Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Anonymizované rozhodnutí'.

  
23Co 
344/2016-83 
 
U S N E S E N Í 
 
 
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném 
z předsedy Mgr. Jana Ducháčka a soudců JUDr. Ivy Trávníčkové, Ph.D., a Mgr. Jiřího 
Kopeckého v exekuční věci oprávněného  Credit One, a.s.,  IČ 27627721, se sídlem Praha, 
Nové Město, V Celnici 1031/4, zast. Mgr. Lenkou Heřmánkovou, advokátkou se sídlem 
Praha 7, Jankovcova 1518/2, proti povinnému M
 N
, nar. 
, bytem 

 
, zast. Mgr. Petrem Němcem, advokátem se sídlem Praha 4, 
Mendíků 1396/9, pro pohledávku 134.543,63 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného 
proti usnesení soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 
11.8.2016, č.j. 129 EX 4824/10-76, 
 
 
t a k t o : 
 
 

I. 
Usnesení soudního exekutora se v odvoláním napadeném výroku III  m ě n í  
tak, že oprávněný je povinen nahradit povinnému, k rukám jeho advokáta, 
náklady řízení ve výši 8.591 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.  
 
II. 
Oprávněný je povinen nahradit povinnému, k rukám jeho advokáta, náklady 
odvolacího řízení ve výši 4.296 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.  
 
 
O d ů v o d n ě n í : 
 
 
Shora uvedeným usnesením soudní exekutor zastavil exekuci na majetek povinného, 
vedenou pod sp.zn. 129 EX 4824/10 na základě pověření usnesením Okresního soudu ve 
Svitavách ze dne 17.8.2010, č.j. 10 Exe 645/2010-12 (výrok I). Dále určil, že oprávněný je 
povinen nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 23.958 Kč (výrok II)  
a povinnému přiznal právo na náhradu nákladů  řízení ve výši 484 Kč, k jejichž zaplacení 
zavázal oprávněného (výrok III).  
 
Soudní exekutor rozhodoval k návrhu povinného, který se domáhal zastavení exekuce 
z důvodu neplatné rozhodčí doložky, na základě které byl rozhodčí nález JUDr. Jana Suka 
pod sp.zn. K/2010/00322, v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., vydán.  
 
Oprávněný se zastavením exekuce souhlasil, navrhl, aby žádnému z účastníků nebylo 
přiznáno právo na náhradu nákladů exekučního řízení.  
 

pokračování 
- 2 - 
23Co 344/2016 
Soudní exekutor vyložil, že k souhlasu oprávněného zastavil exekuci podle § 55 
odst. 4  z.č. 120/2001 Sb., exekuční  řád (dále také jen e.ř.) a ve smyslu ust. § 89 e.ř. 
oprávněnému uložil povinnost nahradit soudnímu exekutorovi náklady exekuce a povinnému 
jeho náklady řízení. Při aplikaci § 89 e.ř. vyšel soudní exekutor ze zjištění, že zastavení 
exekuce zavinil oprávněný tím, že nezachoval patřičnou míru pečlivosti před podáním 
exekučního návrhu na základě rozhodčího nálezu, vydaného podle neplatné rozhodčí doložky, 
uzavřené mezi právním předchůdcem oprávněného (Komerční banka, a.s.) a povinným. 
V důsledku toho oprávněný přistoupil k vymáhání pohledávky přiznané rozhodčím nálezem, 
který je nevykonatelným exekučním titulem. Při určení výše náhrady nákladů  řízení 
povinného, spočívajících v odměně jeho advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a 
příprava zastoupení, podání návrhu na zastavení exekuce) aplikoval soudní exekutor ust. § 
14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále také jen AT) s odůvodněním, že 
vymáhaná  částka (jistina ve výši 29.063,63 Kč zjištěná po započtení vymoženého plnění 
povinným, kdy advokát povinného vykonal účtované úkony právní služby), je nižší než 
50.000 Kč a návrh na zastavení exekuce byl obsahově zcela shodný s návrhy, podanými 
v jiných věcech vedených soudním exekutorem, kdy účastníky zastupoval advokát povinného, 
z čehož vyplývá, že tento právní zástupce používá formulářové podání na zastavení exekuce 
opakovaně v obdobných věcech a pouze zaměňuje jména účastníků řízení.  
 
Usnesení soudního exekutora napadl ve výroku III, o nákladech řízení povinného, 
odvoláním povinný. Namítal, že soudní exekutor nedůvodně aplikoval při určení výše 
odměny advokáta povinného ust. § 14b odst. 2 AT a tvrdil, že s ohledem na procesní zavinění 
zastavení exekuce oprávněným, který si po sjednocení rozhodovací praxe obecných soudů 
musel být jist, že rozhodčí doložka, na jejímž základě byl rozhodčí nález ze dne 6.5.2010 
vydán, byla sjednána neplatně a rozhodčí nález je tudíž nicotný, nezpůsobilý exekuční titul, 
nemůže ve vztahu k nákladům řízení povinného být ani aplikován §150 o.s.ř., tedy výjimečné 
nepřiznání náhrady nákladů  řízení soudním exekutorem, případně jejich přiznání pouze 
z části. Povinný navrhl, aby odvolací soud změnil usnesení soudního exekutora v nákladovém 
výroku III. tak, že oprávněný je povinen nahradit povinnému náklady exekučního  řízení, 
spočívající v odměně advokáta, určené podle ust. § 7 bod 5 AT ve spojení s § 8 odst. 1 AT  
a § 11 odst. 2 písm. e) AT, a to včetně zvýšení odměny o DPH.  
 
