Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 45 T 4/2017'.


Jednací číslo: 45T 4/2017 - 521 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
 
ROZSUDEK 
 
JMÉNEM REPUBLIKY 
 
 
 
 
Krajský  soud  v Ostravě  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne  12.10.2017 
v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Skalské a soudců přísedících 
Ing. Miluše Sedláčkové a Jaromíra Malchara  t a k t o :  
 
Obžalovaný 
Libor   Š . , 
nar. xxx v xxx, OSVČ, trvale bytem xxx,  
 
 
a obžalovaná právnická osoba 
AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“,  
IČ: 28294246, se sídlem tř. T.G. Masaryka 650, ve Frýdku – Místku,  
 
 
j s o u   v i n n i , 
 
ž e 
v době od 27.8.2012, poté co v Ostravě, v sídle Krajského úřadu Moravskoslezského 
kraje,  na  ul.  28.  října  117,  prostřednictvím  spol.  AKZUZ  s.r.o.,  IČ  28294246,  se 

sídlem tř. T.G. Masaryka č. 650,  Frýdek  -  Místek, kde obžalovaný Libor  Š. působil 
jako  jednatel,  dne  27.8.2012  s Moravskoslezským  krajem,  zastoupeným  Krajským 
úřadem  v Ostravě,  jako  poskytovatelem,  uzavřeli  Smlouvu  o  realizaci  grantového 
projektu  v rámci  globálního  grantu  operačního  programu  Vzdělávání  pro 
konkurenceschopnost  s nepřímými  náklady,  spolufinancovaného  ze  státního 
rozpočtu  ČR  a  Evropského  sociálního  fondu  ev.  č.  01943/2012/RRC,  s  názvem 
projektu 
"Jazyková 
kvalifikace 
zaměstnanců 
v automobilovém 
průmyslu 
v Moravskoslezském kraji" pod registračním číslem projektu CZ.1.07/3.2.07/03.0039, 
s celkovými způsobilými výdaji do výše 2.920.949,02 Kč, z toho s podílem národního 
spolufinancování  ze  státního  rozpočtu  ČR  do  částky  438.142,36  Kč  a  s podílem 
příspěvku  z Evropského  sociálního  fondu  do  částky  2.482.806,66  Kč,    nejprve 
v průběhu realizace projektu řádně plnili smlouvou stanovené povinnosti a předložili 
průběžné  monitorovací  zprávy  č.  1,    2  a  3,  avšak  následně,  po  ukončení  realizace 
projektu,  oproti  povinnostem,  ke  kterým  byli  jako  společnost  a  statutární  zástupce 
příjemce dotace zavázáni, v termínu do 31.10.2014, což byl termín stanovený čl. VI 
odst.  13  smlouvy  a  čl.  VII  odst.  12  smlouvy,  ani  později,  nepředložili  závěrečnou 
monitorovací  zprávu,  která  se  váže  k ukončení  projektu  a  zejména  řádně 
nevyúčtovali  část  z celkově  poskytnuté  zálohy,  a  to  v  částce  148.408,25  Kč  a 
současně  nepředložili  žádné  doklady  dokumentující  způsob  použití  této  sumy  a 
neučinili tak ani po opakovaných výzvách ze strany poskytovatele dotace, kdy z této 
příjemcem řádně nevyúčtované části zálohy činí prostředky Evropského společenství 
částku 126.147,01 Kč a prostředky státního rozpočtu ČR pak částku 22.261,24 Kč, a 
tímto svým jednáním, kdy znemožnili zjištění, zda poskytnuté dotační prostředky byly 
užity  smlouvou  stanoveným  způsobem,  způsobili  poskytovateli  dotace,  tedy  České 
republice, Moravskoslezskému kraji, škodu ve výši 148.408,25 Kč, 
 
t e d y 
 
obžalovaný Libor Š. 
  
předložil  neúplné  doklady  vztahující  se  k výdajům  souhrnného  rozpočtu 
spravovaných Evropskou unií a tím umožnil nesprávné použití finančních prostředků 
z některého takového rozpočtu a způsobil činem větší škodu,  
 

obžalovaná právnická osoba AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“ 
 
předložila  neúplné  doklady  vztahující  se  k výdajům  souhrnného  rozpočtu 
spravovaných  Evropskou  unií  a  tím  umožnila  nesprávné  použití  finančních 
prostředků z některého takového rozpočtu a způsobila činem větší škodu, 
 
 
č í m ž   s p á c h a l i 
 
 
obžalovaný Libor Š. 
 
přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle ust. § 260 odst. 1, odst. 3 tr. 
zákoníku, 
 
 
obžalovaná právnická osoba AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“ 
 
přečin poškození finančních zájmů Evropské unie podle ust. § 260 odst. 1, odst. 3 tr. 
zákoníku, 
 
 
a   z a   t o   s e   o d s u z u j í  
 
 
obžalovaný Libor Š. 
 
Podle § 260 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 1 /jednoho/ roku.  
 
Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku se výkon trestu  podmíněně odkládá 
na zkušební dobu v délce 2 /dvou/ roků.  
 

Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku se ukládá 
peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč /padesáttisíckorunčeských/, což představuje 
500 celých denních sazeb po 100,- Kč. 
 
Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku se pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě 
nebyl vykonán, stanoví náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 /dvou/ měsíců.  
 
 
obžalovaná právnická osoba AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“ 
 
Podle § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb. k trestu zrušení právnické osoby.  
 
Podle  §  229  odst.  1  tr.  řádu  se  poškozený  Moravskoslezský  kraj,  Krajský  úřad 
Ostrava,  28.  října  117,  Ostrava  se  svým  nárokem  na  náhradu  škody  odkazuje  na 
řízení ve věcech občanskoprávních.  
 
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
 
Na  základě  dokazování,  které  bylo  provedeno  jak  v přípravném  řízení,  tak 
v průběhu hlavního líčení bylo zcela jednoznačně prokázáno, že obžalovaný Libor Š. 
a  obžalovaná  právnická  osoba  AKZUZ  s.r.o.  „v  likvidaci“  se  dopustili  trestného 
jednání,  které  je  popsáno  ve  výrokové  části  rozsudku  a  to  tím  způsobem,  že 
obžalovaný  Libor  Š.,  jakožto  jednatel  společnosti  AKZUZ  s.r.o.,    uzavřel  dne 
27.8.2012  s Moravskoslezským  krajem,  zastoupeným  Krajským  úřadem  v Ostravě 
jako  poskytovatelem,  Smlouvu  o  realizaci  grantového  projektu  v rámci  globálního 
grantu  operačního  programu  Vzdělávání  pro  konkurenceschopnost  s nepřímými 
náklady,  spolufinancovaného  ze  státního  rozpočtu  ČR  a  Evropského  sociálního 
fondu  s názvem  projektu  „Jazyková  kvalifikace  zaměstnanců  v automobilovém 
průmyslu  v Moravskoslezském  kraji“,  s celkovými  způsobilými  výdaji  do  výše 
2.920.949,02  Kč,  kdy  nejprve  v průběhu  realizace  projektu  řádně  plnili  smlouvou 
stanovené  povinnosti  a  předložili  průběžné  monitorovací  zprávy  č.  1  až  3,  avšak 
následně  po  ukončení  realizace  projektu  oproti  povinnostem,  ke  kterým  byli  jako 
společnost a statutární zástupce příjemce dotace zavázáni, ve stanoveném termínu 
do  31.10.2014,  ani  později,  nepředložili  závěrečnou  monitorovací  zprávu,  která  se 
váže  k ukončení  projektu  a  zejména  řádně  nevyúčtovali  část  z celkově  poskytnuté 
zálohy,  a  to  v částce  148.408,25  Kč  a  současně  nepředložili  žádné  doklady 
dokumentující způsob použití této sumy a neučinili tak ani po opakovaných výzvách 
ze  strany  poskytovatele  dotace,  kdy  tímto  způsobem  znemožnili  zjištění,  zda 
poskytnuté  dotační  prostředky  byly  užity  smlouvou  stanoveným  způsobem  a 

