší  a  černá  pistole.  Na  této  byl  pak  válec  –  tlumič.  Tuto  pistoli  viděl  pouze  v 
okamžiku,  když  ji  měl  obviněný  Jiří  B.  v  rukou.  Poté  co  si  obviněný  prohlédl 
předloženou  knihu  s  vyobrazením  různých  druhů  pistolí,  určil  pravděpodobně  jako 
menší pistoli tu, která se nacházela na straně 165, pod číslem 26  – 10. Co se týče 
větší  pistole,  pak  ta  přibližně  vypadala  jako  pistole  vyobrazená  na  straně  209,  pod 
číslem  33  –  104  (č.l.  1002  –  1003).  Pouze  na  ní  byl  onen  tlumič.  K  výpovědi 
obviněného  Jiřího  B.  dodal,  že  sám  nikdy  nepronesl  nic  o  krumpáči  a  ani  neslyšel 
nikoho z přítomných něco takového říci. Dále dodal, že nemohl v garáži ztratit brýle, 
neboť  bez  nich  nevidí.  Přílohu  protokolu  o  výslechu  obviněného  tvoří  náčrtek 
rozmístění osob a automobilů před garáží (č.l. 1001). 
 
Dne  26.9.2013  obviněný  vyjádřil  (č.l.  1004  –  1006)  souhlas  s  účastí  u 
rekonstrukce. Dále k věci uvedl pouze tolik, že si nepamatuje, že by se poranil, avšak 
mohlo  k tomu  dojít  při  vykopávání  jámy  na  pokyn  Z.  dne  25.2.2013,  kdy  neměl 
rukavice. 
 
Konečně  dne  19.11.2013  obviněný  vypověděl  (č.l.  1007  –  1009),  že  není 
pravdou  skutečnost  uváděná  obviněným  Michalem  Z.,  týkající  se  jeho  finanční 
situace.  Všechny  své  závazky  až  do  zadržení  pravidelně  splácel,  a  to  z  finančních 
prostředků, které získal prací u obviněného Michala Z., jakož i pracovní činností pro 
jiné osoby. Jeho čistý výdělek za období 11 měsíců před zadržením mohl činit částku 
ve výši cca. 340.000,- Kč. 
 

pokračování 
24 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
Během rekonstrukce provedené dne 28.11.2013 (viz protokol o rekonstrukci 
s přiloženou fotodokumentací a videozáznamem – č.l. 1118 – 1235) v řadové garáži 
nacházející se v Ostravě  – Slezské Ostravě obviněný názorně, v souladu se svými 
předchozími  výpověďmi,  demonstroval  činnost  svou,  jakož  i  spoluobviněných  na  
místě činu, během jednotlivých příjezdů ke garáži. 
 
Obžalovaný  Lumír  M.  u  hlavního  líčení  k obsahu  obžaloby  mj.  uvedl,  že 
spoluobžalovaný Z. jako jeho bývalý zaměstnavatel mu uděloval práci, za kterou jej i 
platil. 24.2.2013 se jej dotázal, zda má zájem o práci navíc, s čímž souhlasil, a proto 
se domluvili na den následující, tj. 25.2.2013, na schůzce, kdy poté jej Z. zaveze „na 
fušku“.  Skutečně  25.2.2013  v práci  skončil  brzo,  přijel  do  bohumínské  garáže  k Z., 
kde nechal své auto a posléze společně odjeli Z. transitem do Ostravy, kdy během 
cesty mu sdělil, že koupil garáž v Ostravě, kde bude opravovat či překupovat auta a 
žádal  jej,  aby  mu  „vykopal  kanál“,  který  by  umožňoval  chodit  pod  autem.  S takto 
zadanou prací souhlasil s tím, že bude potřebovat desky, beton a další věci, a proto 
koupili několik pytlů betonu. Zda Z. koupil i hydroxid sodný (louh) neví, přičemž tento 
se  často  používal  v práci.  Nakoupené  věci  naložili  do  transitu  a  jeli  do  garáže 
v Ostravě – Slezské Ostravě Na Burni, kde mu Z. dal klíče od garáže a vysvětlil mu 
po odemčení, jak si výkop představuje. Po zvednutí položené gumy na zemi zjistili, 
že  se  zde  nachází  betonová  podlaha  a  v této  souvislosti  po  Z.  požadoval  kango 
(velké  bourací  kladivo),  aby  mohl  beton  rozbít.  Taktéž  Z.  zapojil  bez  oprávnění 
elektřinu.  Klíče  od  garáže  si  ponechal.  Vzhledem  k tomu,  že  v pondělí  měl  krátkou 
směnu, dohodli se, že po práci mu Z. předá kango, dále si vzal další potřebné nářadí 
a do Ostravy odjel sám. Asi po třech hodinách práce se objevil  Z. s tím, že „kango“ 
potřebuje vrátit a on dokope jámu  příště. Garáž posléze byla uzamčena,  Z. si vzal 
klíče  a  oba  odjeli  pryč.  Obžalovaný  Lumír  M.  v rámci  své  zmíněné  spontánní 
výpovědi k obsahu obžaloby dále uvedl, že posléze se nic nedělo, až 27.2.2013 se 
zastavil u Z. v garáži v Bohumíně, kde mu donesl pracovní výkaz a dohodli se, že po 
příslušné  kontrole  mu  Z.  dá  peníze  následující  den.  Zmíněného  27.2.2013  to  bylo 
poprvé,  co  Ing.  B.  potkal  v bohumínské  garáži  u  Z.,  kde  jej  posledně  jmenovaný 
s nim seznámil. Následující den, tj. 28.2.2013, šel do práce, přičemž byl domluven se 
Z.,  že  mu  dá  výplatu  a  poněvadž  měl  svátek  a  chtěl  si  se  synem  někam  zajít, 
opakovaně  kontaktoval  Z.,  avšak  tento  telefon  nezvedal,  proto  krátce  po  17  hod. 
odjel autem k Z. domů. Připustil, že v té době měl již vypito několik odlivek alkoholu 
právě  z důvodu  oslav  svého  svátku  se  synem  v přítomnosti  sourozenců  a  rodičů.  
Záměrně  nejel  autem  až  před  garáž  Z.,  neboť  někdy  došlo  k situaci,  že  když  tento 
viděl něčí auto a věděl, že mu má dát peníze, dělal, že není doma, a proto automobil 
nechal u nemocnice  a ke zmíněné garáži šel pěšky.  Po otevření  dveří  zjistil,  že se 
zde nachází Z., B. a M., kdy posledně jmenovaný seděl na židli, za ním stál B. a mířil 
mu  pistolí  na  hlavu.  Nevěděl,  co  se  děje,  byl  překvapený.  B.  jej  vyzval,  aby  zavřel 
dveře a současně dodal, že „když už je tady, tak jim pomůže“. Na stole ležela kovová 
pouta, na žádost či pokyn  B. mu je podal a tento je nasadil poškozenému na ruce, 
posléze byl vyzván, aby pomohl B. poškozeného M. naložit do kufru auta, které stálo 
v garáži.  Jednalo  se  o  auto  M.  Po  krátkém  rozhovoru  mezi  B.  a  Z.  mu  B.  sdělil,  že 
pojede  s nimi  a  pomůže  jim.  Nějak  se  nebránil,  nic  neříkal  a  nasedl  do  auta,  avšak 
toto startovalo  na kartu,  nikoliv na klíč,  kterou měl  u sebe B.,  kdy tento mu ukázal, 
kam  ji  má  zasunout.  V té  době  ještě  nevěděl,  kam  pojedou,  takže  jel  za  vozidlem 
řízeným B. směrem na Ostravu. Posléze se obžalovaný  M. vyjadřoval k technickým 
problémům  s vozidlem  poškozeného,  které  on  řídil,  a  dále  uvedl,  že  poté,  co  přijeli 

pokračování 
25 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
k ostravské garáži, zastavil za vozidlem B., Z. odemknul garáž a za pomocí B. vytáhli 
z kufru vozidla poškozeného M., kterého zanesli dovnitř do garáže, vše na pokyn  B. 
Jednalo se o garáž, kde předtím kopal zmíněný kanál. Poškozeného položili na zem, 
B.  jej  vyzval,  aby  šel  vypnout  motor  od  vozidla  a  zhasnout  světla.  Když  se  otočil  a 
odcházel,  zaregistroval  výstřel.  Když  vylezl  ven,  Z.  stál  za  dveřmi,  řekl  mu,  že  B. 
zastřelil M. Zanedlouho z garáže vyšel B., tuto zamknul a když se nacházeli u vozidla 
poškozeného,  tak  B.  něco  vyhodil  do  lesíka,  co,  to  neví,  a  řekl,  že  jedou  do 
Bohumína. Z. s B.  nasedli do vozidla Škoda Superb, on do vozidla  Renault, tedy do 
vozidla  poškozeného,  a  jeli  zpět  směrem  na  Bohumín.  Následně  obžalovaný  M. 
popisuje  cestu  k domu  poškozeného  dle  instrukcí  B.,  který  mu  řekl,  že  pojedou 
k domu poškozených pro peníze.  Lumír M. dále popsal, jakým způsobem se dostali 
do  domu  poškozených,  jakým  způsobem  zpacifikovali  poškozenou  M.,  kterou 
posléze  opětovně  naložili  do  kufru  jejich  auta.  Věci,  které  v domě  našli,  naložili  do 
auta. Posléze obdobným způsobem opětovně jeli před ostravskou garáž, kde pomohl 
B. M. z auta přemístit do garáže, kde ji položili a B. jej vyzval, aby vyložili věci z auta 
poškozeného do auta jeho,  což  oni respektovali,  kdy  zanedlouho se otevřely dveře 
garáže,  ze  kterých  vykoukl  B.,  zavolal  je  dovnitř,  kdy  po  vstupu  zaregistroval  ve 
vykopané jámě obě hozená těla. Za této situace se Ing.  B. na něj otočil, zamířil na 
něj pistolí a řekl mu „když sis to vykopal, tak si to zahaž“. Tento pokyn pod pohrůžkou 
střelné zbraně respektoval, začal díru zahazovat, k čemuž se zanedlouho přidal i Z., 
který byl rovněž B. vyzván, aby mu pomohl. Po zaházení položili na podlahu gumu, 
Z.  garáž  zamkl  a  následně  vozidlo  poškozeného  vrátili  k jeho  domu  a  sešli  se  u  Z. 
v garáži,  kde  mu  tento  předal  5.000,-  Kč,  které  mu  měl  dát  již  odpoledne  dle 
předchozí domluvy a na to garáž opustil a jel domů. Výpověď spoluobžalovaného Z. 
označil  za  lživou  a  nepravdivou,  neboť  se  spoluobžalovanými  neplánoval  žádnou 
loupež  ani  vraždu,  připletl  se  k tomu  náhodou  a  právě  v tom  spatřuje  svůj  podíl. 
K dotazům  soudu  a  stran  obžalovaný  M.  dále  uvedl,  že  s poškozenou  nikdy  od 
blízkého  kontaktu  nepřišel,  připustil,  že  jako  zaměstnanec  Z.  jednou  asi  po  dobu 
dvou  hodin  vykonával  nějaké  stavební  práce  na  pozemku  poškozeného,  se  kterým 
přišel do kontaktu pouze za situace, kdy jim tento nabízel nápoje na občerstvení.  M. 
viděl  rovněž  jednou  v hospodě,  když  tento  seděl  vedle  stolu.  Posledně  jmenovaný 
však  věděl,  že  pracuje  pro  Z.  Dle  jeho  názoru  vztahy  se  Z.  přes  všechny  složitosti  
týkající  se  jejich  rodin  byly  standardní,  vycházeli  spolu  normálně,  zaměstnával  jej 
„načerno“, za což mu i řádně platil. S B. nemá žádný vztah, poprvé se s ním seznámil 
v Z.  garáži  v Bohumíně  27.2.2013.  Popřel,  že  by  došlo  k opakovaným  schůzkám  a 
dohodám se Z. a B. S klíčema od ostravské garáže disponoval pouze 25.2.2013 po 
dobu třech hodin, kdy vykonával uvnitř garáže práce (výkop jámy) na žádost Z., kdy 
posledně jmenovaný po zmíněnou dobu nebyl přítomen. Od té doby klíče od garáže 
neměl.  Z.  se  vyučil  elektrikářem,  podnikal  ve  stavebních  pracech,  domnívá  se,  že 
zabývat  se  opravou  automobilu  by  nedokázal.  Obžalovaný  M.  rovněž  popsal,  že 
v souvislosti  s vykopáním  jámy  v ostravské  garáži  navštívil  pouze  v jednom  případě 
se Z. Baumax či Bauhaus, kde nakoupili betonovou směs a nějaké další věci, které 
potřeboval  pro dokončení zakázky. Zda kupovali i hydroxid sodný si není vědom, on 
jej do vozíku nedával. Na  co se hydroxid  sodný používá je mu známo,  neboť tento 
používali při nejrůznějších zakázkách souvisejících s rekonstrukci bytů. Při vstupu do 
bohumínské  garáže  28.2.2013  bylo  vozidlo  poškozeného  již  uvnitř.  Nikdo 
z přítomných nijak maskován nebyl, B. měl čepici (kulich) na hlavě, nikoliv na obličeji, 
poškozený  měl  na  hlavě  čepici  a  Z.  rovněž  nějak  maskován  nebyl.  Následně 
obžalovaný  M.  popisoval  své  aktivity  spojené  s přemístěním  poškozeného  do 
ostravské  garáže,  kdy  takto  konal  jen  a  pouze  pod  pohrůžkou  násilí  ze  strany  B., 

pokračování 
26 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
který na něj mířil pistolí, z čehož měl obavy. Opakovaně akcentoval, že pokud vyvíjel 
nějaké aktivity,  které  popsal, pak takto konal jen a pouze na základě výhrůžek Ing. 
B., který disponoval s pistolí, přičemž on (myšleno M.) měl obavy nejen o sebe, nýbrž 
i o svou rodinu. Své pochybení spatřuje v tom, že pomáhal při převozu poškozených 
do ostravské garáže, že pomáhal zasypávat těla poškozených v jámě, kterou vykopal 
v ostravské  garáži  a  že  pomáhal  spoluobžalovaným  zatajit  důkazy.  Nikoho  však 
nezastřelil,  s nikým  neplánoval  loupež  ani  vraždu.  Co  se  týče  bližších  okolností 
souvisejících s usmrcením,  resp.  zastřelením  M.,  tento opakovaně odkázal na svou 
činnost  předvedenou  v rámci  rekonstrukce.  S výjimkou  již  zmíněných  5.000,-  Kč 
v souvislosti  s výplatou  od  Z.  žádné  další  finanční  prostředky  pocházející 
z loupežného  přepadení  manželů  M.  neobdržel  ani  nezískal.    Pokud  se  vyjadřoval 
k rozporům ve svých výpovědích, opětovně tyto zdůvodňoval obavami z Ing. B., a to 
nejen  ve  vztahu  ke  své  osobě,  nýbrž  i  ve  vztahu  ke  svým  blízkým.  M.  rovněž 
akcentoval, že si byl vědom té skutečnosti, že byl opakovaně odsouzen a tudíž jeho 
tvrzení nikdo věřit nebude. V ostravské garáži B. střílel „ze stříbrné pistole“, zatímco 
jej  ohrožoval  pistolí  dle  jeho  názoru  s tlumičem,  jež  nebyla  totožná  s tou,  kterou 
použil  vůči  poškozeným.  Nalézací  soud  rovněž  musí  akcentovat  tvrzení  M.,  dle 
kterého  tento  nejdříve  se  Z.  v Baumaxu  nakoupil  beton  a  další    materiál  a  teprve 
následující  den,  tj.  25.2.2013,  probíhalo  samotné  kopání  jámy  v ostravské  garáži. 
Poukázal  rovněž  na  svou  finanční  situaci,  kterou  konkretizoval  s tím,  že  rozhodně 
nebyla  taková,  aby  jej  vedla  k vytýkanému  protiprávnímu  jednání.  Na  svých 
výpovědích setrval i v rámci konfrontace se spoluobžalovanými Z. a Ing. B.  
 
Obviněný Michal Z. byl poprvé vyslechnut dne 14.3.2013 (č.l. 1018 – 1031), 
ke své osobě uvedl, že se i přes ne právě ideální psychický stav po zdravotní stránce 
cítí  v  pořádku  a  je  schopen  výslechu.  Žije  v  rodinném  domě  v  xxx,  pouze    s 
manželkou  Lenkou  Z.  Ve  zvýšené  míře  konzumuje  alkoholické  nápoje,  a  proto  se 
domnívá, že je alkoholik, avšak nikdy v minulosti se ze závislosti na alkoholu neléčil. 
Drogy v současnosti neužívá. K věci samotné vypověděl, že poškozeného Zbigniewa 
M. znal asi 5 – 7 let, přičemž poškozený měl přezdívku Drak. Jelikož vlastní stavební 
firmu, seznámili se při stavbě jeho rodinného domu, nacházejícího se v  xxx na ulici 
xxx. Nikdy mezi sebou neměli jakékoliv konflikty. Poškozený půjčoval peníze na úrok 
a dělal tak vlastně veksláka. Bral tržby od Vietnamců ve zlotých  a ty potom měnil v 
Polsku na koruny. On sám si od poškozeného asi před rokem a půl půjčil částku ve 
výši 100.000,- Kč. Poškozený jej nikdy žádným způsobem nenutil, aby mu půjčenou 
částku  co  nejdříve  zaplatil,  byl  rád,  že  má  úrok.  Na  druhou  stranu  však  v  poslední 
době  už  chtěl,  aby  mu  byla  půjčená  částka  postupně  splácena.  Během  návštěv  v 
domě poškozeného, naposledy u něj byl asi před rokem a půl, nikdy neviděl peníze. 
Poškozený však měl vždy u sebe ledvinku, kde nosil 100.000 až 200.000,- Kč, což 
bylo  všeobecně  známé.  O  trezoru  v  domě  nevěděl.  Rovněž  tak  nevěděl,  kde  má 
poškozený v domě uložené peníze. Všichni v okolí však byli obeznámeni s tím, že v 
domě jsou kamery. Poškozenou Jarmilu M. poznal až v době, kdy se nastěhovala do 
nového  domu.  Spoluobviněného  Lumíra  M.  zná  asi  10-15  let.  Poslední  rok  u  něj 
obviněný Lumír M. pracoval, kdy prováděl rekonstrukce a opravy bytů. Neměli mezi 
sebou  žádné  neshody.  Je  mu  známo,  že  obviněný  Lumír  M.  měl  nějaké  exekuce. 
Spoluobviněného Ing. Jiřího B. zná přes 15 let, tedy ještě z doby, kdy pracoval jako 
celník. V poslední době byl zaměstnán někde u Popradu ve společnosti zabývající se 
obchodem se železem. Věděl o tom, že obviněný Jiří B. měl také dluhy, a to u pana 
K., u něhož si asi před dvěmi lety půjčil 100.000,- Kč, za což  sám ručil. Jelikož měl 

pokračování 
27 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
prodlevy  s  úhradou  úroků,  částku  ve  výši  100.000,-  Kč  stále  dlužil.  Sám  není 
držitelem žádné zbraně, kdy tuto neviděl ani u spoluobviněných, i když Jiří B. měl ve 
zbraních  zálibu.  Posledně  jmenovaný  obviněný  užíval  vozidlo  Škoda  Superb  černé 
barvy,  obviněný  Lumír  M.  pak  vozidlo  Renault  Laguna  červené  barvy.  Osobně  má 
také  značné  finanční  problémy,  neboť  jeho  závazky  činí  1.500.000,-  Kč.  Něco  má 
půjčené  od  pana  K.,  a  dále  má  automobil  na  leasing.  Některé  firmy  ovšem  dluží  i 
jemu  za  provedenou  práci.  Už  delší  dobu  se  společně  se  spoluobviněnými  bavili  o 
tom, že musí nějakým způsobem vyřešit svou finanční situaci. Proto se také dohodli, 
že provedou loupežné přepadení poškozeného. Během tří týdnů se několikrát sešli u 
něj v garáži, kde probírali různé varianty přepadení. Například chtěli k poškozenému 
vtrhnout v noci, tedy obvinění Lumír M. a Jiří B., on sám nikoli, protože jej poškozený 
znal. Nakonec tuto variantu zamítli,  nevěděli,  jakým  způsobem se dostat  do domu 
poškozeného.  Dohodli  se  na  tom,  že  poškozeného  za  účelem  řešení  písemností  z 
finančního  úřadu  vylákají  k  němu  do  garáže.  Kdo  s  tímto  nápadem  přišel,  to  neví, 
bylo to všeobecné. V garáži měl být pouze on sám a poškozený, spoluobvinění měli 
čekat venku vedle garáže. Vše mělo vypadat jako přepadení poškozeného, ale i jeho 
samotného. Následně měli poškozeného naložit do jeho Renaultu Laguna převézt do 
pronajaté garáže v Ostravě s tím, že v ní zůstane svázaný a obvinění Jiří B. a Lumír 
M. pojedou do domu poškozených pro peníze. Pokud by se peníze nenašly, měli se 
do  ostravské  garáže  vrátit,  kde  by  obviněný  Lumír  M.  přinutil  poškozeného  mluvit. 
Jakým  způsobem,  to  mu  obviněný  Lumír  M.  nechtěl  říct.  Ví  pouze,  že  chtěl  k 
zastrašení  použít  pytle  s  betonem.  Za  tímto  účelem  on  sám  si  prostřednictvím 
internetu  v  pátek  před  přepadením  pronajal  garáž  v  Ostravě  –  Nové  Vsi.  Ovšem 
protože  obviněný  Jiří  B.  namítl,  že  je  garáž  příliš  daleko,  pronajal  v  neděli  nebo  v 
pondělí před přepadením garáž novou, a to v Ostravě – Slezské Ostravě, od pana J. 
pytle  s  betonem,  celkem  jich  bylo  pět,  pak  sám  do  garáže  přivezl    v  pondělí  svou 
dodávkou VW LT 28, kdy si také převzal od pana  J. klíče. V té době nebyl v garáži 
proveden žádný výkop. Inkriminovaného dne s poškozeným telefonicky hovořil kolem 
17:00  hodin.  Tehdy  mu  sdělil,  že  ještě  není  doma.  Ve  skutečnosti  však  chtěl,  aby 
přišel  později,  neboť  bylo  světlo.  Kolem  17:45  hodin  přišel  poškozený  za  ním  do 
garáže,  přičemž  vstoupil  bočním  vchodem.  Asi  po  třech  minutách,  když  spolu 
probírali nějaké papíry, vtrhli do garáže bočním vchodem obvinění Lumír M. a Jiří B. 
Obviněný Lumír M. měl na hlavě kuklu černé barvy se třemi otvory a na sobě něco 
šusťákového, obviněný Jiří B. měl také černou kuklu se třemi otvory, koženou bundu 
a černé kalhoty. Obviněný Lumír M. ihned srazil poškozeného ze židle na zem. Sám 
začal dle domluvy ihned křičet „co děláte, co se děje“ a opustil garáž. Čekal venku na 
zahradě,  než  mu  dá  obviněný  Jiří  B.  signál.  V  garáži  byla  předem  připravena 
kobercová  páska  na  zalepení  nohou  a  úst,  na  ruce  byla  přichystaná  pouta.  Pásku 
zakoupil  v  Baumaxu  sám,  pouta  přinesl  obviněný  Jiří  B.  Asi  za  5  minut  přišel 
obviněný  Jiří  B.  před  garáž  a  řekl  mu,  že  poškozený  dá  jeden  milion  korun.  Proto 
otevřel  garážová  vrata,  kterými  obviněný  Lumír  M.  nacouval  s  Renaultem  Lagunou 
poškozeného  dovnitř.  V  tomto  okamžiku  viděl  poškozeného  ležet  na  zádech  na 
podlaze  garáže  nalevo  od  vchodových  dveří,  přičemž  měl  přes  hlavu  čepici.  Určitě 
měl  také  svázané  ruce  za  zády.  Zda  měl  svázané  i  nohy,  to  si  nevšiml.  Následně 
obviněný  Lumír  M.  řekl,  že  jeden  milion  korun  berou  a  že  se  půjdou  projet.  Hlídal 
před garáží, a proto neví, kdo poškozeného naložil do Laguny. Obviněného Jiřího B. 
odvezl k nemocnici, kde si vyzvedl svou Škodu Superb. Následně se vrátili zpět před 
garáž a společně s Renaultem Lagunou, řízeným obviněným Lumírem M. a Toyotou 
Raw, kterou řídil on sám, vyrazili směrem na Slezskou Ostravu. Jelikož obviněný Jiří 
B. zapomněl zastavit u restaurace U Zvonu, museli se od benzínové pumpy ve Vrbici 

pokračování 
28 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
vrátit.  Obviněný  Lumír  M.  s  Lagunou  je  mezitím  čekal  na  autobusové  zastávce  u 
zmíněné  benzinové  pumpy.  Po  zaparkování  Toyoty  si  přisedl  do  Škody  Superb, 
předjeli  Renault  Lagunu  a  takto  pokračovali  až  k  pronajaté  garáži  v  Ostravě  – 
Slezské Ostravě. Suberb jel před Lagunou proto, aby byl v případě silniční kontroly 
stavěn policejní hlídkou jako první. Po příjezdu ke garáži vystoupil a obviněný Jiří B. 
se  Superbem  obkroužil  kolem  garáže,  aby  zjistil,  zda  se  tam  nikdo  jiný  nenachází. 
Mezitím  vozidlo  Renault  Laguna  nacouvalo  před  garáž,  z  něj  vystoupil  obviněný 
Lumír M., který odemkl vrata od garáže, pomohl poškozenému z kufru a odešel s ním 
dovnitř. Určitě poškozeného nenesl. Co se dělo v garáži to neví, neboť se společně s 
obviněným  Jiřím  B.  nacházel  ve  vzdálenosti  asi  50  metrů.  Po  pěti  nebo  deseti 
vteřinách vyšel obviněný Lumír M. ven, garáž uzamkl a nasedl do Renaultu Laguna. 
Následně odjeli ve stejném pořadí do Bohumína k restauraci U Zvonu, kde přesedl 
do své Toyoty a doprovodil spoluobviněné, kteří pokračovali Renaultem Laguna až k 
ulici, kde se nachází dům poškozeného. Když viděl, že přijíždějí k domu, vrátil se do 
restaurace U Zvonu,  aby si  zajistil alibi. V té době mohlo být  kolem 19:00 hodin. V 
době,  kdy  byl  v  restauraci,  mu  na  mobil,  který  měli  připravený  pouze  pro  tuto  akci, 
zavolal obviněný Jiří B., a to z druhého takového telefonu, kdy mu sdělil, že má vyjet. 
Vozidlo  Renault  Laguna  se  spoluobviněnými  zaregistroval  na  ulici  Ostravské  s  tím, 
že  je  kvůli  případné  policejní  hlídce  doprovodil  kolem  štěrkovny  v  Pudlově.  Pak  se 
vrátil do restaurace U Zvonu. Asi za půl hodiny jej obviněný Jiří B. kontaktoval opět a 
sdělil  mu,  že  se  sejdou  u  něj  v  garáži.  Když  asi  po  15  minutách  do  garáže  přijel, 
spoluobvinění se tam už nacházeli, přičemž byli velmi nervózní. Obviněný Jiří B. mu 
řekl,  že  poškozenou  museli  vzít  s  sebou.  Na  dotaz,  zda  oba  poškozené  zabili, 
odpověděli,  že  je  museli  zabít,  ovšem  nesdělili  proč.  Padla  tam  však  zmínka,  že 
museli zahladit stopy. Jakým způsobem a kde je zabili, to neřekli. Došlo mu však, že 
se  to  asi  stalo  v  ostravské  garáži.  Obviněný  Jiří  B.  říkal,  že  vzal  nějaký  počítač  a 
nahrávací  zařízení  se  záznamem.  V  domě  našli  pouze  jednu  tašku,  v  níž  se 
nacházeli  dvoutisícovky,  pětistovky,  dvoustovky  a  snad  100,-  nebo  200,-  Euro.  V 
garáži  se  rozdělil,  přičemž  dopočítali  náklady  na  telefony,  SIM  karty,  pronájem 
garáže, lepicí pásku apod. Jinak se dělili stejným dílem. Osobně dostal asi 35.000,- 
Kč. Bylo mu divné, že v domě nenašli ani žádné směnky, protože od pana  K. ví, že 
poškozený  měl  rozpůjčované  peníze,  snad  až  15  milionů  korun.  Také  dle  sdělení 
spoluobviněných  tam  neměl  být  žádný  trezor.  Poškozená  jim  měla  uvádět,  že 
všechny  peníze  jsou  u  pana  K.  Obviněný  Jiří  B.  ještě  dodal,  že  se  postará  o  ten 
počítač a další věci, tedy že se jich zbaví. Následně mu obviněný Jiří  B. řekl, ať za 
15-20  minut  zavolá  na  mobil  poškozeného.  Již  v  době,  kdy  čekali  v  garáži  na 
poškozeného,  mu  obviněný  Jiří  B.  za  tímto  účelem  předal  polskou  SIM  kartu.  Tu 
vložil do telefonu připraveného na akci, odjel do Starého Bohumína, kde chytil polský 
signál a zavolal na telefon poškozeného. Po dobu asi jedné nebo dvou minut, než u 
polské SIM karty došel kredit, nechal telefon zapnutý. Pak odjel domů a během cesty 
telefon  vyhodil  do  kontejneru.  V pondělí  mu  obviněný  Lumír  M.  řekl,  že  je  všechno 
zařízené, že se o nic nemá starat a že zahladil stopy. S obviněným Jiřím B. mluvil od 
té  doby  pouze  jednou  telefonicky,  kdy  se  ptal,  co  je  nového.  Ani  v  garáži  nebyl, 
dokonce od  ní  neměl klíče.  Počítal  s  tím,  že  těla  poškozených  tam  jsou  zakopána. 
Vzhledem k této události byl na tom psychicky velmi špatně. Každý den si bral Neurol 
a do toho pil. Následující pondělí pak užil 31 tablet Hypnogenu a 14 tablet Neurolu, 
což zapil třičtvrtě litrem Hruškovice. K dotazu pak uvedl, že obvinění Lumír M. i Jiří B. 
se  určitě  znali  s  poškozeným.  Obviněného  Jiřího  B.  však  poškozený  neměl  rád.  U 
garáže  v  Ostravě  v  době  kdy  tam  byli  s  poškozeným,  měl  na  hlavě  kuklu  pouze 
obviněný  Lumír  M.  On  a  obviněný  Jiří  B.  byli  opodál,  proto  na  hlavě  neměli  nic.  V 

pokračování 
29 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
pondělí nebo v úterý před skutkem ukazoval obviněnému Lumíru M. garáž v Ostravě. 
Neví  o  tom,  že  by  byl  v  garáži  proveden  předem  nějaký  výkop.  Již  předem  se 
spekulovalo,  že  auto  se  vrátí  zpátky  i  s  poškozeným  v  kufru,  což  bude  nejmíň 
nápadné. Proto se i přes zabití poškozených drželo původního plánu. Jen místo toho, 
aby přivezli poškozeného, odvezli do ostravské garáže i poškozenou. Následně měl 
podle  plánu  dostat  ve  své  garáži  nějakou  ránu,  aby  to  vypadalo,  že  byl  taky 
přepadený.  Jestli  v  ostravské  garáži  kopali  spoluobvinění  nějaký  hrob,  tak  měli 
možná jiné plány než on. O vykopaném hrobě se dozvěděl až na policii. Bylo předem 
dohodnuto,  že  se  vůči  poškozenému  použije  násilí,  aby  promluvil,  ovšem  nebylo 
dohodnuto usmrcení.  
 
Obviněný  Michal  Z.    v rámci  vazebního  zasedání  konaného  dne  15.3.2013 
(č.l. 869 – 869 v.t.)  se vyjádřil ke své osobě a dále dodal, že na své výpovědi před 
policejním orgánem trvá, nechce ji změnit či upřesnit, event. doplnit. 
 
Bezprostředně po ukončení své výpovědi obviněný Michal Z. v rámci protokolu 
o  prověrce  na  místě  popsal  a  názorně  ukázal  místa,  na  kterých  se  společně  s 
obviněnými  Lumírem  M.  a  Ing.  Jiřím  B.  pohybovali  dne  28.2.2013  v  souvislosti  s 
únosem a vraždou manželů M.  O tomto procesním úkonu  byl pořízen protokol (č.l. 
1052, včetně barevné fotodokumentace a videozáznamu, č.l. 1052 – 1100). Zmíněný 
procesní  úkon  byl  v rámci  dokazování  u  hlavního  líčení  řádně  zprocesněn  a  se 
zadokumentovaným  videozáznamem  se  soud  I.  stupně  rovněž  seznámil  a  jeho 
obsah vyhodnotil  ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř.  
 
Dne 28.3.2013 obviněný Michal Z. (č.l. 1033 – 1041) nad rámec své prvotní 
výpovědi uvedl, že se při setkání s panem J., majitelem ostravské garáže, nezajímal 
o její stavebně technické řešení, vč. podlahy. Do garáže byly přivezeny pytle betonu, 
a to pět nebo šest, nic dalšího. Hydroxid sodný nenakupoval, neví ani, kdo tuto látku 
zakoupil. Sám obviněnému Lumíru M. nezadával žádnou zakázku, aby provedl výkop 
v  garáži.  Dne  28.2.2013  obviněný  Lumír  M.  povalil  poškozeného,  ale  zřejmě  mu 
nedal žádnou ránu. Obviněný Jiří B. pomáhal poškozeného držet, protože poškozený 
byl dost sportovně založený. Zda mu dávali pouta, to neví, neboť šel ven na zahradu. 
Za  10 minut  vyšel  obviněný  Jiří  B.  a  říkal,  že  poškozený  nabídl  milion  za  to,  že  jej 
propustí.  Sám  určitě  nakoukl  přes  vchodové  dveře  do  garáže,  protože  viděl,  že 
poškozený leží hned vlevo za dveřmi. Nemluvil, aby poškozený nevěděl, že tam je. V 
té době poškozený jevil známky života, měl zvednutou hlavu a obviněný Lumír M. mu 
říkal, že se pojedou projet a pak jej pustí. Když se následně po odvozu poškozených 
do garáže v Ostravě setkali opět v jeho garáži, nevšiml si na spoluobviněných, že by 
byli  potřísněni  krví  nebo  znečištěni  zeminou.  V  taštičce  z  domu  poškozených  bylo 
celkem  100.000,-  Kč,  a  to  v  různých  bankovkách  i  mincích.  Ve  středu  27.02.2013 
nebo  ve  čtvrtek  28.02.2013  byli  u  něj  v  garáži  spoluobvinění,  kdy  se  společně 
domlouvali na postupu při akci. Obviněný Jiří B. přitom vytáhl nějakou krabičku, v níž 
byly tři ampulky a injekční stříkačka, k čemuž uvedl, že je v nich obsažena látka pro 
uspání.  Původně  se  měla  použít,  ale  pak  obviněný  Jiří  B.  přišel  s  tím,  že  neví,  jak 
dlouho  to  bude  účinkovat  a  pokud  by  poškozený  dlouho  spal,  tak  by  se  nemohli 
zeptat,  kde  se  nachází  trezor.  K  dotazům  pak  dodal,  že  dne  25.02.2013  dovezl  do 
ostravské garáže s obviněným Lumírem M. beton. V úterý ráno nebo dopoledne tam 
pak zapojoval na černo elektřinu, to však bylo zvenku a byl tam sám. Elektřinu chtěl v 

pokračování 
30 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
garáži  zapojit  obviněný  Lumír  M.,  pokud  by  po  poškozeném  potřeboval  nějaké 
informace. Poškozený se měl dle plánu odvézt do garáže v Ostravě v případě, pokud 
by se nenašel trezor, a M. měl získat informace.  Garáž poté chtěli odkoupit z  peněz, 
které by byly z lupu. Závěrem pak obviněný uvedl, že zmiňovaný „louh“, konkrétně 5 
balení,  kupoval  s  obviněným  Lumírem  M.  v  ostravském  Baumaxu  společně  s 
betonem. Tyto věci měly být použity na zastrašení. 
 
Dne  2.8.2013  se  obviněný  Michal  Z.  v  rámci  pokračování  výslechu 
především  vyjádřil  (č.l.  1042  –  1048)  k  dopisu,  který  adresoval  spoluobviněnému 
Lumíru  M.  a  který  byl  posledně  jmenovaným  vydán  policejnímu  orgánu.  Sdělil,  že 
obviněný Jiří B. mu asi před 10 – 12 lety ukazoval zbraně, konkrétně pistoli. Jednalo 
se o starou, stříbrnou zbraň, která měřila přes 20 cm. Tehdy mu také ukazoval ještě 
dlouhou zbraň, nějakou malorážku. V garáži však žádnou zbraň neviděl. Ví ovšem o 
tom,  že  jedné  zbrani  říkal  obviněný  Jiří  B.  „tichošlápek“,  zda  však  měla  tlumič,  to 
neví, fyzicky ji neviděl. S nápadem vzít zbraň přišel obviněný Jiří B., a to asi 14 dnů 
před  spácháním  skutku.  Měla  sloužit  k  zastrašení.  Obviněný  Lumír  M.  nevěděl,  že 
obviněný Jiří B. má nějakou zbraň. Když došlo k přepadení poškozeného, tak šeptali, 
a  to  z  obavy,  že  by  je  poškozený  mohl  poznat.  Spoluobvinění  mu  pak  řekli,  že  v 
domě  poškozených  nemohli  odemknout  vstupní  dveře,  a  proto  jim  je  odemkla  až 
sama  poškozená.  Peníze  a  nějaké  drobné  se  nacházely  v  šuplíku  u  počítače  a  v 
taštičce na skříni. Proč odvezli poškozenou, to mu neřekli. Obviněný Jiří B. dále říkal, 
že ještě vzal počítač, protože k němu bylo připojeno nějaké zařízení. O tom, že měl 
obviněný Jiří B. zbraně, se dozvěděl až v okamžiku, kdy poškození byli mrtví. O smrti 
manželů mu spoluobvinění řekli až u něj v garáži v Bohumíně. Ví, že obviněnému se 
měl „tichošlápek“ zaseknout. Kdy k tomu mělo dojít, to neví. Spoluobvinění mu také 
sdělili,  že  to  jinak  nešlo.  Když  byl  sám  inkriminovaného  dne  u  garáže  v  Ostravě, 
žádný  výstřel  nezaslechl.  Stál  totiž  ve  vzdálenosti  50  m  na  rozcestí.    K  dopisu 
adresovanému obviněnému Lumíru M. upřesnil, že část, která začíná slovy „v domě. 
..“  a  končí.  „..  kdy  je  zasypem.“,  pouze  napsal,  avšak  nebyl  u  toho  přítomen.  Vše 
dovozoval vlastním úsudkem. V další části, která začíná slovy „. .. protože. ..“ a končí 
„. .. vypadnout pryč. ..“ , sdělil, že to je také pouze jeho dojem. Část, v níž uvedl, že 
musí  být  klidní  a  že  když  na  to  přijde  oni  nezmáčkli  spoušť,  je  pravdivá.  Toto  řekl 
obviněný Lumír M. Kdo přímo poškozené zastřelil, to neví. On osobně se zasypávání 
těl  nikdy  nezúčastnil.  K  otázce  uvedené  v  dopise  „Byl  jsem  tam  v  pátek  chvilku  s 
tebou?“  uvedl,  že  tuto  otázku  pokládal  proto,  neboť  chtěl  obviněnému  Lumíru  M. 
pomoci. V čem, to však nebyl schopen uvést. Nebyl svědkem události, při které dle 
spoluobviněného Lumíra M. měl obviněný Jiří B. manipulovat se zbraní před garáží a 
následně něco odhodit  do nedalekého lesíku.  Dopis obviněnému Lumíru  M.  napsal 
proto, neboť jej o to posledně jmenovaný požádal. Měl mu napsat to, co vypovídal. 
Dále uvedl, že si neumí dost dobře představit, že by měl krumpáč sloužit jako smrtící 
zbraň,  což  uvedl  obviněný  Jiří  B.  ve  své  výpovědi.  Vzhledem  k  tomu,  že  obviněný 
Lumír M. má za sebou zkušenosti týkající se loupeží a přepadení, tak si myslí, že by 
určitě nepřišel s nápadem vzít na nikoho krumpáč. Pokud se jedná o hydroxid, který 
měl se podle  obviněného Jiřího  B. použít  na těla poškozených,  pak si myslí,  že na 
toho by bylo potřeba mnohem větší množství, než nalezených 5 nebo 6 balení. On 
sám během přípravy  dostával úkoly,  co má zajistit. Byl totiž  jediný,  kdo měl nějaké 
peníze, dále obviněný Jiří B. musel zůstávat v práci na Slovensku a obviněný Lumír 
M.  musel  také pracovat,  aby  nebylo  nápadné,  že  nechodí  do  práce.  Když  společně 
vymysleli  plán  na  přepadení  poškozených,  musel  zajistit  potřebné  věci,  tedy  garáž, 

pokračování 
31 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
elektřinu, kterou požadoval obviněný  Lumír  M., i telefony. Garáž v Nové Vsi vybrali 
všichni tři společně u něj  v Bohumíně na počítači v garáži. Dne 22. 2. 2013 obviněný 
Jiří  B.  přijel  k  němu  kolem  třetí  hodiny  a  celou  akci  zrušil  s  tím,  že  garáž  je  příliš 
daleko. B. autem proto zajeli k obviněnému Lumíru M. a oznámili mu odložení akce. 
Původně  také  přemýšleli,  že  automobil  poškozených  po  akci  někde  podpálí,  nebo 
zaparkují  v Polsku.  B.  ale  říkal,  že auto nechají poškozeným před domem,  protože 
bude stačit, když se do něj nastříká pepřový sprej, v důsledku čehož pak nepůjdou 
odebrat pachové stopy. Paralyzér zakoupili v Ostravě, ale neví o tom, že by jej někdo 
použil.  Kupoval  se  na  Kuřím  rynku  v  Lověně,  kde  jej  fyzicky  zakoupil  nějaký  Róm. 
Stál kolem 1.100,- Kč, přičemž peníze na něj zřejmě vynaložil on sám. Pak si jej vzal 
k sobě obviněný Jiří B. Osobně neviděl, že by někdo vpichoval poškozeným nějakou 
látku.  Obviněný  Jiří  B.  říkal,  že  by  to  neměli  použít,  protože  neví,  jak  dlouho  bude 
působit a zda bude poškozený schopen hovořit, když by bylo  potřeba zjistit, kde je 
trezor. Závěrem pak dodal, že celou akci plánovali všichni tři společně. 
 
Konečně dne 27.9.2013 obviněný pouze vyjádřil (č.l. 1049)  souhlas s účastí 
u rekonstrukce. K věci samotné nic nového neuvedl. 
 
Během  rekonstrukce,  provedené  dne  28.11.2013  (viz  protokol  o 
rekonstrukci s přiloženou fotodokumentací a videozáznamem – č.l. 1118 – 1235) v 
řádové  garáži  nacházející  se  v  Ostravě  –  Slezské  Ostravě  obviněný  názorně 
demonstroval  činnost  svou,  jakož  i  spoluobviněných  na    místě  činu,  během 
jednotlivých příjezdů ke garáži. 
 
Obžalovaný  Michal  Z.  u  hlavního  líčení  k obsahu  obžaloby    mj.  uvedl,  že  u 
něj v bohumínské garáži se scházel se svými zaměstnanci a známými, kde mj. chodil 
i  M.,  se  kterým  rozebíral  různé  pracovní  věci,  u  čehož  popíjeli  alkohol  a  taktéž  se 
někdy  zastavil  i  B.,  když  přijel  ze  Slovenska  o  víkendech.  Michal  Z.  dále  uvedl,  že 
takovýmto způsobem se dali všichni tři dohromady (myšleno Ing. B., M., Z.), kdy při 
alkoholu  probírali  možnosti,  jak  vydělat  peníze,  neboť  všichni  byli  ve  finanční  tísni. 
S postupem  času  zmíněné  „klábosení“  začalo  mít  vážnější  obrysy,  neboť  začali 
přemýšlet,  koho  by  mohli  přepadnout.  Kdo  konkrétně  navrhnul  přepadení 
poškozeného  M.  neví,  avšak  shodli  se  na  tom,  že  je  to  osoba,  která  by  mohla  mít 
doma  větší  finanční  hotovost,  neboť  bylo  o  něm  známo,  že  se  živí  „směňováním 
peněz“. Původní plán dle Z. byl takový, že on vyláká M. k němu do garáže a M. s B. 
jej přepadnou, kdy budou mít kukly na očích, zatímco on bude mimo garáž.  M. poté 
odvezou do připravené garáže,  kde  zůstane svázaný po dobu,  než  B.  s M.  v domě 
poškozených  najdou  peníze.  V případě,  že  by  tyto  nenašli,  měli  se  vrátit  zpět  do 
připravené  garáže,  kde  by  M.  byl  přinucen  k tomu,  aby  řekl,  kde  má  peníze 
schované. Garáž a další věci zajišťoval on (myšleno Z.), neboť v rozhodné době byl 
jediný,  kdo  měl  nějaké  finanční  prostředky.  22.2.2013  v pátek  si  pronajal  garáž 
v Nové Vsi od V., kdy tato měla být pro popsanou „akci“ použita s tím, že k realizaci 
mělo  dojít  již  ve  zmíněný pátek.  Před akcí  však přijel Ing.  B.  a dospěl k závěru,  že 
garáž v Nové Vsi je moc daleko od Bohumína, a proto bude nutno najít garáž, jež je 
situována  blíže.  Toto  stanovisko  měli  sdělit  M.  a  posléze  všichni  tři  sháněli  garáž 
blíže Bohumína. Garáž v Ostravě – Slezské Ostravě Na Burni byla vyhovující, neboť 
byla kousek od Bohumína, a proto se dohodli, že ji pronajmou. V neděli či v pondělí 
obdržel  klíče  od  této  garáže  od  majitele  J.,  které  v pondělí  odevzdal  M.,  kdy  tento 

pokračování 
32 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
požadoval zapojení elektřiny v garáži a rovněž se dohodli, že do garáže dají nějaké 
věci  na  zastrašení  poškozeného  pro  případ,  že  by  tento  nechtěl  prozradit,  kde  má 
uschované peníze. Z toho důvodu do garáže dali „louh a beton“.  Obžalovaný Z. dále 
uvedl, že ve čtvrtek vylákal M. k sobě do garáže, kdy akce probíhala dle původního 
plánu,  tzn.  dovnitř  vtrhli  M.  s B.  s kuklama  na  očích,  on  utekl  ven,  kdy  prvně  dva 
jmenovaní  poškozeného  povalili  na  zem.  Dle  původního  plánu  měl  B.  použít 
uspávací prostředek vpichnutím do žíly poškozeného, čímž měli docílit jeho uspání, 
avšak  těsně  před  akcí  to  B.  zrušil,  neboť  si  nebyl  jist,  jak  tento  prostředek  bude 
účinkovat a zda by poškozený M. nespal příliš dlouho, kdy by mohlo dojít k tomu, že 
v případě  nenalezení  peněz  by  se  jej  nepodařilo  vzbudit.  Následně  popisoval  cestu 
z Bohumína do Ostravy s tím, že M. nacouval s vozidlem poškozeného ke garáži, on 
hlídal na rozcestí vzdáleném asi 50 m od garáže, zda někdo nejde, zatímco B. udělal 
kontrolní  kolečko.  V rámci  své  spontánní  výpovědi  Z.  dále  uvedl,  že  to  netrvalo 
dlouho, přišel k němu do auta  B.,  z Ostravy  jeli zpět  do Bohumína, kdy mu řekl,  že 
má jít do hospody a čekat na telefon, což měla být změna proti původnímu plánu. Asi 
za  15  –  20  minut  jej  opětovně  kontaktoval  B.  a  vyzval  jej,  aby  se  dostavil  do  míst 
předem dohodnutých a posléze stejným způsobem jak v předchozí době pokračovali 
směrem ke garáži do Ostravy. Obžalovaný M. zase zacouval ke garáži, B. zrealizoval 
kontrolní kolečko a on si následně všimnul, jak M., neví, zda i s B., vytáhli M. z auta, 
kdy  její  přítomnost  si  vyhodnotil  tak,  že  tato  slouží  k tomu,  aby  M.  řekl,  kde  jsou 
schované peníze, aby měl strach o manželku. Sedl si do auta, udělal něco s mobilem 
a zanedlouho uslyšel nějakou ránu. Po vystoupení z auta vešel dovnitř do garáže a 
viděl  vykopanou  díru,  ve  které  byla  dvě  těla.  Již  si  nepamatuje,  zda  B.  či  M.  jej 
vyzval, ať pomůže zasypávat, a proto minutu nebo dvě zasypával a B. následně řekl, 
že  musí  jet.  Nasedli  do  auta  a  jeli  zpět  na  Bohumín.  B.  s M.  jeli  vrátit  auto 
poškozeného před jeho dům, on šel do restaurace, kdy zanedlouho po předchozím 
telefonickém  kontaktu  od  B.  se  sešli  u  něj  v Bohumínské  garáži,  kde  si  rozdělili 
peníze  a  každý  šel  svou    cestou.  Michal  Z.  posléze  k dotazu  soudu  a  stran  dále 
vypověděl,  že  své  výpovědi  před  policejním  orgánem  si  přečetl,  pouze  akcentoval 
špatný  psychický  stav.  Je  si  vědom  podstatných  rozdílů  ve  svých  výpovědích,  kdy 
skutečně v rámci své první výpovědi tvrdil, že ve druhém případě u ostravské garáže, 
kde  byla  dovezena  poškozená  M.  nebyl,  vypovídal  tak  proto,  že  s vraždou 
jmenované nechtěl mít nic společného.  Rovněž si je vědom svého tvrzení v některé 
z následných výpovědí, kdy v jejím úvodu uváděl, že o zakoupení hydroxidu sodného  
- louhu nic neví, zatímco na konci této procesní výpovědi si uvědomil, že toto tvrzení 
je  nesmyslné.  K zadrženému  materiálu,  jež  vydal  spoluobžalovaný  M.  a  které  byly 
označené  jako  „informace“  pro  jmenovaného,  uvedl,  že  se  spoluobžalovaným  se 
několikrát  potkal  na  vycházce,  kdy  tento  chtěl  vědět,  co  vypovídal  a  co  ještě 
vypovídat  bude.  Proto  mu  napsal  jakoby  svou  výpověď  a  taktéž  to,  na  co  si  ještě 
vzpomněl a co by chtěl uvést, „napsal to formou příběhu“. Následně obžalovaný  Z. 
blíže popsal svou ekonomickou situaci s tím, že tento v rozhodné době dlužil asi 1,5 
mil.  Kč  K.,  dále  na  shodnou  částku  měl  hypotéku na  restauraci  a další  závazky  ve 
výši asi 200 – 300 tis. Kč. Z podnikatelských aktivit měl měsíční příjem cca 150 tis. 
Kč, díky čemuž se mu dluhy nedařilo snižovat. Je mu známo, že Ing.  B. měl rovněž 
nějaké exekuce a K. dlužil také 100 tis. Kč, přičemž se za Ing. B. K. zaručil. Je mu 
známo, že i spoluobžalovaný M. měl dluhy, kdy tento si často stěžoval, že musí platit 
exekutorům  snad  10  tis.  Kč  měsíčně.  K cílenému  dotazu,  kdo  přišel  s nápadem 
loupežného přepadení, uvedl, že si již nevzpomíná. S tímto postupem však souhlasili 
všichni  tři  s tím,  že  to  vymyslí  tak,  aby  nebyli  odhaleni.  Na  poškozeného  M.  jako 
vhodný  objekt  přišli  zřejmě proto,  že  byl  jediným  v Bohumíně,  kdo  měl mít  finanční 

