Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Anonymizované rozhodnutí'.

  
19Co 
208/2016-563 
 
 

U S N E S E N Í  
 
 
 
Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny 
Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci péče o zl. 
 
,  nar. 
, zast. JUDr. Milanem Wachtlem, advokátem se sídlem 
Masarykovo náměstí 1279, 500 02 Hradec Králové, a nezl. 
 
, nar. 
, zast. Magistrátem města 
 jako kolizním opatrovníkem, dcery 
Ing. L
 V
, nar. 
, bytem 
 
 
, zast. 
JUDr. Milanem Wachtlem, advokátem se sídlem Masarykovo náměstí 1279, Hradec Králové 
a Ing. arch. T
 V
a, nar. 
, bytem 
 
 
zast. JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737, 500 02 Hradec 
Králové, o změnu péče nezl. 
, zvýšení výživného pro zl. 
 a nezl. 

snížení výživného pro zl. 
 a nezl. 
 a úpravu styku matky s nezl. 

k odvolání otce proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. února 2016, č. j. 
0P 139/2007-460,  t a k t o :  
 
 
 
I. Odvolací 
řízení se  z a s t a v u j e .  
 
II. 
Otec je povinen nahradit matce náklady odvolacího řízení 2.904 Kč a zl. 
 
náklady odvolacího řízení ve výši 4.477 Kč, oběma do tří dnů od právní moci 
tohoto usnesení k rukám jejich zástupce JUDr. Milana Wachtla.  
 
 
 

O d ů v o d n ě n í :  
 
 
Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl návrh otce na změnu péče nezletilé 
(výrok I). Matce uložil povinnost za dobu od 15.11.2013 do 27.10.2015 zaplatit na 
dlužném výživném pro nezletilou 
 částku 36.285 Kč a za dobu od 15.11.2013 do 
25.1.2014 zaplatit na dlužném výživném pro nezletilou 
 částku 11.697 Kč, vše 
k rukám otce do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výroky II a III). Výživné otce pro 
nezletilou 
 s účinností od 1.9.2013 zvýšil na částku 10.000 Kč  měsíčně a dluh na 
tomto výživném za dobu od 1.9.2013 do 29.2.2016 ve výši 81.000 Kč uložil otci zaplatit 
k rukám matky do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výroky IV a V). Výživné otce pro 
nezletilou 
 s účinností od 1.11.2015 zvýšil na částku 8.000 Kč  měsíčně a dluh na 
tomto výživném za dobu od 1.11.2015 do 29.2.2016 ve výši 10.000 Kč uložil otci zaplatit 
k rukám matky do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výroky VII a VIII). Tím okresní soud 
současně změnil rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 0P 139/2007-106 ze dne 

pokračování 2 
19Co 
208/2016 
1.6.2010 ve výroku ad I., kterým bylo rozhodnuto o výživném pro obě nezletilé (výroky VI a 
IX). Návrh otce na snížení výživného pro nezletilou 
 a nezletilou 
soud 
zamítl (výrok X) a řízení o návrhu matky na úpravu jejího styku s nezletilou 
 zastavil 
(výrok XI). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok 
XII). 
 
Otec podal odvolání směřující proti výrokům pod body II až X rozsudku (nikoli proti 
výrokům pod body I a XI rozsudku). Namítal, že prvoinstanční soud neprovedl úplné 
dokazování ohledně reálných příjmů rodičů, přičemž zejména nesprávně hodnotil reálný 
příjem otce. Jeho příjmy se od posledního rozhodnutí o výživném v roce 2010 vlivem krize ve 
stavebnictví a nárůstu konkurence značně snížily, v důsledku čehož se významně snížil jeho 
životní standard. Od roku 2013 je dále v péči FN Hradec Králové po opakovaných výhřezech 
páteřních plotýnek, což objektivně snižuje i jeho časové možnosti být pracovně aktivní. Např. 
příjmy v roce 2015 byly 5x nižší než v roce 2009 a propadu příjmů otce odpovídá i podstatné 
snížení finančního obratu jeho firmy, který byl v posledních letech řádově  třetinový 
v porovnání s rokem 2010 a předchozími lety. Tento klesající příjmový trend otce byl též 
hlavním důvodem, proč otec požádal o snížení výživného pro obě dcery. Soud zamítl návrh 
na doplnění dokazování zpracováním znaleckého posudku o ekonomické situaci jeho firmy, 
který by jednoznačně prokázal tvrzení o jeho nižších příjmech. Pro účely odvolacího řízení 
proto otec nechal vypracovat znalecký posudek ohledně ekonomické a finanční analýzy 
obchodní společnosti T
 V
 