Oprávněný k odvolání navrhl, aby bylo rozhodnutí soudního exekutora odvolacím 
soudem potvrzeno a oprávněnému přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení. Obšírně 
argumentoval, proč soudní exekutor při určování výše náhrady nákladů  řízení povinného 
postupoval správně. Na podporu svého návrhu použil odkazy na některá rozhodnutí, zejména 
Ústavního soudu ČR.  
 
Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí soudního exekutora podle § 212, §212a o.s.ř.  
a dospěl k následujícím závěrům.  
 
Odvolání je důvodné.  
 
Mezi účastníky není sporu o tom, že exekuce je vedena na základě rozhodčího nálezu 
ze dne 6.5.2010, vydaného pod sp.zn. K/2010/00322 rozhodcem JUDr. Janem Sukem v sídle 
Společnosti pro rozhodčí  řízení, a.s., k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 

pokračování 
- 3 - 
23Co 344/2016 
134.543,63 Kč s příslušenstvím, přičemž rozhodčí doložka mezi účastníky byla sjednána 
neplatně a tudíž rozhodce neměl pravomoc věc mezi právním předchůdcem oprávněného 
(Komerční bankou, a.s.) a povinným rozhodnout. Proto nemůže být takový rozhodčí nález 
způsobilým exekučním titulem.  
 
Mezi účastníky není ani sporu o tom, že z procesního hlediska zavinil zastavení 
exekuce oprávněný. Oprávněný v této souvislosti však argumentuje tím, že povinný měl podat 
návrh na zastavení exekuce mnohem dříve a nyní je proto z tohoto důvodu prostor pro 
aplikaci ust. § 150 o.s.ř. způsobem, jak učinil soudní exekutor ve svém napadeném 
rozhodnutí.  
 
V projednávané věci jde o to, zda je možné pro určení odměny advokáta povinného při 
zastupování v exekučním řízení, postupovat podle ust. § 14b AT a zda se pro účely aplikace 
tohoto ustanovení advokátního tarifu, při vymáhání peněžitého plnění, považuje za tarifní 
hodnotu celá vymáhaná částka, nebo její zbývající dosud nevymožená část.  
 
Podle § 14b odst. 2 AT činí ve věcech výkonu rozhodnutí, je-li vymáháno peněžité 
plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, pro účely stanovení náhrady nákladů řízení 
sazba odměny za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a za sepsání 
návrhu na zahájení řízení 100 Kč za každý z těchto úkonů.  
 
Ze znění citovaného ustanovení advokátního tarifu výslovně vyplývá, že jej lze použít 
pouze pro stanovení odměny advokáta za úkony právní služby spočívající v převzetí  
a přípravě zastoupení, první poradě s klientem a sepsání návrhu na zahájení řízení. Jinými 
slovy, odměnu podle ust. § 14b AT lze stanovit pro úkony advokáta do podání návrhu včetně.  
 
Takový výklad ust. § 14b AT není ani v rozporu s ústavními principy, ani nezakládá 
nerovnost mezi účastníky  řízení. Smyslem tohoto ustanovení je omezení výše odměny 
a paušální  částky náhrady výdajů v taxativně uvedených věcech, a to pouze za fázi před 
zahájením soudního (exekučního) řízení. V těchto vymezených věcech formulářových žalob  
a návrhů na výkon rozhodnutí, eventuálně exekuci, s předmětem plnění do 50.000 Kč je 
namístě náklady řízení omezit. K takovému opatření směřoval dlouhodobě ve svých 
rozhodnutích Ústavní soud ČR (srovnej např. usnesení ze dne 27.12.2011, 
 
sp.zn. IV. ÚS 2777/11, usnesení sp.zn. I. ÚS 3394/11 ze dne 21.11.2011, nálezy ze dne 
29.3.2012, sp.zn. I. ÚS 3923/2011 či ze dne 17.4.2013, sp.zn. Pl ÚS 25/12, který s účinností 
od 7.5.2013 zrušil vyhl. č. 484/2000 Sb.).  
 
Právě okolnost, že limitace výše odměny a náhrad se týká pouze fáze před zahájením 
soudního řízení (srov. § 14b odst. 1 písm. c) AT), eventuálně řízení o výkon rozhodnutí nebo 
exekuce (srov. § 14b odst. 2 písm. c) AT), nevede k nerovnosti účastníků  řízení, neboť za 
další úkony právní služby se již sazba odměny stanoví dle § 7 AT, tj. bez omezení 
(srov. § 14b AT).  
 
Z těchto důvodů pak argumentace soudního exekutora ohledně použití ust. § 14b odst. 
2 AT nemůže obstát, a to ani z hlediska poukazování na strukturu a argumentaci obsaženou 
v návrhu na zastavení exekuce, kdy obsahově zcela shodný návrh na zastavení exekuce byl 

pokračování 
- 4 - 
23Co 344/2016 
v jiných  věcech soudního exekutora (sp.zn. 129 EX 1285/08, 129 EX 3624/08 
 
a 129 EX 3422/08) použit tímtéž advokátem pro jiného klienta, z čehož vyplývá, že právní 
zástupce povinného používá shodné formulářové podání ve více věcech, kdy v podstatě 
vyplňuje pouze jiná jména účastníků řízení. Tato okolnost nemůže odůvodnit ani eventuální 
použití § 150 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 e.ř., protože nepředstavuje žádné důvody hodné 
zvláštního zřetele, pro které by soud (ve smyslu § 52 odst. 2 e.ř. pak ani exekutor) nemusel 
výjimečně náhradu nákladů  řízení z části přiznat. Nejedná se ani o důvod spočívající 
v poměrech účastníků řízení, ani o okolnost, která vedla k exekučnímu uplatnění pohledávky 
oprávněného, eventuálně o okolnost vyjadřující postoj účastníků v průběhu řízení.  
 
K námitce  oprávněného, že povinný měl již dávno dříve podat návrh na zastavení 
exekuce z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu, krajský soud uvádí, že to byl oprávněný, 
který měl reflektovat skutečnost, že k jeho návrhu je vedena exekuce bez řádného exekučního 
titulu. Oprávněnému musela být eventuální nejasnost ohledně neplatnosti sjednané rozhodčí 
doložky zřejmá po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2011, publikovaného ve 
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 121/2011, a z hlediska dopadu této 
skutečnosti na vykonávací řízení po rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.7.2013, 
publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 92/2013.  
 
Jinými slovy, pokud oprávněný dosud nezareagoval na změnu judikatury, ačkoliv 
k tomu měl časový prostor několika let, a musel tak učinit až povinný, kterému s tím vznikly 
náklady, je třeba uzavřít, že zastavení exekuce v dané věci z procesního hlediska zavinil 
oprávněný a podle § 89 e.ř. je povinen hradit náklady exekučního řízení vzniklé povinnému.  
 
Co se týká určení tarifní hodnoty, z které je stanovena sazba mimosmluvní odměny 
advokáta (§ 7 AT), je třeba vycházet z ust. § 8 odst. 1 AT ve spojení s ust. § 11 odst. 2 písm. 
e) AT, tedy z exekuované částky při zohlednění, že pro výkon rozhodnutí (exekuci) náleží 
advokátovi za úkon právní služby mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny. Pro jiný 
postup neposkytuje advokátní tarif žádný prostor.  
 
Náklady  řízení povinného, vzniklé v souvislosti s návrhem na zastavení exekučního 
řízení, byly v řízení před soudním exekutorem představovány náklady právního zastoupení za 
2 úkony právní služby po 3.250 Kč při tarifní hodnotě 134.543,63 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 
ve spojení s § 11 odst. 2 písm. e) AT) za převzetí a přípravu zastoupení a sepsání návrhu na 
zastavení exekuce, dále za 2 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT)  
a DPH ve výši 1.491 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 z.č. 280/2009 Sb.). 
Náklady povinného za řízení před soudním exekutorem pak přestavují  částku celkem  
8.591 Kč.  
 
Ze shora uvedených důvodů krajský soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení 
s ust. § 52 odst. 1 e.ř. změnil usnesení soudního exekutora ve výroku III tak, že uložil 
oprávněnému povinnost nahradit povinnému, k rukám jeho advokáta, náklady řízení ve výši 
8.591 Kč.  
 
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 ve spojení s § 52 
odst. 1 e.ř., § 254 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když oprávněný byl zavázán úspěšnému 

pokračování 
- 5 - 
23Co 344/2016 
povinnému nahradit náklady odvolacího řízení představované náklady za zastupování 
advokátem za 1 úkon právní služby po 3.250 Kč (§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 
2 písm. e) AT), 1 paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 AT) a DPH ve 
výši 746 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 1 z.č. 280/2009 Sb.). Celkové 
náklady za odvolací řízení povinného činí 4.296 Kč. Tyto náklady je oprávněný povinen 
nahradit povinnému k rukám jeho advokáta v zákonné třídenní lhůtě (§ 149 odst. 1 ve spojení 
s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).  
 
 
P o u č e n í : 
Proto tomuto rozhodnutí není odvolání ani dovolání přípustné.  
 
 
V Pardubicích dne 31. října 2016 
 
 
 
       Mgr. Jan Ducháček v. r. 
    předseda senátu 
 
 
Za správnost vyhotovení: