43T 2/2016-1862
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 20. července 2016 v senátě
sloţeném z předsedy senátu Mgr. Michala Zámečníka a přísedících Ing. Miloslavy Bartuškové a Mgr.
Ing. Lubomíra Dvořáka,
t a k t o:
Obžalovaný
Kevin Dxxxxx,
narozeného xxxxx, trvale bytem xxxxx, t. č. ve Vazební věznici a Ústavu pro zabezpečovací detenci
v Brně,
j e v i n e n , ž e
pokračování
2
43 T 2/2016
dne 22.05.2013 v přesně nezjištěné době od 06:57 hodin do asi 12:45 hodin, v rodinném domě v Brně-
Ivanovicích, xxxxx, kde byl jako příbuzný několik týdnů na návštěvě u rodiny Hxxxxx, poté, kdy
v důsledku osobnostních vlastností, spočívajících v emoční nestabilitě, narcismu, paranoiditě a
zvýšené agresivitě, v kombinaci se situačními faktory, jimiţ byl tlak okolí na jeho fungování, kterému
se necítil schopen trvale dostát, stejně tak se ze situace vyvázat bez ztráty cti rozhodl usmrtit všechny
členy hostitelské rodiny jako representantů pro něho frustrujících poţadavků vnějšího světa, a v přesně
nezjištěném sledu postupně fyzicky napadl nejprve tři z nich, a to
Martina Hxxxxx, narozeného xxxxx, jemuţ v pracovně v přízemí domu přesně nezjištěnými
nástroji, a to jednak sečným, jednak bodně řezným, způsobil kromě řezné rány na levém předloktí
celkem 29 řezných a sečných ran v oblasti hlavy a krku se zasaţením měkkých pokrývek lebních,
odlomením zevní vrstvy klenby lební v levé temenní krajině, proniknutím do dutiny lební
v temenně týlní krajině vlevo s porušením tvrdé pleny, protětím temenního a týlního laloku mozku
vlevo a levé polokoule mozečku s porušením vnitřní vrstvy týlní kosti vlevo, krvácením pod tvrdou
a měkkou plenu mozkovou, poraněním krkavice vlevo a hltanu vlevo, v důsledku čehoţ Martin
Hxxxxx na místě zemřel, kdy bezprostřední příčinou jeho smrti bylo sečné poranění mozku a
vykrvácení z mnohočetných ran hlavy a krku,
Veroniku Hxxxxx, narozenou xxxxx, jíţ v posteli v loţnici v 1. patře domu ostrým nástrojem,
pravděpodobně kuchyňským noţem o délce čepele 12,3 centimetrů zasadil 17 řezných, sečných a
bodně řezných ran do oblasti hlavy a krku, další 3 rány do hrudníku, 2 rány do zad a 5 ran do
pravého ramene s poraněním měkkých pokrývek lebních, nářezů a záseků na kostech klenby lební
v pravé týlní krajině, s průbodem do dutiny lební v levé přední jámě lební, krvácením pod měkké
pleny mozkové, levého čelního laloku mozku, krčních cév, průbodem pravého ramenního kloubu,
bodně řeznou ranou 5. krčního obratle s odříznutím části trnového výběţku, krvácením do
páteřního kanálu nad tvrdou plenu míšní v oblasti krční páteře, v důsledku čehoţ Veronika Hxxxxx
na místě zemřela, kdy bezprostřední příčinou její smrti bylo vykrvácení z bodně řezné rány krku
zasahující velkou krční ţílu,
Filipa Hxxxxx, narozeného xxxxx, jemuţ v posteli v podkrovní části pokoje v 1. poschodí domu
přesně nezjištěným počtem ostrých nástrojů s vybroušeným břitem (jedním aţ dvěma), zasadil 11
sečných a řezně sečných ran do oblasti hlavy a krku s roztříštěním kostí levé poloviny klenby i
spodiny lební a levé poloviny krajiny týlní a s rozseknutím čelního laloku levé polokoule mozkové,
v důsledku čehoţ Filip Hxxxxx na místě zemřel, kdy bezprostřední příčinou jeho smrti bylo sečné
poranění čelní části levé polokoule mozkové,
a jako posledního Davida Hxxxxx, narozeného xxxxx, jehoţ poté, kdy se vrátil domů ze školy, na
chodbě v přízemí domu opakovaně udeřil do hlavy nezjištěným předmětem, pravděpodobně
kamenem o váze 11,8 kilogramů, čímţ mu způsobil trţně zhmoţděné rány na rozhraní pravé
spánkové a pravé týlní krajiny, trţnou ránu nad levým okem, krevní podlitiny v celé levé polovině
obličeje, v oblasti okolí pravého ušního boltce se zlomeninami klenby a spodiny lební v oblasti
pravého spánku a pravé střední jámy lební, vícečetná loţiska zhmoţdění mozku, otok mozku,
krvácení pod tvrdou a měkkou plenu mozkovou, a dále mu zasadil bodně řezným nástrojem,
pravděpodobně keramickým noţem o délce čepele 19 centimetrů do oblasti pravého ucha a pravé
poloviny krku 6 bodně řezných ran s protnutím pravé krční ţíly a tepny, v důsledku čehoţ David
Hxxxxx na místě zemřel,
pokračování
3
43 T 2/2016
t e d y
jiného úmyslně usmrtil po předchozím uváţení, takový čin spáchal na více osobách a zvlášť surovým
způsobem,
t í m s p á c h a l
zločin vraţdy podle § 140 odstavec 2, odstavec 3 písmeno a), písmeno i) trestního zákoníku.
a z a t o s e o d s u z u j e
podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za pouţití § 54 odst. 1, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku k
výjimečnému trestu odnětí svobody na d o ž i v o t í.
Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku se zařazuje pro výkon uloţeného trestu do
věznice se
zvýšenou ostrahou.
Podle § 100 odstavec 2 písm. a) trestního zákoníku se obţalovanému Kevinu Dxxxxx
u k l á d á z a b e z p e č o v a c í d e t e n c e .
pokračování
4
43 T 2/2016
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obţalovaný povinen nahradit poškozené
Mgr. Emílii Hxxxxx,
nar. xxxxx, bytem xxxxx, nemajetkovou újmu ve výši 240.000,- Kč a poškozené
Katerině Bxxxxx-
Sxxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, nemajetkovou újmu ve výši 175.000,- Kč.
Podle § 229 odst. 2 tr. řádu Mgr. Emília Hxxxxx, nar. xxxxx a Katerina Bxxxxx-Sxxxxx, nar.
xxxxx, odkazují se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech
občanskoprávních.
O d ů v o d n ě n í
Na základě dokazování, provedeného v hlavním líčení, vzal soud za prokázané, ţe se
skutkový děj odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. K závěru soud dospěl zejména na
základě svědeckých výpovědí, na základě znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní
lékařství, z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie,
z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, z oboru genetika, odvětví forenzní statistika, a
z listinných důkazů, zaloţených ve spise, zejména z protokolu o ohledání místa činu,
z fotodokumentace, z odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví metoda pachové
identifikace, z odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, z odborných vyjádření
z oboru kriminalistika, odvětví trasologie.
Obţalovaný se k trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, nevyjádřil. Vyuţil svého práva
a odmítl vypovídat.
Soud ve věci provedl důkaz řadou svědeckých výpovědí.
pokračování
5
43 T 2/2016
Z výpovědi svědka
Kyla Kxxxxx soud zjistil, ţe se znal dobře s rodinou Hxxxxx ještě před
tím, neţ k nim přijel obţalovaný. Hrál s nimi v kapele. Po příjezdu obţalovaného do České republiky
jej rodina poprosila, zda by nepomohl obţalovanému s hledáním práce, protoţe byl učitelem, a
obţalovaný by se také mohl stát učitelem. O obţalovaném slyšel poprvé aţ po jeho příjezdu do České
republiky, od Hxxxxx věděl, ţe jezdili do Spojených států, ale neříkali za kým ani proč. Co bylo
důvodem jeho návštěvy a pobytu v České republice, se od Hxxxxx nedozvěděl. Vztahy mezi
obţalovaným a rodinou Hxxxxx byly bez větších problémů, nic zvláštního tam nebylo, nějaké spory se
vyskytly, ale jednalo se jenom o drobnosti, kdyţ si lidé musí na sebe zvyknout. Svědek se
s obţalovaným vídal velmi často, minimálně kaţdý druhý den. Chodili spolu do města, představil ho
svým studentům, aby si mohl najít práci. Společně s Hxxxxx svědek hrával v kapele Ukulele orchestra
jako Brno, takţe se vídali minimálně třikrát týdně, díky tomu se vídal často i s obţalovaným. David a
Filip Hxxxxx se obţalovanému hodně věnovali, byli s ním pořád, předstatovali ho svým přátelům.
Filip Hxxxxx si však stěţoval, ţe Kevin je nespolehlivý, nedá se s ním na ničem domluvit, například
ho někam pozvali a on nedorazil. I svědek Kxxxxx s ním měl stejnou zkušenost. Sám svědek se
s obţalovaným bavil, proč odjel z USA, slyšel, ţe měl těţké období a potřeboval ze Států vypadnout.
O ţádných problémech ve Spojených státech se nezmiňoval. Jinak byl velmi sympatický, otevřený,
párkrát s ním byl svědek i běhat. Svědek se snaţil v první fázi jeho pobytu zajistit obţalovanému
práci, nechal ho učit pár hodin na Veterinární a farmaceutické univerzitě, aby si to mohl vyzkoušet.
Obţalovaný však byl nespolehlivý, něco sliboval a pak to nesplnil. Na univerzitě byl pouze párkrát.
V den, kdy odcestoval, měl obţalovaný opět přijít na univerzitu, svědek jej chtěl představit dalším
studentům. Proto jej večer předtím kontaktoval pomocí SMS, zda přijde, protoţe na něj nebyl spoleh.
Druhý den ráno mu napsal dvě zprávy, kterým svědek moc nerozuměl, ale pochopil, ţe nepřijde. Ve
středu ráno mu svědek zavolal, kdy byl překvapený, ţe je obţalovaný vzhůru, hlas byl normální, ale
obsah hovoru byl zvláštní, říkal, ţe se asi bude muset vrátit do Ameriky, pak ţe ještě musí něco vyřídit
a ţe by mohl mít další hodiny angličtiny, coţ nedávalo smysl. Pak si psali SMS zprávy. Dne 22. 5.
2013 v 8.33 hodin napsal obţalovaný zprávu ve znění: „Kaţdopádně můţu přijít o trochu později,
dělám nějaké věci pro Hxxxxx, upřímně, chlape, moţná se budu muset vrátit do Států zítra nebo za pár
dnů, tam se objevily nějaké obrovské věci“. Odpoledne v 15.14 hodin pak poslal obţalovaný svědkovi
další SMS zprávu ve znění: „David mi nechal vzkaz, ţe odjeli do Vídně (já jedu s nimi?), ale všichni
byli pryč dnes ráno, takţe já jsem na cestě do Vídně. Díky za všechno, cos mi udělal, v případě, ţe uţ
tě nikdy neuvidím.“ Obsah SMS zpráv nedával svědkovi smysl, kdyţ jednou větou řekl něco, co
druhou větou popřel nebo řekl proti tomu. V kaţdém případě svědek z toho pochopil, ţe na vyučování
nepřijde a ţe se bude muset vrátit do USA. Pokud se týká samotného telefonického hovoru, tak ten byl
úplně běţný, na obţalovaném svědek po hlase nic nepozoroval, hovor byl pravděpodobně zevnitř
budovy, neboť neslyšel ţádné jiné zvuky.
Z výpovědi svědkyně
Dany Hxxxxx soud zjistil, ţe v rodině Hxxxxx v jejich domě pravidelně
1x týdně uklízela. V roce 2013 byly pravidelnými uklízecími dny středy. S obţalovaným se poprvé
viděla týden před předmětnou událostí, kdy je seznámil pan Hxxxxx. Sdělil jí, ţe se jedná o
příbuzného z USA, který je u nich na návštěvě, snaţí se najít sám sebe, nemá moc peněz, snaţí se
vyučovat angličtinu a chodí běhat a cvičit do posilovny. O tom, ţe by měli spolu nějaké konflikty, se
Martin Hxxxxx nezmiňoval. S obţalovaným se tedy viděla poprvé aţ týden před předmětnou událostí,
pokračování
6
43 T 2/2016
předtím dvě středy neuklízela, neboť jí paní Hxxxxx napsala, ţe nemá chodit. Kdy přesně se
obţalovaný k rodině přistěhoval, jí není známo. Předmětný den, tedy ve středu 22. 5. 2013, byla
svědkyně s paní Hxxxxx mailem domluvená na 11. hodinu. Přijela krátce před 11. hodinou před dům,
bylo jí divné, ţe jsou venku obě auta, neboť paní Hxxxxx učila ve škole. Odemkla si, neboť měla
vlastní klíč. Vešla za vstupní dveře do předsíňky, a dále uţ nebyla vpuštěna. Po vstupu se začala
vyzouvat, coţ jí trvalo tak jednu aţ dvě minutky, kdyţ přišel obţalovaný a začal jí anglicky
vysvětlovat, ţe paní Hxxxxx není doma a ţe se neuklízí. Svědkyně anglicky moc neumí, a tak mu
lámaně sdělovala, ţe jí paní Hxxxxx napsala, ţe má přijít. On si však stoupl do dveří v předsíňce a
zabránil jí v dalším vstupu do domu. Tak se tedy svědkyně obula a vyšla ven. V autě pak
zatelefonovala paní Hxxxxx i panu Hxxxxx, ale nikdo telefony nebral, i kdyţ vyzváněly. Obţalovaný
za ní znovu přišel a zopakoval jí, ţe Viky (Veronika Hxxxxx) je pryč a ţe se neuklízí. Svědkyně si
vzpomněla, ţe má kamarádku, která mluví dobře anglicky, proto jí zavolala, a prostřednictvím této
kamarádky s obţalovaným komunikovala. Takto se dozvěděla, ţe nemá uklízet, ţe paní Hxxxxx přijde
později, mezi 16. – 17. hodinou, proto to ukončila a odjela. Snaţila se pak volat i večer, ale to uţ
telefony nezvonily. Kdyţ vstoupila do budovy, tak nahlas pozdravila. V budově bylo ticho, nic tam
nehrálo. Kdyţ k ní přiběhl obţalovaný, tak měl zpocené čelo, na sobě měl kraťasy, ale nebyl
rozrušený, neměl ţádné šrámy, nebyl nijak nepříjemný, nic zvláštního se na něm nedalo pozorovat.
Svědkyně si pak nebyla schopna přesně vybavit, odkud obţalovaný přišel, kdyţ v přípravném řízení
uváděla, ţe přišel z kuchyňské části v přízemí, v řízení před soudem pak uváděla, ţe přišel zeshora po
schodech. Pan Hxxxxx věděl, ţe chodívá uklízet ve středu a kdyţ bylo potřeba, paní Hxxxxx zavolala,
ţe úklid bude jiný den, a tak se operativně udělal jiný den. Panu Hxxxxx to bylo jedno. O úklid se
nestaral, to domlouvala vţdy paní Hxxxxx. Dopoledne v domě býval starší syn, který studoval
vysokou školu, Hxxxxx tam bývali velice málo. Kdyţ uklízela svědkyně odpoledne, tak býval doma i
mladší syn. O ostatních členech rodiny se obţalovaný při konverzaci se svědkyní nezmiňoval, uvedl,
ţe jsou pryč.
Z výpovědi svědkyně
Jany Nxxxxx soud zjistil, ţe byla přítelkyní Filipa Hxxxxx. Rodinu
Hxxxxx tak znala, znala i obţalovaného, a to od 30. dubna 2013, ode dne, kdy přijel do Brna. Přijel
Českou republiku poznat, pracovat tady, navštívit rodinu. Tyto informace se dozvěděla jak od svého
přítele Filipa, tak od obţalovaného. Mezi obţalovaným a rodinou byly nějaké malé konflikty, ale
nejednalo se o nic významného, jednalo se o běţné třenice při vzájemném souţití. Rodina Hxxxxx
měla obţalovaného ráda, nic závaţného mu nevytýkali. Předmětného dne 22. 5. 2013 byla v domě,
kdyţ u Hxxxxx přespala, spala v pokoji s Filipem. Ráno vstala, šla do koupelny, kde potkala Kevina.
Pak se šla rozloučit s Filipem, po cestě potkala i Davida, jak šel do koupelny, a zhruba v 6.55 hodin
odcházela z domu, protoţe v 7.02 hodin jí jel autobus. S obţalovaným se toho dne ráno pouze
pozdravila, nic zvláštního na něm nepozorovala. Nebylo to poprvé, co u Hxxxxx přespala.
S obţalovaným se ale v brzkých ranních hodinách nikdy nepotkala, pouze jednou, a to v tomto
případě. Kdyţ se vrátila k Filipovi do pokoje se s ním rozloučit, tak ten nespal, ale nevstával. Kdyţ
měl školu, tak vstával brzo, kdyţ měl čas pro sebe, tak vstával aţ kolem půl jedenácté. V předmětný
den měl v plánu odpočívat, protoţe šli spolu spát aţ o půl třetí ráno. Program Filipa býval dosti
nahodilý s výjimkou středy, kdy měl zkoušky v Ukulele orchestra, a pak pátek, sobota, někdy i neděle,
kdy bývaly koncerty, ale nejednalo se o kaţdý víkend. Večer předtím obţalovaného v domě nejspíš
pokračování
7
43 T 2/2016
nepotkala, zda věděl, ţe tam spí, jí není známo. Kromě Filipa, Davida a obţalovaného nikoho dalšího
ráno v domě nepotkala. Během dne se pak snaţila svědkyně Filipa kontaktovat, a to SMS zprávou,
bylo jí však odpovězeno přednastavenou zprávou z nabídky telefonu, něco ve smyslu „teď nemůţu,
ozvu se později“, coţ Filip Hxxxxx nikdy neudělal. Pomocí SMS zprávy ho kontaktovala někdy kolem
11.30 hodiny. Dopoledne byla svědkyně v zaměstnání, pracuje jako učitelka. Pak uţ Filipa
nekontaktovala, protoţe se měl učit a měl jít na zkoušku. Nikoho z rodiny Hxxxxx se během dne pak
kontaktovat nepokusila. Na středu neměli ţádný program domluvený, na další dny uţ ano.
Z výpovědi svědkyně
Marie Řxxxxx soud zjistil, ţe pracuje jako poštovní doručovatelka a
znala i rodinu Hxxxxx z pracovního kontaktu. Předmětný den 22. 5. 2013 v 8.50 hodin doručovala pro
pana Hxxxxx balík a dopis. Viděla, ţe před domem stojí auta, coţ nebývalo zvykem, a tak zazvonila.
Vţdy se pan Hxxxxx ozval nebo otevřel dveře pod schody do rodinného domu. Svědkyně čekala
zhruba 2 – 3 minuty, ale nikdo neotevíral, a tak zazvonila znovu a čekala. Chtěla uţ odejít, kdyţ
najednou slyšela z pravé strany zvuk, jako kdyţ padají tyče. Zavolala tedy „pane Hxxxxx“ a v tom se
objevil obţalovaný. Svědkyně anglicky neumí, ale vydedukovala, ţe jí sděluje, ţe je tam na návštěvě.
Svědkyně mu česky řekla, ţe má pro pana Hxxxxx zásilky, zda by je nemohl převzít, protoţe se
nejednalo o zásilky do vlastních a rukou, tyto mohl převzít kdokoliv, kdo se na té adrese vyskytoval.
Obţalovaný podepsal doklady – doručenku a papír o převzetí doručených dopisů. Zásilky si převzal
do rukou a odešel. Svědkyně jej nikdy předtím neviděla. Její rajón jsou sice Ivanovice, ale
v předmětné dny zrovna pracovala na záskok v Řečkovicích, a proto dne 22. 5. 2013 šla do svého
rajónu po nějakém čase poprvé. Obţalovaný měl zelenou košili, pod tím měl triko. Zda měl dlouhé či
krátké kalhoty, si svědkyně nebyla schopna vybavit, neboť spolu mluvili přes plot, který je vysoký asi
tak po prsa. Obţalovaný se choval přirozeně, nebyl nervózní či roztěkaný, pouze snad spěchal ve
smyslu „honem, honem, převezmu to, jdu pryč“, ale jinak se choval normálně. Svědkyni se zdálo, ţe
ho od něčeho zdrţuje. Ţádný další pohyb či zvuky nezaslechla, nikoho dalšího neviděla.
Obţalovaného poznala v rámci rekognice, ale do 3. 6.2013, kdy byla podrobena rekognici, kauzu
v médiích nesledovala.
Z výpovědi svědkyně
Gabriely Oxxxxx soud zjistil, ţe byla sousedka a přítelkyně rodiny
Hxxxxx a zná i obţalovaného. Rodinu poznala, kdyţ se otec Martin a syn Filip stali členy Ukulele
orchestra, kdyţ členem tohoto orchestru je i její manţel a nevlastní syn. Zhruba dva týdny předtím,
neţ obţalovaný do České republiky přicestoval, se to dozvěděla od Martina Hxxxxx, ţádné
podrobnosti o něm ale nevěděla. Přijeli 30. 4. večer, kdy u Hxxxxx byla párty. Svědkyně se
s obţalovaným bavila, ale nedozvěděla se nic zásadního. Říkal, ţe shání nějaké doučování angličtiny,
a tak mu svědkyně sehnala jednoho ţáka, coţ byl syn její kamarádky, kdy proběhla i nějaká vyučovací
hodina, ale kolik, to svědkyni není známo. Hxxxxx neměli s Kevinem ţádné spory či nedorozumění,
nic zásadního. Pouze Filip s Davidem si stěţovali, ţe jim zasahuje víc do soukromí, ale nejednalo se o
nic výrazného. Martin ani Veronika si pak nestěţovali. Kevina do ničeho netlačili. Svědkyně byla
s Martinem Hxxxxx často v kontaktu přes WhatsApp, kdy si posílali fotky a byli prakticky v denním
kontaktu. S Veronikou si svědkyně volala, protoţe ta nebyla na sociálních sítích. Dne 22. května 2013
byla svědkyně opět s Martinem Hxxxxx v kontaktu přes WhatsApp, kdy naposled ještě v 7.31 hodin jí
pokračování
8
43 T 2/2016
Martin napsal, svědkyně mu potom v 7.45 hodin poslala další zprávu, ale to jiţ Martin nereagoval.
Odmlčel se uprostřed konverzace naprosto překvapivě, nedořešili vůbec nic, neboť konverzace se
týkala i problému s počítačem, který svědkyni Martin spravoval. Nikdy se nestalo, ţe by se Martin
Hxxxxx během konverzace odmlčel, přerušil ji a uţ se k tomu nevrátil. V předmětném období Martin
Hxxxxx chvíli nepracoval, často chodil se svědkyní na badminton a býval i dopoledne doma. Veronika
chodila do práce. Dne 22. 5. 2013 večer k Oxxxxx přišel soused, otec Lucie Pxxxxx, ţe je něco
v nepořádku u Hxxxxx. Svědkyně šla s panem Pxxxxx a i s dalšími osobami do domu Hxxxxx, kde to
divně zapáchalo. Zápach cítila jiţ kolem 17. hodiny, kdyţ se vracela s dcerou ze školky. Kolik přesně
lidí vstoupilo dovnitř, neví. Někdo šel do sklepa a zde byla hromada hader, která hořela, a z té
hromady hader vypadlo tělo. O koho se jednalo, svědkyně neví, protoţe obličej neviděla. Ve sklepě se
nepohybovala, jen po zahradě. Jakmile z hromady něco vypadlo, uţ se k této hromadě nikdo
nepřibliţoval. Svědkyně pak vběhla do domu a snaţila se najít někoho z rodiny Hxxxxx. A našla
Filipa Hxxxxx v jeho pokoji, leţel v posteli. V pokoji sice bylo přítmí, ale Filip byl evidentně mrtvý,
kdyţ mu z hlavy něco čouhalo. V domě se svítilo, ale pouze někde. Do domu vstoupila pracovnou
Martina Hxxxxx, televize byla puštěná, ale v obývacím pokoji se nesvítilo, vířivka byla rozsvícena a
zapnutá. Dům prohledávala společně s Lucií Pxxxxx, byly se podívat i do loţnice Hxxxxx a zmátlo je
to, ţe na posteli nebylo nic – ţádné peřiny. V domě nezaznamenala ţádné známky boje či zápasu,
zaujaly ji pouze schody, které byly extrémně čisté. V Martinově pracovně bylo trochu nepořádku, byla
poházena, coţ nebývá, v kuchyni byl nepořádek, coţ také nebývalo zvykem. Ţe by někdo vcházel či
odcházel z domu Hxxxxx předmětný den, si nevšimla. Z jejich domu do domu Hxxxxx vidět není.
Z výpovědi svědkyně
Lucie Pxxxxx soud zjistil, ţe je sousedkou rodiny Hxxxxx. Jejich
vztahy byly kamarádské, dobře si rozuměla s rodiči. S obţalovaným se osobně nesetkala. Dne 22. 5.
2013 byla doma. V domě Hxxxxx nezaznamenala nic neobvyklého, rodina Hxxxxx byla ţivá,
muzikální rodina, takţe zde nebývalo úplné ticho. Zda byla ten den hudba puštěná, si však
nevzpomíná. Během dne pak zaznamenala špatně specifikovatelný zvuk, něco jako skřek, který však
okamţitě utichl a nic po něm nenásledovalo. Mohlo se jednat o nápěvek rockové písně, byl to těţko
identifikovatelný lidský hlas a jednalo se o mladý hlas. Bylo to v době kolem poledne. Kolem poledne
rovněţ slyšela rány, jak někdo na zahradě bouchal do boxovacího pytle, který Hxxxxx měli na terase.
Nikoho ale toho dne neviděla odcházet nebo přicházet do domu, pohyb na zahradě slyšela, ale nikoho
tam nesledovala ani nepozorovala. Na terase měli Hxxxxx zahradní sedačku z ratanu, která byla
předmětný den otočená tak, aby nebylo vidět do pracovny Martina Hxxxxx, jinak bývala sedačka
otočená jinak. Zda byly zataţené či vytaţené ţaluzie, si nevzpomíná. Svědkyně se pak kolem 14.
hodiny pohybovala na zahradě a nastala exploze a tlaková vlna, která způsobila, ţe k ní na zahradu
přiletěly střepy. Šla se tedy podívat na dům Hxxxxx, ale okna od domu od pokojů byly neporušené,
zahlédla pouze rozbité okénko od sklepa. Volala přes plot na Hxxxxx, nikoho však neslyšela, neviděla
ţádný oheň a nic, co by vyvolávalo bezprostřední ohroţení. Bylo ticho, ţádný pohyb nezaznamenala,
ţádný zápach necítila, nebyla vidět ţádná škoda či ţádný oheň. Zápach začala cítit aţ po nějaké době,
kdy se jednalo o nespecifikovatelný, silný, štiplavý, chemický zápach, jako kdyţ se pálí guma. Večer
pak slyšela, jak se otvírají dvířka mezi domem a garáţí a viděla, ţe tam přišlo několik lidí. Potkala i
Gabrielu Oxxxxx, viděla, ţe někdo jde ze sklepa. Kdyţ se otevřely dveře, tak se odtamtud vyhrnul
hustý dým. Kdyţ se rozplynul, pak byly vidět deky a přikrývky naházené na hromadě. Lidé, kteří tam
pokračování
9
43 T 2/2016
byli, postupně odhazovali hadry na trávu a pod nánosem hader leţelo tělo. Napadlo je, zda se nestala
nějaká nehoda, tak společně s Gabrielou vběhly do domu a hledaly někoho z Hxxxxx. Dům byl tmavý,
nesvítilo se tam, byla puštěna obrazovka od televize. Svědkyně vyšla společně se svědkyní Oxxxxx do
prvního patra a v posledním pokoji našla Gabriela Filipa. V loţnici rodičů byly rozházené věci před
toaletním stolkem, na posteli chyběly peřiny. Schodiště bylo čisté, jako by ho právě někdo vytřel.