poskytovateli  dotace,  tedy  České  republice,  Moravskoslezskému  kraji,  způsobili 
škodu v celkové výši 148.408,25 Kč. 
 
 
Obžalovaný  Libor  Š.  v přípravném  řízení  využil  svého  zákonného  práva  a 
k věci odmítl vypovídat.  
Obsáhle se k podstatě sděleného obvinění vyjádřil u hlavního líčení dne 11.10.2017, 
kdy zejména popsal vývoj svého podnikání i okolnosti žádosti o poskytnutí dotace pro 
firmu  AKZUZ  s.r.o.  Obžalovaný  uvedl,  že  v minulosti  působil  v jazykové  škole  x  a 
v průběhu  fungování  tohoto  podnikání  vznikl  nápad,  že  by  mohlo  být  zažádáno  o 
dotaci  z Moravskoslezského  kraje,  neboť  v té  době  jazyková  škola  vzdělávala 
komerčně  Hyundai  Motors  a  bylo  třeba  pro  tento  automobilový  průmysl  vymyslet 
nějaký  společný  projekt.  Ve  spolupráci  s paní  Š.,  která  také  fungovala  v jazykové 
škole Miramare na pobočce ve Frýdku – Místku, byl vymyšlen tento společný projekt, 
bylo  požádáno  o  dotaci,  žádost  byla  schválena  a  projekt  začal  být  realizován.  Do 
počátku roku 2014 vše probíhalo bez problémů, ale následně v únoru či březnu 2014 
došlo k hádkám s bývalým společníkem, přišly první exekuce na společnost jazyková 
škola  Miramare  s.r.o.  a  problémy  se  nahromadily.  Na  svou  obhajobu  obžalovaný 
uvedl,  že  celý  projekt  probíhal  dle  regulí,  pouze  v  jeho  závěru  se  neodevzdala 
závěrečná  monitorovací  zpráva,  i  když  on  sám  několikrát  vyzýval  své 
spolupracovnice paní K. či Š., aby mu s tím pomohly, protože doklady byly u nich a 
ony  také  tento  projekt  realizovaly.  Připustil,  že  on  byl  finanční  manažer  v daném 
projektu a on se měl snažit, aby závěrečnou zprávu odevzdal. Bohužel se mu to ve 
stanoveném  termínu  nepodařilo.  Navíc  v té  době  několikrát  vyměnil  telefon,  byl  mu 
zablokován  přístup  k webu  a  paní  účetní,  která  měla  všechny  podklady  pro  tento 
projekt,  jej  v listopadu  2014  opustila  a  v podstatě  zůstal  bez  kontaktu.  Připustil,  že 
nečinnost byla patrně i jeho vinou, neboť on si doklady mohl vyžádat, ale nějak na to 
pozapomněl  a  nedával  tomu  tolik  důležitosti,  protože  se  na  něj  všechno  sesypalo. 
Ihned  poté,  kdy  ho  kontaktovala  Policie  v ČR  v roce  2016,  tak  začal  komunikovat  a 
věci řešit. K jednotlivým dotazům pak obžalovaný uvedl, že částka tvořící dotaci byla 
firmě  AKZUZ  s.r.o.  vyplácena  zálohově.  On  sám  pak  dokládal,  na  co  peníze  byly 
použity  tak,  že  dával  žádost  o  předčasnou  platbu,  kdy  z větší  části  zálohu  tvořily 
mzdové náklady. U hlavního líčení pak uvedl, že již v průběhu trestního řízení, a to 
v nedávné době,  dohledal ještě další doklady,  které se vztahují k poskytnuté dotaci, 
avšak jedná se všechno o nepřímé náklady, které firmě vznikly v souvislosti s tím, že 
pro činnost firmy byla pronajata místnost ve Frýdku – Místku na ul. T.G.M. 650, kde 
projekt  probíhal,  kde  vedle  pronájmu  byly  hrazeny  ještě  i  další  náklady  vyplývající 
z využívání kopírky a další. Ke společnosti AKZUZ s.r.o. obžalovaný uvedl, že byl v 
této společnosti jednatelem, ačkoliv majitelem této společnosti byl jeho tchán,  který 
mu  v roce  2012  v dobré  víře  společnost  předal.  On  sám  totiž  chtěl  z důvodů 
zdravotních problémů podnikání ukončit, kdy se však jednalo o zdravou společnost, 
byla škoda nechat ji ležet ladem, a proto ji obžalovaný převzal v úmyslu pokračovat 
v jiném typu činnosti, což také následně realizoval. Uvedl také, že v době, kdy žádal 
o dotaci pro společnost AKZUZ s.r.o., již měl nějaké zkušenosti s evropskou dotací, 
kdy  proběhly  nějaké  dotace  na  jazykovou  školu  Miramare  s.r.o.  v Jihomoravském 
kraji,  kdy  tato  dotace  byla  zrealizována  a  zcela  bez  problémů  proběhla.  Na  svou 
obhajobu  dále  uvedl,  že  si  v době  nedodání  závěrečné  monitorovací  zprávy  nebyl 
vědom  důsledků  tohoto  svého  jednání.  Domníval  se,  že  bude  nějakým  způsobem 
sankcionován  krajským  úřadem,  ale  vůbec  si  nemyslel,  že  by  tímto  mohl  způsobit 
nějaký trestný čin. Nebylo jeho záměrem podklady nedoložit. Projekt  byl realizován, 
chtěl tyto doklady doložit, ale k celé situaci došlo vlivem jeho nedbalosti.  

 
V závěru hlavního líčení dne 12.10.2017 obžalovaný dále svou výpověď ještě doplnil, 
kdy  v podstatě  znovu  zopakoval  průběh  svého  podnikání  i  okolnosti  čerpání 
poskytnuté  dotace  a  současně  vyjádřil  lítost  nad  celým  skutkem,  kdy  uvedl,  že 
nečekal,  že  to  bude  mít  takové  následky.  Jednoznačně  vyjádřil  závěr,  že  se  cítí 
odpovědný,  že  jako  statutární  orgán  společnosti  měl  zajistit,  aby  byl  projekt  řádně 
ukončen a cítí se odpovědný také trestněprávně. 
 
 
Zmocněnec obžalované právnické osoby AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“ – Ing. 
Petr Klus, CSc. – se k nařízenému hlavnímu líčení ze zdravotních důvodů omluvil a 
jednání  před  soudem  proto  proběhlo  v jeho  nepřítomnosti.  U  hlavního  líčení  dne 
11.10.2017  pak  byla  v souladu  s ust.  §  207  odst.  2  tr.  řádu  čtena  jeho  výpověď 
z přípravného  řízení,  kterou  zmocněnec  obžalované  právnické  osoby  učinil  dne 
22.3.2017.  V této  výpovědi  zmocněnec  pouze  konstatoval,  že  byl  ustanoven 
likvidátorem společnosti AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“, kdy jinak nemá k této společnosti 
naprosto žádný vztah a nijak blíže se k podstatě sděleného obvinění nevyjádřil.  
 
 
Již  v přípravném  řízení  a  následně  také  v průběhu  hlavního  líčení  dne 
11.10.2017  byly  k věci  vyslechnuty  celkem  tři  svědkyně,  které  se  vyjádřily  z pozice 
svých  funkcí  či  zaměstnaneckého  poměru  k otázce  dotačního  projektu  a  čerpání 
dotací společnosti AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“. 
 
Svědkyně  Dagmar  K.  pracovala  ve  společnosti  AKZUZ  s.r.o.  v době  od 
1.9.2012  do  konce  srpna  2014,  kde  vykonávala  činnost  na  pozici  projektového 
manažera  v souvislosti  s předmětným  projektem.  Ještě  dříve  také  pracovala  pro 
společnost  obžalovaného,  kdy  vedla  kurzy  anglického  jazyka  v jazykové  škole 
Miramare  pro  pobočku  ve  Frýdku  –  Místku.  Svědkyně  uvedla,  že  v době  realizace 
daného projektu měla od obžalovaného plnou moc, která ji opravňovala k tomu, aby 
komunikovala s krajským úřadem, tzn., zejména předkládala jednotlivé monitorovací 
zprávy.  Potvrdila,  že  z jednotlivých  výpisů  z účtů  jí  bylo  zřejmé,  že  podstatná  část 
poskytnuté  dotace  byla  použita  na  mzdové  náklady  a  přehled  o  používání  těchto 
finančních  prostředků  měla  pouze  částečně,  neboť  dispoziční  právo  k účtům 
společnosti  měl  pouze  obžalovaný.  Ona  sama  tedy  zpracovávala  průběžné 
monitorovací  zprávy,  kdy  závěrečná  monitorovací  zpráva  již  vyhotovena  nebyla, 
protože nebyly doplaceny mzdy  za některá období a tudíž nebylo co předkládat  do 
závěrečné monitorovací zprávy, nebylo na základě čeho ji zkompletovat a odevzdat. 
Sama  svědkyně  řešila  nezaplacenou  mzdu  vůči  své  osobě  s obžalovaným,  ale 
dohodli  se  mimosoudně,  avšak  ví  o  tom,  že  vůči  společnosti  AKZUZ  s.r.o.  mají  
nevyrovnané  pohledávky  také  jiní  kolegové,  kteří  se  na  realizaci  projektu  podíleli. 
K vedení účetnictví společnosti AKZUZ  s.r.o. svědkyně potvrdila, že toto vedli spíše 
externí  pracovníci,  kdy  ona  sama  dostávala  pouze  výstupy,  které  potřebovala  do 
jednotlivých  monitorovacích  zpráv.  Pracovní  poměr  měla  svědkyně  ukončit  v srpnu 
2014  a  tím,  že  nemohla  být  zkompletována závěrečná  monitorovací  zpráva,  tak  se 
z krajského  úřadu  po  nějaké  době  ozvali,  kontaktovali  svědkyni  a  ona  sama  jim 
předala kontakt na obžalovaného, aby se nějak dohodli. Potvrdila také, že i ona se 
s obžalovaným  spojila  s tím,  co  by  bylo  možno  ve  věci  udělat,  kdy  mu  řekla,  že  by 
byla ochotna zprávu zpracovat, pokud k tomu bude mít veškeré podklady a pokud se 
domluví na nějaké odměně za tuto práci.  
Ke  konkrétním  dotazům  svědkyně  také  upřesnila,  že  o  tom,  jaké  byly  konkrétní 
finanční  toky,  se  dozvídala  převážně  z poskytnutých  bankovních  výpisů.  Naznačila 

také svou domněnku, že peníze z dotace byly částečně použity na něco jiného, ale 
na co konkrétně, to svědkyně neví. Potvrdila, že na vyplacení další zálohové částky 
se  vždy  netrpělivě  čekalo,  neboť  teprve  pak  bylo  možno  nakoupit  nějakou  další 
výpočetní  techniku  nebo  něco  podobného,  avšak  vždy  po  dohodě  s obžalovaným, 
protože  on  musel  uhradit  případné  faktury  a  vyplácet  mzdy.  Obžalovaný  tedy 
rozhodoval  o  tom,  co  a  kdy  se  zaplatí.  Svědkyně  se  vyjádřila  také  k otázce 
nepřímých  nákladů,  kdy  specifikovala,  že  jsou  to  peníze,  které  mohly  vzniknout  při 
realizaci  daného  projektu  do  určité  procentuální  výše  z poskytnutých  zálohových 
plateb.  Tyto  peníze  mohly  být  použity  na  výdaje  typu  účetní,  pronájmy  prostor  a 
nemusely se dokládat žádnými fakturami. 
  
Svědkyně  Dana  Š.  také  v uvedeném  období  spolupracovala  s obžalovaným 
Liborem  Š.,  a  to  ve  společnosti  Miramare,  kdy  v podstatě  přešla  na  pobočku  ve 
Frýdku  –  Místku.  Vysvětlila  také,  proč  byla  dotace  žádána  na  společnost  AKZUZ 
s.r.o.  a  nikoliv  na  jazykovou  školu  Miramare,  kdy  to  bylo  z toho  důvodu,  že  právě 
společnost AKZUZ s.r.o. měla sídlo v Moravskoslezském kraji, kdežto jazyková škola 
měla  sídlo  v kraji  Jihomoravském.  Obžalovaný  svědkyni  oslovil  s nápadem,  že  by 
bylo možné vymyslet nějakou dotaci i pro pobočku ve Frýdku – Místku, která by byla 
realizována  právě  přes  společnost  AKZUZ  s.r.o.  Svědkyně  proto  vymyslela  téma: 
„Výuka  zaměstnanců  v automobilovém  průmyslu“,  ale  vzhledem  k tomu,  že  měla 
malé  dítě,  nechtěla  v té  dotaci  dále  nějak  fungovat  a  zvolila  odchod  na  mateřskou 
dovolenou. U hlavního líčení svědkyně výslovně uvedla, že ta dotace byla žádána i 
proto, že již v té době měl obžalovaný velké finanční problémy a všichni doufali, že 
mu  tato  dotace  pomůže  se  z těch  problémů  nějak  dostat,  aby  to  nadále 
nepoškozovalo  i  další  pobočky  fungující  v jazykových  školách.  Svědkyně  také 
obsáhle  popsala  důvody  těchto  vzniklých  finančních  problémů,  které  dle  jejího 
názoru  vznikly  odkupem  společnosti  Miramare  ze  strany  obžalovaného,  kdy  bývalý 
společník této společnosti dle jejího názoru v době odkupu nadhodnotil hodnotu celé 
firmy a obžalovaný měl pak vážné problémy tuto společnost zaplatit. Popsala situaci 
ve  firmě,  která  vypadala  tak,  že  každé  ráno  zaměstnankyně  nejprve  běžely  k účtu, 
aby  zjistily,  kolik  peněz  přišlo  a  kam  je  možno  rozeslat,  neboť  zaměstnancům  se 
dlužilo na výplatách, a to i několik měsíců. Každý den volalo množství lidí, že nemají 
výplaty,  nejsou  zaplaceny  nájmy,  poplatky  atd.  Její  práce  v té  době  víceméně 
spočívala  v tom  udržet  lektory  a  pracovat  skoro  zadarmo,  než  se  vše  urovná  a 
komunikovat  s věřiteli.  Proto  všichni  doufali,  že  když  obžalovaný  získá  nějaké 
prostředky z dotace, tak mu to pomůže, ustojí tuto situaci a můžou se z toho všichni 
„vyhrabat“.  I někteří zaměstnanci obžalovanému pomáhali, a to i finančně, kdy ona 
sama mu konkrétně dala 100.000,- Kč, když na tom byl nejhůř, ale přesto to nevyšlo.  
 
Svědkyně  Ing.  Bc.  Ivona  C.  působí  na  Krajském  úřadu  Moravskoslezského 
kraje  jako  referentka  oddělení  strukturálních  fondů  a  v rámci  této  své  činnosti 
prováděla  administraci  i  následnou  kontrolu  plnění  podmínek,  vyplývajících  ze 
smlouvy o poskytnutí dotace.  
Jak v přípravném řízení,  tak také u hlavního líčení tato svědkyně podrobně popsala 
průběh schvalovacího procesu daného projektu i průběh jeho následného fungování. 
Mimo jiné uvedla, že projekt byl realizován v podstatě celou dobu v pořádku a nikdy 
nebyl náznak, že by docházelo k něčemu nesprávnému, nic nesignalizovalo k tomu, 
že by tam bylo něco v nepořádku nebo se něco nedařilo. Tři monitorovací zprávy byly 
předloženy  řádně  a  včas,  kdy  výdaje  souhlasily  s rozpočtem  a  celý  harmonogram 
projektu  byl  plněn  tak,  jak  bylo  v  projektové  žádosti  schváleno.  Ke  dni  31.10.2014 

měla  být  předložena  závěrečná  monitorovací  zpráva,  kde  měla  společnost  shrnout 
veškeré  skutečnosti,  které  se  v projektu  udály,  doložit  všechny  moduly  a  vyúčtovat 
zálohové  platby,  které  v té  době  byly  poskytnuty.  Tato  závěrečná  monitorovací 
zpráva  však  předložena  nebyla,  svědkyně  sama  na  to  přišla  v podstatě  až  koncem 
roku  2014,  a  to  počátkem  prosince.  V té  době  se  sama  snažila  kontaktovat 
obžalovaného  a  radila  mu,  aby  závěrečnou  monitorovací  zprávu,  byť  po  termínu, 
podal, že samozřejmě za to bude nějaká drobná sankce, ale ať se snaží podat byť i 
neúplnou  zprávu,  kdy  poté  existují  opravné  prostředky  a  bude  mu  dána  lhůta  pro 
doplnění náležitostí, kdyby mu něco scházelo. Obžalovaný tehdy říkal, že se pokusí 
nějak domluvit s bývalou projektovou manažerkou, ale poté už se neozval a stal se 
nekontaktní. Zůstaly tedy nevyúčtované finanční prostředky ve výši 730.000,- Kč, kdy 
žádným  způsobem  nebylo  doloženo,  jak  s těmito  prostředky  bylo  firmou  naloženo. 
Teprve následně na podzim roku 2016 doložil obžalovaný ještě nějaké další doklady, 
kdy  v podstatě  sami  pracovníci  krajského  úřadu  tyto  doklady  zkoumali  a  spárovali 
s jednotlivými  částkami  poskytnuté  dotace  a nakonec  zůstala  nedoložená  částka  ve 
výši cca 148.000,- Kč, která zůstává nepodložena do současné doby.  
K jednotlivým  dotazům  svědkyně  také  uvedla,  že  v rámci  projektu  měl  žadatel 
schválen  určitý  obnos,  tj.  částku  přímých  výdajů,  které  bylo  nutno  doložit  vždy 
účetním dokladem a pak k těmto přímým výdajům bylo procentuálně stanoveno 18 % 
výdajů  nepřímých.  Tyto  výdaje  nebyl  žadatel  povinen  žádným  způsobem  dokládat, 
tzn.,  mohl  je  použít  na  jakýkoliv  jiný  výdaj  související  s projektem  anebo  také  na 
výdaj  s projektem  nesouvisející.  V rámci  jednotlivě  předkládaných  monitorovacích 
zpráv byly vždy účtovány v plné výši také nepřímé výdaje. V průběhu výpovědi této 
svědkyně  obhajoba  předložila  další  doklady,  které  byly  postupně  obžalovaným 
dohledány, kdy se však v plné výši jedná o tzv. nepřímé výdaje, tj. pronájmy prostor, 
kde probíhala výuka.  Svědkyně však  k tomu uvedla, že tyto výdaje nelze zahrnout 
do nepřímých výdajů, neboť by musely být k tomu doloženy přímé výdaje, z nichž by 
příslušná  částka  nepřímých  výdajů  byla  dopočítána.  Současně  uvedla,  že 
obžalovaný  měl  možnost  konkrétně  výdaje  na  nájmy  zahrnout  do  přímých  výdajů, 
avšak  nájmy  vůbec  nebyly  součástí  rozpočtu  tohoto  projektu,  přestože  být  mohly. 
Zbývající  částka  ve  výši  148.000,-  Kč  tedy  nemůže  být  pokryta  pouze  nepřímými 
výdaji,  protože  obžalovaný  už  tyto  prostředky  dostal  předtím.  Svědkyně  také 
předložila u hlavního líčení platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně, 
a  to  v celkové  výši  2.462.485,-  Kč.  Tento  platební  výměr  je  datován  dnem 
24.11.2015  a  svědkyně  k němu  uvedla,  že  je  pravomocný.  Jedná  se  o  kompletní 
částku vyplacených finančních prostředků, která byla celkem v projektu vyplacena ze 
strany Krajského úřadu Moravskoslezského kraje společnosti AKZUZ s.r.o.  
 
