Toto je HTML verze žádosti o svobodnému přístupu k informacím 'Kontrola zveřejňování povinných informací dle z.č. 106/1999 Sb'.

ODBOR VEŘEJNÉ SPRÁVY, DOZORU A KONTROLY
METODICKÉ DOPORUČENÍ K POSTUPU 
POVINNÝCH SUBJEKTŮ PODLE ZÁKONA 
Č. 106/1999 SB., O SVOBODNÉM  
PŘÍSTUPU K INFORMACÍM

a)  Transpoziční novela
b)  Praktický průvodce vyřizováním 
žádostí o poskytnutí informací
podle právního stavu 
k 1. listopadu 2015
1


ODBOR 
VEŘEJNÉ SPRÁVY, DOZORU A KONTROLY
MINISTERSTVA VNITRA
2015
METODICKÉ DOPORUČENÍ K POSTUPU 
POVINNÝCH SUBJEKTŮ PODLE ZÁKONA 
Č. 106/1999 SB., O SVOBODNÉM  
PŘÍSTUPU K INFORMACÍM

a)  Transpoziční novela
b)  Praktický průvodce vyřizováním 
žádostí o poskytnutí informací
www.mvcr.cz/odk
3

METODICKÉ DOPORUČENÍ K POSTUPU POVINNÝCH SUBJEKTŮ 
PODLE ZÁKONA č. 106/1999 Sb., O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU 
K INFORMACÍM
a) Transpoziční novela
b) Praktický průvodce vyřizováním žádostí o poskytnutí informací
Vydává: Ministerstvo vnitra České republiky, odbor veřejné správy, dozoru 
a kontroly, nám. Hrdinů 3, 140 21 Praha 4
Autor: Mgr. et Mgr. Tomáš Jirovec (část a), JUDr. Adam Furek (část b)
Schválila: Ing. Marie Kostruhová
Grafická úprava a tisk: Tiskárna Ministerstva vnitra, p. o., Bartůňkova 1159/4, 
149 01, Praha 4
Počet stran: 72
Místo a rok vydání: Praha, 2015
ISBN: 978-80-86466-88-0
4

link to page 7 link to page 8 link to page 9 link to page 9 link to page 9 link to page 9 link to page 9 link to page 11 link to page 11 link to page 11 link to page 16 link to page 17 link to page 21 link to page 23 link to page 25 link to page 27 link to page 27 link to page 28 link to page 28 link to page 28 link to page 28 link to page 28 link to page 28 link to page 29 link to page 29 link to page 30 link to page 31 link to page 31 link to page 31 link to page 33 link to page 39 link to page 40 link to page 40 link to page 41 OBSAH
ÚVODNÍ SLOVO 
7
ÚVOD 8
A) TRANSPOZIČNÍ NOVELA ZÁKONA O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU 
K INFORMACÍM 9
1.  Stručně ke genezi zákona č. 222/2015 Sb., kterým se mění zákon 
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění  
pozdějších předpisů 
9
2.  K hlavním změnám informačního zákona, které přinesla novela  
provedená zákonem č. 222/2015 Sb. 
11
2.1  Zakotvení nových definic 
11
2.2  Poskytování informací na základě žádosti 
16
2.3  Způsoby poskytování informací 
17
2.4  Poskytování informací zveřejněním 
21
2.5  Úprava odkazu na zveřejněnou informaci podle § 6 SvInf 
23
2.6  Ochrana informací týkajících se stability finančního systému 
25
2.7  Stanovení další obligatorní náležitosti oznámení o požadavku  
úhrady nákladů podle ustanovení § 17 SvInf 
27
3.  K dalším změnám informačního zákona, které přinesla novela  
provedená zákonem č. 222/2015 Sb. 
28
3.1  Poskytování informací povinným subjektům za stejných  
podmínek jako jiným žadatelům o informace 
28
3.2  Doplnění § 5 odst. 3 SvInf 
28
3.3  Změna ustanovení § 11 odst. 5 SvInf 
28
3.4  Stanovení lhůt pro přezkoumání výhradních licencí  
k digitalizaci kulturních zdroj 
29
3.5  Přechodná ustanovení  
30
B) PRAKTICKÝ PRŮVODCE VYŘIZOVÁNÍM ŽÁDOSTÍ O POSKYTNUTÍ 
INFORMACÍ 31
Úvod 31
1.  Základní pojmy informačního zákona 
33
2.  Obecná pravidla vyřizování žádostí o informace 
39
3.  Žádost o poskytnutí informace 
40
3.1 Žadatel 
40
3.2  Způsob podání žádosti o poskytnutí informace 
41
5

link to page 41 link to page 43 link to page 44 link to page 46 link to page 47 link to page 48 link to page 48 link to page 48 link to page 50 link to page 52 link to page 53 link to page 54 link to page 54 link to page 55 link to page 55 link to page 58 link to page 60 link to page 63 link to page 66 link to page 67 3.2.1  Ústně podaná žádost 
41
3.2.2  Písemně podaná žádost 
43
3.3  Náležitosti žádosti o poskytnutí informace 
44
4.  Postup při vyřizování žádosti o informace 
46
4.1  Posouzení obsahu žádosti a odstraňování vad 
47
4.1.1  Nedostatky, které žádost vylučují z režimu informačního  
zákona 48
4.1.2  Nedostatečná identifikace žadatele 
48
4.1.3  Nemožnost identifikovat požadované informace 
50
4.2  Odložení pro nedostatek působnosti povinného subjektu 
52
4.3  Odkaz na zveřejněnou informaci 
53
4.4  Shromáždění požadovaných informací a jejich vyhodnocení  
z hlediska přípustnosti poskytnutí 
54
4.5  Zapojení dotčených osob do vyřizování žádosti o informace 
55
4.6  Poskytnutí informace a(nebo) odmítnutí žádosti o informace 
55
4.7  Zveřejnění informace poskytnuté na žádost  
58
5.  Úhrada nákladů 
60
6.  Opravné prostředky z hlediska povinného subjektu (praktické otázky)  63
7.  Zneužívání práva na informace (poznámky k možnostem obrany) 
66
Procesní schéma vyřizování žádostí o informace 
67
6

ÚVODNÍ SLOVO
Dostává se Vám do rukou metodické doporučení k činnosti územních samo-
správných celků, které pro Vás připravil odbor veřejné správy, dozoru a kontroly 
Ministerstva vnitra. Jedná se o nedílnou součást řady metodických doporučení, 
která by měla přispět ke zvýšení míry informovanosti územních samosprávných 
celků v oblasti aplikace zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informa-
cím. Obsažené informace jsou cíleny na pomoc především (ovšem ne výlučně) 
územním samosprávným celkům. Toto metodické doporučení reaguje na přijetí 
zákona č. 222/2015 Sb., kterým došlo po téměř deseti letech k výraznější noveli-
zaci zákona o svobodném přístupu k informacím, a to s účinností od 10. září 2015. 
Cílem tohoto metodického doporučení je usnadnit všem povinným subjektům 
orientaci v pozměněné právní úpravě poskytování informací. Druhou část meto-
dického doporučení tvoří praktický průvodce vyřizováním žádostí o poskytnutí 
informací zpracovaný s ohledem na podněty a dotazy, se kterými se odbor veřej-
né správy, dozoru a kontroly setkává nejčastěji.
Věříme, že tato metodická pomůcka přispěje ke správné aplikaci zákona o svo-
bodném přístupu k informacím a bude užitečným vodítkem zejména pro povinné 
subjekty. 
Praha, říjen 2015
 
Mgr. Jana Vildumetzová
 
náměstkyně ministra vnitra pro řízení  
 
sekce veřejné správy
 
7

ÚVOD
Předkládané metodické doporučení je sestaveno ze dvou tematických oblas-
tí. První část obsahuje výklad změny zákona o svobodném přístupu k informa-
cím provedené zákonem č. 222/2015 Sb. s účinností od 10. září 2015 (sněmovní 
tisk č. 395 VII. volebního období PS PČR, 2015, http://www.psp.cz/sqw/historie.
sqw?o=7&T=395). Tato novela se dá označit spíše za novelu technickou, která ze-
jména precizuje formu poskytovaných informací, a to zejména v oblasti informací 
poskytovaných v elektronické podobě (a to jak v případě poskytování informa-
cí na žádost, tak v případě informací zveřejňovaných), a (opět) zavádí do záko-
na o svobodném přístupu k informacím možné způsoby poskytování informací, 
byť prostřednictvím výčtu, který je toliko demonstrativního charakteru. Změny 
zákona o svobodném přístupu k informacím by měly napomoci k efektivnějšímu 
zveřejňování informací veřejného sektoru a  jejich opakovanému použití (infor-
mace veřejného sektoru jsou dále využívány ke  komerčnímu i  nekomerčnímu 
použití ze strany subjektů stojících mimo veřejný sektor), a to především díky po-
vinnosti zveřejňovat informace v otevřených a případně též ve strojově čitelných 
formátech, což umožní kvalitativní posun v možnostech využití zveřejňovaných 
informací. Jako podklad pro tuto část metodického doporučení byla využita pře-
devším důvodová zpráva k návrhu zákona č. 222/2015 Sb. (důvodová zpráva je 
volně dostupná na  http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=395&CT1=0). 
Ministerstvo vnitra zpracováním metodického doporučení k novele zákona o svo-
bodném přístupu k informacím plní též úkol vyplývající z Akčního plánu boje s ko-
rupcí pro rok 2015 schváleného usnesením vlády ze dne 15. prosince 2014 č. 1057 
(Akční plán boje s korupcí pro rok 2015 je dostupný na http://www.korupce.cz/
assets/protikorupcni-strategie-vlady/na-leta-2015-2017/Akcni-plan-boje-s-korup-
ci-na-rok-2015.pdf).
Druhou část tohoto metodického doporučení tvoří praktický průvodce vyři-
zováním žádostí o poskytnutí informací. Zákon o svobodném přístupu k informa-
cím představuje jeden z nejvíce používaných a diskutovaných právních předpisů 
v oblasti veřejné správy. Svým rozsahem útlý právní předpis obsahující neurčité 
právní pojmy jako veřejná instituce, příjemce veřejných prostředků či mimořádně 
rozsáhlé vyhledávání informací je v aplikační praxi úzce spjat s rozhodovací praxí 
správních soudů, zejména Nejvyššího správního soudu. Lze říci, že bez znalosti 
judikatury Nejvyššího správního soudu je téměř nemožné zákon o svobodném 
přístupu k  informacím správně aplikovat. Tento metodický materiál se pokouší 
podat základní výklad v praxi hojně diskutovaných otázek spojených s aplikací 
zákona o  svobodném přístupu k  informacím, a  to právě za  pomoci judikatury 
správních soudů.
8

A) TRANSPOZIČNÍ NOVELA ZÁKONA 
O SVOBODNÉM PŘÍSTUPU K INFORMACÍM
1. Stručně ke  genezi zákona č.  222/2015 Sb., kterým se 
mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k infor-
macím, ve znění pozdějších předpisů
Předložení návrhu zákona bylo reakcí na schválení směrnice Evropského par-
lamentu a Rady č. 2013/37/EU ze dne 26. června 2013, kterou se mění směrnice 
Evropského parlamentu a Rady č. 2003/98/ES o opakovaném použití informací 
veřejného sektoru (dále též jako „směrnice“). Původní znění směrnice 2003/98/
ES se do zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve zně-
ní pozdějších předpisů (dále jen jako „informační zákon“ nebo „SvInf“)1, promítlo 
prostřednictvím novely provedené zákonem č. 61/2006 Sb. Informační zákona tak 
musel reagovat na změny předmětné evropské legislativy. 
V rámci legislativního procesu bylo zvoleno řešení, že novela se bude pokud 
možno maximálně snažit udržet transpoziční charakter, neboť z historických zku-
šeností Ministerstva vnitra vyplývalo, že širší záběr novely by mohl ohrozit splnění 
závazků vyplývajících z evropské legislativy. Dá se konstatovat, že tento záměr byl 
v zásadě naplněn, když došlo k přijetí pouhých dvou změn, které nelze označit 
za transpoziční, a to nové znění odkazu na zveřejněnou informaci jako způsobu 
vyřízení žádosti o informace a zakotvení nového důvodu pro odmítnutí žádosti 
spočívajícího v ochraně informací týkajících se stability finančního systému
Hlavním cílem přijatých změn bylo zefektivnění poskytování informací veřej-
né správy. Důvodová zpráva k tomu uvádí následující: „Implementace požadavků 
Směrnice do  právního rámce České republiky přispěje k  možnosti využívat výhody 
otevřených dat v podnikatelské sféře, neziskovém sektoru i akademickém výzkumu 
za  současného zkvalitnění veřejných služeb, neboť kromě požadavku na  formáty 
zveřejňovaných a  poskytovaných informací explicitně zavádí možné způsoby po-
skytování informací na základě žádosti. Kromě tradičních způsobů uvádí též způsob 
poskytnutí informace formou sdílení dat prostřednictvím rozhraní informačního sys-
tému a umožněním dálkového přístupu k informacím, které se v průběhu času mění, 
obnovují, doplňují nebo opakovaně vytvářejí, nebo jejich pravidelným předáváním 
jiným způsobem. Uvedené způsoby budou využitelné primárně pro žadatele, kteří po-
žadují informace pro opakované použití ve smyslu Směrnice.“.
Návrh zákona byl schválen dne 12. srpna 2015 a publikován byl v částce 92 
Sbírky zákonů pod číslem 222/2015. V průběhu legislativního procesu došlo k je-
diné změně oproti vládní předloze. Tato změna se navíc týkala pouze data nabytí 
účinnosti (den vyhlášení), kdy již v rámci projednávání zákona v Poslanecké sně-
1) Pouze v citacích důvodové zprávy k novele č. 222/2015 Sb. ponecháváme zkratku „InfZ“.
9

movně Parlamentu České republiky bylo zřejmé, že datum transpozice stanove-
né směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 2013/37/EU na 18. července 2015 
(v návrhu se počítalo s nabytím účinnosti dne 1. července 2015) nebude možné 
dodržet. Lze tak uvést, že zákon č. 222/2015 Sb. byl schválen v podobě, která z vel-
ké většiny vychází z verze vzešlé z meziresortního připomínkového řízení a je tak 
výsledkem konsenzu mezi ústředními orgány státní správy, kraji a Svazem měst 
a obcí (a dalších připomínkových míst).
10

2. K hlavním změnám informačního zákona, které při-
nesla novela provedená zákonem č. 222/2015 Sb.
2.1 Zakotvení nových definic
Zákonem č. 222/2015 Sb. došlo k výraznému rozšíření „definičního“ ustano-
vení informačního zákona. Ustanovení § 3 SvInf bylo rozšířeno ze šesti na deset 
odstavců, neboť přibyly zákonné definice strojově čitelného formátuotevřeného 
formátuotevřené formální normy a metadat. Informační zákon s těmito pojmy ná-
sledně pracuje toliko v ustanoveních § 4a a 4b, které představují v modifikované 
podobě „dřívější“ (účinné do 9. září 2015) ustanovení § 4 odst. 2 a 3. 
Na tomto místě je vhodné zmínit, že byť informační zákon představuje od no-
vely provedené zákonem č. 61/2006 Sb. též právní předpis, který provádí do čes-
kého právního řádu požadavky směrnice, tak pro směrnici klíčový pojem opakova-
né použití informací (viz čl. 2 odst. 4 směrnice2) sám nedefinuje, což se nezměnilo 
ani s novelou provedenou zákonem č. 222/2015 Sb. Důvodová zpráva objasňuje, 
proč nebylo k zakotvení této definice přistoupeno a je z ní možno citovat: „Sám 
zákon o svobodném přístupu k informacím s pojmem „opakované použití informací“ 
nepracuje, neboť již při transpozici původní směrnice č. 2003/98/ES o opakovaném 
použití informací veřejného sektoru, která byla do informačního zákona zapracová-
na novelou provedenou zákonem č. 61/2006 Sb., bylo (i s ohledem na poměrně širo-
kou definici opakovaného použití, kterou Směrnice zakotvuje) přistoupeno k modelu, 
kdy informační zákon spojí „běžný“ přístup k informacím, jako realizaci základního 
politického práva vyvěrajícího z čl. 17 Listiny základních práv a svobod, a přístup k in-
formacím „pro opakované použití“. V realitě zákona o svobodném přístupu k informa-
cím totiž povinné subjekty nemají možnost zkoumat pohnutky žadatele o informace 
a jeho úmysly v tom, jak se získanou informací naloží (naráželo by to na ústavní man-
tinely politického práva na informace). V aplikační praxi je tak veskrze nemožné obě 
formy přístupu odlišit. S ohledem na ústavní rozměr práva na informace je též nutné 
nabídnout i „běžným“ žadatelům o informace stejný komfort jako žadatelům, kteří 
o informace žádají pro opakované použití ve smyslu Směrnice, a proto je třeba jed-
notný režim zachovat. Předkladatel tak v rámci předkládaného návrhu předmětnou 
filosofii transpozice původní směrnice, zvolenou v roce 2006, respektuje a požadavky 
Směrnice na lepší přístup k informacím pro opakované použití konstruuje tak, aby 
byly využitelné i pro „běžné“ žadatele.“.
Informační zákon naopak zakotvuje definici metadat, kterou ve směrnici ne-
najdeme, byť s tímto pojmem směrnice (v čl. 5) pracuje. Požadavek na definici me-
tadat vzešel z meziresortního připomínkového řízení (původní návrh s ní nepočí-
2) Podle čl. 2 odst. 4 směrnice se opakovaným použitím rozumí použití dokumentů, které mají v drže-
ní subjekty veřejného sektoru, fyzickými nebo právnickými osobami pro komerční nebo nekomerční účely 
jiné, než je původní účel v rámci veřejného úkolu, pro který byly dokumenty vytvořeny. 
11

tal). Sama definice metadat není v českém právním řádu neznámá, neboť se jedná 
o převzatou a jen mírně (s ohledem na terminologii informačního zákona) upra-
venou definici metadat obsaženou v ustanovení § 2 písm. o) zákona č. 499/2004 
Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozděj-
ších předpisů.
Definice uvedených pojmů vychází z čl. 2 odst. 6 až 8 směrnice a nejsou pře-
vzaty doslovně. Pro snadnější srozumitelnost byly nahrazeny či opsány výrazy 
jako „platforma“ nebo „interoperabilita“ ekvivalenty z českého jazyka.
K této změně informačního zákona je třeba uvést, že dané definice se vztahují 
toliko k jedné z podob (forem), které může informace (poskytovaná na základě 
žádosti, či zveřejněním) mít, a to k podobě elektronické. 
otevřený formát
Ustanovení § 3 odst. 8 SvInf definuje otevřený formát3 jako formát datového 
souboru, který není závislý na konkrétním technickém a programovém vybavení a je 
zpřístupněn veřejnosti bez jakéhokoli omezení, které by znemožňovalo využití infor-
mací obsažených v datovém souboru. Byť se na  první pohled může zdát, že jde 
z hlediska informačního zákona o novinku, není tomu tak. Novinkou je toliko vý-
slovné pojmenování této vlastnosti datového formátu a její zařazení do definiční-
ho ustanovení. Již před novelou informačního zákona totiž z ustanovení § 4 odst. 
2 (dnes v modifikované podobě § 4b) vyplývala následující povinnost: „Informa-
ce poskytovaná zveřejněním se poskytuje ve všech formátech a jazycích, ve kterých 
byla vytvořena. Pokud je taková informace zveřejněna v elektronické podobě, musí 
být zveřejněna i ve formátu, jehož specifikace je volně dostupná a použití uživatelem 
není omezováno.“. Formát informace zveřejněné v elektronické podobě tak musel 
být otevřeným formátem již před 10. zářím 2015.
Otevřenost formátu (oproti tzv. uzavřeným - proprietárním formátům), jako 
vlastnost formátu, spočívá v tom, že jeho struktura je veřejně známa a její pou-
žívání není nijak licenčně omezováno, což umožňuje volné vytváření programů 
ke zpracovávání takových formátů.
V aplikační praxi se zřejmě budou informace poskytovat nejčastěji v otevře-
ných formátech jako TXTPDFRTFRDFXMLHTML/XHTMLJPEG nebo CSV
tedy formátech, které jsou přístupné (čitelné) za použití běžného programového 
vybavení počítače.
3) Formát informace je možné charakterizovat jako formát elektronického souboru, v němž jsou za-
znamenána data, která obsahující informaci, přičemž formát umožňuje příslušnému technickému za-
řízení učinit informaci znovu seznatelnou.
12

strojově čitelný formát
Definici strojově čitelného formátu nalezneme v ustanovení § 3 odst. 7 SvInf, 
podle kterého se strojově čitelným formátem rozumí formát datového souboru 
s takovou strukturou, která umožňuje programovému vybavení snadno nalézt, roz-
poznat a získat z tohoto datového souboru konkrétní informace, včetně jednotlivých 
údajů a  jejich vnitřní struktury. Zjednodušeně řečeno jde o  vlastnost datového 
souboru, která umožňuje automatizované zpracování informací obsažených 
v datovém souboru. Strojová čitelnost je spolu s otevřeností jedním ze základních 
atributů tzv. otevřených dat. Poskytování datových sad v podobě otevřených dat 
(open data) je aktuálním trendem veřejné správy a česká veřejná správa se v tom-
to ohledu snaží dohnat evropský vývoj v  oblasti otevřenosti. Za  otevřená data 
jsou považovány informace a data zveřejněná na internetu, která jsou úplná, snadno 
dostupná, strojově čitelná, používající standardy s volně dostupnou specifikací, zpří-
stupněná za jasně definovaných podmínek užití dat s minimem omezení a dostupná 
uživatelům při vynaložení minima možných nákladů. Konkrétně jde o různé statisti-
ky, rozpočty, přehledy, databáze apod. (http://www.mvcr.cz/clanek/otevrena-data.
aspx). 
Strojová čitelnost formátu představuje problematiku technickou, nikoli právní. 
Z důvodové zprávy je k tomu možné citovat následující: „Obecně jsou za formáty, 
které umožňují strojovou čitelnost, považovány formáty RDFCSVXML a částečně 
HTML (nikoliv PDF, TXT, RTF).“.
Nad rámec výše uvedeného je možno uvést, že s požadavkem na strojovou 
čitelnost dat (aniž by návrh zakotvoval definici strojově čitelného formátu, pří-
padně odkazoval na zákon o svobodném přístupu k informacím) pracuje i návrh 
zákona o registru smluv (sněmovní tisk č. 42 ve znění komplexního pozměňova-
cího návrhu VII. volebního období PS PČR, 2013, http://www.psp.cz/sqw/historie.
sqw?o=7&T=42), který v § 5 odst. 1 vyžaduje, aby byly smlouvy do registru smluv 
vkládány nahráním elektronického obrazu textového obsahu smlouvy v otevře-
ném a strojově čitelném formátu, aniž by sám návrh zakotvoval nějakou definici 
strojové čitelnosti nebo otevřenosti formátu (pozn. v době přípravy tohoto textu 
nebylo jasné, v jaké podobě bude předmětný zákon přijat).
otevřená formální norma
V ustanovení § 3 odst. 9 SvInf je obsažena definice otevřených formálních no-
rem, které by měly splňovat zveřejňované informace (viz § 4b). Otevřenou for-
mální normou se rozumí pravidlo, které bylo vydáno písemně a obsahuje specifi-
kace požadavků na zajištění schopnosti různých programových vybavení vzájemně 
si poskytovat služby a efektivně spolupracovat. Sama směrnice definuje otevřenou 
formální normu jako normu, která byla písemně stanovena a obsahuje specifikace 
požadavků na zajištění interoperability softwaru. Pro pochopení definovaného poj-
13

mu je třeba se zaměřit primárně na termíny standard a interoperabilita. Zakotvení 
těchto požadavků, byť více méně deklaratorní formou, do textu směrnice a (odvo-
zeně) do informačního zákona, má zjednodušeně řečeno zajistit, aby programové 
vybavení jednotlivých zařízení (počítačů, tabletů, chytrých telefonů apod.) umělo 
mezi sebou komunikovat a bez bariér číst a dále zpracovávat zveřejňované in-
formace, což přinese zvýšený komfort pro uživatele informací veřejného sektoru.
Důvodová zpráva k zákonu č. 222/2015 Sb. se pokusila objasnit pojem ote-
vřené formální normy následujícím způsobem: „Pravidlem jsou míněna pravidla 
obsažená v právním předpisu i pravidla v aktech, které povahu právních předpisů ne-
mají. V případě právních předpisů půjde v praxi o právní předpisy prováděcí (nařízení 
vlády a vyhlášky správních úřadů). Dále se jedná o akty splňující požadavky na právní 
předpis, avšak vyhlašované jiným způsobem než s využitím Sbírky zákonů (příkladem 
může být národní standard pro elektronické systémy spisové služby vydávaný Minis-
terstvem vnitra na základě zmocnění obsaženého v § 70 odst. 2 zákona o archivnictví 
a spisové službě, který je zveřejňován ve Věstníku Ministerstva vnitra). Pokud jde o jiné 
akty, typicky půjde zejména o technické normy, mezinárodní standardy jako např. 
RFC [pro různé formáty datových souborů jako HTML, PDF nebo CSV - zkratka RFC 
vychází z anglického výrazu „request for comments“ (žádost o komentáře) a používá 
pro označení řady standardů a dalších dokumentů popisujících internetové proto-
koly, systémy apod.; RFC standardy jsou považovány spíše za doporučení než normy 
v tradičním smyslu, přesto se podle nich řídí drtivá většina internetu] nebo standardy 
ISO apod. V zásadě jde o to, aby informační systémy veřejné správy byly vytvářeny 
dle jednotných standardů, což jim umožní vzájemně komunikovat, resp. umožní i pří-
padným komerčním systémům bez přílišných bariér napojení na informační systémy 
veřejné správy pro získání požadovaných informací.“.
V době přípravy tohoto metodického materiálu pracovalo Ministerstvo vnitra 
v souvislosti s novelou zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné 
správy a o změně některých dalších zákonů, na tzv. Technickém manuálu otevře-
ných dat. Ten měl obsahovat zásady, standardy a struktury datových sad. Uvede-
ný manuál by tak bylo možno ve smyslu definice považovat za otevřenou formální 
normu (v době zpracování tohoto materiálu však nebylo zřejmé, v jaké podobě 
bude novela a s ní související předpisy předloženy do legislativního procesu).
metadata
Jak bylo uvedeno výše, definice metadat nevychází ze směrnice. Ta s pojmem 
metadata pracuje, ale nijak ho blíže, ani v preambuli, nevysvětluje a ani ho neza-
kotvuje do „definičních“ ustanovení. Ustanovení § 3 odst. 10 SvInf definuje meta-
data jako data popisující souvislosti, obsah a strukturu zaznamenaných informací 
a jejich správu v průběhu času. Informační zákon se výrazně inspiroval definicí me-
tadat uvedenou v zákoně č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změ-
ně některých zákonů. Z důvodové zprávy je k tomu možno citovat následující: 
14

Pro účely zákona o svobodném přístupu k informacím byla využita definice, která 
je již v českém právním řádu obsažena. Jedná se o definici použitou pro metadata 
v zákoně č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, 
ve znění pozdějších předpisů, konkrétně v ustanovení § 2 písm. o). Předkladatel ctí po-
žadavek na bezrozpornost právního řádu a princip, dle kterého by měl být obdobným 
pojmům přisuzován obdobný význam, a přistoupil tak k převzetí předmětné definice 
až na jedinou výjimku, kdy místo termínu dokument použil pro zákon o svobodném 
přístupu k informacím přiléhavější pojem informace. Dle zákona o archivnictví a spi-
sové službě jsou veřejnoprávní původci (jejich výčet je obsažen v ustanovení § 3 odst. 
1 předmětného zákona a do značné míry se překrývá s výčtem povinných subjektů 
dle zákona o svobodném přístupu k informacím) povinni vytvářet k digitálním doku-
mentům metadata.“.
Jako metadata se označují jakákoliv strukturovaná data o datech. Představují 
tedy informace popisující v určité strukturované formě jinou informaci. Metadata 
jsou tedy věcně spojena s  „hlavní“ informací a své využití mají např. pro efek-
tivnější vyhledávání (metadaty jsou např. opatřeny produkty nabízené e-shopy 
a  jejich prostřednictvím je pak možno zboží tzv. „filtrovat“ podle poptávaných 
požadavků). Metadata tedy představují shrnutí základních informací o  datech, 
ke kterým se vážou. V případě dokumentů zaznamenaných v elektronické podo-
bě budou základními metadaty informace o autorovi dokumentu, datu vytvoření 
dokumentu, datu jeho poslední změny či velikosti souboru. Kromě těchto „popis-
ných“ údajů mohou však metadaty být též údaje obsahového charakteru, např. 
v  případě smluv uzavřených povinnými subjekty mohou metadaty být údaje 
o smluvní straně, předmětu plnění či výše plnění.
Informační zákon není jediný právní předpis, který pracuje s metadaty. Již byl 
zmíněn zákon o archivní a spisové službě a pro povinné subjekty, které jsou zá-
roveň veřejnoprávními původci ve smyslu zákona o archivnictví a spisové službě 
(viz § 2) nebude práce s metadaty představovat žádnou novinku. Metadata dále 
nalezneme v zákoně č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostře-
dí ve vazbě na tzv. geoportál. Povinnost opatřit vkládanou smlouvu do registru 
smluv metadaty obsahuje i (v době zpracování tohoto textu Parlamentem České 
republiky projednávaný) návrh zákona o registru smluv. 
Právní předpisy většinou používají obecný pojem metadata, který následně 
buď přímo v  textu zákona či prostřednictvím prováděcích předpisů „naplňují“ 
konkrétními údaji, které se pro účely dané úpravy za metadata považují. V přípa-
dě úpravy informačního zákona se s metadaty pracuje v § 4a a 4b, aniž by do textu 
zákona či jeho prováděcích předpisů byl nějaký výčet informací (údajů), jež se 
za metadata považují, zapracován, což je způsobeno tím, že informační zákon je 
obecný právní předpis, který stanoví obecná pravidla pro poskytování informací, 
aniž by (až na výjimky podle ustanovení § 5) sám určoval konkrétní informace, 
které budou poskytovány. Škála informací, které mohou být poskytnuty, je na-
15

víc tak rozsáhlá a těžko zobecnitelná, že je prakticky vyloučeno, aby bylo možné 
nadefinovat konkrétní metadata, která by bylo možno s takovými informacemi 
spojit.
2.2 Poskytování informací na základě žádosti
Danou problematiku upravuje nově ustanovení § 4a odst. 1 SvInf. Ve skuteč-
nosti však nelze hovořit o nějakých zásadních změnách, neboť dané ustanovení 
toliko v mírně modifikované podobě převzalo textaci „dřívějších“ ustanoveních 
§ 4 odst. 3, 4 a 5 SvInf a spojilo je do jednoho celku. Jedinou „novinkou“ tak je pou-
ze to, že se informace poskytují spolu s metadaty, která se k „hlavní“ poptávané 
informaci vztahují (k metadatům viz výše v pasáži o nových definicích). Všechny 
principy dřívějších ustanovení zůstávají zachovány. 
Otázky
1) Jsou povinné subjekty povinny vytvářet metadata k vyžádaným informa-

cím?
Povinnost vytvářet metadata k poskytovaným informacím není ustanovením 
§ 4a odst. 1 SvInf v zásadě založena. Informační zákon toliko stanoví, že pokud je 
požadována informace, ke které existují metadata, tak povinný subjekt tato me-
tadata spolu s informací automaticky poskytne. Povinnost vytvářet k informacím 
metadata je obsažena v jiných právních předpisech. 
Jiná však bude situace, kdy sám žadatel výslovně požádá o poskytnutí meta-
dat k „hlavní“ informaci (aniž by tato k informaci existovala). Takový požadavek 
bude v režimu vytváření metadat vyřizován pouze v případě, kdy bude směřovat 
po formální stránce k poskytnutí metadat, a to ve formálním i obsahovém smyslu 
definice metadat. Žadatel uvede, že k požadovanému datovému souboru obsa-
hujícímu elektronický obraz smlouvy, žádá metadata. Pokud povinným subjek-
tem dosud vytvořena nejsou (vyjma technických informací popisujících vlastnos-
ti datového souboru), bude povinný subjekt povinen ve smyslu definice připojit 
k datovému souboru další soubor (případně, pokud datový formát, ve kterém je 
požadovaná informace požadována, umožní „vložení“ metadat přímo do „popisné 
informace“ datového souboru, opatří metadaty přímo datový soubor) obsahující 
data popisující souvislosti, obsah a strukturu zaznamenaných informací a jejich 
správu v průběhu času. To v případě dané smlouvy budou např. údaje o tom, co je 
předmětem smlouvy, jaká je výše plnění, kdy a kým byla smlouva vytvořena apod. 
V  praxi však nelze takové požadavky v  žádostech příliš očekávat a  žadate-
lé budou své požadavky směřovat k  poskytnutí konkrétní informace, která se 
bude ke smlouvě vztahovat. Pokud by např. bylo zažádáno o poskytnutí smlou-
vy a  současně o  sdělení, který odbor (či externí subjekt) smlouvu připravil, 
nebude se jednat o poskytnutí metadat. Na takovou žádost bude nahlíženo jako 
16

na žádost o poskytnutí dvou (věcně souvisejících) informací. V takovém případě 
je totiž konkretizovaný údaj, který by formálně mohl být za metadata považován, 
žadatelem „povýšen“ na  samostatnou informaci. Lze tak uvést, že požadavek 
na poskytnutí metadat musí být primárně takto formálně označen. 
V případě, kdy by vytvoření metadat představovalo pro povinný subjekt nepři-
měřenou zátěž (což zjevně nebude zmiňovaný případ), je povinný subjekt opráv-
něn vyhovět žádosti tím, že poskytne informaci v podobě, v jaké byla vytvořena 
(tedy bez požadovaných metadat, resp. s metadaty, která k informaci existují).
2.3 Způsoby poskytování informací
Nové ustanovení § 4a odst. 2 SvInf zakotvuje způsoby poskytování informací 
na žádost, tedy způsoby, jakými se může žadatel s jím požadovanou informací 
seznámit. Podoba tohoto ustanovení vzešla z  konzultací s  neziskovými organi-
zacemi působícími v  oblasti práva na  informace a  byla následně akceptována 
v rámci meziresortního připomínkového řízení. Změnou dané ustanovení nepro-
šlo ani v rámci legislativního procesu v Parlamentu České republiky. Nejedná se 
o parafrází žádného článku směrnice, ale o snahu zákonodárce definovat (demon-
strativně) základní způsoby poskytování informací na základě žádostí a explicitně 
stanovit též některé způsoby poskytování informací, které umožní opakované 
použití informací ve smyslu čl. 2 odst. 4 směrnice. Nelze přehlédnout, že existuje 
velice úzká vazba mezi formou poskytované informace a způsobem poskytnutí 
informace v tom smyslu, že žadatelem zvolená forma poptávané informace bude 
často ovlivňovat způsob poskytnutí informace. Základní rozlišení (mezi ustano-
vením § 4a odst. 1 a odst. 2 SvInf) spočívá v tom, že zatímco forma (podoba, či 
v případě elektronické podoby informace formát) informace se vztahuje k infor-
maci samotné, tak způsob poskytnutí informace představuje podobu transferu 
(„cesty“) informace od povinného subjektu k žadateli.
Důvodová zpráva k předmětnému ustanovení uvádí následující: „Zatímco se 
návrh ustanovení § 4a odst. 1 zabývá otázkou formátu a jazyku (a metadat) infor-
mace poskytované na základě žádosti, návrh ustanovení § 4a odst. 2 zákona o svo-
bodném přístupu k informacím představuje explicitní zakotvení způsobů poskytování 
vyžádaných informací, a to zejména s ohledem na možnost poskytovat informace 
i některými „speciálními“ způsoby vedoucími k efektivnějšímu poskytování informací 
zejména žadatelům, kteří je budou využívat pro opakované použití ve smyslu Směr-
nice (zejména komerčně, byť to nemusí být výlučné). Kromě standardních způsobů 
poskytování informací, které se vyskytují v praxi často jako sdělení informace v elek-
tronické nebo listinné podobě, poskytnutí kopie dokumentu obsahujícího požado-
vané informace, poskytnutí datového souboru obsahujícího požadované informace 
nebo nahlédnutí do dokumentu obsahujícího požadované informace*), navrhované 
ustanovení v demonstrativním výčtu zmiňuje jako způsob poskytnutí informace též 
sdílení dat prostřednictvím rozhraní informačního systému a umožnění dálkového 
17

přístupu k informacím, které se v průběhu času mění, obnovují, doplňují nebo opa-
kovaně vytvářejí, nebo jejich pravidelným předáváním jiným způsobem, což může 
být výhodné jak pro žadatele, tak pro povinné subjekty, a to zejména tehdy, kdy by 
žadatel musel pro v  čase se obměňující informace podávat neustále nové žádosti 
o informace (a povinný subjekt by je musel neustále administrovat a opakovaně vy-
řizovat). Způsob poskytnutí musí samozřejmě umožnit náležitou ochranu informací, 
které není možné dle zákona poskytnout.“. 
Otázky
1) Kdo určuje způsob poskytnutí informace?

Stejně jako v případě ustanovení § 4a odst. 1 SvInf, které řeší podobu (formu) 
informace, tak i v případě způsobů poskytnutí informace je „první“ volba na ža-
dateli. Žadatel není povinen explicitně popisovat, jakým způsobem požaduje po-
skytnout poptávané informace, zákon totiž hovoří o tom, že se informace posky-
tují způsobem podle obsahu žádosti.
2) Jaký charakter má výčet způsobů poskytnutí informace?
Již ze samotné textace ustanovení § 4a odst. 2 SvInf vyplývá, že se jedná o de-
monstrativní výčet (použití příslovce zejména), který však v sobě zahrnuje v praxi 
nejběžnější způsoby poskytování informací. Není však samozřejmě vyloučeno, 
aby žadatel zvolil i jiný způsob poskytnutí než ten, který je zmíněn v daném usta-
novení.
3) Jak postupovat v případě, kdy je žadatelův požadavek na způsob poskyt-
nutí informace zjevně nesmyslný?
Je třeba rozlišovat dvě základní situace. V případě, kdy zvolený způsob po-
skytnutí informace není (technicky) možný nebo by pro povinný subjekt před-
stavoval nepřiměřenou zátěž (slovy čl. 5 odst. 2 směrnice nepřiměřené úsilí překra-
čující rámec jednoduché operace), což bude stav, který je odvislý od konkrétních 
podmínek každého povinného subjektu, bude povinný subjekt postupovat podle 
ustanovení  4a odst. 3 SvInf. To danou situaci řeší tím, že umožňuje povinným 
subjektům vyhovět žádosti poskytnutím informace jiným způsobem umožňujícím 
její účinné využití žadatelem [není třeba vydávat rozhodnutí o částečném odmít-
nutí žádosti co do způsobu poskytnutí, neboť slovy zákona je žádosti vyhověno – 
není tedy možné aplikovat ustanovení § 15 odst. 1 SvInf; žadateli však nic nebrání 
podat proti postupu povinného subjektu stížnost podle ustanovení §16a odst. 1 
písm. c) SvInf]. To v praxi znamená, že je nutné zvolit takový způsob poskytnutí 
informace, při kterém bude informace žadateli předána v podobě, ve které bude 
schopen se s  jejím obsahem seznámit. Příkladmo je možno uvést situaci, kdy 
žadatel požaduje zaslat informaci prostřednictvím kurýrní společnosti, která však 
v regionu povinného subjektu své služby neposkytuje. Takový způsob tak nebude 
technicky možné splnit a  povinný subjekt bude postupovat podle ustanovení 
18

§ 4a odst. 3 SvInf a informaci zašle prostřednictvím dostupného provozovatele 
poštovních služeb. 
Od této situace je nutné odlišovat případy, kdy je požadavek žadatele zjevně 
nesmyslný. Žadatel např. požaduje, aby mu informaci doručil starosta obce v his-
torické uniformě Napoleona. Takovému fanouškovi vojenské historie není povin-
ný subjekt povinen vyhovět. Každé ustanovení informačního zákona je potřeba 
vykládat též s ohledem na čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, který 
ukládá státním orgánům a orgánům územní samosprávy povinnost poskytovat 
informace o své činnosti přiměřeným způsobem. Žadatel tak nemůže volit v žádosti 
takový způsob poskytnutí informace, který by byl zjevně nepřiměřený. Požadavky 
podobného charakteru se ocitají mimo zákonnou povinnost povinného subjektu. 
Požadavky na způsob poskytnutí informace obdobného charakteru povinný sub-
jekt nebude reflektovat, jsou irelevantní, a bude postupovat tak, jako by požada-
vek na způsob poskytnutí informace nebyl vůbec žadatelem vysloven. S ohledem 
na další možné aspekty žádosti bude možné v určitých případech žádost i zcela 
odmítnout pro zneužití práva.
4) Jak chápat způsob poskytnutí informace sdílením dat prostřednictvím 
rozhraní informačního systému?
Základní (formální) podmínkou uplatnění tohoto způsobu poskytnutí je exi-
stence rozhraní informačního systému, přes které je možno sdílet požadovaná 
data. Z toho je zřejmé, že tento způsob poskytování informací je možný toliko 
v případě informací zaznamenaných v elektronické podobě. Pokud by povinný 
subjekt neměl připravené rozhraní informačního systému pro přístup k daným 
informacím, bude zpravidla možné žádosti o tento způsob poskytnutí nevyho-
vět a poskytnout informace jiným způsobem ve smyslu §  4a odst. 3 SvInf, neboť 
vytvoření rozhraní informačního systému za účelem vyhovění žádosti by zřejmě 
vždy představovalo nepřiměřenou zátěž (posouzení v tomto smyslu však bude 
vždy záležet na okolnostech konkrétní žádosti a podmínek konkrétního povinné-
ho subjektu). Další podmínkou, kterou je možno označit za podmínku materiální, 
je možnost povinného subjektu zajistit takové sdílení dat (informací), které umož-
ní zákonnou ochranu informací, které není možno poskytnout (pokud informační 
systém takové informace obsahuje). Pokud by taková ochrana nebyla technicky 
vůbec možná, nebo by její provedení naplňovalo charakter nepřiměřené zátěže, 
bude povinný subjekt postupovat podle § 4a odst. 3 SvInf a poskytne požadova-
né informace jiným způsobem, který umožní poskytnout informaci po vyloučení 
zákonem chráněných informací.
5) Znamená ustanovení § 4a odst. 2 písm. f) informačního zákona, že je nově 
možné, aby žadatelé žádali o informace, které vzniknou teprve v budoucnu?
Podle předmětného ustanovení je možné, aby žadatel požadoval umožnění 
dálkového přístupu k informaci, která se v průběhu času mění, obnovuje, doplňuje 
19

nebo opakovaně vytváří, nebo jejím pravidelným předáváním jiným způsobem
Na první pohled se může jevit, že uvedené nabourává stav, kdy ve smyslu § 3 odst. 
3 ve spojení s § 2 odst. 4 SvInf je možné žádat toliko o informace, které v době vyři-
zování žádosti existují (nebo by podle zákona existovat měly). Takový výklad však 
není zcela přesný, neboť k  prolomení dané zásady dochází jen částečně (ve vzta-
hu k určitému druhu informací). 
Primárně se dají setrvale poskytovat informace, které se v čase obnovují (pra-
videlně či nepravidelně). Tedy informace, které se aktualizují, což odpovídá zá-
konnému vymezení, které hovoří o informacích, které se v průběhu času mění, 
obnovují a doplňují. Do této skupiny budou patřit zpravidla informace databázo-
vého typu (např. různé inventární soupisy majetku povinného subjektu, tabulky 
příjemců dotací, statistické údaje všeho druhu apod.). Druhou skupinou jsou in-
formace, které se slovy ustanovení § 4a odst. 2 písm. f) SvInf opakovaně vytváří. 
Tedy ty informace, které vznikají opakovaně v určitých časových intervalech (např. 
výroční zpráva podle ustanovení § 18 SvInf). Jde ovšem vždy o informace s jasně 
danou vnitřní strukturou. Nelze do těchto skupin informací zařazovat automatic-
ky každý druh informace, který opakovaně vzniká. Např. zápisy ze schůze rady obce 
vznikají též opakovaně (jsou tedy opakovaně vytvářeny) a jedná se druhově o to-
tožnou informaci. Zásadní rozdíl oproti informacím, na něž dopadá předmětné 
ustanovení, je v tom, že obsah každého zápisu bude co do povahy obsažených 
informací jiný (výroční zpráva ve smyslu § 18 SvInf má zákonem danou strukturu 
a mění se de facto jen číselně vyjádřené počty; zápis ze schůze rady obce též musí 
obsahovat určité údaje, ale např. program jednání a průběh schůze nemá zdale-
ka charakter statistického údaje, ale může se diametrálně lišit v každém zápisu). 
Jiným příkladem jsou smlouvy uzavírané povinnými subjekty (pořád je to jeden 
druh informace, který ale má pokaždé jiný obsah).
Postup podle předmětného ustanovení může být pro povinný subjekt i ad-
ministrativně jednodušší, neboť nebudou muset zúřadovat několik žádostí o in-
formace, ale jen žádost iniciační a  dále se již budou informace zasílat, či jinak 
zprostředkovávat žadateli automaticky. Též případné rozhodnutí o  částečném 
odmítnutí žádosti bude moci být vydáno jen jednou. U databází, které např. ob-
sahují některý neposkytnutelný osobní údaj, nebude nutné v případě aktualizace 
databáze o nové údaje vydávat rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti, neboť 
jde stále o druhově stejnou informaci.
6) Jaký je rozdíl mezi sdělením informace elektronickou cestou a poskytnu-
tím datového souboru obsahujícího požadovanou informaci?
V řadě případů se bude jednat o rozlišování veskrze akademického rázu, které 
v praxi nebude mít valného významu. Zjednodušeně lze konstatovat (obdobně 
jako u vztahu mezi sdělením informace v listinné podobě a poskytnutím kopie 
dokumentu obsahujícího požadovanou informaci), že sdělením informace se in-
formace poskytuje v případech, kdy žadatel pokládá nějaký dotaz, na nějž žádá 
20

