Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 39 T 4/2017'.


39 T 4/2017-999 
 
 
 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
R O Z S U D E K   
 
J M É N E M    R E P U B L I K Y   
 
 

 
 
Krajský  soud  v Brně  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne  20.6.2017  v senátě 
složeném  z předsedy  JUDr. Michaela  Vrtka, Ph.D.  a přísedících  Vojtěcha  Kundraty  a Josefa 
Marka,    t a k t o : 
 
 

Obžalovaný 
 
J. P., 
nar. xxx  
trvale bytem Xxxx, 
důchodce  
 
j e   v i n e n ,   ž e    
 
z pozice  zplnomocněného  zástupce  společnosti  Xxxx.  s  r.o.,  IČ xxx,  se  sídlem  Xxxx,  
s úmyslem  neoprávněně  vylákat  finanční  prostředky  podal  prostřednictvím  Ing.  R.  H. 
elektronicky  v  Brně  dne  2.7.2013  na  pobočce  Státního  zemědělského  intervenčního  fondu, 
IČ 48133981,  Kotlářská 53,  Brno,  žádost  o dotaci  z Programu  rozvoje  venkova  na  opatření 
Přidávání  hodnoty  zemědělským  a  potravinářským  výrobkům  pod  registračním  číslem 
13/019/1131c/564/003401  za  účelem  realizace  projektu  s názvem  Xxxx  zpracování  ovoce 
a zeleniny  v celkové  ceně  za zhotovení  díla  4.990.000 Kč  bez  DPH,  čímž  měl  řešit  pořízení 
technologie  ke zpracování  vlastní  zemědělské  produkce  a  nákup  dopravního  prostředku 
s chladící nástavbou pro přepravu chlazených produktů, kdy výše žádané dotace činila celkem 
1.996.000 Kč,  z  čehož  částka  ve výši  1.497.000 Kč  byla  určena  z rozpočtu  EU  a částka 
499.000 Kč  byla  určena  ze státního  rozpočtu  ČR,  následně  byla  mezi  Státním  zemědělským 
intervenčním  fondem  a společností  Xxxx  s r.o.  v  Brně  dne  3.1.2014  podepsána  Dohoda  o 
poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR, kterou za společnost Xxxx s r.o. z pozice 

 
Pokračování 
- 2 - 
39 T 4/2017  
 
 
zplnomocněného zástupce podepsal J. P. a kde je výslovně uvedeno, že výdaje, na které může 
být poskytnuta dotace se prokazují v souladu s příslušnými pravidly, ve kterých se v bodě 7. 
odstavci 4. hovoří o tom, že dotaci nelze poskytnout na pořízení použitého movitého majetku, 
následně  dne  30.6.2015  podala  společnost  Xxxx  s r.o.  prostřednictvím  J.  P.  žádost  o 
proplacení  výdajů,  mezi  nimiž  krouhačka  zelí,  pračka  zeleniny,  vyhřívaná  vana  –  1200 L, 
chladící nerez box, síťová pozinkovaná paleta a paletový pozinkovaný regál  – 10 sekcí byly 
deklarovány  jako  nové  výrobky  dodané  subdodavatelem  celého  projektu  společností  Xxxx 
s.r.o.,  IČ: xxx,  vysokozdvižný  vozík  ručně  vedený  značky  Crown WF3000-1,0 TL  byl 
deklarovaný  jako  nová  manipulační  technika  dodaná  subdodavatelem  celého  projektu 
společností  Xxxx, s.r.o.,  IČ xxx,  fóliovací  stroj  Lady Pack 65  byl  deklarován  jako  nový 
produkt  vyrobený  a  dodaný  společností  Xxxx,  s.r.o.,  IČ xxx,  a  dále  žadatel  ve výběrovém 
řízení  požadoval  pořízení  záložního  elektrického  kotle,  který  není  zmíněn  v položkovém 
rozpočtu  jako  příloze  k  patřičné  faktuře,  kdy  byl  dodán  záložní  kotel  výrobního  čísla  685 
s rokem výroby 1993, přičemž shora uvedené výrobky dodané společnosti Xxxx s.r.o. nebyly 
v rámci  realizace  uvedeného  projektu  vyrobeny  a dodány  jako  nové,  nýbrž  byly  touto 
společností  pouze  upraveny  na základě  požadavků  J.  P.,  který  tyto  výrobky  do  společnosti 
Xxxx  s.r.o.  přivezl  jako  již  použité  a nechal  je  pouze  upravit  a za nové  je následně  vydával, 
společnost  Xxxx, s.r.o.  předmětný  vysokozdvižný  vozík  ručně  vedený  prodávala  již  jako 
použitý  a  fóliovací  stroj  Lady Pack 65  společnost  Xxxx,  s.r.o.  nikomu  v rámci  realizace 
předmětného  projektu  neprodala  a čestné  prohlášení  o shodě  ze dne  2.1.2015,  které  měl 
vystavit jednatel společnosti Ing. P. G. tento nevystavoval, neboť není jednatelem společnosti 
Xxxx, s.r.o. a záložní kotel výrobního čísla 685 s datem výroby 1993 rovněž nebyl nový, kdy 
tímto  jednáním  se J.  P.  úmyslně  neoprávněně  pokusil  vylákat  ze Státního  zemědělského 
intervenčního fondu celkovou částku 1.996.000 Kč, a to konktrétně 1.497.000 Kč z rozpočtu 
EU  a 499.000 Kč  z rozpočtu  ČR,  když  v  žádosti  o poskytnutí  dotace  z Programu  rozvoje 
venkova  na  opatření  Přidávání  hodnoty  zemědělským  a  potravinářským  výrobkům  pod 
registračním  číslem  13/019/1131c/564/003401,  a v žádosti  o proplacení  ze dne 30.6.2015 
uvedl nepravdivé údaje a porušil tak tímto svým jednáním Pravidla stanovující podmínky pro 
poskytování dotace, se kterými byl  obeznámen, avšak Státní  zemědělský  intervenční  fond v 
rámci  své  kontrolní  činnosti  zjistil,  že  uvedené  zařízení  je  použité  a  za  nové  je  pouze 
vydávané, a proto žádost o proplacení dotace podaná společností Xxxx s r.o. ze dne 30.6.2015 
nebyla  ze  strany  Státního  zemědělského  intervenčního  fondu  akceptována  a  dotace  nebyla 
společnosti Xxxx s r.o. ani z části vyplacena,  
 
t e d y 
 
-  dopustil  se  jednání,  které  bezprostředně  směřovalo  k dokonání  trestného  činu  a jehož 
se dopustil  v úmyslu  v žádosti  o  poskytnutí  dotace  uvést  nepravdivé  údaje,  způsobit  činem 
větší škodu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo, 
 
-  dopustil se  jednání,  které  bezprostředně  směřovalo  k dokonání  trestného  činu  a jehož 
se dopustil v úmyslu v dokladech uvést nepravdivé údaje vztahující se k výdajům souhrnného 
rozpočtu  Evropské  unie,  a  tím  umožnit  nesprávné  použití  finančních  prostředků  z takového 
rozpočtu  a způsobit  takovým  činem  značnou  škodu,  přičemž  k dokonání  trestného  činu 
nedošlo. 
 

 
Pokračování 
- 3 - 
39 T 4/2017  
 
 
T í m   s p á c h a l 
 
 

-  pokus  zločinu  dotačního  podvodu  podle  § 21  trestního  zákoníku  k  § 212  odstavec 1,  odst.  4 
trestního zákoníku, 
 
-  pokus  zločinu  poškození  finančních  zájmů  Evropské  unie  podle  § 21  trestního  zákoníku 
k § 260 odstavec 1, odst. 4 písmeno c) trestního zákoníku, 
 
 

a za to se odsuzuje 
 
podle  § 260  odst. 4  trestního  zákoníku  ve  spojení  s § 43  odst. 1  trestního  zákoníku 
k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání  3 (tří) let. 
 
Podle  § 81  odst. 1,  § 82  odst. 1  trestního  zákoníku  se  obžalovanému  výkon  trestu 
podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. 
 