Z výpovědi svědka
Libora Pxxxxx soud zjistil, ţe byl sousedem rodiny Hxxxxx. Znali se,
potkávali se na ulici, trávili spolu Silvestra. Obţalovaného neznal, nebyl mu představen, věděl však, ţe
je u Hxxxxx na návštěvě. Od Martina Hxxxxx se dozvěděl, ţe měl Kevin nějaké problémy, ale blíţe to
pak nerozvedl. Proč byl u nich, mu také neřekl. Večer pak byl jednou z osob, která vstoupila do domu
Hxxxxx. Kdyţ vešli dovnitř, bylo jiţ šero, stmívalo se, svítili si baterkami. Bylo vidět, ţe v domě něco
hoří, něco doutná, tak se domnívali, ţe to uhasí. Mysleli si, ţe Hxxxxx nejsou doma. Prošli uličkou
kolem garáţe a bylo vidět, ţe to doutná ze sklepa pod garáţí. Svědek otevřel dveře a dost se tam
kouřilo. Poté byly přineseny hrábě, prodluţovačka a lampa, aby na to bylo dobře vidět. Bylo vidět, ţe
je ve sklepě rozbité okno, zřejmě výbuchem. Rozsvítili si, otevřeli dveře a začali vyhrabávat ven věci.
Jeden z lidí se domníval, ţe v hromadě leţí slunečník, ale bylo to tělo. Kdyţ odhrábl svědek první
deku, uviděl ruce a hodinky, proto ihned volali policii. Na zahradě leţela destikilová propanbutanová
láhev, ale byla studená. Do domu vstoupilo zhruba pět lidí, kromě svědka jeho syn i jeho kamarádi.
Před domem stála obě auta, která uţívali Martin Hxxxxx a Veronika Hxxxxx. V samotném domě
svědek nebyl, jiţ odpoledne cítil zápach, ten byl cítit i na ulici. Myslel si, ţe někdo něco pálí.
Z výpovědi svědka
Josefa Sxxxxx, kterou soud za souhlasu stran dle § 211 odst. 1 trestního
řádu přečetl, soud zjistil, ţe pracuje jako taxikář a k výkonu své činnosti pouţívá i vozidlo Fiat Brava,
r. z. xxxxx. Dne 22. 5. 2013 stál na stanovišti na Moravském náměstí naproti Katastrálnímu úřadu a
přesně v 15.05 hodin za ním přišel zákazník, který chtěl odvézt do Vídně na letiště. Muţ mluvil
anglicky a s ohledem na to, ţe svědek neumí dobře anglicky, tak se tam najednou objevila dívka, která
mu začala překládat. Svědek muţi vysvětlil, ţe by potřeboval na cestu do Vídně nakoupit dálniční
známku a natankovat, s čímţ muţ souhlasil, a domluvili se na ceně 4.000,- Kč. Muţ se ptal, zda můţe
platit v dolarech, na coţ mu svědek odpověděl, ţe ne, ţe chce české koruny a ukázal mu, ţe si je můţe
v protější bance vyměnit. Muţ odešel a vrátil se asi za 5 minut. Svědek mu naloţil kufr do auta a
vyrazili. Muţ měl ještě jedno příruční zavazadlo. Nejprve jel svědek na ulici Opuštěnou, kde u
benzinky natankoval, koupil rakouskou dálniční známku. Všiml si, ţe si zákazník nakoupil pití, přišel
k autu a vyjeli na trasu Mikulov – Drassenhofen – Vídeň. V Rakousku za Poysdorfem si udělali
přestávku a při této přestávce mu muţ zaplatil celou domluvenou částku 4.000,- Kč. Ve Vídni na
letišti Schwechat pak svědek muţe před odletovou halou vysadil kolem 17.45 hodin, podal mu kufr
z auta. Muţ mu dal ještě dalších 200,- Kč, rozloučili se a svědek odjel. Muţ cestou nijak nespěchal,
choval se absolutně klidně. Na oblečení si svědek nevzpomněl. V rámci rekognice svědek označil jako
muţe, který s ním cestoval z Brna do Vídně, obţalovaného Kevina Dxxxxx.
pokračování
10
43 T 2/2016
Z výpovědi svědkyně
Jindřišky Üxxxxx soud zjistil, ţe byla nadřízenou poškozené Veroniky
Hxxxxx, kdyţ byla zástupkyní ředitele na Základní škole v Brně v ulici Kamenačky 4, kde poškozená
pracovala jako učitelka a výchovná poradkyně. V práci byla naposledy v úterý 21. 5. 2013. Dne 22. 5.
2013 s ní svědkyně v 6.40 hodin telefonovala, kdyţ jí Veronika sdělila, ţe jí není dobře, ţe má
zdravotní potíţe a jestli by si mohla vzít jeden den dovolené. Pokud by jí bylo i nadále zle, tak se večer
ozve a nechá si napsat pracovní neschopnost. V průběhu dne pak svědkyně ještě Veronice Hxxxxx
telefonovala, v 11.10 hodin telefon zvonil, ale nikdo ho nevzal, v 11.26 hodin pak jiţ byl telefon
nedostupný. O ţádných problémech při souţití s Kevinem Dxxxxx se Veronika Hxxxxx nezmiňovala,
pouze uváděla, ţe poněkud trpí ztrátou soukromí, ale nijak blíţe to nespecifikovala.
Další výpovědi pak byly za souhlasu stran dle § 211 odst. 1 trestního řádu přečteny.
Z výpovědi svědka
Romana Bxxxxx soud zjistil, ţe byl předmětného večera dne 22. 5. 2013 na
návštěvě u Oxxxxx. Po 21. hodině pak přišel nějaký soused, ţe od Hxxxxx je cítit kouř. Svědek se
společně s Gabrielou a Andrewem šli k Hxxxxx podívat. Jiţ při příchodu byl cítit zvláštní kouř.
Otevřeli branku z ulice a branku v průchodu na zahradu. Na zahradě svědek uviděl leţet plynovou
bombu, okénko ze sklepa bylo rozbité a šel z něj mírný kouř. Střepy z okénka byly na zahradě. Od
někoho ze sousedů si půjčili baterku, tento soused pak také otevřel dveře do sklepa. Uvnitř leţela
hromada hadrů jakoby svázaných, bylo tam pološero. Chtěli tedy hadry vytahat na zahradu a uhasit
oheň. Svědek se pak šel podívat k bazénu, kdyţ v tom uslyšel, ţe sousedé, kteří vytahovali hadry ze
sklepa, objevili mrtvé tělo mladého kluka. V první chvíli si mysleli, ţe se jednalo o neštěstí, ţe
v kotelně něco bouchlo. Ještě před příjezdem záchranářů pak vyšla z domu Gabriela Oxxxxx s tím, ţe
v domě je mrtvý Filip. V domě Hxxxxx nějaká světla zahlédl, ale neřešil to, neboť v domě vůbec
nebyl.
Z výpovědi svědkyně
Jarmily Bxxxxx soud zjistil, ţe rodina Hxxxxx byla známá její rodiny.
O tom, ţe k nim na návštěvu přijel rodinný známý či příbuzný, se dozvěděla od Gabriely Oxxxxx. Od
ní se také dozvěděla, ţe nabízí výuku angličtiny. Svědkyně měla o tyto hodiny zájem, a proto jí paní
Oxxxxx poslala kontakt na Kevina. Jednalo se o lekce angličtiny pro syna svědkyně, Oskara. První
lekce proběhla dne 8. 5., druhá lekce byla domluvena na den 15. 5. 2013, obě proběhly. Další lekce
byla plánována na den 22. 5. Dne 21. 5. 2013 pak svědkyně Kevinovi napsala, ţe lekce, naplánovaná
na den 22. 5., se ruší s tím, ţe by se mohla konat o víkendu, s čímţ Kevin souhlasil, neboť mu to
vyhovovalo. Dne 22. 5. 2013 v 10.29 hodin jí nečekaně napsal SMS zprávu, ţe se bude muset vrátit do
Států, a proto lekce musí ukončit.
Z výpovědi svědka
Pavla Čxxxxx soud zjistil, ţe byl sousedem Hxxxxx, ale znali se velmi
zběţně, nenavštěvovali se, pouze mezi sebou prohodili pár zdvořilostních frází. Dne 22. 5. 2013
odjíţděl do práce kolem 7. hodiny a kolem 16. hodiny přijela z práce manţelka a zhruba v 16.30 hodin
odjeli do Lelekovic. Vrátili se kolem 18. hodiny. Venku byl cítit zápach, jako kdyţ se něco pálí, něco
hoří. Pak uţ si svědek vybavil jen příjezd sloţek záchranného systému.
pokračování
11
43 T 2/2016
Z výpovědi svědka
Martina Čxxxxx soud zjistil, ţe byl spoluţákem Davida Hxxxxx. Dne 22.
5. 2013 s Davidem komunikoval jiţ před příchodem do školy přes facebook. Do školy pak svědek
přišel pozdě, aţ v průběhu druhé vyučovací hodiny. Od Davida se dozvěděl, ţe je domluvený
s Kevinem, ţe po příchodu ze školy půjdou na workout, coţ znamená běhání, posilování, boxování.
Od Davida se dozvěděl, ţe ho Kevin učí boxovat a ţe spolu trénují. Vyučování skončilo v 11.30
hodin, rozešli se před školou a od té doby svědek Davida neviděl. Co měl David předmětný den na
sobě, neví. Zda měla rodina nějaké nepřátele, mu není známo.
Z výpovědi svědka
Barbory Mxxxxx soud zjistil, ţe je sousedkou Hxxxxx. O příjezdu
obţalovaného k Hxxxxx se dozvěděla od Martina Hxxxxx. Ten jí sdělil důvod obţalovaného, kdy
v Americe chtěl se vším skoncovat, nevidí tam smysl ţivota, a tak se rozhodl, ţe pojede do Evropy a
dále na východ hledat smysl tady. Dne 22. 5. 2013 v 7 hodin odjela z domu, zpět se vrátila v 10.30
hodin. Doma šila kostýmy a přes hluk šicího stroje nic neslyšela. Ve 12.15 hodin opět odjela a vrátila
se aţ v 19.30 hodin. Všimla si, ţe se u Hxxxxx svítilo, určitě hrála televize. Do domu nikoho neviděla
přicházet ani neviděla nikoho odcházet.
Z výpovědi svědka
Lukáše Mxxxxx soud zjistil, ţe předmětného dne byl celý den doma, do
11 hodin spal a po odjezdu matky do práce, svědkyně Barbory Mxxxxx, byl na terase. V této chvíli
slyšel z terasy Hxxxxx - jednalo se o dobu mezi půl jednou a jednou - řev jedné osoby. Člověk, který
řev vydával, byl hodně rozrušen, projev byl neartikulovaný, jednalo se o pokus o slovo, ale nebylo
ničemu rozumět. Svědek zná všechny členy rodiny Hxxxxx, ale dle jeho názoru to nebyl nikdo z nich.
Čeština to nebyla. Pak slyšel ještě nějaké bouchání, znělo to jako bouchání do boxovacího pytle.
Zaslechl i bouchání dveří. Zvuky přicházely z terasy Hxxxxx. Byly slyšet krátce, po dobu asi 5 minut.
Svědek tomu nevěnoval ţádnou pozornost. Křik byl muţského hlasu mladého věku. S návštěvou z
Ameriky u Hxxxxx do přímého kontaktu nepřišel.
Z výpovědi svědka
Jana Mxxxxx soud zjistil, ţe předmětného večera byl u Pxxxxx na adrese
xxxxx na návštěvě na grilování. Před půl desátou večer za nimi přišel muţ s ţádostí o vypůjčení
nějakého světla, neboť u sousedů se kouří z okénka ze sklepa. Vzali tedy s panem Pxxxxx přenosnou
svítilnu a šli k sousedům. Šel tam svědek Mxxxxx, Lukáš Pxxxxx a jeho otec. Dále tam byl muţ, který
si přišel půjčit světlo, jeho přítelkyně a nějaká další paní, která říkala, ţe Hxxxxx musí být doma,
neboť před garáţí stojí obě auta. Do zahrady vstoupili průchodem mezi domem a garáţí. Do místnosti
pod garáţí šel svědek společně s panem Pxxxxx. Z okénka místnosti se valil kouř, dveře byly zavřené.
Po otevření dveří nebylo nic vidět přes hustý dým, přinesli proto další halogenové světlo
s prodluţovacím kabelem, a kdyţ se dým rozptýlil, uviděli za dveřmi hromadu hader. Proto svědek
poţádal o hrábě, aby mohl hromadu rozhrábnout ještě před příjezdem hasičů. Svědek postupně
hráběmi vyhrabával doutnající hadry ven na schodiště, aby dále nehořely. Pak narazil na nějaký těţký
předmět, který nešel vytáhnout. Vešel tedy asi na tři kroky dovnitř, ale protoţe vevnitř nemohl dýchat,
pokračování
12
43 T 2/2016
tak vyšel ven. Vzal pak hrábě, více zabral a najednou se objevila ruka s hodinkami. Vevnitř pak uviděl
lidské tělo. Při příchodu k domu si ničeho neobvyklého nevšiml ani nic nehledal, viděl, ţe posuvné
dveře z domu do zahrady jsou pootevřené, za nimi byl zapnutý počítač s rozsvíceným monitorem, ale
ničeho dalšího si nevšiml.
Z výpovědi svědka
Andrew Philipa Oxxxxx soud zjistil, ţe je sousedem Hxxxxx, s rodinou
se znal. Dne 22. května 2013 měli u sebe návštěvu, kdyţ kolem 21.30 hodin přišel pan Pxxxxx, ţe od
Hxxxxx byla slyšet nějaká rána a zda nejsou u nich, neboť to jsou jejich přátelé. Šli tedy společně do
domu Hxxxxx, kdy svědek jiţ po cestě na ulici cítil divný zápach. Šli průchodem mezi garáţí a
domem, na trávníku pak svědek viděl leţet modrou plynovou bombu a dále v místnosti pod garáţí
rozbité okno. Nebylo nic vidět, byla tma, a tak soused Bxxxxx přinesl od sousedů baterku. S ním pak
přišli i další lidé. Protoţe měl svědek v náručí dceru, tak raději odešel pryč. Společně s manţelkou měl
svědek čísla na všechny členy rodiny Hxxxxx, ale oni se celý den na zavolání nehlásili, coţ bylo
divné, jinak se vídali v podstatě kaţdý den. Byli velmi přátelští a společenští. Dne 30. 4. 2013 byl u
Hxxxxx večírek a Martin Hxxxxx jel pro Kevina Dxxxxx do Vídně, kdy přijeli v odpoledních
hodinách. Ţádných problémů mezi nimi si svědek nevšiml a není mu o nich ani nic známo, kromě
nějakých drobností.
Z výpovědi svědkyně
Alice Pxxxxx soud zjistil, ţe je sousedkou rodiny Hxxxxx. Dne 22. 5.
2013 byla doma. Kolem 11. hodiny za ní přišel kamarád opravit počítač. Kolem 14. hodiny pak
uslyšela ránu, kdy to připomnělo prásknutí dveří z průvanu, proto tomu nijak nevěnovala pozornost.
Jednalo se o jednu ránu. Tuto slyšela i její sestra Lucie Pxxxxx. Z rodiny Hxxxxx pak zná blíţe pouze
Davida Hxxxxx, s rodiči ani starším bratrem Filipem se nebavila, obţalovaného nezná. Večer kolem
asi 20.30 hodin se šel otec podívat z okna domu k Hxxxxx a viděl, ţe se valí slabý dým z okna pod
garáţí. Proto šel za jejich známými Oxxxxx zeptat se, zda u nich Hxxxxx nejsou, ţe se jim kouří
z domu. Během dne si svědkyně ničeho zvláštního, pokud se týká domu Hxxxxx, nevšimla.
Z výpovědi svědka
Martina Šxxxxx soud zjistil, ţe byl sousedem rodiny Hxxxxx. Dne 21. 5.
2013 jel společně s Davidem Hxxxxx a Martinem Hxxxxx do města, bavili se o Kevinu Dxxxxx. Od
Davida se svědek dověděl, ţe Kevin dělá bojová umění, ţe chodí běhat, nejčastěji v noci. Martin
Hxxxxx pak říkal, ţe u Kevina viděl nůţ délky asi 25 cm, takhle ho viděl v noci, v brzkých ranních
hodinách, kdy se šel napít. Potkal tak Kevina asi dvakrát, jak chodí s noţem po domě. Kdy se tak
stalo, to neupřesnil. Pak se začali bavit o tom, ţe by ten nůţ neprošel přes letiště a ţe si ho koupil asi
v České republice.
Z výpovědi svědkyně
Karin Sxxxxx pak soud zjistil, ţe dne 22. 5. 2013 v dopoledních
hodinách jí volala její kolegyně z práce Dana Hxxxxx s tím, ţe je momentálně v Ivanovicích u
Hxxxxx, kam chodí uklízet, a ţe je tam ten Američan, o kterém jí vyprávěla při předchozí návštěvě, a
pokračování
13
43 T 2/2016
ţe se s ním nemůţe domluvit, a jestli by svědkyně nemohla tlumočit. Pak jí ho předala k telefonu,
svědkyně obţalovanému sdělila, ţe Dana je paní na úklid a ţe paní domu jí předem telefonovala, ţe
má přijít uklízet, na coţ on jí sdělil, ţe Hxxxxx odjeli, ţe nemá uklízet, a ţe se vrátí mezi 16. a 17
hodinou. Znovu pak zopakoval, ţe tedy dnes nemá Dana uklízet. Svědkyně pak toto vyřídila přes
telefon opět Daně, ta se však nechtěla nechat odbýt, takţe svědkyni Sxxxxx znovu předala Američana
k telefonu, ta mu opět zopakovala informaci, ţe je tam Dana na úklid. To bylo v podstatě vše.
Svědkyně obţalovanému velmi dobře rozuměla, mluvil klidně, normálně, nebyl zadýchaný ani
rozrušený. Jednalo se o hlas mladého muţe s perfektně srozumitelnou americkou angličtinou,
nezaznamenala v jeho řeči ţádný emoční projev.
Soud dále ve věci provedl důkaz celou řadou
znaleckých posudků. Ve věci byly vypracovány
dva
znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, a to jednak znalecký
posudek MUDr. Votavy a MUDr. Zeleného, a dále znalecký posudek prof. Hirta a MUDr. Krajsy.
Soud rovněţ tyto znalce vyslechnul. Ze znaleckého posudku MUDr. Milana Votavy ohledně zranění
poškozeného Martina Hxxxxx soud zjistil, ţe na hlavě Martina Hxxxxx bylo při pitvě nalezeno
nejméně 29 sečných, řezných a bodněřezných poranění, kdy jedna rána pronikla do dutiny lební, tři do
hltanu a jedna přeťala krční tepnu. Poranění byla způsobena jednak nástrojem sečným, kdy tento
nástroj působil velkou intenzitou především na levou temení krajinu, u ran č. 1 aţ 2, coţ jsou sečné
rány ve vlasaté části hlavy, došlo k odseknutí zevní vrstvy klenby lební, rána č. 3, opět sečná rána na
hlavě, pronikla klenbou lební do dutiny lební, došlo k sečnému poranění mozku a mozečku a porušení
vnitřní vrstvy týlní kosti vlevo. Rána č. 3 byla jednoznačně smrtelným poraněním. Zraňujícím
nástrojem mohla být ostře broušená mačeta či meč, sekáček na maso, menší sekera apod. Dále byla
zranění způsobena bodně řezným nástrojem, kdy se jednalo nejspíše o jednostraně broušený nůţ.
Zranění, označené č. 27, které proťalo krční tepnu, krkavici, lze označit jako smrtelné. Poranění
Martina Hxxxxx bylo způsobeno dvěma zraňujícími nástroji, a to nástrojem sečným a nástrojem
bodněřezným. Rozsáhlé popáleniny těla nevykazují známky vitální reakce. K smrti došlo z příčin
traumatických způsobených druhou osobou. Na těle nebyla nalezena ţádná poranění, která by bylo
moţno hodnotit jako typické známky obrany. Všechny rány, všechna popisovaná zranění ostrým
předmětem či předměty vykazují známky vitální reakce a vznikla pravděpodobně krátce po sobě.
Pořadí nelze přesněji stanovit. Dobu smrti je moţno obecně ze soudnělékařského hlediska odhadovat
z charakteru a stupně rozvoje posmrtných změn, teplota, posmrtné skvrny, ztuhlost, zjištěných na
místě nálezu. Vzhledem k tomu, ţe tělo zemřelého bylo nalezeno ve sklepní místnosti, v níţ původně
hořelo, a následně byl poţár hašen, došlo k výrazné modifikaci některých posmrtných změn, zejména
teploty mrtvého těla. Znalci se tedy mohou vyjádřit k době smrti jen v tom smyslu, ţe rozvoj
posmrtných změn, zjištěných při pitvě, není v rozporu s údajem ze spisového materiálu, tj. ţe Martin
Hxxxxx byl prokazatelně naţivu dne 22. 5. 2013 v 7.31 hodin. Martin Hxxxxx nebyl v době smrti pod
vlivem alkoholu ani jiných toxikologických látek. Smrtelnými zraněními byly tedy protětí krkavice a
sečná rána mozku, kdy znalci předpokládají, ţe první byla sečná rána mozku. Jedná se o svisle
orientovanou sečnou ránu v temenětýlní krajině vlevo délky 9 cm, která proniká do dutiny lební.
Jednalo se tedy o ránu zezadu. Smrt nemusela nastat okamţitě, neboť tomu neodpovídá zbytek nálezu,
kdyţ byla nalezena krev v dýchacích cestách a plicích. Dechová aktivita po nějakou dobu přetrvávala,
řádově sekundy aţ desítky sekund. Po sečné ráně mozku upadla oběť do bezvědomí, neboť se jedná o
pokračování
14
43 T 2/2016
těţké poranění mozku, a nebyla ani teoreticky moţná záchrana ţivota. Ţaludek neobsahoval ţádnou
potravu.
Z téhoţ posudku a z výpovědi
MUDr. Michala Zeleného, který se zaměřil na osobu
poškozeného Davida Hxxxxx, soud zjistil, ţe David Hxxxxx utrpěl vícečetná bodněřezná poranění
v oblasti pravého ucha a pravé poloviny krku v počtu šesti, trţnězhmoţděné rány na rozhraní pravé
spánkové a pravé týlní krajiny, trţnou ránu nad levým okem, krevní podlitinu v celé levé polovině
obličeje a další zranění. Pokud se týká vnitřní úrazové změny, došlo k protnutí pravé krční ţíly a
tepny, prokrvácení měkkých pokrývek lebních oboustranně, zlomeniny klenby a spodiny lební
v oblasti pravého spánku a pravé střední jámy lební, vícečetná loţiska, zhmoţdění mozku, otok
mozku, krvácení pod tvrdou a pod měkkou plenu mozkovou, krev v mozkových komorách, vdechnutí
krve a ztráta krve. Na bezprostřední příčině smrti se podílelo závaţné nitrolební poranění, krvácivý
šok a vdechnutí krve. Nebyla nalezena ţádná poranění, která by bylo ze soudnělékařského hlediska
moţno povaţovat za známky obrany. Na tělo poškozeného bylo působeno opakovaným aktivním
násilím jednak tupého charakteru a jednak bodněřezného charakteru. Proti hlavě Davida Hxxxxx bylo
pravděpodobně v první fázi útoku působeno velkým násilím tupého charakteru, kdy po dopadu tupého
předmětu došlo krom zevních projevů ke zlomeninám klenby lební, nitrolebnímu krvácení a
loţiskovému zhmoţdění mozku. Na hlavě bylo detekováno více pórů násilí, lze tedy předpokládat
opakované násilí působící na oblast hlavy jmenovaného. Některá z poranění mohla vzniknout i
pasivním pádem těla a kontaktem hlavy s tvrdou podloţkou. Prudké údery, vedené na hlavu
poškozeného, mohly následovat v krátkém časovém intervalu za sebou, po prvním úderu došlo
s největší pravděpodobností k pádu těla a druhý úder mohl být pak veden na jiţ hlavu leţícího těla. Po
vzniku tohoto poranění lze předpokládat vznik hlubokého bezvědomí bez schopnosti dalšího pohybu a
vědomého jednání. V druhé fázi došlo ke vzniku bodněřezných poranění v oblasti pravého ušního
boltce a pravé poloviny krku, kdy pro vznik těchto poranění je zcela způsobilý nástroj typu noţe. Při
tomto útoku došlo při protnutí krčních cév, ţíly i tepny ke krevní ztrátě. Před smrtí došlo ke vdechnutí
krve do plic. Termické změny na povrchu těla a ohoření dolních končetin se jeví jako sekundární a na
smrti se nepodílelo. Je zřejmé, ţe David Hxxxxx v době poţáru neţil. Je naprosto vyloučené, aby si
komplex zjištěných poranění způsobil poškozený sám. Útok byl veden velmi brutálně při pouţití více
zraňujících nástrojů či předmětů, poranění bylo absolutně smrtelné. Davida Hxxxxx nebylo moţné
uchovat při ţivotě ţádnou lékařskou pomocí. Rány, které poškozený David Hxxxxx utrpěl, mají
stejnou vitalitu, to znamená, ţe vznikly desítky vteřin po sobě. Zda byla první rána tupým předmětem
a pak následovaly rány bodněřezné, se nedá přesně určit, krevní ztráta uţ není významná, je určitá.
Jsou tam bledší ledviny, nejsou úplně vykrvácené, to znamená, ţe to šlo ruku v ruce. Pokud by byla
nějaká prodleva od bodněřezného poranění na krku, které krvácí z tepen, a došlo by opravdu pouze
k vykrvácení, to znamená k hemoragickému šoku, tak by ledviny vypadaly jinak, byly by mnohem
bledší. Ale kombinace tupého násilí se zhmoţděním mozku, vdechnutím krve a následná ztráta krva
přišla v podstatě v jeden okamţik. Smrt nastala do desítek vteřin, maximálně minuty. Předpokládaný
úder do oblasti hlavy vedl k okamţitému bezvědomí oběti, David Hxxxxx si ani nestihl uvědomit, ţe
se něco stalo. V ţaludku Davida Hxxxxx byly nalezeny zbytky tráveniny s tekutinou. Vzhledem
k obsahu ţaludku a vzhledem k tomu, ţe se smrtí proces trávení zastavuje, lze konstatovat, ţe k úmrtí
došlo v době zhruba 1 hodinu, maximálně 1,5 hodiny po jídle. V ţaludku byla trávenina, která
pokračování
15
43 T 2/2016
vykazovala kousky zeleniny, kdy k trávicímu procestu ještě nedošlo. Ţaludek tráví 1 aţ 2 hodiny,
postupně potravu rozkládá, proto byla vymezena doba zhruba 1 aţ 1,5 hodiny po pozření potravy.
Mohla to být doba i kratší neţ 1 hodinu, maximálně však 1,5 hodiny.