odpověď (např. kolik smluv uzavřel povinný subjekt se společností XY od roku 
2010?). Naopak poskytnutím datového souboru (nebo kopie dokumentu) se 
bude žádost vyřizovat v případě, kdy tato míří na poskytnutí konkrétního doku-
mentu (zašlete mi kopii smlouvy uzavřenou se společností XY; zašlete mi seznam 
obecně závazných vyhlášek v elektronické podobě apod.).
Z tohoto pohledu specifické je ustanovení § 4a odst. 2 písm. f) SvInf, které upra-
vuje přístup k „obnovujícím“ se informacím (viz výše). Uvedené ustanovení totiž de 
facto žádný způsob poskytnutí informace neupravuje, ale vztahuje se k určitému 
druhu informací, které je možno poskytnout prostřednictvím dálkového přístupu 
(často právě sdílením dat prostřednictvím rozhraní informačního systému) 
nebo pravidelným předáváním jiným způsobem (např. pravidelným zasíláním 
aktualizovaných datových souborů). V tomto „způsobu“ poskytnutí informace se 
tak vždy objeví některý ze způsobů poskytnutí informace podle § 4a odst. 2 písm. 
a) až e) SvInf, či jiný žadatelem zvolený způsob. 
2.4 Poskytování informací zveřejněním
Ustanovení § 4b SvInf představuje v mírně modifikované podobě ustanovení 
§ 4 odst. 2 SvInf ve znění do 9. září 2015. Základním smyslem daného ustanovení 
je stanovit obecná pravidla pro zveřejňování informací (tedy pro aktivní zpřístup-
ňování informací). To znamená, že pokud zvláštní zákon stanoví zveřejňovací po-
vinnost pro subjekt, který je zároveň povinným subjektem ve smyslu ustanovení 
§ 2 SvInf, musí tento subjekt při zveřejnění informace postupovat podle ustanove-
ní § 4b SvInf, nestanoví-li zvláštní předpis jinak. Stejně musí postupovat i v přípa-
dě, kdy se rozhodne nějaké informace zveřejnit nad rámec zákonných povinností, 
tedy dobrovolně, což mu umožňuje ustanovení § 5 odst. 7 SvInf. Sám informační 
zákon stanoví některé informace, které jsou povinné subjekty povinny zveřejňo-
vat. Tyto informace jsou uvedeny v ustanovení § 5 odst. 1 a 2 SvInf a ve smyslu 
ustanovení § 5 odst. 4 SvInf musí být zveřejněny způsobem umožňujícím dálkový 
přístup. Nelze též zapomenout na ustanovení § 5 odst. 3 SvInf, které ukládá povin-
ným subjektům povinnost zveřejnit informace, které byly poskytnuty na základě 
žádosti, pokud byly poskytnuty v elektronické podobě [vyjma těch informací po-
skytnutých způsobem podle ustanovení § 4a odst. 2 písm. e) a f) SvInf, případně 
se jednalo o mimořádně rozsáhlé elektronicky poskytnuté informace].
Ustanovení §  4b SvInf nově zakládá povinnost zveřejnit informaci, která je 
zveřejňována v elektronické podobě, ve strojově čitelném formátu datového sou-
boru, pokud je to možné [ke strojově čitelnému formátu viz kapitola 2.1]. Usta-
novení též zakládá povinnost zveřejňovat informace v otevřeném formátu (ob-
ligatorně). Zde však nejde o žádnou novinku, neboť taková povinnost existovala 
i dříve, avšak místo použití pojmu otevřený formát se ta samá povinnost stanovila 
opisem vlastnosti formátu, která otevřeným formátům náleží (formát, jehož speci-
fikace je volně dostupná a použití uživatelem není omezováno – viz textace § 4 odst. 
21

2 SvInf ve znění do 9. září 2015). Z tohoto hlediska je tedy novinkou povinnost ta-
kovou informaci zveřejnit ve formátu strojově čitelném, pokud je to možné. Nově 
se informace též zveřejní včetně k ní existujících metadat. Zde je na místě uvést, 
že ne každý otevřený formát je nutně formátem strojově čitelným. Např. formát 
TXT je formátem otevřeným, ale není formátem strojově čitelným (což je pro for-
máty zpracovávající převážně textový obsah typické). Mezi otevřené formáty se 
dnes obecně řadí formáty TXT, PDF, RTF, RDF, XML, HTML/XHTML, JPEG, CSV nebo 
OData; za strojově čitelné jsou považovány formáty RDF, CSV, XML, OData a čás-
tečně HTML a XLS(X). 
Zakotvení povinnosti zveřejňovat informace ve strojově čitelných formátech 
je projevem úsilí o přiblížení se konceptu publikace tzv. otevřených dat [k prin-
cipům otevřené veřejné správy se Česká republika přihlásila svým přistoupením 
k mezinárodní iniciativě Partnerství pro otevřené vládnutí (usnesení vlády ze dne 
14. září 2011 č. 691)]. Otevřená data lze obecně charakterizovat jako data zveřej-
něná na internetu způsobem, který neomezuje žádné uživatele ve způsobu jejich 
použití a opravňuje všechny uživatele k jejich dalšímu šíření, pokud při tomto vy-
užití a šíření bude uveden autor dat a pokud i ostatní uživatelé budou mít stejná 
oprávnění s  dále šířenými daty nakládat. Více informací k  otevřeným datům je 
možno nalézt zde:
http://www.mvcr.cz/clanek/otevrena-data.aspx  
http://www.korupce.cz/cz/partnerstvi-pro-otevrene-vladnuti/otevrena-data/
otevrena-data-105999/ 
Otázky
1) Jak si vyložit spojení „pokud je to možné“?

Informační zákon je v ustanovení § 4b přísnější než směrnice, které váže mož-
nost (a dokonce subjektivní kategorii vhodnost) zveřejnění jak na formát otevřený, 
tak na formát strojově čitelný a i na zveřejnění metadat. Česká právní úprava uklá-
dá oproti tomu zveřejnění elektronické informace v elektronické podobě v ote-
vřeném formátu jako obligatorní podmínku. Možnost zveřejnění se pak vztahuje 
ke strojové čitelnosti formátu zveřejňované informace. Obě dvě podmínky, tedy 
možnost a vhodnost, se pak vážou ke zveřejnění metadat.
Podle Ministerstva vnitra je nutno s ohledem na účel právní úpravy podmínku 
možnosti chápat jako možnost v technickém smyslu slova. Jinými slovy nelze uve-
dené navázání chápat tak, že předmětné ustanovení ponechává na libovůli po-
vinného subjektu, zda zveřejní informace v elektronické podobě též ve formátu, 
který je strojově čitelný (takováto úvaha by se vztahovala právě ke kritériu vhod-
nosti, které nebylo do daného ustanovení ve vazbě na formáty převzato). Povinný 
subjekt je naopak povinen prověřit, zda disponuje informací (existující v elektro-
nické podobě) ve  formátu strojově čitelném. Pokud tomu tak není, je povinen 
22

zajistit převedení datového souboru do strojově čitelného formátu v případě, že 
je to technicky možné (jedinou výjimkou by snad byla situace, kdy je takový pro-
ces technicky sice možný, ale s převodem souboru by byly spojeny s neúměrnou 
finanční náročností). 
V případě zveřejnění metadat je dikce ustanovení § 4b SvInf volnější, resp. do-
slovně přebírá podmínky čl.  5 odst. 1 směrnice. Vedle možnosti zveřejnění 
(viz výše) hraje u metadat roli i vhodnost jejich zveřejnění, což je veskrze sub-
jektivní kategorie. Povinné subjekty tak mají možnost samy zvážit, zda metadata 
zveřejní (pokud zvláštní zákon nestanoví jinak). Na druhou stranu by, s ohledem 
na smysl informačního zákona, mělo být pravidlem metadata spíše zveřejňovat.
2.5 Úprava odkazu na zveřejněnou informaci podle § 6 SvInf
V  rámci transpoziční novely informačního zákona došlo s  účinností od  10. 
září 2015 k úpravě ustanovení § 6 SvInf, který stanoví postup pro vyřízení žádos-
ti odkazem na zveřejněnou informaci. Do předmětné novely měl každý žadatel 
možnost trvat na přímém poskytnutí informace v případě, že jím poptávaná in-
formace byla zveřejněna a povinný subjekt žadatele na tuto informaci odkázal 
postupem podle § 6 odst. 1 SvInf.
Smysl změny ustanovení § 6 odst. 2 SvInf spočívá v omezení možnosti trvat 
na přímém poskytnutí informace. Povinný subjekt tedy nově není povinen infor-
maci přímo poskytnout, pokud jsou splněny následující podmínky:
a)  žádost o informaci byla podána elektronicky – žadatel tedy podal žádost pro-
středky elektronické komunikace (e-mail, prostřednictvím datové schránky),
b)  poptávaná informace je zveřejněna způsobem umožňující dálkový přístup – zjed-
nodušeně řečeno musí být požadovaná informace přístupná prostřednictvím 
internetu,
c)  žadateli byl sdělen odkaz na internetovou stránku, kde se informace nachází – 
uvedené souvisí s doplněním ustanovení § 6 odst. 1 SvInf, které spočívá právě 
v tom, že způsob vyřízení žádosti postupem podle § 6 odst. 1 SvInf se může 
uskutečnit primárně skrze sdělení odkazu na internetovou stránku, kde se in-
formace nachází; k tomu důvodová zpráva uvádí: „To v praxi znamená, že povin-
ný subjekt „zkopíruje“ v příslušném vyhledávači hypertextový odkaz na interneto-
vou stránku, kde je informace zveřejněna, a ten žadateli sdělí, nebo slovně popíše 
cestu k informaci (např. informace se nachází na internetové stránce obce XY, jejíž 
adresa je www.obecXY.cz, v sekci „Zasedání zastupitelstva“, podsekci „Zápisy ze 
zasedání“).“,
d)  zveřejněná informace je zveřejněna v totožné formě, v jaké je poptávána – byť 
tato podmínka není výslovně zmíněna v ustanovení § 6 odst. 2 SvInf, vychází 
ze samotného smyslu vyřízení žádosti odkazem, kdy je možno žádost vyřídit 
odkazem jen v  případě „totožnosti“ poptávané a  odkazované informace co 
23

do obsahu i formy; pokud žadatel požaduje (byť prostřednictvím žádosti za-
slané e-mailem) zaslání listinné kopie určitého dokumentu, nelze jeho poža-
davek vyřídit odkazem, neboť podoba požadované a zveřejněné informace je 
rozdílná (stejně to bude platit i v případě, kdy žadatel požaduje poskytnutí in-
formace v editovatelném datovém souboru a informace je zveřejněna ve for-
mátu PDF – v takovém případě se poptávaná a zveřejněná informace odlišuje 
co do formátu datového souboru).
K výše uvedenému je možno doplnit, že vyřídit žádost o informaci odkazem 
podle § 6 odst. 1 SvInf je v souladu se zákonem možné jen tehdy, pokud jsou spl-
něny podmínky uvedené pod písm. b) až d) výše [podmínka uvedená pod písm. 
a) je tedy rozhodná toliko pro možnost následně odmítnout požadavek na přímé 
poskytnutí informace].
Otázky
1) Je nutné vydávat rozhodnutí o odmítnutí žádosti v případě vyřízení žá-

dosti odkazem?
S  odkazem na  zveřejněnou informaci úzce souvisí otázka nutnosti vydání 
rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti. Podle ustanovení § 15 odst. 1 SvInf 
platí, že rozhodnutí o (částečném) odmítnutí žádosti je nutno vydat vždy, když 
není žádosti, byť i jen zčásti, vyhověno. Pokud povinný subjekt zveřejnil informaci 
v anonymizované podobě (tedy neúplnou) a žadatel nijak neomezil rozsah poža-
dovaných informací (tedy požaduje poskytnout úplnou informaci), není možné 
žádost vyřídit odkazem, aniž by současně nebylo vydáno rozhodnutí o částečném 
odmítnutí žádosti (z logiky věci totiž nebylo žadateli zcela vyhověno). Uvedené 
samozřejmě předpokládá, že k anonymizaci zveřejněné informace došlo ze záko-
nem aprobovaného důvodu (pokud by tomu tak nebylo, nemohlo by rozhodnutí 
o částečném odmítnutí žádosti v případě jeho napadení odvoláním/rozkladem 
právně obstát).
2) Jak vyřídit žádost o přímé poskytnutí informace v případě, kdy jsou splně-
ny podmínky podle § 6 odst. 2 SvInf část věty za středníkem?
Na tuto eventualitu dává odpověď důvodová zpráva a je tedy možné z ní ci-
tovat: „Pokud by žadatel požádal o přímé poskytnutí informací a povinný subjekt by 
tomuto požadavku v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 SvInf nevyhověl, bude po-
vinný subjekt procesně vyřizovat tento požadavek rozhodnutím o odmítnutí žádosti 
o informace podle ustanovení § 15 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 6 odst. 2 část 
věty za  středníkem SvInf, neboť se materiálně jedná o  nevyhovění „nové“ žádosti 
o informace (ze zákonem aprobovaného důvodu) [uplatněním požadavku na přímé 
poskytnutí informace počíná plynout nová lhůta pro vyřízení žádosti]. Žadatel bude 
moci brojit proti tomuto odmítavému rozhodnutí odvoláním.“.
24

2.6 Ochrana informací týkajících se stability finančního systému
Zákonem č.  222/2015 Sb. bylo do  informačního zákona zapracováno nové 
hmotněprávní ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zajišťující ochranu informací týka-
jících se stability finančního systému. Zakotvení předmětné ochrany bylo vyvo-
láno v rámci meziresortního připomínkového řízení zásadní připomínkou České 
národní banky. V důvodové zprávě k návrhu zákona č. 222/2015 Sb. se k nutnosti 
zakotvení komentovaného ustanovení do informačního zákona uvádí následující: 
V souladu se svým hlavním cílem ČNB určuje měnovou politiku, vydává bankovky 
a mince, řídí a dohlíží na peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, vykonává do-
hled nad finančním trhem a vytváří makroobezřetnostní politiku tím, že identifikuje 
rizika ohrožení stability finančního systému a  přispívá k  jeho odolnosti. Pro výkon 
této působnosti disponuje Česká národní banka informacemi, jejichž zpřístupnění by 
mohlo nepřijatelně ovlivňovat činnost jiných subjektů působících na finančním trhu, 
resp. stabilitu finančního systému jako takového a ohrožovat tak plnění zákonných 
úkolů ČNB (k nimž však svojí činností, resp. informacemi mohou přispívat i jiné povin-
né subjekty či příslušné zahraniční orgány a osoby).“. 
Z  důvodové zprávy vyplývá též náznak toho, k  ochraně jakých informací je 
předmětné ustanovení zamýšleno. Je možno citovat následující pasáž: „Mnohem 
méně jednoznačně vyznívá situace v otázce poskytování informací týkajících se péče 
o stabilitu finančního systému, obsažených částečně též ve vnitřních předpisech Čes-
ké národní banky (upravujících podrobnosti ohledně výkonu jejich činností, jako jsou 
provádění měnověpolitických operací, péče o řádné fungování finančního trhu, na-
kládání s devizovými rezervami, zabezpečování peněžního oběhu, včetně organiza-
ce přepravy a zpracování peněz, nebo též provádění dohledu nad finančním trhem). 
Poskytnutí těchto informací by mohlo mít negativní dopad na stabilitu finančního 
systému a Česká národní banka by tak jejich poskytnutím fakticky porušila své po-
vinnosti stanovené jí v § 2 zákona o České národní bance, resp. v dalších předpisech 
upravujících výkon její působnosti.“.
Aplikace předmětného ustanovení bude přicházet do úvahy zejména ve vzta-
hu k informacím, kterými bude disponovat Česká národní banka. Z dalších povin-
ných subjektů nelze vyloučit, že by informací, která se týká stability finančního 
systému, mohlo disponovat Ministerstvo financí, které je podle § 4 odst. 1 zákona 
č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České 
republiky (mimo jiné) ústředním orgánem státní správy pro finanční trh, s jehož 
stabilitou je úzce spojena stabilita finančního systému. Informací, která by napl-
ňovala parametry nového důvodu pro odmítnutí žádosti, by však mohl dispono-
vat i jiný povinný subjekt, neboť finanční systém (a jeho stabilita) může být citlivý 
na různé zprávy z celé sféry (zejména) ekonomického života společnosti.
25

Otázky
1) Co je finanční systém?

Stabilita finančního systému, coby jeden z hlavních cílů činnosti České národní 
banky, byla do ustanovení § 2 odst. 1 zákona o České národní bance zakotvena 
novelou provedenou zákonem č. 227/2013 s účinností od 17. srpna 2013. Důvo-
dová zpráva k tomuto zákonu (sněmovní tisk č. 829 VI volebního období PS PČR, 
2012, http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&T=829) se o  vymezení pojmu 
finanční systém pokusila, když uvádí: „Pod termínem finanční systém je obecně ro-
zuměn soubor finančních institucí a jimi tvořených sektorů (bankovní sektor, sekto-
ry pojišťoven a penzijních fondů, sektor kolektivního investování, apod.), dále trhů 
(peněžní trh, kapitálový trh, devizový trh apod.), finančních aktiv (akcie, dluhopisy, 
finanční deriváty, apod.), finančních produktů a služeb (poskytování úvěrů, pojiště-
ní, nákup cenných papírů, platební styk, investiční poradenství, apod.), infrastruk-
tury zajišťující fungování trhů (platební systém, vypořádací systém, burza cenných 
papírů, centrální depozitář cenných papírů apod.), veřejných autorit (úřady zodpo-
vědné za regulaci a dohled nad finančními trhy, centrální banky) a případně i klientů 
finančních institucí a uživatelů finančních služeb. Do finančního systému lze v širším 
pojetí dále zahrnout zákony a další regulatorní normy, účetní normy apod., které ob-
chodování na finančních trzích a poskytování finančních služeb upravují.“. Z tohoto 
vymezení je zřejmé, že finanční systém představuje poměrně široký vějíř právem 
regulovaných institucí a vztahů, jež nelze pro účely tohoto textu náležitě popsat.
2) Jak ustanovení aplikovat?
S ohledem na restriktivní výklad důvodů omezujících právo na informace (srov. 
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 97/2009-119, 2166/2011 Sb. 
NSS) lze přistoupit k aplikaci daného ustanovení v případě žádosti o takové infor-
mace, které by mohly stabilitu finančního systému ohrozit. To však nemusí nutně 
znamenat, že se bude jednat pouze o informace s negativním nádechem (např. 
informace o špatné kondici bankovních institucí v České republice). Chráněnou 
informací může být i informace pozitivního charakteru (např. o stabilizujícím kro-
ku ČNB), jejichž předčasné zveřejnění by mohlo ohrozit dopad chystaných kroků, 
a tím v zásadě též ohrozit stabilitu finančního systému. Kromě podřazení poptá-
vané informace pod ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) SvInf bude dále nutné, stejně 
jako v případě jakéhokoliv zákonného důvodu pro odmítnutí žádosti, zvážit, zda 
nepřevažuje veřejný zájem na poskytnutí informace nad její zákonnou ochranou 
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 78/2014-41, 3127/2014 Sb. 
NSS).
26

2.7 Stanovení další obligatorní náležitosti oznámení o  požadav-
ku úhrady nákladů podle ustanovení § 17 SvInf
Do novely informačního zákona byly podle ustanovení § 17 odst. 3 povinnými 
náležitostmi oznámení o  úhradě nákladů za  poskytnutí informace sdělení výše 
úhrady a sdělení na základě jakých skutečností a jakým způsobem byla výše úhrady 
povinným subjektem vyčíslena. Bez těchto náležitostí nemohlo oznámení založit 
právní účinky požadavku na úhradu nákladů za poskytnutí informace, což vyplý-
vá z ustanovení § 17 odst. 4 SvInf. 
Nově je povinný subjekt povinen do oznámení zařadit též poučení o možnosti 
podat proti požadavku úhrady nákladů za poskytnutí informace stížnost podle § 16a 
odst. 1 písm. d) SvInf, ze kterého je patrné, v jaké lhůtě lze stížnost podat, od kte-
rého dne se tato lhůta počítá, který nadřízený orgán o ní rozhoduje a u kterého 
povinného subjektu se podává. Zákon tak založil pro oznámení vyšší míru formál-
nosti. Je třeba upozornit, že absence poučení v oznámení bude mít, stejně jako 
v případě jiných atributů oznámení, za následek neúčinnost oznámení a ztrátu 
nároku povinného subjektu na úhradu nákladů.
27

3. K dalším změnám informačního zákona, které při-
nesla novela provedená zákonem č. 222/2015 Sb.
3.1 Poskytování informací povinným subjektům za stejných podmí-
nek jako jiným žadatelům o informace
Ustanovení § 4 odst. 2 SvInf představuje transpozici článku 10 odst. 2 směrnice 
(„Pokud subjekt veřejného sektoru opakovaně používá dokumenty jako výchozí ma-
teriál pro své komerční činnosti, které přesahují rámec jeho veřejných úkolů, použijí se 
pro poskytování dokumentů k těmto činnostem tytéž poplatky a ostatní podmínky 
jako pro jiné uživatele.“), který nebyl dostatečně transponován při novelizaci infor-
mačního zákona provedené zákonem č. 61/2006 Sb.
Uvedené ustanovení bude aplikovatelné pouze v  situacích, kdy je vůbec 
pojmově možné, aby povinné subjekty vystupovaly v roli žadatelů o informace. 
Ostatně samotná směrnice v definici opakovaného použití obsažené v čl. 2 odst. 
4 uvádí, že výměna dokumentů mezi subjekty veřejného sektoru výhradně pro účely 
jejich veřejných úkolů není opakovaným použitím, tudíž se na takový „oběh“ doku-
mentů směrnice vůbec neaplikuje.  Tam, kde povinný subjekt požaduje informa-
ce k realizaci nějaké své zákonné kompetence, není využití informačního zákona 
z povahy věci myslitelné, neboť nelze vůbec hovořit o tom, že by v takových pří-
padech státu náleželo základní právo na informace. Případná žádost povinného 
subjektu o informace v dané oblasti tak nemůže vůbec založit aplikaci informač-
ního zákona, neboť taková žádost bude představovat určitou formu součinnosti 
v rámci vnitřních záležitostí veřejné správy.
3.2 Doplnění § 5 odst. 3 SvInf
Ustanovení § 5 odst. 3 SvInf ukládá povinným subjektům povinnost aktivně 
zveřejnit informace poskytnuté na základě žádosti. Zároveň jsou v daném ustano-
vení stanoveny výjimky z této povinnosti, kdy postačí poskytnout toliko tzv. do-
provodnou informaci. Dané výjimky se týkaly informací poskytnutých v jiné než 
elektronické podobě a mimořádně rozsáhlých elektronicky poskytnutých infor-
mací. Tyto výjimky jsou s účinností od 10. září 2015 rozšířeny o informace poskyt-
nuté způsobem podle § 4a odst. 2 písm. e) a f) SvInf. Smyslem daného doplnění je 
vyloučit z aktivní zveřejňovací povinnosti potenciální rozsáhlé soubory informací 
přístupné způsoby podle § 4a odst. 2 písm. e) a f) SvInf, tedy typicky celý obsah 
informačního systému, který byl zpřístupněn žadateli (viz výše). 
3.3 Změna ustanovení § 11 odst. 5 SvInf
Změna tohoto ustanovení spočívá ve stanovení výjimky z pravidla, že povinný 
subjekt neposkytne informaci, která je předmětem ochrany práva autorského, je-
28

-li v držení v ustanovení vypočtených institucí. Z tohoto pravidla byly totiž nově 
vyjmuty knihovny poskytující veřejné knihovnické a informační služby podle kni-
hovního zákona a  muzea a  galerie poskytujících standardizované veřejné služ-
by. Uvedené „vyjmuté“ instituce tedy nebudou moci uplatnit zákonný důvod pro 
odmítnutí žádosti o informace podle ustanovení § 11 odst. 5 SvInf. Předmětná 
změna byla vyvolána směrnicí č. 2013/37/EU, přičemž z odstavců 14 až 19 pream-
bule je patrné, že hlavním smyslem změny je snaha rozvinout digitalizaci kultur-
ních zdrojů tam, kde již ochrana práv duševního vlastnictví třetích osob pominula 
a je možné poskytnout kulturní zdroje, které jsou v držení knihoven, muzeí a gale-
rií v rámci opakovaného použití ke komerčním účelům (zejména právě za účelem 
jejich digitalizace). Z odstavce 15 preambule je možno k tomu citovat: „Jedním 
ze základních cílů vytváření vnitřního trhu je vytvoření podmínek, které přispívají 
k rozvoji služeb v celé Unii. Knihovny, muzea a archivy uchovávají značné množství 
zdrojů cenných informací veřejného sektoru, zejména proto, že projekty digitalizace 
znásobily množství veřejně přístupného digitálního materiálu. Tyto sbírky kulturního 
dědictví a s nimi související metadata jsou potenciální základnou produktů a služeb 
s digitálním obsahem a mají obrovský potenciál pro inovativní opakované použití 
v oblastech, jako jsou studium a cestovní ruch. Rozšířené možnosti opakovaného po-
užití informací veřejného kulturního materiálu by měly mimo jiné umožnit unijním 
společnostem využívat svého potenciálu a přispívat k hospodářskému růstu a vytvá-
ření pracovních míst.“.
V souvislosti s touto změnou muselo nutně dojít i k úpravě ustanovení § 14a 
odst. 1 a § 15 odst. 2 SvInf.
3.4 Stanovení lhůt pro přezkoumání výhradních licencí k digitalizaci 
kulturních zdroj
Do ustanovení § 14a odst. 4 SvInf byla nově zakotvena lhůta pro přezkoumání 
výhradních licencí k  digitalizaci kulturních zdrojů spolu se zákonným nárokem 
povinného subjektu na bezplatné získání kopie digitální reprodukce kulturního 
zdroje, kterou bude možno po skončení trvání výhradní licence poskytnout podle 
informačního zákona.
Změna ustanovení § 14a odst. 4 SvInf je reakcí na nový článek 11 odst. 2a směr-
nice, k němuž je v preambuli směrnice č. 2013/37/EU uvedeno následující: „Pokud 
se výhradní právo týká digitalizace kulturních zdrojů, může být zapotřebí, aby trva-
lo určitou dobu, aby měl soukromý partner možnost získat svou investici zpět. Tato 
doba by však měla být omezená a co nejkratší, aby byla dodržena zásada, že veřejně 
přístupný materiál by měl zůstat veřejně přístupný, jakmile je digitalizován. Trvání vý-
hradního práva digitalizovat kulturní zdroje by obecně nemělo překročit deset let. Ja-
kékoliv trvání výhradního práva po dobu více než deset let by mělo být předmětem 
přezkoumání s přihlédnutím k technickým, finančním a správním změnám v daném 
prostředí od  doby, kdy byla daná dohoda uzavřena. Kromě toho by mělo jakékoli 
29

partnerství veřejného a soukromého sektoru pro účely digitalizace kulturních zdrojů 
udělit partnerské kulturní instituci plná práva ve vztahu k využívání digitalizovaných 
kulturních zdrojů po skončení platnosti dohody.“. Novela informačního zákona tak 
stanovila povinnost přezkoumat důvody pro poskytnutí výhradní licence v jede-
náctém roce trvání výhradní licence, případně každých následujících sedm let. 
Důvody trvání výhradní licence má povinnost v daných termínech přezkoumat 
sám povinný subjekt.
Ohledně pojmu kulturní zdroj je třeba uvést, že informační zákon s  bližším 
vymezením tohoto pojmu nepracuje. Důvodová zpráva k zákonu č. 222/2015 Sb. 
k absenci vymezení kulturních zdrojů uvádí: „Pojem kulturní zdroj není legálně de-
finován ani v žádném jiném právním předpise. Důvodem je široká paleta možných 
zdrojů, které je možno označit za zdroj kulturní. Vůbec samotný pojem kultura je jen 
obtížně uchopitelný a v čase proměnlivý, tudíž jakákoli definice pojmu kulturní zdroj 
by nemohla být vyčerpávající. Zakotvení definice obecné by bylo zase vágní a hro-
zící výkladovou restrikcí v aplikační praxi. Definovat pojem „kulturní zdroj“ tak není 
pro aplikaci daného ustanovení nezbytné a podřazení zdrojů naplňujících svým ob-
sahem koncept zdroje kulturního je ponecháno na citu zákon aplikujících subjektů 
vycházejících z obecného pojetí, co lze považovat za předměty vzniklé při činnostech 
podřaditelných pod kulturu.“.
3.5 Přechodná ustanovení 
Ze tří přechodných ustanovení je možno upozornit především na přechodné 
ustanovení, podle kterého se povinnost zveřejňovat informace podle informační-
ho zákona ve znění účinném od 10. září 2015 nevztahuje na informace, k jejichž 
zveřejnění došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 222/2015 Sb. (tedy na in-
formace zveřejněné do 9. září 2015 včetně).
Povinné subjekty tedy nemusí informace zveřejněné do 9. září 2015 ještě v re-
žimu ustanovení § 4 odst. 2 SvInf (v tehdy účinném znění) opětovně po tomto 
datu zveřejňovat podle pravidel vyplývajících (nově) z  ustanovení §  4b SvInf. 
Pravidlo plynoucí z přechodného ustanovení tedy znamená, že formáty aktuálně 
zveřejněných informací není nutné měnit. Je však třeba doplnit, že pokud povin-
ný subjekt zveřejňuje informace formou ucelené databáze, která je průběžně do-
plňována o nové údaje, bude třeba na takto zveřejňovanou databázi pohlížet jako 
na jeden celek, který bude muset v souvislosti s případnou aktualizací databáze 
po 10. září 2015 již splňovat pravidla zveřejnění podle § 4b SvInf.
30

B) PRAKTICKÝ PRŮVODCE VYŘIZOVÁNÍM 
ŽÁDOSTÍ O POSKYTNUTÍ INFORMACÍ
Úvod
Ministerstvo vnitra je na základě § 12 kompetenčního zákona (zákon č. 2/1969 
Sb.) legislativním a metodickým garantem zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném 
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též jako „informační 
zákon“ nebo „SvInf“). V rámci této své úlohy připravuje legislativní návrhy týkají-
cí se uvedeného zákona, pořádá semináře a konference a zpracovává metodické 
materiály k aplikaci informačního zákona, určené především pro obce a kraje jako 
povinné subjekty. 
Součástí aktivit ministerstva na úseku informačního práva je i tato metodická 
příručka, která je koncipována jako praktický průvodce vyřizováním žádostí o po-
skytnutí informací. Text se zaměřuje na procesní aspekty spojené s vyřizováním 
žádostí, nikoli na otázky hmotněprávní, tedy – zjednodušeně řečeno – na určení, 
které informace musejí být poskytnuty a které jsou naopak zákonem chráněny. 
V této oblasti totiž náleží metodické vedení veřejné správy jednotlivým věcně pří-
slušným ministerstvům a ostatním ústředním správním úřadům. Usnesením vlády 
č. 4 z 9. ledna 2008, k Analýze účinnosti zákona o svobodném přístupu k infor-
macím, bylo uloženo všem ministrům a  vedoucím ústředních správních úřadů 
poskytovat přiměřeným způsobem metodickou pomoc krajům a obcím při apli-
kaci zákona o svobodném přístupu k informacím při poskytování informací, které 
se vztahují k věcné působnosti jimi řízených ministerstev a ústředních správních 
úřadů. Na základě tohoto usnesení se tedy mohou jednotlivé obce a kraje obra-
cet na gestory příslušných věcných oblastí výkonu veřejné správy (přenesené či 
samostatné působnosti) a požádat je o stanovisko k přípustnosti či nepřípustnosti 
poskytování informací týkajících se této věcné oblasti. Metodická pomoc podle 
uvedeného usnesení ovšem není chápána tak, že příslušná ministerstva za obce 
„vyřídí“ konkrétní jim doručené žádosti. Usnesení ji pojímá jako metodickou po-
moc obecnou, tedy jako možnost obcí a krajů konzultovat s příslušnými věcnými 
gestory obecné otázky týkající se vyřizování žádostí, typicky ve vztahu k poža-
davkům na zpřístupnění informací z určité oblasti, o které je pravidelně žádáno 
a u nichž je proto třeba sjednotit aplikační praxi.
V následujícím textu, který je primárně zaměřen na vyřizování žádostí obce-
mi, budou čtenáři postupně provedeni jednotlivými fázemi vyřizování informač-
ních žádostí. Pozornost zaměříme na způsob a formu podání žádosti o informa-
ce, na osobu žadatele, na obsahové náležitosti žádosti, dále na odstraňování vad 
žádosti, na postup při vyřizování žádosti (shromažďování informací, komunikace 
s osobami dotčenými požadovanou informací) a na věcné vyřízení žádosti (po-
skytnutí informace, odložení žádosti, odkaz na zveřejněnou informaci, odmítnutí 
31

žádosti). Samostatnou kapitolu věnujeme též uplatňování požadavků na úhradu 
nákladů a několik poznámek zneužívání práva na informace a možnosti obrany 
proti němu.
Následující text, jak bylo již zdůrazněno výše, je koncipován jako praktická pří-
ručka. Naším cílem je poskytnout zejména menším obcím bez odborného právnic-
kého aparátu jednoduché návody na vyřizování informačních požadavků, nikoli 
zpracovat podrobnou právně-teoretickou analýzu zákona s popisem všech jeho 
teoretických nuancí a s rozborem relevantních soudních rozhodnutí (byť řešení 
uváděná v tomto textu judikaturu respektují a důsledně z ní vycházejí). Jednotli-
vé kapitoly proto mají vždy stejnou strukturu – po citaci příslušného zákonného 
ustanovení následuje jeho stručný výklad a tam, kde je to vhodné, soubor otázek 
a odpovědí, které při aplikaci daného procesního institutu mohou vzniknout. 
Je ovšem nutné popravdě přiznat, že aplikace zákona o svobodném přístupu 
k informacím není vždy jednoduchou záležitostí, a proto ani tento text nemůže 
na  všechny problémy poskytnout jednoduchá a  vždy účinná řešení. Zejména 
v případech žadatelů, kteří informační zákon využívají v míře více než hojné (což 
samo o sobě není protiprávní ani nelegitimní) a podávají velké množství žádostí 
či požadavky na velké množství různorodých informací, může být vyřízení tako-
vých žádostí obtížné, a to jak právně, tak fakticky svou pracností. Nejedná-li se 
na straně žadatele již o případ zneužití práva na informace, je nutné i tyto žádosti 
vyřizovat a oprostit se od zbytečných emocí, které zpravidla vedou ke zbytečným 
chybám. Nicméně tam, kde takové požadavky již vykazují znaky zneužití práva 
na informace, nabízí zákon i judikatura soudů některé možnosti, jimiž je v násle-
dujícím textu též věnována stručná pozornost.
Text vychází z právního stavu a ze soudních rozhodnutí publikovaných k 15. 
říjnu 2015.
 
32

1. Základní pojmy informačního zákona
§ 2
(1) Povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat in-
formace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné 
celky a jejich orgány a veřejné instituce.
(4) Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhod-
nutí a vytváření nových informací.
§ 3
(3) Informací se pro účely tohoto zákona rozumí jakýkoliv obsah nebo jeho část 
v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemné-
ho záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu 
zvukového, obrazového nebo audiovizuálního.
§ 4
(1) Povinné subjekty poskytují informace žadateli na základě žádosti nebo zve-
řejněním.
§ 20
(6) Informace, které se týkají přenesené působnosti územního samosprávného 
celku, poskytují orgány územního samosprávného celku v přenesené působnosti.
Zákon o svobodném přístupu k informacím provádí čl. 17 odst. 5 Listiny zá-
kladních práv a svobod, který ukládá státním orgánům orgánům územní samo-
správy přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Informační 
zákon je obecným zákonem provádějícím toto ústavní právo. Není však zá-
konem výlučným, neboť přístup k  některým informacím může upravit zvláštní 
zákon. Pokud je taková úprava tzv. komplexní, tedy upravuje-li všechny aspekty 
poskytování informací, je informační zákon vyloučen a při jejich poskytování se 
tudíž postupuje podle této zvláštní právní úpravy (srov. § 2 odst. 3 SvInf). Pokud 
však zvláštní úprava komplexní není, což je obvyklé, uplatní se pro vyřizování žá-
dosti procesní ustanovení informačního zákona. 
Příkladem úplného vyloučení režimu SvInf je zákon č.  123/1998 Sb., o  prá-
vu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, příkladem 
druhým může být informační právo zastupitele obce podle § 82 písm. c) zákona 
č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů (dále též 
jako „OZř“) nebo občana obce podle § 16 odst. 2 písm. e) OZř. Pro vyřízení těch-
33

to informačních požadavků se subsidiárně použijí procesní ustanovení zákona 
o svobodném přístupu k informacím (zejm. § 13 až 16a), včetně povinnosti při ne-
poskytnutí informace žádost odmítnout rozhodnutím a včetně možnosti žadatele 
požádat nadřízený orgán, v tomto případě krajský úřad, o přezkum postupu obce 
podáním odvolání (§ 16) nebo stížnosti (§ 16a).
Obce a kraje jako územní samosprávné celky jsou povinnými subjekty ve smy-
slu § 2 odst. 1 SvInf, a mají proto povinnost poskytovat informace vztahující se 
k jejich působnosti. Výraz působnost je ovšem nutné v podmínkách informační-
ho zákona chápat jako ekvivalent pojmu „činnost“ (srov. též znění čl. 17 odst. 5 Lis-
tiny). To znamená, že obce a kraje mají povinnost poskytovat informace o veškeré 
své činnosti, ať již jde o výkon vrchnostenské veřejné správy (zjednodušeně ře-
čeno rozhodování o právech a povinnostech), ale i o jiné aktivity např. nakládání 
s majetkem, pracovněprávní záležitosti apod. Zde je ovšem nutné připomenout – 
samotná skutečnost, že určitá informace náleží do rozsahu informační povinnosti 
obce, ještě bez dalšího neznamená, že se také musí zpřístupnit. Znamená pouze, 
že při podání žádosti o tuto informaci se daná žádost musí procesně vyřizovat 
podle informačního zákona, včetně možnosti za podmínek jím stanovených in-
formaci nezpřístupnit. Pokud je však obci výjimečně podána žádost o informace, 
které se její působnosti netýkají (např. žádost o poskytnutí protokolu o kontrole 
vykonané Státním úřadem pro jadernou bezpečnost v jaderné elektrárně), je na-
místě žádost podle § 14 odst. 5 písm. c) SvInf odložit (zákon nezná postupování 
žádostí „věcně příslušnému“ povinnému subjektu).
V podmínkách obcí se žádost může týkat informací ze samostatné i z přene-
sené působnosti. Zákon pro tyto případy obsahuje jednoduché pravidlo v  §  20 
odst. 6. Z něj vyplývá, že týkají-li se žádosti o informace přenesené působnosti, 
jsou vyřizovány v  přenesené působnosti, a  naopak informace týkající se 
působnosti samostatné jsou poskytovány v samostatné působnosti (jazyko-
vé vyjádření § 20 odst. 6 sice hovoří o přenesené působnosti pouze v souvislosti 
s „poskytováním informací“, je ovšem zřejmé, že v přenesené působnosti se ode-
hrává celý proces vyřizování žádostí o informace z přenesené působnosti, tedy 
včetně vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti či úhrada nákladů). Přitom platí, že 
informační zákon nezakládá žádnou specifickou „informační přenesenou působ-
nost“. Žádosti jsou vyřizovány na tom úseku přenesené působnosti, jehož se týkají 
(např. žádosti o informace z působnosti stavebního úřadu jsou vyřizovány v rámci 
výkonu přenesené působnosti podle stavebního zákona). Rozdělení přenesené 
a samostatné působnosti má v podmínkách obcí význam především pro ozna-
čení jednotlivých dokumentů (srov. § 111 OZř), v podmínkách krajů i pro určení 
nadřízeného orgánu, který bude postup kraje při vyřizování žádosti o informace 
přezkoumávat.
Informační zákon ovšem nestanoví, který orgán územního samosprávného 
celku má jednotlivé žádosti vyřizovat. Pro tyto případy platí jednoduchá pra-
34

vidla dovozovaná správními soudy. Je-li podána žádost o informace z přenesené 
působnosti, vyřizuje ji ten orgán, který podle zákona tuto působnost vykonává, 
a je přitom lhostejno, kterému orgánu žadatel žádost adresoval (např. žádost o in-
formace z výkonu působnosti matričního úřadu bude vyřizovat obecní úřad, byť 
by žadatel žádost adresoval starostovi či zastupitelstvu, žádost o informace z čin-
nosti přestupkové komise bude vyřizovat tato komise apod.).  Naopak je-li žádá-
no o informace z působnosti samostatné, je podle dostupné správní judikatury 
příslušná k vyřízení rada obce podle § 102 odst. 3 OZř (v obcích, v nichž není rada 
volena, vykonává tuto působnost starosta). Zmíněné ustanovení zákona o obcích 
ovšem radě umožňuje, aby jednotlivé úkoly svěřila  obecnímu úřadu. Je proto 
třeba, má-li žádosti vyřizovat obecní úřad, aby např. v rámci organizačního řádu 
obecního úřadu či v jiném ad hoc přijatém usnesení rady bylo vyřizování žádostí 
o informace ze samostatné působnosti svěřeno obecnímu úřadu. 
V podmínkách obcí se ovšem mohou vyskytovat i další samostatné povinné 
subjekty, tzv. veřejné instituceJudikatura správních soudů mezi tyto povinné 
subjekty zařazuje různé entity jak práva veřejného, tak práva soukromého. Z do-
stupných soudních rozhodnutí vyplývá, že samostatnými povinnými subjekty, 
které mohou být samy osloveny žádostmi o poskytnutí informací, jsou v podmín-
kách obcí příspěvkové organizace, organizační složky, školské právnické oso-
by obchodní korporace (např. společnosti s ručením omezeným nebo akciové 
společnosti), pokud je obec tzv. ovládá, což pro účely následujícího výkladu velmi 
zjednodušeně řečeno znamená, že je buď jediným společníkem, nebo má podíl 
vyšší než 50%. 
Tyto samostatné povinné subjekty může žadatel oslovit informační žádostí 
sám a ony mají povinnost žádost vyřídit (nemohou ji postoupit či předat k vyříze-
ní obci jako svému zřizovateli či zakladateli). V případě příspěvkových organizací 
a organizačních složek však bude obec jakožto zřizovatel plnit úkoly tzv. nadří-
zeného orgánu, tj. bude rozhodovat o  případném odvolání proti neposkytnutí 
informace nebo o podané stížnosti [příslušná přitom bude rada obce podle § 102 
odst. 2 písm. b) OZř]. Naopak v případě obchodních společností, pokud žadatel 
nebude spokojen s vyřízením své žádosti, bude o odvolání či o stížnosti rozhodo-
vat statutární orgán této společnosti (§ 20 odst. 5 SvInf). Platí ovšem rovněž, že ža-
datel může o informace týkající se např. obecní příspěvkové organizace požádat 
i jejího zřizovatele, tj. obec. Ta v tomto případě nemůže žádost předat k vyřízení 
své organizaci ani nemůže žádost odložit s odkazem na § 14 odst. 5 písm. c) SvInf, 
nemusí si ale ani od ní zajišťovat požadované informace k vyřízení žádosti (což ale 
učinit může). Zde se uplatní jednoduché pravidlo – obec poskytne ty informace, 
které drží (a jejichž poskytnutí nevylučuje zákon); v případě ostatních, které nemá 
(a podle zákona nemá povinnost je mít), žádost vyřídí jako žádost o poskytnutí 
neexistující informace (srov. dále).
35

Posledními dvěma pojmy, které je nutné na úvod vyložit, jsou pojmy infor-
mace a  poskytování informací. Informační zákon pojem informace vymezuje 
ve svém § 3 odst. 3 a za informaci považuje tzv. zaznamenaný obsah. Informací 
je to, co je zachyceno na hmotném nosiči, tedy to, co je možné si kdykoli znovu 
přečíst, poslechnout, shlédnout apod. (případně to, co z jednotlivých záznamů 
nepochybně vyplývá, tedy např. že určitá skutečnost nenastala při dotazu typu 
„Byl prodán pozemek XY?“, „Stalo se to a to“ apod.). Pokud určitá skutečnost za-
znamenána není, jedná se z hlediska zákona o informaci neexistující (obdobně, 
jako kdyby daná skutečnost nikdy nenastala). 
Zákonné vymezení informace jako „zaznamenaného obsahu“ ovšem nezna-
mená, že by žadatelé nemohli požadovat zpřístupnění konkrétních dokumentů 
(obvykle formou kopií listin). I takové žádosti jsou přípustné, správní soudy uvá-
dějí, že žádost v takovém případě směřuje k poskytnutí všech informací, které jsou 
v daném dokumentu zaznamenány. Z praktického hlediska je dokonce vymezení 
informace v žádosti odkazem na dokument pro povinné subjekty výhodnější, ne-
boť odpadá někdy pracné a složité zjišťování, v jakých dokumentech je informace 
vlastně zaznamenána.
Zákon  neukládá povinnost poskytovat neexistující informace, resp. vy-
tvářet nové informace (§ 2 odst. 4). Je-li žádáno o poskytnutí informace, která se 
sice vztahuje k působnosti povinného subjektu, avšak neexistuje, případně ji po-
vinný subjekt nemá a podle zákona ji ani nemá povinnost mít, může žádost z to-
hoto důvodu rozhodnutím podle § 15 (ve spojení s § 2 odst. 4 SvInf) odmítnout 
(ledaže by se rozhodl informaci vytvořit, je-li to samozřejmě možné a z hlediska 
povinného subjektu vhodné). Nepostačí tedy pouhé neformální vyřízení žádosti 
sdělením o neexistenci informace. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou po-
žadavky na poskytnutí informace, kterou povinný subjekt sice nemá, ale podle 
zákona má povinnost ji mít. Pouze v těchto případech, tedy předpokládá-li právní 
řád, že obec určitou informaci bude mít, je nutné, aby povinný subjekt informaci 
získal (obnovil) a žadateli poskytl (např. žádost o poskytnutí kopie zřizovací listiny 
obecní příspěvkové organizace, kterou schvaluje zastupitelstvo). Informaci (do-
kument) ovšem podle soudů není možné po obdržení žádosti o informace zničit, 
a to ani v případě, že by se tak stalo v souladu se zákonem (např. pravidly v oblasti 
spisové služby).
Někdy může být v praxi sporné, zda požadavek žadatele směřuje k vytvoření 
nové informace, nebo zda se jedná pouze o shromáždění (většího množství) 
informací pro účely vyřízení žádosti. Typickým příkladem jsou různé žádosti 
o  poskytnutí  statistických informací o  výkonu určité agendy obcí. Obecné dělí-
cí hledisko, kdy se jedná o prosté shromáždění informací k podané žádosti (byť 
sebepracnější) a kdy již jde o vytvoření nové informace, zákon nedává. Soudní 
rozhodnutí pak v této souvislosti zdůrazňují, že hlediskem není pracnost vyříze-
ní žádosti (ta se může projevit v případném požadavku na úhradu nákladů), ale 
36

to, zda shromážděním informací vzniká „kvalitativně nová informace“. Proto např. 
dotaz na počet vyřízení věcí určitého typu (např. v kolika případech obec řešila 
vymezený přestupek) není vytvářením nové informace. Tím by bylo např. žádost 
o zpracování komplexního vyhodnocení přestupkové agendy na určitém úseku 
podle žadatelem specifikovaných kritérií. Jinak řečeno půjde-li jen o mechanické 
shromáždění určitých dat (byť seberozsáhlejších) nejedná se o vytvoření nové in-
formace.
Poslední terminologická poznámka se týká pojmu poskytování informace
Ten je vymezen v § 4 odst. 1, přičemž zákon jím rozumí nejen poskytování na zá-
kladě individuálních žádostí, ale též zveřejňování informací. Následující text 
se týká jen poskytování informací na základě individuálních žádostí.
Otázky:
1) Jak prokážu neexistenci informace?
Zákon konkrétní pravidla prokázání neexistence informace neupravuje. Soudy 
nicméně požadují, aby příslušný spis o vyřizování žádosti o informace obsahoval 
doklady o tom, že povinný subjekt adekvátním způsobem prověřil, zda informací 
skutečně nedisponuje. Takovými doklady může být např. protokol o provedeném 
skartačním řízení, z něhož vyplývá zničení požadovaného dokumentu, prohlášení 
příslušného pracovníka o tom, že existenci dokumentu určitým způsobem prově-
řoval, apod. V některých případech by bylo možné považovat za dostatečné pou-
hé prohlášení povinného subjektu (např. při dotazu na pracovní činnost určitého 
úředníka, která se měla vykonávat v době, kdy již tento úředník nebyl v pracov-
ním poměru k obci, a tudíž z povahy věci žádnou pracovní činnost v inkriminova-
né době pro obec nevykonával). 
2) Musím informace, které jsou požadovány a u nichž uplatním jejich zákon-
nou ochranu, zařadit do spisu? Jak v takovém případě zajistím jejich ochra-
nu?
V mnoha případech je rozhodnutí povinného subjektu při odmítnutí žádosti na-
padeno odvoláním. Odvolací orgán (v případě obcí krajský úřad) pak zpravidla 
bez znalosti odmítaných informací nebude sto posoudit, zda důvod byl uplatněn 
řádně, a vydané rozhodnutí bude muset bez dalšího zrušit pro nepřezkoumatel-
nost na podkladě spisu. Je proto zpravidla nutné chráněné informace do spisu 
založit. Výjimkou jsou jen informace, jejichž znalost pro posouzení podaného od-
volání není nezbytná (např. při odmítnutí žádosti o poskytnutí informace o výši 
platu referenta XY obecního úřadu není z hlediska odvolacího orgánu nutné znát 
přesnou výši platu, podobně při ochraně data narození či adresy bydliště). 
Ochrana „chráněných informací“ je u odvolacího orgánu v praxi zajišťována tím, 
že tyto informace jsou v případě zájmu žadatele o nahlédnutí do spisu podle § 38 
37

správního řádu vyloučeny ze zpřístupnění (v  opačném případě by celý postup 
ochrany podle informačního zákona postrádal racionálního smyslu).
3) Je možné pověřit vyřizováním žádostí o informace advokáta?
Není. Vyřizování žádostí o informace podle SvInf je výkonem veřejné moci (do-
chází k rozhodování o ústavním právu na informace a o jeho rozsahu), jímž lze 
pověřit jiný subjekt, jen stanoví-li tak zákon. To informační zákon neumožňuje. 
Nejsou vyloučeny případné neformální konzultace s  advokátem či jiným práv-
níkem, odpovědnost za vyřízení žádosti (včetně jednotlivých procesních úkonů) 
však nese povinný subjekt (obec). 
38

2. Obecná pravidla vyřizování žádostí o informace
Zákon o  svobodném přístupu k  informacím neobsahuje obecné vymezení 
principů vyřizování informačních žádostí. Ty z jeho jednotlivých ustanovení nic-
méně vyplývají a lze je zobecnit do následujících pravidel:
1.  Informační povinnosti podléhají veškeré informace, které se týkají pů-
sobnosti (= činnosti) povinného subjektu (vyjma informací, na jejichž po-
skytování se vztahuje zvláštní zákon; srov. výše).
2.  Informaci lze neposkytnout pouze ze zákonem výslovně stanovených 
důvodů. Pokud takový důvod není dán, musí být informace vydána. 
3.  Existuje-li zákonný důvod pro neposkytnutí informace, musí být vydáno 
správní rozhodnutí o úplném nebo částečném odmítnutí žádosti o infor-
mace (podle zákona se rozhodnutí vydává vždy, když žádosti není byť i jen 
zčásti vyhověno, např. pokud by v dokumentu došlo jen k anonymizaci jména, 
příjmení a bydliště fyzické osoby; srov. § 15 odst. 1 SvInf). Na vydání rozhod-
nutí se vztahuje správní řád. Rozhodnutí tedy musí mít náležitosti správního 
rozhodnutí, včetně náležitého a přezkoumatelného odůvodnění, a musí být 
podle správního řádu též oznamováno (doručováno).
4.  Důvody pro neposkytnutí informací jsou zákonem formulovány jako 
důvody vztahující se ke konkrétním informacím a nikoli obecně k doku-
mentům. Proto je-li požadováno vydání konkrétního dokumentu, je nutné 
zjistit, zda veškeré v něm uvedené informace jsou zákonem chráněny, nebo 
zda se ochrana týká jen jejich částí (ty z poskytnutí vyloučit a ve zbytku infor-
maci – dokument – vydat).
5.  O poskytnutí informace se správní rozhodnutí nevydává. Jedná se o fak-
tický úkon (z praktického hlediska o sdělení, v němž jsou uvedeny požadova-
né informace nebo v jehož příloze jsou informace – např. kopie dokumentů 
– zaslány).
39

3. Žádost o poskytnutí informace
§ 3
(1) Žadatelem pro účel tohoto zákona je každá fyzická i právnická osoba, která 
žádá o informaci.
§ 13
Žádost o poskytnutí informace
(1) Žádost o poskytnutí informace se podává ústně nebo písemně, a to i prostřed-
nictvím sítě nebo služby elektronických komunikací.
(2) Není-li žadateli na ústně podanou žádost informace poskytnuta anebo nepo-
važuje-li žadatel informaci poskytnutou na ústně podanou žádost za dostačující, 
je třeba podat žádost písemně.
(3) Ustanovení § 14 až 16a a § 18 platí pouze pro žádosti podané písemně.
§ 14
Postup při podávání a vyřizování písemných žádostí o poskytnutí informace
(1) Žádost je podána dnem, kdy ji obdržel povinný subjekt.
(2) Ze žádosti musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a že se 
žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto zákona. Fyzická osoba 
uvede v žádosti jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu 
nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doru-
čování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. Právnická osoba 
uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li 
se od adresy sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa.
(3) Je-li žádost učiněna elektronicky, musí být podána prostřednictvím elektronic-
ké adresy podatelny povinného subjektu, pokud ji povinný subjekt zřídil. Pokud 
elektronické adresy podatelny nejsou zveřejněny, postačí podání na jakoukoliv 
elektronickou adresu povinného subjektu.
(4) Neobsahuje-li žádost náležitosti podle odstavce 2 věty první a adresu pro do-
ručování, případně není-li elektronická žádost podána podle odstavce 3, není žá-
dostí ve smyslu tohoto zákona.
3.1 Žadatel
Ustanovení § 3 odst. 1 vymezuje osobu žadatele. Může jím být každá právnická 
nebo fyzická osoba. Je lhostejné, zda se jedná o státního občana České republiky 
či zda má na území obce, kterou žádá o informace, bydliště či trvalý pobyt (v pří-
40

padě právnické osoby sídlo). Z hlediska práva na informace je dokonce lhostejné 
i to, jaký má žadatel k informaci vztah, tedy k jakému účelu ji hodlá využít (blíže 
k účelu získání informace kapitola 3.3). Žadatel se může při vyřizování žádosti ne-
chat zastoupit; v takovém případě se nesmí zapomenout, že žádost je podána 
žadatelem a nikoli jeho zástupcem, takže úkony obce jako povinného subjektu 
musejí být činěny vůči žadateli, byť „prostřednictvím“ zástupce.
3.2 Způsob podání žádosti o poskytnutí informace
Informační zákon vychází z principu neformálnosti přístupu k informacím. Ten 
se projevuje právě ve  způsobu podání žádosti o  informace. Podle §  13 odst. 1 
může být žádost podána ústně nebo písemně, přičemž za písemně podanou žá-
dost je považována i ta, která je podána „prostřednictvím sítě nebo služby elek-
tronických komunikací“.
3.2.1 Ústně podaná žádost
Ústně podaná žádost není nijak formalizována, a to ani z hlediska obsaho-
vých náležitostí ani z hlediska způsobu podání (srov. § 13 odst. 3). Půjde zpravidla 
o ústní požadavky vznesené přímo při návštěvě obecního úřadu či o telefonické 
dotazy. Zákon na její vyřízení ani nevztahuje procesní požadavky, tj. v případě ne-
vyhovění žádosti není nutné vydávat rozhodnutí o jejím odmítnutí. V § 13 odst. 2 
uvádí, že není-li žadateli na ústně podanou žádost informace poskytnuta anebo ne-
považuje-li žadatel informaci poskytnutou na ústně podanou žádost za dostačující, je 
třeba podat žádost písemně. Toto ustanovení přitom neznamená, že by obec měla 
a mohla bez dalšího ústní žádosti odmítat, ale to, že při jejich vyřizování nemusí 
procesní stránku formalizovat. Např. bude-li žádáno vydání určitého dokumentu 
a povinný subjekt bude mít zato, že jeho část zpřístupnit nelze (např. pro ochranu 
obchodního tajemství), vydá žadateli dokument po provedené anonymizaci, aniž 
by musel vydávat rozhodnutí o odmítnutí žádosti v této části. Nebude-li žadatel 
s vyřízením žádosti spokojen, je jeho jedinou možnou obranou podání žádosti 
písemně (tím vznikne povinnost povinného subjektu žádost v dané části rozhod-
nutím odmítnout, proti němuž se žadatel následně může bránit odvoláním). Mezi 
legitimní případy, kdy bude možné žadatele přímo odkázat na povinnost podat 
žádost písemně, resp. odmítnout vyřízení ústně podané žádosti, budou např. po-
žadavky na poskytnutí velkého množství informací či zjevně šikanózní požadavky 
či postupy žadatele.
Otázky
1) Musí být ústně podaná žádost k požadavku žadatele sepsána?
Informační zákon takovou povinnost nestanoví. Na druhou stranu ani nevyluču-
je, a jelikož se i na vyřizování ústně podaných žádostí vztahují základní zásady 
41

činnosti správních orgánů, mj. i povinnost správního orgánu vycházet dotčeným 
osobám pokud možnost vstříc, je namístě ústní žádost k požadavku žadatele 
sepsat a dále ji vyřizovat jako žádost podanou písemně. Takový požadavek 
by bylo možné odmítnout jen v případě, že jde o žadatele, který této možnosti 
zneužívá, ačkoli již byl o povinnosti podat žádost písemně předtím poučen. V pří-
padě takového žadatele je zcela legitimní, pokud povinný subjekt odmítne žádost 
sepsat a s odkazem na § 13 odst. 2 SvInf žadatele poučí o možnosti podat žádost 
písemně.
2) Mohu za poskytnutí informace k ústně podané žádosti žádat úhradu ná-
kladů?
Ano, neboť ustanovení § 17 není pro ústně podané žádosti o informace vylou-
čeno. V takovém případě je možné žadatele vyzvat k úhradě i ústně a podmínit 
vydání informace zaplacením úhrady. Na druhou stranu je možné žádat úhradu 
jen těch nákladů, které § 17 odst. 1 zná a za podmínek z tohoto ustanovení vyplý-
vajících (mj. zveřejnění sazebníku úhrad).
3) Musíme informaci, kterou jsme poskytli k ústně podané žádosti, následně 
zveřejnit podle § 5 odst. 3 SvInf?
Znění § 5 odst. 3 SvInf výslovnou výjimku pro žádosti podané ústně nestanoví, 
na druhou stranu je však toto ustanovení svou povahou vztažitelné především 
na žádosti vyřizované písemně. Ostatně ani v praxi ke zveřejňování informací po-
skytnutých na základě ústně podaných žádostí nedochází, neboť zákon z povin-
nosti vykazovat vyřízení žádostí o informace ve výroční zprávě vylučuje právě úst-
ně podané žádosti (§ 13 odst. 3). Lze proto připustit, že vyřízení ústně podaných 
žádostí o informace nebude následně podle § 5 odst. 3 SvInf zveřejněno. 
4) Musím o vyřízení ústně podané žádosti činit záznam?
Povinnost zaznamenat ústně podanou žádost a její vyřízení zákon neukládá (srov. 
vyloučení této povinnosti plynoucí z § 14 odst. 6). Povinnost zaznamenat vyřízení 
ústně podané žádosti tedy není. Může ji však stanovit vnitřní předpis obce. To je 
vhodné zejména v případě poskytování kopií dokumentů tak, aby bylo ze strany 
obce dohledatelné, zda a komu byla kopie dokumentu poskytnuta.
5) Musím při odmítnutí ústně podané žádosti žadatele poučit o  možnosti 
podat žádost písemně a jaké důsledky bude mít absence takového poučení?
Zpravidla ano. Taková povinnost plyne ze základních zásad činnosti správních or-
gánů, konkrétně z § 4 odst. 2 správního řádu správní orgán v souvislosti se svým 
úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, 
je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné. Ab-
sence poučení však na vyřizování žádostí o informace, resp. na oprávněnost žada-
tele odkázat na podání žádosti písemně, nemá vliv.
42

3.2.2 Písemně podaná žádost
Povinnost povinného subjektu vyřizovat žádosti o informace „formalizovaným 
způsobem“ je spojena jen s podáním žádosti písemně. Zde je ovšem nutné odli-
šovat písemnou žádost od žádosti listinné. Písemná forma žádosti bude splněna 
i v případě žádostí podávaných elektronicky. Elektronicky lze přitom žádost podat 
datovou schránkou i prostřednictvím elektronické pošty. Pro tyto případy platí, 
že žádost nemusí být opatřena uznávaným elektronickým podpisem (může tedy 
být podána „prostou“ emailovou zprávou), musí však být podána prostřednictvím 
elektronické adresy podatelny obce (nejde-li o žádost podanou datovou schrán-
kou), jinak není žádostí podle informačního zákona.
Otázky
1) Musí být listinná žádost o informace podepsána vlastnoručním podpisem 

žadatele?
Zákon mezi povinné náležitosti žádosti vlastnoruční podpis nestanoví, takže 
za řádně podanou žádost je nutné považovat i listinnou žádost, která neobsahuje 
vlastnoruční podpis žadatele. Bylo by ostatně protismyslné, pokud elektronicky 
podaná žádost nemusí být opatřena uznávaným elektronickým podpisem (jak 
dovodily správní soudy), zatímco žádost podaná v listinné podobě by vlastnoruč-
ní podpis žadatele mít musela.
2) Jak máme vyřídit žádost, která jinak splňuje všechny formální náležitosti, 
nebyla však podána prostřednictvím elektronické adresy podatelny obce, 
ale přímo na e-mail vedoucí majetkového odboru?
Podle § 14 odst. 4 SvInf nebyla-li podána žádost prostřednictvím elektronické ad-
resy podatelny povinného subjektu, nejedná se o žádost „ve smyslu tohoto záko-
na“. To sice znamená, že s takto podanou žádostí nejsou aktivovány povinnosti ze 
zákona plynoucí, nikoli však, že s takovým podáním nejsou spojeny žádné právní 
povinnosti. 
Předně platí, že toto podání je nutné zaevidovat v systému spisové služby. I na ně 
se totiž vztahuje povinnost plynoucí z § 2 odst. 1 vyhlášky č. 259/2012 Sb.: V pří-
padě doručeného dokumentu předaného veřejnoprávnímu původci mimo podatelnu 
a dokumentu vytvořeného z podání nebo podnětu učiněného ústně, který se považu-
je za dokument doručený, veřejnoprávní původce zajistí jeho bezodkladné předání 
podatelně nebo bezodkladné provedení úkonů stanovených touto vyhláškou v sou-
vislosti s příjmem, označením a evidencí dokumentů příslušnou organizační součás-
tí veřejnoprávního původce. Tím se ovšem z tohoto podání nestává žádost podle 
SvInf, neboť žadatel svou povinnost, aby sám žádost podal prostřednictvím elek-
tronické adresy podatelny, nesplnil, a „sankce“ předpokládaná § 14 odst. 4 SvInf 
tudíž nastala.
43

Z hlediska informačního zákona je ovšem vhodné (s ohledem na § 4 odst. 2 správ-
ního řádu) žadatele na nedostatek v podání alespoň neformálně upozornit (tele-
fonicky, datovou zprávou) s poučením, jak nedostatek odstranit (podáním nové 
žádosti). Je rovněž možné žádost vyřídit s tím, že informace obec poskytne (po vy-
loučení informací chráněných) neformálně, aniž by musela vydat např. rozhod-
nutí o částečném odmítnutí žádosti (takovou povinnost má jen v případě řádně 
podané písemné žádosti). Někdy je takový postup pro obec i „časově výhodnější“, 
neboť po řádném podání žádosti by spolu s částečnou anonymizací chráněných 
informací musela vydat rozhodnutí o  částečném odmítnutí žádosti. Není však 
vhodné podání bez dalšího založit ad acta. Takový postup by jednak mohl být 
chápán jako odporující § 4 odst. 2 správního řádu, ale i jako „nepraktický“, neboť 
žadatel, kterému se nedostane odpovědi, zpravidla podá stížnost podle §  16a 
SvInf a, přestože by nemohla být vyhodnocena jako oprávněná, bude s jejím ad-
ministrováním spojena další úřední činnost (ta bude oproti neformálnímu vyříze-
ní „žádosti“ poskytnutím informací často časově náročnější).
3.3 Náležitosti žádosti o poskytnutí informace
Obsahové náležitosti žádosti vymezuje §  14 odst. 2. Podle něj musí být ze 
žádosti zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a že se žadatel domáhá 
poskytnutí informace ve  smyslu tohoto zákona. Fyzická osoba uvede v  žádos-
ti jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu nebo, není-li 
přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doručování, liší-li se 
od  adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. Právnická osoba uvede název, 
identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li se od adresy 
sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa.
Žádost musí především uvádět, kterému povinnému subjektu je určena. 
Zákon zda nutně nepožaduje výslovné označení povinného subjektu, postačí, 
pokud jeho určení vyplývá z obsahu žádosti. Tak např. to, že žádost adresuji obci, 
vyplývá již z faktu, že jsem jí žádost doručil na elektronickou adresu podatelny. Ža-
datel může jednou žádostí oslovit i více povinných subjektů (pak ji každý vyřizuje 
samostatně). Platí též, že případné nedostatky ve formálním označení povinného 
subjektu, je-li jeho určení zřejmé, nezpůsobují neúčinnost žádosti (srov. § 14 odst. 
4). Např. je-li žádost o informace ze samostatné působnosti adresována obecní-
mu úřadu, starostovi apod., má se bez dalšího zato, že je adresována obci jako 
povinnému subjektu, byť striktně vzato je správné označení povinného subjektu 
v takové žádosti obec. 
Druhou náležitostí je, že se žadatel domáhá informací podle SvInf. Výklad 
tohoto ustanovení není jednotný. Některé přístupy považují za žádost podle SvInf 
jen takovou, která výslovně odkazuje na  informační zákon (různým, ale jedno-
značným způsobem), tedy v níž žadatel projevil vůli k procesnímu vyřizování po-
dle SvInf. Jiné názory uvádějí, že žadatel spojení žádosti se SvInf vůbec nemusí 
44

vyjádřit a podstatná je povaha žádosti, resp. informací, které požaduje. V praxi nic-
méně převažuje přístup první, který za informační žádosti považuje jen ty, v nichž 
žadatel výslovně vyjádřil „propojení“ se SvInf. V opačném případě podle § 14 odst. 
4 není žádost žádostí podle tohoto zákona (ke způsobu jejího vyřízení srov. text 
vztahující se k vyřízení žádostí podaných mimo elektronickou adresu podatelny 
povinného subjektu).
Žadatel se v  žádosti musí zákonem předvídaným způsobem identifikovat 
(srov. text § 14 odst. 2). Nedostatky v identifikaci mají různé následky. Pokud ne-
uvede adresu pro doručování, není taková žádost dle § 14 odst. 4 žádostí podle 
informačního zákona (za uvedení adresy pro doručování je považováno již to, že 
žadatel odeslal žádost ze své elektronické adresy, která je z datové zprávy patrná). 
Ostatní nedostatky v identifikaci žadatele buď nemají žádné dopady, nebo jsou 
důvodem pro výzvu žadateli k doplnění žádosti podle § 14 odst. 5 písm. a).
Samozřejmou náležitostí žádosti je též vymezení požadovaných informací
byť zákon tento požadavek nestanoví výslovně. Pokud není zřejmé, jaká informa-
ce je žadatelem požadována, je namístě jej vyzvat k upřesnění žádosti podle § 14 
odst. 5 písm. b). 
Naopak žadatel není povinen uvádět důvod (účel) získání informace a po-
vinný subjekt tento důvod není oprávněn zkoumat ani hodnotit (vyjma přípa-
dů, v nichž by uvažoval o odmítnutí žádosti pro zneužívání práva na informace 
na straně žadatele). Na vyřizování žádosti tudíž nemá vliv, zda žadatel požaduje 
informace pro „veřejnou kontrolu veřejné správy“, jako podklady pro zpracování 
diplomových či jiných kvalifikačních prací nebo pro případné komerční využití. 
Ani jeden z těchto případů není důvodem pro neposkytnutí informace (odmítnu-
tí žádosti o informace). Důvodem pro neposkytnutí informace tudíž není ani to, 
že žadatel (hypoteticky) informaci určitým způsobem využije či ji potencionálně 
může použít v rozporu se zákonem.
45

4. Postup při vyřizování žádosti o informace
Vyřizování žádosti o informace povinným subjektem se rozpadá do několika 
fází (je přitom zřejmé, že ne všechny nutně musejí nastat při vyřizování každé 
žádosti). Povinný subjekt musí nejdříve posoudit náležitosti žádosti o informace, 
způsob jejího podání a to, zda se požadované informace vztahují k jeho působnosti. 
Je-li žádost bezvadná, je nutné identifikovat „hmotné nosiče“ informace (zpravidla 
dokumenty), resp. požadované informace shromáždit a posoudit, zda je možné je 
zpřístupnit bez omezení, s omezeními nebo zda je zpřístupnit nelze. Kromě toho 
je nutné identifikovat osoby, jichž se týkají požadované informace (tzv. dotčené oso-
by) a tyto osoby vyzvat k vyjádření se k podané žádosti. Po shromáždění informa-
cí je možné žadatele vyzvat k úhradě nákladů. Po jejich zaplacení nebo nebyly-li 
požadovány, je namístě žádost vyřídit poskytnutím informace, odmítnutím žádos-
ti nebo kombinací obou těchto možností. Přehled jednotlivých kroků povinného 
subjektu při vyřizování žádosti o informace je schematicky znázorněn v příloze 
tohoto metodického doporučení.
Zákon stanoví různé lhůty pro vyřízení žádosti, resp. pro jednotlivé procesní 
úkony povinného subjektu. Některé jsou výslovně navázány na správní řád a pro 
jejich počítání je proto správní řád plně využitelný, jiné nikoli. V jejich případě je 
třeba vycházet z obecných principů počítání času v právu. Těmto principů odpoví-
dá, že pro počátek lhůty je určující den, kdy daná událost nastala, přičemž prvním 
dnem lhůty je den následující, dále připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli či 
svátek, končí lhůta nejbližší následující pracovní den, a konečně pravidlo, podle 
něhož je lhůta zachována, je-li alespoň v poslední den vypraven (odeslán) přísluš-
ný úkon povinného subjektu (např. výzva k upřesnění žádosti).
Informační zákon neupravuje formu úkonů povinného subjektu. Na obce se 
vztahují povinnosti plynoucí ze zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu 
a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, povinnosti 
podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi 
dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, a povinnosti v oblasti spisové služby 
(zákon č. 499/2004 Sb. a vyhláška č. 259/2012 Sb.). Z těchto pravidel především 
vyplývá povinnost podepisovat datové zprávy uznávaným elektronickým pod-
pisem či značkou (§ 11 odst. 2 zákona o elektronickém podpisu) a tyto zprávy 
doručovat prostřednictvím datové schránky příjemce, má-li ji zřízenu a nevyluču-
je-li to povaha dokumentu (např. žádá-li žadatel informace v podobě listinných 
kopií dokumentů). Odesílá-li datové zprávy na  elektronickou adresu žadatele, 
měl by tak učinit prostřednictvím elektronické adresy své podatelny. Při odesílání 
dokumentů obce, vyhotovených podle informačního zákona, je obvykle nutné 
volit takovou službu, která umožní potvrdit doručení. Kromě datových schránek 
umožňuje takové potvrzení doručování v listinné podobě (modrá obálka). Doru-
čování elektronicky prostřednictvím e-mailové zprávy takovou možnost zpravidla 
46

nedává, byť je nelze v podmínkách informačního zákona zcela vyloučit (zejména 
potvrdí-li adresát přijetí datové zprávy, je takový postup postačující).
4.1 Posouzení obsahu žádosti a odstraňování vad
§ 14
(2) Ze žádosti musí být zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a že se 
žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu tohoto zákona. Fyzická osoba 
uvede v žádosti jméno, příjmení, datum narození, adresu místa trvalého pobytu 
nebo, není-li přihlášena k trvalému pobytu, adresu bydliště a adresu pro doru-
čování, liší-li se od adresy místa trvalého pobytu nebo bydliště. Právnická osoba 
uvede název, identifikační číslo osoby, adresu sídla a adresu pro doručování, liší-li 
se od adresy sídla. Adresou pro doručování se rozumí též elektronická adresa.
(3) Je-li žádost učiněna elektronicky, musí být podána prostřednictvím elektronic-
ké adresy podatelny povinného subjektu, pokud ji povinný subjekt zřídil. Pokud 
elektronické adresy podatelny nejsou zveřejněny, postačí podání na jakoukoliv 
elektronickou adresu povinného subjektu.
(4) Neobsahuje-li žádost náležitosti podle odstavce 2 věty první a adresu pro do-
ručování, případně není-li elektronická žádost podána podle odstavce 3, není žá-
dostí ve smyslu tohoto zákona.
(5) Povinný subjekt posoudí žádost a:
a)  brání-li nedostatek údajů o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti 
o informaci podle tohoto zákona, zejména podle § 14a nebo 15, vyzve žada-
tele ve lhůtě do 7 dnů ode dne podání žádosti, aby žádost doplnil; nevyhoví-li 
žadatel této výzvě do 30 dnů ode dne jejího doručení, žádost odloží,
b)  v případě, že je žádost nesrozumitelná, není zřejmé, jaká informace je poža-
dována, nebo je formulována příliš obecně, vyzve žadatele ve lhůtě do sedmi 
dnů od podání žádosti, aby žádost upřesnil, neupřesní-li žadatel žádost do 30 
dnů ode dne doručení výzvy, rozhodne o odmítnutí žádosti,
c)  v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost 
odloží a tuto odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žá-
dosti žadateli,
d)  nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě 
nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; 
je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou li-
cenční nabídku.
47

4.1.1 Nedostatky, které žádost vylučují z režimu informačního zákona
Určité nedostatky žádosti mají za následek, že žádost není žádostí podle záko-
na o svobodném přístupu k informacím. Tyto případy vymezuje § 14 odst. 4 a za-
řazuje mezi ně nepodání elektronické žádosti prostřednictvím elektronické adresy 
povinného subjektu, neuvedení, že žádost se týká poskytnutí informací podle SvInf, 
dále neuvedení povinného subjektu, jemuž je žádost adresována neuvedení adresy 
pro doručování. Kromě posledně zmíněné situace, kdy žadatele nelze kontaktovat, 
je vždy namístě jej na nedostatek upozornit, případně žádost vyřídit neformálně 
(blíže srov. výše k postupu při nepodání žádosti na elektronickou adresu povin-
ného subjektu).
4.1.2 Nedostatečná identifikace žadatele
V  případě, že žadatel neuvede identifikační údaje v  rozsahu požadovaném 
§ 14 odst. 2 SvInf, nabízejí se dva možné postupy v závislosti na tom, zda identi-
fikační údaje je nutné znát pro vyřízení žádosti (slovy zákona brání-li nedostatek 
údajů vyřízení žádosti). Jestliže je již na  první pohled zřejmé, že žádost nebude 
nutné vyřídit jejím odmítnutím (ani částečným), případně nebude-li požadována 
úhrada nákladů, nečiní nedostatek identifikačních údajů žádost dále „nevyřizo-
vatelnou“ a obec na žádost hledí, jakoby byla bezvadná. Naopak v případě, že 
identifikační údaje je nutné znát, je namístě žadatele vyzvat k jejich doplnění. 
Těmito případy jsou především situace, kdy z obsahu žádosti je zřejmé nebo 
alespoň pravděpodobné, že žádost bude alespoň zčásti nutné odmítnout, neboť 
rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace je správním rozhodnutím, jehož nále-
žitostí je mj. též identifikace účastníků řízení (srov. příslušná ustanovení správního 
řádu). Dalším případem může být uplatnění požadavku na úhradu nákladů, neboť 
při nezaplacení je nutné vydat rozhodnutí o odložení žádosti (§ 17 odst. 5), které 
rovněž musí žadatele identifikovat. Praxe pak zná i další situace, především přípa-
dy, kdy má povinný subjekt „podezření“, že žádost je podána pod smyšlenou iden-
titou, a hodlá prověřit prostřednictvím příslušných informačních systémů identitu 
žadatele1 [zákon anonymní žádosti nepřipouští, byť je formulací § 14 odst. 5 písm. 
a) do jisté míry „toleruje“]. Údaje identifikující žadatele je nutné znát i tehdy, jestli-
že se informace týkají třetích osob (dotčené osoby), které mají nepochybně právo 
i na znalost osoby, která se zajímá o informace jich se týkající (k dotčeným osobám 
srov. dále).
1 Oporu obcím pro využívání údajů ze základního registru obyvatel a z informačních systémů evi-
dence obyvatel a cizinců skýtá ve vztahu k žádostem vyřizovaným obcemi v samostatné působnosti 
§ 149a zákona o obcích, ve spojení s § 35 odst. 2, § 97 a § 103 odst. 4 písm. e) zákona o obcích. Ve vzta-
hu k poskytování informací z přenesené působnosti pak příslušné odvětvové zákony, pokud obsahují 
odpovídající zákonnou licenci (vyřizování žádostí o informace z přenesené působnosti je totiž součástí 
výkonu působnosti, jíž se informace týkají, tedy např. informace z oblasti stavebního úřadu jsou po-
skytovány v přenesené působnosti na tomto úseku a pro vyřizování takových žádostí lze čerpat údaje 
v rozsahu odpovídajícím § 184 stavebního zákona). 
48

Výzvu je nutné učinit do 7 dnů ode dne podání (tj. doručení) žádosti. Lhůta 
je sice lhůtou pořádkovou, neboť jejím uplynutím nepřestanou být identifikační 
údaje pro povinný subjekt „potřebné“, nicméně pouze s včasným odesláním vý-
zvy dochází k přerušení lhůty pro vyřízení žádosti ve smyslu § 14 odst. 5 písm. d) 
(v podrobnostech srov. dále). Pro zachování lhůty postačí, bude-li výzva v posled-
ní den odeslána (vypravena). Samozřejmou součástí výzvy, plynoucí z § 4 odst. 
2 a 4 správního řádu, je poučení žadatele o tom, jakým způsobem (o jaké údaje) 
a v jaké lhůtě má žádost doplnit a o následcích nevyhovění výzvy (absence po-
učení o nevyhovění žádosti však nemá za následek neúčinnost výzvy).
Pokud žadatel do 30 dnů ode dne doručení výzvě nevyhoví, povinný subjekt 
žádost o informace odloží. Samotné odložení je zákonem chápáno jako „založení 
ad acta“ bez nutnosti žadatele o této skutečnosti informovat [na rozdíl od jiných 
případů odložení, s nimiž zákon počítá, konkrétně nevztahují-li se informace k pů-
sobnosti povinného subjektu podle § 14 odst. 5 písm. c) nebo v případě nezapla-
cení úhrady nákladů podle § 17 odst. 5]. Na druhou stranu je vyrozumění o tom-
to postupu vhodné tam, kde žadatel na výzvu reagoval, avšak z hlediska obce 
identifikační údaje nedoplnil (odložení připadá do úvahy jak v případě, že žadatel 
nereaguje vůbec, tak v případě, že žádost nedoplnil adekvátně).
Otázky
1) Pokud odkládám žádost podle § 14 odst. 5 písm. a), musím o tomto odlo-

žení učinit záznam či jiný formalizovaný úkon?
Odložení podle § 14 odst. 5 písm. a) není zákonem spojeno s žádným formalizo-
vaným úkonem. Je tedy chápáno jako prosté odložení ad acta. Z hlediska předpisů 
v oblasti archivnictví je ovšem nutné připomenout způsoby vyřízení spisu, předví-
dané v § 14 odst. 2 vyhlášky č. 259/2012 Sb. Ze zde uvedených způsobů se nabízí 
vyřízení věci „záznamem na dokumentu“ o tom, že žádost byla odložena. Podle 
§ 14 odst. 6 SvInf se o postupu při vyřizování žádosti pořizuje záznam, na který 
(resp. v němž) je možné poznamenat, že žádost byla z důvodu nedoplnění od-
ložena. Poznamenání lze učinit i na výzvě, jejíž prvopis by měl být součástí spisu 
o vyřizování žádosti.
2) Je možné výzvu k doplnění žádosti opakovat? Pokud ano, má to za násle-
dek opakované prodloužení lhůty pro vyřízení žádosti?
Zákon o  svobodném přístupu k  informacím s  opakovanou výzvou k  doplnění 
žádosti nepočítá. Je sice možné v součinnosti s žadatelem, následující po „první 
výzvě“, doplnit do spisu další identifikační údaje, tato součinnost však nemůže být 
považována za další výzvu ve smyslu § 14 odst. 5 písm. a), která by měla za násle-
dek další přerušení plynutí lhůty pro vyřízení žádosti o informace.
49

3) Jak vyřídit žádost, pokud žadatel k výzvě sdělí, že považuje požadavek 
na doplnění údajů za neoprávněný?
V takovém případě je namístě žádost odložit a o odložení žadatele vyrozumět. Bu-
de-li i nadále trvat na neoprávněnosti výzvy, je na něm, aby podal stížnost podle 
§ 16a SvInf (z jeho hlediska dochází na straně povinného subjektu k nečinnosti 
při vyřízení žádosti o informace). Oprávněností výzvy (a navazujícího odložení) se 
pak ve stížnostním řízení bude zabývat nadřízený orgán (v případě obcí krajský 
úřad).
4) Mohu žadatele vyzvat k doplnění údajů i telefonicky?
Z pravidel výkonu spisové služby, jakož i z toho, že zákon počítá s doručením vý-
zvy žadateli, vyplývá, že výzva by měla být učiněna písemně. Na druhou stranu 
jestliže pracovník povinného subjektu kontaktuje žadatele telefonicky a  v  sou-
činnosti s ním údaje doplní do spisu (a o tomto doplnění si učiní záznam), nelze 
takový postup považovat za odporující právnímu řádu, byť striktně vzato o výzvu 
ve smyslu § 14 odst. 5 písm. a) nepůjde. 
4.1.3 Nemožnost identifikovat požadované informace
Druhou typickou vadou žádosti o informace bývá nedostatečná identifikace 
požadovaných informací. Podle § 14 odst. 5 písm. b) v případě, že je žádost nesro-
zumitelná, není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo je formulována příliš 
obecně, vyzve povinný subjekt žadatele ve lhůtě do sedmi dnů od podání žádosti, 
aby žádost upřesnil. 
Informační zákon podmiňuje tuto výzvu tím, že žádost je nesrozumitelná, tím, 
že není zřejmé, jaká informace je požadována, nebo tím, že je formulována příliš 
obecně. Zatímco první dvě situace jsou do jisté míry identické, neboť povinný sub-
jekt „neví, co je po něm požadováno“, v případě příliš obecně formulované žádosti 
je zřejmě schopen identifikovat informace, které žadatel chce, nicméně pro obec-
nost formulace do jejich okruhu náleží velké množství informací a shromažďovat 
je všechny se (s ohledem na obvykle tušený „informační cíl“ žadatele) jeví jako ne-
účelné. Zákon hovoří o tom, že žádost je formulována příliš obecně, což znamená, 
že ne každá obecnost je důvodem k této výzvě. V praxi se k této výzvě zpravidla 
přistupuje tehdy, jestliže žádost směřuje k mimořádně rozsáhlému vyhledávání 
informací (§ 17 odst. 5) a jestliže po upřesnění ze strany žadatele by mohlo dojít k  
identifikaci „toho, co žadatel opravdu chce“ a tím k omezení rozsahu vyhledávání 
informací.
Ve výzvě je nutné žadatele poučit o tom, jakým způsobem je třeba žádost o in-
formace upřesnit. K účinnosti výzvy sice není nutné žadatele poučit o následcích 
neupřesnění výzvy, takové poučení nicméně vyplývá ze základních zásad činnosti 
správních orgánů a mělo by být uvedeno (§ 4 odst. 2 správního řádu). Výzvu je 
nutné žadateli odeslat do 7 dnů ode dne podání žádosti. Ohledně lhůty platí to-
50

též, co bylo řečeno u výzvy k doplnění žádosti (srov. výše). S odesláním výzvy je 
podobně jako u výzvy k doplnění spojeno přerušení lhůty pro vyřízení žádosti, 
přestože tak z formulace § 14 odst. 5 písm. d) nevyplývá výslovně. To je dáno tím, 
že dokud povinný subjekt vlivem jistého pochybení žadatele při formulaci žádosti 
neví, jaké informace má vlastně vyhledávat, nemůže mu z povahy věci již plynout 
lhůta pro jejich vyhledání a poskytnutí.
Pokud žadatel žádost neupřesní do třiceti dnů, povinný subjekt rozhodne o je-
jím odmítnutí. Jedná se vlastně o jediný případ odmítnutí žádosti „z procesních 
důvodů“. Lhůta pro vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti není zákonem speci-
fikována, lze tudíž vycházet ze lhůty přiměřené ve smyslu § 6 odst. 1 správního 
řádu. Rozhodnutí o odložení žádosti podle § 14 odst. 5 písm. b) by tedy mělo být 
vydáno v podstatě bezprostředně po uplynutí 30 dnů ode dne doručení výzvy ža-
dateli k upřesnění žádosti (s určitou časovou „prodlevou“ počítající s upřesněním 
odeslaným žadatelem v poslední den lhůty). Rozhodnutí se vydává dle § 15 odst. 
1 SvInf a příslušných ustanovení správního řádu, takže musí obsahovat všechny 
náležitosti, včetně adekvátního odůvodnění (zde vlastně jen popisujícího proces-
ní postup při výzvě a fakt, že žadatel výzvě nevyhověl).
Otázky
1) Žadatel po obdržení výzvy k upřesnění žádosti sdělil, že ji považuje za ne-

oprávněnou a trvá na původním požadavku. Toto sdělení nám bylo doru-
čeno pátý den poté, kdy žadatel výzvu převzal. Můžeme v takovém přípa-
dě rozhodnout o odmítnutí žádosti podle § 14 odst. 5 písm. b) ihned, nebo 
máme vyčkat až na uplynutí třiceti dnů ode dne doručení výzvy?
Zákon předpokládá, že rozhodnutí o odmítnutí žádosti podle § 14 odst. 5 písm. b) 
bude vydáno po (marném) uplynutí třicetidenní lhůty. Výslovně však neřeší situa-
ce, v nichž žadatel provede upřesnění před uplynutím této lhůty, které není dosta-
tečné, nebo kdy před tímto uplynutím sdělí, že považuje výzvu za neoprávněnou. 
V těchto případech trvat na formálním uplynutí třiceti dnů by bylo k tíži žadatele 
z hlediska rychlosti vyřízení žádosti, resp. obrany žadatele proti nezpřístupnění 
informace. Je tudíž na místě odmítnout žádost podle § 14 odst. 5 písm. b) bez 
zbytečného odkladu po doručení odmítavé reakce žadatele na výzvu (srov. § 6 
odst. 1 správního řádu). 
2) Žadatel podal žádost o poskytnutí informací, z nichž není ani zřejmé, jaké 
informace vlastně požaduje, ani se neidentifikoval dostatečným způsobem. 
Jak v takovém případě žadatele vyzývat?
V těchto případech je nutné současně uplatnit výzvu k doplnění žádosti i k její-
mu upřesnění. Pokud by totiž žadatel žádost neupřesnil, musel by povinný subjekt 
žádost rozhodnutím podle § 14 odst. 5 písm. b) odmítnout, k čemuž je ovšem 
znalost identifikačních údajů nezbytná. Pokud by žadatel žádost jen upřesnil 
51

a i po tomto upřesnění by byla znalost identifikačních údajů nezbytná, postupo-
val by povinný subjekt podle § 14 odst. 5 písm. a) a žádost by odložil. A konečně 
jestliže by žadatel vůbec nereagoval, bylo by namístě žádost rovněž odložit podle 
§ 14 odst. 5 písm. a). Postupné odesílání výzev (nejdříve k doplnění a následně 
k upřesnění) by celý proces vyřízení žádosti zbytečně prodloužilo.
4.2 Odložení pro nedostatek působnosti povinného subjektu
Pokud se požadované informace nevztahují k  působnosti povinného sub-
jektu, je namístě žádost (případně její část, které se tato skutečnost týká) odložit 
a o této skutečnosti do sedmi dnů ode dne jejího doručení povinnému subjektu 
sdělit s odpovídajícím odůvodněním žadateli.
Zákonná formulace předpokládá dva úkony (odložení a  sdělení žadateli 
o tomto odložení), v praxi se však zpravila vyhotoví jen jeden dokument v podobě 
„odložení žádosti“, který je zalán žadateli a současně slouží jako doklad o odložení 
ve spise. Toto sdělení musí být odůvodněné, tj. je třeba žadateli vysvětlit, z jaké-
ho důvodu se požadované informace netýkají působnosti povinného subjektu.  
S ohledem na § 4 odst. 2 správního řádu by sdělení mělo obsahovat i poučení 
o možnosti podat stížnost podle § 16a SvInf (sdělení není rozhodnutím o odmít-
nutí žádosti, proti němuž se lze bránit odvoláním podle § 16 SvInf). 
Sedmidenní lhůta pro sdělení žadateli je i  zde lhůtou pořádkovou (osmým 
dnem se z požadovaných nestanou informace, které by se začaly vztahovat k pů-
sobnosti povinného subjektu). Lhůta je zachována, je-li alespoň v poslední den 
sdělení žadateli odesláno. 
Otázky
1) Žadatel podal žádost o poskytnutí informace formou kopie usnesení za-

stupitelstva obce o prodeji obecního pozemku. Žádost ale adresoval staros-
tovi obce, který o prodeji nerozhoduje. Je namístě žádost odložit podle § 14 
odst. 5 písm. c) SvInf, protože se informace nevztahuje k působnosti povin-
ného subjektu – starosty?
Žádost v tomto případě odložit nelze. Povinným subjektem ve vztahu k informa-
cím vztahujícím se k samostatné působnosti je obec jako celek, nikoli každý orgán 
samostatně. Takto podanou žádost je tudíž nutné chápat tak, že žadatel oslovil 
obec (byť nepřesně označil adresáta) a k působnosti obce se vztahují informace 
o činnosti všech jejích orgánů, tedy včetně zastupitelstva. Obsah žádosti nelze 
vykládat formalisticky k tíži žadatele a trvat na zcela pregnantních právních for-
mulacích (zde z hlediska zcela přesného označení povinného subjektu).
2) Žadatel požádal naši obec o poskytnutí kopie protokolu o kontrole výko-
nu samostatné působnosti, kterou v naší obci vykonalo Ministerstvo vnitra. 
52

Jedná se o dokument, jehož původcem nejsme. Vztahuje se na něj naše in-
formační povinnost, nebo máme žádost odložit pro nedostatek naší působ-
nosti?
Ani v tomto případě nelze žádost odložit. Informační povinnosti podléhají veške-
ré informace, které se týkají působnosti (činnosti) žádostí osloveného povinné-
ho subjektu bez ohledu na to, kdo je původcem takové informace (dokumentu). 
V daném případě vypovídá protokol o kontrole samostatné působnosti Vaší obce, 
a tudíž se k působnosti Vaší obce vztahuje. Postup podle § 14 odst. 5 písm. c) je 
proto vyloučen.
4.3 Odkaz na zveřejněnou informaci
§ 6
Odkaz na zveřejněnou informaci
(1) Pokud žádost o poskytnutí informace směřuje k poskytnutí zveřejněné infor-
mace, může povinný subjekt co nejdříve, nejpozději však do sedmi dnů, místo po-
skytnutí informace sdělit žadateli údaje umožňující vyhledání a získání zveřejně-
né informace, zejména odkaz na internetovou stránku, kde se informace nachází.
(2) Pokud žadatel trvá na přímém poskytnutí zveřejněné informace, povinný sub-
jekt mu ji poskytne; to neplatí, pokud byla žádost o poskytnutí informace podána 
elektronicky a pokud je požadovaná informace zveřejněna způsobem umožňují-
cím dálkový přístup a žadateli byl sdělen odkaz na internetovou stránku, kde se 
informace nachází.
§ 3
(5) Zveřejněnou informací pro účel tohoto zákona je taková informace, která 
může být vždy znovu vyhledána a získána, zejména vydaná tiskem nebo na jiném 
nosiči dat umožňujícím zápis a uchování informace, vystavená na úřední desce, 
s  možností dálkového přístupu nebo umístěná v  knihovně poskytující veřejné 
knihovnické a informační služby podle knihovního zákona.
Pokud žádost o informace směřuje k poskytnutí zveřejněných informací, může 
povinný subjekt žadatele na tyto informace odkázat. Zákonná lhůta pro odkaz je 
sedm dnů (ode dne doručení žádosti) a má prekluzivní povahu. To znamená, že 
po uplynutí této lhůty již žadatele odkázat nelze (sdělení odkazující na zveřejně-
nou informaci musí být nejpozději v poslední den odesláno žadateli). 
Odkaz na zveřejněnou informaci spočívá ve sdělení údajů umožňujících vy-
hledání a získání zveřejněné informace. Jednou z možností je odkaz na interneto-
vou stránku, kde se informace nachází, nicméně s ohledem na zákonné vymezení 
zveřejněné informace tak může být i odkaz na zveřejnění např. v knihovně. 
53

Podle § 6 odst. 2 může žadatel trvat na přímém poskytnutí zveřejněné infor-
mace. Povinný subjekt v  takovém případě musí informaci poskytnout. Sdělení 
tohoto požadavku má charakter podání nové žádosti, která musí být vyřízena 
nejpozději do  15 dnů ode dne doručení obci [§  14 odst. 5 písm. d)]. Obec má 
nicméně možnost v tomto případě vyzvat žadatele k úhradě nákladů podle § 17.
Výjimkou z povinnosti vyhovět požadavku žadatele na přímé poskytnutí in-
formace je situace, kdy byla žádost podána elektronicky (e-mailem nebo dato-
vou schránkou), informace je zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup 
(zjednodušeně řečeno na internetu) a žadateli byl sdělen odkaz na příslušnou in-
ternetovou stránku. Čtvrtou nepsanou podmínkou je, že informace byla zveřejně-
na ve formátu požadovaném žadatelem. V podrobnostech srov. první část tohoto 
materiálu, obsahující výklad ke změně § 6.
Otázky
1) Žadatel požádal o poskytnutí informací. Pouze jejich část je však zveřejně-

na. Můžeme žadatele odkázat jen na tuto část, nebo postup podle § 6 SvInf 
je možný jen při vyřízení celé žádosti odkazem na zveřejněnou informaci?
Informační zákon neomezuje obsah žádosti o informace rozsahem požadovaných 
informací. Žadatel tedy může jednou žádostí žádat poskytnutí různorodých infor-
mací. Jednotlivé zákonné způsoby vyřízení žádosti tudíž lze (případně je nutné) 
kombinovat. Je proto možné žadatele odkázat na zveřejněnou informaci i zčásti, 
tedy jen ve vztahu k některým požadovaným informacím. U odkazu je nutné za-
chovat sedmidenní lhůtu, zbytek žádosti pak lze vyřídit poskytnutím informace 
(případně odmítnutím) do patnácti dnů ode dne doručení žádosti [§ 14 odst. 5 
písm. d)].
2) Jaké důsledky má odeslání odkazu na zveřejněnou informaci po uplynutí 
zákonné sedmidenní lhůty?
Uplynutím sedmidenní lhůty povinný subjekt možnost vyřídit žádost odkazem 
ztrácí. Proto pokud žadatele odkáže později, nemá takový odkaz účinky vyřízení 
žádosti o informace podle § 6 SvInf. Na druhou stranu jestliže žadatel proti tako-
vému odkazu nepodá stížnost, bude uplynutím lhůty pro podání stížnosti žádost 
možné považovat za „vyřízenou“.
4.4 Shromáždění požadovaných informací a jejich vyhodnocení z hle-
diska přípustnosti poskytnutí
Nebude-li žádost vyřízena jinak, musí povinný subjekt především shromáždit 
požadované informace, a to v závislosti na tom, zda žadatel poptával poskytnutí 
konkrétních dokumentů (jejich kopií) nebo konkrétních informací. Po jejich shro-
máždění je nutné posoudit, zda jejich zpřístupnění (zcela nebo zčásti) nebrání 
54

některý ze zákonných důvodů. Pokud nikoli, jsou informace (dokumenty) připra-
veny ke zpřístupnění. Jestliže je nutné jejich část chránit, musí povinný subjekt 
přistoupit k jejich určení, k provedení anonymizace, tedy odstranění z požadova-
ných informací (dokumentů) obvykle znečitelněním a následně vydat rozhodnu-
tí o částečném odmítnutí žádosti. Pro případnou úhradu nákladů je nutné, aby 
obec řádně zdokumentovala především dobu spojenou s vyhledáváním požado-
vaných informací a dobu spojenou s následným fyzickým vylučováním chráně-
ných informací v požadovaných dokumentech. V praxi zpravidla vyřizující úřed-
ník či úředníci založí do spisu záznam o době a o způsobu vyhledávání informací 
(dokumentů).
4.5 Zapojení dotčených osob do vyřizování žádosti o informace
Nejvyšší správní soud v rozhodnutích z poslední doby připomněl, že osoby, 
jichž se informace týká, jsou tzv. dotčenými osobami ve smyslu § 2 odst. 3 správ-
ního řádu, jimž je nutné umožnit uplatňovat při vyřizování žádosti jejich procesní 
práva. Dotčenými osobami jsou např. zaměstnanci, o jejichž výši platů se žadatel 
zajímá, druhá smluvní strana smlouvy, která je předmětem žádosti o informace 
apod.
Povinný subjekt musí při vyřizování žádosti o informace nejdříve dotčené oso-
by identifikovat (pokud se žádost týká třetích osob), a to např. založením sezna-
mu do vedeného spisu. Dále je povinen tyto osoby vyrozumět o podané žádosti 
(např. zasláním kopie žádosti o informace) a vyzvat je k vyjádření. Povinný subjekt 
musí tyto osoby vyrozumět o vyřízení žádosti a v případě, že žádost rozhodnutím 
zcela či zčásti odmítne, je povinen vydané rozhodnutí těmto osobám oznámit, 
resp. doručit (v tomto okamžiku se totiž stávají účastníky řízení ve smyslu § 27 
odst. 2 správního řádu). Dotčená osoba se může proti poskytnutí informací o sobě 
bránit žalobou proti nezákonnému zásahu proti povinnému subjektu, podanou 
podle § 82 soudního řádu správního.
V souvislosti s dotčenými osobami a procesními povinnostmi povinných sub-
jektů ve vztahu k nim připravilo Ministerstvo vnitra metodické doporučení, které 
je dostupné na internetové stránce http://www.mvcr.cz/odk, rubrika „Aktuálně“ 
(materiál k procesním dopadům „platového rozsudku“ na vyřizování žádostí o in-
formace). 
4.6 Poskytnutí informace a(nebo) odmítnutí žádosti o informace
§ 14
(5) Povinný subjekt posoudí žádost a:
d)  nerozhodne-li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě 
nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění; 
55

je-li zapotřebí licence podle § 14a, předloží v této lhůtě žadateli konečnou li-
cenční nabídku.
(7) Lhůtu pro poskytnutí informace podle odstavce 5 písm. d) může povinný sub-
jekt prodloužit ze závažných důvodů, nejvýše však o deset dní. Závažnými důvody 
jsou:
a)  vyhledání a sběr požadovaných informací v jiných úřadovnách, které jsou od-
dělené od úřadovny vyřizující žádost,
b)  vyhledání a sběr objemného množství oddělených a odlišných informací po-
žadovaných v jedné žádosti,
c)  konzultace s jiným povinným subjektem, který má závažný zájem na rozhod-
nutí o žádosti, nebo mezi dvěma nebo více složkami povinného subjektu, kte-
ré mají závažný zájem na předmětu žádosti.
Žadatel musí být o prodloužení lhůty i o jeho důvodech vždy prokazatelně infor-
mován, a to včas před uplynutím lhůty pro poskytnutí informace.
§ 15
Rozhodnutí o odmítnutí žádosti
(1) Pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vy-
řízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádos-
ti (dále jen „rozhodnutí o odmítnutí žádosti“), s výjimkou případů, kdy se žádost 
odloží.
(2) Pokud nebylo žádosti vyhověno z důvodů ochrany obchodního tajemství po-
dle § 9 nebo ochrany práv třetích osob k předmětu práva autorského podle § 11 
odst. 2 písm. c), musí být v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, kdo vykonává právo 
k tomuto obchodnímu tajemství nebo kdo vykonává majetková práva k tomuto 
předmětu ochrany práva autorského, je-li tato osoba povinnému subjektu známa.
Pokud vydání shromážděných informací nebrání žádná zákonná překážka 
a  povinný subjekt nebude požadovat úhradu nákladů (případně ta již byla za-
placena), obec informace vydá žadateli. Nejčastěji se tak děje v listinné podobě 
odesláním žadateli, nebo v elektronické formě (datovou zprávou). O poskytnutí 
informací se nevydává správní rozhodnutí. Svou povahou jde o faktický úkon, byť 
může být (a zpravidla i bývá) zachycen a proveden v písemné podobě.
Jestliže vydání informace brání některý zákonný důvod, povinný subjekt žá-
dost odmítne rozhodnutím vydaným podle § 15 odst. 1 SvInf, ve spojení s pří-
slušným zákonným důvodem (§ 2 odst. 4, § 7 až 11 SvInf). Na vydání rozhodnutí 
se vztahuje správní řád [§ 20 odst. 4 písm. a) SvInf], což znamená, že musí splnit 
veškeré formální i obsahové náležitosti předepsané správním řádem pro správní 
rozhodnutí a musí být dle pravidel správního řádu též oznamováno (doručováno). 
56

Správná formulace výroku rozhodnutí je odmítnutí žádosti, nikoli její zamítnutí či 
nevyhovění. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být součástí roz-
hodnutí o odmítnutí žádosti o informace kromě podřazení informace pod určitý 
zákonný důvod též odůvodnění nezbytnosti tohoto omezení v konkrétním přípa-
dě (svou povahou se jedná o tzv. test proporcionality). V jednotlivých rozhodnu-
tích by tak měla být obsažena alespoň v minimalistické podobě úvaha povinného 
subjektu o tom, zda neexistuje myslitelný veřejný zájem, který by v daném pří-
padě převážil nad zákonnou ochranou ve prospěch práva na informace (srov. čl. 
17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod) a který by tudíž mohl vést k tomu, že 
zákonný důvod pro ochranu informací bude prolomen.
Může se stát, že se žadatel domáhá více informací či dokumentů, z nichž ně-
které informace nebo některé dokumenty či jejich části jsou zákonem chráněny. 
V takovém případě musí povinný subjekt žádost rozhodnutím odmítnout pouze 
zčásti a ve zbytku informace poskytne. Svou povahou tedy jde o kombinaci obou 
možností popsaných v předchozích odstavcích.
Zákonná lhůta pro poskytnutí informace je podle § 14 odst. 5 písm. d) patnáct 
dní ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění (či upřesnění). V téže lhůtě je 
povinen žádost případně rozhodnutím odmítnout (srov. § 15 odst. 1). Je pravdou, 
že obě zmíněná ustanovení nejsou terminologicky shodná, neboť první hovoří 
o lhůtě pro poskytnutí informace, zatímco druhé o lhůtě pro vyřízení žádosti, je 
nicméně bez pochybností jasné, že lhůta pro vyřízení žádosti je identická se lhů-
tou pro poskytnutí informace ve smyslu § 14 odst. 5 písm. d) SvInf. Lhůtu lze pro-
dloužit za podmínek stanovených v § 14 odst. 7 z tzv. závažných důvodů, nejvýše 
však o 10 dní. Podmínkou je, že žadatel je před uplynutím „základní“ lhůty vyrozu-
měn o jejím prodloužení, tedy že alespoň v poslední den zákonné patnáctidenní 
lhůty bude žadateli odesláno vyrozumění o prodloužení lhůty.  
Formu a způsob poskytnutí informace upravuje § 4a SvInf. Podrobná pozor-
nost je této otázce věnována v části první tohoto metodického materiálu v sou-
vislosti s rozborem novely provedené zákonem č. 222/2015 Sb. Zde postačí uvést, 
že povinný subjekt je v zásadě povinen vyhovět požadavku žadatele na získání in-
formace v určité formě a určitým způsobem. Povinný subjekt není povinen měnit 
formu informace či vyhovět požadavku žadatele na poskytnutí informace, pokud 
by taková operace byla pro povinný subjekt nepřiměřenou zátěží. 
Otázky
1) Jestliže žádost zčásti odmítáme a zčásti informace poskytneme (zasláním 

listinných kopií), musíme učinit dva úkony (vydat rozhodnutí o částečném 
odmítnutí žádosti a sdělení o poskytnutí informace), nebo můžeme posky-
tované informace zpřístupnit v rámci vydaného rozhodnutí?
Informační zákon předpokládá vydání rozhodnutí pouze v  případě, že žádosti 
57

není zcela nebo zčásti vyhověno. Pozitivní rozhodnutí, tedy rozhodnutí o  zpří-
stupnění informace, zákon nezná; naopak počítá s tím, že poskytnutí informace 
se děje faktickým úkonem. Proto jestliže je žádost odmítána jen zčásti, je správné 
učinit dva úkony – rozhodnutím žádost zčásti odmítnout a dalším úkonem (např. 
písemným sdělením) informaci poskytnout. Pokud povinný subjekt zařadí posky-
tované informace do odůvodnění vydaného rozhodnutí nebo je učiní „přílohou“ 
tohoto rozhodnutí, nepostupuje po formální stránce správně. 
2) Lze prodloužit lhůtu pro poskytnutí informace z  důvodu „konzultace“ 
s tzv. dotčenými osobami?
Ustanovení § 14 odst. 7 SvInf tento důvod pro prodloužení lhůty nezná, přičemž 
zákonné důvody pro prodloužení lhůty jsou taxativní.
3) Pokud žadatel nesouhlasí s prodloužením lhůty, jak se proti němu může 
bránit?
Zákon specifický opravný prostředek proti prodloužení lhůty nezná. I podání stíž-
nosti podle § 16a na postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informa-
ce předpokládá, že nejdříve marně uplynula lhůta pro vyřízení žádosti, stanovená 
podle § 14 odst. 5 písm. d) a odst. 7 [srov. § 16a odst. 3 písm. b) SvInf]. Žadateli 
tudíž nezbývá než vyčkat na její uplynutí a bránit se oprávněnosti tohoto pro-
dloužení až ex post.
4.7 Zveřejnění informace poskytnuté na žádost 
§ 5
(3) Do 15 dnů od poskytnutí informací na žádost povinný subjekt tyto informace 
zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup. O  informacích poskytnutých 
způsobem podle § 4a odst. 2 písm. e) a f), informacích poskytnutých v jiné než 
elektronické podobě, nebo mimořádně rozsáhlých elektronicky poskytnutých in-
formacích postačí zveřejnit doprovodnou informaci vyjadřující jejich obsah.
Zákon o svobodném přístupu k informacím dále v ustanovení § 5 odst. 3 po-
vinnému subjektu ukládá povinnost zveřejnit poskytnutou informaci.
Zákonná povinnost je spojena s informacemi, které byly na základě žádosti 
poskytnuty elektronicky. Poněkud paradoxně tedy není rozhodující, zda povinný 
subjekt informací elektronicky disponuje, ale to, že informaci elektronicky posky-
tl. Pokud by informaci např. vytiskl a poskytl pouze písemně, striktně vzato nemá 
povinnost ji celou zveřejnit (v takovém případě zveřejní jen doprovodnou infor-
maci, byť na druhou stranu je samozřejmě zpravidla jednodušší zveřejnit elektro-
nickou podobu poskytnutých informací namísto vytváření doprovodné informa-
ce). Povinnost zveřejnit celý obsah vydané informace nemá povinný subjekt ani 
tehdy, jestliže se jedná o mimořádně rozsáhlé elektronicky poskytnuté informace. 
58

Tato „mimořádná rozsáhlost“ musí být hodnocena z hlediska „velikosti souborů“ 
– patrně s ohledem na stav techniky nebude složité zveřejnit soubory o několika 
Mb, ale zveřejnit celý obsah DVD by již mohlo mít povahu mimořádně rozsáhlé 
elektronické informace. Zveřejnění není povinné ani při určitých způsobech zpří-
stupnění informace [§ 4 odst. 2 písm. e) a f)]. 
V  praxi se poskytnuté informace obvykle zveřejní tak, že povinný subjekt 
na své webové stránce zřídí zvláštní podsekci, na niž poskytnuté informace po-
stupně „doplňuje“ (poskytnuté informace může zveřejňovat spolu s informace-
mi předvídanými vyhláškou č. 442/2006 Sb., není to však jeho povinností, neboť 
sama vyhláška s jejich zveřejněním v rámci předepsané struktury nepočítá). Nej-
jednodušší je zveřejnit dopis, jímž byla žádost vyřízena a jenž zahrnuje poskytnu-
té informace, případě všechny jeho přílohy (poskytované informace) a případně 
též žádost o poskytnutí informací. Ve všech dokumentech je nutné anonymizo-
vat osobní údaje, tedy především odstranit údaj o žadateli. Zveřejňuje-li povinný 
subjekt doprovodnou informaci, popíše předmět žádosti a stručně to, co žadateli 
sdělil (poskytl). 
Informace se zveřejní do  15 dnů od  jejich poskytnutí, tj. ode dne, kdy byly 
informace žadateli doručeny. Zákon ovšem nestanoví dobu, po niž mají být po-
skytnuté informace zveřejněny. Praxe v této otázce není jednotná, někteří autoři 
tvrdí, že informace má být zveřejněna stále, jiní, že po přiměřené době lze infor-
mace odstranit, např. jakmile informace „ztratí“ na své aktuálnosti. Zřejmě nelze 
trvat na tom, aby informace byly zveřejněny navždy. Dobu zveřejnění proto lze 
odvíjet od doby, po niž má být zveřejněna výroční zpráva povinného subjektu 
o poskytování informací (§ 18), která má vypovídat mj. o počtu povinným subjek-
tem vyřizovaných žádostí. Podle vyhlášky č. 442/2006 Sb. musí být výroční zpráva 
zveřejněna nejméně za dva poslední roky (např. v roce 2010 by měly být zveřej-
něny výroční zprávy za roky 2008 a 2009), takže lze považovat za akceptovatelné, 
pokud povinný subjekt informace zveřejněné podle § 5 odst. 3 po uplynutí této 
doby ze svých internetových stránek odstraní.
59

5. Úhrada nákladů
§ 17
Hrazení nákladů
(1) Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat 
úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opat-
řením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt 
může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.
(2) Pokud byla v licenční smlouvě sjednána odměna, nelze požadovat úhradu ná-
kladů.
(3) V případě, že bude povinný subjekt za poskytnutí informace požadovat úhra-
du, písemně oznámí tuto skutečnost spolu s výší úhrady žadateli před poskytnu-
tím informace. Z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností a ja-
kým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena.
(4) Nesplní-li povinný subjekt vůči žadateli oznamovací povinnost podle odstavce 
3, ztrácí nárok na úhradu nákladů.
(5) Poskytnutí informace podle odstavce 3 je podmíněno zaplacením požadované 
úhrady. Pokud žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady 
úhradu nezaplatí, povinný subjekt žádost odloží. Po dobu vyřizování stížnosti pro-
ti výši požadované úhrady lhůta podle věty druhé neběží.
(6) Úhrada je příjmem povinného subjektu.
Podle § 17 může povinný subjekt za poskytnutí informací požadovat úhradu 
za pořízení kopií a technických nosičů dat, za odeslání informace žadateli a za mimo-
řádně rozsáhlé vyhledání informace. Informační zákon neumožňuje žádat zálohu 
na úhradu nákladů.
První podmínkou pro uplatnění úhrady nákladů, která je z informačního záko-
na odvozována, je stanovení a zveřejnění sazebníku úhrad za poskytování informa-
 podle § 5 odst. 1 písm. f), a to již před podáním „zpoplatněné“ žádosti o infor-
mace. Podrobnosti k výpočtu jednotlivých sazeb úhrad upravuje nařízení vlády 
č. 173/2006 Sb. Největší obtíže činí v praxi výpočet sazby za mimořádně rozsáhlé 
vyhledávání informace. Podle nařízení se jedná o hodinovou sazbu spojenou s ná-
klady povinného subjektu na platy, mzdy apod. Obvykle se stanoví jako hodinový 
průměr rozpočtovaných ročních „platových nákladů“ připadajících na pracovníky 
povinného subjektu, kteří vyřizují žádosti o informace, případně na všechny za-
městnance. Tato svou podstatou „úhrada za práci“ však může být požadována jen 
v případě mimořádně rozsáhlého vyhledávání, tedy takového vyhledávání, které 
se v podmínkách povinného subjektu vymyká jeho běžné činnosti. Ke stanovení 
60

sazebníku lze v podrobnostech odkázat na metodický materiál Ministerstva vnit-
ra (http://www.mvcr.cz). 
Druhou podmínku pro úhradu nákladů stanoví informační zákon v § 17 odst. 
3. Povinný subjekt musí písemně oznámit žadateli výši úhrady před poskytnutím 
informace, přičemž z oznámení musí být zřejmé, na základě jakých skutečností 
a  jakým způsobem byla výše úhrady povinným subjektem vyčíslena. Součástí 
musí být i  poučení o  možnosti podat stížnost. Převažující výklad tohoto usta-
novení dovozuje, že oznámení o úhradě musí být žadateli odesláno nejpozději 
v poslední den lhůty pro vyřízení žádosti, jinak povinný subjekt nárok na úhradu 
ztrácí. Odůvodnění úhrady by mělo být provázáno s vydaným sazebníkem a mělo 
by žadateli umožnit základní prověření správnosti požadované částky (není např. 
nutné uvádět přesný seznam dokumentů, z nichž bude provedena kopie, ale měl 
by být uveden jejich obecný popis a počet listů). Nesplní-li povinný subjekt svou 
oznamovací povinnost, ztrácí na úhradu nákladů nárok (§ 17 odst. 4). Odesláním 
výzvy k úhradě nákladů se staví lhůta pro vyřízení žádosti o informace (její zbytek 
počne opět plynout po její úhradě). 
Poskytnutí informace je podmíněno zaplacením požadované úhrady. Pokud 
žadatel do 60 dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady úhradu nezaplatí, 
povinný subjekt žádost odloží (§ 17 odst. 5). Odložení žádosti přitom má povahu 
správního rozhodnutí a mělo by proto obsahovat všechny jeho náležitosti (vý-
rok, odůvodnění, poučení), přestože se pouze poznamenává do spisu a žadatel se 
o něm toliko vyrozumívá (zpravidla se tak ovšem činí doručením stejnopisu usne-
sení). Proti odložení není přípustné odvolání, je nicméně soudně přezkoumatelné 
žalobou ve správním soudnictví.
Úhrada nákladů má povahu soukromoprávního plnění. Pokud žadatel s výší 
úhrady nesouhlasí, může sice podat stížnost podle §  16a, ale soudní ochrany 
se musí domáhat buď správní žalobou až proti odložení žádosti pro nezaplace-
ní úhrady podle § 17 odst. 5 nebo pokud úhradu již zaplatil, žalobou na vydání 
bezdůvodného obohacení u civilního soudu. 
Otázky
1) Žadatel opakovaně neprovádí úhradu vyčíslených nákladů. Jaké máme 

možnosti obrany?
Nejvyšší správní soud dovodil, že povinný subjekt se v  takovém případě může 
domáhat úhrady nákladů žalobou podanou podle občanského soudního řádu, 
tedy jako občanskoprávního nároku. Zkušenosti s tímto typem žaloby (zejména 
s její úspěšností) však prozatím v praxi nejsou.  
2) Máme v obci „problémového“ žadatele, který buď žádá velké množství in-

formací mnoha žádostmi, nebo v případě mimořádně rozsáhlého vyhledání 
informací úhradu neprovede, následně podá novou žádost a tvrdí, že úhra-
61

du již nelze požadovat, jelikož informace jsou v době podání nové žádosti 
vyhledány. Můžeme se nějakým způsobem bránit?
V prvním případě lze žádosti vyřizovat jako jednu, tedy neformálně je spojit, a po-
žadovat úhradu nákladů za všechny informace požadované ve všech žádostech. 
Ve druhém případě vychází praxe z názoru, podle něhož dokud není úhrada pro-
vedena, lze na dané informace pohlížet jako na informace dosud nevyhledané, a je 
tudíž možné žádat úhradu ve vztahu k nové podané žádosti.
3) Je možné výši úhrady nákladů odhadnout?
Zákonná konstrukce úhrady nákladů takovou možnost nepřipouští. V  případě 
úhrady za kopie, technické nosiče dat či odeslání informace žadateli tak ovšem 
v praxi nečiní obtíže, neboť tyto náklady lze přesně spočítat, aniž by tento náklad 
musel být nejdříve vynaložen. V případě mimořádně rozsáhlého vyhledání infor-
mací je ovšem tato možnost vyloučena. Praxe nicméně akceptuje provedení kvali-
fikovaného odhadu, tedy odhadu založeného na rozumném výpočtu. Např. žádá-li 
žadatel informace za určité období, které jsou uvedeny ve více spisech povinného 
subjektu, pak lze provést vyhledání v několika spisech, zjistit průměrnou dobu 
vyhledávání na jeden spis a násobkem této doby a počtem spisů „k prověření“ lze 
dospět k celkové výši nákladů.
4) Co zákon rozumí „mimořádně rozsáhlým“ vyhledáním informací?
O  mimořádně rozsáhlé vyhledání informací půjde tehdy, jestliže s  ohledem 
na konkrétní podmínky u povinného subjektu (obvykle na počet zaměstnanců) 
a na množství požadovaných informací nebo jejich povahu bude vyhledání in-
formací pro povinný subjekt zátěží nad míru obvyklou (jiná situace je u obce bez 
zaměstnanců s  neuvolněným starostou a  místostarostou, jiná v  případě velké-
ho statutárního města s úřednickým aparátem). Rozhodující může být i způsob 
vymezení informace – pokud povinný subjekt požadovanou informaci vymezí 
„obecně“, je zřejmé, že shromáždění všech zpravidla různorodých údajů bude vy-
kazovat znaky mimořádné rozsáhlosti (např. žádost o všechny informace, které se 
týkají výstavby čistírny odpadních vod v obci). Pokud žadatel informace vymezí 
„přesně“, tedy vyjmenuje konkrétní dokumenty, může jít o  mimořádně rozsáh-
lé vyhledání jen v případě velkého množství dokumentů. Vyhledáním informace 
zákon (a  judikatura) rozumí jejich fyzické shromáždění a  zpracování odpovědi 
na  žádost. Do  vyhledání informace ovšem již nenáleží doba posuzování, které 
z vyhledaných informací je možné žadateli poskytnout. Mimořádně rozsáhlé vy-
hledání informací tedy nelze vymezit obecně např. tím, že jde vždy o vyhledávání 
přesahující 5 hodin apod.
62

6. Opravné prostředky z  hlediska povinného subjektu 
(praktické otázky)
§ 16
Odvolání
(1) Proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání.
(2) Povinný subjekt předloží odvolání spolu se spisovým materiálem nadřízenému 
orgánu ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení odvolání.
(3) Nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání 
povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15 pracovních dnů ode 
dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit.
(4) Při soudním přezkumu rozhodnutí o odvolání na základě žaloby podle zvlášt-
ního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou dány důvody pro odmítnu-
tí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší rozhodnutí 
o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému 
subjektu nařídí požadované informace poskytnout.
§ 16a
Stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace
(1) Stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (dále jen „stížnost“) může 
podat žadatel,
a)  který nesouhlasí s vyřízením žádosti způsobem uvedeným v § 6,
b)  kterému po uplynutí lhůty podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 odst. 7 neby-
la poskytnuta informace nebo předložena konečná licenční nabídka a nebylo 
vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti,
c)  kterému byla informace poskytnuta částečně, aniž bylo o zbytku žádosti vydá-
no rozhodnutí o odmítnutí, nebo
d)  který nesouhlasí s výší úhrady sdělené podle § 17 odst. 3 nebo s výší odměny 
podle § 14a odst. 2, požadovanými v souvislosti s poskytováním informací.
(2) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li stížnost podána ústně a nelze-li ji 
ihned vyřídit, sepíše o ní povinný subjekt písemný záznam.
(3) Stížnost se podává u povinného subjektu, a to do 30 dnů ode dne
a)  doručení sdělení podle § 6, § 14 odst. 5 písm. c) nebo § 17 odst. 3,
b)  uplynutí lhůty pro poskytnutí informace podle § 14 odst. 5 písm. d) nebo § 14 
odst. 7.
(4) O stížnosti rozhoduje nadřízený orgán.
63

(5) Povinný subjekt předloží stížnost spolu se spisovým materiálem nadřízenému 
orgánu do 7 dnů ode dne, kdy mu stížnost došla, pokud v této lhůtě stížnosti sám 
zcela nevyhoví tím, že poskytne požadovanou informaci nebo konečnou licenční 
nabídku, nebo vydá rozhodnutí o odmítnutí žádosti.
(6) Nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. a), b) nebo 
c) přezkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že
a)  postup povinného subjektu potvrdí,
b)  povinnému subjektu přikáže, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší 
než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, žádost vyřídil, 
případně předložil žadateli konečnou licenční nabídku, nebo
c)  usnesením věc převezme a  informaci poskytne sám nebo vydá rozhodnutí 
o odmítnutí žádosti; tento postup nelze použít vůči orgánům územních sa-
mosprávných celků při výkonu samostatné působnosti.
(7) Nadřízený orgán při rozhodování o stížnosti podle odstavce 1 písm. d) pře-
zkoumá postup povinného subjektu a rozhodne tak, že
a)  výši úhrady nebo odměny potvrdí,
b)  výši úhrady nebo odměny sníží; tento postup nelze použít vůči orgánům 
územních samosprávných celků při výkonu samostatné působnosti, nebo
c)  povinnému subjektu přikáže, aby ve stanovené lhůtě, která nesmí být delší 
než 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí nadřízeného orgánu, zjednal nápra-
vu, jde-li o úhradu nebo odměnu za poskytnutí informace územním samo-
správným celkem v samostatné působnosti.
(8) Nadřízený orgán o stížnosti rozhodne do 15 dnů ode dne, kdy mu byla před-
ložena.
(9) Rozhodnutí podle odstavců 6 a 7 se oznamuje žadateli a povinnému subjek-
tu. Proti rozhodnutí vydanému podle odstavců 6 a 7 se nelze odvolat. Jde-li však 
o rozhodnutí podle odstavce 6 písm. c), nelze se odvolat pouze v případě, kdy 
rozhodl nadřízený orgán určený podle § 178 odst. 2 věty poslední správního řádu 
nebo podle § 20 odst. 5 tohoto zákona.
(10) Je-li poskytnuta informace podle odstavce 6 písm. c), žadatel může ve smyslu 
odstavce 1 písm. a) nebo c) postupovat obdobně.
Informační zákon zná dva opravné prostředky proti postupu povinného sub-
jektu. Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti je přípustné odvolání podle § 16 SvInf, 
proti jinému způsobu vyřízení žádosti o  informace, resp. proti úplné či částeč-
né nečinnosti, a proti požadavku na úhradu nákladů, stížnost podle § 16a SvInf. 
O  obou opravných prostředcích rozhoduje nadřízený orgán, jímž je v  případě 
64

obce krajský úřad. Přesto zákon předpokládá určitou procesní aktivitu povinného 
subjektu (obce).
Předně platí, že jak odvolání, tak stížnost se podávají u povinného subjektu. 
Ten má možnost v obou případech využít tzv. autoremedury, tedy může vyhovět 
odvolání v plném rozsahu tím, že zruší napadené rozhodnutí a žádost následně 
znovu vyřizuje (srov. § 87 správního řádu), nebo může za podmínek daných § 16a 
odst. 4 SvInf zjednat nápravu po podání stížnosti (ve lhůtě 7 dnů). V takovém pří-
padě povinný subjekt nepředává správní spis nadřízenému orgánu.
Jestliže povinný subjekt tuto možnost nevyužije, musí předat opravný pro-
středek spolu s vedeným spisem nadřízenému orgánu k rozhodnutí, a to i tehdy, 
má-li zato, že odvolání či stížnost byly podány neoprávněně, předčasně či naopak 
opožděně. V případě stížnosti tak musí učinit do 7 dnů (§ 16a odst. 4), v případě 
odvolání do 15 dnů (§ 16 odst. 2). Součástí předávaného spisu musejí být i infor-
mace, u nichž povinný subjekt odmítl poskytnutí (případně uplatnil úhradu ná-
kladů), dále žádost o informace a veškeré úkony povinného subjektu související 
s  vyřizováním žádosti, včetně dokladů prokazujících jejich doručení. Samozřej-
mou součástí spisu je i stanovisko k podanému odvolání (§ 88 odst. 1 správní-
ho řádu), v němž se povinný subjekt adekvátně vyjádří k uplatněným odvolacím 
námitkám. Obdobná povinnost se dovozuje i ve vztahu ke stížnosti (nepředá-li 
povinný subjekt spolu se spisem též své stanovisko k podané stížnosti, může se 
stát, že nadřízený orgán vyhodnotí jeho postup jako nepřezkoumatelný a přikáže 
nové vyřízení žádosti).
Otázky
1) Jestliže nadřízený orgán zruší rozhodnutí povinného subjektu, odkdy ply-

ne lhůta pro nové vyřízení žádosti?
Lhůta počíná plynout ode dne právní moci rozhodnutí o odvolání (nikoli až ode 
dne vrácení spisu povinnému subjektu). Je proto nutné, aby nadřízený orgán již 
spolu s vydáním rozhodnutí vrátil správní spis povinnému subjektu (včetně jed-
noho stejnopisu vydaného rozhodnutí) a aby obratem vyrozuměl povinný sub-
jekt o nabytí právní moci rozhodnutí.
2) Může povinný subjekt v rámci autoremedury snížit výši úhrady nákladů?
Nikoli, neboť § 16a odst. 4 takovou možnost nepřipouští. Jedinou výjimkou by 
bylo úplné upuštění od úhrady a navazující poskytnutí informace. 
3) Může obec jako povinný subjekt napadnout správní žalobou rozhodnutí 
o odvolání, jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí odmítnutí žádosti o informace?
Nemůže. Obec zde vystupuje jako správní orgán prvního stupně a její žalobní le-
gitimace v podobě „dotčení v právech“ vydaným rozhodnutím o odvolání není 
dána. 
65

7. Zneužívání práva na  informace (poznámky k  možnos-
tem obrany)
Zákon o svobodném přístupu k informacím nezná jako speciální důvod pro 
neposkytnutí informace (odmítnutí žádosti) zneužití práva na  informace žada-
telem. Soudní judikatura nicméně odmítnutí žádosti z tohoto důvodu připouští 
a chápe jej jako tzv. faktický důvod. 
Formální podmínkou pro uplatnění tohoto důvodu je vydání rozhodnutí o od-
mítnutí žádosti podle § 15 odst. 1 SvInf. Žádost v tomto případě tedy nelze odmít-
nout neformálně, např. pouhým založením ad acta či neformálním sdělením ža-
dateli, že jej povinný subjekt považuje za osobu zneužívající právo na informace.
Materiální podmínkou je naplnění znaků zneužití práva. Judikatura za takový 
znak ovšem nepovažuje pouhé podávání velkého počtu žádostí nebo požadová-
ní velkého množství informací. K těmto znakům musí přistoupit i další znak mající 
charakter určitého osobního postoje žadatele k požadovaným informacím nebo 
k povinnému subjektu např. v podobě snahy paralyzovat činnost povinného sub-
jektu či šikanovat jeho pracovníky. Vždy je ovšem nezbytné, aby povinný subjekt 
tuto skutečnost řádně doložil, včetně adekvátní argumentace v odůvodnění roz-
hodnutí.
66

Procesní schéma vyřizování žádostí o informace
Agenda: Poskytování informací ze samostatné působnosti územními samosprávnými celky
               (postup podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím)
Fáze č. 1
žadatel
Krok 1 
Podání žádosti o poskytnutí informací
VSTUP 
Povinný subjekt
Krok 2 
žádost vyhodnotí a podle jejího obsahu
je-li třeba žádost upřesnit nebo doplnit
není-li třeba žádost upřesnit nebo doplnit
rozhodne o odmítnutí žádosti
vyzve žadatele k
žadatel
upřesnění 
vyhoví
odloží žádost
vyzve žadatele k
žadatel
doplnění
poskytne požadovanou infor - 
nevyhoví
maci / odkáže na zveřejněnou
žadatel
vyhoví
vyzve žadatele 
k úhradě nákladů
za poskytnutí 
žadatel
informací
nevyhoví
Krok 3 
Poskytnutí / Neposkytnutí informace
VÝSTUP
žadatel
SE ZPŮSOBEM VYŘÍZENÍ ŽÁDOSTI 
SOUHLASÍ
SE ZPŮSOBEM VYŘÍZENÍ ŽÁDOSTI 
NESOUHLASÍ
VĚC UKONČENA
FÁZE 2
67

Agenda: Poskytování informací ze samostatné působnosti územními samosprávnými celky
               – nápravné prostředky
žadatel
Fáze č. 2
nesouhlasí se způsobem vyřízení žádosti
stížnost na postup povinného subjektu
odvolání proti rozhodnutí 
Krok 1 
při vyřizování žádosti
VSTUP 
o odmítnutí žádosti o informace
v případě neposkytnutí informace nebo 
neposkytnutí všech informací, v případě odložení 
v případě vydání rozhodnutí o (částečném)
žádosti, v případě odkazu na zveřejněnou informaci 
odmítnutí žádosti o poskytnutí informací
a v případě úhrady nákladů 
Krok 2 
povinný subjekt
posoudí obsah stížnosti nebo odvolání a podle okolností
stížnosti vyhoví a poskytne
odvolání vyhoví, napadené 
předá stížnost nebo odvolání
požadovanou informaci / vydá rozhodnutí 
rozhodnutí zruší a poskytne 
nadřízenému orgánu
o odmítnutí žádosti / sníží úhradu nákladů
informaci 
Krok 3 
nadřízený orgán
posoudí obsah stížnosti a podle okolností
posoudí obsah odvolání a podle okolností
povinnému subjektu přikáže,
napadené rozhodnutí
aby žádost ve stanovené lhůtě 
zruší a věc vrátí povinnému
vyřídil
subjektu 
Fáze 1
povinnému subjektu přikáže,
odvolání zamítne a napadené
aby ve stanovené lhůtě 
rozhodnutí potvrdí (příp. rozhod
zjednal nápravu 

 (jde-
nutí zruší a zastaví řízení)
li o stížnost proti výši úhrady)
postup povinného subjektu
potvrdí
Proces ukončen
Poskytnutí / Neposkytnutí informace
VÝSTUP
68

Vysvětlivky:
Agenda (působnost)
= vyřizování žádostí o informace podle SvInf
Krok (činnost)  = relativně ucelená fáze vyřizování žádosti o informace podle SvInf, resp. konkrétní postup 
žadatele, povinného subjektu a jeho nadřízeného orgánu, který je ohraničen dvěma určitými úkony 
(např. podání žádosti  --- vyřízení žádosti, výzva k upřesnění žádosti 
--- upřesnění žádosti apod.)
Úkon = konkrétní, více či méně formalizovaný akt žadatele, povinného subjektu nebo jeho 
nadřízeného orgánu, který představuje završení určité činnosti při výkonu agendy (žádost o poskytnutí 
informací, stížnost na postup povinného subjektu, rozhodnutí o odmítnutí žádosti apod.)
úkony žadatele
úkony povinného subjektu
úkony nadřízeného orgánu
69

Poznámky
70