pokračování 
33 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
hotovost u sebe, neboť tento s penězi obchodoval denně. Věděli, že u sebe nosí 200 
tis. Kč a počítali s tím, že doma může mít alespoň 2 mil. Kč, avšak padaly i částky 5 
mil. Kč. Poškozený M. měl zůstat v bohumínské garáži svázaný a pro případ, že by 
se u něj doma nenašly peníze, M. měl získat informace od poškozeného, kde peníze 
má  schované.  Obžalovaný  Z.  akcentoval,  že  s plánem  loupežného  přepadení  M. 
souhlasili všichni tři, nikdo z nich neměl žádné námitky. Plánování této akce proběhlo 
navíckrát, u něj v garáži se sešli 3 – 4 krát. Zmíněný plán mohl vzniknout tři týdny až 
měsíc před rozhodnou událostí. Konečný plán však vznikl asi týden před 22.2.2013, 
neboť  „akce“  měla  proběhnout  již  22.2.2013.  V další  části  své  výpovědi  se 
obžalovaný  vyjadřoval  k dělbě  jednotlivých  úkolů,  na  což  soud  odkazuje.  V případě 
absence potřebných informací od M. tyto měl od posledně jmenovaného získat M. a 
za  tímto  účelem  požadoval  zakoupit  louh  a  beton.  Zakoupené  věci  dovezli  do 
ostravské garáže bílou dodávkou a od té doby měl klíč od garáže pouze M. Posledně 
jmenovaný se rovněž vyjádřil v tom smyslu, že v garáži udělá ještě nějakou přípravu 
na  akci,  ovšem  o  co  se  mělo  jednat,  on  (myšleno  Z.)  nevěděl.  Vykopanou  jámu 
v ostravské garáži  viděl a pozitivně se o ní dověděl až 28.2.2013, kdy do této garáže 
vlezl. Žádná předchozí dohoda o vykopání jámy nebyla, tuto však vykopal M., neboť 
měl  klíče.  Ve  zmíněné  garáži  byl  v pondělí  ráno,  kdy  zapojoval  elektřinu,  a  dovezli 
tam beton s hydroxidem sodným. Dle jeho názoru ve firmě měl alespoň jedno funkční 
kongo, ke kterému měl přístup i M. Nevěděl o tom, že by tento pracovní nástroj byl 
použit  v garáži  Na  Burni.  Z.  není  znám  žádný  důvod,  proč  by  mu  B.  či  M.  chtěli 
ublížit. Poškozený M. všechny tři obžalované znal více či méně dobře. Při přepadení 
M. měl M. s B. být  maskován kuklama,  kdy  M. říkal,  že  za pomocí paralyzéru bude 
poškozený rychle bez sebe, i on (myšleno Z.) měl být svázán páskou a měl obdržet 
jednu či dvě rány na oko, aby vypadal také jako oběť přepadení. V případě získávání 
potřebných  informací  od  poškozeného  bylo  dohodnuto,  že  M.  s Ing.  B.  „budou 
šeptat“. V případě, že poškozený řekne, kde má peníze, bylo více návrhů, jak s ním 
naložit,  dohodnuto  však  bylo,  že  tento  bude  naložen  zpět  do  auta,  ve  kterém 
zůstane, a toto bude vráceno před jeho dům. Do ostravské garáže poškozeného  M. 
vedl  M.,  za  oběma  jmenovanými  viděl  jít  i  B.,  avšak  neviděl  přímo,  že  by  se  dveře 
garáže zavřely. Z garáže neviděl vycházet ani jednoho. Když seděl v autě a čekal na 
B.,  žádný  hluk,  žádný  výstřel  z pistole  neslyšel.  Když  se  B.  vrátil,  řekl  mu,  že 
poškozený  informace  nesdělil  a  oni  jedou  domů  „to  najít“.  Zda  po  návratu  zpět 
k ostravské  garáži  i  s poškozenou  M.  tato  šla  po  svých  nebo  ji  obžalovaní  B.  s M. 
tahali,  si  již  nevybavuje.  Co  se  dělo  v garáži  neví,  avšak  asi  do  minuty  od  zavření 
dveří uslyšel ránu, proto šel dovnitř. V garáži uviděl vykopanou díru a v ní ležet dvě 
těla.  M.  stál  při  vstupu  z čelního  pohledu  dle  jeho  názoru  vzadu,  B.  byl  vepředu  u 
garážových dveří. M. měl v ruce lopatu a již jámu zahazoval hlínou. B. neměl v ruce 
nic.  Z.  akcentoval,  že  on  sám  po  celou  dobu  žádnou  zbraň  u  nikoho  ze 
spoluobžalovaných neviděl. Ze zjištění v garáži byl v šoku, řekli mu, ať veme lopatu a 
pomůže zasypávat, což učinil, neboť opětovně zdůrazňoval, že byl v šoku. Následně 
mezi  jmenovanými  mělo  dojít  k hádce,  neboť  zabití  poškozené  nebylo  v plánu. 
K cílenému dotazu, zda je mu známo, kdo poškozené zastřelil, uvedl, že neví, neboť 
přímo u toho nebyl, pouze je mu známo, že B. jedné zbrani říkal „tichošlápek“ a měl 
pronést,  že  se  mu  tento  „zasekl“.  Peníze,  které  získali  vloupáním  do  domu 
poškozených, bylo přes 100 tis. Kč, jakož i nějaká eura, která si vzal  B. s tím, že je 
použije na Slovensku, o zbytek se rozdělili. V pozdější době k jeho dotazu, kdo střílel 
v ostravské  garáži,  mu  M.  řekl,  že  on  nikoliv,  že  střílel  B.  Posledně  jmenovaný 
navrhoval  při  původních  plánech  přítomnost  zbraně  za  účelem  zastrašení,  což  oni 
(myšleno  Z.  i  M.)  nechtěli.  Současně  však  dodal,  že  u  B.  v rozhodné  době  zbraň 

pokračování 
34 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
neviděl.  Popřel,  že  by  v rámci  příprav  a  dohod  padla  verze  o  zabití  poškozených. 
Ostravská  garáž  byla  pronajata  proto,  jak  již  uvedl,  že  byla  blízko,  což  bylo  jediné 
kritérium,  přičemž  při  jednání  o  pronájmu  s majitelem  J.  se  zajímal,  zda  se  kolem 
garáže krade, jaká je podlaha, jak to je s elektřinou apod. O stavebních úpravách se 
spolu  nebavili,  garáž  měla  sloužit  jako  sklad  na  stavební  materiál.  Z.  připustil,  že 
z doslechu  je  mu  známo  od  B.,  že  poškozený  u  něj  v bohumínské  garáži  jim  měl 
nabídnout  1  mil.  Kč  poté,  co  byl  zpacifikován.  K jeho  garáži  přišel  M.  pěšky,  neboť 
své auto zanechal zaparkované u nemocnice proto, aby poškozený, když šel k němu 
na  jeho  předchozí  žádost,  neviděl  žádné  auto,  které  by  později  mohlo  být 
identifikováno. Po rozdělení peněz obdržel od B. polskou kartu do mobilu, jel směrem 
k polským  hranicím,  aby  získal  signál,  aby  to  vypadalo  tak,  že  v přepadení 
poškozeného  mají  prsty  nějací  poláci.  Na  náměstí  ve  Starém  Bohumíně  již  získal 
signál,  telefonoval  z mobilu  na  telefon  poškozeného,  který  měl  u  sebe  B.,  jak  již 
uvedl, z důvodu zametení stop. Hovor měl trvat do doby, než vypršel kredit na polské 
kartě. V době, když M. s B. vtrhli k němu do bohumínské garáže, kde se nacházel on 
s poškozeným  M.,  spoluobžalovaní  měli  na  hlavě  kukly.  V souvislosti  s jednáním  o 
pronájmech garáží vždy vystupoval pod vlastním jménem. První garáž sehnal v pátek 
22.2., kdy ještě téhož dne měl s majitelem V. podepsat smlouvu o pronájmu, obdržet 
klíče  a  akce  s M.  měla  proběhnout  ještě  téhož  dne  večer  po  setmění,  avšak  B. 
rozhodl,  že  se  akce  ruší,  neboť  garáž  je  moc  daleko,  a  proto  kontaktoval  V.  a 
budoucí  pronájem  zrušil.  Z.  akcentoval,  že  kromě  jedné  popsané  rány  před 
ostravskou garáží žádnou další neslyšel, neviděl žádnou manipulaci se zásobníkem 
či se zbraní. Loupežné přepadení poškozeného od samého počátku plánovali všichni 
tři  společně.  Zakoupení  paralyzéru  navrhoval  M.,  neboť  měl  mít  s ním  dobré 
zkušenosti. Zmíněný předmět měl na Slovensku zakoupit B., avšak neměl potřebnou 
hotovost,  proto  se  koupil  až  v Ostravě  za  situace,  kterou  již  jmenovaný  popsal. 
Neviděl,  že by  v prostoru  garáže Ostrava  –  Slezská Ostrava  Na  Burni Ing.  B.  něco 
vyhazoval, neviděl, že by ze stejné garáže obžalovaný  M. vycházel a šel k autu B., 
tuto skutečnost si nevybavoval. Když nakoukl do své bohumínské garáže, zaslechl, 
jak M. šeptal poškozenému, aby jej nebylo poznat, s kuklou na obličeji, že se „půjdou 
projet“.  V závěru  své  výpovědi  obžalovaný  Z.  se  vyjadřoval  ke  svým  rozporům 
v rámci tvrzení v přípravném řízení, jakož i u hlavního líčení, na což soud odkazuje. I 
obžalovaný  Z.  setrval  na  svých  výpovědích  v rámci  konfrontace  se 
spoluobžalovanými Ing. B. a M.  
 
 
V následující  části  odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  bude  poukázáno  na 
svědecké výpovědi, které posléze budou hodnoceny ve smyslu ustanovení § 2 odst. 
6 tr.ř. 
 
Svědkyně  Renáta  B.,  dcera  poškozených  manželů  M.,  dne  13.5.2013 
k předmětu  výslechu  uvedla  (č.l.  1267  –  1272),  že  z  obžalovaných  zná  pouze 
Michala  Z.,  se  kterým  se  setkala  v  domě  svého  otce,  tedy  poškozeného  Zbigniewa 
M.  Vztah  poškozeného  a  tohoto  obžalovaného  byl  podle  jejího  názoru  částečně 
kamarádský  a  částečně  pracovní.  Poškozený  také  docházel  do  hospody,  kterou 
provozoval  obžalovaný,  jmenovaní  mezi  sebou  podle  jejího  názoru  neměli  nikdy 
žádné  konflikty.  Poškozený  byl  velmi  aktivní,  sportoval,  jezdil  na  kole,  posiloval, 
každý  sudý  den  pak  dojížděl  na  burzu  do  Polska,  kde  měnil  peníze.  V  minulosti 
hrával jako muzikant na zaoceánských lodích a zde si vydělal dost peněz. Dá se říci, 
že rodiče na tom byli po finanční stránce velmi dobře. Běžně měli v domě k dispozici 

pokračování 
35 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
částku  kolem  1,5  milionu  korun.  Tyto  peníze  ukládali  volně  do  šuplíku  od  stolu,  v 
místnosti,  kde  měla  být  původně  garáž.  Poškozený  také  půjčoval  peníze,  přičemž 
mohl mít  kolem 20-ti dlužníků,  kteří mu dlužili od 50.000,-  do 500.000,-  Kč,  celkem 
mohl mít rozpůjčovaných tak 3.000.000,- Kč. Neví o tom, že by mu někdo vyhrožoval. 
Maminka,  poškozená  Jarmila  M.,  zůstávala  spíše  doma  a  starala  se  o  domácnost. 
Naposledy s rodiči byla ve styku ve středu před šetřenou událostí. Ve čtvrtek večer 
zjistila, že rodiče nejsou kontaktní a protože i druhý den ráno byli na svých mobilech 
nedostupní, volala manželovi, který se měl po cestě do práce zastavit v jejich domě. 
Ten se však na nikoho nemohl dozvonit, proto zavolala policii a hasiče a také odjela 
k domu rodičů. Všimla si, že automobil byl zaparkován přední částí k domu, což bylo 
opačně,  než  vždy  parkoval  poškozený.  Do  domu  první  vstoupil  hasič,  který  jim 
otevřel  a  sdělil,  že  tam  nikdo  není.  Při  prohlídce  zjistili,  že  se  ztratilo  nahrávací 
zařízení  kamerového  systému.  Dále  v  pracovně  poškozeného  chyběl  počítač  a  v 
zásuvkách peníze. Také se v domě nenacházely žádné směnky dlužníků. Svědkyně 
B.  rovněž  vypověděla,  že  o  existenci  trezoru  v domě  svých  rodičů  nevěděla.  Před 
koupelnou si pak na podlaze všimla dvou červených kapiček. Jinak dům nevypadal 
neuklizeně  a  neuspořádaně.  U  vozidla  poškozeného  viděla,  že  je  zvenku  i  zevnitř 
špinavé. Poškozený však měl auto vždy umyté, byl na to háklivý. Obecně se o  něm 
vědělo, že má peníze, ale ten asi poslední dva roky už půjčovat nechtěl, protože to 
většinou skončilo u soudu a peníze byly nevymahatelné.  
 
Svědkyně Renáta B. u hlavního líčení zejména stvrdila svou výpověď z řízení 
přípravného a dodala, že pokud před policejním orgánem uvedla, že neví o trezoru 
v rodinném domě svých rodičů, pak to vysvětlila tím, že zmíněný trezor nepovažovala 
za  trezor  klasický  tak,  jak  jej  má  někdo  zabudovaný  ve  zdi.  Nebrala  na  něj  při 
návštěvách  rodičů  nějaký  zřetel,  v řadě  případů  byl  tento  otevřený,  někdy  byl 
zavřený,  poškozený  v něm  někdy  peníze  měl,  někdy  nikoliv.  Poškozeného  popsala 
jako  velmi  aktivního  důchodce,  a  to  duchem  a  fyzicky,  pohyboval  se  stále  mezi 
mladými lidmi, přivydělával si tím, že jezdil do Chalupek na burzu, kde měnil zloté na 
koruny a obráceně. Aby se mohl touto činností zabývat, potřeboval k ní větší obnos 
peněz,  což  znamená,  že  běžně  míval  doma  kolem  1  mil.  Kč,  někdy  i  více. 
Opakovaně  pomáhala  rodičům  „po  trhu“  počítat  peníze  a  tudíž  věděla,  jaká  byla 
hotovost. Svědkyně B. však nedokázala konkretizovat a blíže odargumentovat, kolik 
otec  mohl  mít  v době  skutku  doma  peněz  na  hotovosti.  Finanční  prostředky  míval 
volně v šuplíku v pracovním stole v jeho místnosti. Některé věci dával i do skříně, kde 
měl pokladničku jejich syn, kam mu poškozený dával odměny třeba za vysvědčení či 
na  velikonoce.  Kód  k trezoru  s manželem  neznali,  klíče  od  rodinného  domu  rodičů 
neměli,  obráceně  ano.  Kamerový  systém  byl  funkční.  O  žádných  výhrůžkách 
poškozeným  jí  není  nic  známo.  Svědkyně  potvrdila,  že  je  jediným  dědicem  po 
zůstavitelích. Obžalovaný Z. dle názoru svědkyně neměl v Bohumíně dobrou pověst, 
povídalo se o něm, že je kriminálník, feťák, alkoholik.  
 
Svědek Lukáš B., manžel Renáty B., k osobám obžalovaných dne 13.5.2013 
uvedl (č.l. 1282 – 1289), že Ing. Jiřího B. a Lumíra M. nezná. Obžalovaného Michala 
Z.  naopak  zná  asi  2  –  3  roky,  z  doby,  kdy  tchánovi  a  tchýni,  tedy  poškozeným, 
prováděl  stavební  činnost  na  domě.  Potom  jej  potkával  v  hospodě  xxx,  znali  se. 
Poškozená  se  většinou  bavila  činností  s květinami  a  poškozený,  který  byl  již 
v důchodu,  tím,  že  jezdíval  do  Polska,  kde  měnil  peníze.  O  žádné  velké  finanční 
prostředky  ale  nešlo.  Zbigniew  M.  také  v  minulosti  půjčoval  peníze,  mimo  jiné  i 

pokračování 
36 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
obžalovanému Michalu Z., který měl u něj dluh ve výši kolem 100.000,- Kč, přičemž 
mu  jej  splácel  stavební  činností.  Podle  jeho  názoru  byli  kamarády.  Dne  28.2.2013, 
mezi  17.30  –  17.40  hodin,  slyšel  telefonický  hovor,  při  kterém  poškozený  hovořil  s 
obžalovaným  Z. o nákupu stavebního materiálu z Polska. Poškozený byl mezi lidmi 
oblíbený,  neví  o  tom,  že  by  mu  někdo  vyhrožoval.  Většinou  u  sebe  v  tašce  přes 
rameno nosíval částku kolem 300.000,- Kč. Doma míval i kolem 3.000.000,- Kč, něco 
měl uloženo v trezoru, něco v šuplících v pracovně. Oba dva poškození měli mobilní 
telefony,  M.  iPhon  a  jeho  manželka  Nokii.  Denně  si  spolu  telefonovali.  Poškozený 
užíval  automobil  Renault  Laguna  Combi,  který  několikrát  týdně  myl  a  měl  v  něm 
pořádek.  U  domu  jej  parkoval  tak,  že  vždy  zacouval  pod  přístřešek.  V  domě  byl 
nainstalován alarm a kamerový systém,  který snímal přístupové cesty k domu a byl 
napojen  na  hardisk  s  kontinuálním  záznamem.  Poškozenou  viděl  naposledy  dne 
27.2.2013,  tehdy  byli  oba  dva  poškození  u  něj  a  manželky  na  návštěvě.  S 
poškozeným pak byl naposledy v kontaktu dne 28.2.2013, kdy, jak  již uvedl, mu po 
17:30  hodin  volal  obžalovaný  Michal  Z.  Poškozený  mu  odpověděl,  že  tam  za  chvíli 
bude  a  následně  odjel  svým  vozem.  Poškozenému  ještě  kolem  18:00  hodin 
telefonoval, ale tento už telefonát nepřijal. Druhý den, tj. 1.3.2013, přijel před desátou 
hodinou  dopoledne  k domu  rodičů  manželky  a  zjistil,  že  se    uvnitř  svítilo  v  kuchyni, 
automobil  stál  venku,  zaparkovaný  přední  částí  k  domu.  Nikoho  v  domě  přes  okna 
neviděl,  a  proto  zavolal  manželce.  Jelikož  o  poškozených  nic  nevěděl  ani  známý 
David  K.,  přivolala  manželka  hasiče,  kteří  dům  otevřeli.  Uvnitř  se  však  nikdo 
nenacházel.  Po  jeho  prohlédnutí  se  chtěl  podívat  na  záznamy  kamer,  ale  zjistil,  že 
chybí DVD rekordér i počítač. Nikde také nebyly peníze, a to ani v trezoru, který byl 
otevřený.  Chyběla  rovněž  složka  se  směnkami  a  taštička  s  penězi.  Na  sporáku  se 
však  nacházela  večeře.  Na  automobilu  poškozeného  i  uvnitř  něj  byla  hlína,  interiér 
byl  také  politý  nějakou  tekutinou.  Nenašli  ani  klíče  od  domu,  kde  byl  v  podstatě 
pořádek,  pouze  manželka  si  všimla  na  dlaždicích  mezi  dveřmi  do  koupelny  a 
pracovnou dvou až tří kapek červenohnědé tekutiny. Kolem 11:00 až 12:00 hodin mu 
telefonoval David K. a sdělil mu, že je u něj opilý obžalovaný Michal Z., který měl být 
posledním, kdo poškozeného viděl, a proto jej přivezl k domu poškozených. Milan S. 
při čekání před domem řekl obžalovanému Michalu Z. jen z recese, že má na botě 
krev. Když obžalovanému sám z legrace řekl, že zabil poškozeného, tento vyskočil a 
začal křičet, že je to barva, přitom dodával, že se poškození určitě najdou a že M. od 
něj inkriminovaného dne normálně odjel.  
 
Svědek  Lukáš  B.  u  hlavního  líčení  rovněž  stvrdil  svou  výpověď  z řízení 
přípravného  a  dále  dodal,  že  neví,  jaké  množství  peněz  měl  poškozený  u  sebe 
předmětného  dne,  když  od  něj  odcházel  na  schůzku  s obžalovaným  Z.,  kdy  o 
následující schůzce vyrozuměl z telefonátu, který poškozený v jeho přítomnosti přijal.  
I  dle  názoru  tohoto  svědka  poškozený  míval  doma  ve  své  pracovně  v šuplíku  či 
v trezoru  minimálně  1  mil.  Kč.  Naposledy  u  tchána  viděl  částku  1,1  mil.  Kč  někdy 
v prosinci  či  v lednu  2012  –  2013.  Svědek  rovněž  potvrdil,  že  poškozený  užíval 
vozidlo,  jež  bylo  koupené  na  jeho  firmu  (myšleno  svědka  B.),  i  když  poškozený  M. 
v jeho  firmě  nepracoval,  a  taktéž  neměli  uzavřenou  žádnou  dohodu  o  pronájmu 
předmětného  vozidla.    Dále  se  svědek  B.  podrobně  vyjádřil  ke  své  činnosti 
související s pátráním po  poškozených se vstupem k prohledávání rodinného domu 
poškozených, jakož i ke vzniklé škodě. Trezor, o kterém věděl, že v domě existuje, 
býval uzamčený, když poškozený z něj něco vytahoval, tak jej otevřel, a když přišel 

pokračování 
37 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
po násilném otevření domu poškozených dovnitř spolu s hasiči, předmětný trezor byl 
otevřený.  
 
Dne 16.5.2013 byl vyslechnut  svědek David  K.,  který  vypověděl (č.l.  1299  – 
1306)  mj.,  že  je  známý  poškozeného  Zbigniewa  M.  Rovněž  se  vyjádřil  k  jeho 
způsobu života a finančním poměrům. Uvedl, že z obžalovaných zná nejlépe Michala 
Z.,  se  kterým  vyrůstal,  považoval  jej  za  kamaráda,  vídávali  se  alespoň  třikrát  do 
týdne. Slavili spolu narozeniny, pořádali společné akce, chodili na pivo atd. Zbylé dva 
obžalované zná rovněž, ale již nikoliv tak dobře, v kontaktu s nimi nebýval. Pokud se 
jedná o poškozené, se Zbigniewem byl v podstatě stále, trávili spolu Vánoce, veškeré 
narozeniny  a  svatby,  byl  nejlepším  rodinným  přítelem,  stýkali  se  prakticky  denně. 
Pokud  se  jedná  o  jeho  finanční  poměry,  pak  v  minulosti  hrál  asi  10  let  na  různých 
lodích v zahraničí, čímž si vydělal nějaké peníze. Pokud by nepůjčil osobě jménem 
H. 6,5 milionu Kč, byl by v pohodě. Tyto peníze však už nikdy neviděl. Ví o tom, že 
poškozený  míval  v  domě  nejméně  kolem  1.000.000,-  Kč.  Poslední  dobou  se  živil 
hlavně tím, že měnil zloté na koruny. Běžně u sebe nosil minimálně 200.000,- Kč, a 
to  proto,  neboť  tyto  peníze  potřeboval  pro  výměnu  zlotých.  Nosil  je  většinou  po 
kapsách,  jednu  dobu  dokonce  i  v  krabici  od  bot.  Doma  měl  peníze  uložené  v 
zásuvkách  v  pokoji,  který  měl  být  původně  garáží.  Jistě  měl  také  různé  směnky, 
ovšem  doma  měl  uschovány  pouze  směnky  méně  podstatné,  nevymahatelné. 
Manželka  poškozeného  Jarmila  se  starala  o  dům,  o  jeho  „podnikání“  neměla  bližší 
povědomí.  K  finančním  transakcím  mezi  poškozeným  a  obžalovanými  uvedl,  že 
obžalovaní B. ani M. poškozenému nic nedlužili, neboť tento by jim ani nikdy nepůjčil. 
V  případě  obžalovaného  Z.  dodal,  že  ten  si  od  poškozeného  půjčil  100.000,-  Kč. 
Vyřešení  tohoto  dluhu  bylo  i  důvodem,  proč  poškozený  dne  28.  2.  2013  odjel  k 
obžalovanému  Z.  do  garáže.  Jemu  samotnému  obžalovaný  Michal  Z.  v  současné 
době dluží asi 1.560.000,- Kč. Tato částka vznikla postupně asi během osmi let. Asi 3 
týdny  před  inkriminovanou  událostí  mu  obžalovaný  Z.  řekl,  že  vrátí  částku  ve  výši 
900.000,-  Kč.  Také  obžalovaný  B.  mu  dlužil  částku  ve  výši  100.000,-  Kč,  ovšem 
protože za ni ručil obžalovaný Z., bral to tak, že jí dluží právě posledně jmenovaný. S 
poškozeným  se  naposledy  viděl  dne  28.2.2013  v  odpoledních  hodinách  přibližně 
kolem 15.00 hodin, kdy spolu byli na kávě. O tom, co má v plánu, se nebavili. Toho 
dne ráno, kolem 09.00 hodin, byl rovněž s obžalovaným Z., kdy se jednalo o pracovní 
schůzku. V pátek kolem 10.00 hodin mu zavolal Lukáš  B., který byl u poškozeného 
doma, ale nikdo mu neotevřel, ani nebral telefon. To bylo velmi nezvyklé, protože on 
telefony  vždy  bral.  Když  přijel  k  domu  manželů  M.,  všiml  si,  že  automobil  je  svou 
přední částí zaparkovaný směrem k domu, což bylo opět velmi neobvyklé. Také stále 
kolem domu svítilo osvětlení. Na sedadle řidiče vozidla poškozeného si přes okýnko 
všiml  bahna,  což  byla  skutečnost  velmi  podivná,  protože  poškozený  se  o  čistotu 
vozidla staral. Z tohoto důvodu zavolal nejprve Městskou policii a následně i hasiče z 
Bohumína,  kteří  rozbili  okno  a  vstoupili  do  objektu,  on  osobně  v  domě  nebyl. 
Přibližně mezi 12.00 - 13.00 hod. mu telefonoval obžalovaný Z.,  který mu sdělil, že 
všechno bude na něj, protože s ním byl večer naposledy v garáži. Následně pro  Z. 
přijel k restauraci xxx, kde tento popíjel alkohol a pak společně  odjeli na policii. Když 
ho viděl, měl rifle od bahna a na teniskách měl červené tečky. Proto si dělal legraci a 
říkal obžalovanému, že snad poškozeného zabil, na což tento reagoval podrážděně, 
připadal mu takový roztěkaný. Další týden byl s obžalovaným Z. asi třikrát, ale vždy 
spolu řešili pouze pracovní záležitosti týkající se staveb. 
  

pokračování 
38 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Svědek  David  K.  u  hlavního  líčení  zejména  stvrdil  svou  výpověď  z řízení 
přípravného  a  dodal,  že  neví,  zda  pískoviště  stálo  300.000,-  Kč,  poškozený  se 
zmiňoval o částce 50.000,- až 60.000,- Kč. Dle jeho  názoru se poškozený M. s Ing. 
B.  znal  po  delší  dobu,  neboť  obžalovaný  Ing.  B.  pracoval  kdysi  na  celnici  a 
poškozený za účelem „směny“ jezdíval přes  hranice  na trh  stále. Neviděl, že by se 
oba jmenovaní spolu bavili, avšak viděl, jak se oba opakovaně pozdravili. Akcentoval, 
že Z. poškozený znal, neboť tento mu pracoval na baráku, ovšem zda znal M., neví, 
spolu  se  o  něm  nikdy  nebavili.  Nevěděl,  že  by  v domě  poškozeného  existoval 
klasický  trezor,  v jeho  přítomnosti  s ním  nikdy  nemanipuloval,  nikdy  do  něj  peníze 
nedával. U sebe běžně nosil 200.000,- Kč v ledvince apod. za účelem směny, neboť 
stále jej někdo otravoval.  I tento svědek tvrdil, že poškozený měl doma vždy cca 2 
mil. Kč v hotovosti. Dle názoru svědka poškozený rovněž měl doma směnky, úpisy či 
jiné materiály související s půjčkami, měl je volně vhozené v šuplíku, což opakovaně 
na  vlastní  oči  viděl.  28.2.2013  s poškozeným  byl  na  kávě  zhruba  kolem  15.00  – 
16.15  hod.,  a  tento  mu  řekl,  že  večer  jede  k Z.  Předtím  se  však  ještě  byl  dívat  na 
vnuka,  jak  hrál  hokej.  Naposledy  v domě  poškozeného  byl  asi  týden  před  událostí, 
kdy došlo k jeho zmizení a v té době viděl na stole hromádky, kdy dle jeho názoru se 
mohlo  jednat  o  částku  200  až  300  tis.  Kč.  Je  si  však  jist,  že  poškozený  měl  doma 
více  než  1  mil.  Kč,  neboť  asi  před  dvěma  měsíci  před  jeho  zmizením  si  od  něj 
půjčoval na kola 500 tis. Kč na dobu 3 dnů, což mu posléze vrátil, a v této souvislosti 
mu M. řekl, že půjčku 500 tis. Kč mu předá bez problémů, protože 1 mil. Kč potřebuje 
na kšefty. Vzhledem k tomu, že 500 tis. Kč mu vrátil, dovozoval, že tento v rozhodné 
době měl na hotovosti cca 1,5 mil. Kč. Přestože byli spolu takřka denně, poškozený 
se  mu  nezmínil  v rozhodné  době,  že  by  měl  nějaký  větší  výdaj  či  že  by  někomu 
peníze půjčil. Poškozený M. měl zcela jasně dán denní režim, kdy večer chodil brzy 
spát a přes poledne si rovněž zdřímnul. Domnívá se, že o těchto zvyklostech věděl i 
Z.,  neboť  zmíněný  denní  režim  poškozeného  byl  všeobecně  znám.  Zbyšek  M.  nosil 
na sobě řetízky včetně přívěšku Draka.  
 
Svědek Jakub V., vyslechnutý dne 16.5.2013, vlastník garáže nacházející se 
v  Ostravě  –  Nové  Vsi,  na  ulici  Bartošové  uvedl  (č.l.  1328  –  1333),  že  jej  dne 
22.2.2013  telefonicky  kontaktoval  neznámý  muž  (tel.  číslo  xxx),  který  se  ptal  na 
pronájem výše uvedené garáže. Jelikož ji chtěl ihned vidět, domluvili si na tentýž den 
ve  13:00  hodin  její  prohlídku.  Zájemce  se  však  nedostavil,  a  proto  si  domluvili 
náhradní termín na pozdější dobu téhož dne. Při schůzce se muž menší postavy, s 
kulatým obličejem, představil jako Z. a poté si garáž prohlédl. S objektem pronájmu 
souhlasil a chtěl ihned podepsat nájemní smlouvu, přitom uváděl, že mu před domem 
stojí auto, které potřebuje do té garáže schovat. Z. tedy na kus papíru (následně tuto 
listinu  svědek  vydal  policejnímu  orgánu)  napsal  své  iniciály  a  tyto  mu  předal.  Na 
jejich  podkladě  připravil  nájemní  smlouvu,  která  však  nebyla  podepsána,  neboť 
zřejmě  dne  25.2.2013  se  Z.  ozval  s  tím,  že  se  situace  změnila  a  garáž  již 
nepotřebuje.  Původně  ji  prý  potřeboval  kvůli  neshodám  s  tchánem,  s  nímž  měl 
bydlet,  a  na  to  navazujícímu  stěhování,  následně  se  však  měli  udobřit.  V  průběhu 
dne  22.2.2013  použil  Z.  k  telefonování  i  číslo  xxx.  Jmenovaný  se  nezajímal  o 
stavební  řešení  garáže,  neměl  žádné  dotazy  a  velmi  rychle  řekl,  že  to  bere.  Při 
jednání ho ujišťoval, že nájem bude na hodně dlouhou dobu, na několik let, nájemné 
bylo  dohodnuto  na  700,-  Kč  na  měsíc.  Garáž  se  dle  vyjádření  svědka  nachází  v 
oblasti celkem hustě osídlené rodinnými domy, je řadová, tvoří ji v podstatě tři stěny 

pokračování 
39 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
bez oken, střecha z trámů a desek a na nich je položená střešní krytina. Čelo tvoří 
plná plechová vrata, která jsou zajištěná kladkou a fabkou.  
 
Svědek  Jakub  V.  u  hlavního  líčení  taktéž  stvrdil  svou  výpověď  z řízení 
přípravného, kterou označil za přesnější a dále nic nového podstatného neuvedl.  
 
Svědek Milan J., vlastník řadové garáže nacházející se v Ostravě  – Slezské 
Ostravě, na ulici Na Burni, dne 24.5.2013 uvedl (č.l. 1308 – 1314), že tuto  inzeroval 
prostřednictvím internetu s úmyslem ji buďto prodat za 30.000,- Kč nebo pronajmout. 
Během  inzerce  garáže  se  mu  telefonicky  (tel.  číslo  xxx)  ozval  muž,  který  se  mu 
představil,  ale  jehož  jméno  si  již  nevybavuje.  Tento  muž  měl  zájem  o  pronájem 
garáže  včetně  následné  prohlídky,  na  niž  přijel  Toyotou  Yaris  světle  zelené  barvy. 
Zájemce se mj. zajímal i o podlahu, přičemž se ptal, z čeho je udělaná. Dokonce u 
vstupních dveří nadzvedával gumovou pryž, která podlahu pokrývala. Ohledně nájmu 
se  dohodli  tak,  že  si  garáž  pronajme  na  dva  měsíce  a  potom  ji  za  30.000,-  Kč 
odkoupí.  V  garáži  byla  nově  rozvedená  elektřina,  jen  rozvody  nebyly  připojeny  k 
hodinám.  Zájemce  tvrdil,  že  garáž  potřebuje  jako  skladový  prostor  pro  nějaký 
stavební materiál, protože jeho firma má nějakou větší zakázku na Slezské Ostravě. 
Smlouvu  o  pronájmu  vypisoval  onen  muž,  přičemž  viděl  jeho  občanský  průkaz  a 
mohl si tak s průkazem porovnat údaje uvedené ve smlouvě, což souhlasilo. Smlouvy 
pak  muž  opatřil  razítkem  společnosti  Ganyspol,  s.r.o.  Smlouva  mohla  být  skutečně 
uzavřena dne 23.2.2013, jak je v ní uvedeno. Jedno vyhotovení později vydal policii. 
Jelikož  nájemce  neměl  u  sebe  hotovost  na  úhradu  dvou  nájmů,  setkali  se  opět  na 
druhý  den,  kdy  si  pouze  předali  hotovost  a  klíče.  Následně  byl  v  garáži  až  za 
přítomnosti policie během jejího ohledání, kdy si všiml, že z vnější strany byla žlutá 
stěna  garáže  úplně  zastříkaná  od  bláta,  jakoby  se  někdo  snažil  vyjet  s  autem,  ale 
přitom  se  „zahrabal“.  Dále  byl  vyměněný  jeden  visací  zámek.  On  sám  již  klíče  od 
garáže neměl, nájemci předal od každého zámku pouze jeden klíč. Uvnitř garáže v 
pravé zadní části byla hlína, která tam předtím nebyla. Stěny byly zašpiněné od hlíny, 
a  to  do  výšky  cca  1  metr,  po  celé  pravé  straně.  Dále  tam  byly  různé  pytle 
s betonovou směsí potřebné k betonování  a zednické potřeby, ruční nářadí – lopata 
a snad i krumpáč. Po otevření garáže viděl, že je funkční elektřina a ve  středu byla 
zvlněná podlaha. 
 
 
Svědek Milan J. u hlavního líčení stvrdil svou výpověď z řízení přípravného a 
dále  se  vyjádřil  ke  změnám  vztahujícím  se  k pronajaté  garáži,  na  které  přišel  při 
prohlídce  v přítomnosti  policie.  V době  pronájmu  byla  elektřina  odpojena,  zatímco 
v době jeho kontroly v přítomnosti policie se v garáži svítilo, tzn. že elektřina musela 
být zapojena „načerno“. Výpověď svědka  J., jež se vztahovala k zjištěným změnám 
souvisejícím  s jeho  garáží,  je  velmi  podrobná,  na  což  soud  odkazuje.  Svědek  J. 
opakovaně  potvrdil,  že  Z.  jako  důvod  pronájmu  garáže  uvedl  potřebu  uskladnit 
stavební  materiál,  jež  souvisel  s nějakou  zakázkou  v této  oblasti.  Rozhodně  se 
nezmínil  v tom  směru,  že  by  v garáži  chtěl  opravovat  auta  či  s těmito  jakkoliv 
podnikat,  a  taktéž  jej  o  žádný  souhlas  se  stavebními  úpravami  nežádal  ani  se  o 
těchto  nezmínil.  Z.  informoval  o  tom,  že  je  majitelem  dvou  garáží,  kdy  druhá  se 
nacházela nedaleko a v této měl i vybetonovaný montážní kanál, o čemž obžalovaný 
věděl,  avšak  nepřemlouval  jej  v tom  smyslu,  že  by  měl  zájem  o  tuto  druhou  garáž 
s montážním kanálem.  

pokračování 
40 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Svědek Ľudovít M., ošetřovatel v nemocnici v  xxx dne 21.5.2013 vypověděl 
(č.l. 1322 – 1327), že již dlouhou dobu zná obžalovaného Ing. Jiřího B., považuje jej 
za kamaráda. Zbylé obžalované znal pouze od vidění. Někdy začátkem února 2013 
obžalovaný Jiří B. mu telefonoval a žádal po něm  krabičku léků na spaní, konkrétně 
Stilnox,  což  odůvodňoval  tím,  že  měl  mít  „depku“.  Na  základě  jeho  požadavku  mu 
předal 15 tablet, pro které si přijel ke kostelu v Bohumíně. Žádnou jinou látku po něm 
nepožadoval.  
 
Svědek  Adam  M.  dne  21.10.2013  k předmětu  výslechu  uvedl  (č.l.  1336  – 
1341),  že  někdy  v  únoru  2013  jel  na  kole  po  ulici  Ostravské,  přičemž  zaregistroval 
vozidlo  poškozeného,  které  jelo  velmi  pomalu  a  ačkoliv  byla  už  tma,  svítilo  pouze 
denními světlomety. Automobil vyjížděl z ulice, kde se nachází dům poškozených a 
směřoval  směrem  na  Ostravu.  Pomalá  jízda  mu  připadala  nezvyklá,  protože 
poškozeného  znal  jako  velmi  svižného  řidiče.  Dále  si  všiml  toho,  že  auto  bylo 
naloženo,  tedy  že  v  kufru  mělo  zřejmě  nějaký  náklad.  Do  vozidla  neviděl,  a  proto 
nemůže uvést, kdo jej řídil. 
 
 
Svědek Adam M. u hlavního líčení stvrdil svou výpověď z řízení přípravného 
a dodal, že vozidlo, které jej zaujalo, zcela jistě užíval poškozený M., neboť tento typ 
byl  v Bohumíně  jediný  a  předmětného  večera  jel  osamoceně,  nikoliv  v doprovodu 
dalších vozidel.  
 
Svědek Jan P., vyslechnutý dne 21.10.2013, k věci sdělil (č.l. 1342 – 1351), 
že z obžalovaných zná především Michala Z., kterého považuje za svého kamaráda. 
Pokud se jedná o obžalovaného Ing. Jiřího B., pak tohoto vídal u Michala Z. v garáži. 
Naposledy je tam společně viděl asi měsíc nebo 14 dní před vyšetřovanou událostí. 
Do uvedené garáže, která se nachází u domu obžalovaného Z., chodili všichni jeho 
zaměstnanci  pro  peníze,  a  to  včetně  Lumíra  M.  Nevybavuje  si  situaci,  že  by  do 
garáže přišel v době, kdy tam byli přítomni všichni tři obžalovaní. Pokud se jedná o 
vztah  Michala  Z.  a  Lumíra  M.,  pak  podle  jeho  názoru  nemohly  tyto  být  pouze 
pracovní,  když  u  obžalovaného  M.  žila  v  domácnosti  dcera  obžalovaného  Z. 
Posledně jmenovaný se tudíž staral o to, aby M. měl vždycky peníze a práci.  Z. se 
mu v minulosti svěřil s tím, že má dluhy, většinou si peníze půjčoval od K. a myslí si, 
že si také půjčoval od poškozeného. Ke společnosti Ganyspol uvedl, že tato vznikla 
hlavně  kvůli    Z.  a  zabývala  se  výkopovými  pracemi.  On  sám  byl  jednatelem  této 
společnosti, ale razítko u sebe nikdy neměl, toto vždy bylo u manželky obžalovaného 
Z., která zpracovávala účetnictví. Inkriminovaný týden, někdy v sobotu nebo v neděli, 
mu telefonoval   Z. a sdělil mu,  že se ztratil poškozený.  Dále  uvedl,  že bude průser, 
protože byl asi poslední, kdo poškozeného viděl. Po jejich schůzce měl odjet, načež 
od té chvíle jej nikdo neviděl. Obžalovaný Z. byl přitom nervózní a říkal, že už nechce 
do kriminálu, jeho nervozitu nemohl pochopit. Rovněž tak si vzpomíná, že Z. zařídil 
telefon pro obžalovaného B. Bylo to v době, kdy je naposledy viděl společně v garáži, 
tedy asi oněch 14 dnů před vyšetřovaným skutkem. Díky tomuto telefonu se v garáži 
vedla  debata  o  tom,  jak  lze  podle  signálu  nějakých  GSM  vysílačů  zjistit  pohyb 
telefonů.  Dále  si  vybavuje,  že  obžalovaný  mu  někdy  v  té  době  řekl,  aby  za  ním 

pokračování 
41 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
nechodil, protože nebude mít čas, neboť bude řešit nějaké věci. Jednalo se o velmi 
neobvyklou událost, protože  Z. jej takto nikdy neupozorňoval, aby za ním nechodil.  
 
Svědek  Jan  P.  u  hlavního  líčení  rovněž  zejména  potvrdil  svou  výpověď 
z řízení přípravného a dále dodal, že skutečně obžalovaného Z. znal velmi dobře, až 
do skutku jej považoval za slušného člověka, zatímco zbylé obžalované znal pouze 
„z vidění“.  K cílenému dotazu, zda viděl někdy všechny tři obžalované v bohumínské 
garáži Z. počátkem r. 2013, uvedl, že určitě je viděl, přestože tito tam nechodili tak 
často,  jako  on.  Současně  však  dodal,  že  do  garáže  docházelo  více  lidí,  neboť  se 
v podstatě  jednalo  o  kancelář  Z.,  chodili  tam  ti,  co  u  něj  pracovali  nebo  ti,  co  mu 
dlužili  peníze.  Několik  dní  před  zmizením  M.  seděli  se  Z.  v hospodě  xxx,  kdy 
oslavovali svátek Lumíra  (Lumíra  G.),  zřejmě se však nejednalo  přesně o den,  kdy 
Lumír měl svátek, avšak o některý ze dnů blízkých, kdy Z. vytáhnul nějaký telefon a 
řekl: „tady to číslo ti nikdy nemohu dát“, proč se takto vyjádřil, neví, zmíněné telefonní 
číslo po něm nepožadoval. V souvislosti s oslavou Lumíra svědek P. dále uvedl, že 
Z. mu někdy v tomto období řekl, ať k němu nechodí, přestože věděl, že má volno a 
tudíž byla velká šance, že za ním do garáže přijde, řekl mu, že nebude mít čas.  Z. 
hovořil toliko o jednom dni, takováto žádost či upozornění Z. ve vztahu k jeho osobě 
se  udála  pouze  v jednom  případě.  Poškozeného  v Z.  garáži  v Bohumíně  neviděl, 
ovšem  od  posledně  jmenovaného  ví,  že  spolu  něco  řešili  ohledně  vrácení  daně 
z Polska.  Se  Z.  o  paralyzéru  či  jeho  účincích,  event.  o  poutech,  se  nebavil  a  tyto 
předměty v garáži neviděl.  K užití léků včetně alkoholu uvedl, že „měl nervy a dodal, 
že nechce znovu do kriminálu“.  
 
Svědek  Lukáš  M.  se  dne  21.  10.  2013  vyjádřil  (č.l.  1352  –  1358)  k osobám  
obžalovaných i poškozených. K Ing. B. uvedl, že tohoto zná pouze zběžně s tím, že 
se  občas  potkali  v  garáži  u  Michala  Z.  V  době  před  vyšetřovanou  událostí  ho  tam 
potkal pouze jednou, někdy v lednu 2013. Obžalovaného Lumíra M. zná od té doby, 
co začal pracovat pro Z. U posledně jmenovaného on pracoval na svůj živnostenský 
list.  Dále  potvrdil,  že  pro  účely  stavebních  prací  si  obžalovaný  Z.  zapůjčoval  různé 
nářadí, mimo jiné i takzvané kango. 
 
Svědek  Radek  F.  dne  21.10.2013  vypověděl  (č.l.  1359  –  1364),  že 
obžalovaného  Ing.  Jiřího  B.  znal pouze  v  souvislosti  s  obžalovaným  Michalem  Z.,  v 
jehož  firmě pracoval. Několikrát  byl  u  toho,  když  oba  jmenovaní  spolu  byli  na  pivo. 
Svědek F. rovněž uvedl, že se také  spolu setkali v garáži Z. Dá se říci, že obžalovaní 
byli kamarádi. Lumíra M. zná pouze z práce a nic bližšího o něm neví. Vzpomněl si, 
že v zimě letošního roku jel společně s obžalovaným Z. nakupovat stavební materiál 
a poté společně odjeli někam na Dubinu, kde se Z. s někým setkal. Bližší podrobnosti 
této schůzky však nezná. 
 
Svědkyně  Lenka  N.,  bývalá  manželka  obviněného  Michala  Z.,  se  dne 
22.10.2013  vyjádřila  (č.l.  1365  –  1371)  k  osobám  jednotlivých  obžalovaných, 
poškozených  a k chování  Michala  Z.  v inkriminovanou dobu.  Vypověděla, že  Ing. 
Jiřího B. zná asi 5 let, naposledy jej u nich doma viděla asi měsíc před vyšetřovanou 
událostí. Obžalovaný Lumír M. byl zaměstnancem jejího bývalého manžela, docházel 
k  nim  domů,  stejně  jako  všichni  ostatní  zaměstnanci,  a  to  do  garáže.  Před 

pokračování 
42 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
vyšetřovanou událostí jej mohla u nich zaznamenat asi  dvakrát do týdne. Pokud se 
jedná o finanční situaci bývalého manžela, pak nevěděla, že je tak zadlužený. Mimo 
půjček u bankovních ústavů jí bylo známo, že si peníze vypůjčil u Davida K., jakož i u 
další fyzické osoby. Celkově se mohlo jednat o částku ve výši cca 1,5 milionu korun. 
Velký  úvěr  měl  také  u  Komerční  banky,  kdy  se  jednalo  o  hypotéku  ve  výši 
1.800.000,- Kč na budovu. Přede dnem 28.2.2013 nezaznamenala, že by se v jejich 
bydlišti nacházeli obžalovaní B. a M. Přibližně asi měsíc před skutkem si všimla toho, 
že  bývalý  manžel  byl  hodně  nervózní  a  nadměrně  požíval  alkohol.  Na  den  28.  2. 
2013 si vůbec nevzpomíná, takže nemůže uvést, kde tehdy manžel byl,  vybavuje si 
však,  jak  již uvedla, že jí připadal nervózní  a k důvodům tohoto stavu pouze uvedl,  
že  „se  bojí,  že  půjde  na  vazbu“  (č.l.  1369),  což  nechápala.  K  osobě  poškozeného 
dodala, že se občas stýkal s jeho bývalým manželem v restauraci xxx. Svědkyně N. 
rovněž  uvedla,  že  následující  den,  tj.  pátek,  byli  s manželem  na  společném obědě, 
avšak nic na něm nepozorovala, je jí známo, že se tento pokusil o sebevraždu snad 
následující pondělí, neboť jí řekl její švagr Jaromír G., že obžalovaný Z. mu nebere 
telefon.  Když  přišla  domů  kolem  13.00  hod.  z práce,  zjistila,  že  tento  je  hodně 
omámený, vypadal jako hodně opilý, nemohl komunikovat, zavolala záchranku, která 
jej převezla do bohumínské nemocnice.  
 
Svědek  Pavel  Z.,  otec  obžalovaného  Michala  Z.,  se  dne 22.10.2013  vyjádřil 
(č.l. 1378 – 1383) k osobám obžalovaných, stejně jakož i k poškozeným. Pokud se 
jedná o Ing.   B.,  pak tohoto viděl několikrát v průběhu roku v garáži u svého syna. 
Naproti tomu Lumíra M. nikdy v domě ani v garáži syna neviděl. Z tohoto důvodu tak 
nikdy nezaregistroval společnou přítomnost obžalovaných B. a M. u syna. Posledně 
jmenovaný se mu nikdy nesvěřil se svými finančními problémy, v podstatě až do jeho 
zadržení  neznal  jeho  skutečnou  finanční  situaci.  Poté,  co  poškození  začali  být 
pohřešováni,  nepozoroval  na  synovi  žádné  změny  a  to  i  přesto,  že  spolu  byli  v 
denním kontaktu. 
 
Svědek  Marek  Wojciech  K.  dne  23.10.2013  uvedl  (č.l.  1384  –  1390)  ,  že 
poškozeného  Zbigniewa  M.  znal  asi  15  let.  Tehdy  mezi  sebou  na  burze  v  Polsku 
začali směňovat peníze. Při každé burze takto směnili kolem 150.000,- až 200.000,- 
Kč.  Poškozený  všem  neměnil,    měl  své  velké  klienty,  se  kterými  obchodoval  ve 
velkých částkách. S některými prodejci to šlo až do řádu milionů korun. V tomto roce 
za poškozeným jezdil pomalu každý den, a to opět ohledně směny peněz. Obchodní 
transakce  se  prováděly  v  místnosti  vlevo,  tam,  kde  původně  stálo  auto.  V  zásuvce 
měl M. menší peněžní hotovost a drobné, tedy žádné miliony. Všiml si, že občas sáhl 
za  postel  a  vytáhl  svázaný  balíček  obsahující  asi  10 000  zlotých.  Poškozený  dále 
nosil u pasu černou tašku, z níž pak vytahoval peníze, kolik v ní měl, to ovšem neví. 
Nevěděl  o  tom,  kolik  poškozený  rozpůjčoval  peněz  mezi  lidmi.  Jemu  osobně  půjčil 
například 20.000 zlotých, které mu pak postupně splácel. V den, kdy byl naposledy s 
poškozenými, přijel asi kolem 16.00 hod. Poškozený byl nervózní,  protože spěchal,  
musel  jít  něco  zařídit.  Tehdy  společně  směnili  kolem  4.000,-  Kč.  Následujícího  dne 
opět  přijel  k  bydlišti  poškozeného,  avšak  tehdy  už  s  ním  nemluvil,  protože  kolem 
domu stálo hodně aut, mimo jiné i městská policie. 
 
Svědkyně  Šárka  B.,  manželka  obžalovaného  Ing.  B.,  využila  svého  práva 
odepřít výpověď (č.l. 1391 – 1394) a Gabriela Z., družka obžalovaného M. a bývalá 

pokračování 
43 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
manželka obžalovaného Z., rovněž využila svého práva odepřít výpověď (č.l. 1396 – 
1399).  
 