 s.r.o. za období 2008 až 2014, který 
předloží. Naopak soud nezapočítal do průměrného příjmu matky též prémie a ostatní peněžitá 
plnění jejího zaměstnavatele, přičemž dle podkladů dodaných do spisu zaměstnavatelem 
matky  činily v jednotlivých letech tyto bonusy 33.000 až 81.300 Kč ročně. Závěr 
prvostupňového soudu o průměrném příjmu matky 26.000 Kč  měsíčně je tedy nesprávný. 
Otec je dále přesvědčen, že došlo ke snížení potřeb obou dcer na mimoškolní aktivity 
v období rozhodném pro stanovení výživného otce, přičemž konkrétní zvýšené potřeby na 
jejich straně nebyly prokázány. Otec navrhl změnu výroků IV – X rozsudku tak, že se výživné 
otce pro nezletilé snižuje. Ohledně odvoláním napadených výroků II a III o výživném matky 
otec konkrétní odvolací návrh neučinil. 
 
Při odvolacím jednání konaném dne 6.9.2016 byl mimo jiné proveden důkaz otcem 
předloženým znaleckým posudkem Ing. Josefa Michálka, znalce z oboru ekonomika, odvětví 
ceny a odhady se specializací podniky, a účetní evidence – specializace účetnictví 
z 31.5.2016. Z něho bylo zjištěno, že společnost T
 V
 
 s.r.o. v období 
let 2008 až 2010 dosahovala dobrých výsledků, avšak od roku 2011 se ekonomické výsledky 
podstatně zhoršily. Společnost od roku 2011 byla ve vážné ekonomické situaci, kterou 
vylepšovala především vkládáním půjček společníka Ing. arch. T
 V
 a emisí 
dluhopisů. Z tabulky aktiv společnosti bylo mimo jiné zjištěno, že pohledávky ke 
společníkům jsou evidovány pouze za rok 2013 ve výši 129.000 Kč a za rok 2014 ve výši 
46.000 Kč. Z tabulky pasiv bylo současně zjištěno, že závazky ke společníkům jsou 
evidovány v roce 2009 ve výši 2.435.000 Kč, v roce 2010 ve výši 2.105.000 Kč, v roce 2011 
ve výši 2.076.000 Kč, v roce 2012 ve výši 627.000 Kč, v roce 2013 ve výši 732.000 Kč a 
v roce 2014 ve výši 651.000 Kč. V letech 2012 až 2014 společnost dále emitovala dluhopisy 
každoročně v hodnotě 1.500.000 Kč. K těmto údajům otec při svém účastnickém výslechu 

pokračování 3 
19Co 
208/2016 
potvrdil, že v roce 2009 půjčil společnosti 2.435.000 Kč,  část mu byla vrácena, následně 
společnosti půjčil dalších 105.000 Kč a dosud mu společnost dluží 651.000 Kč. Dodal, že 
poté jim daňový poradce doporučil vydat dluhopisy, které koupil pouze on, ale neplatil za to 
firmě žádné peníze a pouze tím došlo ke snížení dluhu firmy vůči jeho osobě. Měsíčně pobírá 
15.000 Kč jako úroky z dluhopisů,  čímž je dosahováno snížení mzdových nákladů  při jeho 
celkovém příjmu cca 26.000 Kč  čistého měsíčně. Dále otec při jednání před odvolacím 
soudem sdělil, že jeho manželka podala v důsledku stresů vyvolávaných matkou návrh na 
rozvod a dne 30.8.2016 byli nepravomocně rozvedeni. Otec současně  předložil smlouvu 
o vypořádání majetkových vztahů pro dobu po rozvodu manželství, z níž odvolací soud zjistil, 
že výlučným vlastnictvím otce se stává bytová jednotka č. 
 v budově čp. 

