Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'rozsudek 9TO456/2017'.

 
 
 9To 456/2017 -  272 
 
U S N E S E N Í 
 
 
      
Krajský  soud  v Plzni  rozhodl  v  neveřejném  zasedání  konaném  dne  12.12.2017 
v trestní věci obžalovaného J. B., nar. XXXXX, t.č. ve vazbě ve Věznici Ostrov,   t a k t o :   
 
 
Ke  stížnosti  obžalovaného  J.  B.  se  podle  §  149  odst.  1  písm.  a)  trestního  řádu 
 z r u š u j e   usnesení  Okresního  soudu  v Karlových  Varech  ze  dne  16.11.2017  č.j. 
4 T 127/2017-245 v celém rozsahu a znovu se rozhoduje tak, že podle § 71a trestního řádu se 
z a m í t á   žádost obžalovaného J. B. o propuštění z vazby na svobodu a podle § 73a odst. 2 
písm. b) trestního řádu se nabídka peněžité záruky n e p ř i j í m á .  
 
O d ů v o d n ě n í 
 
 
Napadeným usnesením Okresní soud v Karlových Varech podle § 71a trestního řádu 
zamítl žádost obžalovaného J. B. o propuštění z vazby na svobodu, dále  podle § 73 odst. 1 
písm. a) trestního řádu nepřijal nabízenou záruku matky a babičky obžalovaného, podle § 73 
odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřijal písemný slib obžalovaného, podle § 73 odst. 1 písm. c) 
trestního řádu nepřijal  nabídku  dohledu probačního úředníka a podle § 73a odst. 2 písm. a) 
trestního řádu rozhodl, že přijetí peněžité záruky je nepřípustné.  
 
 
Proti  usnesení  podal  obžalovaný  včasnou  stížnost  ihned  po  jeho  vyhlášení  ve 
vazebním  zasedání  dne  16.11.2017.  Obhájce  obžalovaného  později  stížnost  odůvodnil.  Ve 
stížnosti  se  uvádí,  že  obžalovaný  navrhl  soudu,  aby  byl  propuštěn  z vazby  na  svobodu  za  
současného  přijetí  záruk,  které  nabízel  již  dříve,  nově  pak  navrhl,  aby  byla  přijata  peněžitá 
záruka,  kterou  nabídla  jeho  babička.  Ta  k tomu  však  nebyla  dotazována,  ačkoliv  byla 
přítomna  na  soudě.  Obhajoba  se  neztotožňuje  s tím,  že  soud  se  v rámci vazebního  zasedání 
spokojil  s výpovědí,  kterou  učinila  poškozená  v rámci  přípravného  řízení  a  v den,  kdy  bylo 
prováděno  hlavní  líčení  a  vazební  zasedání,  se  k výslechu  nedostavila.  Obhajoba  se  vsad 
domnívá,  že  listinné  důkazy  založené  ve  spise  potvrzují  zcela  jiné  skutečnosti  než  uvádí 
poškozená. Navíc se domnívá, že je upíráno obžalovanému právo na provedení navrhovaných 
důkazů, které by mohly jeho vinu zeslabit, popřípadě zcela vyvrátit. Obžalovaný se domnívá, 
že mu nemůže být dáno k tíži, že se poškozená k hlavnímu líčení nedostavila. Není podle něj 
rozhodující ani důvod takového nedostavení se.  
 
Dále  se  obžalovaný  domnívá,  že  odůvodnění  vazebního  důvodu  uvedeného  v  §  67 
písm.  a)  trestního  řádu  je  obecné  konstatování  strohých  skutečností,  obžalovaný  se  však 
podrobně ke svému bydlišti vyjádřil i ke vztahu k rodině, ke svému zaměstnání, nikde nebyl 
zjištěn  žádný  poznatek,  že  by  se  snažil  v případě  propuštění  na  svobodu  někde  skrývat. 
K takovému postupu nepodnikl žádné kroky on ani nikdo jiný. Obžalovaný neumí cizí jazyk, 
nemá dostatek finančních prostředků, aby se mohl někde ukrývat. Ani jeho zdravotní stav mu 
to  neumožňuje.  I  po  dobu  výkonu  vazby  je  v pravidelném  písemném  i  osobním  styku 
s rodinou,  na  kterou  je  citově  fixován  a  v místě  bydliště  má  i  zajištěnu  práci    na  dohodu  o 
jejím provedení.  
 