Následně bude poukázáno na podstatný obsah důkazů povahy listinné, které 
nalézací soud rovněž posléze hodnotil ve smyslu ustanovení § 2 odst. 6 tr.ř. 
 
Ze  zprávy  Hasičského  záchranného  sboru  Moravskoslezského  kraje 
vyplývá  (č.l.  19),  že  jednotka  HZS  dne  1.3.2013,  v  době  od  10:17  do  10:45  hodin 
zasahovala u rodinného domu na adrese xxx, ulice xxx. Hasiči provedli rozbití okna a 
zpřístupnění  domu  pro  policii.  Dne  12.3.2013  jednotka  HZS  na  žádost  policie 
odstřihla 2 ks visacích zámků u garáže označené číslem 141, na ulici Na Burni, v 
Ostravě – Slezské Ostravě
. Následující den příslušníci HZS poskytli spolupráci na 
žádost policie při vyzdvižení dvou těl z vykopaného hrobu.  
 
Dne  2.3.2013  bylo  v  rámci  pátrání  po  pohřešovaných  manželech  M. 
provedeno  ohledání  jejich  vozidla  Renault  Laguna  Combi,  RZ:  xxx,  jakož  i 
rodinného domu a přilehlého pozemku poškozených, nacházejícího se v xxx, na 
ulici xxx.  
 
V levém rohu rodinného domu a vpravo na nosné části dřevěného přístřešku 
byly umístěny kamery zabezpečovacího systému. Kamera vpravo je odpojena. Pod 
přístřeškem bylo zaparkováno výše uvedené vozidlo, jehož přední část směřovala k 
rodinnému  domu.  Předmětné  vozidlo  bylo  jak  z  vnější,  tak  vnitřní  části,  včetně 
podběhů  kol,  znečištěno  zeminou.  V  okolí  klik  dveří  vozidla,  dveří  zavazadlového 
prostoru, na přední kapotě motorového prostoru, levém blatníku a zadním nárazníku 
byly viditelné známky po odvrstvení prachových částic. Na střeše vozidla je umístěn 
podélný střešní nosič, tzv. hagusy. Přední palubní deska, přední a zadní sedadla a 
koberec  spolujezdce  jsou  potřísněny  neznámou  tekutinou.  Na  čalounění  levého 
předního  sedadla,  koberci,  prahu,  předním  sedadle  spolujezdce,  v  jeho  levé  části 
opěradla,  opěrce  hlavy,  prahu  a  prostoru  podlahy  u  spolujezdce,  na  čalounění 
zadních levých dveří a prahu u nich byly známky znečištění zeminou. Ve vozidle byly 
zajištěné pachové stopy (č. 1 – 3 a č. 4 – 6) a biologické stopy (č. 7 – 8). Následně 
bylo  vozidlo  převezeno  na  parkoviště  PČR,  OKTE  Frýdek  –  Místek  k  dalšímu 
ohledání.  
Vstupní dveře do domu jsou nepoškozené. Z vnější i vnitřní strany kliky byly zajištěny 
pachové stopy č. 9 – 10. Z podlahy předsíně došlo k zajištění trasologických stop č. 
11 – 12. Rovněž tak v obývací hale s kuchyní byly na podlaze nalezeny trasologické 
stopy č. 13 – 15. Na podlaze u televizního přijímače a ve skříňové sestavě, z místa, 
kde se mělo nacházet záznamové zařízení, došlo k zajištění pachových stop č. 16. – 
17.  U  sedací  soupravy  byl  zajištěn  notebook  (stopa  věcná  č.  41).  Také  v  zimní 
zahradě byly nalezeny trasologické  stopy č.  18  – 20. V ložnici zjištěno nadzdvižení 
matrací  u  manželské  postele.  V  přilehlé  šatně  pak  byly  na  podlaze  nalezeny  volně 
ležící  lůžkoviny a oděvní svršky.  Na  podlaze spojovací chodby se nacházely kapky 
červené  tekutiny  (biologické  stopy  č.  21  –  23).  Kapky  červené  tekutiny  (biologické 
stopy č. 24 – 25) byly zajištěny také v koupelně s toaletou. Na podlaze se nacházely 
stopy  pachové  (č.  26)  a  trasologické  (č.  27  –  28).  Stopy  č.  21  –  24  vykazovaly 

pokračování 
44 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
pozitivní  výsledek  na  přítomnost  hemoglobinu  lidské  krve.  Jako  poslední  místnost 
byla ohledána pracovna. Zde byly z instalačních kabelů k PC, otevřeného příručního 
trezoru, bytového trezoru, podlahy, vnitřní i vnější kliky dveří zajištěny stopy pachové 
(č.  29  –  34,  36,  40),  z  podlahy  stopa  trasologická  (č.  35)  z  okenní  výplně  stopa 
daktyloskopická (č. 37) a tři stopy věcné (č. 34 – bytový trezor, č. 38 – sešit A5, č. 39 
– trezor s písemnostmi). 
 
O těchto procesních úkonech byl pořízen protokol včetně seznamu zajištěných 
stop a věcí, čítající celkem 41 položek, protokol o odběru 18 otisků pachových stop a 
fotodokumentace s 255 fotografiemi. 
 
Dne  4.3.2013  pokračovalo  ohledání  vozidla  Renault  Laguna  Combi,  RZ: 
xxx,  v rámci  kterého  byly  z  karoserie  vozidla,  prahu  u  spolujezdce,  zadního 
nárazníku a ze zavazadlového prostoru zajištěné trasologické stopy č. 42 – 45, 63, z 
madla dveří spolujezdce a sedadla spolujezdce pachové stopy č. 46 – 47, z předních 
sedadel  mikro  stopy  č.  48  –  51,  ze  sedadla  řidiče,  z  místa  podlahy  řidiče,  z  tunelu 
před  zadními  sedadly,  z  předních  blatníků,  podběhů,  zavazadlového  prostoru, 
sluneční  clony  řidiče  a  úložného  prostoru  u  řidiče  stopy  věcné  (stopy  č.  53  –  část 
knoflíku, č. 59, 60 – střepy skla, č. 61, 62 – směs zeminy, č. 65 – navigační systém 
se SIM kartou, č. 66 - osobní doklady poškozeného a č. 67 – dva kusy flash disků). 
Součástí  protokolu  je  seznam  zajištěných  stop  a  věcí,  čítající  celkem  26  položek, 
protokol o odběru 2 otisků pachových stop a fotodokumentace se 76 fotografiemi. 
 
Další  pokračující  ohledání  vozidla  Renault  Laguna  Combi,  RZ:  xxx  bylo 
provedeno dne 6.3.2013 s tím, že byl, za pomoci speciálních chemických prostředků, 
proveden  pokus  o  zviditelnění  biologických  stop  vně  i  uvnitř  automobilu.  Tímto 
postupem  byly  z  prahu  u  řidiče,  sedadla  řidiče,  karoserie  vozidla,  palubní  desky  a 
sedadla spolujezdce zajištěny biologické stopy – stěry č. 68 – 72. Součástí protokolu 
je  seznam  zajištěných  stop  a  věcí,  čítající  celkem  5  položek,  protokol  o  odběru  2 
otisků pachových stop a fotodokumentace se 76 fotografiemi. 
 
Další  pokračující  ohledání  vozidla  tovární  značky  Renault  Laguna  Combi
RZ:  xxx,  bylo  dokončeno  dne  2.5.2013,  kdy  byly  provedené  úkony  směřující  ke 
zjištění  přítomnosti  částic  povýstřelových  zplodin.  Proto  byly  v  interiéru  vozidla 
zajištěny  chemické  stopy  č.  128  –  129.  Součástí  protokolu  je  seznam  zajištěných 
stop, čítající celkem 2 položky a fotodokumentace se 46 fotografiemi. 
 
Dne  7.3.2013  došlo  k  realizaci  ohledání  místa  činu,  a  to  prostoru  před 
řadovou  garáží  označenou  číslem  141,  na  ulici  Na  Burni,  v  Ostravě  –  Slezské 
Ostravě
. Byl zadokumentován silně rozježděný nezpevněný povrch porostlý trávou, 
který  se  nachází  mezi  vjezdem  do  garáže  a  asfaltovou  silnicí.  Jsou  zde  známky 
uvíznutí  vozidla  v  době,  kdy  země  byla  vlhká  a  pneumatiky  vozidla  způsobily 
potřísnění vrat a fasády garáže až do výšky 1,8 metru. Přímo před garáží nejsou z 
důvodu  značného  zvlhnutí  hlíny  patrné  otisky  vzorku  pneumatik.  V  prostoru  před 
sousedními garážemi  č.  142 a 143 je  zřetelný otisk  vzorku  pneumatiky automobilu, 
který byl zajištěn jako trasologická stopa č. 73. Na stejném místě byl zajištěn vzorek 

pokračování 
45 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
zeminy  –  věcná  stopa  č.  74.  Součástí  protokolu  je  seznam  zajištěných  stop,  čítající 
celkem  2  položky,  kopie  katastrální  mapy  a  fotodokumentace  s    12  fotografiemi.  Z 
internetových stránek najdiparkovani.cz byly pro  porovnání pořízeny fotografie výše 
uvedené  řadové  garáže  na  ulici  Na  Burni,  v  Ostravě  –  Slezské  Ostravě,  z  nichž  je 
patrný stav exteriéru i interiéru před jejím pronajmutím.  
 
Dne 12.3.2013 byla policejním orgánem provedena prohlídka řadové garáže 
nacházející  se  na  ulici  Na  Burni,  v  Ostravě  –  Slezské  Ostravě.  Během  tohoto 
úkonu  bylo  zajištěno  celkem  15  věcných  stop,  a  to  6  pytlů  betonové  směsi  Beton 
B20, krumpáč, 2 lopaty, 1 balení univerzální fólie, 6 balení plastových dóz Hydroxidu 
sodného á 1 kg, 1 PET láhev, 2 plastové kýble, zednická lžíce a zednický hobel. S 
ohledem na označení místa nálezu mrtvol služebním psem, bylo následně započato 
s ohledáním místa činu. Součástí protokolu je fotodokumentace s 12 fotografiemi. 
 
Téhož dne policejní orgán provedl ohledání řadové garáže nacházející se na 
ulici  Na  Burni  v  Ostravě  –  Slezské  Ostravě.  Uvnitř  garáže  bylo  zjištěno,  že  se 
jedná  o  prostor  o  rozměrech  5,5  x  3,25  metru.  Na  pravé  stěně  jsou  známky  po 
znečištění  zeminou.  Podlaha  je  tvořena  betonovým  povrchem,  na  kterém  jsou 
položeny  tři  gumové  pásy.  V  pravém  rohu  za  vraty  je  uloženo  celkem  6  pytlů  s 
betonovou směsí s označením Beton B 20, o obsahu jednoho pytle 40 kg. V levém 
rohu u vstupu je modrá nádoba, v níž je uloženo 6 plastových dóz, každá o obsahu 1 
kg s označením hydroxid sodný. Dále se v garáži nachází dvě lopaty a krumpáč. Z 
vnitřní kliky vrat, krumpáče, rukavic, lopat,  lana, židle, nádob s označením hydroxid 
sodný  byly  zajištěny  pachové  stopy  (č.  77,  80  –  83,  84  –  87,  90  –  92,  98  –  99),  z 
gumového  pásu  na  podlaze  trasologické  stopy  (č.  78  –  79),  ze  sedáku  židle  stopa 
mikro (č. 93), z vnitřní části pravých vrat stopa daktyloskopická (č. 100) a z násady 
krumpáče i lopat stopy biologické (č. 101 – 103). Rovněž byly zajištěny stopy věcné a 
to visací zámky, PET láhve, zemina, rukavice a lano (č. 75 – 76, 97, 88 – 89, 94 – 96, 
105 – 107). Po odkrytí středového gumového pásu byla zajištěna stopa biologická – 
stěr  (č.  108).  Následně  bylo  policejním  orgánem  prováděno  postupné  odkrývání 
zeminy, přičemž v hloubce cca 110 cm pod úrovní podlahy byl zaznamenán výskyt 
lidských  ostatků  –  těla  mrtvoly  ženského  pohlaví.  Na  levé  straně  od  těla  byla 
zajištěna stopa věcná  - část mobilního telefonu (č. 109). Po úplném odkrytí zeminy 
se ve  výkopu nacházely dvě mrtvoly  –  jedna ženského a druhá mužského pohlaví. 
Byly uloženy na sobě a na zádech, s hlavami směřujícími k čelní stěně garáže. Na 
dně výkopu byla nejprve v hloubce cca 145 cm uložena mrtvola muže, na ní ležela 
mrtvola  ženy.  Po  vyzvednutí  z  výkopu  a  umístění  do  předem  připraveného  stanu, 
bylo  provedeno  ohledání  těl.  Mrtvola  ženy  je  tělesné  výšky  cca  165  cm,  hmotnosti 
kolem  80  kg.  Přítomnou  znalkyní  z  oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudního  lékařství, 
MUDr. Margitou Smatanovou, Ph.D., byla doba smrti stanovena v širším rozpětí 14-ti 
dnů.  V  oblasti  hlavy  byly  nalezeny  výstřelové  defekty  nad  prvým  a  levým  ušním 
boltcem  –  „pravděpodobně  se  jednalo  o  průstřel“.  Tělo  ženy  bylo  oděno  v  tričku  s 
krátkým  rukávem,  staženým  směrem  ke  krku  a  v  teplákových  kalhotách  lehce 
staženým ke kolenům. Nohy měla bosé, celé tělo je znečištěno zeminou a spoutáno 
v  oblasti  horních  (za  zády)  a  dolních  končetin  (kotníky  těsně  vedle  sebe)  lepicí 
páskou. Poškozená měla v ústech roubík. Mrtvola muže byla tělesné výšky cca 175 
cm, hmotnosti kolem 85 kg. Přítomnou znalkyní byla doba smrti stanovena v širším 
rozpětí 14-ti dnů. V oblasti hlavy byly nalezené výstřelové defekty nad prvým a levým 
ušním  boltcem  –  „pravděpodobně  se  jednalo  o  průstřel“.  Tělo  muže  mělo  na  hlavě 

pokračování 
46 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
úpletovou  čepici  nataženou  ke  kořeni  nosu,  prosáklou  krví.  Dále  bylo  oděno  do 
zateplené bundy k pasu, svetru, trička s krátkým rukávem a teplákových kalhot. Na 
nohou měl ponožky a  textilní boty.  Celé tělo  bylo  znečištěno zeminou a spoutáno v 
oblasti  horních  (za  zády)  končetin  kovovými  pouty  a  dolních  končetin  (na  kotnících 
překřížené) lepicí páskou. Rovněž měl  v ústech roubík. Na těle (ucho, krk, zápěstí, 
prostředník)  byly  nalezené  šperky  ze  žlutého  kovu,  jeden  řetízek  byl  přetržen.  Těla 
byla následně převezena do ÚSL, a to za účelem podrobnějšího ohledání. Součástí 
protokolu  o  ohledání  místa  činu  je  seznam  zajištěných  stop  čítající  celkem  35 
položek,  protokol  o  odběru  14  otisků  pachových  stop  a  fotodokumentace  se  158 
fotografiemi. 
 
Dne 20.3.2013 bylo v ohledání uvnitř řadové garáže nacházející se na ulici 
Na Burni v Ostravě – Slezské Ostravě pokračováno, a to za účelem nalezení střel 
či nábojnic. Na dně výkopu v rozbahněné hlíně byla zajištěna věcná stopa č. 123  – 
část  mobilního  telefonu  zn.  Nokia.  Dále  byly  na  různých  místech  interiéru  zajištěny 
chemické  stopy  č.  124  –  127  (stěry  na  povýstřelové  terčíky).  Součástí  protokolu  je 
seznam  zajištěných  stop,  čítající  celkem  5  položek  a  fotodokumentace  se  46 
fotografiemi. 
 
 
Z protokolu o použití služebního psa ze dne 13.3.2013 (č.l. 125 – 126) bylo 
zjištěno,  že  speciálně  cvičený  pes  projevil  zvýšenou  aktivitu  u  shora  specifikované 
garáže,  a  to  v okolí  vjezdu  a  vstupních  vrat  a  posléze  v rámci  vnitřní  prohlídky 
zmíněné garáže ve střední části garáže v místech narušené zeminy.  
 
S  ohledem  na  nález  střely  učiněný  dne  1.11.2013  během  uvádění  garáže  v 
Ostravě  –  Slezské  Ostravě  do  původního  stavu  a  s  tím  souvisejícího  zahazování 
jámy, v níž byla uložena těla zemřelých, bylo provedeno další ohledání místa činu
Během něj došlo ve vzdálenosti 250 cm od zárubní pravých křídel vrat a 110 cm od 
pravé  podélné  hrany  výkopu  k  zajištění  balistické  stopy  č.  134,  a  to  výše  uvedené 
střely. Součástí protokolu je fotodokumentace čítající 8 fotografií. 
 
Dne  13.3.2013  policejní  orgán  dokončil  ohledání  těl  poškozených  ve 
Fakultní  nemocnici  Ostrava,    Ústavu  soudního  lékařství.  Z  těla  poškozené  byly 
zajištěné  tři  věcné  stopy  (č.  110  –  lepicí  páska  z  hlavy,  č.  111  –  lepicí  páska  z 
horních  končetin,  č.  112  –  lepicí  páska  z  dolních  končetin).  Z  uvedených  věcných 
stop  byly  rovněž  zajištěny  stopy  pachové  (č.  117  –  119).  Z  těla  poškozeného  byly 
zajištěné  čtyři věcné stopy (č. 113  –  lepicí páska z hlavy,  č.  114  –  pouta z horních 
končetin, č. 115 – lepicí páska z dolních končetin a č. 116 – šperky ze žlutého kovu). 
Z  uvedených  věcných  stop  byly  rovněž  zajištěné  stopy  pachové  (č.  120  –  122). 
Součástí protokolu je seznam zajištěných stop, čítající celkem 13 položek, protokol o 
odběru 6 otisků pachových stop a fotodokumentace se 39 fotografiemi. 
 
Orgány  činné  v přípravném  řízení  realizovaly  během  své  činnosti  několik 
domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor.  
 

pokračování 
47 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
Během domovní prohlídky rodinného domu nacházejícího se na ulici xxx, 
v  xxx,  užívaného  obžalovaným  Michalem  Z.,  bylo  zajištěno  celkem  31  věcí 
důležitých  pro  trestní  řízení,  a  to  lepicí  pásky,  flash  disky,  fotoaparáty,  mobilní 
telefony,  SIM  karty,  CD  disky,  stolní  počítače,  notebook,  navigace,  svazky  klíčů, 
kalhoty,  bundy,  boty,  stěr  z  bot,  taštička,  účtenky  a  jiné  písemnosti.  Součástí 
protokolu je fotodokumentace se 153 fotografiemi. 
 
Při prohlídce jiných prostor a pozemků - restaurace xxx, nacházející se na 
ulici xxx a provozované obžalovaným Michalem Z. byla zajištěna jedna věc důležitá 
pro  trestní  řízení,  a  to  lepicí  páska.  Součástí  protokolu  je  fotodokumentace  se  60 
fotografiemi. 
 
Rovněž tak byly realizovány prohlídky jiných prostor a pozemků, konkrétně 
motorových  vozidel  Toyota  RAW4,  RZ:  xxx,  VW  LT  28,  RZ:  xxx,  Škoda  Felicia 
Combi,  RZ:  xxx  a  Toyota  Yaris,  RZ:  xxx,  užívaných  obžalovaným  Michalem  Z. 
Během prohlídky vozidla VW LT 28, RZ: xxx byl nalezen mobilní telefon a plachty. V 
případě  zbylých  vozidel  nebyly  zajištěny  žádné  věci  důležité  pro  trestní  řízení. 
Součástí všech protokolů je fotodokumentace. 
 
S ohledem na výpověď obžalovaného Lumíra M. ze dne 18.4.2013 a písemné 
vyjádření  obžalovaného  Jiřího  B.  ze  dne  4.8.2013  provedl  policejní  orgán  dne 
7.8.2013 ohledání místa činu, a to prostoru lesíku nacházejícího se před garáží v 
Ostravě  –  Slezské  Ostravě,  na  ulici  Na  Burni
.  Prostor  byl  prohledán  pomocí 
služebních  psů,  dále  pomocí  detektorů  kovů  i  fyzicky  příslušníky  P  ČR,  avšak 
bezúspěšně.  Nebyl  nalezen  žádný  předmět,  který  by  mohl  mít  souvislost  s 
prověřovaným skutkem. 
 
Poté,  co  bylo  na  základě  realizované  žádosti  o  právní  pomoc  slovenskými 
justičními  orgány  zajištěno  a  Policii  ČR  předáno  osobní  motorové  vozidlo  Škoda 
Superb,  RZ:  xxx,  užívané  obžalovaným  Ing.  Jiřím  B.,  bylo  dne  31.10.2013 
uskutečněno ohledání tohoto vozidla. Po zadokumentování jeho stavu a věcí v něm 
se nacházejících došlo k odběru celkem 4 chemických stop, označených čísly 130 – 
133,  a  to  z  volantu,  řadící  páky,  brzdy  a  předních  sedadel.  Součástí  protokolu  je 
fotodokumentace čítající 64 fotografií. 
 
Z dostupných protokolů o vydání věci, sepsaných dle § 78 tr. řádu,  možno 
akcentovat  protokol  ze  dne  12.3.2013,  kdy  svědek  Milan  J.  vydal  smlouvu  o 
pronájmu  garáže  v  Ostravě  -  Slezské  Ostravě,  na  ulici  Na  Burni,  protokol  ze  dne 
16.3.2013,  kdy  obžalovaný  Lumír  M.  vydal  školní  sešit  formátu  A6,  označený 
nápisem  „Práce“,  protokoly  ze  dne  18.3.2013  a  25.3.2013,  na  jejichž  základě 
pracovnice ÚSL vydala oděv a obuv poškozených, včetně výtěrů z pod nehtů, rekta, 
úst  a  vzorek  svalu  poškozených,  dále  protokol  ze  dne  18.4.2013,  kdy  obžalovaný 
Lumír  M.  vydal  písemnost,  kterou  mu  v  prostorách  vazební  věznice  předal 
obžalovaný  Michal  Z.,  jakož  i  protokol  ze  dne  16.5.2013,  na  jehož  základě  svědek 
Jakub V. vydal list z diáře, na němž jsou uvedeny údaje k obžalovanému Michalu Z., 
konkrétně jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo a číslo občanského průkazu. 

pokračování 
48 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Ze  smlouvy  týkající  se  pronájmu  garáže  nacházející  se  v  Ostravě  – 
Slezské  Ostravě  na  ulici  Na  Burni  vyplývá,  že  tato  byla  uzavřena  mezi 
pronajímatelem  Milanem  J.  a  společností  GANYSPOL,  s.r.o.,  zastoupenou 
obžalovaným  Michalem  Z.  Garáž  byla  pronajata  na  dobu  určitou  od  23.2.2013  do 
23.4.2013 s tím, že po uplynutí této doby má nájemce předkupní právo na garáž, a to 
za částku ve výši 25.000,- Kč, popřípadě může dojít k prodloužení nájmu. Nájemce 
se zavázal platit měsíční nájemné ve výši 700,- Kč. 
 
Společností Baumax vydala  policejnímu orgánu formulář žádosti o baumax 
kartu,  znějící  na  jméno  obžalovaného  Michala  Z.  Dále  bylo  zjištěno,  že  jmenovaný 
prostřednictvím  této  karty  zakoupil  dne  22.2.2013,  v 11.19  hodin  lepicí  pásku, 
kobercovou pásku a stahovače kabelů. Z pokladního dokladu společnosti Baumax, 
vystaveného  dne  26.2.2013  ve  12.36  hod.,  bylo  zjištěno,  že  na  tento  doklad  bylo 
zakoupeno šest balení betonu Bauxit B 2, dvě balení hydroxidu sodného a dřevěné 
brikety.  
 
Daňový  doklad  společnosti  InveD  s.r.o.  prokazuje,  že  dne  22.2.2013  byl  v 
prodejně společnosti, nacházející se v Ostravě – Moravské Ostravě, na ulici Poštovní 
č. 5 zakoupen paralyzér typu 1101 Type Light Flashlight (plus), a to za částku 1.200,- 
Kč. 
 
Z  výpisů  telekomunikačního  provozu  získaných  na  základě  mezinárodní 
právní pomoci slovenských justičních orgánů bylo zjištěno, že telefonní čísla užívaná 
obžalovaným  Ing.  Jiřím  B.  (xxx)  se  během  dne  27.2.2013  nacházela  na  území 
Slovenské  republiky.  Dne  28.2.2013  je  jejich  provoz  na  území  Slovenské  republiky 
zaznamenán  do  15:36  hodin.  Následně  se  na  území  Slovenské  republiky  nachází 
dne 1.3.2013. Jejich pomocí obžalovaný Ing. Jiří B. komunikoval především s dalšími 
slovenskými účastnickými čísly, ale také s Natálií B., Šárkou B., Libuší R., Sylvou M., 
Annou  B.  a  Vratislavem  T.  V  případě  čísla  xxx  se  dne  28.2.2013  uskutečnil 
telefonický hovor s volajícím Michalem Z. (xxx). 
 
Ze  zajištěných  záznamů  kamerových  systémů  na  území  města  Ostravy 
bylo  zjištěno,  že  ve  dnech  22.2.2013,  25.2.2013  a  28.2.2013  byl  zachycen  průjezd 
vozidel obžalovaných centrem města Ostravy. Důležité jsou zejména průjezdy ze dne 
28.2.2013, tedy v den vraždy poškozených, kdy vozidla obžalovaných i poškozeného 
projela mezi Bohumínem a Ostravou v době od 18:54 do 18:59 hodin a následně v 
době od 20:16 hodin do 20:22 hodin. V obou případech vždy zamířila směrem k ulici 
na Burni, tj. ke garáži, kde byli nalezeni poškození. 
 
Akcentovat rovněž je nutno obsah dopisu, který v prostorách vazební věznice 
předal  obžalovaný  Michal  Z.  spoluobžalovanému  Lumíru  M.  Ve  zmíněném 
„písemném  projevu“    jsou  informace  sloužící    ke  sjednocení  výpovědí  obou  dvou 
obžalovaných.  Michal  Z.    především  sděluje  M.,  že  byli  domluveni  na  loupežném 
přepadení,  přičemž  po  získání  peněz  měl  být  poškozený  propuštěn.  Beton,  louh  a 

pokračování 
49 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
vykopaná jáma měly sloužit pouze k zastrašení poškozeného. Obžalovaný Ing. Jiří B. 
přitom  měl  již  před  spácháním  skutku  navrhovat  použití  pistolí,  což  ostatní  měli 
odmítnout. Oba poškozené měl následně usmrtit právě obžalovaný Ing. Jiří B. Sami 
pak  pouze  těla  zasypali,  přičemž  Michal  Z.  zdůrazňuje,  že  podruhé  u  garáže  v 
Ostravě nebyl. V jeho bohumínské garáži si pak rozdělili částku přesahující 100.000,- 
Kč.  Závěrem  M.  klade  otázky  týkající  se  okamžiku  zasypání  poškozených  i  své 
přítomnosti při tomto zasypávání.  
 
Dne  25.10.2013  obžalovaný  Ing.  Jiří  B.  předložil  policejnímu  orgánu 
písemné sdělení, ve kterém popsal a v mapě zakreslil místa, kde měl po spáchání 
vytýkaného skutku a po příjezdu do Slovenské republiky odhodit dva pevné disky se 
záznamem bezpečnostních kamer namontovaných na rodinném domě poškozených. 
Jedná se o místa nacházející se v řece Poprad, protékající centrem města Poprad. 
S ohledem  na  výše  citované  písemné  sdělení  bylo  na  základě  žádosti  o  právní 
pomoc
  policejním  orgánem  Slovenské  republiky  provedeno  ohledání  místa  činu 
kdy bylo prozkoumáno koryto řeky Poprad, a to v místech označených obžalovaným 
Ing. Jiřím B. Během tohoto úkonu se však zmíněné pevné disky nepodařilo nalézt.  
 
Ze sdělení PČR, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál, bylo 
zjištěno,  že  obžalovaní  Lumír  M.  a  Michal  Z.  nejsou  a  v  minulosti  nebyli  držiteli 
zbrojního  průkazu  ani  držiteli  registrované  střelné  zbraně  kategorie  A,  B  nebo  C. 
Obžalovaný Ing. Jiří B. byl v minulosti držitelem zbrojního průkazu ev.č. AK 091151 
pro sk. E, s dobou platnosti do 30.06.2001 a držitelem (vlastníkem) tří registrovaných 
střelných zbraní, konkrétně pistole samonabíjecí, výrobce ČZ Strakonice,  model 45, 
ráže 6,35 Browning, v.č. 113114, pistole samonabíjecí, výrobce CZ Praha, model 27, 
ráže  7,65  mm  Browning,  v.č.  495976,  pistole  samonabíjecí,  výrobce  Hošek  Orlík, 
model DUO, ráže 6,35 Browning, v.č. 175572. 
 
Ze  zprávy  Českého  hydrometeorologického  ústavu  vyplývá,  že  dne 
28.2.2013 zapadalo Slunce v 17:28 hodin a občanský soumrak, tj. doba po západu 
slunce,  kdy  je  ještě  tolik  světla,  že  je  možno  na  volném  prostranství  zřetelně  číst 
normální tisk,  nastal v 17:42 hodin. Ve Slezské Ostravě se ve večerních hodinách 
dne 28.2.2013 teploty pohybovaly v rozmezí od 0,3 stupně Celsia (21:00 hodin) do 
2,7 stupně celsia (18:00 hodin). 
 
fotodokumentace 
vztahující  se  k pohledu  na  příjezdovou  cestu 
k bohumínské  garáži  obžalovaného  Z.  (předložené  u  hlavního  líčení  státním 
zástupcem) bylo zjištěno, že možnost parkování před garáží jmenovaného není ničím 
a nijak omezena.  
 
Nalézací  soud  rovněž  akcentuje,  že  ve  svazku  č.  12  se  nachází  materiály  – 
důkazy povahy listinné objektivizující ekonomické a majetkové poměry poškozených  
a  zejména  obžalovaných.    K posledně  zmíněným  je  možno  učinit  závěr,  že  tito  se 
v rozhodné  době  skutečně  nacházeli    v určité  finanční  tísni.  Ve  zmíněném  šetření 
nejsou zahrnuty  neoficiální půjčky, zejména obžalovaného Z.  

pokračování 
50 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Jak je patrno ze shora uvedeného stručného výčtu, v rámci přípravného řízení 
řešení  této  trestní  věci  byla  zajištěna  řada  stop  a  věcí,  které  posléze  bylo  nutno 
podrobit dalšímu znaleckému zkoumání či příslušným expertizám. S ohledem na tuto 
skutečnost  bude  nyní  poukázáno  na  podstatné  obsahy  znaleckých  posudků  a 
expertiz, resp. odborných vyjádření.  

 
Z písemných  závěrů  znaleckého  posudku  z  oboru  zdravotnictví,  odvětví 
soudní  lékařství  a  toxikologie,  vyhotoveného  znalci  prim.  MUDr.  Dvořáčkem, 
Ph.D.,  MUDr.  Smatanovou,  Ph.D.,  a  RNDr.  Kurkou,  CSc.  (č.l.  1407  –  1465)  bylo 
zjištěno:  
 
K osobě poškozeného Zbigniewa M. (č.l. 1407 – 1435) bylo zevní prohlídkou 
zjištěno, že jde o tělo 67 letého muže, tělesné výšky 177 cm, tělesné hmotnosti 87 
kg,  postavy  střední,  výživy  přiměřené,  oděné  v  bundě,  svetru,  tričku  s  krátkými 
rukávy,  nátělníku,  teplákách,  trenýrkách,  ponožkách,  sportovní  obuvi  a  čepici.  V 
materiálu  čepice  byly  celkem  dva  ostré  naznačené  kruhovité  defekty  po  obvodové 
části  čepice  naproti  sobě.  Bunda  i  svetr  pod  ní  byly  roztržené  v  místě  podpažního 
švů. Čepice a oděv horní poloviny těla byly potřísněné krví charakteru průsaku. Oděv 
i  tělo  zemřelého  byly  znečištěné  bahnem.  Zemřelý  měl  horní  končetiny  fixovány  za 
svými  zády  kovovými  pouty.  Plastové  úvazy  vzájemně  fixovaly  dolní  končetiny  v 
místě  kotníků.  Ústa  byla  přelepena  kobercovou  páskou  několikrát  omotanou  kolem 
hlavy a zadní strany krku. Na krku měl celkem dva ozdobné řetězy ze žlutého kovu, 
jeden z nich byl rozepnutý. Na prostředníku pravé ruky měl nasazen mohutný prsten 
ze žlutého kovu, na pravém zápěstí další řetěz ze žlutého kovu. Z úrazových změn 
zevní  prohlídkou  byly  zjištěny  celkem  2  střelné  rány  ve  vlasaté  části  hlavy  tvořící 
průstřel hlavy. Rána č 1 je střelná, nachází se v pravé spánkové krajině hlavy, 5 cm 
nad  ústím  zevního  zvukovodu.  Rána  je  nepravidelného  tvaru,  místy  laločnatých 
překrvených okrajů, velikosti 1,5x2cm. Při dolním obvodu rány je lem očazení šíře až 
1,5cm. Nachází se 168 cm od úrovně plosky nohy. Jde o vstřel. Rána č. 2 je rovněž 
střelná,  lokalizovaná  v  levé  spánkové  krajině  hlavy,  1,5  cm  před  ústím  zevního 
zvukovodu  a  přibližně  1  cm  nad  jeho  úrovní.  Rána  je  naznačeně  oválného  tvaru, 
velikosti 1,5 x 0,8 cm. Okraje rány jsou překrvené, dají se poměrně snadno k sobě 
přiblížit. Nachází se 166 cm od úrovně plosky nohy. Jde o výstřel. Dále byly zjištěny 
krevní podlitiny v oblasti levé poloviny čela, kde byla přítomna i drobná kožní oděrka. 
Vnitřní  prohlídkou  byl  zjištěn  1  střelný  kanál  charakteru  průstřelu  lební  dutiny  s 
dilacerací mozku, zlomeninami lebky, s krvácením do mozkových komor a pod tvrdou 
mozkovou  plenu  a  zhmožděním  Varolova  mostu.  Střelný  kanál  vychází  ze  střelné 
rány č. 1 – vstřelu, prochází kůží, podkožím, spánkovým svalem, pravou spánkovou 
kostí, tvrdou mozkovou plenou, pravým spánkovým lalokem mozku, středovými jádry, 
levým  spánkovým  lalokem  mozku,  tvrdou  mozkovou  plenou,  spánkovou  kostí, 
spánkovým  svalem,  podkožím  a  kůží  v  místě  střelné  rány  č.  2  –  výstřelu.  Jde  o 
průstřel  hlavy.  Střelný  kanál  směřuje  zprava  doleva  a  mírné  dopředu  a  dolů. 
Mikroskopickým  vyšetřením  vzorků  orgánů  odebraných  při  soudní  pitvě  byl  nález 
potvrzen.  Zvláště  bylo  potvrzeno  rozhmoždění  mozku  a  zhmoždění  mozkového 
kmene.  Mechanismus  úrazových  změn  lze  shrnout  tak,  že  proti  pravé  spánkové 
krajině  hlavy  poškozeného  bylo  vystřeleno  z  palné  kulové  zbraně  a  to  z 
bezprostřední blízkosti hlavy. Ústí hlavně směřovalo nad pravý ušní boltec oběti. To 

pokračování 
51 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
vedlo  k  průstřelu  hlavy  s  dilacerací  mozku.  Nitrolební  poranění  v  okamžiku  vzniku 
způsobilo ztrátu vědomí a motorické činnosti poškozeného. Proto místo nálezu těla 
zemřelého může být i místem vzniku střelného zranění. Šlo o poranění neslučitelné 
se životem a krátce po jeho vzniku vedlo ke smrti. V okamžiku výstřelu byl poškozený 
k útočníkovi natočen pravou stranou hlavy. Směr střelného kanálu svědčí pro závěr, 
že dlouhá osa hlavně směřovala zprava doleva a mírně dopředu a dolů. Ze soudně 
lékařského  hlediska  jde  o  útok  zjevně  likvidační,  směřující  proti  lokalitě  s  životně 
důležitými  strukturami.  Pitvou  prokázaná  poranění  jevila  zjevnou  vitální  reakci  a 
vznikla  s  určitostí  za  života  poškozeného.  Bezprostřední  příčinou  smrti  je  střelné 
poranění mozku při střelném poranění hlavy. Nastalá smrt násilná je v přímé příčinné 
souvislosti s napadením střelnou zbraní. Doba smrti byla stanovena jedním ze znalců 
přítomných na míst nálezu těla zemřelého na širší rozpětí 14 dnů před nálezem těla. 
Na  těle  zemřelého  nebyla  nalezena  poranění,  která  jsou  v  soudně  lékařské  praxi 
vídána  při  sebeobraně  oběti.  Prokázaná  poranění  jsou  doprovázená  zevním 
krvácením, které může být zdrojem řady krevních stop okolí při transportu těla ale i 
potřísnění útočníka. Ve vzorku krve poškozeného bylo stanoveno 0,00 g/kg alkoholu. 
V jeho moči nebyly prokázány žádné toxikologicky významné látky. Ve vzorku tkáně 
vstřelu  i  ve  vzorku  tkáně  výstřelu  byla  Lungeho  zkouškou  prokázána  přítomnost 
nitritů. 
 
K osobě  poškozené  Jarmile  M.  (č.l.  1436  –  1461)  pak  bylo  zevní  prohlídkou 
bylo zjištěno, že jde o tělo 59 leté ženy, tělesné výšky 162 cm, tělesné hmotnosti 78 
kg,  výživy  nadměrné,  postavy  lehce  zavalité.  Tělo  bylo  oděné  v  tričku  s  krátkými 
rukávy,  teplákách  a  spodních  kalhotkách,  které  byly  lehce  stažené  směrem  k  jejím 
kolenům.  Oba  rukávy  trička  byly  v  místě  švů  natržené.  Oděv  i  tělo  zemřelé  byly 
znečištěné zasychajícím bahnem, tričko i krví, a to v oblasti výstřihu. Horní končetiny 
zemřelé  byly  za  jejími zády fixované lepicí  páskou v oblasti  zápěstí,  vzájemně byly 
lepicí  páskou  fixovány  i  dolní  končetiny  v  oblasti  kotníků.  Lepicí  páskou  byla 
přelepena  také  ústa  zemřelé.  Z  úrazových  změn  zevní  prohlídkou  byly  zjištěny 
celkem 2 střelné rány lokalizované ve vlasaté části hlavy tvořící průstřel hlavy. Rána 
č. 1 je střelná, nachází se v pravé spánkové krajině, 5,5 cm nad úrovní ústí zevního 
zvukovodu.  Rána  je  naznačené  kruhovitá,  velikosti  0,6cm  v  průměru,  bez 
jednoznačného lemu očazení či sedření, okraje rány jsou překrvené. V okolí rány se 
však nachází téměř souměrné kruhovitě naznačené pohmoždění šíře až 2 cm. Rána 
se nachází 155cm od úrovně plosky nohy. Jde o výstřel. Rána č. 2 je rovněž střelná, 
nachází  se  v  oblasti  levého  spánku,  1  cm  před  a  3,5  cm  nad  ústím  zevního 
zvukovodu levého ušního boltce. Rána je kruhovitá, v centrální části s defektem kůže 
o  průměru  0,9  cm,  obkroužená  částečně  odtrženým  kruhovitým  kožním  lalokem 
velikosti  1,2  cm,  lem  sedření  vytvořen  není.  Vnitřní  okraj  defektu  s  lemem  očazení 
šíře do 0,2 cm. Rána se nachází 152 cm od úrovně plosky nohy. Jde o vstřel. Vnitřní 
prohlídkou byl prokázán průstřel hlavy tvořený 1 střelným kanálem vycházejícím ze 
střelné  rány  označené  č.  2  v  levé  spánkové  krajině  hlavy.  Střelný  kanál  vychází  z 
rány  č.  2,  prochází  kůží,  podkožím,  spánkovým  svalem,  levou  spánkovou  kostí, 
tvrdou mozkovou plenou, levým spánkovým lalokem mozku, levými středovými jádry 
mozku, pravými středovými jádry mozku, pravým spánkovým lalokem mozku, tvrdou 
mozkovou plenou, pravou spánkovou kostí, spánkovým svalem vpravo, podkožím a 
kůží v místě rány č. 1. Střelný kanál směřuje zleva doprava, mírně nahoru a dozadu. 
Mimo  popsané  rány  se  znalci  rovněž  zmiňují  o  krvi  v  nosních  dírkách. 
Mikroskopickým  vyšetřením  vzorků  orgánů  odebraných  při  soudní  pitvě  byl  nález 

pokračování 
52 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
potvrzen.  Mechanismus  úrazových  změn  lze  shrnout  tak,  že  hlava  poškozené  byla 
zasažena  střelou  z  palné  kulové  zbraně.  Vystřeleno  bylo  z  bezprostřední  blízkosti, 
kdy ústí hlavně předmětné zbraně bylo  přiloženo nad její levý  ušní boltec těsné na 
kožní  kryt.  Průchodem  střely  lební  dutinou  došlo  vlivem  prudkého  zvýšení 
nitrolebního  tlaku  při  uvolnění  povýstřelových  zplodin  ke  zlomeninám  lebky  a  k 
rozhmoždění  mozku.  Tato  zranění  byla  neslučitelná  se  životem  a  vedla  ke  smrti 
poškozené.  Jde  zranění,  které  obvykle  vede  k  okamžité  ztrátě  vědomí  a  jakékoliv 
motorické  činnosti.  Proto  místo  nálezu  těla  zemřelé  může  být  i  místem  vzniku 
zranění.  Z  průběhu  střelného  kanálu  lze  dovodit,  že  dlouhá  osa  hlavně  směřovala 
zleva  doprava,  mírně  nahoru  a  dozadu.  Poškozená  byla  k  útočníkovi  v  okamžiku 
výstřelu  z  předmětné  zbraně  natočena  více  levou  polovinou  hlavy.  Ze  soudně 
lékařského hlediska lze vzniklé zranění označit za zjevně likvidační. Všechna pitvou 
zjištěná poranění jevila známky vitální reakce. Bezprostřední příčinou smrti je střelné 
poranění mozku při střelném poranění hlavy. Nastalá smrt násilná je v přímé příčinné 
souvislosti s napadením střelnou zbraní. Doba smrti byla stanovena jedním ze znalců 
přítomných na místě nálezu těla zemřelé na širší rozpětí 14 dnů před nálezem těla. 
Na  těle  zemřelé  nebyla  nalezena  poranění  svědčící  pro  sebeobranu.  Jak  střelné 
poranění  hlavy,  tak  zhmoždění  nosu  byly  doprovázeny  zevním  krvácením  a  tedy 
důvodným vznikem krevních stop okolí při transportu poškozené. Stejně tak by mohlo 
být zdrojem potřísnění útočníka. Ve vzorku krve poškozené bylo stanoveno 0,00 g/kg 
alkoholu.  V  její  moči  nebyly  prokázány  žádné  toxikologicky  významné  látky.  Ve 
vzorku tkáně vstřelu byla Lungeho zkouškou prokázána přítomnost nitritů.  
 
Znalec - toxikolog (RNDr. Kurka, CSc., č.l. 1464 – 1465) se v rámci doplnění 
znaleckého  posudku  z  oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudního  lékařství  a  toxikologie 
vyjádřil k lékům Stilnox (zolpidem) a Rohypnol (flunitrazepam) a dále k látce hydroxid 
sodný. Stilnox je hypnotikum, které se užívá při nespavosti. Není u něj riziko vzniku 
závislosti. Jeho hypnotický účinek nastupuje 15-30 minut po podání a přetrvává 4-6 
hodin. Toxická dávka zolpidemu je udávána nad 0,5 mg/l, letální dávka nad 2,0 mg/l. 
Rovněž tak Rohypnol patří mezi látky s výrazným hypnotickým účinkem (navozující 
spánek), který nastupuje 30-60 minut po podání a přetrvává 6-10 hodin. Užívá se při 
nespavosti  nebo  při  premedikaci.  Toxická  dávka  flunitrazepamu  je  udávána  v 
rozmezí 0,05 – 0,1 mg/l, letální dávka v literatuře udávaná není. Výdej obou léků je 
vázán  na  lékařský  předpis.  Konečně  Hydroxid  sodný  (NaOH)  patří  mezi  látky  s 
leptavými účinky (korozívní látka). Rozpouští bílkoviny a proniká hluboko do tkání a 
tímto  je  rozrušuje.  Při  působení  na  kůži  vznikají  poleptání  různého  stupně,  od 
lehkého  podráždění  až  po  nekrózy.  Poškozuje  nehty,  vlasy  a  kosti.  Užívá  se  mimo 
jiné při čištění odpadů. 
 
U hlavního líčení znalci – soudní lékaři zejména stvrdili své písemné závěry a 
dále dodali ve vztahu k poškozenému M., že jednoznačné stopy, jež by potvrzovaly 
použití  paralyzéru  vůči  tělesné  integritě  jmenovaného,  pitva  neprokázala.  Taktéž 
nebyly  při  pitvě  objektivizované  jednoznačné  stopy  po  injekčních  vpiších  na  těle 
zemřelého,  avšak  je  nutno  zohlednit  časový  interval  mezi  dobou  smrti  a  mezi 
nálezem  těla  zemřelých.  Pokud  v písemných  závěrech  bylo  argumentováno 
„bezprostřední blízkostí“, pak je možno toto vysvětlit tak, kdy ústí hlavně se dostává 
do  těsné  blízkosti  místa  vstřelu,  v daném  případě  přítomnost  tzv.  kouřové  dutiny, 
která byla nalezena v měkkých tkáních mezi skeletem a kůží, nasvědčuje pro velmi 
těsné nasazení až téměř naražení ústí hlavně na povrch hlavy. Nasazená čepice na 

pokračování 
53 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
hlavě poškozeného mohla  do  jisté míry modifikovat  zevní  nálezy   v místě střelných 
ran ať již vstřelu či výstřelu, avšak na závěr o bezprostřední blízkosti tato skutečnost 
žádný  zásadní  vliv  nemá.  Ke  smrti  poškozeného  došlo  takřka  okamžitě  po  vzniku 
rozhodného zranění. Závěr  o ráži střely je v kompetenci balistika, avšak s ohledem 
na  defekty  v oblasti  měkkých  tkání  a  skeletu  je  možno  uvažovat  o  ráži  střely 
7,65 mm, event. i větší.  
 
K osobě  poškozené  M.  k cíleným  dotazům  soudu  a  stran  bylo  dále 
konstatováno,  k postavení  střelce  vycházeje  z charakteru  úrazových  změn  a  ze 
směru  střelného  kanálu  pak  v okamžiku  výstřelu  ze  zbraně  byla  poškozená 
k útočníkovi natočena levou polovinou své hlavy. Přítomné znalkyni u hlavního líčení 
byly  soudem  předložené  fotografie  pořízené  v souvislosti  s rekonstrukcí  za  účasti 
obžalovaných (za účasti i soudních lékařů), a to fotografie na č.l. 1151  – foto č. 39, 
č.l.  1207  –  foto  č.  108  a  č.l.  1208  –  foto  č.  109.  Zmíněné  fotografie  zejména 
dokumentují  polohu  poškozené  a  postavení  střelce  v době  rozhodného  výstřelu  dle 
tvrzení  obžalovaného  Ing.  B.  Znalkyně  byla  dotázána,  zda  tato  poloha  střelce 
odpovídá  závěrům  zjištěným  při  pitvě  poškozené.  Po  zhlédnutí  fotodokumentace 
znalkyně konstatovala, že poškozená se nachází v poloze, kdy je ke střelci natočena 
pravou  polovinou  své  hlavy,  kdy  takováto  poloha  nekoresponduje  se  směrem 
střelného  kanálu  tak,  jak  byl  prokázán  při  následně  provedené  soudní  pitvě. 
V případě,  že  by  došlo  k překulení  poškozené  směrem  doprava  podél  dlouhé  osy 
jejího těla, tedy vnitřně do centra garáže a dostala-li by se více levou polovinou hlavy 
ke  střelci,  pak  by  nebyly  rovněž  naplněné  podmínky  k tomu,  aby  střelný  kanál 
směřoval zleva doprava a mírně dozadu a nahoru. Opětovně bylo akcentováno,  že 
v okamžiku výstřelu byla poškozená natočena ke střelci levou polovinou své hlavy, a 
to  tak,  aby  byl  prokázán  směr  střelného  kanálu.  V případě,  že  by  střelec  v době 
střelby  učinil  nějaký  úkrok  či  změnil  by  své  postavení  za  situace,  že  poškozená  by 
byla překulena dovnitř garáže, opětovnou podmínkou je, aby se střelec nacházel po 
levém  boku  poškozené  a  aby  tak  mohly  být  splněné  kritéria  prokázaného  směru 
střelného kanálu.  
 
I  znalec  –  toxikolog  stvrdil  své  závěry  u  hlavního  líčení  v celém  rozsahu  a 
dále  dodal,  že  za  toxikologicky  významnou  látku  můžeme  považovat  látku,  která 
jednoznačně ovlivňuje  organismus ať již po stránce psychické  či fyzické, jako např. 
hypnotika,  analgetika,  omamné  psychotropní  látky,  kde  patří  psychofarmaka  apod. 
Látka Stilnox se používá v tabletách, nikoli v injekcích. Závěr o absenci toxikologicky 
významných  látek  v těle  poškozených  nemůže  nic  změnit  ani  např.  čtrnáctidenní 
doba  od  úmrtí  do  nálezu,  resp.  pitvy  těl  poškozených.  Pokud  by  do  těla  byly 
aplikované  zmíněné  látky,  pak  by  tyto  byly  objektivizovány,  neboť  po  úmrtí  končí 
látková  metabolizace.  Aby  mohlo  dojít  k požadovaným  účinkům  hydroxidu  sodného 
(louh), není nutné jej polévat vodou, která by mohla toliko zvýšit účinek a mohla by 
mít vliv na rychlost chemické reakce. Čím větší množství hydroxidu sodného, tím je 
rychlejší účinek.  Znalec  posléze popsal působení této látky,  na což soud odkazuje. 
Vzhledem  k tomu,  že  tato  látka  ve  skutečnosti  použita  nebyla,  není  nutno  v rámci 
odůvodnění tohoto rozhodnutí se touto problematikou detailně zabývat, stačí odkázat 
na stanovisko znalce toxikologa.  
 

pokračování 
54 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
Ze  závěrů  znaleckého  posudku  z  oboru  kriminalistika,  odvětví 
kriminalistická genetická expertiza (č.l. 1692 – 1701, 1704 – 1707, 1710 - 1711) 
bylo  zjištěno,  že    byly  posuzované  stopy  zajištěné  během  ohledání  domu 
poškozených v Bohumíně, vozidla poškozeného Renault Laguna Combi, místa činu, 
jakož  i  těl  poškozených.    Ve  stopách  č.  21-24,  26,  68-70,  103,  105,  108  byla 
prokázána  přítomnost  lidské  krve.  Nespecifická  reakce  na  přítomnost  krve  byla 
zjištěna u stop č. 71-72, na oděvních součástech poškozeného i poškozené. Ze stop 
č.  7-8,  21-24,  68-69,  72,  84,  101,  103-105,  107,  dále  z  výtěrů  z  pod  nehtů 
obžalovaného Michala Z., na černém triku, nátělníku stěru z rekta, výtěru z pod nehtů 
a svalové tkáně poškozeného, na kalhotách, tričku, stěru z úst, rekta, pochvy, výtěru 
z  pod  nehtů  a  svalové  tkáně  poškozené  se podařilo  izolovat  DNA,  která  je  vhodná 
pro  porovnání  s  jinými  profily  a  ve  většině  případu  také  ke  stanovení  individuální 
identifikaci. Profily DNA získané ze stop č. 21-24, 68, 103, z černého trika a nátělníku 
poškozeného,  kalhot  a  trika  a  vzorků  získaných  při  pitvě  poškozené  jsou  shodné  s 
profilem DNA poškozené Jarmily M. Profily DNA získané při pitvě poškozeného jsou 
shodné s profilem DNA poškozeného Zbigniewa M. Profily DNA získané z pod nehtů 
obžalovaného  Michala  Z.  jsou  shodné  s  profilem  DNA  jmenovaného  obžalovaného.  
Profily DNA získané ze stop č. 101 a 105 jsou shodné s profilem DNA obžalovaného 
Lumíra M. Majoritní složky smíšených profilů DNA získaných ze stop č. 8 a 69 jsou 
shodné s profilem DNA poškozené Jarmily M. U stop č. 7 a 72 lze vyloučit příspěvek 
biologického  materiálu  obžalovaných  Lumíra  M.  a  Michala  Z.  Nelze  vyloučit,  že 
jedním  ze  zůstavitelů  smíšeného  biologického  materiálu  ze  stopy  č.  104  je 
obžalovaný  Lumír  M.  Zároveň  lze  vyloučit  příspěvek  biologického  materiálu 
obžalovaného  Michala  Z.  U  stopy  č.  94  a  107  lze  vyloučit  příspěvek  biologického 
materiálu obžalovaných Lumíra M. a Michala Z. U výtěrů z pod nehtů poškozené lze 
vyloučit  příspěvek  biologického  materiálu  obžalovaných  Lumíra  M.  a  Michala  Z. 
Analýzou stop č. 110 – 115, zajištěných při ohledání těl zemřelých a hnědé pletené 
čepice bylo v rámci doplnění znaleckého posudku zjištěno, že přítomnost lidské krve 
byla  prokázána  na  hnědé  pletené  čepici  a  ve  stopě  č.  113.  Profil  DNA  získaný  ze 
stopy  č.  110  je  individuálně  shodný  s  profilem  DNA  stanoveným  ze  svalové  tkáně 
Jarmily  M.,  profily  DNA  získané  ze  stopy  č.  113  a  z  hnědé  pletené  čepice  jsou 
individuálně  shodné  s  profilem  DNA  stanoveným  ze  svalové  tkáně  Zbigniewa  M.  V 
případě  DNA  získaného  z  bukálního  stěru  obžalovaného  Ing.  Jiřího  B.  nebyla 
zjištěna shoda s profily DNA získanými z výše uvedených stop. 
 
Ze  znaleckého  posudku  z  oboru  kriminalistika,  odvětví  daktyloskopie 
zpracovaným  Policií  ČR,  OKTE  Frýdek  –  Místek  (č.l.  1674  –  1676,  1679  –  1682, 
1685 – 1687) bylo zjištěno, že daktyloskopická stopa označená jako č. 6A zajištěná 
během prohlídky garáže v Ostravě - Slezské Ostravě, na ulici Na Burni z papírového 
obalu od cementu (betonová směs Beton B20), je shodná s kontrolním otiskem části 
levé dlaně obžalovaného Michala Z.  Dále bylo zjištěno, že nebyly na stopách č. 34, 
37, 39, 64 (věcné stopy zajištěné v domě poškozených) a č. 110, 111, 112, 113, 114 
a 115 (úvazy a kovová pouta na tělech poškozených), zajištěných v rámci ohledání 
těl zemřelých, zjištěny upotřebitelné daktyloskopické stopy. 
 
Zkoumání oděvních svršků poškozeného Zbignieva M. (čepice, nátělník, triko, 
svetr,  bunda,  teplákové  kalhoty,  trenýrky,  ponožky  a  obuv)  i  poškozené  Jarmily  M. 
(triko,  teplákové  kalhoty,  kalhotky)  bylo  předmětem  znaleckého  posudku  z  oboru 
kriminalistiky,  odvětví  kriminalistická  mechanoskopická  expertiza,  ze  kterého 

pokračování 
55 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
bylo  zjištěno,  že  povrch  všech  oděvních  součástí  poškozeného  je  silně  ušpiněn 
zeminou  a  dále,  mimo  obuvi,  také  zaschlou  tekutinou  biologického  původu 
červenohnědé  barvy.  Na  povrchu  čepice  byly  nalezeny  dvě  poškození 
nepravidelného  kruhového  tvaru  o  průměru  8  mm  a  5  mm,  a  to  přibližně  na 
protilehlých stranách čepice. Lze předpokládat, že byly vytvořeny výstřelem z palné 
zbraně.  Na  levém  rukávu  a  přilehlé  levé  boční  části  svetru  zjištěno  jedno  střižné 
poškození  délky  cca  63  cm.  Zkoumáním  povrchu  bundy  bylo  zjištěno  jedno  tržné 
poškození pravého bočního švu,  přecházející  v poškození rukávového švu velikosti 
38 cm. Na jedné z ponožek zjištěny čtyři řezná poškození situovaná v jedné linii, o 
délkách  25  mm,  20  mm,  22,5  mm  a  11  mm.  Také  oděv  poškozené  je  znečištěn 
zeminou  a  triko  zaschlou  tekutinou  biologického  původu  červenohnědé  barvy. 
Zkoumáním  povrchu  trika  bylo  nalezeno  tržné  poškození  švu,  na  zadním  díle  na 
pravém i levém průramku v délce 12,5 cm a 14 cm a dále poškození levého bočního 
švu  v  délce  10  cm,  které  přechází  v  poškození  rukávového  švu  v  celé  jeho  délce. 
Zjištěné  střižné  poškození  bylo  pravděpodobně  vytvořeno  nástrojem  s  protilehlými 
břity  čelistí  typu  nůžek,  zjištěné  řezné  poškození  pravděpodobně  nástrojem  s 
plochým  břitem,  tržná  poškození  pak  byly  vytvořeny  prudkým  zataháním  za  oděvní 
součásti.  Rovněž  tak  byl  přezkoumán  zlatý  řetízek  nalezený  u  poškozeného 
Zbignieva  M.  V  jeho  případě  se  podařilo  zjistit,  že  jeden  článek  je  v  jednom  místě 
násilně přetržen, k čemuž došlo pravděpodobně jeho trhnutím. 
 
Ze  znaleckého  posudku  z  oboru  kriminalistika,  odvětví  kriminalistická 
trasologická expertiza, vypracovaného Policií ČR, OKTE Frýdek – Místek (č.l. 1753 
–  1769)  bylo  zjištěno,  že  trasologická  stopa  č.  63,  zajištěná  při  ohledání  vozidla 
poškozeného  Renault  Laguna  Combi,  mohla  být  vytvořena  otiskem  levé  boty 
poškozeného. Trasologická  stopa č.  73 zajištěná při ohledání místa činu mohla  být 
vytvořena otiskem pneumatiky vozidla poškozeného Renault Laguna Combi. 
 
Ze  znaleckého  posudku  z  oboru  kriminalistika,  odvětví  kriminalistická 
chemická expertiza, vypracovaného Policií ČR, OKTE Frýdek – Místek (č.l. 1715 - 
1717)  bylo  zjištěno,  že  tekutinou  zajištěnou  během  ohledání  vozidla  poškozeného 
Renault  Laguna  Combi  (označená  jako  stopa  č.  52)  je  pravděpodobně  chladící 
kapalina  do  automobilu.  Nebyla  však  prokázána  její  přítomnost  na  oděvních 
součástech poškozených. 
 
Zkoumáním  stop  zajištěných  při  ohledání  místa  činu  a  vozidla  poškozeného 
Renault  Laguna  Combi  provedených  v  rámci  znaleckého  posudku  z  oboru 
kriminalistika,  odvětví  fyzikální  chemie,  zpracovaného  Kriminalistickým  ústavem 
Praha  (č.l.  1668  –  1671)  nebyly  nalezeny  částice  GSR  jednoznačně  indikující 
zplodiny  ze  zápalky  náboje.  Ve  stopě  č.  124  (zajištěna  v  garáži)  byly  zjištěny 
ojedinělé částice charakteristické, nikoli jednoznačně indikující povýstřelové zplodiny. 
 
Znalecký  posudek  z  oboru  kriminalistiky,  odvětví  balistická  expertiza,  
vypracovaný specializovaným pracovištěm PČR, OKTE Frýdek – Místek (č.l. 1654 – 
1657,  1660  –  1662),  konstatoval  účinky  střeliva  ráže  7,65  mm  a  9  mm.  Pokud  se 
jedná o náboje ráže 7,65 mm Browning, pak jejich střela má dostatečný potenciál k 
usmrcení nebo způsobení vážného zranění člověku nebo zvířeti. Dále byla popsána 

pokračování 
56 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
samonabíjecí  pistole  belgické  výroby  značky  FN  model  1900,  ráže  7,65  mm 
Browning. Pistole má zásobník s kapacitou sedmi kusů nábojů s tím, že se vyznačuje 
kompaktností, plochostí a lehkostí. Zbraň byla vyráběna ve dvou velikostech, a to v 
normální  a  prodloužené  verzi.  Znaleckému  ústavu  byla  dále  předložena  čepice  z 
hnědého úpletu, kterou měl na hlavě v době smrti poškozený. V rámci posudku byly 
popsány  2  otvory,  jeden  kruhový  o  průměru  cca  8  mm  (jedná  se  o  vstřel),  druhý  
nepravidelný  o  rozměrech  cca  20  ×  9  mm  (jedná  se  o  výstřel).  Vzhledem  ke 
znečištění  čepice  biologickým  materiálem  a  působení  tlaku  vlhké,  jílovité  zeminy  v 
místě zajištění těl, se nepodařilo získat jednoznačný obrazec rozptylu povýstřelových 
zplodin.  Přítomnost  povýstřelových  zplodin  byla  však  v  okolí  defektu  detekována, 
zejména v okolí vstřelového otvoru.  Ke vzdálenosti ústí hlavně v okamžiku  výstřelu 
od hlavy poškozeného se přitom nelze s určitostí vyjádřit. Následně byl vypracován 
doplněk  ke  znaleckému  posudku  s  tím,  že  byla  analyzována  střela,  která  byla 
nalezena  v  garáži  v  Ostravě  -  Slezské  Ostravě.  Jedná  se  o  celoplášťovou  střelu  o 
hmotnosti přibližně 4,7 gramu, s ocelovým pláštěm a ocelovým jádrem, ráže 7,65 mm 
Browning,  s  největší  pravděpodobností  z  náboje  tuzemské  výroby  značky  Sellier 
bellot.  Střela  je  rážově  shodná  se  samonabíjecí  pistolí  belgické  výroby  značky  FN 
model  1900,  ráže  7,65  mm  Browning.  Počet  drážek  a  polí  vývrtu  zachovaných  na 
povrchu  střely  neodpovídá  typickým  parametrům  vývrtu  daným  pro  tuto  zbraň.  Z 
dostupných informací vyplývá, že tento typ zbraně byl vyráběn s hlavněmi s počtem 
drážek a polí vývrtu 5/5 až 6/6 pravotočivého stoupání. Nelze však vyloučit možnost 
existence tohoto modelu zbraně s továrně namontovanou hlavní s počtem drážek 4/4 
vpravo. Nelze vyloučit ani možnost, že výše uvedená zbraň měla vyměněnou hlaveň 
v důsledku její případné opravy. 
 
 
Ze znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví balistická expertiza
vyhotoveného  specializovaným  pracovištěm Policie  ČR,  Kriminalistický  ústav  Praha 
(č.l. 2660 – 2661) bylo zjištěno, že porovnáním zajištěné střely se střelami uloženými 
v živé  části  Ústřední  sbírky  balistických  stop  z míst  neobjasněných  trestných  činů, 
vedené na Kriminalistickém ústavu Praha, bylo negativní.  Nepodařilo se prokázat, že 
by  se  stejnou  zbraní  byl  spáchán  některý  z trestných  činů  evidovaný  v živé  části 
sbírky.  Z doplňku  téhož  znaleckého  posudku  ze  dne  14.2.2014  bylo  zjištěno,  že 
Kriminalistický  ústav  měl  provést  natypování  střelné  zbraně,  která  mohla  být  při 
spáchání  trestného  činu  použita  s ohledem  na  nález  střely  zajištěné  jako  stopa  č. 
134 – balistická. Z citovaných závěrů bylo zjištěno, že střela  byla vystřelena z rážově 
příslušné  nebo  rážově  blízké  hlavně  s drážkovaným  vývrtem  s parametry    4/P/cca 
1,5 až 2,6 mm.   Vývrt se čtyřmi drážkami a poli,  pravotočivého stoupání,  se šířkou 
stop  polí  ve  výše  uvedeném  rozmezí  se  vyskytuje  u  většího  množství 
samonabíjecích pistolí  převážně zahraniční výroby  – u německých samonabíjecích 
pistolí    Sauer  &  Sohn  model  1938,  WALTHER  model  4,  Langenhan  model  FL, 
Rheinmetall,  Schwarzloze  1908,  Menz  Menta,  maďarských  pistolí  Frommer  Stop, 
FEG  model  48,  československé  pistole  Praha  1921,  jugoslávské  pistole  Crvena 
Zastava  model  67,  apod.,  přičemž  nelze  vyloučit  ani  zbraň  upravenou  ze 
znehodnocené  zbraně  či  z řezu  zbraně,  případně  zbraň  podomácku  vyrobenou. 
Bližší  určení  typu  použité  zbraně  se  nepodařilo  provést.  Dále  bylo  zjištěno,  že 
z kruhovitého  otisku  (částečně  odtrženého  kožního  laloku),  který  je  patrný  kolem 
vstřelového otvoru na levé straně hlavy poškozeného, a který  může pocházet od ústí 
hlavně, se nepodařilo určit konkrétní typ použité zbraně.  
 

pokračování 
57 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
V samotné řadové garáži nacházející se v Ostravě – Slezské Ostravě, jakož i 
ve  venkovním  prostoru  před  garáží,  byl  dále  uskutečněn  vyšetřovací  pokus,  jehož 
cílem  bylo  zjistit  výši  hluku  vzniklou  při  výstřelu  z  pistole  a  v  návaznosti  na  to  pak 
míru slyšitelnosti takovéhoto výstřelu. Z výsledků pokusu vyplývá, že nejslyšitelnější 
byly výstřely provedené ve výkopu a při podlaze garáže, a to v okamžiku, kdy figurant 
i  měřící  zařízení  bylo  umístěno  ve  vzdálenosti  2.2  metru  od  vrat  garáže  (hladina 
hluku 89,7 a 83,6 decibelů). Méně slyšitelné byly výstřely poslouchané a měřené ve 
vzdálenosti 15.8 metru od vrat garáže (hladina hluku 60.7 a 78,1 decibelů). Prakticky  
neslyšitelné pak byly výstřely poslouchané a měřené v automobilu nacházejícím se 
ve vzdálenosti 16,2 metru od vrat garáže (39,7 a 38,2 decibelů). Součástí protokolu 
je rovněž CD nosič s přiloženým videozáznamem vyšetřovacího pokusu. 
 
Z odborného  vyjádření  Policie  ČR,  oddělení  služební  kynologie  z  oboru 
metody  pachové  identifikace,  bylo  zjištěno,  že  byly  porovnány  pachové  stopy 
zajištěné při ohledání domu poškozených, místa činu – garáže v Ostravě – Slezské 
Ostravě a těl poškozených, s pachovými vzorky obžalovaných. Pachová shoda byla 
potvrzena  mezi  pachovým  vzorkem  obžalovaného  Michala  Z.  a  otisky  pachových 
stop  zajištěných  z  úvazu  lepicích  pásek  nalezených  na  hlavách  obou  poškozených 
(stopy  č.  117  a  120),  jakož  i  mezi  pachovým  vzorkem  obžalovaného  Lumíra  M.  a 
otiskem  pachové  stopy  zajištěné  z  kovových  pout  nalezených  na  zápěstí 
poškozeného (stopa č. 121). V ostatních případech nebyla pachová stopa potvrzena. 
 
Ze  závěrů  znaleckého  posudku  z  oboru  kriminalistiky,  odvětví  počítačové 
analýzy,  vyhotoveného  PČR,  OKTE  Frýdek  –  Místek  (č.l.  1740  –  1746),  bylo 
zjištěno, že z pevného disku uloženého ve stolním PC značky Gigatech, byly na CD 
nosič  vyexportovány  obrazové  a  textové  dokumenty  uživatelského  charakteru, 
komunikace  pomocí  programu  Skype,  smazaná  emailová  komunikace,  historie 
přístupu  na  webové  stránky  a  data  z  účetního  programu  Pohoda.  K této  expertize 
nalézací soud konstatuje, že nebyly zjištěné žádné zásadní poznatky, jež by přispěly 
k objasňování této trestní věci.  
 
Jaromír  Vlček,  znalec  z  oboru  ekonomika,  odvětví  ceny  a  odhady 
motorových  vozidel  a  movitostí  vyhotovil  znalecký  posudek,  kdy  z  jeho  závěrů 
vyplývá, že hodnota mobilního telefonu značky iPhone činila 13.610,- Kč, startovací 
karty k vozidlu poškozených 4.104,- Kč, příručního trezoru značky Fairline 3.500,- Kč, 
stolního počítače 7.200,- Kč a HDD recorderu ke kamerovému systému 9.600,- Kč. 
Zároveň  znalec  stanovil  škodu  způsobenou  v  souvislosti  s  protiprávním  jednáním 
obviněných.  Její  výše  je  tvořena  částkami  2.340,-  Kč  (rozbité  okno  u  domu 
poškozených),  885,-  Kč  (výměna  zámků  u  domu  poškozených),  700,-  Kč  (oprava 
brány u domu poškozených), 1.500,- Kč (vyčištění vozidla poškozených), 5.056,- Kč 
(nalakování nárazníku vozidla poškozených), 106.722,- Kč a 10.890,- Kč (zapůjčení 
náhradního vozidla), jakož i částky 1.020,- Kč (mobilní telefon poškozené zn. Nokia). 
 
Za účelem zajištění maximální objektivity ať již z pohledu trestní odpovědnosti 
obžalovaných či zjištění jejich osobnostních kvalit byly v této trestní věci vypracované 
znalecké posudky z oboru, odvětví psychiatrie a psychologie. Zmíněné znalecké 
posudky vyhotovili znalci prim. MUDr. Svatopluk Sedláček a PhDr. Petr Vavřík. 

pokračování 
58 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Ze  závěrů    znalce  prim.  MUDr.  Sedláčka  bylo  zjištěno,  že  obžalovaný  Ing. 
Jiří B. (č.l. 1472 - 1530) v současné době a ani v době předmětného jednání, netrpěl 
a  netrpí  duševní  chorobou  ve  vlastním  slova  smyslu,  psychózou  či  jinou  duševní 
poruchou.  V  době  spáchání  trestného  činu  mohl  rozpoznat  společenskou 
protiprávnost  (škodlivost)  svého  jednání  a  mohl  své  jednání  ovládat.  Jeho 
rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době inkriminovaného jednání, zachovány 
zcela. V dané věci neintervenovala alkoholová nebo drogová problematika, ať již ve 
smyslu  akutní  intoxikace  nebo  drogou  navozené  duševní  poruchy.  Není  závislý  na 
alkoholu  nebo  drogách.  Jeho  schopnosti  správně  vnímat,  hodnotit  a  řídit  vlastní 
jednání  ve  vztahu  k  sobě  samému  a  k  sociálnu,  do  kterého  vstupuje  a  ve  kterém 
jedná, nejsou narušeny duševní poruchou. Kvalitně se orientuje v sociálnu i v dané 
věci, je schopen akceptovat sociální imperativy. Vyšetřovaný je procesně způsobilý. 
Je schopen chápat smysl a význam trestního řízení a případného trestu. Při pobytu 
na svobodě není z medicínsko-psychiatrického hlediska nebezpečný pro společnost. 
Medicínsko-léčebná opatření proto nejsou namístě.  
 
U hlavního líčení znalec prim. MUDr. Svatopluk Sedláček  v plném rozsahu 
stvrdil závěry z přípravného řízení a nic nového nedodal.  
 
Z  psychologického  hlediska  se  jedná  o  strukturálně  lehce  nevyváženou 
osobnost extrovertního typu, se značným seberealizačním potenciálem a adaptační 
zdatností, ale též s dílčími deficity vnitřní disciplinovanosti a zásadovosti. Jsou znaky 
živé  emoční  reaktivity,  přitom  poměrně  dobré  frustrační  tolerance  a  odolnosti  vůči 
zátěži. Sebehodnocení je v základních aspektech pevné, jsou známky vnitřní jistoty, 
malé  ochoty  pochybovat  o  sobě,  připravenosti  k  nadřazenosti,  schopnosti  odolávat 
vnějším  tlakům  a  kritice.  Volní  mechanismy  jsou  funkční,  je  však  pravděpodobnost 
ojedinělých  adaptačních  selhání  s disociální  valencí.  Je  sklon  k  aktivitě  a  iniciativě, 
jsou  znaky  postojové  flexibility,  rozvinuta  schopnost  improvizovat,  schopnost 
plánovitého  a  organizovaného  chování.  V  preferenčních  pozicích  hodnotového 
systému  je  konfigurace  hodnot  materiálně  konzumního,  hédonického  a  sociálního 
typu.  Hodnoty  materiálního  typu  mají  významnou  pozici.  Je  potřeba  vyššího 
materiálního  a  sociálního  statutu,  též  pak  excitačně  zážitkových  zisků,  nalézaných 
mimo  jiné  v  obvyklých  areálech  erotických  a  pijáckých  zájmů,  bez  nápadnějších 
excesů.  Ve  vztazích  obviněného  s  lidmi  se  uplatňuje  potřeba  kontaktů,  schopnost 
jednat  s  lidmi,  získat  si  je,  schopnost  naplňovat  obraz  společenskosti  a  zájmu  o 
druhé.  Jsou  rovněž  znaky  vnímavosti,  jistý  empatický  potenciál.  Ve  vztazích 
obviněného  k  lidem  se  uplatňuje  ovšem  také  zvýšený  egoismus  a  pragmatismus, 
menší ochota k sebezapření a k zodpovědnosti. Je rozvinuta potřeba sebeprosazení, 
inklinace k nadřazenosti a k dominantním rolím. Je schopen zaujímat vůdčí pozice v 
neformálních  skupinách  tam,  kde  je  to  pro  něj  výhodné.  Není  však  mocenských 
aspirací,  není  potřeba  ovládat  druhé.  V  sebeprosazujícím  chování  je  schopen  jisté 
tvrdosti  a  menší  ohleduplnosti,  není  však  znaků  zvýšené  agresivity  ve  smyslu 
vyhraněného sklonu k násilí či brutalitě, testové znaky agresivity nevykazují extrémní 
hodnoty.  Intelekt  obviněného  odpovídá  pásmu  podprůměru  v  rámci  normy  –  byla 
naměřena  hodnota  IQ  115.  Daná  intelektová  úroveň  umožňuje  obžalovanému 
kvalitní  racionální  orientaci  v  realitě.  Pokud  by  se  obžalovaný  dopustil  vytýkaného 
jednání, pak by širší dispoziční kontext tohoto jednání bylo možno hledat v takových 

pokračování 
59 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
jeho osobnostních rysech a tendencích jako jsou jeho dílčí deficity disciplinovanosti a 
zásadovosti,  jeho  dobrá  odolnost  vůči  zátěži,  schopnost  nesentimentální  reaktivity, 
jistá  tvrdost,  dobrodružnost  a  ochota  k  riziku,  jakož  i  vyšší  náročnost  v  materiálně 
konzumní dimenzi. Pokud se obžalovaný dopustil jednání, jež je mu kladeno za vinu, 
pak by toto jednání bylo psychologicky nejlépe vysvětlitelné jako jednání motivované 
skupinově  sdíleným  asociálně  založeným  záměrem  finančního  zisku  na  úkor 
poškozených, s kalkulací jejich usmrcení jako způsobu jak eliminovat jejich tendenci 
bránit  svůj  majetek  a  riziko  vlastní  identifikace  v  roli  pachatele  skutku.  Vlastní 
formování  motivace  a  výsledného  obrazu  předmětného  jednání  bylo  nejspíše 
výsledkem  souhry  vlastních  individuálních  potřeb  a  pohnutek  obžalovaného  a 
interaktivních  pobídek  a  nápadů  ve  skupině  obdobně  finančně  neuspokojených, 
chtivě vyladěných spolupachatelů, s efektem vzájemné potenciace motivů a odvahy k 
realizaci, též na bázi pocitu dělby a redukce rizika. V jeho vztahu ke zbraním nelze 
potvrdit vyhraněný, trvale zformovaný asociální modus vnímání a užívání zbraně jako 
prostředku násilného sebeprosazování. Ve spektru typických projevů dané osobnosti 
nelze  potvrdit  nápadný  sklon  k  afektové  agresi  ani  sklon  k  chladnokrevnému  násilí 
predátorského  či  instrumentální  typu.  Nelze  u  něj  potvrdit  signifikantní  sklony  k 
násilnému  sebeprosazování,  k  řešení  sporů  násilím.  Disponuje  zcela  funkční 
sebekontrolou  ve  vztahu  k  vlastním  agresivním  popudům.  Vztah  obžalovaného  k 
poškozenému Zbigniewu M., byl nejspíše vztahem k nevýznamnému známému bez 
potřeby  osobních  vazeb  a  kontaktů,  s  akcenty  kritické  distance  a  nesympatie  (ve 
vazbě  na  údajně  obecné  povědomí  o  osobě  poškozeného  coby  osoby  majetné  a 
ziskuchtivé). Ve vztahu obžalovaného k poškozené Jarmile M., nebyly zjištěny žádné 
strukturované postoje, Jarmilu M. neznal. Lze u něj v době před činem psychologicky 
modelovat  prvky  entuziastického  očekávání  velkého  zisku  s  navazujícími 
kooperativními  postoji,  s  ochotou  podílet  se  na  přípravě  a  organizaci  jednání  a 
tendencí  maximalizovat  šance  na  úspěch  i  redukovat  riziko  dělbou  úkolů  ve 
společenství  obžalovaných,  a  to  s  pravděpodobným  nárůstem  napětí  s  blížícím  se 
termínem  skutku.  V  době  po  spáchání  činu  pak  lze  u  obviněného  modelovat 
ambivalencí naděje na to, že nebude odhalen jako pachatel na jedné straně a pocitů 
nejistoty  i  napětí  na  straně  druhé,  s  průvodními  praktickými  postoji  a  chováním 
směřujícím k minimalizaci rizika vlastního dopadení. Pokud jde o srovnání s ostatními 
spoluobžalovanými,  znalec  konstatuje,  že  obžalovaný  se  zobrazil  jako  jedinec  s 
vyšším  potenciálem  dominance  ve  srovnání  s  obžalovaným  Z.  a  se  srovnatelnou 
mírou  dominance  ve  srovnání  s  obžalovaným  M.  Schopnost  dominance  a 
sebeprosazení  je  sycena  jeho,  v  daném  společenství  nejvyšším  intelektem, 
vzděláním,  kultivovaností  a  formátem  společenské  obratnosti.  S  ohledem  na  dílčí 
deficity v oblasti vnitřní disciplinovanosti, zásadovosti, s ohledem na nestabilitu jeho 
adaptačního  stylu  a  věk  obžalovaného,  je  pravděpodobnost  jeho  resocializace 
poněkud  snížena.  Celkový  profil  dané  osobnosti  s  jejím  nadprůměrným  intelektem, 
se  schopností  konformity,  s  relativní  vyrovnaností  a  absencí  vyhraněného 
disociálního  rysu  však  zakládají  dílčí  psychologické  předpoklady  resocializace.  Za 
předpokladu  morální  sebereflexe  a  žádoucí  motivovanosti  ke  změně  jsou  u  něj 
resocializační efekty možné. 
 
U  hlavního  líčení  klinický  psycholog  PhDr.  Petr  Vavřík  rovněž  své  závěry 
stvrdil  v celém  rozsahu  a  k obžalovanému  Ing.  Jiřímu  B.  dodal,  že  jmenovaný  je 
osobností s dobrou schopností dominance ve vztazích. Při porovnání „dominantnosti“ 
všech tří obžalovaných je jeho potenciál dominance  srovnatelný s potenciálem M. a 

pokračování 
60 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
je vyšší než u Z. Klinický psycholog současně akcentoval, že znalecké vyšetření je 
schopno nabídnout nějakou orientaci v obecných dispozicích dominance jednotlivých 
osob,  avšak  nedokáže  přímo  rekonstruovat  konkrétní  uplatnění  těchto  tendencí 
v rámci konkrétních interakcí. Rovněž byla zdůrazněna sociální obratnost, schopnost 
velmi diferencovaně komunikovat, jakož i schopnost cenzurovat ty skutečnosti, které 
jsou jeho osobě nepříznivé. Klinický psycholog ve svých závěrech shrnutých v bodě 
11 konstatoval, že u jmenovaného je „resocializace poněkud snížena“. K dotazu, jaký 
význam pro „resocializaci“ má předchozí trestní minulost a zkušenosti s tím spojené, 
uvedl, že  při svém hodnocení dispozic k „resocializaci“ vycházel z obrazu osobnosti 
a zjištění získaných vlastním vyšetřením. Termín „resocializace“ z pohledu klinického 
psychologa  znamená  schopnost  nápravy,  morální  sebereflexe  a  změny  životního 
stylu  ve  směru  sociální  žádoucnosti.  Jedna  z podmínek  úspěšné  či  možné 
resocializace  je  znalcem  zmíněná  „morální  sebereflexe“,  do  které  je  nepochybně 
zahrnuto  i  doznání  obžalovaného  včetně  autentické  reflexe  vlastní  viny.  Klinický 
psycholog potvrdil, že ve vztahu ke všem obžalovaným neshledal nic, čím by mohly 
být  narušené  kognitivní  funkce,  tzn.  schopnost  správně  vnímat,  zapamatovat  si  a 
posléze  reprodukovat  prožitý  skutkový  děj.  Znalec  odmítnul  spekulaci  v souvislosti 
s dominancí  jednotlivých  obžalovaných  a  držení  zbraně  v rozhodné  době  toliko 
jedním  z nich.  Jeho  vyjádření  k schopnosti  dominance  obžalovaných  vycházelo 
pouze z jejich osobnostních kvalit.  
 
  
Ze závěrů  znalce prim. MUDr. Sedláčka bylo zjištěno, že obžalovaný Lumír 
M.  (č.l.  1531  -  1586)    v  současné  době  a  ani  v  době  jednání,  kladené  mu  za  vinu, 
netrpěl a netrpí duševní chorobou ve vlastním slova smyslu, psychózou a ani jinou 
duševní poruchou z forenzně psychiatrického hlediska významnou. Jeho schopnosti 
správně  vnímat,  hodnotit  a  řídit  vlastní  jednání  ve  vztahu  k  sobě  samému  a  k 
sociálnu, do kterého vstupuje a ve kterém jedná, nebyly a nejsou narušeny duševní 
poruchou.  Mohl  rozpoznat  protiprávnost  (škodlivost)  svého  jednání  a  mohl  své 
jednání  ovládat.  Není  závislý  na  alkoholu  nebo  drogách,  je  schopen  zdržet  se 
požívání  jakékoliv  drogy,  včetně  alkoholu.  Alkoholické  nápoje,  které  požil  před 
inkriminovaným  jednáním,  byly  zcela  bez  vlivu  na  toto  jednaní.  Vyšetřovaný  je 
schopen  chápat  smysl  a  význam  trestního  řízení  i  smysl  eventuálního  trestu.  Je 
schopen  stát  před  soudem  a  účelně  se  hájit.  Je  schopen  chápat  obecná  pravidla 
regulující  sociální  chování  a  v  těchto  dimenzích.  Za  pobytu  na  svobodě  není,  z 
medicínsko-psychiatrického  hlediska,  nebezpečný  pro  společnost.  Medicínsko-
léčebná  opatření  proto  nejsou  namístě.  Z  psychiatrického  pohledu  není  překážek 
resocializace. 
 
U hlavního líčení znalec prim. MUDr. Svatopluk Sedláček  v plném rozsahu 
stvrdil závěry z přípravného řízení a nic nového nedodal.  
 
V psychologickém pohledu se jedná o disharmonicky strukturovanou osobnost 
extrovertního typu s akcentovanou disociální modalitou. V temperamentové bázi jsou 
znaky  aktivity  a  razance.  V emoční  složce  se  v  převaze  uplatňuje  modalita  chladu, 
nesentimentalita. Poměrně vysoká odolnost vůči zátěži, není zde sklonu k úzkosti. Je 
schopnost emoční angažovanosti v nejužších neformálních vztazích. Je velmi pevné 
sebehodnocení,  spokojenost  sama  se  sebou,  absence  sebekritičnosti  a  dispozic  k 
pocitům viny. Je sklon k sebevědomému, nadřazenému vystupování, připravenost k 

pokračování 
61 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
účelové  sebestylizaci  v  sociálnu  s  pragmatickými  podtexty.  V  jeho  postojích  se 
uplatňuje  výrazný  pragmatismus,  značná  tvrdost,  ochota  k  riziku,  nesentimentalita, 
znaky  individualismu  jsou  znaky  důraznosti,  svéhlavosti,  nedostatku  pokory,  malé 
ochoty  ke  kompromisům.  Jeho  hodnotový  systém  zahrnuje  značně  chudý  sektor 
sociálních hodnot redukovaných na vazbu k vlastní rodině. Ve svém celku je ovlivněn 
pragmatickým nastavením s významnou valencí hodnot materiálně konzumního typu 
a  orientací  na  zisk  a  prospěch.  V  sociální  dimenzi  je  spíše  nízká  schopnost 
důvěrnější  vztahové  sentimentality,  disponovanost  k  formování  účelových, 
instrumentálních vztahů, tvrdost a neohleduplnost, malá potřeba sdílení, malý zájem 
o  individualitu  a  potřeby  druhých.  Je  zvýšená  tendence  k  sebeprosazení,  k 
suverénnosti  a  nadřazeným  postojům,  s  možnými  konfliktními  projevy.  Není  však 
vyhraněných  vůdcovských  ambicí,  převažuje  potřeba  nezávislosti,  svéhlavosti, 
individuálního  rozhodování.  Je  zvýšený  potenciál  agresivity  ve  smyslu 
disponovanosti  k  instrumentální  agresi,  ojediněle  též  agresi  afektového  typu  pří 
neporušené  sebekontrole  v  této  oblasti.  Naměřená  hodnota  IQ  96  mu  umožňuje 
kvalitní  racionální  orientaci  v  realitě.  Pokud  by  se  obviněný  dopustil  vytýkaného 
jednání,  pak  by  popsaná  konfigurace  jeho  osobnostních  rysů  a  tendencí  s 
akcentovanou  disociální  modalitou  mohla  vytvářet  širší  dispoziční  kontext  daného 
jednání.  Toto  jednání  by  bylo  psychologicky  nejlépe  vysvětlitelné  jako  jednání 
motivované skupinově sdíleným, asociálně založeným záměrem finančního zisku na 
úkor  poškozených,  s  kalkulací  jejich  usmrcení  jako  způsobu  jak  eliminovat  jejich 
tendenci  bránit  svůj  majetek  a  riziko  vlastní  identifikace  v  roli  pachatele  skutku. 
Vlastní  formování  motivace  a  „projektu“  předmětného  jednání  by  bylo  nejlépe 
vysvětlitelné  jako  výsledek  souhry  vlastních  individuálních  potřeb  a  pohnutek 
obžalovaného  a  interaktivních  pobídek  i  nápadů  rozvíjených  ve  skupině  obdobně 
finančně  neuspokojených,  chtivě  vyladěných  spolupachatelů,  s  efektem  vzájemné 
potenciace motivů a odvahy k realizaci a s průvodním pocitem dělby a redukce rizika. 
Vztah  obžalovaného  ke  společnosti  zahrnuje  povědomí  obecných  sociálních  a 
morálních  norem,  je  však  poznamenán  shora  popsanými  emočně  postojovými 
kvalitami jeho osobnosti a zakládá tak zvýšenou pravděpodobnost nepřizpůsobivosti 
disociálního  typu.  U  obžalovaného  nebyly  zjištěny  známky  emotivní  či  zájmové 
inklinace  ke  zbraním,  ale  ani  úzkostně  vyhýbavého  postoje  k  nim.  Obžalovaný  se 
zobrazil  jako  jedinec  se  zvýšenou  agresivitou,  která  je  provázena  funkční 
sebekontrolou  a  sebevládou.  Lze  u  něj  počítat  spíše  s  ojedinělými,  kontrolovanými 
projevy  agrese  instrumentálního  typu,  s  agresivními  prvky  v  sebeprosazování.  Je 
disponován  k  tvrdým,  neohleduplným  konfrontačním  řešením  konfliktních  situací, 
nelze však u něj potvrdit tendenci k neřízeným afektovým formám agrese při řešení 
sporů.  Jeho  vztah  k  poškozeným  Zbigniewu  M.  a  Jarmile  M.  byl  primárně  nejspíše 
vztahem k nevýznamným známým, vztahem lhostejnosti a nezájmu o bližší kontakty. 
Lze  u  něj  psychologicky  modelovat  v  době  před  činem  prvky  entuziastického 
očekávání velkého zisku, přitom ale převahu racionálních postojů, cílených k redukci 
rizik a maximalizaci šancí na úspěch, jakož i odhodlanosti posilované ve vzájemných 
interakcích  se  společenstvím  obžalovaných  v  přípravné  fázi,  s  pravděpodobným 
nárůstem napětí s blížícím se termínem skutku. V době po spáchání činu pak lze u 
obžalovaného  modelovat  zohledňování  vlastních  zájmů,  ve  vazbě  na  otázku 
možného  dopadení  vlastní  osoby.  Verze  obžalovaného,  podle  níž  se  náhle  ocitl  v 
předmětné  situaci  a  po  celou  dobu  jednal  výlučně  podle  průběžně  zadávaných 
instrukcí  ze  strachu,  není  prostředky  psychologického  zkoumání  ověřitelná,  obecně 
však  lze  říci,  že  obžalovaný  se  nezobrazil  jako  jedinec  úzkostný,  snadno  se 
vzdávající, snadno zastrašitelný, ochotný hrát submisivní role. Nebyly u něj zjištěny 

pokračování 
62 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
ani známky persistující úzkosti z předmětné situace, či autentických reziduí zažitého 
strachu  o  život.  Obžalovaný  byl  disponován  k  aktivně  kooperující  roli  ve  skupině 
obžalovaných,  osobnostně  vybavený  pro  sebevědomé,  rozhodné,  případně  i 
dominantní  vystupování.  Lze  předpokládat  aktivní  a  svobodné  sdílení  nápadů  a 
iniciativ,  vznikajících  ve  společenství  s  dalšími  obžalovanými.  Nelze  však  u  něj 
potvrdit  aktivní ovlivnění k jednání,  jež by bylo  v rozporu  s jeho vlastními  záměry a 
motivy.  S  ohledem  na  celkový  profil  dané  osobnosti  s  její  disociální  modalitou, 
dosavadní  vývojovou  linii  a  věk  je  pravděpodobnost  resocializace  obžalovaného  v 
jejích psychologických předpokladech snížena. Za předpokladu morální sebereflexe 
a žádoucí motivovanosti ke změně v budoucnu, též s ohledem na jeho neporušený 
intelekt, nelze u něj ovšem resocializační efekty zcela vyloučit.  
 
U hlavního líčení  znalec klinický psycholog ve vztahu k obžalovanému M. 
taktéž stvrdil své písemné závěry a dále dodal, že ukončení osobnostního vývoje je 
individuální, kdy v případě chápání osobnostního vývoje jako nějaký růst schopností 
a přibývání osobnostních kvalit pak lze hovořit o orientační hranici vyzrálé dospělosti 
kolem  50  let,  i  když  fyziologicky  již  od  30.  roku  dochází  k úpadkovým  změnám 
mozku.  K cílenému  dotazu  soudu,  zda  v rámci  znaleckého  zkoumání  bylo  zjištěno 
cokoliv,  co by signalizovalo  obavu obžalovaného  M.  o jeho život  či zdraví,  event. o 
život  či  zdraví  blízkých,  a  zda by  toto bylo  zjištěno  v rámci  použití  event.  testových 
metod,  klinický  psycholog  PhDr.  Vavřík  uvedl,  že  jmenovaný  se  o  této  skutečnosti 
zmínil v souvislosti s popisem svého prožívání v kritické době, avšak objektivně u něj 
nebyly  zjištěné  žádné  známky  úzkosti,  posttraumatických  fenomenů  apod.,  nic 
podobného  použitou  metodikou  potvrzeno  nebylo.  V případě  závažných 
traumatizujících  zážitků  je  velkou  pravděpodobností,  že  by  tyto  skutečnosti  byly 
psychologickým  vyšetřením  odhalitelné.  V písemných  závěrech  v souvislosti 
s možností  resocializace  obžalovaných  bylo  u  Ing.  B.  a  Z.  klinickým  psychologem 
konstatováno,  že  jejich  „pravděpodobnost  resocializace  je  poněkud  snížena“, 
zatímco ve vztahu k M. bylo konstatováno, že „jeho pravděpodobnost resocializace je 
snížena“.  Došlo k vypuštění slova „poněkud“, k tomuto rozdílu znalec uvedl, že tento 
závěr  byl  vědomý,  odpovídající  znaleckému  zkoumání  s tím,  že  osobnostní 
předpoklady  resocializace  obžalovaných  Ing.  B.  a  Z.  jsou  o  něco  výše  než  u 
obžalovaného M.  
 
Ze závěrů  znalce prim. MUDr. Sedláčka bylo zjištěno, že obžalovaný Michal 
Z.  (č.l.  1587  -  1649)  v  současné  době  a  ani  v  době  předmětného  jednání  netrpěl  a 
netrpí  duševní  chorobou  ve  vlastním  slova  smyslu,  psychózou  či  jinou  duševní 
poruchu  z  forenzně  psychiatrického  hlediska  významnou.  Znalec  u  vyšetřovaného 
popsal  a  diagnostikoval,  závislost  na  alkoholu,  poruchu  užívání  alkoholu  a  abusus 
alkoholu  s  toxikomanickou  vazbou  v  psychosociální  rovině.  Je  schopen  zdržet  se 
požívaní  alkoholu,  je  schopen  abstinovat  od  alkoholu,  je  schopen  odmítnout  tak 
zvaný  „první  doušek“. Jeho  schopnost  regulovat  jednou  započaté požívání  alkoholu 
je  snížena,  není  však  vymizelá.  Není  trvalých  duševních  změn  v  souvislosti  s 
konzumací  alkoholických  nápojů.  Sebevražedný  pokus  léky  v  alkoholové  opilosti 
prosté  má  pochopitelné  situační  souřadnice,  je  psychologicky  vysvětlitelný,  nebyly 
chorobné  motivace.  Jednalo  se  o  přechodnou,  lehkou  afektovou  poruchu  se 
zkratkovou reakcí. Psychické funkce, které rozhodují v poslední instanci o tom, zda je 
správně orientován v okolí i ve svém vnitřním světě, zda je schopen řádně udržovat 
hierarchii  hodnot  a  přiměřené  tomu  řídit  své  chování,  jsou  zachovány.  V  době 

pokračování 
63 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
spáchání  trestného  činu  mohl  rozpoznat  společenskou  protiprávnost  (škodlivost) 
svého jednání a mohl své jednání ovládat. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti 
byly  v  době  inkriminovaného  jednání  zachované  zcela.  Případná alkoholová  opilost 
byla  prostá,  lehkého  stupně  a  nebyla  příčinou  narušení  jeho  schopností  správně 
vnímat, hodnotit a řídit vlastní chování ve vztahu k předmětné věci. Není závislý na 
drogách a je schopen zdržet se požívání jakékoliv drogy. Je schopen chápat smysl a 
význam trestního řízení, stát před soudem a účelně se hájit, rovněž tak chápat smysl 
případného trestu. Je schopen chápat obecná pravidla regulující sociální chování a v 
těchto  dimenzích  jednat  a  chovat  se.  Vyšetřovaný  za  pobytu  na  svobodě  není,  z 
medicínsko-psychiatrického  hlediska,  nebezpečný  pro  společnost.  Medicínsko-
léčebná  opatření  nejsou  namístě.  Z  psychiatrického  hlediska  není  překážek  jeho 
resocializace. 
 
U hlavního líčení znalec prim. MUDr. Svatopluk Sedláček  v plném rozsahu 
stvrdil závěry z přípravného řízení a nic nového nedodal.  
 
Z  psychologického  hlediska  se  jedná  o  strukturálně  nevyváženou  osobnost 
extrovertního  typu.  V  temperamentové  bázi  osobnosti  jsou  znaky  lehčí  lability  a 
dychtivosti, emoční složka osobnosti je nevyrovnaná, jsou zde dílčí deficity vyzrálosti. 
V  prožitkové  dynamice  jsou  znaky  zvýšeného  neuroticismu  –  dispozice  k  úzkosti, 
vnitřní  nejistota,  nestabilita  nálad,  nízká  frustrační  tolerance.  Je  jistá  emočně 
prožitková  bohatost,  sklon  k  emotivním  reakcím,  přitom  však  též  silné  egoistické  a 
hédonické  akcenty  v  obsazích.  Jsou  málo  efektivní  strategie  zvládání  zátěže  a 
stresu,  malá  schopnost  práce  s  emocemi.  Je  schopnost  emočního  angažmá  v 
sociálnu  –  při  jeho  celkově  nižší  efektivitě.  Sebehodnocení  je  neuroticky  nepevné, 
charakterizované  vnitřní  nejistotou  v  koincidenci  s  poměrně  silně  vyjádřenými 
kompenzačními  tendencemi  k  nadřazenosti,  exkluzivitě,  je  potřeba  úspěchu  a 
uznání.  Je  schopnost  sebekritiky,  při  současném  nedostatku  autentické  kritické 
sebereflexe. Je sklon k situačnímu entuziasmu, spíše malá ochota k sebezapření, v 
problémových  situacích  pak  sklon  k  improvizacím,  tendence  k  rychlým  řešením  či 
vyhýbavým  a  únikovým  reakcím.  Je  nedostatek  odvahy,  tvrdosti,  tendence 
minimalizovat  riziko,  tendence  pochybovat  o  svých  možnostech.  V  preferenčních 
pozicích  hodnotového  systému  je  konfigurace  hodnot  hédonického  a  materiálního 
typu  –  orientace  na  zisk,  materiálně  definovaný  úspěch,  nezrale  dimenzovaná 
potřeba uznání a sociální opory. Je komunikačně obratný, snadno navazuje povrchní 
vztahy  s  lidmi,  je  schopen  naplňovat  obraz  vstřícnosti,  sdílnosti,  pozitivního 
nastavení. Malá ochota ke konfliktům a konfrontacím. Současně zde vystupují znaky 
egoistické modality a spíše chudé vztahové emocionality, nižší empatie, nedostatku 
přímosti  a  autentického  sdílení.  Schopnost  emočního  angažmá  je  spíše  omezená, 
zúžená  na  nejužší  rodinné  vazby.  Není  známek  zvýšené  agresivity,  sklonu  k 
fyzickému  násilí.  Násilí  mu  není  preferovaným  způsobem  sebeprosazování. 
Naměřená  hodnota  IQ  104  mu  umožňuje  přiměřenou  racionální  orientaci  v  realitě. 
Pokud by se obžalovaný dopustil vytýkaného jednání, pak by širší dispoziční kontext 
daného jednání bylo možno hledat v popsané konfiguraci jeho osobnostních rysů a 
tendencí  –  s  jeho  celkovou  nevyrovnaností,  s  deficity  vnitřní  disciplíny,  s  prvky 
egoismu, s potřebou materiálně definovaného úspěchu, s dispozicí k maladaptivním 
vzorcům  chování,  s  nedostatkem  trpělivosti,  s  pragmatismem  a  dílčími  deficity 
citlivosti v sociálnu. V širším motivačním předpolí daného jednání pak lze modelovat 
jeho  dlouhodobě  negativní  finanční  bilanci  v  podnikání  a  s  ní  propojenou  dluhovou 

pokračování 
64 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
tíseň aktivující, na terénu shora popsané osobnosti, asociálně tématizované nápady 
na  rychlý  zisk  větší  částky  peněz.  Toto  jednání  by  bylo  psychologicky  nejlépe 
vysvětlitelné  jako  jednání  motivované  asociálně  založeným,  skupinově  sdíleným 
záměrem  finančního  zisku  na  úkor  poškozených  s  kalkulací  jejich  usmrcení  jako 
způsobu jak eliminovat jejich tendenci bránit svůj majetek a riziko vlastní identifikace 
v  roli  pachatele  skutku.  Vlastní  formování  motivace  a  přípravného  plánu 
předmětného  jednání  by  bylo  nejlépe  vysvětlitelné  jako  výsledek  souhry  vlastních 
nápadů  obžalovaného,  jeho  individuálních  potřeb  a  pohnutek  a  interaktivních 
pobídek a nápadů rozvíjených ve skupině obdobně finančně neuspokojených, chtivě 
vyladěných  spolupachatelů  –  s  efektem  vzájemné  potenciace  motivů  a  odvahy  k 
realizaci  a  s  průvodním  pocitem  dělby  a  redukce  rizika.  Vztah  obžalovaného  ke 
zbraním  vykazuje  znaky  distancovanosti,  lhostejnosti,  nelze  potvrdit,  že  by  zbraně 
byly  objektem  jeho  zájmu.  U  obžalovaného  nebyly  zjištěny  známky  zvýšené 
konfliktnosti,  ani  snahy  řešit  spory  násilím.  Spíše  převažuje  tendence  vyhýbat  se 
otevřeným  konfliktům  a  volit  spíše  nepřímé  formy  sebeprosazení.  V  rámci  dané 
osobnosti  nelze  potvrdit  znaky  zvýšené  agresivity.  Vztah  obžalovaného  k 
poškozenému Zbigniewu M. byl nejspíše vztahem ke známému, zahrnujícím ochotu 
k  neformálním  kontaktům  a  k  interakcím  v  oblasti  praktických  zájmů  obou  osob. 
Tento  vztah  zahrnoval  rovněž  roli  dlužníka.  V  této  souvislosti  byly  v  postojích 
obžalovaného  vůči  poškozenému  zaznamenány  kritické,  distancující  postoje.  Vztah 
obžalovaného k poškozené, Jarmile M. byl nejspíše vztahem k nevýznamné známé, 
s absencí emotivně sycených postojů, se znaky lhostejnosti a nezájmu o tuto osobu. 
Pokud  se  obžalovaný  dopustil  skutku,  jenž  je  mu  kladen  za  vinu,  pak  by  v  pozadí 
tohoto  jeho  jednání  bylo  možno  psychologicky  modelovat  asociálně  posunutý, 
instrumentální vztah k poškozeným, jako zdrojům potenciálního zisku a potažmo jako 
k  potenciálně  nepohodlným  svědkům  –  vztah  zahrnující  ochotu  k  intrikám  v  jejich 
neprospěch a netečnost k jejich potřebám a osudu. U obžalovaného lze v době před 
činem psychologicky modelovat prvky entuziastického očekávání velkého zisku spolu 
s tendencí pocitově minimalizovat rizika solidarizací se společenstvím obžalovaných, 
dále  maximalizovat  šance  na  úspěch  a  posilovat  zde  svou  odhodlanost  sdílením 
racionálních  postojů,  s  ochotou  podílet  se  na  přípravě  a  organizaci  jednání,  a  to  s 
pravděpodobným  nárůstem  napětí  s  blížícím  se  termínem  skutku.  V  době  po 
spáchání  činu  pak  lze  u  obžalovaného  modelovat  dominanci  obav  z  možného 
dopadení vlastní osoby s projevy neklidu a s úzkostnou tenzí, jak se projevila též v 
zaznamenaném sebevražedném jednání obžalovaného v tomto období. Ve srovnání 
s  ostatními  obžalovanými  se  obžalovaný  zobrazil  jako  jedinec  s  nejnižší  odolností 
vůči zátěži, rovněž tak potenciál jeho dominance je ve srovnání s nimi o něco nižší. 
Získaný obraz osobnosti obžalovaného vytváří predispozice pro kooperativní postoje 
ve skupině obžalovaných pro  schopnost  rovnocenně spolurozhodovat  a přicházet  s 
nápady či přijímat osobně přijatelné iniciativy ostatních. Zobrazil se však jako jedinec 
méně disponovaný pro přímý chladnokrevný výkon násilí. Nebylo zjištěno nic, co by 
signalizovalo  jeho  ovlivněnost  ostatními  obžalovanými  k  jednání  nesouladnému  s 
vlastními motivy. S ohledem na celkový profil dané osobnosti s její nevyrovnaností a 
maladaptivní  prvky  v  životním  stylu,  jakož  i  na  věk  obžalovaného,  je 
pravděpodobnost  jeho  resocializace  poněkud  snížena.  Kvality  jeho  průměrného 
intelektu,  elementární  schopnost  konformních  postojů  a  absence  vyhraněných 
disociálních  rysů  vytvářejí  dílčí  psychologické  předpoklady  resocializace.  Za 
předpokladu  morální  sebereflexe  a  žádoucí  motivovanosti  ke  změně  jsou  u  něj 
resocializační efekty možné. 
 

pokračování 
65 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
U  hlavního  líčení  znalec  klinický  psycholog  ve  vztahu  k obžalovanému  Z. 
rovněž  stvrdil  své  písemné  závěry  a  dále  dodal,  že  ani  u  jmenovaného  nebyly 
zjištěné žádné deficity v souvislosti s kognitivními funkcemi. Rovněž u obžalovaného 
Z.  nebyly  zjištěné  žádné  skutečnosti,  jež  by  mohly  vést  k závěrům  o  obavě 
jmenovaného  o  své  zdraví  či  život,  event.  o  zdraví  či  život  svých  blízkých 
v souvislosti  s projednávaným  skutkem.  Otázky  dominance  se  znalec  již  zabýval  a 
v této souvislosti dále dodal, že jmenovaný disponoval se schopnostmi  být situačně 
aktivní, tzn. přicházet s nápady, event. nějakými aktivitami.  
 