 
Jako  důkaz  soud  vyhodnotil  také  jednotlivé  listinné  materiály  založené  ve 
spise,  které  byly  v průběhu  hlavního  líčení  předloženy  stranám  k nahlédnutí,  a  to 
v souladu s ust. § 213 odst. 1 tr. řádu. 
  
Jedná se zejména o doklady předložené Krajským úřadem Moravskoslezského 
kraje,  
založené  ve  svazku  1  na  č.l.  58  –  181.  Vedle  tří  průběžných  monitorovacích 
zpráv (doložených příslušnými doklady) jsou zde také výpisy z účtu globálního grantu 
Moravskoslezského kraje, které dokladují, že příjemci byly jednotlivé platby zasílány. 
Podstatná však je vlastní Smlouva o realizaci grantového projektu (č.l. 78 – 85), 
z níž  vyplývá,  že tuto smlouvu podepsal v měsíci srpnu 2012 za společnost  AKZUZ 
s.r.o.  její jednatel  – obžalovaný Libor  Š.  –  a za Moravskoslezský kraj byla  smlouva 
podepsána  tehdejším  hejtmanem  Ing.  Jaroslavem  Palasem.  Z této  smlouvy  pak 

zcela  jednoznačně  vyplývá  způsob  poskytnutí  dotace  i  její  výše,  tj.  celková  částka 
2.920.949,02 Kč, jakož i podmínky použití této finanční podpory. Právě z článku IV.- 
3 mimo jiné vyplývá, že neoprávněným použitím prostředků finanční podpory se pro 
účely  této  smlouvy  rozumí  zejména  jakýkoliv  výdej  prostředků  na  úhradu  nákladů 
nesouvisejících  s realizací  projektu  nebo  nelze-li  prokázat,  jak  byly  použity.  Z textu 
smlouvy  je  pak  také  zřejmé,  že  projekt  měl  být  ukončen  ke  dni  31.8.2014,  a  to 
závěrečnou  monitorovací  zprávou.  Právě  tato  zpráva  již  doložena  nebyla  a 
z jednotlivých  výzev  Krajského  úřadu  Moravskoslezského  kraje  (č.l.  161  a  násl.)  je 
zřejmé,  že  poskytovatel  dotace  se  opakovaně  snažil  obžalovaného  a  spol.  AKZUZ 
s.r.o. přijmout k předložení této závěrečné zprávy byť dodatečně, avšak neúspěšně.  
účetních dokladů, vztahujících se k firmě AKZUZ s.r.o., založených na č.l. 187 a 
násl.  pak  vyplývá  finanční  situace  této  firmy,  zejména  v roce  2013.  Obdobné 
skutečnosti  jsou  pak  zřejmé  také  ze  sdělení  zdravotních  pojišťoven  k výši 
nezaplaceného  pojistného  za  jednotlivé  zaměstnance  (č.l.  265  –  276).  Ze  sdělení 
Raiffeisenbank
  (č.l.  279  a  násl.)  je  zřejmé,  že  u  tohoto  bankovního  ústavu  měla 
veden účet  jak  společnost  AKZUZ s.r.o., tak fyzická  osoba obžalovaného Libora  Š. 
Z jednotlivých 
výpisů  z těchto  účtů  lze  vysledovat  pohyby  na  účtech 
v inkriminovaném  období  a  rovněž  poměrně  vysoké  vklady hotovosti  na  soukromý 
účet obžalovaného Libora Š. v průběhu roku 2013. Ze sdělení Raiffeisenbank mimo 
jiné vyplývá, že obžalovaný jako fyzická osoba získal u této banky také v roce 2009 
dva  spotřebitelské  úvěry,  a  to  na  částky  402.070,-  Kč  a  463.861,-  Kč  a  oba  tyto 
produkty  byly  ukončeny  počátkem  července  2014.  Další  spotřebitelský  úvěr  pak 
obžalovaný získal v měsíci červnu 2014, a to na částku 604.550,- Kč a tento produkt 
je dle sdělení banky dosud aktivní.  
Ze založených dokladů ke spol. AKZUZ s.r.o. (č.l. 381 – 401) pak vyplývá, že tato 
společnost  byla  zapsána  v obchodním  rejstříku  dne  30.6.2008,  kdy  předmětem 
podnikání  byla  hostinská  činnost  a  jediným  jednatelem  pan  Miroslav  V.  Dne 
15.11.2011 je jako další jednatel zapsán obžalovaný Libor  Š. a jako způsob jednání 
je  uvedeno,  že  jménem  společnosti  jedná  jednatel  samostatně.  Společnost  byla 
nejdříve zapsána u obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, avšak 
od  13.1.2012  je  vedena  u  obchodního  rejstříku  Krajského  soudu  v Ostravě  pod 
sp.zn.  C  38646.  Z dalších  založených  listinných  důkazů,  zejména  usnesení 
Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.11.2015,  sp.zn.  29Cm 110/2015 je  zřejmé,  že 
spol.  AKZUZ  s.r.o.  byla  zrušena  s likvidací  a  likvidátorem  byl  jmenován  Libor  Š. 
Následně byla tato osoba z funkce likvidátora odvolána a likvidátorem byl jmenován 
Ing. Petr Klus, CSc. (rozhodnutí KS v Ostravě ze dne 13.9.2016). Z listinných důkazů 
na  č.l.  402  –  419  je  pak  zřejmý  přehled  exekucí  jednak  na  fyzickou  osobu 
obžalovaného  Libora  Š.,  ale  také  na  právnickou  osobu  AKZUZ  s.r.o.  „v  likvidaci“. 
V případě  obžalovaného  Libora  Š.  výše  exekučních  titulů  představuje  celkovou 
částku cca 2.200.000,-  Kč,  u právnické  osoby AKZUZ s.r.o.  „v likvidaci“  se  jedná o 
částku cca 3.600.000,- Kč. 
  
V průběhu hlavního líčení byl ze strany svědkyně Ing. Bc.  C. předložen pravomocný 
platební  výměr  na  odvod  za  porušení  rozpočtové  kázně,  o  němž  v průběhu  své 
výpovědi  hovořila,  který  zní  na  částku  2.462.485,-  Kč  a  byl  vydán  dne  24.11.2015. 
Tato částka představuje přesný součet všech vyplacených záloh spol. AKZUZ s.r.o. 
v případě poskytnuté dotace.  
Doklady,  které  u  hlavního  líčení  předložila  obhajoba,  jež  mají  dokládat  celkovou 
částku  ve  výši  189.816,-  Kč,  pro  skutkové  posouzení  věci  nemají  další  význam, 
neboť,  jak  bylo  objasněno  v průběhu  výpovědi  výše  zmíněné  svědkyně,  jedná  se 

pouze  o  nepřímé  náklady,  které  již  nebylo  možno  zahrnout  do  výše  poskytnuté 
dotace. 
 
 
Po provedeném dokazování soud hodnocením důkazů ve smyslu ustanovení 
§ 2 odst. 6 tr. řádu dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného Libora Š. i 
obžalované právnické osoby AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“ a jejich trestné jednání právně 
kvalifikoval  v souladu s podanou  obžalobou jako  přečin  poškození  finančních  zájmů 
Evropské  unie  podle  ustanovení  §  260  odst.  1,  odst.  3  tr.  zákoníku,  a  to 
z následujících důvodů: 
 
Trestného  jednání  podle  §  260  odst.  1  tr.  zákoníku  se  dopustí  ten,  kdo  vyhotoví, 
použije nebo předloží nepravdivé, nesprávné nebo neúplné doklady nebo v takových 
dokladech  uvede  nepravdivé  nebo  hrubě  zkreslující  údaje  vztahující  se  k příjmům 
nebo  výdajům  souhrnného  rozpočtu  Evropské  unie  nebo  rozpočtů  spravovaných 
Evropskou  unií  nebo  jejich  jménem,  anebo  takové  doklady  nebo  údaje  zatají  a  tím 
umožní  nesprávné  použití  nebo  zadržování  finančních  prostředků  z některého 
takového  rozpočtu  nebo  zmenšení  zdrojů  některého  takového  rozpočtu.  Pachatel 
tedy výše popsaným jednáním umožní nesprávné použití finančních prostředků nebo 
zadržování finančních prostředků z některého z Evropských rozpočtů, anebo snížení 
zdrojů některého takového rozpočtu tím, že vytvoří reálnou možnost k vyvolání těchto 
škodlivých následků (k nim však dojít nemusí). Souhrnným rozpočtem Evropské unie 
se rozumí plán veškerých příjmů a výdajů EU, každoročně sestavovaný na principu 
jednoty,  vyrovnanosti  a  univerzality.  Návrh  rozpočtu  předkládá  komise  Radě,  jež 
odpovídá  za  rozpočet  EU  společně  s Evropským  parlamentem.  Rozpočet  schvaluje 
Evropský  parlament  na  základě  návrhu  předloženého  ve  společné  dohodě 
Evropského  parlamentu,  Rady  a  Komise.  Pod  rozpočtem  spravovaným  Evropskou 
unií nebo jejím jménem, se rozumí tzv. další rozpočty, neboli výdaje a příjmy, které 
jsou  spravovány  přímo  nebo  na  základě  pravomoci  delegované  EU  a  jeho  orgány 
nebo  institucemi.  Jedná  se  např.  o  prostředky  typu  tzv.  „povstupních“  fondů. 
Kvalifikovaná  skutková  podstata  dle  odst.  3  tohoto  zákonného  ustanovení  je  pak 
naplněna  v případě,  že  pachatel  způsobí  činem  uvedeným  v odst.  1  nebo  2  větší 
škodu.  
 
Obžalovaný  Libor  Š.  v průběhu  řízení  před  soudem  vytýkanou  trestnou  činnost 
v podstatě  doznal,  když  připustil,  že  skutečně  zažádal  jménem  společnosti  AKZUZ 
s.r.o., o  předmětnou dotaci,  tuto  také  získal  a  čerpal.  Uvedl  také, že  nejprve  řádně 
předkládal  jednotlivé  monitorovací  zprávy  a  pouze  v závěru  celého  projektu  – 
v důsledku své vlastní nedbalosti a také navršení více problémů najednou – již řádně 
celý projekt neukončil a doznal, že závěrečnou monitorovací zprávu nepředložil, a to 
ani  následně.  Přestože  je  zřejmé,  že  jednateli  obžalované  právnické  osoby 
společnosti  AKZUZ  s.r.o.  byly  v průběhu  doby,  která  je  podstatná  pro  toto  trestní 
řízení,  dvě  osoby,  a  to  jak  obžalovaný  Libor  Š.,  tak  druhý  jednatel  Miroslav  V., 
v průběhu  celého  trestního  řízení  bylo  prokázáno,  že  to  byl  právě  obžalovaný  Libor 
Š.,  který  byl  jedinou  osobou,  která  celý  projekt  vyřizovala,  podepisovala  smlouvy, 
fakticky  řídila  společnost  a  nakládala  s poskytnutou  dotací  a  druhý  jednatel  se 
žádným  způsobem  na  této  činnosti  společnosti  již  nepodílel.  Za  jednání,  které  je 
předmětem  tohoto  trestního  řízení,  je  tak  trestně  odpovědný,  kromě  samotné 
právnické osoby, právě pouze obžalovaný Libor Š.  
Doznání  obžalovaného  Libora  Š.  pak  zcela  koresponduje  s výpověďmi  svědkyň, 
které  v té  době  spolupracovaly  s obžalovaným  (Dagmar  K.,  Dana  Š.)  a  vyjádřily  se 

k fungování  společnosti  AKZUZ  s.r.o.  v té  době  i  způsobu  použití  finančních 
prostředků z poskytnuté dotace. Také svědkyně Ing. Bc. Ivona C., jakožto pracovnice 
Krajského  úřadu  Moravskoslezského  kraje,  pak  potvrdila  tu  skutečnost,  že  po 
schválení  předmětné  dotace  společnosti  AKZUZ  s.r.o.  nejprve  vše  probíhalo 
v pořádku,  řádně  byly  podávány  jednotlivé  monitorovací  zprávy  a  teprve  v závěru 
celého  projektu  vznikl  problém,  kdy  obžalovaný  nedoložil  požadované  podklady  a 
zejména  nebyla  předložena  závěrečná  monitorovací  zpráva,  která  by  oprávněnost 
celého  projektu  potvrdila.  Obžalovaný  se  stal  nekontaktním  a  zůstala  nedoložena 
žalovaná  částka  ve  výši  148.408,25  Kč  z poskytnuté  dotace.  Kromě  těchto 
svědeckých  výpovědí  je  trestná  činnost  dokládána  také  řadou  listinných  důkazů 
vztahujících se k poskytnuté dotaci, z nichž jednoznačně vyplývá čerpání finančních 
prostředků společnosti AKZUZ s.r.o. a zejména ta skutečnost, že část poskytnutých 
finančních  prostředků  a  způsob  jejich  využití  řádně  doložena  nebyla.  Z těchto 
založených listinných materiálů je také zcela zřejmé, že o dotaci požádala a tato byla 
také  poskytnuta  společnosti  AKZUZ  s.r.o.,  kdy  jménem  této  společnosti  jednal  a 
smlouvu  uzavřel  právě  obžalovaný  Libor  Š.  O  trestní  odpovědnosti  obžalovaného 
Libora  Š.  tedy  soud  neměl  žádné  pochybnosti  a  z hlediska  naplnění  subjektivní 
stránky  se  obžalovaný  tohoto  trestného  jednání  dopustil  v úmyslu  nepřímém  dle 
ustanovení § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kdy zcela jednoznačně věděl, že svým 
jednáním  může  způsobit  porušení  zákonem chráněného  zájmu a pro  případ,  že  se 
tak stane, s tím byl srozuměn.  
 
Trestní  odpovědnost  obžalované  právnické  osoby,  tj.  společnosti  AKZUZ  s.r.o. 
„v likvidaci“,  je  posuzována  podle  samostatného  zákona  č.  418/2011  Sb.  o  trestní 
odpovědnosti  právnických  osob  a  řízení  proti  nim.  Na  základě  důkazů,  které  byly 
provedeny v tomto řízení, dospěl soud k jednoznačnému závěru také o vině a trestní 
odpovědnosti obžalované právnické osoby, tj. společnosti AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“. 
Zcela jednoznačně totiž bylo prokázáno, že právě tato společnost uzavřela smlouvu 
o poskytnutí dotace, kdy obžalovaná právnická osoba jednala prostřednictvím svého 
statutárního orgánu, tj. jednatele – obžalovaného Libora Š. – vlastním jménem a na 
vlastní  odpovědnost.  Přečin  poškození  finančních  zájmů  Evropské  unie  podle 
ustanovení  §  260  odst.  1,  odst.  3  tr.  zákoníku  je  přitom  trestným  činem 
vyjmenovaným  v ustanovení  §  7  zákona  č.  418/2011  Sb.,  kde  se  jedná  o  taxativní 
výčet  všech  zločinů  a  přečinů.  Nutno  zdůraznit,  že  zákon  o  trestní  odpovědnosti 
právnických osob vychází  zjevně  z názoru,  že právnické  osoby jsou subjekty práva 
odlišné  od  fyzických  osob,  jsou  uměle  právem  vytvořeny  a  nadány  způsobilostí 
k právům  a  povinnostem,  jakož  i  k právním  a  protiprávním  úkonům.  Zákon  tak 
vymezuje,  že  pokud  jde  o  trestní  odpovědnost  právnické  osoby,  pak  je  trestným 
činem spáchaným právnickou osobou protiprávní čin spáchaný jejím jménem, v jejím 
zájmu  nebo  v rámci  její  činnosti  (§  8  příslušného  zákonného  ustanovení).  Za 
právnickou osobu přitom může jednat statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, 
případně  její  zaměstnanec.  Zavinění  právnické  osoby  ve  vztahu  k některému 
z trestných  činů  vymezených  v  §  7  je  pak  zásadně odvozováno  od  zavinění  fyzické 
osoby,  která  při  spáchání  trestného  činu  jednala  jménem  právnické  osoby,  v jejím 
zájmu  nebo  v rámci  její  činnosti  a  v tomto  případě  byly  dle  názoru  soudu  splněny 
všechny  zákonné  podmínky  pro  trestní  odpovědnost  právnické  osoby,  neboť  zcela 
jednoznačně  přečin  byl  spáchán  jménem  této  společnosti  a  v rámci  její  činnosti, 
přičemž  ze  založeného  výpisu  z obchodního  rejstříku  je  jednoznačné,  že  právě 
obžalovaný  Libor  Š.  byl  a  do  současné  doby  je  jednatelem  této  právnické  osoby  a 
v daném případě také jednal jako statutární orgán této společnosti. Podle ustanovení 

§  9  citovaného  zákona  je  pachatelem  trestného  činu  právnická  osoba,  které  lze 
přičítat  porušení  nebo  ohrožení  zájmu  chráněného  trestním  zákonem  způsobem 
uvedeným v tomto zákoně. Podle odst. 3 tohoto zákonného ustanovení není trestní 
odpovědností  právnické  osoby  dotčena  trestní  odpovědnost  osob  fyzických  a 
naopak.  Byl-li  trestný  čin  spáchán  společným  jednáním  více  osob,  z nichž  alespoň 
jednak je osoba právnická, odpovídá každá z nich, jakoby trestný čin spáchala sama.  
 
 
K osobě  obžalovaného  Libora  Š.  bylo  zjištěno,  že  v současné  době  působí 
jako osoba samostatně výdělečně činná, v evidenci úřadu práce nikdy nebyl veden a 
v místě  trvalého  bydliště  k jeho  osobě  nebyly  zjištěny  žádné  negativní  poznatky. 
V opise rejstříku trestů má tento obžalovaný pouze jediný záznam, ke kterému nelze 
přihlížet jako k přitěžující okolnosti. Jedná se totiž o podmíněné zastavení trestního 
stíhání, k němuž došlo usnesením státní zástupkyně OSZ ve Frýdku – Místku ze dne 
28.12.2016,  sp.  zn.  1  ZT  138/2016,  pro  skutek  právně  kvalifikovaný  jako  přečin 
zkreslování  údajů  o  stavu  hospodaření  a  jmění  podle  § 254  odst.  1  alinea první  tr. 
zákoníku,  kdy  v souvislosti  s tímto  rozhodnutím  byla  obžalovanému  stanovena 
zkušební  doba  v trvání  10  měsíců.  Toto  usnesení  nabylo  právní  moci  dne 
28.12.2016. V tomto trestním řízení byla společně s obžalovaným Liborem Š. stíhána 
také společnost AKZUZ s.r.o. „v likvidaci“ a způsob rozhodnutí v této věci i ve vztahu 
k této  společnosti  je  totožný  (tj.  i  vůči  této  společnosti  je  trestní  stíhání  podmíněně 
zastaveno).   
 
 
Obžalovaná  právnická  osoba  –  společnost  AKZUZ  s.r.o.  „v  likvidaci“  –  je  do 
současné doby vedena v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Ostravě, nedošlo 
k jejímu  výmazu  z obchodního  rejstříku  a  pouze  usnesením  Krajského  soudu 
v Ostravě ze dne 9.11.2015, sp. zn. 29Cm 110/2015, bylo rozhodnuto o zrušení této 
obchodní  společnosti  s likvidací,  nařízení  likvidace  společnosti  a  jmenování 
likvidátora společnosti.  
 
 
Při úvahách o druhu a výši trestu soud vycházel z ustanovení § 37 a § 39 tr. 
zákoníku, kdy přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, 
rodinným  a  majetkovým  poměrům  pachatele,  jeho  dosavadnímu  způsobu  života  a 
možnostem jeho nápravy. Soud posuzoval také povahu a závažnost trestného činu 
z hlediska významu konkrétního chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob 
provedení činu a jeho následky, jakož i okolnosti, za kterých byl čin spáchán. Zvlášť 
byla  hodnocena  také  osoba  pachatele,  míra  jeho  zavinění  a  pohnutky,  jakož  i 
polehčující a přitěžující okolnosti.  
 
 
V případě obžalovaného Libora Š. je trestní sazba orientována ustanovením § 
260 odst. 3 tr. zákoníku a dovoluje uložit trest odnětí svobody v rozpětí od 1 roku do 
5  let  nebo  trest  peněžitý.  Soud  v rámci  úvah  o  výměře  trestu  dospěl 
k jednoznačnému  závěru,  že  v případě  obžalovaného  Libora  Š.  lze  ukládat  trest 
odnětí  svobody  na  jeho  samé  spodní  hranici,  tj.  v trvání  1  roku.  V případě  tohoto 
obžalovaného  totiž  nebyly  shledány  žádné  výrazné  přitěžující  okolnosti  a  v jeho 
prospěch  bylo  vyhodnoceno  jeho  doznání,  snaha  alespoň  částečně  v průběhu 
trestního  řízení  doložit  podklady  potvrzující  oprávněné  čerpání  dotace  i  u  soudu 
vyjádřená lítost nad svým trestním jednáním. S ohledem na všechny tyto skutečnosti 
byl výkon trestu také podmíněně odložen na dvouletou zkušební dobu, která je, dle 
názoru  soudu,  zcela  dostatečná  pro  nápravu  obžalovaného.  Vedle  trestu  odnětí 
svobody  byl  obžalovanému  uložen  také  trest  peněžitý,  neboť  uložení  tohoto  druhu 

trestu  příslušné  zákonné  ustanovení  umožňuje  a  současně  dle  §  67  odst.  1  tr. 
zákoníku  bylo  prokázáno,  že  obžalovaný  se  trestným  jednáním  snažil  získat 
majetkový prospěch. Vzhledem k důkazům provedeným v průběhu trestního řízení i 
samotnému  vyjádření  obžalovaného  ohledně  případného  peněžitého  trestu  soud 
ukládal  peněžitý  trest  ve  výměře  50.000,-  Kč,  což  je  adekvátní  částka,  kterou  je 
schopen  obžalovaný  uhradit.  Z hlediska  ustanovení  §  68 odst. 1  tr.  zákoníku,  které 
stanoví  počet  denních  sazeb  na  20  až  730,  má  význam  samotný  právní  charakter 
projednávané  trestné  činnosti  a  její  konkrétní  škodlivost.  Dle  názoru  soudu  je 
přiměřeným  počtem  sazeb  500  celých  denních  sazeb  po  100,-  Kč  (vzhledem 
k celkové  výměře  peněžitého  trestu  i  finančním  možnostem  obžalovaného).  Pro 
případ,  že  by  peněžitý  trest  ve  stanovené  lhůtě  nebyl  vykonán,  soud  stanovil 
v souladu  s ustanovením  §  69  odst.  1  tr.  zákoníku  také  náhradní  trest  odnětí 
svobody, a to v trvání 2 měsíců.  
 
 
V případě ukládání trestu obžalované právnické osobě bylo nutno vycházet ze 
zákona č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, 
kdy  lze  uložit  pouze  druhy  trestu  taxativně  vyjmenované  v  §  15  tohoto  zákona.  Po 
zhodnocení všech okolností případu i skutečnosti, že obžalovaná právnická osoba je 
dosud  vedena  ve  výpise  z obchodního  rejstříku,  přestože  usnesením  Krajského 
soudu  v Ostravě,  výše  citovaným,  bylo  vysloveno  její  zrušení  s likvidací,  nařízená 
likvidace  a  jmenován  likvidátor,  dospěl  soud  k závěru,  že  jediným  vhodným  a 
přiměřeným trestem je trest zrušení právnické osoby v souladu s ustanovením § 16 
odst.  1  tohoto  zákona.  Pro  uložení  jiného  druhu  trestu,  zejména  majetkového 
charakteru,  nebyly  splněny  podmínky,  neboť  v průběhu  řízení  před  soudem  se 
nepodařilo  zjistit  žádný  konkrétní  majetek  společnosti,  z něhož  by  bylo  možno 
takovýto  druh  trestu  realizovat.  Navíc  nelze  přehlédnout  již  zmíněné  usnesení  o 
nařízení likvidace společnosti a všechny provedené důkazy vedou k jednoznačnému 
závěru,  že  činnost  této  obchodní  společnosti  poté,  kdy  ji  začal  vyvíjet  obžalovaný 
Libor  Š.,  spočívala  mimo  jiné  v páchání  trestné  činnosti.  Přestože  se  jedná  o 
nejpřísnější druh trestu, který lze uložit trestně odpovědné právnické osobě, byly dle 
názoru  soudu  splněny  všechny  podmínky  pro  jeho  uložení  a  ani  povaha  právnické 
osoby uložení tohoto druhu trestu nevyloučila.  
 
 
V průběhu  trestního  řízení  se  řádně  připojil  s nárokem  na  náhradu  škody 
Moravskoslezský  kraj,  Krajský  úřad  Ostrava,  a  to  s celkovou  částkou  ve  výši 
148.408,25  Kč.  V průběhu  řízení  před  soudem  bylo  jednoznačně  prokázáno,  že 
právě  tato  částka  je  škodou  vzniklou  v souvislosti  s trestnou  činností  obžalovaného 
Libora  Š.  i  obžalované  právnické  osoby  AKZUZ  s.r.o.  „v  likvidaci“,  avšak  současně 
výslechem svědkyně Ing. Bc. C. bylo také zjištěno, že právě tato částka je součástí 
pravomocného  platebního  výměru,  který  byl  již  v minulosti  Moravskoslezským 
krajem,  Krajským  úřadem  Ostrava  vydán,  a  to  na  odvod  za  porušení  rozpočtové 
kázně.  Tento platební výměr  zní  na celkovou částku 2.462.485,-  Kč,  což je  částka, 
která  představuje  součet  všech  vyplacených  finančních  prostředků  z předmětné 
dotace  společnosti  AKZUZ  s.r.o.  „v  likvidaci“.  S ohledem  na  tuto  novou  skutečnost, 
která byla zjištěna až v průběhu řízení před soudem, proto dospěl soud k závěru, že 
v rámci  trestního  řízení  nelze  znovu  rozhodnout  o  přiznání  požadované  částky  ve 
výši 148.408,25 Kč tomuto poškozenému, neboť by se jednalo o dvojí právní titul pro 
případné  vymáhání  takové  částky.  Proto  byl  poškozený  Krajský  úřad  Ostrava  se 
svým  nárokem  na  náhradu  škody  v souladu  s ustanovením  §  229  odst.  1  tr.  řádu 
odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.  

 
P o u č e n í :  
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 8 /osmi/ dnů ode 
dne  doručení  jeho  písemného  vyhotovení  prostřednictvím 
podepsaného soudu k Vrchnímu soudu v Olomouci. 
 
Rozsudek  může  odvoláním  napadnout  státní  zástupce  pro 
nesprávnost  kteréhokoliv  výroku  a  obžalovaný  pro  nesprávnost 
výroku,  který  se  ho  přímo  dotýká.  Poškozený  pro  nesprávnost 
výroku o náhradě škody. 
 
Osoba oprávněna napadat rozsudek pro nesprávnost některého 
jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn 
nebyl,  jakož  i  pro  porušení  ustanovení  o  řízení  předcházejícím 
rozsudku,  jestliže  toto  porušení  mohlo  způsobit,  že  výrok  je 
nesprávný, nebo že chybí. 
 
Odvolání musí být ve lhůtě do 8 dnů od doručení opisu rozsudku 
odůvodněno  tak,  aby  bylo  patrno,  ve  kterých  výrocích  je 
rozsudek  napadán  a  jaké  vady  jsou  vytýkány  rozsudku  nebo 
řízení, které rozsudku předcházelo. 
 
Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i 
zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. 
 
 
Krajský soud v Ostravě  
dne 12.10.2017 
 
 

Za správnost vyhotovení:                                                 JUDr. Šárka Skalská  v.r. 
Kateřina Kavalová   
 
 
 
 
 
předsedkyně senátu