Znalci
prof. MUDr. Miroslav Hirt a MUDr. Jan Krajsa pak zpracovali znalecké posudky
ohledně těl poškozených Veroniky Hxxxxx a Filipa Hxxxxx. Z výpovědi prof. MUDr. Miroslava
Hirta, který se zaměřil na osobu poškozeného Filipa Hxxxxx, ze závěru jeho znaleckého posudku soud
zjistil, ţe poškozený Filip Hxxxxx utrpěl zevní úrazové změny, a to masivním potřísněním krví obličej
i vlasaté části hlavy, četné sečné a řezněsečné rány v levé polovině obličejové části hlavy, ve vlasaté
části hlavy skupinu řezných ran v krajině pod bradou a na krku, celkem 11 sečných a řezněsečných ran
v oblasti hlavy a krku. Pokud se týká úrazové změny vnitřní, jednalo se o mnohočetné sečné rány a
roztříštění kosti levé poloviny klenby i spodiny lební a levé poloviny krajiny týlní, rozseknutí čelního
laloku levé polokoule mozkové, částečné vdechnutí krve do plic. Pokud se týká chorobných změn,
byla zjištěna hnisavá bronchitida. Toxikologickým vyšetřením bylo v krvi nalezeno 6,8 miligramů na
litr paracetamolu, coţ je mírná terapeutická dávka. Bezprostřední příčinou smrti bylo sečné poranění
čelní části levé polokoule mozkové. Známky vitální reakce vykazují všechna poranění. Co se týče
závaţnosti poranění, lze říci, ţe šlo o váţné poranění důleţitého orgánu, a to mozku, poranění bylo
absolutně smrtelné a smrt nastala v přímé příčinné souvislosti s uvedeným úrazem. Zraněného nebylo
moţné uchovat při ţivotě ţádnou ani vysoce specializovanou lékařskou pomocí. Nebyly nalezeny
ţádné známky hovořící pro to, ţe Filip Hxxxxx byl v době smrti pod vlivem alkoholu či jiných
psychiku člověka ovlivňujících látek. Zánět, nalezený v plicích, tj. hnisavá bronchitida, jej na ţivotě
nijak neohroţoval, nález paracetamolu v krvi v malé terapeutické dávce zcela odpovídá laickému
léčení takového onemocnění. Z morfologického nálezu, zjištěného během pitvy, nelze upřesnit dobu
smrti z rozmezí zjištěného policií, tedy dne 22. 5. 2013 mezi 6.57 a 21.45 hodin. Lze ovšem usuzovat,
ţe Filip Hxxxxx své zranění utrpěl, kdyţ leţel v posteli. Zranění hlavy bylo způsobeno ostrým
nástrojem s dobře vybroušeným břitem, který musel být poměrně těţký a pádný, nejspíše charakteru
velkého, těţkého noţe, meče, mačety apod. Nástroj na hlavu působil převáţně ze směru zleva doprava,
dobře vysvětlitelná by byla teorie, kdy je poloha těla vleţe na zádech, eventuálně i na pravém boku
s pravou horní končetinou ohnutou v lokti. Všechna zranění vznikla v krátkém časovém úseku za
sebou a jejich pořadí nelze přesně určit. Útok ovšem vycházel ze stejného směru s drobnými
odchylkami a je moţné předpokládat, ţe poloha hlavy a útočícího nástroje se měnila pouze minimálně.
Působení nástroje na povrch těla bylo bezpochyby velmi značné aţ brutální. Jiţ první rána musela
oběť do značné míry ochromit, coţ by bezpochyby mohla způsobit rána s hlubokým poraněním
mozku, označená jako č. 1. Zranění krku bylo způsobeno řezným nástrojem s ostře broušeným břitem.
Mohlo jít o identický nástroj jako v případě zranění hlavy, ale mohlo se jednat i o nástroj podstatně
lehčí, tedy jakýkoliv nůţ. Pravděpodobnější verze je, ţe rány na krku vznikly aţ po těţkém zranění
hlavy, i kdyţ nelze vyloučit ani méněpravděpodobnou moţnost opačného pořadí. To ovšem pouze za
předpokladu, ţe by rány na krku vznikly opravdu extrémně rychle za sebou. Intenzita působení
nástroje na povrch těla byla sice větší, ale zdaleka nedosahovala takové síly jako sečné rány hlavy.
Zranění pravé ruky bylo způsobeno lehkým tlakem a tahem břitu ostrého nástroje. Za jistých okolností
by mohlo být povaţováno za známku chabé obrany, ale nelze vyloučit ani vznik víceméně náhodný.
Nejpravděpodobnější průběh útoku byl ten, ţe první byla sečná rána na hlavě, po které oběť upadla do
pokračování
16
43 T 2/2016
bezvědomí, a další rány uţ cítit nemusela. Ani vysoce specializovaná pomoc nemohla poškozeného
zachránit, nebyla zde ţádná šance, a to ani v případě, kdyby byla poskytnuta bezprostředně a muselo
by se jednat o specializovanou pomoc neurochirurga. Zranění však bylo tak závaţné, ţe nebylo moţné
poškozeného zachránit. Zranění bylo absolutně smrtelné. Smrt nastala v okamţiku několika minut,
jednalo se spíše o minuty neţ sekundy. Pokud se týká obsahu ţaludku, tak dle nejnovějších výzkumů
nelze dle obsahu ţaludku dobu smrti přesně určovat. Obsah ţaludku, který byl nalezen v ţaludku
Filipa Hxxxxx, byla hnědá tekutina, která mohla být v ţaludku řádově desítky hodin, třeba i den.
Nebyly nalezeny ţádné známky toho, ţe by byl obsah ţaludku čerstvější. I kdyby byly v ţaludku
nalezeny zbytky natrávené potravy, nelze určovat dobu smrti podle obsahu ţaludku. Dá se pouze
odhadnout přibliţná doba a i zde existují výjimky, neboť např. těţký stres způsobuje to, ţe ţaludek
přestane trávit a potrava zůstává několik hodin nezměněná. Zde však v obsahu ţaludku Filipa Hxxxxx
nebylo nalezeno nic, co by svědčilo o tom, ţe by zde mohla být potrava kratší dobu.
Z výpovědi MUDr. Jana Krajsy, který se zaměřil na poškozenou Veroniku Hxxxxx, pak soud
zjistil, ţe poškozená Veronika Hxxxxx utrpěla celkem 27 řezných, sečných a bodněřezných ran do
oblasti hlavy a krku, hrudníku, zad a pravého ramene. Konkrétně se jednalo o 3 řezné či sečné rány ve
vlasaté části hlavy, 7 bodněřezných ran v obličejové části hlavy, 7 bodněřezných ran na krku, 1
bodněřezná rána na přední straně hrudníku pod pravou klíční kostí, 2 řezné rány na hrudníku a na
přední ploše pravého ramene, 2 bodněřezné rány na zádech, 1 řezná rána na přední ploše pravého
ramene, 4 bodněřezné rány na pravém rameni a pravé paţi. Vnitřními úrazovými změnami pak byly
řezná či sečná poranění měkkých pokrývek lebních, povrchní nářezy či záseky na kostech klenby lební
v pravé tylní krajině, průbod do dutiny lební v přední jámě lební, krvácení do měkké pleny mozkové,
bodněřezná rána levého čelního laloku mozku, fragment noţe v těle dolní čelisti, bodněřezné poranění
krčních cév, průbod pravým ramenním kloubem, bodněřezná rána pátého krčního obratle s odříznutím
části trnového výběţku, krvácení do páteřního kanálu pod tvrdou plenou míšní, příměs krve
v dýchacích cestách, příměs krve v ţaludečním obsahu, niţší krevnatost orgánu šokové ledviny.
Bezprostřední příčinou smrti Veroniky Hxxxxx bylo vykrvácení z bodněřezné rány krku zasahující
velkou krční ţílu. Za smrtelnou moţno povaţovat ránu zasahující velkou krční ţílu spolu s dalšími
drobnými větvemi krčních cév – ţil i tepen. Na těle zemřelé však došlo k poranění i dalších ţivotně
důleţitých orgánů ostrým nástrojem, a to mozku a krční míchy. Zjištěné poranění mozku v podobě
bodněřezné rány na bazi levého čelního laloku a v podobě subarachnoidálního krvácení moţno
v teoretické rovině rovněţ povaţovat za smrtelné, v daném případě však došlo rychleji k úmrtí
v důsledku výše uvedeného vykrvácení. Rovněţ tak poškození krční páteře a krční míchy v podobě
epidurálního krvácení a zhmoţdění krční míchy by mohlo vést v teoretické rovině ke komplikacím
vedoucím aţ ke smrti. Pochopitelně opět za předpokladu, ţe by ke smrti nedošlo vykrvácením. Ostatní
nalezené rány nezasahují ţivotně důleţité orgány, ale nutno připustit jejich podíl na celkové ztrátě
krve, kdy zejména rány na hlavě s protětím řady drobných tepen i ţil bývají provázeny poměrně
výrazným krvácením. Rozsáhlé popáleniny těla nevykazují známky vitální reakce. Zjištěná tupá
poranění v podobě hematomů jsou jen malého rozsahu bez vlivu na bezprostřední příčinu smrti. Dobu
přeţívání po vzniku všech nalezených poranění moţno odhadnout na dobu řádu minut, nebylo
nalezeno ţádné poranění takového charakteru, po jehoţ vzniku dochází k rychlé smrti, např. v průběhu
několika vteřin. Po ráně způsobující poranění mozku však moţno připustit vznik okamţitého
pokračování
17
43 T 2/2016
bezvědomí. Poranění krční míchy mohlo v teoretické rovině vést k omezení hybnosti horních
končetin. Moţnost záchrany po vzniku poranění lze připustit pouze teoreticky, a to jen provedením
lékařského zákroku bezprostředně po vzniku poranění k zabránění vykrvácení a následnou vysoce
odbornou péčí na specializovaném pracovišti. Ale ani za této situace by záchrana nemusela být vůbec
jistá, zejména v důsledku otevřeného poranění mozku a rychlé ztráty značného mnoţství krve při
poranění krku. Mechanismus vzniku jednotlivých bodněřezných, sečných a řezných poranění spočívá
v tom, ţe všechna poranění vznikla působením ostrého bodněřezného nástroje či nástrojů, velmi
pravděpodobně s jednostranně broušenou čepelí, které byly pouţity jak mechanismem bodným, tak i
řezným a velmi pravděpodobně i sečným. Ostrým nástrojem bylo působeno na tělo z různých směrů –
zepředu, zprava i zleva, na obličejovou část hlavy zepředu, shora na temenní část hlavy, zezadu,
zprava na týlní krajinu hlavy, zprava na krk, zepředu na oblast pravého ramene, zezadu na oblasti krku
a zad a do oblasti pravé horní končetiny. Intenzita působení nástroje byla zejména v případě rány č. 1
s průbodem do dutiny lební velmi vysoká. Řezná poranění mohla být způsobena jakýmkoliv ostrým
nástrojem s ostrým břitem. U bodněřezných poranění se lze vyjádřit pouze k minimální délce a
maximální šířce čepele. Nůţ, jehoţ část čepele byla nalezena u těla zemřelé, je způsobilý ke vzniku
všech zjištěných poranění, nelze však vyloučit ani pouţití dalšího bodněřezného či dokonce sečného
nástroje. Ke smrti doslo z příčin traumatických, způsobených druhou osobou. Na těle nebyla nalezena
ţádná poranění, která by bylo moţno hodnotit jako typické známky obrany. Nutno však dodat, ţe
levou horní končetinu v oblasti ruky a zápěstí nebylo moţné vzhledem k ohoření a zuhelnatění v tomto
smyslu ani posoudit. Všechna popisovaná zranění ostrým předmětem či předměty vykazují známky
vitální reakce a vznikla pravděpodobně krátce po sobě, pořadí však nelze přesně stanovit. Dobu smrti
lze ze soudnělékařského hlediska odhadovat z charakteru a stupně rozvoje posmrtných změn.
Vzhledem k tomu, ţe tělo zemřelé bylo nalezeno ve sklepní místnosti, v níţ původně hořelo, následně
byl poţár hašen, došlo jiţ k výrazné modifikaci některých posmrtných změn, zejména teploty mrtvého
těla. Znalci se tedy mohou vyjádřit k době smrti jen v tom smyslu, ţe rozvoj posmrtných změn,
zjištěných při pitvě, není v rozporu s údajem, ţe Veronika Hxxxxx byla prokazatelně naţivu ještě dne
22. 5. 2013 v 6.41 hodin. Rána, která způsobila poškození mozku, byla vedena přes oční jamku, tj.
poškozená byla bodnuta do oka, byla zasaţena i oční koule. Rána směřovala přes oční jamku, zasáhla
oční kouli, prošla stropem očnice a čepel pronikla do dutiny lební. Kaţdá rána, která směřovala
hlouběji do tkání, třeba i rána na krku, můţe vést k traumatickému šoku, k bezvědomí. I bodnutí do
krku či bodněřezná rána do krku mohla způsobit to, ţe se poškozená nebránila. V ţaludku nebyla
nalezena nezpracovaná potrava, byla zde nalezena spolykaná krev. Jednalo se o krev, která se tam
dostala při bodněřezné ráně krku, kdy dotyčná mohla i v reflexním bezvědomí spolknout krev. Na těle
byla nalezena i tupá poranění, drobné hematomy, kdy tupým předmětem je moţno myslet úder rukou,
pěstí, ale mohlo se jednat i o nějaký předmět či těleso. Hematomy byly způsobeny násilím vedeného
niţší intenzitou, mohlo k nim dojít při manipulaci s tělem, pokud by manipulace byla bezprostředně po
úmrtí, neboť hematomy vykazují známky vitálních reakcí. Spíše to ale svědčí pro jejich vitalitu a
vznik zaţiva při samotném útoku.
Ze znaleckého posudku z
oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie znalce
Mgr. Jana
Pivničky soud zjistil, ţe poškozený Martin Hxxxxx měl v krvi hladinu 0,0 gramu na kilogram
ethanolu, tj. ţe neměl v krvi ţádný alkohol, ve vzorku krve nebyly chromatografickou metodou
pokračování
18
43 T 2/2016
prokázány ţádné toxikologicky významné těkavé organické látky. Imunochemický screening vzorku
moči byl negativní. Chromatografickými metodami byly ve vzorku moči prokázány stopy kofeinu. Ve
vzorcích ţaludečního obsahu a jaterní a ledviné tkáně nebyly prokázány ţádné omamné a
psychotropní látky, léčiva či jiné toxikologicky významné látky včetně metabolitů. Nález kofeinu je
toxikologicky nevýznamný. Ve vzorku krve bylo metodou plynové chromatografie stanoveno 2,6 %
karbonylhemoglobinu. Takováto koncentrace karbonylhemoglobinu v krvi odpovídá běţné
fyziologické úrovni saturace. Rovněţ v krvi Davida Hxxxxx nebyl nalezen ţádný ethanol, ve vzorku
krve nebyly chromatografickou metodou prokázány ţádné toxikologicky významné těkavé organické
látky. Imunochemický screening moči byl rovněţ negativní. Ve vzorcích moči, ţaludečního obsahu,
jaterní a ledvinné tkáně nebyla chromatografickými metodami prokázána ţádná léčiva, omamné a
psychotropní či jiné toxikologicky významné látky včetně jejich rozkladných metaproduktů a
metabolitů.
Ve vzorku krve bylo metodou plynové chromatografie stanoveno 1,1
karbonylhemoglobinu, kdy takováto koncentrace v krvi odpovídá běţné fyziologické úrovni saturace.
Ze znaleckého posudku z
oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, Mgr. Andrey
Brzobohaté soud zjistil, ţe v krvi zemřelé Veroniky Hxxxxx nebyl nalezen ţádný ethanol, vzorek
krve neobsahoval ţádné toxikologicky významné organické látky. Výsledek testu moči byl pro záchyt
na opiáty, amfetaminy, cannabinoidy, kokain, PCP a na benzodiazepiny negativní. Ve vzorcích jater,
ledvin a moči byl prokázán kofein a v ţaludečním obsahu nebyly chromatografickou metodou
prokázány ţádné léky, drogy ani jejich metabolity. V krvi bylo stanoveno 2 % oxidu uhelnatého. Krev
neobsahovala ethanol ani ţádné další těkavé toxikologicky významné organické látky. Rovněţ v krvi
Filipa Hxxxxx nebyl nalezen ţádný ethanol a další těkavé toxikologicky významné organické látky.
Imunochemickým šetřením moči na opiáty, amfetaminy, cannabinoidy, kokain, PCP a na
benzodiazepiny nebyly v moči zachyceny ţádné uvedené skupiny drog a léčiv i jejich metabolitů.
V krevním séru pak bylo stanoveno 0,0 miligramu na litr salicylátů a 6,8 miligramů na litr
paracetamolu. Ve vzorcích jater, ledvin, moči a ţaludečním obsahu nebyly chromatografickou
metodou prokázány ţádné léky, drogy ani jejich metabolity.
Ze znaleckého posudku z
oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, Doc.
MUDr. Jaroslava Zvěřiny soud zjistil, ţe u posuzovaného Kevina Dxxxxx nebyla prokázána
strukturovaná sexuální deviace typu sadismu. Posuzovaný vykazuje některé znaky fetišistického
zájmu o sexuálně agresivní a sadomasochistická erotická témata. Nebylo moţno spolehlivě ověřit
preferovanou sexuální orientaci, jeho sexualita je výrazně nezralá, nediferencovaná.
Ze znaleckého posudku
znalkyně Mgr. Anastassiye Zidkové z oboru genetika, odvětví
forenzní statistika, soud zjistil, ţe předmětem zkoumání mělo být statisticky metodou
věrohodnostního
poměru vyhodnotit pravděpodobnost výskytu bilogického materiálu osob
jmenovaných u jednotlivých zkoumaných vzorků v odborném vyjádření z odvětví biologie a genetika,
podaného OKTE KŘP Jmk Brno pod evidenčním číslem KRBP-2581-2,5,6/KT-2013. Jednalo se
jednak o stěr červenohnědého otěru na pravém třísle osoby Filipa Hxxxxx, stěr červenohnědého otěru
pokračování
19
43 T 2/2016
v okolí pupku osoby Filip Hxxxxx, stopa zajištěná pod nehty levé a pravé ruky poškozeného Filipa
Hxxxxx, a dále stopy zajištěné při ohledání věci Kevina Dxxxxx dne 5. 6. 2016, a to stopy na ponoţce
obţalovaného a na krátkých kalhotách šedé barvy s jemným svislým prouţkem značky FOX Product
of The Revolution velikosti 32, a to na přední i zadní straně kalhot. Metoda věrohodnostního poměru
je doporučena mezinárodní společností pro forenzní genetiku, pro hodnocení vzorků, u kterých se
předpokládá, ţe obsahují DNA dvou a více osob. Tato metoda dovoluje zjistit, nakolik výsledek
genetického zkoumání posiluje jednu ze dvou navrţených hypotéz, které je potřeba stanovit před
vlastním výpočtem věrohodnostního poměru. Jedna ze dvou hypotéz je hypotéza obţaloby, druhá je
hypotéza obhajoby. Pokud je v odborném vyjádření z oboru biologie a genetika uvedeno, ţe vzorek na
zajištění z věcí obviněného je směsný, obsahuje bilogický materiál více neţ jedné osoby. Předpokládá
se, ţe vzorek obsahuje mimo jiné genetický materiál obviněného. Obdobně například u části nehtu
poškozeného se předpokládá, ţe obsahuje genetický materiál poškozeného. V případě věcí zajištěných
u obviněného dvojicí navrţených hypotéz mohou být hypotéza obţaloby - vzorek pochází od
obviněného a oběti, hypotéza obhajoby - vzorek pochází od obviněného a neznámé osoby. Pro důkaz
zajištěný při pitvě u části nehtu poškozeného lze vytvořit dvojici hypotéz. Hypotéza obţaloby – vzorek
pochází od obviněného a oběti, hypotéza obhajoby – vzorek pochází od oběti a neznámé osoby. Při
testování navrţených hypotéz byl vzat v úvahu fakt konstatování v odborném vyjádření při stanovení
profilu DNA z bukálního stěru označeného Kevin Dxxxxx, kdy tento vykazuje individuální shodu
s profilem DNA, stanoveným z biologického materiálu na zubním kartáčku značky Oral B. Označený
genetický materiál, stanovený ze zubního kartáčku značky Oral B, označený 45, pouţitý v odborném
vyjádření z oboru biologie a genetika ze dne 21. 6. 2013, lze tedy nahradit označením genetický profil
stanovený z bukálního stěru označený Kevin Dxxxxx. V textu znaleckého posudku je pak pro větší
přehlednost a názornost uţito označení Kevin Dxxxxx.
Výsledky genetického zkoumání vzorku stěru červenohnědého otěru na pravém třísle osoby
Filip Hxxxxx více neţ 4x1013 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Filipa Hxxxxx a Jany
Nxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Filipa Hxxxxx a neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání
vzorku stopy stěru červenohnědého otěru v okolí pupku osoby Filipa Hxxxxx více neţ 4x1013
podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Filipa Hxxxxx a Jany Nxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od
Filipa Hxxxxx a neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání stopy zajištěné při ohledání věcí
Kevina Dxxxxx na páru kotníčkových ponoţek méně neţ 4x10-8 podporují hypotézu, ţe vzorek
pochází od Martina Hxxxxx, Davida Hxxxxx a Filipa Hxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od třech
neznámých osob. Výsledky genetického zkoumání vzorku stopy zajištěné při ohledání věci Kevina
Dxxxxx, a to červenohnědé skvrny v blízkosti levé přední kapsy, cca 14,5 cm od horního lemu
krátkých kalhot šedé barvy s jemným svislým prouţkem značky FOX Products of The Revolution,
(dále jen krátké kalhoty), více neţ 6x1020 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx,
Veroniky Hxxxxx a Kevina Dxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Kevina Dxxxxx a dvou neznámých
osob. Výsledky genetického zkoumání stopy, zajištěné na krátkých kalhotách obţalovaného, a to
červenohnědé skvrny v horní části levé nohavice zepředu zhruba 12 cm od horního okraje, téměř 800x
podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx a neznámé osoby, neţ ţe pochází od dvou
neznámých osob. Výsledky genetického zkoumání další stopy, a to červenohnědé skvrny na horním
lemu krátkých kalhot více neţ 1,5x108 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Veroniky Hxxxxx,
pokračování
20
43 T 2/2016
Kevina Dxxxxx a Martina Hxxxxx nebo Davida Hxxxxx nebo Filipa Hxxxxx, neţ ţe vzorek pochází
od Kevina Dxxxxx a dvou neznámých osob. Výsledky genetického zkoumání stopy červenohnědé
skvrny v blízkosti pravé přední horní kapsy, zhruba 11 cm od horního okraje krátkých kalhot, téměř
2x108 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Veroniky Hxxxxx, Filipa Hxxxxx a Kevina Dxxxxx,
neţ ţe vzorek pochází od Kevina Dxxxxx a dvou neznámých osob. Výsledky genetického zkoumání
červenohnědé skvrny u lemu pravé přední kapsy krátkých kalhot více neţ 8x1014 podporují hypotézu,
ţe vzorek pochází od Veroniky Hxxxxx a Kevina Dxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Kevina Dxxxxx a
neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání červenohnědé skvrny na přední straně pravé
nohavice, zhruba 22 cm od spodního lemu krátkých kalhot, více neţ 9x1019 podporují hypotézu, ţe
vzorek pochází od Martina Hxxxxx a Davida Hxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od dvou neznámých
osob. Výsledky genetického zkoumání červenohnědé skvrny na spodním lemu pravé nohavice zevnitř
krátkých kalhot více neţ 6x1011 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx a Kevina
Dxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Kevina Dxxxxx a neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání
plošného stěru, pořízeného pro účely zkoumání, mimo viditelné červenohnědé potřísnění na kameni
béţové barvy méně neţ 1x10-8 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx a Kevina
Dxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx a neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání
plošného stěru, pořízený pro účely zkoumání, mimo viditelné červenohnědé potřísnění na kameni
fialové barvy více neţ 5x1011 podproují hypotézu, ţe vzorek pochází od Martina Hxxxxx a neznámé
osoby, neţ ţe vzorek pochází od dvou neznámých osob. Výsledky genetického zkoumání stopy č. 41
nehtu levé ruky poškozeného Filipa Hxxxxx víc neţ 4x1013 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od
Filipa Hxxxxx a Jany Nxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Filipa Hxxxxx a neznámé osoby. Výsledky
genetického zkoumání stopy č. 42 nehty pravé ruky poškozeného Filipa Hxxxxx více neţ 4x1013
podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Filipa Hxxxxx a Jany Nxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od
Filipa Hxxxxx a neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání stěru z povlaku polštáře lososové
barvy se vzorem, stopa označená číslem 66, více neţ 2x1010 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od
Kevina Dxxxxx a neznámé osoby, neţ ţe vzorek pochází od dvou neznámých osob.
Ze znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalkyně MUDr. Mileny
Zimulové, a to jak z jejího písemného vyhotovení, tak z jejího výslechu soud zjistil, ţe obţalovaný
v době spáchání trestného činu netrpěl ţádnou z forenzního hlediska závaţnou duševní poruchou, to
znamená, ţe netrpěl psychózou charakteru okruhu schizofrenního nebo bipolárních afektivních
poruch, není mentálně retardovaný, není u něho rozvinutá závislost na alkoholu ani jiných
psychoaktivních látkách a není u něj ani přítomna organická psychická porucha. Kevin Dxxxxx je
stiţen smíšenou poruchou osobnosti. Porucha osobnosti představuje odlišné, někdy aţ velmi extrémní
odchylky od toho, jak se průměrný člověk v dané společnosti cítí, jedná, myslí, a převáţně jak utváří
své vztahy k ostatním lidem. Tato porucha způsobuje jedinci vnitřní tíseň, necítí se příjemně a u
různých poruch se stupňuje sociální nepřizpůsobivostí aţ k disociabilitě, tedy tendenci páchat trestnou
činnost nebo činnost protispolečenskou. Poruchy osobnosti jsou specifické, jsou to ty, kde je
zvýrazněn typ různých skupin. U Kevina Dxxxxx se jedná o smíšenou poruchu osobnosti, nebylo
moţno určit jeden rys poruchy osobnosti, protoţe zvýrazněných dominantních rysů je u něj přítomno
několik. Kevin Dxxxxx trpí smíšenou poruchou osobnosti se zvýrazněnými rysy emoční nestability, a
to především hraničního typu, ale i impulzivního typu, dále jsou přítomny rysy histrionské,
pokračování
21
43 T 2/2016
narcistické, rysy schizotipální a pouze lehce jsou naznačeny rysy dissociální. Kevin Dxxxxx je vůči
lidem odtaţitý, chladný, nevytváří si k nim hlubší emoční vztahy, má pocit, ţe je výjimečný,
mimořádný, není k lidem empatický. Hraniční rysy se projevují emoční nestálostí, a to vůči sobě
samému, vůči vnímání sama sebe, nestabilitou nálad a vzruchů, to znamená, ţe v jednom momentě se
cítí být výrazně nadřazený, výrazně výjimečný, v druhém momentě strádá pocitem, ţe nedosáhne
toho, čeho dosáhnout chce. Výrazným způsobem jsou u něj narušeny mezilidské vztahy, takţe
bezpečněji neţ vůči lidem se cítí ve vztazích k jiným objektům, a to ke zvířatům. Běţné jsou u této
poruchy opakované změny zaměstnání či nedokončená studia. U obţalovaného se to projevilo tak, ţe
nebyl schopen zakotvit v ţádném zaměstnání, vystřídal jich několik. Přestoţe jsou jeho rozumové
schopnosti nadprůměrné, tak dokončil střední školu s průměrným prospěchem a na vysokou školu se
nepřihlásil, neboť ho další studium nezajímalo. Dalšími rysy tohoto typu poruchy osobnosti jsou časté
myšlenky na sebevraţdu, sklony k sebepoškozování a sebevraţedné pokusy. U Kevina Dxxxxx se tyto
aspekty několikrát objevily. Jednání lidí s hraniční poruchou osobnosti je nepředvídatelné a
nevyzpytatelné. Charakteristická je pro ně povšechná úzkost. Úzkost je jeden z příznaků, který pak
Kevin Dxxxxx proţívá celý svůj ţivot, v podstatě od dětství. Byl úzkostlivým a ustrašeným dítětem a
tato úzkost se pak během celého ţivota stupňovala. Podnětem k dalšímu stupňování úzkosti bylo
sledování hororových filmů, kdy měl strach, ţe vrazi a násilníci z filmů ho budou pronásledovat, a
proto, aby se vyhnul napadení těchto vrahů, dospěl k závěru, ţe pokud bude on ten nejhorší,
nejobávanější, tak se nemá čeho bát a nikdo si na něj netroufne. Chování jedinců s touhle poruchou je
naprosto nepředvídatelné a nevyzyptatelné a nedá se predikovat, jak se člověk zachová. Rysy
histrionské jsou pak charakterizovány přehnanou společenskou emotivitou, kdy lidé tohoto typu jsou
navenek přátelští, jejich kontakt vypadá jako emoční, hřejivý, chovají se barvitě aţ afektovaně. Tyto
postoje jsou pouze povrchní, chybí tomu schopnost empatie – vcítit se do člověka, navázat přátelský
kontakt. V ţivotě obţalovaného se to pak projevovalo tím, ţe neměl příliš velký okruh kamarádů a
blízkých přátel. Jako posledního člověka, se kterým se skamarádil, označoval spoluvězně z americké
věznice. Personální vztahy, které navazují histriónší lidé, jsou nestálé, oploštělé, většinou
neuspokojující, neuspokojují ani hostitele histriónské poruchy a nevyvolávají ani příjemný pocit
v člověku druhém. Jejich vyjadřování je nepřesné, barvité, metaforické, symbolické, vágní. Řeknou
spoustu věcí, ale sdělná hodnota je obvykle malá či mizivá. Dalším okruhem rysů, které jsou u
obţalovaného přítomny, jsou schizotypální rysy osobnosti. Lidé se schizotypálními rysy mají menší,
malou aţ téměř nulovou potřebu lidské blízkosti, cítí se odlišní od jiných lidí, mají svůj vlastní svět
odlišný od světa běţných lidí. Zkušenosti a jevy, se kterými přijdou do styku, pro ně nabývají
takového velkého významu, kdy tento význam není naprosto racionálně zdůvodnitelný nebo
racionálně pochopitelný. Jejich svět je vyplněn fantaziemi, imaginárními vztahy a strachy. Objevuje se
u nich tzv. luminace myšlenek, to znamená, ţe se jim myšlenky neustále vrací bez toho, ţe by se proti
nim zmohli na nějaký odpor. Tyto myšlenky bývají často agresivního obsahu, poměrně často zde bývá
také sexuální obsah s agresivním podtextem. Vlivem silného stresu se tyto rysy mohou
dekompenzovat a mít psychotické nebo pseudopsychotické příznaky, ale velmi krátkého
mikropsychotického trvání. Oni mohou na krátkou mikrochvíli uvěřit obsahu svých myšlenek.
V neposlední řadě jsou u obţalovaného výrazně rozvinuty rysy narcistické, tj. zvýšený pocit vlastní
výjimečnosti, grandióznosti, elitářského proţívání. Jeho problémy jsou výjimečné a tím, ţe jsou
výjimečné, tak jim běţný člověk nemůţe porozumět. Porozumět jim však nemůţe ani on sám.
Opětovně se zde objevuje naprostá absence empatie, opájí se vlastními fantaziemi o vlastní slávě a
úspěších, někdy jsou lidé, ztíţeni touto poruchou, chronicky závistiví, cítí se být tím, jak jsou
pokračování
22
43 T 2/2016
výjimeční, oprávnění ke všemu. Odmítají se podrobit pravidlům, mají svá vlastní pravidla, domnívají
se, ţe běţná pravidla, vzhledem k jejich výjimečnosti, na ně neplatí. Jejich vztahy k okolí jsou velmi
křehké, nemají dlouhého trvání, opět zde chybí empatie. Narcističtí lidé bývají obvykle talentovaní,
dobře vypadají, mají vysokou inteligenci, coţ je případ i obţalovaného.
Vývoj osobnosti obţalovaného aţ ke smíšené poruše osobnosti probíhal od dětství, kdy vztahy
v rodině obţalovaný popisoval jako harmonické, vnímal je příznivě. Od dětství měl tendence hrát si na
hrdiny a superhrdiny. Později se pak zhlédl v postavách ne zcela kladných, bylo to v době docházky
do školy, kdy začal hrát videohry. Vţdy se identifikoval s postavou, která měla nějakým způsobem
zabít zloduchy, zavraţdit nějakého vetřelce, mimozemšťany, zloděje či jiné. V době přechodu
pubescence a adolescence se začal zajímat o bojové sporty. Dalším takovým postupem k hrdinovi byla
jeho touha dostat se do armády, kam se hlásil celkem 3x, ale v momentě, kdy měl nastoupit, kdy uţ
měl být přijat, tak se vţdy stáhl. V období přechodu do adolescence se začal velmi intenzivně aţ
obsedantně zajímat o svůj smysl ţivota, o ţivotní hodnoty, hodnotový systém. Tuto situaci nevnímal
vţdy příjemně a vytvořil si obranný systém, který spočíval v tom, ţe kdyţ se mu tyto obsedantní
myšlenky začaly vnucovat, začal pouţívat určitá slova, která opakoval, aby přerušil tok svých
myšlenek. Začal si rovněţ vyvolávat určité obrazy, vzpomínky, co proţil nebo co by chtěl proţít, a tím
se mu tok myšlenek podařilo přerušit. Obsedantně fobická porucha, která mohla být přítomna, není
z forenzního hlediska závaţná, nemění rozpoznávací a ovládací schopnosti obţalovaného. Poté, co
metoda zastavování myšlenek přestala fungovat, uchýlil se k uţívání psychoaktivních látek. Uvedl, ţe
uţíval prakticky dennodenně po dva roky prakticky všechny typy psychoaktivních látek, kdy neuţil
snad pouze organická rozpouštědla. Tedy měl zneuţívat látky stimulačního charakteru – taneční
drogy, pervitin, extázi, energetické tablety, halucinogeny – LSD, kokain, pervitin, různé koktejly
z těchto látek, měl brát matce tablety na uklidnění, měl brát kodeinové kapky, popíjet denně alkohol.
O tom však, ţe by měl brát drogy, v jeho dokumentaci, která přišla z USA, není zmínka, marihuany
v nepříliš časté intenzitě, a jeho výpověď v této oblasti není příliš validní a pravděpodobně se jedná o
účelovou tendenci prezentovat tuto oblast zneuţíváním drog, protoţe pokud by uţíval drogy v takové
intenzitě, jak udával, byl by okolí nápadný, muselo by se jednat o masivní intoxikaci těmito látkami a
okolí by si toho muselo všimnout. Pokud by tyto látky uţíval, jak uváděl, tak by musel být na drogách
závislý a po násilném odebrání, kdy byl vzat do americké věznice, by se u něj musely objevit masivní
odvykací abstinenční stavy, ale nic takového není v dokumentaci popsáno. Dalším atributem, který
celý ţivot obţalovaného provází, je jeho agresivita. Nejprve byla přítomna ve formě představ, kdy si
obţalovaný agresi představoval, mluvil o myšlenkách, které ho trápily a způsobovaly mu vnitřní
nepohodu. Myšlenky byly velmi temné, přemýšlel o tom, ţe zapaluje věci, ničí věci, vraţdí své rodiče.
Tyto myšlenky datoval někdy do 9. – 10. roku věku. Předstatoval si, ţe bude zabíjet pytláky, ţe bude
hrdina z hororových filmů. V pozdějším věku se pak začalo projevovat i konkrétní agresivní jednání, a
to jak autoagresivní, tak heteroagresivní. Opakovaně se zraňoval na předloktích, v 16 letech
bezdůvodně mlátil svého psa Murpyho, kterého velmi miloval. Pak následovala situace, ţe obţalovaný
doma sebral nůţ a šel ven s tím, ţe bude hledat někoho, koho by zabil. Nedošlo k tomu pouze proto, ţe
nikoho nepotkal. Další konkrétní případ pak nastal po zhlédnutí jednoho filmu, kdy se doma opět
sebral, vzal noţe a šel do ulic zabíjet drogové dealery. Ţádného dealera však nepotkal, pouze několik
policejních aut, a proto se opět vrátil. Ve škole v dětství v 5. třídě během halloweenu strčil do
pokračování
23
43 T 2/2016
spoluţáka způsobem takovým, ţe tento se poranil a tekla mu z nosu krev. Kdyţ pak byl starší, při
basketbalu shodil jednoho spoluhráče na zem a ten upadl do bezvědomí. Další hereroagresivní událost
nastala zhruba ve 20 letech, kdy byl svým kamarádem přemluven a naveden k tomu, aby zbili a
pomstili se příteli bývalé kamarádovy dívky, protoţe se jim nelíbil. Obţalovaný se dostal do stavu,
kdy dotyčného opakovaně kopal. Jakási touha zabíjet se u něj projevovala jiţ delší dobu předtím, neţ
přijel do České republiky. Byl váţně rozhodnut, ţe pojede do jiţní Afriky, kde bude zabíjet pytláky.
Při pobytu v Brně, který trval tři týdny, se v první části cítil velmi dobře, zhruba do poloviny
pobytu, kdy rodina Hxxxxx vůči němu byla milá, chovali se k němu přátelsky, seznámili ho s Kyllem,
zprostředkovali mu práci, aby mohl učit angličtinu, přijali jej do své skupiny Ukulele Orchestra.
Neměli na něj ţádné poţadavky. Jak však doba postupovala, tak především otec rodiny Martin
Hxxxxx se jej začal ptát, co hodlá dělat do budoucna, kdy si začne hledat práci a vydělávat peníze.
Dostavilo se tedy to, co bylo i v Americe, najednou na něj byly kladeny poţadavky, byl tlak.
Největším stresovým faktorem byl pro něj strach ze selhání, ţe něco neudělá správně, ţe selţe. Zcela
to koresponduje s jeho rysy osobnosti – s narcismem, kdy narcismus je elitářský, schizotypní rys – je
výjimečný, on byl najednou selhal. To byla věc, kterou nechtěl připustit, a dostavuje se tedy stres a
nepohoda. Cítí se nedobře, znovu se začíná objevovat úzkost, narůstá v něm tlak. Opět se začínají
oběvovat myšlenky, které se objevovaly jiţ předtím, a začíná uvádět, ţe se dostavuje hlas. Pokud se
týká jeho údajů o hlasu, tak jsou velmi nepřesné a vágní co do obsahu intenzity i délky trvání. O
hlasech se zmiňuje aţ při znaleckém vyšetření, o hlasech nemluví ani při vstupním vyšetření do
vazební věznice ani při opakovaných vyšetřeních na psychiatrii. K provedení vlastního trestného činu
se nevyjadřoval, uváděl k tomu několik důvodů – jednak ţe respektuje doporučení svého obhjájce,
dále ţe jsou skutečnosti, které nemůţe popřít, ţe je to něco, o čem se velmi těţce hovoří, a
v neposlední řadě také to, ţe jiţ řekl dost znalkyni pro to, aby posoudila jeho zdravotní stav. Uvedl, ţe
dne 22. 5. 2013 u něj ráno nastala zlost, zloba a nenávist. Věděl, ţe udělá něco špatného, zlého,
odsouzeníhodného, něco, co se nesmí a za co ho budou lidé odsuzovat. Chtěl být hrdinou a hlas ho
poniţoval. Proto se rozhodl, k čemu se rozhodl, a stal se hrdinou. Znalkyně však opakovaně zmiňuje,
ţe jeho údaje o vnitřním hlase jsou nevalidní a vágní. S největší pravděpodobností šlo o iluze nebo
pseudohalucinace vzniklé na bázi patologicky strukturované osobnosti. O tom, co se dělo během
dopoledne dne 22. 5. 2013, se znalkyni nezmiňoval a uvedl, ţe hlas přestal, aţ kdyţ jel na letiště do
Vídně, v taxíku se cítil velmi dobře.
Obţalovaný Kevin Dxxxxx trpí smíšenou poruchou osobnosti, jedná se o disharmonické,
nevyváţené, charakterové a temperamentní vlastnosti určité osoby vytvářející způsob, jakým se osoba
v daných situacích chová. Porucha osobnosti vysvětluje spáchání trestného činu, ale neměla vliv na
rozpoznávací a ovládací schopnosti obţalovaného. Zjištěná porucha osobnosti není choroba, je to stav,
který je přítomen celoţivotně. Počátek se objevuje v dětství, v pubertě a rané adolescenci, rané
dospělosti, přetrvává celoţivotně, není neměnný, má určitou dynamiku. Ta spočívá v tom, ţe
v určitých situacích se můţe výrazným způsobem zvýrazňovat, tak jak tomu bylo u obţalovaného.
Říká se tomu subkompenzace, kdyţ jsou jen lehce naznačeny, anebo dekompenzace, kdyţ se dostanou
do takové hloubky, jak tomu bylo v případě obţalovaného. V době, kdy byl v Brně, pociťoval velký
pokračování
24
43 T 2/2016
stres, velkou obavu ze selhání, jeho rysy osobnosti se natolik dekompenzovaly, ţe se choval
způsobem, jak se choval, takţe vlivem neočekávání pocit tenze, dekompenzace, to vše vedlo k tomu,
ţe ztratil morální zábrany, které u poruch osobnosti nebývají příliš pevné. Iluze a pseudohalucinace se
dostavují i u psychicky zdravých osob, není to příznak, na kterém by se měla stavět diagnóza. Porucha
osobnosti hraničního typu a schizotypního typu můţe někdy zdekompenzovat, zhoršit se do
psychotického obrazu, tyto obrazy se popisují jako velmi krátkodobé, přechodné a mluví se o
mikropsychotických epizodách. Pokud se týká předmětného dne, tak obţalovaný dokáţe předmětný
den formou SMS zpráv zrušit dohodnutou výuku angličtiny, děkuje za projevené přátelství, vysvětluje,
ţe se bude vracet domů. Adekvátním způsobem převezme od listonošky zásilky pro Martina a Filipa
Hxxxxx, zamezí do domu přístup ţeně, která přichází uklízet, adekvátně v angličtině komunikuje se
známou té ţeny, formou SMS zpráv konverzuje s Davidem Hxxxxx, domlouvají se na tom, co budou
dělat, aţ přijde ze školy, po spáchání trestného činu bez jakékoliv nápadnosti cestuje hromadnou
dopravou do centra Brna, pomocí náhodné kolemjdoucí si domluví odvoz taxíkem do Vídně na letiště,
před cestou taxíkem mění peníze, na benzinovém čerpadle si kupuje pití, během cesty se chová
naprosto klidně a nenápadně. Svědci, kteří s ním přišli do styku dne 22. 5. 2013, nepopisují ţádné
nápadnosti v jeho chování, ale ani ve vzhledu. Po příjezdu na letiště si bez potíţí vyhledá letecký spoj,
zakoupí si letenku, nastoupí do letadla a rovněţ let absolvuje bez jakýchkoliv nápadností. Ze spisu pak
vyplývá, ţe tři těla obětí byla soustředěna ve sklepě, který není přímo přístupný z domu, musí se jít
přes zahradu. Těla byla obloţena textiliemi, čtvrtá oběť byla nalezena v pokoji, který byl vzdálený od
společenských místností prostor domu. Takto konzistentního jednání není psychotik schopen. To, ţe
během dne komunikoval s Davidem Hxxxxx pomocí SMS zpráv, čekal na jeho příchod, to naprosto
nesvědčí o psychické atace či alteraci. Pokud se týká mikropsychotických dekompenzací, tak
přerušovaný kontakt s realitou nemohl být takového charakteru, ţe by si v jedné chvíli obţalovaný
neuvědomoval nebezpečnost svého jednání, nemohl je ovládat, páchal násilný delikt, a vzápětí se
choval tak, jak to popsali svědci, kteří se s ním v ten den setkávají. Toto je naprosto nepravděpodobné
a vyloučené. Ke zpětnému hodnocení událostí pak uvádí, ţe je to tragické, je to strašák. Co se stalo, se
nedá napravit, ale událost měla pozitivní vliv na změnu jeho osobnosti, pomohla mu dozrát, dospět
v muţe, pomohla mu najít cestu ve svém ţivotě. Je uţ nyní dospělým člověkem, ví, co je dobro a co
zlo. Kdyţ mu bude dána příleţitost, můţe se stát řádným člověkem.
Po celou dobu pobytu obţalovaného ve vazební věznici nebyly zjištěny ţádné příznaky
psychózy, závaţného duševního onemocnění, které by měly vliv na jeho rozpoznávací a ovládací
schopnosti, sám popisoval řadu nejpříjemných pocitů, zejména nadměrné slinění, které v něm opět
vyvolávalo pocit nepohody a stresu. Rozpoznávací a ovládací schopnosti obţalovaného v době
spáchání trestného činu byly vlivem poruchy osobnosti mírně nepodstatně sníţeny. Obţalovaný věděl,
co dělá, ţe je to společensky nepřijatelné, mohl své jednání ovládat. Nejsou dány důvody pro
ochrannou léčbu, neboť poruchy osobnosti jsou medicínskými prostředky neléčitelné a dají se určitým
způsobem zmírnit, zlepšit, ale tato léčba spočívá zejména v psychoterapii a její úspěšnost pak spočívá
v tom, jestli jedinec chce a je ochoten s terapeurem spolupracovat. Pokud má dojít ke zlepšení, musí
být spolupráce celoţivotní. Medicínské a farmokologické léčení přichází do úvahy pouze ve stavech
dekompenzace, kdy nastupuje úzkost, deprese, poruchy spánku, příp. objeví-li se agresivní chování.
Znalkyně uvedla, ţe je vhodné k eliminaci moţnosti dekompenzace osobnostních rysů zajistit pobyt
pokračování
25
43 T 2/2016
obţalovaného v zabezpečovací detenci, kde by mohly probíhat psychoterapeutické intervence. Rovněţ
je zde medicínský a zdravotnický dohled, mohlo by se tak předejít případným dekompenzacím.
Vzhledem ke skladbě osobnosti obţalovaného se dá očekávat, ţe se opět objeví agresivní tendence, ať
jiţ zaměřené proti sobě či proti okolí.
Znalkyně se rovněţ vyjádřila k hodnocení amerických odborníků, a to psychologa a
psychiatra, kdy toto vyšetření nemělo klasickou formu znaleckého posudku, ale formu dopisu psaného
americkému právnímu zástupci. Psycholog vyšetřoval obţalovaného mnoho hodin, psychiatr s ním
měl dvě interview v přítomnosti psychologa a oba dospěli k závěru, ţe se u něj jedná o závaţné
duševní onemocnění, a to schizoafektivní psychózu, která způsobila, ţe v době spáchání trestného činu
byl naprosto nezodpovědný za své jednání a nemohl své jednání ovládat. Znalkyně však těmito závěry
souhlasí, neboť oba odborníci naprosto nevzali v potaz vývojovou strukturu či vývoj osobnosti
obţalovaného, vůbec se nezabývali tou okolností, ţe osobnost obţalovaného je silně patologická,
disharmonická, nevzali do úvahy ani okolnosti okolo trestného činu, zejména pak svědecké údaje
z doby spáchání trestného činu a po trestném činu. Tak, jak to oni popisovali, se měl obţalovaný
nacházet v těţké psychotické alteraci osobnosti, tedy jeho osobnost byla pod vlivem těţkých
psychotických příznaků. Alterací osobnosti člověk ztrácí kontakt k realitě a vnímá ji jinak.
Psychotické chování je neuspořádané, neuhlazené, nemá účel, je nahodilé. Svědecké výpovědi však
naprosto vylučují, ţe by se tímto způsobem choval. Člověk v psychóze nedokáţe adekvátním
způsobem převzít doporučenou poštu, není schopen komunikovat s paní na úklid, a to obzvlášť kdyţ
mluví s jedincem nebo je v kooperaci s jedincem hovořící jinou řečí. Člověk v psychóze by nebyl
schopen ani provedení vlastního trestného činu tak, jak k němu došlo, neboť to předpokládá určité
konzistentní jednání, záměr a logickou posloupnost. Člověk v psychóze by neodjel v pořádku
městskou dopravou a nebyl by si schopen zajistit odvoz na letiště a následný odlet. Jeho chování by
bylo nápadné veřejnosti. Obţalovaný komunikoval pomocí SMS zpráv s Davidem Hxxxxx, očekával
jeho příchod, byl na příchodu domluven a SMS zprávy nehovoří pro nějakou psychotickou ataku či
alteraci. Američní znalci ve svých vyjádřeních nemají spoustu informací a spoustu údajů týkající se
jeho agresivity, sexuálního zneuţívání či aktivit v dětství, týkající se událostí, které proţíval. Nejsou
zde zmíněny poruchy chování nebo disharmonický vývoj.
Jednání osob, stiţených smíšenou poruchou osobnosti, je nepředvídatelné, nepredikovatelné,
logicky rozumově nezdůvodnitelné. K dekompenzaci osobnosti můţe dojít i bez nějakého zevního
faktoru. U obţalovaného došlo k tomu, ţe očekával od pobytu v Brně vyřešení svých problémů nebo
alespoň vhled do toho, co by měl dělat. Po počáteční fázi, kdy bylo vše v pořádku, nadšení bylo
v souladu s harmonií, se dostavuje rozčarování, Hxxxxx ve fomě Martina Hxxxxx zaujímají stejné
postoje, jaké zaujímali jeho rodiče a jaké zaujímalo jeho okolí v USA. Chtějí po něm, aby se zařadil,
začal se o sebe starat. Toto na něj působí velmi stresově a traumaticky, on si uvědomuje, ţe opět selţe
a kdykoliv dříve selhal či byl blízko selhání, reagoval agresivně. Toto jeho chování není nic
mimořádného v jeho ţivotě, liší se pouze intenzitou a rozsahem od těch předchozích. Za vůdčí
osobnost v rodině Hxxxxx povaţoval Martina Hxxxxx. Jeho vztahy k lidem jsou povrchní, není
schopen empatie, není schopen zaujmout nějakou pozitivní vazbu. Líbila se mu rodinná konstelace
pokračování
26
43 T 2/2016
v rodině Hxxxxx, ale ţe by je měl rád, se říci nedá. Byly to pro něj v podstatě lidé, kteří představovali
to, ţe on selhává. Při poruše osobnosti můţe být přítomna i jakákoliv jiná psychická porucha.
V americké zdravotnické dokumentaci obţalovaného se však neobjevují ţádné zmínky o
psychotickém onemocnění. Nebyly přítomny ţádné psychotické příznaky jako halucinace, bludy či
něco jiného. Rovněţ nebyla zjištěna přítomnost neobvyklé deprese a úzkosti. Nebylo zde ani zmínky o
tom, ţe by mu byla ordinována neuroleptika, i kdyţ sám obţalovaný uvádí, ţe nějaké bral. V americké
dokumentaci se pak objevuje, ţe na radu odborníků mu byl nasazen lék Risperdal v dávce 0,5 mg, coţ
je dávka velmi malá. Při psychotickém onemocnění se dávají dávky aţ šestimiligramové, takţe je
s podivem, ţe se obţalovaný po této minimální dávce, která se rovná dětské dávce, cítil velmi
výborně. U obţalovaného nebyly zjištěny ţádné známky, které by vedly znalkyni k závěru, ţe trpí
psychózou se schizoafektivní poruchou. Znalkyně byla odkázána na sdělení obţalovaného a validita
těchto sdělení můţe být ovlivněna poměrně dlouhým časovým odstupem od událostí a zevními
okolnostmi, jako je pobyt ve vězení, izolace, aplikace léků, studie literatury, kontakt s psychiatrem a
psychologem. Halucinace či pseudohalucinace, jak o ní bylo hovořeno výše, můţou ovlivňovat
rozpoznávací i ovládací schopnosti člověka, ale v případě obţalovaného tomu tak nebylo, neboť v jeho
případě jde o senzorializaci psychopatických myšlenkových pochodů, kdy hlasy byly vlastně jeho
myšlenkami. Pokud se týká mikropsychotických epizod, tak se jedná o velmi krátký časový úsek,
v jeho případě mu hlas řekl „jsi hodný, skvělý, jsi vybrán k nějaké misi“. V ten moment tomu věřil, ale
vzápětí začal pochybovat, protoţe se neustále ubezpečoval o tom, ţe ten hlas by mohl být realitou.
Obţalovaný byl v Brně v obrovském stresu, viděl před sebou selhání, které pro něj mohlo být tím
nejhorším, co by se v ţivotě mohlo stát, a představiteli toho selhání a stresu byla rodina Hxxxxx,
vedena speciálně otcem Martinem. Jednání tedy bylo zaměřeno proti těm, kteří mu stres způsobovali,
tj. proti rodině Hxxxxx. Proto také nezaútočil a nechoval se agresivně k listonošce, k paní na úklid ani
k přítelkyni Filipa Hxxxxx, která nebyla v přímém vztahu na Martina Hxxxxx a nepatřila do rodiny.
Ze znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví klinická psychologie,
znalkyně
PhDr. Beaty Nour Mohammadi i z jejího výslechu soud zjistil, ţe celou událost z jejího pohledu
vnímá obţalovaný jako problém zdravotnický, problém jeho duševního zdraví a ne problém
kriminální. Obţalovaný byl při vyšetření ochoten odpovídat na všechny otázky s výjimkou událostí,
které se udály v inkriminovaný den v domě rodiny Hxxxxx. Domníval se, ţe k posouzení jeho
zdravotního stavu a jeho osobnosti je dostatečné, kdyţ popíše své stavy a proţívání v ţivotě předtím a
potom. V průběhu sezení se vyskytlo asi dvakrát období, kdy byl zvýšeně nervózní a napjatý, kdy
mluvil o velké frustraci, o pocitech hněvu a o tom, ţe musí bojovat s impulzí, které ho navádějí
k věcem, aby se choval agresivně. Bylo to v období, kdy pociťoval zvýšenou salivaci, neustále sám
subjektivně proţíval a měl dojem, ţe musí neustále polykat, coţ ho dovádělo do hněvu a vnímal to
jako zkoušku.
Obţalovaný se narodil do výchovně velmi podnětné rodiny zralejším rodičům, má starší sestru
a aţ do 10 let byl dítětem, jak má být. V období zhruba 3. – 4. třídy k němu začaly přicházet noční
strachy, úzkosti, obával se, ţe ho zabijí postavy z hororu, ţe se ztratí v temnotách, ţe vrah vyleze ze
skříně a zneškodní ho. V tomto období se začal rozvíjet jeho vlastní agresivní potenciál. Z tohoto
období pochází představa, ţe by se chtěl stát supermanem, hrdinou, velkým negativním hrdinou.
Začíná se projevovat agresivně i ve škole, stahuje se od dětí, přilne ke psovi. Adaptační potíţe, které
pokračování
27
43 T 2/2016
má ve škole, a určité výchovné problémy, pak přivedly jeho rodiče k tomu, aby kontaktovali
odborníky. Byl vyšetřen kvůli podezření na ADHD, coţ se nepotvrdilo. Později dochází na terapii
kvůli sociálním problémům, a to problémům v sociálním kontaktu a problémům s obsedantně
nutkavým myšlením. V 17 letech pak byl vyšetřen neuropsychologicky, byl stanoven závěr, ţe se
jedná o úzkostnou poruchu s obsedantně kompulzivními osobnostními rysy. Podrobil se poměrně
krátké terapii, která byla zaměřena na úzkost, byl i psychiatricky vyšetřen, byly mu doporučeny léky,
které však odmítl uţívat s tím, ţe se se svými problémy chce vyrovnat sám. Uţívání léku byl pro něj
projev slabosti. Střední školu absolvoval s poměrně špatným prospěchem, navzdory tomu, ţe
disponuje nadprůměrným intelektem. Ve svém ţivotě měl pouze dvě výrazná přání, a to stát se
nejlepším námořníkem ze všech u Vojenské námořní pěchoty USA nebo se stát mistrem smíšených
bojových umění. Od dětství u něj rostla láska ke zvířatům, odtahoval se od lidí a měl velký sen stát se
tím, kdo ochrání všechna zvířata, která jsou zabíjena pytláky, hlavně tygry. Měl chuť všechny pytláky
pozabíjet, napichovat jejich hlavy na kůly, seřadit je a mít na své straně tygry. Láska ke zvířatům u něj
přetrvává doteď a má určitý i pozitivní potenciál. Měl několik zaměstnání, která mu dlouho
nevydrţela. Ze začátku ho to vţdy bavilo, kdyţ se seznamoval s novým prostředím a poznával nové
lidi a situace, po určité době ho to však přestalo bavit, a proto odešel. Podobně trénoval i smíšená
bojová umění, kdy se do toho nejprve pustil s obrovskou vervou a později od toho upustil, protoţe
začal mít pocit, ţe byl zmatený. Nacházel se ve stavu neustálého neurčitého ţivotního plánování a
bezradnosti, jak on sám uvádí, v období bez myšlenek a bez pocitů. V této fázi se pak odhodlal jet do
jiţní Afriky a bojovat proti pytlákům. Současně však dostal pozvání do rodiny v Brněnských
Ivanovicích.
Osobnost obţalovaného je výrazně maladaptivní, introverzní, je psychosexuálně nezralý. Je
nadán nadprůměrnými intelektovými schopnostmi, je velmi ctiţádostivý a má velkou potřebu
sebeuplatnění. Jeho zaměření je téměř výlučně samo na sebe, je zaměřen na vlastní sebeobraz a
sebeproţívání. Sebeproţívání je však velmi křehké, je charakterizováno velkým rozporem mezi
ideálním já, tedy představou, jakým by chtěl být a jak by chtěl fungovat, a jak se představuje a vidí
sám sebe, a mezi tím, co vnímá a cítí a co v reálném ţivotě proţívá a dosahuje. Tento rozpor je pro něj
velmi trýznivý. Jako obranu proti moţnému komplexu méněcennosti si potom vybudoval komplex
nadřazenosti. Jako obranu vůči obrovské úzkosti si pak rozvinul své vlastní agresivní tendence. Jeho
emotivita je výrazně egocentrická, je velmi labilní a jejím základním a hlubokým proţitkem, který ho
provází po celý ţivot, je úzkost. S tou on neustále bojuje, snaţí se s ní vyrovnat nejrůznějšími
způsoby. Má bohaté fantazijní myšlení, je nadán kreativitou, a to zejména verbální, a má velmi dobrou
fabulační schopnost. Byly u něj zjištěny výrazné a zdůrazněné rysy emoční nestability, jsou to rysy
hraniční poruchy osobnosti, dále rysy histriónské poruchy osobnosti, dále byly u něj zjištěny rysy
narcistické, schizotypální, zvýšeně kritické a negativistické, coţ vede k odmítání společensky daných
poţadavků, k pasivnímu odporu, a byly zjištěny i hodně navýšené rysy dissociální. Tyto všechny rysy
ve svém komplexu vytváří obraz jeho výrazně narušené osobnosti ve smyslu těţké poruchy osobnosti,
kterou lze označit jako smíšenou poruchu osobnosti. Jinak je velmi senzitivní, ale tato senzitivita se
vztahuje k jeho samotné osobě, vztahuje se abstraktně k planetě, k lidstvu a pak konkrétně ke
zvířatům. Ve vztahu k lidem je odtaţitý, těţko vstupuje do kontaktů, to vychází zejména ze
schizotypální a také trochu z narcistické části osobnosti, coţ znamená, ţe obţalovaný se kontaktu
pokračování
28
43 T 2/2016
vysloveně nevyhýbá, i kdyţ se o něj nezajímá, ale vnímá sám sebe natolik odlišně od ostatních, ţe je
pro něj po prvním příjemném kontaktu velmi obtíţné tyto vztahy dále rozvíjet. Obţalovaný je náleţitě
schopen zapamatovat si a reprodukovat události, byla u něj zjištěna nadprůměrná úroveň intelektových
schopností a nebyla zjištěna ţádná organická porucha ve smyslu úbytku intelektu. Zároveň disponuje
výraznou nadprůměrnou pamětí. Je tedy schopen podat pravdivou výpověď a vypovídat o událostech,
pokud bude sám chtít.
Obţalovaný není osobností zralou ve svém rozhodování, rozhoduje se a rozhodoval se tzv.
pocitově, to znamená, ţe podléhal svým dojmům, emocím, přáním. Má při tom problém náleţitě
zhodnotit své skutečné schopnosti a moţnosti i ve vztahu k cílům, které si staví, je pro něj velmi
obtíţné si stanovit jeden cíl, v tom je velmi frustrovaný a zmatený. Stále u něj chybí vnitřní morální
imperativ, chyběl i v minulosti. Jeho rozhodování je celoţivotně vedeno tím, aby se stal někým
výjimečným, někým, kdo vynikne, bude obdivuhodný, ale zejména sám pro sebe. Tím je veden celý
jeho ţivot, trvá to i dnes. Jeho základní ţivotní motivací je to, ţe chce vykonat něco výjimečného.
U obţalovaného byl zjištěn zvýšený agresivní potenciál, má zvýšenou tendenci proţívat a
hlavně reagovat agresivně. Určitá vnitřní tendence k tomu, ţe by se mohl chovat agresivním
způsobem, ţe by mohl překračovat společenské hranice, u něj existovala uţ od dětství. V období
kolem 3. – 4. třídy u něj tato tendence k agresivnímu chování vzniká, začíná se projevovat jako způsob
překonání masivní vnitřní úzkosti. Vzniká u něj potřeba stát se negativním hrdinou, superzločincem,
který bude tak zlý, ţe se nebude muset bát, protoţe se jej budou bát všichni ostatní. Tato představa mu
pomáhala vydrţet a překonávat stavy masivní úzkosti. V období od 10. do 15. roku věku pak sám
označuje toto období jako období temna, kdy se v noci bál, ţe ho pohltí temnota, v průběhu dne pak na
něj čekal chlapec ze sousedství, který jej sexuálně vyuţíval. V období 15 let pak bojoval s pokušením,
aby vzal nůţ a zabil svého otce či matku. Dále přitom rozvíjel svou představu superhrdiny, který vše
zvládne. V období od 18 let uváděl, ţe byl v období naprosté frustrace a byl negativisticky nastaven.
Jeho myšlenky byly tmavé a temné a nedokázal si připustit, ţe by byly jeho. Byly to myšlenky na to,
ţe zabije svou rodinu, zapaluje věci, stane se sériovým vrahem z hororu. S těmito myšlenkami se tedy
snaţil bojovat tím, ţe zastavoval celý proces svého myšlení, coţ mu zabíralo hodně času a ztrácel
kontakt s běţnou realitou. Zabýval se neustále sám sebou. Myšlenky zastavoval tím způsobem, ţe
pouţíval věci a slova, která pro něj měla osobní význam. Dále uváděl, ţe uţíval drogy, a to proto, aby
ztlumil obrovskou vnitřní tenzi, kterou sám proţíval. Tento agresivní potencionál a tíhnutí
k agresivním reakcím se však snaţil zpracovávat obrannou reakcí, snaţil se jej uvést do společensky
přijatelnější podoby, a to tréninkem smíšených bojových umění, dále přáním, ţe bude zachraňovat
zvířata, bojovat se zlými lidmi, tedy s pytláky, následně tím, ţe by se stal vojákem. V těchto oblastech
se mu však příliš nedařilo, nebyl úspěšný, nevyvedly se mu tři pokusy nastoupit do armády, ani jeden
nedotáhl s různými racionalizacemi, proč to neudělal. Do bojových umění se pustil nejprve
s obrovskou vervou a nadšením, ale posléze toho opět zanechal. Jediné, co v něm přetrvávalo, byla
touha zachraňovat zvířata.
pokračování
29
43 T 2/2016
Jedním z jeho rysů hraniční osobnosti byla např. impulzivita, tíhnutí k extrémům, potřeba
intenzivních extrémních záţitků. Sám popisoval, ţe se účastnil krádeţí jen proto, aby něco zaţil, ne
proto ţe by potřeboval ukrást nějaké věci. Byl agresivní ke spoluţákům, pouštěl se do rvaček, byl
hodně impulzivní. Identifikoval se s rozporuplnými filmovými hrdiny. Největší inspiraci našel
v postavě teenagera z filmu Kick-Ass, kdy se jedná o osobu, která zabíjí drogové dealery. To ho
insiprovalo natolik, ţe posbíral v domě všechny noţe a zbraně, které našel, vyšel z domu a začal hledat
drogové dealery, aby je pozabíjel. Naštěstí však ţádné nenašel a vrátil se domů. K uvolnění jeho
vnitřního napětí však takováto samotná akce v tu dobu postačila.
Dalším zdrojem, který je velmi důleţitý v jeho chování, je jeho výrazná ego-vstaţná frustrace.
Jedná se o výše uvedený výrazný rozpor v sebeproţívání, mezi touhou, kým by chtěl být a co by chtěl
dokázat, a mezi tím, jak se aktuálně cítí a co se mu aktuálně daří či spíše nedaří. Nedaří se mu zapojit
do společnosti, i kdyţ v podstatě o to ani nestojí. Je zvýšeně frustrován. Tato frustrace pak vzbuzuje
agresi, vychází z hněvu. Ten u něj propukne velmi rychle a přechází v agresi, kdy pak nastupuje velmi
výrazná potřeba odreagování. Jak postupně dospíval a jak se vyvíjel, tak se od romantického mstitele
dostává aţ k bodu, kdy cíti v sobě velkou agresi, velké napětí a toto obrací jednak vůči svému psovi,
ale také vůči sobě, kdy se začíná sebepoškozovat, řezat a následně vůči zdroji své agrese, tj. vůči
lidem, kteří ho nutí, aby se přizpůsobil a uspěl, coţ se mu nedaří. Potom uţ přechází k tomu, ţe
nepotřebuje být romantickým hrdinou. Obţalovaný popisoval situaci, kdy stál u zrcadla, do kterého se
dlouho díval, poté vyrazil do ulice a šel na místa, kde se pohybuje hodně běţců a cyklistů, aby
některého z nich zabil. To se mu nepodařilo, neboť v tu dobu tam právě nikdo neběţel a navíc zde
viděl nějaká policejní auta, proto se vrátil. Je tedy u něj vidět průběh narůstající frustrace z nemoţností
sebeuplatnění, z nemoţnosti naplnění stát se tím, kým by chtěl být. Protoţe se mu nepodařilo nějakým
způsobem se dostatečně uplatnit, a to způsobem uspokokujícím pro něj samotného, dostává se do
období, které, jak on sám udává, bylo obdobím bez pocitů a myšlenek. Je to období, kdy je bezradný,
velmi frustrovaný, neví, co se svým ţivotem, a proto se odhodlává jet do Afriky zabíjet pytláky. V tuto
chvíli pak přichází pozvání do rodiny Hxxxxx, coţ on sám povaţuje v tuto chvíli za rozřešení či
signál, který k němu přišel. Neměl však ţádné plány, co by chtěl v Brně dělat, jen prostě čekal, ţe se
věc nějak vyřeší.
Prvních 14 dnů v Brně popisuje jako velmi bezproblémové a veselé období, kdy se cítil
šťastný, přičemţ uţ ale v letadle proţíval stavy, které lze označit jako stavy velkého napětí a úzkosti.
Kdyţ se poté v autě blíţil k Brnu, převládl u něj pocit, ţe situaci nezvládne a ţe selţe. Poté
následovalo období krátké euforie, kdy k němu byli lidé příjemní, starali se o něj, byl v centru
pozornosti, která ho těšila. Toto se však začíná postupně a poměrně brzy vytrácet, opět se dostavuje
stav napětí a tlaku. Začíná se opět bát, ţe selţe. Z domova odcházel i z toho důvodu, ţe nebyl schopen
se dostatečným způsobem adaptovat na běţný způsob ţivota, najít si pořádnou práci, nebyl schopen
docílit svých snů a byl velmi frustrovaný. Po počáteční fázi se najednou toto poţadovalo i v České
republice. Bylo po něm vyţadováno, aby se společensky bavil, aby se účastnil rodinného ţivota, aby
vyučoval na univerzitě. Pobídky a nabídky na společenský a pracovní ţivot se na něj v podstatě přímo
hrnuly, začaly se mnoţit, on se to snaţil do jisté míry ustát, ale vše dělal bez vnitřního zaujetí a dělal
pokračování
30
43 T 2/2016
to hlavně proto, ţe mu to bylo nabízeno, a on se snţil tyto věci plnit. Velmi brzy však také začíná
nedodrţovat termíny, začíná být frustrován a nedokáţe dostát poţadavkům. Začínají se u něj
objevovat pochybnosti z toho, ţe selţe. Opět se dostává do subjektivně proţívaných trýznivých stavů,
pouští se do dlouhých rozhovorů sám se sebou, dostává se do situace, ţe je ve velmi dobré víře tlačen
k tomu, aby fungoval v cizí zemi i v cizí rodině, mezi lidmi, na které nebyl zvyklý, a aby zvládal to,
čeho nebyl schopen ani ve své domovině, kde měl oporu své rodiny. Obává se, ţe selţe a tím se mu
potvrdí, ţe je někým, kdo není schopen vzít ţivot do svých rukou. Dostává se tedy do stavu hluboké a
veliké frustrace, kdy se obává totálního a obrovského selhání. Za této situace se mu vrací nutkavé
obsedantní myšlenky, vrací se mu to, co vţdycky potlačoval a proti čemu se stavěl, tedy ţe bude
negativním superzločincem, který se realizuje tím, ţe najde sílu k zabíjení. Jelikoţ se velmi bál
selhání, tak nakonec k sobě pustil myšlenky na zabíjení, které předtím potlačoval, a odhodlal se k činu,
který byl potřebou katarze z velmi obrovského napětí a vnitřní tenze, která v něm vzbuzovala velkou
zlobu a agresi. Po vykonaném násilí se u něj projevil katarktický efekt, uklidnil se, uţ nepotřeboval dál
nic dělat a odjel domů.
Agresivní potenciál u obţalovaného je zvýšený, vznikl jako výrazná překompenzace trvalého
pocitu úzkosti, se kterým neustále bojuje. Současně se potom stal i součástí jeho identity v představě
bojovníka, který určitou agresivitu mít musí. V případě obţalovaného je velmi nutná a potřebná jeho
resocializace. Sám uvádí, ţe za poslední 2,5-3 roky v americkém vězení nějakým způsobem dozrál a
naučil se rozlišovat dobré od zlého. Mluví uţ o mnohem socializovanějších cílech, chtěl by se starat o
zvířata, stát se veterinářem nebo pečovat o zvířata i jinak. Pokud by měl moţnost, chtěl by zakázat
drţení zvířat v zoologických zahradách. Je osobou inteligentní a ctiţátostivou, má zájem na sobě
pracovat, coţ jsou věci, které mluví pro jeho resocializaci. Co je však problematické a komplikující,
jsou některé další jeho osobnostní vlastnosti, a to kombinace poruchy osobnosti, kdy má zvýšený
agresivní potenciál, má rysy osobnosti emočně nestabilní, narcistické, jsou zde i dost silné dissociální
akcenty, to znamená, ţe je potencionálně nebezpečnou osobností. Jeho resocializace je potřebná, je
však stíţená, moţnost jeho resocializace je nízká. Mělo by na něj být působeno psychoterapeuticky,
aby mohl rozpoznat hranice, je nutno pracovat s jeho agresí, psychoterapeutické působení by mu
mohlo pomoct zvládat úzkost, mohlo by mu pomoct upevnit pozitivní a společensky souladné ideály.
Moţnost jeho resocializace je však nízká, a to s ohledem na to, ţe nemá pocit viny za to, co vykonal,
sám se cítí být obětí celé situace a nepřebírá za svůj čin zodpovědnost. Obţalovaný je osobností
hluboce narušenou, struktura osobnosti je velmi komplikovaná, je velmi úzkostný. V podstatě
potřebuje léčbu a oporu, jinak mu hrozí dekompenzace. Na zváţení tedy proto zůstává i
medikamentózní léčba.
On sám svůj čin podává tak, ţe mluví o hlase, který ho k tomu ponoukal, toto vysvětlení je
však velmi jednoduché a ploché, a to vzhledem k vývoji jeho osobnosti a k jeho téměř celoţivotnímu
boji s vlastní agresivitou a tendencí k její realizaci. Pro něj samotného by bylo společensky
přijatelnější, kdyby čin udělal proto, ţe mu to řekl jeho hlas. Velmi pravděpodobně se jednalo o
představu hlasu, který k němu promlouvá, v podstatě se však jednalo o jeho vlastní myšlenky. Se
samotnou znalkyní však mluvil o hlasu velmi minimálně. Pokud by onen hlas vnímal jako silný
činitel, zřejmě by odpovídal jinak.
pokračování
31
43 T 2/2016
Za určitých konkrétních okolností, zejména v období vysoké frustrace, kdy je velmi
frustrován, kdy se to dotkne jeho ega, jeho sebevnímání a kdy se cítí zraněn, tak je u něj zvýšená
pohotovost k agresivním reakcím. Má tedy zvýšený agresivní potenciál a je zde riziko, ţe by mohl
v budoucnu své agresivní jednání opakovat. Resocializace obţalovaného je pak ztíţena tím, ţe sám
nevnímá, ţe by udělal něco zlého, skutek vnímá jako izolovanou událost ve svém ţivotě, která mu
spíše měla pomoci k osobnímu růstu. Dále je resocializace stíţena jeho zvýšeným agresivním
potenciálem, dále dissociálními aspekty v jeho osobnosti. Moţnost resocializace není vyloučena, je
nízká a ztíţená. Je však velmi problematické, jaký bude dál jeho osud a jak bude motivován
k pozitivnímu přístupu, pokud u něj například vzroste představa, ţe mu společnost nějakým způsobem
ublíţila, ţe ho potrestala za něco, co nepovaţuje za svou vinu. Při posledním rozhovoru se znalkyní
pak uvedl, ţe chce na sobě pracovat, byl ochoten, resp. nevylučoval i spolupráci ve zdravotnickém
zařízení.
Obţalovaný se nebyl schopen neovládat, naopak on se celé roky snaţil agresivitu zastavovat
v sobě a mnohdy se mu to i dařilo. Při pobytu ve vazební věznici pak mluví o agresivních myšlenkách,
které má. Přemýšlel o moţnostech zranit stráţce, vybojovat si cestu ven, ale spíše proto, aby byla
nějaká změna, ne ţe by utekl. U obţalovaného nebude nikdy úplná garance, ţe by po léčbě a medikaci
byl schopen sám v sobě korigovat všechny podněty, které ho v dřívější době vedly k agresivitě. U
obdobných potíţí, jaké má obţalovaný, je doporučována celoţivotní léčba, takovýto člověk by měl být
trvale nebo alespoň v období zvýšené ţivotní zátěţe a frustrace, kterou ovšem musí být schopen sám
rozpoznat a pojmenovat ji, v kontaktu s psychologem a úplná garance u něj v obecné rovině dána být
nemůţe. Sám uváděl, ţe dříve vůbec nerozlišoval mezi dobrem a zlem, plnou záruku, ţe se
obţalovaný nedekompenzuje, dát nelze. Chybí mu schopnost empatie, je zaměřen velmi sám na sebe,
coţ jsou rizikové faktory. Pokud by byl v této chvíli propuštěn na svobodu, tak pro společnost
nebezpečný není, je však nebezpečný, pokud by se zvyšovaly okolnosti, které by zvyšovaly jeho
vnitřní frustraci. Pokud by byl ponechán bez dohledu a bez terapie, tak nemůţe nikdo zaručit, ţe by se
opět nedekompenzoval. Pokud se týká trestu odnětí svobody, tak si nedokáţe představit, co by dělal.
Celou záleţitost totiţ pojímá jako zdravotní a v případě, ţe by byl nucen vykonávat trest odnětí
svobody, tak je moţné, ţe by se uzavřel do pasivní agrese nebo by se začal vnímat jako hrdina tak, jak
to činí nyní, ovšem to má stále naději, ţe celá záleţitost bude posuzována jako zdravotní případ a on
dlouholetý výkon trestu nebude muset podstupovat.
Pokud by obţalovaný byl v době spáchání skutku v psychotické dekompenzaci, tak by musel
být buď ve fázi mánie, nebo ve fázi depresivní. Ve fázi mánií by byl velmi rozrušený, vzrušený,
agitovaný, měl by potřebu zvýšené činnosti, nějakých velkých skutků, pouštěl by se do velkých věcí,
choval by se nepřirozeně, chování by bylo nápadné. Tito lidé bývají agresivní, mají pocit, ţe mají
nadpřirozenou moc, dávají si obrovské úkoly, které chtějí splnit, ale nejsou schopni jim dostát. Bývají
rozrušení a jejich chování je nápadné. Pokud by byla dekompenzace směrem do depresivna, tak člověk
není schopen víceméně ničeho. Dekompenzace znamená ztrátu s realitou, velkou rozrušenost,
pokračování
32
43 T 2/2016
agitovanost a určité halucinace. Zda někdy obţalovaný v minulosti prodělal psychotickou ataku, nelze
z vyšetření a testu určit, disponuje velmi bohatým, kreativním a fantazijním myšlením, je nedozrálý,
má dětskou kreativní tvořivost, v podstatě si tvořivě vymýšlí příběh. V případě jeho pobytu v České
republice u něj nešlo o psychotickou dekompenzaci, ale velmi výraznou a těţkou dekompenzaci
osobnosti v jeho sebeproţívání a hlubokou dekompenzaci ego-vztaţnou. Pokud by se jednalo o
psychotickou dekompenzaci, tak by nebyl schopen chovat se nenápadně a pro pozorovatele v okolí
klidně. Nebyl by schopen takového přepínání, kdy by v domě prováděl určité velmi hrozné aktivity a
potom by vyšel z domu a byl schopen jednat úplně normálně a chovat se klidně. Nebyl by schopen
v klidu sedět, psát lidem SMS zprávy, a to ani za situace, ţe by mu to nařídil hlas, který by slyšel.
Nebyl by schopen chovat se nenápadně nebo vyrovnaně. Pokud je člověk v manickém stavu, tak není
schopen se do té míry ovládnout, aby přepínal z jednoho módu do druhého tak, aby si na něm nikdo
ničeho nevšiml. Zcela vyloučit to však nelze. Proti tomu, ţe u něj byla přítomna psychotická
dekompenzace, kromě výše uvedeného hovoří i celý jeho vývoj a vývin osobnosti.
Nutkavé obsedantní myšlenky mají na jednání osoby veliký vliv, způsobují mu trýzeň, jsou to
věci, které zaměstnávají osobu natolik, ţe jim nechce podlehnout, odtrhávají je od okolí a působí
velikou úroveň vnitřního napětí a velikou nepohodu. Úzkost neodchází, naopak se kumuluje. Silná
obsedantní zaujetí brání člověku do velké míry se zapojovat do běţných aktivit, subjektivně to
proţívají velmi trýznivě a nepříjemně. Obsedantní myšlenky se člověk snaţí neposlechnout,
zastavovat, snaţí se jim nepodlehnout, coţ činil i obţalovaný. Nepodařilo se mu to však
v inkriminované situaci, která pro něj byla výjimečná. Přestal se bránit, myšlenkám dal volný průchod.
Bylo to sice, jak říká, špatné rozhodnutí, ale byla to úleva. Střídavě se mu v minulosti dařilo i nedařilo
tyto myšlenky bez odborné pomoci potlačovat, ale pak nastaly situace, kdy uţ na ně nestačil a byl
v takové trýzni a tísni, ţe dochází k situacím, kdy je buďto agresivní, kdy musí udělat něco velmi
silného, aby myšlenky zastavil, nebo byl se svým psem, se kterým se mazlil, nebo měl sex, případně
byl agresivní a napadl někoho, vůči kterému osobně nic nemá. Byl to pro něj velmi silný záţitek a
pomáhal mu odklonit se od těch myšlenek.
Soud ve věci provedl i
listinné důkazy. Z fotodokumentace, zachycující SMS zprávy, z SMS
konverzace mezi Monikou Hxxxxx a obţalovaným soud zjistil, ţe dne 22. 5. 2013 v 16.39 hodin
napsala Monika Hxxxxx obţalovanému zprávu, kde jej ţádala o výuku angličtiny, na tu on jí
odpověděl téhoţ dne ve 20.00 hodin s tím, ţe se vrací do Spojených států. Z kopie výzev k vyzvednutí
zásilky České pošty pak soud zjistil, ţe se jednalo o dvě zásilky, adresované Filipu Hxxxxx a Martinu
Hxxxxx, kdy tyto převzal obţalovaný. Z paragonu z taxametru svědka Josefa Sxxxxx soud zjistil, ţe
tento provedl dne 22. 5. 2013 jízdu v čase od 15.15 do 17.56 hodin na vzdálenost 171,5 kilometru za
cenu 4.066,- Kč. Z fotodokumentace z benzínové čerpací stanice Shell, Brno, ulice Opuštěná, vyplývá,
ţe dne 22. 5. 2013 v 15.15 hodin bylo na místě vozidlo TAXI Fiat Brava registrační značky xxxxx
řidiče Josefa Sxxxxx, kdy řidič provádí tankování. Z vozidla pak vystupuje obţalovaný a v prodejně
pokračování
33
43 T 2/2016
čerpací stanice si nakupuje občerstvení – nějaké jídlo a pití – a poté opět nastupuje do vozidla TAXI
Fiat Brava. Po celou dobu jeho pobytu na benzínové stanici není jeho chování nijak nápadné.
Z jízdních řádů Dopravního podniku města Brna, platných dne 22. 5. 2013, soud zjistil, ţe
tramvaj č. 1 jede ze zastávky Husitská směr Řečkovice celkem 9 minut, ze zastávky Tylova pak 6
minut. Tramvaj jezdí, či jezdila, v dopoledních a poledních hodinách v 5 minutových intervalech, kdy
ze zastávky Husitská odjíţděla v časech kolem poledne v 11.50, 11.55, 12.00, 12.05 hodin atd.
Z jízdního řádu autobusové linky č. 41 soud zjistil, ţe ze zastávky Řečkovice do zastávky Kouty trvá
autobusu jízda celkem 5 minut. V pracovní dny, tj. i dne 22. 5. 2013, autobus jel v 11.31, 12.11, 12.31
hodin. Z jízdního řádu autobusové linky č. 71 ze zastávky Řečkovice soud zjistil, ţe ten jede na
zastávku Kouty 5 minut a ze zastávky Řečkovice dne 22. 5. 2013 odjíţděl v 11.51 a 12.51 hodin.
Z jízdního řádu autobusových linek č. 41 a 71 soud zjistil, ţe ze zastávky Kouty odjíţdí v ranních
hodinách linka č. 41 v časech 7.09, 7.12, 7.19, 7.26, 7.42 hodin, linka č. 71 v čase 7.02, 7.32 hodin. Na
zastávku Řečkovice jí trvá trasa 5 minut. Ze zastávky Řečkovice pak v ranních hodinách odjíţdí linka
č. 1 v časech 7.02, 7.08, 7.12, 7.18, 7.22, 7.28, 7.32, 7.37, 7.42, 7.47 hodin atd. v 5 minutových
intervalech. Trasa na zastávku Husitská trvá 8 minut.
Z ţádosti o právní pomoc pak soud zjistil, ţe Krajské státní zastupitelství v Brně poţádalo
příslušné orgány Spojených států o zjištění informací k osobě obţalovaného včetně ověření totoţnosti
a provedení prohlídky těla obţalovaného, zajištění odběru bukálního stěru, vzorku vlasů, otisků prstů,
dlaní a eventuálních stěrů zpod nehtů, kdy této ţádosti bylo vyhověno. Z protokolu o ohledání věcí
pak soud zjistil, ţe dne 3. 6. 2013 byla Policií ČR doručena zásilka obsahující osobní věci
obţalovaného Kevina Dxxxxx. Zásilka dorazila v 5 krabicích. V zásilce se mimo jiné nacházelo pár
ponoţek, viditelně pouţívaných, černé barvy s šedým ornamentem a šedé krátké kalhoty s pruhy
s nápisem na štítku FOX Products of The Revolution, size 32, kdy na těchto krátkých kalhotách jsou
viditelné tmavé červenohnědé skvrny. Celkem takto bylo ohledáno 84 věcí. Z protokolu o převzetí
věcí ze dne 28. 6. 2013 pak soud zjistil, ţe prostřednictvím Velvyslanectví Spojených států v Praze
Policie ČR obdrţela mimo jiné daktyloskopické otisky obţalovaného, rovněţ pak vlasy obţalovaného,
stěry z nehtů levé i pravé ruky a hřeben s vlasy obţalovaného a nehty obţalovaného.
Z výpisu z telekomunikačního provozu soud zjistil, ţe obţalovaný Kevin Dxxxxx
komunikoval pomocí SMS dne 22. 5. 2013 s Davidem Hxxxxx, a to v čase od 8.12 do 11.03 hodin.
Jarmile Bxxxxx pak zaslal SMS v 10.40 hodin, s Kylem Kxxxxx telefonoval v 08.22 hodin a pomocí
SMS zpráv spolu komunikovali ještě v čase 09.09, 08.33, 11.40, 15.14 a 15.22 hodin.
Z protokolu o ohledání místa činu a pořízené fotodokumentace si soud udělal obrázek o
objektu rodinného domu na ulici xxxxx v Brně-Ivanovicích i o tělech a předmětech nalezených na
místě. Ve sklepním prostoru pod garáţí byly při ohledání nalezeny tři částečně ohořelé mrtvoly, které
pokračování
34
43 T 2/2016
leţely částečně přes sebe. Kromě dveří vede do sklepního prostoru ještě menší okénko v dřevěném
rámu, které je rozbité, v rámu zůstalo pouze několik střepů, část střepů je na schodech pod okénkem a
další jsou rozesety ve směru od okénka do zadní části zahrady. Mrtvoly jsou částečně zaházeny
nejrůznějšími textiliemi, ručníky, povlaky, prostěradly, dekami a dalšími. Čtvrtá mrtvola pak byla
nalezena v mezonetovém pokoji v patře domu. Z pokoje vede dřevěné schodiště do horního patra
mezonetového pokoje, kde se nachází lůţko, na němţ leţí čtvrtá mrtvola muţe. První tři mrtvoly jsou
částečně ohořelé a na první pohled jsou na nich vidět krevní skvrny. Rovněţ tak na čtvrté mrtvole.
V oblasti hlavy a krku všech těl jsou rozsáhlá poranění. V zadní části zahrady byla nalezena dřevěná
barová stolička, kde na noţkách je zatečena krev. V pracovně v rámu prosklenných posuvných dveří je
zatečená krev, jsou zde patrny krusty, na zdi je pak do výše 75 cm vidět krevní stříkance, stejně tak na
posuvných dveřích z vnitřní strany. Na stole je pak červenohnědá skvrna, utřená pravděpodobně
hadrem. V hlavní obývací místnosti se pak na barovém pultu nacházejí setřené krevní skvrny, na
pohovce jsou pak dva velké kameny, z nichţ jeden váţí 11,8 a druhý 22,3 kg. Na lehčím kameni jsou
červenohnědé skvrny. V místnosti se rovněţ nachází různá elektronika, hudební nástroje, knihy,
časopisy, keramika, porcelán. Na stěně vedle dveří, vedoucí do zádveří, jsou pak krevní stříkance,
stejně tak jako na dřevěné policové skříni naproti. Na stěnách na schodišti jsou skvrny od krve, na
jednom schodišťovém stupni je rovněţ krevní stopa, jinak je schodiště čisté. V prvním patře naproti
koupelně se nachází dřevěná bedna, která je otevřená a prázdná. V loţnici je pak dvoupostel, kdy
matrace je silně zakrvácená, jedná se o tratoliště krve. Krev je rovněţ pod matrací, na zadním čele
postele a za zadním čelem postele na zdi. Krev se nachází rovněţ na stěnách v pokoji, kde byl nalezen
Filip Hxxxxx, rovněţ zde je zakrvácená matrace a veliká krevní skvrna vedle a pod postelí. Na místě
pak bylo zajištěno značné mnoţství věcných, pachových, daktyloskopických a biologických stop.
Z protokolu o identifikaci mrtvoly soud zjistil, ţe soused a známý obţalovaných, Andrew
Philip Oxxxxx, ztotoţnil jako mrtvolu č. 1 poškozeného Martina Hxxxxx, jako mrtvolu č. 2
poškozenou Veroniku Hxxxxx, jako mrtvolu č. 3 poškozeného Davida Hxxxxx a jako mrtvolu č.
4Filipa Hxxxxx. Z odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví pachové identifikace pak soud
zjistil, ţe na levém předkloktí poškozeného Martina Hxxxxx byla nalezena pachová stopa
obţalovaného, na pravém kotníku poškozené Veroniky Hxxxxx také pachová stopa obţalovaného,
další pachové stopy obţalovaného pak byly nalezeny na pravém boku poškozené Veroniky Hxxxxx,
na levém kotníku poškozené Veroniky Hxxxxx, na levém předloktí Davida Hxxxxx, na levém a
pravém předloktí Filipa Hxxxxx a na pravém boku Filipa Hxxxxx.
Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, soud zjistil, ţe na
noze barové ţidle, zajištěné na místě činu, byla prokázána přítomnost lidské krve a ze stopy byl
stanovený genetický profil, který vykazuje individuální shodu s profilem DNA Veroniky Hxxxxx.
Dále ţe na vnitřní straně posuvného křídla dveří z pracovny na terasu byla ve skvrně prokázána
přítomnost lidské krve a byl stanoven genetický profil, který vykazuje individuální shodu s profilem
DNA Martina Hxxxxx. Z kamene naţloutlé barvy, zajištěné na sedačce v obývacím pokoji, byl ze
skvrny učiněn stěr, ve kterém byla prokázána přítomnost lidské krve, byl stanoven genetický profil,
který vykazuje individuální shodu s profilem DNA osoby David Hxxxxx. Z kamene fialové barvy,
pokračování
35
43 T 2/2016
zajištěného opět na sedačce, ze skvrny byla zajištěna genetická stopa, ze které byla prokázána
přítomnost lidské krve, a to krve Martina Hxxxxx. Dále byl proveden stěr z kapky na stěně vlevo od
vstupu z chodby do zádveří, v této kapce byla prokázána přítomnost lidské krve a byl stanoven
genetický profil, který vykazuje individuální shodu s profilem Davida Hxxxxx. Dále byl proveden stěr
z tratoliště krve na matraci v posteli loţnice, kde byla prokázána přítomnost lidské krve, byl stanoven
směsný genetický profil, jehoţ majoritní sloţka náleţí osobě ţenského pohlaví a vykazuje individuální
shodu s profilem DNA poškozené Veroniky Hxxxxx. Dále byl proveden stěr z kapky v pokoji č. 2 na
druhém stupni prvního schodišťového ramene, ve kterém byla prokázána přítomnost lidské krve a byl
stanoven genetický profil Filipa Hxxxxx. Z kuchyňského noţe zelenočerné barvy, který byl zajištěn na
travnatém prostoru vedle terasy, byl proveden stěr ze skvrny červenohnědé barvy, kdy byl stanoven
genetický profil, který vykazuje individuální shodu s profilem DNA Davida Hxxxxx. Dále byl
proveden stěr červenohnědého otěru na pravém třísle poškozeného Filipa Hxxxxx a z této stopy byl
stanoven směsný profil DNA, který obsahuje genetické znaky poškozeného Filipa Hxxxxx a svědkyně
Jany Nxxxxx. Dále byl proveden stěr červenohnědého otěru v okolí pupku poškozeného Filipa
Hxxxxx a byl stanoven směsný profil, který obsahuje tytéţ genetické znaky jako v předchozím
případě, tj. Filipa Hxxxxx a Jany Nxxxxx.
Dále byly podrobeny genetickému zkoumání věci, které byly vydány policejními orgány USA.
Jedná se o pár kotníčkových ponoţek černé barvy s šedým vzorkem, kdy na první ponoţce byla
v oblasti chodidla detekována přítomnost biologického materiálu několika osob. Z biologického
materiálu byl stanoven Y-haplotyp, který obsahuje veškeré genetické znaky, obsaţené v Y-haplotypu
Martina, Davida a Filipa Hxxxxx. Rovněţ na druhé ponoţce byl v oblasti chodidla detekován
biologický materiál několika osob, směsný genetický profil obsahuje veškeré genetické znaky,
obsaţené v profilu DNA Martina, Davida a Filipa Hxxxxx, byl stanoven Y-haplotyp obsahující
veškeré genetické znaky obsaţené v Y-haplotypu Martina, Davida a Filipa Hxxxxx.
Obecně jsou nositely Y-chromozómu, a tedy i Y-haplotypu, pouze muţi. Tento chromozóm, a
tedy i Y-haplotyp, se přenáší po paternální linii z otce na syna prakticky v nezměněné podobě.
Vzhledem k tomu, ţe mezi poškozenými Martinem, Davidem a Filipem Hxxxxx je příbuzenský vztah
rodič – synové, jsou všichni nositeli jednoho a téhoţ Y-haplotypu a jednotlivé osoby nelze rozlišit.
Z tohoto hlediska tedy v případě detekce Y-haplotypu osoby Martin, David a Filip Hxxxxx můţe být
v daném vzorku zastoupen biologický materiál jedné z těchto osob, kterékoli z dvou nebo všech tří
těchto osob. Stanovený Y-haplotyp Martina, Davida a Filipa Hxxxxx není shodný s Y-haplotypem,
stanoveným ze zubního kartáčku Oral B, označený 45, který byl zajištěn při ohledání věcí Kevina
Dxxxxx. Jedná se o dva různé Y-haplotypy.
Dále byly podrobeny genetickému zkoumání krátké kalhoty šedé barvy s jemným svislým
prouţkem značky FOX Products of The Revolution velikosti 32. Přítomnost lidské krve byla
prokázána v mnoha lokalitách. Jedná se o skvrnu 14,5 cm od spodního lemu levé nohavice zepředu, o
skvrnu 33,5 cm od spodního okraje lemu levé nohavice zepředu, kdy genetickými analýzami byl
pokračování
36
43 T 2/2016
stanoven směsný genetický profil, jehoţ majoritní sloţka vykazuje individuální shodu s profilem DNA
Davida Hxxxxx. Skvrna v blízkosti levé přední kapsy, zhruba 14,5 cm od horního lemu kalhot, kdy ve
stanoveném směsném genetickém profilu jsou obsaţeny genetické znaky, jaké jsou obsaţeny v profilu
Davida Hxxxxx a Veroniky Hxxxxx a na zubním kartáčku značky Oral B, označený 45, který byl
zajištěn při ohledání věcí Kevina Dxxxxx. Krev byla detekována ve skvrně levé části horní nohavice
zepředu 12 cm od horního okraje, stanovený směsný genetický profil vykazuje veškeré genetické
znaky obsaţené v profilu DNA Davida Hxxxxx a majoritní sloţka stanoveného Y-haplotypu je shodná
s haplotypem, jehoţ nositeli jsou Martin, David a Filip Hxxxxx. Skvrna na horním lemu kalhot
v blízkosti knoflíkové dírky obsahuje směsný genetický profil, ve kterém byly detekovány znaky
obsaţené v DNA Veroniky Hxxxxx, dále byl stanoven Y-haplotyp, který obsahuje právě takové
genetické znaky, které jsou obsaţeny v Y-haplotypu osoby, jejíţ zubní kartáček byl předloţen ke
zkoumání, (jedná se o zubní kartáček obţalovaného). A dále zde byly přítomny veškeré znaky,
obsaţené v Y-haplotypu Martina, Davida a Filipa Hxxxxx.
Krev rovněţ obsahuje skvrna v blízkosti přední horní kapsy, 11 cm od horního okraje kalhot.
Ve směsném profilu byla detekována přítomnost všech genetických znaků, obsaţených v profilu
Veroniky Hxxxxx a Davida Hxxxxx, analýzou pak byl stanoven Y-haplotyp, jehoţ majoritní sloţka je
shodná s Y-haplotypem Martina, Davida a Filipa Hxxxxx. Jedná se o jeden a týţ Y-haplotyp. Znaky
detekované v minoritní sloţce stanoveného Y-haplotypu jsou shodné se znaky obsaţené v Y-
haplotypu biologického materiálu na zubním kartáčku obţalovaného. Ve skvrně u lemu pravé přední
kapsy byl stanoven směsný genetický profil obsahující znaky Veroniky Hxxxxx a veškeré genetické
znaky obsaţené na zubním kartáčku obţalovaného. Rovněţ zde byl stanoven Y-haplotyp, který byl na
biologickém materiálu na zubním kartáčku obţalovaného. Červenohnědé skvrně na přední straně
pravé nohavice 22 cm od spodního lemu byl stanoven směsný genetický profil obsahující veškeré
genetické znaky Martina a Davida Hxxxxx a Y-haplotyp, jehoţ majoritní sloţka je shodná s Y-
haplotypem Martina, Davida a Filipa Hxxxxx. Na červenohnědé skvrně na pravé nohavici zepředu 4
cm od spodního okraje byl stanoven směsný genetický profil, který vykazuje individuální shodu
s profilem Davida Hxxxxx, a dále směsný Y-haplotyp, jehoţ majoritní sloţka je shodná s Y-
haplotypem Martina, Davida a Filipa Hxxxxx. Skvrna na spodním lemu pravé nohavice zevnitř
obsahuje směsný genetický materiál, který obsahuje veškeré genetické znaky Davida Hxxxxx a osoby,
která uţívala zubní kartáček obţalovaného. Rovněţ byl stanoven směsný Y-haplotyp, jehoţ majoritní
sloţka je shodná s Y-haplotypem Martina, Davida a Filipa Hxxxxx. A dále byl v minoritní sloţce
detekován Y-haplotyp, jehoţ znaky jsou shodné se znaky obsaţenými v Y-haplotypu, zajištěném na
zubním kartáčku obţalovaného. Ve skvrně na zadní straně pravé nohavice 12,5 cm od spodního
okraje, byl zjištěn genetický profil muţského pohlaví, který vykazuje individuální shodu s profilem
DNA Davida Hxxxxx. V červenohnědé skvrně na zadní straně pravé nohavice v oblasti hýţdí byla
stanovena majoritní sloţka směsného genetického profilu, která vykazuje individuální shodu
s profilem Davida Hxxxxx. A ve skvrně v oblasti pravého boku, 10 cm od horního okraje, byla
stanovena majoritní sloţka směsného genetického profilu, vykazující individuální shodu s profilem
Davida Hxxxxx.
Na kamenu béţové barvy byla prokázána přítomnost lidské krve, byl detekován profil DNA
osoby muţského pohlaví, která vykazuje individuální shodu s profilem DNA Davida Hxxxxx.
Z plošného stěru, pořízeného pro účely zkoumání, mimo viditelné červenohnědé potřísnění, byl
pokračování
37
43 T 2/2016
stanoven směsný genetický profil, který obsahuje veškeré genetické znaky detekované k profilům
DNA Davida Hxxxxx. Analýzou byl stanoven směsný Y-haplotyp, jehoţ majoritní sloţka je shodná
s Y-haplotypem Martina, Davida a Filipa Hxxxxx. Na kameni fialové barvy byla prokázána
přítomnost lidské krve, byl detekován profil DNA osoby muţského pohlaví, který vykazuje
individuální shodu s profilem DNA Martina Hxxxxx. V plošném stěru, pořízeném pro účely mimo
viditelné červenohnědé potřísnění byla detekována přítomnost biologického materiálu několika osob,
směsný profil obsahuje veškeré genetické znaky Martina Hxxxxx a byl stanoven Y-haplotyp, náleţící
několika osobám, kdy majoritní sloţka je shodná s Y-haplotypem Martina, Davida a Filipa Hxxxxx.
Povlak na polštáři lososové barvy, nalezené v pokoji č. 3, obsahuje směsný genetický profil,
jehoţ majoritní sloţka je shodná s profilem DNA osoby, který byl detekován na zubním kartáčku
obţalovaného. Porovnáním bukálního stěru obţalovaného Kevina Dxxxxx s biologickým materiálem,
zajištěném na zubním kartáčku, který uţíval, tj. Oral B, označení 45, byla zjištěna individuální shoda.
Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, soud zjistil, ţe na noze
barové ţidle, nalezené v rohu zahrady, jsou otisky prstů obţalovaného.
Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví trasologie, soud zjistil, ţe
trasologickému zkoumání bylo podrobeno celkem 39 krevních skvrn na krátkých kalhotách
obţalovaného, kdy 25 z těchto skvrn jsou skvrny s ostrými oválnými okraji, které mají obdobné
tvarové charakteristiky jako krevní kapky a nejedná se tedy o otěr. Kapka, dopadající kolmo, vytvoří
kruhový obrazec, kapka, dopadající pod úhlem např. 10 stupňů, jiţ obrazec, který bude mít délku
několikrát delší neţ šířku. Krevní kapky se tedy mění podle úhlu dopadu, povrchu, na kterém ulpěly,
rychlosti dopadu kapek apod. Krevní kapky mají ostře ohraničený kruhový nebo oválný tvar.
Z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje k poţáru ve
sklepě rodinného domu, kde byla nalezena těla tří poškozených, soud zjistil, ţe poţár byl zaloţen
úmyslně zapálením. Poţár se omezil pouze na ohnisko zhruba 0,5 x 0,5 m. Při poţáru v místnosti bez
přístupu vzduchu dojde po zapálení k plamennému hoření a velice rychle k naplnění místnosti
splodinami a ke zpomalení aţ přerušení plamenného hoření. Následně se místnost zaplňuje splodinami
hoření, které mohly v místnosti vytvořit přetlak a způsobit rozbití skleněné výplně v okně. Po
vytvoření otvoru pak dochází k pomalému odvětrání místnosti a rozhořívání v místě poţáru. Hoření
však jiţ není tak intenzivní a přechází do bezplamenného ţhnutí. Intenzita kouře vycházející z okna
není nijak velká a ve vzdálenosti zhruba dva metry od otvoru jiţ nebyl kouř vlivem rozptýlení vidět.
Čas vzniku poţáru byl stanoven na dobu 13.30 hodin +/- 30 minut. Ve stanoveném kriminalistickém
ohnisku nebyla vedena elektrická energie, nebyl zde ţádný elektrický spotřebič, nebyly nalezeny látky
podléhající samovznícení a nebyl nalezen ani ţádný jiný moţný iniciátor poţáru. Jako jediná moţná
verze bylo stanoveno úmyslné zapálení. Ostatní verze vzniku poţáru byly vyloučeny. Po zapálení
došlo vlivem přítomnosti motorového benzínu k docela výraznému plamennému hoření, které ovšem
díky uzavřené místnosti a malému obsahu vzdušného kyslíku bylo ve velice krátké době utlumeno. Po
rozbití okénka došlo k přísunu čerstvého vzduchu, ale motorový benzín byl jiţ téměř spotřebován a
docházelo tedy převáţně k hoření textilií, moţná ještě se zbytky benzínu. Po vyhoření benzínu došlo
pokračování
38
43 T 2/2016
k pokračování hoření textilie, ale s poměrně malou výškou plamene. Moţnost výskytu plamene mohla
být ovlivněna vlhkostí, nasáknutím textilie vodou nebo krví.
Z dopisu, adresovaného Theodoru Sxxxxx, soud zjistil, ţe Robert L. Sxxxxx, lékař, vyšetřil ve
Spojených státech obţalovaného Kevina Dxxxxx, a to psychiatricky, a dospěl k závěru, ţe dle jeho
názoru Kevin Dxxxxx trpí schizoafektivní poruchou s manickými a depresivními znaky. Relevantní
diagnóza pro jeho stav v okamţiku úmrtí čtyř členů rodiny je následující: Byl psychotický, měl
halucinace, slyšel hlas, který po něm poţadoval činy pro záchranu světa. Věřil, ţe se jedná o slova
pocházející od Boha, který mu říkal, co musí udělat. Toto mělo vliv na jeho schopnost uvaţování,
chování a smysl o realitu, je to váţná psychóza. Nebyl schopen ovládat své chování, protoţe byl pod
vlivem psychotických myšlenek, a nebyl si schopen plně uvědomit škodlivost svého jednání, protoţe
byl v kladné víře přesvědčen o tom, ţe zachraňuje svět, a protoţe trpěl manicko-psychotickými bludy
a sluchovými halucinacemi.
Z dalšího dopisu, adresovaného Theodoru Sxxxxx, soud zjistil, ţe obţalovaného v USA
vyšetřil Elliot L. Axxxxx, psycholog a soudní znalec z oboru psychologie, který dospěl k závěru, ţe
Kevin Dxxxxx trpí dlouhodobou těţkou psychickou nemocí, a to schizoafektivní poruchou.
V posledních dnech svého pobytu v České republice před svým návratem do USA z důvodu své těţké
psychické nemoci – schizoafektivní poruchy – nebyl schopen ovládat své jednání a neschopnost
ovládat své jednání se ještě posílilo tím, ţe byl několik posledních dní před odjezdem psychotický.
Z důvodu schizoafektivní poruchy obţalovaný během posledních dní nebyl schopen rozpoznat
protiprávnost svého jednání.
Ze zprávy Vazební věznice Brno soud zjistil, ţe se obţalovaný dne 7.3.2016 sebepoškozoval
břitem z holicího strojku na obou předloktích a po výzvě příslušníků vězeňské stráţe, aby svého
jednání zanechal, se jednomu z nich snaţil vytrhnout obušek. Musely proti němu být pouţity
donucovací prostředky a následně byl umístěn na oddělení psychiatrie ve vězeňské nemocnici.
Návrh na provedení dalších důkazů pak soud zamítl. Návrh na výslech Roberta L. Sxxxxx a
Elliota L. Axxxxx jako znalců soud zamítl z toho důvodu, ţe tito lékaři nejsou znalci ve smyslu § 2
odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. o znalcích a tlumočnících. Mohli by být tedy vyslechnuti pouze
v postavení svědků a jako takoví by těţko mohli k věci přivést něco nového, neboť by soudu mohli
maximálně sdělit to, ţe obţalovaného vyšetřili, kdo jim to vyšetření zadal a to je tak vše. Soud přitom
nemá pochybnosti o tom, ţe obţalovaný byl těmito lékaři ve Spojených státech vyšetřen. S ohledem
na to, ţe oba lékaři mohou mít v tomto řízení pouze postavení svědků, pak soud ani neprovedl důkaz
jejich písemnými vyjádřeními ke znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie,
MUDr. Zimulové a z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, PhDr. Nour Mohammadi. Jak
jiţ bylo výše uvedeno, oba lékaři mohou mít v tomto řízení postavení pouhých svědků a svědkům
nepřísluší vyjadřovat se ke znaleckým posudkům. Soud rovněţ zamítl návrh na vypracování revizního
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a z oboru zdravotnictví, odvětví
klinická psychologie, neboť dospěl k závěru, ţe nejsou dány důvody pro vypracování revizních
znaleckých posudků, kdyţ ve spise se nenacházejí dva protichůdné znalecké posudky z psychiatrie či
pokračování
39
43 T 2/2016
psychologie, pouze jsou ve spise zaloţena vyjádření lékařů, kteří vyšetřili obţalovaného ve Spojených
státech, kdy tato vyjádření mají hodnotu listinného důkazu, nikoliv znaleckého posudku, a navíc se
obě znalkyně závěry těchto lékařů zabývaly a vysvětlily ve svých posudcích, proč jsou tyto závěry
chybné. S ohledem na to, ţe tedy soudu nebyly předloţeny protichůdné znalecké posudky a soud o
závěrech znalkyň neměl pochybnosti, byl návrh na vypracování revizních znaleckých posudků
zamítnut.
Soud po takto provedeném dokazování zhodnotil všechny důkazy jednotlivě i ve svých
vzájemných souvislostech a vzal po zhodnocení těchto důkazů za prokázané, ţe obţalovaný Kevin
Dxxxxx dne 22. 5. 2013 v přesně nezjištěné době od 6:57 do zhruba 12:45 hodin v rodinném domě
v Brně-Ivanovicích, xxxxx, kde byl jako příbuzný několik týdnů na návštěvě u rodiny Hxxxxx, poté,
kdy v důsledku osobnostních vlastností spočívajících v emoční nestabilitě, narcismu, paranoiditě a
zvýšené agresivitě v kombinaci se situačními faktory, jimiţ byl tlak okolí na jeho fungování, kterému
se necítil schopen trvale dostát, stejně tak se ze situace vyvázat bez ztráty cti, rozhodl usmrtit všechny
členy hostitelské rodiny jako reprezentantů pro něho frustrujících poţadavků vnějšího světa, a to
v přesně nezjištěném sledu postupně fyzicky napadl nejprve tři z nich a to Martina Hxxxxx, jemuţ
v pracovně v přízemí domu přesně nezjištěnými nástroji, a to jednak sečným, jednak bodněřezným
způsobil, kromě řezné rány na levém předloktí, celkem 29 řezných a sečných ran v oblasti hlavy a
krku, se zasaţením měkkých pokrývek lebních, kdy mu těmito ranami způsobil četná zranění hlavy a
krku, v důsledku čehoţ Martin Hxxxxx na místě zemřel, kdy bezprostřední příčinou jeho smrti bylo
sečné poranění mozku a vykrvácení z mnohočetných ran hlavy a krku. Veroniku Hxxxxx, jíţ v posteli
v loţnici v prvním patře domu ostrým nástrojem, pravděpodobně kuchyňským noţem, o délce čepele
12,3 cm, zasadil 17 řezných, sečných a bodněřezných ran do oblasti hlavy a krku, další 3 rány do
hrudníku, 2 rány do zad a 5 ran pravého ramenu, celkem tedy 27 ran, s poraněním měkkých pokrývek
lebních a dalších zranění, v důsledku čehoţ Veronika Hxxxxx na místě zemřela, kdy bezprostřední
příčinou její smrti bylo vykrvácení z bodněřezné rány krku zasahující velkou krční ţílu. Filipa
Hxxxxx, jemuţ v posteli v podkrovní části pokoje v prvním poschodí domu přesně nezjištěným
počtem nástrojů s vybroušeným břitem, a to jedním nebo dvěma, zasadil 11 sečných a řezněsečných
ran do oblasti hlavy a krku s roztříštěním kostí levé poloviny klenby spodiny lební a dalšími
zraněními, v důsledku čehoţ Filip Hxxxxx na místě zemřel, kdy bezprostřední příčinou jeho smrti bylo
sečné poranění čelní části levé polokoule mozkové. Jako posledního Davida Hxxxxx, jehoţ poté, kdy
se vrátil domů ze školy, na chodbě v přízemí domu opakovaně udeřil do hlavy nezjištěným
předmětem, pravděpodobně kamenem o váze 11,8 kg, čímţ mu způsobil trţnězhmoţděné rány na
rozhraní pravé spánkové a pravé týlní krajiny a další zranění, a dále mu zasadil bodněřezným
nástrojem, pravděpodobně keramickým noţem o délce čepele 19 cm, do oblasti pravého ucha a pravé
poloviny krku 6 bodněřezných ran s protnutím pravé krční ţíly a tepny, v důsledku čehoţ David
Hxxxxx na místě zemřel.
Obţalovaný vyuţil svého práva a k trestné činnosti, kladené mu za vinu, se nevyjádřil.
pokračování
40
43 T 2/2016
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěrům, ţe skutek, tak jak je popsán ve výroku, se
skutečně stal, coţ vyplývá jednak ze svědeckých výpovědí z řad sousedů poškozených Hxxxxx, a to
Gabriely Oxxxxx, Libora Pxxxxx, Lucie Pxxxxx, a dalších, kdyţ z jejich výpovědí bylo jednoznačně
zjištěno, ţe dne 22. 5. 2013 ve večerních hodinách vstoupili do domu Hxxxxx, neboť cítili kouř a ze
sklepa vycházel dým, kdy přímo ve sklepě byla nalezena tři mrtvá těla členů rodiny Hxxxxx a
v podkrovním pokoji pak v posteli čtvrté tělo Filipa Hxxxxx. Jiţ na první pohled bylo zřejmé, ţe se
nejedná o nešťastnou náhodu. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství,
pak bylo jednoznačně zjištěno, ţe všichni čtyři poškození byli usmrceni třetí osobou. Skutek se tedy
stal, je trestným činem.
Soud se tak zabýval otázkou, zda se tohoto skutku činu dopustil obţalovaný. Dospěl k závěru,
ţe ano, a to na základě celého řetězce nepřímých důkazů. Ze svědeckých výpovědí svědků z řad
kamarádů poškozené rodiny Hxxxxx vyplynulo, ţe obţalovaný Kevin Dxxxxx s nimi obýval dům
v Brně-Ivanovicích, Zatloukalova 49a, po dobu zhruba tří týdnů a to od 30. 4. 2013 do 22. 5. 2013. Jak
vyplynulo ze svědeckých výpovědí Kyla Kxxxxx, Jany Nxxxxx, Gabriely Oxxxxx, Andrewa Philipa
Oxxxxx a dalších, rodina Hxxxxx obţalovaného přijala, poskytla mu ubytování a počítala s blíţe
neurčeným dlouhodobým pobytem obţalovaného u nich doma. Obţalovaný v domě Hxxxxx bydlel.
Obţalovaný se prokazatelně v domě zdrţoval minimálně v ranních a dopoledních hodinách osudného
dne 22. 5. 2013. Ze svědecké výpovědi svědkyně Jany Nxxxxx vyplývá, ţe z domu krátce před
sedmou hodinou ranní odcházela do zaměstnání, kdy předtím v domě potkala jak obţalovaného, tak
Davida Hxxxxx a loučila se i s Filipem Hxxxxx, v domě byl klid. V 6:40 hodin, tj. ještě předtím,
telefonovala svědkyně Jindřiška Üxxxxx s poškozenou Veronikou Hxxxxx, která se jí omlouvala, ţe
ze zdravotních důvodů toho dne do práce nedorazí. Z výpovědi svědkyně Oxxxxx pak vyplynulo, ţe
s Martinem Hxxxxx komunikovala prostřednictví aplikace WhatsApp, kdy při této komunikaci jí
poškozený nic zvláštního nesdělil. V 7:31 hodin ještě poslal zprávu, ale pak se náhle z ničeho nic
odmlčel a přestal reagovat, coţ nikdy předtím neudělal. Od této chvíle se pak jiţ nikomu ze svědků
z řad kamarádů a známých rodiny Hxxxxx nepodařilo ani s jedním z členů rodiny Hxxxxx, spojit, a to
buď osobně či prostřednictvím telefonů či sociálních sítí. Výjimku tvoří David Hxxxxx, který byl
v dopoledních hodinách ve škole. V 8:45 hodin přichází k domu rodiny Hxxxxx poštovní
doručovatelka Marie Řxxxxx, zvoní, domnívá se, ţe jsou Hxxxxx doma, neboť obě vozidla stojí před
garáţí. V domě je však klid a ticho. Po opakovaném zvonění zaslechne hluk vycházející ze strany
garáţe, jedná se o jakoby hluk padajících kovových tyčí, a k brance přijde obţalovaný. Svědkyně jej
zcela jednoznačně určila v rámci rekognice, poznala jej i v jednací síni. Pokud pak bylo ze strany
obhajoby namítáno, ţe svědkyně zcela jistě musela obţalovaného zahlédnout ve sdělovacích
prostředcích ještě předtím, neţ jí byla předloţena jeho fotografie při rekognici, tak na přímý dotaz
svědkyně odpověděla, ţe se o kauzu nezajímala, obţalovaného předtím neviděla. Soud nezaznamenal
ţádný náznak toho, proč by si měla vymýšlet. Její výpověď tedy hodnotí jako zcela věrohodnou, a to
včetně té části, kde identifikovala obţalovaného jako osobu, která za ní přišla k brance, kdyţ
předmětného dne u Hxxxxx zvonila. Obţalovaný od ní převzal dvě poštovní zásilky určené pro
Martina a Filipa Hxxxxx, nepůsobil nijak zvláštním dojmem, snad s výjimkou toho, ţe měl naspěch.
pokračování
41
43 T 2/2016
Z výpovědi svědkyně Řxxxxx, poštovní doručovatelky, tedy vyplývá, ţe nejen v ranních hodinách, ale
i v 8:45 aţ 9:00 byl obţalovaný v domě.
Další, s kým ten den přišel obţalovaný do osobního kontaktu v domě Hxxxxx, byla svědkyně
Dana Hxxxxx, která krátce před jedenáctou hodinou přišla na pravidelný úklid, neboť v domě Hxxxxx
uklízela. Jelikoţ měla vlastní klíče, do domu Hxxxxx vstoupila a dostala se v podstatě pouze do
zádveří, neboť v dalším vstupu do domu jí obţalovaný zabránil. Neuţil vůči svědkyni ţádného násilí,
ale jasným gestem dal najevo, ţe nemá do domu dále vstupovat a sdělil jí, ţe dnes uklízet nemá. Kdyţ
mu oponovala, ţe je na úklidu dohodnutá s Veronikou Hxxxxx, opětovně jí sdělil, ţe se dnes uklízet
nebude, ţe paní Hxxxxx je pryč, a vykázal svědkyni ven z domu. Té se to však nezdálo, a proto se
snaţila zavolat poškozené Hxxxxx, kdy telefon nikdo nebral, ale telefonát měl reakci, kdyţ z domu
vyšel obţalovaný a opět se snaţil svědkyni vysvětlit, ţe se uklízet nebude. Ta s ohledem na své slabší
znalosti angličtiny poţádala o tlumočení svou kamarádku, a to prostřednictvím telefonu. Zavolala jí,
sdělila, co má na srdci, kamarádka to prostřednictvím telefonu přeloţila obţalovanému, a ten pak
svědkyni Hxxxxx opět prostřednictvím telefonu sdělil, ţe paní Hxxxxx bude doma aţ večer a ţe nemá
rozhodně do domu vstupovat a uklízet, na to tedy svědkyně odešla. Z její výpovědi je tedy zřejmé, ţe
obţalovaný se v domě pohyboval i kolem 11. hodiny a nechtěl, aby do domu kdokoliv další vstupoval.
Z chování obţalovaného pak vyplývá, ţe v tu dobu jiţ v domě Hxxxxx byla tři mrtvá těla a
obţalovaný o tom moc dobře věděl. Svědkyně při vstupu pozdravila, ale nikdo jí neodpověděl a
v domě byl klid. Svědkyně obţalovaného identifikovala zcela jednoznačně, a to nejen v rámci
provedené rekognice, ale i s ohledem na to, ţe jí byl zhruba týden předtím právě poškozeným
Martinem Hxxxxx představen a ona jemu představena jako paní na úklid. Nejednalo se tedy o
nějakého nezvaného či nevítaného návštěvníka, kterému by byl obţalovaný oprávněn zamezit ve
vstupu do domu, ale naopak osobu, která ten den měla přijít a měla v domě Hxxxxx práci. V případě,
ţe by v domě Hxxxxx v tu dobu bylo vše v pořádku, pak neměl obţalovaný jediný důvod svědkyni
Hxxxxx do domu nevpustit.
Další osobou, která do domu vstoupila, byl aţ poškozený David Hxxxxx, a to někdy v čase
mezi 12:15 aţ 12:45 hodin, jak vyplynulo jednak z výpovědi svědka Nxxxxx a jednak z listinných
důkazů, zejména z jízdních řádů poskytnutých Dopravním podnikem města Brna. Z výpovědi svědka
Nxxxxx vyplynulo, ţe předmětný den končilo vyučování dříve s ohledem na maturitní zkoušky, byli
tedy puštěni vyučujícím jiţ v 11:30 hodin na oběd a svědek uvedl, ţe krátce před 12. hodinou pak
nastupovali na zastávce Husitská do tramvaje číslo 1. Před 12. hodinou tedy spoj na zastávku Husitská
podle jízdního řádu dorazí v 11:55 hodin. Jízda pak aţ na konečnou zastávku Řečkovice trvá podle
jízdního řádu 9 minut. Z výpovědi svědka Nxxxxx vyplynulo, ţe se s poškozeným rozloučili na
zastávce Tylova, odkud poškozený pokračoval dále domů, neboť byl domluvený s obţalovaným, ţe
půjdou odpoledne běhat a cvičit. Z výpovědi svědka Nxxxxx vyplynulo, ţe právě během dopoledních
hodin poškozený David Hxxxxx s obţalovaným Kevinem Dxxxxx komunikoval prostřednictvím SMS
zpráv a domlouvali si odpolední cvičení. Obţalovaný tedy věděl, v kolik se poškozený domů dostaví.
pokračování
42
43 T 2/2016
Na konečnou tramvaje číslo 1 na zastávku Řečkovice tedy mohl poškozený David Hxxxxx dorazit
krátce po 12. hodině, cca ve 12:04 hodin. Podle jízdního řádu autobusu číslo 41 pak tento ze zastávky
Řečkovice v předmětný den odjíţděl ve 12:11 hodin, kdy cesta do zastávky Kouty, kde poškozený
vystupoval, trvá podle jízdního řádu 5 minut. Někdy po 12:16 hodině tedy mohl poškozený David
Hxxxxx vystoupit z autobusu a směřovat pěšky k domovu. Tato cesta z autobusové zastávky aţ domů
mu trvala do 10 minut. Svědek Nxxxxx ve své výpovědi uvedl, ţe několikrát absolvoval cestu ze školy
do bydliště Hxxxxx, a tato cesta trvala zhruba 30 minut, coţ by korespondovalo s tím, ţe v 11:55
hodin vyjíţděli ze zastávky Husitská. Někdy krátce před 12:30 hodinou tedy mohl poškozený David
Hxxxxx dorazit domů, nejpozději v 12:45 hodin však zcela bezpečně doma byl.
Při ohledání rodinného domu Hxxxxx nebylo zjištěno násilné vniknutí do domu. Při prohlídce
domu pak nebylo zjištěno, ţe by se cokoliv cenného ztratilo, v domě zůstala cenná elektronika
v podobě např. počítačů, tabletů, audiovizuální techniky. V domě bylo také velké mnoţství hudebních
nástrojů a peníze. Všechny tyto věci v domě zůstaly.
Z provedených svědeckých výpovědí a ohledání místa činu tedy soud dospěl k závěru, ţe
vyplynulo najevo, ţe se do domu rodiny Hxxxxx předmětný den 22. 5. 2013 nedostala nepovolaná
osoba, někdo, kdo tam nebydlel. Jediným, kdo zde byl, byl obţalovaný Kevin Dxxxxx. Jedině on tedy
mohl celou rodinu Hxxxxx usmrtit. Při samotném ohledání místa činu a ohledání těl poškozených pak
na tělech všech čtyř poškozených byly zajištěny pachové stopy obţalovaného. Byly zajištěny na
předloktích Martina, Davida i Filipa Hxxxxx, byly zajištěny i na kotnících Veroniky Hxxxxx. Soud si
je vědom toho, ţe obţalovaný Kevin Dxxxxx s rodinou Hxxxxx obýval tři týdny společnou domácnost
a ţe se tudíţ v domě musely vyskytovat jeho pachové stopy. Soudu je rovněţ známo, ţe k přenosu
pachových stop dochází spadem či otěrem. Místa, na kterých však byly zajištěny pachové stopy
obţalovaného, tj. těla poškozených, svědčí spíše o manipulaci těl poškozených po jejich usmrcení.
Tyto pachové stopy byly zachyceny, jak jiţ bylo uvedeno, na předloktích či na kotnících poškozených,
tedy obecně v místech, kterých se dotýká osoba, která manipuluje s bezvládným tělem. Nedá se sice
stoprocentně vyloučit, ţe ani na tato místa se pachové stopy obţalovaného nemohly dostat jinak, např.
právě otěrem, kdy se obţalovaný mohl těchto míst dotknout, ale opět s ohledem na jejich lokalizaci,
zejména kupříkladu u poškozené Veroniky Hxxxxx, kde se jedná o kotník, se soud přiklání k závěru,
ţe pachové stopy se na těla poškozených dostaly tak, ţe s nimi obţalovaný manipuloval. Tři ze čtyř těl
byly nalezeny na hromadě ve sklepě a byly zapáleny. Jak vyplynulo z odborného vyjádření
Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, poţár, který ve sklepě vznikl, byl zapálen
úmyslně za pomoci benzínu. Poslední tělo pak bylo nalezeno aţ v podkrovní části domu, jedná se o
Filipa Hxxxxx a jedná se o tělo, které bylo v nejvzdálenějším místě od sklepa, kde byla nalezena
ostatní tři těla. Nalezené pachové stopy tedy svědčí o manipulaci obţalovaného s těly poškozených,
přičemţ, pokud by obţalovaný nebyl pachatelem trestného činu, neměl jediný důvod na poškozené
sahat a jakkoliv s těly manipulovat. Masivní zranění, která poškození utrpěli, totiţ na první pohled
dávají jistotu, ţe jsou mrtví, v případě, ţe by obţalovaný pouze nalezl jejich mrtvá těla.
pokračování
43
43 T 2/2016
Dalším důkazem svědčícím o tom, ţe se trestné činnosti dopustil právě obţalovaný, jsou
krátké kalhoty šedé barvy, které byly vydány orgány USA, na kterých byla zajištěna celá řada skvrn.
K námitce obhajoby, ţe tyto krátké kalhoty byly vydány v rozporu s článkem X smlouvy č. 48/1926
Sb., o vzájemném vydávání zločinců mezi Československem a Spojenými státy Severoamerickými,
pak soud nepřisvědčil, neboť z článku X jednoznačně vyplývá, ţe jakékoliv věci, které jsou v drţení
uprchlého zločince v době zatčení, ať jde o věci pocházející z trestného činu, anebo o věci, jeţ slouţí
k usvědčení z trestného činu, budou, pokud to lze, vydány zároveň s osobou vydanou, připouští-li to
zákon některé z vysokých smluvních stran. Z dikce tohoto ustanovení tedy jednoznačně vyplývá, ţe
není vyloučeno či zakázáno, aby věci, které měl uprchlý zločinec, v tomto případě obţalovaný Kevin
Dxxxxx, v době zatčení v drţení, byly vydány i dříve neţ samotná vydaná osoba. Z dikce ustanovení
tohoto článku nevyplývá zákaz vydat tyto věci dříve neţ osobu vydanou nebo povinnost vydat tyto
věci pouze s osobou vydanou. Soud proto dospěl k závěru, ţe věci, které byly vydány orgánům
činným v trestním řízení v České republice dříve, neţ samotná osoba obţalovaného Kevina Dxxxxx,
byly vydány v souladu s článkem X smlouvy č. 48/1926 Sb. a veškeré na ně navazující důkazy jsou
rovněţ důkazy zákonnými.
Těmito důkazy jsou pak odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika a
trasologie. Na krátkých kalhotách obţalovaného byl stanoven směsný profil DNA několika osob, byla
zde stanovena lidská krev, přičemţ genetickou expertízou bylo zjištěno, ţe tato krev náleţí
poškozeným Martinu, Veronice, Filipu a Davidovi Hxxxxx. Z trasologické expertízy, které bylo ke
zkoumání předloţeno 39 skvrn na těchto krátkých kalhotách, pak vyplynulo, ţe 25 z těchto 39 skvrn
nevzniklo otěrem, ale dopadem kapek krve na krátké kalhoty obţalovaného. Na krátkých kalhotách
obţalovaného nebyl nalezen profil DNA ţádných dalších osob kromě rodiny Hxxxxx a obţalovaného.
Ohledně zajištěných genetických stop pak byl vypracován i znalecký posudek z oboru genetika,
odvětví forenzní statistika, z jehoţ závěru vyplývá, ţe je prakticky vyloučeno, aby krev nalezená na
krátkých kalhotách obţalovaného pocházela od někoho jiného neţ od poškozených Davida, Martina,
Filipa a Veroniky Hxxxxx, a zároveň je prakticky vyloučeno, aby krom krve poškozených byl na
kalhotách obţalovaného nalezen genetický profil i někoho jiného. Ze závěrů tohoto posudku lze učinit
závěr, ţe na krátkých kalhotách, zajištěných u obţalovaného, byl nalezen genetický materiál,
genetické stopy všech čtyř poškozených a obţalovaného a nikoho dalšího. Z odborného vyjádření
z oboru kriminalistika, odvětví trasologie, pak vyplynulo, ţe výrazná většina krevních skvrn na
kalhotách obţalovaného byla způsobena dopadem kapek krve na kalhoty obţalovaného, nikoliv
otěrem o krev. Z toho je zřejmé, ţe kapky krve poškozených se na krátké kalhoty obţalovaného mohly
dostat jediným moţným způsobem, a to v okamţiku, kdy je vraţdil. Z přiloţené fotodokumentace i ze
znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, jednoznačně vyplynulo, ţe
k poraněním poškozených došlo velmi brutálním, velmi masivním a intenzivním útokem, vţdy se
jednalo o útok na hlavu či krk, kdy tato oblast je silně prokrvená. Při útocích došlo k poškození tepen a
ţil na krku, ve dvou případech došlo k proseknutí lebky a při takovýchto útocích dochází k rozstřiku
krve oběti do okolí. Svědčí o tom i fotodokumentace z místa činu a protokol ohledání místa činu, kdy
byly kapky krve zajištěny na prosklených dveřích v pracovně, na stěně u zádvěří, na zadním čele
manţelské postele a na stěně za tímto čelem v loţnici manţelů Hxxxxx a v pokoji poškozeného Filipa
Hxxxxx v jeho podkrovní části, kde má postel. Z toho všeho je zřejmé, ţe při útoku na oběti z těchto
pokračování
44
43 T 2/2016
obětí doslova tryskala krev, a tato dopadla na kalhoty obţalovaného. Krev se tam pak nemohla dostat
jiným způsobem neţ tím, ţe obţalovaný při tom, jak poškozené napadl, byl potřísněn jejich krví. Na
kalhotách se nacházejí i stopy otěru, kdy s ohledem na mnoţství krve ze čtyř zavraţděných osob a při
jejich manipulaci s těly mohlo dojít i k otěru.
Soud tedy na základě předloţených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru, ţe osobou, která
předmětného dne, tj. 22. 5. 2013, v době zhruba od 7 hodin do cca 12:45 hodin dne 22. 5. 2013
usmrtila všechny členy rodiny Hxxxxx, je obţalovaný Kevin Dxxxxx. K závěrům soud vedou zejména
svědecké výpovědi z řad osob, které toho dne obţalovaného v domě, tj. na místě činu, potkaly či
viděly. Jedná se o Janu Nxxxxx, Marii Řxxxxx a Danu Hxxxxx. Dále soud vychází z protokolu o
ohledání místa činu, ze kterého je zřejmé, ţe do domu nebylo vniknuto násilím, z domu se nic cenného
neztratilo, provedeným šetřením nebylo zjištěno, ţe Hxxxxx měli jakékoliv nepřátele, a dále na osobu
obţalovaného ukazují odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví metoda pachové identifikace,
odvětví genetika biologie, odvětví trasologie a v neposlední řadě také znalecký posudek z oboru
genetika, odvětví forenzní statistika, kdy z těchto listinných důkazů, odborných vyjádření a
znaleckého posudku vyplývá, ţe obţalovaný byl tou osobou, která pomocí řezných či sečných
neurčitých nástrojů a pomocí tupého násilí, pravděpodobně kamene, usmrtila všechny čtyři osoby
z řad rodiny Hxxxxx, kdy při tomto velmi brutálním útoku došlo k rozstřiku krve obětí na kalhoty
obţalovaného. Poté obţalovaný s těly manipuloval, a to se všemi, kdy tři z těchto čtyř těl odvlekl do
sklepa, kde je poté zapálil a z místa odešel. Nikdo jiný na místě činu kromě obţalovaného nebyl a
nikdo jiný nemohl být pachatelem této trestné činnosti. Svědčí o tom i dále komunikace, kterou
obţalovaný vedl s dalšími svědky, např. s Kylem Kxxxxx, kterému v dopoledních hodinách sdělil, ţe
se bude muset pravděpodobně vrátit do Spojených států, v odpoledních hodinách pak ţe Hxxxxx
odjeli do Vídně, ačkoliv si byl vědom toho, ţe to není pravda, neboť během dopoledne komunikoval
s Davidem Hxxxxx a byl s ním domluven na tom, ţe půjdou odpoledne cvičit, a rovněţ to vyplývá i
z konverzace, kterou vedl se svědkyní Hxxxxx, které sdělil, ţe Hxxxxx odjeli pryč, ačkoliv se
pohyboval zjevně po domě a mrtvá těla a stopy vraţdy by nemohl přehlédnout. Pokud by obţalovaný
nebyl pachatelem projednávaného trestného činu, jeho reakce by musela být zcela jiná, obţalovaný by
zavolal policii, volal by o pomoc a v ţádném případě by ve spěchu neopustil Českou republiku a
neodcestoval by domů. Soud tedy dospěl k jednoznačnému závěru, ţe pachatelem výše uvedené
trestné činnosti je právě obţalovaný Kevin Dxxxxx.
Soud se dále zabýval otázkou příčetnosti obţalovaného. Obţalovaný se k samotnému
trestnému činu nevyjadřoval a v rámci závěrečné řeči pak uvedl, ţe se z jeho pohledu jedná o
zdravotní problém. Takto to hodnotil i při pohovorech se znalkyněmi. Ze znaleckého posudku z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Zimulové a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví psychologie, specializace klinická psychologie, pak vyplynulo, ţe obţalovaný trpí těţkou
smíšenou poruchou osobnosti, jeho osobnost se rozvíjela disharmonicky, je hluboce introvertovaná,
nezralá, výrazně maladaptivní, disponuje nadprůměrným intelektem a nadprůměrnými paměťovými
schopnostmi. Proţité události si pamatuje dobře, a pokud chce, dokáţe je podrobně popsat. Proţívá
téměř nepřetrţitě úzkostný stav napětí a frustraci sebepojetí, je výrazně individualistický, egocentrický
pokračování
45
43 T 2/2016
a je charakterizován ústředním zaměřením na svoji osobu a zbytnělým a velmi křehkým
sebeproţíváním. Vytvořil se u něj komplex nadřazenosti. U obţalovaného byla diagnostikována
smíšená porucha osobnosti s rysy emoční nestability, zahrnující impulsivní i hraniční typ. Mezi další
osobnostní rysy pak patří rysy dissociální, histrionské, narcistické a schizotypální. Jeho osobnost
prokazuje absenci empatie a schopnosti vzájemnosti a naopak zvýšenou pohotovost k agresivnímu
jednání. Schopnost obţalovaného v době spáchání trestného činu rozpoznat protiprávnost svého
jednání byla sníţena měrou nepodstatnou a schopnost ovládat své jednání byla rovněţ nepodstatně
sníţena. V době spáchání trestného činu tedy byly rozpoznávací a ovládací schopnosti nepodstatně
sníţeny. V ţádném případě se však nejednalo o úplné vymizení ovládacích a rozpoznávacích
schopností, jak konstatovali američtí lékaři. V současné době aktuálně není pro společnost
nebezpečný, dosaţená harmonizace jeho osobnostních rysů je však labilní a nelze vyloučit jejich
opětovnou dekompenzaci, a tím i opakování obdobného jednání, pro které je stíhán, a to i bez
jakékoliv zevní příčiny. K alespoň částečné eliminaci moţnosti takové dekompenzace osobnostních
rysů, jeţ vedly ke spáchání trestné činnosti, lze přispět psychoterapeutickým působením za eventuální
podpory farmakologické léčby, a proto znalkyně MUDr. Zimulová navrhuje, aby obţalovanému k
zabezpečení ochrany společnosti byla uloţena zabezpečovací detence. Znalkyně se rovněţ vyjádřila
k závěrům amerických lékařů, kteří dospěli k závěrům, ţe obţalovaný v době spáchání trestného činu
nebyl schopen ovládat své jednání a nebyl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání, byť se
nejedná o znalecké posudky ve smyslu českého právního řádu, tak se znalkyně k závěrům lékařů
vyjádřila a naprosto logicky vysvětlila, proč jsou závěry amerických lékařů mylné. Američtí lékaři se
vůbec nezabývali vývojovou strukturou a vývojem osobnosti obţalovaného, nezabývali se tím, ţe
osobnost je silně patologická, disharmonická, rovněţ nevzali v úvahu okolnosti kolem trestného činu,
vyplývající ze svědeckých výpovědí. Podle jejich závěrů by se Kevin Dxxxxx v závěru svého pobytu
v ČR nacházel v těţké psychotické alteraci osobnosti, jeho osobnost by byla pod vlivem těţkých
psychotických příznaků. Takovýto člověk však ztrácí kontakt s realitou a vnímá ji jinak. Jeho chování
je neuspořádané, neuhlazené, je nahodilé. Svědecké výpovědi a i další důkazy však naprosto vylučují,
ţe by se tímto způsobem choval. U obţalovaného nebylo zjištěno, ţe by trpěl psychózou či
schizoafektivní poruchou. Obě znalkyně dospěly k závěru, ţe u obţalovaného nedošlo k halucinacím
či k pseudohalucinacím, rovněţ nepřikládají velkou relevanci jeho vyjádřením o hlasech, o kterých se
nejprve nezmiňoval a začal o nich hovořit aţ později, přičemţ sám připustil, ţe tyto hlasy byly jeho
vlastními myšlenkami. Ani pokud by u obţalovaného došlo k mikropsychotické epizodě, nemohl by se
předmětného dne chovat tak, jak se choval. Z provedeného dokazovaní, tj. ze svědeckých výpovědí
svědkyně Řxxxxx, Hxxxxx, svědka Kxxxxx, z výpisu údajů o telekomunikačním provozu, z výpovědi
svědka Nxxxxx, svědka Sxxxxx i z fotodokumentace pohybu obţalovaného na benzínové čerpací
stanici Opuštěná v Brně a dalších důkazů pak vyplývá, ţe se obţalovaný předmětného dne choval
zcela racionálně a nenápadně. Z protokolu o ohledání místa činu a z výpovědi svědkyň Oxxxxx a
Pxxxxx a z výpovědí svědků Pxxxxx, Bxxxxx a Mxxxxx vyplynulo, ţe obţalovaný se po sobě snaţil
zahladit stopy. Nejenţe tři ze čtyř těl odtáhl do sklepa, kde se je pokusil zapálit, aby tak zahladil stopy,
ale provedl i úklid v domě, kdyţ vytřel schody, které zcela jistě předtím nesly krevní stopy, částečně
setřel stůl v pracovně poškozeného. Toto svědčí o naprosto racionálním jednání. Navíc v průběhu
celého dopoledne byl schopen komunikovat s Davidem Hxxxxx, a to tak, ţe ten v jeho komunikaci
nepozoroval nic zvláštního. Byl schopen komunikovat s Kylem Kxxxxx, který jisté zvláštnosti v jeho
komunikaci spatřoval, avšak nikoliv v samotné komunikaci jako spíše v tom, ţe si v řeči poněkud
protiřečil, nebyla v tom však ţádná zmatenost nebo něco podobného. Z výpovědi svědkyně Řxxxxx,
pokračování
46
43 T 2/2016
poštovní doručovatelky, jednoznačně vyplynulo, ţe chování obţalovaného nebylo nijak nápadné,
jediné, co na něm pozorovala, bylo, ţe měl naspěch. Z výpovědi svědkyně Hxxxxx pak vyplynulo, ţe i
s ní obţalovaný komunikoval bez jakýchkoliv výstředností, bez jakýchkoliv zvláštností, byl s ní
schopen komunikovat, přestoţe nezvládla dobře anglický jazyk, (stejně tak jako poštovní
doručovatelka), byl schopen se s ní domluvit přes třetí osobu, byl schopen jí sdělit takové informace,
které vysvětlovaly, proč nemůţe předmětný den v domě uklízet, tj. ţe Hxxxxx odcestovali a ţe má
zavolat večer. Obţalovaný poté, co zaloţil poţár v domě, byl schopen si sbalit své věci, bez
jakýchkoliv nápadností odcestovat městskou hromadnou dopravou do centra Brna, zde si
prostřednictvím třetí osoby dokázal objednat odvoz taxíkem na letiště ve Vídni, kdyţ z výpovědi
svědka Sxxxxx vyplynulo, ţe on sám anglicky se nedokázal s obţalovaným domluvit a pomohla jim
v tlumočení náhodná kolemjdoucí. Poté, co obţalovanému sdělil, ţe chce zaplatit v českých korunách,
tak si obţalovaný bez potíţí a bez jakýchkoliv nápadností vyměnil americké dolary na české koruny
v přilehlé bance. Bez jakéhokoliv nápadného chování při zastávce na benzínové čerpací stanici v Brně
si nakoupil jídlo a pití na cestu, a jak vyplynulo z výpovědi svědka Sxxxxx, po celou cestu do Vídně
se choval klidně. Ve Vídni si pak byl schopen obţalovaný zakoupit letenku do Spojených států a ani
v průběhu letu se neprojevoval nějak nenápadně. Z výpovědi znalkyň z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie i klinická psychologie, pak vyplynulo, ţe člověk, který by byl stiţen psychózou, by
takového jednání nebyl schopen. Člověk v psychóze jedná neracionálně, jeho jednání je neuspořádané,
neuhlazené, nahodilé, jedná velmi nápadně. Obţalovaný se však choval zcela racionálně. Závěry
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, o tom, ţe se američtí lékaři ve svých
závěrech zmýlili, pak soud povaţuje za zcela přiléhavé i s ohledem na výše uvedené odůvodnění.
Chování obţalovaného po celý den 22. 5. 2013, tak jak bylo důkazně zaznamenáno, nenese ţádné
znaky výstřednosti, zvláštnosti, nenese ţádné znaky psychotického stavu a znalkyně konstatovala, ţe
předmětný den u něj psychotický stav diagnostikován nebyl. Obţalovaný tak nese za své jednání
plnou odpovědnost, obţalovaný nebyl v době spáchání trestného činu nepříčetný, jeho ovládací a
rozpoznávací schopnosti byly pouze nepodstatně sníţeny, a proto je obţalovaný za spáchaný trestný
čin trestně odpovědný.
Soud se rovněţ zabýval motivem obţalovaného, který jej vedl ke spáchání trestné činnosti,
přičemţ vycházel ze znaleckého posudku PhDr. Beaty Nour Mohammadi a z výpovědí znalkyně
MUDr. Mileny Zimulové. Vyvraţdění rodiny Hxxxxx nemělo osobní motiv a nebylo spojeno s osobní
nenávistí. Obţalovaný neměl kapacitu k vytvoření recipročního vztahu, členové rodiny Hxxxxx pro
něj zůstali spíše cizími lidmi. Byli však pro něj reprezentanty frustrujících poţadavků vnějšího světa,
který mu svým očekáváním působí tlak a brání mu ve vlastní cestě. Stali se tak pro něj neutrálními
bezejmennými terči, prostředky ke zbavení se nesnesitelné tenze a znovunastolení vnitřní rovnováhy,
sebepotvrzením jako neselhávajícího jedince. Obţalovaný byl stiţen strachem ze selhání, před
odjezdem do České republiky se nacházel v dlouhodobém stavu bezradnosti a tenze a po krátké euforii
po příjezdu do České republiky byl pro něj pobyt v aktivizujícím prostředí opět zvýšeně stresujícím
faktorem. Čelil dobře míněným, ale trvalým a velmi intenzivním poţadavkům na adaptivní chování,
kdy právě neschopnost adaptivního chování byla důvodem jeho útěku z USA. Provedený čin je
v podstatě extrémní a intenzivnější verzí chování, ke kterému obţalovaný v minulosti při analogických
psychických stavech dlouhodobě inklinoval, a jeho čin je důsledkem osobnostních vlastností, jako jsou
pokračování
47
43 T 2/2016
emoční nestabilita, narcismus, paranoidita, zvýšená agresivita v kombinaci se situačními faktory, jako
je tlak na fungování, kterému nebyl schopen trvale dostát, nemoţnost se ze situace vyvázat bez ztráty
cti. Vysvětlení motivace činu pouze vlivem hlasu, jak obţalovaný udával, je spíše následným
zpracováním mučivého a konfliktního myšlenkového procesu, který v době před činem proţíval.
Obţalovaný se nejvíce obával hrozícího selhání a představiteli příčin moţného selhání pro něj byla
právě rodina Hxxxxx, zejména pak hlava rodiny Martin Hxxxxx. Vlastnímu činu předcházela dlouhá
frustrace, strach ze selhání a obţalovaný, aby předešel selhání, odhodlal se k činu, který pro něj byl
potřebou katarze z velmi obrovského napětí a vnitřní tenze, která v něm vzbuzovala velkou zlobu a
agresi. Po vykonaném násilí se u něj projevil katarktický efekt, kdy on se uklidnil a jiţ nepotřeboval
nic dál dělat. K činu jej tedy vedla jeho vnitřní frustrace a tenze, jeho vnitřní iracionální obava
z moţného selhání, kdy reprezentanty příčin tohoto selhání byla rodina Hxxxxx. Ţádný jiný důvod
obţalovaný ke spáchání trestného činu neměl, neboť rodina Hxxxxx pro něj v podstatě představovala
neutrální cizí osoby, ke kterým si ani nestihl vytvořit ţádný vztah, a to i zejména s ohledem na to, ţe u
něj schází schopnost empatie a navazovat adekvátní mezilidské vztahy.
Soud tedy po shora provedeném dokazování dospěl k závěru, ţe se obţalovaný výše
popsaným skutkem dopustil zvlášť závaţného zločinu vraţdy dle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm.
i) trestního zákoníku, kdyţ jiného úmyslně usmrtil po předchozím uváţení, takový čin spáchal na více
osobách a zvlášť surovým způsobem. Z provedeného dokazování vyplývá, ţe obţalovaný spáchal čin
po předchozím uváţení, kdy se k němu odhodlal nejpozději dne 22. 5. 2013 v ranních hodinách.
Z provedeného dokazování ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství,
vyplývá, ţe ţádná z poškozených osob na sobě nenese znaky obrany. Je tedy zřejmé, ţe poškození byli
napadnuti zcela náhle a tak rychle, ţe se ani nestihli bránit. Všichni poškození se v době útoku
nacházeli kaţdý v jiné místnosti. Pokud se bavíme o prvních třech poškozených, nedá se přesně určit,
kdo z poškozených byl usmrcen jako první, kaţdý se však nacházel někde jinde. Martin Hxxxxx byl
napaden a usmrcen v pracovně v přízemí domu. Útok byl velmi brutální a velmi rychlý, byl veden
zezazdu a s největší pravděpodobností Martin Hxxxxx nestihl ani hlesnout a neţ si uvědomil, co se
děje, byl mrtev. Veronika Hxxxxx byla zavraţděna ve své posteli, ve které leţela a s ohledem na to, ţe
byla nemocná, pravděpodobně i spala. Obţalovaný k její loţnici musel ujít určitou cestu, musel se
chovat obezřetně tak, aby nevzbudil nejen ji, ale ani nikoho jiného nacházející se v domě. Filip
Hxxxxx pak byl usmrcen v posteli a rovněţ s největší pravděpodobností ve spánku, kdyţ ani u něj
nebyly zjištěny ţádné stopy obrany a poškozený má velikou sečnou ránu na čele. I cestu do pokoje
Filipa Hxxxxx, následný pohyb po pokoji poškozeného, musel obţalovaný dopředu promyslet tak, aby
poškozeného nevzbudil a překvapil. Nelze přesně určit pořadí v jakém obţalovaný poškozené Martina,
Filipa a Veroniku Hxxxxx usmrtil, mohl začít u kteréhokoliv z nich a postupovat v různém pořadí,
v kaţdém případě si však musel útok dobře promyslet, neboť se kaţdý z nich nacházel v jiné místnosti
a dokonce i v jiném podlaţí jejich domu a přesun mezi jednotlivými místnostmi musel být v podání
obţalovaného velmi tichý, stejně jako samotný způsob usmrcení, aby nevzbudil pozornost ostatních
(v tu dobu ještě ţíijících) osob v domě. Usmrcení prvních tří osob proto vyţadovalo ze strany
obţalovaného určitý plán. V případě poškozeného Davida Hxxxxx je pak situace ještě jasnější, neţ
v případě usmrcení předchozích tří osob, kdyţ obţalovaný během celého dopoledne s poškozeným
Davidem Hxxxxx komunikoval pomocí SMS, ve kterých mu ani náznakem nesdělil, ţe by se stalo
pokračování
48
43 T 2/2016
něco neobvyklého, utvrzoval jej v tom, ţe situace u něj doma je naprosto normální a na poškozeného
Davida Hxxxxx doma vysloveně číhal a překvapil jej kousek za dveřmi ranou tupým předmětem do
hlavy, s největší pravděpodobností kamenem o váze necelých 12 kilogramů. I tento útok byl tedy
veden s rozmyslem.
Obţalovaný spáchal čin na více osobách, konkrétně na čtyřech, a zvlášť surovým způsobem.
V případě všech čtyř poškozených se jednalo o útok na hlavu či krk, popřípadě na horní část těla, kdy
ale drtivá většina útoku směřovala právě na hlavu a krk. Poškozený Martin Hxxxxx utrpěl celkem 29
řezných a sečných ran v oblasti hlavy a krku, tedy mimořádně vysoký počet, přičemţ útok byl veden
se značnou aţ brutální intenzitou, neboť došlo k proseknutí lebky aţ do mozku. Stejně tak Veronika
Hxxxxx utrpěla celkem 27 ran, opět převáţně v oblasti hlavy a krku, kdy se jednalo o rány sečné a
bodněřezné, jedna rána dokonce pronikla přes oční jamku do mozku. Filip Hxxxxx pak utrpěl 11
sečných a řezněsečných ran, přičemţ jedna rána mu rozsekla lebku na čele a pronikla aţ do mozku.
David Hxxxxx pak utrpěl 6 bodněřezných ran a minimálně 2 rány tupým nezjištěným předmětem,
velmi pravděpodobně kamenem o váze 11,8 kilogramů. Z výčtu ran, z jejich směřování i z jejich
závaţnosti lze tedy jednoznačně uzavřít, ţe trestný čin byl proveden zvlášť surovým způsobem.
Pokud se týče formy zavinění, pak soud hodnotí jednání obţalovaného jako jednoznačný
úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kdy chtěl způsobem v trestním
zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. O vůli obţalovaného čin
spáchat svědčí způsob provedení trestného činu kdy, jak uţ bylo výše uvedeno, poškozeným zasadil
mnohočetné bodné, sečné a bodněřezné rány, popř. rány tupým předmětem, kdy, jak vyplynulo
z výpovědí soudních znalců z řad soudních lékařů, jiţ první rána, kterou kaţdé ze svých obětí zasadil,
je zcela ochromila. S ohledem na to, ţe všechny rány vykazují stejnou vitalitu, nedalo se určit, která
rána byla první, která druhá atd. Ovšem s přihlédnutím k tomu, ţe ani na jedné z obětí nebyly nalezeny
stopy obrany, lze uzavřít, ţe jiţ po první ráně oběti upadly minimálně do bezvědomí, po těchto ranách
pak následovaly rány další, které ve svém důsledku vedly k úmrtí všech poškozených, k němuţ došlo
v řádech několika desítek sekund aţ minut. Z tohoto jednání obţalovaného je tedy zřejmé, ţe
obţalovaný poškozené usmrtit chtěl a nebyl veden ţádným jiným úmyslem, jeho jediným úmyslem
bylo je všechny zabít.
Při úvaze o druhu a výši trestu vyšel soud ze všech liter ustanovení § 39 trestního zákoníku o
účelu a ukládání trestů. K osobě obţalovaného soud zjistil, ţe v době spáchání trestného činu mu bylo
bez tří týdnů 21 let. Obţalovaný je svobodný, bezdětný, před spácháním činu byl dlouhodobě bez
stálého zaměstnání. Je osobou doposud netrestanou ani neprojednávanou pro přestupek. To byla
okolnost, která obţalovanému polehčovala, ţádnou další polehčující okolnost soud na straně
obţalovaného neshledal. Obţalovaný neprojevil lítost nad svým činem, z jeho vyjádření, která byla
velmi sporá, pak soud zaznamenal akorát tak lítost nad sebou samým, kdy se obţalovaný vnímá jako
oběť svých zdravotních problémů. Za svůj čin nepřijal odpovědnost a soud u něj nezaznamenal ani
náznak sebereflexe. Soud dospěl k závěru, ţe obţalovaný spáchal čin ze zvlášť zavrţeníhodné
pokračování
49
43 T 2/2016
pohnutky, kdy si vlastně tímto činem vyřešil svoji vnitřní tenzi, své osobnostní problémy. Jeho čin měl
nenapravitelný následek.
Obţalovanému dle § 140 odst. 3 trestního zákoníku hrozil trest odnětí svobody na 15 – 20 let
nebo výjimečný trest. S ohledem na závaţnost trestného činu se soud zabýval otázkou, zda jsou
splněny podmínky pro uloţení výjimečného trestu stanovené v § 54 trestního zákoníku. Podle
ustanovení § 54 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let můţe soud uloţit
pouze tehdy, jestliţe závaţnost zvlášť závaţného zločinu je velmi vysoká nebo moţnost nápravy
pachatele je obzvláště ztíţená. Podle ustanovení § 54 odst. 3 trestního zákoníku trest odnětí svobody
na doţivotí můţe soud uloţit pouze pachateli, který spáchal zvlášť závaţný zločin vraţdy podle § 140
odst. 3 trestního zákoníku, a to za podmínek, ţe takový zvlášť závaţný zločin je mimořádně závaţný
vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému způsobu provedení činu, nebo k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce,
nebo k zvlášť těţkému a těţko napravitelnému následku a uloţení takového trestu vyţaduje účinná
ochrana společnosti nebo není naděje, ţe by pachatele bylo moţno napravit trestem odnětí svobody
nad 20 aţ do 30 let.
Soud dospěl k závěru, ţe jsou v případě obţalovaného naplněny podmínky ustanovení § 54
odst. 3 trestního zákoníku. Obţalovaný spáchal zvlášť závaţný zločin vraţdy podle § 140 odst. 3
trestního zákoníku a obţalovaný tento zločin spáchal ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky, kdy, jak bylo
výše uvedeno, poškození mu nic neudělali, naopak chovali se k němu velmi mile, velmi vstřícně,
přijali jej do své vlastní rodiny, s obţalovaným neměli ţádné zásadní spory, a jediné, co po něm, a to
nikterak naléhavě, poţadovali, bylo to, aby se začlenil do běţného způsobu ţivota, aby si našel práci,
aby se nějak ţivil. Poškození tedy nezavdali obţalovanému ţádnou příčinu domnívat se, ţe by snad
byli jeho nepřáteli, či ţe by mu chtěli jakýmkoliv způsobem ublíţit. Obţalovaný se trestné činnosti
dopustil pouze proto, ţe se dostal do stavu úzkosti a tenze, obával se, ţe pokud nevyhoví poţadavkům
Hxxxxx, ţe selţe, a to zejména sám před sebou a v podstatě trestný čin spáchal pouze proto, ţe řešil
své subjektivní osobní problémy. Místo toho, aby si o svých potíţích, o svých stavech promluvil buď
s členy rodiny, nebo s nějakým odborníkem, rozhodl se, ţe vnitřní napětí, do kterého se dostal sám,
uvolní tím způsobem, ţe vyvraţdí rodinu Hxxxxx, kterou vnímal jako osoby, které po něm vyţadují,
aby se choval jako ostatní, přičemţ obţalovaný, který se sám cítil jako výjimečný, viděl, ţe není jejich
poţadavkům schopen dostát. Obţalovaný si tedy usmrcením rodiny Hxxxxx řešil problémy se svým
vlastním egem. Soud dospěl k závěru, ţe takováto pohnutka je zvlášť zavrţeníhodná.
Současně je splněn poţadavek zvlášť těţkého a těţko napravitelného následku. Jak bylo
několikrát zdůrazněno, obţalovaný usmrtil všechny členy jedné fungující rodiny. Obţalovaný tak
svým činem připravil matku poškozeného Martina Hxxxxx o jediné své příbuzné a stejná situace je
v případě sestry poškozené Veroniky Hxxxxx. Obţalovaný svým činem ukončil ţivot celé jedné
rodiny, která byla společenská, kypěla ţivotem, byla fungující a harmonická. Připravil pak celou řadu
lidí o kamarády či přátele a osoby jim nejbliţší. Takovýto následek je nenapravitelný.
pokračování
50
43 T 2/2016
Soud dále dospěl zároveň k závěru, ţe je splněna i další podmínka, a to ţe uloţení doţivotního
trestu odnětí svobody vyţaduje účinná ochrana společnosti. Z psychologického posudku PhDr. Beaty
Nour Mohammadi soud zjistil, ţe moţnost resocializace obţalovaného je ztíţená, je nízká, a to
zejména s přihlédnutím k jeho osobnostním vlastnostem. Osoba obţalovaného vykazuje nízkou
frustrační toleranci a pohotovost k agresivnímu jednání. Obţalovaný má zvýšený agresivní potenciál a
zvýšenou pravděpodobnost agresivního jednání. Souvisí to s chybějící empatií a zvýšenou
zranitelností ega v jeho narcistické sloţce. V případě, ţe by se dostal do stavu strachu a úzkosti,
vyuţívá agresivitu jako obranu vůči těmto stavům. Jiţ v minulosti projevoval tendence k agresivnímu
jednání, a to jednak vůči své osobě, ale také vůči svému okolí. V případě, ţe by se opět dostal do stavu
strachu a úzkosti, coţ s ohledem na jeho sníţenou frustrační toleranci není zase tak těţké, opět by, jako
obranu před tímto stavem, sáhl k agresivnímu jednání, které by mohlo vést aţ k obdobnému jednání,
pro které je nyní souzen. U potíţí, které má obţalovaný, je doporučovaná celoţivotní léčba, kterou
však obţalovaný doposud odmítal, a tato léčba vyţaduje, aby obţalovaný byl schopen rozpoznat a
uměl pojmenovat to, co proţívá a co způsobuje jeho frustraci. Chybí mu schopnost empatie, je
zaměřen velmi sám na sebe, coţ jsou rizikové faktory a v případě, ţe by byl na svobodě, stal by se pro
okolí nebezpečným, pokud by se zvyšovaly okolnosti, které by zvyšovaly jeho vnitřní frustraci. Kdyby
byl ponechán bez dohledu, nemůţe nikdo zaručit, ţe by se opět nedekompenzoval, a tato
dekompenzace ţe by opět vedla k agresivnímu jednání. Z toho je zřejmé, ţe pokud by obţalovaný byl
ponechán na svobodě, je zde vysoké nebezpečí toho, ţe by obţalovaný v budoucnosti opět ve stavu
dekompenzace sáhl k agresivnímu jednání, které by mohlo vést aţ k obdobnému jednání, pro jaké je
nyní souzen. V případě, ţe by tedy po nějaké době vykonal byť velmi vysoký trest odnětí svobody, je
zde riziko, ţe by obţalovaný opět mohl spáchat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. O pohotovosti
obţalovaného k agresivnímui jednání svědčí i incident z 07.03.2016, tedy z doby nedávné, kdy se ve
vazební věznici sebepoškozoval a pokusil se napadnout příslušníky vězeňské stráţe. K agresivnímu
jednání opět neměl ţádný závaţný důvod, kdyţ uvedl, ţe jej k němu vedla snaha o vyventilování
naštvanosti a vnitřního tlaku.
S ohledem na tvýše uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, ţe jsou splněny podmínky,
stanovené v § 54 odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku, a proto byl obţalovanému v souladu
s ustanovením § 140 odst. 3 za pouţití § 54 odst. 1, 3 trestního zákoníku uloţen výjimečný trest odnětí
svobody na doţivotí. Pro výkon tohoto trestu, pak byl obţalovaný dle § 56 odst. 1 písm. d) trestního
zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť mu byl uloţen výjimečný trest.
Soud se dále zabýval otázkou, zda lze obţalovanému uloţit ochranné opatření v podobě
zabezpečovací detence tak, jak bylo navrhováno. Podle ustanovení § 100 odst. 2 písm. a) trestního
zákoníku můţe soud uloţit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho
dosavadnímu ţivotu a jeho poměrům i tehdy, jestliţe pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném
duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, ţe by uloţené ochranné
léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo
pokračování
51
43 T 2/2016
k dostatečné ochraně společnosti. Duševní poruchou se podle § 123 trestního zákoníku rozumí mimo
jiné i těţká asociální porucha osobnosti, odborníky spíše označována jako dissociální porucha
osobnosti. Mezi nejčastější projevy dissociální poruchy osobnosti patří výrazná neschopnost vnímat
pocity druhých a nedostatek empatie, trvající velká nezodpovědnost a nerespektování sociálních
norem a závazků, velmi nízká frustrační tolerance a nízký práh pro projevy agresivního chování,
neschopnost pocitů viny a další. Ze závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví
psychiatrie, i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, pak vyplývá,
ţe právě takovouto dissociální poruchou osobnosti je obţalovaný stiţen, přičemţ s ohledem na jeho
postoje ke své poruše osobnosti i s ohledem na charakter poruchy osobnosti je zde nebezpečí, ţe by
uloţené ochranné léčení nevedlo k dostatečné ochraně společnosti. Obţalovaný spáchal zločin právě
pod vlivem své těţké poruchy osobnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, jak jiţ bylo uvedeno
výše, a to právě pro jeho těţkou poruchu osobnosti, kdy má obţalovaný zvýšené sklony k agresivnímu
jednání, přičemţ sám na svou poruchu nemá náhled, pomoc odborníků aţ doposud odmítal, kdy
v současné době se k tomu staví příznivěji, avšak za situace, kdy stále doufá, ţe celá záleţitost bude
posuzována jako problém medicínský a nikoliv trestněprávní. Sama znalkyně z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, pak navrhla, aby obţalovanému bylo uloţeno ochranné opatření v podobě
zabezpečovací detence, aby na obţalovaného mohlo být působeno psychoterapeuticky za eventuelní
podpory farmakologické léčby. Nemůţe být ponechán bez dohledu, neboť by mohlo dojít
k dekompenzaci jeho osoby a k agresivnímu jednání. Tyto závěry potvrzuje i výše popsaný incident
z 07.03.2016.
Soud dospěl k závěru, ţe jsou splněny zákonné podmínky stanovené v § 100 odst. 2 písm. a)
trestního zákoníku, protoţe obţalovaný spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou,
vzhledem k jeho zvýšené tendecni k agresivnímu jednání je jeho pobyt na svobodě nebezpečný a
s ohledem na charakter duševní poruchy obţalovaného by ochranné léčení nevedlo k dostatečné
ochraně společnosti, a proto byla obţalovanému uloţena zabezpečovací detence, kdy tuto můţe soud,
tak jak je stanoveno v § 100 odst. 3 trestního zákoníku uloţit i vedle trestu.
O návrhu státní zástupkyně na zábrání noţů, které jsou přílohou spisu, soud nerozhodl, kdyţ
dospěl k závěru, ţe nejsou splněny podmínky pro zabrání věci stanovené v § 101 tr. zákoníku.
Soud se dále zabýval otázkou náhrady škody. Poškozená Mgr. Emília Hxxxxx, matka
zesnulého Martina Hxxxxx a babička Filipa a Davida Hxxxxx, se připojila k trestnímu řízení
s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v částce tři miliony korun, tj. v částce jeden milion za
kaţdého z usmrcených přímých příbuzných. Poškozená Katerina Bxxxxx-Sxxxxx, sestra zesnulé
Veroniky Hxxxxx, se rovněţ připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve
výši jednoho milionu korun. Soud však vyhověl nárokům poškozených pouze zčásti, a to zejména
s ohledem na to, ţe k spáchání trestného činu došlo v roce 2013, tedy ještě za účinnosti občanského
zákoníku účinného v té době, tj. zákona č. 40/1964 Sb., který byl účinný do 31. 12. 2013. Podle
ustanovení § 3079 odst. 1 nového občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb., právo na náhradu
škody, vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuţ došlo před dnem nabytí
pokračování
52
43 T 2/2016
účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů. Soud tedy postupoval
podle ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., zejména podle ustanovení § 420 odst. 1
občanského zákoníku, podle kterého kaţdý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní
povinnosti. Z provedeného dokazování vyplývá, ţe škodu usmrcením rodiny Hxxxxx způsobil
obţalovaný, ke vzniku škody, resp. nemajetkové újmy, došlo v příčinné souvislosti s jednáním
obţalovaného a ten nese za její vznik plnou odpovědnost. Výše nemajetkové újmy pak byla určena dle
§ 444 odst. 3 občanského zákoníku, kde jsou stanoveny konkrétní částky náleţející jednotlivým
poškozeným v případě úmrtí příbuzných. Poškozenému rodiči náleţí 240.000,- Kč, o prarodičích zde
pak zmínka není, pouze o dalších blízkých osobách ţijících ve společné domácnosti s usmrceným.
Mgr. Emília Hxxxxx však s usmrcenými ve společné domácnosti neţila, a proto soud dospěl k závěru,
ţe má nárok na náhradu nemajetkové újmy pouze ve výši 240.000,- Kč jako rodič poškozeného
Martina Hxxxxx v souladu s ustanovením § 444 odst. 3 písm. c) občanského zákoníku. V případě
poškozené Kateriny Bxxxxx-Sxxxxx pak soud rozhodl o náhradě nemajetkové újmy ve výši 175.000,-
Kč v souladu s ustanovením § 444 odst. 3 písm. e) občanského zákoníku, kdy takováto částka je
přiznána sourozenci zesnulého. Tyto částky, stanovené občanským zákoníkem v sobě zahrnují i
odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu. S ohledem na to, ţe soud postupoval podle ustanovení
občanského zákoníku, platného v době vzniku škody, byla poškozené Mgr. Emílii Hxxxxx přiznána
náhrada nemajetkové újmy ve výši 240.000,- Kč a poškozené Katerině Bxxxxx-Sxxxxx ve výši
175.000,- Kč a obě poškozené pak byly podle ustanovení § 229 odst. 2 trestního řádu odkázány se
zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na nařízení ve věcech občanskoprávních, neboť
jim soud přiznal nárok pouze zčásti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je moţno podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení
k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně.
Rozsudek můţe odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost
kteréhokoliv výroku, obţalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho
dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a
poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o
náhradě škody.
Osoba, oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku,
můţe jej napadat také proto, ţe takový výrok učiněn nebyl, jakoţ i pro porušení
ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliţe toto porušení mohlo způsobit,
ţe výrok je nesprávný nebo ţe chybí (§ 246 odst. 1, odst. 2 trestního řádu).
Odvolání musí být v zákonné lhůtě, případně v další lhůtě určené předsedou
senátu, odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a
jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které mu předcházelo, vytýkány. Státní
zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává ve prospěch či neprospěch
obţalovaného (§ 249 odst. 1, 2 trestního řádu).
pokračování
53
43 T 2/2016
Odvolacím soudem bude odmítnuto odvolání, které nesplňuje náleţitosti
obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 trestního řádu).
Krajský soud v Brně
20. července 2016
Za správnost vyhotovení:
Mgr. Michal Zámečník, v. r.
Lenka Galochová
předseda senátu
pokračování
54
43 T 2/2016