V souvislosti  s odůvodněním  rozhodnutí  této  nejzávažnější  násilné  trestné 
činnosti nalézací soud konstatuje, že přistoupil k variantě poněkud obsáhlejší v tom 
smyslu,  že  nejdříve  je  poukázáno  na  jednotlivé  důkazní  prostředky  včetně 
opakovaných  a  velmi  podrobných  výpovědí  obžalovaných,  svědků,  znaleckých 
posudků,  jakož  i  dalších  důkazů  povahy  listinné.  Všechny  tyto  důkazy  byly 
hodnoceny  ve  smyslu  ustanovení    §  2  odst.  6  tr.ř.,  tzn.  že  soud  I.  stupně  tyto 
hodnotil  podle  svého vnitřního  přesvědčení  založeného  na  pečlivém  uvážení  všech 
okolností  případu  jednotlivě  i  v jejich  souhrnu.  Výsledkem  této  činnosti  byl 
objektivizován skutkový děj, popsaný ve skutkové části tohoto rozhodnutí, o kterém 
nalézací soud nemá důvodné pochybnosti. Po vyhodnoceném dokazování je možno 
konstatovat,  že  skutek  popsaný  v tomto  rozhodnutí  se  stal  a  v tomto  je  spatřován 
trestný  čin  s tím,  že  tento  skutek  spáchali  obžalovaní  Ing.  B.,  M.  a  Z.  ve  formě 
spolupachatelství.  Akcentovat  je  rovněž  nutno  zjištění  soudu  I.  stupně,  dle  kterého 
v řízení  před  soudem  státní  zástupce  unesl  důkazní  břemeno,  resp.  prokázal  vinu 
zmíněných obžalovaných (§ 2 odst. 5 tr.ř.).  
 
Je  nesporné,  že  všichni  obžalovaní  po  dobu  trestního  řízení  mohli  uplatnit 
svou  obhajobu  v rozsahu  a  způsobem,  jakým  sami  uznali  za  vhodné
V jakémkoliv  stádiu  nedošlo  ke  krácení  jejich  práv,  kdy  v tomto  směru  nebyly 
vzneseny ani žádné námitky ať již ze strany obžalovaných či jejich obhájců.  
 
V rámci stručné rekapitulace stanovisek a uplatněné obhajoby obžalovaných 
možno  konstatovat,  že  Ing.  Jiří  B.  popisuje  protiprávní  jednání  své  i 
spoluobžalovaných  jako  předem  naplánované,  do  detailů  připravené,  včetně 
rozdělených  úkolů  s akcentací  srozumění  všech  obžalovaných  s usmrcením 
poškozených  s ohledem  na  odstranění  poškozených  jako  potencionálních  svědků 
jiné  jejich  trestné  činnosti.    Jmenovaný  od  samého počátku  doznával  a  usvědčoval 
spoluobžalované  z loupežné  vraždy.  Michal  Z.  po  celou  dobu  trestního  řízení 
připouštěl předchozí dohodu spoluobžalovaných, avšak zmíněné protiprávní jednání 
po  předchozím  rozdělení  úloh  se  však  mělo  týkat  toliko  loupežného  přepadení, 
nikoliv s fatálním neodčinitelným následkem, tzn. že poškození M. měli být po získání 
finanční  hotovosti  zanecháni  naživu  v jejich  domě  či  kufru  vozidla  Renault  Laguna 
Combi. Lumír M.  jakoukoliv možnou dohodu se spoluobžalovanými ať již ve vztahu 
k loupeži  či  k loupežné  vraždě  od  počátku  popíral.  Do  protiprávního  jednání  byl 
zapojen a vmanipulován náhodou a pokud vykonával nějakou činnost či aktivity, byl 
k této  přinucen  obžalovaným  B.,  neboť  měl  obavu  o  život  a  zejména  zdraví  svých 
blízkých, proto příkazy akceptoval.  
 

pokračování 
66 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
K tvrzení a obhajobě obžalovaného Ing. B.  Nalézací soud si je vědom toho, 
že  trestní  stíhání  s procesními  účinky  ve  vztahu  k jednotlivým  obžalovaným  nebylo 
zahájeno ve stejný den. Obžalovaní M. a Z. si rozhodnutí policejního orgánu převzali 
14.3.2013 a v té době proběhly i jejich procesní výpovědi, zatímco obžalovaný Ing. B. 
si zmíněné rozhodnutí převzal 15.3.2013 a jeho procesní výpověď, v rámci které se 
podrobně  vyjádřil,  proběhla  v podstatě  až  za  měsíc.  Vzhledem  k tomu,  že  Ing.  B. 
v rámci  dokazování  u  hlavního  líčení  měl  možnost  při  zprocesňování  výpovědí 
spoluobžalovaných, u kterých bylo trestní stíhání zahájeno dříve, k těmto se vyjádřit, 
příp.  navrhnout  protiargumenty,  nedošlo  v tomto  smyslu  k žádnému  krácení  jeho 
práv. Na tuto procesní situaci již bylo poukázáno v tomto rozhodnutí na str. 9, na což 
soud  odkazuje.  Ing.  B.  byl  vyslechnut  29.4.2013,  24.7.2013,  26.9.2013  a  posléze  u 
hlavního  líčení.  Zatímco  spoluobžalovaní  M.  a  Z.  se  k protiprávnímu  jednání 
popsanému v usnesení o zahájení trestního stíhání vyjádřili 14.3.2013 v podstatě ve 
smyslu obhajoby stručně uvedené v rámci rekapitulace shora, obžalovaný Ing. B. za 
situace,  kdy  tento  nesporně  znal podstatná  tvrzení  spoluobžalovaných  a  mohl  tudíž 
s těmito  kalkulovat  ve  svůj  prospěch,  tak  neučinil.  Ing.  B.  se  již  v rámci  své  první 
procesní výpovědi  k vytýkanému protiprávnímu jednání kladené mu za vinu doznal, 
spontánně sdělil všechny podstatné a důležité informace ohledně předchozí dohody 
obžalovaných včetně předem plánovaného usmrcení obou poškozených. Jak již bylo 
uvedeno, pokud by chtěl dosáhnout alespoň v tomto stádiu řízení pro sebe mírnější a 
příznivější  právní  kvalifikace  včetně  na  to  navazující  trestní  sazby,  bylo  pro  něj 
mnohem  vhodnější,  aby  podpořil  verzi  uplatněnou  Michalem  Z.  s tím,  že  byla 
připravena  toliko  loupež  s akcentací  chování  několikrát  odsouzeného  pro  násilnou 
trestnou  činnost  obžalovaného  M.,  který  z dohody  vybočil  a  tudíž  se  jednalo  z jeho 
strany o exces. Nalézací soud rovněž konstatuje, že opakovaná výpověď Ing.  B. je 
v zásadních a podstatných rysech stále stejná a neměnná, což je jeden z argumentů, 
který  může  vést  k  věrohodnosti  tohoto  tvrzení.  Jak  vyplývá  ze  shromážděných 
důkazů ať již v řízení přípravném či provedeném dokazování u hlavního líčení, řada 
informací,  tvrzení  a  konkrétních  skutečností  získaných  z jeho  výpovědí  odpovídá 
realitě  a  dalšímu  dokazování.  Příkladmo  možno  poukázat  na  informace  o  zajištění 
paralyzéru,  pout  včetně  zbraně  a  s tím  souvisejícího  údaje  o  ráži  použité  pistole, 
jakož informace o průběhu převozu poškozených do ostravské garáže, kdy je možno 
odkázat  na  závěry  z kamerových  systémů  Ovanet  a  údaje  o  uskutečněném 
telekomunikačním  provozu  atd.  Naproti  tomu  nelze  přehlédnout,  že  některé 
podstatné údaje jsou cenzurované či zamlčené, kdy soud má na mysli zejména údaje 
týkající se samotné střelby, v důsledku které oba poškození přišli o život. Jak vyplývá 
z opakovaně  uplatněné  obhajoby  Ing.  B.,  tento  připouštěl  zajištění  vraždící  zbraně, 
tzn. pistole specifikované ve skutkové části rozsudku, avšak opakovaně popřel, že by 
to  byl  on,  kdo  v rozhodné  době  zmáčknul  spoušť.  Dle  jeho  tvrzení  to  byl  právě 
spoluobžalovaný  M.,  který    poškozeného  M.  usmrtil,  neboť  po  příjezdu  k ostravské 
garáži  obžalovaný  Z.  vystoupil  z vozidla,  které  řídil  on  (myšleno  Ing.  B.)  a  posléze 
hlídal, obžalovaný M. s vozidlem poškozeného zastavil za nimi a zatímco on objížděl 
tzv. bezpečnostní kolo podél garáží, M. s Renaultem poškozeného byl již nacouvaný 
před  vraty  garáže  a  poškozený  M.  byl  již  uvnitř,  kde  jej  „doručil“  M.  Posledně 
jmenovaný rovněž po něm požadoval pistoli, a proto do hlavně zasunul jeden náboj a 
pistoli  mu  předal.  M.  vstoupil  do  rozsvícené  garáže,  zavřel  dveře.  Jak  již  uvedl,  Z. 
hlídal asi 30 metrů od garáže a zanedlouho po zavření dveří se ozval výstřel, který 
nebyl nijak hlasitý a mohl nastat zhruba  za půl minuty po již zmíněném zavření dveří. 
Posléze  M.  vyšel  ven,  zavřel  dveře  garáže,  nebyl  potřísněn  krví,  zbraň  mu  vrátil. 
Nábojnice  musela  zůstat  na  místě  činu.  Následně  odjeli  k domu  poškozených  za 

pokračování 
67 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
účelem  prohlídky  domu  M.  Co  se  týče  usmrcení  poškozené  M.,  poté,  co  tato  byla 
zpacifikována a obdobným způsobem dovezena před ostravskou garáž, kdy poté, co 
z vozidla vystoupil  Z., on opětovně udělal bezpečnostní kolečko a zastavil následně 
v blízkosti garáže. V tomto případě pomohl M. zanést poškozenou do garáže, kde ve 
výkopu  na  zádech  již  ležel  poškozený,  který  byl  dle  jeho  názoru  určitě  mrtvý.  M. 
položili  vpravo  u  vstupu,  M.  jej  poslal  pro  pistoli,  kterou  on  opětovně  nabil  jedním 
nábojem, zatímco Z. hlídal venku, on vstoupil do garáže a tuto zavřel zevnitř. Pistoli  
předal  M.,  který  poškozenou  zastřelil,  kdy  v době  výstřelu  on  se  otočil  čelem  ke 
dveřím, „aby to neviděl“, výstřel  byl hodně hlasitý. Obžalovaný Ing. B. dále uvedl, že 
M.  poškozené  přiložil  pistoli  zřejmě  k pravému  spánku,  hlavní  úplně  natěsno.  Po 
střelbě pistoli zase vzal k sobě a vyšel ven. Co se týče postavení střelce, tedy M., a 
postavení  poškozené  v době  výstřelu,  zde  nalézací  soud  odkazuje  na  průběh 
zadokumentované  rekonstrukce  ze  dne  28.11.2013  (na  což  již  bylo  v odůvodnění 
tohoto  rozsudku  poukázáno),  v rámci  které  obžalovaný  Ing.  B.  za  pomocí  figurantů 
označil postavení poškozené v době střelby  a taktéž postavení M. v době střelby na 
poškozenou  M.  Jak  již  zmíněno,  tato  postavení  jsou  zadokumentována  jak 
fotograficky, tak i na DVD. Zmíněná rekonstrukce proběhla i za přítomnosti soudních 
lékařů,  kdy  v této  souvislosti  je  možno  odkázat  na  závěry  znaleckého  posudku 
z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudní  lékařství,  a  to  jak  závěry  písemné,  tak  i 
vystoupení znalce u hlavního líčení. Z písemných závěrů je možno akcentovat, že ve 
vztahu  k poškozené  M.  bylo  objektivizováno,  že  střelný  kanál  směřoval  zleva  do 
prava  mírně  nahoru  a  dozadu.  Vystřeleno  bylo  z bezprostřední  blízkosti,  kdy  ústní 
hlavně předmětné zbraně bylo přiloženo nad její levý ušní boltec těsně na kožní kryt. 
Z průběhu  střelného  kanálu  bylo  možno  dovodit,  že  dlouhá  osa  hlavně  směřovala 
zleva  doprava  mírně  nahoru  a  dozadu.  Poškozená  byla  k útočníkovi  v okamžiku 
výstřelu  z předmětné  zbraně  natočena  více  levou  polovinou  hlavy.  Tento  zmíněný 
závěr byl v plném rozsahu potvrzen i u hlavního líčení. S ohledem na tato objektivní 
zjištění  je  nutno  konstatovat,  že  výpověď  obžalovaného  Ing.  B.  v souvislosti 
s postavením střelce, tedy M., a postavením poškozené, tedy M. tak, jak popsal, ale 
zejména  předvedl  či  znázornil  za  pomocí  figurantů  u  rekonstrukce,  neodpovídá 
objektivnímu zjištění, objektivní realitě. Dle Ing. B. by střelný kanál se všemi dalšími 
náležitostmi  měl  směřovat  zprava  doleva  a  nikoliv  obráceně.  Nalézací  soud  si  je 
vědom  i  tvrzení  Ing.  B.,  dle  kterého  tento  samotný  výstřel  neměl  vidět  (což  nebylo 
vyvráceno),  měl  se  otočit  čelem  ke  dveřím.  U  hlavního  líčení  se  soud  pokusil  o 
určitou  modifikaci  postavení  poškozené  v rozhodné  době  s akcentací  toho,  že 
jmenovaná  však  měla  spoutané  dolní  i  horní  končetiny,  tudíž  její  pohyb  byl  takřka 
vyloučen  či  event.  velmi  ztížen.  Bylo  zkoumáno,  zda  by  tato  v rámci  pudu 
sebezáchovy  se  nějak  těsně  před  střelbou  pootočila,  resp.  změnila  své  postavení 
vůči střelci.  Znalkyně  se seznámila opětovně s fotografiemi pořízenými v souvislosti 
s rekonstrukcí  s obžalovaným  Ing.  B.,  který  znázornil  v rozhodné  době  postavení 
střelce a postavení poškozené. Tato poloha hlavních aktérů z odborného znaleckého 
hlediska  nekorespondovala  se  směrem  střelného  kanálu  tak,  jak  byl  prokázán  při 
následně  provedené  soudní  pitvě.  V případě,  že  by  došlo  k překulení  poškozené 
směrem  doprava  podél  dlouhé  osy  jejího  těla,  tedy  vnitřně  do  centra  garáže,  a 
dostala-li by se více levou polovinou hlavy ke střelci, pak by rovněž nebyly naplněné 
podmínky  k tomu,  aby  střelný  kanál  směřoval  zleva  doprava  a  mírně  dozadu  a 
nahoru.  Opakovaně  bylo  akcentováno,  že  v okamžiku  výstřelu  byla  poškozená 
natočena ke střelci levou polovinou své hlavy tak, aby byl prokázán směr střelného 
kanálu.  I  v případě,  že  by  střelec  v rozhodné  době  učinil  nějaký  úkrok  či  změnil  by 
své postavení za situace, že poškozená by byla překulena dovnitř garáže, opětovnou 

pokračování 
68 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
podmínkou  bylo,  aby  se  nacházel  po  jejím  levém  boku.  Shora  popsaná  zjištění 
považuje  nalézací  soud  za  velmi  podstatná,  a  dá  se  říci,  že  nejzávažnější  a 
nejzásadnější  trhlinu  jinak  v opakovaně  shodné  (z  podstatných  hledisek)  výpovědi 
Ing. B., jež korespondovala s dalšími výsledky provedeného dokazování, což mělo za 
následek  konstatování  o  věrohodnosti  jmenovaného.  Vzhledem  k tomu,  že 
obžalovaný  M.  popírá  roli  střelce  ve  vztahu  k poškozeným,  obžalovaný  Z.,  což  je 
nesporné,  v obou  případech  hlídal,  u  obžalovaného  Ing.  B.  byly  zjištěné  shora 
popsané  nesrovnalosti,  není  tudíž  možno  bez  možných  spekulací    konstatovat,  že 
s ohledem  na  výpověď  Ing.  B.  byl  střelcem  v obou  případech  právě  M.  Jak  již  bylo 
opakovaně  uvedeno,  vzhledem  k tomu,  že  dle  názoru  soudu  I.  stupně  celá  trestná 
činnost  všech  tří  obžalovaných  byla  spáchána  formou  spolupachatelství,  nebylo 
nutno zaujmout jednoznačné stanovisko o osobě střelce. Takto popsaný skutkový děj 
je  dle  názoru  soudu  objektivní  a  má  oporu  v provedeném  dokazování.  Co  se  týče 
dalších  možných  nesrovnalostí  ve  výpovědi  či  v tvrzení  obžalovaného  Ing.  B.,  na 
které  poukázal  i  sám  jmenovaný  prostřednictvím  svého  obhájce  či  spoluobžalovaní 
prostřednictvím  svých  obhájců,  je  možno  učinit  závěr,  že  zjištěné  nesrovnalosti  či 
rozpory  byly  logicky  a  racionálně  vysvětlené.  Nelze  přehlédnout,  že  výpovědi 
obžalovaných byly poměrně obsáhlé, kdy zaujímaly delší časový úsek, jež zahrnoval 
řadu detailů a podrobností v případě popisu jednotlivých aktivit z časového hlediska. 
Ing.  B.  v rámci  prvotní  výpovědi  se  nezmínil  o  přítomnosti  chemikálií  na  místě  činu, 
zatímco ve své další výpovědi se k této problematice se již vyjádřil, kdy tento rozpor 
vysvětlil tím, že si při první procesní výpovědi některé skutečnosti nevybavil, resp. jim 
nepřisuzoval  takový  význam.  Pokud  v již  zmíněné  první  procesní  výpovědi  
k cílenému dotazu uvedl, že  v rozhodné době disponoval pouze s jednou pistolí bez 
jakýchkoliv úprav, bez tlumiče, při rekonstrukci naznačil a u hlavního líčení rozvedl, 
že  na  místě  činu  měl  dvě  zbraně,  jednu  tmavou  s tlumičem,  která  však  z důvodu 
závady nebyla použita a druhou menší stříbrnou, která použita byla. Zmíněný rozpor 
vysvětlil tím,  že nechtěl v rámci své první  výpovědi  záměrně odkrýt  „všechny karty“ 
tak,  aby  mohl  v následujících  výpovědích  usvědčit  spoluobžalovaného  M.  ze  lži. 
V dalším  nalézací  soud  odkazuje  na  výpověď  Ing.  B.  Pokud  spoluobžalovaný  M. 
dovozuje  nevěrohodnost  výpovědi  Ing.  B.  z toho,  že  posledně  jmenovaný  měl 
uvádět,  že  v Bohumíně  byl  poprvé  17.2.2013  a  následně  až  27.2.  a  28.2.2013,  a 
nikoliv  22.2.2013,  kdy  spolu  (myšleno  s Ing.  B.)  se  Z.  prostřednictvím  další  osoby 
nakoupili  paralyzér,  pak  k tomu  je  nutno  uvést,  že  Ing.  B.  v souladu  s výpovědí  Z. 
popsal, kdy, kde a jakým způsobem zakoupili zmíněný paralyzér a obžalovaný Ing. B. 
netvrdil kategoricky, že 22.2.2013 v Bohumíně nebyl a tuto možnost připustil s tím, že 
si  na tento den zcela  jasně nepamatuje.  Naproti  tomu však potvrdil svou účast  při 
nákupu  již  zmíněného  paralyzéru.  Nalézací  soud  tudíž  ve  vztahu  k výpovědi 
obžalovaného  B.  konstatuje,  že  u  tohoto  nebyly    zjištěné  tak  zásadní  a  závažné 
rozpory,  které  by  mohly  mít  za  následek  bez  dalšího  konstatování  jeho 
nevěrohodnosti, právě naopak, jak již bylo uvedeno, tato výpověď je nejvěrohodnější, 
nejvíce  odpovídající  dalším  výsledkům  provedeného  dokazování,  a  proto  soud  I. 
stupně z této výpovědi s výjimkou osoby střelce ve vztahu k poškozené M. vycházel.  
A pokud by bylo argumentováno v tom směru, že je nutno vycházet z celé výpovědi 
jako taková, pak soud I. stupně toto stanovisko nezastává, neboť obvinění, posléze 
obžalovaní  se  mohou  hájit  způsobem,  jaký  sami  uznají  za  vhodné  a  soud,  jak  již 
opakovaně  uvedl,  vychází  z výpovědi  Ing.  B.  proto,  že  jeho  jednotlivá  tvrzení  jsou 
v souladu  s dalšími  provedenými  důkazy,  jsou  logická  a  racionální  a  zapadají  do 
celého soudem objektivizovaného popisu průběhu skutkového děje.  
 

pokračování 
69 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
Obžalovaný Ing. B. se vyjádřil k osobě poškozených, zejména však k osobám 
spoluobžalovaných,  jakož  i  k sobě  samému  s tím,  že  od  samého  počátku  smyslem 
protiprávního jednání bylo získání finanční hotovosti, které se měli zmocnit ke škodě 
poškozených  M.  Opakovaně  popsal  počáteční  impuls  obžalovaného  Z.,  který  jej 
telefonicky  oslovil  na  Slovensko,  a  posléze  došlo  ke  schůzce  všech  tří  aktérů 
17.2.2013, na které se dohodli na všech podrobnostech, na dělbě úkolů včetně toho, 
co  kdo  zařídí,  zajistí  s tím,  že  od  samého  počátku  všichni  tři  věděli,  že  oba 
poškozené musí zabít. Posledně uvedené tvrzení je mj. velmi logické, neboť všichni 
tři obžalovaní pochází ze stejné lokality jako poškození, všichni tři obžalovaní více či 
méně znali poškozené a tudíž v případě následného šetření policejního orgánu mohli 
být  odhaleni.  Byl  to  právě  obžalovaný  Z.,  který  M.  měl  k sobě  vylákat  za  účelem 
řešení  určitého  „pracovního  problému“,  kdy  se  jednalo  o  oficiální  pozvání,  kdy  Z. 
nemohl  důvodně  předpokládat,  že  by  o  jejich  schůzce  nikdo  další  nevěděl.  Byl  to 
právě  Z.,  který  by  byl  za  každé  situace  s M.  poslední  v přímém  fyzickém  kontaktu. 
Z tohoto pohledu právě tvrzení obžalovaného Z., dle kterého se mělo jednat toliko o 
loupežné přepadení,  je  iracionální,  neodpovídá  provedenému  dokazování  (zejména 
výkop  jámy  v ostravské  garáži).  Toliko  loupežné  přepadení,  v případě,  že  by 
poškození byli ponecháni v jejich rodinném domě či v automobile, mohlo vést k jejich 
velmi rychlému odhalení. Ing. B. rovněž popsal, kdy, kde a jakým způsobem došlo ke 
zpacifikováni poškozeného a jeho následného převozu do ostravské garáže. Pokud 
se  v této  fázi  objevuje  tvrzení  Ing.  B.,  dle  kterého  měli  po  předchozí  dohodě 
vpíchnout poškozenému do žíly „utišující prostředek“, který za jeho pomoci mu měl 
aplikovat  M.,  je  nutno  odkázat  na  závěry  zejména    znalců  z oboru  zdravotnictví, 
odvětví soudní lékařství, dle kterých nebyly zjištěné jednoznačné stopy po injekčních 
vpiších,  taktéž  stopy  po  použití  paralyzéru  s tím,  že  byl  akcentován  časový  interval 
mezi  dobou  smrti  a  mezi  nálezem  těla  zemřelých.  Znalec  toxikolog  konstatoval,  že 
v těle  poškozeného  nebyla  objektivizována  toxikologicky  významná  látka,  tzn.  látka, 
která  jednoznačně ovlivňuje  organismus ať již po stránce psychické  či fyzické, jako 
např.  hypnotika,  analgetika,  omamné  psychotropní  látky  apod.  V této  souvislosti  je 
otázkou,  zda  skutečně  došlo  k aplikaci  nějaké  látky  do  těla  poškozeného  a  pokud 
ano, jaké, v jakém množství,  zda tato event. byla skutečně aplikována do žíly apod. 
V této souvislosti je  řada nejasností,  jež nelze blíže objektivně vyvrátit, neboť jak již 
bylo  uvedeno,  vnější  prohlídka  těla  zemřelého  M.  nebyla  provedena  ihned  po 
nástupu  smrti  či  v několika  následných  dnech.  K této  došlo  až  po  více  dnech,  kdy 
nesporně již začaly působit další biologické procesy následující po cerebrální smrti. 
O  použití  paralyzéru  se  zmiňovali  obžalovaní  Ing.  B.  i  M.,  přesto  nebyly  zjištěné 
žádné stopy po použití tohoto prostředku, zejména rovněž proto, že k ohledání těla 
zemřelého  došlo  až  po  několika  dnech.  Ing.  B.  v již  zmíněných  svých  výpovědích 
taktéž popsal okolnosti, za kterých byl „přesunut“ poškozený ze svého kufru vozidla 
do garáže, kde posléze došlo k jeho usmrcení pistolí ráže 7,65 mm, kterou zajistil on 
a  kterou  předal  M.  Následně  opakovaně  popsal  přesun  do  Ostravy  do  rodinného 
domu  poškozených  za  účelem  nálezu  finanční  hotovosti,  k čemuž  se  podrobně 
vyjádřil.  Rovněž  popsal,  jakým  způsobem  probíhala  prohlídka  domu,  jakým 
způsobem zpacifikovali poškozenou M. a tuto převezli obdobně, jak jejího manžela, 
v kufru vozidla Renault Laguna do Ostravské garáže, kdy toto vozidlo opětovně řídil 
obžalovaný  Lumír  M.  Okolnostmi,  za  kterých  došlo    k usmrcení  poškozené,  se 
nalézací  soud  již  zabýval,  na  což  odkazuje.  Obžalovaný  Ing.  B.  rovněž  popsal,  co 
následovalo  po  odjezdu  z ostravské  garáže  do  garáže  bohumínské,  do  garáže 
užívané spoluobžalovaným  Z., kde se rozdělili o získanou finanční hotovost ve výši  
nepřesahující 230.000,- Kč a popsal, jakým způsobem se dále chovali, na což soud 

pokračování 
70 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
odkazuje, neboť objektivizovaný a soudem popsaný průběh skutkového děje vychází 
právě  z výpovědi  Ing.  B.,  neboť  jak  již  uvedeno,  je  zejména  v souladu  s dalšími 
výsledky  provedeného  dokazování.  Provedeným  dokazováním  bylo  bez  důvodných 
pochybností  prokázáno,  že  všichni  tři  obžalovaní  se  v rozhodné  době  nacházeli  ve 
finanční  tísni.  Nejpodstatnější  závazky  a  dluhy  měl  Z.,  který  jak  již  uvedeno,  přišel 
s nápadem získání finanční hotovosti právě ve vztahu k poškozenému  M., o kterém 
bylo obecně známo, že tento disponuje s finanční hotovostí. Soud I. stupně zastává 
stanovisko,  že  zrealizovat  celý  záměr,  tzn.  získání  finanční  hotovosti  ke  škodě 
poškozených  M.,  nemohl  být  realizován  bez  předchozí  dohody,  bez  předem 
připraveného  detailně  promyšleného  plánu,  kdy  jednotlivé  úkony  musí  na  sebe 
navazovat,  aby  celá  „akce“  byla  úspěšná.  V tomto  směru  je  tvrzení  Ing.  B.  o 
předchozí 
dohodě 
nejen 
racionální, 
nýbrž 

podporováno 
výpovědí 
spoluobžalovaného Z., který dohodu připouští s výhradou, že se mělo jednat toliko o 
dohodu  k loupežnému  přepadení,  nikoli  k loupežné  vraždě.  Obžalovaný  Ing.  B.  ve 
své  výpovědi  rovněž  popsal,  jakým  způsobem  se  snažili  zahladit  stopy  tak,  aby 
nebyly  odhaleni,  aby  pohyb  případných  pachatelů  směřoval  mimo  území  ČR  do 
Polska,  neboť  bylo  obecně  známo,  že  poškozený  M.  se  zabýval  výměnou  polské 
měny za měnu českou a obráceně apod.  
 
K tvrzení  a  obhajobě  obžalovaného  Michala  Z.  je  možno  uvést  následující. 
Jmenovaný  byl  v průběhu  trestního  řízení  taktéž  opakovaně  vyslechnut,  a  to 
14.3.2013,  15.3.2013  v rámci  vazebního  zasedání,  kdy  toliko  odkázal  na  svou 
předchozí  výpověď,  28.3.2013,  kdy  mezitím  se  zúčastnil  prověrky  na  místě,  kde 
popsal  a  ukázal  místa,  na  kterých  se  se  spoluobžalovanými  dne  28.2.2013 
v souvislosti  s únosem  a  vraždou  manželů  M.  pohybovali.  Michal  Z.  pokračoval  ve 
svých  výpovědích  2.8.2013,  27.9.2013  a  následně  aktivně  vystupoval  v souvislosti 
s rekonstrukcí dne 28.11.2013. I u hlavního líčení k obsahu obžaloby se tento vyjádřil 
velmi podrobně. Zatímco ve vztahu k výpovědím  a stanoviskům obžalovaného Ing. 
B.  nalézací  soud  konstatoval,  že  tyto  v zásadních  a  podstatných  rysech  jsou 
neměnné,  pokud  byly  zjištěné  nějaké  rozpory,  tyto  ve  větší  míře  (s  výjimkou 
uvedených)  byly  vysvětlené,  toto  zjištění  neplatí  ve  vztahu  k výpovědím  Michala  Z.  
Závěr  o  možné  věrohodnosti  je  podstatně  snižován  jeho  opakovanými  změnami  a 
„modifikacemi“ včetně jeho snahy o ovlivnění výpovědi spoluobžalovaného M. během 
pobytu  ve  vazbě,  což  vyplývá  z dopisu,  který  předal  Z.  M.  v prostorách  vazební 
věznice  a  posledně  jmenovaný  jej  předal  policejnímu  orgánu.  Na  obsah  tohoto 
materiálu  již  bylo  v rámci  odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  poukázáno  toliko  v rámci 
stručné  rekapitulace,  je  možno  konstatovat,  že  tento  materiál  měl  sloužit  ke 
sjednocení výpovědi obou obžalovaných. Michal Z. zejména akcentuje M. dohodu o 
loupežném  přepadení,  po  kterém  poškozený  měl  být  propuštěn.  Beton,  hydroxid 
sodný a vykopaná jáma měly sloužit toliko k zastrašení poškozeného. Použití pistole 
ještě  před  spácháním  skutku  měl  navrhovat  Ing.  B.,  což  oni  odmítli.  Ve  zmíněném 
dopise Z. rovněž konstatuje, že poškozené měl usmrtit právě Ing. B. a oni toliko těla 
zasypali. Rovněž v souladu se svým původním tvrzením zdůraznil, že podruhé, tzn. 
při převozu poškozené M. do garáže v Ostravě on nebyl. Proč Z. si dával tolik práce 
a  neoficiálně  sděloval  spoluobžalovanému  M.  informace,  dle  kterých  a  dle  jeho 
názoru  „beton,  hydroxid  sodný  a  vykopaná  jáma“  v ostravské  garáži  měly  sloužit 
toliko  k zastrašení  poškozených,  když  vše  bylo  dle  jeho  verze  takto  předem 
dohodnuto. Autor tohoto dopisu je nesporný, jakož je i nesporný smysl jeho obsahu. 
S ohledem  na  zjištěné  a  zmíněné  změny  ve  výpovědích    tohoto  obžalovaného 

pokračování 
71 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
během  celého  trestního  řízení  mají  za  následek  zjištění,  dle  kterého  tento přiznává 
pouze  skutečnosti  nezpochybnitelné  a  skutečnosti,  které  již  byly  prokázané  jinými 
důkazy. Jak již bylo uvedeno, Z. oproti M. připouštěl předchozí společnou dohodu (ve 
shodě  s výpovědí  Ing.  B.),  avšak  tato  dohoda  směřovala  pouze  k  přepadení 
poškozených včetně odcizení finanční hotovosti, tzn. dohoda vztahující se ke zločinu 
loupeže. Opakovaně odmítal možnost, dle které by se zmíněná dohoda vztahovala i 
na usmrcení manželů M. Výpovědi Z. nesou rysy účelovosti, snahy vyvinit se z účasti 
na  nejzávažnější  násilné  trestné  činnosti.  Tvrzení  o  možné  dohodě  vztahující  se 
toliko k loupežnému přepadení má zásadní trhliny. Pokud výpověď obviněného, resp. 
obžalovaného má být věrohodná, měla by být i logická. V tomto konkrétním případě  
takovýto závěr ve vztahu k Z.  není možno učinit.  V případě, že by spoluobžalovaní 
Ing.  B.,  M.  a  Z.  chtěli  poškozené  skutečně  pouze  oloupit,  pak  celá  přípravná  fáze 
zahrnující  mj.  získání  „vhodné“  garáže  včetně  odstranění  části  betonové  podlahy, 
vykopání  hluboké  jámy,  zajištění  betonu  včetně  hydroxidu  sodného  by  bylo  dle 
názoru  soudu  nadbytečné.  Zmíněné  přípravy    nebyly  nutné  k údajnému  zastrašení 
zejména  poškozeného  M.,  díky  čemuž  by  získali  potřebné  informace  o  místech 
úkrytu finanční hotovosti. Aniž by soud přistoupit  k nějakým spekulacím, co vše by již 
postačilo  k potřebnému  „vystrašení“  poškozeného,  je  možno  pouze  akcentovat,  že 
dle  tvrzení  Ing.  B.  poškozený  M.  již  v bohumínské  garáži  v souvislosti  se  svým 
propuštěním nabídl hotovost ve výši 1 mil. Kč, nebyl nutný odvoz na žádné odlehlé 
místo, nebylo nutno přistoupit k nějakému mučení, výhrůžkám apod. Je nesporné, že 
pokud někdo plánuje  nějakou trestnou činnost, udělá vše proto, aby nebyl odhalen. 
Nebylo  tomu  jinak  ani  v souvislosti  s tvrzením  Z.,  k čemuž  však  je  nutno  uvést,  že 
v případě  plánovaného  toliko  loupežného  přepadení  poškozeného  to  byl  právě  Z., 
který  M.  do  své  bohumínské  garáže  oficiálně  pozval.  Nemohl,  jak  již  zmíněno, 
předpokládat,  že  by  se  poškozený  o  této  schůzce  se  Z.  nikde  a  nikomu  nezmínil. 
K bohumínské garáži  se musel nějak  dopravit,  o poškozeném bylo známo,  že tento 
se bez auta takřka nehnul. V případě následného prověřování oloupení poškozeného 
by  ihned  bylo  vážné  a  důvodné  podezření  právě  na  Michala  Z.  jakožto  v podstatě 
jediného,  který  přišel    do  kontaktu  s poškozeným  jako  poslední.  Nelze  přehlédnout, 
že  k loupežnému  přepadení  by  došlo  v bohumínské  Z.  garáži  atd.,  atd.  Veškeré  
možné  indicie  by  od  samého  počátku  sloužily  k odhalení  Z.  jako  pachatele  a  tudíž 
zmaření  žádoucího  efektu  tohoto  protiprávního  jednání.  Nelze  přehlédnout  (jak  již 
bylo uvedeno), že poškozený obžalované více či méně dobře znal. V době příchodu 
poškozeného do Z. garáže tento nebyl maskovaný. Provedeným dokazováním bylo 
rovněž  zjištěno,  že  při  pacifikaci    poškozeného  bylo  s ním  hovořeno,  byť  event. 
tlumeně,  nelze  v této  souvislosti  vyloučit  možnost  identifikace  poškozeným.  Je 
nesporné,  že  k takovéto  identifikaci  mohlo  dojít  i  v souvislosti  se  získáváním 
informací od poškozeného, kde má finanční hotovost, o čemž se ve své výpovědi Z. 
rovněž zmínil, kdy zmíněné „zjištění či zajištění“ informací měl realizovat M. Jen stěží  
si lze představit tuto činnost tak, aby osoba, jež získává tyto informace, nehovořila, 
šeptala či měnila hlas. Nalézací soud plně akceptoval tvrzení obžaloby, dle které je 
naprosto  nelogické,  aby  na  jednu  stranu  obžalovaní  pečlivě  připravovali    místo  pro 
údajné získávání informací, a na druhou stranu zcela zanedbali evidentní nebezpečí 
plynoucí  z toho,  co  poškozený,  příp.  i  poškozená,  jež  znala  minimálně  dva 
z obžalovaných,  mohli  svými  smysly  zaznamenat  a  posléze  při  vyšetřování  sdělit 
policistům. Z tohoto pohledu právě naopak nalézací soud považuje za velmi logickou 
výpověď Ing. B., dle kterého v případě oloupení poškozených  oba manželé musí být 
usmrceni,  aby  oni  jako  pachatelé  nemohli  být  prozrazeni,  aby  poškození  nemohli 
podat svědectví o jejich předchozím protiprávním jednání. Pokud Ing. B. měl pravdu 

pokračování 
72 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
(a  soud  dohodě  o  přípravě,  do  které  bylo  zahrnuto  i  usmrcení  poškozených,  věří), 
pak  zajištění  garáže,  vykopání  jámy  po  odstranění  betonu  atd.  mělo  svůj  smysl. 
Rovněž  je  nutno  akcentovat  tvrzení  obžalovaného  Z.  o  předem  připraveném 
telefonátu  na  mobilní  telefon  poškozeného,  který  se  uskutečnil  po  usmrcení 
poškozených.  Jak  Z.,  tak  Ing.  B.  totiž  uvedli,  že  telefonát  měl  vyvolat  dojem,  že 
poškozený odjíždí z Bohumína a přitom hovoří s neznámou osobou na území Polska, 
užívající  polské  telefonní  číslo.  V případě  pouhé  loupeže,  tzn.  že  by  nedošlo 
k usmrcení poškozených, by nesporně tato snaha s telefonátem z Polska byla zcela 
lehce  poškozeným  vysvětlena  a  kriminalisty  pochopena  jako  stopa  zavádějící. 
Zmíněný  hovor  by  naproti  tomu  měl  smysl  pouze  v okamžiku,  kdy  poškození  byli 
mrtví, jejich těla by nebyla nalezena a tudíž tento telefonát by mohl vyvolat dojem o 
jejich odjezdu mimo Bohumín a navést policii na falešnou stopu směřující do Polska. 
Dle  názoru  nalézacího  soudu  popsané  a  objektivizované  přípravy  obžalovaných  již 
před provedením samotného skutku směřovaly k zakrytí stop, k znemožnění nalezení 
těl  poškozených  a  tím  i  jejich  usvědčení.  Rovněž  nelze  akceptovat  tvrzení 
obžalovaného Z., dle kterého nebylo prokázáno, že by tento plánoval, připravoval či 
se  spolupodílel  na  spáchání  zvlášť  závažného  zločinu  vraždy.  Pokud  je 
argumentováno  tím,  že  zakoupený  beton  a  hydroxid  sodný  (louh)  Z.  nebyl  při 
samotném  usmrcení  ani  následně  použit,  což  svědčí  pro  závěr,  že  osoba,  která 
poškozené usmrtila a následně zakopala, s užitím těchto prostředků nepočítala, pak 
soud  I.  stupně  tyto  argumenty  neakceptuje.  Provedeným  dokazováním,  zejména 
z výpovědi  svědka  J.,  majitele  ostravské  garáže,  bylo  prokázáno,  že  tato  měla 
betonovou podlahu. Obžalovaný Z., resp. jeho firma, zatím uzavřela toliko smlouvu o 
pronájmu. O žádných stavebních úpravách spolu nehovořili. Jak beton, tak i hydroxid 
sodný  byl  Z.  zakoupen  několik  dnů  před  28.2.2013,  tedy  přede  dnem,  kdy  došlo 
k protiprávnímu  jednání  obžalovaných  vůči  poškozenému.  Zmíněný  beton  včetně 
hydroxidu  sodného  byl  převezen  do  ostravské  garáže  a  nikoliv  do  jiných  prostor, 
které by pro svou stavební činnost firma obžalovaného použila. Pokud při vykopání 
jámy  v ostravské  garáži  došlo  k narušení  betonové  podlahy,  je  přirozené,  že  po 
zasypání jámy by měla být tato uvedena do původního stavu. Vzhledem k tomu, že 
Z.,  jakož  i  M.  (což  sám  potvrdil)  znali  účinky  hydroxidu  sodného,  je  zakoupení  a 
uskladnění  tohoto  prostředku  v ostravské  garáži  v rozhodné  době  více  než 
smysluplné z pohledu eventuálního použití vůči  tělům poškozených, aby tak mohlo 
dojít ke zhoršení identifikace jejich těl. To, že ve skutečnosti nebyl použit jak beton, 
tak  hydroxid  sodný,  je  možné  vysvětlit  vzniknuvší  situaci,  jež  nastala  po  usmrcení 
poškozených,  kdy  tito  se  snažili  co  nejrychleji  ostravskou  garáž  opustit.  Vzhledem 
k tomu,  že  pátrání  po  poškozených  s ohledem  na  aktivitu  pozůstalých  bylo  velmi 
intenzivní,  nedošlo  k uvedení  podlahy  v ostravské  garáži  do  původního  stavu,  mj.  i 
z důvodu  chování  obžalovaného  Z.  po  skutku,  jež  bylo  provedeným  dokazováním 
prokázáno  a  na  což  soud  odkazuje.  Pokud  obžalovaný  Z.  tvrdil,  že  svědka  V. 
kontaktoval 22.2.2013 za účelem dojednání pronájmu jeho garáže a téhož dne spolu 
s Ing.  B.  provedli  nákup  paralyzéru  v Ostravě,  jakož  i  lepící  a  kobercové  pásky 
v prodejně  Baumax  s tím,  že  k přepadení  poškozeného  mělo  dojít  téhož  dne,  tj. 
22.2.2013  i  za  přítomnosti  Ing.  B.,  pak  je  vyloučené,  aby  jejich  dohoda  směřovala 
k usmrcení poškozených, neboť garáž nebyla připravena k tomuto účelu, tzn. nebyla 
vykopána jáma, do které by poškození byli uloženi. Tento argument je velice chabý, 
mj.  i  proto,  že  jak  sám  obžalovaný  M.  sdělil,  vykopání  jámy  v ostravské  garáži  mu 
trvalo zhruba 3 hodiny. V případě, že by byla garáž pronajata a tato by vyhovovala a 
současně byly by splněné další okolnosti plánované loupežné vraždy, pak dle názoru 
soudu  nebyl  nejmenší  problém,  aby  všichni  tři  obžalovaní  v takto  pronajaté  garáži 

pokračování 
73 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
potřebnou jámu vykopali.  Vzhledem k tomu,  že byl  zakoupen mj. i beton,  který měl 
uvést  podlahu  do  původního  stavu,  tudíž  event.  pronajímatel  by  nic  nepoznal,  pak 
argument  spočívající  v tom,  že  Z.  při  jednání  o  pronájmu  garáže  jednal  vlastním 
jménem a svou totožnost  nezastíral,  nebyl ničím  zvláštním.  Je nesporné,  že pokud 
pronajímatel  chce  uzavřít  seriózní  smlouvu  o  nájmu,  pak  požaduje  předložení 
dokladu  totožnosti  a  z tohoto  pohledu    s  touto  skutečností  Z.  musel  počítat.  Je 
pravdou, že posledně jmenovaný nedisponoval se střelnou zbraní, tuto neopatřil, což 
jak obžaloba, tak ani soud netvrdí, neboť opatření střelné zbraně ve smyslu původní 
dohody  bylo  svěřeno,  resp.  navrženo,  samotným  Ing.  B.  Iracionální  chování  Z.  po 
spáchání  skutku  vyplývá  z toho,  že  jmenovaný  si  uvědomil  závažnost  svého 
protiprávního  jednání,  uvědomil  si,  že  v rámci  vyšetřování  policií  bylo    oficiálně 
zjištěno, že to byl právě on, který s poškozeným byl naposledy, a tudíž bude muset 
policii  podat  vysvětlení  k řadě  otázek.  Rovněž  bylo  o  něm  obecně  známo,  že  jeho 
finanční situace v rozhodné době nebyla dobrá. Pokud bylo argumentováno tím, že  
z dohody na společném usmrcení poškozených je Z. usvědčován Ing. B., který však 
měl  tvrdit,  že  v Bohumíně  byl  toliko  17.2.,  pak  až  27.2.  a  28.2.2013,  přičemž  svou 
přítomnost  dne  22.2.2013  popíral,  pak  je  nutno  konstatovat,  že  k této  problematice 
se soud již vyjádřil, na což je možno odkázat. Zmíněná společná dohoda vztahující 
se  k loupežné  vraždě  poškozených,  rozhodně  nevyplývá  pouze  z výpovědi  Ing.  B., 
nýbrž  zejména  z přípravy  a  následné  realizace  dohodnutého  útoku  na  osobní  a 
majetkovou integritu poškozených. Pokud bylo argumentováno tím, že délka setrvání 
obžalovaných 28.2.2013 v ostravské garáži, jak bylo zjištěno z kamerového záznamu 
systému  společnosti  Ovanet  Ostrava,  nepřesáhla  7  minut,  což  znamená,  že  je  to 
doba  nedostatečná  pro  bezprostředné  zakopání  těl  poškozených  v garáži  po  jejich 
usmrcení,  pak  nutno  konstatovat,  že  obžalovaní  Z.  i  M.  potvrdili,  že  ihned  po  
usmrcení  M.  oba  dva  jámu  začali  zahazovat,  byť  však  velmi  krátce,  neboť  Ing.  B.  
požadoval  okamžitý  odjezd.  Kdy  došlo    k dokončení  a  k určité  úpravě  podlahy 
v ostravské  garáži,  nebylo  zjištěno  a  rozhodně  tato  skutečnost  není  považována  za 
zásadní. Zda obžalovaný Z., který hlídal v blízkosti ostravské garáže dne 28.2.2013 
tak, jak bylo předem dohodnuto, neslyšel, event. nemohl slyšet, či slyšel, event. mohl 
slyšet výstřel z blízké garáže, kde došlo k usmrcení poškozených, rovněž dle názoru 
soudu  není  podstatná.  Pokud  vycházíme  z toho,  že  úkoly  jednotlivých  aktérů  byly 
rozdělené, pak zda tuto skutečnost svými smysly Z. vnímal či  nikoliv, je irelevantní, 
neboť  jeho  úkol  bylo  hlídat,  zda  se  event.  neobjeví  osoba  nežádoucí.  Provedeným 
dokazováním nebylo prokázáno, že by obžalovaní ať již Ing.  B. či M. ve vztahu k Z. 
vybočili z předchozí dohody, resp. že by se tito dopustili excesu, ať již spoušť smrtící 
pistole  zmáčknul  kterýkoliv  z nich.  Byl  to  právě  obžalovaný  Michal  Z.,  který  oslovil 
spoluobžalovaného  Ing.  B.,  posléze  i  M.,  inicioval  několik  schůzek,  na  kterých    se 
všichni tři s úmyslem získat finanční hotovost dohodli na loupeži obou poškozených 
s tím, že oba jmenovaní musí být následně usmrceni tak, aby nebyla odhalena jejich 
činnost předchozí.  
 
 
Obžalovaný Michal Z. v rámci své první procesní výpovědi se vyjádřil ke své 
osobě, ke svým závazkům, pohledávkám, k osobě poškozeného, kterého znal asi po 
dobu 5 – 7 let. Bylo mu známo, že tento disponuje s finanční hotovostí,  že půjčoval 
peníze na úrok, že nosil u sebe v ledvince 100 – 200 tis. Kč. Michal Z. rovněž uvedl, 
že  se  delší  dobu  se  spoluobžalovanými  bavili  o  tom,  že  musí  nějakým  způsobem 
vyřešit  svou  finanční  situaci,  a  proto  se  dohodli  na  loupežném  přepadení 
poškozeného a potvrdil,  že během tří týdnů se u něj v garáži sešli opakovaně,  kde 

pokračování 
74 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
probírali  různé  varianty  přepadení.  Konečná  verze  měla  spočívat  ve  vylákání 
poškozeného M. k němu do garáže, kde měli řešit nějaké finanční záležitosti s tím, že 
v garáži  mělo  dojít  k přepadení  poškozeného,  ale  i  jeho  samotného.  Posléze    měl 
poškozený  být  převezený  do  ostravské  garáže,  kde  měl  zůstat  a  v případě 
nenalezení  finanční  hotovosti  měl  spoluobžalovaný  M.  jej  přinutit  „mluvit“.  
K zastrašení  měly  být  použité  pytle  s betonem.  O  jakékoliv  jámě  vykopané 
v ostravské  garáži    údajně  nevěděl,  o  vykopaném  „hrobě“  se  dověděl  až  na  policii. 
Toto tvrzení Z. je v přímém rozporu s výpovědí obžalovaného M., který potvrdil, že to 
byl  právě  Z.,  jež  ho  zaúkoloval  vykopat  jámu  v ostravské  garáži,  avšak    ke  zcela 
jinému  účelu,  než  ve  skutečnosti  posloužila.  Obžalovaný  Z.  dále  popsal,  jakým 
způsobem  dne  28.2.2013  kolem  17.45  hod.  došlo  k přepadení  a  zpacifikování 
poškozeného  včetně  jeho  následného  převozu  do  ostravské  garáže,  kde  on  po 
vystoupení zůstal venku, obžalovaný Ing. B. se svým vozidlem Škoda Superb objel 
jedno  kolečko  a  obžalovaný  M.  s vozidlem  poškozeného  nacouval  před  garáž  a 
posléze  viděl, jak  M.  pomohl poškozenému z kufru  auta do jím odemčené garáže, 
avšak co se dělo vevnitř neví, neboť on s Ing. B. se nacházel asi ve vzdálenosti 50 
metrů.  Dále  popisoval  návrat    do  Bohumína,  kdy  Ing.  B.  s M.  jeli  prohledat  dům 
poškozených  a  on  se  měl  vrátit  do  restaurace  U  Zvonu,  aby  si  zajistil  alibi.  V této 
výpovědi se nezmiňuje o své další účasti v blízkosti ostravské garáže, kde opětovně 
v kufru auta poškozeného měla být převezena poškozená M., která rovněž následně 
byla  v garáži  zastřelena.  K osudu  obou  poškozených  mu  Ing.  B.  řekl,  že  M.  museli 
vzít  s sebou  a  k cílenému  dotazu,  zda  oba  poškozené  zabili,  „odpověděli,  že  je 
museli  zabít“,  avšak  nesdělili  proč.  Z.  se  rovněž  vyjádřil  k věcem,  jakož  i  k finanční 
hotovosti,  které  obžalovaní  Ing.  B.  a  M.  přivezli  z bytu  poškozených.  Taktéž  se 
zmiňuje o zahlazení stop za pomocí telefonického hovoru, který měl proběhnout  na 
mobilní telefon poškozeného. V rámci následující výpovědi ze dne 28.3.2013 popřel, 
že  by  při  jednání  s majitelem  ostravské  garáže  J.  se  zajímal  o  podlahu,  z čeho  je 
udělaná.  V tomto  směru  soud  odkazuje  na  výpověď  svědka  J.,  který  potvrdil,  že 
obžalovaný při prohlídce garáže se zajímal o podlahu, přičemž se ptal, z čeho je tato 
udělaná, a současně nadzvedával i u vstupních dveří gumovou pryž, která podlahu 
pokrývala. Z. popřel jakoukoliv vědomost či že by to byl on sám, který koupil hydroxid 
sodný,  který  posléze  skončil  v ostravské  garáži,  popřel,  že  by  M.  pověřil  výkopem 
v garáži.  I  tyto  posledně  dvě  zmíněné  skutečnosti  jsou  v rozporu  s provedeným 
dokazováním,  kdy  bylo  zjištěno,  že  to  byl  právě  obžalovaný  Z.,  který  s M.  zakoupil 
hydroxid  sodný  v množství  nalezeném v ostravské garáži, byl to právě  Z.,  který dal 
klíče a pověřil M. výkopem v garáži. Vzhledem k tomu, že zmíněný výkop v ostravské 
garáži skutečně byl realizován, není důvod v tomto směru nevěřit M., že to byl právě 
on, který takto činil na zakázku či žádost Z., avšak M. současně dodal, že zmíněná 
jáma měla sloužit k jinému účelu, než ve skutečnosti posloužila, resp. k obchodování 
s auty, aby bylo možno realizovat prohlídku vozidel zespodu. Je pravdou, že v závěru 
této výpovědi  Z. připustil zakoupení hydroxidu sodného s M., jakož i betonu s tím, že 
tyto věci měly sloužit k zastrašení. I touto možností se nalézací soud již zabýval, na 
což  odkazuje.  V této  své  výpovědi  rovněž  popsal  příchod  poškozeného  M.  do 
bohumínské garáže dne 28.2.2013 včetně jeho zpacifikováni a převozu do ostravské 
garáže,  a taktéž se zmínil o injekční stříkačce včetně krabičky se třemi ampulkami, 
kterou měl vytáhnout Ing. B. s tím, že v nich měla být obsažena látka pro uspání, jež 
se původně měla použít. Ve své výpovědi ze dne 2.8.2013 se Z. snažil vysvětlit, proč 
psal dopis M. Vyjádřil se k zálibě Ing. B. se zbraněmi, s tím, že v minulosti mu tento 
ukazoval  stříbrnou  pistoli,  avšak  v bohumínské  garáži  u  B.  žádnou  zbraň  neviděl. 
Připustil, že asi 14 dnů před spácháním skutku to byl B., který přišel s nápadem vzít 

pokračování 
75 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
zbraň, jež by měla sloužit k zastrašení. Jedné ze zbraní B. říkal „tichošlápek“, taktéž 
se zmínil o tom, že Ing. B. se měl „tichošlápek“ zaseknout, avšak kdy, to neví. Tato 
skutečnost  je  v souladu  s výpovědí  Ing.  B.,  zejména  s jeho  vyjádřením  v rámci 
rekonstrukce.  Blíže  se  vyjadřoval  k dohodě  související  s loupežným  přepadením 
poškozeného  k rozdělení  jednotlivých  úloh,  akcentoval,  že  celou  akci  plánovali 
všichni  tři  společně,  naproti  tomu  popřel  dohodu  mezi  spoluobžalovanými,  jež  by 
měla spočívat v usmrcení poškozených v souvislosti s jejich loupežným přepadením.  
Závěrem  rovněž  dodal,  že  on  sám  neviděl,  že  by  B.  či  M.  poškozeným  vpichovali 
nějakou látku. On osobně se zasypávání těl poškozených nikdy neúčastnil, což je mj.  
v samotném   rozporu s jeho  výpovědí  u  hlavního  líčení.  Nalézací  soud  se  výpovědí 
obžalovaného Z. již v celku podrobně zabýval, na což je možno odkázat. Akcentovat 
je  nutno  tolik,  že  v rámci  odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  je  podrobně  rozepsáno 
vyjádření,  resp.  výpověď  Z.  v jednotlivém  období  včetně  dokazování  u  hlavního 
líčení.  Pokud  dojde  k pečlivé  analýze  těchto  výpovědí,  je  možno  dojít  k závěru 
soudem  učiněnému,  tzn.  rozporuplná  tvrzení,  jež  se  vztahovala  ke  stejným 
skutečnostem. V konečné podobě bylo možno zjistit, že tento připustil, resp. potvrdil 
opakované schůzky včetně dohody všech tří obžalovaných, směřující k loupežnému 
přepadení  poškozených  s výhradou  dohody  na  loupežné  vraždě.  Z výpovědi 
jmenovaného  rovněž  bylo  zjištěno  tak,  jak  je  popsáno  ve  skutkové  části  výroku 
rozsudku, jakým způsobem se on konkrétně podílel na přípravě a realizaci loupežné 
vraždy manželů M. 
 
 
Soud  I.  stupně  v souvislosti  s rozborem  výpovědí  obžalovaných  přistoupil 
k analýze  výpovědi  obžalovaného  Lumíra  M.  jako  poslední,  neboť  provedeným 
dokazováním  bylo  zjištěno,  že  jím  uplatněná  obhajoba  nejméně  odpovídá 
skutečnému  objektivizovanému  popisu  průběhu  skutkového  děje.  Jak  již  bylo 
uvedeno,  jmenovaný  nepřipouštěl    žádnou  dohodu  ať  již  k loupeži  či  loupežné 
vraždě,  což  je  v příkrém  rozporu  s výpověďmi  spoluobžalovaných  Ing.  B.  a  Z., 
zejména  však  s dalšími  konkrétními  důkazy  v této  trestní  věci  zjištěnými  a 
hodnocenými.  Pokud  vyvinul  nějaké  aktivity,  bylo  to  proto,  že  do  celé  „akce“  byl 
vmanipulován, přinucen Ing. B. Takto uplatněná  obhajoba je v zásadním nesouladu 
s dalšími provedenými důkazy. Je nesporné, že obžalovaný M. se se Z. a Ing. B. zná, 
je nesporné, že i M. neoplýval v rozhodné době finančními prostředky, o čemž svědčí 
výpovědi  obžalovaných,  svědků,  jakož  i  samotné  šetření  policejního  orgánu,  jež  je 
rekapitulováno v materiálech, které tvoří obsah svazku 12, počínaje č.l. 2207 a dál. 
Jak bylo zjištěno z opisu rejstříku trestu event. opisu rozhodnutí soudu, Lumír M. se 
v minulosti  dostal  opakovaně  do  střetu  se  zákonem,  a  to  jak  pro  majetkovou,  tak  i 
násilnou  trestnou  činnost.  Rozhodně  se  v tomto  případě  nejedná  o  exces  neboli 
vybočení  z jinak  řádně  vedeného  občanského  života.  Nalézací  soud  však  v tomto 
stádiu odůvodnění svého rozhodnutí směřuje k tomu, že jmenovaný má nepochybně 
obsáhlé  zkušenosti  s prací  orgánů  činných  v trestním  řízení.  V případě,  že  by 
připustil  alespoň  tušení  o  pravém  účelu  jámy  v ostravské  garáži,  kterou  kopal  na 
pokyn, žádost či na základě zadání spoluobžalovaného Z., pak by bylo možno z toho 
dovodit 

jeho 
srozumění  s možným  spácháním  protiprávního  jednání 
s nejzávažnějším  následkem.  Obžalovaný  M.  proto  od  samého  počátku  tvrdil,  že 
jámu v ostravské garáži mu nařídil vykopat Michal Z., kdy tato jáma měla sloužit jako 
montážní  kanál  určený  k opravě  automobilů.  Tato  varianta  není  potvrzována 
výpovědí  Z.,  výpovědí  majitele  garáže  svědka  J.,  dle  kterého  garáž  měla  sloužit 
k uskladnění stavebního materiálu, Z. neměl žádné oprávnění  a v podstatě nebyl ani 

pokračování 
76 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
manuálně  a  technicky  zručný  k opravování  vozidel  a  tudíž  neměl  nejmenší  důvod 
pronajímat  garáž  v Ostravě  za  účelem  opravy  či  obchodování  s automobily.  Svou 
verzi (montážní kanál určený k opravě automobilů) M. potvrzoval tím, že nejdříve se 
Z.  společně  v pondělí  25.2.2013  navštívili  prodejnu  Baumax,  kde  nakoupili  několik 
pytlů  betonu,  které  by  potřeboval  k realizaci    a  zprovoznění  montážního  kanálu  a 
následně  ihned  odjeli  k ostravské  garáži,  kde  téhož  dne  měl  údajně  začít  kopat 
zmíněný  kanál.  Svou  práci  však  neměl  dokončit,  neboť  Z.  po  několika  hodinách  jej 
přerušil, neboť měl vrátit „kango“.  Kromě již uvedeného je nutno dále akcentovat, že 
pokud  M.  vykopal  jámu  dne  25.2.2013  (jeho  vozidlo  skutečně  tohoto  dne  společně 
s dodávkou  Z.  bylo  zachyceno  v blízkosti  garáže  na  záběrech  kamer  Ovanet),  pak 
rozhodně  téhož  dne,  tj.  25.2.2013,  nenakoupil  v prodejně  Baumaxu    se  Z.  několik 
pytlů  betonu  za  účelem  vyhotovení  zmíněného  montážního  kanálu.  Provedeným 
dokazováním bylo prokázáno dle účtenky z prodejny Baumax, že dne 26.2.2013, tzn. 
den  poté,  byl  Z.  ve  společnosti  M.  nakoupen  beton.  Při  ohledání  místa  činu  došlo 
k objektivizaci rozměru vykopané jámy, která rozhodně nenasvědčovala tomu, že by 
tato  mohla  sloužit  jako  montážní  jáma  a  již  vůbec  nelze  konstatovat,  že  6  balení  
nalezeného  betonu  v ostravské  garáži  by  mohlo  stačit  pro  vybetonování  montážní 
jámy. Naproti tomu zajištěné množství baleného betonu zcela určitě mohlo stačit pro 
opravu  betonové  podlahy  ve  zmíněné  garáži.  Jak  vyplývá  z vyjádření  M.,  tento  byl 
v přítomnosti Z. při nákupu v Baumaxu, kdy podle pokladního dokladu bylo zjištěno, 
že bylo zakoupeno 6 balení betonu, 2 balení dřevěných briket a 6 balení hydroxidu 
sodného. Vzhledem k tomu,  že nákup měl do vozidla nakládat   právě  M.,  považuje 
nalézací soud za vyloučené, aby tento si nevšimnul zakoupeného hydroxidu sodného 
a  posléze  vyloženého  v ostravské  garáži.  Účinky  a  působení  hydroxidu  sodného 
(louhu)  byly  M.,  jak  sám  uvedl,  dobře  známy.  S ohledem  na  takto  stručně 
rekapitulované  okolnosti  ohledně  výkopu  jámy  v ostravské  garáži,  kam  byli  posléze 
převezeni  zpacifikovaní  poškození,  byl  jak  M.  tak  Z.  dobře  znám  účel  této  jámy  od 
samého  počátku.  V těchto  prostorách  podle  původní  dohody  o  usmrcení 
poškozených  mělo  dojít  k ukrytí  jejich  těl,  kdy    zemina  v garáži  by  opětovně  byla 
pokryta  betonem  tak,  aby  těla  nikdy  nebyla  nalezena.  Lumír  M.  tvrdil,  že  do 
bohumínské garáže  přišel 27.2.2013 za Michalem Z. kvůli penězům za práci a taktéž 
ze stejného důvodu i dne následujícího. V obou případech se zde nacházel Ing.  B., 
kterého moc neznal. Když přišel za  Z.,  v přípravném řízení  tvrdil,  že svůj automobil 
zaparkoval před nemocnicí,  což  znamená nikoliv bezprostředně u garáže  Z.,  neboť 
v těchto  prostorách  se  nesmí  parkovat  a  měly  se  tam  dávat  botičky.  Později  své 
tvrzení  dále  rozvedl  v tom  smyslu,  že  když  Z.  viděl,  že  někdo  přijel,  a  tomuto  měl 
vyplatit  či  předat  nějaké  peníze,  nepustil  jej  dovnitř.  Co  se  týče  tvrzení  M. 
z přípravného řízení, pak je možno poukázat na záznam o prověrce realizovaný se Z. 
po  jeho  výslechu  a  rovněž  na  obžalobou  předložené  fotografie  u  hlavního  líčení, 
pořízené  z běžně  dostupných  internetových  map,  ze  kterých  je  patrno,  že  před 
bohumínskou  garáží  obžalovaného  Z.  není  zákaz  stání,  právě  naopak,  nachází  se 
zde  malé  parkoviště  pro  osobní  vozy.  Pokud  toto  zjištění  je  hodnoceno  ve  smyslu 
ustanovení  §  2  odst.  6  tr.ř.,  je  možno  učinit  závěr,  že  obžalovaný  M.  se  svým 
vozidlem nepřijel před bohumínskou garáž Z. zcela záměrně, neboť pokud měla být 
realizována  původní  „dohoda“,  pak  by  nebylo  možné  vyvrátit  v případě  šetření 
policejním  orgánem,  že  by  někdo  v rozhodné  době  v těchto  prostorách  mohl 
zahlédnout  právě  vozidlo  M.,  což  by  mohlo  být  dáváno  do  souvislosti  se  zmizením 
poškozených. V této souvislosti rovněž možno akcentovat, že zcela stejnou úvahou 
se musel řídit i Ing. B., který se svým vozidlem Škoda Superb taktéž nestál v blízkosti  
bohumínské  garáže  spoluobžalovaného  Z.  I  tato  skutečnost  svědčí    pro  předem 

pokračování 
77 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
připravený,  do  nejmenších  detailů  promyšlený  plán  (ve  smyslu  zmíněné  dohody 
obžalovaným  Ing.  B.).  Jak  již  bylo  uvedeno,  obžalovaný  M.  nepřipouštěl  jakoukoliv 
dohodu  směřující  ať  již  k prosté  loupeži  poškozených  či  event.  k loupežné  vraždě 
jmenovaných,  kdy  argumentoval  tím,  že  do  celé  „akce“  byl  zcela  náhodou 
vmanipulován  a  zejména  přinucen  spoluobžalovaným  Ing.  B.  V této  souvislosti  je 
nutno  akcentovat  chování,  jednání  a  aktivity  M.  vůči  poškozeným,  kterých  se  měl 
dopouštět  dle  výpovědi  ať  již  Ing.  B.  či  Z.,  kdy  tyto  aktivity  rozhodně  není  možno 
zařadit  do  sféry  nuceného  jednání  pod  pohrůžkou  násilí.  V souvislosti  s takto 
uplatněnou  obhajobou  soud  I.  stupně  dospěl  k závěru,  že  tuto  nelze  akceptovat. 
Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že Ing. B. měl několik možností odpoutat 
se  od  spoluobžalovaných,  ujet  s vozidlem  poškozeného  M.,  v jehož  kufru  se 
poškozený  nacházel  a  věc  ihned  oznámit na  kterémkoliv  policejním  oddělení,  mohl 
v této souvislosti požádat o pomoc. Z dokazování však bylo zjištěno, že Lumír M. se 
takto nechoval, nelze přisvědčit jeho argumentaci, dle které s ohledem na předchozí 
trestní  minulost  by  mu  nikdo  nevěřil,  právě  naopak,  pokud  by  přijel  k policejní 
služebně s poškozeným v kufru a event. by pomohl k dopadení spoluobžalovaných, 
nebyl  nejmenší  důvod  tomuto  nevěřit  včetně  jeho  tvrzení,  že  byl  ke  všemu  Ing.  B. 
donucen  pod  pohrůžkou  použití  střelné  zbraně,  event.  pod  pohrůžkami  ublížení  na 
zdraví či usmrcení jeho blízkých. Žádné trestní oznámení obžalovaný M. neučinil ani 
kdykoliv později. Jak již bylo uvedeno, jmenovaný měl již zkušenosti z dřívější doby 
s orgány  činnými  v trestním  řízení.  Právě  tato  zkušenost  jej  měla  vést  k žádosti  o 
pomoc  na  policii,  pokud  s protiprávním  jednáním,  do  kterého  měl  být  event. 
vmanipulován,  nesouhlasil.    V neposlední  řadě  v souvislosti  s takto  uplatněnou 
obhajobou  je  nutno  odkázat  na  závěry  klinického  psychologa,  dle  kterého  se 
jmenovaný  vyznačuje  vysokou  odolností  vůči  zátěžím,  bez  sklonu  k úzkosti. 
Disponuje se sklonem k sebevědomému, nadřazenému vystupování, v jeho postojích 
se  uplatňuje  výrazný  pragmatismus,  značná  tvrdost,  ochota  k riziku,  naproti  tomu 
malá ochota ke kompromisům. Jeho osobnostní kvality  mu umožňují sebevědomé, 
rozhodné,  dominantní  vystupování.  Akcentovat  je  možno  zjištění  klinického 
psychologa,  dle  kterého  u  něj  nebyly  zjištěny  známky  úzkosti,  obavy  či  strachu  o 
život  svůj,  event.  svých  blízkých.  Pokud  by  tomu  tak  bylo,  tato  skutečnost  by  se 
v testových metodách projevila. Tvrzení obžalovaného M. z tohoto pohledu považuje 
nalézací soud za vyvrácené. Ze své aktivní účasti na celkovém protiprávním jednání 
vůči  poškozeným  je  usvědčován  výpověďmi  Ing.  B.  a  taktéž  i  M.  Pokud  posledně 
jmenovaný  tvrdil,  že    je  společně  (myšleno  všichni  tři  obžalované)  nikdo  neviděl  a 
v tomto směru odkazoval na výpovědi svědků  N. či F., pak nalézací soud má za to, 
že podstatné je tvrzení spoluobžalovaných Ing. B. a Z., dle kterých se tito opakovaně 
společně  sešli  za  účelem  detailní  dohody,  jak  postupovat  vůči  poškozeným 
v souvislosti  s naplánovaným  protiprávním  jednáním.  Pokud  dle  Ing.  B.  při 
společném plánování „akce“ vůči poškozeným dne 17.2.2013 měl tyto společně vidět 
Pavel  Z. v bohumínské garáži, kdy tento zmíněné tvrzení Ing.  B. nepotvrdil,  pak dle 
názoru  soudu  ani  tato  skutečnost  nic  neznamená.  Svědek  Pavel  Z.  je  otcem 
obžalovaného Z. a tudíž nepochybně veden snahou pomoci či přinejmenším neublížit 
svému  synovi,    proto  je  nutno  připustit  možnost  účelového  tvrzení  jmenovaného, 
neboť  v opačném  případě  by  se  mohl  domnívat,  že  jeho  svědectví  by  mohlo 
potvrzovat  „nějakou  dohodu“,  na  které  participoval  jeho  syn  Michal  Z.  Pokud  se 
jednalo  o  schůzku  všech  tří  obžalovaných,  na  které  se  měli  dohodnout  v takto 
zásadní věci, je nesporné, že této neměl být nikdo jiný přítomen. Pokud obžalovaný 
M.  dovozuje  svou  absenci  na  plánování  trestné  činnosti  z toho,  že  obžalovaní 
(myšleno  všichni  tři)  měli  k dispozici  toliko  dva  mobilní  telefony,  které  měli  v držení 

pokračování 
78 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
Ing.  B.  a  Z.,  nikoliv  M.,  pak  s tímto  tvrzením  nalézací  soud  rovněž  nesouhlasí.  Od 
samého počátku  bylo dohodnuto, že Z. do rodinného domu poškozených za účelem 
nálezu finanční hotovosti nepůjde. V tomto směru  soud odkazuje na bližší výpověď 
Ing. B. a samotného Z. a tudíž bylo důležité, aby jeden z telefonů měl skutečně Z., se 
kterým bylo nutno za pomocí tohoto spojení koordinovat  jejich společnou činnost. Je 
pravdou, že M. jel ve vozidle poškozeného sám, zatímco Ing. B. jel se Z., avšak obě 
vozidla  jela  jak  do  ostravské  garáže,  tam  i  zpět  směrem  na  Bohumín  společně. 
Nebylo tudíž bezpodmínečně nutno, aby M. měl třetí telefon či aby  telefon mít musel 
místo  Ing.  B.,  event.  Z.  Ze  spolupachatelství  na  protiprávním  jednání  vůči 
poškozeným je M. usvědčován výpověďmi Ing. B., jakož i Michala Z. Z M. uplatněné 
obhajoby  mj.  vyplývá,  že  tento  svou  účast,  byť  v modifikované  podobě,  na 
protiprávním  jednání  poškozených  nepopírá,  avšak  k této  byl  dle  jeho  tvrzení 
donucen  Ing.  B.,  což  však  soud  považuje  za  vyvrácené.  Pokud  obhájce 
obžalovaného  M.  poukazoval  v rámci  svého  závěrečného  vystoupení  na  řadu 
„argumentů a skutečností“, které dle jeho  názoru M. vyviňují, pak tyto soud I. stupně 
považuje  za  nepodstatné,  rozhodně  nepostačující  k jiným  závěrům  o  průběhu 
skutkového  děje  než  ty,  které  po  vyhodnocení  provedeného  dokazování  vzal  za 
prokázané. Osobnostními kvalitami jmenovaného se zabýval, jak již zmíněno, klinický 
psycholog,  na  což  soud  odkazuje,  a  v této  souvislosti  je  rovněž  možno  akcentovat 
předchozí  trestní  minulost  M.,  a  to  zejména    z pohledu  způsobu  provedení  skutku, 
pro  které  byl  pravomocně  odsouzen.  Zmíněný  způsob  provedení  měl  stupňující 
tendenci,  kdy  z opisu  rejstříku  trestů  bylo  zjištěno,  že  tento  byl  od  r.  1990  –  1998 
odsouzen čtyřikrát pro majetkovou trestnou činnost. V r. 2004 se však již jednalo mj. 
o loupež podle § 234 odst. 1 tr. zákona ve znění zákona č. 140/1961 Sb. a nyní je 
stíhán  pro  loupežnou  vraždu  dvou  osob.  Z popisu  skutku  vyplývajícího  z rozsudku 
Okresního  soudu  v Karviné  ze  dne  23.4.2004,  č.j.  4T  216/2003  –  880,  bylo  mj. 
zjištěno, že obžalovaný Lumír M. sám 24.1.2003 v době kolem 04.00 hod. v úmyslu 
zmocnit se cizí  věci  v době,  kdy poškozená odemykala  spodní rámek dveří objektu 
trafiky,  tuto  zezadu  napadl  tak,  že  jí  přitlačil  hlavu  ke  dveřím,  udeřil  ji  neznámým 
předmětem do tváře a následně ji zpod nohou vytrhnul nákupní tašku. O dva měsíce 
později  s dalším  pachatelem  opětovně  v Bohumíně  v nočních  hodinách  po otevření 
domu  s pečovatelskou  službou  vnikli  s kuklami  přes  hlavu  v úmyslu  zmocnit  se  cizí 
věci do neuzamčeného pokoje   poškozené, které  svázali ruce a ústa lepící páskou 
na  koberce  a  poté  pod  pohrůžkou  zabití,  kdy  jí  ke  krku  položili  neznámý  ostrý 
předmět,  požadovali  vydání  peněz.  O  měsíc  později  spolu  s dalším  pachatelem 
opětovně  v nočních  hodinách  v Bohumíně  po  rozbití  skleněné  výplně  okna  vnikli 
s kuklami  na  hlavě  přes  balkón  v přízemí  do  bytu  poškozené,  kterou  povalili  na 
postel, svázali jí ruce a nohy halenkou, přelepili ústa, mířili na ni nezjištěnou zbraní, 
ohrožovali nožem a požadovali vydání peněz, které jim poškozená ze strachu vydala. 
Obžalovaný  Lumír  M.  se  v průběhu  tří  měsíců  dopustil  velmi  závažné  násilné  a 
majetkové  trestné  činnosti  v úmyslu  získat  majetkový  prospěch,  kdy  je  nutno 
akcentovat  způsob  provedení.  Obžalovaný  M.  se  ani  k této  shora  stručně  popsané 
trestné  činnosti  nedoznal,  což  znamená,  že  jim  uplatněná  obhajoba  v souvislosti 
s touto projednávanou trestní věcí není ničím neobvyklá.  Obžalovaný Lumír  M. byl 
v přípravném řízení vyslechnut opakovaně, a to 14.3., 29.3., 18.4., 1.8., 19.11.2013, 
a  taktéž  se  účastnil  rekonstrukce  dne  28.11.2013.  V rámci  svých  procesních 
výpovědí  se  vyjádřil  k osobám  poškozených,  jakož  i  k osobám  spoluobžalovaných. 
Rovněž popsal, jakým způsobem došlo ke spoutání poškozeného  M. v bohumínské 
garáži Michala Z. dne 28.2.2013 bez  jakékoliv předchozí dohody, popsal své aktivity 
s akcentací  donucení  či  pohrůžky  použití  střelné  zbraně  Ing.  B.  vůči  jeho  tělesné 

pokračování 
79 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
integritě.  Rovněž  popsal  nákup  betonové  směsi  24.2.2013  včetně  vykopání  jámy 
v ostravské  garáži,  sloužící  jako  montážní  kanál  v souvislosti  s opravami  či 
obchodováním  aut.  Dle  tvrzení  Lumíra  M.  byl  to  Ing.  B.,  který  mu  před  ostravskou 
garáží  pomohl  vytáhnout  z kufru  auta  spoutaného  poškozeného,  jehož  posléze 
zanesli dovnitř do garáže, kde v jeho nepřítomnosti zřejmě Ing. B., neboť Z. v garáži 
nebyl, poškozeného zastřelil. M. opětovně akcentoval manipulaci Ing.  B. s pistolí ve 
vztahu  k jeho  osobě  s tím,  aby  „nedělal  blbosti“.  Následně  spolu  s Ing.  B.  vnikli  do 
domu poškozeného za účelem nálezu finanční hotovosti, kdy předtím  zpacifikovali a 
spoutali  poškozenou  M.,  kterou  následně  rovněž  v kufru  vozidla  poškozených 
převezli  do  ostravské  garáže.  Dle  tvrzení  M.  a  popisu  skutkového  děje  to  byl 
opětovně Ing.  B.,  který poškozenou zastřelil,  neboť v rozhodné době jak  Z.,  tak ani 
on uvnitř garáže nebyli. Jámu, ve které se nacházeli usmrcení poškození, na pokyn 
Ing. B., který měl pistoli v ruce a mířil mu na hrudník, se  Z. zaházeli. Po návratu do 
bohumínské  garáže  si  všiml,  že  Ing.  B.  má  u  sebe  dvě  pistole,  a  to  jednu  malou 
stříbrnou a druhou malou černou s delší hlavní, zřejmě s tlumičem. Kromě slíbených 
5.000,-  Kč  za  vykonanou  práci  pro  Z.    žádné  další  finanční  prostředky  od  nikoho 
nepřevzal.  Ve  své  březnové  výpovědi  svou  přítomnost  v bohumínské  garáži  Z. 
vysvětlil tím, že šel k Michalu Z. alespoň pro část výplaty a jak již zmínil, k celé situaci 
s poškozeným  se  tudíž  dostal  náhodně,  neboť  v té  době  se  v garáži  u  stolu  již 
nacházel  poškozený  v přítomnosti  Z.  a  Ing.  B.  Zmíněná  březnová  výpověď  je 
doplňující výpovědí o některé další skutečnosti či poznatky. Obžalovaný M. mj. uvedl, 
že zda byl nakoupený a posléze v ostravské garáži uložený hydroxid sodný neví, a 
setrval  na  svém  tvrzení,  dle  kterého  všechny  indicie  nasvědčovaly  tomu,  že  to  byl 
právě  Ing.  B.,  který  oba  poškozené  zastřelil.  Obžalovaný  M.  dále  dodal,  že  po 
usmrcení poškozeného M. Ing. B. v garáži tento po jejím opuštění jim jednak oznámil 
zmíněné usmrcení a současně „něco vyhodil“. Příkazy B. poslouchal proto, neboť se 
jej bál. V rámci rekonstrukce předvedl a znázornil činnost svou, spoluobžalovaných, 
vše ve vztahu k poškozeným M. 
 
 
Pokud soud vyjde ze samotného objektivně zjištěného následku, tj. násilného 
usmrcení poškozených manželů M. včetně vniknutí a prohledání jejich domu, odkud 
byla  odcizena  finanční  hotovost,  jakož  i  další  movité  věci,  možno  učinit  závěr 
podporující  tvrzení  obžaloby  o  loupežné  vraždě  poškozených  obžalovanými  po 
předchozím  detailním  naplánování  a  rozdělení  úloh
.  Zmíněná  loupežná  vražda 
poškozených  rozhodně  nemá  charakter  náhodnosti,  chaotičnosti  apod.,  právě 
naopak,  prokázáno bylo, že nejdříve  byl cíleně po předchozí dohodě  obžalovaných 
vylákán do bohumínské garáže poškozený M., kde byl tento znehybněn, spoután, jak 
horní  tak  dolní  končetiny,  taktéž  mu  byla  přelepena  ústa  kobercovou  páskou.  Ke 
spoutání  a  znehybnění  poškozeného  bylo  použito  předem  připravených  a  za  tímto 
účelem  zakoupených  či  pořízených  prostředků.  Posléze  poté,  co  poškozenému  byl 
odebrán  jeho  mobil,  klíče  a  startovací  karta  od  jeho  vozidla,  byl  převezen  v kufru 
svého  vozidla  řízeného  obžalovaným  M.  do  předem  připravené  ostravské  garáže, 
kde byla předem připravena a vykopaná jáma. Přestože již v bohumínské garáži M. 
nabídnul za své propuštění 1 mil. Kč, nedošlo k této realizaci, nebyl převezen nikam 
jinam, nemohl dát event. pokyn své manželce  či příbuzným k vydání této hotovosti, 
byl  cíleně  převezen  do  ostravské  garáže,  kde  byl  zanedlouho  pistolí  předem 
připravenou, ráže 7,65 mm, zastřelen, resp. popraven a vhozen do za tímto účelem 
předem  vykopané  jámy.  Následně  opětovně  podle  předem  připraveného  scénáře 
obžalovaní M. a Ing. B. se odebrali k rodinnému domu poškozených bez Z., opět dle 

pokračování 
80 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
předem připraveného scénáře, aby tak zamezili možnosti pozdější event. identifikace 
Z.  náhodným  chodcem.  Po  vniknutí  do  domu  poškozených  tento  prohledali,  odcizili 
nalezenou  finanční  hotovost,  zpacifikovali  obdobným  způsobem  (bez  použití 
paralyzéru)  poškozenou  M.,  které  svázali  dolní  i  horní  končetiny  rovněž  předem 
připravenou lepící páskou, kterou použili i na ústa jmenované. Následně poškozenou 
převezli  opět  do  ostravské  garáže,  kde  ji  zastřelili  stejnou  pistolí  a  vhodili  do  již 
zmíněné  předem  vykopané  jámy,  kterou  posléze,  byť  částečně,  zaházeli  hlínou  a 
odjeli  zpět  do  Z.  bohumínské  garáže,  kde  si  rozdělili  lup.  Následně  učinili  krycí 
telefonát  na  mobil  poškozeného,  aby  tak  zametli  stopy  po  sobě  s tím,  aby  možný 
pachatel  směřoval  do  Polska.  Tak  jak  bylo  opakovaně  uvedeno,  k realizaci  jejich 
předem dohodnutého a připraveného plánu bylo nutno zajistit blízkou vhodnou garáž 
s omezeným pohybem cizích osob ve večerních hodinách a v této garáži bylo nutno 
vykopat  příslušnou  jámu,  která  posléze  měla  být  zakrytá  a  zabetonovaná  
připravenou betonovou směsí. Tato stručná rekapitulace popisu průběhu skutkového 
děje proběhla  z časového hlediska ve velmi krátké době bez jakýchkoliv překážek, 
zádrhelů  apod.  Aby  „celá  akce“,  na  jejímž  konci  bylo  získání  značného  finančního 
prospěchu,  mohla  proběhnout,  musela  být  bez  jakýchkoliv  důvodných  pochybností 
dopředu promyšlená,  připravená,  naplánována  tak,  jak  o  tom  vypovídal  obžalovaný 
Ing. B.  
 
 
Provedeným  dokazováním  bylo  bez  jakýchkoliv  důvodných  pochybností 
prokázáno  místo spáchání trestné činnosti, tzn. tzv. Z. bohumínská garáž, resp. 
samostatně  stojící  objekt  v xxx  na  ul.  xxx,  soudem  označená  tzv.  ostravská  garáž, 
resp. najatá řadová garáž č. 141, nacházející se v Ostravě – Slezské Ostravě, v ulici 
Na Burni, a v neposlední řadě rodinný dům poškozených manželů M., nacházející se 
v xxx  na  ulici  xxx.  V bohumínské  garáži  a  v rodinném  domě  poškozených  došlo 
k omezení  osobní  svobody  poškozených  manželů  M.  V ostravské  garáži  došlo 
k usmrcení obou poškozených, kdy místo nálezu těl obou jmenovaných bylo totožné 
s místem činu a v rodinném domě poškozených došlo k porušení domovní svobody. 
Vzhledem k tomu, že k usmrcení poškozených byla použita nelegálně držena pistole 
ráže 7,65 mm, zajištěná Ing. B. s vědomím spoluobžalovaných, pak místo trestného 
činu  je  prostor,  ve  kterém  se  všichni  tři  obžalovaní  po  dobu  páchání  vytýkaného 
protiprávního  jednání  pohybovali.  Místo  trestného  činu  bylo  zjištěno  z výpovědi 
obžalovaných Ing. B., M. a Z., z výpovědi svědků manželů B., J. a dalších. Nálezové 
okolnosti  ke  zmíněné  trestné  činnosti  byly  objektivizovány  zejména  v tomto 
rozhodnutí  popsanými  protokoly  o  ohledání  místa  činu  včetně  barevné 
fotodokumentace,  situačních  plánků,  seznamem  zajištěných  stop  a  věcí  apod.  Ve 
vztahu  k nálezu  těl  poškozených  je  rovněž  nutno  akcentovat  záznam  o  použití 
služebního  psa.  V detailech  soud  I.  stupně  na  tyto  příkladmo  uvedené  materiály  – 
zejména důkazy povahy listinné odkazuje. 
 
 
Po  vyhodnocení  provedeného  dokazování  byla  rovněž  objektivizována  doba 
útoku, a to dne 28.2.2013 kolem 17.40 hod. Zmíněného dne a ve zmíněnou dobu se 
dostavil poškozený Zbigniew M. na Z. vylákanou schůzku do jeho garáže v xxx na ul. 
xxx,  kde  byl  posléze  zpacifikován  a  spoután.  V následné  době  byl  převezen  do 
ostravské  garáže,  kde  byl  usmrcen,  poté  došlo  k vniknutí  do  rodinného  domu 
poškozených,  kde byla  zpacifikována a znehybněna poškozená  M.,  následně došlo 
k prohledání jejich domu a poté poškozená byla převezena do ostravské garáže, kde 
byla rovněž zastřelena. Po přesunu obžalovaných zpět do bohumínské garáže došlo 

pokračování 
81 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
k rozdělení  lupu.  Vše  se  událo  bez  jakýchkoliv  větších  průtahů.  V této  souvislosti 
však  nutno  akcentovat,  že  obžalovaní  po  delší  dobu  tipovali  vhodný  objekt  jejich 
útoku,  kdy  tento  již  nabyl  konkrétní  podoby  ve  formě  dohody  včetně  vzájemného 
rozdělení  úloh  týkajících  se  příprav,  jakož  i  samotné  realizace  násilného  jednání 
s majetkovým  podtextem  ve  dnech  17.2.2013  a  posléze  v době  od  22.2.  do 
28.2.2013.    Doba  útoku  byla  objektivizována  výpověďmi  obžalovaných,  výpověďmi 
svědků manželů B., K., V., J., M. a dalších. Doba útoku byla taktéž objektivizována 
na základě zajištěných záznamů kamerového systému potvrzující pohyb vozidel, ze 
záznamu  o  uskutečněném  telekomunikačním  provozu,  jakož  i  dalších  materiálů 
v odůvodnění tohoto rozhodnutí již zmíněných.  
 
 
V rámci  hodnocení  výpovědí  obžalovaných  již  v několika  případech  bylo 
poukázáno  na  některá  svědectví  osob  vyslechnutých  v této  trestní  věci  v postavení 
svědka,  na  což  nalézací  soud  odkazuje.  V následné  části  budou  v rámci  stručné 
rekapitulace shrnutá zjištění vyplývající z těchto výpovědí svědků v tomto rozhodnutí 
citovaných.  
 
 
Svědkyně  Renáta  B.  se  v rámci  svých  procesních  výpovědí  vyjádřila 
k obžalovanému  Z. a jeho vztahu k poškozenému  M.,  tzn.  jejímu otci,  kdy dle  jejího 
názoru  byl  vztah  jmenovaných  kamarádský  a  částečně  pracovní.  Poškozeného 
označila jako velmi aktivního důchodce,  a to duchem i fyzicky,  neboť se pohyboval 
stále mezi mladými lidmi a přivydělával si směnou zloté na koruny a obráceně, kdy 
za tímto účelem jezdíval na blízkou burzu do Chalupek. Vzhledem k této činnosti dle 
jejího  názoru  poškození  mívali  doma  volně  k dispozici  nejméně  1  mil.  Kč,  někdy  i 
více,  neboť  i  ona  sama  někdy  pomáhala  peníze  po  návratu  otce  z burzy  počítat. 
Pokud se v přípravném řízení vyjádřila v tom smyslu, že nevěděla o existenci trezoru 
v domě svých rodičů, pak u hlavního líčení toto upřesnila tak, že trezor, který rodiče 
doma měli, nepovažovala za trezor klasický tak, jak jej má někdo zabudovaný ve zdi. 
Nalézací  soud  musí  akcentovat,  že  v podstatě  ani  nejbližší  osoba  ve  vztahu 
k poškozeným nebyla schopna uvést, jakou finanční hotovost  tito měli doma v době 
skutku. Poškozený míval finanční hotovost  volně v šuplíku v pracovním stole  v jeho 
místnosti.  Svědkyně  B.  rovněž  potvrdila,  že  dle  jejího  názoru  byl  v rozhodné  době 
kamerový  systém  funkční,  klíče  od  rodinného  domu  rodičů  neměli  a  ona  je  toliko 
jediným  dědicem.  Svědek  Lukáš  B.  se  vyjádřil  k osobám  obžalovaných  z toho 
pohledu,  zda  poškozený  tyto  znal,  event.  jak  dalece.  Rovněž  potvrdil  ve  smyslu 
výpovědi své manželky Renáty  B., jakou činností se poškozený  M. zabýval a v této 
souvislosti míval doma finanční hotovost v rozsahu 1 až 3 mil. Kč, přičemž část byla 
uložena v trezoru a část v šuplících v jeho pracovně. Taktéž potvrdil stotisícový dluh 
Z. vůči poškozenému. 28.2.2013 byl přítomen telefonickému hovoru někdy po 17.30 
hod.  mezi  poškozeným  a  Z.,  kdy  oba  jmenovaní  projednávali  něco  v souvislosti 
s nákupem  stavebního  materiálu  v Polsku.  Svědek  Lukáš  B.  rovněž  potvrdil,  že 
poškozený míval u sebe částku v hotovosti kolem 300.000,- Kč a 28.2.2013 tomuto 
telefonoval  ještě  kolem  18.00  hod.,  avšak  jeho  hovor  již  nebyl  přijat.  Jmenovaný 
posléze popsal svá zjištění, když přijel 1.3.2013 před 10.00 hod. dopoledne k domu 
poškozených.  Po  zpřístupnění  domu  zjistil  mj.  absenci  záznamového  zařízení 
napojeného  na  kamery,  nikde  neviděl  žádné  peníze  a  taktéž  chyběla  složka  se 
směnkami.  Akcentovat  z výpovědi  jmenovaného  je  možno  chování  Z.,  který  téhož 
dne,  tj.  1.3.2013  kolem  poledne,  přijel  se  svědkem  K.  před  dům  poškozených  a 
tomuto  přítomný  Milan  S.  pouze  z recese  řekl,  že  má  na  botě  krev  a  když  on 

pokračování 
82 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
(myšleno  svědek  B.) na  adresu  Z.  pronesl z legrace,  že  „zabil  poškozeného“,  tento 
jednal  zcela  neadekvátně.  Konkrétní  finanční  hotovost  u  poškozeného  viděl  někdy 
v prosinci či lednu 2012  – 2013, a to ve výši 1,1 mil. Kč.  V souvislosti s výpověďmi 
svědků B. nalézací soud konstatuje, že ani tito nejbližší příbuzní poškozených neměli  
objektivní  a  faktický  přehled  o  existenci  konkrétní  finanční  částky  v době  útoku,  tj. 
28.2.2013.    Provedeným  dokazováním  bylo  prokázáno,  že  poškozený  M.  si  nevedl 
žádnou  evidenci,  ze  které  by  bylo  možno  zjistit,  s jakou  částkou  disponoval  v době 
přepadení. Svědek David K., zřejmě nejbližší přítel (s výjimkou rodiny) poškozeného 
Zbigniewa  M.,  se  velmi  podrobně  vyjádřil  ke  způsobu  života  poškozeného,  
považoval  se  za  rodinného  přítele.  I  tento  svědek  potvrdil,  že  poškozený  běžně  u 
sebe  nosil  nejméně  200.000,-  Kč  pro  potřeby  okamžité  výměny  zlotých,  pokud  se 
takovýto zájemce objevil. Co se týče směnek, pak doma měl pouze nevymahatelné, 
méně  podstatné.  Bylo  mu  známo,  že    Z.  měl  vůči  poškozenému  dluh  ve  výši 
100.000,-  Kč,  spoluobžalovaní  B.  či  M.  M.  dle  jeho  informací  nic  nedlužili.  On  sám 
půjčil B. 100.000,- Kč, za což však ručil Z., proto vycházel z toho, že tento dluh vůči 
němu  má  právě  obžalovaný  Z.  Posledně  jmenovaný  jemu  samotnému  v rozhodné 
době dlužil asi 1.560.000,- Kč, kdy zhruba tři týdny před inkriminovanou událostí mu 
řekl, že mu vrátí 900.000,- Kč. Dle názoru soudu tato částka, kterou chtěl Z. K. vrátit, 
korespondovala  s předpokládanou částkou,  jež měl získat  v souvislosti s loupežným 
přepadením poškozeného M., kdy vycházeli z toho, že v rodinném domě může být až 
3 mil. Kč. I svědek K., který s poškozeným byl 28.2.2013 kolem 15.00 hod. na kávě, 
věděl, že tento má mít večer schůzku se Z. U Zbigniewa M. byl v domě naposledy asi 
týden před událostí a v té době viděl na stole hromádky peněz, kdy dle jeho  názoru 
se mohlo jednat o částku 200 až 300 tis. Kč, poškozený však disponoval s finanční 
hotovostí  nejméně  kolem  1  mil.  Kč,  což  dovozoval  i  z toho,  že  zhruba  před  dvěma 
měsíci  před  jeho  zmizením  si  půjčil  od  něj  na  3  dny  500  tis.  Kč,  které  mu  posléze 
vrátil. V této souvislosti M. s takto půjčenou hotovostí souhlasil a dodal, že hotovost 
ve výši 1 mil. Kč potřebuje na kšefty, a tudíž  500 tis. Kč mu půjčí bez problémů. I 
svědek K. potvrdil neadekvátní legraci obžalovaného Z. tak, jak se o ní zmínil svědek 
B.,  když  Z.  se  nacházel  1.3.2013  spolu  s dalšími  před  domem  poškozených.  Ani 
z výpovědi svědka K. nebylo zjištěno, že by poškozený Zbigniew M. si vedl jakoukoliv 
konkrétní  evidenci.  Rovněž  tak  při  ohledání    domu  poškozených  či  vozidla  Renault 
Laguna,  který  užíval,  nebyly  nalezené  žádné  záznamy,  které  by  mohly  svědčit  o 
finančních transakcích poškozeného. Byl to právě svědek K., který naposledy fyzicky 
viděl  týden  před  událostí  u  poškozeného  200  až  300  tis.  Kč.  Nalézací  soud  při 
objektivizaci  výši  odcizené  finanční  hotovosti  ke  škodě  poškozených  nemůže 
vycházet  z domněnek  či  nejrůznějších  možných  spekulací,  byť  tyto  se  jevily  velmi 
věrohodně. Nelze vyloučit, že v domě poškozených se skutečně nacházela mnohem 
větší  částka,  než  o  jaké  vypovídal  Ing.  B.  (cca  230  tis.  Kč),  nelze  vyloučit,  že 
nalezenou finanční hotovost si  mohl ponechat toliko ten, který ji nalezl, tzn. Ing. B. či 
M., event. nelze vyloučit, že se o tuto mohli oba rozdělit, aniž by do této „transakce“ 
zapojili  Z. Vzhledem k tomu,  že  M. nedoznává odcizení jakékoliv částky,  mohl soud 
vycházet toliko  z výpovědi Ing. B. tak, jak bylo shora opakovaně uvedeno, a to i co 
do výše odcizené finanční hotovosti. 
 
 
Soud  I.  stupně  dále  musí  poukázat  na  následující  výpovědi,  a  to  výpověď 
svědka  Jakuba  V.,  který  popsal,  kdy  a  za  jakých  okolností  projevil  obžalovaný  Z. 
zájem o pronájem, event. koupi  jeho garáže v Ostravě – Nové Vsi. Potřebu zmíněné 
garáže  vysvětlil  tím,  že  mu  před  domem  stojí  auto,  které  potřebuje  do  garáže 

pokračování 
83 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
schovat, avšak posléze, zřejmě 25.2.2013, tento svůj zájem zrušil s argumentací, že 
se s tchánem již udobřili a tudíž garáž potřebovat nebude. Akcentovat z této výpovědi 
rovněž  je  nutno  zjištění,  dle  kterého  garáž  se  nacházela  v oblasti  hustě  osídlené 
rodinnými  domy,  jednalo  se  o  garáž  řadovou.  Provedeným  dokazováním  bylo 
prokázáno,  že  ani  22.2.2013,  když  Z.  projevoval  zájem  o  zmíněnou  garáž,  tuto 
nepotřeboval  pro  uskladnění  svého  vozidla  z důvodu  zmíněných  neshod.  Účel 
garáže byl zcela jednoznačný, ovšem jak bylo zjištěno, tato s ohledem na vzdálenost 
a již zmíněné husté osídlení rodinnými domky nevyhovovala, neboť by nebylo možné 
vyloučit  v rozhodné  době  přítomnost  nežádoucí  osoby.  Svědek  Milan  J.    potvrdil 
zájem Z. o  pronájem, resp. následné zakoupení garáže na Slezské Ostravě, potvrdil, 
že tento se i v době prohlídky zajímal o charakter podlahy, dokonce u vstupních dveří 
nadzvedával  gumovou  pryž,  aby  se  sám  přesvědčil,  z čeho  podlaha  byla.  Do 
zmíněné  garáže  údajně  potřeboval  uskladnit  údajně  nějaký  stavební  materiál. 
Svědek se rovněž podrobně vyjádřil ke stavu garáže v době pronájmu, jakož i v době 
prohlídky, za přítomnosti policie. Oba svědci jak  V., tak J. potvrzují aktivity Z., které 
jednoznačně  zapadají  do  Ing.  B.  proklamované  dohody  o  loupežné  vraždě 
poškozených  M.  od  samého  počátku.    Z.  se  J.  nezmiňoval  o  možnosti  jakýchkoliv 
stavebních  úprav,  o  možnosti  užití  garáže  v souvislosti    s jakýmikoliv  aktivitami 
spojenými s obchodováním osobních motorových vozidel apod.  
 
 
Svědek  M.    se  vyjádřil    k zájmu  Ing.  B.  o  krabičku  léků  na  spaní,  a  to 
konkrétně  Stilnoxu,  což  mu  zajistil.    Zmíněné    léčivo  mu  předal  v tabletách,  nikoliv 
v ampulích,  tedy  ve  stavu  tekutém,  a  tudíž  není  nutno  se  touto  skutečností  blíže 
zabývat.  Za  zmínku  rovněž  stojí  výpověď  svědka  M.,  který  potvrdil,  že  jeho 
pozornost  zaujala  jízda  motorového  vozidla,  které  dle  jeho  přesvědčení  užíval 
poškozený,  a  to  někdy  v únoru  2013.  Přestože  poškozený  obvykle  jezdíval  velmi 
svižně,  v rozhodné  době  byla  jeho  jízda  nezvykle  pomalá,  současně  se  zatíženým 
kufrem,  ve  kterém  dle  jeho  názoru  měl  zřejmě  nějaký  náklad.  Z provedeného 
dokazování bylo zjištěno, že v rozhodné době vozidlo, které užíval poškozený M., již 
tento  neřídil,  řídil  jej  právě  obžalovaný  M.,  který  se  k této  problematice  rovněž 
podrobně vyjádřil.  
 
 
Jak  v řízení  přípravném,  tak  i  u  hlavního  líčení  byl  podrobně  vyslechnut 
„kamarád“ obžalovaného Michala Z., a to svědek Jan P.. Jmenovaný se vyjádřil ke 
všem  obžalovaným  a  dodal,  že  do  bohumínské  garáže  docházeli  všichni,  tedy  i 
obžalovaní,  jakož  i  další  zaměstnanci  Z.  Nevybavoval  si  však  situaci,  že  by 
v bohumínské garáži byli všichni tři obžalovaní společně v době, kdy do garáže přišel 
on.  Soud  I.  stupně  má  za  to,  že  z této  výpovědi  rozhodně  nelze  dovozovat,  že 
obžalovaní se nikdy všichni tři společně v této garáži za účelem dohody o loupežné 
vraždě  poškozených  nesešli.  Je  přirozené  a  logické,  že  pokud  došlo  ke  zmíněné 
dohodě mezi obžalovanými, je vyloučeno, aby takto závažnému jednání byl přítomen 
někdo  další,  který  neměl  být  do  této  „akce“  vtažen  a  neměl  disponovat  v této 
souvislosti  s žádnými  poznatky.  I  svědek  P.  se  vyjádřil  k neadekvátní  reakci  Z. 
v souvislosti se zmizením poškozeného, kdy tento mj. byl velmi nervózní, vyjadřoval 
se  i  v tom  smyslu,  že  nechce  do  kriminálu,  přičemž  toto  chování  jmenovaného 
nemohl  pochopit,  z jakého  důvodu  by  měl  mít  obavy  z nástupu  do  výkonu  trestu, 
pokud  se  ničeho  nedopustil.  Svědek  P.  se  rovněž  zmínil  i  v tom  smyslu,  že  Z.  mu 
„někdy v té době“, neví přesně kdy, řekl, aby za ním nechodil, neboť na něj nebude 
mít  čas,  bude  muset  řešit  nějaké  věci,  což  se  jednalo  o  výzvu  či  upozornění  u  Z. 

pokračování 
84 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
velmi  neobvyklé.  Rovněž  popsal  chování  Z.  v souvislosti  s nějakým  telefonem,  ke 
kterému  mu  řekl,  že  číslo  k tomuto  telefonu  mu  nikdy  nemůže  dát,  přestože  jej 
(myšleno  P.)  nikdy  nežádal.  Rovněž  poněkud  zarážející  byla  žádost  Z.,  dle  které 
neměl  za  ním  chodit  do  bohumínské  garáže  v souvislosti  s  „oslavou  Lumíra“, 
přestože  věděl,  že  má  (myšleno  P.)  volno,  a  tudíž  byla  velká  šance,  že  za  ním  do 
garáže  přijde.    Z.  se  právě  měl  zmiňovat  toliko  o  jednom  dni,  tj.  o  oslavě  Lumíra. 
V této souvislosti možno zdůraznit, že 28.2.2013 měl svátek právě Lumír a téhož dne 
došlo k přepadení poškozených. Závěrem své výpovědi svědek  P. rovněž uvedl, že 
Z.  k užití  léků  a  alkoholu,  díky  čemuž  byl  hospitalizován,  uvedl,  že  „měl  nervy  a 
opětovně dodal, že nechce znovu do kriminálu“. I toto chování a sdělení  je reakcí na 
vzniknuvší  situaci  v souvislosti  s loupežnou  vraždou  poškozených.  Z výpovědi 
svědků Lukáše M.  a Radka F. nebyly zjištěny žádné zásadní informace, které by 
mohly  mít  vliv  na  objektivizaci  průběhu  skutkového  děje.  Jmenovaní  se  vyjádřili 
k některým  obžalovaným,  zejména  z pracovního  hlediska  či  pracovních  kontaktů. 
Svědkyně  Lenka  N.,  bývalá  manželka  obžalovaného  Z.,  se  vyjádřila  ke  všem 
obžalovaným,  akcentovala,  že  M.  mohla  u  nich  zaznamenat  před  vyšetřovanou 
událostí  asi  dvakrát  do  týdne,  že  by  se  všichni  tři  v bohumínské  garáži  scházeli, 
nezaznamenala.  Taktéž  nevěděla  o  tak  vysokých  dluzích  svého  manžela.  Zhruba 
měsíc před skutkem si všimla, že tento je hodně nervózní a nadměrně užívá alkohol. 
Kde  se  tento  pohyboval  a  co  dělal  28.2.2013,  si  nevybavovala.  Posléze  však  byl 
velmi  nervózní,  k čemuž  dodal,  že  „se  bojí,  že  půjde  na  vazbu“,  což  však  ona 
nechápala.  Svědkyně  N.  se  rovněž  vyjádřila  i  k pokusu  bývalého  manžela  o 
sebevraždu požitím léků a alkoholu. Svědkyně Šárka B. a Gabriela Z. využily svého 
práva  nevypovídat.  Svědek  Pavel  Z.  se  rovněž  vyjádřil  k osobám  obžalovaných  a 
taktéž  dodal,  že  nikdy  nezaregistroval  společnou  přítomnost  všech  obžalovaných 
v bohumínské  garáži,  kdy  tímto  vyjádřením  se  nalézací  soud  již  shora  zabýval,  na 
což  odkazuje.  Svědek  K.  se  vyjádřil  k poškozenému  M.,  potvrdil  jeho  aktivity  na 
polské  burze  a  dodal,  že  „obchodní  transakce“  s poškozených  probíhaly  v  jeho 
pracovně,  kdy  tento    v zásuvce  stolu  měl  menší  hotovost  a  drobné,  žádné  milióny. 
Naposledy  byl  s poškozeným  asi  kolem  16.00  hod.,  kdy  tehdy  společně  směnili  asi 
4.000,- Kč, avšak tento byl nervózní, spěchal, neboť musel něco zařídit. Následující 
den opět přijel k bydlišti poškozených, avšak zde již stálo hodně aut včetně městské 
policie, proto již dále nejel. Z této výpovědi vyplývá, že svědek K. byl s poškozeným 
naposledy  dne  28.2.2013,  kdy  obchodní  transakce  se  týkala  cca  4.000,-  Kč.  Ani 
z této  výpovědi  nelze  dovodit,  že  by  poškozený  přijal  či  vydal  statisícové,  event. 
miliónové částky v rozhodné době.  
 
 
Po vyhodnocení provedeného dokazování stran odcizené finanční hotovosti a 
dalších věcí ke škodě poškozených tudíž nalézací soud vycházel zejména z výpovědi 
Ing.  B.,  z výpovědí  poškozených  manželů  B.  s tím,  že  finanční  hotovost,  jakož  i 
odcizené movité věci jsou specifikovány v popisu průběhu skutkového děje.  
 
 
V rámci  odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  již  bylo  poukázáno  na  řadu  zejména 
důkazů  povahy  listinné,  a  to  nejrůznější  protokoly  o  „ohledání“,  ze  kterých  byly 
objektivizovány  vždy  již  zmíněné  konkrétní  skutečnosti.    Dále  je  možno  akcentovat 
sdělení  Policie  ČR,  Odboru  služby  pro  zbraně  a  bezpečnostní  materiál,  ze 
kterého bylo zjištěno, že obžalovaní M. a Z. nejsou a nebyli držiteli zbrojního průkazu 
ani  držiteli  registrované  střelné  zbraně  kategorie  A,  B,  C.  Obžalovaný  Ing.  B.  byl 
v minulosti držitelem zbrojního průkazu s platností od 30.6.2001 a taktéž držitelem tří 

pokračování 
85 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
registrovaných střelných zbraní ve sdělení specifikovaných. Z opakovaně zmíněného 
sdělení  Policie  ČR  je  evidentní,  že  pokud  obžalovaní  jako  spolupachatelé 
disponovali,  resp.  použili  střelnou  zbraň  vůči  tělesné  integritě  poškozených,  jednali 
tak v rozporu s příslušným právním předpisem.  
 
 
Jak  již  bylo  rovněž  konstatováno  v rámci  „ohledání  místa  činu“  či  v rámci 
dalších  procesních  úkonů,  jež  byly  realizovány  orgány  činnými  v přípravném  řízení, 
došlo  k zajištění  řady  věcí  a  zejména  stop,  které  byly  posléze  předané  k dalším 
příslušným expertizám a rozborům. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je poukázáno 
na závěry jednotlivých expertiz či znaleckých posudků z oboru kriminalistika, odvětví 
genetika,  daktyloskopie,  mechanoskopie,  trasologie,  chemie  atd.  V detailech  je 
možno  na  závěry  těchto  znaleckých  posudků  či  expertiz  v plném  rozsahu  odkázat, 
akcentovat je možno následující zjištění.  
 
 
Ze  znaleckého  posudku  z oboru  kriminalistika,  odvětví  daktyloskopie  bylo  
mj.  zjištěno,  že  daktyloskopická  stopa  (č.  6A)  zajištěná  v ostravské  garáži 
z papírového  obalu  od  cementu,  je  shodná  s kontrolním  otiskem  části  levé  dlaně 
obžalovaného Michala Z. I tato skutečnost tudíž svědčí o účasti obžalovaného Z. na 
pořízení a převezení betonové směsi do ostravské garáže.  
 
 
trasologické expertizy bylo mj. zjištěno, že stopa č. 63 mohla být vytvořena 
otiskem  levé  boty  poškozeného  a  stopa  č.  73  mohla  být  vytvořena  otiskem 
pneumatiky  vozidla  poškozeného  Renault  Laguna  Combi.  Obě  tyto  stopy  byly 
zajištěné  v blízkosti  ostravské  garáže,  což  potvrzuje  zejména  tu  skutečnost,  že 
poškození  byli  vozidlem  Renault  Laguna  Combi  převezeni  do  ostravské  garáže. 
chemické  expertizy  bylo  zjištěno,  že  stopa  č.  52,  zajištěná  při  ohledání  vozidla 
poškozeného  Renault  Laguna  Combi,  byla  vytvořena  zřejmě  tekutinou  –  chladící 
kapalinou do automobilu.  Z expertizy fyzikální chemie bylo  zjištěno,  že  ve stopě č. 
124 (zajištěná v ostravské garáži) nebyly nalezené částice GSR, jež by jednoznačně 
indikovaly  zplodiny  ze  zápalky  náboje,  byly  však  ojediněle  zjištěné  částice 
charakteristické,  jež  indikují  povýstřelové  zplodiny.  I  toto  zjištění  je  v souladu 
s provedeným  dokazováním,  neboť  dle  názoru  soudu  oba  poškození  byli  zastřeleni 
z bezprostřední blízkosti právě v ostravské garáži.  
 
 
balistických expertiz včetně doplňku vzal nalézací soud za prokázáno, že 
obžalovaným Ing. B. opatřena pistole tovární značky FN ráže 7,65 mm včetně nábojů 
značky  Sellier  &  Bellot  byla  smrtící  zbraní,  jež  byla  použita  k usmrcení  obou 
poškozených.  
 
 
Nalezená  těla  poškozených  Zbigniewa  a  Jarmily  M.  byla  podrobena 
znaleckému  zkoumání  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudní  lékařství.  V rámci 
stručné  rekapitulace  zjištění  při  zevní  a  vnitřní  prohlídce  těl  poškozených  možno 
akcentovat  ve  vztahu  ke  Zbigniewu  M.,  že  tento  v době  úmrtí  byl  oblečen  včetně 
čepice, na které byly zjištěné dva ostré kruhovité defekty po obvodové části naproti 
sobě.  Dále  byly  zjištěny  celkem  dvě  střelné  rány  ve  vlasaté  části  hlavy,  tvořící 
průstřel hlavy. Bližší popis se nachází v citovaném znaleckém posudku. Rána č. 1 se 

pokračování 
86 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
nacházela  v pravé  spánkové  krajině  hlavy,  kdy  se  jednalo  o  vstřel,  zatímco  v levé 
spánkové  krajině  hlavy  před  ústím  cévního  zvukovodu  byl  objektivizován  výstřel.  
V rámci  vnitřní  prohlídky  byl  zjištěn  jeden  střelný  kanál  charakteru  průstřelu  lební 
dutiny  s dilacerací  mozku,  zlomeninami  lebky  atd.    Střelný  kanál  směřoval  zprava 
doleva  a  mírně  dopředu  a  dolů.  S ohledem  na  nálezové  okolnosti  znalci  dospěli 
k závěru, že vůči pravé spánkové krajině hlavy poškozeného bylo vystřeleno z palné 
kulové zbraně, a to z bezprostřední blízkosti. Utrpěné poranění bylo neslučitelné se 
životem  a  krátce  po  jeho  vzniku  vedlo  ke  smrti.  Nastalá  násilná  smrt  byla  v přímé 
příčinné souvislosti s napadením střelnou zbraní. S ohledem na  lokalitu zásahu, ve 
které se nacházejí životně důležité struktury, jednalo se o útok zjevně likvidační.   
 
 
Ve  vztahu  k poškozené  Jarmile  M.  v rámci  zevní  prohlídky  těla    byly  rovněž 
zjištěny celkem dvě střelné rány lokalizované ve vlasaté části hlavy,  tvořící průstřel 
hlavy.  Rána  označená  č.  1,  nacházející  se  v pravé  spánkové  krajině,  byla  znalci 
objektivizována a označena jako výstřel, zatímco rána č. 2, jež se nacházela v oblasti 
levého spánku (bližší specifikace viz. znalecký posudek), byla označena jako vstřel. 
Vnitřní prohlídkou byl prokázán průstřel hlavy, kdy střelný kanál vycházel z rány č. 2 
a  procházel kůží, podkožím ….. a vyústil v místě rány č. 1. Střelný kanál směřoval 
zleva doprava mírně nahoru a dozadu. Problematikou střelného kanálu se nalézací 
soud  již  zabýval  v odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  v souvislosti  s hodnocením 
výpovědi  obžalovaného  Ing.  B.  I  v tomto  případě  bylo  vystřeleno  z bezprostřední 
blízkosti,  kdy  ústí  hlavně  předmětné  zbraně bylo  přiloženo  nad  její  levý  ušní  boltec 
těsně na kožní kryt. I toto zranění bylo likvidační.  
 
 
Znalec  –  toxikolog  se  v rámci  svých  závěrů  vyjádřil    k lékům  Stilnox 
(zolpidem) a Rohypnol (flunitrazepam) a taktéž i k hydroxidu sodnému, na což soud 
odkazuje.  U  hlavního  líčení  toxikolog  blíže  hodnotil  zejména  účinky  posledně 
zmíněné látky na lidský organismus, z čehož je nutno akcentovat zjištění, dle kterého 
k požadovaným účinkům hydroxidu sodného není nutná přítomnost vody (polévání), 
jež  by  mohla  toliko  zvýšit  účinek  a  mohla  by  mít  vliv  na  rychlost  chemické  reakce. 
Čím  větší  množství  hydroxidu  sodného,  tím  je  účinek  rychlejší.  Provedeným 
dokazováním  bylo  prokázáno,  že  obžalovaní  sice  hydroxid  sodný  (louh)  koupili  a 
přemístili do ostravské garáže, ve skutečnosti však tento použit nebyl, proč, to však 
zjištěno  nebylo.  Vzhledem  k tomu,  že  tento  prostředek  byl  zakoupen  v souvislosti 
s pořízením  betonové  směsi,  byl  převezen  ve  stejnou  dobu  do  ostravské  garáže 
v množství  tam  nalezeném,  pak  i  přes  samotnou  absenci  jejího  použití  zastává 
nalézací soud stanovisko, že měl být použit a měl zejména sloužit ke znemožnění či 
ztížení  identifikace  těl  poškozených.  Nelze  přehlédnout,  že  zřejmě  nelze  do 
naprostých  detailů  naplánovat  i  chování  pachatelů  po  samotném  usmrcení  živého 
organismu, resp. živého člověka.  Ze závěrů tohoto znaleckého posudku byly zjištěné 
všechny  podstatné  skutečnosti  související  s rozsahem,  závažnosti  poranění, 
mechanismu vzniku poranění, charakteru poranění včetně následků.  
 
 
Zásadní  vliv  na  závěr  soudu  I.  stupně  o  plné  trestní  odpovědnosti 
obžalovaných  Ing.  B.,  M.  a  Z.  měly  závěry  znaleckého    zkoumání  z oboru 
zdravotnictví, odvětví psychiatrie.  

 

pokračování 
87 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Ve  vztahu  k obžalovanému  Ing.  B.  je  možno  učinit  závěr,  že  tento  jak 
v současné  době,  tak  ani  v době  skutku  netrpěl  a  netrpí  duševní  chorobou, 
psychózou  či  jinou  duševní  poruchou.  Jmenovaný  mohl  rozpoznat  společenskou 
protiprávnost  (škodlivost)  svého  jednání,  které  současně  mohl  i  ovládat.  Zmíněné 
ovládací i rozpoznávací schopnosti byly zcela zachovalé. Znalcem nebyla zjištěna u 
Ing.  B.  jakákoliv  závislost  na  jakýchkoliv  látkách.  Jeho  pobyt  na  svobodě 
z medicínsko-psychiatrického hlediska pro společnost není nebezpečný.  
 
 
K osobě  obžalovaného  Lumíra  M.  přítomný  znalec  rovněž  konstatoval 
absenci  jakékoliv  duševní  choroby,  poruchy  či  psychózy.  Lumír  M.  rovněž  není 
závislý  na  alkoholu  či  drogách.  Ovládací  i  rozpoznávací  složka  byla  v době  skutku 
plně  zachovalá.  Taktéž  i    jmenovaný  z medicínsko-psychiatrického  hlediska  není 
nebezpečný pro společnost při pobytu na svobodě.  
 
 
Obžalovaný  Michal  Z.  rovněž jak  v současné době,  tak v době protiprávního 
jednání  netrpěl  a  netrpí  duševní  chorobou,  psychózou  či  jinou  významnou  duševní 
poruchou.  U  jmenovaného  znalec  diagnostikoval    závislost  na  alkoholu,  kterou  ve 
svých  závěrech  blíže  rozvedl,  avšak  konstatoval,  že  rozpoznávací  i  ovládací 
schopnosti  jmenovaného  byly  v inkriminované  době  zcela  zachovalé.    Případná 
alkoholová  opilost  byla  prostá,  lehkého  stupně,  a  nebyla  příčinou  narušení    jeho 
schopnosti  správně  vnímat,  hodnotit  a  řídit  vlastní  chování  ve  vztahu  k předmětné 
věci.  Jeho  sebevražedný  pokus  léky  v alkoholové  opilosti  prosté  nebyl  chorobně 
motivován,  jednalo  se  o  přechodnou,  lehkou  afektovou  poruchu  se  zkratkovou 
reakcí.  I  u  jmenovaného  byl  konstatován  pobyt  na  svobodě  z pohledu  medicínsko- 
psychiatrického pro společnost nikoliv nebezpečný.  
 
 
Jak  z citovaných  závěrů  znalce  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie,  tak 
ani  z žádných  dalších  konkrétních  skutečností  nebylo  zjištěno  nic,  co  by  mohlo  mít 
vliv  na  trestní  odpovědnost  všech  tří  obžalovaných  ve  vztahu  ke  skutku,  který  se 
těmto obžalobou klade za vinu.  
 
 
Na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, navazuje úzce 
další  znalecký  posudek  z téhož  oboru,  avšak  odvětví  klinické  psychologie. 
Posledně zmíněný znalec posuzoval z psychologického hlediska osobnosti a intelekt 
obžalovaných  se  zvláštním  zřetelem  k psychologickým  aspektům,  jež  by  mohly  mít 
význam  pro  objasnění  pohnutek  jejich  trestního  jednání.  Prováděl  rovněž  rozbor 
vztahů  obviněných  ke  společnosti  obecně,  k poškozeným,  ke  zbraním  či  k  řešení 
sporů násilím a mírou ovládání agresivity, zabýval se rekonstrukcí psychického stavu 
obviněných  v době  před  a  po  spáchání  skutku,  pro  který  jsou  stíháni,  zabýval  se 
posouzením  odolnosti  obviněných  k zátěžovým  situacím,  k vzájemnému  postavení 
mezi nimi z pohledu dominance či submisivity. V závěrečné fázi věnoval i pozornost 
problematice  úzce  související  s možností  resocializace  jmenovaných.  Vzhledem 
k tomu,  že  osobnostní  kvality  obžalovaných  při  posouzení  této  trestní  věci  zcela 
nesporně  hrály  důležitou  úlohu,  bylo  v tomto  rozhodnutí  poukázáno  na  závěry 
klinického  psychologa  PhDr.  Vavříka  velmi  podrobně.  Přesto  v rámci  stručné 
rekapitulace  je  možno  akcentovat  některé  podstatné  závěry  k jednotlivým 
obžalovaným.  

pokračování 
88 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
 
U osoby obžalovaného Ing. B. byla mj. klinickým psychologem konstatována 
dobrá odolnost vůči zátěži, vnitřní jistota včetně malé ochoty pochybovat o sobě, byla 
zdůrazněna  schopnost  odolávat  vnějším  tlakům  a  kritice,  schopnost  improvizovat  a 
plánovitě a organizovaně se chovat. Ing.  B.  inklinuje  k nadřazenosti a dominantním 
rolím,  ke  schopnosti  zaujímat  vůdčí  pozice  v neformálních  skupinách,  kdy  je  to  pro 
něj výhodné. Jeho intelekt mu umožňoval kvalitní racionální orientaci v realitě. Pokud 
by  se  vytýkaného  jednání  dopustil,  pak  toto  by  bylo  z psychologického  hlediska 
nejlépe  vysvětlitelné  jako  jednání  motivované  finančním  ziskem  na  úkor 
poškozených.  Jmenovaný  se  nevyznačuje  nápadným  sklonem  k afektové  agresi  či 
sklonem k chladnokrevnému násilí predátorského či instrumentálního typu. Disponuje 
zcela funkční sebekontrolou ve vztahu k vlastním agresivním popudům. Při srovnání 
s ostatními  spoluobžalovanými  se  tento  zobrazil  jako  jedinec  s vyšším  potenciálem 
dominance,  a  to  ve  srovnání  s obžalovaným  Z.  a  ve  vztahu  k obžalovanému  M.  se 
jedná  o  srovnatelnou  míru  dominance.  Klinický  psycholog  potvrdil,  že  kognitivní 
funkce,  tzn.  schopnost  správně  vnímat,  zapamatovat  si  a  posléze  reprodukovat 
prožitý  skutkový  děj  nebyly  ničím  narušené.  Pokud  se  vyjadřoval  k dominantním 
rolím,  pak  v souvislosti  s tímto  závěrem  vycházel  jen a pouze  z osobnostních  kvalit 
vyšetřovaných.  
 
 
K osobě  obžalovaného  Lumíra  M.  bylo  mj.  zjištěno,  že  tento  je  disponován 
poměrně  vysokou  odolností  vůči  zátěži  s absencí  sklonu  k úzkosti,  s absencí 
sebekritičnosti  a  dispozic  k pocitům  viny.  U  jmenovaného  převažují  sklony 
k sebevědomému, nadřazenému vystupování, připravenosti, k účelové sebestylizaci. 
V jeho  postojích  se  uplatňuje  pragmatismus,  značná  tvrdost,  ochota  k riziku, 
nedostatek  pokory  a  malé  ochoty  ke  kompromisům.  U  jmenovaného  byla 
objektivizována  zvýšená  tendence  k sebeprosazení,  k suverénnosti  a  nadřazeným 
postojům,  taktéž  byl  zjištěn  zvýšený  potenciál  agresivity,  ojediněle  též  k agresi 
afektového  typu  při  neporušené  sebekontrole.  Jeho  intelekt    mu  taktéž  umožňuje 
kvalitní  racionální  orientaci  v realitě.  Jak  u  Ing.  B.,  tak  i  u  M.  je  protiprávní  jednání 
psychologicky  nejlépe  vysvětlitelné  jako  jednání  motivované  finančním  ziskem  na 
úkor poškozených. M. disponuje s tendencí k tvrdým, neohleduplným konfrontačním 
řešením konfliktních situací. Vyznačuje se vysokou odolností vůči zátěži, nebyly u něj 
zjištěné sklony k úzkostem, ke snadné zastrašitelnosti či ochotě hrát submisivní role. 
Je  disponován  k aktivně  kooperující  roli,  ve  skupině  obžalovaných  je  osobnostně 
vybavený  pro  sebevědomé,  rozhodné,  příp.  i  dominantní  vystupování.  K cíleným 
dotazům  soudu  na  klinického  psychologa  u  hlavního    líčení,  vycházeje  z uplatněné 
obhajoby  obžalovaného  M.,  PhDr.  Vavřík  potvrdil,  že  objektivně  u  obžalovaného 
nebyly zjištěné žádné známky úzkosti, posttraumatických fenomenů apod. Použitou 
metodikou  nebylo  potvrzeno  nic,  co  by  svědčilo  o  obavě  M.  o  život  svůj  či  život  a 
zdraví  blízkých.  V případě  závažných  traumatizujících  zážitků  by  tyto  skutečnosti 
znaleckým  vyšetřením  s velkou  pravděpodobností  byly  odhalitelné.  Posledně 
zmíněné  závěry  jsou  v plném  souladu  s výsledky  provedeného  dokazování,  dle 
kterého i nalézací soud zaujímá stanovisko, že obžalovaný M. se rozhodně nechoval 
tak,  aby  bylo  možno  dospět  k závěru,  že  jeho  chování  je  vynucené  pod  pohrůžkou 
možného použití střelné zbraně vůči němu či jeho blízkým. Objektivizované chování 
z komplexního pohledu tuto možnost nepotvrzuje.  
 

pokračování 
89 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
osobě  obžalovaného  Z.  bylo  mj.  zjištěno,  že  se  jedná  o  strukturálně 
nevyváženou  osobnost  extrovertního  typu,  v problémových  situacích  se  vyznačuje 
sklonem  k improvizacím,  tendenci  k rychlým  řešením  či  vyhýbavým  a  únikovým 
reakcím.  Z.  je  komunikačně  obratný,  snadno  navazuje  povrchní  vztahy  s lidmi,  je 
schopen  naplňovat  obraz  vstřícnosti,  sdílnosti,  pozitivního  nastavení.  Nebyly  u  něj 
zjištěné  známky  zvýšené  agresivity  či  sklony  k fyzickému  násilí.  Jeho  intelekt  mu 
umožňuje  přiměřenou  racionální  orientaci  v realitě.  Z psychologického  hlediska  by 
jednání, jež se mu klade za vinu, bylo nejlépe vysvětlitelné taktéž jak u předchozích 
obžalovaných snahou získání finančního zisku na úkor poškozených s kalkulací jejich 
usmrcení  jako  způsob  jak  eliminovat  jejich  tendenci  bránit  svůj  majetek  a  riziko 
vlastní  identifikace  v roli  pachatele  skutku.  Nebyly  u  něj  zjištěné  znaky  zvýšené 
agresivity.  Ve  srovnání  se  spoluobžalovanými  Ing.  B.  a  M.  se  tento  zobrazil  jako 
jedinec s nejnižší odolností vůči zátěži. Rovněž jeho potenciál k dominantním rolím je 
ve  srovnání  se  spoluobžalovanými  nižší.  Za  podstatné  nalézací  soud  rovněž 
považuje  zjištění  znalce,  dle  kterého  ani  u  Z.  nebyly  zjištěné  žádné  skutečnosti 
svědčící o obavě o život svůj či svých blízkých. Pokud se zmínil o menší schopnosti 
ve srovnání se spoluobžalovanými zastávat dominantní role, pak znalec akcentoval, 
že Z. disponuje se schopnostmi být situačně aktivní, tzn. přicházet s nápady, event. i 
nějakými aktivitami.  Ani u něj kognitivní funkce nebyly nijak narušené.  
 
 
Po vyhodnocení provedeného dokazování v rámci hlavního líčení dospěl 
soud  I.  stupně  k závěru,  že  byl  objektivizován  skutkový  děj,  o  kterém  nejsou 
důvodné pochybnosti, a vzal za prokázáno
, že obžalovaní Ing. Jiří B., Lumír M. a 
Michal  Z.  na  základě  společné  předchozí  úvahy  vycházející  z  informace 
obžalovaného Michala Z., podle níž měli poškození manželé Zbigniew M., nar. xxx, a 
Jarmila  M.,  nar.  xxx,  disponovat  značnými  finančními  prostředky  dosahujícími  do 
výše až několika milionů Kč, a na to navazující dohody, kterou všichni tři obžalovaní 
uzavřeli  během  schůzky  uskutečněné  dne  17.2.2013  v  Bohumíně,  při  níž  se  mimo 
vzájemného rozdělení úloh týkajících se přípravy a provedení níže popsaného skutku 
shodli  také  na  tom,  že  bude  nezbytné  z  důvodu  zabránění  jejich  vyzrazení  coby 
pachatelů  po  provedení  přepadení  a  zmocnění  se  finančních  prostředků  oba 
poškozené  usmrtit  zastřelením,  po  realizaci  přípravných  aktivit,  které  proběhly  v 
období  od  22.2.2013  do  28.2.2013  a  které,  mimo  obstarání  kovových  pout 
obžalovaným Ing. Jiřím B., jakož i  paralyzéru, mobilních telefonů, včetně SIM karet a 
lepicích pásek obžalovaným Michalem Z., tedy věcí sloužících pro překonání odporu 
poškozených,  znehybnění  jejich  končetin  a  vzájemnou  komunikaci  obžalovaných 
během  páchání  skutku,  spočívaly  také  v  tom,  že  obžalovaný  Michal  Z.  na  základě 
konzultací  s  obžalovaným  Ing.  Jiřím  B.  nejprve  vytipoval  a  dne  23.2.2013  najal 
řadovou garáž č. 141,  nacházející se v Ostravě - Slezské Ostravě, v ulici Na Burni, v 
níž  obžalovaný  Lumír  M.  dne  25.2.2013  odstranil  část  betonové  podlahy  a  vykopal 
jámu  o  délce  260  cm,  šířce  95  cm  a  hloubce  145  cm,  určenou  pro  uložení  těl, 
následně  obžalovaní  Michal  Z.  a  Lumír  M.  zakoupili  a  v  najaté  garáži  uskladnili  6 
kusů papírových pytlů obsahujících po 40 kilogramech suché betonové směsi určené 
k  úpravě  podlahy  po  zasypání  uvedené  jámy  a  dále  6  kusů  dóz  obsahujících  po  1 
kilogramu  hydroxidu  sodného,  určeného  ke  znesnadnění  identifikace  těl  v  jámě 
uložených  s  tím,  že  obžalovaný  Ing.  Jiří  B.,  aniž  by  kdokoliv  z  obžalovaných  byl 
držitelem zbrojního průkazu, neznámým způsobem opatřil pistoli tovární značky FN, 
ráže 7,65 mm, včetně zásobníku a 10 nábojů tovární značky Sellier & Bellot, určenou 
k zastřelení poškozených, načež dne 28.2.2013, v době kolem 17:40 hodin, v xxx, na 

pokračování 
90 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
ulici xxx, ve shodě s původní dohodou, obžalovaný Michal Z. pod záminkou obchodní 
schůzky  vylákal  poškozeného  Zbigniewa  M.  do  garáže  samostatně  stojící  na 
posledně uvedené adrese, užívané tehdy obžalovaným Michalem Z., přičemž jakmile 
poškozený  na  místo  dorazil  svým  osobním  motorovým  vozidlem  tovární  značky 
Renault  Laguna  Combi,  RZ:  xxx,  byl  v  prostoru  garáže  fyzicky  napaden 
obžalovanými  Ing.  Jiřím  B.  a Lumírem  M.,  kteří  jej  za  pomoci  paralyzéru  povalili  na 
zem,  pouty  a  lepicí  páskou  mu  spoutali  horní  i  dolní  končetiny  a  rovněž  tak  mu 
přelepili ústa kobercovou páskou a po odcizení mobilního telefonu značky iPhone v 
hodnotě  13.610,-  Kč  i  startovací  karty  v  hodnotě  4.104,-  Kč  jej  naložili    do  
zavazadlového  prostoru  vozidla  Renault Laguna Combi a s tímto vozidlem, řízeným  
obžalovaným  Lumírem  M.,  za  doprovodu  osobního  motorového  vozidla  tovární 
značky Škoda Superb, RZ: xxx, jehož osádku tvořil jako řidič obžalovaný Ing. Jiří B. a 
jako  spolujezdec  obžalovaný  Michal  Z.,  převezli  poškozeného  Zbigniewa  M.  do 
garáže  v  Ostravě  -  Slezské  Ostravě,  na  ulici  Na  Burni,  kde  výše  uvedenou  pistolí 
značky  FN  z  bezprostřední  blízkosti  vystřelili  proti  pravé  spánkové  krajině  hlavy 
poškozeného, čímž mu způsobili průstřel dutiny lební se vznikem dilacerace mozku a 
zlomenin  lebky  s  krvácením  do  mozkových  komor  a  pod  tvrdou  mozkovou  plenu, 
včetně  zhmoždění  Varolova  mostu,  tedy  poranění,  v  jejichž  důsledku  poškozený 
Zbigniew M. na místě samém zemřel, ihned poté se navrátili do Bohumína, a zatímco 
obžalovaný  Michal  Z.  vyčkával  v  restauraci  xxx,  obžalovaní  Ing.  Jiří  B.  a  Lumír  M. 
pokračovali  ve  vozidle    poškozeného    do    místa    jeho  trvalého    bydliště, 
nacházejícího    se    v  xxx,  na    ulici    xxx,    kde    přesně    nezjištěným    způsobem,  po 
otevření vstupních dveří, ve  snaze  nalézt  zde předpokládané  finanční  prostředky, 
vnikli do rodinného  domu  poškozených, a protože se v něm v tuto dobu nacházela 
poškozená  Jarmila  M.,  jmenovanou  rovněž  fyzicky  napadli,  za  pomoci  lepicí  pásky 
spoutali její horní a dolní končetiny a rovněž tak ústa přelepili lepicí páskou, následně 
prohledali rodinný dům a odcizili z něj finanční  hotovost  ve výši přesahující nejméně 
230.000,-  Kč,  deník  poškozeného  se  záznamy  o  finančních  půjčkách  poskytnutých 
druhým  osobám,  dále  stolní  počítač  v  hodnotě  7.200,-  Kč  a  HDD  recorder  ke 
kamerovému  systému  v  hodnotě  9.600,-  Kč,  načež  poškozenou  naložili  do 
zavazadlového    prostoru    vozidla    Renault  Laguna,  a  s  tímto  vozidlem,  řízeným  
obžalovaným  Lumírem  M.,  za  doprovodu  osobního  motorového  vozidla  tovární 
značky  Škoda  Superb,  jehož  osádku  tvořil  jako  řidič  obžalovaný  Ing.  Jiří  B.  a  jako 
spolujezdec obžalovaný Michal Z., jmenovanou rovněž převezli do garáže v Ostravě 
- Slezské Ostravě, na ulici Na Burni, kde výše uvedenou pistolí značky FN vystřelili z 
bezprostřední blízkosti proti levé spánkové krajině hlavy poškozené, čímž jí způsobili 
průstřel  dutiny  lební  se  vznikem  zlomenin  lebky  a  rozhmoždění  mozku,  tedy 
poranění, v jejichž důsledku poškozená Jarmila  M. na místě samém zemřela s tím, 
že  po  zastřelení  poškozených  jejich  těla  uložili  do  připraveného  výkopu,  tento 
obžalovaní  Lumír  M.  a  Michal  Z.  zasypali  zeminou,  bezprostředně  poté  prostor  
garáže  uzamkli, obžalovaní Ing. Jiří B. a Lumír M. vozidlo  poškozených  zaparkovali 
u jejich  rodinného domu a v garáži obžalovaného Michala  Z.  v Bohumíně  -  Starém 
Bohumíně  si  pak  rozdělili  odcizené  finanční  prostředky,  které  použili  pro  vlastní 
potřebu.  
 
 
Takto objektivizovaný průběh skutkového děje může být následně předmětem 
právního hodnocení.  
 

pokračování 
91 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Protiprávní jednání obžalovaných Ing.  Jiřího  B.,  Lumíra  M.  a Michala  Z.  bylo 
kvalifikováno jednak jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 
3 písm. a) písm. j) tr. zákoníku, jednak jako zločin omezování osobní svobody 
podle  §  171  odst.  1,  odst.  2,  odst.  3  písm.  a)  tr.  zákoníku,  jednak  jako  přečin 
nedovoleného  ozbrojování  podle  §  279  odst.  1  tr.  zákoníku,  vše  ve  formě 
spolupachatelství  podle  §  23  tr.  zákoníku,  
neboť  bylo  prokázáno,  že  jmenovaní 
jednak  jiného  úmyslně  usmrtili  po  předchozím  uvážení,  a  spáchali  uvedený  čin  na 
dvou  osobách,  v úmyslu  získat    pro  sebe  a  jiného  majetkový  prospěch  a  ve  snaze 
zakrýt  jiný  trestný  čin,  jednak  jinému  bez  oprávnění  bránili  užívat  osobní  svobody, 
spáchali uvedený čin v úmyslu usnadnit jiný trestný čin a jako členové organizované 
skupiny  a  jednak  bez  povolení  sobě  opatřili  a  přechovávali  střelnou  zbraň.  Dále 
obžalovaní  Ing.  Jiří  B.  a  Lumír  M.  spáchali  přečin  porušování  domovní  svobody 
podle  §  178  odst.  1,  odst.  2  tr.  zákoníku  rovněž  ve  formě  spolupachatelství 
podle § 23 tr. zákoníku, 
neboť jednak neoprávněně vnikli do obydlí jiného a užili při 
činu násilí.  
 
 
Soud  I.  stupně  akceptoval  stanovisko  obžaloby,  dle  kterého  obžalovaný  Ing. 
B., M. a Z. se vytýkaného jednání dopustili ve formě  spolupachatelství podle § 23 
tr.  zákoníku
.  Vzhledem  k závažnosti  tohoto  stanoviska  došlo  již  na  straně  10. 
odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  k poněkud  podrobnějšímu  rozboru  institutu 
spolupachatelství,  tzn.  kdy  a  za  jakých  podmínek  mohou  být  naplněné  znaky 
uvedené v § 23 tr. zákoníku, na což soud odkazuje. Spolupachatelství obžalovaných 
vycházelo  z jejich  dohody,  v rámci  které  byla  „loupežná  vražda  poškozených  M.“ 
připravena  do  nejmenších  detailů  od  samého  počátku  až  po  fatální  neodčinitelný  
následek.  V rámci  písemného  odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  zejména  při  rozboru  a 
hodnocení výpovědí obžalovaných bylo opakovaně soudem I. stupně konstatováno, 
že  s ohledem  na  přípravu  a  samotný  průběh  protiprávního  jednání  bylo  nutno  toto 
realizovat  jen  a  pouze  na  základě  předchozí  dohody.  Posléze  samotná  realizace 
proběhla  dle  předem  připraveného  scénáře.  Je  možno  odkázat  i  v tomto  stádiu 
odůvodnění  rozhodnutí  na  výpověď  obžalovaného  Ing.  B.,  dle  kterého  loupežná 
vražda  poškozených  byla  dohodnuta  a  předem  připravena  za  přítomnosti  všech 
obžalovaných. O „dohodě“ vypovídal i obžalovaný Z. s tím, že tato dohoda směřovala 
dle jeho tvrzení  toliko k loupeži nikoliv k loupežné vraždě. Soud I. stupně opakovaně 
konstatoval, že celá „akce“ vůči poškozeným musela být do detailu připravena, neboť 
tato  proběhla  bez  jakýchkoliv  překážek,  zádrhelů  apod.  Dohoda,  resp.  naplánování 
loupežné  vraždy  poškozených  tak,  jak  bylo  prokázáno  a  jak  je  popsáno  ve 
skutkovém ději, vykazuje všechny znaky spolupachatelství.  
 
 
Vzhledem  k tomu,  že  oba  poškození  byli  usmrceni,  je  nutno  konstatovat,  že 
pojem  smrti  je  vykládán  na  základě  poznatků  lékařské  vědy  jako  biologická  smrt 
mozku  
(cerebrální  smrt),  tj.  takový  stav  organismu,  u  kterého  je  obnovení  všech 
životních funkcí již vyloučeno. V tomto konkrétním případě je možno učinit závěr, že 
k usmrcení  poškozených  došlo  28.2.2013  ve  večerních  hodinách  v důsledku 
střelného poranění, což je možno chápat jako smrt násilnou.  
 
 
Dle  názoru  soudu  popsané  jednání  každého  z obžalovaných  je  nesporně  
článkem řetězu, kdy každý z těchto článku, tj. jednotlivě vykonané činnosti, působily 
postupně ve vzájemné návaznosti a směřovaly k přímému následku.  

pokračování 
92 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Nalézací  soud  opětovně  akcentuje,  že  provedeným  dokazováním  byla 
prokázána  dohoda  všech  tří  obžalovaných  na  loupežné  vraždě  poškozených 
manželů  M.,  jež  byla  realizována  způsobem  popsaným  ve  skutkovém  ději  tohoto 
rozhodnutí.  Protiprávní  jednání  všech  tří  obžalovaných  je  tudíž,  jak  již  rovněž 
opakovaně uvedeno, posuzováno ve smyslu ustanovení § 23 tr. zákoníku, tedy jako 
spolupachatelství.  Vzhledem  k tomuto  stanovisku  je  nerozhodné,  že  nebylo  možno 
bez  jakýchkoliv  důvodných  pochybností  určit  osobu,  která  v rozhodující  okamžik 
stiskla  spoušť  vraždící  pistole  vůči  tělesné  integritě  poškozených.  Všechny  trestné 
činy,  kterými  byli  obžalovaní  uznáni  vinnými,  jsou  úmyslnými,  kdy  zmíněnou 
subjektivní  stránku  nalézací  soud  dovodil  zejména  s ohledem  na  způsob 
provedení, zvolené nástroje či předmět útoku, jež byly pachateli použité. Zavinění je 
tudíž  spatřováno  ve  formě  úmyslu  přímého  dle  §  15  odst.  1  písm.  a)  tr.  zákoníku, 
neboť  obžalovaní  způsobem  uvedeným  v trestním  zákoně  chtěli  porušit  či  ohrozit 
zájem  chráněný  tímto  zákonem.  Ve  vztahu  k zvlášť  závažnému  zločinu  vraždy 
podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku
 je dále možno uvést, že 
předmětem  ochrany  je  lidský  život,  kdy  předmětem  útoku  je  pouze  živý  člověk. 
Obžaloba  zastávala  stanovisko,  že  obžalovaní  Ing.  B.,  M.  a  Z.  poškozené  úmyslně 
usmrtili  s rozmyslem  a  po  předchozím  uvážení,  zatímco  nalézací  soud  dospěl 
k závěru, že tito poškozené úmyslně usmrtili toliko  po předchozím uvážení, tzn. že 
byl naplněn tento znak zvlášť závažného zločinu. K tomuto stanovisku je nutno uvést, 
že  jedná-li  pachatel  s  „rozmyslem“,  pak  tento  zvážil  zásadní  okolnosti  svého  
předpokládaného  (zamýšleného)  jednání  jak  z hledisek  svědčících  pro  úmyslné 
usmrcení jiného, tak i proti němu, zvolil vhodné prostředky k jeho provedení a zvážil i 
rozhodné důsledky svého činu, avšak na rozdíl od „předchozího uvážení“ zde chybí 
vyšší forma rozvahy, zejména ve formě plánování a konkrétnějšího promyšlení činu 
včetně možných způsobů jeho provedení. Rozmysl tak představuje méně intenzivní 
stupeň  racionální  kontroly  pachatele  nad  svým  jednáním,  směřujícím  k úmyslnému 
usmrcení jiného než předchozí uvážení. U „předchozího uvážení“ jde o situaci (tak, 
jak  v tomto  konkrétním  případě  dle  názoru  nalézacího  soud),  kdy  pachatel(é)  si 
předem, tj. před spácháním činu, zváží rozhodující okolnosti provedení činu, včetně 
zvolení  místa  a  doby  spáchání,  použití  zbraně  či  jiného  prostředku  vhodného  pro 
usmrcení  jiného  s cílem,  aby  došlo  k jeho  úspěšnému  provedení  a  co  největšímu 
možnému  vyloučení  úspěšné  obrany  oběti  apod.,  resp.  čin  si  z hlediska  provedení 
tzv.  naplánuje.  Aniž  by  soud  dále  teoreticky  rozváděl  tento  znak,  konstatuje,  že 
v tomto  konkrétním  případě  jednání  obžalovaných  plně  tomuto  znaku  odpovídalo. 
Provedeným  dokazováním  bylo  rovněž  prokázáno,  že  obžalovaní  úmyslně  usmrtili 
poškozené  Zbigniewa  a  Jarmilu  M.,  tzn.  dvě  osoby.  Spáchání  vraždy  na  dvou 
osobách je nutno rozumět tak, že čin byl spáchán jedním skutkem nejméně na dvou 
osobách.  Nalézací  soud  opětovně  akcentuje,  že  obžalovaní  dle  předchozí  dohody 
měli  v úmyslu  od  samého počátku oba poškozené  usmrtit.  V případě,  že  by  čin  byl 
spáchán  více  skutky,  pak  by  se  jednalo  o  naplnění  znaků  „opětovnosti“.  Z hlediska 
zavinění  ve  vztahu k vraždě na dvou či  více osobách se vyžaduje, aby pachatel o 
této skutečnosti věděl a byl s tím alespoň ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. 
zákoníku  srozuměn.  Jak  již  bylo  uvedeno,  s ohledem  na  předchozí  prokázanou 
dohodu je nutno dovozovat zavinění ve formě úmyslu  přímého i ve vztahu k tomuto 
znaku.  Provedeným  dokazováním  bylo  rovněž  prokázáno,  že  úmyslné  usmrcení 
manželů  M.  bylo  realizováno  „v  úmyslu  získat  pro  sebe  a  jiného  majetkový 
prospěch“.
  Ve  vztahu  k tomuto  znaku  či  okolnosti  podmiňující  použití  vyšší  trestní 
sazby  nutno  uvést,  že  vytýkané  jednání  nemusí  v konečné  fázi  vést  k získání 

pokračování 
93 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
majetkového  prospěchu,  minimální  výše  majetkového  prospěchu  není  stanovena. 
V úmyslu získat majetkový prospěch je vražda především páchána v případech, kdy 
jednání  pachatele  bude  směřovat  k zmocnění  se  věcí,  peněz  či  jiného  majetku 
poškozených.  Naprosto  shodně  tak  tomu  bylo  i  v tomto  konkrétním  případě. 
Poškození  byli  usmrceni  jednak  proto,  že  na  jejich  úkor  pachatele  chtěli  získat  pro 
sebe  a  jiného  (tři  obžalovaní)  majetkový  prospěch  a  jednak  „ve  snaze  zakrýt  jiný 
trestný  čin“.
  Tento  znak,  resp.  okolnost  podmiňující  použití  vyšší  trestní  sazby,  je 
splněn tehdy, jestliže se pachatel jiného trestného činu rozhodne poškozenou osobu 
usmrtit v úmyslu odstranit ji jako svědka svého trestného činu. V této souvislosti soud 
konstatuje, že dříve,  než došlo  k usmrcení obou poškozených,  byli tito znehybněni, 
spoutáni,  poškozený  M.  oloupen  o  klíče  od  rodinného  domu,  startovací  kartu 
k vozidlu  Renault  Laguna  a  po  převezení  do  ostravské  garáže  byl  zastřelen.  Po 
vniknutí  do  rodinného  domu  poškozených  byla  zpacifikována  a  znehybněna 
poškozená  M.,  kdy  o  jejím  osudu  již  bylo  dříve  rozhodnuto,  s tím,  že  hlavním 
smyslem  tohoto  jednání  bylo  nalezení  finanční  hotovosti  v rodinném  domě 
poškozených M. Po realizaci této „domovní prohlídky“ obžalovanými Ing. B. a M. byla 
i  poškozená  převezena  do  ostravské  garáže,  kde  byla  dle  předem  dohodnutého 
plánu  taktéž  zastřelena.  Soud  I.  stupně  tudíž  zastává  stanovisko,  že  je  naplněn  i 
tento znak,  tzn.  úmyslné usmrcení manželů M.  mj. ve snaze zakrýt  jiný trestný čin. 
Při  těchto  úvahách  nalézací  soud  vycházel  i  z rozhodnutí  Nejvyššího  soudu  R 
37/2008.  Okolnost  umožňující  použití  vyšší  trestní  sazby,  resp.  znak  „ve  snaze 
usnadnit  jiný  trestný  čin“,  se  nalézacímu  soudu  jevilo  v tomto  konkrétním  případě 
jako méně přiléhavé. Ke zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 
odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku
 je možno uvést, že objektem tohoto trestného 
činu je osobní svoboda ve smyslu volného pohybu člověka. Bránění v užívání osobní 
svobody  je  zásahem  do  osobní  svobody,  jímž  se  znemožňuje  či  omezuje  volný 
pohyb člověka a současně se mu zabraňuje o svém pohybu svobodně rozhodovat. 
Aby  se  mohlo  jednat  o  tento  zločin,  pak  se  musí  jednat  o  bránění  užívání  osobní 
svobody  bez  oprávnění.  Provedeným  dokazováním  bylo  prokázáno,  že  poškození 
byli násilně spoutáni a proti jejich vůli přemístění do ostravské garáže, což znamená, 
že  byla  zásadním  způsobem  narušena  jejich  osobní  svoboda  ve  smyslu  volného 
pohybu. Znehybnění, resp. svázání dolních a horních končetin včetně přelepení úst 
páskou  spáchali  obžalovaní  „v  úmyslu  usnadnit  jiný  trestný  čin“,  tzn.  z tohoto 
pohledu  a  v tomto  konkrétním  případě  po  neoprávněném  vniknutí  do  rodinného 
domu  poškozených  za  použití  násilí  tento  prohledat  v úmyslu  získat  finanční 
hotovost.  Provedeným  dokazováním  bylo  rovněž  prokázáno,  že  chování 
obžalovaných  bylo  natolik  plánované  a  organizované  tak,  jak  bylo  několikrát 
podrobně  rozvedeno,  že  je  možno  bez  jakýchkoliv  důvodných  pochybností  učinit 
závěr  o  tom,  že  i  tato  okolnost  podmiňující  použití  vyšší  trestní  sazby,  resp.  znak  
„organizované  skupiny“  tohoto  zločinu  je  naplněn.  Ve  vztahu  k přečinu 
nedovoleného  ozbrojování  podle  §  279  odst.  1  tr.  zákoníku
  je  možno  uvést,  že 
provedeným dokazováním bylo  prokázáno,  že poškození manželé  M.  byli usmrceni 
za pomocí střelné zbraně ráže 7,65 mm, kdy dle sdělení obžalovaného Ing. B. byl to 
právě on, který bez jakéhokoliv oprávnění zajistil  pistoli tovární značky FN ráže 7,65 
mm  včetně  zásobníku  a  deseti  nábojů  tovární  značky  Sellier  &  Bellot  a  právě  tato 
střelná zbraň na základě předchozí dohody všech tří obžalovaných byla použita vůči 
tělesné integritě poškozených. Zbrojní průkaz nevlastnil nejen Ing. B., nýbrž ani Z. a 
M. Objektem tohoto přečinu je zájem společnosti na bezpečnosti lidí proti možnému 
ohrožení  života  a  zdraví,  jež  vyplývá  z nekontrolovaného  držení,  nošení  či  výroby 
střelných  zbraní,  jejich  hlavních  částí  nebo  dílů,  střeliva  a  výbušnin.  Opatřením 

pokračování 
94 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
střelné  zbraně  se  rozumí  jakýkoliv  způsob  získání  této  zbraně  ať  již  pro  sebe  či 
jiného. Přechovávání je jakýkoliv způsob držení či nošení zbraně nebo jejich hlavní 
částí atd.  V tomto konkrétním případě to byl, jak již zmíněno, Ing. B., který tuto zbraň 
neoprávněně  opatřil  a  v době  skutku  jej  předal  k dispozici  spoluobžalovaným, 
opětovně  vše  po  předchozí  dohodě  v úmyslu  použít  tuto  zbraň  k usmrcení 
poškozených.  Opětovně  je  nutno  akcentovat,  že  i  tato  zbraň  byla  zajištěna 
v souvislosti  s přípravou  předem  dohodnuté  naplánované  trestné  činnosti  vůči 
poškozeným.  I  na  tento  přečin  je  nutno  vztáhnout  ustanovení  o  spolupachatelství 
podle § 23 tr. zákoníku. Soud I. stupně akceptoval stanovisko obžaloby, dle kterého 
provedeným  dokazováním  nebylo  dostatečně  bez  jakýchkoliv  důvodných 
pochybností  prokázáno,  zda  již  při  plánování  protiprávního  jednání  byl  dohodnut  i 
způsob,  jakým  bude  vniknuto  do  domu  poškozených.  O  těchto  konkrétních 
skutečnostech se obžalovaní nezmiňovali. Samotné vniknutí do obydlí poškozených  
realizovali  obžalovaní  Ing.  B.  a  Lumír  M.  bez  přítomnosti  či  detailní  předchozí 
dohody, event. spoluúčasti obžalovaného Z. Poškozená M. se k nezvané návštěvě a 
způsobu  vstupu  do  jejich  rodinného  domu  již  vyjádřit  nemohla,  z toho  důvodu  byl 
zvolen  nejméně  sporný  popis  neoprávněného  vniknutí  do  rodinného  domu 
poškozených.  Nebylo  vyloučeno,  že  skutečně  z důvodu  omylu  v domnění,  že  se 
domů  vrací  manžel,  tedy  poškozený  Zbigniew  M.,  jeho  manželka  poškozená  M. 
otevřela  dveře,  čehož  využili  obžalovaní  k neoprávněnému  vstupu  do  jejich  obydlí, 
kdy  ihned  poté  byla  tato  znehybněna  svázáním  horních  i  dolních  končetin,  což 
obžalovaným,  tedy  pachatelům  M.  a  Ing.  B.  umožnilo  posléze  prohledávat  rodinný 
dům a následně poškozenou převézt dle původního plánu do ostravské garáže. Dle 
názoru  nalézacího  soudu  i  ve  vztahu  k tomuto  přečinu  byly  splněny  všechny 
zákonem požadované znaky tak, jak to vyplývá z užité právní věty a příslušné právní 
kvalifikace.  Ve vztahu ke všem trestným činům,  jak již bylo  opakovaně uvedeno,  je 
nutno  aplikovat  ustanovení  o  spolupachatelství  podle  §  23  tr.  zákoníku  a  taktéž 
ustanovení o úmyslném zavinění dle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.  
 
 
K osobě  obžalovaného  Ing.  Jiřího  B.  bylo  zjištěno,  že  tento  se  narodil  xxx 
v xxx. Po ukončení střední školy absolvoval úspěšně VŠB v Ostravě, před vzetím do 
vazby byl zaměstnancem slovenské společnosti STROJCHEM, a.s., se sídlem Svit, 
Štúrova  101,  Slovenská  republika.  Je  otcem  dvou  zletilých  dětí.  Zdravotní  stav 
považuje  za dobrý,  alkoholické nápoje  požívá příležitostně,  nekouří,  návykové látky 
neužívá.  Majetkové  a  finanční  poměry  jsou  objektivizovány  ve  svazku  12,  na  což 
soud odkazuje. V místě trvalého bydliště, tzn. xxx, má v průběhu let 2012 – 2013 čtyři 
záznamy  o  přestupcích,  kdy  tři  z nich  byly  vyřešené  blokovou  pokutou,  zatímco 
v jednom  případě  došlo  k odložení  věci.  Během  výkonu  vazby  byl  hodnocen 
pozitivně, kázeňsky trestán nebyl. Z opisu RT (č.l. 2754) bylo zjištěno, že jmenovaný 
má doposud tři záznamy, přičemž opisy rozsudku či rozhodnutí se nachází ve svazku 
č.  13,  počínaje  č.l.  2292.    Z opisu  rozsudku  OS  Karviná,  sp.zn.  9T  11/2000,  bylo 
zjištěno,  že  dne  29.6.2000  zmíněný  soud  uznal  Ing.  B.  spolu  s dalším  pachatelem 
vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. 
zák., za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl 
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Toto rozhodnutí nabylo právní 
moci  8.11.2000,  neboť  Krajský  soud  v Ostravě,  sp.zn.  5To  652/2000,  odvolání 
jmenovaného  zamítl.  29.11.2001  byl  vydán  trestní  příkaz  samosoudkyní  Okresního 
soudu  v Karviné,  sp.zn.  3T  176/2001,  na  základě  kterého  byl  obžalovaný  uznán 
vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák., za což 

pokračování 
95 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
mu byl uložen peněžitý trest ve výši 4.000,- Kč včetně trestu náhradního, a to trestu 
odnětí  svobody  v trvání  4  týdnů.  Toto  rozhodnutí  nabylo  právní  moci  18.12.2001. 
Peněžitý trest byl zaplacen 9.12.2002, přičemž posléze po splnění dalších podmínek 
došlo  k zahlazení  tohoto  odsouzení.  Naposledy  byl  Ing.  B.,  plus  dalších  sedm 
spolupachatelů  včetně  Michala  Z.,  uznán  vinným  Okresním  soudem  v Ostravě  dne 
19.10.2007,  sp.zn.  71T  187/2004,  trestným  činem  nedovolené  výroby  a  držení 
omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., 
za což mu soud I. stupně uložil nepodmíněný trest  odnětí svobody v trvání 2 let se 
zařazením do věznice  s dozorem a taktéž i propadnutí věci. Odvolací Krajský soud 
v Ostravě  dne  7.8.2008,  sp.zn.  39To  22/2008,  zrušil  ve  vztahu  k Ing.  B.  výrok  o  
uloženém  trestu  odnětí  svobody  a  tomuto  uložil  trest  odnětí  svobody  v trvání  2  let, 
jehož  výkon  byl  podmíněně  odložen  na  zkušební  dobu  v trvání  5  let,  tzn.  do 
7.8.2013. Na popsané odsouzení se však vztahovala amnestie prezidenta republiky 
z 1.1.2013 (článek IV/1b, 3) s tím, že se na něj hledí, jako by nebyl odsouzen.  
 
 
K osobě  obžalovaného  Michala  Z.  bylo  zjištěno,  že  tento  se  narodil  xxx 
v xxx.  Po  ukončení  základní  školní  docházky  absolvoval  střední  školu  s maturitou. 
Před  vzetím  do  vazby  byl  podnikatelem.  Je  otcem  zletilé  dcery.  Dle  jeho  názoru 
konzumuje alkoholické nápoje ve zvýšené míře,  ze závislosti se však neléčil. Co se 
týče problematiky alkoholu a jeho závislosti, zde soud I. stupně odkazuje na závěry 
znalce  psychiatra.  Před  deseti  lety  rovněž  dle  vyjádření  Z.  experimentoval 
s pervitinem,  ovšem  jednalo  se  toliko  o  záležitost  krátkodobou.  Jeho  finanční 
problémy  v poslední  době  začaly  narůstat  a  on  se  je  snažil  řešit,  byť  nevhodným 
způsobem.  I  ve  vztahu  k jmenovanému  bylo  provedeno  velmi  podrobné  finanční  a 
majetkové šetření, jež je obsahem svazku 12, na což soud odkazuje. Z místa bydliště 
jmenovaného  nebyly  zjištěné  negativní  poznatky.  Po  dobu  výkonu  vazby  se  choval 
slušně,  kázeňsky  trestán  nebyl.  Z opisu  RT,  jakož  i  z přiložených  rozhodnutí  bylo 
zjištěno, že Michal Z. má doposud dva záznamy. 7.5.1996 byl vydán samosoudcem 
Okresního  soudu  v Karviné,  sp.zn.  6T  41/96,  trestní  příkaz,  na  základě  kterého  byl 
tento uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 
písm.  b)  tr.  zák.,  za  což  mu  byl  uložen  peněžitý  trest  ve  výši  12.000,-  Kč  včetně 
náhradního  trestu  odnětí  svobody  v trvání  2  měsíců.  Taktéž  mu  byl  uložen  zákaz 
činnosti  na  dobu  2  let.  Peněžitý  trest  byl  zaplacen  23.9.1996.  Druhý  záznam  se 
vztahuje  k r.  2007,  kdy  Michal  Z.  byl  Okresním  soudem  v Ostravě,  sp.zn.  71T 
187/2004, mj. spolu s Ing. B. tak, jak již bylo uvedeno, uznán vinným trestným činem 
nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 
1, odst. 2 písm. a) tr. zák., za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody 
v trvání  2  let  se  zařazením  do  věznice  s dozorem.  Odvolací  soud  –  Krajský  soud 
v Ostravě, sp.zn. 39To 22/2008, 7.8.2008 rozsudek soudu I. stupně zrušil ve výroku 
o trestu a Z. byl uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, avšak podmíněně odložen 
na  zkušební  dobu  v trvání  5  let.  I  na  toto  rozhodnutí  (shodně  jak  na  rozhodnutí 
vztahující  se  k Ing.  B.)  bylo  nutno  akceptovat  rozhodnutí  o  amnestii  prezidenta 
republiky z 1.1.2013.  
 
 
K osobě  obžalovaného  Lumíra  M.  bylo  zjištěno,  že  tento  se  narodil  xxx 
v xxx. Po absolvování základní školní docházky se vyučil, před vzetím do vazby byl 
evidován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, přivydělával si toliko brigádně. 
Je otcem dvou nezletilých dětí. Rovněž i ve vztahu k jeho osobě finanční a majetkové 
poměry byly prověřovány policejním orgánem, přičemž tato zjištění tvoří taktéž obsah 

pokračování 
96 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
svazku č. 12, na což soud odkazuje. Alkoholické  nápoje užívá občas, v minulosti si 
aplikoval pervitin zhruba před 10 lety. V současné době žil ve společné domácnosti 
s družkou  Gabrielou  Z.,  bývalou  manželkou  Michala  Z.  Z úřadu  práce  bylo  zjištěno, 
že  tento  je  skutečně  od  30.11.2012  evidován  jako  uchazeč  o  zaměstnání.  V místě 
bydliště  nebyly  zjištěny  negativní  poznatky,  v posledních  pěti  letech  pro  přestupek 
projednáván  nebyl.  K chování  jmenovaného  rovněž  nebyly  zjištěny  negativní 
poznatky  po  dobu  výkonu  vazby.  Z opisu  RT,  jakož  i  přiložených  kopií  rozhodnutí 
bylo zjištěno, že Lumír M. má doposud pět záznamů, a to všechny pro majetkovou a 
násilnou trestnou činnost. Od r. 1990 do r. 1998 byl čtyřikrát odsouzen pro trestný čin 
krádeže a podílnictví, kdy poslední odsouzení je datováno do dubna 2004.  Z opisu 
rozsudku  Okresního  soudu  v  Karviné,  sp.zn.  4T  216/2003  (č.l.  2494  a  dál)  bylo 
zjištěno,  že  Lumír  M.  spolu  s dalšími  dvěma  pachateli  byl  uznán  vinným  trestnými 
činy krádeže včetně porušování domovní svobody a poškozování cizí věci, zejména 
však v bodě ad 5/, ad 7/ a ad 8/ trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a 
v bodě ad 7/ rovněž trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 
1,  odst.  2  tr.  zák.,  za  což  mu  byl  uložen  úhrnný  nepodmíněný  trest  odnětí  svobody 
v trvání  5  let  se  zařazením  pro  účely  výkonu  tohoto  trestu  do  věznice  s ostrahou. 
Rovněž  byl  vysloven  trest  propadnutí  věci,  a  to  plynové  pistole,  paralyzéru  a 
loveckého  nože.  Odvolání  Lumíra  M.  bylo    Krajským  soudem  v Ostravě  dne 
15.7.2004  jako  nedůvodné  zamítnuto.  Nalézací  soud  již  poukázal  na  průběh 
objektivizovaného skutkového děje, jež byl kvalifikován jako trestný čin loupeže, a to 
zejména  z pohledu  způsobu  provedení  (str.  77  –  78  odůvodnění  tohoto  rozsudku). 
Nalézací  soud  měl  k dispozici  i  podrobné  hodnocení  chování  obžalovaného  M.  po 
dobu  posledního  výkonu  trestu  odnětí  svobody  z Věznice  a  ústavu  pro  výkon 
zabezpečovací  detence  Opava  (č.l.  2439  –  2440).  Z posledního  výkonu  trestu  byl 
jmenovaný propuštěn po jeho výkonu dne 28.4.2008, kdy od 29.3.2003 do 16.7.2004 
vykonával  vazbu  ve  Věznici  v Karviné  a  v Ostravě.  Ze  zmíněného  hodnocení  bylo 
zjištěno,  že  tento  vůči  personálu  měl  suverénní  vystupování,  pracovníky  vězeňské 
služby respektoval, pořádek a stanovené zásady dodržoval. Výkon vazby byl až na 
výjimky v souladu s požadavky. Po dobu výkonu trestu odnětí svobody jeho chování 
odpovídalo zásadám společenského styku, pokyny personálu plnil, dbal o pořádek a 
ústrojovou kázeň. Po celou dobu výkonu trestu odnětí svobody tento neměl problémy 
s dodržováním vnitřního řádu. Byl opakovaně kázeňsky odměňován, jako negativum 
byly zjištěné občasné konflikty se spoluodsouzenými. Finanční a majetkové poměry 
byly rovněž prošetřovány policejním orgánem a tvoří součást svazku 12.  
 
 
Při  ukládání  trestu  je  soud  povinen  vyjít  z ustanovení  §  38  tr.  zákoníku. 
Z důvodu  přiměřenosti  trestní  sankce,  tj.  proporcionality  mezi  zájmem  na  ochraně 
společnosti před pachatelem trestného činu a zásahem do základních práv pachatele 
způsobeným  uloženou  sankcí,  je  nutno  přihlédnout  k povaze  a  závažnosti 
spáchaného  trestného  činu  a  poměrům  pachatelem,  neboť  jen  přiměřená  trestní 
sankce  může  plnit  svůj  účel  a  být  pachatelem  a  společností  pociťována  jako 
spravedlivá.  Povahu  a  závažnost  spáchaného  trestného  činu  blíže  určují  hlediska, 
která  jsou  demonstrativně  vypočtena  v ustanovení  §  39  odst.  2  tr.  zákoníku,  patří 
k nim především objektivní znaky blíže charakterizující spáchaný trestný čin (význam 
chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následky, 
okolnosti, za jakých byl čin spáchán), intenzita subjektivního vztahu pachatele k činu 
(míra  jeho zavinění,  jeho pohnutka,  záměr, cíl) a osoba pachatele.  Druhým limitem 
přiměřenosti  trestu  stanoveným  v  §  38  odst.  1  tr.  zákoníku  jsou  poměry  pachatele. 

pokračování 
97 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
Poměry  pachatele  jsou  okolnosti  charakterizující  osobu  pachatele  a  ovlivňující 
citelnost  uloženého  trestu.  Jde  o  osobní,  rodinné,  majetkové  a  jiné  poměry 
pachatele.  Rozhodující  je  jejich  existence  nikoli  v době  činu,  ale  v době  ukládání 
trestu.  Dle  §  38  odst.  2  tr.  zákoníku  trestní  sankci  je  nutno  ukládat  s přihlédnutím 
k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele a tam, kde 
postačí uložení trestní sankce pachatele méně postihující, nesmí být uložena trestní 
sankce  pro  pachatele  citelnější.  Při  stanovení  druhu  trestu  a  jeho  výměry  soud 
rovněž  musí  přihlédnout  k polehčujícím  a  přitěžujícím  okolnostem  (§  41,  42  tr. 
zákoníku),  k době,  která  uplynula  od  spáchání  trestného  činu,  příp.  změně  situace, 
jakož i k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu.  
 
 
Okolnosti polehčující uvedené v § 41 tr. zákoníku ve vztahu k obžalovaným 
Lumíru M. a Michalu Z. shledány nebyly. Ve vztahu k obžalovanému Ing. B. je možno 
akceptovat polehčující okolnost uvedenou v § 41 písm. l) tr. zákoníku (napomáhání 
při objasňování trestné činnosti své i spolupachatelů. Okolnosti přitěžující uvedené 
v § 42 tr. zákoníku byly shledány následující. Všichni obžalovaní, tj. Ing.  B., M. a Z. 
spáchali  více  trestných  činů,  což  je  přitěžující  okolnost  uvedená  v  §  42  písm.  n)  tr. 
zákoníku.  Provedeným  dokazováním  bylo  prokázáno,  že  obžalovaní  vystupovali  při 
páchání trestné činnosti jako organizovaná skupina, a tudíž i tuto skutečnost u všech 
jmenovaných  je  možno  hodnotit  jako  okolnost  přitěžující  dle  §  42  písm.  o)  tr. 
zákoníku (spáchání trestného činu jako člen organizované skupiny). V této souvislosti 
nalézací soud však akcentuje, že tuto okolnost přitěžující není možno takto hodnotit 
v souvislosti  se  zločinem  omezování  osobní  svobody    podle  §  171  odst.  1,  odst.  2, 
odst.  3  písm.  a)  tr.  zákoníku,  neboť  organizovaná  skupina  je  zákonným  znakem 
kvalifikované skutkové podstaty. Nalézací soud pečlivě hodnotil předchozí odsouzení 
všech  obžalovaných  jak  z opisu  RT,  tak  i  ze  samotných  přiložených  rozhodnutí  a 
dospěl k závěru, že obžalovaní Ing. B. a Michal Z. se v minulosti dopustili opakovaně 
střetu  se  zákonem,  avšak  u  obou  jmenovaných  není  možno  toto  předchozí 
odsouzení hodnotit jako okolnost přitěžující podle § 42 písm. p) tr. zákoníku, zejména 
proto,  že  na  poslední  odsouzení  u  obou  jmenovaných  se  vztahovala  amnestie 
prezidenta republiky z 1.1.2013 tak, jak bylo uvedeno. Naproti tomu u obžalovaného 
Lumíra  M.  je  nutno  předchozí  odsouzení  hodnotit  jako  okolnost  přitěžující  dle  §  42 
písm. p) tr. zákoníku, neboť tento byl v r. 2004 odsouzen mj. pro trestný čin loupeže 
a  z výkonu  trestu  byl  propuštěn  v r.  2008,  přičemž  již  v r.  2013  se  dopouští 
nejzávažnější násilné trestné činnosti.  
 
 
Provedeným  dokazováním  bylo  prokázáno,  že  obžalovaní  se  dopustili  více 
trestných  činů,  a  proto  při  ukládání  trestu  bylo  nutno  respektovat  ustanovení  §  43 
odst. 1 tr. zákoníku o úhrnném trestu. Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více 
trestných  činů,  uloží  mu  úhrnný  trest  podle  toho  ustanovení,  které  se  vztahuje  na 
trestný  čin  z nich  nejpřísněji  trestný,  v tomto  konkrétním  případě  se  jedná  o  zvlášť 
závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, za který je možno uložit trest 
odnětí svobody v rozmezí od 15 – 20 let nebo trest výjimečný. Výjimečný trest podle 
§  54  odst.  1,  odst.  2  tr.  zákoníku    v rozmezí  trestní  sazby  nad  20  do  30  let  trestu 
odnětí  svobody  je  možno  uložit  pachateli,  jestliže  závažnost  zvlášť  závažného 
zločinu,  u  nějž  zákon  možnost  uložení  takového  trestu  výslovně  stanoví,  je  velmi 
vysoká nebo alternativně možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. Nalézací 
soud  se  velmi  pečlivě  zabýval  otázkou,  zda  závažnost  zvlášť  závažného  zločinu 
v tomto  konkrétním  případě  je  velmi  vysoká  nebo  možnost  nápravy  pachatele  je 

pokračování 
98 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
obzvláště  ztížena.  Ve  vztahu  k první  podmínce  možné  aplikace  výjimečného  trestu 
podle § 54 odst. 2 tr. zákoníku  nutno akcentovat, že z pohledu významu chráněného 
zájmu byl tento narušen zcela  zásadním způsobem. Obžalovaní svým protiprávním 
jednáním předem připraveným do detailů, zorganizovaným a promyšleným v úmyslu 
získat majetkový prospěch, připravili o život poškozené manželé Zbigniewa a Jarmilu 
M.,  kdy  i  tímto  závažným  zásahem  narušili  rodinné  a  přátelské  vztahy  v okolí 
poškozených, neboť poškození měli dceru, vnuka, se kterými udržovali velmi aktivní 
a blízké kontakty.   Poškozený  M.  měl ve svém okolí řadu přátel, díky čemuž došlo 
k zásadnímu  narušení  těchto  vztahů.  Zmíněný  následek,  tedy  smrt  obou 
poškozených,  je  fatální,  nevratný,  neodčinitelný.  Způsobem  provedení  se  nalézací 
soud  zabýval  v odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  opakovaně,  na  což  je  nutno  v plném 
rozsahu  odkázat.  Toliko  v rámci  stručné  rekapitulace  je  možno  akcentovat,  že 
loupežná  vražda  poškozených  manželů  M.  byla  obžalovanými  předem  dohodnuta, 
připravována a následně i realizována včetně snahy o zamezení možného odhalení 
či  svedení  policejního  orgánu  na  falešnou  stopu.  Obžalovaný  M.  byl  vylákán  do 
bohumínské  Z.  garáže,  kde  byl  znehybněn,  naložen  do  svého  auta  a  převezen  do 
předem připravené ostravské garáže, kde již byla vykopána jáma, která jednoznačně 
měla  sloužit  pro  účely  pohřbení  a  tudíž  nenalezení  poškozených.  Za  tímto  účelem 
rovněž    byl  v garáži  připraven  hydroxid  sodný  bez  ohledu  na  to,  že  tento  ve 
skutečnosti použit nebyl, byla připravena betonová směs k uvedení podlahy v garáži 
do  původního  stavu.  Po  takovéto  likvidaci,  jež  je  možno  označit  jako  „popravu“ 
poškozeného,  se  obžalovaní  odebrali  do  rodinného  domu  poškozených,  kde 
zpacifikovali  přítomnou  Jarmilu  M.  a  následně  prohledali  dům  za  účelem  nalezení 
finanční hotovosti.  Poté,  co svázanou poškozenou naložili do shodného kufru  auta, 
poté,  co  naložili  odcizené  věci  z domu  poškozených,  opětovně  tuto  převezli  do 
ostravské  garáže,  kde  ji  stejným  nemilosrdným  způsobem  jako  jejího  manžela 
popravili a posléze zaházeli hlínou. Všichni obžalovaní od samého počátku věděli, že 
v souvislosti s plánovaným útokem vůči tělesné integritě a majetku poškozených oba 
musí  zemřít  z důvodu  obav  z odhalení  jejich  trestné  činnosti  a  identifikování  jejich 
osob jako pachatelů. Akcentovat rovněž je nutno chování obžalovaných po činu, kdy 
tito, jak již uvedeno, po rozdělení lupu se snažili falešným telefonátem upozornit na 
možnou  stopu  po  pachatelích  směrem  do  Polska.  Právě  s ohledem  na  všechny 
okolnosti  případu,  způsob  provedení,  následek,  je  možno  učinit  závěr,  dle  kterého 
závažnost tohoto projednávaného zvlášť závažného zločinu, kterého se dopustili 
obžalovaní Ing. B., Lumír M. a Michal Z., je velmi vysoká. Vzhledem k tomu, že dle 
názoru  soudu  I.  stupně  byla  naplněna  jedna  z alternativ  umožňující  uložení 
výjimečného trestu v rozpětí 20 – 30 let, nezabýval se blíže a detailněji v souvislosti 
s osobami obžalovaných Ing. B. a Z., zda možnost nápravy těchto pachatelů je také 
obzvláště ztížena. Problematikou resocializace ve vztahu k oběma jmenovaným se 
zabýval klinický psycholog PhDr. Vavřík, taktéž bylo zjištěno, že oba jmenovaní se do 
střetu  se  zákonem  dostali  opakovaně,  což  znamená,  že  dosavadní  působení 
pohrůžkou trestem se minulo  svým účinkem. K závěru  o obzvláště ztížené nápravě  
Ing.  B.  a  Z.  by  mohla  být  vedena  obsáhlá  polemika,  k čemuž  se  soud  neuchýlil 
zejména  proto,  že  byla  splněna  první  alternativa,  jak  již  uvedeno,  velmi  vysoká 
závažnost  zvlášť  závažného  zločinu  vraždy  v kvalifikované  skutkové  podstatě.  Ve 
vztahu  k obžalovanému  Ing.  B.  při  ukládání  trestu  v rozpětí  20  –  30  let  bylo 
přihlédnuto a vyhodnoceno jak k okolnostem přitěžujícím, tak k okolnosti polehčující. 
Zejména  posledně  zmíněnou  skutečnost  je  nutno  výrazně  vyhodnotit  ve  prospěch 
Ing. B. s ohledem na jeho doznání, uplatněný způsob obhajoby, spolupráci s orgány 
činnými v trestním řízení, možnost sebereflexe, výši způsobené škody, jeho osobní a 

pokračování 
99 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
rodinné  poměry.  S ohledem  na  všechny  konkrétní  skutečnosti  mající  vliv  na  výši 
uloženého trestu byly zohledněné a Ing. B. byl ukládán trest odnětí svobody v trvání 
27 let, kdy právě ono opakovaně zmíněné doznání vedlo soud ke snížení jeho trestu 
ze  samé  horní  hranice.  Pro  účely  výkonu  trestu  odnětí  svobody  byl  již  ze  zákona 
zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou ve smyslu ustanovení § 56 odst. 2 písm. 
d) tr. zákoníku. Ve vztahu k obžalovanému Michalu Z. nutno uvést, že soud rovněž 
přihlížel  a  vyhodnocoval  všechny  skutečnosti  tak,  jak  je  uvedeno  ve  vztahu 
k obžalovanému Ing. B. s výjimkou toho, že u Z. nebyla zjištěna polehčující okolnost 
tak, jak u spoluobžalovaného Ing. B.  I Z. se dostal do střetu se zákonem opakovaně, 
rozhodně tudíž není možno hodnotit  jeho účast na této trestné činnosti jako exces 
neboli vybočení z jinak řádně vedeného  občanského života.  Nelze přehlédnout, že 
to byl právě obžalovaný Z., který přišel s nápadem oloupit poškozeného M., byl to on, 
který  oslovil  a  přesvědčil  ke  spolupachatelství  Ing.  B.  a  M.,  byl  to  on,  který  se 
k loupežné  vraždě  nedoznal  ani  v průběhu  hlavního  líčení,  přestože  došlo 
k detailnímu  rozboru  zejména  okolností  související  s přípravou  „přepadení“  M.,  kdy 
soud  má  na  mysli  zajištění  ostravské  garáže,  vykopání  jámy,  zakoupení  betonové 
směsi  a  hydroxidu  sodného.  Na  situaci  nic  nemění  zdánlivě  menší  podíl 
obžalovaného Z. na páchané trestné činnosti, kdy tento v blízkosti ostravské garáže 
„jen  hlídal“,  aby  se  v těchto  prostorách  neobjevila  nepovolaná  osoba.  Pokud  se 
pachatel  nedozná  k celé  trestné  činnosti,  jen  stěží  lze  hovořit  o  možné  sebereflexi. 
Vzhledem  rovněž  ke  všem  okolnostem  případu,  osobě  jmenovaného,  možnostem 
jeho  nápravy,  k okolnostem  přitěžujícím,  absenci  okolnosti  polehčující,  výši 
způsobené  škody,  subjektivní  stránce,  jakož  i  toho,  že  obžalovaný  Z.  svým 
způsobem  zneužil  dobrých  vztahů  s M.,  vylákal  jej  k sobě  do  garáže,  kde  fakticky 
došlo k počátku páchání násilné a majetkové trestné činnosti. S ohledem na všechny 
rozhodné skutečnosti mající opětovně vliv na výši trestu uložil soud tomuto trest na 
samé horní hranici, tj. v nejvyšší výměře, a to 30 let. I Z. byl pro účely výkonu trestu 
odnětí svobody zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.  
 
 
Obžalovanému Lumíru M. byl za loupežnou vraždu manželů M. uložen trest 
nejpřísnější, a to úhrnný trest odnětí svobody na doživotí. Zmíněný trest může soud 
uložit pouze za úzký okruh nejzávažnějších zvlášť závažných zločinů, a to ještě tento 
zločin  musí  být  mimořádně  závažný  vzhledem  k zvlášť  zavrženíhodnému  způsobu 
provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko 
napravitelnému  následku,  a  uložení  takového  trestu  vyžaduje  účinná  ochrana 
společnosti, nebo není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí 
svobody nad 20 až do 30 let.  Spáchání  zvlášť  závažného  zločinu  vraždy podle  § 
140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. j) tr. zákoníku splňuje nepochybně kritéria zvlášť 
závažného zločinu uvedená v ustanovení § 54 odst. 3 tr. zákoníku.  Tento zmíněný 
zvlášť závažný zločin se musí opírat alespoň o jednu z taxativního výčtu skutečností 
alternativě uvedených v § 54 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tzn. jak již uvedeno zvlášť 
zavrženíhodný způsob provedení, zvlášť zavrženíhodnou pohnutku či zvlášť těžký a 
těžko  napravitelný  následek.  Provedeným  dokazováním  bylo  prokázáno,  že 
obžalovaní  poté,  co  poškozené  manželé  M.  znehybnili,  resp.  svázali  horní  i  dolní 
končetiny,  ústa  přelepili  páskou  a  tyto  převezli  v kufru  jejich  vozidla  do  ostravské 
garáže,  kde je  bez dalšího popravili střelnou zbraní, a to výstřelem z bezprostřední 
blízkosti  do  spánku.  Soud  I.  stupně    zastává  stanovisko,  že  s ohledem  na  tento 
popsaný  způsob  provedení    je  nesporně  naplněný  znak  „zvlášť  zavrženíhodný 
způsob  provedení  činu“.
  Provedeným  dokazováním  bylo  rovněž  prokázáno,  že 

pokračování 
100 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
všichni  obžalovaní,  tedy  i  Ing.  B.,  jehož  se  tento  výrok  o  trestu  týká,  plánovali    a 
připravovali loupežnou vraždu s jediným cílem, ke škodě poškozených získat finanční 
hotovost  ve  svůj  prospěch.    Od  samého  počátku  věděli  a  byli  dohodnuti,  jakým 
způsobem  s poškozenými  naloží.  Popsaná  likvidace  manželů  M.  v ostravské  garáži 
zcela  nesporně  je  v příkrém  rozporu  s morálkou  občanské  společnosti  a  svědčí  o 
morální  bezcitnosti,  zvrhlosti,  jakož  i  bezohledném  sobectví,  o  pohrdavém  postoji 
k základním  lidským  hodnotám,  zejména  lidskému  životu.  Nedostatek  finančních 
prostředků  u  sebe  chtěli  vyřešit  získáním  finanční  hotovosti  na  úkor  jiných  osob, 
v tomto  případě  poškozených  M.  Získání  majetkového  prospěchu  nepochybně 
splňuje  kritéria  „zvlášť  zavrženíhodné  pohnutky“.  Vzhledem  k tomu,  že  v tomto 
konkrétním případě došlo k usmrcení dvou osob, tzn. že došlo k následku fatálnímu, 
neodčinitelnému  a  tudíž  nenapravitelnému,  je  v důsledku  protiprávního  jednání 
obžalovaných  naplněn  i  tento  znak,  tzn.  „zvlášť  těžký  a  těžko  napravitelný 
následek“
.  Aby  bylo  možno  uložit  nejpřísnější  trest,  tzn.  trest  odnětí  svobody  na 
doživotí, musí být kromě shora splněných podmínek naplněn i další znak uvedený v 
§ 54 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, tzn. že uložení takového trestu vyžaduje  účinná 
ochrana  společnosti
  nebo  není  naděje,  že  by  pachatele  bylo  možno  napravit 
trestem  odnětí  svobody  nad  20  až  do  30  let.  Právě  posledně  zmíněná  podmínka 
nebyla dle názoru soudu  splněna ve vztahu k obžalovaným Ing. B. a Z. Je pravdou, 
že  tito  se  dostali  do  střetu  se  zákonem  taktéž  opakovaně,  avšak  s ohledem  na 
charakter  této  trestné činnosti,  s ohledem  na  závěry  klinického  psychologa ohledně 
možné  resocializace  jmenovaných,  je  naděje,  že  tyto  je  možno  napravit  trestem 
odnětí svobody nad 20 až do 30 let a v tomto rozmezí, jak již bylo uvedeno, jim byl 
trest  uložen.  Shodné  stanovisko  však  není  možno  akceptovat  ve  vztahu 
k obžalovanému  Lumíru  M.  Otázkou  „resocializace“,  tzn.  z pohledu  klinického 
psychologa  schopnosti  nápravy,  morální  sebereflexe  a  změny  životního  stylu  ve 
směru sociální žádoucnosti se zabývá zejména znalec z oboru zdravotnictví, odvětví 
klinické psychologie. Nalézací soud však akcentuje, že znalecký posudek jako takový 
je důkazní prostředek jako každý jiný, který je nutno hodnotit ve smyslu ustanovení 
§ 2 odst. 6 tr.ř. Otázka „resocializace“ je otázkou právní, nikoliv pouze znaleckou se 
specializací  klinického  psychologa.  Rozhodnutí  o  tom,  že  pachatele  nelze  napravit 
kratším než doživotním trestem odnětí svobody musí soud založit na všestranném a 
pečlivém  zhodnocení  osobnosti  pachatele,  jeho  předchozího  života,  příčin  a 
podmínek jeho trestné činnosti, pohnutek dřívější a nyní posuzované trestné činnosti. 
Ze závěrů klinického psychologa bylo zjištěno, že u obžalovaného M.  s ohledem na 
celkový profil dané osobnosti s její disociální modalitou, dosavadní vývojovou linií a 
věkem  je  pravděpodobnost  resocializace  jmenovaného  v psychologických 
předpokladech  „snížena“.  Za  předpokladu  morální  sebereflexe  a  žádoucí 
motivovanosti ke změně v budoucnu, rovněž s ohledem na jeho neporušený intelekt, 
nelze resocializační efekty zcela vyloučit. Ve vztahu ke spoluobžalovaným Ing.  B. a 
Z.  shodný  znalec  konstatoval,  že  u  těchto  je  možnost  resocializace  „poněkud 
snížena“.  Vypouštění  slova  „poněkud“  u  M.  bylo  záměrné,  aby  tak  mohlo  dojít 
k odlišení  osobnostních  předpokladů  resocializace  u  Ing.  B.  a  Z.,  které  jsou  o  něco 
„výše“  než  u  M.  Jak  již  bylo  uvedeno,  závěr  o  uložení  doživotního  trestu  odnětí 
svobody  musí  být  založen  na  všestranném  a  pečlivém  zhodnocení  osobnosti 
pachatele.  Nelze  přehlédnout,  že  obžalovaný  M.  po  celou  dobu  dokazování  svou 
pravou aktivní  roli spolupachatele  popíral v celém rozsahu a to i přesto,  že v tomto 
směru  byl  usvědčován  nejen  výpověďmi  spoluobžalovaných,  nýbrž  i  řadou  dalších 
důkazů,  na  které  bylo  poukázáno.  Tento  způsob  obhajoby  však  není  ničím 
výjimečným,  neboť  M.  i  v souvislosti  s předchozími  odsouzeními  vždy  trestnou 

pokračování 
101 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
činnost popíral. Přestože jmenovaný, jak sám tvrdil, neměl finanční nouzi tak, aby jej 
dohnala  k loupežné  vraždě,  přesto  se  svou  účastí  ve  formě  spolupachatelství 
souhlasil  a  na  loupežné  vraždě  se  velmi  aktivně  podílel.  Nelze  hovořit  o    „úspěšné 
resocializaci“ za situace, kdy absentuje jakákoliv morální sebereflexe. Přestože M. je 
oproti  B.  mnohem  mladší,  jeho  zkušenosti  a  konflikty  se  zákonem  jsou  mnohem 
četnější,  obsáhlejší.  Zásadní  rozdíl  právě  mezi  spoluobžalovanými  Ing.  B.  a  Z.  na 
straně  jedné,  a  na  straně  druhé  M.  je  jejich  trestní  minulost.  Nalézací  soud 
opakovaně a v podstatě detailně poukázal na odsouzení všech tří  obžalovaných.  U 
Lumíra M. je však nutno akcentovat gradující tendenci, neboť jmenovaný od r. 1990 
až po rok 1998 se dopouštěl v podstatě toliko majetkové trestné činnosti, za kterou 
mu  byl  ukládán  ne  příliš  výrazný,  byť  nepodmíněný  trest  odnětí  svobody.  Čtyři 
pravomocná  odsouzení    nevedla  k tomu,  aby  si  tento  uvědomil,  že  takto  se  nelze 
chovat  v řádné  občanské  společnosti  a  parazitovat  na  úkor  druhých  spoluobčanů. 
Jen  stěží  lze  z těchto  odsouzení  dovozovat  nápravně  výchovný  účinek  zejména 
proto, že v podstatě „prosté krádeže“ přerostly v loupeže, tzn. zmocnění se cizí věci 
za  použití  násilí.  V r.  2004  byl  Lumír  M.  odsouzen  za  opakovanou  loupež 
k nepodmíněnému  trestu  odnětí  svobody  v trvání  5  let.  Na  několika  místech 
odůvodnění  tohoto  rozhodnutí  bylo  poukázáno,  v čem  loupežné  skutky  spočívaly. 
Byly  to  útoky  v podstatě  na  bezbranné  osoby  –  ženy,  někdy  i  v pokročilém  věku, 
které  brutálně  spoutal  tak,  jak  i  v nyní  projednávaném  případě,  a  pod  pohrůžkou 
použití  zbraně  vylákal  finanční  hotovosti.  Jak  již  zmíněno,  krádež  s postupem  doby 
přerostla  v loupež  a  tato    v nyní  projednávané  věci  přerostla  v loupežnou  vraždu. 
V případě  ukládání  mírnějšího  trestu  je  nutno  si  položit  otázku,  co  by  bylo  možno 
ještě  od  obžalovaného  M.  očekávat?  Soud  I.  stupně  dospěl  k závěru,  že  zcela 
nesporně oproti obžalovaným Ing. B. a Z. je možnost jeho nápravy obzvláště ztížena, 
avšak  zejména  uložení  výjimečného  trestu  odnětí  svobody  na  doživotí  si  vyžaduje 
„účinná  ochrana  společnosti“.  S ohledem  na  již  zmíněnou  absenci  sebereflexe, 
jeho osobnostní kvality, předchozí odsouzení, není naděje, že by tohoto bylo možno 
napravit trestem odnětí svobody v rozmezí od 20 do 30 let. Při ukládání tohoto trestu 
soud  vyhodnotil  tak,  jak  u  spoluobžalovaných,  všechny  rozhodné  skutečnosti, 
zejména okolnosti přitěžující, absenci okolností polehčujících, způsob provedení, výši 
škody,  celkový  osobnostní  profil  atd.  Právě  s ohledem  na  gradující  tendenci 
v souvislosti s pácháním trestné činnosti bylo přistoupeno i k aplikaci ustanovení § 54 
odst.  4  tr.  zákoníku
,  dle  kterého  bylo  rozhodnuto,  že  u  Lumíra  M.  doba  výkonu 
trestu  ve  věznici  se  zvýšenou  ostrahou  se  pro  účely  podmíněného  propuštění  do 
doby  výkonu  trestu  nezapočítává.  I  tento  obžalovaný  byl    pro  účely  výkonu  trestu 
zařazen  do  věznice  se  zvýšenou  ostrahou  ve  smyslu  §  56  odst.  2  písm.  d)  tr. 
zákoníku, neboť tomuto byl ukládán výjimečný trest odnětí svobody.  
 
 
Podle § 43 odst. 2 tr.ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému, 
posléze  obžalovanému  nárok  na  náhradu  škody,  jenž  mu  trestným  činem  byla 
způsobena,  je  oprávněn  také  navrhnout,  aby  soud  v odsuzujícím  rozsudku  uložil 
tomuto povinnost nahradit škodu. Aby soud mohl rozhodovat v adhézním řízení, musí 
poškozený  svůj  nárok  na  náhradu  škody  uplatnit,  neboť  bez  návrhu  nemůže  být  o 
náhradě škody rozhodováno. Nárok na náhradu škody je třeba uplatnit způsobem a 
formou,  které  nevzbuzují  pochybnosti,  že  poškozený  skutečně  náhradu  požaduje. 
Nárok  je  nutno  uplatnit    vůči  určité  osobě  včas,  tj.  nejpozději  v hlavním  líčení  před 
zahájením  dokazování,  tedy  dříve,  než  soud  započne  provádět  důkazy.  Nárok  je 
nutno uplatnit řádně, tj. uvedením údajů, z nichž je patrný důvod a alespoň minimální 

pokračování 
102 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
výše  nároku  na  náhradu  škody.  Výši  škody  uvedenou  řádně  a  včas  je  pak  možno 
v průběhu dalšího řízení měnit.  
 
 
V této  trestní  věci    poškození  mj.  uplatňovali  svůj  nárok  na  náhradu  škody 
s odkazem  na  ustanovení  §  444  odst.  3  občanského  zákoníku  účinného  do 
31.12.2013, kdy za škodu usmrcením náleží pozůstalým jednorázové odškodnění, a 
to  manželovi  nebo  manželce,  každému  dítěti,  každému  rodiči  částka  ve  výši 
240.000,-  Kč,  každému  sourozenci  zesnulého  175.000,-  Kč.  Nalézací  soud 
akceptoval toto ustanovení, neboť nárok na náhradu škody poškozeným vzniknul za 
účinnosti občanského zákoníku účinného do konce roku. 
 
 
Poškozený  Ladislav  K.,  bratr  poškozené  Jarmily  M.,  uplatnil  svůj  nárok  na 
náhradu  škody  ve  výši  175.000,-  Kč.  Poškozený  Věslav  M.,  bratr  poškozeného 
Zbigniewa  M.,  uplatnil  rovněž  svůj  nárok  na  náhradu  škody  ve  výši  175.000,-  Kč. 
Vzhledem  k tomu,  že  smrt  obou  poškozených  vznikla  v přímé  příčinné  souvislosti 
s protiprávním  jednáním  obžalovaných,  soud  tyto  zavázal  společně  a  nerozdílně 
k zaplacení  poškozeným    požadovaných  částek,  a  to  ve  smyslu  ustanovení  §  228 
odst. 1 tr. ř.  
 
 
Poškozený  Milan  J.  se  včas  a  řádně  připojil  se  svým  nárokem  na  náhradu 
škody  (č.l.  2641,  1321),  a  to  ve  výši  8.000,-  Kč.  Takto  uplatněná  škoda  se  měla 
skládat  z poškozené  podlahy,  což  ohodnotil  na  částku  2.000,-  Kč,  poškození  dveří 
garáže na částku 5.000,- Kč a výmalbu interiéru a exteriéru garáže na částku 1.000,- 
Kč.  Jmenovaný však nepředložil k takto uplatněnému nároku jakékoliv doklady, jež 
by  alespoň  potvrzovaly  nákup  materiálu,  který  potřeboval  k odstranění  vzniknuvší 
škody,  nepředložil  žádnou  fakturu  či  jakýkoliv  doklad  od  ať  již  právnické  osoby  či 
osoby  fyzické,  která  by  event.  zmíněné  opravy  či  práce  provedla.  K takto 
uplatněnému  nároku  soud  I.  stupně  musí  konstatovat,  že  není  uplatněn  řádně,  a 
proto  jmenovaný  byl  odkázán  se  svým  nárokem  na  náhradu  škody  na  řízení  ve 
věcech  občanskoprávních,  neboť  v rámci  adhézního  řízení  by  bylo  nutno  provádět 
další  dokazování  objektivizující  výši  způsobené  škody,  což  by  bylo  nad  rámec 
trestního  řízení  a  na  úkor  rychlosti  vazebního  řízení.  Tento  výrok  rozhodně 
neznamená, že by poškozený Milan J. neměl nárok na žádné plnění. Právě naopak, 
uplatněný  nárok  však  musí  být  dostatečně  objektivizován,  tzn.  tak,  aby  mohl  být 
přezkoumán.  
 
 
Poškozená Renáta B., jako dcera zemřelých manželů M. uplatnila svůj nárok 
na náhradu škody paušální částkou ve výši 480.000,- Kč (č.l. 2057), jakož i náklady 
vynaložené na pohřeb svých rodičů.  
 
 
Poškození  Lukáš  B.  a  Renáta  B.  jako  manželé  uplatnili  nárok  na  náhradu 
škody v celkové výši 2.286.086,- Kč (č.l. 2049), jež se skládala z jednotlivých položek 
v rámci tohoto uplatnění uvedených.  
 

pokračování 
103 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
Provedeným  dokazováním  bylo  prokázáno,  že  jediným  dědicem  po 
poškozených je jejich dcera Renáta B.  
 
Za  nesporné  částky  uplatněné  poškozenými  manžely  B.  považuje  nalézací 
soud  náklady  vynaložené  na  pohřeb  poškozených,  tedy  manželů  M.  Z faktur 
vystavených  pohřebním  ústavem  včetně  stvrzenek  (č.l.  2054  –  2056)  bylo  zjištěno, 
že oba poškození vynaložili na pohřeb manželů M. celkovou částku ve výši 22.564,- 
Kč. Vzhledem k tomu, že tato škoda oběma jmenovaným (manželům) vznikla v přímé 
příčinné  souvislosti  s protiprávním  jednáním  obžalovaných,  soud  tyto  zavázal 
k zaplacení zmíněné hotovosti v souladu s ustanovením § 228 odst. 1 tr.ř.  
 
 
Co  se  týče  dále  uplatněného  nároku  v částce  vyšší  než  2  mil.  Kč,  zde  bylo 
nutno  rozlišovat,  kdo  tento  nárok  uplatnil.  Pokud  tak  činila  Renáta  B.,  dědička,  a 
jednalo  se  o  nárok  uplatněný  řádně  a  včas,  pak  soud  o  tomto  rozhodl.  V této 
souvislosti  však  nutno  uvést,  že  spolu  s Renátou  B.  se  připojil  s náhradou  škody  i 
Lukáš  B.,  nar.  xxx,  jako  její  manžel,  a  tudíž  fyzická  osoba,  přičemž  podstatná  část 
uplatněného  nároku  se  vztahovala  na  způsobenou  škodu  vztahující  se  k osobnímu 
automobilu Renault Laguna Combi, RZ xxx, tzn. k vozidlu, které bylo majitele Lukáše 
B.,  avšak  jako  podnikatele,  kdy  dle  vyjádření  poškozeného  Lukáše  B.  jeho  tchán 
Zbygniew  M. toto vozidlo  užíval pro své potřeby.  Žádná dohoda o pronájmu vozidla 
soudu předložena nebyla a tudíž takto vzniknuvší škodu nemohla uplatňovat Renáta 
B.  jako  dědic  po  poškozených  a  ani  fyzická  osoba  Lukáš  B.,  neboť  škoda  byla 
uplatněna právě Lukášem B. jako fyzickou osobou, jako manželem Renáty B., nikoli 
jako  podnikatelský  subjekt.  S ohledem  na  shora  uvedené  tudíž  soud  o  nároku 
Lukáše B. nerozhodoval, neboť jak již bylo uvedeno, škoda, pokud vznikla na vozidle 
Renault Laguna, vznikla podnikateli B. a takto uplatněna nebyla.  
 
 
Soud  I.  stupně  přiznal  poškozené  Renátě  B.  částku  480.000,-  Kč  jakožto 
jednorázové odškodnění ve vztahu k rodičům (manželům M.) ve smyslu ustanovení § 
444  odst.  3  občanského  zákoníku,  dále  částku  ve  výši  230.000,-  Kč,  jež  byla 
objektivně obžalovanými odcizena, kdy soud vycházel v tomto směru z výpovědi Ing. 
B.  Z výpovědi  manželů  B.,  jakož  i  zejména  Ing.  B.  bylo  zjištěno,  že  z domu 
poškozených  byl  odcizen  stolní  počítač,  znalcem  Vlčkem  ohodnocen  na  částku 
7.200,-  Kč  (č.l.  2647),  kamerový  systém,  shodným  znalcem  ohodnocen  na  částku 
9.600,-  Kč  (č.l.  2648),  mobilní  telefon  IPhone,  znalcem  ohodnocen  na  částku 
13.610,-  Kč  (č.l.  2648),  s tímto  telefonem  disponoval  poškozený  M.,  dále  částka 
1.020,-  Kč,  mobilní  telefon  Nokia  6170,  znalcem  ohodnocen  na  tuto  částku  (č.l. 
2648),  s tímto  mobilem  disponovala  poškozená  M.  Dále  byla  soudem  přiznána 
částka ve výši 885,- Kč (znalcem stanovena č.l. 2646), kdy se jednalo o výměnu čtyř 
zámků,  neboť  poškozenému  M.  byl  odcizen  svazek  klíčů  souvisejících  s rodinným 
domem.  Dále  byly  poškozenou  Renátou  B.  předložené  faktury  vystavené  firmou 
Milan  S. dne 15.4.2013,  a to č. 130100013, a č. 130100012, a to na částku 1.800,- 
Kč  dodávku a montáž okenního skla, a na částku 700,- Kč výměnu zámku.  Rovněž 
byl předložen doklad o nákupu ve společnosti Baumax ČR, s.r.o., ze dne 3.3.2013, 
svědčící  o  pořízení  2  ks  cylindrické  vložky  ve  výši  1.458,-  Kč.  Takto  uplatněná  a 
objektivizovaná přezkoumatelná částka v celkové výši 746.273,- Kč byla poškozené 
Renátě B. přiznána a obžalovaní ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 tr.ř. zavázání 
k zaplacení.  

pokračování 
104 
sp.zn. 30T 1/2014 
 
 
 
Naproti tomu nebyla akceptována faktura v souvislosti s opravou brány ve výši 
1.500,-  Kč,  neboť  nebylo  prokázáno,  že  by  s touto  obžalovaní  jakkoli  disponovali  či 
že by tuto poškodili.  
 
S ohledem  na  shora  uvedené  stanovisko  nalézacího  soudu  manželé  B.  byli 
odkázáni  se  zbytkem  svého  nároku  na  náhradu  škody  na  řízení  ve  věcech 
občanskoprávních ve smyslu ustanovení § 229 odst. 2 tr.ř. 
 
 
 
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí  j e  možno podat odvolání do 8 dnů ode dne 
doručení  jeho  písemného  vyhotovení  prostřednictvím  podepsaného 
soudu k Vrchnímu soudu v Olomouci.  
 
 
Rozsudek  může  odvoláním  napadnout  státní  zástupce  pro 
nesprávnost  kteréhokoliv  výroku  a  obžalovaný  pro  nesprávnost 
výroku, který se ho přímo dotýká. Poškozený pro nesprávnost výroku 
o náhradě škody. 
 
 
Osoba oprávněná napadat  rozsudek pro nesprávnost  některého jeho 
výroku,  může  jej  napadat  také  proto,  že  takový  výrok  učiněn  nebyl, 
jakož  i  pro  porušení  ustanovení    o  řízení  předcházejícím  rozsudku, 
jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že 
chybí.  
 
 
Odvolání  musí  být  ve  lhůtě  do  8  dnů  od  doručení  opisu  rozsudku 
odůvodněno  tak,  aby  bylo  patrno,  ve  kterých  výrocích  je  rozsudek 
napadán  a  jaké  vady  jsou  vytýkány  rozsudku  nebo  řízení,  které 
rozsudku předcházelo.  
 
 
Státní  zástupce  je  povinen  v  odvolání  uvést,  zda  je  podává,  byť                 
i  z části, ve prospěch nebo neprospěch obžalovaného. 
 
 
                       V Ostravě dne 10.3.2014 
 
 
Za správnost vyhotovení:                                               JUDr.  Miroslav  Mucha, v.r. 
Marie Kubinová                        
 
 
 
           předseda senátu