Důvod vazby předstižné podle obžalovaného také není dán, neboť tvrzení poškozené 
jsou  ničím  nepodložená.  K jednání  obžalovaného  není  ve  spise  založen  žádný  podpůrný 
 

pokračování                                                                        2                                                                  9To 456/2017 
 
důkaz,  i  když  jich  bylo  v rámci  přípravného  řízení  provedeno  několik.  Poškozená  nebyla 
zraněna,  násilí  není  patrno  z lékařské  zprávy,  věrohodnost  její  výpovědi  do  současné  doby 
orgány  činné  v trestním  řízení  neprověřily,  i  když  k tomuto  bylo  obžalovaným  a  jeho 
obhájcem  navrženo  několik  důkazů,  bez  kterých  nelze  objektivně  ve  věci  rozhodnout.  Na 
poškozenou  byl  vypracován  znalecký  posudek,  na  jehož  závěry  je  poukazováno,  stejně  byl 
vypracován  i  posudek  na  obžalovaného,  jehož  závěry  jsou  do  současné  doby  přehlíženy.  U 
pškozené může být dán v současné době i zištný motiv jejího jednání, jelikož se k trestnímu 
řízení  připojila  s částkou  dva  miliony  korun.  Podle  obhajoby  soud  poukazuje  na  zcela 
nelogicky založené listinné důkazy z přípravného řízení, ze kterých by mělo vyplývat, že se 
měl  obžalovaný  již  jednou  v minulosti  sexuálně  motivovaného  deliktního  jednání  dopustit. 
Otázkou je, zda se dá k tomuto přihlížet, jelikož k tomuto skutku mělo dojít v době, kdy byl 
obžalovaný nezletilý. Navíc v této věci bylo vypracováno odborné stanovisko, ze kterého je 
patrno, že si celou věc J. Š., ročník 1997, vymyslela a závěr byl takový, že se skutek nemohl 
stát tak, jak jej tehdy poškozená popisovala. Přesto k tomuto skutku orgány činné v trestním 
řízení přihlížejí a dávají mu podstatný význam. Obžalovaný se neztotožňuje ani s tím, že by 
nabízené  záruky  nepředstavovaly  dostatečnou  záruku  toho,  že  nebude  v trestné  činnosti 
pokračovat, a to za situace, kdy věrohodnost výpovědi poškozené není podporována žádným 
dalším důkazem.  
 
 
Závěrem  obžalovaný  navrhl,  aby  napadené  usnesení  bylo  zrušeno  a  aby  bylo 
rozhodnuto,  že  je  propuštěn  z vazby  na  svobodu  za  současného  přijetí  záruk,  případně 
obžalovaný  žádá,  aby  byla  určena  výše  peněžité  záruky  i  s přihlédnutím  k majetkovým 
poměrům jeho babičky  M. Ř., která složení peněžité záruky nabízí.  
 
 
Krajský  soud  v Plzni  z podnětu  stížnosti  obžalovaného  přezkoumal  ve  smyslu  § 147 
odst.  1  trestního  řádu  správnost  výroku  napadeného  usnesení,  jakož  i  řízení,  které  mu 
předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.  
 
Je  nutné  připomenout,  že  obžalovaný  J.  B.  je  stíhán  pro  zvlášť  závažný  zločin 
znásilnění  podle  §  185  odst.  1,  2  písm.  a)  trestního  zákoníku,  kterého  se  měl  dopustit 
jednáním  popsaným  v obžalobě,  která  napadla  12.10.2017.  V této  trestní  věci  také  již  u 
okresního  soudu  proběhlo  jedno  hlavní  líčení,  a  to  dne  16.11.2017,  které  bylo  odročeno  na 
únor 2018.  
 
V souvislosti  s  projednávanou  trestnou  činností  byl  obžalovaný  vzat  do  vazby 
usnesením  Okresního  soudu  v Karlových  Varech  pod  sp.  zn.  2  Nt  1112/2017  ze  dne 
27.6.2017,  a  to  z důvodů  uvedených  v  §  67  písm.  a),  b),  c)  trestního  řádu,  ve  spojení 
s usnesením  Krajského  soudu  v Plzni  sp.  zn.  6  To  281/2017  ze  dne  19.7.2017,  kde  byla 
stížnost obžalovaného proti vzetí do vazby zamítnuta. Později bylo rozhodnuto o ponechání 
obžalovaného  ve  vazbě  pouze  z důvodu  uvedeného  v  § 67  písm.  a),  c)  trestního  řádu,  když 
písm. b) bylo zrušeno.    
 
Důvodnost trestního stíhání obžalovaného je na základě výpovědi poškozené učiněné 
v přípravném řízení a s ohledem na nález mobilního telefonu a spodního prádla na místě činu  
stále dána. Okresní soud  správně již při vzetí obžalovaného do vazby zjistil, že jsou splněny 
zákonné  podmínky  uvedené  v  §  67  trestního  řádu,  neboť  dosud  zjištěné  skutečnosti 
nasvědčují  tomu,  že  stíhaný  skutek  byl  spáchán,  má  znaky  stíhaného  zločinu  a  jsou  zřejmé 
důvody k podezření, že jej spáchal  obviněný.  
 
 

pokračování                                                                        3                                                                  9To 456/2017 
 
V této souvislosti je třeba připomenout, s ohledem na obsah stížnosti obžalovaného, že 
soud  druhého  stupně  se  v dané  fázi  řízení  a  rozhodování  o  vazbě  pohybuje  v rovině 
důvodného  podezření,  když  s konečnou  platností  bude  o  otázce  viny,  případně  otázkách 
navazujících, rozhodnuto až v řízení před soudem prvního stupně po provedení relevantních 
důkazů a jejich zákonném zhodnocení.   
 
 Pokud  se  týká  vazebních  důvodů,  tak  i  krajský  soud  se    domnívá,  že  nadále  je  dán 
důvod  vazby  předstižné  i  důvod  vazby  útěkové.  Lze  souhlasit  s tím,  že  obžalovaný  není 
k místu současného pobytu u své babičky nijak významně vázán a hrozí mu v případě uznání 
viny  vysoký  trest  odnětí  svobody.  Je  tudíž  dána  důvodná  obava,  že  by  obviněný  v případě 
propuštění  mohl  uprchnout  nebo  se  skrývat,  aby  se    trestnímu  stíhání,  případně  uloženému 
trestu  vyhnul.  Vazba  předstižná  vyplývá  z charakteru  stíhané  trestné  činnosti.  Obžalovaný 
měl  nikoliv  jednorázově,  ale  po  delší  dobu  vyhrožovat  poškozené  násilím  a  násilí  vůči  ní 
přímo použít, aby na ní vykonal pohlavní styk. Posléze měl v jednání pokračovat, vynutit si 
další - orální styk, pokusit se i o anální pohlavní styk, navíc  sexuálně motivovaného jednání 
se měl dopustit i vůči nezletilé dívce již v minulosti. Přestože tato věc byla odložena, neboť 
obžalovaný  v té  době  byl  mladší  patnácti  let,  nelze  odhlédnout  od  toho,  že  sklon 
k obdobnému  typu  jednání  obžalovaný  má  a  v případě  propuštění  z vazby  na  svobodu  hrozí 
obava, že by mohl obdobnou trestnou činnost opakovat. Krajský soud se tedy v tomto směru 
s okresním  soudem  zcela  ztotožnil.  Přesto  však  musel  usnesení  nalézacího  soudu  zrušit 
v celém rozsahu a sám rozhodnout.  
 
 Pokud se týká prvního výroku, tedy zamítnutí žádosti o propuštění z vazby, ten učinil 
nalézací soud správně, avšak je to také jediný výrok, se kterým se krajský soud ztotožnil.    
 
Okresní  soud  dalšími  výroky  rozhodl    o  nepřijetí  nabízené  záruky  matky  a  babičky, 
nepřijetí  písemného  slibu  a  nepřijetí  nabídky  probačního  dohledu.  Obžalovaný  sice  tyto 
záruky nabízel, předložil záruku matky a babičky i písemný slib, avšak již při rozhodování o 
vazbě    v přípravném  řízení,  kde  byly  všechny  nabízené  instituty  zamítnuty.    Z   protokolu  o 
hlavním líčení ze dne 26.11.2017 vyplývá, že  v jeho závěru obhájce  požádal  o  propuštění 
obžalovaného z vazby na svobodu. V návaznosti na hlavní líčení  konal okresní soud vazební 
zasedání, při kterém obžalovaného vyslechl k důvodům vazby. V závěrečném návrhu obhájce 
uvedl, že obžalovaný nezná pobyt poškozené, tudíž by ji těžko mohl kontaktovat a požádal o 
přijetí písemného slibu, přijetí kauce a záruky matky a prarodičů, případně záruky probačního 
úředníka. Tuto žádost sice obhájce obžalovaného vyslovil,  avšak ničím  ji nedoložil, žádnou 
zárukou,  ani  písemným  slibem  podepsaným  obžalovaným.  V      písemném  odůvodnění 
stížnosti konkretizuje, že se jedná o záruky a písemný slib, které byly již jednou okresnímu 
soudu k rozhodnutí předkládány a okresní soud je  usnesením ze dne 21.9.2017 zamítl. Pokud 
však  již  bylo  jednou  o  nabízených  institutech  rozhodnuto  a  byly  zamítnuty,  nelze  o  nich 
rozhodovat  znovu.  Pokud  obhájce  obžalovaného  žádal    nahradit  vazbu  zmíněnými  instituty, 
musel  by  je  v řádné  podobě  v souladu  se  zákonem  předložit  znovu.  V podobě,  v jaké  byly 
obhájcem  obžalovaného  nabídnuty  o  nich  neměl  okresní  soud  vůbec  rozhodovat.  Novým 
návrhem  na  nahrazení  vazby  byl  pouze  návrh  na  přijetí  peněžité  záruky.  O  té  sice  okresní 
soud rozhodl,  avšak učinil  své rozhodnutí podle § 73a odst. 2 písm. a) trestního řádu s tím, 
že přijetí peněžité záruky je nepřípustné.  Ustanovení § 73a odst. 2 písm. a) tr. řádu by bylo 
možné  použít  pouze  v případě,  pokud  by  okresní  soud  rozhodoval  pozitivně,  tzn.  že  by 
rozhodl  o  tom,  že  přijetí  peněžité  záruky  je  přípustné.  Pokud  dospěl    k závěru,  že  nelze 
přijmout  peněžitou  záruku  jako  náhradu  za  vazební  důvody,  pak  měl  rozhodnout  podle 
ustanovení       § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu, že (vzhledem k okolnostem případu nebo 
závažnosti skutečností odůvodňujících vazbu) nabídku peněžité záruky nepřijímá.  
 

pokračování                                                                        4                                                                  9To 456/2017 
 
 
S ohledem  na  pochybení  okresního  soudu  krajský  soud  výrok  upravil  a  peněžitou 
záruku nepřijal,  právě s ohledem na okolnosti případu a závažnost skutečností, které vazbu 
odůvodňují.  
 
Pokud okresní soud rozhodl dalším výrokem o nepřijetí nabídky dohledu probačního 
úředníka,  tak  takový  výrok  také  nelze  považovat  za  správný.  Pokud    obhajoba      navrhne  
stanovení  dohledu  probačního  úředníka  namísto  vazby,  okresní  soud  může  rozhodnout  
pozitivně,  že  se  stanoví  dohled  probačního  úředníka,  avšak  nemůže  rozhodnout  negativně 
v tom smyslu, že se nepřijímá nabídka probačního dohledu. Taková formulace je nesprávná.   
V případě  negativního  rozhodnutí,  což  bylo  i  v této  projednávané  věci,  měl  nestanovení 
dohledu okresní soud vysvětlit v odůvodnění usnesení.   S ohledem na osobu obžalovaného a 
závažnost projednávané trestné činnosti se krajský soud se domnívá, že ani dohled probačního 
úředníka   by  nebyl jako náhrada za vazební důvody dostatečný.  
 
 
S ohledem  na  všechny  uvedené  skutečnosti  a  zásadní  pochybení  nalézacího  soudu 
proto krajský soud ke stížnosti obžalovaného zrušil usnesení okresního soudu v celém rozsahu 
a sám rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.   
  
 
Poučení:     Proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek. 
 
 
                    V Plzni dne 12. prosince 2017   
 
 
 
JUDr. Eduard Wipplinger, v.r. 
 
předseda senátu 
 
 
Vypracovala: Mgr. Daniela Jeřábková, v.r. 
 
 
Za správnost vyhotovení: 
 
Jana Poláková