Podle § 73 odst. 1 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá trest zákazu činnosti 
spočívající  v  zastupování  obchodních  společností  a  družstev  z pozice  statutárního  orgánu, 
prokuristy  či  osoby  jednající  jejich  jménem  na  základě  plné  moci  při  řízení  o  poskytnutí 
dotace, subvence nebo návratné finanční výpomoci nebo příspěvku na dobu 4 (čtyř) let.  
 
 
 
 

O d ů v o d n ě n í : 
 
 
Obžaloba státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, ze dne 30.3.2017, 
sp. zn. 2 KZV 36/2016 kladla J. P. za vinu, že z pozice zplnomocněného zástupce společnosti 
Xxxx s r.o.  (dále  jen  Xxxx)  podal  prostřednictvím  Ing. R.  H.  elektronicky  v Brně  dne 
2.7.2013 na pobočce Státního zemědělského intervenčního fondu žádost o dotaci z Programu 
rozvoje  venkova  na opatření  přidávání  hodnoty  zemědělským  a potravinářským  výrobkům, 
a to za účelem  realizace  projektu  s názvem  Xxxx  v celkové  ceně  za zhotovení  díla 
4.990.000 Kč  bez  DPH,  kdy  výše  žádané  dotace  činila  1.996.000 Kč,  z níž  částka 
1.497.000 Kč  byla  určena  z rozpočtu  EU  a částka  499.000 Kč  ze státního  rozpočtu  ČR. 
Následně  byla  mezi  Státním  zemědělským  intervenčním  fondem  a  společností  Xxxx  dne 
3.1.2014  podepsána  dohoda  o poskytnutí  dotace  z Programu  rozvoje  venkova,  kterou 
za společnost  Xxxx  podepsal  obžalovaný  J.  P.,  přičemž  v této  dohodě  je výslovně  uvedeno, 
že výdaje,  na které  může  být  poskytnuta  dotace,  se  prokazují  v souladu  s příslušnými 
pravidly,  podle  nichž  dotaci  nelze  poskytnout  na  pořízení  použitého  movitého  majetku. 
Následně dne 30.6.2015 podala společnost Xxxx opět prostřednictvím obžalovaného žádost o 
proplacení  výdajů  za pořízení  krouhačky  zelí,  pračky  zeleniny,  vyhřívané  vany,  chladícího 
nerez  boxu,  síťové  pozinkované  palety  a  paletového  pozinkového  regálu,  které  byly 
deklarovány  jako  nové  výrobky  dodané  subdodavatelem  celého  projektu společnosti  Xxxx 
s.r.o.,  ačkoli  ve skutečnosti  tyto  byly  pouze  upraveny na základě  požadavků  obžalovaného, 
který  je  do  společnosti  Xxxx  přivezl  již  jako použité  a následně  je za nové  pouze  vydával, 
vysokozdvižného vozíku ručně vedeného značky Crown, jakožto nové manipulační techniky 
dodané  subdodavatelem  Xxxx,  ačkoliv  tato  společnost  stroj  nabízela  již  jako  použitý, 

 
Pokračování 
- 4 - 
39 T 4/2017  
 
 
fóliovací  stroj  Lady Pack 65,  který  byl  deklarován  jako  nový  produkt  vyrobený  a  dodaný 
společností Xxxx, s.r.o., ačkoliv takovýto společnost neprodala a nedodala k němu ani čestné 
prohlášení o shodě a dále žadatel požadoval pořízení záložního elektrického kotle, který nebyl 
zmíněn  v položkovém  rozpočtu,  avšak  byl  dodán  záložní  kotel  s rokem  výroby 1993,  kdy 
tímto  způsobem  v žádosti  o proplacení  obžalovaný  uvedl  nepravdivé  údaje  a  porušil  tak 
pravidla  stanovující  podmínky  pro poskytování  dotace,  s nimiž  byl  obeznámen  a pokusil se 
vyžádat ze Státního zemědělského intervenčního fondu celkovou částku 1.996.000 Kč, která 
však  nebyla  ani  z části  vyplacena,  neboť  Státní  zemědělský  intervenční  fond  v rámci  své 
kontrolní  činnosti  zjistil  nepravdivost  shora  uvedených  údajů.  V podrobnostech  popisu 
skutkového děje pak soud odkazuje na podanou obžalobu. 
 
 
V daném jednání státní zástupce spatřoval spáchání zločinu dotačního podvodu podle 
§ 212 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku a zločinu poškození finančních zájmů Evropské unie 
podle  § 260  odst. 1,  odst. 4  písm. c/  trestního  zákoníku,  a  to  v obou  případech  ve stádiu 
pokusu podle § 21 trestního zákoníku. 
 
 
V rámci hlavního líčení soud provedl dokazování výslechem obžalovaného J. P., dále 
svědků Ing. T. K., Ph.D., Ing. M. N. a V. Ř., za souhlasu stran čtením svědeckých výpovědí 
D. P. starší, D. P. mladší,  L. H., J. V., M. P. a  Ing. R. H., jakož i listinnými materiály, které 
jsou obsaženy v trestním spise. Dokazováním pak byly zjištěny následující skutečnosti: 
 
 
 
Obžalovaný J. P. v rámci přípravného řízení využil svého práva a odepřel vypovídat. 
U  hlavního  líčení  (č. l.  977-981)  pak  popřel,  že  by  se  dopustil  trestné  činnosti.  Popsal 
podrobně  podnikatelský  záměr  společnosti  Xxxx,  kdy  došlo  k opravě  stodoly,  do  níž 
vymysleli  technologii  na  zpracování  ovoce  a  zeleniny.  Obžalovaný  poukázal,  že  tato 
technologie  do  současnosti  funguje  k plné  spokojenosti  zákazníků.  Společnost  Xxxx založil 
on  sám.  Dříve  v ní  byl  jednatelem,  následně  jí  převzaly  děti  a  on  měl  k zastupování 
společnosti plnou moc. Obžalovaný nikterak nezpochybnil, že prostřednictvím Ing. H. podal 
žádost o dotaci, kdy s posledně jmenovaným spolupracovali i dříve, resp. spolupracují dosud. 
Veškeré položky, které jsou uvedeny v obžalobě, odpovídají skutečnosti, stejně jako nikterak 
nezpochybnil, že podepsal veškeré dokumenty za společnost  Xxxx se Státním zemědělským 
intervenčním  fondem  (dále  jen  SZIF).  Veškeré  zařízení,  kterého  se dotýká  obžaloba,  resp. 
které  bylo  pořízeno  za  účelem  rozjetí  provozu,  splňuje  potřebné  bezpečnostní  předpisy,  je 
dána  existence  materiálů  o shodě  a žádná  faktura  nemá  záznam  o tom,  že jde  o repasované, 
staré či použité zboží. Zdůraznil, že stroje, na které poukazuje obžaloba, nejsou na trhu běžně 
k dostání,  a bylo  třeba je upravit tak, aby splňovaly potřebná specifika k výrobě. Tyto  stroje 
pak byly zprovozněny ještě před kontrolou SZIF a takovýto zkušební provoz nebyl nikterak 
v rozporu s pravidly, které podepsal. Při užití v provozu se pak používají agresivní látky, jako 
je kyselina citrónová, 20 % ocet, či k desinfekci je užívána síra. Veškeré tyto prostředky tak 
mohly  mít  vliv  na  výsledný  stav  strojů  v době  konání  kontroly  ze  strany  SZIF.  Tato  reálně 
proběhla,  kdy  původně  vše  měl  na  starosti  Ing.  Prášek,  kterého  následně  sebrala  „policejní 
KOBRA“,  pročež  veškeré  věci,  které  vyřizoval,  dostaly  zvláštní  režim  a tudíž  i přísnější 
kontrolu a přišlo se na nesrovnalosti také v rámci Xxxx. Obžalovaný též uvedl, že v podstatě 
jednal  se všemi  subdodavateli,  jakož  i generálním  dodavatelem,  kterým  byla  společnost 
Xxxx s.r.o.  Nebyl  však  u všeho,  něco  dodával  právě  i  M.  P.,  který  vystupoval  za  posledně 
uvedenou společnost. Celou záležitost nechápe a bere jí jako paradox, neboť na jedné straně 
jsou žalováni ze strany SZIF, na druhé straně se však obžalovaný za společnost Xxxx účastnil 
zahraniční  cesty  s ministrem  zemědělství  na Kubě,  kde  propagovali  právě  jejich  malou 
provozovnu  a  české  výrobky.  Ke  své  osobě  obžalovaný  uvedl,  že  je  v důchodu,  zastupuje 

 
Pokračování 
- 5 - 
39 T 4/2017  
 
 
společnost Xxxx na základě plné moci. Bydlí v rodinném domě, který však patří jeho synovi, 
nemá  auto,  pouze  řadu  exekucí,  ovšem  jejich  celkovou  výši  nezná.  V minulosti  byl  soudně 
trestán tak, jak je uvedeno v opisu z evidence Rejstříku trestů. 
 
 
Výpověď  obžalovaného  lze  tedy  stručně  shrnout  tak,  že tento  nepopírá,  že by vedl 
jednání  a žádal  o  dotaci  z Programu  rozvoje  venkova  na  pořízení  technologií  pro  výrobu 
společnosti  Xxxx,  tuto  zastupoval  a  podepisoval  na  základě  plné  moci  veškeré  doklady. 
Nezpochybňuje  též  výši  dotace,  o  kterou  bylo  žádáno,  jakož  i  pořízení  strojů  tak,  jak  jsou 
rozvedeny ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Obžalovaný se však neztotožňuje s názorem 
obžaloby,  že  jeho  jednání  naplňuje  skutkovou  podstatu  jakéhokoliv  trestného  činu,  kdy  vše 
bylo  dáno  specifikami  provozu,  pročež  stroje  bylo  třeba  vyrábět,  resp.  upravovat  podle 
konkrétních parametrů, neboť neobdobné nejsou na trhu k dostání. Pokud kontrola ze strany 
SZIF  odhalila  použití  pořízené  technologie,  mohlo  k tomuto  dojít  v rámci  zkušebního 
provozu, v jehož rámci jsou používány agresivní látky. Lze tedy konstatovat, že obžalovaným 
zvolená  obhajoba  má  hned  několik  rozměrů,  a  to  počínaje  vyjádřením,  že  o všech  věcech, 
které jsou dotčeny obžalobou, existují písemné materiály, které nikterak nesvědčí o tom, že by 
se jednalo o staré zboží, a pokud by jakékoliv opotřebení bylo zjištěno v rámci státní kontroly, 
mohlo vzniknout v důsledku užívání agresivních látek při zkušebním provozu. Současně však 
obžalovaný uvádí, že zařízení nemohlo být kupováno kdekoliv, ale vzhledem ke specifikům 
provozu bylo děláno tzv. na míru, a to i za užití starých komponent. Obžalovaný v rámci své 
výpovědi prezentoval soudu, jakož i slyšeným svědkům svou představu, že pokud zajistí, byť 
starší  materiál,  který  však  kompletně  zrenovuje  a dá  nový  obal  (např. pozinkuje),  bude 
se jednat o novou, nikoliv starou věc.  
 
 
Shora  popsanou  obhajobu  obžalovaného  však  soud  zásadně  nepřijímá  a dospěl 
k názoru,  že  se  obžalobě  podařilo  bez  jakýchkoliv  důvodných  pochybností  předložit  důkazy 
svědčící o vině J. P.. V prvé řadě je třeba konstatovat, že není důvodných pochybností o tom, 
že došlo ke vzniku žadatelského vztahu mezi společností Xxxx a SZIF, jehož předmětem byla 
žádost  o dotaci  z Programu  rozvoje  venkova  za účelem  realizace  projektu  Xxxx.  O daném 
svědčí zejména listinné materiály, které soud provedl v intencích § 213 odst. 1 trestního řádu. 
Předně se jedná o žádost o dotaci (č. l. 316-329), která byla podána dne 2.7.2013 (č. l. 380) 
společností Xxxx na regionálním odboru SZIF v Brně. Společnost Xxxx spol. s r.o. je podle 
údajů  z obchodního  rejstříku  (č. l. 218-221)  právnickou  osobou  se  sídlem  Xxxx,  IČ xxx, 
s předmětem  podnikání  zemědělství,  včetně  prodeje  nezpracovaných  zemědělských  výrobků 
za  účelem  zpracování  nebo  dalšího  prodeje,  v jejímž  rámci  zastával  J.  P.  dříve  pozici 
jednatele,  a  to  od  21.1.1993  do  17.12.2012,  přičemž  následnými,  resp.  stávajícími  jednateli 
byly  manželka  obžalovaného  D.  P.,  a  to  od  4.8.1999  do  13.11.2014  a  následně  dcera 
obžalovaného, rovněž D. P., a to  od 5.11.2014 do současnosti.  Obžalovaný J. P. společnost 
Xxxx zastupoval na základě plné moci (č. l. 121), kdy jeho jméno je rovněž uvedeno jakožto 
kontaktní osoba v rámci již zmíněné žádosti o poskytnutí dotace. Obžalovaný ostatně nikterak 
nezpochybňuje, že v rámci dotačního řízení za společnost vystupoval a jednal jejím jménem. 
Danou  skutečnost  dosvědčuje  rovněž  dcera  obžalovaného  D.  P.  ml.,  která  byť  v rámci 
přípravného řízení  využila vzhledem  ke vztahu vůči  obžalovanému  práva odepřít vypovídat 
(č. l. 554-556), stejně jako manželka obžalovaného D. P. st. (č. l. 407-409), stručně uvedla, 
že ohledně podané žádosti o dotaci  nic nezajišťovala a vše řešil její  otec na základě udělené 
plné moci.  
 
 
Následně  došlo  dne  3.1.2014  k uzavření  dohody  o poskytnutí  dotace  z Programu 
rozvoje  venkova  (č.  l.  345-353),  kterou  opět  za  společnost  Xxxx  podepsal  jako  zmocněnec 

 
Pokračování 
- 6 - 
39 T 4/2017  
 
 
obžalovaný  J.  P..  Obsahem  dané  dohody  je  rovněž  stanovení  výše  podpory  v bodě III.,  kdy 
celková výše výdajů, na které může být poskytnuta dotace je vymezena částkou 4.990.000 Kč 
(na tomto místě soud toliko upozorňuje na zřejmě písařskou chybu v podané obžalobě, kde se 
hovoří  o částce  4.999.000 Kč,  přičemž  v rámci  výroku  tohoto  rozsudku  došlo  k jejímu 
upravení), z čehož dotace tvoří 40 % takovéto částky, tedy sumu 1.996.000 Kč. Z toho částka 
1.497.000 Kč byla určena jako příspěvek Společenství, tedy z finančních zdrojů EU a částka 
499.000 Kč  pak  z národních  zdrojů  České  republiky.  Současně  je  v rámci  dohody  výslovně 
stanoveno,  že  výdaje,  na  které  může  být  poskytnuta  dotace,  se  prokazují  v souladu 
s příslušnými pravidly, jejichž podmínky příjemce dotace musí splnit a současně musí uvádět 
pravdivé, platné a úplné informace. Tato uvedená pravidla (č. l. 607-641) pak ve své části A 
bod 7  odst. 4  zcela  jednoznačně  hovoří  o  tom,  že  dotaci  nelze  poskytnout  na  pořízení 
použitého movitého majetku. 
 
 
Posléze byla ze strany společnosti  Xxxx dne 30.6.2015 podána opět  prostřednictvím 
obžalovaného žádost o proplacení  výdajů (č. l. 22-30), včetně soupisky účetních dokladů 
k výdajům 
(č. l. 31-32). SZIF v návaznosti na danou žádost provedl SZIF kontrolu na místě 
-  v provozovně  společnosti  Xxxx,  jejíž  výsledky  jsou  zachyceny  zejména  (na  č. l. 279-280, 
282-285).  Soud  pak  k okolnostem,  které  byly  zjištěny  na místě  samém,  slyšel  pracovníky 
SZIF  Ing. T.  K.  (č. l. 982-984)  a Ing. M.  N.  (č. l. 894-986).  Jmenovaní  se  jednak  vyjádřili 
k mechanismu dotačního řízení, a to počínaje žádostí o dotace, přes její schválení a následnou 
realizaci projektu a jeho proplacení, a dále pak k výsledkům šetření ve společnosti Xxxx. Oba 
svědci  shodně  potvrdili,  že byly  shledány  značné  nedostatky  spočívající  zejména  v tom,  že 
řada strojů nebyla nových, jak požadují podmínky dotačního řízení, ale jednalo se o použitou 
technologii. Nejvíce patrné to bylo na pračce zeleniny, zpracovacích stolech, krouhačce zelí, 
nádrži na lák, regálech, kotli, nákladním automobilu a vaně na sterilování zeleniny. K tomuto 
pořizovali  fotodokumentaci.  Pokud  se týká  míry  opotřebení,  například  u  krouhačky  zelí 
po otevření byla celá zrezivělá, došlo k oloupání barvy a bylo vidět, že místy byly přestříkané 
plechy.  Zdůraznili,  že  žadatel  může  začít  pořizovat  nové  stroje  až po podání  žádosti,  byť 
v tomto  případě  již  vzhledem  k materiálům  o pořízení  věci  bylo  zřejmé,  že k tomuto 
docházelo  později  než  2.7.2013.  Opotřebení  přitom  bylo  markantní  a  jednoznačně  k němu 
nemohlo dojít užíváním v krátké době zkušebního provozu, jak tvrdí obžalovaný. Například 
na  pořízeném  kotli  byl  štítek  s rokem  výroby  1993.  Kontrola  přitom  proběhla  14.10.2015. 
Svědci  též  potvrdili,  že  na  místě  samém  jednali  v rámci  kontroly  jak  s obžalovaným,  tak 
s jeho dcerou a manželkou. 
 
 
Pokud se týká námitky  obžalovaného, že mělo v pozdějším  období  dojít ke změnám 
v podmínkách dotačního řízení, a to tak, že byly povoleny nákupy tzv. repasovaného majetku, 
byla  operativně  u  hlavního  líčení  slyšena  svědkyně  Mgr.  V.  Ř.  (č.  l.  987-988), 
zaměstnankyně SZIF na pozici referentky oddělení autorizace plateb – právník. Tato vyvrátila 
takovéto  informace  obžalovaného,  kdy  osvětlila,  že  existují  v rámci  dotací  z Evropské  unie 
určitá  programová  období,  přičemž  ať  již  v letech  2007 až 2013,  tedy  v období,  do  kterého 
spadá  obžalovaný  coby  žadatel,  tak  v aktuálním  období  2014  až  2020  zůstávají  podmínky 
shodné, tedy, že veškeré pořízené stroje musí být nové, nemohou být repasované či jakkoliv 
použité. 
 
 
Další  skupinu  důkazů  tvoří  výpovědi  svědků,  kteří  byli  zapojeni  do realizace 
projektu s názvem  Xxxx  a představovali  zástupce  generálního  dodavatele,  společnosti  Xxxx 
s.r.o.  (M.  P.),  či subdodavatelů  Xxxx,  s.r.o.  (L.  H.)  a  Xxxx  s.r.o.  (J.  V.),  potažmo  osoba 
zainteresovaná  v podání  žádosti  o  dotaci  Ing.  R.  H..  Jejich  výpovědi  pak  byly  doplněny 

 
Pokračování 
- 7 - 
39 T 4/2017  
 
 
listinnými materiály, které se pojí zejména k obstarání movitých věcí, které jsou uvedeny ve 
výrokové části tohoto rozsudku.  
 
 
Ing.  R.  H.  (č.  l. 436-439)  potvrdil,  že  obžalovaného  zná  již  několik  let 
a spolupracovali v minulosti při  vyřizování  žádostí  o dotace. Také v tomto případě se na něj 
obžalovaný  obrátil  v zastoupení  společnosti  Xxxx,  za  kterou  jednal  na  základě  plné  moci. 
S žádnou jinou osobou za společnost Xxxx svědek nejednal. Na základě veškerých informací, 
které získal od obžalovaného, pak podal žádost elektronickou formou na SZIF, kdy má zato, 
že žádost byla posléze podána i v papírové podobě, avšak takto činil již obžalovaný. Posléze 
na  žádost  obžalovaného  svědek  zpracoval  také  žádost  o  proplacení  dotace,  kterou  vyplnil 
z údajů  na  fakturách  od  dodavatele.  Žádost  následně  nebyla  schválena,  což  pochopil  tak,  že 
problém  nastal  kvůli  autu,  které  nebylo  uhrazeno  společností,  která  byla  generálním 
dodavatelem.  Dále  též  měly  některé  stroje  vykazovat  známky  opotřebení,  ale  danou 
skutečnost  odůvodňoval  obžalovaný  tím,  že  se  jednalo  o  prototypy,  které  se  nedají  do  jimi 
požadovaného  provozu  nikde  koupit,  a  proto  musel  tyto  stroje  uzpůsobit  podle  potřeby. 
Na základě  takovýchto  informací  pak  sepsal  pro obžalovaného  odvolání.  Sám  však  s J.  P. 
nikdy neřešil, zda zařízení, na které se žádá dotace, musí být nové.  
 
 
Svědek 
M. 
P. 
(č. l. 431-435) 
uvedl, 
že vystupoval 
za společnost  
Xxxx s.r.o.,  kde  je  jeho  manželka  jednatelkou.  Na základě  výběrového  řízení  byla  jejich 
společnost  oslovena  společností  Xxxx,  se  kterou  poté  uzavřeli  smlouvu  o  dílo  č.  7/2015 
(č. l. 187-190), ze dne 29.3.2015. Společnost Xxxx vystupovala jako generální zhotovitel akce 
Xxxx. Jejím obsahem bylo dodání požadované technologie a koupě vozidla do 15.6.2015, a to 
v celkové  hodnotě  4.990.000 Kč  bez  DPH.  Tyto  nákupy  strojů  a  zařízení  se  následně 
prováděly  od  dodavatelských  firem,  a  to  na  základě  jednání,  které  vedl  sám  obžalovaný, 
přičemž  veškeré  podrobnosti  byly  řešeny  na  základě  jeho  pokynů.  Obžalovaný  věděl,  že 
zařízení nejsou nová a toto mu nevadilo, řešila se toliko jejich funkčnost. Pro společnost Xxxx 
byly posléze vystaveny faktury, které byly uhrazeny. 
 
 
Svědek J. V. (č. l. 416-424) uvedl, že je jednatelem společnosti Xxxx a dlouhodobě se 
zná s obžalovaným. Pro tohoto zajišťoval krouhačku zelí, pračku zeleniny, vyhřívanou vanu a 
chladící nerez box, k nimž uvedl, že tyto stroje do firmy přivezl obžalovaný a na základě jeho 
požadavků  prováděli  úpravy.  V případě  krouhačky  zelí  šlo  o faktickou  výrobu  prototypu. 
U strojů  byly  prováděny  úpravy  od malého  rozsahu  až po rozsah  přibližně  75 %  nového 
stroje.  Krouhačka  zelí  byla  původně  přivezena  z černého  materiálu,  a obžalovaný  chtěl 
vytvořit  novou,  z nerezi,  přičemž  byly  použity  staré  nože.  Pozinkované  palety  a  paletového 
pozinkovaného regálu se rovněž jednalo o rozpracovaný materiál, který přivezl obžalovaný, 
kdy tento byl nefunkční a nepoužitelný, a ze strany společnosti Xxxx došlo k zámečnickému 
dokončení. Následná prohlášení o shodě ke strojům byla vystavena na žádost obžalovaného, a 
to  po  jejich  dodání.  Rovněž  fakturace  na společnost  Xxxx  byla  provedena  dle  požadavku 
obžalovaného. 
 
Svědek  L.  H.  (č. l. 410-415)  pak  uvedl,  že  je  jednatelem  společnosti  
Xxxx,  přičemž  obžalovaný  jej  v roce  2015  oslovil  se zájmem  o dodání  paletovacích  vozíků, 
kdy dva z nich měly být nové a jeden, asi dva roky starý, použitý. O tom, že vysokozdvižný 
vozík není nový, poskytl svědek obžalovanému hned při prvním setkání informaci, ale neví, 
zda tuto obžalovaný zaregistroval. Vozík jevil známky minimálního opotřebení, byly na něm 
pouze drobné oděrky. Prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy bylo vystaveno na 
základě požadavku obžalovaného. 
 

 
Pokračování 
- 8 - 
39 T 4/2017  
 
 
 
Dále  soud  poukazuje  na  listinné  materiály,  které  se  pojí  k movitým  věcem,  jež  byly 
obsahem  žádosti  o  poskytnutí  dotace,  a to  v podobě  zejména  kupních  smluv,  faktur, 
zúčtovacích  dokladů,  dodacích  a záručních  listů,  prohlášení  o shodě  a dalším 
materiálům
, které jsou  obsaženy v trestním spise, zejména na č. l. 33-41, 91-111, 444-449, 
454-457,  465-511,  537-539,  573-578,  jakož  i  podklady  k výběrovému  řízení  soutěže 
na zakázku  Xxxx
  (č. l. 122-186)  jejímž  vítězem  a následně  generálním  zhotovitelem  byla 
společnost Xxxx. 
 
 
V neposlední  řadě  též  soud  poukazuje  na  zjištění  policejního  orgánu  z přípravého 
řízení dotazem na Ing. P. G. (č. l. 582), který měl zastupovat společnost Xxxx s.r.o. a dodat 
společnosti  Xxxx  zařízení  zn. Lady Pack.  Jmenovaný  policejnímu  orgánu  sdělil,  že 
obžalovaného J. nezná, stejně jako společnost Xxxx, a těmto také nikdy nic neprodal. Pokud 
mu  byly zaslány podklady, na nichž má být jeho podpis, tento je falešný, stejně jako nikdy 
nevystavoval a nepodepisoval prohlášení o shodě, které bylo společně se strojem předloženo. 
 
 
Vzhledem k výše rozvedeným důkazům tedy soud na tomto místě může rekapitulovat 
okolnosti,  na  nichž  vystavil  svůj  závěr  o  vině  obžalovaného.  Bylo  jednoznačně  prokázáno 
a obhajobou toto ostatně ani není vyvraceno, že společnost Xxxx, jejímž jménem vystupoval 
při  všech  jednáních  dotčených  tímto  trestním  řízení  na základě  plné  moci  výhradně 
obžalovaný J. P., podala u SZIF žádost o dotaci z Programu rozvoje venkova, a to za účelem 
realizace  projektu  s názvem  Xxxx  v celkové  hodnotě  4.990.000 Kč,  kdy  výše  dotace  činila 
1.996.000 Kč, z čehož suma 1.497.000 Kč byla určena z rozpočtu EU a suma 499.000 Kč ze 
státního  rozpočtu  ČR.  Následovně  byla  mezi  společností  Xxxx  a SZIF  podepsána  dohoda  o 
poskytnutí  takovéto  dotace,  a posléze  společnost  Xxxx  opět  prostřednictvím  obžalovaného 
předložila žádost o proplacení výdajů, kde byly uvedeny movité věci, které jsou rozvedeny ve 
výrokové  části  tohoto  rozhodnutí.  V rámci  veškerých  materiálů,  které  obžalovaný 
za společnost Xxxx podepisoval, musel být obeznámen s tím, že podle pravidel pro poskytnutí 
dotace,  konkrétně  v bodě 7  odst. 4  není  možné  dotaci  poskytnout  na pořízení  použitého 
movitého  majetku.  Obžalovaný  sám  ostatně  nikterak  nepopírá,  že  by  za  společnost  Xxxx 
vystupoval, podával veškeré písemné doklady SZIF a žádal tedy také o proplacení pořízených 
movitých  věcí,  ale  veškerá  jeho  obhajoba  směřuje  do  hodnocení  jejich  povahy,  kdy  jednak 
tvrdí, že tyto byly dodány na základě faktur, v nichž nebyla žádná zmínka o opotřebovanosti 
zboží, potažmo uvedl, že k takovémuto obstarání věcí bylo nutno přistoupit z důvodu naprosté 
specifičnosti technologie pro konkrétní provoz a v neposlední řadě též dané opotřebení má za 
způsobené  v rámci  zkušebního  provozu  působením  agresivních  činidel,  jakými  byly  síra  či 
kyseliny.  
 
 
Jestliže  tedy  není  pochybnosti  o existenci  dotačního  vztahu  a skutečnosti, 
že v takovémto  řízení  předložila  společnost  Xxxx  prostřednictvím  svého  zástupce  – 
obžalovaného J. P. žádost na proplacení ceny pořízených movitých věcí, bylo na místě zjistit, 
zda  při  učinění  takové  žádosti  byly  předloženy  potřebné  a  zejména  pravdivé  informace  a 
podklady,  které  by  opodstatňovaly  vyhovění  takové  žádosti  anebo  na  druhé  straně 
odůvodňovaly zahájení trestního řízení. V tomto ohledu soud vycházel v prvé řadě z výpovědí 
pracovníků SZIF, kteří prováděli kontrolu na místě samém, v provozovně společnosti Xxxx - 
Ing. T.  K., Ph.D.  a Ing. M.  N.,  kteří  jednoznačně  potvrdili,  že věci,  které  jsou  specifikovány 
v tomto  rozhodnutí,  nesly  známky  značného  opotřebení,  potažmo  byly  označeny  štítkem 
(kotel), který nesl  rok výroby 1993, a již z této prosté skutečnosti se nemohlo jednat o nové 
věci tak, jak bylo požadováno dotačními pravidly. Soud se plně ztotožnil s tvrzením svědků, 
že dle  jejich  závěru  nemohlo  dojít  k opotřebení  daných  věcí  v krátké  době  zkušebního 

 
Pokračování 
- 9 - 
39 T 4/2017  
 
 
provozu, neboť i pokud by tento byl realizován, k pořízení věcí dle fakturačních údajů došlo 
v polovině  roku  2015  a  k následné  kontrole  ze  strany  SZIF  v říjnu  2015.  Není  možno  si 
představit,  že nákladná  technika,  kterou  obžalovaný  pořídil,  by  byla  těžce  opotřebena 
(oprýskaný lak, zrezivění) v horizontu několika málo měsíců.  
 