 
na parc. č. 

 zastavěná plocha a nádvoří, včetně 
 podílu na společných 
částech domu a pozemku, zapsané na listu vlastnictví č. 
 pro katastrální území R
 
n  K
u, dále zde uvedené movité věci  povahy vybavení domácnosti, dílny a zahrady a 
obchodní podíl v obchodní společnosti T
 V
 
 s.r.o. Zástupce otce 
současně uvedl, že k tomuto vypořádání náleží ještě dohoda o vypořádání podílového 
spoluvlastnictví ke společně zakoupenému domu tak, že se tento dům stane výlučným 
vlastnictvím manželky otce, která byla již vložena do katastru. Matka při jednání před 
odvolacím soudem uvedla, že otec dům zakoupený společně s jeho manželkou v současnosti 
velkoryse přestavuje, k čemuž byla do spisu po skončení jednání založena fotodokumentace. 
Odvolací soud poté jednání odročil na neurčito za účelem vypracování znaleckých posudků 
k určení tržní ceny nemovitosti v H
 K
 zakoupené do podílového spoluvlastnictví 
otcem a jeho manželkou, bytu v R
 n  K
 v jejich společném jmění manželů a 
obchodního podílu otce ve společnosti T
 V
 
 s.r.o.  
 
Podáním doručeným odvolacímu soudu dne 12.10.2016 vzal otec odvolání zcela zpět. 
Uvedl, že k tomuto kroku se rozhodl zejména z důvodu jeho zájmu o obnovení vztahu se 
svými dcerami, které jsou nastalou situací velmi negativně ovlivněny a vše se odráží v jejich 
kontaktu s otcem. Stejně tak v důsledku tohoto sporu o zvýšení výživného dospěl až 
k rozvodu svého druhého manželství. Vyslovil víru v to, že jeho rozhodnutí přispěje ke 
zlepšení vztahu jak mezi ním a dcerami a samozřejmě jejich matkou, tak mezi ním a jeho 
bývalou (druhou) manželkou. Matka a zl. 
 poté požádaly o náhradu nákladů 
odvolacího  řízení, spočívajících v odměně jejich advokáta za dva úkony právní služby 
z tarifní hodnoty 1.080.000 Kč  při samostatném zastoupení matky a zl. 
 ve výši 
celkem 25.240 Kč, v odměně za jeden úkon právní služby při společném zastoupení matky 
a zl. 
 ve výši 22.716 Kč, dále ve třech paušálních náhradách hotových výdajů 
v celkové výši 900 Kč a částce 10.259,80 Kč na DPH. Celkem po otci požadovaly na náhradě 
nákladů řízení 59.115,80 Kč.  
 
S ohledem  na  zpětvzetí odvolání otce předtím, než bylo o odvolání rozhodnuto, 
odvolací soud odvolací řízení podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Právní moc jím napadených 
výroků prvoinstančního rozsudku tudíž nastala, jako kdyby k podání odvolání nedošlo (§ 222 
odst. 1 o. s. ř.). 
 
O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 23 věta druhá z. ř. s., podle níž 
je možno přiznat náhradu nákladů řízení, která bylo možná zahájit i bez návrhu, odůvodňují-li 

pokračování 4 
19Co 
208/2016 
to okolnosti případu. Otec odůvodnil zpětvzetí odvolání tím, že má zájem narovnat své 
zjitřené vztahy s matkou, dcerami a manželkou, která měla pod tíhou tohoto řízení přistoupit 
k rozvodu manželství. Odvolací soud však i přes toto jeho vstřícné gesto s ohledem na 
dosavadní průběh  řízení před soudy obou stupňů dospěl k závěru, že je na místě, aby otec 
nahradil matce a zletilé 
náklady odvolacího řízení. Dosavadní výsledky dokazování 
provedeného v odvolacím řízení potvrzují závěr prvoinstančního soudu, že pravidelné měsíční 
výdaje otce, jak je sám vyčíslil v řízení před soudy obou stupňů, s přihlédnutím k celkové 
životní úrovni jeho rodiny, vyvracejí jeho tvrzení, že jedinými příjmy jeho rodiny je jeho 
mzda od společnosti V
 
 s.r.o. a plat jeho manželky. Při svém výslechu před 
prvoinstančním soudem otec účelově zamlčel, jakým způsobem a jakými částkami dotoval 
provoz společnosti, jejímž je jediným společníkem, dále že je jediným vlastníkem dluhopisů 
vydaných touto společností a dosud vůči ní má pohledávku přes 650.000 Kč. Taktéž zamlčel, 
že s manželkou pořídili v období, ohledně něhož bylo prováděno dokazování (matka podala 
návrh na zvýšení výživného pro 
od 1.5.2011, přičemž otec uzavřel sňatek se svojí 
druhou manželkou v červnu 2011), do společného jmění manželů byt v R
 n  
K
. Obsah jím předložené smlouvy o vypořádání SJM ve spojení s darovací smlouvou 
uzavřených mezi ním a jeho druhou manželkou dokládají, že jeho manželce připadne do 
výlučného vlastnictví dům v H
 K
 v pořizovací ceně 4.995.000 Kč, na němž je 
v současnosti prováděna zásadní rekonstrukce, oproti čemuž otci zůstává byt o velikosti 1+1 
v R
 n  K
 a podíl ve společnosti, která je podle jeho vlastního vyjádření 
v podstatě ztrátová. Smlouva o vypořádání SJM navíc ani neřeší, kdo z bývalých manželů 
bude nadále hradit hypotéku čerpanou jimi společně ve výši 3.500.000 Kč a splácenou 
měsíčně ve výši 20.280 Kč. Výše popsané skutečnosti odůvodňují závěr, že otec 
v prvoinstančním  řízení zamlčel podstatné informace ohledně jeho majetkových poměrů a 
v průběhu tohoto odvolacího řízení cíleně zhoršil své majetkové poměry ve prospěch jeho 
druhé manželky, s níž se současně rozvedl. Toto jeho chování evidentně nemohlo sledovat 
jiný cíl, než za každou cenu docílit snížení výživného pro obě jeho děti, z nichž mladší je 
nezletilé a starší se připravuje na budoucí povolání. Odvolací soud považuje takovéto chování 
otce za nemorální, a proto v něm i přes zpětvzetí odvolání spatřuje okolnosti případu ve 
smyslu § 23 věty druhé z. ř. s., pro které otci uložil povinnost nahradit matce a zletilé 
 
náklady vynaložené v souvislosti s jejich právním zastoupením v odvolacím řízení, které bylo 
nezbytné k ochraně zájmů obou otcových dětí.  
 
Odvolací soud však nesdílí právní názor zástupce matky a zletilé 
, že při určení 
odměny advokáta za jeden úkon právní služby je třeba vyjít z tarifní hodnoty věci stanovené 
podle § 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), v tomto konkrétním 
případě tedy z pětinásobku rozdílu výše výživného požadované otcem a výše výživného 
stanovené přezkoumávaným rozsudkem. Logický i systematický výklad vzájemného vztahu 
ustanovení § 8 odst. 1 a 2 a § 9 advokátního tarifu totiž podle přesvědčení odvolacího soudu 
opodstatňují závěr, že ustanovení § 9 je vůči ustanovení § 8 odst. 1 a 2 advokátního tarifu 
ustanovením speciálním, a má tudíž přednost před použitím § 8 odst. 1 a 2 advokátního tarifu 
ve všech případech, kdy přímo v ustanovení § 9 není stanoveno jinak. Text ustanovení § 9 
odst. 1 advokátního tarifu, podle něhož nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích 
nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za 
tarifní hodnotu částka 10.000 Kč,
 sice nabízí i takový výklad, že musí-li pro použití této 
tarifní hodnoty platit obě výše uvedené podmínky současně, je třeba a contrario dovodit, že ve 

pokračování 5 
19Co 
208/2016 
věcech uvedených v dalších odstavcích, v nichž bude možno hodnotu věci nebo práva vyjádřit 
v penězích, se v nich uvedená tarifní hodnota nepoužije. Takovýto závěr však neobstojí, 
neboť z textu dalších odstavců tohoto ustanovení a jejich jazykového i logického výkladu je 
zřejmé, že podmínka penězi neocenitelné věci nebo práva se pro jejich aplikaci nevyžaduje. 
Jedinou výjimku, kdy § 9 odst. 2 – 5 připouští použití tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 
advokátního tarifu, představuje § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, podle něhož se za 
tarifní hodnotu považuje částka 35.000 Kč pouze tehdy, jde-li o určení práva k věci penězi 
neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo 
plnění penězi neocenitelné. Ustálená judikatura jazykovým a logickým výkladem tohoto 
ustanovení dovodila, že pokud se jedná o určení práva k věci penězi ocenitelné nebo určení 
neplatnosti právního jednání, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi ocenitelné, je třeba 
vyjít z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V ostatních věcech vyjmenovaných 
taxativně v § 9 odst. 2 – 5 však již není jejich předmět rozlišován na ocenitelný 
a neocenitelný, a proto stanovení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 a 2 v těchto věcech 
nepřichází v úvahu. Správnost tohoto výkladu lze demonstrovat např. na znění § 9 odst. 3 
písm. d) ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu ve vztahu k věcem ochrany 
osobnostních práv, kdy se za tarifní hodnotu považuje částka 35.000 Kč, pokud není současně 
požadována náhrada nemajetkové újmy, a částka 50.000 Kč, je-li současně požadována 
náhrada nemajetkové újmy. Ani v těchto případech tedy nelze považovat za tarifní hodnotu 
výši peněžitého plnění požadovaného jako náhrada nemajetkové újmy. Za tarifní hodnotu pro 
určení výše odměny advokáta (nikoli opatrovníka) ve všech věcech péče o nezletilé je tedy 
třeba považovat částku 5.000 Kč stanovenou v § 9 odst. 2 advokátního tarifu, byť by jejich 
předmětem bylo peněžité plnění.  
 
Se zřetelem k výše uvedenému byla odměna zástupce matky a zl.
 v odvolacím 
řízení stanovena podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. V zastoupení matky podal advokát 
vyjádření k odvolání, za které mu náleží odměna 1.000 Kč a paušální náhrada 300 Kč, a dále 
se účastnil jednání, v němž zastupoval dvě osoby, tzn. odměna za tento úkon právní služby 
činí podle § 9 odst. 2 ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu 800 Kč a k ní opět náleží 
paušální náhrada 300 Kč. K součtu těchto částek 2.400 Kč náleží náhrada DPH v sazbě 21 % 
(§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 504 Kč, takže matce náleží vůči otci právo na náhradu nákladů 
v souvislosti s jejím zastoupením advokátem v celkové výši 2.904 Kč. Za zastupování zletilé 
 náleží jejímu advokátovi za převzetí zastoupení a vyjádření k odvolání odměna za 
dva úkony právní služby po 1.000 Kč + 2x paušální náhrada 300 Kč, za účast při jednání před 
odvolacím soudem pak při společném zastoupení dvou osob odměna ve výši 800 Kč a 
paušální náhrada 300 Kč. K součtu těchto částek 3.700 Kč pak náleží náhrada DPH ve výši 
777 Kč. Otec je proto povinen nahradit zletilé 
náklady odvolacího řízení ve výši 
4.477 Kč. V této souvislosti odvolací soud považuje za nezbytné poznamenat, že ani u zletilé 
 nelze odměnu jejího zástupce stanovit z tarifní hodnoty určené dle § 8 odst. 2 
advokátního tarifu, neboť podle § 477 z. ř. s. nabude-li dítě v průběhu  řízení o jeho výživě 
zletilosti, dokončí soud řízení podle ustanovení tohoto pododdílu. Na tuto část řízení je proto 
třeba nahlížet nadále jako na řízení o péči o nezletilé, což se musí promítnout i do použití 
příslušných ustanovení advokátního tarifu.  
 

pokračování 6 
19Co 
208/2016 
Lhůta k zaplacení náhrady nákladů řízení matce a zletilé 
 byla otci stanovena 
podle § 160 odst. 1 o. s. ř., určení platebního místa se opírá o § 149 odst. 1 o. s. ř.  
 
 
P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání.  
 
 
V Hradci Králové dne 31. října 2016 
 
 
 
JUDr. Alena BAČINOVÁ v. r.  
 
předsedkyně senátu 
 
Za správnost vyhotovení: