Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Rozsudek 43 T 2/2016'.


43T 2/2016-1862 
 
 
ČESKÁ REPUBLIKA 
 
R O Z S U D E K 
 
J M É N E M    R E P U B L I K Y 
 
 
Krajský  soud  v Brně  rozhodl  v hlavním  líčení  konaném  dne  20.  července  2016  v senátě 
sloţeném z předsedy senátu Mgr. Michala Zámečníka a přísedících Ing. Miloslavy Bartuškové a Mgr. 
Ing. Lubomíra Dvořáka,   t a k t o: 
                                                                                                                        
Obžalovaný  

 
Kevin  Dxxxxx, 
 
narozeného xxxxx, trvale bytem xxxxx, t. č. ve Vazební věznici a Ústavu pro zabezpečovací detenci 
v Brně, 
 
j   e       v   i   n   e   n ,       ž   e  

pokračování 

43 T 2/2016 
 
 
dne 22.05.2013 v přesně nezjištěné době od 06:57 hodin do asi 12:45 hodin, v rodinném domě v Brně-
Ivanovicích,  xxxxx,  kde  byl  jako  příbuzný  několik  týdnů  na  návštěvě  u  rodiny  Hxxxxx,  poté,  kdy 
v důsledku  osobnostních  vlastností,  spočívajících  v emoční  nestabilitě,  narcismu,  paranoiditě  a 
zvýšené agresivitě, v kombinaci se situačními faktory, jimiţ byl tlak okolí na jeho fungování, kterému 
se necítil schopen trvale dostát, stejně tak se ze situace vyvázat bez ztráty cti rozhodl usmrtit všechny 
členy hostitelské rodiny jako representantů pro něho frustrujících poţadavků vnějšího světa, a v přesně 
nezjištěném sledu postupně fyzicky napadl nejprve tři z nich, a to  
 
  Martina  Hxxxxx,  narozeného  xxxxx,  jemuţ  v pracovně  v přízemí  domu  přesně  nezjištěnými 
nástroji, a to jednak sečným, jednak bodně řezným, způsobil kromě řezné rány na levém předloktí 
celkem 29 řezných a sečných ran v oblasti hlavy a krku se zasaţením měkkých pokrývek lebních, 
odlomením  zevní  vrstvy  klenby  lební  v levé  temenní  krajině,  proniknutím  do  dutiny  lební 
v temenně týlní krajině vlevo s porušením tvrdé pleny, protětím temenního a týlního laloku mozku 
vlevo a levé polokoule mozečku s porušením vnitřní vrstvy týlní kosti vlevo, krvácením pod tvrdou 
a  měkkou  plenu  mozkovou,  poraněním  krkavice  vlevo  a  hltanu  vlevo,  v důsledku  čehoţ  Martin 
Hxxxxx  na  místě  zemřel,  kdy  bezprostřední  příčinou  jeho  smrti  bylo  sečné  poranění  mozku  a 
vykrvácení z mnohočetných ran hlavy a krku, 
  Veroniku  Hxxxxx,  narozenou  xxxxx,  jíţ  v posteli  v loţnici  v 1.  patře  domu  ostrým  nástrojem, 
pravděpodobně kuchyňským noţem o délce čepele 12,3 centimetrů zasadil 17 řezných, sečných a 
bodně  řezných  ran  do  oblasti  hlavy  a  krku,  další  3  rány  do  hrudníku,  2  rány  do  zad  a  5  ran  do 
pravého ramene s poraněním měkkých pokrývek lebních, nářezů a záseků na kostech klenby lební 
v pravé týlní krajině, s průbodem do dutiny lební v levé přední jámě lební, krvácením pod měkké 
pleny mozkové, levého čelního laloku mozku, krčních cév, průbodem pravého ramenního kloubu, 
bodně  řeznou  ranou  5.  krčního  obratle  s odříznutím  části  trnového  výběţku,  krvácením  do 
páteřního kanálu nad tvrdou plenu míšní v oblasti krční páteře, v důsledku čehoţ Veronika Hxxxxx 
na místě zemřela, kdy bezprostřední příčinou její smrti bylo vykrvácení z bodně řezné rány krku 
zasahující velkou krční ţílu, 
  Filipa  Hxxxxx,  narozeného  xxxxx,  jemuţ  v posteli  v podkrovní  části pokoje  v 1. poschodí  domu 
přesně nezjištěným počtem ostrých nástrojů s vybroušeným břitem (jedním aţ dvěma), zasadil 11 
sečných  a  řezně  sečných  ran  do  oblasti  hlavy  a  krku  s roztříštěním  kostí  levé  poloviny  klenby  i 
spodiny lební a levé poloviny krajiny týlní a s rozseknutím čelního laloku levé polokoule mozkové, 
v důsledku čehoţ Filip Hxxxxx na místě zemřel, kdy bezprostřední příčinou jeho smrti bylo sečné 
poranění čelní části levé polokoule mozkové, 
  a jako posledního Davida Hxxxxx, narozeného xxxxx, jehoţ poté, kdy se vrátil domů ze školy, na 
chodbě  v přízemí  domu  opakovaně  udeřil  do  hlavy  nezjištěným  předmětem,  pravděpodobně 
kamenem  o  váze  11,8  kilogramů,  čímţ  mu  způsobil  trţně  zhmoţděné  rány  na  rozhraní  pravé 
spánkové a pravé týlní krajiny, trţnou ránu nad levým okem, krevní podlitiny v celé levé polovině 
obličeje,  v oblasti  okolí  pravého  ušního  boltce  se  zlomeninami  klenby  a  spodiny  lební  v oblasti 
pravého  spánku  a  pravé  střední  jámy  lební,  vícečetná  loţiska  zhmoţdění  mozku,  otok  mozku, 
krvácení  pod  tvrdou  a  měkkou  plenu  mozkovou,  a  dále  mu  zasadil  bodně  řezným  nástrojem, 
pravděpodobně keramickým noţem o délce čepele 19 centimetrů do oblasti pravého ucha a pravé 
poloviny krku 6 bodně řezných ran s protnutím pravé krční ţíly a tepny, v důsledku čehoţ David 
Hxxxxx na místě zemřel, 
 

pokračování 

43 T 2/2016 
 
 
 
 
t e d y  
 
jiného úmyslně usmrtil po předchozím uváţení, takový čin spáchal na více osobách a zvlášť surovým 
způsobem, 
 
t í m   s p á c h a l  
  
 
zločin vraţdy podle § 140 odstavec 2, odstavec 3 písmeno a), písmeno i) trestního zákoníku. 
 
a   z a   t o   s e   o d s u z u j e  
 
podle  §  140  odst.  3  tr.  zákoníku  za  pouţití  §  54  odst.  1,  odst.  3  písm.  a),  b)  tr.  zákoníku  k 
výjimečnému trestu odnětí svobody   na   d o ž i v o t í. 
 
Podle  §  56  odst.  2  písm.  d)  tr.  zákoníku  se  zařazuje  pro  výkon  uloţeného  trestu  do  věznice  se 
zvýšenou ostrahou.  
 
Podle  §  100  odstavec  2  písm.  a)  trestního  zákoníku  se  obţalovanému  Kevinu  Dxxxxx   
u k l á d á   z a b e z p e č o v a c í   d e t e n c e .  
 
 

pokračování 

43 T 2/2016 
 
 
Podle § 228 odst. 1 tr. řádu je obţalovaný povinen nahradit poškozené Mgr. Emílii Hxxxxx
nar. xxxxx, bytem xxxxx, nemajetkovou újmu ve výši 240.000,-  Kč a poškozené Katerině Bxxxxx-
Sxxxxx, nar. xxxxx, bytem xxxxx, nemajetkovou újmu ve výši 175.000,- Kč. 
 
 
Podle § 229 odst. 2 tr. řádu Mgr. Emília Hxxxxx, nar. xxxxx a Katerina Bxxxxx-Sxxxxx, nar. 
xxxxx,  odkazují  se  zbytky  svých  nároků  na  náhradu  nemajetkové  újmy  na  řízení  ve  věcech 
občanskoprávních. 
 
 
 
 
 
O d ů v o d n ě n í 
 
 
 Na  základě  dokazování,  provedeného  v hlavním  líčení,  vzal  soud  za  prokázané,  ţe  se 
skutkový děj odehrál tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. K závěru soud dospěl zejména na 
základě svědeckých výpovědí, na základě znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní 
lékařství,  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  toxikologie,  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie, 
z oboru  zdravotnictví,  odvětví  klinická  psychologie,  z oboru  genetika,  odvětví  forenzní  statistika,  a 
z listinných  důkazů,  zaloţených  ve  spise,  zejména  z protokolu  o  ohledání  místa  činu, 
z fotodokumentace,  z odborných  vyjádření  z oboru  kriminalistika,  odvětví  metoda  pachové 
identifikace,  z odborných  vyjádření  z oboru  kriminalistika,  odvětví  genetika,  z odborných  vyjádření 
z oboru kriminalistika, odvětví trasologie.  
 
 
Obţalovaný se k trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, nevyjádřil. Vyuţil svého práva 
a odmítl vypovídat. 
 
 
Soud ve věci provedl důkaz řadou svědeckých výpovědí.  
 

pokračování 

43 T 2/2016 
 
Z výpovědi  svědka  Kyla  Kxxxxx  soud  zjistil,  ţe  se  znal  dobře  s rodinou  Hxxxxx  ještě  před 
tím, neţ k nim přijel obţalovaný. Hrál s nimi v kapele. Po příjezdu obţalovaného do České republiky 
jej  rodina  poprosila,  zda  by  nepomohl  obţalovanému  s hledáním  práce,  protoţe  byl  učitelem,  a 
obţalovaný by se také mohl stát učitelem. O obţalovaném slyšel poprvé aţ po jeho příjezdu do České 
republiky,  od  Hxxxxx  věděl,  ţe  jezdili  do  Spojených  států,  ale  neříkali  za  kým  ani  proč.  Co  bylo 
důvodem  jeho  návštěvy  a  pobytu  v České  republice,  se  od  Hxxxxx  nedozvěděl.  Vztahy  mezi 
obţalovaným a rodinou Hxxxxx byly bez větších problémů, nic zvláštního tam nebylo, nějaké spory se 
vyskytly,  ale  jednalo  se  jenom  o  drobnosti,  kdyţ  si  lidé  musí  na  sebe  zvyknout.  Svědek  se 
s obţalovaným vídal velmi často, minimálně kaţdý druhý den. Chodili spolu do města, představil ho 
svým studentům, aby si mohl najít práci. Společně s Hxxxxx svědek hrával v kapele Ukulele orchestra 
jako Brno, takţe se vídali minimálně třikrát týdně, díky tomu se vídal často i s obţalovaným. David a 
Filip  Hxxxxx  se  obţalovanému  hodně  věnovali,  byli  s ním  pořád,  předstatovali  ho  svým  přátelům. 
Filip Hxxxxx si však stěţoval, ţe Kevin je nespolehlivý, nedá se s ním na ničem domluvit, například 
ho  někam  pozvali  a  on  nedorazil.  I  svědek  Kxxxxx  s ním  měl  stejnou  zkušenost.  Sám  svědek  se 
s obţalovaným bavil, proč odjel z USA, slyšel, ţe měl těţké období a potřeboval ze Států vypadnout. 
O  ţádných  problémech  ve  Spojených  státech  se  nezmiňoval.  Jinak  byl  velmi  sympatický,  otevřený, 
párkrát  s ním  byl  svědek  i  běhat.  Svědek  se  snaţil  v první  fázi  jeho  pobytu  zajistit  obţalovanému 
práci, nechal ho učit pár hodin na Veterinární a farmaceutické univerzitě, aby si to mohl vyzkoušet. 
Obţalovaný však byl nespolehlivý, něco sliboval a pak to nesplnil. Na  univerzitě byl pouze párkrát. 
V den,  kdy  odcestoval,  měl  obţalovaný  opět  přijít  na  univerzitu,  svědek  jej  chtěl  představit  dalším 
studentům. Proto jej večer předtím kontaktoval pomocí SMS, zda přijde, protoţe na něj nebyl spoleh. 
Druhý den ráno mu napsal dvě zprávy, kterým svědek moc nerozuměl, ale pochopil, ţe nepřijde. Ve 
středu ráno mu svědek zavolal, kdy byl překvapený, ţe je obţalovaný vzhůru, hlas byl normální, ale 
obsah hovoru byl zvláštní, říkal, ţe se asi bude muset vrátit do Ameriky, pak ţe ještě musí něco vyřídit 
a ţe by mohl mít další hodiny angličtiny, coţ nedávalo smysl. Pak si psali SMS zprávy. Dne 22. 5. 
2013  v 8.33  hodin  napsal  obţalovaný  zprávu  ve  znění:  „Kaţdopádně  můţu  přijít  o  trochu  později, 
dělám nějaké věci pro Hxxxxx, upřímně, chlape, moţná se budu muset vrátit do Států zítra nebo za pár 
dnů, tam se objevily nějaké obrovské věci“. Odpoledne v 15.14 hodin pak poslal obţalovaný svědkovi 
další SMS zprávu ve znění: „David mi nechal vzkaz, ţe odjeli do Vídně (já jedu s nimi?), ale všichni 
byli pryč dnes ráno, takţe já jsem na cestě do Vídně. Díky za všechno, cos mi udělal, v případě, ţe uţ 
tě  nikdy  neuvidím.“  Obsah  SMS  zpráv  nedával  svědkovi  smysl,  kdyţ  jednou  větou  řekl  něco,  co 
druhou větou popřel nebo řekl proti tomu. V kaţdém případě svědek z toho pochopil, ţe na vyučování 
nepřijde a ţe se bude muset vrátit do USA. Pokud se týká samotného telefonického hovoru, tak ten byl 
úplně  běţný,  na  obţalovaném  svědek  po  hlase  nic  nepozoroval,  hovor  byl  pravděpodobně  zevnitř 
budovy, neboť neslyšel ţádné jiné zvuky.  
 
 
Z výpovědi svědkyně Dany Hxxxxx soud zjistil, ţe v rodině Hxxxxx v jejich domě pravidelně 
1x  týdně  uklízela.  V roce  2013  byly  pravidelnými  uklízecími  dny  středy.  S obţalovaným  se  poprvé 
viděla  týden  před  předmětnou  událostí,  kdy  je  seznámil  pan  Hxxxxx.  Sdělil  jí,  ţe  se  jedná  o 
příbuzného  z USA,  který  je  u  nich  na  návštěvě,  snaţí  se  najít  sám  sebe,  nemá  moc  peněz,  snaţí  se 
vyučovat angličtinu a chodí běhat a cvičit do posilovny. O tom, ţe by měli spolu nějaké konflikty, se 
Martin Hxxxxx nezmiňoval. S obţalovaným se tedy viděla poprvé aţ týden před předmětnou událostí, 

pokračování 

43 T 2/2016 
 
předtím  dvě  středy  neuklízela,  neboť  jí  paní  Hxxxxx  napsala,  ţe  nemá  chodit.  Kdy  přesně  se 
obţalovaný  k rodině  přistěhoval,  jí  není  známo.  Předmětný  den,  tedy  ve  středu  22.  5.  2013,  byla 
svědkyně s paní Hxxxxx mailem domluvená na 11. hodinu. Přijela krátce před 11. hodinou před dům, 
bylo  jí  divné,  ţe  jsou  venku  obě  auta,  neboť  paní  Hxxxxx  učila  ve  škole.  Odemkla  si,  neboť  měla 
vlastní  klíč.  Vešla  za  vstupní  dveře  do  předsíňky,  a  dále  uţ  nebyla  vpuštěna.  Po  vstupu  se  začala 
vyzouvat,  coţ  jí  trvalo  tak  jednu  aţ  dvě  minutky,  kdyţ  přišel  obţalovaný  a  začal  jí  anglicky 
vysvětlovat,  ţe  paní  Hxxxxx  není  doma  a  ţe  se  neuklízí.  Svědkyně  anglicky  moc  neumí,  a  tak  mu 
lámaně sdělovala, ţe jí paní  Hxxxxx napsala, ţe má přijít. On si však stoupl do dveří v předsíňce a 
zabránil  jí  v dalším  vstupu  do  domu.  Tak  se  tedy  svědkyně  obula  a  vyšla  ven.  V autě  pak 
zatelefonovala paní Hxxxxx i panu Hxxxxx, ale nikdo telefony nebral, i kdyţ vyzváněly. Obţalovaný 
za ní znovu přišel a zopakoval jí, ţe Viky (Veronika  Hxxxxx) je pryč a ţe se neuklízí. Svědkyně si 
vzpomněla,  ţe  má  kamarádku,  která  mluví  dobře  anglicky,  proto  jí  zavolala,  a  prostřednictvím  této 
kamarádky s obţalovaným komunikovala. Takto se dozvěděla, ţe nemá uklízet, ţe paní Hxxxxx přijde 
později,  mezi  16.  –  17.  hodinou,  proto  to  ukončila  a  odjela.  Snaţila  se  pak  volat  i  večer,  ale  to  uţ 
telefony  nezvonily. Kdyţ  vstoupila  do  budovy,  tak  nahlas  pozdravila.  V budově  bylo ticho,  nic  tam 
nehrálo.  Kdyţ  k ní  přiběhl  obţalovaný,  tak  měl  zpocené  čelo,  na  sobě  měl  kraťasy,  ale  nebyl 
rozrušený,  neměl  ţádné šrámy,  nebyl  nijak  nepříjemný,  nic  zvláštního  se  na něm  nedalo  pozorovat. 
Svědkyně si pak nebyla schopna přesně vybavit, odkud obţalovaný přišel, kdyţ  v přípravném řízení 
uváděla, ţe přišel z kuchyňské části v přízemí, v řízení před soudem pak uváděla, ţe přišel zeshora po 
schodech. Pan Hxxxxx věděl, ţe chodívá uklízet ve středu a kdyţ bylo potřeba, paní Hxxxxx zavolala, 
ţe úklid bude jiný den, a tak se  operativně udělal jiný den. Panu  Hxxxxx to bylo jedno. O úklid se 
nestaral,  to  domlouvala  vţdy  paní  Hxxxxx.  Dopoledne  v domě  býval  starší  syn,  který  studoval 
vysokou školu, Hxxxxx tam bývali velice málo. Kdyţ uklízela svědkyně odpoledne, tak býval doma i 
mladší syn. O ostatních členech rodiny se obţalovaný při konverzaci se svědkyní nezmiňoval, uvedl, 
ţe jsou pryč.  
 
 
Z výpovědi  svědkyně  Jany  Nxxxxx  soud  zjistil,  ţe  byla  přítelkyní  Filipa  Hxxxxx.  Rodinu 
Hxxxxx tak znala, znala i obţalovaného, a to od 30. dubna 2013, ode dne, kdy přijel do Brna. Přijel 
Českou republiku poznat, pracovat tady, navštívit rodinu. Tyto informace se dozvěděla jak od svého 
přítele  Filipa,  tak  od  obţalovaného.  Mezi  obţalovaným  a  rodinou  byly  nějaké  malé  konflikty,  ale 
nejednalo  se  o  nic  významného,  jednalo  se  o  běţné  třenice  při  vzájemném  souţití.  Rodina  Hxxxxx 
měla  obţalovaného  ráda,  nic  závaţného  mu  nevytýkali.  Předmětného  dne  22.  5.  2013  byla  v domě, 
kdyţ u Hxxxxx přespala, spala v pokoji s Filipem. Ráno vstala, šla do koupelny, kde potkala Kevina. 
Pak se šla rozloučit s Filipem, po cestě potkala i Davida, jak šel do koupelny, a zhruba v 6.55 hodin 
odcházela  z domu,  protoţe  v 7.02  hodin  jí  jel  autobus.  S obţalovaným  se  toho  dne  ráno  pouze 
pozdravila,  nic  zvláštního  na  něm  nepozorovala.  Nebylo  to  poprvé,  co  u  Hxxxxx  přespala. 
S obţalovaným  se  ale  v brzkých  ranních  hodinách  nikdy  nepotkala,  pouze  jednou,  a  to  v tomto 
případě. Kdyţ se vrátila k Filipovi do pokoje se s ním rozloučit, tak ten nespal, ale nevstával. Kdyţ 
měl školu, tak vstával brzo, kdyţ měl čas pro sebe, tak vstával aţ kolem půl jedenácté. V předmětný 
den  měl  v plánu  odpočívat,  protoţe  šli  spolu  spát  aţ  o  půl  třetí  ráno.  Program  Filipa  býval  dosti 
nahodilý s výjimkou středy, kdy měl zkoušky v Ukulele orchestra, a pak pátek, sobota, někdy i neděle, 
kdy bývaly koncerty, ale nejednalo se o kaţdý víkend. Večer předtím obţalovaného v domě nejspíš 

pokračování 

43 T 2/2016 
 
nepotkala, zda věděl, ţe tam spí, jí není známo. Kromě Filipa, Davida a obţalovaného nikoho dalšího 
ráno  v domě  nepotkala.  Během  dne  se  pak  snaţila  svědkyně  Filipa  kontaktovat,  a  to  SMS  zprávou, 
bylo jí  však  odpovězeno  přednastavenou  zprávou  z nabídky  telefonu,  něco  ve  smyslu  „teď nemůţu, 
ozvu se později“, coţ Filip Hxxxxx nikdy neudělal. Pomocí SMS zprávy ho kontaktovala někdy kolem 
11.30  hodiny.  Dopoledne  byla  svědkyně  v zaměstnání,  pracuje  jako  učitelka.  Pak  uţ  Filipa 
nekontaktovala, protoţe se měl učit a měl jít na zkoušku. Nikoho z  rodiny Hxxxxx se během dne pak 
kontaktovat nepokusila. Na středu neměli ţádný program domluvený, na další dny uţ ano.  
 
 
Z výpovědi  svědkyně  Marie  Řxxxxx  soud  zjistil,  ţe  pracuje  jako  poštovní  doručovatelka  a 
znala i rodinu Hxxxxx z pracovního kontaktu. Předmětný den 22. 5. 2013 v 8.50 hodin doručovala pro 
pana Hxxxxx balík a dopis. Viděla, ţe před domem stojí auta, coţ nebývalo zvykem, a tak zazvonila. 
Vţdy  se  pan  Hxxxxx  ozval  nebo  otevřel  dveře  pod  schody  do  rodinného  domu.  Svědkyně  čekala 
zhruba  2  –  3  minuty,  ale  nikdo  neotevíral,  a  tak  zazvonila  znovu  a  čekala.  Chtěla  uţ  odejít,  kdyţ 
najednou slyšela z pravé strany zvuk, jako kdyţ padají tyče. Zavolala tedy „pane Hxxxxx“ a v tom se 
objevil obţalovaný. Svědkyně anglicky neumí, ale vydedukovala, ţe jí sděluje, ţe je tam na návštěvě. 
Svědkyně  mu  česky  řekla,  ţe  má  pro  pana  Hxxxxx  zásilky,  zda  by  je  nemohl  převzít,  protoţe  se 
nejednalo o zásilky do vlastních a rukou, tyto mohl převzít kdokoliv, kdo se na té adrese vyskytoval. 
Obţalovaný podepsal doklady – doručenku a papír o převzetí doručených dopisů. Zásilky si převzal 
do  rukou  a  odešel.  Svědkyně  jej  nikdy  předtím  neviděla.  Její  rajón  jsou  sice  Ivanovice,  ale 
v předmětné  dny  zrovna  pracovala  na  záskok  v Řečkovicích,  a  proto  dne  22.  5.  2013  šla  do  svého 
rajónu po nějakém čase poprvé. Obţalovaný měl zelenou košili, pod tím měl triko. Zda měl dlouhé či 
krátké kalhoty, si svědkyně nebyla schopna vybavit, neboť spolu mluvili přes plot, který je vysoký asi 
tak  po  prsa.  Obţalovaný  se  choval  přirozeně,  nebyl  nervózní  či  roztěkaný,  pouze  snad  spěchal  ve 
smyslu „honem, honem, převezmu to, jdu pryč“, ale jinak se choval normálně. Svědkyni se zdálo, ţe 
ho  od  něčeho  zdrţuje.  Ţádný  další  pohyb  či  zvuky  nezaslechla,  nikoho  dalšího  neviděla. 
Obţalovaného  poznala  v rámci  rekognice,  ale  do  3.  6.2013,  kdy  byla  podrobena  rekognici,  kauzu 
v médiích nesledovala.  
 
 
Z výpovědi  svědkyně  Gabriely  Oxxxxx  soud  zjistil,  ţe  byla  sousedka  a  přítelkyně  rodiny 
Hxxxxx  a  zná  i  obţalovaného.  Rodinu  poznala,  kdyţ  se  otec  Martin  a  syn  Filip  stali  členy  Ukulele 
orchestra, kdyţ členem tohoto orchestru je i její manţel a nevlastní syn. Zhruba dva týdny předtím, 
neţ  obţalovaný  do  České  republiky  přicestoval,  se  to  dozvěděla  od  Martina  Hxxxxx,  ţádné 
podrobnosti  o  něm  ale  nevěděla.  Přijeli  30.  4.  večer,  kdy  u  Hxxxxx  byla  párty.  Svědkyně  se 
s obţalovaným bavila, ale nedozvěděla se nic zásadního. Říkal, ţe shání nějaké doučování angličtiny, 
a tak mu svědkyně sehnala jednoho ţáka, coţ byl syn její kamarádky, kdy proběhla i nějaká vyučovací 
hodina, ale kolik, to svědkyni není známo. Hxxxxx neměli s Kevinem ţádné spory či nedorozumění, 
nic zásadního. Pouze Filip s Davidem si stěţovali, ţe jim zasahuje víc do soukromí, ale nejednalo se o 
nic  výrazného.  Martin  ani  Veronika  si  pak  nestěţovali.  Kevina  do  ničeho  netlačili.  Svědkyně  byla 
s Martinem Hxxxxx často v kontaktu přes WhatsApp, kdy si posílali fotky a byli prakticky v denním 
kontaktu. S Veronikou si svědkyně volala, protoţe ta nebyla na sociálních sítích. Dne 22. května 2013 
byla svědkyně opět s Martinem Hxxxxx v kontaktu přes WhatsApp, kdy naposled ještě v 7.31 hodin jí 

pokračování 

43 T 2/2016 
 
Martin  napsal,  svědkyně  mu  potom  v 7.45  hodin  poslala  další  zprávu,  ale  to  jiţ  Martin  nereagoval. 
Odmlčel  se  uprostřed  konverzace  naprosto  překvapivě,  nedořešili  vůbec  nic,  neboť  konverzace  se 
týkala  i  problému  s počítačem,  který  svědkyni  Martin  spravoval.  Nikdy  se  nestalo,  ţe  by  se  Martin 
Hxxxxx během konverzace odmlčel, přerušil ji a uţ se k tomu nevrátil. V předmětném období Martin 
Hxxxxx chvíli nepracoval, často chodil se svědkyní na badminton a býval i dopoledne doma. Veronika 
chodila  do  práce.  Dne  22.  5.  2013  večer  k Oxxxxx  přišel  soused,  otec  Lucie  Pxxxxx,  ţe  je  něco 
v nepořádku u Hxxxxx. Svědkyně šla s panem Pxxxxx a i s dalšími osobami do domu Hxxxxx, kde to 
divně zapáchalo. Zápach cítila jiţ kolem 17. hodiny, kdyţ se vracela s dcerou ze školky. Kolik přesně 
lidí  vstoupilo  dovnitř,  neví.  Někdo  šel  do  sklepa  a  zde  byla  hromada  hader,  která  hořela,  a  z té 
hromady hader vypadlo tělo. O koho se jednalo, svědkyně neví, protoţe obličej neviděla. Ve sklepě se 
nepohybovala,  jen  po  zahradě.  Jakmile  z hromady  něco  vypadlo,  uţ  se  k této  hromadě  nikdo 
nepřibliţoval.  Svědkyně  pak  vběhla  do  domu  a  snaţila  se  najít  někoho  z rodiny  Hxxxxx.  A  našla 
Filipa Hxxxxx v jeho pokoji, leţel v posteli. V pokoji sice bylo přítmí, ale Filip byl evidentně mrtvý, 
kdyţ  mu  z  hlavy  něco  čouhalo.  V domě  se  svítilo,  ale  pouze  někde.  Do  domu  vstoupila  pracovnou 
Martina Hxxxxx, televize byla puštěná, ale v obývacím pokoji se nesvítilo, vířivka byla rozsvícena a 
zapnutá. Dům prohledávala společně s Lucií Pxxxxx, byly se podívat i do loţnice Hxxxxx a zmátlo je 
to,  ţe  na  posteli  nebylo  nic  –  ţádné  peřiny.  V domě  nezaznamenala  ţádné  známky  boje  či  zápasu, 
zaujaly ji pouze schody, které byly extrémně čisté. V Martinově pracovně bylo trochu nepořádku, byla 
poházena, coţ nebývá, v kuchyni byl nepořádek, coţ také nebývalo zvykem. Ţe by někdo vcházel či 
odcházel z domu Hxxxxx předmětný den, si nevšimla. Z jejich domu do domu Hxxxxx vidět není.  
 
 
Z výpovědi  svědkyně  Lucie  Pxxxxx  soud  zjistil,  ţe  je  sousedkou  rodiny  Hxxxxx.  Jejich 
vztahy byly kamarádské, dobře si rozuměla s rodiči. S obţalovaným se osobně nesetkala. Dne 22. 5. 
2013  byla  doma.  V domě  Hxxxxx  nezaznamenala  nic  neobvyklého,  rodina  Hxxxxx  byla  ţivá, 
muzikální  rodina,  takţe  zde  nebývalo  úplné  ticho.  Zda  byla  ten  den  hudba  puštěná,  si  však 
nevzpomíná. Během dne pak zaznamenala špatně specifikovatelný zvuk, něco jako skřek, který však 
okamţitě utichl a nic po něm nenásledovalo. Mohlo se jednat o nápěvek rockové písně, byl to těţko 
identifikovatelný lidský hlas a jednalo se o mladý hlas. Bylo to v době kolem poledne. Kolem poledne 
rovněţ slyšela rány, jak někdo na zahradě bouchal do boxovacího pytle, který Hxxxxx měli na terase. 
Nikoho ale toho dne neviděla odcházet nebo přicházet do domu, pohyb na zahradě slyšela, ale nikoho 
tam  nesledovala  ani  nepozorovala.  Na  terase  měli  Hxxxxx  zahradní  sedačku  z ratanu,  která  byla 
předmětný  den  otočená  tak,  aby  nebylo  vidět  do  pracovny  Martina  Hxxxxx,  jinak  bývala  sedačka 
otočená  jinak.  Zda  byly  zataţené  či  vytaţené  ţaluzie,  si  nevzpomíná.  Svědkyně  se  pak  kolem  14. 
hodiny pohybovala na zahradě a  nastala exploze a tlaková  vlna, která způsobila, ţe k ní na zahradu 
přiletěly střepy. Šla se tedy podívat na dům Hxxxxx, ale okna od domu od pokojů byly neporušené, 
zahlédla pouze rozbité okénko od sklepa. Volala přes plot na Hxxxxx, nikoho však neslyšela, neviděla 
ţádný oheň a nic, co by vyvolávalo bezprostřední ohroţení. Bylo ticho, ţádný pohyb nezaznamenala, 
ţádný zápach necítila, nebyla vidět ţádná škoda či ţádný oheň. Zápach začala cítit aţ po nějaké době, 
kdy se jednalo o nespecifikovatelný, silný, štiplavý, chemický zápach, jako kdyţ se pálí guma. Večer 
pak slyšela, jak se otvírají dvířka mezi domem a garáţí a viděla, ţe tam přišlo několik lidí. Potkala i 
Gabrielu  Oxxxxx,  viděla,  ţe  někdo  jde  ze  sklepa.  Kdyţ  se  otevřely  dveře,  tak  se  odtamtud  vyhrnul 
hustý dým. Kdyţ se rozplynul, pak byly vidět deky a přikrývky naházené na hromadě. Lidé, kteří tam 

pokračování 

43 T 2/2016 
 
byli, postupně odhazovali hadry na trávu a pod nánosem hader leţelo tělo. Napadlo je, zda se nestala 
nějaká nehoda, tak společně s Gabrielou vběhly do domu a hledaly někoho z Hxxxxx. Dům byl tmavý, 
nesvítilo se tam, byla puštěna obrazovka od televize. Svědkyně vyšla společně se svědkyní Oxxxxx do 
prvního  patra  a  v posledním  pokoji  našla  Gabriela  Filipa.  V loţnici  rodičů  byly  rozházené  věci  před 
toaletním stolkem, na posteli chyběly peřiny. Schodiště bylo čisté, jako by ho právě někdo vytřel. 
 
 
Z výpovědi  svědka  Libora  Pxxxxx  soud  zjistil,  ţe  byl  sousedem  rodiny  Hxxxxx.  Znali  se, 
potkávali se na ulici, trávili spolu Silvestra. Obţalovaného neznal, nebyl mu představen, věděl však, ţe 
je u Hxxxxx na návštěvě. Od Martina Hxxxxx se dozvěděl, ţe měl Kevin nějaké problémy, ale blíţe to 
pak nerozvedl. Proč byl u nich, mu také neřekl. Večer pak byl jednou z osob, která vstoupila do domu 
Hxxxxx. Kdyţ vešli dovnitř, bylo jiţ šero, stmívalo se, svítili si baterkami. Bylo vidět, ţe v domě něco 
hoří, něco doutná, tak se domnívali, ţe to uhasí. Mysleli si, ţe  Hxxxxx nejsou doma. Prošli uličkou 
kolem  garáţe  a  bylo  vidět,  ţe  to  doutná  ze  sklepa  pod  garáţí.  Svědek  otevřel  dveře  a  dost  se  tam 
kouřilo. Poté byly přineseny hrábě, prodluţovačka a lampa, aby na to bylo dobře vidět. Bylo vidět, ţe 
je ve sklepě rozbité okno, zřejmě výbuchem. Rozsvítili si, otevřeli dveře a začali vyhrabávat ven věci. 
Jeden  z lidí  se  domníval,  ţe  v hromadě  leţí  slunečník,  ale  bylo  to  tělo.  Kdyţ  odhrábl  svědek  první 
deku, uviděl ruce a hodinky, proto ihned volali policii. Na zahradě leţela destikilová propanbutanová 
láhev, ale byla studená. Do domu vstoupilo zhruba pět lidí, kromě svědka jeho syn i jeho kamarádi. 
Před  domem  stála  obě  auta,  která  uţívali  Martin  Hxxxxx  a  Veronika  Hxxxxx.  V samotném  domě 
svědek nebyl, jiţ odpoledne cítil zápach, ten byl cítit i na ulici. Myslel si, ţe někdo něco pálí. 
 
 
Z výpovědi svědka  Josefa Sxxxxx,  kterou soud za souhlasu stran dle § 211 odst. 1 trestního 
řádu přečetl, soud zjistil, ţe pracuje jako taxikář a k výkonu své činnosti pouţívá i vozidlo Fiat Brava, 
r. z. xxxxx. Dne 22. 5. 2013 stál na stanovišti na Moravském náměstí naproti Katastrálnímu úřadu a 
přesně  v 15.05  hodin  za  ním  přišel  zákazník,  který  chtěl  odvézt  do  Vídně  na  letiště.  Muţ  mluvil 
anglicky a s ohledem na to, ţe svědek neumí dobře anglicky, tak se tam najednou objevila dívka, která 
mu  začala  překládat.  Svědek  muţi  vysvětlil,  ţe  by  potřeboval  na  cestu  do  Vídně  nakoupit  dálniční 
známku a natankovat, s čímţ muţ souhlasil, a domluvili se na ceně 4.000,- Kč. Muţ se ptal, zda můţe 
platit v dolarech, na coţ mu svědek odpověděl, ţe ne, ţe chce české koruny a ukázal mu, ţe si je můţe 
v protější  bance  vyměnit.  Muţ  odešel  a  vrátil  se  asi  za  5  minut.  Svědek  mu  naloţil  kufr  do  auta  a 
vyrazili.  Muţ  měl  ještě  jedno  příruční  zavazadlo.  Nejprve  jel  svědek  na  ulici  Opuštěnou,  kde  u 
benzinky natankoval, koupil rakouskou dálniční známku. Všiml si, ţe si zákazník nakoupil pití, přišel 
k autu  a  vyjeli  na  trasu  Mikulov  –  Drassenhofen  –  Vídeň.  V Rakousku  za  Poysdorfem  si  udělali 
přestávku  a  při  této  přestávce  mu  muţ  zaplatil  celou  domluvenou  částku  4.000,-  Kč.  Ve  Vídni  na 
letišti Schwechat pak svědek muţe před odletovou halou vysadil  kolem 17.45 hodin, podal mu kufr 
z auta. Muţ mu dal ještě dalších 200,- Kč, rozloučili se a svědek odjel. Muţ cestou nijak nespěchal, 
choval se absolutně klidně. Na oblečení si svědek nevzpomněl. V rámci rekognice svědek označil jako 
muţe, který s ním cestoval z Brna do Vídně, obţalovaného Kevina Dxxxxx.  
 

pokračování 
10 
43 T 2/2016 
 
 
Z výpovědi svědkyně Jindřišky Üxxxxx soud zjistil, ţe byla nadřízenou poškozené Veroniky 
Hxxxxx, kdyţ byla zástupkyní ředitele na Základní škole v Brně v ulici Kamenačky 4, kde poškozená 
pracovala jako učitelka a výchovná poradkyně. V práci byla naposledy v úterý 21. 5. 2013. Dne 22. 5. 
2013  s ní  svědkyně  v 6.40  hodin  telefonovala,  kdyţ  jí  Veronika  sdělila,  ţe  jí  není  dobře,  ţe  má 
zdravotní potíţe a jestli by si mohla vzít jeden den dovolené. Pokud by jí bylo i nadále zle, tak se večer 
ozve  a  nechá  si  napsat  pracovní  neschopnost.  V průběhu  dne  pak  svědkyně  ještě  Veronice  Hxxxxx 
telefonovala,  v 11.10  hodin  telefon  zvonil,  ale  nikdo  ho  nevzal,  v 11.26  hodin  pak  jiţ  byl  telefon 
nedostupný. O ţádných problémech při souţití s Kevinem Dxxxxx se Veronika Hxxxxx nezmiňovala, 
pouze uváděla, ţe poněkud trpí ztrátou soukromí, ale nijak blíţe to nespecifikovala.  
 
 
Další  výpovědi  pak  byly  za  souhlasu  stran  dle  §  211  odst.  1  trestního  řádu  přečteny. 
Z výpovědi  svědka  Romana  Bxxxxx  soud  zjistil,  ţe  byl  předmětného  večera  dne  22.  5.  2013  na 
návštěvě u Oxxxxx. Po 21. hodině pak přišel nějaký  soused, ţe od  Hxxxxx je cítit kouř. Svědek se 
společně  s Gabrielou  a  Andrewem  šli  k Hxxxxx  podívat.  Jiţ  při  příchodu  byl  cítit  zvláštní  kouř. 
Otevřeli  branku  z ulice  a  branku  v průchodu  na  zahradu.  Na  zahradě  svědek  uviděl  leţet  plynovou 
bombu, okénko  ze sklepa  bylo rozbité a šel z něj mírný kouř. Střepy z okénka  byly na  zahradě. Od 
někoho  ze  sousedů  si  půjčili  baterku,  tento  soused  pak  také  otevřel  dveře  do  sklepa.  Uvnitř  leţela 
hromada hadrů jakoby svázaných, bylo tam pološero. Chtěli tedy hadry vytahat na zahradu a uhasit 
oheň. Svědek se pak šel podívat k bazénu, kdyţ v tom uslyšel, ţe sousedé, kteří vytahovali hadry ze 
sklepa,  objevili  mrtvé  tělo  mladého  kluka.  V první  chvíli  si  mysleli,  ţe  se  jednalo  o  neštěstí,  ţe 
v kotelně něco bouchlo. Ještě před příjezdem záchranářů pak vyšla z domu Gabriela Oxxxxx s tím, ţe 
v domě  je  mrtvý  Filip.  V domě  Hxxxxx  nějaká  světla  zahlédl,  ale  neřešil  to,  neboť  v domě  vůbec 
nebyl. 
 
 
Z výpovědi svědkyně Jarmily Bxxxxx soud zjistil, ţe rodina Hxxxxx byla známá její rodiny. 
O tom, ţe k nim na návštěvu přijel rodinný známý či příbuzný, se dozvěděla od Gabriely Oxxxxx. Od 
ní se také dozvěděla, ţe nabízí výuku angličtiny. Svědkyně měla o tyto hodiny zájem, a proto jí paní 
Oxxxxx  poslala  kontakt  na  Kevina.  Jednalo  se  o  lekce  angličtiny  pro  syna  svědkyně,  Oskara.  První 
lekce proběhla dne 8. 5., druhá lekce byla domluvena na den 15. 5. 2013, obě proběhly. Další lekce 
byla plánována na den 22. 5. Dne 21. 5. 2013 pak svědkyně Kevinovi napsala, ţe lekce, naplánovaná 
na  den  22.  5.,  se  ruší  s tím,  ţe  by  se  mohla  konat  o  víkendu,  s čímţ  Kevin  souhlasil,  neboť  mu  to 
vyhovovalo. Dne 22. 5. 2013 v 10.29 hodin jí nečekaně napsal SMS zprávu, ţe se bude muset vrátit do 
Států, a proto lekce musí ukončit.  
 
 
Z výpovědi  svědka  Pavla  Čxxxxx  soud  zjistil,  ţe  byl  sousedem  Hxxxxx,  ale  znali  se  velmi 
zběţně,  nenavštěvovali  se,  pouze  mezi  sebou  prohodili  pár  zdvořilostních  frází.  Dne  22.  5.  2013 
odjíţděl do práce kolem 7. hodiny a kolem 16. hodiny přijela z práce manţelka a zhruba v 16.30 hodin 
odjeli do Lelekovic. Vrátili se kolem 18. hodiny. Venku byl cítit zápach, jako kdyţ se něco pálí, něco 
hoří. Pak uţ si svědek vybavil jen příjezd sloţek záchranného systému.  

pokračování 
11 
43 T 2/2016 
 
 
 
Z výpovědi svědka Martina Čxxxxx soud zjistil, ţe byl spoluţákem Davida Hxxxxx. Dne 22. 
5.  2013  s Davidem  komunikoval  jiţ  před  příchodem  do  školy  přes  facebook.  Do  školy  pak  svědek 
přišel  pozdě,  aţ  v průběhu  druhé  vyučovací  hodiny.  Od  Davida  se  dozvěděl,  ţe  je  domluvený 
s Kevinem,  ţe  po  příchodu  ze  školy  půjdou  na  workout,  coţ  znamená  běhání,  posilování,  boxování. 
Od  Davida  se  dozvěděl,  ţe  ho  Kevin  učí  boxovat  a  ţe  spolu  trénují.  Vyučování  skončilo  v 11.30 
hodin, rozešli se před školou a od té doby svědek Davida neviděl. Co měl David předmětný den na 
sobě, neví. Zda měla rodina nějaké nepřátele, mu není známo.  
 
 
Z výpovědi  svědka  Barbory  Mxxxxx  soud  zjistil,  ţe  je  sousedkou  Hxxxxx.  O  příjezdu 
obţalovaného  k Hxxxxx  se  dozvěděla  od  Martina  Hxxxxx.  Ten  jí  sdělil  důvod  obţalovaného,  kdy 
v Americe chtěl se vším skoncovat, nevidí tam smysl ţivota, a tak se rozhodl, ţe pojede do Evropy a 
dále  na  východ  hledat  smysl  tady.  Dne  22.  5.  2013  v 7  hodin  odjela  z domu,  zpět  se  vrátila  v 10.30 
hodin. Doma šila kostýmy a přes hluk šicího stroje nic neslyšela. Ve 12.15 hodin opět odjela a vrátila 
se aţ v 19.30 hodin. Všimla si, ţe se u Hxxxxx svítilo, určitě hrála televize. Do domu nikoho neviděla 
přicházet ani neviděla nikoho odcházet. 
 
 
Z výpovědi svědka  Lukáše Mxxxxx soud zjistil, ţe předmětného dne byl celý den doma, do 
11 hodin spal a po odjezdu matky do práce, svědkyně Barbory  Mxxxxx, byl na terase. V této chvíli 
slyšel z terasy Hxxxxx - jednalo se o dobu mezi půl jednou a jednou - řev jedné osoby. Člověk, který 
řev  vydával,  byl  hodně  rozrušen,  projev  byl  neartikulovaný,  jednalo  se  o  pokus  o  slovo,  ale  nebylo 
ničemu rozumět. Svědek zná všechny členy rodiny Hxxxxx, ale dle jeho názoru to nebyl nikdo z nich. 
Čeština  to  nebyla.  Pak  slyšel  ještě  nějaké  bouchání,  znělo  to  jako  bouchání  do  boxovacího  pytle. 
Zaslechl i bouchání dveří. Zvuky přicházely z terasy Hxxxxx. Byly slyšet krátce, po dobu asi 5 minut. 
Svědek  tomu  nevěnoval  ţádnou  pozornost.  Křik  byl  muţského  hlasu  mladého  věku.  S návštěvou  z 
Ameriky u Hxxxxx do přímého kontaktu nepřišel. 
 
 
Z výpovědi svědka Jana Mxxxxx soud zjistil, ţe předmětného večera byl u Pxxxxx na adrese 
xxxxx  na  návštěvě  na  grilování.  Před  půl  desátou  večer  za  nimi  přišel  muţ  s ţádostí  o  vypůjčení 
nějakého světla, neboť u sousedů se kouří z okénka ze sklepa. Vzali tedy s panem Pxxxxx přenosnou 
svítilnu a šli k sousedům. Šel tam svědek Mxxxxx, Lukáš Pxxxxx a jeho otec. Dále tam byl muţ, který 
si  přišel  půjčit  světlo,  jeho  přítelkyně  a  nějaká  další  paní,  která  říkala,  ţe  Hxxxxx  musí  být  doma, 
neboť před garáţí stojí obě auta. Do zahrady vstoupili průchodem mezi domem a garáţí. Do místnosti 
pod garáţí šel svědek společně s panem Pxxxxx. Z okénka místnosti se valil kouř, dveře byly zavřené. 
Po  otevření  dveří  nebylo  nic  vidět  přes  hustý  dým,  přinesli  proto  další  halogenové  světlo 
s prodluţovacím  kabelem,  a  kdyţ  se  dým  rozptýlil,  uviděli  za  dveřmi  hromadu  hader.  Proto  svědek 
poţádal  o  hrábě,  aby  mohl  hromadu  rozhrábnout  ještě  před  příjezdem  hasičů.  Svědek  postupně 
hráběmi vyhrabával doutnající hadry ven na schodiště, aby dále nehořely. Pak narazil na nějaký těţký 
předmět, který nešel vytáhnout. Vešel tedy asi na tři kroky dovnitř, ale protoţe vevnitř nemohl dýchat, 

pokračování 
12 
43 T 2/2016 
 
tak vyšel ven. Vzal pak hrábě, více zabral a najednou se objevila ruka s hodinkami. Vevnitř pak uviděl 
lidské  tělo.  Při  příchodu  k domu  si  ničeho  neobvyklého  nevšiml  ani  nic  nehledal,  viděl,  ţe  posuvné 
dveře z domu do zahrady jsou pootevřené, za nimi byl zapnutý počítač s rozsvíceným monitorem, ale 
ničeho dalšího si nevšiml.  
 
 
Z výpovědi svědka  Andrew Philipa Oxxxxx soud zjistil, ţe je sousedem  Hxxxxx, s rodinou 
se znal. Dne 22. května 2013 měli u sebe návštěvu, kdyţ kolem 21.30 hodin přišel pan Pxxxxx, ţe od 
Hxxxxx byla slyšet nějaká rána a zda nejsou u nich, neboť to jsou jejich přátelé. Šli tedy společně do 
domu  Hxxxxx,  kdy  svědek  jiţ  po  cestě  na  ulici  cítil  divný  zápach.  Šli  průchodem  mezi  garáţí  a 
domem,  na  trávníku  pak  svědek  viděl  leţet  modrou  plynovou  bombu  a  dále  v místnosti  pod  garáţí 
rozbité okno. Nebylo nic vidět, byla tma, a tak soused Bxxxxx přinesl od sousedů baterku. S ním pak 
přišli i další lidé. Protoţe měl svědek v náručí dceru, tak raději odešel pryč. Společně s manţelkou měl 
svědek  čísla  na  všechny  členy  rodiny  Hxxxxx,  ale  oni  se  celý  den  na  zavolání  nehlásili,  coţ  bylo 
divné, jinak se vídali v podstatě kaţdý den. Byli velmi přátelští a společenští. Dne 30. 4. 2013 byl u 
Hxxxxx  večírek  a  Martin  Hxxxxx  jel  pro  Kevina  Dxxxxx  do  Vídně,  kdy  přijeli  v odpoledních 
hodinách.  Ţádných  problémů  mezi  nimi  si  svědek  nevšiml  a  není  mu  o  nich  ani  nic  známo,  kromě 
nějakých drobností. 
 
 
Z výpovědi svědkyně  Alice Pxxxxx soud  zjistil, ţe je sousedkou rodiny  Hxxxxx. Dne 22. 5. 
2013  byla  doma.  Kolem  11.  hodiny  za  ní  přišel  kamarád  opravit  počítač.  Kolem  14.  hodiny  pak 
uslyšela  ránu,  kdy  to  připomnělo  prásknutí  dveří  z průvanu,  proto  tomu  nijak  nevěnovala  pozornost. 
Jednalo se o jednu ránu. Tuto slyšela i její sestra Lucie Pxxxxx. Z rodiny Hxxxxx pak zná blíţe pouze 
Davida Hxxxxx, s rodiči ani starším bratrem Filipem se nebavila, obţalovaného nezná. Večer kolem 
asi 20.30 hodin se šel otec podívat z okna domu k Hxxxxx a viděl, ţe se valí slabý dým z okna pod 
garáţí.  Proto  šel  za  jejich  známými  Oxxxxx  zeptat  se,  zda  u  nich  Hxxxxx  nejsou,  ţe  se  jim  kouří 
z domu. Během dne si svědkyně ničeho zvláštního, pokud se týká domu Hxxxxx, nevšimla. 
 
 
Z výpovědi svědka Martina Šxxxxx soud zjistil, ţe byl sousedem rodiny Hxxxxx. Dne 21. 5. 
2013 jel společně s Davidem Hxxxxx a Martinem Hxxxxx do města, bavili se o Kevinu Dxxxxx. Od 
Davida  se  svědek  dověděl,  ţe  Kevin  dělá  bojová  umění,  ţe  chodí  běhat,  nejčastěji  v noci.  Martin 
Hxxxxx pak říkal, ţe u Kevina viděl nůţ délky asi 25 cm, takhle ho viděl v noci, v brzkých ranních 
hodinách,  kdy  se  šel  napít.  Potkal  tak  Kevina  asi  dvakrát,  jak  chodí  s noţem  po  domě.  Kdy  se  tak 
stalo, to neupřesnil. Pak se začali bavit o tom, ţe by ten nůţ neprošel přes letiště a ţe si ho koupil asi 
v České republice. 
 
 
Z výpovědi  svědkyně  Karin  Sxxxxx  pak  soud  zjistil,  ţe  dne  22.  5.  2013  v dopoledních 
hodinách  jí  volala  její  kolegyně  z práce  Dana  Hxxxxx  s tím,  ţe  je  momentálně  v Ivanovicích  u 
Hxxxxx, kam chodí uklízet, a ţe je tam ten Američan, o kterém jí vyprávěla při předchozí návštěvě, a 

pokračování 
13 
43 T 2/2016 
 
ţe  se  s ním  nemůţe  domluvit,  a  jestli  by  svědkyně  nemohla  tlumočit.  Pak  jí  ho  předala  k telefonu, 
svědkyně obţalovanému sdělila, ţe Dana je paní na úklid a ţe paní domu jí předem telefonovala, ţe 
má přijít uklízet, na coţ on jí sdělil, ţe  Hxxxxx odjeli, ţe nemá uklízet, a ţe se vrátí mezi 16. a 17 
hodinou.  Znovu  pak  zopakoval,  ţe  tedy  dnes  nemá  Dana  uklízet.  Svědkyně  pak  toto  vyřídila  přes 
telefon opět Daně, ta se však nechtěla nechat odbýt, takţe svědkyni Sxxxxx znovu předala Američana 
k telefonu,  ta  mu  opět  zopakovala  informaci,  ţe  je  tam  Dana  na  úklid.  To  bylo  v podstatě  vše. 
Svědkyně  obţalovanému  velmi  dobře  rozuměla,  mluvil  klidně,  normálně,  nebyl  zadýchaný  ani 
rozrušený.  Jednalo  se  o  hlas  mladého  muţe  s perfektně  srozumitelnou  americkou  angličtinou, 
nezaznamenala v jeho řeči ţádný emoční projev. 
 
 
Soud dále ve věci provedl důkaz celou řadou znaleckých posudků. Ve věci byly vypracovány 
dva  znalecké  posudky  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudní  lékařství,  a  to  jednak  znalecký 
posudek  MUDr.  Votavy  a  MUDr.  Zeleného,  a  dále  znalecký  posudek  prof.  Hirta  a  MUDr.  Krajsy. 
Soud rovněţ tyto znalce vyslechnul. Ze znaleckého posudku MUDr. Milana Votavy ohledně zranění 
poškozeného  Martina  Hxxxxx  soud  zjistil,  ţe  na  hlavě  Martina  Hxxxxx  bylo  při  pitvě  nalezeno 
nejméně 29 sečných, řezných a bodněřezných poranění, kdy jedna rána pronikla do dutiny lební, tři do 
hltanu  a  jedna  přeťala  krční  tepnu.  Poranění  byla  způsobena  jednak  nástrojem  sečným,  kdy  tento 
nástroj působil velkou intenzitou především na levou temení krajinu, u ran č. 1 aţ 2, coţ jsou sečné 
rány ve vlasaté části hlavy, došlo k odseknutí zevní vrstvy klenby lební, rána č. 3, opět sečná rána na 
hlavě, pronikla klenbou lební do dutiny lební, došlo k sečnému poranění mozku a mozečku a porušení 
vnitřní  vrstvy  týlní  kosti  vlevo.  Rána  č.  3  byla  jednoznačně  smrtelným  poraněním.  Zraňujícím 
nástrojem  mohla  být  ostře broušená  mačeta  či  meč,  sekáček  na  maso,  menší  sekera  apod.  Dále  byla 
zranění  způsobena  bodně  řezným  nástrojem,  kdy  se  jednalo  nejspíše  o  jednostraně  broušený  nůţ. 
Zranění,  označené  č.  27,  které  proťalo  krční  tepnu,  krkavici,  lze  označit  jako  smrtelné.  Poranění 
Martina  Hxxxxx  bylo  způsobeno  dvěma  zraňujícími  nástroji,  a  to  nástrojem  sečným  a  nástrojem 
bodněřezným.  Rozsáhlé  popáleniny  těla  nevykazují  známky  vitální  reakce.  K smrti  došlo  z příčin 
traumatických  způsobených  druhou  osobou.  Na  těle  nebyla  nalezena  ţádná  poranění,  která  by  bylo 
moţno  hodnotit  jako  typické  známky  obrany.  Všechny  rány,  všechna  popisovaná  zranění  ostrým 
předmětem  či  předměty  vykazují  známky  vitální  reakce  a  vznikla  pravděpodobně  krátce  po  sobě. 
Pořadí nelze přesněji stanovit. Dobu smrti je moţno obecně ze soudnělékařského hlediska odhadovat 
z charakteru  a  stupně  rozvoje  posmrtných  změn,  teplota,  posmrtné  skvrny,  ztuhlost,  zjištěných  na 
místě nálezu. Vzhledem k tomu, ţe tělo zemřelého bylo nalezeno ve sklepní místnosti, v níţ původně 
hořelo, a následně byl poţár hašen, došlo k výrazné modifikaci některých posmrtných změn, zejména 
teploty  mrtvého  těla.  Znalci  se  tedy  mohou  vyjádřit  k době  smrti  jen  v tom  smyslu,  ţe  rozvoj 
posmrtných změn, zjištěných při pitvě, není v rozporu s údajem ze spisového materiálu, tj. ţe Martin 
Hxxxxx byl prokazatelně naţivu dne 22. 5. 2013 v 7.31 hodin. Martin Hxxxxx nebyl v době smrti pod 
vlivem alkoholu ani jiných toxikologických látek. Smrtelnými zraněními byly tedy protětí krkavice a 
sečná  rána  mozku,  kdy  znalci  předpokládají,  ţe  první  byla  sečná  rána  mozku.  Jedná  se  o  svisle 
orientovanou  sečnou  ránu  v temenětýlní  krajině  vlevo  délky  9  cm,  která  proniká  do  dutiny  lební. 
Jednalo se tedy o ránu zezadu. Smrt nemusela nastat okamţitě, neboť tomu neodpovídá zbytek nálezu, 
kdyţ byla nalezena krev v dýchacích cestách a plicích. Dechová aktivita po nějakou dobu přetrvávala, 
řádově sekundy aţ desítky sekund. Po sečné ráně mozku upadla oběť do bezvědomí, neboť se jedná o 

pokračování 
14 
43 T 2/2016 
 
těţké poranění mozku, a nebyla ani teoreticky moţná záchrana ţivota. Ţaludek neobsahoval ţádnou 
potravu. 
 
 
Z téhoţ  posudku  a  z výpovědi  MUDr.  Michala  Zeleného,  který  se  zaměřil  na  osobu 
poškozeného  Davida  Hxxxxx,  soud  zjistil,  ţe  David  Hxxxxx  utrpěl  vícečetná  bodněřezná  poranění 
v oblasti  pravého  ucha  a  pravé  poloviny  krku  v počtu  šesti,  trţnězhmoţděné  rány  na  rozhraní  pravé 
spánkové  a  pravé  týlní  krajiny,  trţnou  ránu  nad  levým  okem,  krevní  podlitinu  v celé  levé  polovině 
obličeje  a  další  zranění.  Pokud  se  týká  vnitřní  úrazové  změny,  došlo  k protnutí  pravé  krční  ţíly  a 
tepny,  prokrvácení  měkkých  pokrývek  lebních  oboustranně,  zlomeniny  klenby  a  spodiny  lební 
v oblasti  pravého  spánku  a  pravé  střední  jámy  lební,  vícečetná  loţiska,  zhmoţdění  mozku,  otok 
mozku, krvácení pod tvrdou a pod měkkou plenu mozkovou, krev v mozkových komorách, vdechnutí 
krve  a  ztráta  krve.  Na  bezprostřední  příčině  smrti  se  podílelo  závaţné  nitrolební  poranění,  krvácivý 
šok  a  vdechnutí  krve.  Nebyla  nalezena  ţádná  poranění,  která  by  bylo  ze  soudnělékařského hlediska 
moţno  povaţovat  za  známky  obrany.  Na  tělo  poškozeného  bylo  působeno  opakovaným  aktivním 
násilím jednak tupého charakteru a jednak bodněřezného charakteru. Proti hlavě Davida Hxxxxx bylo 
pravděpodobně v první fázi útoku působeno velkým násilím tupého charakteru, kdy po dopadu tupého 
předmětu  došlo  krom  zevních  projevů  ke  zlomeninám  klenby  lební,  nitrolebnímu  krvácení  a 
loţiskovému  zhmoţdění  mozku.  Na  hlavě  bylo  detekováno  více  pórů  násilí,  lze  tedy  předpokládat 
opakované  násilí  působící  na  oblast  hlavy  jmenovaného.  Některá  z poranění  mohla  vzniknout  i 
pasivním  pádem  těla  a  kontaktem  hlavy  s tvrdou  podloţkou.  Prudké  údery,  vedené  na  hlavu 
poškozeného,  mohly  následovat  v krátkém  časovém  intervalu  za  sebou,  po  prvním  úderu  došlo 
s největší pravděpodobností k pádu těla a druhý úder mohl být pak veden na jiţ hlavu leţícího těla. Po 
vzniku tohoto poranění lze předpokládat vznik hlubokého bezvědomí bez schopnosti dalšího pohybu a 
vědomého  jednání.  V druhé  fázi  došlo  ke  vzniku  bodněřezných  poranění  v oblasti  pravého  ušního 
boltce a pravé poloviny krku, kdy pro vznik těchto poranění je zcela způsobilý nástroj typu noţe. Při 
tomto útoku došlo při protnutí krčních cév, ţíly i tepny ke krevní ztrátě. Před smrtí došlo ke vdechnutí 
krve do plic. Termické změny na povrchu těla a ohoření dolních končetin se jeví jako sekundární a na 
smrti se nepodílelo. Je zřejmé, ţe David  Hxxxxx v době poţáru neţil. Je naprosto vyloučené, aby si 
komplex zjištěných poranění způsobil poškozený sám. Útok byl veden velmi brutálně při pouţití více 
zraňujících  nástrojů  či  předmětů,  poranění  bylo  absolutně  smrtelné.  Davida  Hxxxxx  nebylo  moţné 
uchovat  při  ţivotě  ţádnou  lékařskou  pomocí.  Rány,  které  poškozený  David  Hxxxxx  utrpěl,  mají 
stejnou vitalitu, to znamená, ţe vznikly desítky vteřin po sobě. Zda byla první rána tupým předmětem 
a pak následovaly rány bodněřezné, se nedá přesně určit, krevní ztráta uţ není významná, je určitá. 
Jsou tam bledší ledviny, nejsou úplně vykrvácené, to znamená, ţe to šlo ruku v ruce. Pokud by byla 
nějaká prodleva od bodněřezného poranění na krku,  které krvácí z tepen, a došlo by opravdu pouze 
k vykrvácení,  to  znamená  k hemoragickému  šoku,  tak  by  ledviny  vypadaly  jinak,  byly  by  mnohem 
bledší. Ale kombinace tupého násilí se zhmoţděním mozku, vdechnutím krve a následná ztráta krva 
přišla v podstatě v jeden okamţik. Smrt nastala do desítek vteřin, maximálně minuty. Předpokládaný 
úder do oblasti hlavy vedl k okamţitému bezvědomí oběti, David Hxxxxx si ani nestihl uvědomit, ţe 
se  něco  stalo.  V ţaludku  Davida  Hxxxxx  byly  nalezeny  zbytky  tráveniny  s tekutinou.  Vzhledem 
k obsahu ţaludku a vzhledem k tomu, ţe se smrtí proces trávení zastavuje, lze konstatovat, ţe k úmrtí 
došlo  v době  zhruba  1  hodinu,  maximálně  1,5  hodiny  po  jídle.  V ţaludku  byla  trávenina,  která 

pokračování 
15 
43 T 2/2016 
 
vykazovala  kousky  zeleniny,  kdy  k trávicímu  procestu  ještě  nedošlo.  Ţaludek  tráví  1  aţ  2  hodiny, 
postupně  potravu  rozkládá,  proto  byla  vymezena  doba  zhruba  1  aţ  1,5  hodiny  po  pozření  potravy. 
Mohla to být doba i kratší neţ 1 hodinu, maximálně však 1,5 hodiny.  
 
  
Znalci prof. MUDr. Miroslav Hirt a MUDr. Jan Krajsa pak zpracovali znalecké posudky 
ohledně  těl  poškozených  Veroniky  Hxxxxx  a  Filipa  Hxxxxx.  Z výpovědi  prof.  MUDr.  Miroslava 
Hirta, který se zaměřil na osobu poškozeného Filipa Hxxxxx, ze závěru jeho znaleckého posudku soud 
zjistil, ţe poškozený Filip Hxxxxx utrpěl zevní úrazové změny, a to masivním potřísněním krví obličej 
i vlasaté části hlavy, četné sečné a řezněsečné rány v levé polovině obličejové části hlavy, ve vlasaté 
části hlavy skupinu řezných ran v krajině pod bradou a na krku, celkem 11 sečných a řezněsečných ran 
v oblasti  hlavy  a  krku.  Pokud  se  týká  úrazové  změny  vnitřní, jednalo  se  o  mnohočetné  sečné  rány  a 
roztříštění kosti levé poloviny klenby i spodiny lební a levé poloviny krajiny týlní, rozseknutí čelního 
laloku  levé  polokoule  mozkové,  částečné  vdechnutí  krve  do  plic.  Pokud  se  týká  chorobných  změn, 
byla zjištěna hnisavá bronchitida. Toxikologickým vyšetřením bylo v krvi nalezeno 6,8 miligramů na 
litr paracetamolu, coţ je mírná terapeutická dávka. Bezprostřední příčinou smrti bylo sečné poranění 
čelní  části  levé  polokoule  mozkové.  Známky  vitální  reakce  vykazují  všechna  poranění.  Co  se  týče 
závaţnosti poranění, lze říci, ţe šlo o váţné poranění důleţitého orgánu, a to mozku, poranění bylo 
absolutně smrtelné a smrt nastala v přímé příčinné souvislosti s uvedeným úrazem. Zraněného nebylo 
moţné  uchovat  při  ţivotě  ţádnou  ani  vysoce  specializovanou  lékařskou  pomocí.  Nebyly  nalezeny 
ţádné  známky  hovořící  pro  to,  ţe  Filip  Hxxxxx  byl  v době  smrti  pod  vlivem  alkoholu  či  jiných 
psychiku člověka ovlivňujících látek. Zánět, nalezený v plicích, tj. hnisavá bronchitida, jej na ţivotě 
nijak  neohroţoval,  nález  paracetamolu  v krvi  v malé  terapeutické  dávce  zcela  odpovídá  laickému 
léčení takového onemocnění. Z morfologického nálezu,  zjištěného během pitvy, nelze upřesnit dobu 
smrti z rozmezí zjištěného policií, tedy dne 22. 5. 2013 mezi 6.57 a 21.45 hodin. Lze ovšem usuzovat, 
ţe  Filip  Hxxxxx  své  zranění  utrpěl,  kdyţ  leţel  v posteli.  Zranění  hlavy  bylo  způsobeno  ostrým 
nástrojem s dobře vybroušeným břitem, který  musel  být poměrně těţký a pádný, nejspíše charakteru 
velkého, těţkého noţe, meče, mačety apod. Nástroj na hlavu působil převáţně ze směru zleva doprava, 
dobře vysvětlitelná by byla teorie, kdy je poloha těla vleţe na zádech, eventuálně i na pravém boku 
s pravou  horní  končetinou  ohnutou  v lokti.  Všechna  zranění  vznikla  v krátkém  časovém  úseku  za 
sebou  a  jejich  pořadí  nelze  přesně  určit.  Útok  ovšem  vycházel  ze  stejného  směru  s drobnými 
odchylkami a je moţné předpokládat, ţe poloha hlavy a útočícího nástroje se měnila pouze minimálně. 
Působení  nástroje  na  povrch  těla  bylo  bezpochyby  velmi  značné  aţ  brutální.  Jiţ  první  rána  musela 
oběť  do  značné  míry  ochromit,  coţ  by  bezpochyby  mohla  způsobit  rána  s hlubokým  poraněním 
mozku, označená jako č. 1. Zranění krku bylo způsobeno řezným nástrojem s ostře broušeným břitem. 
Mohlo jít  o identický  nástroj jako  v případě  zranění  hlavy,  ale  mohlo  se jednat i  o  nástroj  podstatně 
lehčí, tedy jakýkoliv nůţ.  Pravděpodobnější verze je, ţe rány na krku vznikly aţ po těţkém zranění 
hlavy, i kdyţ nelze vyloučit ani méněpravděpodobnou moţnost opačného pořadí. To ovšem pouze za 
předpokladu,  ţe  by  rány  na  krku  vznikly  opravdu  extrémně  rychle  za  sebou.  Intenzita  působení 
nástroje  na  povrch těla  byla  sice  větší,  ale  zdaleka  nedosahovala  takové  síly jako  sečné rány  hlavy. 
Zranění pravé ruky bylo způsobeno lehkým tlakem a tahem břitu ostrého nástroje. Za jistých okolností 
by mohlo být povaţováno za známku chabé obrany, ale nelze vyloučit ani vznik víceméně náhodný. 
Nejpravděpodobnější průběh útoku byl ten, ţe první byla sečná rána na hlavě, po které oběť upadla do 

pokračování 
16 
43 T 2/2016 
 
bezvědomí,  a  další  rány  uţ  cítit  nemusela.  Ani  vysoce  specializovaná  pomoc  nemohla  poškozeného 
zachránit, nebyla zde ţádná šance, a to ani v případě, kdyby byla poskytnuta bezprostředně a muselo 
by se jednat o specializovanou pomoc neurochirurga. Zranění však bylo tak závaţné, ţe nebylo moţné 
poškozeného  zachránit.  Zranění  bylo  absolutně  smrtelné.  Smrt  nastala  v okamţiku  několika  minut, 
jednalo se spíše o minuty neţ sekundy. Pokud se týká obsahu ţaludku, tak dle nejnovějších výzkumů 
nelze  dle  obsahu  ţaludku  dobu  smrti  přesně  určovat.  Obsah  ţaludku,  který  byl  nalezen  v ţaludku 
Filipa  Hxxxxx,  byla  hnědá  tekutina,  která  mohla  být  v ţaludku  řádově  desítky  hodin,  třeba  i  den. 
Nebyly  nalezeny  ţádné  známky  toho,  ţe  by  byl  obsah  ţaludku  čerstvější.  I  kdyby  byly  v ţaludku 
nalezeny  zbytky  natrávené  potravy,  nelze  určovat  dobu  smrti  podle  obsahu  ţaludku.  Dá  se  pouze 
odhadnout přibliţná doba a i zde existují výjimky, neboť např. těţký stres způsobuje to, ţe ţaludek 
přestane trávit a potrava zůstává několik hodin nezměněná. Zde však v obsahu ţaludku Filipa Hxxxxx 
nebylo nalezeno nic, co by svědčilo o tom, ţe by zde mohla být potrava kratší dobu.  
 
  
Z výpovědi MUDr. Jana Krajsy, který se zaměřil na poškozenou Veroniku Hxxxxx, pak soud 
zjistil,  ţe  poškozená  Veronika  Hxxxxx  utrpěla  celkem  27  řezných,  sečných  a  bodněřezných  ran  do 
oblasti hlavy a krku, hrudníku, zad a pravého ramene. Konkrétně se jednalo o 3 řezné či sečné rány ve 
vlasaté  části  hlavy,  7  bodněřezných  ran  v obličejové  části  hlavy,  7  bodněřezných  ran  na  krku,  1 
bodněřezná  rána  na  přední  straně  hrudníku  pod  pravou  klíční  kostí,  2  řezné  rány  na  hrudníku  a  na 
přední  ploše  pravého  ramene,  2  bodněřezné  rány  na  zádech,  1  řezná  rána  na  přední  ploše  pravého 
ramene, 4 bodněřezné rány na pravém rameni a pravé paţi. Vnitřními úrazovými změnami pak byly 
řezná či sečná poranění měkkých pokrývek lebních, povrchní nářezy či záseky na kostech klenby lební 
v pravé tylní krajině, průbod do dutiny lební v přední jámě lební, krvácení do měkké pleny mozkové, 
bodněřezná rána levého čelního laloku mozku, fragment noţe v těle dolní čelisti, bodněřezné poranění 
krčních cév, průbod pravým ramenním kloubem, bodněřezná rána pátého krčního obratle s odříznutím 
části  trnového  výběţku,  krvácení  do  páteřního  kanálu  pod  tvrdou  plenou  míšní,  příměs  krve 
v dýchacích  cestách,  příměs  krve  v ţaludečním  obsahu,  niţší  krevnatost  orgánu  šokové  ledviny. 
Bezprostřední  příčinou  smrti  Veroniky  Hxxxxx  bylo  vykrvácení  z bodněřezné  rány  krku  zasahující 
velkou  krční  ţílu.  Za  smrtelnou  moţno  povaţovat  ránu  zasahující  velkou  krční  ţílu  spolu  s dalšími 
drobnými větvemi krčních cév – ţil i tepen. Na těle zemřelé však došlo k poranění i dalších ţivotně 
důleţitých  orgánů  ostrým  nástrojem,  a  to  mozku  a  krční  míchy.  Zjištěné  poranění  mozku  v podobě 
bodněřezné  rány  na  bazi  levého  čelního  laloku  a  v podobě  subarachnoidálního  krvácení  moţno 
v teoretické  rovině  rovněţ  povaţovat  za  smrtelné,  v daném  případě  však  došlo  rychleji  k úmrtí 
v důsledku  výše  uvedeného  vykrvácení.  Rovněţ  tak  poškození  krční  páteře  a  krční  míchy  v podobě 
epidurálního  krvácení  a  zhmoţdění  krční  míchy  by  mohlo  vést  v teoretické  rovině  ke  komplikacím 
vedoucím aţ ke smrti. Pochopitelně opět za předpokladu, ţe by ke smrti nedošlo vykrvácením. Ostatní 
nalezené  rány  nezasahují  ţivotně  důleţité  orgány,  ale  nutno  připustit  jejich  podíl  na  celkové  ztrátě 
krve,  kdy  zejména  rány  na  hlavě  s protětím  řady  drobných  tepen  i  ţil  bývají  provázeny  poměrně 
výrazným  krvácením.  Rozsáhlé  popáleniny  těla  nevykazují  známky  vitální  reakce.  Zjištěná  tupá 
poranění v podobě hematomů jsou jen malého rozsahu bez vlivu na bezprostřední příčinu smrti. Dobu 
přeţívání  po  vzniku  všech  nalezených  poranění  moţno  odhadnout  na  dobu  řádu  minut,  nebylo 
nalezeno ţádné poranění takového charakteru, po jehoţ vzniku dochází k rychlé smrti, např. v průběhu 
několika  vteřin.  Po  ráně  způsobující  poranění  mozku  však  moţno  připustit  vznik  okamţitého 

pokračování 
17 
43 T 2/2016 
 
bezvědomí.  Poranění  krční  míchy  mohlo  v teoretické  rovině  vést  k omezení  hybnosti  horních 
končetin. Moţnost  záchrany  po  vzniku  poranění  lze  připustit  pouze  teoreticky,  a  to jen  provedením 
lékařského  zákroku  bezprostředně  po  vzniku  poranění  k zabránění  vykrvácení  a  následnou  vysoce 
odbornou péčí na specializovaném pracovišti. Ale ani za této situace by záchrana nemusela být vůbec 
jistá,  zejména  v důsledku  otevřeného  poranění  mozku  a  rychlé  ztráty  značného  mnoţství  krve  při 
poranění krku. Mechanismus vzniku jednotlivých bodněřezných, sečných a řezných poranění spočívá 
v tom,  ţe  všechna  poranění  vznikla  působením  ostrého  bodněřezného  nástroje  či  nástrojů,  velmi 
pravděpodobně s jednostranně broušenou čepelí, které byly pouţity jak mechanismem bodným, tak i 
řezným a velmi pravděpodobně i sečným. Ostrým nástrojem bylo působeno na tělo z různých směrů – 
zepředu,  zprava  i  zleva,  na  obličejovou  část  hlavy  zepředu,  shora  na  temenní  část  hlavy,  zezadu, 
zprava na týlní krajinu hlavy, zprava na krk, zepředu na oblast pravého ramene, zezadu na oblasti krku 
a zad a do oblasti pravé horní končetiny. Intenzita působení nástroje byla zejména v případě rány č. 1 
s průbodem  do  dutiny  lební  velmi  vysoká.  Řezná  poranění  mohla  být  způsobena  jakýmkoliv  ostrým 
nástrojem  s ostrým  břitem.  U  bodněřezných  poranění  se  lze  vyjádřit  pouze  k minimální  délce  a 
maximální šířce čepele. Nůţ, jehoţ část čepele byla nalezena u těla zemřelé, je způsobilý ke vzniku 
všech zjištěných poranění, nelze však vyloučit ani pouţití dalšího bodněřezného či dokonce sečného 
nástroje. Ke smrti doslo z příčin traumatických, způsobených druhou osobou. Na těle nebyla nalezena 
ţádná  poranění,  která  by  bylo  moţno  hodnotit  jako  typické  známky  obrany.  Nutno  však  dodat,  ţe 
levou horní končetinu v oblasti ruky a zápěstí nebylo moţné vzhledem k ohoření a zuhelnatění v tomto 
smyslu  ani  posoudit.  Všechna  popisovaná  zranění  ostrým  předmětem  či  předměty  vykazují  známky 
vitální reakce a vznikla pravděpodobně krátce po sobě, pořadí však nelze přesně stanovit. Dobu smrti 
lze  ze  soudnělékařského  hlediska  odhadovat  z charakteru  a  stupně  rozvoje  posmrtných  změn. 
Vzhledem k tomu, ţe tělo zemřelé bylo nalezeno ve sklepní místnosti, v níţ původně hořelo, následně 
byl poţár hašen, došlo jiţ k výrazné modifikaci některých posmrtných změn, zejména teploty mrtvého 
těla.  Znalci  se  tedy  mohou  vyjádřit  k době  smrti  jen  v tom  smyslu,  ţe  rozvoj  posmrtných  změn, 
zjištěných při pitvě, není v rozporu s údajem, ţe Veronika Hxxxxx byla prokazatelně naţivu ještě dne 
22.  5.  2013  v 6.41  hodin.  Rána,  která  způsobila  poškození  mozku,  byla  vedena  přes  oční  jamku,  tj. 
poškozená byla bodnuta do oka, byla zasaţena i oční koule. Rána směřovala přes oční jamku, zasáhla 
oční  kouli,  prošla  stropem  očnice  a  čepel  pronikla  do  dutiny  lební.  Kaţdá  rána,  která  směřovala 
hlouběji do tkání, třeba i rána na krku, můţe vést k traumatickému šoku, k bezvědomí. I bodnutí do 
krku  či  bodněřezná  rána  do  krku  mohla  způsobit  to,  ţe  se  poškozená  nebránila.  V ţaludku  nebyla 
nalezena  nezpracovaná  potrava,  byla  zde  nalezena  spolykaná  krev.  Jednalo  se  o  krev,  která  se  tam 
dostala při bodněřezné ráně krku, kdy dotyčná mohla i v reflexním bezvědomí spolknout krev. Na těle 
byla nalezena i tupá poranění, drobné hematomy, kdy tupým předmětem je moţno myslet úder rukou, 
pěstí, ale mohlo se jednat i o nějaký předmět či těleso. Hematomy byly způsobeny násilím vedeného 
niţší intenzitou, mohlo k nim dojít při manipulaci s tělem, pokud by manipulace byla bezprostředně po 
úmrtí,  neboť  hematomy  vykazují  známky  vitálních  reakcí.  Spíše  to  ale  svědčí  pro  jejich  vitalitu  a 
vznik zaţiva při samotném útoku.  
 
 
Ze  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  toxikologie  znalce  Mgr.  Jana 
Pivničky  soud  zjistil,  ţe  poškozený  Martin  Hxxxxx  měl  v krvi  hladinu  0,0  gramu  na  kilogram 
ethanolu,  tj.  ţe  neměl  v krvi  ţádný  alkohol,  ve  vzorku  krve  nebyly  chromatografickou  metodou 

pokračování 
18 
43 T 2/2016 
 
prokázány  ţádné  toxikologicky  významné  těkavé  organické  látky.  Imunochemický  screening  vzorku 
moči byl negativní. Chromatografickými metodami byly ve vzorku moči prokázány stopy kofeinu. Ve 
vzorcích  ţaludečního  obsahu  a  jaterní  a  ledviné  tkáně  nebyly  prokázány  ţádné  omamné  a 
psychotropní látky, léčiva či jiné toxikologicky  významné látky  včetně metabolitů. Nález kofeinu je 
toxikologicky  nevýznamný.  Ve  vzorku  krve  bylo  metodou  plynové  chromatografie stanoveno  2,6  % 
karbonylhemoglobinu.  Takováto  koncentrace  karbonylhemoglobinu  v krvi  odpovídá  běţné 
fyziologické úrovni saturace. Rovněţ v krvi Davida Hxxxxx nebyl nalezen ţádný ethanol, ve vzorku 
krve nebyly chromatografickou metodou prokázány ţádné toxikologicky významné těkavé organické 
látky.  Imunochemický  screening  moči  byl  rovněţ  negativní.  Ve  vzorcích  moči,  ţaludečního  obsahu, 
jaterní  a  ledvinné  tkáně  nebyla  chromatografickými  metodami  prokázána  ţádná  léčiva,  omamné  a 
psychotropní  či  jiné  toxikologicky  významné  látky  včetně  jejich  rozkladných  metaproduktů  a 
metabolitů. 
Ve  vzorku  krve  bylo  metodou  plynové  chromatografie  stanoveno  1,1 
karbonylhemoglobinu, kdy takováto koncentrace v krvi odpovídá běţné fyziologické úrovni saturace.  
 
Ze  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  toxikologie,  Mgr.  Andrey 
Brzobohaté  soud  zjistil,  ţe  v krvi  zemřelé  Veroniky  Hxxxxx  nebyl  nalezen  ţádný  ethanol,  vzorek 
krve neobsahoval ţádné toxikologicky významné organické látky. Výsledek testu moči byl pro záchyt 
na opiáty, amfetaminy, cannabinoidy, kokain, PCP a na benzodiazepiny negativní. Ve vzorcích jater, 
ledvin  a  moči  byl  prokázán  kofein  a  v ţaludečním  obsahu  nebyly  chromatografickou  metodou 
prokázány ţádné léky, drogy ani jejich metabolity. V krvi bylo stanoveno 2 % oxidu uhelnatého. Krev 
neobsahovala ethanol ani ţádné další těkavé toxikologicky významné organické látky. Rovněţ v krvi 
Filipa  Hxxxxx  nebyl  nalezen  ţádný  ethanol  a  další  těkavé  toxikologicky  významné  organické  látky. 
Imunochemickým  šetřením  moči  na  opiáty,  amfetaminy,  cannabinoidy,  kokain,  PCP  a  na 
benzodiazepiny  nebyly  v moči  zachyceny  ţádné  uvedené  skupiny  drog  a  léčiv  i  jejich  metabolitů. 
V krevním  séru  pak  bylo  stanoveno  0,0  miligramu  na  litr  salicylátů  a  6,8  miligramů  na  litr 
paracetamolu.  Ve  vzorcích  jater,  ledvin,  moči  a  ţaludečním  obsahu  nebyly  chromatografickou 
metodou prokázány ţádné léky, drogy ani jejich metabolity. 
 
 
Ze  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie  a  sexuologie,  Doc. 
MUDr.  Jaroslava  Zvěřiny  soud  zjistil,  ţe  u  posuzovaného  Kevina  Dxxxxx  nebyla  prokázána 
strukturovaná  sexuální  deviace  typu  sadismu.  Posuzovaný  vykazuje  některé  znaky  fetišistického 
zájmu  o  sexuálně  agresivní  a  sadomasochistická  erotická  témata.  Nebylo  moţno  spolehlivě  ověřit 
preferovanou sexuální orientaci, jeho sexualita je výrazně nezralá, nediferencovaná.  
 
  
Ze  znaleckého  posudku  znalkyně  Mgr.  Anastassiye  Zidkové  z oboru  genetika,  odvětví 
forenzní  statistika,  soud  zjistil,  ţe  předmětem  zkoumání  mělo  být  statisticky  metodou 
věrohodnostního  poměru  vyhodnotit  pravděpodobnost  výskytu  bilogického  materiálu  osob 
jmenovaných u jednotlivých zkoumaných vzorků v odborném vyjádření z odvětví biologie a genetika, 
podaného  OKTE  KŘP  Jmk  Brno  pod  evidenčním  číslem  KRBP-2581-2,5,6/KT-2013.  Jednalo  se 
jednak o stěr červenohnědého otěru na pravém třísle osoby Filipa Hxxxxx, stěr červenohnědého otěru 

pokračování 
19 
43 T 2/2016 
 
v okolí  pupku  osoby  Filip  Hxxxxx,  stopa  zajištěná  pod  nehty  levé  a  pravé  ruky  poškozeného  Filipa 
Hxxxxx, a dále stopy zajištěné při ohledání věci Kevina Dxxxxx dne 5. 6. 2016, a to stopy na ponoţce 
obţalovaného a na krátkých kalhotách šedé barvy s jemným svislým prouţkem značky FOX Product 
of The Revolution velikosti 32, a to na přední i zadní straně kalhot. Metoda věrohodnostního poměru 
je  doporučena  mezinárodní  společností  pro  forenzní  genetiku,  pro  hodnocení  vzorků,  u  kterých  se 
předpokládá,  ţe  obsahují  DNA  dvou  a  více  osob.  Tato  metoda  dovoluje  zjistit,  nakolik  výsledek 
genetického  zkoumání  posiluje  jednu  ze  dvou  navrţených  hypotéz,  které  je  potřeba  stanovit  před 
vlastním výpočtem věrohodnostního poměru. Jedna ze dvou hypotéz je hypotéza obţaloby, druhá je 
hypotéza obhajoby. Pokud je v odborném vyjádření z oboru biologie a genetika uvedeno, ţe vzorek na 
zajištění z věcí obviněného je směsný, obsahuje bilogický materiál více neţ jedné osoby. Předpokládá 
se,  ţe  vzorek  obsahuje  mimo  jiné  genetický  materiál  obviněného.  Obdobně  například  u  části  nehtu 
poškozeného se předpokládá, ţe obsahuje genetický materiál poškozeného. V případě věcí zajištěných 
u  obviněného  dvojicí  navrţených  hypotéz  mohou  být  hypotéza  obţaloby  -  vzorek  pochází  od 
obviněného a oběti, hypotéza obhajoby - vzorek pochází od obviněného a neznámé osoby. Pro důkaz 
zajištěný při pitvě u části nehtu poškozeného lze vytvořit dvojici hypotéz. Hypotéza obţaloby – vzorek 
pochází od obviněného a oběti, hypotéza obhajoby  – vzorek pochází od oběti a neznámé osoby. Při 
testování navrţených hypotéz byl vzat v úvahu fakt konstatování v odborném vyjádření při stanovení 
profilu  DNA  z bukálního  stěru  označeného  Kevin  Dxxxxx,  kdy  tento  vykazuje  individuální  shodu 
s profilem DNA, stanoveným z biologického materiálu na zubním kartáčku značky Oral B. Označený 
genetický materiál, stanovený ze zubního kartáčku značky Oral B, označený 45, pouţitý v odborném 
vyjádření z oboru biologie a genetika ze dne 21. 6. 2013, lze tedy nahradit označením genetický profil 
stanovený  z bukálního  stěru  označený  Kevin  Dxxxxx.  V textu  znaleckého  posudku  je  pak  pro  větší 
přehlednost a názornost uţito označení Kevin Dxxxxx.  
 
Výsledky  genetického  zkoumání  vzorku  stěru  červenohnědého  otěru  na  pravém  třísle  osoby 
Filip  Hxxxxx  více  neţ  4x1013  podporují  hypotézu,  ţe  vzorek  pochází  od  Filipa  Hxxxxx  a  Jany 
Nxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Filipa Hxxxxx a neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání 
vzorku  stopy  stěru  červenohnědého  otěru  v okolí  pupku  osoby  Filipa  Hxxxxx  více  neţ  4x1013 
podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Filipa  Hxxxxx a Jany Nxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od 
Filipa  Hxxxxx  a  neznámé  osoby.  Výsledky  genetického  zkoumání  stopy  zajištěné  při  ohledání  věcí 
Kevina  Dxxxxx  na  páru  kotníčkových  ponoţek  méně  neţ  4x10-8  podporují  hypotézu,  ţe  vzorek 
pochází  od  Martina  Hxxxxx,  Davida  Hxxxxx  a  Filipa  Hxxxxx,  neţ  ţe  vzorek  pochází  od  třech 
neznámých  osob.  Výsledky  genetického  zkoumání  vzorku  stopy  zajištěné  při  ohledání  věci  Kevina 
Dxxxxx,  a  to  červenohnědé  skvrny  v blízkosti  levé  přední  kapsy,  cca  14,5  cm  od  horního  lemu 
krátkých  kalhot  šedé  barvy  s jemným  svislým  prouţkem  značky  FOX  Products  of  The  Revolution, 
(dále jen krátké kalhoty), více neţ 6x1020 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx, 
Veroniky  Hxxxxx  a  Kevina  Dxxxxx,  neţ  ţe  vzorek  pochází  od  Kevina  Dxxxxx  a  dvou  neznámých 
osob.  Výsledky  genetického  zkoumání  stopy,  zajištěné  na  krátkých  kalhotách  obţalovaného,  a  to 
červenohnědé skvrny v horní části levé nohavice zepředu zhruba 12 cm od horního okraje, téměř 800x 
podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx a neznámé osoby, neţ ţe pochází od dvou 
neznámých osob. Výsledky  genetického zkoumání další stopy, a to červenohnědé skvrny na horním 
lemu krátkých kalhot více neţ 1,5x108 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Veroniky Hxxxxx, 

pokračování 
20 
43 T 2/2016 
 
Kevina Dxxxxx a Martina Hxxxxx nebo Davida Hxxxxx nebo Filipa Hxxxxx, neţ ţe vzorek pochází 
od  Kevina  Dxxxxx  a  dvou  neznámých  osob.  Výsledky  genetického  zkoumání  stopy  červenohnědé 
skvrny  v blízkosti pravé přední horní kapsy, zhruba 11 cm od horního okraje krátkých kalhot, téměř 
2x108 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Veroniky Hxxxxx, Filipa Hxxxxx a Kevina Dxxxxx, 
neţ ţe vzorek pochází od Kevina Dxxxxx a dvou neznámých osob. Výsledky genetického zkoumání 
červenohnědé skvrny u lemu pravé přední kapsy krátkých kalhot více neţ 8x1014 podporují hypotézu, 
ţe vzorek pochází od Veroniky Hxxxxx a Kevina Dxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Kevina Dxxxxx a 
neznámé  osoby.  Výsledky  genetického  zkoumání  červenohnědé  skvrny  na  přední  straně  pravé 
nohavice,  zhruba  22 cm  od  spodního  lemu  krátkých  kalhot,  více  neţ  9x1019  podporují  hypotézu,  ţe 
vzorek  pochází  od  Martina  Hxxxxx  a  Davida  Hxxxxx,  neţ  ţe  vzorek  pochází  od  dvou  neznámých 
osob. Výsledky genetického zkoumání červenohnědé skvrny na spodním lemu pravé nohavice zevnitř 
krátkých kalhot více neţ 6x1011 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx a Kevina 
Dxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Kevina Dxxxxx a neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání 
plošného stěru,  pořízeného  pro  účely  zkoumání,  mimo  viditelné červenohnědé  potřísnění  na  kameni 
béţové barvy  méně neţ 1x10-8 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Davida  Hxxxxx a Kevina 
Dxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Davida Hxxxxx a neznámé osoby. Výsledky genetického zkoumání 
plošného  stěru,  pořízený  pro  účely  zkoumání,  mimo  viditelné  červenohnědé  potřísnění  na  kameni 
fialové barvy více neţ 5x1011 podproují hypotézu, ţe vzorek pochází od Martina Hxxxxx a neznámé 
osoby, neţ ţe vzorek pochází od dvou neznámých osob. Výsledky genetického zkoumání stopy č. 41 
nehtu levé ruky poškozeného Filipa Hxxxxx víc neţ 4x1013 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od 
Filipa Hxxxxx a Jany Nxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od Filipa Hxxxxx a neznámé osoby. Výsledky  
genetického  zkoumání  stopy  č.  42  nehty  pravé  ruky  poškozeného  Filipa  Hxxxxx  více  neţ  4x1013
podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od Filipa  Hxxxxx a Jany Nxxxxx, neţ ţe vzorek pochází od 
Filipa  Hxxxxx  a  neznámé  osoby.  Výsledky  genetického  zkoumání  stěru  z povlaku  polštáře  lososové 
barvy se vzorem, stopa označená číslem 66, více neţ 2x1010 podporují hypotézu, ţe vzorek pochází od 
Kevina Dxxxxx a neznámé osoby, neţ ţe vzorek pochází od dvou neznámých osob.  
 
 
Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie znalkyně MUDr. Mileny 
Zimulové,  a  to  jak  z jejího  písemného  vyhotovení,  tak  z jejího  výslechu  soud  zjistil,  ţe  obţalovaný 
v době  spáchání  trestného  činu  netrpěl  ţádnou  z forenzního  hlediska  závaţnou  duševní  poruchou,  to 
znamená,  ţe  netrpěl  psychózou  charakteru  okruhu  schizofrenního  nebo  bipolárních  afektivních 
poruch,  není  mentálně  retardovaný,  není  u  něho  rozvinutá  závislost  na  alkoholu  ani  jiných 
psychoaktivních  látkách  a  není  u  něj  ani  přítomna  organická  psychická  porucha.  Kevin  Dxxxxx  je 
stiţen smíšenou poruchou osobnosti. Porucha osobnosti představuje odlišné, někdy aţ velmi extrémní 
odchylky od toho, jak se průměrný člověk v dané společnosti cítí, jedná, myslí, a převáţně jak utváří 
své  vztahy  k ostatním  lidem.  Tato  porucha  způsobuje  jedinci  vnitřní  tíseň,  necítí  se  příjemně  a  u 
různých poruch se stupňuje sociální nepřizpůsobivostí aţ k disociabilitě, tedy tendenci páchat trestnou 
činnost  nebo  činnost  protispolečenskou.  Poruchy  osobnosti  jsou  specifické,  jsou  to  ty,  kde  je 
zvýrazněn  typ  různých  skupin.  U  Kevina  Dxxxxx  se  jedná  o  smíšenou  poruchu  osobnosti,  nebylo 
moţno určit jeden rys poruchy osobnosti, protoţe zvýrazněných dominantních rysů je u něj přítomno 
několik. Kevin Dxxxxx trpí smíšenou poruchou osobnosti se zvýrazněnými rysy emoční nestability, a 
to  především  hraničního  typu,  ale  i  impulzivního  typu,  dále  jsou  přítomny  rysy  histrionské, 

pokračování 
21 
43 T 2/2016 
 
narcistické, rysy schizotipální a pouze lehce jsou naznačeny rysy dissociální. Kevin  Dxxxxx je vůči 
lidem  odtaţitý,  chladný,  nevytváří  si  k nim  hlubší  emoční  vztahy,  má  pocit,  ţe  je  výjimečný, 
mimořádný,  není  k lidem  empatický.  Hraniční  rysy  se  projevují  emoční  nestálostí,  a  to  vůči  sobě 
samému, vůči vnímání sama sebe, nestabilitou nálad a vzruchů, to znamená, ţe v jednom momentě se 
cítí  být  výrazně  nadřazený,  výrazně  výjimečný,  v druhém  momentě  strádá  pocitem,  ţe  nedosáhne 
toho,  čeho  dosáhnout  chce.  Výrazným  způsobem  jsou  u  něj  narušeny  mezilidské  vztahy,  takţe 
bezpečněji neţ vůči lidem se cítí ve vztazích k jiným objektům, a to ke zvířatům. Běţné jsou u této 
poruchy opakované změny zaměstnání či nedokončená studia. U obţalovaného se to projevilo tak, ţe 
nebyl  schopen  zakotvit  v ţádném  zaměstnání,  vystřídal  jich  několik.  Přestoţe  jsou  jeho  rozumové 
schopnosti nadprůměrné, tak dokončil střední školu s průměrným prospěchem a na vysokou školu se 
nepřihlásil, neboť ho další studium nezajímalo. Dalšími rysy tohoto typu poruchy osobnosti jsou časté 
myšlenky na sebevraţdu, sklony k sebepoškozování a sebevraţedné pokusy. U Kevina Dxxxxx se tyto 
aspekty  několikrát  objevily.  Jednání  lidí  s hraniční  poruchou  osobnosti  je  nepředvídatelné  a 
nevyzpytatelné.  Charakteristická  je  pro  ně  povšechná  úzkost.  Úzkost  je  jeden  z příznaků,  který  pak 
Kevin Dxxxxx proţívá celý svůj ţivot, v podstatě od dětství. Byl úzkostlivým a ustrašeným dítětem a 
tato  úzkost  se  pak  během  celého  ţivota  stupňovala.  Podnětem  k dalšímu  stupňování  úzkosti  bylo 
sledování  hororových  filmů,  kdy  měl  strach,  ţe  vrazi  a  násilníci  z filmů  ho  budou  pronásledovat,  a 
proto,  aby  se  vyhnul  napadení  těchto  vrahů,  dospěl  k závěru,  ţe  pokud  bude  on  ten  nejhorší, 
nejobávanější, tak se nemá čeho bát a nikdo si na něj netroufne. Chování jedinců s touhle poruchou je 
naprosto  nepředvídatelné  a  nevyzyptatelné  a  nedá  se  predikovat,  jak  se  člověk  zachová.  Rysy 
histrionské jsou pak charakterizovány přehnanou společenskou emotivitou, kdy lidé tohoto typu jsou 
navenek přátelští, jejich kontakt vypadá jako emoční, hřejivý, chovají se barvitě aţ afektovaně. Tyto 
postoje jsou pouze povrchní, chybí tomu schopnost empatie  – vcítit se do člověka, navázat přátelský 
kontakt.  V ţivotě  obţalovaného  se  to  pak  projevovalo  tím,  ţe  neměl  příliš  velký  okruh  kamarádů  a 
blízkých přátel. Jako posledního člověka, se kterým se skamarádil, označoval spoluvězně z americké 
věznice.  Personální  vztahy,  které  navazují  histriónší  lidé,  jsou  nestálé,  oploštělé,  většinou 
neuspokojující,  neuspokojují  ani  hostitele  histriónské  poruchy  a  nevyvolávají  ani  příjemný  pocit 
v člověku  druhém.  Jejich  vyjadřování  je  nepřesné,  barvité,  metaforické,  symbolické,  vágní.  Řeknou 
spoustu  věcí,  ale  sdělná  hodnota  je  obvykle  malá  či  mizivá.  Dalším  okruhem  rysů,  které  jsou  u 
obţalovaného přítomny, jsou schizotypální rysy osobnosti. Lidé se schizotypálními rysy mají menší, 
malou aţ téměř nulovou potřebu lidské blízkosti, cítí se odlišní od jiných lidí, mají svůj vlastní svět 
odlišný  od  světa  běţných  lidí.  Zkušenosti  a  jevy,  se  kterými  přijdou  do  styku,  pro  ně  nabývají 
takového  velkého  významu,  kdy  tento  význam  není  naprosto  racionálně  zdůvodnitelný  nebo 
racionálně pochopitelný. Jejich svět je vyplněn fantaziemi, imaginárními vztahy a strachy. Objevuje se 
u nich tzv. luminace myšlenek, to znamená, ţe se jim myšlenky neustále vrací bez toho, ţe by se proti 
nim zmohli na nějaký odpor. Tyto myšlenky bývají často agresivního obsahu, poměrně často zde bývá 
také  sexuální  obsah  s agresivním  podtextem.  Vlivem  silného  stresu  se  tyto  rysy  mohou 
dekompenzovat  a  mít  psychotické  nebo  pseudopsychotické  příznaky,  ale  velmi  krátkého 
mikropsychotického  trvání.  Oni  mohou  na  krátkou  mikrochvíli  uvěřit  obsahu  svých  myšlenek. 
V neposlední  řadě  jsou  u  obţalovaného  výrazně  rozvinuty  rysy  narcistické,  tj.  zvýšený  pocit  vlastní 
výjimečnosti,  grandióznosti,  elitářského  proţívání.  Jeho  problémy  jsou  výjimečné  a  tím,  ţe  jsou 
výjimečné,  tak  jim  běţný  člověk  nemůţe  porozumět.  Porozumět  jim  však  nemůţe  ani  on  sám. 
Opětovně  se  zde  objevuje  naprostá  absence  empatie,  opájí  se  vlastními  fantaziemi  o  vlastní  slávě  a 
úspěších,  někdy  jsou  lidé,  ztíţeni  touto  poruchou,  chronicky  závistiví,  cítí  se  být  tím,  jak  jsou 

pokračování 
22 
43 T 2/2016 
 
výjimeční, oprávnění ke všemu. Odmítají se podrobit pravidlům, mají svá vlastní pravidla, domnívají 
se, ţe běţná pravidla, vzhledem k jejich výjimečnosti, na ně neplatí. Jejich vztahy k okolí jsou velmi 
křehké,  nemají  dlouhého  trvání,  opět  zde  chybí  empatie.  Narcističtí lidé  bývají obvykle  talentovaní, 
dobře vypadají, mají vysokou inteligenci, coţ je případ i obţalovaného.  
 
Vývoj osobnosti obţalovaného aţ ke smíšené poruše osobnosti probíhal od dětství, kdy vztahy 
v rodině obţalovaný popisoval jako harmonické, vnímal je příznivě. Od dětství měl tendence hrát si na 
hrdiny a superhrdiny. Později se pak zhlédl v postavách ne zcela kladných, bylo to v době docházky 
do  školy,  kdy  začal  hrát  videohry.  Vţdy  se  identifikoval  s postavou,  která  měla  nějakým  způsobem 
zabít  zloduchy,  zavraţdit  nějakého  vetřelce,  mimozemšťany,  zloděje  či  jiné.  V době  přechodu 
pubescence a adolescence se začal zajímat o bojové sporty. Dalším takovým postupem k hrdinovi byla 
jeho touha dostat se do armády, kam se hlásil celkem 3x, ale v momentě, kdy  měl nastoupit, kdy uţ 
měl  být  přijat,  tak  se  vţdy  stáhl.  V období  přechodu  do  adolescence  se  začal  velmi  intenzivně  aţ 
obsedantně zajímat o svůj smysl ţivota, o ţivotní hodnoty, hodnotový systém. Tuto situaci nevnímal 
vţdy  příjemně  a  vytvořil  si  obranný  systém,  který  spočíval  v tom,  ţe  kdyţ  se  mu  tyto  obsedantní 
myšlenky  začaly  vnucovat,  začal  pouţívat  určitá  slova,  která  opakoval,  aby  přerušil  tok  svých 
myšlenek. Začal si rovněţ vyvolávat určité obrazy, vzpomínky, co proţil nebo co by chtěl proţít, a tím 
se  mu  tok  myšlenek  podařilo  přerušit.  Obsedantně fobická  porucha,  která  mohla  být  přítomna,  není 
z forenzního  hlediska  závaţná,  nemění  rozpoznávací  a  ovládací  schopnosti  obţalovaného.  Poté,  co 
metoda zastavování myšlenek přestala fungovat, uchýlil se k uţívání psychoaktivních látek. Uvedl, ţe 
uţíval prakticky dennodenně po dva roky prakticky  všechny typy psychoaktivních látek, kdy neuţil 
snad  pouze  organická  rozpouštědla.  Tedy  měl  zneuţívat  látky  stimulačního  charakteru  –  taneční 
drogy,  pervitin,  extázi,  energetické  tablety,  halucinogeny  –  LSD,  kokain,  pervitin,  různé  koktejly 
z těchto látek, měl brát matce tablety na uklidnění, měl brát kodeinové kapky, popíjet denně alkohol. 
O tom však, ţe by měl brát drogy, v jeho dokumentaci, která přišla z USA, není zmínka, marihuany 
v nepříliš časté intenzitě, a jeho výpověď v této oblasti není příliš validní a pravděpodobně se jedná o 
účelovou tendenci prezentovat tuto oblast zneuţíváním drog, protoţe pokud by uţíval drogy v takové 
intenzitě, jak udával, byl by okolí nápadný, muselo by se jednat o masivní intoxikaci těmito látkami a 
okolí by si toho muselo všimnout. Pokud by tyto látky uţíval, jak uváděl, tak by musel být na drogách 
závislý a po násilném odebrání, kdy byl vzat do americké věznice, by se u něj musely objevit masivní 
odvykací  abstinenční  stavy,  ale  nic  takového  není  v dokumentaci  popsáno.  Dalším  atributem,  který 
celý ţivot obţalovaného provází, je jeho agresivita. Nejprve byla přítomna ve formě představ, kdy si 
obţalovaný  agresi  představoval,  mluvil  o  myšlenkách,  které  ho  trápily  a  způsobovaly  mu  vnitřní 
nepohodu. Myšlenky byly velmi temné, přemýšlel o tom, ţe zapaluje věci, ničí věci, vraţdí své rodiče. 
Tyto myšlenky datoval někdy do 9. – 10. roku věku. Předstatoval si, ţe bude zabíjet pytláky, ţe bude 
hrdina z hororových filmů. V pozdějším věku se pak začalo projevovat i konkrétní agresivní jednání, a 
to  jak  autoagresivní,  tak  heteroagresivní.  Opakovaně  se  zraňoval  na  předloktích,  v 16  letech 
bezdůvodně mlátil svého psa Murpyho, kterého velmi miloval. Pak následovala situace, ţe obţalovaný 
doma sebral nůţ a šel ven s tím, ţe bude hledat někoho, koho by zabil. Nedošlo k tomu pouze proto, ţe 
nikoho  nepotkal.  Další  konkrétní  případ  pak  nastal  po  zhlédnutí  jednoho  filmu,  kdy  se  doma  opět 
sebral, vzal noţe a šel do ulic zabíjet drogové dealery. Ţádného dealera však nepotkal, pouze několik 
policejních  aut,  a  proto  se  opět  vrátil.  Ve  škole  v dětství  v 5.  třídě  během  halloweenu  strčil  do 

pokračování 
23 
43 T 2/2016 
 
spoluţáka  způsobem  takovým,  ţe  tento  se  poranil  a  tekla  mu  z nosu  krev.  Kdyţ  pak  byl  starší,  při 
basketbalu shodil jednoho spoluhráče na zem a ten upadl do bezvědomí. Další hereroagresivní událost 
nastala  zhruba  ve  20  letech,  kdy  byl  svým  kamarádem  přemluven  a  naveden  k tomu,  aby  zbili  a 
pomstili se  příteli  bývalé  kamarádovy  dívky,  protoţe  se jim  nelíbil.  Obţalovaný  se  dostal  do  stavu, 
kdy dotyčného opakovaně kopal. Jakási touha zabíjet se u něj projevovala jiţ delší dobu předtím, neţ 
přijel do České republiky. Byl váţně rozhodnut, ţe pojede do jiţní Afriky, kde bude zabíjet pytláky.  
 
Při pobytu v Brně, který trval tři týdny, se v první části cítil velmi dobře, zhruba do poloviny 
pobytu, kdy rodina Hxxxxx vůči němu byla milá, chovali se k němu přátelsky, seznámili ho s Kyllem, 
zprostředkovali  mu  práci,  aby  mohl  učit  angličtinu,  přijali  jej  do  své  skupiny  Ukulele  Orchestra. 
Neměli  na  něj  ţádné  poţadavky.  Jak  však  doba  postupovala,  tak  především  otec  rodiny  Martin 
Hxxxxx  se  jej  začal  ptát,  co  hodlá  dělat  do  budoucna,  kdy  si  začne  hledat  práci  a  vydělávat  peníze. 
Dostavilo  se  tedy  to,  co  bylo  i  v Americe,  najednou  na  něj  byly  kladeny  poţadavky,  byl  tlak. 
Největším stresovým faktorem byl pro něj strach ze selhání, ţe něco neudělá správně, ţe selţe. Zcela 
to koresponduje s jeho rysy osobnosti – s narcismem, kdy narcismus je elitářský, schizotypní rys – je 
výjimečný,  on  byl  najednou  selhal. To  byla  věc,  kterou  nechtěl  připustit,  a  dostavuje se  tedy  stres  a 
nepohoda.  Cítí  se  nedobře,  znovu  se  začíná  objevovat  úzkost,  narůstá  v něm  tlak.  Opět  se  začínají 
oběvovat myšlenky, které se objevovaly jiţ předtím, a začíná uvádět, ţe se dostavuje hlas. Pokud se 
týká  jeho  údajů  o  hlasu,  tak  jsou  velmi  nepřesné  a  vágní  co  do  obsahu  intenzity  i  délky  trvání.  O 
hlasech  se  zmiňuje  aţ  při  znaleckém  vyšetření,  o  hlasech  nemluví  ani  při  vstupním  vyšetření  do 
vazební věznice ani při opakovaných vyšetřeních na psychiatrii. K provedení vlastního trestného činu 
se  nevyjadřoval,  uváděl  k tomu  několik  důvodů  –  jednak  ţe  respektuje  doporučení  svého  obhjájce, 
dále  ţe  jsou  skutečnosti,  které  nemůţe  popřít,  ţe  je  to  něco,  o  čem  se  velmi  těţce  hovoří,  a 
v neposlední řadě také to, ţe jiţ řekl dost znalkyni pro to, aby posoudila jeho zdravotní stav. Uvedl, ţe 
dne  22.  5.  2013  u  něj  ráno  nastala  zlost,  zloba  a  nenávist.  Věděl,  ţe  udělá  něco  špatného,  zlého, 
odsouzeníhodného, něco, co se nesmí a za co ho budou lidé odsuzovat. Chtěl být hrdinou a hlas ho 
poniţoval. Proto se rozhodl, k čemu se rozhodl, a stal se hrdinou. Znalkyně však opakovaně zmiňuje, 
ţe  jeho údaje  o  vnitřním  hlase jsou  nevalidní a  vágní.  S největší  pravděpodobností  šlo  o iluze  nebo 
pseudohalucinace  vzniklé  na  bázi  patologicky  strukturované  osobnosti.  O  tom,  co  se  dělo  během 
dopoledne dne 22. 5. 2013, se znalkyni nezmiňoval a uvedl, ţe hlas přestal, aţ kdyţ jel na letiště do 
Vídně, v taxíku se cítil velmi dobře.  
 
Obţalovaný  Kevin  Dxxxxx  trpí  smíšenou  poruchou  osobnosti,  jedná  se  o  disharmonické, 
nevyváţené, charakterové a temperamentní vlastnosti určité osoby vytvářející způsob, jakým se osoba 
v daných  situacích  chová.  Porucha  osobnosti  vysvětluje  spáchání  trestného  činu,  ale  neměla  vliv  na 
rozpoznávací a ovládací schopnosti obţalovaného. Zjištěná porucha osobnosti není choroba, je to stav, 
který  je  přítomen  celoţivotně.  Počátek  se  objevuje  v dětství,  v pubertě  a  rané  adolescenci,  rané 
dospělosti,  přetrvává  celoţivotně,  není  neměnný,  má  určitou  dynamiku.  Ta  spočívá  v tom,  ţe 
v určitých  situacích  se  můţe  výrazným  způsobem  zvýrazňovat,  tak  jak  tomu  bylo  u  obţalovaného. 
Říká se tomu subkompenzace, kdyţ jsou jen lehce naznačeny, anebo dekompenzace, kdyţ se dostanou 
do takové hloubky, jak tomu bylo  v případě obţalovaného. V době, kdy byl  v Brně, pociťoval velký 

pokračování 
24 
43 T 2/2016 
 
stres,  velkou  obavu  ze  selhání,  jeho  rysy  osobnosti  se  natolik  dekompenzovaly,  ţe  se  choval 
způsobem, jak se choval, takţe vlivem neočekávání pocit tenze, dekompenzace, to vše vedlo k tomu, 
ţe ztratil morální zábrany, které u poruch osobnosti nebývají příliš pevné. Iluze a pseudohalucinace se 
dostavují i u psychicky zdravých osob, není to příznak, na kterém by se měla stavět diagnóza. Porucha 
osobnosti  hraničního  typu  a  schizotypního  typu  můţe  někdy  zdekompenzovat,  zhoršit  se  do 
psychotického  obrazu,  tyto  obrazy  se  popisují  jako  velmi  krátkodobé,  přechodné  a  mluví  se  o 
mikropsychotických  epizodách.  Pokud  se  týká  předmětného  dne,  tak  obţalovaný  dokáţe  předmětný 
den formou SMS zpráv zrušit dohodnutou výuku angličtiny, děkuje za projevené přátelství, vysvětluje, 
ţe se bude vracet domů. Adekvátním způsobem převezme od listonošky zásilky pro Martina a Filipa 
Hxxxxx,  zamezí  do  domu  přístup  ţeně,  která  přichází  uklízet,  adekvátně  v angličtině  komunikuje  se 
známou té ţeny, formou SMS zpráv konverzuje s Davidem Hxxxxx, domlouvají se na tom, co budou 
dělat,  aţ  přijde  ze  školy,  po  spáchání  trestného  činu  bez  jakékoliv  nápadnosti  cestuje  hromadnou 
dopravou do centra Brna, pomocí náhodné kolemjdoucí si domluví odvoz taxíkem do Vídně na letiště, 
před  cestou  taxíkem  mění  peníze,  na  benzinovém  čerpadle  si  kupuje  pití,  během  cesty  se  chová 
naprosto  klidně  a  nenápadně.  Svědci,  kteří  s ním  přišli  do  styku  dne  22.  5.  2013,  nepopisují  ţádné 
nápadnosti v jeho chování, ale ani ve vzhledu. Po příjezdu na letiště si bez potíţí vyhledá letecký spoj, 
zakoupí si letenku, nastoupí do letadla a rovněţ let absolvuje bez jakýchkoliv nápadností. Ze spisu pak 
vyplývá, ţe tři těla obětí byla soustředěna ve sklepě, který není přímo přístupný z domu, musí se jít 
přes zahradu. Těla byla obloţena textiliemi, čtvrtá oběť byla nalezena v pokoji, který byl vzdálený od 
společenských místností prostor domu. Takto konzistentního jednání není psychotik schopen. To, ţe 
během dne komunikoval s Davidem Hxxxxx pomocí SMS zpráv, čekal na jeho příchod, to naprosto 
nesvědčí  o  psychické  atace  či  alteraci.  Pokud  se  týká  mikropsychotických  dekompenzací,  tak 
přerušovaný  kontakt  s realitou  nemohl  být  takového  charakteru,  ţe  by  si  v jedné  chvíli  obţalovaný 
neuvědomoval  nebezpečnost  svého  jednání,  nemohl  je  ovládat,  páchal  násilný  delikt,  a  vzápětí  se 
choval tak, jak to popsali svědci, kteří se s ním v ten den setkávají. Toto je naprosto nepravděpodobné 
a vyloučené. Ke zpětnému hodnocení událostí pak uvádí, ţe je to tragické, je to strašák. Co se stalo, se 
nedá  napravit,  ale  událost měla  pozitivní  vliv  na  změnu jeho  osobnosti,  pomohla  mu  dozrát,  dospět 
v muţe, pomohla mu najít cestu ve svém ţivotě. Je uţ nyní dospělým člověkem, ví, co je dobro a co 
zlo. Kdyţ mu bude dána příleţitost, můţe se stát řádným člověkem.  
 
Po  celou  dobu  pobytu  obţalovaného  ve  vazební  věznici  nebyly  zjištěny  ţádné  příznaky 
psychózy,  závaţného  duševního  onemocnění,  které  by  měly  vliv  na  jeho  rozpoznávací  a  ovládací 
schopnosti,  sám  popisoval  řadu  nejpříjemných  pocitů,  zejména  nadměrné  slinění,  které  v něm  opět 
vyvolávalo  pocit  nepohody  a  stresu.  Rozpoznávací  a  ovládací  schopnosti  obţalovaného  v době 
spáchání trestného činu byly vlivem poruchy osobnosti mírně nepodstatně sníţeny. Obţalovaný věděl, 
co  dělá,  ţe  je  to  společensky  nepřijatelné,  mohl  své  jednání  ovládat.  Nejsou  dány  důvody  pro 
ochrannou léčbu, neboť poruchy osobnosti jsou medicínskými prostředky neléčitelné a dají se určitým 
způsobem zmírnit, zlepšit, ale tato léčba spočívá zejména v psychoterapii a její úspěšnost pak spočívá 
v tom, jestli jedinec chce a je ochoten s terapeurem spolupracovat. Pokud má dojít ke zlepšení, musí 
být spolupráce celoţivotní. Medicínské a farmokologické léčení přichází do úvahy pouze ve stavech 
dekompenzace,  kdy  nastupuje  úzkost,  deprese,  poruchy  spánku,  příp.  objeví-li  se  agresivní  chování. 
Znalkyně uvedla, ţe je vhodné k eliminaci moţnosti dekompenzace osobnostních rysů zajistit pobyt 

pokračování 
25 
43 T 2/2016 
 
obţalovaného v zabezpečovací detenci, kde by mohly probíhat psychoterapeutické intervence. Rovněţ 
je  zde  medicínský  a  zdravotnický  dohled,  mohlo  by  se  tak  předejít  případným  dekompenzacím. 
Vzhledem ke skladbě osobnosti obţalovaného se dá očekávat, ţe se opět objeví agresivní tendence, ať 
jiţ zaměřené proti sobě či proti okolí. 
 
 
Znalkyně  se  rovněţ  vyjádřila  k hodnocení  amerických  odborníků,  a  to  psychologa  a 
psychiatra, kdy toto vyšetření nemělo klasickou formu znaleckého posudku, ale formu dopisu psaného 
americkému  právnímu  zástupci.  Psycholog  vyšetřoval  obţalovaného  mnoho  hodin,  psychiatr  s ním 
měl  dvě  interview  v přítomnosti  psychologa  a  oba  dospěli  k závěru,  ţe  se  u  něj  jedná  o  závaţné 
duševní onemocnění, a to schizoafektivní psychózu, která způsobila, ţe v době spáchání trestného činu 
byl naprosto nezodpovědný za své jednání a nemohl své jednání ovládat. Znalkyně však těmito závěry 
souhlasí,  neboť  oba  odborníci  naprosto  nevzali  v potaz  vývojovou  strukturu  či  vývoj  osobnosti 
obţalovaného,  vůbec  se  nezabývali  tou  okolností,  ţe  osobnost  obţalovaného  je  silně  patologická, 
disharmonická,  nevzali  do  úvahy  ani  okolnosti  okolo  trestného  činu,  zejména  pak  svědecké  údaje 
z doby  spáchání  trestného  činu  a  po  trestném  činu.  Tak,  jak  to  oni  popisovali,  se  měl  obţalovaný 
nacházet  v těţké  psychotické  alteraci  osobnosti,  tedy  jeho  osobnost  byla  pod  vlivem  těţkých 
psychotických  příznaků.  Alterací  osobnosti  člověk  ztrácí  kontakt  k realitě  a  vnímá  ji  jinak. 
Psychotické  chování  je  neuspořádané,  neuhlazené,  nemá  účel,  je  nahodilé.  Svědecké  výpovědi  však 
naprosto  vylučují,  ţe  by  se  tímto  způsobem  choval.  Člověk  v psychóze  nedokáţe  adekvátním 
způsobem převzít doporučenou poštu, není schopen komunikovat s paní na úklid, a to obzvlášť kdyţ 
mluví  s jedincem  nebo  je  v kooperaci  s jedincem  hovořící  jinou  řečí.  Člověk  v psychóze  by  nebyl 
schopen  ani  provedení  vlastního  trestného  činu  tak,  jak  k němu  došlo,  neboť  to  předpokládá  určité 
konzistentní  jednání,  záměr  a  logickou  posloupnost.  Člověk  v psychóze  by  neodjel  v pořádku 
městskou dopravou a nebyl by si schopen zajistit odvoz na letiště a následný odlet. Jeho chování by 
bylo nápadné veřejnosti. Obţalovaný komunikoval pomocí SMS zpráv s Davidem Hxxxxx, očekával 
jeho příchod, byl na příchodu domluven a SMS zprávy nehovoří pro nějakou psychotickou ataku či 
alteraci. Američní znalci ve svých vyjádřeních nemají spoustu informací a spoustu údajů týkající se 
jeho agresivity, sexuálního zneuţívání či aktivit v dětství, týkající se událostí, které proţíval. Nejsou 
zde zmíněny poruchy chování nebo disharmonický vývoj. 
 
Jednání osob, stiţených smíšenou poruchou osobnosti, je nepředvídatelné, nepredikovatelné, 
logicky  rozumově  nezdůvodnitelné.  K dekompenzaci  osobnosti  můţe  dojít  i  bez  nějakého  zevního 
faktoru. U obţalovaného došlo k tomu, ţe očekával od pobytu v Brně vyřešení svých problémů nebo 
alespoň  vhled  do  toho,  co  by  měl  dělat.  Po  počáteční  fázi,  kdy  bylo  vše  v pořádku,  nadšení  bylo 
v souladu  s harmonií,  se  dostavuje  rozčarování,  Hxxxxx  ve  fomě  Martina  Hxxxxx  zaujímají  stejné 
postoje, jaké zaujímali jeho rodiče a jaké zaujímalo jeho okolí v USA. Chtějí po něm, aby se zařadil, 
začal se o sebe starat. Toto na něj působí velmi stresově a traumaticky, on si uvědomuje, ţe opět selţe 
a  kdykoliv  dříve  selhal  či  byl  blízko  selhání,  reagoval  agresivně.  Toto  jeho  chování  není  nic 
mimořádného  v jeho  ţivotě,  liší  se  pouze  intenzitou  a  rozsahem  od  těch  předchozích.  Za  vůdčí 
osobnost  v rodině  Hxxxxx  povaţoval  Martina  Hxxxxx.  Jeho  vztahy  k lidem  jsou  povrchní,  není 
schopen  empatie,  není  schopen  zaujmout  nějakou  pozitivní  vazbu.  Líbila  se  mu  rodinná  konstelace 

pokračování 
26 
43 T 2/2016 
 
v rodině Hxxxxx, ale ţe by je měl rád, se říci nedá. Byly to pro něj v podstatě lidé, kteří představovali 
to,  ţe  on  selhává.  Při  poruše  osobnosti  můţe  být  přítomna  i  jakákoliv  jiná  psychická  porucha. 
V americké  zdravotnické  dokumentaci  obţalovaného  se  však  neobjevují  ţádné  zmínky  o 
psychotickém  onemocnění.  Nebyly  přítomny  ţádné  psychotické  příznaky  jako  halucinace,  bludy  či 
něco jiného. Rovněţ nebyla zjištěna přítomnost neobvyklé deprese a úzkosti. Nebylo zde ani zmínky o 
tom, ţe by mu byla ordinována neuroleptika, i kdyţ sám obţalovaný uvádí, ţe nějaké bral. V americké 
dokumentaci se pak objevuje, ţe na radu odborníků mu byl nasazen lék Risperdal v dávce 0,5 mg, coţ 
je  dávka  velmi  malá.  Při  psychotickém  onemocnění  se  dávají  dávky  aţ  šestimiligramové,  takţe  je 
s podivem,  ţe  se  obţalovaný  po  této  minimální  dávce,  která  se  rovná  dětské  dávce,  cítil  velmi 
výborně.  U  obţalovaného  nebyly  zjištěny  ţádné  známky,  které  by  vedly  znalkyni  k závěru,  ţe  trpí 
psychózou se schizoafektivní poruchou. Znalkyně byla odkázána na sdělení obţalovaného a validita 
těchto  sdělení  můţe  být  ovlivněna  poměrně  dlouhým  časovým  odstupem  od  událostí  a  zevními 
okolnostmi, jako je pobyt ve vězení, izolace, aplikace léků, studie literatury, kontakt s psychiatrem a 
psychologem.  Halucinace  či  pseudohalucinace,  jak  o  ní  bylo  hovořeno  výše,  můţou  ovlivňovat 
rozpoznávací i ovládací schopnosti člověka, ale v případě obţalovaného tomu tak nebylo, neboť v jeho 
případě  jde  o  senzorializaci  psychopatických  myšlenkových  pochodů,  kdy  hlasy  byly  vlastně  jeho 
myšlenkami.  Pokud  se  týká  mikropsychotických  epizod,  tak  se  jedná  o  velmi  krátký  časový  úsek, 
v jeho případě mu hlas řekl „jsi hodný, skvělý, jsi vybrán k nějaké misi“. V ten moment tomu věřil, ale 
vzápětí  začal  pochybovat, protoţe  se  neustále  ubezpečoval  o  tom,  ţe  ten  hlas  by  mohl  být  realitou. 
Obţalovaný  byl  v Brně  v obrovském  stresu,  viděl  před  sebou  selhání,  které  pro  něj  mohlo  být  tím 
nejhorším,  co  by  se  v ţivotě  mohlo  stát,  a  představiteli  toho  selhání  a  stresu  byla  rodina  Hxxxxx, 
vedena speciálně otcem Martinem. Jednání tedy bylo zaměřeno proti těm, kteří mu stres způsobovali, 
tj. proti rodině Hxxxxx. Proto také nezaútočil a nechoval se agresivně k listonošce, k paní na úklid ani 
k přítelkyni Filipa Hxxxxx, která nebyla v přímém vztahu na Martina Hxxxxx a nepatřila do rodiny. 
 
 
Ze  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  klinická  psychologie,  znalkyně 
PhDr.  Beaty  Nour  Mohammadi  i  z jejího  výslechu  soud  zjistil,  ţe  celou  událost  z jejího  pohledu 
vnímá  obţalovaný  jako  problém  zdravotnický,  problém  jeho  duševního  zdraví  a  ne  problém 
kriminální. Obţalovaný byl při vyšetření ochoten odpovídat na všechny otázky s výjimkou událostí, 
které  se  udály  v inkriminovaný  den  v domě  rodiny  Hxxxxx.  Domníval  se,  ţe  k  posouzení  jeho 
zdravotního stavu a jeho osobnosti je dostatečné, kdyţ popíše své stavy a proţívání v ţivotě předtím a 
potom.  V průběhu  sezení  se  vyskytlo  asi  dvakrát  období,  kdy  byl  zvýšeně  nervózní  a  napjatý,  kdy 
mluvil  o  velké  frustraci,  o  pocitech  hněvu  a  o  tom,  ţe  musí  bojovat  s impulzí,  které  ho  navádějí 
k věcem,  aby  se  choval  agresivně.  Bylo  to  v období,  kdy  pociťoval  zvýšenou  salivaci,  neustále  sám 
subjektivně proţíval a měl dojem, ţe  musí neustále polykat, coţ ho dovádělo do hněvu a vnímal to 
jako zkoušku.  
 
Obţalovaný se narodil do výchovně velmi podnětné rodiny zralejším rodičům, má starší sestru 
a aţ do 10 let byl dítětem, jak má být. V období zhruba 3. – 4. třídy k němu začaly přicházet noční 
strachy, úzkosti, obával se, ţe ho zabijí postavy z hororu, ţe se ztratí v temnotách, ţe vrah vyleze ze 
skříně  a  zneškodní  ho.  V tomto  období  se  začal  rozvíjet  jeho  vlastní  agresivní  potenciál.  Z tohoto 
období  pochází  představa,  ţe  by  se  chtěl  stát  supermanem,  hrdinou,  velkým  negativním  hrdinou. 
Začíná se projevovat agresivně i ve škole, stahuje se od dětí, přilne ke psovi. Adaptační potíţe, které 

pokračování 
27 
43 T 2/2016 
 
má  ve  škole,  a  určité  výchovné  problémy,  pak  přivedly  jeho  rodiče  k tomu,  aby  kontaktovali 
odborníky.  Byl  vyšetřen  kvůli  podezření  na  ADHD,  coţ  se  nepotvrdilo.  Později  dochází  na  terapii 
kvůli  sociálním  problémům,  a  to  problémům  v  sociálním  kontaktu  a  problémům  s obsedantně 
nutkavým  myšlením.  V 17  letech  pak  byl  vyšetřen  neuropsychologicky,  byl  stanoven  závěr,  ţe  se 
jedná  o  úzkostnou  poruchu  s obsedantně  kompulzivními  osobnostními  rysy.  Podrobil  se  poměrně 
krátké terapii, která byla zaměřena na úzkost, byl i psychiatricky vyšetřen, byly mu doporučeny léky, 
které však odmítl uţívat s tím, ţe se se svými problémy chce vyrovnat sám. Uţívání léku byl pro něj 
projev  slabosti.  Střední  školu  absolvoval  s poměrně  špatným  prospěchem,  navzdory  tomu,  ţe 
disponuje  nadprůměrným  intelektem.  Ve  svém  ţivotě  měl  pouze  dvě  výrazná  přání,  a  to  stát  se 
nejlepším námořníkem  ze všech u Vojenské námořní pěchoty USA nebo se stát mistrem smíšených 
bojových umění. Od dětství u něj rostla láska ke zvířatům, odtahoval se od lidí a měl velký sen stát se 
tím, kdo ochrání všechna zvířata, která jsou zabíjena pytláky, hlavně tygry. Měl chuť všechny pytláky 
pozabíjet, napichovat jejich hlavy na kůly, seřadit je a mít na své straně tygry. Láska ke zvířatům u něj 
přetrvává  doteď  a  má  určitý  i  pozitivní  potenciál.  Měl  několik  zaměstnání,  která  mu  dlouho 
nevydrţela. Ze začátku ho to vţdy bavilo, kdyţ se seznamoval s novým prostředím a poznával nové 
lidi  a  situace,  po  určité  době  ho  to  však  přestalo  bavit,  a  proto  odešel.  Podobně  trénoval  i  smíšená 
bojová  umění,  kdy  se  do  toho  nejprve  pustil  s obrovskou  vervou  a  později  od  toho  upustil,  protoţe 
začal  mít  pocit,  ţe  byl  zmatený.  Nacházel  se  ve  stavu  neustálého  neurčitého  ţivotního  plánování  a 
bezradnosti, jak on sám uvádí, v období bez myšlenek a bez pocitů. V této fázi se pak odhodlal jet do 
jiţní  Afriky  a  bojovat  proti  pytlákům.  Současně  však  dostal  pozvání  do  rodiny  v Brněnských 
Ivanovicích.  
 
Osobnost  obţalovaného  je  výrazně  maladaptivní,  introverzní,  je  psychosexuálně  nezralý.  Je 
nadán  nadprůměrnými  intelektovými  schopnostmi,  je  velmi  ctiţádostivý  a  má  velkou  potřebu 
sebeuplatnění.  Jeho  zaměření  je  téměř  výlučně  samo  na  sebe,  je  zaměřen  na  vlastní  sebeobraz  a 
sebeproţívání.  Sebeproţívání  je  však  velmi  křehké,  je  charakterizováno  velkým  rozporem  mezi 
ideálním já, tedy představou, jakým by chtěl být a jak by chtěl fungovat, a jak se představuje a vidí 
sám sebe, a mezi tím, co vnímá a cítí a co v reálném ţivotě proţívá a dosahuje. Tento rozpor je pro něj 
velmi  trýznivý.  Jako  obranu  proti  moţnému  komplexu  méněcennosti  si  potom  vybudoval  komplex 
nadřazenosti. Jako obranu vůči obrovské úzkosti si pak rozvinul své vlastní agresivní tendence. Jeho 
emotivita je výrazně egocentrická, je velmi labilní a jejím základním a hlubokým proţitkem, který ho 
provází  po  celý  ţivot,  je  úzkost.  S tou  on  neustále  bojuje,  snaţí  se  s ní  vyrovnat  nejrůznějšími 
způsoby. Má bohaté fantazijní myšlení, je nadán kreativitou, a to zejména verbální, a má velmi dobrou 
fabulační schopnost. Byly  u něj zjištěny výrazné a  zdůrazněné rysy emoční nestability, jsou to rysy 
hraniční  poruchy  osobnosti,  dále  rysy  histriónské  poruchy  osobnosti,  dále  byly  u  něj  zjištěny  rysy 
narcistické, schizotypální, zvýšeně kritické a negativistické, coţ vede k odmítání společensky daných 
poţadavků, k pasivnímu odporu, a byly zjištěny i hodně navýšené rysy dissociální. Tyto všechny rysy 
ve svém komplexu vytváří obraz jeho výrazně narušené osobnosti ve smyslu těţké poruchy osobnosti, 
kterou lze označit jako smíšenou poruchu osobnosti. Jinak je velmi senzitivní, ale tato senzitivita se 
vztahuje  k jeho  samotné  osobě,  vztahuje  se  abstraktně  k planetě,  k lidstvu  a  pak  konkrétně  ke 
zvířatům.  Ve  vztahu  k lidem  je  odtaţitý,  těţko  vstupuje  do  kontaktů,  to  vychází  zejména  ze 
schizotypální  a  také  trochu  z narcistické  části  osobnosti,  coţ  znamená,  ţe  obţalovaný  se  kontaktu 

pokračování 
28 
43 T 2/2016 
 
vysloveně nevyhýbá, i kdyţ se o něj nezajímá, ale vnímá sám sebe natolik odlišně od ostatních, ţe je 
pro něj po prvním příjemném kontaktu velmi obtíţné tyto vztahy dále rozvíjet. Obţalovaný je náleţitě 
schopen zapamatovat si a reprodukovat události, byla u něj zjištěna nadprůměrná úroveň intelektových 
schopností a nebyla zjištěna ţádná organická porucha ve smyslu úbytku intelektu. Zároveň disponuje 
výraznou nadprůměrnou pamětí. Je tedy schopen podat pravdivou výpověď a vypovídat o událostech, 
pokud bude sám chtít.  
 
Obţalovaný  není  osobností  zralou  ve  svém  rozhodování,  rozhoduje  se  a  rozhodoval  se  tzv. 
pocitově,  to  znamená,  ţe  podléhal  svým  dojmům,  emocím,  přáním.  Má  při  tom  problém  náleţitě 
zhodnotit  své  skutečné  schopnosti  a  moţnosti  i  ve  vztahu  k cílům,  které  si  staví,  je  pro  něj  velmi 
obtíţné si stanovit jeden cíl, v tom je velmi frustrovaný a zmatený. Stále u něj chybí vnitřní morální 
imperativ,  chyběl  i  v minulosti.  Jeho  rozhodování  je  celoţivotně  vedeno  tím,  aby  se  stal  někým 
výjimečným, někým, kdo vynikne, bude obdivuhodný, ale zejména sám pro sebe. Tím je veden celý 
jeho ţivot, trvá to i dnes. Jeho základní ţivotní motivací je to, ţe chce vykonat něco výjimečného.  
 
U  obţalovaného  byl  zjištěn  zvýšený  agresivní  potenciál,  má  zvýšenou  tendenci  proţívat  a 
hlavně  reagovat  agresivně.  Určitá  vnitřní  tendence  k tomu,  ţe  by  se  mohl  chovat  agresivním 
způsobem,  ţe  by  mohl  překračovat  společenské  hranice,  u  něj  existovala  uţ  od  dětství.  V období 
kolem 3. – 4. třídy u něj tato tendence k agresivnímu chování vzniká, začíná se projevovat jako způsob 
překonání masivní vnitřní úzkosti. Vzniká u něj potřeba stát se negativním hrdinou, superzločincem, 
který bude tak zlý, ţe se nebude muset bát, protoţe se jej budou bát všichni ostatní. Tato představa mu 
pomáhala  vydrţet  a  překonávat  stavy  masivní  úzkosti.  V období  od  10.  do  15.  roku  věku  pak  sám 
označuje toto období jako období temna, kdy se v noci bál, ţe ho pohltí temnota, v průběhu dne pak na 
něj čekal chlapec ze sousedství, který jej sexuálně vyuţíval. V období 15 let pak bojoval s pokušením, 
aby vzal nůţ a zabil svého otce či matku. Dále přitom rozvíjel svou představu superhrdiny, který vše 
zvládne. V období od 18 let uváděl, ţe byl v období naprosté frustrace a byl negativisticky nastaven. 
Jeho myšlenky byly tmavé a temné a nedokázal si připustit, ţe by byly jeho. Byly to myšlenky na to, 
ţe zabije svou rodinu, zapaluje věci, stane se sériovým vrahem z hororu. S těmito myšlenkami se tedy 
snaţil  bojovat  tím,  ţe  zastavoval  celý  proces  svého  myšlení,  coţ  mu  zabíralo  hodně  času  a  ztrácel 
kontakt  s běţnou  realitou.  Zabýval  se  neustále  sám  sebou.  Myšlenky  zastavoval  tím  způsobem,  ţe 
pouţíval věci a slova, která pro něj měla osobní význam. Dále uváděl, ţe uţíval drogy, a to proto, aby 
ztlumil  obrovskou  vnitřní  tenzi,  kterou  sám  proţíval.  Tento  agresivní  potencionál  a  tíhnutí 
k agresivním reakcím se však snaţil zpracovávat obrannou reakcí, snaţil se jej uvést do společensky 
přijatelnější  podoby,  a  to  tréninkem  smíšených  bojových  umění,  dále  přáním,  ţe  bude  zachraňovat 
zvířata, bojovat se zlými lidmi, tedy s pytláky, následně tím, ţe by se stal vojákem. V těchto oblastech 
se mu však příliš nedařilo, nebyl úspěšný, nevyvedly se mu tři pokusy nastoupit do armády, ani jeden 
nedotáhl  s různými  racionalizacemi,  proč  to  neudělal.  Do  bojových  umění  se  pustil  nejprve 
s obrovskou  vervou  a  nadšením,  ale  posléze  toho  opět  zanechal.  Jediné,  co  v něm  přetrvávalo,  byla 
touha zachraňovat zvířata.  
 

pokračování 
29 
43 T 2/2016 
 
Jedním  z jeho  rysů  hraniční  osobnosti  byla  např.  impulzivita,  tíhnutí  k extrémům,  potřeba 
intenzivních  extrémních  záţitků.  Sám  popisoval,  ţe  se  účastnil  krádeţí  jen  proto,  aby  něco  zaţil,  ne 
proto  ţe  by  potřeboval  ukrást  nějaké  věci.  Byl  agresivní  ke  spoluţákům,  pouštěl  se  do  rvaček,  byl 
hodně  impulzivní.  Identifikoval  se  s rozporuplnými  filmovými  hrdiny.  Největší  inspiraci  našel 
v postavě  teenagera  z filmu  Kick-Ass,  kdy  se  jedná  o  osobu,  která  zabíjí  drogové  dealery.  To  ho 
insiprovalo natolik, ţe posbíral v domě všechny noţe a zbraně, které našel, vyšel z domu a začal hledat 
drogové  dealery,  aby  je  pozabíjel.  Naštěstí  však  ţádné  nenašel  a  vrátil  se  domů.  K uvolnění  jeho 
vnitřního napětí však takováto samotná akce v tu dobu postačila.  
 
Dalším zdrojem, který je velmi důleţitý v jeho chování, je jeho výrazná ego-vstaţná frustrace. 
Jedná se o výše uvedený výrazný rozpor v sebeproţívání, mezi touhou, kým by chtěl být a co by chtěl 
dokázat, a mezi tím, jak se aktuálně cítí a co se mu aktuálně daří či spíše nedaří. Nedaří se mu zapojit 
do společnosti, i kdyţ v podstatě o to ani nestojí. Je zvýšeně frustrován. Tato frustrace pak vzbuzuje 
agresi, vychází z hněvu. Ten u něj propukne velmi rychle a přechází v agresi, kdy pak nastupuje velmi 
výrazná potřeba odreagování. Jak postupně dospíval a jak se vyvíjel, tak se od romantického mstitele 
dostává aţ k bodu, kdy cíti v sobě velkou agresi, velké napětí a toto obrací jednak vůči svému psovi, 
ale  také  vůči  sobě,  kdy  se  začíná  sebepoškozovat,  řezat  a  následně  vůči  zdroji  své  agrese,  tj.  vůči 
lidem,  kteří  ho  nutí,  aby  se  přizpůsobil  a  uspěl,  coţ  se  mu  nedaří.  Potom  uţ  přechází  k tomu,  ţe 
nepotřebuje být romantickým hrdinou. Obţalovaný popisoval situaci, kdy stál u zrcadla, do kterého se 
dlouho  díval,  poté  vyrazil  do  ulice  a  šel  na  místa,  kde  se  pohybuje  hodně  běţců  a  cyklistů,  aby 
některého  z nich  zabil. To se  mu  nepodařilo,  neboť  v tu  dobu  tam  právě  nikdo  neběţel  a  navíc  zde 
viděl nějaká policejní auta, proto se vrátil. Je tedy u něj vidět průběh narůstající frustrace z nemoţností 
sebeuplatnění, z nemoţnosti naplnění stát se tím, kým by chtěl být. Protoţe se mu nepodařilo nějakým 
způsobem  se  dostatečně  uplatnit,  a  to  způsobem  uspokokujícím  pro  něj  samotného,  dostává  se  do 
období, které, jak on sám udává, bylo obdobím bez pocitů a myšlenek. Je to období, kdy je bezradný, 
velmi frustrovaný, neví, co se svým ţivotem, a proto se odhodlává jet do Afriky zabíjet pytláky. V tuto 
chvíli  pak  přichází  pozvání  do  rodiny  Hxxxxx,  coţ  on  sám  povaţuje  v tuto  chvíli  za  rozřešení  či 
signál, který k němu přišel. Neměl však ţádné plány, co by chtěl v Brně dělat, jen prostě čekal, ţe se 
věc nějak vyřeší. 
 
 Prvních  14  dnů  v Brně  popisuje  jako  velmi  bezproblémové  a  veselé  období,  kdy  se  cítil 
šťastný, přičemţ uţ ale v letadle proţíval stavy, které lze označit jako stavy velkého napětí a úzkosti. 
Kdyţ  se  poté  v autě  blíţil  k Brnu,  převládl  u  něj  pocit,  ţe  situaci  nezvládne  a  ţe  selţe.  Poté 
následovalo  období  krátké  euforie,  kdy  k němu  byli  lidé  příjemní,  starali  se  o  něj,  byl  v centru 
pozornosti, která ho těšila. Toto se však začíná postupně a poměrně brzy vytrácet, opět se dostavuje 
stav napětí a tlaku. Začíná se opět bát, ţe selţe. Z domova odcházel i z toho důvodu, ţe nebyl schopen 
se dostatečným způsobem adaptovat na běţný způsob ţivota, najít si pořádnou práci, nebyl schopen 
docílit  svých  snů  a  byl  velmi  frustrovaný.  Po  počáteční  fázi se  najednou  toto  poţadovalo  i  v České 
republice. Bylo po něm vyţadováno, aby se společensky bavil, aby se účastnil rodinného ţivota, aby 
vyučoval na univerzitě. Pobídky a nabídky na společenský a pracovní ţivot se na něj v podstatě přímo 
hrnuly, začaly se mnoţit, on se to snaţil do jisté míry ustát, ale vše dělal bez vnitřního zaujetí a dělal 

pokračování 
30 
43 T 2/2016 
 
to  hlavně  proto,  ţe  mu  to  bylo  nabízeno, a  on  se snţil tyto  věci  plnit. Velmi  brzy  však  také  začíná 
nedodrţovat  termíny,  začíná  být  frustrován  a  nedokáţe  dostát  poţadavkům.  Začínají  se  u  něj 
objevovat pochybnosti z toho, ţe selţe. Opět se dostává do subjektivně proţívaných trýznivých stavů, 
pouští se do dlouhých rozhovorů sám se sebou, dostává se do situace, ţe je ve velmi dobré víře tlačen 
k tomu, aby fungoval v cizí zemi i v cizí rodině, mezi lidmi, na které nebyl zvyklý, a aby zvládal to, 
čeho nebyl schopen ani ve své domovině, kde měl oporu své rodiny. Obává se, ţe selţe a tím se mu 
potvrdí, ţe je někým, kdo není schopen vzít ţivot do svých rukou. Dostává se tedy do stavu hluboké a 
veliké  frustrace,  kdy  se  obává  totálního  a  obrovského  selhání.  Za  této  situace  se  mu  vrací  nutkavé 
obsedantní  myšlenky,  vrací  se  mu  to,  co  vţdycky  potlačoval  a  proti  čemu  se  stavěl,  tedy  ţe  bude 
negativním  superzločincem,  který  se  realizuje  tím,  ţe  najde  sílu  k zabíjení.  Jelikoţ  se  velmi  bál 
selhání, tak nakonec k sobě pustil myšlenky na zabíjení, které předtím potlačoval, a odhodlal se k činu, 
který byl potřebou katarze z velmi obrovského napětí a vnitřní tenze, která v něm vzbuzovala velkou 
zlobu a agresi. Po vykonaném násilí se u něj projevil katarktický efekt, uklidnil se, uţ nepotřeboval dál 
nic dělat a odjel domů.  
Agresivní potenciál u obţalovaného je zvýšený, vznikl jako výrazná překompenzace trvalého 
pocitu úzkosti, se kterým neustále bojuje. Současně se potom stal i součástí jeho identity v představě 
bojovníka, který určitou agresivitu mít musí. V případě obţalovaného je velmi nutná a potřebná jeho 
resocializace. Sám uvádí, ţe za poslední 2,5-3 roky v americkém vězení nějakým způsobem dozrál a 
naučil se rozlišovat dobré od zlého. Mluví uţ o mnohem socializovanějších cílech, chtěl by se starat o 
zvířata, stát se veterinářem nebo pečovat o zvířata i jinak. Pokud by  měl  moţnost, chtěl by  zakázat 
drţení  zvířat  v zoologických  zahradách.  Je  osobou  inteligentní  a  ctiţátostivou,  má  zájem  na  sobě 
pracovat, coţ jsou věci, které mluví pro jeho resocializaci. Co je však problematické a komplikující, 
jsou  některé  další  jeho  osobnostní  vlastnosti,  a  to  kombinace  poruchy  osobnosti,  kdy  má  zvýšený 
agresivní potenciál, má rysy osobnosti emočně nestabilní, narcistické, jsou zde i dost silné dissociální 
akcenty,  to  znamená,  ţe  je  potencionálně  nebezpečnou  osobností.  Jeho  resocializace  je  potřebná,  je 
však stíţená, moţnost jeho resocializace je nízká. Mělo by na něj být působeno psychoterapeuticky, 
aby  mohl  rozpoznat  hranice,  je  nutno  pracovat  s jeho  agresí,  psychoterapeutické  působení  by  mu 
mohlo pomoct zvládat úzkost, mohlo by mu pomoct upevnit pozitivní a společensky souladné ideály. 
Moţnost jeho resocializace je však nízká, a to s ohledem na to, ţe nemá pocit viny za to, co vykonal, 
sám  se  cítí  být  obětí  celé  situace  a  nepřebírá  za  svůj  čin  zodpovědnost.  Obţalovaný  je  osobností 
hluboce  narušenou,  struktura  osobnosti  je  velmi  komplikovaná,  je  velmi  úzkostný.  V podstatě 
potřebuje  léčbu  a  oporu,  jinak  mu  hrozí  dekompenzace.  Na  zváţení  tedy  proto  zůstává  i 
medikamentózní léčba. 
 
 On sám svůj čin podává tak, ţe  mluví o hlase, který ho k tomu ponoukal, toto vysvětlení je 
však velmi jednoduché a ploché, a to vzhledem k vývoji jeho osobnosti a k jeho téměř celoţivotnímu 
boji  s vlastní  agresivitou  a  tendencí  k její  realizaci.  Pro  něj  samotného  by  bylo  společensky 
přijatelnější,  kdyby  čin  udělal  proto,  ţe  mu  to  řekl  jeho  hlas.  Velmi  pravděpodobně  se  jednalo  o 
představu  hlasu,  který  k němu  promlouvá,  v podstatě  se  však  jednalo  o  jeho  vlastní  myšlenky.  Se 
samotnou  znalkyní  však  mluvil  o  hlasu  velmi  minimálně.  Pokud  by  onen  hlas  vnímal  jako  silný 
činitel, zřejmě by odpovídal jinak.  

pokračování 
31 
43 T 2/2016 
 
 
Za  určitých  konkrétních  okolností,  zejména  v období  vysoké  frustrace,  kdy  je  velmi 
frustrován,  kdy  se  to  dotkne  jeho  ega,  jeho  sebevnímání  a  kdy  se  cítí  zraněn,  tak  je  u  něj  zvýšená 
pohotovost  k agresivním  reakcím.  Má  tedy  zvýšený  agresivní  potenciál  a  je  zde  riziko,  ţe  by  mohl 
v budoucnu  své  agresivní  jednání  opakovat.  Resocializace  obţalovaného  je  pak  ztíţena  tím,  ţe  sám 
nevnímá,  ţe  by  udělal  něco  zlého,  skutek  vnímá  jako  izolovanou  událost  ve  svém  ţivotě,  která  mu 
spíše  měla  pomoci  k osobnímu  růstu.  Dále  je  resocializace  stíţena  jeho  zvýšeným  agresivním 
potenciálem,  dále  dissociálními  aspekty  v jeho  osobnosti.  Moţnost  resocializace  není  vyloučena,  je 
nízká  a  ztíţená.  Je  však  velmi  problematické,  jaký  bude  dál  jeho  osud  a  jak  bude  motivován 
k pozitivnímu přístupu, pokud u něj například vzroste představa, ţe mu společnost nějakým způsobem 
ublíţila, ţe ho potrestala za něco, co nepovaţuje za svou vinu. Při posledním rozhovoru se znalkyní 
pak  uvedl,  ţe  chce  na  sobě  pracovat,  byl  ochoten,  resp.  nevylučoval  i  spolupráci  ve  zdravotnickém 
zařízení.  
 
Obţalovaný se nebyl schopen neovládat, naopak on se celé roky snaţil agresivitu zastavovat 
v sobě a mnohdy se mu to i dařilo. Při pobytu ve vazební věznici pak mluví o agresivních myšlenkách, 
které  má.  Přemýšlel  o  moţnostech  zranit  stráţce,  vybojovat  si  cestu  ven,  ale  spíše  proto,  aby  byla 
nějaká změna, ne ţe by utekl. U obţalovaného nebude nikdy úplná garance, ţe by po léčbě a medikaci 
byl  schopen  sám  v sobě  korigovat  všechny  podněty,  které  ho  v dřívější  době  vedly  k agresivitě.  U 
obdobných potíţí, jaké má obţalovaný, je doporučována celoţivotní léčba, takovýto člověk by měl být 
trvale nebo alespoň v období zvýšené ţivotní zátěţe a frustrace, kterou ovšem musí být schopen sám 
rozpoznat a pojmenovat ji, v kontaktu s psychologem a úplná garance u něj v obecné rovině dána být 
nemůţe.  Sám  uváděl,  ţe  dříve  vůbec  nerozlišoval  mezi  dobrem  a  zlem,  plnou  záruku,  ţe  se 
obţalovaný nedekompenzuje, dát nelze. Chybí mu schopnost empatie, je zaměřen velmi sám na sebe, 
coţ  jsou  rizikové  faktory.  Pokud  by  byl  v této  chvíli  propuštěn  na  svobodu,  tak  pro  společnost 
nebezpečný  není,  je  však  nebezpečný,  pokud  by  se  zvyšovaly  okolnosti,  které  by  zvyšovaly  jeho 
vnitřní frustraci. Pokud by byl ponechán bez dohledu a bez terapie, tak nemůţe nikdo zaručit, ţe by se 
opět nedekompenzoval. Pokud se týká trestu odnětí svobody, tak si nedokáţe představit, co by dělal. 
Celou  záleţitost  totiţ  pojímá  jako  zdravotní  a  v případě,  ţe  by  byl  nucen  vykonávat  trest  odnětí 
svobody, tak je moţné, ţe by se uzavřel do pasivní agrese nebo by se začal vnímat jako hrdina tak, jak 
to činí nyní, ovšem to má stále naději, ţe celá záleţitost bude posuzována jako zdravotní případ a on 
dlouholetý výkon trestu nebude muset podstupovat.  
 
Pokud by obţalovaný byl v době spáchání skutku v psychotické dekompenzaci, tak by musel 
být  buď  ve  fázi  mánie,  nebo  ve  fázi  depresivní.  Ve  fázi  mánií  by  byl  velmi  rozrušený,  vzrušený, 
agitovaný, měl by potřebu zvýšené činnosti, nějakých velkých skutků, pouštěl by se do velkých věcí, 
choval  by  se  nepřirozeně,  chování  by  bylo  nápadné.  Tito  lidé  bývají  agresivní,  mají  pocit,  ţe  mají 
nadpřirozenou moc, dávají si obrovské úkoly, které chtějí splnit, ale nejsou schopni jim dostát. Bývají 
rozrušení a jejich chování je nápadné. Pokud by byla dekompenzace směrem do depresivna, tak člověk 
není  schopen  víceméně  ničeho.  Dekompenzace  znamená  ztrátu  s realitou,  velkou  rozrušenost, 

pokračování 
32 
43 T 2/2016 
 
agitovanost a určité halucinace. Zda někdy obţalovaný v minulosti prodělal psychotickou ataku, nelze 
z vyšetření a testu určit, disponuje velmi bohatým,  kreativním a fantazijním  myšlením, je nedozrálý, 
má dětskou kreativní tvořivost, v podstatě si tvořivě vymýšlí příběh. V případě jeho pobytu v České 
republice  u  něj  nešlo  o  psychotickou  dekompenzaci,  ale  velmi  výraznou  a  těţkou  dekompenzaci 
osobnosti  v jeho  sebeproţívání  a  hlubokou  dekompenzaci  ego-vztaţnou.  Pokud  by  se  jednalo  o 
psychotickou  dekompenzaci,  tak  by  nebyl  schopen  chovat  se  nenápadně  a  pro  pozorovatele  v okolí 
klidně. Nebyl by schopen takového přepínání, kdy by v domě prováděl určité velmi hrozné aktivity a 
potom by  vyšel z domu  a byl schopen jednat úplně normálně a chovat se klidně. Nebyl by schopen 
v klidu  sedět,  psát  lidem  SMS  zprávy,  a  to  ani  za  situace,  ţe  by  mu  to  nařídil  hlas,  který  by  slyšel.  
Nebyl by schopen chovat se nenápadně nebo vyrovnaně. Pokud je člověk v manickém stavu, tak není 
schopen se do té míry ovládnout, aby přepínal z jednoho módu do druhého tak, aby si na něm nikdo 
ničeho  nevšiml.  Zcela  vyloučit  to  však  nelze.  Proti  tomu,  ţe  u  něj  byla  přítomna  psychotická 
dekompenzace, kromě výše uvedeného hovoří i celý jeho vývoj a vývin osobnosti.  
 
Nutkavé obsedantní myšlenky mají na jednání osoby veliký vliv, způsobují mu trýzeň, jsou to 
věci,  které  zaměstnávají  osobu  natolik,  ţe  jim  nechce  podlehnout,  odtrhávají  je  od  okolí  a  působí 
velikou  úroveň  vnitřního  napětí  a  velikou  nepohodu.  Úzkost  neodchází,  naopak  se  kumuluje.  Silná 
obsedantní  zaujetí  brání  člověku  do  velké  míry  se  zapojovat  do  běţných  aktivit,  subjektivně  to 
proţívají  velmi  trýznivě  a  nepříjemně.  Obsedantní  myšlenky  se  člověk  snaţí  neposlechnout, 
zastavovat,  snaţí  se  jim  nepodlehnout,  coţ  činil  i  obţalovaný.  Nepodařilo  se  mu  to  však 
v inkriminované situaci, která pro něj byla výjimečná. Přestal se bránit, myšlenkám dal volný průchod. 
Bylo to sice, jak říká, špatné rozhodnutí, ale byla to úleva. Střídavě se mu v minulosti dařilo i nedařilo 
tyto  myšlenky  bez  odborné  pomoci  potlačovat,  ale  pak  nastaly  situace,  kdy  uţ  na  ně  nestačil  a  byl 
v takové  trýzni  a  tísni,  ţe  dochází  k situacím,  kdy  je  buďto  agresivní,  kdy  musí  udělat  něco  velmi 
silného, aby myšlenky zastavil, nebo byl se svým psem, se kterým se mazlil, nebo měl sex, případně 
byl  agresivní a  napadl  někoho,  vůči  kterému  osobně nic nemá.  Byl  to  pro  něj  velmi  silný  záţitek  a 
pomáhal mu odklonit se od těch myšlenek.  
 
 
 
Soud ve věci provedl i listinné důkazy. Z fotodokumentace, zachycující SMS zprávy, z SMS 
konverzace  mezi  Monikou  Hxxxxx  a  obţalovaným  soud  zjistil,  ţe  dne  22.  5.  2013  v 16.39  hodin 
napsala  Monika  Hxxxxx  obţalovanému  zprávu,  kde  jej  ţádala  o  výuku  angličtiny,  na  tu  on  jí 
odpověděl téhoţ dne ve 20.00 hodin s tím, ţe se vrací do Spojených států. Z kopie výzev k vyzvednutí 
zásilky České pošty pak soud zjistil, ţe se jednalo o dvě zásilky, adresované Filipu Hxxxxx a Martinu 
Hxxxxx, kdy tyto převzal obţalovaný. Z paragonu z taxametru svědka Josefa  Sxxxxx soud zjistil, ţe 
tento provedl dne 22. 5. 2013 jízdu v čase od 15.15 do 17.56 hodin na vzdálenost 171,5 kilometru za 
cenu 4.066,- Kč. Z fotodokumentace z benzínové čerpací stanice Shell, Brno, ulice Opuštěná, vyplývá, 
ţe  dne  22.  5.  2013  v 15.15  hodin  bylo  na  místě  vozidlo TAXI  Fiat  Brava registrační  značky  xxxxx 
řidiče Josefa Sxxxxx, kdy řidič provádí tankování. Z vozidla pak vystupuje obţalovaný a v prodejně 

pokračování 
33 
43 T 2/2016 
 
čerpací stanice si nakupuje občerstvení – nějaké jídlo a pití – a poté opět nastupuje do vozidla TAXI 
Fiat Brava. Po celou dobu jeho pobytu na benzínové stanici není jeho chování nijak nápadné.  
 
Z jízdních  řádů  Dopravního  podniku  města  Brna,  platných  dne  22.  5.  2013,  soud  zjistil,  ţe 
tramvaj  č.  1  jede  ze  zastávky  Husitská  směr  Řečkovice  celkem  9  minut,  ze  zastávky  Tylova  pak  6 
minut. Tramvaj jezdí, či jezdila, v dopoledních a poledních hodinách v 5 minutových intervalech, kdy 
ze  zastávky  Husitská  odjíţděla  v časech  kolem  poledne  v  11.50,  11.55,  12.00,  12.05  hodin  atd. 
Z jízdního řádu autobusové linky č. 41 soud zjistil, ţe ze zastávky Řečkovice do zastávky Kouty trvá 
autobusu jízda celkem 5 minut. V pracovní dny, tj. i dne 22. 5. 2013, autobus jel v 11.31, 12.11, 12.31 
hodin.  Z jízdního  řádu  autobusové  linky  č.  71  ze  zastávky  Řečkovice  soud  zjistil,  ţe  ten  jede  na 
zastávku  Kouty  5  minut  a  ze  zastávky  Řečkovice  dne  22.  5.  2013  odjíţděl  v 11.51  a  12.51  hodin. 
Z jízdního  řádu  autobusových  linek  č.  41  a  71  soud  zjistil,  ţe  ze  zastávky  Kouty  odjíţdí  v ranních 
hodinách linka č. 41 v časech 7.09, 7.12, 7.19, 7.26, 7.42 hodin, linka č. 71 v čase 7.02, 7.32 hodin. Na 
zastávku Řečkovice jí trvá trasa 5 minut. Ze zastávky Řečkovice pak v ranních hodinách odjíţdí linka 
č.  1  v časech  7.02,  7.08,  7.12,  7.18,  7.22,  7.28,  7.32,  7.37,  7.42,  7.47  hodin  atd.  v 5  minutových 
intervalech. Trasa na zastávku Husitská trvá 8 minut.  
 
Z ţádosti  o  právní  pomoc  pak  soud  zjistil,  ţe  Krajské  státní  zastupitelství  v Brně  poţádalo 
příslušné orgány Spojených států o zjištění informací k osobě obţalovaného včetně ověření totoţnosti 
a provedení prohlídky těla obţalovaného, zajištění odběru bukálního stěru, vzorku vlasů, otisků prstů, 
dlaní  a eventuálních stěrů zpod  nehtů,  kdy  této  ţádosti  bylo  vyhověno.  Z protokolu  o  ohledání  věcí 
pak  soud  zjistil,  ţe  dne  3.  6.  2013  byla  Policií  ČR  doručena  zásilka  obsahující  osobní  věci 
obţalovaného Kevina  Dxxxxx. Zásilka dorazila v 5 krabicích. V zásilce se mimo jiné nacházelo pár 
ponoţek,  viditelně  pouţívaných,  černé  barvy  s šedým  ornamentem  a  šedé  krátké  kalhoty  s pruhy 
s nápisem na štítku FOX Products of The Revolution, size 32, kdy na těchto krátkých kalhotách jsou 
viditelné  tmavé  červenohnědé  skvrny.  Celkem  takto  bylo  ohledáno  84  věcí.  Z protokolu  o  převzetí 
věcí  ze  dne  28.  6.  2013  pak  soud  zjistil,  ţe  prostřednictvím  Velvyslanectví  Spojených  států  v Praze 
Policie ČR obdrţela mimo jiné daktyloskopické otisky obţalovaného, rovněţ pak vlasy obţalovaného, 
stěry z nehtů levé i pravé ruky a hřeben s vlasy obţalovaného a nehty obţalovaného.  
 
Z výpisu  z telekomunikačního  provozu  soud  zjistil,  ţe  obţalovaný  Kevin  Dxxxxx 
komunikoval  pomocí  SMS  dne 22.  5.  2013  s Davidem  Hxxxxx,  a  to  v čase  od 8.12  do  11.03  hodin. 
Jarmile Bxxxxx pak zaslal SMS v 10.40 hodin, s Kylem Kxxxxx telefonoval v 08.22 hodin a pomocí 
SMS zpráv spolu komunikovali ještě v čase 09.09, 08.33, 11.40, 15.14 a 15.22 hodin.  
 
Z protokolu  o  ohledání  místa  činu  a  pořízené  fotodokumentace  si  soud  udělal  obrázek  o 
objektu  rodinného  domu  na  ulici  xxxxx  v Brně-Ivanovicích  i  o  tělech  a  předmětech  nalezených  na 
místě. Ve sklepním prostoru pod garáţí byly při ohledání nalezeny tři částečně ohořelé mrtvoly, které 

pokračování 
34 
43 T 2/2016 
 
leţely  částečně  přes  sebe.  Kromě  dveří  vede  do  sklepního  prostoru  ještě  menší  okénko  v dřevěném 
rámu, které je rozbité, v rámu zůstalo pouze několik střepů, část střepů je na schodech pod okénkem a 
další  jsou  rozesety  ve  směru  od  okénka  do  zadní  části  zahrady.  Mrtvoly  jsou  částečně  zaházeny 
nejrůznějšími  textiliemi,  ručníky,  povlaky,  prostěradly,  dekami  a  dalšími.  Čtvrtá  mrtvola  pak  byla 
nalezena  v  mezonetovém pokoji  v patře  domu.  Z pokoje  vede  dřevěné  schodiště  do  horního  patra 
mezonetového pokoje, kde se nachází lůţko, na němţ leţí čtvrtá mrtvola muţe. První tři mrtvoly jsou 
částečně  ohořelé  a na  první  pohled jsou  na  nich  vidět  krevní  skvrny.  Rovněţ  tak  na  čtvrté  mrtvole. 
V oblasti hlavy a krku všech těl jsou rozsáhlá poranění. V zadní části zahrady byla nalezena dřevěná 
barová stolička, kde na noţkách je zatečena krev. V pracovně v rámu prosklenných posuvných dveří je 
zatečená krev, jsou zde patrny krusty, na zdi je pak do výše 75 cm vidět krevní stříkance, stejně tak na 
posuvných  dveřích  z vnitřní  strany.  Na  stole  je  pak  červenohnědá  skvrna,  utřená  pravděpodobně 
hadrem.  V hlavní  obývací  místnosti  se  pak  na  barovém  pultu  nacházejí  setřené  krevní  skvrny,  na 
pohovce jsou pak dva velké kameny, z nichţ jeden váţí 11,8 a druhý 22,3 kg. Na lehčím kameni jsou 
červenohnědé  skvrny.  V místnosti  se  rovněţ  nachází  různá  elektronika,  hudební  nástroje,  knihy, 
časopisy,  keramika,  porcelán.  Na  stěně  vedle  dveří,  vedoucí  do  zádveří,  jsou  pak  krevní  stříkance, 
stejně  tak  jako  na  dřevěné  policové  skříni  naproti.  Na  stěnách  na  schodišti jsou  skvrny  od  krve,  na 
jednom schodišťovém stupni je rovněţ krevní stopa, jinak je schodiště čisté. V prvním patře naproti 
koupelně  se  nachází  dřevěná  bedna,  která  je  otevřená  a  prázdná.  V loţnici  je  pak  dvoupostel,  kdy 
matrace je  silně  zakrvácená, jedná  se  o  tratoliště  krve.  Krev  je  rovněţ  pod  matrací,  na  zadním  čele 
postele a za zadním čelem postele na zdi. Krev se nachází rovněţ na stěnách v pokoji, kde byl nalezen 
Filip Hxxxxx, rovněţ zde je zakrvácená matrace a veliká krevní skvrna vedle a pod postelí. Na místě 
pak bylo zajištěno značné mnoţství věcných, pachových, daktyloskopických a biologických stop.  
 
Z protokolu  o  identifikaci  mrtvoly  soud  zjistil,  ţe  soused  a  známý  obţalovaných,  Andrew 
Philip  Oxxxxx,  ztotoţnil  jako  mrtvolu  č.  1  poškozeného  Martina  Hxxxxx,  jako  mrtvolu  č.  2 
poškozenou  Veroniku  Hxxxxx,  jako  mrtvolu  č.  3  poškozeného  Davida  Hxxxxx  a  jako  mrtvolu  č. 
4Filipa Hxxxxx. Z odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví pachové identifikace pak soud 
zjistil,  ţe  na  levém  předkloktí  poškozeného  Martina  Hxxxxx  byla  nalezena  pachová  stopa 
obţalovaného,  na  pravém  kotníku  poškozené  Veroniky  Hxxxxx  také  pachová  stopa  obţalovaného, 
další pachové stopy obţalovaného pak byly nalezeny na pravém boku poškozené Veroniky Hxxxxx, 
na  levém  kotníku  poškozené  Veroniky  Hxxxxx,  na  levém  předloktí  Davida  Hxxxxx,  na  levém  a 
pravém předloktí Filipa Hxxxxx a na pravém boku Filipa Hxxxxx.  
 
Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie a genetika, soud zjistil, ţe na 
noze  barové  ţidle,  zajištěné  na  místě  činu,  byla  prokázána  přítomnost  lidské  krve  a  ze  stopy  byl 
stanovený  genetický  profil,  který  vykazuje  individuální  shodu  s profilem  DNA  Veroniky  Hxxxxx. 
Dále  ţe  na  vnitřní  straně  posuvného  křídla  dveří  z pracovny  na  terasu  byla  ve  skvrně  prokázána 
přítomnost lidské krve a byl stanoven genetický profil, který vykazuje individuální shodu s profilem 
DNA  Martina  Hxxxxx.  Z kamene  naţloutlé  barvy,  zajištěné  na  sedačce  v obývacím  pokoji,  byl  ze 
skvrny učiněn stěr, ve kterém byla prokázána přítomnost lidské krve, byl stanoven genetický profil, 
který  vykazuje  individuální  shodu  s profilem  DNA  osoby  David  Hxxxxx.  Z kamene  fialové  barvy, 

pokračování 
35 
43 T 2/2016 
 
zajištěného  opět  na  sedačce,  ze  skvrny  byla  zajištěna  genetická  stopa,  ze  které  byla  prokázána 
přítomnost lidské krve, a to krve Martina Hxxxxx. Dále byl proveden stěr z kapky na stěně vlevo od 
vstupu  z chodby  do  zádveří,  v této  kapce  byla  prokázána  přítomnost  lidské  krve  a  byl  stanoven 
genetický profil, který vykazuje individuální shodu s profilem Davida Hxxxxx. Dále byl proveden stěr 
z tratoliště krve na matraci v posteli loţnice, kde byla prokázána přítomnost lidské krve, byl stanoven 
směsný genetický profil, jehoţ majoritní sloţka náleţí osobě ţenského pohlaví a vykazuje individuální 
shodu s profilem DNA poškozené Veroniky Hxxxxx. Dále byl proveden stěr z kapky v pokoji č. 2 na 
druhém stupni prvního schodišťového ramene, ve kterém byla prokázána přítomnost lidské krve a byl 
stanoven genetický profil Filipa Hxxxxx. Z kuchyňského noţe zelenočerné barvy, který byl zajištěn na 
travnatém prostoru vedle terasy, byl proveden stěr ze skvrny červenohnědé barvy, kdy byl stanoven 
genetický  profil,  který  vykazuje  individuální  shodu  s profilem  DNA  Davida  Hxxxxx.  Dále  byl 
proveden  stěr  červenohnědého  otěru  na  pravém  třísle  poškozeného  Filipa  Hxxxxx  a  z této  stopy  byl 
stanoven směsný profil DNA, který obsahuje genetické znaky poškozeného Filipa Hxxxxx a svědkyně 
Jany  Nxxxxx.  Dále  byl  proveden  stěr  červenohnědého  otěru  v okolí  pupku  poškozeného  Filipa 
Hxxxxx  a  byl  stanoven  směsný  profil,  který  obsahuje  tytéţ  genetické  znaky  jako  v předchozím 
případě, tj. Filipa Hxxxxx a Jany Nxxxxx.  
 
Dále byly podrobeny genetickému zkoumání věci, které byly vydány policejními orgány USA. 
Jedná  se  o  pár  kotníčkových  ponoţek  černé  barvy  s šedým  vzorkem,  kdy  na  první  ponoţce  byla 
v oblasti  chodidla  detekována  přítomnost  biologického  materiálu  několika  osob.  Z biologického 
materiálu byl stanoven Y-haplotyp, který obsahuje veškeré genetické znaky, obsaţené v Y-haplotypu 
Martina,  Davida  a  Filipa  Hxxxxx.  Rovněţ  na  druhé  ponoţce  byl  v oblasti  chodidla  detekován 
biologický  materiál  několika  osob,  směsný  genetický  profil  obsahuje  veškeré  genetické  znaky, 
obsaţené  v profilu  DNA  Martina,  Davida  a  Filipa  Hxxxxx,  byl  stanoven  Y-haplotyp  obsahující 
veškeré genetické znaky obsaţené v Y-haplotypu Martina, Davida a Filipa Hxxxxx.  
 
Obecně jsou nositely Y-chromozómu, a tedy i Y-haplotypu, pouze muţi. Tento chromozóm, a 
tedy  i  Y-haplotyp,  se  přenáší  po  paternální  linii  z otce  na  syna  prakticky  v nezměněné  podobě. 
Vzhledem k tomu, ţe mezi poškozenými Martinem, Davidem a Filipem Hxxxxx je příbuzenský vztah 
rodič  –  synové,  jsou  všichni  nositeli jednoho  a  téhoţ  Y-haplotypu  a jednotlivé  osoby  nelze  rozlišit. 
Z tohoto hlediska tedy v případě detekce Y-haplotypu osoby Martin, David a Filip Hxxxxx můţe být 
v daném  vzorku  zastoupen  biologický  materiál  jedné  z těchto  osob,  kterékoli  z dvou  nebo  všech  tří 
těchto  osob.  Stanovený  Y-haplotyp  Martina,  Davida  a  Filipa  Hxxxxx  není  shodný  s Y-haplotypem, 
stanoveným  ze  zubního  kartáčku  Oral  B,  označený  45,  který  byl  zajištěn  při  ohledání  věcí  Kevina 
Dxxxxx. Jedná se o dva různé Y-haplotypy.  
 
Dále  byly  podrobeny  genetickému  zkoumání  krátké  kalhoty  šedé  barvy  s jemným  svislým 
prouţkem  značky  FOX  Products  of  The  Revolution  velikosti  32.  Přítomnost  lidské  krve  byla 
prokázána v mnoha lokalitách. Jedná se o skvrnu 14,5 cm od spodního lemu levé nohavice zepředu, o 
skvrnu  33,5  cm  od  spodního  okraje  lemu  levé  nohavice  zepředu,  kdy  genetickými  analýzami  byl 

pokračování 
36 
43 T 2/2016 
 
stanoven směsný genetický profil, jehoţ majoritní sloţka vykazuje individuální shodu s profilem DNA 
Davida Hxxxxx. Skvrna v blízkosti levé přední kapsy, zhruba 14,5 cm od horního lemu kalhot, kdy ve 
stanoveném směsném genetickém profilu jsou obsaţeny genetické znaky, jaké jsou obsaţeny v profilu 
Davida  Hxxxxx  a  Veroniky  Hxxxxx  a  na  zubním  kartáčku  značky  Oral  B,  označený  45,  který  byl 
zajištěn při ohledání věcí Kevina Dxxxxx. Krev byla detekována ve skvrně levé části horní nohavice 
zepředu  12  cm  od  horního  okraje,  stanovený  směsný  genetický  profil  vykazuje  veškeré  genetické 
znaky obsaţené v profilu DNA Davida Hxxxxx a majoritní sloţka stanoveného Y-haplotypu je shodná 
s haplotypem,  jehoţ  nositeli  jsou  Martin,  David  a  Filip  Hxxxxx.  Skvrna  na  horním  lemu  kalhot 
v blízkosti  knoflíkové  dírky  obsahuje  směsný  genetický  profil,  ve  kterém  byly  detekovány  znaky 
obsaţené  v DNA  Veroniky  Hxxxxx,  dále  byl  stanoven  Y-haplotyp,  který  obsahuje  právě  takové 
genetické  znaky,  které  jsou  obsaţeny  v Y-haplotypu  osoby,  jejíţ  zubní  kartáček  byl  předloţen  ke 
zkoumání,  (jedná  se  o  zubní  kartáček  obţalovaného).  A  dále  zde  byly  přítomny  veškeré  znaky, 
obsaţené v Y-haplotypu Martina, Davida a Filipa Hxxxxx. 
 Krev rovněţ obsahuje skvrna v blízkosti přední horní kapsy, 11 cm od horního okraje kalhot. 
Ve  směsném  profilu  byla  detekována  přítomnost  všech  genetických  znaků,  obsaţených  v profilu 
Veroniky Hxxxxx a Davida Hxxxxx, analýzou pak byl stanoven Y-haplotyp, jehoţ majoritní sloţka je 
shodná s Y-haplotypem Martina, Davida a Filipa  Hxxxxx. Jedná se o jeden a týţ Y-haplotyp. Znaky 
detekované  v minoritní  sloţce  stanoveného  Y-haplotypu  jsou  shodné  se  znaky  obsaţené  v Y-
haplotypu biologického materiálu na zubním kartáčku obţalovaného. Ve skvrně u lemu pravé přední 
kapsy byl stanoven směsný genetický profil obsahující znaky Veroniky  Hxxxxx a veškeré genetické 
znaky obsaţené na zubním kartáčku obţalovaného. Rovněţ zde byl stanoven Y-haplotyp, který byl na 
biologickém  materiálu  na  zubním  kartáčku  obţalovaného.  Červenohnědé  skvrně  na  přední  straně 
pravé  nohavice  22  cm  od  spodního  lemu  byl  stanoven  směsný  genetický  profil  obsahující  veškeré 
genetické  znaky  Martina  a  Davida  Hxxxxx  a  Y-haplotyp,  jehoţ  majoritní  sloţka  je  shodná  s Y-
haplotypem Martina, Davida a Filipa Hxxxxx. Na červenohnědé skvrně na pravé nohavici zepředu 4 
cm  od  spodního  okraje  byl  stanoven  směsný  genetický  profil,  který  vykazuje  individuální  shodu 
s profilem  Davida  Hxxxxx,  a  dále  směsný  Y-haplotyp,  jehoţ  majoritní  sloţka  je  shodná  s Y-
haplotypem  Martina,  Davida  a  Filipa  Hxxxxx.  Skvrna  na  spodním  lemu  pravé  nohavice  zevnitř 
obsahuje směsný genetický materiál, který obsahuje veškeré genetické znaky Davida Hxxxxx a osoby, 
která uţívala zubní kartáček obţalovaného. Rovněţ byl stanoven směsný Y-haplotyp, jehoţ majoritní 
sloţka  je  shodná  s Y-haplotypem  Martina,  Davida  a  Filipa  Hxxxxx.  A  dále  byl  v minoritní  sloţce 
detekován  Y-haplotyp,  jehoţ  znaky  jsou  shodné  se  znaky  obsaţenými  v Y-haplotypu,  zajištěném  na 
zubním  kartáčku  obţalovaného.  Ve  skvrně  na  zadní  straně  pravé  nohavice  12,5  cm  od  spodního 
okraje,  byl  zjištěn  genetický  profil  muţského  pohlaví,  který  vykazuje  individuální  shodu  s profilem 
DNA  Davida  Hxxxxx.  V červenohnědé  skvrně  na  zadní  straně  pravé  nohavice  v oblasti  hýţdí  byla 
stanovena  majoritní  sloţka  směsného  genetického  profilu,  která  vykazuje  individuální  shodu 
s profilem  Davida  Hxxxxx.  A  ve  skvrně  v oblasti  pravého  boku,  10  cm  od  horního  okraje,  byla 
stanovena  majoritní  sloţka  směsného  genetického  profilu,  vykazující  individuální  shodu  s profilem 
Davida Hxxxxx.  
Na  kamenu  béţové  barvy  byla  prokázána  přítomnost  lidské  krve,  byl  detekován  profil  DNA 
osoby  muţského  pohlaví,  která  vykazuje  individuální  shodu  s profilem  DNA  Davida  Hxxxxx. 
Z plošného  stěru,  pořízeného  pro  účely  zkoumání,  mimo  viditelné  červenohnědé  potřísnění,  byl 

pokračování 
37 
43 T 2/2016 
 
stanoven  směsný  genetický  profil,  který  obsahuje  veškeré  genetické  znaky  detekované  k profilům 
DNA  Davida  Hxxxxx.  Analýzou  byl  stanoven  směsný  Y-haplotyp,  jehoţ  majoritní  sloţka  je  shodná 
s Y-haplotypem  Martina,  Davida  a  Filipa  Hxxxxx.  Na  kameni  fialové  barvy  byla  prokázána 
přítomnost  lidské  krve,  byl  detekován  profil  DNA  osoby  muţského  pohlaví,  který  vykazuje 
individuální  shodu  s profilem  DNA  Martina  Hxxxxx.  V plošném  stěru,  pořízeném  pro  účely  mimo 
viditelné červenohnědé potřísnění byla detekována přítomnost biologického materiálu několika osob, 
směsný profil obsahuje veškeré genetické znaky Martina Hxxxxx a byl stanoven Y-haplotyp, náleţící 
několika osobám, kdy majoritní sloţka je shodná s Y-haplotypem Martina, Davida a Filipa Hxxxxx.  
Povlak na polštáři lososové barvy, nalezené v pokoji č. 3, obsahuje směsný genetický profil, 
jehoţ  majoritní  sloţka  je  shodná  s profilem  DNA  osoby,  který  byl  detekován  na  zubním  kartáčku 
obţalovaného. Porovnáním bukálního stěru obţalovaného Kevina Dxxxxx s biologickým materiálem, 
zajištěném na zubním kartáčku, který uţíval, tj. Oral B, označení 45, byla zjištěna individuální shoda.  
 
Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví daktyloskopie, soud zjistil, ţe na noze 
barové ţidle, nalezené v rohu zahrady, jsou otisky prstů obţalovaného.  
Z odborného  vyjádření  z oboru  kriminalistika,  odvětví  trasologie,  soud  zjistil,  ţe 
trasologickému  zkoumání  bylo  podrobeno  celkem  39  krevních  skvrn  na  krátkých  kalhotách 
obţalovaného,  kdy  25  z těchto  skvrn  jsou  skvrny  s ostrými  oválnými  okraji,  které  mají  obdobné 
tvarové charakteristiky jako krevní kapky a nejedná se tedy o otěr. Kapka, dopadající kolmo, vytvoří 
kruhový  obrazec,  kapka,  dopadající  pod  úhlem  např.  10  stupňů,  jiţ  obrazec,  který  bude  mít  délku 
několikrát delší neţ šířku. Krevní kapky se tedy mění podle úhlu dopadu, povrchu, na kterém ulpěly, 
rychlosti dopadu kapek apod. Krevní kapky mají ostře ohraničený kruhový nebo oválný tvar.  
 
Z odborného  vyjádření  Hasičského  záchranného  sboru  Jihomoravského  kraje  k poţáru  ve 
sklepě  rodinného  domu,  kde  byla  nalezena  těla  tří  poškozených,  soud  zjistil,  ţe  poţár  byl  zaloţen 
úmyslně zapálením. Poţár se omezil pouze na ohnisko zhruba 0,5 x 0,5 m. Při poţáru v místnosti bez 
přístupu  vzduchu  dojde  po  zapálení  k plamennému  hoření  a  velice  rychle  k naplnění  místnosti 
splodinami a ke zpomalení aţ přerušení plamenného hoření. Následně se místnost zaplňuje splodinami 
hoření,  které  mohly  v místnosti  vytvořit  přetlak  a  způsobit  rozbití  skleněné  výplně  v okně.  Po 
vytvoření  otvoru  pak  dochází  k pomalému  odvětrání místnosti  a  rozhořívání  v místě  poţáru.  Hoření 
však jiţ není tak intenzivní a přechází do bezplamenného ţhnutí. Intenzita kouře vycházející z okna 
není nijak velká a ve vzdálenosti zhruba dva metry od otvoru jiţ nebyl kouř vlivem rozptýlení vidět. 
Čas vzniku poţáru byl stanoven na dobu 13.30 hodin +/- 30 minut. Ve stanoveném kriminalistickém 
ohnisku nebyla vedena elektrická energie, nebyl zde ţádný elektrický spotřebič, nebyly nalezeny látky 
podléhající samovznícení a nebyl nalezen ani ţádný jiný moţný iniciátor poţáru. Jako jediná moţná 
verze  bylo  stanoveno  úmyslné  zapálení.  Ostatní  verze  vzniku  poţáru  byly  vyloučeny.  Po  zapálení 
došlo vlivem přítomnosti motorového benzínu k docela výraznému plamennému hoření, které ovšem 
díky uzavřené místnosti a malému obsahu vzdušného kyslíku bylo ve velice krátké době utlumeno. Po 
rozbití okénka došlo k přísunu čerstvého vzduchu, ale motorový benzín byl jiţ  téměř spotřebován a 
docházelo tedy převáţně k hoření textilií, moţná ještě se zbytky benzínu. Po vyhoření benzínu došlo 

pokračování 
38 
43 T 2/2016 
 
k pokračování hoření textilie, ale s poměrně malou výškou plamene. Moţnost výskytu plamene mohla 
být ovlivněna vlhkostí, nasáknutím textilie vodou nebo krví.  
 
Z dopisu, adresovaného Theodoru Sxxxxx, soud zjistil, ţe Robert L. Sxxxxx, lékař, vyšetřil ve 
Spojených  státech  obţalovaného  Kevina  Dxxxxx,  a  to  psychiatricky,  a  dospěl  k závěru,  ţe  dle  jeho 
názoru  Kevin  Dxxxxx  trpí  schizoafektivní  poruchou  s manickými  a  depresivními  znaky.  Relevantní 
diagnóza  pro  jeho  stav  v okamţiku  úmrtí  čtyř  členů  rodiny  je  následující:  Byl  psychotický,  měl 
halucinace, slyšel  hlas,  který  po  něm  poţadoval  činy  pro  záchranu světa. Věřil,  ţe  se jedná  o  slova 
pocházející  od  Boha,  který  mu  říkal,  co  musí  udělat.  Toto  mělo  vliv  na  jeho  schopnost  uvaţování, 
chování a smysl o realitu, je to váţná psychóza. Nebyl schopen ovládat své chování, protoţe byl pod 
vlivem psychotických myšlenek, a nebyl si schopen plně uvědomit škodlivost svého jednání, protoţe 
byl v kladné víře přesvědčen o tom, ţe zachraňuje svět, a protoţe trpěl manicko-psychotickými bludy 
a sluchovými halucinacemi.  
Z dalšího  dopisu,  adresovaného  Theodoru  Sxxxxx,  soud  zjistil,  ţe  obţalovaného  v USA 
vyšetřil Elliot L. Axxxxx, psycholog a soudní znalec z oboru psychologie, který dospěl k závěru, ţe 
Kevin  Dxxxxx  trpí  dlouhodobou  těţkou  psychickou  nemocí,  a  to  schizoafektivní  poruchou. 
V posledních dnech svého pobytu v České republice před svým návratem do USA z důvodu své těţké 
psychické  nemoci  –  schizoafektivní  poruchy  –  nebyl  schopen  ovládat  své  jednání  a  neschopnost 
ovládat  své jednání  se ještě  posílilo  tím,  ţe  byl  několik  posledních  dní  před  odjezdem  psychotický. 
Z důvodu  schizoafektivní  poruchy  obţalovaný  během  posledních  dní  nebyl  schopen  rozpoznat 
protiprávnost svého jednání.  
Ze zprávy Vazební věznice Brno soud zjistil, ţe se obţalovaný dne 7.3.2016 sebepoškozoval 
břitem  z holicího  strojku  na  obou  předloktích  a  po  výzvě  příslušníků  vězeňské  stráţe,  aby  svého 
jednání  zanechal,  se  jednomu  z nich  snaţil  vytrhnout  obušek.  Musely  proti  němu  být  pouţity 
donucovací prostředky a následně byl umístěn na oddělení psychiatrie ve vězeňské nemocnici. 
 
 
Návrh na provedení dalších důkazů pak soud zamítl. Návrh na výslech Roberta L.  Sxxxxx a 
Elliota L. Axxxxx jako znalců soud zamítl z toho důvodu, ţe tito lékaři nejsou znalci ve smyslu § 2 
odst.  1  zákona  č.  36/1967  Sb.  o  znalcích  a  tlumočnících.  Mohli  by  být  tedy  vyslechnuti  pouze 
v postavení  svědků  a  jako  takoví  by  těţko  mohli  k věci  přivést  něco  nového,  neboť  by  soudu  mohli 
maximálně sdělit to, ţe obţalovaného vyšetřili, kdo jim to vyšetření zadal a to je tak vše. Soud přitom 
nemá pochybnosti o tom, ţe obţalovaný byl těmito lékaři ve Spojených státech vyšetřen. S ohledem 
na to, ţe oba lékaři mohou mít v tomto řízení pouze postavení svědků, pak soud ani neprovedl důkaz 
jejich  písemnými  vyjádřeními  ke  znaleckým  posudkům  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie, 
MUDr. Zimulové a z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, PhDr. Nour Mohammadi. Jak 
jiţ  bylo  výše  uvedeno,  oba  lékaři  mohou  mít  v tomto  řízení  postavení  pouhých  svědků  a  svědkům 
nepřísluší vyjadřovat se ke znaleckým posudkům. Soud rovněţ zamítl návrh na vypracování revizního 
znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  psychiatrie,  a  z oboru  zdravotnictví,  odvětví 
klinická  psychologie,  neboť  dospěl  k závěru,  ţe  nejsou  dány  důvody  pro  vypracování  revizních 
znaleckých posudků, kdyţ ve spise se nenacházejí dva protichůdné znalecké posudky z psychiatrie či 

pokračování 
39 
43 T 2/2016 
 
psychologie, pouze jsou ve spise zaloţena vyjádření lékařů, kteří vyšetřili obţalovaného ve Spojených 
státech,  kdy  tato  vyjádření  mají  hodnotu  listinného  důkazu,  nikoliv  znaleckého  posudku,  a  navíc  se 
obě  znalkyně  závěry  těchto  lékařů  zabývaly  a  vysvětlily  ve  svých  posudcích,  proč  jsou  tyto  závěry 
chybné.  S ohledem  na  to,  ţe  tedy  soudu  nebyly  předloţeny  protichůdné  znalecké  posudky  a  soud  o 
závěrech  znalkyň  neměl  pochybnosti,  byl  návrh  na  vypracování  revizních  znaleckých  posudků 
zamítnut. 
 
 
Soud  po  takto  provedeném  dokazování  zhodnotil  všechny  důkazy  jednotlivě  i  ve  svých 
vzájemných  souvislostech  a  vzal  po  zhodnocení  těchto  důkazů  za  prokázané,  ţe  obţalovaný  Kevin 
Dxxxxx  dne  22.  5.  2013  v přesně  nezjištěné  době  od  6:57  do  zhruba  12:45  hodin  v rodinném  domě 
v Brně-Ivanovicích, xxxxx, kde byl jako příbuzný několik týdnů na návštěvě u rodiny  Hxxxxx, poté, 
kdy  v důsledku  osobnostních  vlastností  spočívajících  v emoční  nestabilitě,  narcismu,  paranoiditě  a 
zvýšené agresivitě v kombinaci se situačními faktory, jimiţ byl tlak okolí na jeho fungování, kterému 
se necítil schopen trvale dostát, stejně tak se ze situace vyvázat bez ztráty cti, rozhodl usmrtit všechny 
členy  hostitelské  rodiny  jako  reprezentantů  pro  něho  frustrujících  poţadavků  vnějšího  světa,  a  to 
v přesně  nezjištěném  sledu  postupně  fyzicky  napadl  nejprve  tři  z nich  a  to  Martina  Hxxxxx,  jemuţ 
v pracovně  v přízemí  domu  přesně  nezjištěnými  nástroji,  a  to  jednak  sečným,  jednak  bodněřezným 
způsobil,  kromě  řezné  rány  na  levém  předloktí,  celkem  29  řezných  a  sečných  ran  v oblasti  hlavy  a 
krku, se zasaţením měkkých pokrývek lebních, kdy mu těmito ranami způsobil četná zranění hlavy a 
krku,  v důsledku  čehoţ  Martin  Hxxxxx  na  místě  zemřel,  kdy  bezprostřední  příčinou jeho  smrti  bylo 
sečné poranění mozku a vykrvácení z mnohočetných ran hlavy a krku. Veroniku Hxxxxx, jíţ v posteli 
v loţnici v prvním patře domu ostrým nástrojem, pravděpodobně kuchyňským noţem, o délce čepele 
12,3  cm,  zasadil  17  řezných,  sečných  a  bodněřezných  ran  do  oblasti  hlavy  a  krku,  další  3  rány  do 
hrudníku, 2 rány do zad a 5 ran pravého ramenu, celkem tedy 27 ran, s poraněním měkkých pokrývek 
lebních  a  dalších  zranění,  v důsledku  čehoţ  Veronika  Hxxxxx  na  místě  zemřela,  kdy  bezprostřední 
příčinou  její  smrti  bylo  vykrvácení  z bodněřezné  rány  krku  zasahující  velkou  krční  ţílu.  Filipa 
Hxxxxx,  jemuţ  v posteli  v podkrovní  části  pokoje  v prvním  poschodí  domu  přesně  nezjištěným 
počtem nástrojů s vybroušeným břitem, a to jedním nebo dvěma, zasadil 11 sečných a řezněsečných 
ran  do  oblasti  hlavy  a  krku  s roztříštěním  kostí  levé  poloviny  klenby  spodiny  lební  a  dalšími 
zraněními, v důsledku čehoţ Filip Hxxxxx na místě zemřel, kdy bezprostřední příčinou jeho smrti bylo 
sečné poranění čelní části levé polokoule mozkové. Jako posledního Davida Hxxxxx, jehoţ poté, kdy 
se  vrátil  domů  ze  školy,  na  chodbě  v přízemí  domu  opakovaně  udeřil  do  hlavy  nezjištěným 
předmětem,  pravděpodobně  kamenem  o  váze  11,8  kg,  čímţ  mu  způsobil  trţnězhmoţděné  rány  na 
rozhraní  pravé  spánkové  a  pravé  týlní  krajiny  a  další  zranění,  a  dále  mu  zasadil  bodněřezným 
nástrojem, pravděpodobně keramickým noţem o délce čepele 19 cm, do oblasti pravého ucha a pravé 
poloviny  krku  6  bodněřezných  ran  s protnutím  pravé  krční  ţíly  a  tepny,  v důsledku  čehoţ  David 
Hxxxxx na místě zemřel.  
 
 
Obţalovaný vyuţil svého práva a k trestné činnosti, kladené mu za vinu, se nevyjádřil. 

pokračování 
40 
43 T 2/2016 
 
 
 
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěrům, ţe skutek, tak jak je popsán ve výroku, se 
skutečně stal, coţ vyplývá jednak ze svědeckých výpovědí z řad sousedů poškozených Hxxxxx, a to 
Gabriely Oxxxxx, Libora Pxxxxx, Lucie Pxxxxx, a dalších, kdyţ z jejich výpovědí bylo jednoznačně 
zjištěno, ţe dne 22. 5. 2013 ve večerních hodinách vstoupili do domu Hxxxxx, neboť cítili kouř a ze 
sklepa  vycházel  dým,  kdy  přímo  ve  sklepě  byla  nalezena  tři  mrtvá  těla  členů  rodiny  Hxxxxx  a 
v podkrovním pokoji pak v posteli čtvrté tělo Filipa  Hxxxxx. Jiţ na první pohled bylo zřejmé, ţe se 
nejedná o nešťastnou náhodu. Ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, 
pak bylo jednoznačně zjištěno, ţe všichni čtyři poškození byli usmrceni třetí osobou. Skutek se tedy 
stal, je trestným činem.  
 
Soud se tak zabýval otázkou, zda se tohoto skutku činu dopustil obţalovaný. Dospěl k závěru, 
ţe  ano,  a  to  na  základě  celého  řetězce  nepřímých  důkazů.  Ze  svědeckých  výpovědí  svědků  z řad 
kamarádů  poškozené  rodiny  Hxxxxx  vyplynulo,  ţe  obţalovaný  Kevin  Dxxxxx  s nimi  obýval  dům 
v Brně-Ivanovicích, Zatloukalova 49a, po dobu zhruba tří týdnů a to od 30. 4. 2013 do 22. 5. 2013. Jak 
vyplynulo ze svědeckých výpovědí Kyla Kxxxxx, Jany Nxxxxx, Gabriely Oxxxxx, Andrewa Philipa 
Oxxxxx  a  dalších,  rodina  Hxxxxx  obţalovaného  přijala,  poskytla  mu  ubytování  a  počítala  s blíţe 
neurčeným  dlouhodobým  pobytem  obţalovaného  u  nich  doma.  Obţalovaný  v domě  Hxxxxx  bydlel. 
Obţalovaný se prokazatelně v domě zdrţoval minimálně v ranních a dopoledních hodinách osudného 
dne  22.  5.  2013.  Ze  svědecké  výpovědi  svědkyně  Jany  Nxxxxx  vyplývá,  ţe  z domu  krátce  před 
sedmou hodinou ranní odcházela do zaměstnání, kdy předtím v domě potkala jak obţalovaného, tak 
Davida  Hxxxxx  a  loučila  se  i  s Filipem  Hxxxxx,  v domě  byl  klid.  V 6:40  hodin,  tj.  ještě  předtím, 
telefonovala svědkyně Jindřiška Üxxxxx s poškozenou Veronikou Hxxxxx, která se jí omlouvala, ţe 
ze zdravotních důvodů toho dne do práce nedorazí. Z výpovědi svědkyně Oxxxxx pak vyplynulo, ţe 
s Martinem  Hxxxxx  komunikovala  prostřednictví  aplikace  WhatsApp,  kdy  při  této  komunikaci  jí 
poškozený  nic  zvláštního  nesdělil.  V 7:31  hodin  ještě  poslal  zprávu,  ale  pak  se  náhle  z ničeho  nic 
odmlčel a přestal reagovat, coţ nikdy předtím neudělal. Od této chvíle se pak jiţ nikomu ze svědků 
z řad kamarádů a známých rodiny Hxxxxx nepodařilo ani s jedním z členů rodiny Hxxxxx, spojit, a to 
buď  osobně  či  prostřednictvím  telefonů  či  sociálních  sítí.  Výjimku  tvoří  David  Hxxxxx,  který  byl 
v dopoledních  hodinách  ve  škole.  V 8:45  hodin  přichází  k domu  rodiny  Hxxxxx  poštovní 
doručovatelka Marie Řxxxxx, zvoní, domnívá se, ţe jsou Hxxxxx doma, neboť obě vozidla stojí před 
garáţí.  V domě  je  však  klid  a  ticho.  Po  opakovaném  zvonění  zaslechne  hluk  vycházející  ze  strany 
garáţe, jedná se o jakoby hluk padajících kovových tyčí, a k brance přijde obţalovaný. Svědkyně jej 
zcela  jednoznačně  určila  v rámci  rekognice,  poznala  jej  i  v jednací  síni.  Pokud  pak  bylo  ze  strany 
obhajoby  namítáno,  ţe  svědkyně  zcela  jistě  musela  obţalovaného  zahlédnout  ve  sdělovacích 
prostředcích  ještě  předtím,  neţ  jí  byla  předloţena  jeho  fotografie  při  rekognici,  tak  na  přímý  dotaz 
svědkyně odpověděla, ţe se o kauzu nezajímala, obţalovaného předtím neviděla. Soud nezaznamenal 
ţádný náznak toho, proč by si měla vymýšlet. Její výpověď tedy hodnotí jako zcela věrohodnou, a to 
včetně  té  části,  kde  identifikovala  obţalovaného  jako  osobu,  která  za  ní  přišla  k brance,  kdyţ 
předmětného  dne  u  Hxxxxx  zvonila.  Obţalovaný  od  ní  převzal  dvě  poštovní  zásilky  určené  pro 
Martina a Filipa Hxxxxx, nepůsobil nijak zvláštním dojmem, snad s výjimkou toho, ţe měl naspěch. 

pokračování 
41 
43 T 2/2016 
 
Z výpovědi svědkyně Řxxxxx, poštovní doručovatelky, tedy vyplývá, ţe nejen v ranních hodinách, ale 
i v 8:45 aţ 9:00 byl obţalovaný v domě.  
 
Další, s kým ten den přišel obţalovaný do osobního kontaktu v domě Hxxxxx, byla svědkyně 
Dana Hxxxxx, která krátce před jedenáctou hodinou přišla na pravidelný úklid, neboť v domě Hxxxxx 
uklízela.  Jelikoţ  měla  vlastní  klíče,  do  domu  Hxxxxx  vstoupila  a  dostala  se  v podstatě  pouze  do 
zádveří, neboť v dalším vstupu do domu jí obţalovaný zabránil. Neuţil vůči svědkyni ţádného násilí, 
ale jasným gestem dal najevo, ţe nemá do domu dále vstupovat a sdělil jí, ţe dnes uklízet nemá. Kdyţ 
mu oponovala, ţe je na úklidu dohodnutá s Veronikou Hxxxxx, opětovně jí sdělil, ţe se dnes uklízet 
nebude, ţe paní Hxxxxx je pryč, a vykázal svědkyni  ven z domu. Té se to však nezdálo, a proto se 
snaţila  zavolat  poškozené  Hxxxxx,  kdy  telefon  nikdo  nebral, ale  telefonát  měl  reakci,  kdyţ  z domu 
vyšel obţalovaný a opět se snaţil svědkyni vysvětlit, ţe se uklízet nebude. Ta s ohledem na své slabší 
znalosti angličtiny poţádala o tlumočení svou kamarádku, a to prostřednictvím telefonu. Zavolala jí, 
sdělila,  co  má  na  srdci,  kamarádka  to  prostřednictvím  telefonu  přeloţila  obţalovanému,  a  ten  pak 
svědkyni Hxxxxx opět prostřednictvím telefonu sdělil, ţe paní Hxxxxx bude doma aţ večer a ţe nemá 
rozhodně do domu vstupovat a uklízet, na to tedy svědkyně odešla. Z její výpovědi je tedy zřejmé, ţe 
obţalovaný se v domě pohyboval i kolem 11. hodiny a nechtěl, aby do domu kdokoliv další vstupoval.  
 
Z  chování obţalovaného pak vyplývá,  ţe v tu dobu jiţ  v domě Hxxxxx byla tři mrtvá těla a 
obţalovaný  o  tom  moc  dobře  věděl.  Svědkyně  při  vstupu  pozdravila,  ale  nikdo  jí  neodpověděl  a 
v domě  byl  klid.  Svědkyně  obţalovaného  identifikovala  zcela  jednoznačně,  a  to  nejen  v rámci 
provedené  rekognice,  ale  i  s ohledem  na  to,  ţe  jí  byl  zhruba  týden  předtím  právě  poškozeným 
Martinem  Hxxxxx  představen  a  ona  jemu  představena  jako  paní  na  úklid.  Nejednalo  se  tedy  o 
nějakého  nezvaného  či  nevítaného  návštěvníka,  kterému  by  byl  obţalovaný  oprávněn  zamezit  ve 
vstupu do domu, ale naopak osobu, která ten den měla přijít a měla v domě Hxxxxx práci. V případě, 
ţe  by  v domě  Hxxxxx  v tu  dobu bylo  vše  v pořádku,  pak  neměl  obţalovaný  jediný  důvod  svědkyni 
Hxxxxx do domu nevpustit.  
 
Další osobou, která do domu  vstoupila, byl aţ poškozený David  Hxxxxx, a to někdy v čase 
mezi  12:15  aţ  12:45  hodin,  jak  vyplynulo  jednak  z výpovědi  svědka  Nxxxxx  a  jednak  z listinných 
důkazů, zejména z jízdních řádů poskytnutých Dopravním podnikem města Brna. Z výpovědi svědka 
Nxxxxx vyplynulo, ţe předmětný den končilo vyučování dříve s ohledem na maturitní zkoušky, byli 
tedy  puštěni  vyučujícím  jiţ  v 11:30  hodin  na  oběd  a  svědek  uvedl,  ţe  krátce  před  12.  hodinou  pak 
nastupovali na zastávce Husitská do tramvaje číslo 1. Před 12. hodinou tedy spoj na zastávku Husitská 
podle jízdního  řádu  dorazí  v 11:55  hodin. Jízda  pak  aţ  na  konečnou  zastávku  Řečkovice  trvá  podle 
jízdního  řádu  9  minut.  Z výpovědi  svědka  Nxxxxx  vyplynulo,  ţe  se  s poškozeným  rozloučili  na 
zastávce Tylova,  odkud  poškozený  pokračoval  dále  domů,  neboť  byl  domluvený  s obţalovaným,  ţe 
půjdou odpoledne běhat a cvičit. Z výpovědi svědka Nxxxxx vyplynulo, ţe právě během dopoledních 
hodin poškozený David Hxxxxx s obţalovaným Kevinem Dxxxxx komunikoval prostřednictvím SMS 
zpráv a domlouvali si odpolední cvičení. Obţalovaný tedy věděl, v kolik se poškozený domů dostaví. 

pokračování 
42 
43 T 2/2016 
 
Na  konečnou  tramvaje  číslo  1  na  zastávku  Řečkovice  tedy  mohl  poškozený  David  Hxxxxx  dorazit 
krátce po 12. hodině, cca ve 12:04 hodin. Podle jízdního řádu autobusu číslo 41 pak tento ze zastávky 
Řečkovice  v  předmětný  den  odjíţděl  ve  12:11  hodin,  kdy  cesta  do  zastávky  Kouty,  kde  poškozený 
vystupoval,  trvá  podle  jízdního  řádu  5  minut.  Někdy  po  12:16  hodině  tedy  mohl  poškozený  David 
Hxxxxx vystoupit z autobusu a směřovat pěšky k domovu. Tato cesta z autobusové zastávky aţ domů 
mu trvala do 10 minut. Svědek Nxxxxx ve své výpovědi uvedl, ţe několikrát absolvoval cestu ze školy 
do  bydliště  Hxxxxx,  a  tato  cesta  trvala  zhruba  30  minut,  coţ  by  korespondovalo  s tím,  ţe  v 11:55 
hodin vyjíţděli ze zastávky Husitská. Někdy krátce před 12:30 hodinou tedy mohl poškozený David 
Hxxxxx dorazit domů, nejpozději v 12:45 hodin však zcela bezpečně doma byl.  
 
Při ohledání rodinného domu Hxxxxx nebylo zjištěno násilné vniknutí do domu. Při prohlídce 
domu  pak  nebylo  zjištěno,  ţe  by  se  cokoliv  cenného  ztratilo,  v domě  zůstala  cenná  elektronika 
v podobě např. počítačů, tabletů, audiovizuální techniky. V domě bylo také velké mnoţství hudebních 
nástrojů a peníze. Všechny tyto věci v domě zůstaly.  
 
Z provedených  svědeckých  výpovědí  a  ohledání  místa  činu  tedy  soud  dospěl  k závěru,  ţe 
vyplynulo  najevo,  ţe  se  do  domu  rodiny  Hxxxxx  předmětný  den  22.  5.  2013  nedostala  nepovolaná 
osoba, někdo, kdo tam nebydlel. Jediným, kdo zde byl, byl obţalovaný Kevin Dxxxxx. Jedině on tedy 
mohl celou rodinu Hxxxxx usmrtit. Při samotném ohledání místa činu a ohledání těl poškozených pak 
na  tělech  všech  čtyř  poškozených  byly  zajištěny  pachové  stopy  obţalovaného.  Byly  zajištěny  na 
předloktích Martina, Davida i Filipa Hxxxxx, byly zajištěny i na kotnících Veroniky Hxxxxx. Soud si 
je vědom toho, ţe obţalovaný Kevin Dxxxxx s rodinou Hxxxxx obýval tři týdny společnou domácnost 
a  ţe  se  tudíţ  v domě  musely  vyskytovat  jeho  pachové  stopy.  Soudu je  rovněţ  známo,  ţe  k přenosu 
pachových  stop  dochází  spadem  či  otěrem.  Místa,  na  kterých  však  byly  zajištěny  pachové  stopy 
obţalovaného,  tj.  těla  poškozených,  svědčí  spíše  o  manipulaci  těl  poškozených  po  jejich  usmrcení. 
Tyto pachové stopy byly zachyceny, jak jiţ bylo uvedeno, na předloktích či na kotnících poškozených, 
tedy obecně v místech, kterých se dotýká osoba, která manipuluje s bezvládným tělem. Nedá se sice 
stoprocentně vyloučit, ţe ani na tato místa se pachové stopy obţalovaného nemohly dostat jinak, např. 
právě otěrem, kdy se obţalovaný mohl těchto míst dotknout, ale opět s ohledem na jejich lokalizaci, 
zejména kupříkladu u poškozené Veroniky Hxxxxx, kde se jedná o kotník, se soud přiklání k závěru, 
ţe pachové stopy se na těla poškozených dostaly tak, ţe s nimi obţalovaný manipuloval. Tři ze čtyř těl 
byly  nalezeny  na  hromadě  ve  sklepě  a  byly  zapáleny.  Jak  vyplynulo  z odborného  vyjádření 
Hasičského  záchranného  sboru  Jihomoravského  kraje,  poţár,  který  ve  sklepě  vznikl,  byl  zapálen 
úmyslně za pomoci benzínu. Poslední tělo pak bylo nalezeno aţ v podkrovní části domu, jedná se o 
Filipa  Hxxxxx  a  jedná  se  o  tělo,  které  bylo  v nejvzdálenějším  místě  od  sklepa,  kde  byla  nalezena 
ostatní tři těla. Nalezené pachové stopy tedy svědčí o  manipulaci obţalovaného s těly poškozených, 
přičemţ,  pokud  by  obţalovaný  nebyl  pachatelem  trestného  činu,  neměl  jediný  důvod  na  poškozené 
sahat  a  jakkoliv  s těly  manipulovat.  Masivní  zranění,  která  poškození  utrpěli,  totiţ  na  první  pohled 
dávají jistotu, ţe jsou mrtví, v případě, ţe by obţalovaný pouze nalezl jejich mrtvá těla.  
 

pokračování 
43 
43 T 2/2016 
 
Dalším  důkazem  svědčícím  o  tom,  ţe  se  trestné  činnosti  dopustil  právě  obţalovaný,  jsou 
krátké kalhoty šedé barvy, které byly vydány orgány USA, na kterých byla zajištěna celá řada skvrn. 
K námitce obhajoby, ţe tyto krátké kalhoty byly  vydány  v rozporu s článkem X  smlouvy č. 48/1926 
Sb.,  o  vzájemném  vydávání  zločinců  mezi  Československem  a  Spojenými  státy  Severoamerickými, 
pak soud nepřisvědčil, neboť z článku X jednoznačně vyplývá, ţe jakékoliv věci, které jsou v drţení 
uprchlého zločince v době zatčení, ať jde o věci pocházející z trestného činu, anebo o věci, jeţ slouţí 
k usvědčení  z trestného  činu,  budou,  pokud  to  lze,  vydány  zároveň  s osobou  vydanou,  připouští-li to 
zákon  některé  z vysokých  smluvních  stran.  Z dikce  tohoto  ustanovení  tedy jednoznačně  vyplývá,  ţe 
není vyloučeno či zakázáno, aby věci, které měl uprchlý zločinec, v tomto případě obţalovaný Kevin 
Dxxxxx, v době zatčení v drţení, byly vydány i dříve neţ samotná vydaná osoba. Z dikce ustanovení 
tohoto  článku  nevyplývá  zákaz  vydat  tyto  věci  dříve  neţ  osobu  vydanou  nebo povinnost  vydat  tyto 
věci  pouze  s osobou  vydanou.  Soud  proto  dospěl  k závěru,  ţe  věci,  které  byly  vydány  orgánům 
činným v trestním řízení v České republice dříve, neţ samotná osoba obţalovaného Kevina Dxxxxx, 
byly  vydány v souladu s článkem X smlouvy č. 48/1926 Sb. a veškeré na ně navazující důkazy jsou 
rovněţ důkazy zákonnými.  
 
Těmito  důkazy  jsou  pak  odborná  vyjádření  z oboru  kriminalistika,  odvětví  genetika  a 
trasologie. Na krátkých kalhotách obţalovaného byl stanoven směsný profil DNA několika osob, byla 
zde  stanovena  lidská  krev,  přičemţ  genetickou  expertízou  bylo  zjištěno,  ţe  tato  krev  náleţí 
poškozeným  Martinu,  Veronice,  Filipu  a  Davidovi  Hxxxxx.  Z trasologické  expertízy,  které  bylo  ke 
zkoumání předloţeno 39 skvrn na těchto krátkých kalhotách, pak vyplynulo, ţe 25 z těchto 39 skvrn 
nevzniklo  otěrem,  ale  dopadem  kapek  krve  na  krátké  kalhoty  obţalovaného.  Na  krátkých  kalhotách 
obţalovaného nebyl nalezen profil DNA ţádných dalších osob kromě rodiny Hxxxxx a obţalovaného. 
Ohledně  zajištěných  genetických  stop  pak  byl  vypracován  i  znalecký  posudek  z oboru  genetika, 
odvětví forenzní statistika, z jehoţ závěru vyplývá, ţe je prakticky vyloučeno, aby krev nalezená na 
krátkých kalhotách obţalovaného pocházela od někoho jiného neţ od poškozených Davida, Martina, 
Filipa  a  Veroniky  Hxxxxx,  a  zároveň  je  prakticky  vyloučeno,  aby  krom  krve  poškozených  byl  na 
kalhotách obţalovaného nalezen genetický profil i někoho jiného. Ze závěrů tohoto posudku lze učinit 
závěr,  ţe  na  krátkých  kalhotách,  zajištěných  u  obţalovaného,  byl  nalezen  genetický  materiál, 
genetické  stopy  všech  čtyř  poškozených  a  obţalovaného  a  nikoho  dalšího.  Z odborného  vyjádření 
z oboru  kriminalistika,  odvětví  trasologie,  pak  vyplynulo,  ţe  výrazná  většina  krevních  skvrn  na 
kalhotách  obţalovaného  byla  způsobena  dopadem  kapek  krve  na  kalhoty  obţalovaného,  nikoliv 
otěrem o krev. Z toho je zřejmé, ţe kapky krve poškozených se na krátké kalhoty obţalovaného mohly 
dostat jediným moţným způsobem, a to v okamţiku, kdy je vraţdil. Z přiloţené fotodokumentace i ze 
znaleckých  posudků  z oboru  zdravotnictví,  odvětví  soudní  lékařství,  jednoznačně  vyplynulo,  ţe 
k poraněním  poškozených  došlo  velmi  brutálním,  velmi  masivním  a  intenzivním  útokem,  vţdy  se 
jednalo o útok na hlavu či krk, kdy tato oblast je silně prokrvená. Při útocích došlo k poškození tepen a 
ţil na krku, ve dvou případech došlo k proseknutí lebky a při takovýchto útocích dochází k rozstřiku 
krve oběti do okolí. Svědčí o tom i fotodokumentace z místa činu a protokol ohledání místa činu, kdy 
byly  kapky  krve  zajištěny  na  prosklených  dveřích  v pracovně,  na  stěně  u  zádvěří,  na  zadním  čele 
manţelské postele a na stěně za tímto čelem v loţnici manţelů Hxxxxx a v pokoji poškozeného Filipa 
Hxxxxx v jeho podkrovní části, kde má postel. Z toho všeho je zřejmé, ţe při útoku na oběti z těchto 

pokračování 
44 
43 T 2/2016 
 
obětí doslova tryskala krev, a tato dopadla na kalhoty obţalovaného. Krev se tam pak nemohla dostat 
jiným způsobem neţ tím, ţe obţalovaný při tom, jak poškozené napadl, byl potřísněn jejich krví. Na 
kalhotách se nacházejí i stopy otěru, kdy s ohledem na mnoţství krve ze čtyř zavraţděných osob a při 
jejich manipulaci s těly mohlo dojít i k otěru.  
 
 
Soud tedy na základě předloţených důkazů dospěl k jednoznačnému závěru, ţe osobou, která 
předmětného  dne,  tj.  22.  5.  2013,  v době  zhruba  od  7  hodin  do  cca  12:45  hodin  dne  22.  5.  2013 
usmrtila všechny členy rodiny Hxxxxx, je obţalovaný Kevin Dxxxxx. K závěrům soud vedou zejména 
svědecké  výpovědi  z řad  osob,  které  toho  dne  obţalovaného  v domě,  tj.  na  místě  činu,  potkaly  či 
viděly.  Jedná  se  o  Janu  Nxxxxx,  Marii  Řxxxxx  a  Danu  Hxxxxx.  Dále  soud  vychází  z protokolu  o 
ohledání místa činu, ze kterého je zřejmé, ţe do domu nebylo vniknuto násilím, z domu se nic cenného 
neztratilo, provedeným šetřením nebylo zjištěno, ţe Hxxxxx měli jakékoliv nepřátele, a dále na osobu 
obţalovaného ukazují odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví metoda pachové identifikace, 
odvětví  genetika  biologie,  odvětví  trasologie  a  v neposlední  řadě  také  znalecký  posudek  z oboru 
genetika,  odvětví  forenzní  statistika,  kdy  z těchto  listinných  důkazů,  odborných  vyjádření  a 
znaleckého  posudku  vyplývá,  ţe  obţalovaný  byl  tou  osobou,  která  pomocí  řezných  či  sečných 
neurčitých  nástrojů  a  pomocí  tupého  násilí,  pravděpodobně  kamene,  usmrtila  všechny  čtyři  osoby 
z řad  rodiny  Hxxxxx,  kdy  při  tomto  velmi  brutálním  útoku  došlo  k rozstřiku  krve  obětí  na  kalhoty 
obţalovaného. Poté obţalovaný s těly manipuloval, a to se všemi, kdy tři z těchto čtyř těl odvlekl do 
sklepa,  kde  je  poté  zapálil  a  z místa  odešel.  Nikdo  jiný  na  místě  činu  kromě  obţalovaného  nebyl  a 
nikdo  jiný  nemohl  být  pachatelem  této  trestné  činnosti.  Svědčí  o  tom  i  dále  komunikace,  kterou 
obţalovaný vedl s dalšími svědky, např. s Kylem Kxxxxx, kterému v dopoledních hodinách sdělil, ţe 
se  bude  muset  pravděpodobně  vrátit  do  Spojených  států,  v odpoledních  hodinách  pak  ţe  Hxxxxx 
odjeli do Vídně, ačkoliv si byl vědom toho, ţe to není pravda, neboť během dopoledne komunikoval 
s Davidem Hxxxxx a byl s ním domluven na tom, ţe půjdou odpoledne cvičit, a rovněţ to vyplývá i 
z konverzace,  kterou  vedl  se  svědkyní  Hxxxxx,  které  sdělil,  ţe  Hxxxxx  odjeli  pryč,  ačkoliv  se 
pohyboval zjevně po domě a mrtvá těla a stopy vraţdy by nemohl přehlédnout. Pokud by obţalovaný 
nebyl pachatelem projednávaného trestného činu, jeho reakce by musela být zcela jiná, obţalovaný by 
zavolal  policii,  volal  by  o  pomoc  a  v ţádném  případě  by  ve  spěchu  neopustil  Českou  republiku  a 
neodcestoval  by  domů.  Soud  tedy  dospěl  k jednoznačnému  závěru,  ţe  pachatelem  výše  uvedené 
trestné činnosti je právě obţalovaný Kevin Dxxxxx.  
 
  
Soud  se  dále  zabýval  otázkou  příčetnosti  obţalovaného.  Obţalovaný  se  k samotnému 
trestnému  činu  nevyjadřoval  a  v rámci  závěrečné  řeči  pak  uvedl,  ţe  se  z jeho  pohledu  jedná  o 
zdravotní problém. Takto to hodnotil i při pohovorech se znalkyněmi. Ze znaleckého posudku z oboru 
zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Zimulové a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, 
odvětví  psychologie,  specializace  klinická  psychologie,  pak  vyplynulo,  ţe  obţalovaný  trpí  těţkou 
smíšenou  poruchou  osobnosti,  jeho  osobnost  se  rozvíjela  disharmonicky,  je  hluboce  introvertovaná, 
nezralá,  výrazně  maladaptivní,  disponuje  nadprůměrným  intelektem  a  nadprůměrnými  paměťovými 
schopnostmi.  Proţité  události  si  pamatuje  dobře, a  pokud  chce,  dokáţe je  podrobně  popsat.  Proţívá 
téměř nepřetrţitě úzkostný stav napětí a frustraci sebepojetí, je výrazně individualistický, egocentrický 

pokračování 
45 
43 T 2/2016 
 
a  je  charakterizován  ústředním  zaměřením  na  svoji  osobu  a  zbytnělým  a  velmi  křehkým 
sebeproţíváním.  Vytvořil  se  u  něj  komplex  nadřazenosti.  U  obţalovaného  byla  diagnostikována 
smíšená porucha osobnosti s rysy emoční nestability, zahrnující impulsivní i hraniční typ. Mezi další 
osobnostní  rysy  pak  patří  rysy  dissociální,  histrionské,  narcistické  a  schizotypální.  Jeho  osobnost 
prokazuje  absenci  empatie  a  schopnosti  vzájemnosti  a  naopak  zvýšenou  pohotovost  k agresivnímu 
jednání.  Schopnost  obţalovaného  v době  spáchání  trestného  činu  rozpoznat  protiprávnost  svého 
jednání  byla  sníţena  měrou  nepodstatnou  a  schopnost  ovládat  své  jednání  byla  rovněţ  nepodstatně 
sníţena.  V době  spáchání  trestného  činu  tedy  byly  rozpoznávací  a  ovládací  schopnosti  nepodstatně 
sníţeny.  V ţádném  případě  se  však  nejednalo  o  úplné  vymizení  ovládacích  a  rozpoznávacích 
schopností,  jak  konstatovali  američtí  lékaři.  V současné  době  aktuálně  není  pro  společnost 
nebezpečný,  dosaţená  harmonizace  jeho  osobnostních  rysů  je  však  labilní  a  nelze  vyloučit  jejich 
opětovnou  dekompenzaci,  a  tím  i  opakování  obdobného  jednání,  pro  které  je  stíhán,  a  to  i  bez 
jakékoliv  zevní  příčiny.  K alespoň  částečné  eliminaci  moţnosti  takové  dekompenzace  osobnostních 
rysů, jeţ vedly ke spáchání trestné činnosti, lze přispět psychoterapeutickým působením za eventuální 
podpory  farmakologické  léčby,  a  proto  znalkyně  MUDr.  Zimulová  navrhuje,  aby  obţalovanému  k 
zabezpečení  ochrany  společnosti  byla  uloţena  zabezpečovací  detence.  Znalkyně  se  rovněţ  vyjádřila 
k závěrům amerických lékařů, kteří dospěli k závěrům, ţe obţalovaný v době spáchání trestného činu 
nebyl  schopen  ovládat  své  jednání  a  nebyl  schopen  rozpoznat  nebezpečnost  svého  jednání,  byť  se 
nejedná  o  znalecké  posudky  ve  smyslu  českého  právního  řádu,  tak  se  znalkyně  k závěrům  lékařů 
vyjádřila a naprosto logicky vysvětlila, proč jsou závěry amerických lékařů mylné. Američtí lékaři se 
vůbec  nezabývali  vývojovou  strukturou  a  vývojem  osobnosti  obţalovaného,  nezabývali  se  tím,  ţe 
osobnost je silně patologická, disharmonická, rovněţ nevzali v úvahu okolnosti kolem trestného činu, 
vyplývající ze svědeckých výpovědí. Podle jejich závěrů by se Kevin Dxxxxx v závěru svého pobytu 
v ČR  nacházel  v těţké  psychotické  alteraci  osobnosti,  jeho  osobnost  by  byla  pod  vlivem  těţkých 
psychotických příznaků. Takovýto člověk však ztrácí kontakt s realitou a vnímá ji jinak. Jeho chování 
je neuspořádané, neuhlazené, je nahodilé. Svědecké výpovědi a i další důkazy však naprosto vylučují, 
ţe  by  se  tímto  způsobem  choval.  U  obţalovaného  nebylo  zjištěno,  ţe  by  trpěl  psychózou  či 
schizoafektivní poruchou. Obě znalkyně dospěly k závěru, ţe u obţalovaného nedošlo k halucinacím 
či k pseudohalucinacím, rovněţ nepřikládají velkou relevanci jeho vyjádřením o hlasech, o kterých se 
nejprve nezmiňoval a začal o nich hovořit aţ později, přičemţ sám připustil, ţe tyto hlasy byly jeho 
vlastními myšlenkami. Ani pokud by u obţalovaného došlo k mikropsychotické epizodě, nemohl by se 
předmětného  dne  chovat  tak,  jak  se  choval.  Z provedeného  dokazovaní,  tj.  ze  svědeckých  výpovědí 
svědkyně Řxxxxx, Hxxxxx, svědka Kxxxxx, z výpisu údajů o telekomunikačním provozu, z výpovědi 
svědka  Nxxxxx,  svědka  Sxxxxx  i  z fotodokumentace  pohybu  obţalovaného  na  benzínové  čerpací 
stanici  Opuštěná  v Brně  a  dalších  důkazů  pak  vyplývá,  ţe  se  obţalovaný  předmětného  dne  choval 
zcela  racionálně  a  nenápadně.  Z protokolu  o  ohledání  místa  činu  a  z výpovědi  svědkyň  Oxxxxx  a 
Pxxxxx a z výpovědí svědků Pxxxxx, Bxxxxx a Mxxxxx vyplynulo, ţe obţalovaný se po sobě snaţil 
zahladit stopy. Nejenţe tři ze čtyř těl odtáhl do sklepa, kde se je pokusil zapálit, aby tak zahladil stopy, 
ale provedl i úklid v domě, kdyţ vytřel schody, které zcela jistě předtím nesly krevní stopy, částečně 
setřel  stůl  v pracovně  poškozeného.  Toto  svědčí  o  naprosto  racionálním  jednání.  Navíc  v průběhu 
celého  dopoledne  byl  schopen  komunikovat  s Davidem  Hxxxxx,  a  to  tak,  ţe  ten  v jeho  komunikaci 
nepozoroval nic zvláštního. Byl schopen komunikovat s Kylem Kxxxxx, který jisté zvláštnosti v jeho 
komunikaci  spatřoval,  avšak  nikoliv  v samotné  komunikaci  jako  spíše  v tom,  ţe  si  v řeči  poněkud 
protiřečil, nebyla v tom však ţádná zmatenost nebo něco podobného. Z výpovědi svědkyně Řxxxxx, 

pokračování 
46 
43 T 2/2016 
 
poštovní  doručovatelky,  jednoznačně  vyplynulo,  ţe  chování  obţalovaného  nebylo  nijak  nápadné, 
jediné, co na něm pozorovala, bylo, ţe měl naspěch. Z výpovědi svědkyně Hxxxxx pak vyplynulo, ţe i 
s ní  obţalovaný  komunikoval  bez  jakýchkoliv  výstředností,  bez  jakýchkoliv  zvláštností,  byl  s ní 
schopen  komunikovat,  přestoţe  nezvládla  dobře  anglický  jazyk,  (stejně  tak  jako  poštovní 
doručovatelka), byl schopen se s ní domluvit přes třetí osobu, byl schopen jí sdělit takové informace, 
které  vysvětlovaly,  proč  nemůţe  předmětný  den  v domě  uklízet,  tj.  ţe  Hxxxxx  odcestovali  a  ţe  má 
zavolat  večer.  Obţalovaný  poté,  co  zaloţil  poţár  v domě,  byl  schopen  si  sbalit  své  věci,  bez 
jakýchkoliv  nápadností  odcestovat  městskou  hromadnou  dopravou  do  centra  Brna,  zde  si 
prostřednictvím  třetí  osoby  dokázal  objednat  odvoz  taxíkem  na  letiště  ve  Vídni,  kdyţ  z výpovědi 
svědka Sxxxxx vyplynulo, ţe on sám anglicky se nedokázal s obţalovaným domluvit a pomohla jim 
v tlumočení náhodná kolemjdoucí. Poté, co obţalovanému sdělil, ţe chce zaplatit v českých korunách, 
tak si obţalovaný bez potíţí a bez jakýchkoliv nápadností vyměnil americké dolary na české koruny 
v přilehlé bance. Bez jakéhokoliv nápadného chování při zastávce na benzínové čerpací stanici v Brně 
si nakoupil jídlo a pití na cestu, a jak vyplynulo z výpovědi svědka Sxxxxx, po celou cestu do Vídně 
se choval klidně. Ve Vídni si pak byl schopen obţalovaný zakoupit letenku do Spojených států a ani 
v průběhu  letu  se  neprojevoval  nějak  nenápadně.  Z výpovědi  znalkyň  z oboru  zdravotnictví,  odvětví 
psychiatrie  i  klinická  psychologie,  pak  vyplynulo,  ţe  člověk,  který  by  byl  stiţen  psychózou,  by 
takového jednání nebyl schopen. Člověk v psychóze jedná neracionálně, jeho jednání je neuspořádané, 
neuhlazené,  nahodilé,  jedná  velmi  nápadně.  Obţalovaný  se  však  choval  zcela  racionálně.  Závěry 
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, o tom, ţe se američtí lékaři ve svých 
závěrech  zmýlili,  pak  soud  povaţuje  za  zcela  přiléhavé  i  s ohledem  na  výše  uvedené  odůvodnění. 
Chování  obţalovaného  po  celý  den  22.  5.  2013,  tak  jak  bylo  důkazně  zaznamenáno,  nenese  ţádné 
znaky výstřednosti, zvláštnosti, nenese ţádné znaky psychotického stavu a znalkyně konstatovala, ţe 
předmětný  den  u  něj  psychotický  stav  diagnostikován  nebyl.  Obţalovaný  tak  nese  za  své  jednání 
plnou  odpovědnost,  obţalovaný  nebyl  v době  spáchání  trestného  činu  nepříčetný,  jeho  ovládací  a 
rozpoznávací schopnosti byly pouze nepodstatně sníţeny, a proto je obţalovaný za spáchaný trestný 
čin trestně odpovědný. 
 
 
Soud  se  rovněţ  zabýval  motivem  obţalovaného,  který  jej  vedl  ke  spáchání  trestné  činnosti, 
přičemţ  vycházel  ze  znaleckého  posudku  PhDr.  Beaty  Nour  Mohammadi  a  z výpovědí  znalkyně 
MUDr. Mileny Zimulové. Vyvraţdění rodiny Hxxxxx nemělo osobní motiv a nebylo spojeno s osobní 
nenávistí.  Obţalovaný  neměl  kapacitu  k vytvoření  recipročního  vztahu,  členové  rodiny  Hxxxxx  pro 
něj zůstali spíše cizími lidmi. Byli však pro něj reprezentanty frustrujících poţadavků vnějšího světa, 
který mu svým očekáváním působí tlak a brání mu ve vlastní cestě. Stali se tak pro něj neutrálními 
bezejmennými terči, prostředky ke zbavení se nesnesitelné tenze a znovunastolení vnitřní rovnováhy, 
sebepotvrzením  jako  neselhávajícího  jedince.  Obţalovaný  byl  stiţen  strachem  ze  selhání,  před 
odjezdem do České republiky se nacházel v dlouhodobém stavu bezradnosti a tenze a po krátké euforii 
po příjezdu do České republiky byl pro něj pobyt v aktivizujícím prostředí opět zvýšeně stresujícím 
faktorem. Čelil dobře míněným, ale trvalým a velmi intenzivním poţadavkům na adaptivní chování, 
kdy  právě  neschopnost  adaptivního  chování  byla  důvodem  jeho  útěku  z USA.  Provedený  čin  je 
v podstatě extrémní a intenzivnější verzí chování, ke kterému obţalovaný v minulosti při analogických 
psychických stavech dlouhodobě inklinoval, a jeho čin je důsledkem osobnostních vlastností, jako jsou 

pokračování 
47 
43 T 2/2016 
 
emoční nestabilita, narcismus, paranoidita, zvýšená agresivita v kombinaci se situačními faktory, jako 
je tlak na fungování, kterému nebyl schopen trvale dostát, nemoţnost se ze situace vyvázat bez ztráty 
cti.  Vysvětlení  motivace  činu  pouze  vlivem  hlasu,  jak  obţalovaný  udával,  je  spíše  následným 
zpracováním  mučivého  a  konfliktního  myšlenkového  procesu,  který  v době  před  činem  proţíval. 
Obţalovaný  se  nejvíce  obával  hrozícího  selhání  a  představiteli  příčin  moţného  selhání  pro  něj  byla 
právě rodina Hxxxxx, zejména pak hlava rodiny Martin Hxxxxx. Vlastnímu činu předcházela dlouhá 
frustrace, strach ze selhání a obţalovaný, aby předešel selhání, odhodlal se k činu, který pro něj byl 
potřebou  katarze  z velmi  obrovského  napětí  a  vnitřní  tenze,  která  v něm  vzbuzovala  velkou  zlobu  a 
agresi. Po vykonaném násilí se u něj projevil katarktický efekt, kdy on se uklidnil a jiţ nepotřeboval 
nic  dál  dělat.  K činu  jej  tedy  vedla  jeho  vnitřní  frustrace  a  tenze,  jeho  vnitřní  iracionální  obava 
z moţného  selhání,  kdy  reprezentanty  příčin  tohoto  selhání  byla  rodina  Hxxxxx.  Ţádný  jiný  důvod 
obţalovaný ke spáchání trestného činu neměl, neboť rodina Hxxxxx pro něj v podstatě představovala 
neutrální cizí osoby, ke kterým si ani nestihl vytvořit ţádný vztah, a to i zejména s ohledem na to, ţe u 
něj schází schopnost empatie a navazovat adekvátní mezilidské vztahy.  
 
 
Soud  tedy  po  shora  provedeném  dokazování  dospěl  k závěru,  ţe  se  obţalovaný  výše 
popsaným skutkem dopustil zvlášť závaţného zločinu vraţdy dle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. a), písm. 
i) trestního zákoníku, kdyţ jiného úmyslně usmrtil po předchozím uváţení, takový čin spáchal na více 
osobách a zvlášť surovým způsobem. Z provedeného dokazování vyplývá, ţe obţalovaný spáchal čin 
po  předchozím  uváţení,  kdy  se  k němu  odhodlal  nejpozději  dne  22.  5.  2013  v ranních  hodinách. 
Z provedeného dokazování ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, 
vyplývá, ţe ţádná z poškozených osob na sobě nenese znaky obrany. Je tedy zřejmé, ţe poškození byli 
napadnuti  zcela  náhle  a  tak  rychle,  ţe  se  ani  nestihli  bránit.  Všichni  poškození  se  v době  útoku 
nacházeli kaţdý v jiné místnosti. Pokud se bavíme o prvních třech poškozených, nedá se přesně určit, 
kdo z poškozených byl usmrcen jako první, kaţdý se však nacházel někde jinde.  Martin  Hxxxxx byl 
napaden  a  usmrcen  v pracovně  v přízemí  domu.  Útok  byl  velmi  brutální  a  velmi  rychlý,  byl  veden 
zezazdu  a  s největší  pravděpodobností  Martin  Hxxxxx  nestihl  ani  hlesnout  a  neţ  si  uvědomil,  co  se 
děje, byl mrtev. Veronika Hxxxxx byla zavraţděna ve své posteli, ve které leţela a s ohledem na to, ţe 
byla  nemocná,  pravděpodobně  i  spala.  Obţalovaný  k její  loţnici  musel  ujít  určitou  cestu,  musel  se 
chovat  obezřetně  tak,  aby  nevzbudil  nejen  ji,  ale  ani  nikoho  jiného  nacházející  se  v domě.  Filip 
Hxxxxx  pak  byl  usmrcen  v posteli  a  rovněţ  s největší  pravděpodobností  ve  spánku,  kdyţ  ani  u  něj 
nebyly zjištěny ţádné stopy obrany a poškozený má  velikou sečnou ránu  na čele. I cestu do pokoje 
Filipa Hxxxxx, následný pohyb po pokoji poškozeného, musel obţalovaný dopředu promyslet tak, aby 
poškozeného nevzbudil a překvapil. Nelze přesně určit pořadí v jakém obţalovaný poškozené Martina, 
Filipa  a  Veroniku  Hxxxxx  usmrtil,  mohl  začít  u  kteréhokoliv  z nich  a  postupovat  v různém  pořadí, 
v kaţdém případě si však musel útok dobře promyslet, neboť se kaţdý z nich nacházel v jiné místnosti 
a dokonce i v jiném podlaţí jejich domu a přesun mezi jednotlivými místnostmi musel být v podání 
obţalovaného velmi tichý, stejně jako samotný  způsob usmrcení, aby nevzbudil pozornost ostatních 
(v tu  dobu  ještě  ţíijících)  osob  v domě.  Usmrcení  prvních  tří  osob  proto  vyţadovalo  ze  strany 
obţalovaného  určitý  plán.  V případě  poškozeného  Davida  Hxxxxx  je  pak  situace  ještě  jasnější,  neţ 
v případě  usmrcení  předchozích  tří  osob,  kdyţ  obţalovaný  během  celého  dopoledne  s poškozeným 
Davidem  Hxxxxx  komunikoval  pomocí  SMS,  ve  kterých  mu  ani  náznakem  nesdělil,  ţe  by  se  stalo 

pokračování 
48 
43 T 2/2016 
 
něco neobvyklého, utvrzoval jej v tom, ţe situace u něj doma je naprosto normální a na poškozeného 
Davida Hxxxxx doma  vysloveně číhal a překvapil jej kousek za dveřmi ranou tupým předmětem do 
hlavy,  s největší  pravděpodobností  kamenem  o  váze  necelých  12  kilogramů.  I  tento  útok  byl  tedy 
veden s rozmyslem.  
 
Obţalovaný spáchal čin na více osobách, konkrétně na čtyřech, a zvlášť surovým způsobem. 
V případě všech čtyř poškozených se jednalo o útok na hlavu či krk, popřípadě na horní část těla, kdy 
ale drtivá většina útoku směřovala právě na hlavu a krk. Poškozený Martin Hxxxxx utrpěl celkem 29 
řezných a sečných ran v oblasti hlavy a krku, tedy mimořádně vysoký počet, přičemţ útok byl veden 
se značnou aţ brutální intenzitou, neboť došlo k proseknutí lebky aţ do mozku. Stejně tak Veronika 
Hxxxxx  utrpěla  celkem  27  ran,  opět  převáţně  v oblasti  hlavy  a  krku,  kdy  se  jednalo  o  rány  sečné  a 
bodněřezné,  jedna  rána  dokonce  pronikla  přes  oční  jamku  do  mozku.  Filip  Hxxxxx  pak  utrpěl  11 
sečných a řezněsečných ran, přičemţ jedna rána mu rozsekla lebku na čele  a pronikla aţ do mozku. 
David  Hxxxxx  pak  utrpěl  6  bodněřezných  ran  a  minimálně  2  rány  tupým  nezjištěným  předmětem, 
velmi  pravděpodobně  kamenem  o  váze  11,8  kilogramů.  Z výčtu  ran,  z jejich  směřování  i  z jejich 
závaţnosti lze tedy jednoznačně uzavřít, ţe trestný čin byl proveden zvlášť surovým způsobem. 
 
 
Pokud  se  týče  formy  zavinění,  pak  soud  hodnotí  jednání  obţalovaného  jako  jednoznačný 
úmysl  přímý  ve  smyslu  §  15  odst.  1  písm.  a)  trestního  zákoníku,  kdy  chtěl  způsobem  v trestním 
zákoně  uvedeným  porušit  nebo  ohrozit  zájem  chráněný  tímto  zákonem.  O  vůli  obţalovaného  čin 
spáchat svědčí způsob provedení trestného činu kdy, jak uţ bylo výše uvedeno, poškozeným zasadil 
mnohočetné  bodné,  sečné  a  bodněřezné  rány,  popř.  rány  tupým  předmětem,  kdy,  jak  vyplynulo 
z výpovědí soudních znalců z řad soudních lékařů, jiţ první rána, kterou kaţdé ze svých obětí zasadil, 
je zcela ochromila. S ohledem na to, ţe všechny rány vykazují stejnou vitalitu, nedalo se určit, která 
rána byla první, která druhá atd. Ovšem s přihlédnutím k tomu, ţe ani na jedné z obětí nebyly nalezeny 
stopy obrany, lze uzavřít, ţe jiţ po první ráně oběti upadly minimálně do bezvědomí, po těchto ranách 
pak následovaly rány další, které ve svém důsledku vedly k úmrtí všech poškozených, k němuţ došlo 
v řádech  několika  desítek  sekund  aţ  minut.  Z tohoto  jednání  obţalovaného  je  tedy  zřejmé,  ţe 
obţalovaný  poškozené  usmrtit  chtěl  a  nebyl  veden  ţádným  jiným  úmyslem,  jeho jediným  úmyslem 
bylo je všechny zabít.  
 
 
Při úvaze o druhu a výši trestu vyšel soud ze všech liter ustanovení § 39 trestního zákoníku o 
účelu a ukládání trestů. K osobě obţalovaného soud zjistil, ţe v době spáchání trestného činu mu bylo 
bez  tří  týdnů  21  let.  Obţalovaný  je  svobodný,  bezdětný,  před  spácháním  činu  byl  dlouhodobě  bez 
stálého  zaměstnání.  Je  osobou  doposud  netrestanou  ani  neprojednávanou  pro  přestupek.  To  byla 
okolnost,  která  obţalovanému  polehčovala,  ţádnou  další  polehčující  okolnost  soud  na  straně 
obţalovaného  neshledal.  Obţalovaný  neprojevil  lítost  nad  svým  činem,  z jeho  vyjádření,  která  byla 
velmi sporá, pak soud zaznamenal akorát tak lítost nad sebou samým, kdy se obţalovaný vnímá jako 
oběť  svých  zdravotních  problémů.  Za  svůj  čin  nepřijal  odpovědnost  a  soud  u  něj  nezaznamenal  ani 
náznak  sebereflexe.  Soud  dospěl  k závěru,  ţe  obţalovaný  spáchal  čin  ze  zvlášť  zavrţeníhodné 

pokračování 
49 
43 T 2/2016 
 
pohnutky, kdy si vlastně tímto činem vyřešil svoji vnitřní tenzi, své osobnostní problémy. Jeho čin měl 
nenapravitelný následek.  
 
Obţalovanému dle § 140 odst. 3 trestního zákoníku hrozil trest odnětí svobody na 15 – 20 let 
nebo  výjimečný  trest.  S ohledem  na  závaţnost  trestného  činu  se  soud  zabýval  otázkou,  zda  jsou 
splněny  podmínky  pro  uloţení  výjimečného  trestu  stanovené  v  §  54  trestního  zákoníku.  Podle 
ustanovení § 54 odst. 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody nad 20 aţ do 30 let můţe soud uloţit 
pouze  tehdy,  jestliţe  závaţnost  zvlášť  závaţného  zločinu  je  velmi  vysoká  nebo  moţnost  nápravy 
pachatele je obzvláště ztíţená. Podle ustanovení § 54 odst. 3 trestního zákoníku trest odnětí svobody 
na doţivotí můţe soud uloţit pouze pachateli, který spáchal zvlášť závaţný zločin vraţdy podle § 140 
odst. 3 trestního zákoníku, a to za podmínek, ţe takový zvlášť závaţný zločin je mimořádně závaţný 
vzhledem k zvlášť zavrţeníhodnému způsobu provedení činu, nebo k zvlášť zavrţeníhodné pohnutce, 
nebo  k zvlášť  těţkému  a  těţko  napravitelnému  následku  a  uloţení  takového  trestu  vyţaduje  účinná 
ochrana společnosti  nebo není  naděje,  ţe  by  pachatele  bylo  moţno  napravit trestem  odnětí svobody 
nad 20 aţ do 30 let.  
 
Soud  dospěl  k závěru,  ţe  jsou  v případě  obţalovaného  naplněny  podmínky  ustanovení  §  54 
odst.  3  trestního  zákoníku.  Obţalovaný  spáchal  zvlášť  závaţný  zločin  vraţdy  podle  §  140  odst.  3 
trestního zákoníku a obţalovaný tento zločin spáchal ze zvlášť zavrţeníhodné pohnutky, kdy, jak bylo 
výše  uvedeno,  poškození  mu  nic  neudělali,  naopak  chovali  se  k němu  velmi  mile,  velmi  vstřícně, 
přijali jej do své vlastní rodiny, s obţalovaným neměli ţádné zásadní spory, a jediné, co po něm, a to 
nikterak naléhavě, poţadovali, bylo to, aby se začlenil do běţného způsobu ţivota, aby si našel práci, 
aby se nějak ţivil. Poškození tedy nezavdali obţalovanému ţádnou příčinu domnívat se, ţe by snad 
byli jeho  nepřáteli,  či  ţe  by  mu  chtěli jakýmkoliv  způsobem  ublíţit.  Obţalovaný  se  trestné  činnosti 
dopustil pouze proto, ţe se dostal do stavu úzkosti a tenze, obával se, ţe pokud nevyhoví poţadavkům 
Hxxxxx, ţe selţe, a to zejména sám před sebou a v podstatě trestný čin spáchal pouze proto, ţe řešil 
své subjektivní osobní problémy. Místo toho, aby si o svých potíţích, o svých stavech promluvil buď 
s členy  rodiny,  nebo  s nějakým  odborníkem,  rozhodl  se,  ţe  vnitřní  napětí,  do  kterého  se  dostal  sám, 
uvolní tím způsobem, ţe vyvraţdí rodinu Hxxxxx, kterou vnímal jako osoby, které po něm vyţadují, 
aby se choval jako ostatní, přičemţ obţalovaný, který se sám cítil jako výjimečný, viděl, ţe není jejich 
poţadavkům schopen dostát. Obţalovaný si tedy usmrcením rodiny  Hxxxxx řešil problémy se svým 
vlastním egem. Soud dospěl k závěru, ţe takováto pohnutka je zvlášť zavrţeníhodná.  
 
Současně  je  splněn  poţadavek  zvlášť  těţkého  a  těţko  napravitelného  následku.  Jak  bylo 
několikrát  zdůrazněno,  obţalovaný  usmrtil  všechny  členy  jedné  fungující  rodiny.  Obţalovaný  tak 
svým činem připravil matku poškozeného Martina  Hxxxxx o jediné své příbuzné a stejná situace je 
v případě  sestry  poškozené  Veroniky  Hxxxxx.  Obţalovaný  svým  činem  ukončil  ţivot  celé  jedné 
rodiny, která byla společenská, kypěla ţivotem, byla fungující a harmonická. Připravil pak celou řadu 
lidí o kamarády či přátele a osoby jim nejbliţší. Takovýto následek je nenapravitelný. 

pokračování 
50 
43 T 2/2016 
 
 
Soud dále dospěl zároveň k závěru, ţe je splněna i další podmínka, a to ţe uloţení doţivotního 
trestu odnětí svobody vyţaduje účinná ochrana společnosti. Z psychologického posudku PhDr. Beaty 
Nour  Mohammadi  soud  zjistil,  ţe  moţnost  resocializace  obţalovaného  je  ztíţená,  je  nízká,  a  to 
zejména  s přihlédnutím  k jeho  osobnostním  vlastnostem.  Osoba  obţalovaného  vykazuje  nízkou 
frustrační toleranci a pohotovost k agresivnímu jednání. Obţalovaný má zvýšený agresivní potenciál a 
zvýšenou  pravděpodobnost  agresivního  jednání.  Souvisí  to  s chybějící  empatií  a  zvýšenou 
zranitelností  ega  v jeho  narcistické  sloţce.  V případě,  ţe  by  se  dostal  do  stavu  strachu  a  úzkosti, 
vyuţívá agresivitu jako obranu vůči těmto stavům. Jiţ v minulosti projevoval tendence k agresivnímu 
jednání, a to jednak vůči své osobě, ale také vůči svému okolí. V případě, ţe by se opět dostal do stavu 
strachu a úzkosti, coţ s ohledem na jeho sníţenou frustrační toleranci není zase tak těţké, opět by, jako 
obranu před tímto stavem, sáhl k agresivnímu jednání, které by mohlo vést aţ k obdobnému jednání, 
pro  které  je  nyní  souzen.  U  potíţí,  které  má  obţalovaný,  je  doporučovaná  celoţivotní  léčba,  kterou 
však  obţalovaný  doposud  odmítal,  a  tato  léčba  vyţaduje,  aby  obţalovaný  byl  schopen  rozpoznat  a 
uměl  pojmenovat  to,  co  proţívá  a  co  způsobuje  jeho  frustraci.  Chybí  mu  schopnost  empatie,  je 
zaměřen velmi sám na sebe, coţ jsou rizikové faktory a v případě, ţe by byl na svobodě, stal by se pro 
okolí nebezpečným, pokud by se zvyšovaly okolnosti, které by zvyšovaly jeho vnitřní frustraci. Kdyby 
byl  ponechán  bez  dohledu,  nemůţe  nikdo  zaručit,  ţe  by  se  opět  nedekompenzoval,  a  tato 
dekompenzace ţe by opět vedla k agresivnímu jednání. Z toho je zřejmé, ţe pokud by obţalovaný byl 
ponechán na svobodě, je zde vysoké nebezpečí toho, ţe by obţalovaný v budoucnosti opět ve stavu 
dekompenzace sáhl k agresivnímu jednání, které by mohlo vést aţ k obdobnému jednání, pro jaké je 
nyní souzen. V případě, ţe by tedy po nějaké době vykonal byť velmi vysoký trest odnětí svobody, je 
zde riziko, ţe by obţalovaný opět mohl spáchat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. O pohotovosti 
obţalovaného k agresivnímui jednání svědčí i incident z 07.03.2016, tedy z doby nedávné, kdy se ve 
vazební  věznici  sebepoškozoval  a  pokusil  se  napadnout  příslušníky  vězeňské  stráţe.  K agresivnímu 
jednání  opět  neměl  ţádný  závaţný  důvod,  kdyţ  uvedl,  ţe  jej  k němu  vedla  snaha  o  vyventilování 
naštvanosti a vnitřního tlaku. 
 
S ohledem  na  tvýše  uvedené  skutečnosti  dospěl  soud  k závěru,  ţe  jsou  splněny  podmínky, 
stanovené  v  §  54  odst.  3  písm.  a),  b)  trestního  zákoníku,  a  proto  byl  obţalovanému  v souladu 
s ustanovením § 140 odst. 3 za pouţití § 54 odst. 1, 3 trestního zákoníku uloţen výjimečný trest odnětí 
svobody na doţivotí. Pro výkon tohoto trestu, pak byl obţalovaný dle § 56 odst. 1 písm. d) trestního 
zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, neboť mu byl uloţen výjimečný trest.  
 
 
Soud  se  dále  zabýval  otázkou,  zda  lze  obţalovanému  uloţit  ochranné  opatření  v podobě 
zabezpečovací  detence  tak,  jak  bylo  navrhováno.  Podle  ustanovení  §  100  odst.  2  písm.  a)  trestního 
zákoníku můţe soud uloţit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho 
dosavadnímu  ţivotu  a  jeho  poměrům  i  tehdy,  jestliţe  pachatel  spáchal  zločin  ve  stavu  vyvolaném 
duševní  poruchou,  jeho  pobyt  na  svobodě  je  nebezpečný  a  nelze  očekávat,  ţe  by  uloţené  ochranné 
léčení  s přihlédnutím  k povaze  duševní  poruchy  a  moţnostem  působení  na  pachatele  vedlo 

pokračování 
51 
43 T 2/2016 
 
k dostatečné ochraně společnosti. Duševní poruchou se podle § 123 trestního zákoníku rozumí mimo 
jiné  i  těţká  asociální  porucha  osobnosti,  odborníky  spíše  označována  jako  dissociální  porucha 
osobnosti.  Mezi  nejčastější  projevy  dissociální  poruchy  osobnosti  patří  výrazná  neschopnost  vnímat 
pocity  druhých  a  nedostatek  empatie,  trvající  velká  nezodpovědnost  a  nerespektování  sociálních 
norem  a  závazků,  velmi  nízká  frustrační  tolerance  a  nízký  práh  pro  projevy  agresivního  chování, 
neschopnost  pocitů  viny  a  další.  Ze  závěru  znaleckého  posudku  z oboru  zdravotnictví,  odvětví 
psychiatrie, i ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie, pak vyplývá, 
ţe právě takovouto dissociální poruchou osobnosti je obţalovaný stiţen, přičemţ s ohledem na jeho 
postoje ke své poruše osobnosti i s ohledem na charakter poruchy osobnosti je zde nebezpečí, ţe by 
uloţené ochranné léčení nevedlo k dostatečné ochraně společnosti. Obţalovaný spáchal zločin právě 
pod vlivem své těţké poruchy osobnosti a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, jak jiţ bylo uvedeno 
výše, a to právě pro jeho těţkou poruchu osobnosti, kdy má obţalovaný zvýšené sklony k agresivnímu 
jednání,  přičemţ  sám  na  svou  poruchu  nemá  náhled,  pomoc  odborníků  aţ  doposud  odmítal,  kdy 
v současné době se k tomu staví příznivěji, avšak za situace, kdy stále doufá, ţe celá záleţitost bude 
posuzována jako  problém  medicínský  a  nikoliv  trestněprávní.  Sama  znalkyně  z oboru  zdravotnictví, 
odvětví  psychiatrie,  pak  navrhla,  aby  obţalovanému  bylo  uloţeno  ochranné  opatření  v podobě 
zabezpečovací  detence,  aby  na  obţalovaného  mohlo být  působeno  psychoterapeuticky  za  eventuelní 
podpory  farmakologické  léčby.  Nemůţe  být  ponechán  bez  dohledu,  neboť  by  mohlo  dojít 
k dekompenzaci  jeho  osoby  a  k agresivnímu  jednání.  Tyto  závěry  potvrzuje  i  výše  popsaný  incident 
z 07.03.2016. 
 
Soud dospěl k závěru, ţe jsou splněny zákonné podmínky stanovené v § 100 odst. 2 písm. a) 
trestního  zákoníku,  protoţe  obţalovaný  spáchal  zločin  ve  stavu  vyvolaném  duševní  poruchou, 
vzhledem  k jeho  zvýšené  tendecni  k agresivnímu  jednání  je  jeho  pobyt  na  svobodě  nebezpečný  a 
s ohledem  na  charakter  duševní  poruchy  obţalovaného  by  ochranné  léčení  nevedlo  k dostatečné 
ochraně společnosti, a proto byla obţalovanému uloţena zabezpečovací detence, kdy tuto můţe soud, 
tak jak je stanoveno v § 100 odst. 3 trestního zákoníku uloţit i vedle trestu.  
 
O návrhu státní zástupkyně na zábrání noţů, které jsou přílohou spisu, soud nerozhodl, kdyţ 
dospěl k závěru, ţe nejsou splněny podmínky pro zabrání věci stanovené v § 101 tr. zákoníku. 
 
Soud  se  dále  zabýval  otázkou  náhrady  škody.  Poškozená  Mgr.  Emília  Hxxxxx,  matka 
zesnulého  Martina  Hxxxxx  a  babička  Filipa  a  Davida  Hxxxxx,  se  připojila  k trestnímu  řízení 
s nárokem  na  náhradu  nemajetkové  újmy  v částce  tři  miliony  korun,  tj.  v  částce  jeden  milion  za 
kaţdého  z usmrcených  přímých  příbuzných.  Poškozená  Katerina  Bxxxxx-Sxxxxx,  sestra  zesnulé 
Veroniky Hxxxxx, se rovněţ připojila k trestnímu řízení s nárokem na náhradu nemajetkové újmy ve 
výši  jednoho  milionu  korun.  Soud  však  vyhověl  nárokům  poškozených  pouze  zčásti,  a  to  zejména 
s ohledem  na  to,  ţe  k  spáchání trestného  činu  došlo  v roce  2013,  tedy ještě  za účinnosti  občanského 
zákoníku  účinného  v té  době,  tj.  zákona  č.  40/1964  Sb.,  který  byl  účinný  do  31.  12.  2013.  Podle 
ustanovení § 3079 odst. 1 nového občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb., právo na náhradu 
škody, vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuţ došlo před dnem nabytí 

pokračování 
52 
43 T 2/2016 
 
účinnosti  tohoto  zákona,  se  posuzuje  podle  dosavadních  právních  předpisů.  Soud  tedy  postupoval 
podle  ustanovení  občanského  zákoníku  č.  40/1964  Sb.,  zejména  podle  ustanovení  §  420  odst.  1 
občanského  zákoníku,  podle  kterého  kaţdý  odpovídá  za  škodu,  kterou  způsobil  porušením  právní 
povinnosti.  Z provedeného  dokazování  vyplývá,  ţe  škodu  usmrcením  rodiny  Hxxxxx  způsobil 
obţalovaný,  ke  vzniku  škody,  resp.  nemajetkové  újmy,  došlo  v příčinné  souvislosti  s jednáním 
obţalovaného a ten nese za její vznik plnou odpovědnost. Výše nemajetkové újmy pak byla určena dle 
§  444  odst.  3  občanského  zákoníku,  kde  jsou  stanoveny  konkrétní  částky  náleţející  jednotlivým 
poškozeným v případě úmrtí příbuzných. Poškozenému rodiči náleţí 240.000,- Kč, o prarodičích zde 
pak  zmínka  není,  pouze  o  dalších  blízkých  osobách  ţijících  ve  společné  domácnosti  s usmrceným. 
Mgr. Emília Hxxxxx však s usmrcenými ve společné domácnosti neţila, a proto soud dospěl k závěru, 
ţe  má  nárok  na  náhradu  nemajetkové  újmy  pouze  ve  výši  240.000,-  Kč  jako  rodič  poškozeného 
Martina  Hxxxxx  v souladu  s ustanovením  §  444  odst.  3  písm.  c)  občanského  zákoníku.  V případě 
poškozené Kateriny Bxxxxx-Sxxxxx pak soud rozhodl o náhradě nemajetkové újmy ve výši 175.000,- 
Kč  v souladu  s ustanovením  §  444  odst.  3  písm.  e)  občanského  zákoníku,  kdy  takováto  částka  je 
přiznána  sourozenci  zesnulého.  Tyto  částky,  stanovené  občanským  zákoníkem  v sobě  zahrnují  i 
odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu. S ohledem na to, ţe soud postupoval podle ustanovení 
občanského zákoníku, platného v době vzniku škody, byla poškozené Mgr. Emílii  Hxxxxx přiznána 
náhrada  nemajetkové  újmy  ve  výši  240.000,-  Kč  a  poškozené  Katerině  Bxxxxx-Sxxxxx  ve  výši 
175.000,-  Kč  a  obě  poškozené  pak  byly  podle  ustanovení  §  229  odst.  2  trestního  řádu  odkázány  se 
zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na nařízení ve věcech občanskoprávních, neboť 
jim soud přiznal nárok pouze zčásti.  
 
 
  
 
P o u č e n í :    Proti tomuto rozsudku je moţno podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení 
k  Vrchnímu  soudu  v  Olomouci  prostřednictvím  Krajského  soudu  v  Brně. 
Rozsudek  můţe  odvoláním  napadnout  státní  zástupce  pro  nesprávnost 
kteréhokoliv  výroku,  obţalovaný  pro  nesprávnost  výroku,  který  se  ho 
dotýká,  zúčastněná  osoba  pro  nesprávnost  výroku  o  zabrání  věci  a 
poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o 
náhradě škody. 
Osoba,  oprávněná  napadat  rozsudek  pro  nesprávnost  některého  jeho  výroku, 
můţe  jej  napadat  také  proto,  ţe  takový  výrok  učiněn  nebyl,  jakoţ  i  pro  porušení 
ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliţe toto porušení mohlo způsobit, 
ţe výrok je nesprávný nebo ţe chybí (§ 246 odst. 1, odst. 2 trestního řádu). 
Odvolání musí být v zákonné lhůtě, případně v další lhůtě určené předsedou 
senátu, odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a 
jaké  vady  jsou  rozsudku  nebo  řízení,  které  mu  předcházelo,  vytýkány.  Státní 
zástupce  je  povinen  uvést,  zda  odvolání  podává  ve  prospěch  či  neprospěch 
obţalovaného (§ 249 odst. 1, 2 trestního řádu). 

pokračování 
53 
43 T 2/2016 
 
 Odvolacím  soudem  bude  odmítnuto  odvolání,  které  nesplňuje  náleţitosti 
obsahu odvolání (§ 253 odst. 3 trestního řádu). 
 
 
Krajský soud v Brně 
20. července 2016 
 
 
Za správnost vyhotovení: 
 
 
 
 
Mgr. Michal Zámečník, v. r.  
Lenka Galochová 
 
 
 
 
 
     
    předseda senátu  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

pokračování 
54 
43 T 2/2016