O opotřebovanosti  zboží  přitom  nevypovídali  pouze  zástupci  orgány,  který  inicioval 
trestní  řízení,  ale  též  další  svědci,  a  to  osoby  zastupující  ať  již  generálního  dodavatele 
společnost Xxxx M. P., či subdodavatele – J. V. a L. H., zastupující společnosti Xxxx a Xxxx. 
Tyto  společnosti  pro společnost  Xxxx  dodávaly,  resp.  upravovaly  ve výroku  rozsudku 
uvedené stroje. Všichni svědci přitom shodně potvrdili, že to byl právě J. P., kdo disponoval 
již použitými stroji, které dovážel do jejich společností k provedení úpravy a jednoznačně o 
této  skutečnosti  věděl.  Daný  fakt  nesnižuje  ani  tvrzení  svědků,  že  obžalovanému  šlo  v prvé 
řadě  o funkčnost  technologie,  která  byla  ve  výsledku  dána.  Pokud  tedy  dotčené  společnosti 
Xxxx a Xxxx dodaly společnosti Xxxx upravené zboží, veškeré fakturační údaje vystavovaly 
právě a jen na základě pokynů obžalovaného. Byl to tedy jednoznačně J. P., kdo činil veškeré 
kroky,  počínaje  obstaráním  použitých  věcí,  jejich  dovezením  k subdodavatelům  a  pokyny 
k úpravě.  Obžalovaný  tak  činil  zcela  vědomě,  přičemž  za důvod  takového  jednání  soud 
považuje  jeho  snahu  získat  maximální  možnou  dotaci  pro  společnost,  kterou  dříve  založil, 
která nyní patří jeho rodinným příslušníkům a on ji zastupuje, to vše za současného vyložení 
minimálních nákladů na obstarání požadovaného zboží, které potřeboval k realizaci projektu 
Xxxx,  a  to  i  za  cenu  vědomého  vydávání  takových  věcí  za  nové,  tedy  úmyslným 
poskytováním  nepravdivých  údajů  dozorujícímu  orgánu,  kterým  je  v tomto  případě  SZIF. 
Daný závěr ostatně podporuje další prokázaná skutečnost, a to, že v případě fóliovacího stroje 
Lady Pack 65  měl  být  tento  dodaný  společností  Xxxx,  s.r.o.,  přičemž  veškeré  materiály 
k němu  získané  jsou  padělané,  neboť  Ing. P.  G.  uvedl,  že  za  tuto  společnost  nikdy 
s obžalovaným,  společností  Xxxx  či  Xxxx  nespolupracoval,  nevystavoval  a nepodepisoval 
prohlášení  o shodě,  a  pokud  se  takovýto  podpis  na  daných  dokumentech  nachází  u  jeho 
jména, jedná se o padělek. Nutno podotknout, že takovýto způsob jednání soudu zapadá i co 
do  hodnocení  osoby  obžalovaného,  který  v minulosti  byl  soudně  trestán  za úmyslný  přečin 
neodvedení  daně  pojistného  na sociální  zabezpečení  a podobné  povinné  platby  podle  § 241 
odst. 1 písm. a/ trestního zákoníku a má tak s pácháním majetkové trestné činnosti zkušenosti.  
 
Pokud  se  v tomto  směru  obžalovaný  snažil  soud  přesvědčit,  a  to  i  dotazy  na  svědky 
ze SZIF,  že věci,  které  potřeboval  k naplnění  projektu  xxxx,  nebylo  možné  sehnat  jinde  na 
trhu a jim upravené zboží v podstatě splňovalo znaky nových strojů, kdy konkrétně uváděl, že 
pokud vezme železo, opískuje ho a pozinkuje, bude se jednat  o  nový výrobek, musí soud na 
toto reagovat stejně, jako to činil již v rámci hlavního líčení, a to obdobným přirovnáním ke 
staré budově, která dostane novou fasádu, kdy takovýto  postup z ní  rozhodně nedělá novou 
nemovitost,  ale  stále  budovu  starou.  Ostatně  v obhajobě  obžalovaného  lze  najít  též 
protichůdná  tvrzení,  když  na  jedné  straně  uvedl,  že vzhledem  ke  specifičnosti  provozu 
společnosti ani neměl jinou možnost, než užít staré nástroje k renovaci, neboť žádné obdobné 
na trhu nebyly k sehnání, avšak na jiném místě své výpovědi uvedl, že obdobnou technologii 
viděl v Rakousku, kde však tato stála 1,5 milionu.  
 
 
Pokud se týká právní kvalifikace shora popsaného jednání, ztotožnil se soud v plném 
rozsahu s názorem obžaloby, že trestnou činnost obžalovaného je třeba kvalifikovat ve smyslu 
jednočinného  souběhu  zločinu  dotačního  podvodu  podle  § 212  odst. 1,  odst. 4  trestního 
zákoníku  a  zločinu  poškození  finančních  zájmů  Evropské  unie  podle  § 260  odst. 1,  odst. 4 
písm. c/  trestního  zákoníku,  a  to  v obou  případech  ve  stádiu  pokusu  podle  § 21  trestního 

 
Pokračování 
- 10 - 
39 T 4/2017  
 
 
zákoníku,  neboť  obžalovaný  se  dopustil  jednání,  které  bezprostředně  směřovalo  k dokonání 
trestného činu, jehož se dopustil v úmyslu žádostí o poskytnutí dotace uvést nepravdivé údaje 
a způsobit  činem  větší  škodu,  kterou  zákon  rozumí  škodu  dosahující  částky  nejméně 
50.000 Kč  (§ 138  odst. 1  trestního  zákoníku),  a  to  v případě  zločinu  dotačního  podvodu, 
a dále  pak  ze  shodného  jednání,  které  bezprostředně  směřovalo  k dokonání  trestného  činu, 
jehož  se dopustil  v úmyslu  v dokladech  uvést  nepravdivé  údaje  vztahující  se  k výdajům 
souhrnného rozpočtu Evropské unie a tím umožnit neoprávněné použití finančních prostředků 
z takovéhoto  rozpočtu  a  způsobit  činem  značnou  škodu,  kterou  v daném  případě  zákon 
rozumí  částku  nejméně  500.000 Kč  (§ 138  odst. 1  trestního  zákoníku),  přičemž  k dokonání 
takovéhoto trestného činu v obou případech nedošlo. 
 
 
Je  třeba  rovněž  zdůraznit,  že soud  se  zaobíral  otázkou,  zda  souběh  uvedené  trestné 
činnosti  v podobě  dotačního  podvodu  a poškození  finančních  zájmů  Evropské  unie 
je přípustný.  Je možné  poukázat  na stávající  názorovou  praxi  vyjádřenou  například 
v Komentáři  k trestnímu  zákoníku  (Šámal,  P.  a Kol.  Trestní zákoník,  2. vydání,  Praha: 
C. H. Beck,  2012,  2644-2655  s.),  v níž  se  autoři  zaobírají  podstatou  skutkové  podstaty 
trestného  činu  poškození  finančních  zájmů  Evropské  unie  podle  § 260  trestního  zákoníku, 
kterou  je  podvodné  jednání  pachatele  a  má  tudíž  blízko  k některým  typům  podvodů, 
upravených  v hlavě  V.  Pokud  se  týká  vztahů  trestného  činu  poškození  finančních  zájmů 
Evropské  unie  vůči  obecnému  podvodu  podle  § 209  odst. 1  trestního  zákoníku,  jedná 
se v případě  skutkové  podstaty  podle  § 260  trestního  zákoníku  o ohrožovací  delikt,  neboť 
kriminalizuje  čin,  který  poruchami  individuálního  objektu,  tj. finančních  zájmů  Evropské 
unie, teprve hrozí. Oproti tomu podvod podle § 209 trestního zákoníku již vyžaduje poruchu 
ve formě  způsobení  škody  na cizím  majetku  a na kolik  se tedy  obě  skutkové  podstaty 
„potkávají“, to znamená, vznikne-li v důsledku jejich naplnění porucha, tj. větší škoda, natolik 
půjde  o jednočinný  souběh  ustanovení  speciálního  a obecného.  V tomto  případě  je tedy 
souběh vyloučen. Pokud se pak týká vztahu § 260 k dotačnímu podvodu podle § 212 trestního 
zákoníku,  opět  mají  k sobě  blízko  ve svých  základních  skutkových  podstatách,  které 
je vymezují  jako  ohrožovací  delikt.  Nicméně  autoři  Komentáře  považují  jejich  dosah 
za různý, neboť § 260, je speciální kdežto dotační podvod má povahu skutkové podstaty spíše 
obecné. Z tohoto vztahu má pak vyplývat závěr o nepřípustnosti jejich jednočinného souběhu, 
kdy  totéž  platí  o  jejich  vztahu  na  úrovni  skutkových  podstat  kvalifikovaných  ve  spojení 
s těžšími následky v podobě příslušných škod nebo jiných okolností zvlášť přitěžujících. 
 
 
Soud  prvního  stupně  k dané  problematice  zastává  následující  stanovisko.  Předně 
je třeba  konstatovat,  že jednočinný  souběh  trestných  činů  přichází  v  úvahu  všude  tam,  kde 
jsou  jediným  skutkem  v hmotněprávním  smyslu,  v jeho  rámci  zcela  nebo  zčásti  shodným 
jednáním,  zasaženy  různé  individuální  objekty  ochrany  a  tím  způsobeny  různé  právně 
významné  následky.  Pachatel  tedy  jedním  skutkem  spáchá  více  trestných  činů  různých 
kvalifikací.  
 
V případě § 260 trestního zákoníku, poskytuje tento ochranu fiskálnímu zájmům EU 
(dříve  Evropských  společenství),  především  pak  hospodářské  disciplíně  jejího  rozpočtu. 
Uvedená skutková podstata byla vložena do trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění 
pozdějších předpisů) novelou provedenou zákonem č. 122/2008 Sb., a následně byla převzata 
do nového  trestního  zákoníku  účinného  od 1.1.2010  (zákon  č. 40/2009 Sb.,  ve znění 
pozdějších  předpisů).  Odráží  přitom  mezinárodní  závazek  České  republiky  ve smlouvě 
o přistoupení  k Evropské  unii  ze dne 16.4.2003,  podle  něhož  v národním  právu  má  být 
zajištěn  trestněprávní  postih  poškozování  finančních  zájmů  Evropských  společenství 

 
Pokračování 
- 11 - 
39 T 4/2017  
 
 
(následně  Evropské  unie).  Konstrukce  trestného  činu  poškození  finančních  zájmů  EU  pak 
pokrývá  dva  základní  typy  jednání:  jednak  úmyslnou  manipulaci  s doklady,  která  vede 
ke škodlivému  následku  spočívajícímu  v nesprávném  použití  finančních  prostředků  nebo 
zadržování finančních prostředků buď ze souhrnného rozpočtu EU nebo z některého rozpočtu 
spravovaného EU či jejím jménem, anebo zatajení takových dokladů či údajů v nich, a dále 
též  úmyslné  neoprávněné  nakládání  s prostředky  rozpočtu  EU  nebo  z  některého  rozpočtu 
spravovaného  EU  nebo  jejím  jménem,  ať  už  na  straně  výdajů  či  příjmů.  Skutková  podstata 
trestného činu poškození finančních zájmů EU tedy bez dalšího nevylučuje souběh s jinými 
hospodářskými,  popř.  majetkovými  delikty,  nicméně  nedostatečná  ochrana  před  útoky  proti 
finančním  zájmům  EU  byla  důvodem  k jejímu  samostatnému  včlenění  do vnitrostátního 
právního řádu členských států. 
 
Ustanovení  o trestném  činu  dotačního  podvodu  podle  § 212  trestního  zákoníku  pak 
zajišťuje ochranu před poskytováním subvencí, dotací, nebo návratných finančních výpomocí 
nebo příspěvků, včetně jejich účelovému určení. Trestnost zde směřuje vůči pachateli, který 
v žádosti  o poskytnutí  finančních  prostředků  v  taktové  specifické  formě,  uvede  nepravdivé 
nebo  hrubě  zkreslené  údaje  nebo  podstatné  údaje  zamlčí,  anebo  pokud  v nikoli  malém 
rozsahu  použije  prostředky  takto  získané  prostředky  na jiný  než  určený  účel.  Uvedené 
prostředky  jsou  žadatelům  poskytovány  z  veřejných  zdrojů  podle  příslušných  právních 
předpisů.  
 
Při  konstrukci  jednočinného  souběhu  shora  uvedených  skutkových  podstat,  je  tedy 
třeba  v prvé  řadě  zkoumat,  zda  se  při  konkrétním  jednání  pachatele  tyto  dostávají 
do vzájemného  kontaktu  tak,  aby  bylo  třeba  k ochraně  zájmů  společnosti  jejich  současného 
použití.  Je třeba si uvědomit, že společný rozpočet EU je finančním nástrojem k realizaci cílů 
EU.  Společná  rozpočtová  politika  EU  se týká  integračního  seskupení  jako  celku 
a je uskutečňována jejími orgány. Vedle toho každý členský stát provádí pochopitelně vlastní 
fiskální politiku. Mezi pravidelné výdaje z rozpočtu EU patří strukturální výdaje, kam spadají 
zvláště  výdaje  jednotlivých  strukturálních  fondů  a  projektů  financování  zahraničních  akcí, 
mající mj. podobu oněch finančních prostředků. Jestliže jsou takové prostředky poskytovány 
z výdajové  stránky  rozpočtu  EU,  z  rozpočtu  spravovaného  EU  nebo  jejím  jménem,  a děje 
se tak  podvodným  jednáním,  mohou  být  dotčeny  též  finanční  zájmy  EU,  jimž  poskytuje 
ochranu ustanovení § 260 trestního zákoníku. Útok proti finančním zájmům EU totiž zahrnuje 
protiprávní  akt  nebo  opomenutí  směřující  ke ztrátě  příjmů  rozpočtu EU,  přičemž 
pod označením  finanční  zájmy EU  se rozumí  výdaje  pocházející  nejen  z rozpočtu EU, 
ale i výdaje, které jsou spravovány přímo nebo na základě pravomoci delegované EU a jejími 
orgány nebo institucemi. 
K  poškození  finančních  zájmů EU  proto  může  dojít  právě  například  podvodným 
vylákáním dotací či subvencí poskytovaných z rozpočtu EU prostřednictvím grantů či jejich 
úmyslným  užitím  v rozporu  se stanoveným  účelem.  Dochází  totiž  k dotčení  zájmu EU 
na řádném  využívání  všech  prostředků  pocházejících  z jejího  rozpočtu  v souladu  s účelem, 
pro  který  byly  poskytnuty.  Nicméně  za situace,  kdy  pachatel  svým  jednáním  směřuje 
na projekt,  který  je  finančně  podporován  nejen  z rozpočtu  EU,  ale  současně  též  z  veřejných 
zdrojů  České  republiky,  tedy  u tzv. spolufinancovaných  projektů,  je na místě  připustit 
jednočinný  souběh  trestného  činu  poškození  finančních  zájmů  EU  podle  § 260  trestního 
zákoníku s trestným činem dotačního podvodu podle § 212 trestního zákoníku. Předpokladem 
přitom  je,  že  podvodným  jednáním  pachatele  bude  dotčen  jak  majetek  EU,  tak  i  majetek 
jiného  (cizího)  poskytovatele  finančních  prostředků,  zpravidla  majetek  soustředěný 
ve veřejných  zdrojích  České  republiky.  Je ovšem  současně  nezbytné,  aby  v rámci  popisu 

 
Pokračování 
- 12 - 
39 T 4/2017  
 
 
skutkového děje bylo jednoznačně odlišeno, v jaké části (jakou škodu) směřoval pachatel své 
jednání  proti  vnitrostátním  fiskálním  zájmům,  a v jaké  části  proti  finančním  zájmům  EU. 
Soud  prvého  stupně  tak,  ostatně  jako  již  obžaloba,  výslovně  specifikoval,  že obžalovaný 
se svým  protiprávním  jednáním  snažil  získat  k újmě  rozpočtu  EU  částku  1.497.000 Kč 
(značná škoda) a k újmě rozpočtu ČR částku 499.000 Kč (větší škoda). Pro úplnost je třeba 
doplnit,  že za podmínky,  kdy  pachatel  poškodí  výhradně  finanční  zájmy  EU,  tedy  naplní 
všechny  znaky  toliko  skutkové  podstaty  trestného  činu  podle  § 260  trestního  zákoníku, 
je zdůrazněn  zúžený  rozsah  takového  ustanovení  ke  skutkové  podstatě  trestného  činu  dle 
§ 212  trestního  zákoníku,  ve vztahu  k níž  vystupuje  v poměru  speciality.  Potom  bude 
jednočinný  souběh  trestného  činu  poškození  finančních  zájmů  EU  podle  § 260  trestního 
zákoníku  s trestným  činem  dotačního  podvodu  podle  § 212  trestního  zákoníku  zcela 
pochopitelně vyloučen. O takový případ se však stran jednání obžalovaného nejedná.  
 
 
Nutno  též  doplnit,  že  obžalovaný  se  daného  jednání  dopustil  po  subjektivní  stránce 
v úmyslu  přímém  podle  § 15  odst. 1  písm. a/  trestního  zákoníku,  neboť  věděl,  že  svým 
jednáním může ohrozit zákonem chráněný zájem, který v daném případě představuje ochrana 
poskytování  dotací  a  jejich  účelové  určení,  resp.  v širším  smyslu  ochrana  cizího  majetku 
a dále  pak  zájem  na  hospodářské  disciplíně  a  ochraně  rozpočtové  kázně  Evropské  unie. 
Takovýto zákonem chráněný zájem pak obžalovaný porušit chtěl.  
 
 
Soud  v neposlední  řadě  doplňuje,  že shora  uvedené  závěry  učinil  po  provedeném 
dokazování, proti jehož rozsahu a formě nevznesly procesní strany žádných námitek a neměly 
též dalších návrhů na doplnění dokazování.  Provedené důkazy soud hodnotil  jak jednotlivě, 
tak  v jejich  vzájemných  souvislostech  za  plného  šetření  práv  obžalovaného.  Důkazy  z nichž 
soud při konstrukci viny obžalovaného vycházel, pak rozvedl v tomto písemném odůvodnění, 
když z dalších důkazních prostředků nebyly jiné podstatné skutečnosti zjištěny.  
 
 
Při rozhodování o druhu a výměře uložené sankce soud přihlédl ke všem skutečnostem 
uvedeným v § 38 a § 39 trestního zákoníku. Předně je třeba uvést, že na místě bylo ukládání 
úhrnného  trestu  v intencích  § 43  odst. 1  trestního  zákoníku,  kdy  pokud  soud  odsuzuje 
pachatele  za  dva  a  více  trestných  činů,  ukládá  mu  úhrnný  trest  podle  ustanovení,  které 
se vztahuje  na  trestný  čin  z nich  nejpřísněji  trestný.  V tomto  konkrétním  případě  tedy  soud 
postupoval  podle  § 260  odst. 4  trestního  zákoníku,  v jehož  rámci  byl  obžalovaný  ohrožen 
trestem  odnětí  svobody  od 2  do 8 let.  V případě  obžalovaného  je  soud  nucen  konstatovat, 
že na  jeho  straně  v podstatě  neshledal  polehčujících  okolností.  Naopak  je třeba  uvést, 
že obžalovaný již byl v minulosti soudně trestán, a i ke své stávající trestné činnosti se staví 
značně nekriticky, stejně jako k dalším skutečnostem svého života, jakými jsou např. exekuce, 
o nichž hovořil a jejichž výši odmítl soudu sdělit s tím, že jí ani nezná, ale jedná se o vysoké 
částky. Obžalovaný je tak typickou ukázkou pachatele, který se snaží za každou cenu vytěžit 
finanční prospěch z možností, které mu přináší jeho okolí, aniž by měl zájem na respektování 
pravidel,  které  jsou  se  získáním  takovéhoto  prospěchu  spojeny.  Za  takovýchto  okolností  by 
tedy  soud  měl  ukládat  trest  okolo  poloviny  zákonné  trestní  sazby,  tedy  jako  trest 
nepodmíněný.  Soud  ovšem  na  druhé  straně  zohlednil  fakt,  že  obžalovaný  se  svého  jednání 
dopustil toliko ve stádiu pokusu, kdy díky rychlé a účinné kontrolní činnosti státního orgánu 
nedošlo  k vyplacení  dotace  a  vzniku  reálné  škody.  Při  samotné  výměře  sankce  pak  bylo 
přihlédnuto též k věku obžalovaného. Ve výsledku proto soud má za to, že je možné působit 
na J. P. stále ještě trestem podmíněně odloženým, který je třeba vnímat jako trest velmi mírný, 
kdy  jeho  výměru  stanovil  v délce  tří  let  a  jeho  výkon  podmíněně  odložil  na zkušební  dobu 
v trvání čtyř let.  

 
Pokračování 
- 13 - 
39 T 4/2017  
 
 
 
 
Soud  se  též  ztotožnil  s názorem  obžaloby  na  potřebu  uložení  trestu  zákazu  činnosti 
podle  § 73  odst. 1  trestního  zákoníku.  Oproti  návrhu  státního  zástupce  však  takovýto  zákaz 
činnosti  nestanovil  v podobě  zákazu  činnosti  výkonu  funkce  statutárního  orgánu  obchodní 
společností  a družstev,  ale  striktně  vycházel  ze souvislosti  takovéto  činnosti  se spáchaným 
trestným  činem.  Soud  proto  dospěl  k názoru,  že  je  na  místě  znemožnit  obžalovanému,  aby 
vykonával  činnost  v podobě  zastupování  obchodních  společností  a  družstev,  ať  již  z pozice 
statutárního  orgánu,  prokuristy  či  osoby  jednající  jejich  jménem  na základě  plné  moci,  jak 
tomu  bylo  v tomto  případě,  ovšem  specifikoval  zákaz  takovéto  činnosti  toliko  na řízení 
o poskytnutí 
dotace,  subvence  či návratné  finanční  výpomoci  nebo  příspěvku, 
a to na celkovou dobu čtyř let. Je třeba si uvědomit, že obžalovaný zastupuje společnost, která 
se  věnuje  zemědělské  výrobní  činnosti,  v podobě  zpracování  ovoce  a  zeleniny,  kdy  sám 
prezentoval  bezproblémové  fungování  společnosti,  v níž  působí  mimo  oblast  dotčených 
dotací.  Aby  tedy  sankce  nebyla  příliš  restriktivní,  a  obžalovaný  mohl  vyvíjet  své  aktivity 
řádným  způsobem  při  běžném  provozu  společnosti,  bylo  na  místě  neomezit  takovouto 
působnost  na  komplexní  zastupování  daného  subjektu,  ale  jak  již  bylo  uvedeno,  pouze 
na tu část,  v jejímž  rámci  se  trestné  činnosti  dopustil,  tedy  zejména  v řízení  o  poskytnutí 
dotace  či obdobné  finanční  výpomoci.  Soud  doplňuje,  že  výměra  takovéhoto  trestu  zákazu 
činnosti, stejně jako již dříve rozvedená výměra podmíněně odloženého trestu odnětí svobody 
jsou  z hlediska  všech  kritérií  spíše  trestem  velmi  mírným  a výchovným  a mají  působit 
na obžalovaného  jako  poslední  šance  vést  řádný  život  či  řádné  obchodní  aktivity,  jimiž 
si bude moci obstarávat prospěch pro sebe či jiné osoby bez nutnosti páchání trestné činnosti. 
 
 
 
P o u č e n í :     Proti  tomuto  rozsudku  je  možno  podat  odvolání  do osmi  dnů  od jeho 
doručení  k  Vrchnímu  soudu  v  Olomouci  prostřednictvím  Krajského  soudu 
v Brně.  Rozsudek  může  odvoláním  napadnout  státní  zástupce  pro 
nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který 
se  ho  dotýká,  zúčastněná  osoba  pro  nesprávnost  výroku  o zabrání  věci 
a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku 
o náhradě škody. 
 
 

Osoba, oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost  některého jeho výroku, 
může  jej  napadat  také  proto,  že takový  výrok  učiněn  nebyl,  jakož  i pro  
porušení ustanovení o řízení předcházejícím  rozsudku, jestliže toto porušení 
mohlo způsobit,  že výrok je nesprávný nebo, že chybí (§ 246 odst. 1, odst. 2 
tr. ř). 
 
Odvolání musí být v zákonné lhůtě případně v další lhůtě určené předsedou 
senátu  odůvodněno  tak,  aby  bylo  patrno,  v  kterých  výrocích  je  rozsudek 
napadán  a jaké  vady  jsou  rozsudku  nebo  řízení  které  mu  předcházelo 
vytýkány. Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch 
či neprospěch obžalovaného (§ 249 odst. 1, odst. 2  tr. ř.). 
 Odvolacím  soudem  bude  odmítnuto  odvolání,  které  nesplňuje 
náležitosti obsahu odvolání (§ 253  odst. 3 tr. ř.). 
 
 
 
Krajský soud v Brně 

 
Pokračování 
- 14 - 
39 T 4/2017  
 
 
 dne 20. června 2017  
 
 
 
 
Za správnost vyhotovení:                                                         JUDr. Michael Vrtek, Ph.D., v. r.    
Jana Zbořilová                                                                                        předseda senátu